PÉČE OŠETŘOVATELSKÁ. STRES V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH str. 10. ŘEČ TĚLA PŘI PRVNÍM KONTAKTU str.34 CHOROBA ZÁKONÍK 2014 ASERTIVITA

1/2014

STRES V POMÁHAJÍCÍCH

PROFESÍCH str. 24

SVÉPRÁVNOSTI JIŽ NELZE

ZCELA ZBAVIT OSOBY

ZÁKONÍK 2014

NOVÝ OBČANSKÝ

str. 10

str. 22

NUTRIČNÍ PODPORY

A DŮLEŽITOST

HUNTINGTONOVA

CHOROBA

PÉČE

OŠETŘOVATELSKÁ

ASERTIVITA NENÍ HROŠÍ KŮŽE str. 18

PORADCE PRO

POZŮSTALÉ REKVALIFIKAČNÍ ZKOUŠKA

str. 32

ŘEČ TĚLA PŘI PRVNÍM KONTAKTU

str.34

OBSAH Milé čtenářky, milí čtenáři, připravili jsme pro rok 2014 několik novinek, tou na první pohled patrnou je inovovaný vizuální styl časopisu, jímž se snažíme odborné informace podávat přehlednější a  modernější formou. Domníváme se, že odborné i teoretické informace mohou být představeny v  atraktivním formátu a  věříme, že se Vám časopis bude číst příjemně. Tak jako každý rok, chceme i  letos popřát alespoň květinou na titulní straně ke světovému dnu ošetřovatelství Vám všem, kteří se pečlivě a  s  pochopením staráte o  své uživatele. V redakci právě vrcholí administrace přihlášek do projektu Cena kvality, při němž se každoročně setkáváme s  několika z  Vás, kteří svou práci odvádějí kvalitně a  s  radostí a  entuziasmem. Je to však jen malý zlomek všech pracovníků v sociálních službách, jejichž práce si nesmírně vážíme. Nejen odborná, ale především laická veřejnost si musí uvědomovat, jak podstatnou a naprosto nezastupitelnou roli sociální služby a především jejich zaměstnanci v naší společnosti hrají. Každý z nás se jednou pravděpodobně stane uživatelem některé sociální služby, což bychom si měli občas připomenout. Obnovili jsme možnost vyhrát drobné dárky, tentokrát jsou to knihy nakladatelství Grada. Zajímá nás Váš názor na „ideální“ příspěvek do našeho časopisu, proto se otázka týká Vašich tematických preferencí - více na straně 9. Navázali jsme dlouhodobou spolupráci s  projektem Transformace služeb sociální péče, jež se mj. zabývá plánováním bydlení pro uživatele sociálních služeb, a  to nejen teoreticky, ale především prakticky – kromě novostaveb se autoři zaměřují i  na zdánlivé drobnosti, které ale mohou výrazně odlišit institucionální pocit bydlení od toho individuálního a komunitního. Obsáhlý článek začíná na straně 26. Milí čtenáři, přijměte naši nataženou ruku s  květinou jako symbolický dárek k mezinárodnímu dnu ošetřovatelství a novou grafiku jako symbol stále se zlepšujících sociálních služeb, k nimž se snažíme přispívat. Děkujeme za Vaši dosavadní přízeň. Jana Bradáčová, vydavatelka Olga Svobodová, šéfredaktorka

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Standardy ošetřovatelské péče

4

Jednání se zájemcem o sociální službu

6

Nové knihy

9

Stres v pomáhajících profesích

10

Možnosti terapie

14

Základní fakta o kognitivních funkcích

16

Asertivita není hroší kůže

18

Specifika farmakoterapie u seniorů

20

Huntingtonova choroba a důležitost nutriční podpory 22 Zcela zbavit osoby svéprávnosti již nelze

24

Transformace služeb sociální péče 26 Příprava staveb pro bydlení a sociální péči

27

Poradce pro pozůstalé: (Re)kvalifikační zkouška

32

Řeč těla při prvním kontaktu

34

Ošetřovatelská péče – 1/2014 Odborný časopis pro pobytové a  terénní sociální služby MK ČR E 19833 ISSN 2336-1603 Adresa redakce a vydavatele: SIVILIANIA s.r.o., Lidická 51, 602 00 Brno Šéfredaktor: Mgr. Olga Svobodová, e-mail: [email protected] Prezidium časopisu: Mgr. Františka Ertlová, vedoucí Odboru řízení kvality a rozvoje celoživotního vzdělávání NCO NZO Mgr. Marie Marková, PhD., Oddělení výzkumu a mezinárodních vztahů NCO NZO Mgr. David Pospíšil, ředitel odboru sociálních služeb MPSV Mgr. Libuše Roytová, ředitelka Diakonie ČCE Praha Redakční rada: PhDr. Danuše Formiczewová, ředitelka Domova u fontány Mgr. Marcela Hauke, ředitelka PS Dvůr Králové nad Labem Miroslava Chodurová, ředitelka Domova Odry

Miloslava Machovcová, ředitelka FCH Neratovice Mgr. Dana Prudíková, PhD, ředitelka kabinetu ved. Úřadu vlády ČR Miroslava Sedláková, vrchní sestra Domov Pohoda Bruntál Bc. Ludmila Tomešová, DiS., vedoucí terénních programů CSSP Praha Odborný konzultant pro oblast ošetřovatelství a provozní hygieny: Bc. Ludmila Hájková Grafická úprava: Michaela Dašková Předplatné: tel.: 531 010 910, e-mail: [email protected], www.osetrovatelskapece.cz Celoroční předplatné: Předplatné se automaticky prodlužuje. 250 Kč/10 € Inzerce: tel.: 774 615 131, e-mail: [email protected] Foto titulní strany: fotobanka shutterstock.com Fota bez uvedení autora: fotobanka shutterstock.com

Podepsané články vyjadřují názory autorů a  nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a  redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoliv části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylis­tické úpravy a  krácení článků. Redakce nezodpovídá za jazykovou správnost, obsah a formu inzerátů, současně se nemusí ztotožňovat s obsahem reklamních článků.

3

STRES

NOVÝ SERIÁL

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

JAK SE O SEBE STARAJÍ TI, KTEŘÍ SE ROZHODLI PROFESIONÁLNĚ SE STARAT O DRUHÉ, TEDY PRACOVNÍCI TZV. POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ? LZE SE VYVAROVAT STRESU? JAKÉ JSOU JEHO SPOUŠTĚCÍ FAKTORY? JAK S NÍM ZACHÁZET A JAK JEJ ZPRACOVAT? JAK SE MOHOU POSTARAT O SEBE A PŘEDEJÍT VYHOŘENÍ? JAKÉ JSOU TIPY PRO DUŠEVNÍ HYGIENU V NÁROČNÉ PROFESI? TĚMITO TÉMATY SE BUDEME V CELÉM LETOŠNÍM ROCE ZABÝVAT NA TĚCHTO STRÁNKÁCH V RÁMCI NOVÉ SÉRIE ČLÁNKŮ VĚNOVANÝCH PSYCHICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ.

10

STRES v pomáhajících profesích

Profesionální pomoc se od běžného pomáhání liší tím, že profesionál „ví, co dělá“. K profesionální pomoci se lidé obracejí tehdy, když jiné způsoby selhávají nebo nejsou dosažitelné. Profese zabývající se takovou pomocí druhým lidem jsou nazývány pomáhající. Patří mezi ně zdravotnické profese, profese zaměřené na sociální pomoc, pedagogické profese a dále také psychologové, terapeuti a duchovní. Tyto profese mají některé společné rysy, které je odlišují od ostatních povolání. Například je k jejich vykonávání vždy nutný vztah s uživatelem a zapojení vlastní osobnosti pomáhajícího do pracovního procesu. Odlišnost sociální práce od ostatních pomáhajících profesí spočívá v tom, že zatímco ostatní pomáhající profese se zaměřují na dílčí překážky zvládání životní situace člověkem, sociální práce je zaměřena na situaci uživatele jako na celek.

Sociální pracovník musí splnit mnohdy náročné kvalifikační požadavky, avšak zahájení samotné práce s uživatelem v praxi je nejnáročnější etapou jeho povolání. Od toho, co děláme, máme určitá očekávání. Jelikož je ale práce s  uživatelem prací obou zúčastněných, můžeme ovlivnit jen její určitou část. Pokud ale sociální pracovník dostatečně nepracuje s  touto dichotomií, může ho čekat zklamání. Zklamání ovšem může přicházet i z  finančního ohodnocení, které v této oblasti není vysoké, lépe řečeno je neúměrně nízké, nebo také z nedo­ statku společenského uznání. Sociální práce je také profesí, ve které jsou kladeny vysoké nároky na emocionální vztahy mezi lidmi. I  od sociálních pracovníků se očekává, že se ke svým uživatelům budou chovat velmi vstřícně. Situace, za nichž se pracovníci dostávají do kontaktu s  klienty, jsou však častokrát opačného charakteru. Zásah sociálního pracovníka nemusí stačit ke zlepšení vztahu tak, jak si uživatel představoval. Pra­ covníci také mohou být vystaveni stěžujícím si klientům nebo klientům, kteří se k  nim chovají hrubě. Kromě práce s  uživa­ telem se pomáhající setkávají i  s  dalšími úskalími. Některá mohou plynout z  pracovního prostředí (vztahy s  kolegy, nad­ řízenými), jiné z  kultury organizace, rozdělení kompetencí a odpovědnosti. Další, v poslední době velmi aktuální, vyvěrají z  nejistoty financování, tudíž udržitelnosti samotných pracov­ ních pozic. Všechna tato úskalí mohou být zdrojem frustrací.

CO JE TO STRES Na první pohled by se mohlo zdát, že pojem stres ani není nutné definovat nebo o něm znovu hovořit, protože ho všichni znají a všichni vědí, oč jde. Problémem je, že pojem stres je nad­ užíván, a  tím vzniklo nepřeberné množství jeho definic, úhlů pohledu, pojetí jeho vnímání, a tudíž i množství literatury, která se jím zaobírá. Může se tedy zdát, že stres je najednou slovem, které ztratilo přesný význam. Naším cílem není podat vyčer­ pávající informace o  stresu a  jeho pojetích, ale pouze vymezit tento pojem tak, aby bylo i  v  následujících řádcích jasné, co si pod ním představujeme. V  pojetí Hanse Seleyho je stres vnímán jako nespecifická reakce organismu na jakékoli nároky, které jsou na tento orga­ nismus kladeny. Tato reakce je přítomna vždy vedle specific­ kých reakcí, které jsou závislé na konkrétním podnětu (stresoru), kterým mohou být jak fyzikální (viry, tlak vzduchu, alkohol atp.), tak emoční podněty (úzkost, strach). Tato reakce nazývaná též obecným adaptačním syndromem (GAS), se projevuje ve třech stádiích:

I.I.

PRŮBĚH PROCESU ZVANÉHO „STRES“ PODLE HANSE SELEYHO

V Seleyho pojetí stresu není brána v  potaz duševní stránka člověka, což se později ukázalo jako zásadní problém, protože kognitivní aktivita člověka hraje při zvládání stresorů mimořádně důležitou roli. Poznatky o  specifickém zvládání těžkostí lidmi pak přinesl Richard Stanley Lazarus. V  jeho pojetí je kladen důraz na kognitivní zpra­ cování těžké životní situace, do které se člověk dostává. Kognitivní hodnocení pak rozhoduje o  přítomnosti či nepřítomnosti stresu. Stres je podle tohoto modelu přítomen, pokud situaci vnímáme jako přesahující naše adaptační zdroje, čili: „Člověk reaguje na ohrožení jako na ohrožení tehdy, když ho za ohrožení považuje,“ (nemusí zde však jít o  ohrožení skutečné, ale subjektivně vnímané na úrovni fyzické či psychické). V  tom případě tato koncepce zužuje pohled pouze na reakce člověka v  určitých stavech (i  když výrazných a  významných). Na rozdíl od Seleyova pojetí totiž Laza­ rusova koncepce opomíjí, že lidský organismus je nucen se adap­ tovat nejen na situace nepříjemné, ale i  na ty příjemné. Dnes se tyto dva póly nazývají „distres“ a  „eustres“, původně pojímané jako nepříjemný a příjemný stres. Lazarusovo pojetí tak zahrnuje pouze „distres“, zatímco Seleyho obojí. Kromě takto rozlišené kvality lze vnímat i  další dimenzi stresu, resp. stresové reakce, a tou je její intenzita. V tomto směru lze hovořit o  hyperstresu, tedy stresu „překračujícím hranice adapta­bility“ a  hypostresu, čili „stresu nedosahujícím obvyklých tolerancí stresu“, jehož příklady jsou například mikrostresory, plíživé nega­tivní vlivy monotónnosti a  nudy apod. V  češtině se pro ně také používá pojem zátěž. Pokud bychom chtěli znázornit dohromady tyto dvě dimenze, vznikne nám následující obrázek.

ZÁKLADNÍ ROZMĚRY STRESU

POPLACHOVÁ REAKCE dochází k mobilizaci všech obranných mož­ ností organismu, organismus je připraven na reakci „bojuj nebo uteč“ (a – podnět typu stresoru, který zasahuje do děje).

II. II.

FÁZE REZISTENCE obecně jde o vlastní boj organismu se stre­ sorem (zvýšená rezistence vlivem mobilizace obranných sil organismu).

III. III.

FÁZE VYČERPÁNÍ organismus v této fázi boje se stresorem podléhá a hroutí se (vyčerpání rezerv, sil, obranných možností).

Dalšími dimenzemi, které můžeme odhalit, jsou dimenze časové, a to z hlediska trvání (krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé, chro­ nické) a výskytu v čase (od sporadického přes středně častý až po velmi častý, prakticky každodenní). Jiné rozlišení na ně pohlíží jednoduše jako na akutní a chronické – opakující se.

11

FA R M A K O T E R A P I E S E N I O R Ů

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

ht tp://www.fr eeimages.com/pic/l/k/ka/kanit hs/1418156_17896306.jpg

Stáří patří mezi nevyhnutelná, přesto zcela přirozená období v životě člověka. Každého člověka však nelze posuzovat podle tabulek a kalendářního věku, důležitou roli hraje zejména fyzická a  psychická kondice. Určité změny fyziologických procesů probíhajících ve stárnoucím organismu jsou ovšem pro většinu seniorů stejné. Jsou to změny, které ovlivňují osud léčiva v organismu na různých úrovních.

Specifika farmakoterapie

u seniorů

V  první řadě je potřeba zmínit, že obyvatelstvo stárne. Trendem posledních let se i v České re­ publice stává narůstající podíl staré populace. Je to způsobeno sníženou porodností, a  tedy stále nižším zastoupením dětské populace. Svou roli hraje také zvyšující se kvalita lékařské péče a s tím související zvyšování věku dožití. Stárnutí je proces nepřetržitý a  těžko se určuje přesná věková hranice jejího začátku. Počátek stárnutí organismu bývá nejčastěji definován jako období kolem 65. roku života. Periodizací stáří však existuje celá řada a nelze proto člověka “zaškatul­ kovat” do přesných věkových rozmezí podle kalen­ dářního věku.

Změny probíhající ve stárnoucím organismu

Stárnutí organismu je provázeno celou řadou změn, které ovlivňují vznik i  průběh některých onemocnění. Může docházet ke snížení pohybli­ vosti, zhoršení sluchu a zraku, poruchám intelektu, inkontinenci, snížení adaptačních schopností a  mnoha dalším. Je to však proces značně indivi­ duální. Mnoho fyziologických procesů ve vysokém věku probíhá specifickým způsobem, a  proto se může změnit i reakce na zvolenou léčbu. Dodr­ žováním znalostí a  respektováním fyziologických změn stárnoucího organismu, společně se součas­ ným dodržováním určitých pravidel pro podávání léků, můžeme předejít nepříjemným nežádoucím účinkům a  potenciálně vznikajícím patologickým stavům. Ty často mohou vzniknout jako nežádoucí účinek v důsledku podávání některých léků.

20

ZMĚNY FARMAKOKINETICKÉ Mezi změny, které probíhají v těle seniora, se řadí děje omezující absorpci léčiva, jeho distribuci, metabolismus a eliminaci. Souhrnně je můžeme nazvat změnami farmakokinetickými. Ve fázi absorpce léčiva je u seniorů značně omezena rychlost vstřebávání léčiva. Často může docházet ke zpomalení absorpce léku kvůli současnému užití léku jiného. Dochází také ke změnám sliznice. Prokrvení trávicího traktu je nižší, zvyšuje se žaludeční pH. Bývá snížena peristaltika trávicího traktu, což mívá za následek zácpu, kterou starší pacienti také často trpí. Rozdíl v distribuci léčiva bývá způsoben nižším obsahem vody ve tkáních stár­ noucího organismu, také proto, že starší lidé často nepociťují pocit žízně, a proto přijímají méně tekutin. Ve vodě rozpustná léčiva budou tedy dosahovat vyšších plazmatických koncentrací. Zároveň se však zvyšuje podíl tukové tkáně. To má za následek, že léčiva rozpustná v tucích se mohou v tukové tkáni kumulovat. Bývá snížena hladina celkových bílkovin a tento stav se projeví na schopnosti plazma­ tických bílkovin, zejména albuminu, vázat a transportovat léčiva.

VYLUČOVÁNÍ LÉČIV Funkce ledvin bývá ve stáří snížena. Ledviny nedokáží odvádět z těla odpadní látky v takové míře, aby nedocházelo ke kumulaci léčiva v organismu. Biotrans­ formační kapacita jater bývá snížena až o 30 %. Pokud pacient navíc trpí one­ mocněním jater, může být narušena i detoxikace probíhající právě v játrech.

ZMĚNY FARMAKODYNAMICKÉ Mechanismem působení léčiva v organismu se zabývá farmakodynamika. Ve vyšším věku dochází ke změnám jak v počtu receptorů, tak i v možné změně jejich citlivosti. Jako příklad můžeme uvést zvyšující se citlivost receptorových míst pro léčiva se sedativními a anticholinergními účinky.

ht tp://www.fr eeimages.com/pic/l/v/va/vajd ic/1442130_99673876.jpg ht tp://www.fr eeimages.com/pic/l/e/en/enrika79/949981_12656662.jpg ht tp://www.fr eeimages.com/pic/l/m/mi/michaelaw/1305 ht tp://www.fr eeimages.com/pic/l/s/sa/sal toricco/220107_7758.jpg

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČIV A INTERAKCE LÉČIV Užívání jakéhokoli léku může být doprovázeno vznikem nežá­ doucích účinků. Nežádoucím účinkem léku se rozumí nepříznivá a  nezamýšlená reakce organismu na terapeutické dávky léku. U  seniorů mohou být nežádoucí účinky interpretovány jako další onemocnění a být tak dále léčeny, což vytváří jakýsi začarovaný kruh. Jako jedny z  nejčastějších bývají u  seniorů popisovány nežádoucí účinky týkající se kardiovaskulárního systému (ortostatická hypotenze a s tím související riziko pádů a možných zlomenin, arytmie), trávicího systému (zácpa, průjem, nevolnosti) a  neurologické potíže (zmatenost, sedace, deprese). Počet nežádoucích účinků a lékových interakcí stoupá se zvyšují­ cím se počtem jak nemocí, kterými dotyčný trpí (polymorbidita), tak i počtem léků, které musí pacient užívat (polypragmazie). Co se interakcí týče, je důležité upozornit nejen na vzá­ jemné interakce mezi jednotlivými léčivy, ale také mezi léčivem a  doplňky stravy nebo potravou. Inter­ akce může vznikat už v první fázi absorpce nebo třeba až

COMPLIANCE PACIENTA Důležitou součástí a  značnou částí úspěchu terapie pacienta je jeho ochota spolupracovat a  řídit se doporučením lékaře, tzv. compliance. Výrazem compliance pacienta je vyjádřena spolu­ práce nemocného s  dodržováním nasazené léčby, doporučení lékaře a  zdravotnických pracovníků, jako je například četnost užívání předepsaných léků, úprava životosprávy nebo dietní opatření. Opakem compliance je nespolupráce, tedy tzv. non-compliance; může být úmyslná nebo neúmyslná. Při úmyslné non-compli­ ance pacient záměrně nespolupracuje, dávkuje si léky dle vlast­ ního uvážení nebo je dokonce sám vysazuje. K  neúmyslné non-complianci dochází, pokud pacient není schopen zapamatovat si dávkování léků nebo jej třeba jen špatně pochopil. Seniorům může velké potíže způsobit napří­klad také manuálně obtížné vyjímání léku z obalu. Starší pacient může trpět zapomnětlivostí, může být zmatený a nesoběstačný. K těmto faktorům je také potřeba přihlížet při volbě léku. Compliance pacienta můžeme zlepšit snížením počtu přede­psaných léčiv, snížením denních dávek léků a vhodnou lékovou formou. Velkou roli hraje také motivace a důvěra nemocného ve schopnosti lékaře a zdravotnických pracovníků.

Léčiva ve stáří nevhodná Léky, které jsou bezpečné při podávání pacientům střední ge­ nerace, nemusejí být bezpečné pro podávání seniorům. Proto byl vytvořen seznam léčiv nevhodných pro podávání ve stáří. Tato léčiva mohou nepříznivě ovlivnit stav nemocného seniora nebo zhoršit kvalitu jeho života. Beersova kritéria byla vytvořena počátkem 90. let ve Spojených státech amerických jako seznam léčiv nevhodných pro podávání ve stáří a zahr­ nují mimo jiné také seznam závažných lékových interakcí. Beersova kritéria měla v průběhu času ještě několik modifikací. Pokud jsou tyto léky předepsány pacientovi, musí být potom pečlivě sledován, popřípadě velmi důkladně poučen.

ve fázi metabolismu léčiva (ovlivnění enzymů). Mezi doplňky stravy, při jejichž koupi by se měl pacient nejdříve poradit s lékařem nebo lékárníkem, patří například třezalka teč­ kovaná, ginkgo biloba, česnek nebo lékořice. Přestože se užívání bylinek může zdát jako zcela neškodné, nemusí tomu vždy tak být. I všeho moc škodí a nevhodná kombinace léku a bylinek taky nemusí vždy přinést očekávaný efekt. Zajímavou potravinou interagující s některými léky je grape­ fruitová šťáva. Interakce vzniká ve fázi metabolismu léčiva, kdy složky grapefruitové šťávy inhibují izoenzymy cytochromu P450 (CYP 450), konkrétně CYP 3A4, který se podílí na metabo­ lizaci léčiva. Tímto dojde ke zvýšení plazmatické hladiny léčiva, a tím i k možnému nárůstu nežádoucích účinků. Tento efekt ale nastává jen u léčiv metabolizujících se stejným enzymem, na který grapefruitová šťáva působí. Jsou to například některé léky na cholesterol (statiny) a léky na snížení krevního tlaku (blokátory kalciových kanálů) nebo někteří zástupci skupiny benzodiazepinů.

Faktory, které mohou ovlivňovat compliance pacienta u počet užívaných léků, u výše doplatků na léky, u vliv nežádoucích účinků léku, u vzhled léku a komfort jeho užívání (manipulace s lékem), u obavy z nežádoucích účinků po přečtení příbalové informace, u vliv rodiny, důvěra v lékaře. Doporučení pro usnadnění průběhu léčby seniora u určení přesné diagnózy, udůkladná anamnéza zdravotního stavu, u znalost všech léčiv užívaných pacientem, včetně volně prodejných (i doplňků stravy), u jednoduchý režim dávkování léčiv, u pokud možno omezit počet předepsaných léčiv, u u seniorů se doporučuje podávat co nejnižší, ale stále ještě účinné dávky léčiva, popřípadě kombinace dvou léčiv; dávky léčiv pozvolna navyšovat, uomezit preskripci léčiv potenciálně nevhodných ve stáří, uvždy zvážit poměr riziko/přínos farmakoterapie. Stárnutí je součástí života, je nevratným fyziologickým pro­ cesem, kdy tělo reaguje zpravidla odlišným způsobem na nasazenou terapii. Posláním zdravotníků je pomáhat ne ­mocným. Senioři však tvoří specifickou skupinu těchto ne­ mocných, a  proto je zapotřebí znalost některých důležitých zásad a spousta trpělivosti a pochopení, abychom období stáří geriatrickým pacientům co nejvíce zpříjemnili.

PharmDr. Eva Lomovcivová Doktorka farmacie [email protected]

21

T R A N S F O R M A C E S O C I Á L N Í C H S LU Ž E B

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Transformace služeb sociální s ohledem na individuální péče potřeby uživatele Transformace sociálních služeb probíhající od roku 2009 úspěšně pokračuje a do projektu se zapojují další zařízení. Dojít má zejména ke zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb a  umožnění důstojného života mimo zdi zařízení institucionální péče. Cílem transformace sociálních služeb je poskytnout lidem s postižením vlastní soukromí a dát jim možnost rozhodovat o věcech, které s ním souvisí. Pro trans­ formační proces v  České republice bylo důležité přijetí dokumentu Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v  jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti (usnesení vlády ČR z 21. února 2007). V návaznosti na tento dokument v roce 2009 odstartoval pilotní projekt Ministerstva práce a  sociálních věcí České republiky s  názvem Podpora transformace sociálních služeb, o jehož realizaci se postaralo na základě veřejné zakázky Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, které zahájilo svoji činnost o rok později.

Projekty na podporu transformace

Do pilotního projektu bylo zapojeno celkem 32 zařízení z celé České republiky. Hlavním záměrem bylo ověřit a podpořit transformaci služeb sociální péče na základě individuálních potřeb uživatelů. K prioritám patřila příprava plánů transformace, vzdělávání pracovníků, vytváření analýz a podpora při přechodu klientů z velkokapacitní ústavní péče do služeb poskytovaných v komunitě. Projekt obsahoval i investiční část v podobě Integrovaného operačního programu. Díky provázanosti neinvestiční a investiční části bylo možné proces transformace a deinstitucionalizace převést do praxe a v reálu vyzkoušet poskytování sociálních služeb mimo zdi ústavů. Za dobu jeho trvání se z ústavní služby do komunitní nebo zpět do své rodiny přestěhovalo více než 550 klientů. Na pilotní ověřování procesu transformace plynule navázal individuální projekt s prozaickým názvem Transformace sociálních služeb, fi­ nancovaný z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Do projektu je zapojeno 40 zařízení z  celé České republiky. Jeho cílem je především udržet a  dále šířit transformační proces sociálních služeb. Na rozdíl od prvního projektu se zaměřuje zejména na vzdělávání formou workshopů, v zapojených zařízeních probíhají také konzultace a  supervize a  využívány jsou i  kulaté stoly, které mají představit široké i  odborné veřejnosti samotný proces transformace s konkrétními lokálními dopady v jednotlivých obcích, městech a krajích. V neposlední řadě probíhá sběr dat, která budou sloužit k  ana­lyzování a  vyhodnocení průběhu transformace v  polovině roku 2015, kdy bude projekt končit. V  dosavadním průběhu (1. 4. 2013 – 31. 12. 2013) přešlo z ústavních zařízení zapojených do projektu 97 osob se zdravotním postižením do běžného prostředí, z toho 38 do rodiny nebo vlastních domácností, dalších 59 lidí do komunitních typů služeb. Ústavní zařízení dále opustilo 9 dětí, z toho 4 děti přešly do rodiny nebo náhradní rodinné péče, 3 do dětského domova a 2 do komunitní sociální služby. Transformace sociálních služeb je dlouhodobý proces, který vyžaduje za­ pojení všech relevantních subjektů, aby mohl dospět ke svému zdárnému konci. Jedná se o splnění záměru, aby lidem s postižením byla poskytována taková služba, kterou opravdu potřebují, a to v přirozeném prostředí, jež je pro většinu společnosti naprosto samozřejmé.

V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU PŘINÁŠÍME INFORMACE O ZÁMĚRECH TRANSFORMACE V OBLASTI BYDLENÍ UŽIVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB S POSTIŽENÍM. 26

Mgr. Klára Malá

MPSV, projekt Transformace soc. služeb [email protected]

T R A N S F O R M A C E S O C I Á L N Í C H S LU Ž E B

VE SPOLUPRÁCI S MPSV SE BUDEME V SÉRII ČLÁNKŮ VĚNOVAT TRANSFORMACI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB, KONKRÉTNĚ BYDLENÍ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM. V TEORETICKÉ ČÁSTI SE SEZNÁMÍME SE ZÁMĚREM MINISTERSTVA PODPOŘIT OSOBY S POSTIŽENÍM V SAMOSTATNOSTI V RÁMCI NEINSTITUCIONÁLNÍHO BYDLENÍ, PŘEDEVŠÍM FORMOU KONKRÉTNÍCH POŽADAVKŮ NA KOMUNITNÍ BYDLENÍ. V DALŠÍCH ČÍSLECH PŘINESEME MJ. ROZHOVOR S RENOMOVANÝM ARCHITEKTEM PROF. LADISLAVEM LÁBUSEM I REAKCE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB, JEŽ JSOU DO PROJEKTU ZAPOJENI.

PŘÍPRAVA STAVEB

pro bydlení a péči v běžném prostředí Velká část našich spoluobčanů čelí různé formě postižení či oslabení, které jim znepříjemňuje a  v  mnoha případech i  znemožňuje fungování v  běžném prostředí měst a  obcí. Jedná se o lidi s mentálním či tělesným postižením, seniory, lidi dlouhodobě nemocné, ale také lidi po úrazech, kteří se snaží dostávat zpět do normálního života. Prostředí, ve kterém se odehrává život těchto lidí, má vliv na rozvoj jejich osobnosti, možnost seberealizace a  také zvládání důsledků úrazu či nemoci. Vhodnost bytu a domu, ve kterém člověk žije, s ohledem na jeho omezení, může být rozhodující pro jeho samostatnost. Člověk s po­ hybovými obtížemi bude jen velmi obtížně samostatný v domě bez výtahu a v bytě se schody. Vhodně upravený bytový prostor mu naopak může umožnit žít plnohodnotný život. V posledních letech má naše společnost možnost se tomuto tématu více věnovat. V  rámci několika projektů, z  nichž nejvýznamnějším bylo zřízení Národního centra podpory transformace sociálních služeb prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí, jsme pod jeho záštitou spolupracovali s řadou zřizovatelů i poskytovatelů so­ ciálních služeb na změně bydlení pro osoby s postižením. Pomáhali jsme připravovat projekty, které měly za cíl vybudovat nová bydlení

pro osoby s postižením opouštějící ústavní péči. Naším uspokojením z této práce je, že mnohé z těchto projektů se postupně dostávají z fáze složitých příprav do fáze realizace. Evropským trendem je poskytovat péči komunitním způsobem a naopak opouštět institucionální péči. Obce, kraje, ale i poskyto­ vatele čeká nelehký úkol zvládnout poskytování péče v domácím prostředí, a to i pro osoby s vyšší potřebou podpory. S tématem, jak vhodně připravit bydlení pro postižené, se tak setkáváme stále častěji. Při plánování, výstavbě a úpravách bydlení pro osoby s postižením je dobré zohledňovat zkušenosti, kterých již ani v České republice není málo.

27

Sigmund Freud řekl: „Ten, kdo má oči. aby viděl, a uši. aby slyšel, se může přesvědčit, že žádný smrtelník nedokáže nic utajit. Jestliže jeho rty mlčí, hovoří svými konečky prstů, jeho myšlenky z něho prosakují každým pórem.“ Chcete-li vědět na čem u svých klientů, kolegů nebo přátel jste opravdu, sledujte jejich úsměv, způsob sezení, skládání rukou, pohyby nohou atd.

Možná patříte k lidem, kteří dokáží svým „šestým smyslem“ snadno zjistit náladu svého klienta či kolegy a umíte velkou měrou tzv. číst jeho myšlenky. Někdo z nás má předpoklad empaticky vnímat lidi a učí se již od dětství pozorovat a detekovat jejich postoje a chování. Pokud ovšem k těmto lidem nepatříte, není nic ztraceno, neboť se „čtení“ řeči těla, tedy pocitů, postojů a myšlenek dá z velké části naučit. Řeč těla je vždy upřímnější než to, co řekneme ústy. Řeč těla se hůře ovládá naší vůlí, většina lidí se soustředí právě na verbální projev a ten neverbální plyne přirozeně sám - ovšem mnohdy právě pokud nejsou slova pravdivá, neverbální komunikace prozradí, co si daný jedinec myslí. Co je skutečné, totiž neslyšíme ušima, ale „slyšíme“ očima. Gesta, mimika a držení těla představují komplexní jazyk a je nutné tedy vše sledovat uceleně. Není zcela správné hodnotit jednotlivé znaky odděleně. Pouze 7 % všech sdělených informací získáme ze slov. Antropolog Albert Mehrabian dále odhalil, že 38 % informací získáme z tónu hlasu a zbylých 55 % z komunikace tělem. Rozborem smyslů se Řeč těla prokázalo, že zrak má největší rozlišovací škálu, na druhém místě je hmat jako vibračně taktilní složka Slova komunikace a až poté je sluch s podstatně chudšími rozlišovacími schopnostmi. Chceme-li několik anatomickofyziologických důkazů, tak např. zrakový nerv má osmnáctkrát více neuronů než nerv sluchový, a tudíž vede Tón hlasu i více vzruchů. Ucho má vysokou schopnost vnímání zpráv do šesti metrů, zatímco oko až do třiceti metrů. Američan Ray Birdwhistell zjistil, že člověk průměrně hovoří kolem deseti až dvanácti minut denně a věta většinou netrvá déle než dvě a půl vteřiny. Verbálně se přenáší jen tzv. tvrdá data, ale naše nohy, paže a především ruce jsou výmluvnější. Řeč těla ovládají spíše ženy oproti mužům. Příčinou je možná jejich vrozená dispozice, kterou dále rozvíjejí a zdokonalují např. při výchově dítěte, kdy do tří let je komunikace závislá především na vnímání nonverbálního vyjadřování dítěte. Většina gest je shodná pro všechny kontinenty. Američtí vědci Friesen a Sorenson si u lidí pěti kultur na několika kontinentech všímali pohybů prstů rukou a dospěli k překvapivému zjištění, že ať se jedná o Aborigince v Austrálii nebo Eskymáky v polární oblasti, Indiány v Jižní Americe, ať je to v Africe nebo v Asii, je vyjádření zlosti, strachu, radosti, smutku, překvapení, hněvu, studu nebo opovržení stejné. Na druhou stranu některé národy používají odlišné nonverbální znaky, zatímco u nás je přikývnutí hlavy souhlas, Bulhaři takto vyjadřují nesouhlas. Ovládat řeč těla ale není důležité jen pro ověření sdělení druhých osob, ale také pro zdárné vedení naší promluvy. Umět ostatní zaujmout, významně ovlivnit úspěch, nebýt nikým ovládán, dokázat uklidnit atd.

34

MIMIKA neboli výraz obličeje je první oblastí sledovanou při

komunikaci, tedy zejména výraz očí a ústa. Jedním z přátel­ ských signálů, vyjadřujících dobrý vzájemný vztah a souná­ ležitost, který lze použít i jen při letmém kontaktu, míjení se či pozdravení,  je krátké pozdvižení obočí.  L ze jím ale navíc ještě upoutat pozornost na svůj obličej buďto z  pozice mluvící, aby se posluchač soustředil na náš projev, nebo z pozice posluchače, kdy se jedná o signál, že jsem připraven naslouchat. Neměli bychom ale tento signál používat pro kontakt s cizími lidmi, mohlo by to vyvolat zmatek, obavu až nepřátelskou reakci. Delší dobu zdvižené obočí v  kombinaci s  pozdviženou hlavou a upřeným pohledem se používá spíše k vyjádření na­ pomenutí či až nesouhlasu, ale pokud je hlava ještě k tomu mírně stranou natočená, žádáme tím o zodpovězení našeho dotazu. Důležitá je také vhodná vzdálenost při použití tohoto signálu, optimálně mezi 1,8 až 2 metry. Pokud jej použijeme příliš brzy při prvním kontaktu, kdy je příjemce ještě daleko od nás a signál nepostřehl, neodpovíme znovu na tentýž

jeho signál, což v něm vzbudí nelibost až nepřátelství.  Naopak, pokud pov y tažení obočí  použijeme p ř í l i š   p ozd ě,   k d y jsme blízko sebe (do 1,2  metru), budí spíše dojem otázky: „Je něco v  nepořádku?“ Tento signál je používán nejen lidmi, ale vyskytuje se i u několika druhů opic, z čehož vyplývá, že je vrozený a  přirozený. Používáme tedy pozdvižení obočí s  dalšími přidanými specifiky jak pro vyjádření přátelství, tak naopak nesouhlasu. Jediní, kteří záměrně tento signál potlačují, přestože jej perfektně umí rozlišit, ale je pro ně nevhodný až neslušný, jsou Japonci.

http://www.verbeeck-ujvari.be/ wp­content/uploads/2012/10/pie.jpg

KONTAKTU

http://www.freeimages.com/pic/l/c/ca/catalin82/1327383_64930133.jpg

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Řeč těla při prvním

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f4/ Freud_ca_1900.jpg/417px-Freud_ca_1900.jpg

ŘEČ TĚLA

http://upload.wikimedia.org/ wikipedia/commons/3/31/ГГГГ.jpg http://www.freeimages.com/pic/l/c/co/coloniera2/1206661_25957521.jpg

Doporučuje se dále používat POHYBY OČÍ . Obvykle při rozhovoru udržujeme na přímý oční kontakt krátkou dobu, ale posléze jej na chvilku přerušíme a znovu se k němu vracíme. Pokud osoba přerušuje oční kontakt na dlouhou dobu, nebo jej vůbec nezahájila, vyjadřuje tím svou podřízenost nebo záměrnou lež. Pokud naopak komunikátor svůj upřený pohled nepřeruší, chce vyvolat u svého protějšku nejistotu, znepokojení, mnohdy až agresi. Neupírejte tedy pohled druhému do očí déle než tři vteřiny, s vý­ jimkou mileneckých pohledů k vyjádření lásky.

ÚSMĚV zpravidla používáme při přátelském setkání. R. E. Ekman popsal devatenáct druhů úsměvů a každý z nich vyjadřuje jiné sdělení. Nejčastěji se setkáváme se třemi z nich: prostý, horní a široký úsměv. Prostý úsměv s oddálením koutků rtů a jejich mírným zdvižením, rozlišujeme ještě prostý úsměv nižší intenzity, kdy jsou rty stále u sebe, ten zobrazuje naší nejistotu, váhavost, nedostatek důvěry. Zatímco prostý úsměv vyšší intenzity, kdy jsou rty navíc mírně od sebe oddáleny, znázorňuje naši důvěru, spoko­ jenost, klid. Horní úsměv, při němž jsou obnaženy horní zuby, vyjadřuje naše míru­ milovné úmysly, zatímco obnažení dolních zubů se používá k vyjádření zloby, hněvu, nepřátelství. Pokud je použit horní úsměv při prvním kontaktu, zobrazuje spíše neupřímnost. Horní úsměv vyšší intenzity, kdy lze shléd­ nout většinu horních zubů a oči jsou zúžené sevřením víček, vyjadřuje hlubší radost, ovšem se současným zdvižením hlavy jím lze vyslovit i svoje opovržení až výsměch. Široký úsměv s obnažením horních i dolních zubů vyjadřuje nejvyšší intenzitu potěšení, dalším krokem je následně smích. Nezapomeňme tedy, že nevhodný úsměv může vyvolat negativní dojem jako úsměv žádný.

PROXEMIKA využívá k  vyjádření přiblížení či oddá­ lení od druhé osoby. Stejně jako zvířata brání svá teritoria a  udržují bezpečnou vzdálenost mezi sebou, tak i  lidé vzdá­leností při prvním kontaktu vyjadřují svůj postoj. Antro­polog Edvard Hall identifikoval čtyři hlavní zóny prostoru v  mezilidském fyzickém postavení. Intimní zóna (15  -  45 cm) je pro první kontakt uzavřena. Zpřístupněna by měla být jen nejbližším, nikoliv klientům či kolegům, velkou roli hrají zrakové, hmatové a  čichové vjemy. Pokud vstoupí do intimní zóny cizí osoba, je jedinec zastrašen, cítí se ohrožen, je tím stresován a  dezorientován. Někteří lidé negativně využijí narušení této zóny v  rámci manipulativní strategie, čímž se vyvolá silný nárůst nepříjemného rozrušení. U  dané osoby dojde k  opocení, zvýšení napětí svalů, zvýšení krev­ního tlaku a  pulzu, tedy k  přípravě na útok či útěk. Tolerova­ným případem narušení intimní zóny mimo nejbližší osoby je zdravotní vyšetření či pečovatelství. Osobní zóna (45-120 cm) je vyhrazena blízkým známým, přátelům, příbuzným. Slouží např. k  podání ruky. Pokud si chceme uchovat svoji osobní zónu, dáme to najevo nataže­nýma rukama či překřížením rukou a  nohou, při nepocho­ pení druhou osobou lehkým ucouvnutím. Společenská (sociální) zóna (120-370 cm) je vyhrazena pro setkání s  cizími lidmi a  neosobní jednání bez podání ruky.

Tato dostatečná vzdálenost zajišťuje prestiž a autoritu těch, kteří ji při prvním kontaktu udržují. Veřejná zóna (370 a více cm) je vhodná pro přednášky a kontakty s větším množstvím posluchačů. Jakou tedy zaujmeme my nebo druhá osoba vzdálenost, záleží na mnoha faktorech: jak dobře se známe (čím lépe, tím blíže), jaká je povaha našich vlastností (introvert preferuje větší vzdálenost), jaké jsme národnosti a etnického původu (Japonci a Arabové jsou zvyklí na bližší vzdálenosti než Evropané), jaký je náš věk (mladší lidé mají sklon stát si blíže než starší občané), jaký je záměr setkání (jedná se o formální schůzku nebo budeme s klientem projednávat osobní záležitosti intim­ ního charakteru).

35