Představení standardu Kácení, Stavební činnost a Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno

ODBORNÝ SEMINÁŘ

STROMY VE MĚSTECH - HODNOTIT NEBO KÁCET?

26. - 27. ledna 2015, Brno

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK

Představení standardu Kácení, Stavební činnost a Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury Možná východiska standardu Hodnocení stavu stromů Kácení - workshop a diskuze nad praktickou ukázkou pokácení stromu Workshopy na aktuální témata z oblasti péče o porosty, bezpečnostních vazeb a vegetace kolem silnic a úpravy stanovištních poměrů

1


Zpracovali: prof. Dr. Ing. P. Horáček, Mgr. J. Kosejk, Ing. A.Koutná, doc. Ing. P. Šrytr, CSc., Ing. J. Kolařík, Ph.D., Ing. J. Janíková, Bc. B. Vojáčková, DiS., Ing. L. Praus, Ph.D., Ing. M. Romanský, Bc. J. Rozsypálek, prof. Ing. K. Rejšek, CSc., Mgr. A. Krása, Ing. T. Mikita, Ph.D., Ing. P. Marek

1. vydání Editor © Bc. Kateřina Pešková, 2015 © Mendelova univerzita v Brně, 2015

1


Obsah Operační program Životní prostředí ve vazbě na péči o dřeviny ........................................ 3 Východiska standardu hodnocení stavu stromů .................................................................... 7 Standard „Ochrana dřevin při stavební činnosti - SPPK A 01 002“ .................................. 16 Bezvýkopové technologie, veřejný prostor s městskou zelení a revize ČSN 73 6005 ........ 19 Aplikace standardu „Hodnocení stavu stromů“ .................................................................. 49 Hodnocení základních ploch .................................................................................................. 55 Určování taxonů a dendrometrické parametry ................................................................... 63 Fyziologické stáří .................................................................................................................... 68 Zdravotní stav a stabilita (a provozní bezpečnost) stromu ................................................. 78 Návrh zásahu ........................................................................................................................... 87 Stresová vitalita dřevin – Proč je dobré vitalitu hodnotit? Jaké máme možnosti hodnocení? Co nám hodnocení vitality prozradí o dřevině? .............................................. 92 Nálezová databáze ochrany přírody a možnosti jejího využití v praxi ............................ 101 Možnosti využití dat leteckého laserového skenování pro identifikaci stromů a hodnocení exponovanosti korun vůči větru ........................................................................ 103 Standard Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury z pohledu provozovatele distribuční elektrizační soustavy. ................................................................ 113 Přílohy standardu ................................................................................................................. 141 Arboristické standardy - Hodnocení stavu stromů SPPK A01 001:2014 ............................................. 141 Arboristické standardy – Kácení stromů SPPL A02 005:2014 ............................................................ 141

2


Operační program Životní prostředí ve vazbě na péči o dřeviny Mgr. Jaromír Kosejk, / Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

Úvod Nový operační program životního prostředí (OP ŽP) na období 2014 – 2020 přináší některé novinky oproti předchozímu období. Bude mít celkem 6 prioritních os, přičemž ochranu přírody a krajiny zahrnuje prioritní osa 4.

Prioritní osy OP ŽP 2014 – 2020 1: Zlepšování kvality vody a snižování rizika povodní 2: Zlepšování kvality ovzduší v lidských sídlech 3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu 5: Energetické úspory 6: Technická pomoc Specifické cíle prioritní osy 4 jsou 4.1 Zajištění příznivého stavu předmětu ochrany národně významných

chráněných

území (NP, CHKO, NPR, NPP, NATURA 2000) 4.2 Posílení biodiverzity 4.3 Posílení přirozené funkce krajiny 4.4 Zlepšení kvality prostředí v sídlech Mezi podporované aktivity patří u specifického cíle 4.3 mimo jiné vytváření, regenerace či posílení funkčnosti krajinných prvků a struktur, či realizace přírodě blízkých opatření vyplývajících z komplexních studií cílených na zpomalení povrchového odtoku vody, protierozní ochranu, a adaptaci na změnu klimatu. U specifického cíle 4.4 je pak

3

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno podporovanou aktivitou zakládání či revitalizace funkčních ploch a prvků sídelní zeleně.

Specifický cíl 4.4 Zlepšení kvality prostředí v sídlech Tento specifický cíl by měl dle Evropské komise zejména posilovat biodiversitu, ekosystémové a ekostabilizační funkce znehodnocených ekosystémů v městském prostředí, resp. jejich ekologickou stabilitu (funkčnost a udržitelnost). Nesmí docházet k překryvům s jinými dotačními tituly. Při podávání žádosti je třeba mít zajištěnu návaznost realizovaných opatření na proces územního plánování. U revitalizovaných ploch zeleně musí být územním plánem zajištěna ochrana před zástavbou stanovením způsobu a podmínek využití těchto ploch. Prioritou revitalizovaných ploch zeleně je zajištění jejich ekosystémové funkce v návaznosti na další plochy zeleně v sídle (parky, zahrady a ostatní veřejná zeleň) a zajištění jejich udržitelnosti. V rámci revitalizovaných ploch zeleně bude prioritně podporováno využití druhů dřevin vhodných pro dané ekologické podmínky a vytvoření stanovištních podmínek pro volně žijící druhy živočichů, revitalizace drobných vodních či mokřadních stanovišť a realizace dalších doplňkových opatření, která pozitivně ovlivní vývoj biologické rozmanitosti (tvorba úkrytů pro plazy a drobné obratlovce, podpora hnízdění ptáků, zvyšování nabídky zdrojů nektaru pro hmyz apod.). Doprovodné vodní plochy budou vytvářet specifická stanoviště vodních a na vodu vázaných druhů a přitom přispějí ke zlepšení odtokových poměrů v území (zadržení srážek v místě spadu, zpomalení odtoku). Možnost čerpat podporu u tohoto cíle je stanovena pro sídla od 500 obyvatel. Evropská komice trvala na určitém omezení subjektů pro podporu a nejmenší obce již mají většinou zajištěnu návaznost sídelní zeleně na okolní ekosystémy. Jedním z klíčových požadavků Evropské komise bylo, ale právě jednotlivými projekty docházelo k významnému posílení ekologické stability území a zvýšení/obnovy biodiverzity druhů a stanovišť návazností realizovaných ploch zeleně na ostatní plochy zeleně/volnou krajinu. Mezi způsobilé výdaje bude u specifického cíle 4.4 patřit např. pořízení či aktualizace studie systému sídelní zeleně, pořízení studie nakládání se srážkovými vodami na revitalizovaných plochách, vč. vodních ploch a částí vodních toků, zpracování dendrologického

průzkumu

a

odpovídajících 4

speciálních

průzkumů,

zejména

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno fytocenologického, entomologického a ornitologického průzkumu, kácení dřevin je způsobilým výdajem pouze v případě, že bude prokazatelně nezbytné k založení nové zeleně příp. revitalizaci zeleně stávající zejména špatný zdravotní stav, rizikovost vůči okolí. V případě, že z pokácené dřevní hmoty vznikne příjem, musí být tento příjem přiznán poskytovateli dotace. Poskytovatel dotace o tento příjem sníží způsobilé výdaje projektu. Do způsobilých výdajů lze zahrnout náklady spojené s rekonstrukcí a realizací cest a pěšin s polopropustným a propustným povrchem v rámci komplexního řešení ploch zeleně do výše 10% celkových nákladů. V rámci specifického cíle 4.4 bude možné čerpat finance také na zpracování studií systému sídelní zeleně, který by měl vycházet z územních studií/generelů zeleně. Žádosti, které budou vypracovány na základě systémů sídelní zeleně (platných, případně

zpracovaných

v rámci

podporovaného

záměru),

budou

v hodnocení

bonifikovány. Systém sídelní zeleně bude možné financovat také z Národního programu životní prostředí (kapitola SFŽP). Jeho obsahem by měla být zejména evidence ploch zeleně v sídle, zhodnocení funkčního využití veškerých stávajících ploch sídelní zeleně, navržení nových ploch zeleně a jejich využití (zajistit vazbu na volnou krajinu), stanovení regulativů pro jednotlivé kategorie zeleně (regulativy využitelné pro ÚP), návrh etapizace realizací, rekonstrukcí a dalších úprav ploch zeleně, kategorizace ploch do tříd údržby dle naléhavosti, náročnosti. U výsadeb dřevin bude součástí projektové dokumentace návrh péče o dřeviny po dobu udržitelnosti projektů, tedy deseti let.

Obecné informace První výzva, v novém programovacím období bude vyhlášena na jaře, nejspíše v březnu. V OP ŽP budou závazně využívány standardy péče o přírodu a krajinu (tak jak budou postupně vydávány). Desetiletá udržitelnost bude vyžadována pouze u výsadeb dřevin. Náklady obvyklých opatření budou aktualizovány, doplněny a sjednoceny s ceníkem AOPK ČR. V ceníku budou promítnuty údaje ze standardů. V současné době je návrh ceníku ve veřejném připomínkovacím řízení (do konce ledna). Jeho aktualizace bude pravděpodobně probíhat před každou výzvou, minimálně však jednou ročně. V dostatečném předstihu bude zveřejňován harmonogram plánovaných výzev (střednědobý výhled s plánovanými výzvami). Výzva na konkrétní oblast podpory by měla být vyhlašována 1x ročně vždy ve stejném termínu. Výzva pro 5

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno podávání žádostí o podporu bude otevřena po dobu min. 2 měsíců, žadatel tak bude moci lépe naplánovat své kroky k podání žádosti. Zvažována byla také průběžná výzva (nesoutěžní výzva), ta by ale přinášela u většiny dotací komplikace, proto bude jen u některých (revitalizace vodních toků vyplývající z plánů oblastí povodí, zprůchodnění migračních bariér pro vodní živočichy vyplývající z koncepce zprůchodnění říční sítě). Lhůty při podávání a vyřizování žádostí budou nastaveny oboustranně. Tedy nejen pro žadatele, ale také pro příslušné instituce, které o přidělení dotace rozhodují. Změny projektů bude schvalovat výhradně AOPK ČR, proto by měl být tento krok efektivnější. AOPK ČR připravuje samostatnou mapovou databázi, pro lokalizaci jednotlivých akcí.

Závěr Operační program Životní prostředí by měl přispět také ke zkvalitnění péče o dřeviny. Při nastavování pravidel stále ještě probíhá řada jednání. Věříme, že změny oproti minulému období budou pozitivní.

6


Východiska standardu hodnocení stavu stromů prof. Dr. Ing. P. Horáček / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Úvod Jakýkoliv návrh a provádění péče o dřeviny respektující stávající platnou legislativu ČR by měl, musí vycházet z hodnocení stavu dřevin. Přestože v minulosti nejen v ČR vznikly a používaly se nejrůznější metodiky hodnocení stavu stromů, chyběl až donedávna systematičtější pohled na jejich používání a návaznosti. Zásadní změnu přináší arboristický standard A01 001 – Hodnocení stavu stromů. Tak jako většina hodnocení stavu stromů vychází i standard ze základních principů splňujících následující požadavky: ‒ hodnocení slouží k tvorbě a podložení podkladu pro návrh plánu péče o stromy, případně pro další nadstavbová hodnocení (specializované průzkumy), ‒ součástí hodnocení je definování rozsahu potenciálního rizika spojeného s přítomností stromu na stanovišti, ‒ součástí hodnocení je odhad perspektivy stromu, ať už ve vztahu k jedinci nebo stanovišti. To, co na první pohled není čtenáři či uživateli standardu zřejmé, jsou východiska, na kterých standard stojí. Přes veškerou snahu tvůrců standardu není možné tento používat jako jednoduchý návod; jeho správné používání a interpretace klade na uživatele určité nároky.

Nejen lidé, ale i stromy jsou ve stresu Vizuální hodnocení stavu stromu vychází ze základního axiomu, že stromy reagují na jakýkoliv stresor zejména růstem, který umožňuje modifikovat tvar a strukturu jednotlivých vegetačních orgánů včetně vzájemných orgánových korelací. Stromy optimalizují svůj tvar adaptačním růstem, přičemž optimálního, rovnovážného stavu je dosaženo v okamžiku, když strom nalezne odpověď na působící stres. Rostliny jsou nerozlučně spojeny se svým stanovištěm. Místo stanoviště se často mluví o životním

7

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno prostředí, které je tvořeno komplexem vnějších prostorových podmínek a vnějších environmentálních (biotických, abiotických) a antropogenních faktorů. Rostliny včetně stromů se během evoluce adaptovaly na různé typy stanovišť a získaly přirozeným výběrem po mnoho generací soubor základních geneticky fixovaných vlastností. Ty se projevují u daného druhu typickou ‒ délkou, průběhem a regulací ontogeneze (vývin), ‒ vnější stavbou (habitus, morfologie), ‒ vnitřní strukturou (histologie), ‒ metabolizmem. Pro dlouhodobou existenci stromu na stanovišti jsou rozhodující podmínky, které ohrožují jeho existenci. Tyto limitní podmínky nutí strom aktivovat jeho obranné reakce. Působení podmínek nazýváme stresorem a obrannou reakci nazýváme stresem. Stresem je potom buď odchylka od optimálních podmínek (změna ontogeneze, vnější stavby, vnitřní struktury a metabolizmu) nebo stav vyvolaný stresovým faktorem (stresorem). Co tedy vlastně pod stresem rozumíme? Existují dva různé pohledy. První říká, že pod stresem rozumíme cokoliv, co stromům škodí. Tento pohled je založen na funkčním popisu, tedy strategiích, které strom v reakci na působící stresor volí. Tyto strategie lze v zásadě členit na: ‒ recovery (obnova poškození, např. dělivá pletiva), ‒ avoidance (vyhýbání se stresu, např. uzavírání průduchů), ‒ tolerance (strategie „počkám a uvidím“, např. tvorba reakčního dřeva), ‒ adaptace (evoluční změny na úrovni druhu), ‒ aklimace (změny fenotypu během ontogeneze na úrovni jedince, např. všechny fyziologické reakce).

Druhý pohled říká, že stresem je cokoliv, co je odpovědí na působící faktory prostředí. Jedná se o kauzální přístup popisující mechanismus reakce stromu na působící faktory prostředí. Standard hodnocení stavu stromů vychází z prvního přístupu, rozpracování druhého přístupu je výzvou do budoucnosti.

8


Environmentální a antropogenní faktory (stresory) Životní prostředí působí na stromy v každém okamžiku nejrůznějšími způsoby. Abychom pochopili stresovou reakci konkrétního stromu na životní prostředí, posuzujeme jednotlivé faktory (stresory) individuálně. Stresorem je tedy takový environmentální nebo antropogenní faktor, který se odchyluje od optimálního stavu. Potenciálně na stromy mohou působit následující stresory: 1

Environmentální faktory

1.1 Abiotické faktory 1.1.1

vysoká nebo nízká teplota

1.1.2

nedostatek nebo nadbytek vody

1.1.3

malá nebo vysoká ozářenost

1.1.4

nedostatek nebo nadbytek živin

1.1.5

hypoxie, zasolení apod.

1.1.6

mechanické namáhání větrem, půdou apod.

1.2 Biotické faktory 1.2.1

patogeny a infekce

1.2.2

herbivoři

1.2.3

vzájemná kompetice

2

Antropogenní faktory

2.1.1

znečištění ovzduší (NOx, SOx, ozon, kyselý déšť)

2.1.2

těžké kovy (Pb, Ca), hliník

2.1.3

herbicidy, pesticidy, fungicidy

2.1.4

nízké pH půdy a vody

2.1.5

globální klimatická změna (CO2, skleníkové plyny)

2.1.6

přehnojování (dusičnany)

Průběh stresové reakce u stromů Stromy jsou jen výjimečně vystaveny působení optimálního životního prostředí, místo toho musí reagovat na řadu faktorů. Optimální projev geneticky fixovaných vlastností druhu je tedy spíše výjimkou. Je důležité zdůraznit, že stresová reakce se nemusí omezovat pouze na projevy v růstu (změna vnější stavby a vnitřní struktury), ale můžeme se projevovat také v reprodukci generativním nebo vegetativním množením. Všechny odchylky od geneticky fixovaného a fyziologicky se projevujícího stavu 9

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno stromu potom můžeme vizuálně hodnotit jako větší či menší škody, rozuměj defekty (funkční popis stresu) nebo lepší či horší reakci na stresory (kauzální popis stresu). Přítomnost defektů nebo stresová reakce jsou měřítkem velikosti stresu na škále od minimální po maximální schopnost vzdorovat působení stresorů (minimální schopnost vzdorovat stresorům je někdy popisována jako distres, maximální odolnost je popisována jako eustres). Jak již bylo výše uvedeno, ve standardu hodnocení stavu stromů se držíme funkčního popisu stresu. Vyloučíme-li stresovou odpověď rezistencí vůči stresoru, zbývají nám zpravidla pouze tři nespecifické reakce na jakýkoliv stresor – vyhnutí se účinkům stresoru (avoidance), adaptace a aklimace. Ve všech případech se jedná o reakci aktivní, možnou pouze tehdy, když má strom schopnosti za daných podmínek žít. Vlivem početných metabolických změn se efekt nepříznivých podmínek explicitně projeví v růstu rostlin, zvláště v rychlosti růstu. Z tohoto důvodu představují růstové změny nejvýhodnější indikátor odhadu stupně nepříznivého efektu na stromy a základ hodnocení jejich stavu. Průběh a výsledek stresové reakce závisí na charakteru stresoru (přesto a právě proto, že stresová reakce je nespecifická) – velikosti zátěže (odchylky od optima), rychlosti nástupu a délce působení. Dále závisí na genotypu, ontogenetickém stádiu a fyziologickém stavu. Stres se často projevuje zastavením růstu, ale to je projevem až závěrečné fáze průběhu stresové reakce. Ta se pohybuje od distresu (minimální odolnosti vůči působení stresoru a to zpočátku akutním poškozením, posléze chronickým poškozením) až po eustres (od zdánlivé rezistence až po přizpůsobení se stresoru).

10


Obr. 1: Průběh stresové reakce u rostlin Na obr. 1 je přehledně znázorněn průběh stresové reakce stromů na biotické faktory. První poplachovou fází přecházející do akutního poškození charakterizuje porušení buněčných struktur a funkcí. V restituční fázi se mobilizují kompenzační mechanismy. Následuje fáze resistence se zvýšenou odolností proti působícím faktorům. Poslední fází je fáze vyčerpání, která nastupuje při dlouhodobém a intenzivním působení stresorů. Na obrázku vidíme, že se jeden a tentýž stresor projevuje odlišně zejména v závislosti na době jeho působení. Příkladem může být reakce stromu na nedostatek vody v půdě. Stresovou reakcí je redukce listové plochy. Poplachová fáze se projeví zastavením růstu listů; v restituční fázi se mění translokace asimilátů – sinkem je dlouživý růst kořenů do hlubších a vlhčích vrstev; fáze rezistence se projeví zahájením opadu listů; a fáze vyčerpání může končit úhynem stromu. Jiným příkladem je fotomorfogeneze (morfologická adaptace k vyšším teplotám a osvitu u listů dřevin) – slunné a stinné listy, nebo thighomorfogeneze – vlajkové formy stromů přizpůsobené trvalému mechanickému namáhání větrem. Poněkud odlišná může být reakce na biotické stresory, např. reakce stromu na infekci patogenem. V počátečních fázích svého vývoje mohou například obligátní biotrofní parazité (bakterie a viry – napadají živé buňky a žijí v rovnováze s hostitelem) podporovat (stimulovat) růst rostlin, u kterých zvyšují počet organel. Důsledkem je vyšší syntéza proteinů a intenzivnější respirace. Nekrotrofní a v pozdních fázích i 11

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno obligátní biotrofní parazité (houby např. Fusarium sp. – napadají a rychle usmrcují živé buňky) naopak narušují cytoskelet. Důsledkem je zakrnění, žloutnutí a vadnutí listů. Všechny části rostlin vadnou naráz, napadená rostlina komplexně hyne a usychá. Posledním příkladem jsou hálky, nespecifická ontogenetická stresová reakce na cokoliv od mikroorganismů po hmyz.

Koncept hodnocení stavu stromů vs. koncept stresu Schopnost stromů reagovat na působení životního prostředí je velmi různá a odlišná. Věk kambia ovlivňuje intenzitu a frekvenci náhlých růstových změn. Vůči stresovým faktorům jsou dřeviny vysoce citlivé v mladších ontogenetických fázích (fáze juvenilní, virginální, příp. mladší dospělosti), a zároveň v těchto fázích nejúčelněji reagují na své prostředí. Současně není růstová reakce u všech orgánů stromu stejná. V rámci jedince je nejvariabilnějším orgánem list, což vyplývá z nutnosti reagovat strukturálně na rozdílné prostředí v koruně stromu. Nejméně variabilním orgánem je potom stonek (prýt, větev, kmen). Stresová reakce (pokud nemá destrukční účinek) probíhá na úrovni růstu ohraničeného (dlouživý růst prýtů a kořenů a růst listů) a neohraničeného (tloušťkový růst prýtů, větví a kmene). Jestliže je tvorba dřeva měřítkem nadbytku asimilačních látek vytvořených během vegetačního období, potom může být dlouživý a tloušťkový růst kořenů, prýtů, větví a kmene považován za vhodný ukazatel stavu stromu vyjádřený vitalitou, zdravotním stavem a stabilitou. Vitalita je chápána jako schopnost stromu kompenzovat vnější a vnitřní vlivy bez narušení funkčnosti jeho jednotlivých složek. Vitalita stromu vyjadřuje schopnost reagovat na podněty – stresory. Stresorem pro dělivá pletiva (primární a sekundární meristémy) je potom gradient růstových látek (fototropismus, heliotropismus) nebo gradient napětí (mechanické dráždění pletiv, thigmotropismus). Gradient růstových látek ve stromě zprostředkovává vnější a vnitřní působení např. biotických činitelů a klimatických faktorů), gradient napětí vzniká v důsledku silového působení na strom nebo přítomností nejrůznějších defektů. Vitalita tedy není ani relativním ani subjektivním parametrem hodnocení stromu. Na úrovni ohraničeného růstu zahrnuje např. defoliaci (list), malformace prýtů, tvorbu sekundárních výhony a kořenových výmladků, tvorbu náhradních terminálů, úhel nasazení prýtů a změnu větvení z monopodiálního na sympodiální (prýt), orgánové korelace (prýt, kořen). Na úrovni 12

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno neohraničeného růstu zahrnuje např. tvorbu reakčního dřeva, kořenové náběhy, kompartmentalizaci, zavalování poranění, lokální tloustnutí kmene, změnu průřezu (kmen). Přítomnost defektů potom určuje zdravotní stav stromu. Defekty nazýváme strukturální změny vegetačních orgánů stromu (kořen, stonek, list). Defekty popisují konkrétní odchylky od myšlené idealizované morfologie jednotlivých vegetačních orgánů. Defekty dělíme na habituální a poškození. Mezi habituální defekty řadíme např. přeštíhlení kmene, sekundární, asymetrickou či jiný nevhodný tvar koruny včetně jednotlivých prýtů, nevhodné větvení (tlaková vidlice), nevhodný tvar kořenového systému. K poškození řadíme např. dutiny, trhliny, poranění kůry kmene, prýtů a kořenů, kolonizaci dřevokaznými houbami, točitost kmene, náklon kmene, boule, odumřelé a zlomené větve. V našem pojetí vyjadřuje zdravotní stav prostou přítomnost či nepřítomnost defektů. Schopnost stromu setrvávat v dynamické rovnováze i přes případné narušování stresory vyjadřuje jeho stabilitu. Při hodnocení stromu stabilita navazuje na předcházející parametry, zdravotní stav a vitalitu. Stabilitu stromu tedy chápeme jako kvalifikované hodnocení defektů stromu ve vztahu k riziku selhání (např. zlom, vývrat apod.). V závislosti na zjištěných defektech vztahujících se k jednotlivým orgánům stromu stanovujeme (odhadnout odhadujeme?) riziko selhání stromu a to zejména riziko pádu nebo zlomení větví, kmene nebo vyvrácení celého stromu. V každém případě se již jedná o kvalifikovanou interpretaci zdravotního stavu a vitality a pro přesnější stanovení je vhodné kombinovat vizuální hodnocení s některou z přístrojových metod. Vztah mezi (1) strategiemi, které strom volí při reakci na stresory, (2) faktory životního prostředí a (3) některými ukazateli stavu stromů hodnocených ve standardu je znázorněn v tab. 1.

13

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Tab. 1: Schématické znázornění vztahu mezi strategiemi, které strom volí jako reakci na stresor, a některými ukazateli vizuálního hodnocení stavu stromu

Recovery

Abiotické faktory Abiotické – voda, živiny faktory – světlo

Abiotické faktory – Biotické mechanické faktory

Defoliace

Organogeneze, defekty a poškození

Avoidance

Stav asimilačních orgánů

Orgánové korelace, sekundární výhony

Tolerance

Dormance

Sekundární růst

Kalus

Adaptace

Hygromorfogeneze Fotomorfogeneze

Thigmomorfogeneze

Hálky

Aklamace

Hygrotropismus

Thigmotropismus

Fototropismus

Z tab.1 je zřejmé, že standard hodnocení stavu stromů se zaměřuje zejména na působení faktorů abiotických, a to zvláště na nedostatek nebo nadbytek vody, malou nebo vysokou ozářenost, nedostatek nebo nadbytek živin, mechanická namáhání, a dále biotické faktory. Vzhledem k průběhu stresové reakce u stromů bere do úvahy také fyziologické stáří (příp. věk). Uživatel standardu ale nesmí opomenout skutečnost, že klíčovým pro hodnocení stavu stromů je jeho životní prostředí, na které stromy svojí ontogenezí, vnější stavbou vnitřní strukturou, a metabolismem reagují. Je tedy bezpodmínečně nutné vždy vycházet ze stanovištních podmínek a také předcházejících biotechnických zásahů na stromě.

Závěr Standard hodnocení stavu stromů vychází z konceptu stresu u rostlin. Aplikuje skutečnost, že nejlépe je stav stromu hodnotit na jejich růstové reakci, která je nespecifická, ale vedoucí zejména ke změně tvaru orgánů. Na daném stanovišti, u daného druhu, v dané fyziologické fázi jsou postupně hodnoceny jednotlivé stresory v podobě fyziologické nebo ontogenetické reakce stromu postupně z pohledu zdravotního stavu, vitality a stability.

14

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Závěrem lze tedy konstatovat, že: ‒ standard hodnocení stavu stromů je zaměřen na stav stromu v době hodnocení, ‒ stresové reakce jsou někdy otázkou dlouhodobé reakce stromu, ale s časovým rozložením zatím nejsme schopni pracovat, ‒ sjednocení metodiky na aktuálním stavu poznání nám dává nástroj pro případné následné dlouhodobé zpracování dat a podklad pro posunutí hodnocení stavu stromů v následujících letech, ‒ vychází z dlouhodobé teorie a praxe, ‒ soustředí se zatím hodně na strom, stanoviště jako takové – zpracovává vyvíjený standard SPPK 02 007 Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů, ‒ je základem hodnocení i přesto požaduje od hodnotitele odborný nadhled.

15


Standard „Ochrana dřevin při stavební činnosti - SPPK A 01 002“ Ing. Alexandra Koutná / Veřejná zeleň města Brna

V srpnu 2014 byl k veřejnému připomínkování předložen dlouho připravovaný Standard

Ochrana

dřevin

při

stavební

činnosti

(k nahlédnutí

na

http://standardy.nature.cz/). Zpracovatelský tým si nedělal iluze o finální podobě překládaného materiálu, ale po téměř třech letech již došel do fáze, že vše podstatné je v něm obsaženo, vše nepodstatné vypuštěno a vše vcelku logicky uspořádáno. Očekávané připomínky odborné veřejnosti, která nebyla zatížena dlouhodobou společnou prací, byly dalším impulzem k úpravě standardu. Některé části byly zjednodušeny, či vypuštěny, jiné doplněny o chybějící souvislosti. Nyní bude standard zaslán k oponentuře Fakultě záhradníctva a krajinného inžinierstva Slovenské poľnohospodárske univerzity v Nitre a Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

Cíle standardu Cílem standardu je mít k dispozici reálný nástroj pro zajištění ochrany dřevin. Doposud jediným použitelným materiálem je ČSN 83 9061, ze které standard vychází a ke které se hlásí, ale která v současné praxi přestává plně postačovat k zajištění fungující ochrany dřevin. Aby byla ochrana dřevin účinná, nikoli pouze alibistická, aby byla přijatelná i pro druhou stranu (tedy vykonavatele stavební činnosti), bylo potřeba vymanit se z univerzálního pojetí ochrany dřevin a rozlišit ochranu jak podle typu stavební činnosti, tak s ohledem na charakteristiku každé dřeviny. V tomto tkví hlavní rozdíl standardu oproti normě. Dalším cílem standardu je podchytit ochranu dřevin ve všech fázích stavební činnosti. S ochranou počítat již před zahájením projekční činnosti stavby, realizovat ji v průběhu celé stavby a v případě potřeby i po jejím skončení v podobě kontrol dotčených dřevin, řezů, zálivek či kompenzačních výsadeb. Brát ochranu dřevin jako nedílnou součást každé stavební činnosti, ne o ní uvažovat až v okamžiku, kdy už není vlastně co chránit. 16

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno S tím souvisí také potřeba odborného dozoru, který bude navržená opatření kontrolovat a bude k dispozici při řešení případných kolizí.

Osnova standardu 1

Účel a náplň standardu

1.1 Právní rámec - související legislativa, pojem stavební činnost 1.2 Postup ochrany dřevin - předprojektová příprava, projekt, realizace, následná péče 2

Výběr dřevin pro ochranu - při každé stavební činnosti bez ohledu na povolovací režim dle Stavebního zákona, probíhá již ve fázi předprojektové přípravy

2.1 Obsah hodnocení - které stromy se hodnotí 2.2 Kategorie stromů určených k ochraně (A, B, C) 2.3 Keře a liány 2.4 Kácení a kompenzace dřevin 3

Stanovení ochranných pásem dřevin - zpravidla jako součást PD, stanovuje se od místa styku kmene s půdním povrchem. Nesmí být menší jak ochranná pásma stromů definovaná zákony a vyhláškami.

3.1 Chráněný kořenový prostor stromu ve volné ploše - kruhová plocha o poloměru daném násobkem průměru kmene ve výčetní výšce a koeficientu, daného zařazením stromů do kategorie dle odstavce 2.2. - A = 10, B = 7, C = 5 3.2 Chráněný kořenový prostor stromu v omezeném prokořenitelném prostoru evidentně limitovaný v prorůstání stávající pevnou překážkou. 3.2.1

Velikost omezeného minimálního chráněného kořenového prostoru ve směru k překážce je rovná průměru kmene na styku s půdou, nejméně však 500 mm

3.3 Chráněný kořenový prostor keřů - u druhů keřů s výraznou aktivitou bazální obnovovací zóny bez zřetelně vylišitelných kmenů 200 mm od krajního kmínku, u ostatních individuálně 3.4 Ochrana při provádění specifických činností - oheň, zdroje tepla, toxické látky 4

Ochranná opatření - v chráněném prostoru prioritně stavby nenavrhovat či použit technologie minimalizující zásah do něj.

4.1 Vymezení chráněného kořenového prostoru - uzavřený, neuzavřený, bez vymezení

17

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 4.2 Ochranná opatření v chráněném kořenovém prostoru - ochrana půdy, ochrana kořenů v chráněném kořenovém prostoru, terénní úpravy a uzavření povrchu, ochrana kmene a koruny 4.3 Úprava stanoviště - zálivka, mulčování, odstranění konkurenčních porostů 5

Ukončení stavební činnosti a následná péče

5.1 Předání stanoviště - odstranění ochranných opatření, úklid 5.2 Následná péče - měla by být obsažena již v projektu z důvodu nacenění zhotovitelem – např. kontrola stromů po dobu min. 2 let, řez, zálivky, kompenzační výsadby 6

Odborný dozor

6.1 Stanovení odborného dozoru - vhodné stanovení dozoru odborným pracovníkem, pracuje v součinnosti s ostatními typy dozoru 6.2 Činnost odborného dozoru - předání staveniště, převzetí a kontrola ochranných opatření Přílohy: 1

Legislativní rámec – nejedná se o úplný výčet, ale o nejvíce relevantní předpisy, které se vztahují ke stavební činnosti

2

Hlavní činnosti řešené plánem ochranných opatření – nejen vlastní místo stavby, ale i plochy pro skladování materiálu, lokality pro skladování odpadu apod.

3

Bezvýkopové technologie a možnosti jejich využití – typy bezvýkopových technologií s jejich charakteristikou a s popisem výhod a nevýhod

18


Bezvýkopové technologie, veřejný prostor s městskou zelení a revize ČSN 73 6005 doc.Ing. Petr Šrytr, CSc. / CzSTT (www.czstt.cz) a Fakulta stavební ČVUT v Praze

Dlouhotrvající, aktuální, mnohde již i akutní a dále se vyhrocující problémy ve veřejném prostoru sídel jsou nám všem dostatečně známy a dotýkají se prakticky nás všech uživatelů veřejného prostoru. Zejména pak se dotýkají všech oprávněných nositelů aktivit a zájmů ve veřejném prostoru sídel. Jsou to managementy měst a obcí, společnosti zodpovědné za provozuschopnost místních komunikací, společnosti zodpovědné za provozuschopnost systémů technické obsluhy prostřednictvím inženýrských sítí/IS, společnosti zodpovědné za provozuschopnost ostatních systémů a prvků technické infrastruktury/TI včetně subjektů zodpovědných za adekvátní jejich zastoupení co do rozsahu a kvality včetně zastoupení městské zeleně/MZ, městského mobiliáře/MM atd. Skladba, rozsah a kvalita aktivit odehrávajících se ve veřejném prostoru sídel se může, a zřejmě i bude, dále vyvíjet včetně vývoje podmínek a jejich kombinace, za kterých mohou být reálně (vlastně jen značně problematicky vzhledem k současnému stavu veřejného prostoru) všechny potřebné aktivity svým řešením technicky i jinak kvalitně zabezpečeny, zkoordinovány a na dostatečné úrovni permanentně k dispozici. Evidentně je tak třeba mít veřejný prostor a všechny jeho problémy pod dostatečnou kontrolou, zodpovědně a včas, nejlépe systémově, reagovat na všechny problémy a tyto i účinně eliminovat.

Úvod S nepříjemným pocitem existence fatálního selhání pak lze konstatovat, že jistá základní, historická chyba se stala již na samém začátku organizování aktivit ve veřejném prostoru sídel včetně nedostatečného zabezpečování adekvátních podmínek pro jejich optimální realizaci. Tuto chybu lze dnes jednoznačně i pojmenovat: resortismus – jednostranné vytváření příznivých podmínek vždy jen pro jeden resort (pro sebe sama). Jako první tak učinil resort dopravy, zřejmě podle hesla, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Tento resort pak nemá např. ve svých legislativních, technických

19

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno a dalších podkladech překvapivě vůbec termín veřejný prostor. Používá účelově svého synonyma dopravní prostor, členěný dále na hlavní a přidružené dopravní prostory. Ostatní resorty, vstupující následně do veřejného prostoru, pak pouze usilovaly o své jisté

prostřednictvím

nedůsledných

a

často

i

v praxi

nerespektovaných,

tj.

nerealizovaných koordinačních ustanovení a aktů. Všechny tyto resorty pak ve veřejném prostoru sídel prostřednictvím tam umístěných svých zařízení a objektů situačně měly a mají šanci přežívat a přežívají do doby, než začal či začne vznikat stav prostorové nouze a než se začaly či začnou masivněji projevovat organické a provozní neduhy zařízení a objektů příslušných resortů, ve veřejném prostoru participujících. Všechny tyto resorty pak jen napodobily a dále napodobují již dříve prosazený a zavedený, nesystémový resortní přístup řešení. Protože přicházely na svět až postupně, později, tak již byly v nevýhodě, kterou se snažily, např. síťové resorty, vykompenzovat tím, že iniciovaly vznik (ve své době závazného) technického podkladu pro svou prostorovou koordinaci ve veřejném prostoru s tím, že již prakticky nešlo nerespektovat základní podmínky primárně nastavené resortem dopravy, když zřejmě absentovala chuť i schopnost usilovat o systémové řešení. První prostorová regulace byla na našem území zavedena prostřednictvím ČSN 1174 v r. 1943 (kopírovala německou DIN 1998) a měla název „Prostorová úprava potrubí a jiných vedení ve veřejných ulicích“, která byla rovněž založena na resortismu a vlastně též i na vnitřní diskriminaci nepotrubních vedení! Stejný resortismus se pak projevil mnohem později i při zpracování TP 103 [7], tj. i s analogickými dopady. Překvapivě pak lze zaznamenat i absenci adekvátní pozornosti složek záchranného systému státu, jakkoliv tento stav resortismu znevýhodňuje i je. Prakticky vždy při vzniku mezných stavů, stavu krajní nouze ve veřejném prostoru sídel, se vlastně potenciálně jedná i o stavy obecného ohrožení. Vznik bezvýkopových technologií/BT (vznik nového technického oboru) pro obnovu a novou instalaci vedení inženýrských sítí byl vlastně též vyprovokován nepříznivě se vyvíjejícími prostorovými, ekonomickými, ekologickými a dalšími podmínkami ve veřejném prostoru sídel. Postupně se pak vyprofiloval do podoby relativně samostatného technického oboru, jak to prokazuje též existence národních odborných společností včetně mezinárodní ISTT (International Society for Trenchless Technology; www.istt.com).

20

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Protože se zatím nedaří sjednotit postupy aplikace bezvýkopových technologií/BT, jako systémových nástrojů realizace ucelené koncepce udržitelného rozvoje technické obsluhy urbanizovaného

území,

prostřednictvím

inženýrských

sítí

za

účasti

jednotlivých, avšak navzájem nespolupracujících síťových odvětví (všech resortů, které tato odvětví nepřehledně a málo koordinovaně řídí), je rovněž evidentně žádoucí, aktuální a možná již i přímo akutní tyto postupy ve veřejném zájmu zabezpečit důsledněji, programově. Obor BT nevznikl a není k dispozici jen jako nástroj typu z nouze ctnost. K prosazení veřejného zájmu se nabízí využít společného postupu potenciálních partnerů - spojenců stejně znevýhodněných ve veřejném prostoru sídel. Je do jisté míry krajně riskantní, že dochází ke všeobecnému podceňování významu veřejného prostoru sídel, všech jeho funkcí včetně dnes tak důležité koordinace, podle hesla „to přece musí fungovat samo od sebe …“. Takovéto nebezpečné iluze panují zejména na úrovni managementů měst a obcí. Jen však do doby, než se opakovaně objeví vážné dílčí problémy, na které je nezbytné bezprostředně reagovat. Jde pak obvykle jen o dílčí nákladnou reakci na dílčí problém. Následně se vše vrací do starých kolejí. Lze to snad vnímat jen jako důsledek nedokonalého vzdělávacího systému, či jde o jakousi deformaci moderní, příliš vyspělé společnosti, jakoby samozřejmě využívající moderních technologií, která však ztratila schopnost chránit své civilizační hodnoty, na kterých je existenčně přímo závislá? Jsme překvapivě opakovaně zaskočeni, až když nám teče do bot, zejména v případech, kdy se objeví neobvyklá extrémní situace s následkem ztrát a škod. Vznášíme pak se zpožděním dotaz na příčiny jejich vzniku, obvykle pak jen v konkrétním místě jejich výskytu, beze snahy o důslednou celkovou analýzu a následnou syntézu získaných poznatků. Není snadné na takové dotazy v dnešních, celkově složitějších, nepřehledných a konfliktních podmínkách a poměrech odpovídat. Principiálně i pracovně pak je zřejmě korektní (chceme znát příčiny a případně i míru zavinění, zodpovědnosti) a možné vycházet z hypotézy, že v pozadí těchto problémů v urbanizovaném území jsou: -

Větší či menší diskontinuita, disproporce, nekoordinovanost, neadekvátnost (DDNN) včetně chyb a omylů (CH+O) realizovaných rozhodovacích procesů (RRP),

vlastně

nekvalita

metodiky

těchto

RRP

subjektů

působících

v urbanizovaném území a vyvolávajících jistý soubor jevů, procesů a činností, ovlivněných právě DDNN i CH+O a nekvalitou RRP.

21

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno -

DDNN i CH+O včetně nekvality RRP a činností subjektů, působících v konkrétním urbanizovaném území, potenciálně ovlivňují kvalitu i následnou produkci těchto subjektů, užívajících setrvačně stejných rozhodovacích mechanizmů v konkrétních podmínkách s konkrétními důsledky (některé podmínky jsou situační, tj. proměnné v čase i prostoru, což způsobuje i jejich menší čitelnost a menší přehlednost).

-

Je obvykle možné identifikovat a tedy i nabídnout konkrétní příklady DDNN i CH+O, nekvality RRP a činností subjektů, působících v konkrétním urbanizovaném území a to, ve vazbě na konkrétní územní podmínky a následně též i v obecné rovině.

-

Rozsah a kvalita kontrolních mechanizmů subjektů působících v konkrétním urbanizovaném území a jejich účinnost ve vazbě na veřejný zájem (autokontrola↔složité kontrolní systémy), bohužel, neodpovídá aktuálním požadavkům garance dobrého stavu a udržitelnosti urbanizovaného území.

-

Další příčiny, i velmi specifické (včetně odvolávání se na vyšší moc, na působení přírodních živlů …), bývají rovněž ve hře.

Je též důležité základním způsobem zpřehlednit subjektů obvykle působící v konkrétním urbanizovaném území (jejich pozice, i ve vztahu k řešené problematice, je dána legislativními a dalšími podklady): ► Stát jako takový, zastupovaný MŽP, MZe, MMR, MZ, MPO, MD, MV, MO,

MF, … ► Krajské úřady, Magistrát hl.m. Prahy, … ► Managementy měst a obcí; magistráty, MěÚ, OÚ ORP, OÚ, …, Vodohospodářské orgány, ZMS, SVI, IŽP, … ► ČHMÚ, ÚÚR, KHES, SZÚ, SFŽP, Svaz měst a obcí, … ► Provozovatelské společnosti systémů technické obsluhy urbanizovaného území a dalších subsystémů a prvků ve veřejném prostoru sídel, ... ► Branné či záchranné složky státu: Policie ČR, HZS, ZS, Městská či Obecní policie, armáda ČR, SDH, … ► Majitelé a provozovatelé velkých a větších výrobních a servisních areálů, … 22

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno ► Občané – uživatelé daného urbanizovaného území včetně turistů, … ► Masmédia, …

Pozn.: Není vůbec jednoduché se dokázat orientovat v tom, kdo za co zodpovídá, kdo, jak, kdy a co všechno rozhoduje, ovlivňuje či rozhodl a ovlivnil či způsobil/ovlivňuje či způsobuje (i ve vztahu k řešené problematice), jaké jsou jeho možnosti a kompetence, jak je tato činnost koordinována a adekvátně kontrolovatelná, kontrolována?

Managementy sídel, zejména menších měst a obcí, bývají prakticky vždy v našich podmínkách v obtížné situaci, mají-li rozhodovat o větších investičních záměrech (o jejich přípravě, realizaci a provozu hotových děl). Je to především dáno faktickým stavem veřejné infrastruktury/VI a veřejného prostoru jako takového. Současně též stavem databází VI a dalších týkajících se veřejného prostoru sídel, které jsou v tomto případě zcela nezbytné, ale málokdy v dostatečném rozsahu a kvalitě disponibilní a průběžně dostatečně aktualizovány. Dále pak i stavem databází vymezujících výhledové řešení veřejného prostoru sídel v rámci územních plánů obcí/ÚPO, programů rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů/PRVK ÚK, zásad územního rozvoje/ZÚR, územně analytických podkladů/ÚAP, energetických generelů sídel/EGS apod. Jinými slovy řečeno, úsek VI a veřejný prostor sídel nemáme zatím dostatečně pod kontrolou a neukazuje se ani možnost rychlé změny k lepšímu a tím i adekvátní možnost rozhodovat přesněji a plně zodpovědně. Tato okolnost pak vyvolává nezbytnost větší či menší, horší či lepší improvizace, jakkoliv je obecně improvizace nežádoucí, riziková. Navíc se jedná v případě VI (DI i TI atd.) o úseky silně podceňované, projevující se dále prakticky jako jisté záludné nástroje, který umožňují mít uživatele služeb VI (DI i TI) atd. jako bezmocná rukojmí. Nicméně je nereálné ze dne na den docílit ideálního stavu a nezbývá nám, než usilovat o redukci improvizace, o zamezení nevratným poškozením a škodám, trpělivě usilovat o zlepšování situace. Tento stav pak nikoho nezbavuje konkrétní zodpovědnosti v případě plnění ustanovení stavebního zákona, požadujícího prokazatelné splnění požadavku garance udržitelného rozvoje příslušného správního území.

23

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Jaké jsou nejčastější příčiny rizik u účastníků přípravy rozsáhlejších investičních záměrů v sektoru technické infrastruktury/TI, městské zeleně/MZ, městského mobiliáře/MM apod. v našich podmínkách?: -

Projektanti nemají obvykle čas a chuť pátrat v nejistých a nepřehledných databázích a informačních zdrojích svého oboru, kontrolovat je a využívat jen ověřené informace; analogické je to i v případech informačních zdrojů ukazujících vývojové trendy technických a dalších oborů v situaci, kdy je multidisciplinární přístup k řešení problémů podmínkou úspěchu; rutinním způsobem pak nabízejí tradiční řešení; navíc mají velmi nevýhodnou pozici na pracovním trhu v ČR.

-

Investoři (pracovníci tohoto úseku) prakticky nevyhledávají a tím i nevyužívají včasnou prvotní a následnou odbornou pomoc nezávislých odborníků; v lepším případě se nechají poučit jinými kolegy-investory, kteří to již mají za sebou a jsou často poznamenáni i trpkými zkušenostmi …,

-

Ti, kteří by mohli a chtěli pomáhat, nezávislí odborníci, nejsou příliš vidět a tím nabízejí neúměrně veliký prostor vlivu úředníků, administrátorů, atp. (toto se, bohužel, týká též pracovišť akademické sféry, kde je málo či vůbec není ceněna schopnost konkrétně a efektivně pomáhat v terénu, v praxi …),

-

Zhotovitelé chtějí v převážné většině případů odvádět kvalitní výkony a nabízet adekvátní služby a výsledky, ale obvykle jen podle schválených projektů/PD (tj. bez účinné snahy je odborně kontrolovat a v případě nekvalitní PD požadovat odpovídající opravy a úpravy); tlak na jejich ekonomické přežití je často zavádí do situace, kdy riskují a volí své lacinější varianty na úkor kvality …,

-

Provozovatelé jsou obvykle dostatečně zaštítěni svými legislativními podklady (např. základními zákony síťových odvětví a navazujícími vyhláškami) a fungují převážně setrvačně, relativně konzervativně a hlavně mají své jisté, tj. mají své klienty, např. odběratele a uživatele jejich služeb hromadné technické obsluhy urbanizovaného

území

jako

svá

rukojmí;

navíc

navzájem

prakticky

nespolupracují, což má negativní důsledky projevující se nedobrým stavem podzemí veřejného prostoru sídel ….,

24


Tvůrci legislativních, technických - normativních a dalších podkladů v úseku VI produkují kvantitu, ale nikoliv kvalitu, v lepším případě si to jen ulehčují, pracují rutinním způsobem a s malou snahou po dostatečné kontrole a koordinaci své produkce; obvykle jsou i málo odolní vůči tlaku skupinových zájmů; produkce jejich činnosti nenaplňuje preventivně požadavek garance udržitelného rozvoje urbanizovaného území, když současně často i deformuje vztahy mezi účastníky investičních i jiných dalších důležitých procesů v urbanizovaném území …,

-

Úředníci byli vždy a jsou zdroji rizik při absenci faktické, účinné věcné kontroly výsledků jejich rozhodování …; častěji dochází i k absurditám a paradoxům v jejich produkci …

To vše pak vytváří málo přívětivé prostředí pro práci všech zainteresovaných, kdy je vlastně i velmi obtížné odpovídat na otázky: Kdo je hlavním garantem udržitelného rozvoje urbanizovaného území? Jak to garantuje a jak to má pod kontrolou? ……

Stav zařízení a objektů technické obsluhy, stav městské zeleně - stav veřejného prostoru sídel Stav zařízení a objektů technické obsluhy, stav městské zeleně a stav veřejného prostoru sídel měl a má svůj vývoj, někdy i velmi specifický, závislý na vývoji podmínek řešení a na vývoji faktického stavu investičního a dalšího majetku. Když si pak zcela logicky aktuálně připomeneme požadavek garance trvale udržitelného vývoje urbanizovaného území, jehož součástí je i garance udržitelného vývoje všech jeho funkčních složek, včetně městské zeleně, garance udržitelného vývoje jeho veřejného prostoru (všech jeho funkcí), pak nezbývá, než si opětovně položit otázku: Jak dalece to vše máme pod kontrolou? -

Prostá odpověď pak zní: Nemáme to pod dostatečnou kontrolou! Odpovídat takto můžeme zřejmě jednak přímo, vycházeje z jistých vlastních, tj. i profesních zkušeností a poznatků či jen z poznatků častějšího výskytu disfunkce či rizik disfunkce systémů hromadné technické obsluhy území a veřejného prostoru, nabízených široké veřejnosti prostřednictvím masmédií včetně internetu, nabízených obvykle formou nabídky zajímavých atrakcí bez adekvátního komentáře, bez podstatných informací o pravých příčinách jejich 25

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno vzniku. Překvapivá je pak takováto prezentace proto, že se jedná častěji o případy stavu nouze včetně možného jejich hodnocení jako stavu obecného ohrožení. -

Jiná odpověď pak může být již vedena snahou o základní vysvětlení pozadí této situace: Základní příčinou tohoto neblahého stavu je především přetrvávající resortní pojetí řešení technické obsluhy sídel a dále též laxní, neadekvátní vnímání významu komplexní, stabilní dobré a úplné funkce veřejného prostoru sídel. Resortní pojetí řešení technické obsluhy sídel bylo nastartováno a pokračuje uplatňováním úzce resortního (účelového) stylu zpracování a prosazování legislativních, technických a dalších podkladů včetně provozních řádů systémů hromadné technické obsluhy urbanizovaného území. Absentuje odvaha a opravdová chuť a úsilí k důsledné koordinaci, k důslednému, tj. systémovému řešení problematiky veřejného prostoru měst a obcí. Ukazuje se pak to, že faktický stav veřejného prostoru sídel ve spojitosti s faktickým stavem investičního infrastrukturního a dalšího majetku v něm se nacházejícím, vlastně představuje hrozbu - mezný stav pro fungování měst a obcí.

Stav veřejného prostoru sídel lze zejména zpřehlednit též prostřednictvím rekapitulace rizik vyplývajících z reálného stavu a technické podstaty řešení jednotlivých druhů vedení technického vybavení včetně jejich objektů a dále stupňovaných potenciálními závažnými vzájemnými konflikty (často se opakujícími případy), vyvolaných především jejich vzájemnými prostorovými vztahy i s dalšími oprávněnými nositeli zájmů a aktivit ve veřejném prostoru: -

Vedení technického vybavení i jejich objekty a ochranné konstrukce (včetně narůstajícího počtu z provozu vyřazených vedení ponechaných svému osudu v podzemí, označovaných jako mrtvoly) bývají a jsou (vzhledem k jejich stavu, stavu databází o jejich poloze a k dalším parametrům) rizikové a téměř vždy v potenciálním prostorovém konfliktu navzájem i na prvky a systémy městské zeleně či prvky a systémy městského mobiliáře apod. a v konfliktu na zájmy resortu dopravy. Řešitelnost prostorových konfliktů v zahuštěném prostoru lze pravděpodobně spatřovat v preventivním uplatnění a konkrétním

užití

prostorově úspornějších (i jinak výhodných) sdružených tras vedení technického vybavení [4] (ty již klasifikujeme jako řešení s užitím přímých či nepřímých 26

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno variant bezvýkopových technologií/BT) či kombinovaných tras vedení technického vybavení. Lze vždy zkoumat soubor reálně možných variant řešení, nabízejících výhody pro inženýrské sítě a současně nabízející výrazné prostorové rezervy a výhody i pro ostatní prvky ve veřejném prostoru a ve veřejném zájmu. -

Konkrétně pak jsou nejvíce konfliktní vodovody a kanalizace (svými relativně většími až extrémními prostorovými nároky, hloubkou uložení a svou netěsností, svým reálně neuspokojivým faktickým stavem vyvolávajícím v podzemí krajně nebezpečné kavernózní jevy). Ve vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rovněž rizikové tím, že dochází k přednostnímu rozvoji kořenových systémů městské zeleně do těchto míst netěsností (prosté odstraňování kořenů z vnitřního prostoru těchto vedení kořenořezy není ideálním řešením pro všechny zainteresované). Univerzální prevenci lze i v tomto případě spatřovat v užití vhodných typů sdružených tras inženýrských sítí [4] (zejména pro vodovody; užití tzv. supermateriálů vodovodních potrubí při zachování jejich klasického způsobu ukládání prostě do země nabízí podmíněně jen dočasné garance). V případě kanalizace pak převládá neochota se postupně zbavovat systémů jednotné kanalizace, transformovat je důsledně do podoby systémů oddílné kanalizace, řešit odvodnění urbanizovaného území opravdu komplexně a v souladu s požadavkem garance udržitelného rozvoje.

-

Plynovodní potrubí mohou být a nesporně i jsou méně příjemné svou obecnou provozní rizikovostí, svými prostorovými nároky a jinak prakticky vždy, kdy dochází k manipulacím s plynárenským zařízením. I v tomto případě je s velikou pravděpodobností univerzální prevence totožná, tj. užitím vhodných typů sdružených tras inženýrských sítí [4], vybavených adekvátním zabezpečovacím zařízením MaR/měření a regulace. O rizikový vztah pak jde zejména ve vazbě na stoky a nezabezpečené ochranné konstrukce vedení inženýrských sítí/IS. Ve vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rovněž rizikové tím, že jsou náročné prostorově svými podmínkami technického řešení a obecně rizikové pro veřejný prostor, jeho okolí a pro všechny aktivity zde se odehrávající.

-

Teplovodní potrubí (potrubní vedení tepelných sítí v kanálovém i bezkanálovém provedení) je relativně prostorově náročné a zahrnuje potenciální riziko 27

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno nepřirozeného oteplování či i zavodnění svého okolí. Redukce rizik je analogická včetně možnosti žádoucího uplatnění kvalitnějších materiálových variant (včetně monitoringu těsnosti a kvalitnější celkové konstrukce potrubních systémů teplovodů dle souboru ČSN EN 13941, ČSN EN 253, ČSN EN 14419 atd.). I v případě teplovodů je univerzální účinnou prevencí užití vhodných typů sdružených tras (svého času např. právě teplovody nastartovaly razantní užití sdružených tras typu technické chodby či kolektory [4]). Není příznivé ani efektivní, když při rekonstrukcích kanálových tras teplovodů jsou navrhovány zcela jiné trasy s bezkanálovým uložením teplovodů. To vede k nežádoucímu zahušťování prostoru v podzemí. Původní kanálová trasa se stává nebezpečnou mrtvolou ponechanou svému osudu. Obor BT by i v těchto případech měl mít iniciativu a nabídnout postupy bezvýkopové obnovy s využitím původních ochranných kanálů i v případě kanálů neprůchodných či neprůlezných. Zvláštní pozornost pak si zasluhují tepelné napáječe a vedení tepelných sítí v nadpovrchové trase. Dostávají se do větších či menších střetů s okolím včetně MZ v závislosti na konkrétních podmínkách dané lokality (daného zadání). Návody na jednoduchá řešení zatím nemáme. Ve vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rovněž rizikové tím, že jsou relativně prostorově velmi náročné, tím, že dochází k oteplování či i zavodnění jejich okolí. -

Silové kabely v podzemní trase mohou být v konfliktním vztahu na své okolí analogicky jako potrubní vedení, zejména v závislosti na svém počtu, na svých provozních parametrech a funkčním významu. Vymezená poloha jejich dílčího zájmového prostoru těsně u čáry regulace (čáry zástavby) dle ČSN 73 6005 jejich konfliktní vztah tlumí jen částečně. Je však naopak umocňován v případě kabelů vyřazených z provozu ponechávaných v zemi svému osudu a kabelů veřejného osvětlení, obvykle lokalizovaných u obrubníků vozovek. Univerzální preventivní řešení je opět dáno vhodným typem sdružené [4] či kombinované trasy vedení inženýrských sítí. O rizikový vztah pak jde zejména ve vazbě na plynovody či telekomunikační kabely (metalické kabely klasických konstrukcí). Silová vedení v nadzemní trase způsobují vážné (i vzájemné) problémy, zejména též ve vztahu k dopravním stavbám a veřejné zeleni. V případě vedení NN, VN i VVN/ZVN je řešením jejich ukládání pod úroveň terénu včetně užití vlastních ochranných konstrukcí či lépe ochranných konstrukcí sdružených tras [4]. Ve 28

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rizikové tím, že jsou relativně prostorově náročné (zejména též v případech výskytu tras venkovních vedení) a dále tím, že jsou obecně provozně rizikové pro veřejný prostor, jeho okolí a pro všechny aktivity zde se odehrávající. -

Telekomunikační vedení jsou na tom analogicky jako jiná vedení s tím, že výrazně nepříjemnou skutečností je to, že je jejich počet v uličních profilech relativně větší ve srovnání s jinými druhy vedení, že v minulosti často docházelo k volnějšímu (neukázněnému) trasování a instalaci, že je jejich dílčí zájmový prostor v uličním profilu lokalizován právě do konfliktního prostoru u obrubníku vozovky. Univerzální prevencí je opět užití vhodného typu sdružené [4] či alespoň kombinované trasy vedení technického vybavení (kabelová vedení v kabelovodech typu multikanály). Zajímavé zůstávají speciální technologie, např. technologie instalace speciálních optických kabelů do vozovky (do cca 10 cm hluboké a cca 1 cm široké drážky pod obrusnou vrstvu vozovky), označované jako MCS/Road či technologie instalace napínáním speciálních optických kabelů do vrcholů potrubních (i neprůlezných) profilů kanalizace, označované jako MCS/Drain a další podobná. Sporná zůstávají venkovní telekomunikační vedení analogicky jako venkovní vedení silová (i zde je řešením jejich přemístění pod úroveň terénu). Síťový obor elektronických komunikací je relativně v nevýhodě oproti ostatním síťovým odvětvím, jakkoliv má k dispozici i radiotelekomunikační systémy, tj. prakticky nezávislé systémy na stavu veřejného prostoru sídel či stavu sídel jako takových. V čem dále spočívají nevýhody oboru elektronických komunikací? Alespoň několik příkladů: - liniová telekomunikační zařízení/TZ včetně objektů byla a jsou do veřejného prostoru sídel umísťována až s jistým zpožděním, což je znevýhodňuje. - TZ byla a jsou snadno zranitelná (již svou polohou, konstrukčním řešením, svou stupňovitou radiální strukturou, …). - Za nevýhodu lze též považovat okolnost akutní potřeby budovat nové liniové trasy TZ v masovém rozsahu (na rozdíl od ostatních síťových odvětví, která prakticky vývojově-technicky stagnují, vykazuje síťové odvětví elektronických komunikací ohromný rozvojový i integrační potenciál). Připomenout lze vládní program digitální Česko a operační program budování optických přístupových sítí. - Často se vyskytující ohrožení TZ včetně objektů při provádění zemních prací a terénních úprav 29

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno v urbanizovaném území je dostatečně známo s tím, že zajištění odpovídajícího preventivního dohledu včetně zachování dostatečného (odpovídajícího) krytí vedení bývá nesnadné. Stejně tak je dostatečně známo ohrožení TZ jejich nahodilým dodatečným překrytím nerozebíratelnou či obtížně rozebíratelnou konstrukční vrstvou (zajištění odpovídajícího preventivního dohledu včetně uplatnění potřebných opatření bývá i v tomto případě nesnadné). - Ve vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rizikové tím, že svou zájmovou zónou dle ČSN 73 6005 vlastně blokují prostor pro náročnější městskou zeleň tím, že jsou relativně prostorově náročné (zejména též v případech výskytu tras venkovních vedení) a dále tím, že docházelo a dochází k častějšímu výskytu nesrovnalostí v jejich trasování. -

Všechna vedení a jejich ochranné konstrukce bez rozdílu pak fungují svým ne zcela zkonsolidovaným okolím jako lepší či horší drenážní prvky v území a mohou tím mít a mají potenciálně nepříznivý vliv. – Obecně pak jsou riziková vzhledem ke svému celkovému neutěšenému a značně heterogennímu stavu i co do úplnosti a přesnosti databází jejich polohy, faktického stavu atp. - Za ne zcela dořešený a dostatečně preventivně ošetřený problém lze považovat ten, kdy z jistých tras a míst dopravních i jiných staveb jsou vyvolávány do okolí mechanické a další účinky (např. otřesy a vibrace) na všechna vedení a jejich ochranné konstrukce. – Analogické je též ohrožení vedení a objektů IS včetně jejich ochranných konstrukcí lokalizovaných v aktivním či pasivním inundačním území, které je rovněž dostatečně známo. – Prakticky všechna síťová odvětví mají své další vlastní vážné problémy, které nejsou s největší pravděpodobností sama schopna řešit korektně, bez adekvátní koordinace a systémového přístupu. První takový krok lze pak spatřovat v kvalitním výstupu probíhající revize ČSN 73 6005 [13] a ČSN 73 7505 [14], kdy se s ohledem na veřejný zájem očekává, že bude tento dostatečně ošetřen včetně kvalitní koordinace oprávněných zájmů všech, tj. i ostatních nositelů zájmů ve veřejném prostoru sídel.

-

Městská zeleň, městský mobiliář a další prvky ve veřejném prostoru sídel jsou obvykle ve značně heterogenním stavu a v závislosti na konkrétních podmínkách příslušných částí sídel a jejich okolí. Detailní hodnocení stavu městské zeleně pak přísluší jejím pečovatelům. V případě hodnocení stavu městského mobiliáře/MM je situace komplikovanější proto, že se zatím neukazuje žádný subjekt či instituce, která by uceleným způsobem chtěla 30

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno garantovat kvalitu a rozsah jeho řešení a tím i stav MM. Nemohou to být ani firemní nositelé-výrobci s programy prvků MM, ani managementy sídel či projekční kanceláře, nýbrž např. alespoň adekvátní odborné společnosti. V případě prvků a zařízení MM je však již v názvu mobiliář vlastně řečeno, že má jít o snadno manipulovatelné či přemístitelné prvky či zařízení. Je však všeobecně známo, že tomu tak není ve všech případech. To pak může způsobovat a způsobuje koordinační i jiné problémy ve veřejném prostoru. Řešeno je to dosud formou improvizace, jakkoliv by bylo žádoucí i toto dořešit v rámci tvorby uceleného podkladu pro systémové řešení a koordinaci veřejného prostoru sídel. - Další prvky ve veřejném prostoru sídel obvykle představuje příslušenství místních komunikací, tj. např. veřejné osvětlení/VO, semafory dopravní signalizace, zařízení svislého dopravního značení atp. I v tomto případě je žádoucí analogické řešení jako v případě ostatních prvků ve veřejném prostoru.

Stav legislativních, technických a dalších podkladů Řešení problematiky veřejného prostoru sídel a jejich technické obsluhy, tím i dodatečná aplikace a úpravy (zakládání a údržba) městské zeleně, MM či i aplikace BT, je upraveno a ovlivňováno neúměrně velikým počtem i vlastním neúměrným rozsahem

legislativních,

technických

a dalších

nezkoordinovaných

podkladů,

obsahujících rozpory zásadního charakteru (překvapivě též vnitřní rozpory v rámci jednotlivých dílčích podkladů). Dále pak je situace nepříznivě ovlivňována jejich nepřehlednou strukturou a formou zpracování, jejich nezkoordinovaným zpracováním, často i v nebezpečném rozsahu včetně jistých naschválů v podobě jednostranných vymezení, která mají obvykle zvýhodnit vždy jen jednoho z mnoha oprávněných uživatelů veřejného prostoru či nositele jednoho druhu technické obsluhy. Tato tvrzení lze i předvést alespoň na několika typických příkladech: -

Konkrétně např. v zák. č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, kde je v §25, odstavci 4 vymezeno zvláštní užití pozemní komunikace, tedy i místní komunikace (tj. veřejného prostoru měst a obcí), za které je překvapivě považováno umístění vedení technického vybavení, jakkoliv je v praxi ČR i vyspělých států převládající, tj. zcela běžné. Prováděcí vyhláška k tomuto zákonu, vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon 31

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno o pozemních komunikacích, se pak paradoxně odvolává na ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení [13], stejně tak překvapivě činí i ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. ČSN 73 6005 je pak od r. 2011 v revizi a již relativně dlouhá doba trvání tohoto procesu napovídá, že jde o nelehký úkol zareagovat na neutěšený stav v podzemí veřejného prostoru sídel a současně splnit požadavek garance udržitelného rozvoje urbanizovaného území. Navíc tento proces v posledním období nabývá charakteru nebezpečných a zmatečných byrokratických manipulací, kdy dochází k hrubým deformacím a nekompetentním zásahům do připraveného návrhu [9] nekvalifikovanými osobami. Podobné zásahy a dopady lze zaznamenat i při tvorbě ČSN, EN i jiných dalších technických normativních podkladů nižší kategorie. Za koordinační problém bývá často a oprávněně označováno vyhovění všem podmínkám ochranných a bezpečnostních pásem vymezovaných podle příslušných zákonů. Již také proto, že ve většině uličních profilů dochází k masivnímu i vícenásobnému jejich průniku/ překryvu, aniž by příslušnými legislativními podklady či kompetentními jejich garanty bylo vysvětleno, jaká priorita či priority platí v prostoru onoho průniku/překryvu? Nikdo pak nenabízí rozumné vysvětlení vzájemného vztahu (tj. i priorit) všech pojmů-parametrů vzdáleností: min. odstupová vzdálenost dle ČSN 73 6005 [13] ↔ odstupová vzdálenost nastavená ustanoveními ochranných pásem dle zákonů síťových odvětví ↔ min. odstupová vzdálenost z důvodů nenarušení stability sousedních vedení a objektů ↔ min. šířka manipulačního prostoru v úrovni základové spáry a v úrovni terénu. Vyspělé státy však neuplatňují nástroje typu ochranná pásma vedení inženýrských sítí a na rozdíl od nás (mají svá vedení technického vybavení a veřejný prostor jako celek, v průměru, v nesrovnatelně příznivějším stavu) spoléhají na kvalitní, přímé koordinační rozhodování nezávislých kompetentních odborníků na základě přesnějších a úplnějších vstupních informací, než aby riskovali zmatek, neodborné rozhodování a škody z toho všeho vznikající. – Rovněž zatím jen málokdo dokáže dostatečně přesně a hodnověrně odhadovat dopad ustanovení nového Občanského zákoníku kvalifikujícího např. inženýrské sítě jako nemovitosti.

Základní koordinační úsilí je pak v případě veřejné infrastruktury (v případě všech nositelů oprávněných zájmů ve veřejném prostoru) postaveno na umění spolupracovat, tj. dokázat se odpoutat z resortních pozic a s partnery se dohodnout na rozumném, 32

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno přijatelném (obvykle kompromisním, dostatečně prověřeném) řešení, tj. opravdu se všemi zainteresovanými bez jakékoliv nadřazenosti či podřízenosti. Zainteresovaní jsou pak především všichni ti, kteří mají oprávněné požadavky na spoluvytváření a spoluužívání veřejného prostoru (přednostně se jedná o požadavky, které označujeme jako požadavky ve veřejném zájmu). Současně musí být u všech zainteresovaných zjevná aktivní a konstruktivní snaha pochopit a kvalitně diskutovat požadavky vyplývající z všeobecně uznávaných oprávněných zájmů a podmínek řešitelnosti problémů všech ostatních partnerů ve veřejném prostoru. To následně vede ke hledání a tvorbě zcela konkrétních variant a subvariant schůdných řešení (ta je třeba, např. formou studie, odehrát). Nezbytností jsou dále varianty a podvarianty řešení smysluplně a dostatečně přesně (objektivizovaně) vyhodnotit. Evidentně lze takovému procesu účinně napomáhat prostřednictvím koordinačních nástrojů a technologií [1], [8], [16]. Stručně vyjádřeno se jedná o technologie rozhodování o společných problémech s plnou znalostí věci, tj. s plnou znalostí problémů, složitých vztahů, s dostatečnou znalostí postupů rozhodování důležitých detailů a technologií rozhodování, vycházející z poznatku, že nejlepší je koordinace preventivní a důsledná. Prevence a důslednost není připomínána náhodně, ale právě z důvodu existence značných rizik polovičatostí a improvizace, rizik jen předstírané prevence, rizik vzniku mnoha přímo vědomých či jakoby nahodilých a jakoby nechtěných nedůsledností.

Koordinaci prvků technické obsluhy území sídel, MZ, MM a ostatních prvků v jejich území (objektů, areálů, nemovitostí, …) je žádoucí intenzivně a kvalitně odehrát prostřednictvím koordinace jejich vzájemných vztahů (s přihlédnutím k jejich obsahu, jejich

jevové

podstatě,

k hierarchii

jejich

významnosti,…)

v rámci

systému

urbanizovaného území. V tom případě vstupuje do hry celá řada zákonů a jejich prováděcích předpisů, technických norem a dalších podkladů. Základní zpřehlednění a aktivní zhodnocení všech těchto podkladů je možné a účelné užitím odpovídající matice vztahů mezi prvky systému urbanizovaného území. Tímto postupem lze následně dospět především k očekávanému zjištění, že již většina těchto závazných podkladů

(základních

nástrojů

rozhodování)

je

v mnohém

ohledu

zastaralá,

nezkoordinována, v četném vzájemném rozporu a též s výskytem i hrubých logických nesrovnalostí. Tímto směrem je však zatím, bohužel, pozornost orientována jen minimálně, třebaže jde vlastně o rozhodující, primární a elementární koordinaci s přímou preventivní účinností. 33


Důležitost koordinace ve veřejném prostoru narůstala a narůstá se zvětšujícím se počtem aktivit a s narůstajícími prostorovými či i jinými nároky nositelů aktivit zde se odehrávajících v dnešní situaci převládajícího nepořádku v podzemí a jen málo se měnících prostorových parametrů stávajících veřejných prostor měst a obcí (v situaci, kdy šířka veřejného prostoru vyvolává mezní stav). Historicky lze dále říci, že situace stavu prostorové nouze ve veřejném prostoru prakticky nastává ve větších a velikých městech až s nástupem průmyslové revoluce. Reakce na ní byla v různých státech v něčem analogická a v něčem specifická. Ve všech případech pak z dnešního pohledu málo předvídavá a málo důsledná. To nadále přetrvává a je to dáno zejména resortismem v pojetí řešení veřejného prostoru sídel a urbanizovaného území jako takového.

Vývoj ČSN 73 6005 a stav její revize Garance udržitelného stavu a rozvoje urbanizovaného území pak není myslitelná bez důsledného systémového řešení a bez inovací. V tomto případě je očekávání progresivních změn dáno vyvíjejícími se podmínkami a přísněji formulovanými požadavky fungování urbanizovaného území. Zodpovědnost v tomto ohledu leží zejména na managementech měst a obcí (na jejich schopnostech využívat též nezávislé odborníky) a dále na specialistech, kteří zodpovídají za stav rezortu dopravy, za stav resortů, odkud jsou jednotlivá síťová odvětví řízena, dále všichni odpovědní za stav MM, MZ atp. Jako příklad snahy efektivně usilovat o unifikaci řešení inovativního charakteru může posloužit návrh řešení specifického a užitečného typu sdružené trasy IS (jako reálného, operativního nástroje spolehlivého udržení obsluhy prostřednictvím IS, tj. bez narušení provozu obsluhovaných nemovitostí i ev. v dlouhých uličních trasách, a současně umožnit akt ucelené obnovy veřejného prostoru včetně umožnění prosadit moderní výhledovou koncepci řešení IS v daném úseku a v souladu s požadavkem garance udržitelného rozvoje) v podobě SMST/stavebnice mobilní sdružené trasy IS, jak jejího technologického profilu, tak i její nosné konstrukce (viz též užitný vzor SMST IS, www.upv.cz, osvědčení o zápisu č. 19323 ze dne 16. 2. 2009). Klasické varianty BT pak jistě též pomáhají a pomohou udržet provozuschopnost IS a veřejného prostoru s vyloučením extrémních vlivů. Protože neznáme přesnou odpověď na otázku: na jak dlouho (neznáme přesněji dobu garance životnosti IS po 34

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno jejich obnově užitím klasických variant BT; neznáme též, jak dalece je možná a především efektivní a použitelná opakovaná obnova užitím klasických variant BT, viz [17]), tak je nezbytné se spíše spoléhat na využívání variant BT (přímých i nepřímých) k realizaci konkurenceschopných sdružených tras IS příslušných typů, prostřednictvím kterých lze již garantovat splnění požadavku udržitelnosti rozvoje. Sdružené trasy navíc svými podmínkami technického řešení umožní případné nezbytné, průběžné, žádoucí úpravy, změny a inovace IS včetně relativně snadného opakování jejich obnovy (viz příklady použitelných typů sdružených tras IS v obr. 1 až obr. 6 a dále tab. 1). Sdružené trasy IS svým prostorově úsporným řešením pak např. umožní i kvalitní realizaci a údržbu MZ.

35


Obr. 1 – Příklad unifikovaného řešení kolektoru Infrastrukturkanal VOEST-ALPINE (nabídka typových řešení je dnes dostatečně široká včetně progresivních způsobů realizace, např. s využitím varianty BT, technologie microtunnellig [2], [5] a [17]).

4

3

2

7

7

1

5 6

7 385

Obr. 2a – Příklad aplikace stavebnice multikanálu SITEL (Carson-Brooks), zdroj SITEL s.r.o. (www.sitel.cz) a [4]. Jakkoliv bylo řešení multikanálu orientováno především pro telekomunikační kabely, tak se záhy ukázaly možnosti aplikací pro 36

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno silové kabely a potrubní vedení do DN 80 (když větší DN lze suplovat několika menšími). Řešení jsou reálně potvrzena konkrétními příklady praxe či ve formě případových studií.

Obr. 2b – Stavebnice multikanálu SITEL (Carson-Brooks), zdroj SITEL s.r.o. (www.sitel.cz)

umožňuje

řešení

v mnoha

variantách

technologických

profilů

sdružených tras IS včetně realizace přípojkových vedení z unifikovaných manipulačních šachet či s pomocí odbočných stavebnicových prvků.

37


Obr. 3 – Příklad sdružené chráničky HYDROS pro vedení 4. kategorie dle ČSN 73 6005, zdroj HYDROS (www.hydros.de). Je důležité mít k dispozici řešení ve formě sdružené trasy i pro přípojková vedení při jejich odbočování ze sdružených tras uličních vedení 3. kategorie.

38


Obr. 4 - Příklad podchodníkového technického kanálu typu EUREKA (1-kabely silové VN, 2-vodovod, 3-plynovod stl/ntl, 4-chránička, 5-kabely silové NN, 6-vedení elektronických komunikací), zdroj EUREKA (www.eureka.com). I v tomto případě lze při odbočování přípojkových vedení použít jejich sdruženou trasu, jakkoliv to obrázek nenabízí.

39


Obr. 5 – Příklad podchodníkového technického kanálu typu INTERPROJEKT Praha (1pochozí snímatelná deska, 2-vedení elektronických komunikací, 3- kabely silové NN, 4kabely silové VN 22 kV, 5-vodovod DN 200, 6-chodník/alternativně ntl plynovod DN 150 v případě varianty kombinované se suterénním umístěním i 5 a 6, 7- chodník, 8vozovka), zdroj INTERPROJEKT.

Obr. 6 – Příklad technického kanálu typu BIRCO (princip řešení z firemního podkladu), zdroj BIRCO, GmbH (www.birco.de). Principiálně jde o odvodňovací kanál (jímací i transportní) s vestavbou dalších kabelových i potrubních vedení.

40

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Ukazuje se účelným dokázat zpřehlednit způsoby ukládání vedení IS např. formou jejich klasifikace [5], [10] a následně je dokázat též podrobit hodnotové analýze, ze které pak jednoznačně vyplývají přednosti a perspektiva způsobů ukládání IS v podobě sdružených tras. K hodnocení formou vícekriteriální analýzy je možné např. použít souboru kritérií ideálního způsobu ukládání IS [10]. Protože se při všem objevili a stále objevují skeptici, kteří bez jakýchkoliv argumentů opakovaně vyslovují názor na nekonkurenceschopnost sdružených tras IS z ekonomického hlediska, tak bylo nezbytné provést opakovaně podrobná, kontrolovatelná hodnocení alespoň reprezentativních typů sdružených tras IS ve srovnání s klasickým ukládáním vedení IS, která nedávají za pravdu skeptikům! Výsledky takového hodnocení ekonomické náročnosti tří reprezentativních typů sdružených tras IS ve srovnání s klasickým ukládáním vedení IS nabízí tab. 1.

Tab. 1 - Relativní ekonomická náročnost způsobů ukládání vedení technického vybavení/VTV (%), vzájemné srovnání s aktualizací k roku 2010. ZPŮSOB ULOŽENÍ VE SPOLEČNÉ TRASE

VE SDRUŽENÉ TRASE TYPU

VARIANTY EKONOMICKÉHO HODNOCENÍ Klasicky do země

Klasický podpovrchový kolektor

Technická chodba

Univerzální multikanál (BIRCO, SITEL,..)

N

100 (1.)

285(4.)

201 (3.)

120 (2.)

K

[150] 100 (2.)

194 (4.)

139 (3.)

80 (1.)

N

100 (1.)

130 (4.)

128 (3.)

105 (2.)

K

[150] 100 (4.)

95 (3.)

93 (2.)

71 (1.)

N

100 (1.)

130(4.)

126 (3.)

106 (2.)

K

[150] 100 (4.)

95 (3.)

92 (2.)

71 (1.)

A

B

C

41

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno N

100 (1.)

128 (4.)

126 (3.)

105 (2.)

K

[150] 100 (4.)

93 (3.)

92 (2.)

70 (1.)

D

Zdroj: Diplomová práce Ing. I. Součkové, FSv-ČVUT v Praze, KZI, 2001 a [4]

Poznámky k tab.1: Varianty ekonomického hodnocení (v závorkách je uváděno výsledné pořadí ekonomické výhodnosti, když technická výhodnost sdružených tras VTV je jednoznačná a opakovaně prokazována): A - uvažovány výhradně pořizovací náklady; B - uvažovány též provozní náklady za období 30 let; C - uvažovány též provozní náklady za období 60 let; D - dtto co ad C + uvažovány náklady na úplnou obnovu VTV. N - bez "kompenzace"; K - s "kompenzací" (za každou technickou nevýhodu + 5%, za nutnost použití dražších materiálů + 5%); technické nevýhody představují ekonomickou zátěž. Technické nevýhody sdružených tras VTV (ve srovnání se společnými trasami nabízejí vesměs výrazně příznivější podmínky pro ukládání VTV, přesto mají i jisté „nevýhody“) : -

nelze např. počítat s příznivým účinkem zemního tlaku u některých potrubních IS; obecně jsou i větší nároky na fixování polohy vedení uvnitř ochranné konstrukce příslušného typu sdružené trasy;

-

je nezbytné zajistit systém MaR a dispečerského řízení provozu.

Technické nevýhody společných tras VTV: -

jde o prostorově neúsporné řešení vyvolávající nepořádek v podzemí veřejného prostoru,

-

potenciální možnost vzájemného i velmi zákeřného poškozování jednotlivých druhů IS (vedení a objektů) či zařízení ve veřejném prostoru je reálná a potvrzena praxí,

-

není možná odpovídající operativní, přímá provozní kontrola a údržba VTV,

-

nejsou možné pružné žádoucí změny VTV, 42


dochází

často

k poškozování

majitelů

sousedících

nemovitostí,

ke

znehodnocování privátních pozemků; -

obnova životnosti VTV a objektů VTV je výrazně znesnadněna.

Tvrzení skeptiků-praktiků, že řešení s uplatněním sdružených tras VTV je příliš nákladné

se

nepotvrzuje,

nebylo

jimi

nikdy

dostatečně

hodnověrně

prokazováno/prokázáno a jeví se proto jako kontraproduktivní. Přitom již v r. 1983 Ing. V.Waumund, CSc., zcela nezávisle, ve své disertační práci [15] prokázal jednoznačnou konkurenceschopnost kolektorů a technických chodeb z ekonomického hlediska. Stejně tak lze učinit důležitý odkaz na analogické výsledky úsilí pracoviště prof.D.Steina z TU Bochum a pracoviště společnosti Stein&Pertners, rovněž se sídlem v Bochumi [2] a [12], www.stein.de. V případě závažných technických podkladů typu ČSN 73 6005 [13] a ČSN 73 7505 [14] by se již při jejich aktuální revizi nemělo opakovat prosazování resortismu na úkor veřejného zájmu. Naopak je nezbytné usilovat již o systémové řešení, včetně respektování předpokladu vyvážené reakce na souhrn reálných podmínek zadání, tj. podmínek aktuálně existujících i podmínek reálně očekávaných, předvídatelných, kopírujících dlouhodobě vývoj urbanizovaných území a z předpokladu efektivního zhodnocení praktických zkušeností, poznatků zdravého prakticismu, souvisejících s dlouhodobým fungováním takovýchto podkladů (unifikačních regulativů koncepčních i detailních; technických, technicko-ekonomických, technicko-ekologických a dalších). Současně je třeba opakovaně zdůraznit, že je žádoucí změnit i název této ČSN 73 6005 např. na „Prostorové uspořádání a koordinace ve veřejném prostoru sídel“. Zásadní krok pak představuje zařazení nové důležité klasifikace VTV dle hlediska stavu VTV a stavu veřejného prostoru sídel včetně návrhu postupu, jak v jednotlivých základních případech postupovat (viz níže). Je též navrhována řada zpřesnění či doplnění terminologických, dále zařazení nových ustanovení týkajících se BT včetně zařazení další samostatné přílohy „Komentář“, zpřehledňující systémové užití revidované ČSN 73 6005 [9]. Klasifikace VTV dle hlediska - stav místních podmínek a odhadnutelný jejich vývoj, dosažená úroveň koordinace prostorového uspořádání VTV , stav veřejného prostoru i faktický stav vedení technického vybavení. - VTV (vlastně též veřejný prostor) lze potom klasifikovat typově do tří skupin: 43

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Případy první skupiny typu ad 2►, 4►, 8►, ?► a další, představují odůvodněné případy s aktuálním rizikem ohrožení funkce vedení technického vybavení, ohrožení funkce urbanizovaného území a jeho veřejného prostoru; v takových případech je povinností subjektů zodpovědných za řádné fungování technické obsluhy tohoto území se postarat o včasnou nápravu a to, zejména tehdy, když jde současně o riziko stavu nouze vyvolané stavem vedení technického vybavení (viz výše); případy druhé skupiny typu ad 1►, 3►, 5►, 6►, ?► jsou případy vyžadující včasnou přípravu návrhu adekvátních opatření pro další období vývoje; je též žádoucí i účelné zabezpečit úplný přehled stavu veřejného prostoru každého sídla, z tohoto hlediska tvorbou uceleného pasportu atd.; skupina třetího typu představuje případy, kdy již máme uplatněno adekvátní řešení v podobě sdružených či kombinovaných tras VTV (i v těchto případech je však důležité další soustavné sledování s včasnou reakcí na zjištěné nedostatky, závady včetně uplatnění možných rezerv pro zlepšení řešení apod.). CzSTT, zastupující obor BT v ČR, usiluje vykazovat adekvátní iniciativu při žádoucí integraci síťových odvětví a to, v součinnosti s nimi, v jejich vlastním zájmu, nesporně pak též i ve veřejném zájmu. Naše odborná společnost usiluje pro tyto cíle využít i všech potenciálních spojenců. Znamená to vytvořit a více konkretizovat plány součinnosti s partnery-zástupci odborných společností, např. pečujících o MZ, s partnery-zástupci odborných společností síťových odvětví. Konkrétně lze pak zdůraznit součinnost při zabezpečení kvalitní finalizace revize ČSN 73 6005 [13] a ČSN 73 7505 [14].

Závěr -

Preventivní koordinace (i dodatečná, nápravná) za situace vyhrocujících se podmínek ve veřejném prostoru v intravilánech měst a obcí (i v komplikujících se podmínkách v extravilánu, např. lze připomenout vliv majetkoprávních vztahů k pozemkům) bude pravděpodobně výhledově možná jen s užitím vhodných typů sdružených a kombinovaných tras vedení technického vybavení (větším prosazením koridorů v případě dálkovodů). Tím se může uvolnit prostor pro další aktivity ve veřejném prostoru a lze též preventivně ošetřit potenciální rizika prostorových i jiných konfliktů. Není možné dlouhodobě přehlížet, že se zcela zákonitě začne nekompromisně prosazovat ekonomie prostoru (i prostor lze vlastně chápat jako základní přírodní zdroj). 44


Všichni, kteří usilují o dostatečné zastoupení kvalitní městské zeleně, jsou spojenci CzSTT a nositelů BT, usilujících o lepší kondici vedení technického vybavení a tím i lepší zdravotní stav sídel. Spojuje nás tento společný zájem a podobný osud podceňování našich oborů ze strany silných resortů i širšího okolí včetně managementů měst a obcí.

-

Lze též potvrdit a podpořit význam soustavné pozornosti a péče o rozvíjení příhodnějších podmínek pro aplikace BT ve všech síťových odvětvích bez rozdílů i v případě dopravních staveb (to je např. ovlivňováno mj. i rozsahem investičních akcí, stupněm využití nabídky synergických efektů apod.).

-

Ochota aplikovat BT je dnes podmiňována především ekonomickou výhodností a nikoliv jen argumenty technickými, technologickými či ekologickými, jakkoliv managementy zejména velkých měst si začínají více uvědomovat nezbytnost ochrany veřejného prostoru a nastavují tvrdší ekonomické a organizační podmínky realizace (vysoké tarify za zábory pozemků či rozsáhlejší obnovu částečně narušených zpevněných povrchů ve veřejném prostoru včetně ochrany občanů a podnikatelských aktivit v takových prostorách požadováním náhrady vzniklých škod, ušlých zisků atd.). Především je třeba vytvářet adekvátní podmínky pro programové aplikace BT.

-

B [17] mají pro MZ význam v tom, že nabízejí reálné možnosti, jak uchránit veřejný prostor a všechny žádoucí aktivity v něm před opakujícími se extrémními situacemi s rizikem poškození MZ či omezení funkcí veřejného prostoru sídel. Prostřednictvím programového uplatnění BT, které umožňují transformaci koncepčního řešení VTV s uplatněním sdružených tras VTV vhodných typů, pak vzniká šance na prokazatelné splnění požadavku garance udržitelného rozvoje všech aktivit ve veřejném prostoru sídel. To je i důvod, proč podpořit prosazování BT při obnově, kompletaci a modernizaci VTV. Nabízející se nezanedbatelný synergický efekt je pak důležité a nezbytné využít. Profitovat na tom mohou všichni uživatelé veřejného prostoru. Uplatnění BT by již mělo být součástí koncepčního řešení VTV v rámci územních plánů měst a obcí jako důležitá součást jejich regulačních plánů.

-

Význam použitých, zavedených zkratek (v textu neoznačený): CzSTT – Česká společnost pro bezvýkopové technologie; ČD – České dráhy; ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav; ČKAIT – Česká komora autorizovaných inženýrů

45

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno a techniků; DI – dopravní infrastruktura; EKS - energetická koncepce sídla; HZS, ZS - Hasičský záchranný sbor, Záchranný sbor, Záchranná služba; IŽP – Inspektorát životního prostředí; KHES – Krajská hygienicko-epidemiologická stanice; MD – Ministerstvo dopravy; MěÚ – Městský úřad; MF - Ministerstvo financí; MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj; MO – Ministerstvo obrany; MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu; MV – Ministerstvo vnitra; MZ – Ministerstvo zdravotnictví; MZe – Ministerstvo zemědělství; MŽP – Ministerstvo životního prostředí; NN, VN, VVN/ZN – nízké napětí, vysoké napětí, velmi vysoké napětí/zvláštní napětí; ORP Obec s rozšířenou působností; OÚ – Obecní úřad; PRVK ÚK - program rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů; ŘSD – Ředitelství silnic a dálnic; SDH - Sbor dobrovolných hasičů; SFŽP – Státní fond životního prostředí; SVI – Státní vodohospodářská inspekce; SZÚ – Státní zdravotní ústav; TI – technická infrastruktura; TSK – Technická správa komunikací; ÚAP – Územně analytické podklady; ÚPO – Územní plán obce; ÚÚR – Ústav územního rozvoje; VI – veřejná infrastruktura; ZMS – Zemědělská meliorační správa; ZS - Záchranná služba; ZÚR – Zásady územního rozvoje.

46


Literatura Šrytr P. a kol. (2012): Městské inženýrství. FAST VŠB-TU Ostrava, ISBN 978-80-2482828-2 Stein

D.

(2005):

Trenchless

Technology

for

Installation

of

Cables

and

Pipelines.Bochum, Stein&Partners GmbH, ISBN 3-00-014955-4 Šrytr P. (2009): Výpadky (poruchy, havárie) inženýrských sítí z hlediska udržitelného rozvoje, ČVUT v Praze, FSv, ISBN 978-80-01-04289-2 Kol. autorů (2010): Sdružené trasy inženýrských sítí z hlediska udržitelného rozvoje. ČVUT v Praze, FSv, ISBN 978-80-01-04706-4 Šrytr P. (1998): Způsoby ukládání inženýrských sítí, Doporučený standard technický ČKAIT, DOS-T 09.02.01.001 Šrytr P. (2013): Technická infrastruktura sídel na rozcestí svého vývoje, Urbanizmus a územní rozvoj č. 5, ročník XVI., MMR a ÚUR, ISSN 1212-0855, MK ČR E 7021 TP 103 Navrhování obytných a pěších zón, Technické podmínky, Praha, MDS ČR – OPK, vyd. KAURA publishing, 2008, aktualizace 2013, ISBN 80-902527-0-2 Pravidla a principy územního plánování, kap. 8 Technická infrastruktura. MMR a ÚÚR, Brno, 2010 Předfinální verze revize ČSN 73 6005, TNK č. 66, Šrytr P., únor 2014 Šrytr P. a kolektiv: Městské inženýrství 1. díl, 2. díl, ACADEMIA, ČMT, ČKAIT, Praha, 1998, 2001, ISBN 80-200-0802-0 Werner D. u.a.: Verkehrs- und Tiefbau, Band 2, Stadttechnische Versorgungsnetze, VEB Verlag

für Bauwesen, Berlin, 1980

Stein, R.: Entwicklung und Erprobung eines Leitungskanalsystem mit integrierten Verund Entsorgungsleitungen, 24. Rohrleitungsforum Oldenburg 2010, 11. – 12.2 2010 ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení (1994) ČSN 73 7505 Sdružené trasy městských vedení technického vybavení (1994) Waumund, V. (1983): Technicko ekonomická problematika investiční výstavby inţenýrských sítí na území hl. m. Prahy, ČVUT v Praze, Fakulta stavební, kandidátská disertační práce, školitel prof. Ing. F.Volf, DrSc. Kol. autorů (2001): Koordinace zájmů ve veřejném prostoru měst a obcí, Sborník semináře SYS 104 47

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Kol. autorů (2010): Stavební kniha 2011, Městské inženýrství, IC ČKAIT, kap. 3 Bezvýkopové technologie ve prospěch městského inženýrství, ISBN 978-80-87438-091

48


Aplikace standardu „Hodnocení stavu stromů“ Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Úvod Uvedení standardu A01 001 – Hodnocení stavu stromů do praxe představuje jeden z nejzásadnějších kroků v arboristické praxi. Odborným pracovníkům se nabízí cesta ke sjednocení základních přístupů k analýze stavu stromů v mimolesním prostředí, harmonizovaný přístup k návrhům pěstebních zásahů a popis obecného výměnného formátu dat. Důsledná aplikace standardu by časem měla vést ke stavu, kdy bude možné srovnávat postupná měření a hodnocení stromů, prováděná různými konzultanty a provádět tak analýzu dynamiky vývoje hodnocených stromů v čase. Pro vlastníky stromů standard nabízí ideální nástroj pro jednoznačné zadávání zakázek v dané oblasti, aniž by se museli obávat nekompletních či vadných a nepoužitelných dat. Pro docílení tohoto stavu je ovšem nutné v první řadě pochopit celkový koncept standardu a upravit systém hodnocení podle popsané metodiky.

Koncept hodnocení Standard zavádí vícestupňový systém hodnocení, který je možné modifikovat podle potřeb konkrétního projektu. Zjednodušování hodnocení (vypouštění některých hodnot) je sice obecně možné, ale z důvodu zachování komplexnosti metodiky a kompatibility s následnými aktualizacemi není doporučované. Systém hodnocení je tvořen několika stupni detailů, které jsou v detailu popsané v příspěvcích jiných lektorů na tomto semináři: •

stav základní plochy,

•

základní inventarizace,

•

dendrologický průzkum,

•

specializovaný průzkum,

•

přístrojové testy. 49

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Základní plocha je vstupní úrovní jakéhokoli hodnocení. Při analýze stavu rozsáhlejších populací stromů může představovat dostatečnou úroveň detailu pro strategické typy rozhodování (generely zeleně, obecný systém kontrol apod.). Základní inventarizace představuje základní nutné informace, které o stromu může zjistit i osoba s pouze základní odbornou kvalifikací. Jedná se o hodnoty, které obecně lze změřit (dendrometrické parametry, pozice stromů) a určit (taxon). Až na výjimečné aplikace není vhodné počet zjišťovaných hodnot v základní inventarizaci omezovat, protože kromě základní identifikace stromů představují m.j. vstupní parametry i pro některé specializované průzkumy (detailní hodnocení stability, oceňování stromů). Dendrologický průzkum je kvalitativním popisem stavu stromu, zahrnujícím veškeré informace pro možnost návrhu pěstebního opatření. Je nutné pochopit, že tato úroveň průzkumu zahrnuje výhradně analýzu stavu stromu jako takového – v popsaných diagnostických pohledech nejsou obsažené parametry typu kompoziční či historické hodnoty. Specializované průzkumy představují právě krok hodnocení, který rozšiřuje v opodstatněných případech rozsah prováděného průzkumu. V některých případech specializovaných průzkumů se jedná o syntetické hodnoty, které umožňují brát v potaz širší záběr parametrů: •

sadovnická hodnota,

•

kompoziční hodnota,

v jiných případech se jedná o postupy detailnějšího rozboru pouze jednoho z parametrů: •

biomechanická a bezpečnostní analýza stromu,

•

průzkum kořenové zóny,

•

biologický potenciál,

•

oceňování dřevin,

•

fytopatologický průzkum.

Přístrojové testy jsou tím nejdetailnějším typem analýzy stavu stromů v určitém sledovaném parametru. Jedná se o technologicky i finančně náročné typy šetření, které je možné realizovat pouze ve zvláště opodstatněných případech. Z toho důvodu je nutné mít zcela jasnou představu o účelu každého typu 50

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno přístrojového testu a jeho provedení svěřovat výhradně kompetentním osobám a pracovištím. Zásadní je také vedení přehledu o provedených přístrojových testech jako součást konceptu hodnocení stavu stromů na lokalitě.

Od obecného k detailům Jednou ze zásadních myšlenek standardu je princip, kdy je vyloučené, aby hodnocení probíhalo chaoticky napříč jednotlivými stupni detailu. V každém případě je tedy nutné při analýze stavu konkrétního jedince postupovat od obecných charakteristik (analýza základní plochy, základní inventarizace a podobně) až po charakteristiky detailní (specializované průzkumy, přístrojový test). Provádění specializovaných průzkumů bez předchozího zhodnocení stavu stromu kompletním dendrologickým průzkumem, je tak například zásadní chybou průzkumu. Totéž lze konstatovat o provádění přístrojových testů bez vyčerpání všech možností předchozích kroků – tedy kompletního využití možností vizuálních průzkumů (dendrologický průzkum, specializované průzkumy).

Od sběru dat k jejich předání Standard představuje i významný posun v nárocích na kvalitní sběr dat a jejich komplexní předávání zadavateli prací. Ve výsledku to znamená, že se zvýší nároky nejen na kvalifikaci konzultantů, ale i na jejich vybavení. Na úrovni základní inventarizace musí být pracovník vybaven nástroji na kvalitní zjišťování dendrometrických parametrů stromů. Jedná se o: •

průměrku či obvodové pásmo,

•

dálkoměr s výškoměrem.

Současně musí být vybaven odpovídajícími přístroji pro stanovení pozice stromu s odpovídající přesností (danou požadovanou třídou přesnosti souřadnic). V současné době se z tohoto pohledu za optimální vybavení dá označit tablet s vhodnou softwarovou výbavou. Tabletem mohou být sbírané i celkové fotografie hodnocených stromů, které jsou nepovinnou, ale doporučovanou součástí základní inventarizace.

51

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Dendrologický průzkum nelze provádět bez vybavení nejen nástrojem na efektivní sběr dat, ale i fotoaparátem pro povinnou evidenci zjištěných detailů zásadních defektů. Pro účely předávání dat byla zpracovaná struktura výměnného datového formátu na úrovni evidence základních ploch, až po dendrologický průzkum. Jedná se o nenápadnou, ale přelomovou součást předkládaného standardu. Zahrnuje dva nutné kroky: Veškerá data z dendrologických průzkumů (tedy v úrovních základní plocha – základní inventarizace – dendrologický průzkum vč. návrhu ošetření a fotodokumentace detailů) se povinně zadavateli prací předává i v digitální podobě. Tím je předání v definované databázové struktuře. Nepostačuje tedy předání např. ve formě dat textového či tabulkového procesoru. Povinné respektování jednotné struktury výměnného formátu představuje možnost

kombinování průzkumů

zpracovávaných

různými

konzultanty do centrálního systému (např. městský GIS) a především umožňuje jejich efektivní aktualizaci. Pro tyto účely se počítá se zpracováním nástroje, který bude umožňovat kontrolu jednotné struktury databází, předávaných realizační firmou zadavateli zakázek. Datová struktura specializovaných průzkumů a přístrojových testů je natolik individuální, že se možnosti obecné definice vymyká. Optimálně je možné je k datům z dendrologického průzkumu připojovat např. jako protokol v některém z obecných formátů (např. pdf).

Kontroly – základní činnost správce Dalším zásadním krokem, který standard uvádí do praxe, je definice odpovídajícího režimu kontrol stromů. Tento režim musí splňovat požadavky na zajištění odpovídající úrovně péče z pohledu vlastníka (správce) při zajištění realizovatelnosti z pohledu finanční náročnosti.

52

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Základním povinným rozsahem šetření je: •

zhodnocení stavu základních ploch,

•

dendrologický průzkum na plochách s intenzitní třídou údržby 1 a na plochách s vysokou hodnotou cíle pádu.

Samozřejmě za optimální stav (doporučovaný) lze považovat kompletní dendrologický průzkum na všech plochách, kde je evidovaný cíl pádu do hodnoty 4 a u všech významných stromů (např. stromů památných) bez ohledu na frekvenci provozu v jejich okolí. Pokud není zajištěna tato úroveň hodnocení, lze za zásadní chybu považovat provádění jakékoli vyšší úrovně hodnocení (specializované průzkumy, přístrojové testy). Aby systém hodnocení dával smysl, musí být databáze průběžně aktualizovaná a doplňovaná. Proto je nutné zajištění centrálního systému, ve kterém bude možné informace sdružovat a postupně aktualizovat. Hlavní zdroj aktualizací představují kontroly, které musí probíhat průběžně na následujících úrovních: •

Základní plochy se kontrolují celkově (tedy nikoli detailní prohlídkou jednotlivých stromů) v maximálním intervalu 1x za 10 let formou pravidelné kontroly. Vhodná je optimalizace kontrolního režimu na základě charakteristik plochy (pro tyto účely byl např. vyvinut systém ISAT) a doplnění o nárazové kontroly např. po extrémních klimatických vlivech.

•

Individuální stromy se kontrolují v intervalu, který si stanovuje vlastník stromů na základě vlastního uvážení. Opět je vhodné využívat optimalizační nástroje typu systému ISAT.

•

Bezpečnostní vazby je třeba kontrolovat v pravidelném intervalu dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry. V současné době diskuse vývojového týmu tohoto standardu navrhuje každoroční vizuální kontrolu ze země a revizi systému stromolezeckou technikou v intervalu 1x za 3 roky.

•

Skupiny stromů se kontrolují dle SPPK 02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin. Stávající úroveň diskuse vývojového týmu standardu uvažuje s kontrolou skupin 1x za 10 let.

53


Souhrn Aplikace standardu A01 001 - Hodnocení stavu stromů bude v první fázi vyžadovat změnu stávající praxe a doplnění kvalifikace a vybavení většiny konzultantů a společností, nabízejících své služby v dané oblasti. Změny jsou ovšem nenásilné a jednoznačně směřují k významnému zvýšení výpovědní schopnosti prováděných průzkumů. Mezi hlavní výhody nového přístupu patří: •

srovnání kvality a rozsahu prováděných průzkumů,

•

jednoznačná definice systému hodnocení a kontrol,

•

umožnění vzájemné komunikace a výměny dat mezi subjekty.

Jedná se o poměrně vysoký cíl, který ovšem zásadním způsobem zvýší kvalitu a využitelnost dat z průzkumů stavu stromů v arboristické praxi.

54


Hodnocení základních ploch Ing. Jana Janíková / Zahradní a krajinářská tvorba, spol. s.r.o.

Úvod Účelem standardu SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů je definovat postupy, úrovně a náplň jednotlivých stupňů hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí za účelem návrhu technologie jejich ošetření a dále má sloužit jako podklad pro další projekty, zabývající se problematikou mimolesní zeleně. Prvním krokem je hodnocení základních ploch, které vymezují základní prostorovou jednotku v dané lokalitě.

Popis základních ploch Základní plocha - je základní evidenční prostorovou jednotkou, tvořenou jednou nebo více parcelami nebo jejich částmi, - je logickou jednotkou v systému zeleně, - je homogenní v převládající funkci, - charakterizuje potřebu údržby začleněním do jediné intenzitní třídy údržby (ITÚ). Označení základní plochy je ZP doplněné o unikátní číslo v systému hodnocení a o jednoznačný název (např. ZP1 Smetanovy sady). Základní plocha je charakterizována: - intenzitní třídou údržby, - celkovou hodnotou stability stromů v ploše, - hodnotou cíle pádu, - sklonitostí terénu. V případě, že se některá z těchto charakteristik významně liší v některé části základní plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku se samostatným

55

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno hodnocením. Tyto jsou pak označovány číslem v rámci nadřazené základní plochy za lomítkem (např. ZP 1 Smetanovy sady / 1).

Charakteristiky základních ploch: Intenzitní třída údržby (ITÚ): je kategorie, charakterizovaná četností prací při údržbě základních sadovnických prvků za rok. ITÚ

charakteristika (popis)

1

Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím vzhled města či obce.

2

Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do 1. ITÚ. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně sídel.

3

Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území města.

4

Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně.

Celková hodnota stability stromů na základní ploše: se uvádí jako odhad převažujícího stavu stromů na celé ploše. stupeň

charakteristika (popis)

1

Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů.

2

Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem.

3

Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit speciálními stabilizačními zásahy (např. stabilizačními řezy, vazbou).

4

Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená možnost stabilizace pěstebními zásahy.

5

Plochy s havarijním stavem stromů. Významný rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.

podíl

výskytu

Hodnota cíle pádu: charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být

56

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno zasažen v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé základní ploše. Základními parametry jsou: -

frekvence provozu (se zohledněním sezónnosti využívání základní plochy),

-

typ komunikace,

-

hodnota majetku.

stupeň

parametr frekvence provozu

typ komunikace

hodnota majetku

1

konstantní provoz osob >35 / hodinu

dálnice, silnice I. třídy, hlavní ulice v zastavěném území

riziko vzniku škod na nemovitostech převyšující 2.000.000 Kč

2

provoz osob mezi

silnice II. třídy a frekventované ulice v zastavěném území, parkoviště

riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 500.000 a 2.000.000 Kč

méně frekventované silnice nebo silnice s horší viditelností

riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 80.000 a 500.000 Kč

méně frekventované silnice nebo silnice s dobrou viditelností


1 / den

silnice bez obecného přístupu (firemní, soukromé), zemědělské cesty

riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 400 a 5.000 Kč

provoz osob v řádu

žádný provoz automobilů

riziko vzniku škod na nemovitostech pod 400 Kč

10-35 / hodinu, hřbitovy 3

provoz osob mezi 1-10 / hodinu

4

provoz osob do 1 / den

5

6

provoz osob v řádu

1 / týden

57

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Sklonitost terénu: je jedním z faktorů, určujících finanční náročnost provedení některých pěstebních zásahů. stupeň

popis

1

rovina

rovina - svah do 1:5

2

mírný svah

svah od 1:5 do 1:2

3

svah

svah od 1:2 do 1:1

Hodnocení základních ploch Hodnocení ploch může probíhat kdykoliv během roku.

Kontroly základních ploch Je nezbytně nutné provádět kontroly základních ploch. Kontroly a hodnocení je nutné provádět minimálně u základních ploch s vysokou ITU a vysokou hodnotou cíle pádu, vhodné je pak provádět kontroly postupně na všech plochách zeleně pro stanovení komplexního plánu péče a kontrol. Kontroly základních ploch probíhají: -pravidelně - v intervalu stanoveném vlastníkem, -nárazově - po extrémních klimatických vlivech, -případně - před předpokládaným zvýšením intenzity provozu. Obsahem pravidelné kontroly je: - aktuálnost základních parametrů, především celkové hodnoty stability, hodnoty cíle pádu a významných odchylek ve funkčním využití, - přítomnosti skutečností opodstatňující doporučení pro individuální kontrolu stromů, - skutečnosti vyžadujících provedení zásahu na významné části základní plochy. Obsahem nárazové kontroly je: - vyhodnocení vzniklých rizikových stavů snižující provozní bezpečnost, - návrh neodkladných opatření směřujících k nápravě, - kontrola stromů s instalovanými bezpečnostními vazbami. Výstupem obou kontrol je protokol obsahující:

58


datum kontroly,

-

typ kontroly,

-

osoba, která kontrolu provedla,

-

zjištěné skutečnosti,

-

seznam navržených opatření.

Kontroly ploch nezahrnují individuální kontrolu stromů a porostů. V případě zjištění jedinců odumřelých či jinak zásadně narušených je evidována jejich přítomnost. Interval pravidelných kontrol je nutné přizpůsobit parametrům, charakterizujícím plochu. Maximální interval mezi pravidelnými kontrolami by neměl přesáhnout 10 let.

Závěr Základní plochy jsou základní evidenční prostorovou jednotkou pro hodnocení zeleně. Pro vlastníka či správce zeleně představují logický systém jednotek, které mu umožňují a zjednodušují správu a údržbu zeleně. Je do nich rozdělen majetek, který zeleň v jeho správě představuje. Údaje získané při hodnocení základních ploch jsou ucelenou první informací o stavu zeleně v území a přesně ukazují na problematické oblasti, kde je třeba začít s podrobnějším hodnocením jednotlivých stromů a skupin stromů, které povede ke konkrétním pěstebním opatřením a návrhům plánů pěstební péče. Kontroly základních ploch pak vedou k odhalení průběžně se objevujících problémů. Kontroly a hodnocení je nutné provádět minimálně u základních ploch s vysokou ITU a vysokou hodnotou cíle pádu, vhodné je pak provádět kontroly postupně na všech plochách zeleně pro stanovení komplexního plánu péče a kontrol.

59


Přílohy: Tab. 1 Příklady evidenční tabulky ZP Základní plocha číslo

Název:

Intenzitní třída údržby Celková stability

hodnota

Hodnota cíle pádu Sklonitost terénu Popis základní plochy:

60

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Tab. 2 Příklady evidenční tabulky ZP ZP číslo Název Charakteristiky

Intenzitní třída údržby Celková stability

hodnota

Hodnota cíle pádu Sklonitost terénu Popis ZP

61


Literatura Použitý zdroj informací: SPPK A01 001 / koncept 2014

62


Určování taxonů a dendrometrické parametry Bc. Barbora Vojáčková, DiS. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Standard SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů má sloužit jako podklad pro sjednocený sběr parametrů, které nás zajímají v případě stromů rostoucích mimo les. Tyto parametry pak slouží jako podklad pro návrh pěstebních opatření, případně další specializované průzkumy. Ačkoliv je pozornost orientována spíše na kvalitativní parametry (např. zdravotní stav, vitalita, stabilita), je část textu věnována určování taxonů a měření dendrometrických parametrů. Druh dřeviny a její rozměry jsou základními informacemi, které slouží k popisu a ovlivňují následné rozhodování. Tyto vstupy jsou také používány pro výpočet stability pomocí metody Wind Load Analysis, pro výpočet hodnoty dřeviny dle metodiky AOPK ČR pro oceňování dřevin rostoucích mimo les a další. S narůstajícím počtem výběrových řízení a projektů pak také narůstá důležitost těchto parametrů z pohledu rozpočtování. Je tedy nezbytné při pořizování popisných parametrů zachovávat určitou přesnost, na druhou stranu je zřejmé, že pracujeme s živým organizmem a v prostředí, které měření ovlivňuje. Autorský tým se v kapitole 4 Taxonomické a dendrometrické údaje snažil najít vyvážení požadavků na přesnost a praktické použití v případě měření a určování stromů.

Určování taxonu stromů Určování taxonu je definováno na úroveň druhu, případně na úroveň vnitrodruhové jednotky (kultivar, varieta). Může nastat případ, kdy není možné taxon jednoznačně zařadit do druhu (např. rod Salix, Prunus), případně to není z pohledu hodnocení účelné, proto standard tuto možnost připouští. Pokud jsou stromy určovány mimo vegetační období nebo se jedná o jiný opodstatněný důvod, kdy jsou stromy určovány pouze na úroveň rodů, měla by tato skutečnost být nejdříve dohodnuta se zadavatelem. Vzhledem k různě pojímané nomenklatuře (např. Acer negundo – Negundo aceroides) je nezbytné uvést v metodice, dle jaké literatury jsou taxony určovány.

63


Dendrometrické parametry Jak bylo napsáno v úvodu, požadovaná přesnost měření a její vyváženost s tím co je prakticky možné získat v terénu, byla zásadní otázkou při sestavování kapitoly 4. Přesnost měření může být ovlivněna postupem měření, použitým přístrojem, prostředím, rozměry stromu apod. Problematice získávání dendrometrických parametrů je věnována pozornost především v lesnictví (Černý, M., Apltauer, J., Cienciala, E., 2006; Drápela, K., 2012). V případě stromů rostoucích mimo les se ale setkáváme s mnohem vyšší variabilitou tvarů kmenů a koruny. Tato oblast je zatím zpracována minimálně. Práce, které jsou zaměřené na zjišťování dendrometrických parametrů, jsou zpracovávány spíše pro nalezení vztahu mezi rozměrem stromu a jeho věkem (Hiroaki, I., McDowell, N., 2002; Lukaszkiewicz, J. et. al., 2005; Flemming, K. L., Palle, K., 2005). Příručka vydávaná International Society of Arboriculture (ISA) týkající se inventarizace stromů Tree Inventories (Jerry, B., 2013), je pak stručnou formou zaměřena na popis způsobu měření průměru kmene, výšky stromu a šířky koruny. V zásadních bodech se standard s definovanými způsoby měření shoduje (např. měření průměru kmene ve výšce 1,3m). Ve standardu byly tedy nejdříve sepsány ověřené způsoby zjišťování dendrometrických parametrů tak, aby nedocházelo ke zbytečným chybám z důvodu špatného měření. Následně byly změřeny stromy podle standardu studenty LDF MENDELU a členy autorského týmu. Na základě těchto měření se určily požadované přesnosti. Dle standardu hodnocení se zjišťují následující hodnoty: Dimenze kmene Kmen se měří ve výčetní výšce, tedy 1,3 m nad zemí. Nejčastější chyby měření pak nastávají v případě špatně přiloženého pásma nebo průměrky. Maximální odchylka při stanovení dimenze kmene jsou 4%. K nepřesnému měření může dojít především v případě stromů velkých rozměrů s hustým obrostem na bázi, kdy je prakticky nemožné přiložit pásmo tak, aby se dotýkalo kmene po celé části obvodu a přitom bylo umístěno kolmo na osu kmene. To by, ale nemělo bránit snaze získat co nejpřesnější měření vzhledem k tomu, že se jedná o nejpoužívanější parametr pro další zpracování.

64

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Výška stromu Výška stromu je určena kolmou vzdáleností mezi patou kmene a nejvyšším vrcholem koruny. Výška může být odhadována nebo měřena. Při zjišťování výšky hraje velkou roli vliv prostředí, zda je strom v zápoji nebo roste soliterně, případně je-li na svahu nebo v rovině. Časté chyby v měření jsou především ze zvolení špatné odstupové vzdálenosti (měříme okraj koruny místo vrcholu), špatného úhlu měření v případě nakloněných stromů a neznalosti používaného přístroje. V případě odhadu je zavádějící olistěný a bezlistý stav (v létě se stromy zdají vyšší) a podceňování vysokých stromů (často jsou odhadovány menší rozměry než je skutečnost). Z důvodu obtížného stanovení výšky stromu, byla přesnost rozřazena do tří tříd: Maximální odchylka při stanovení výšky stromů odhadem může být: •

20 % u stromů s výškou do 20 m,

•

25 % u stromů s výškou 21 až 30 m,

•

30% u stromů s výškou nad 31 m.

Maximální odchylka při stanovení výšky stromů měřením může být: •

10 % u stromů s výškou do 20 m,

•

15 % u stromů s výškou 21 až 30 m,

•

20% u stromů s výškou nad 31 m.

Šířka koruny Šířka koruny je založena na reprezentativním rozměru. To znamená, že vzhledem k asymetrii koruny (především u stromů rostoucích v zápoji) je velmi obtížné zjistit přesně šířku koruny. Rozměr, který uvádíme, by měl ale odpovídajícím způsobem odrážet rozměr koruny. Zjišťuje se tedy aritmetický průměr dvou na sebe kolmých měření. První měření probíhá v nejdelší ose. Maximální odchylka by neměla být větší než 35%. Spodní okraj koruny Spodní okraj koruny (SOK) je parametr, který je v praxi často zjišťován různým způsobem. Běžně se zjišťuje například výška nasazení koruny, kdy se měří začínající kosterní větvení nebo naopak místo kde se objevuje první zelená větvička. Vzhledem k následnému využití se autorský tým přiklonil k variantě, kde je účelem zjišťování 65

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno reprezentativní objem koruny příp. náporová plocha. Primárně se tedy určuje vzdálenost mezi patou kmene a místem, kde začíná hlavní objem větví a asimilačních orgánů. Maximální odchylka při stanovení SOK by neměla být větší než 30%.

Závěr V případě dendrometrických parametrů byl tedy nadefinován nejen způsob jejich zjišťování, ale také rozsah přesností. Tato fakta jsou důležitá pro následné zpracování základních dat. Kapitoly týkající se sběru kvantitativních parametrů by tedy neměly být opomíjeny. Ohlas veřejnosti bude v tomto případě důležitý především v oblasti přesnosti měření, kdy je nezbytné najít správnou míru mezi adekvátní přesností a prací v terénu. Také zpracovatelské pracoviště (LDF MENDELU) má zájem se stanovením přesnosti měření i nadále zabývat.

66


Literatura ČERNÝ, M., APLTAUER, J., CIENCIALA, E. Accurancy of shoot biomass measurement of standing beech trees with Field-Map technology. In les. čas. - Forestry Journal. Vol. 52. No. 3. 2006. p. 223-237. ISSN 0323-1046 DRÁPELA, K. Přednášky z dendrometrie, MENDELU Brno. 2012. FLEMMING, K. L., PALLE, K. Tilia´s physical dimensions over time. In Arboriculture and urban forestry. 28 Vol. 2005. HIROAKI, I., MCDOWELL, N. Age-related development of crown structure in coastal Douglas-fir trees. In Forest Ecology and Management. 196 Vol. 2002. P. 257-270. JERRY, B. Tree inventories – Best Management Practices. 2. Vyd. USA Champaign: International Society of Arboriculture. 2013. p. 35. ISBN: 978-1-881956-78-5. KOLAŘÍK et. al. SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů - koncept. Standard péče o přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR. LUKASZKIEWICZ, J. et. al. Determining the age of streetside Tilia cordata trees with a dbh-based model. In Arboriculture and urban forestry. 31 Vol. 2005.

67


Fyziologické stáří Bc. Barbora Vojáčková, DiS. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Fyziologické stáří je jeden ze základních parametrů při hodnocení stavu stromů. I přesto může být jeho postavení vedle ostatních kvalitativních parametrů, například vitality, zdravotního stavu a stability, opomíjeno. Pokud se ale naučíme parametr fyziologického stáří správně používat a interpretovat, může sloužit jako důležitý nástroj pro odvození vhodného pěstebního opatření a doplnit hodnocení stavu stromu v situacích, kdy nám ostatní parametry nestačí. V současné době existuje několik, více či méně detailních, stupnic, které popisují vývojové fáze stromu, ve standardu se autorský tým zaměřil především na praktické využití a z toho byla odvozena současná stupnice.

Růst stromu Při definici fyziologického stáří je dobré si uvědomit základní principy stromového vzrůstu. Základní přehled podmínek, které musí vzrůst stromů splňovat, uvádí Martínková, M. et. al., 2010. Strom musí komunikovat ve dvou směrech. V prvním případě musí zajistit, že roztoky živin, které jsou přijímány z půdy, se dostanou do listů dostatečně rychle. V druhém případě, že organické látky, tedy produkty fotosyntézy, budou přeměněny a vedeny do míst spotřeby (kmeny, kořeny, větve, květy, plody). Také musí zajistit požadavek na dostatečnou stabilitu a uspokojivý skladovací prostor pro všechny živiny a zásobní látky. Tyto podmínky samozřejmě ovlivňují faktory prostředí, které samo o sobě jsou předpokladem stromového vzrůstu. Stromy odrážejí adaptaci na konkurenční boj, kdy jejich růst umožňuje lepší využití faktorů prostředí než

jiné

růstové

formy

(byliny,

keře

apod.).

Odvrácenou

stranou

této

konkurenceschopnosti jsou pak již zmíněné podmínky, které jdou v podstatě proti sobě. Jak uvádí Martínková, M. et. al., 2010: „nejnáročnější růstovou formou jsou stromy“. Růst stromu je na anatomické bázi zajišťován dělením pletiv ve dvou „směrech“. Prvním je dlouživý růst zajišťován vrcholovými meristémy a druhým je tloušťkový přírůst zajišťován ostatními dělivými pletivy (Del Tredici, P., 2000; Fortanier, E. J., Jonkers, H., 1976). Z pohledu fyziologie rostlin je pak charakter růstu stromu 68

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno a i jednotlivých fází ovlivňován velkou měrou fytohormony. Ohledně rozložení fytohormonů je dobře popsána tzv. juvenilní fáze růstu (Zimmermann, M. H., Brown, C. L., 1971), u ostatních fází už je rozložení a role fytohormonů velmi komplikovaná. V případě terénního šetření se pak snažíme popsat kombinaci probíhajících procesů na základě toho, co vidíme. S touto myšlenkou pracoval již Goethe, který upozorňoval na skutečnost, že vnější rostlinná forma je odrazem vnitřních fyziologických procesů (Fay, N., 2011, Del Tredici, P., 2000).

Fyziologické stáří- definice Tím se dostáváme k tomu, co vlastně pojmem fyziologické stáří popisujeme. Standard uvádí, že se jedná o parametr, který „charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové ontogenetické fáze“. Ontogeneze je výraz popisující vývoj jedince od jeho vzniku až po jeho zánik. Z tohoto komplexního pohledu pak vychází stupně definované standardem. V literatuře se můžeme setkat s jistými rozdíly v chápání tohoto pojmu. Fortanier, E. J., Jonkers, H., 1976 rozlišují proces stárnutí (vývoje) na chronologické, ontogenetické a fyziologické. Ontogenetické stárnutí popisuje proces růstu v různých fázích především z pohledu změny morfologie a dosažené velikosti. Autoři uvádí, že se jedná o dobu, kdy má růst vzrůstající tendenci. Fyziologické stáří pak popisují spíš jako dobu se snižující růstovou

tendencí

(pozdější

fáze

života

stromu),

kdy

dochází

k poklesu

životaschopnosti a zvyšování náchylnosti k nepříznivým podmínkám. Del Tredici, P. 2002 popisuje ontogenetické stárnutí jako vývoj rostlin probíhající různými fázemi a fyziologické stárnutí vztahuje k celkovému stavu organizmu včetně jeho reakce na stresové faktory. Mezi stresové faktory řadí i ztrátu životaschopnosti. Oproti tomu Raimbault, P., 2006 uvádí metody hodnocení ontogenze, kde pracuje s morfologií stromu od fáze klíčící rostliny až po rozpad jedince. Tato metoda hodnocení ontogentického stadia je jednou z nejznámějších a rozdíl mezi ontogenetickým a fyziologickým stárnutím v podstatě stírá. Z této metody hodnocení následně vychází i stupnice používaná v souvislosti s hodnocením senescentních stromů (Read, H., 2000), která zahrnuje přímo vázané faktory prostředí, především aktivitu doprovodných organizmů. Z tohoto posledního pohledu pak v podstatě vychází definice a stupnice použitá ve standardu včetně návaznosti na navrhovaná pěstební opatření dle standardu SPPK A02 002 Řez stromů. Tento parametr tak umožňuje popsat jeho předpoklady pro

69

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno další vývoj z pohledu „věku“, a ve správné kombinaci s ostatními parametry, odhadnou jeho perspektivu (Kolařík, J. et. al. 2010). Stupnice 1 mladý jedinec ve fázi aklimatizace Semenáč s výškou do 1 m odrůstající konkurenci trav a keřů nebo nově vysazený strom ve fázi procesu ujímání. Jedná se o fázi, která zahrnuje nové výsadby, případně nálety o které je nezbytné intenzivně pečovat ve smyslu povýsadbové péče. Povýsadbová péče je definována standardem SPPK A02 001 Výsadba stromů a zahrnuje například pravidelnou zálivku, hnojení, kontrolu kotvení, případně ochranu proti konkurenčním rostlinám. V praxi sem pak zpravidla řadíme stromy, u kterých je ještě umístěné kotvení nebo vykazují známky aklimatizace – málo větvené výhony a krátké přírůsty apod. Teoretická pojednání většinou rozdíl mezi prvním a druhým stupněm stírají, ale z pohledu plánů péče je vylišení této fáze nezbytné.

Obr. 1 Stupeň 1 mladý jedinec ve fázi aklimatizace.

70

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 2 aklimatizovaný mladý strom Mladý ujmutý jedinec ve fázi utváření architektury koruny do doby ukončení provádění výchovného řezu – S-RV dle SPPK A02 002 – Řez stromů. V této fázi dochází k silnému utváření dočasné formy koruny, která postupně přechází v základ budoucí architektury koruny. Je zde většinou jasně vylišená apikální dominance a dochází k velkým přírůstům. Z tohoto důvodu je nezbytné provádět pravidelně výchovný řez. Správným zásahem v tomto období mohou být vyřešeny stěžejní problémy v budoucnosti.

Obr. 2 Stupeň 2 aklimatizovaný mladý strom. 3 dospívající strom Dospívající jedinec od fáze ukončení výchovného řezu s trvající preferencí výškového přírůstu. Dochází k finálnímu tvarování základní architektury koruny typické pro daný taxon. Stále je zde významný roční přírůst. Tato fáze trvá až do dosažení maximální velikosti koruny na daném stanovišti. Postupně dochází k oslabení apikální dominance, ale 71

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno většinou je stále znatelná. Z pohledu pěstebních opatření se jedná o takovou velikost stromu, kdy je zásah časově a technologicky náročnější, ale stále zásadně pracuje s architekturou koruny. Dle standardu SPPK A02 002 Řez stromů tedy jde o fázi, kdy je zpravidla výchovný řez nahrazován zdravotním řezem a obdobnými technologiemi. Z pohledu teoretických prací je 2 a 3 stupeň řazen do fáze virginální, kdy se finální část této fáze vyznačuje tím, že strom vypadá jako dospělý, ale zatím nefruktifikuje. Ovšem z pohledu variability používaných taxonů ve městech a specifických podmínek by mohl být tento faktor spíše matoucí.

Obr. 3 Stupeň 3 dospívající strom. 4 dospělý jedinec Dospělý strom s většinově ukončenou fází výškového přírůstu. V tomto období se zakulacuje koruna, dochází ke ztrátě apikální dominance. Strom již dosáhl své finální velikosti z pohledu výškového přírůstu. Postupně dochází k tzv. samočištění koruny, strom se zbavuje zastíněných větví uvnitř koruny (asimilační orgány na nich již neposkytují tolik produktů organických látek, aby se vyplatilo je nadále „živit“). Strom je ve fázi, kdy investuje především do tloušťkového přírůstu a stabilizace své struktury. Na jedinci se mohou v menší míře objevovat místa s pletivy,

72

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno která již neplní svou funkci (mrtvé dřevo, suché větve) a jsou postupně kolonizovaná doprovodnými organizmy.

Obr. 4 Stupeň 4 dospělý jedinec. 5 senescentní strom Strom vykazující známky senescence – obvodové odumírání koruny s nahrazováním asimilačního aparátu vývojem sekundárního obrostu níže v koruně, patrné známky osídlení dalšími organismy, podíl odumřelého a rozkládajícího se dřeva v koruně a častá přítomnost prvků se zvýšeným biologickým potenciálem. Základní známkou senescence je odumírání periferních větví, na rozdíl od dospělého jedince, který shazuje větve především uvnitř koruny. Fáze senescence může být v určitých případech, především v přirozeném prostředí tou nejdelší vývojovou fází, proto je často dělena ještě na tři stadia – rané, střední, pozdní. Pro hodnocení stavu stromu je však důležitý fakt, že se mění strategie růstu. Strom postupně snižuje energetickou náročnost systému – zkracuje vzdálenost mezi kořenovým systémem a asimilačním aparátem a hledá novou rovnováhu. Zároveň jsou odstavené části osidlovány doprovodnými organizmy a postupně začíná převažovat odumřelá hmota. Tato fáze růstu je z biologického pohledu velmi hodnotná a navržená opatření by měla základní principy této strategie reflektovat. Stupeň 4 a 5 je fází, kdy strom již funguje v tzv. semiautonomních systémech. Tyto systémy vytváří částečně oddělené samostatné jednotky. Na základě tohoto principu je 73

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno strom schopen pracovat s různými typy poranění a odstavovat části napadané fytopatogeny. (Pro zpracování jednotlivých stupňů byla použita: Read, H., 2000, Raimbault, P., 2006, Čech, V., 2011, Fay, N. 2002).

Obr. 5 Stupeň 5 senescentní strom.

Závěr Parametr fyziologického stáří vyjadřuje stav stromu z velmi komplexního pohledu. Forma, která je definována standardem, v sobě kombinuje několik přístupů a zároveň poznatky z dlouholeté praxe. Ačkoliv se může zdát, že nerespektuje základní definice jednotlivých ontogenetických fází například definice juvenilní a virginální fáze (Martínková, M. et. al., 2010) nebo překryv stupňů 1 – 5 (Raimbault, P., 2006), tak z těchto definic vychází a je modifikován pro praktické využití. Při správném využití a kombinaci s ostatními parametry, může být velmi nápomocný pro následný návrh pěstební. Například často zmiňovaný problém se stanovením vitality u senescentních stromů, kdy mohou sekundární výhony působit matoucím dojmem při stanovení vitality (Pejchal, M., 2008). Pokud na základě aktivního obrostu ve spodních partiích koruny hodnotitel použije vyšší stupeň vitality, ale zároveň definuje, že se jedná o senescentní strom, vychází z toho jasné podklady pro další postup. Fyziologické stáří by tedy

74

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno nemělo být opomíjeno a jeho interpretace by měla být stejně diskutována jako v případě dalších kvalitativních parametrů.

75


Literatura: ČECH, V. Zhodnocení vybraných druhů stromů z hlediska změn během ontogenetického vývinu. Brno. 2011. 74 s. Bakalářská práce na Mendelově univerzitě v Brně. Vedoucí bakalářské práce Ing. Zuzana Špinlerová, Ph.D. DEL TREDICI, P. Aging and Rejuvenation in Trees. In Arnoldia 1999-2000, Winter. 2000. FAY, N. Tree Morphology – A Branch of Arboricultura from Renaissance to Raimbault [on-line]. c2011, poslední revize neuvedena [cit. 2015-01-20]. Dostupný z . FAY, N. Enviromental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. In The Arboricultural Journal. Vol. 26, No. 3. 2002. p. 213-238. FORTANIER, E. J., JONKERS, H. Juvenility and maturity of plants as influenced by their ontogenetical and physiological ageing. In Acta Horticulturae. Vol. 56. 1976. p. 37-44. KOLAŘÍK et. al. SPPK A02 002 Řez stromů. Standard péče o přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR. KOLAŘÍK et. al. SPPK A02 001 Výsadba stromů. Standard péče o přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR. KOLAŘÍK et. al. SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů - koncept. Standard péče o přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR. KOLAŘÍK, J. et. al. Hodnocení stromů. In KOLAŘÍK, J. et. al. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 3. vyd. Vlašim: ČSOP. 2010. 710 s. ISBN 978-80-86327-85-3 MARTÍKOVÁ M. et. al. Základy anatomie a fyziologie stromů. In KOLAŘÍK, J. et. al. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 3. vyd. Vlašim: ČSOP. 2010. 710 s. ISBN 97880-86327-85-3 PEJCHAL, M. Arboristika I. Učební text. 1. vyd. Mělník: VOŠ Za a SZaŠ Mělník. 2008. 168 s.

76

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno RAIMABULT, P. A basis for morpho-physiological tree assessment. In Tree Morphology – Principles and Application for Diagnostics and Management, 5. Seminar in Ashton Court Mansion Bristol. Ě3. – 24. March 2006. 2006. READ, H. Veteran Trees: A Guide to good management. 1 Vyd. Petreborough: English Nature, 2000. p. 176. ZIMMERMANN, M. H., BROWN, C. L. Trees structure and function. 4. Vyd. USA: Springer-Verlag New York. 1980. p. 336. ISBN 0-387-07063-X.

77


Zdravotní stav a stabilita (a provozní bezpečnost) stromu Ing. Luděk Praus, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Úvod do problematiky Stromy jsou ve své podstatě objekty s duálním charakterem, u nichž můžeme rozlišit biologickou a (bio)mechanickou stránku jejich existence. Biologický rozměr je popisován pomocí parametru fyziologická vitalita. Odráží výkonnost organizmu, schopnost obnovy a růstu daného jedince. Z hlediska biomechaniky je strom popisován hned dvěma parametry, které spolu souvisí, a to je zdravotní stav a stabilita stromu. Tyto parametry jsou důležité proplánování vhodných pěstebních opatření. Existují zásahy, které mohou zlepšovat vitalitu stromu a je mnoho pěstebních zásahů, které upravují vzhled stromu, ale majoritní část v současnosti prováděných zásahů na dřevinách je určena mechanickou stránkou jeho existence, tedy pravděpodobností selhání a celkovým poškozením stromu, jejichž měřítky jsou stabilita a zdravotní stav, respektive potřebou zajistit bezpečnost v okolí stromu. Zdravotní stav a stabilita jsou z pohledu zajištění bezpečnosti a naplánování zásahů v určitém smyslu nekompletní. Postrádají určitý rozměr naléhavosti, důležitosti, nebo chcete-li nezbytnosti zásahu. Tímto parametrem je stupeň ohrožení, nějakým způsobem popsaná pravděpodobnost škody neboli riziko poškození. Tomuto parametru říkáme provozní bezpečnost. Navrhovaný standard hodnocení stromů i s tímto parametrem pracuje. Abychom mohli stanovit provozní bezpečnost, je třeba definovat, o co se vlastně jedná. Jaké parametry vstupují do jejího hodnocení a co je třeba sledovat, zhodnotit či změřit, abychom mohli podat odpovídající výpověď o stavu stromu. Jestliže provozní bezpečnost stromu popíšeme jako míru rizika poškození nějakého cíle při zasažení padajícím stromem či jeho částí, jasně zde vystupují dvě části pomyslného vztahu, je tu cíl a je tu strom. Cíle mohou být různé a zde standard zavádí jako součást hodnocení také návrh rozdělení potenciálních cílů na nemovitý majetek, komunikace a chodce, jak je vidět v přiložené tabulce.

78

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Tab. 1: Rozdělení cílů. Převzato ze standardu A01 001 2014 Hodnocení stavu stromů

Úkolem hodnotitele je kvalifikovaně odhadnout, jaké cíle jsou ohroženy a do jakého stupně je zařadit. Odhad není snadný zejména z toho důvodu, že hodnotitel nemusí znát konkrétní lokalitu a frekvence vozidel a chodců je závislá na mnoha faktorech. Druhou stranou vztahu je strom a jeho potenciál poškodit. Ten lze charakterizovat pomocí následujících parametrů: pravděpodobnosti selhání a dimenze upadnuvší části. Toto je klíčem k rozlišení mezi zdravotním stavem a stabilitou. Je zde odhad pravděpodobnosti selhání stromu zlomem, vývratem či odlomením významné části, takové, která má potenciál způsobit škodu. To může být samozřejmě různé, větev, která může ohrozit život chodce, může být z hlediska možnosti poškození sousední budovy naprosto nevýznamná. Parametrem, který popisuje mechanický stav stromu z tohoto

79

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno pohledu je stabilita stromu. Nicméně, pro stanovení zásahů jsou významné i poškození a defekty, které nemají potenciál způsobit selhání stromu nebo jejich selhání nezpůsobí významné škody a proto je nutný komplexnější parametr – zdravotní stav.

Definice pojmů Zdravotní stav odráží stupeň mechanického oslabení a poškození jedince. Strom z tohoto úhlu pohledu vnímáme zejména jako konstrukci, jako jednostranně vetknutý nosník, v němž a na nějž působí rozličná namáhání, která způsobují vznik napětí. Tato napětí (mechanická) musí být přenesena dřevem stromu (a dalšími pletivy), aniž by došlo k jejich porušení – selhání. O tom, jestli bude strom z tohoto pohledu úspěšný rozhoduje jednoduchá rovnováha mezi působícími zatíženími (vítr, sníh, led, vlastní hmotnost) a pevností stromu. Ta je definována jednak vlastnostmi materiálu (dřeva) – jeho pevností a tuhostí apod., dále množstvím materiálu (průměr kmene, výška stromu a podobně), a také distribucí materiálu, jeho efektivního rozmístění v prostoru, což je kvalitativní parametr. O pevnosti konstrukce rozhoduje nejen množství materiálu, ale i jeho vhodné uspořádání. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: •

habituální defekty, vznikající či plně vyvinuté,

•

strukturální defekty neboli mechanická poškození,

•

napadení dřevokaznými houbami, xylofágním hmyzem,

•

přítomnost silných suchých větví,

•

přítomnost dutin a výletových otvorů,

•

přítomnost defektních a poškozených větvení,

•

...

Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického elementu bez ohledu na to, zda významně ovlivní či neovlivní jeho stabilitu, pravděpodobnost selhání. Lze to ilustrovat na následujícím obrázku:

80


Obr. 1: Vysvětlení vztahu pojmů zdravotní stav - stabilita Strom na tomto obrázku byl ošetřen velmi nevhodným způsobem. Vzniklá poranění výrazně zhoršují zdravotní stav stromu, který by mohl být charakterizován stupněm 3. Stabilita tohoto stromu byla naopak velmi zvýšena, tento strom lze označit za zcela stabilní. Vidíme, že oba parametry stabilita a zdravotní stav sice staví na stejných základech, ale interpretace je odlišná. Vznikající standard hodnocení stromů navrhuje následující stupnici: •

výborný až dobrý (defekty a poškození do malého rozsahu)

•

zhoršený

(mechanické

narušení

významného

charakteru) •

výrazně zhoršený (souběh defektů či poškození snižující dožití hodnoceného jedince) 81

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno •

silně

narušený

(souběh

defektů

či

poškození

výrazně snižující dožití hodnoceného jedince) •

havarijní/rozpadlý (akutní riziko rozpadu, případně rozpadlý jedinec)

Stabilita je obecně schopnost objektu setrvávat v neměnném stavu i přes případné narušování (Míchal, 1994). V arboristice je pojem stabilita obvykle redukován na mechanický význam tohoto termínu. Ta je definována jako vyjádření pravděpodobnosti selhání stromu. Posuzujeme jej v podstatě podle stejných parametrů jako zdravotní stav. V tomto případě ovšem interpretujeme nejen prostou přítomnost defektů, ale také jejich rozsah a vliv, jaký budou mít na možnost stromu selhat mechanicky, včetně potenciálu poškodit přítomné cíle. Některé defekty tedy můžeme pominout, protože takový potenciál nemají. Navrhovaná stupnice stability stromu je uvedena v následujícím oddíle: •

výborná až dobrá,

•

zhoršená

(vyvíjející

se

mechanicky

významné

defekty malého rozsahu bez akutního vlivu na stabilitu hlavních nosných částí), •

výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných defektů

většího

rozsahu,

často

vyžadující

stabilizační zásah), •

silně

narušená

(přítomnost

mechanicky

významných defektů většího rozsahu či souběh defektů

výrazně

snižující

stabilitu

jedince,

vyžadující stabilizační zásah), •

havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti řešení stabilizačním zásahem).

Někdy je nutné stabilitu nějakým způsobem kvantifikovat. To lze učinit některým z bezpečnostních koeficientů, faktorů. Jsou to parametry, které proti sobě staví velikost 82

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno zatížení působícího na strom (např. napětí, deformace) a pevnost stromu či jeho části (pevnost, deformace na mezi pevnosti apod.). Kvantifikovanou hodnotu stability lze určit například pomocí tahové zkoušky nebo akustické tomografie. Lze použít i některou z metod, založených na principu výpočtu bezpečnostního koeficientu (WLA, SIA), přičemž je nutné promýšlet, jak je který způsob podrobný a přesný a podle toho je také v rámci procesu hodnocení stromu s rozumem používat.

Co vlastně hodnotíme? V této souvislosti je potřebné se zamyslet, co vlastně sledujeme, co vlastně defekty jsou. Defekty jsou, podle slovníku cizích slov, vady, poškození, poruchy, nedostatky, postižení. Pod jedním slovem se skrývají jak přirozeně vzniklé „vadné“ designy, tak vnějšími vlivy vytvořená poškození. V rámci hodnocení stromů proto považujeme za důležité rozlišit dvě skupiny defektů: •

defekty habituální

•

defekty strukturální.

Habituální defekty, jak název napovídá, jsou určité identifikované mechanicky nevýhodně vytvořené tvary a struktury stromu, „chyby“ v jeho habitu. Habituální defekty se mohou podílet jak na nevýhodném zvyšování zatížení (přeštíhlení – zvýšení těžiště), tak i na nedokonalém přenosu vznikajícího napětí změnou geometrie (např. tlaková vidlice apod.). Vznikají většinou jako reakce stromu na působení vnějších vlivů, například zastínění; velmi vhodným nástrojem k jejich eliminaci jsou včasné zásahy, probírky, výchovné řezy a podobně. Strukturální defekty, které vznikají působením vnějších vlivů (člověk, technika, padající kameny, výkopy, působení hub), jsou zdrojem nepravidelností v toku napětí. Zmenšují množství nosného materiálu (např. dutiny, zvláště v okolí větvení) případně zhoršují přenos napětí (otevřené trhliny výrazně snižují pevnost a tuhost kmene v krutu a ohybu (Mattheck, 1991, Wessolly, Erb, 1998)). Umístění poškození pak určuje i míru nebezpečnosti poškození (Matheny, Clark, 1994, Lonsdale 1999). Je nutné také připomenou, že na rozdíl od habituálních defektů primárně umožňují, a bývají spojeny, s infekcí dřevokaznými houbami, protože otevírají vnitřní prostředí stromu těmto patogenům. 83


Provozní bezpečnost Na závěr považujeme za důležité hlouběji pojednat o provozní bezpečnosti (PB) stromů. Provozní bezpečnost je již interpretovaná stabilita stromu. Do úvahy totiž k hodnotě stability, jako pravděpodobnosti selhání, přichází jednak dimenze stromu (míra potenciálu poškodit při selhání cíl) a hodnota cíle, který může být zasažen. A tak stejný strom, rostoucí v extravilánu obce má mnohem vyšší hodnotu provozní bezpečnosti, než strom stejné stability a zdravotního stavu, ale rostoucí například nad dětským hřištěm. Vlastní parametr PB není v rámci standardu uváděn. Jeho konstrukce vychází ze stability stromu a hodnoty cíle, tedy kombinuje individuální hodnocení stromu s charakteristikou základní plochy1. To výrazným způsobem ulehčuje zpracování dat. Při individuálním hodnocení ovšem považujeme za vhodné provozní bezpečnost zhodnotit i tehdy, kdy není systém základních ploch využit. Tím totiž do vyhodnocení stromů vstupuje parametr významnosti nebo naléhavosti ošetření toho kterého stromu, což dále napomáhá k efektivnímu naplánování zásahů.

Shrnutí Stromy jsou významnou součástí životního prostoru člověka. Pro efektivní správu je nutné znát pravděpodobnost možných konfliktů a ohrožení a technické možnosti zajištění bezpečnosti v okolí hodnocených stromů. K tomu slouží (samozřejmě spolu s vitalitou stromu) i hodnocení tří popisovaných parametrů: zdravotního stavu, stability a provozní bezpečnosti. Tyto parametry nabízejí pohled na strom ze stejného úhlu, který je ale v případě stability omezen na významné defekty a v případě provozní bezpečnosti na významné defekty rozšířené o riziko potenciálního poškození přítomných cílů. Jeden strom na různých místech bude mít stejnou hodnotu zdravotního stavu a stability, ale různou hodnotu provozní bezpečnosti. Lze najít stromy s nízkou hodnotou zdravotního

1 Základní plocha je část území s jednotnou charakteristikou dřevinné vegetace. Využívání

základní plochy a její zařazení do systému péče je určeno intenzitní třídou údržby a dále celkovou hodnotu stability stromů na ploše, hodnotou cíle pádu a sklonitostí terénu. Pokud se některá z charakteristik významně liší v některé z částí základní plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku.

84

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno stavu (poškozené), přesto stabilní a bezpečné. Lze dokonce najít stromy nestabilní a přesto (relativně) bezpečné.

Obr. 2: Lokalizace definuje z velké části provozní bezpečnost

85


Použitá literatura: LONSDALE, David. Principles of tree hazard assessment and management. London: Stationery Office, c1999, 388 s. ISBN 0-11-753355-6. MATHENY, N.P., a J.R. CLARK.. A Photographic Guide to the Evaluation of Hazard Trees in Urban Areas (2nd ed.). International Society of Arboriculture, Champaign, IL. 1994. 85 pp. MATTHECK, Gerhard Claus a Helge BRELOER. The body language of trees: a handbook for failure analysis. London: The Stationary Office, 2006, xx, 240 p. ISBN 011-753067-0. WESSOLLY, Lothar a Martin ERB. Handbuch der Baumstatik und Baumkontrolle. Berlin: Patzer, 1998, 270 s. ISBN 3-8761-093-1. Standard A 01 001:2014 Hodnocení stavu stromů.

86


Návrh zásahu Ing. Michal Romanský / OSVČ

Technologie zásahů na dřevinách Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného Standardu péče o přírodu a krajinu. Některé Standardy jsou již dokončené (A02 002, C02 005), u ostatních jde o kvalifikovaný odhad konečného cíle. Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou kontrolu provedení. Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený strom.

Tab. 1 Řez stromů (A02 002 – Řez stromů)

Kód

Název technologie

Poznámka

S-RZK

Řez zapěstování koruny

S-RK

Řez komparativní (srovnávací)

S-RV

Řez výchovný

S-RZ

Řez zdravotní

S-RB

Řez bezpečnostní

S-RLSP

Lokální redukce směrem k překážce

Povinné uvedení záměru řezu

S-RLLR

Lokální redukce z důvodu stabilizace


S-RLPV

Úprava průjezdného či průchozího profilu

S-OV

Odstranění výmladků

S-RO

Redukce obvodová

Povinné uvedení rozsahu navrhované redukce

S-SSK

Stabilizace sekundární koruny

Vhodné uvedení rozsahu navrhované redukce

S-RS

Řez sesazovací

Povinné uvedení rozsahu navrhované redukce 87

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno S-RTHL

Řez na hlavu

S-RTPP

Řez popouštěcí

S-RTZP

Řez živých plotů a stěn

Tab. 2 Řez ovocných stromů (C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin)

Kód

Název technologie

O-RK

Řez na korunku ovocných stromů

O-RV

Řez výchovný ovocných dřevin

O-RP

Řez ovocných dřevin prosvětlovací - průklest

O-RO

Řez opravný ovocných dřevin

O-RA

Řez ovocných dřevin zdravotní – asanační

O-OV

Odstranění vlků a výmladků ovocných dřevin

O-RZM

Řez ovocných dřevin zmlazovací mírný

O-RZS

Řez ovocných dřevin zmlazovací střední

O-RZH

Řez ovocných dřevin zmlazovací hluboký

Tab. 3 Kácení stromů (A02 005 – Kácení stromů)

Kód

Název technologie

Poznámka

S-KV

Kácení stromů volné

Povinné uvedení typu manipulace zbytků po kácení (vyklízení mechanizací či ručně).

S-KSP

Kácení stromů s přetažením


S-KPV

Postupné kácení s volnou dopadovou plochou


S-KPP

Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše Povinné uvedení typu manipulace zbytků po kácení (vyklízení mechanizací či ručně).

S-OS

Odstranění pařezu seříznutím

S-OR

Odstranění pařezu ruční (klučením)

S-OK

Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací

S-OF

Odstranění pařezu frézováním

88

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Tab. 4 Ostatní typy zásahů (A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry, A02 006 Ochrana stromů před úderem blesku, A02 007 - Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů, A02 009 - Speciální ošetření stromů) Kód

Název technologie

Poznámka

S-HRI

Instalace hromosvodu

Povinná příloha zpracované projektové dokumentace

S-HRK

Revizní kontrola již instalovaného hromosvodu

S-STR

Instalace/oprava zastřešení dutiny

S-OKT

Odstranění/oprava kotvení mladého stromu

S-OUV

Odstranění/oprava úvazku mladého stromu

S-TP

Přístrojový test stromu

S-TVV

Specializovaný průzkum stromu detailní ze Povinné uvedení zaměření průzkumu země

S-TVL

Specializovaný průzkum stromu detailní s Povinné uvedení zaměření průzkumu využitím lezecké techniky

S-VDD

Instalace dynamické vazby v dolní úrovni

Povinné uvedení počtu dimenzování systému

lan

a

S-VDH

Instalace dynamické vazby v horní úrovni

Povinné uvedení počtu dimenzování systému

lan

a

S-VSD

Instalace statické vazby v dolní úrovni

Povinné uvedení počtu vazeb v dané úrovni, typu vazby a dimenzování systému

S-VSH

Instalace statické vazby v horní úrovni

Povinné uvedení počtu vazeb v dané úrovni, typu vazby a dimenzování systému

S-VP

Instalace podpěry koruny či kosterních větví

Povinné uvedení počtu podpěr

S-VK

Detailní revize již instalované vazby s využitím lezecké techniky

Povinné uvedení zaměření testu, případně konkrétní přístrojové metody

Tab. 5 Řez keřů (A02 002 – Výsadba a řez keřů a lián) Kód

Povinné uvedení počtu stříšek

Název technologie

K-RK


K-RV

Řez výchovný

89

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno K-RP

Průklest (prosvětlování)

K-RZ

Zmlazování (řez sesazovací)

K-RT

Řez tvarovací

K-R

Regulace růstu

K-Z

Zpětný řez

Tab. 6 Zásahy ve skupinách stromů (A02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin) Kód

Název technologie

Poznámka

SK-RV

Výchovný řez na stromech ve skupině

Povinné uvedení počtu a dimenzí stromů pro výchovný řez (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-RB

Bezpečnostní řez na stromech s cílem pádu

Povinné uvedení počtu stromů pro bezpečnostní řez (není součástí běžného průzkumu)

SK-RLPV Lokální redukce pro zajištění Povinné uvedení počtu stromů pro podchodné/podjezdné výšky stromů ve skupině lokální redukci (není součástí dendrologického průzkumu) SK-KK

Kompletní vykácení skupiny stromů

Povinné uvedení počtu stromů (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-KS

Vykácení pouze suchých a silně poškozených stromů

Povinné uvedení počtu stromů pro kácení (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-PN

Probírka/prořezávka s negativním výběrem


SK-PP

Probírka/prořezávka s pozitivním výběrem


Naléhavost zásahu Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu. Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na naléhavost) není technologickou chybou. Stupnice:

90

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno •

zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení,

•

realizovat v první etapě prací,

•

realizovat ve druhé etapě prací,

•

realizovat ve třetí etapě prací.

Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).

Opakování zásahu V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho opakování. Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK A02 002 – Řez stromů): S-RV – řez výchovný, S-RO – obvodová redukce koruny, S-SSK – sesazení sekundární koruny, S-RS – sesazovací řez, S-RTHL – řez na hlavu, S-RTPP – řez popouštěcí, S-RTZP – řez živých plotů a stěn. Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace.

91


Stresová vitalita dřevin – Proč je dobré vitalitu hodnotit? Jaké máme možnosti hodnocení? Co nám hodnocení vitality prozradí o dřevině? Bc. Jiří Rozsypálek / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Úvod Vitalita je společně se zdravotním stavem a provozní bezpečností dřevin jedním z nejdéle používaných kritérií, při hodnocení dřevin v arboristice. Na rozdíl od zdravotního stavu a provozní bezpečnosti je však hodnocení vitality mnohem hůře interpretovatelné a tak se často její význam v hodnocení dřevin nedoceňuje a informace, které by nám měli poskytnout její hodnocení, zůstávají nevyužity. V tomto příspěvku se zaměříme na hodnocení vitality dřevin v městském prostředí. Zdůvodníme si, proč je vlastně dobré vitalitu hodnotit, jaké máme v současné době možnosti hodnocení a především si popíšeme, jaké informace nám vlastně správné zhodnocení vitality o hodnocené dřevině poskytne.

Popis Proč je dobré vitalitu hodnotit? Vitalita charakterizuje hodnocený strom z hlediska fyziologické aktivity. Hodnocené parametry ukazují na jeho životaschopnost (KOLAŘÍK et al. 2003). Poukazuje na schopnost stromu reagovat na negativní disturbance, které přicházejí ze strany abiotických, biotických a antropogenních podmínek stanoviště v urbanizovaném prostředí, bez výrazného a trvalého narušení funkčnosti jeho orgánů a pletiv. Základním principem hodnocení je zachytit dlouhodobý vývoj vitality, díky čemuž budeme schopni odfiltrovat akutní krátkodobé vlivy, jako jsou extrémy počasí, nebo žír hmyzu a dle průběhu vitality odhadnout, jaká je primární příčina zhoršování jejího zhoršování. Jaké máme možnosti hodnocení? V metodikách nejčastěji používaných v praktické arboristice je vitalita hodnocena zařazením do relativních stupnic s různým (4–10) počtem stupňů (KOLAŘÍK et al. 2010). V detailnějších metodikách jsou hodnoceny 92

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno jednotlivé dílčí indikátory, jako je defoliace koruny, nejčastěji hodnocena v procentech a v ideálních případech je zaznamenána také lokalizace defoliace (např: defoliace 20% prosychání především v horní části koruny). Dalším hodnoceným indikátorem jsou malformace větevních struktur. Ty hodnotíme dle fázového modelu růstu výhonů dle Rolffa, ten vychází z předpokladu, že růst výhonů, jeho dynamika a vznikající změny tvaru větvení odráží dlouhodobý vývoj vitality stromu. Ve fázových modelech růstu výhonů jednotlivých druhů rozlišujeme: 0. fázi explorace – Z vrcholových i postranních pupenů každoročně vyrůstají dlouhé výhony, koruna je hustá, zavětvená, kompaktní bez vyčnívajících větví, olistění bez větších mezer. 1. fázi degenerace – Z terminálního pupenu každý rok vyrůstají dlouhé výhony, z bočních pupenů krátké výhony, větvení je na okrajích opticky řidší, jakoby roztřepené, objevují se suché větve (do 5 %), uvnitř koruna dosud poměrně hustá. 2. fázi stagnace – ze všech pupenů vyrůstají jen krátké výhony, ustává další větvení – krátké výhony se nevětví, zastaven či téměř zastaven je výškový přírůst, rovné a průběžné větve na okraji koruny chybí, krátké výhony se shluky listí se snadno ulamují, koruna se znatelně prosvětluje, vznikají větší mezery v koruně. 3. fázi rezignace – Vylamují se větší větve, odumírají celé části koruny, včetně vrcholu, koruna se rozpadá na dílčí izolované části (ROLOFF. 1989). Dalším dobrým indikátorem je reakce dřeviny na prosychání koruny nebo mechanické poškození, například po ošetření stromu. Jedná se především o schopnost vytváření reakčního dřeva a reiterací v koruně, jakožto reakce na náhlý úbytek asimilačního aparátu. Co nám hodnocení vitality prozradí o dřevině? Detailně provedené hodnocení vitality dřevin nám poskytne cenné informace o schopnosti hodnocené dřeviny odolávat negativním vlivům, které na ni působí na daném stanovišti. Zhodnocená vitalita nám tedy poskytne informace o perspektivě dřeviny na daném stanovišti. Je tak zpětnou vazbou pro zahradní architekty a pracovníky, kteří o zeleň ve městech pečují. Neboť snížení vitality je velmi často zapříčiněno vysazením nevhodného druhu dřeviny do nevyhovujících abiotických podmínek (ROLOFF et al. 2008), nebo poukazuje na nesprávnou péči o již vysazenou rostlinu. Velmi časté jsou případy, kdy jsou 93

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno vysazovány druhy dřevin náročné na vláhu a živiny v půdě do podmínek, které jsou mimo jejich optimum, ale také ty případy, kdy jsou dřeviny suchomilné stresovány častou zálivkou, neboť ta je technickými službami dělána plošně, bez ohledu na druh a potřeby dřeviny. Všechny tyto faktory se v praxi projeví sníženou vitalitou vysazených stromů. Vitalita nám může pomoci taktéž zjistit, jak závažné je pro rostlinu mechanické poranění nebo napadení patogenním agens, ať už abiotického či biotického charakteru. Může tedy přispět také k hodnocení zdravotního stavu. V tomto případě jde především o hodnocení vitality u starších dřevin, které už odrostly přesadbovému šoku, takže tento faktor jejich vitalitu neovlivňuje. Pokud se nám u dřeviny, která měla v předchozích hodnoceních po delší dobu vitalitu výbornou, začne vitalita zhoršovat, přičemž v její bezprostřední blízkosti neproběhly žádné aktivity (výkopy, ošetření, pojezd stavební techniky, atd…), které by mohly její vitalitu zhoršit, je velmi pravděpodobné, že dřevina byla napadena nějakým patogenním organizmem, jehož symptomy nejsou doposud při hodnocení zřejmé. Snížená vitalita nám tak poskytne předčasné varování, abychom při hodnocení zdravotního stavu dřeviny věnovali zvýšenou pozornost méně patrným symptomům napadení. V neposlední řadě nám může vitalita pomoci ke správnému zhodnocení provozní bezpečnosti dřeviny. Jedná se především o případy, kdy již víme, že hodnocená dřevina má nějaký závažnější problém z hlediska zdravotního stavu (např: centrální dutina ve kmeni, hniloba v kosterním větvení, požerky xylofágního hmyzu, atd.), ale nemáme možnost si ověřit, jak rozsáhlý tento problém je. Stav vitality a průběh jejího zhoršování, u postižené části dřeviny, nám tak může poskytnout cenné informace o závažnosti poškození a přispět tak k našemu rozhodování, kdy a jaké ošetření použít.

Závěr Účelem tohoto příspěvku bylo především poukázat na některé z mnoha možností a výhod, které nám hodnocení vitality umožňuje využít pro lepší pochopení toho, jak dřeviny fungují, v jakém stavu se aktuálně nacházejí a jak o ně správně pečovat. Hodnocení vitality samozřejmě nemůže nahradit ostatní kritéria hodnocení, jako je zdravotní stav, perspektiva, nebo provozní bezpečnost, ale jak jsme si výše popsali, může nám výrazně pomoci k zpřesnění našeho hodnocení a poukázat na závažné 94

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno problémy, které by při běžném hodnocení mohly uniknout naší pozornosti. Hodnocení fyziologické vitality u dřevin tak může výrazně napomoci rozhodnutí, zda ošetřit nebo kácet námi hodnocenou dřevinu.

95


Seznam zdrojů KOLAŘÍK, J., 2003:Péče o dřeviny rostoucí mimo les - I. ČSOP Vlašim, 213 str., ISBN 80-86327-36-1 KOLAŘÍK, J., 2010:Péče o dřeviny rostoucí mimo les - II. ČSOP Vlašim, 696 srt., ISBN 978-80-86327-85-3 ROLOFF, A., 1989: Kronenentwicklung und Vitalitätsbeurteilung ausgewählter Baumarten der gemäßigten Breiten., Sauerländer, Frankfurt am Main, ISBN 3-79395093-X. ROLOFF, A., GILLNER, S., BONN, S., 2008: Vorstellung der KlimaArtenMatrix für Stadtbaumarten (KLAM-Stadt) : Gehölzartenwahl im urbanen Raum unter dem Aspekt des Klimawandels. Grün ist Leben, Sonderausgabe, s. 30 – 42. ISSN: 1861-7077.

96


Specializované průzkumy z pohledu průzkumu prokořenitelného prostoru prof. Ing. Klement Rejšek, CSc. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Arboristický standard SPPK A01 001:2014 "Hodnocení stavu stromů" obsahuje vedle systému hodnocení a kontrol stromu včetně jeho kvalitativních atributů, lokalizace a taxonometrických údajů spolu s údaji dendrometrickými, vedle návrhu zásahů a charakteristice přístrojových metod hodnocení též část věnovanou průzkumu prokořenitelného prostoru stromu jako součásti tzv. specialiazovaných průzkumů. Tyto zahrnují vedle prokořenitelného prostoru též kontrolu potenciálního výzkytu zvláště chráněných druhů, biomechanické analýze stromu s důrazem na bezpečnost, tj. určení odolnosti proti zlomu a proti ukroucení, stanovení sadovnické a kompoziční hodnoty stromu a problematiku oceňování dřevin z pohledu orgánu ochrany přírody a pohledů majetkoprávního a trestněprávní odpovědnosti. Prvním pohledem na průzkum prokořenitelného prostoru jako součásti specializovaných průzkumů je zaměření se na přítomnost cizorodých materiálů v kořenovém prostoru a na obsah organické hmoty v půdě. Zde jistě není nutné zabývat se vysokou prostorovou heterogenitou urbánních půd - vhodné je snad několik slov k nízkému obsahu organické hmoty půdy. Klesá-li díky odstraňování opadu dřevin z městského prostředí (nebo energetickému využívání odpadu z lesní těžby) obsah humusu, mění se jak fyzikální prostředí rhizosféry, tak i nabídka živin a podmínky jejich přijmu dřevinou. Není-li aktivně přidáván organický materiál (ať formou běžných kompostů nebo vermikompostů), dochází jednak díky přirozené mineralizaci humusu, jednak díky ztrátám v povrchových horizontech vyplavováním a jednak díky plošnému ronu na stanovišti k situacím, které jsou skutečně velmi perspektivním předmětem zájmu právě specializovaných průzkumů. Souběžně s tím je vhdoné se v rámci specializovaných průzkumů zabývat půdní reakcí a vodním a plynným režiem, zvláště urbánních půd. Stran pH platí, že temperátní zóna severní polokoule se v rámci současného stupně kenozoika holocénu přirozeně acidifikuje. Acidifikace prokořenitelného prostoru volné krajiny byla v 70. a 80. letech 97

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno minulého století výrazně akcelerována imisními vstupy - v městském prostředí se však naopak setkáváme s alkalizací, podmíněnou jak zvětráváním navážek (ze značné části z technologicky upravených vápenců a mramorů), tak vyváváním omítek v ulicích měst razantnějšího atmosférického proudění, tak aplikací chloridů v rámci zimní údržby vozovek posypovými solemi. Neplatí přitom, že by se alkalizace a acidifikace neutralizovala - problematika pufrovitosti půd je daleko složitější, a vezmeme-li v potaz výše zmíněnou problematiku snižování obsahu humusových látek, disponujících proměnlivými náboji své koloidní frakce, vychází nám, že specializované průzkumy z pohledu prokořenitelného prostoru jsou právě u půdní reakce žádoucí a díky své relativní snadné proveditelnosti i obecně doporučeníhodné. Snadnou proveditelnost naopak nelze přiřadit k průzkumům prokořenitelného prostoru zaměřeného na vodní a vzdušný režim půd. Ve volné krajině se výrazně uplatňují globální klimatické změny, v intravilánu sídel vlivem zhutňování a poruch vodovodních a kanalizačních řadů změny jak kvantity (oběma směry), tak kvality půdní vody a půdních plynů. Zhutněným povrchem obtížně komunikující půdní plyny zmenšují podíl kyslíku v kořenovém prostoru a na tento opomíjený jev citlivé druhy dřevin, např. rodů Tilia či Acer, reagují bez vědomí veřejnosti patrně daleko zásadněji než na tolik diskutované otázky kontaminace půd či jejich solení v zimním období. Druhým

pohledem

na

průzkum

prokořenitelného

prostoru

jako

součásti

specializovaných průzkumů je vyhodnocení budoucího kořenového prostoru výsadeb z pohledu jeho a) charakteristiky, b) odhadovatelného narušení okolí výsadby v důsledku jejího růstu, c) odhadu v minulosti provedených výkopů a navážek v daném prostoru výsadeb a d) prověření umístění podzemních sítí veřejné infrastruktury daného sídla. Stran specializovaných průzkumů jsou zde velmi zajímavým tématem jíly s vysokými objemovými změnami, na nichž při často významném spoluovlivnění transpiračním proudem zvláště vzrostlých listnatých dřevin dochází k porušení stability budov a následnému praskání jejich stěn. Sesedání staveb, způsobené smršťováním smektitů a vermikulitu, je přitom lokálně odlišné i v rámci jedné nevelké oblasti, neboť objemové změny jílů jsou závislé též na expozici stanovišti, přítomnosti podzemních teplovodů, úklonu vrstev hornin, snížení infiltrace srážkové vody zakrýváním povrchu asfaltem a betonem či odvodem vody ze stanoviště drenážováním. Z arboristického pohledu je zde klíčové, v jaké hloubce leží základová spára budovy: vyjdeme-li z empirického 98

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno faktu, že bobtnavé jíly se v době letního smršťování projevují vznikem volných prostorů a trhlin až do hloubky 4 m, je celá řada budov potenciálně negativně transpirací dřevin skutečně ovlivnitelná. Zde je však třeba říci, že možnou příčinou nejsou jen nevhodně lokalizované výsadby, ale často založení stavby do blízkosti již rostoucího stromu. Platí přitom, že jehličnaté stromy jako celek nejsou zdaleka tak problematické jako rody Quercus, Salix, Populus a Ulmus. Z pohledu našeho oboru je též správné zdůraznit, že objemovými změnami (danými na dřevinách naprosto nezávislými činnostmi, např. změnou využívání vody daného stanoviště odčerpáváním podzemní vody či stavbou různě podsklepených budov) bobtnavých jílů jsou poškozovány i vlastní kořeny rostlin. V každém připadě zde obecně platí, že stabilita zemin s vysokým podílem bobtnavých jílů z pohledu jejich role coby základových půd staveb není klíčově podmíněná transpirací, ale chováním těchto sedimentů ve styku s vodou. Na druhou stranu je ale vhodné doporučit, aby z pohledu nebezpečí vzniku smršťovacích trhlin, často až do výše zmíněné hloubky, nebyly výsadby vysoce transpiračně aktivních listnatých dřevin umísťovány blíže než 7 m od stěn budov. Z hlediska specializovaných průzkumů se proto jeví zájem o postižení poklesových kotlin a poklesových úžlabin zvláště v karpatské části ČR, ve východních Čechách a v oblasti severočeských třetihorních pánví jako velmi důležitý. Charakteristika prokořenitelného prostoru není vázaná jen na výsadbu, ale též na strom rostoucí v zastaveném území nebo ve volné krajině - zde se růstové podmínky stromu hodnotí jako a) neovlivněné, b) dobré, c) zhoršené a d) extrémní. Za extrémní růstové podmínky se přitom v rámci specializovaných průzkumů považují buď místa, kde je kořenový systém omezen ze dvou či více stran, a nebo místa, kde opakované dochází k činnostem, ovlivňujícím růst stromu včetně trvalého výrazného zhutnění povrchu či výrazné chemické kontaminaci včetně negativních dopadů zimní údržby vozovek posypovými solemi. Protože problematice zhutňování se autor obsáhle věnuje na jiném místě, je vhodné zde zmínit dva zbývající jevy - kontaminaci prokořenitelného prostoru polutanty a negativní dopady zimní údržby vozovek. První zmiňovaný fenomén je z detailního pohledu tak složitý, že zde je vhodné jen rámcově uvést tu skutečnost, že jak rizikové prvky (As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, F, Hg, Mo, Ni, Pb a Zn), tak i rizikové látky (persistentní organické polutanty POPs, mezi něž patří polycyklické aromatické uhlovodíky PAH, polychlorované bifenyly PCB a persistentní organochlorové pesticidy OCP) mohou 99

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno pocházet nejen z ekologických nehod, ale též z prostého zvětrávání lidmi nahromaděného materiálu navážek. Z arboristického hlediska je v této souvislosti též vhodné zmínit prospěšnost dlouhodobé aplikace malého množství vody, kdy tato forma závlahy snižuje nejen přítomnost chloridů, ale také mnohých polutantů. Chronická kontaminace chloridy jako projevu zimní údržby vozovek je dle autorova názoru mírně nadhodnocena nad jejím skutečným významem, i když tak negativní projevy jakými jsou například antagonismus přijmu některých kationotových forem živin, peptizace půdy s tvorbou půdních škraloupů a nedostatku fyziologicky přístupné vody není správné podceňovat. Stejně tak jako v případě objemově nestálých zemin i zde se projevují lokální specifika, kdy některé jevy působení chloridů umocňují a jiné eliminují (zde je dobré zohlednit zvláště půdní textury, topografii terénu a výšku hladiny podzemní vody). I zde se projevuje různá citlivost stromů - zde to jsou naopak jehličnany, které by měly být arboristy vnímány jako silně ohrožené (z listnatých dřevin pak rody Acer, Fagus, Carpinus, Ulmus či Tilia), nicméně obecně platí, že sodík působí především na půdu jako takovou a chlór není rostlinami vnímán jako látka toxická, ale naopak jako látku nutně přijímaná (i když i zde - stejně tak jako víceméně vždy a ve všech souvislostech - je vše otázkou míry...). Z hlediska vlastního termínu hodnocení stromu je z pohledu specializovaných průzkumů vhodné zdůraznit, že to, co se hodnotí, je stav stromu a nikoliv funkce stromu. Stav stromu je přitom hodnocen na základě růstových změn, tj. reflektuje ontogenetickou minulost daného jedince. Z tohoto úhlu pohledu pohledu je tedy vhodné přijmout z hlediska běžné praxe odvážnou myšlenku, že vlastní zhodnocení stavu stromu, jakkoliv odpovědně a erudovaně provedené, již ze své podstaty nezahrnuje postižení perspektivy stromu na daném stanovišti. I tak má však toto hodnocení stavu své nezastupitelné místo a právě z pohledu nutnosti posoudit tuto zmiňovanou perspektivu - kde je již klíčový pohled i na fyziologické funkce stromu v podmínkách vnějších změn daného krajinného segmentu či urbánního stanoviště - je to hodnocení stavu, z něhož vymezení rizik pro budoucnost vychází.

100


Nálezová databáze ochrany přírody a možnosti jejího využití v praxi Mgr. Antonín Krása / AOPK ČR

Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP) spravovaná AOPK ČR je nejobsáhlejší, nejkomplexnější a zároveň neustále doplňovanou databází o výskytu jednotlivých druhů v ČR. V současné době obsahuje cca 14 500 000 nálezů a každý rok přibude 500 000 až 1 300 000 nových. Jedná se přitom jak o starší údaje z nejrůznějších odborných prací a výzkumů, tak zejména údaje zcela nové a aktuální. Jejich část přechází do NDOPu v rámci výměn s jinými většími databázemi, ale velká část údajů je zadána přímo jejich nálezci do této databáze. Část dat pochází z víceméně náhodných nálezů, kdy jednotliví zadavatelé doplňují nálezy, které učinili při svých procházkách přírodou, případně v rámci jiné pracovní činnosti. Jiná část je ale získávána naprosto cíleně v rámci monitoringu a průzkumů zaměřených na konkrétní druhy nebo skupiny druhů. V rámci monitoringu a cílených výzkumů je přitom pokryta většina území ČR, byť u jednotlivých taxonů existují místa prozkoumaná lépe i hůře. K taxonům, jejichž výskyt je v NDOP podchycen dobře, patří i organismy vázané svým výskytem na dřeviny, tedy ptáci, netopýři a hmyz. Díky tomu mámě poměrně dobrý přehled o tom, kde můžeme ten který druh očekávat a kde nikoliv. Tyto údaje přitom AOPK ČR shromažďuje proto, aby mohly být využity k účelné ochraně přírody. Zatím sice není jejich větší část volně on-line přístupná, ale na vyžádání mohou být údaje žadateli poskytnuty. Pokud tedy plánujete nějaký zásah, který se bude týkat stromů, parků, alejí apod., nebojte se obrátit na místně příslušné pracoviště AOPK ČR a o data si zažádat. K dispozici tak dostanete základní přehled o tom, které druhy ve vašem zájmovém prostoru žijí, případně se vyskytují nedaleko, kdy zde byl jejich výskyt zaznamenán, v jakém množství apod. To vám pak může značně ulehčit práci, až budete plánovaný zásah konkretizovat, respektive vytvářet projekt. Informace získané z NDOPu sice nemohou, až na výjimky, zcela nahradit zoologický průzkum, který by měl tvorbě 101

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno každého projektu předcházet, ale mohou se stát důležitým vodítkem pro další práci. Dopředu tak budete vědět zejména o možném výskytu zvláště chráněných druhů nebo druhů chráněných podle práva EU, jejichž potřebám je třeba záměry přizpůsobit. Nebojte se proto NDOP využívat, pracujte s ním co nejvíce, je tu totiž i pro vás!

102


Možnosti využití dat leteckého laserového skenování pro identifikaci stromů a hodnocení exponovanosti korun vůči větru Ing. Tomáš Mikita, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Úvod Letecké laserové skenování (LLS) stále patří v rámci České Republiky mezi nové metody sběru polohopisných a výškopisných informací. LLS je založeno na principu analýzy svazku laserových paprsků, který je vysílán z nosiče pohybujícího se v určité vzdálenosti od snímaného objektu. U každého laserového paprsku, který je vyslán ze zdroje, je současně zaznamenána jeho aktuální poloha v prostoru pomocí diferenciální GPS a inerciální navigace (IMU). Paprsek dopadne na objekt a odráží se v podobě echa zpět k senzoru, přičemž je změřena vzdálenost, kterou urazil. Paprsek se odráží od každé plošky objektu, čímž se vytváří posloupnost ech od nejvyšších (senzoru nejbližších) odrazových ploch po nejnižší, za účelem vytvoření hustého pole zeměpisných souřadnic v místech, kde se laserové pulsy odrazily od povrchu (Baltsavias, 1999). Polohová a především výšková přesnost dat LLS umožňuje zjistit více informací o objektech na zemském povrchu včetně vegetace, nevyjímaje stromů nejen ve volné krajině, ale rovněž v intravilánech měst a obcí. Výhodou dat LLS je možnost určení výšky nedostupných objektů, mezi které patří právě stromy, a rovněž možnost modelování tvaru jejich koruny. Vzhledem ke způsobu sběru dat z vysoko letícího prostředku (letadla či vrtulníku) dochází však vždy k jisté generalizaci modelu koruny vlivem viditelnosti pouze její horní části. Výhodou těchto dat je rovněž komplexní znalost okolí každého stromu a možnost modelování např. exponovanosti korun vůči větru. Cílem tohoto příspěvku je proto nastínění možností využití dat LLS při inventarizaci a hodnocení zeleně ve městech a obcích.

Zdroje dat LLS Data LLS jsou v současnosti získávána nejčastěji na základě objednávky od komerčních subjektů v různé kvalitě na základě použitého nosiče (vrtulník či letadlo), typu skeneru, 103

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno výšky letu a řadě dalších parametrů. Z hlediska výsledné přesnosti je zásadním parametrem výsledná hustota bodů LLS, která se pohybuje v závislosti na výše zmíněných faktorech průměrně od 1 až po cca 10 bodů na 1 m2. Výstupem zpracování těchto dat je nejčastěji tzv. digitální model povrchu (DMP) a digitální model terénu (DMT) s rozlišením 0,5 až 1 m. Alternativním přístupem je využití dat tzv. nového výškopisu ČR, který je zpracováván Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním také pomocí metody LLS a jehož výslednými produkty jsou nové modely v podobě tzv. digitálního modelu reliéfu 4. a 5. generace (DMR 4G a DMR 5G) a digitálního modelu povrchu 1. generace (DMP 1G). Dle definice ČÚZK (2011) je digitální model povrchu 1. generace odvozen automatizovanými postupy. Jedná se o DMR 5G doplněný o objekty nad zemským povrchem. V intravilánu jsou přidány body, které jsou automatickou filtrací vyhodnoceny jako budovy, a to jen v těch místech, kde se shodují LLS data a obrysy budov z katastru nemovitostí. Co se týče vegetace jsou zařazeny body, které se nacházejí nad zemským povrchem a jejichž minimální rozloha je 25 m2. Běžně je DMP 1G dodáván ve formě jednoho textového souboru (Dušánek, 2014). Nevýhodou těchto dat je proto kromě nižší hustoty bodů (okolo 1 bodu na m2) především způsob filtrace dat, kdy jsou automaticky eliminovány výškové objekty s menší výměrou než je 25 m2. Proto ve městech i ve volné krajině, tak ve výsledném modelu DMP 1G jsou solitérní stromy většinou eliminovány (viz. obr.1), pouze větší stromy případně skupinky stromů jsou ve výsledném modelu zachovány. Tento fakt víceméně znemožňuje využití těchto dat pro určování polohy a parametrů u většiny menších stromů.

104


Obr. 1 Ukázka eliminace solitérních stromů v datech DMP 1G Nové pořízení dat LLS od komerčních subjektů stále zůstává takřka jedinou alternativou. Vzhledem k rozvoji technologie však průběžně klesá cena za pořízení dat a pro větší celky, např. na úrovni krajských měst, se může pohybovat v řádu 50 až 100 Kč za 1 ha. Pro území např. Brna by tak výsledná cena neměla překročit 1 mil. Kč, což je zanedbatelná částka v rozpočtu samosprávných celků. Navíc vzhledem k častému fotogrammetrickému snímkování měst pro účely státní správy a samosprávy je možné kombinovat sběr dat LLS s klasickým barevným snímkováním, případně si nechat na zakázku vytvořit stereofotogrammetrický model povrchu s podobnou přesností a možnostmi zpracování jako u dat LLS.

Inventarizace stromů z dat LLS Pro ukázku možností inventarizace stromů a hodnocení exponovanosti stromů vůči větru byla vybrána část sídliště Lesná o rozloze necelých 13 ha, neboť toto území bylo naskenováno v rámci leteckého laserového skenování celého území Školního lesního podniku Křtiny (ŠLP). Použitá data dosahovala minimální hustoty 4 body na 1m2 a byla následně interpolována do podoby rastrových modelů terénu a povrchu s rozlišením 0,5 metru. Na základě výpočtu rozdílu nadmořských výšek mezi digitálním modelem povrchu a digitálním modelem terénu, byl vytvořen výškový model objektů. Běžně v rámci lesnického výzkumu nazývaný jako Canopy Height Model (CHM). V našem

105

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno případě však zahrnuje rovněž budovy. Z CHM už je běžně možné v prostředí GIS manuálně zjišťovat výšky objektů respektive stromů (např. v kombinaci s ortofotem). Kromě manuálního přístupu existují automatické postupy identifikace vrcholů stromů, mezi nejběžnější pak patří tzv. segmentace inverzního povodí – Inversed Watershed Segmentation (Edson, 2011). Postup je založen na vytvoření inverzního modelu CHM (vynásobením hodnotou -1) s následnou hydrologickou analýzou délky odtoku a vyhledáním bezodtokých míst, která představují lokální minima. Pro použití tohoto postupu je však nutné klasifikovat vegetaci od budov. Klasifikace byla provedena v softwaru ArcGIS pomocí neřízené klasifikace IsoCluster na základě intenzity odrazu LiDARových pulsů. Tímto způsobem byly odfiltrovány plochy zástavby a pevných povrchů a následná segmentace byla provedena pouze nad plochami zeleně. Každému identifikovanému vrcholu stromu byla následně přiřazena výška a obsah koruny vypočtený na základě analýzy povodí (viz. obr. 2).

106


Obr.2 Identifikace vrcholků stromů a obvodu korun

Hodnocení exponovanosti stromů vůči větru Kromě zdravotního stavu stromu je jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou ovlivnit jeho stabilitu, především rychlost větru, která může být dána geografickou polohou v rámci ČR a konkrétní meteorologickou situací. Výskyt ničivých větrů, jejich směr a rychlost jsou však velmi těžko předvídatelné. Kromě intenzity větrů však v prostředí intravilánu měst a obcí hraje roli i samotná exponovanost stromu vůči těmto větrům, neboť často strom může být více či naopak méně exponován vlivem okolo stojících objektů. Tento jev, často nazývaný jako topografická exponovanost 107

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno (LANQUAYE et MITCHELL, 2005), je naopak velmi snadno modelovatelný v prostředí GIS v případě dostupnosti dat DMP. Existuje více algoritmů na výpočet tohoto faktoru např. algoritmus Topograhic Opennes nebo Morphometric Protection Index (Yokoyama et al., 2002) v softwaru SAGA. Obdobným přístupem pracuje algoritmus vyvinutý pro prostředí ArcGIS, který komplexně hodnotí topografickou exponovanost na základě součtu viditelnosti daného bodu z 8 či 16 základních světových stran (Mikita et. al, 2010). Výhodou tohoto přístupu je snadná implementace do prostředí jakéhokoliv GIS. Výstupem těchto algoritmů je vždy relativní exponovanost daného pixelu a pro výpočet exponovanosti jednoho stromu je nutné spočítat průměrnou hodnotu pro jeho celou korunu. Výstupem modelu je tak přímo průměrná hodnota exponovanosti pro jednotlivé identifikované stromy, respektive pro jejich koruny, což může mít zásadní vliv při hodnocení jejich stability s ohledem na možné ohrožení větrem.

Výsledky a diskuze V rámci identifikace stromů v zájmovém území bylo identifikováno celkem 909 stromů s výškou od 2 do 26 metrů, plochou koruny od 1 do 200 m2, z nichž více jak 32 % bylo zařazeno do kategorie s velkou nebo velmi velkou exponovaností vůči větru (viz. tab. 1 a obr. 3). Tab. 1 Zastoupení identifikovaných stromů v rámci kategorií exponovanosti vůči větru Kategorie exponovanosti velmi malá malá střední velká velmi velká

počet stromů procentuální zastoupení 332 36 152 17 147 16 126 14 152 17

Jak při identifikaci stromů, tak při výpočtu plochy korun není možné hodnotit přesnost údajů, neboť nebyly k dispozici referenční data. Přesto na základě vizuálního srovnání nad ortofotem výsledky dosahují relevantní přesnosti a jsou využitelné pro obecnou představu o počtu stromů v území a jejich základních parametrech. Takovýto mapový podklad může sloužit pro plánování inventarizace a pro zpřesnění výsledků především při určování výšek stromů.

108

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Rovněž ani věrohodnost mapy exponovanosti korun stromů vůči větru není možné přesně srovnat s referenčními daty, nicméně opět takovýto podklad při hodnocení stromů může přinést další kvalitativní pohled na stabilitu stromu, neboť tento parametr není možné v terénu přímo zhodnotit. V případě málo exponovaných stromů, které jsou chráněny okolními objekty (ať už budovami nebo okolními stromy) je možné počítat s menší pravděpodobností poškození. Cílem tohoto příspěvku bylo hlavně ukázat možnosti využití moderních technologií sběru polohopisných a výškopisných dat při inventarizaci a hodnocení stromů. Pro praktické využití bude nutné mezioborově dále rozvíjet přístupy automatické identifikace stromů a hodnocení exponovanosti vůči větru. Z hlediska možností využití stávajících datových zdrojů je možné konstatovat, že plošně zpracovávaná data v podobě DMP 1G nejsou využitelná pro arboristické účely, neboť vlivem filtrace dat dochází k eliminaci jednotlivých stromů. Jediným zdrojem takovýchto dat proto zůstává komerční letecké laserové skenování, případně stereofotogrammetrické zpracování leteckých snímků. Alternativou pak pro plošně méně rozsáhlé území jsou tzv. bezpilotní prostředky (UAV – Unmanned Aircraft Vehicles), které vytvářejí digitální modely terénu a povrchu také na základě stereofotogrammetrického zpracování leteckých snímků s velmi vysokou přesností. Výhodou je možnost okamžitého nasazení a cenová dostupnost, překážkou však zůstává legislativní omezení, které oficiálně zakazuje využití těchto prostředků nad obydlenými oblastmi.

109


Obr. 3 Mapa exponovanosti stromů vůči větru

110


Obr. 4 Náhled na trojrozměrný model povrchu s exponovaností korun stromů

111


Literatura BALTSAVIAS, E. P., 1999. Airborne laser scanning: existing systems and fi rms and other resources. Journal of Photogrammetry and Remote Sensing, Volume 54, 2–3: 164–198. ISSN 0924-2716. ČÚZK. Český úřad zeměměřický a katastrální. [online] 2011. Citováno 10.1.2015. Dostupné na WWW: . DUŠÁNEK, P. Nové výškopisné mapování České republiky. [CD-ROM]. IN SYMPOSIUM GIS OSTRAVA, 2014. ISBN ISBN 978-80-248-3311-8. EDSON C.B. 2011. Light detection and ranging (LiDAR): What we can and cannot see in the forest for the trees. Dissertation, Oregon State University. Proquest, UMI Dissertation Publishing: 277 s. LANQUAYE, C.O., MITCHELL, S.J. 2005. Portability of stand-level empirical windthrow risk models . For. Ecol. Manage. 216, 134 – 148. MIKITA, T., KLIMÁNEK, M. 2010. Topographic exposure and its practical applications. Journal of Landscape Ecology. 2010. sv. 3, č. 1, s. 42--51. ISSN 18032427. YOKOYAMA, R., SHIRASAWA, M., PIKE, R.J. 2002. Visualizing topography by openness: A new application of image processing to digital elevation models. Photogrammetric Engineering and Remote Sensing, Vol.68, pp.251-266.

112


Standard Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury z pohledu provozovatele distribuční elektrizační soustavy. Ing. Pavel Marek / ČEZ Distribuční služby, s.r.o.

Úvod Tento příspěvek má za cíl představit odborné veřejnosti připravovaný arboristický standard „Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury“. I když je tento článek psán z pohledu provozovatele distribuční elektrizační soustavy, lze jej zobecnit i pro další typy VTI. Abychom lépe pochopili důvod, proč tento standard vznikl, považoval jsem za vhodné se nejprve zmínit o legislativních požadavcích souvisejících s provozováním VTI a ochranou dřevin, stávající praxí a souvisejícími problémy. Toto vše bylo východiskem a podnětem pro tvorbu zmiňovaného standardu. 1) Legislativní rámec - základní povinnosti vyplývající z energetického zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) § 25 odst. 1 písm. a) Provozovatel distribuční soustavy zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, … §25 odst. 3) písm. g) Provozovatel distribuční soustavy má právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel.

113

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno § 25 h) odst. (8) Provozovatel distribuční soustavy po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. § 46 Ochranná pásma (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu. (3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany: a) u napětí nad 1 kV a do 35 kV včetně 1. pro vodiče bez izolace

7m

2. pro vodiče s izolací základní

2m

3. pro závěsná kabelová vedení

1m

b) u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně 1. pro vodiče bez izolace

12 m

2. pro vodiče s izolací základní

5m

c) u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně

15 m

d) u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně

20 m

e) u napětí nad 400 kV

30 m

f) u závěsného kabelového vedení 110 kV

2m

g) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence

1m

114


Poznámka: nízké napětí (NN)

nad 50 V do 1000 V

vysoké napětí (VN)

nad 1 kV až méně než 52 kV

velmi vysoké napětí (VVN)

52 kV a menší než 300 kV

zvlášť vysoké napětí (ZVN)

300 kV až 800 kV

nemá ochranné pásmo

(4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.

(9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m.

(10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny § 7 Ochrana dřevin (1) Dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů.

115

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno (2) Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin.

Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení

§ 2 Nedovolené zásahy do dřevin

(1) Nedovolenými zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky na jejich ochranu, se rozumí zásahy vyvolávající poškozování nebo ničení dřevin, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení jejích ekologických nebo společenských funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

§ 8 Povolení ke kácení dřevin (1) Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem. (2) Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.

116

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno (3) Povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení § 3 Velikost a charakteristika dřevin, k jejichž kácení není třeba povolení Povolení ke kácení dřevin, za předpokladu, že tyto nejsou součástí významného krajinného prvku [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona] nebo stromořadí, se podle § 8 odst. 3 zákona nevyžaduje a) pro dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí, b) pro zapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů dřevin nepřesahuje 40 m2, c) pro dřeviny pěstované na pozemcích vedených v katastru nemovitostí ve způsobu využití jako plantáž dřevin, d) pro ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada, zastavěná plocha a nádvoří nebo ostatní plocha se způsobem využití pozemku zeleň. (4) Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.

Stávající praxe péče o dřeviny kolem distribuční elektrizační soustavy Skupina ČEZ má vypracovány postupy pro zajišťování oklešťování a odstraňování stromoví a jiných porostů bránících bezpečnému a spolehlivému provozování zařízení distribuční elektrizační soustavy za účelem zajištění jeho spolehlivosti a bezpečnosti a bezpečnosti osob přicházejících s ním do styku. V rámci toho provádí plánované nebo operativní zásahy do dřevin. Plánované zásahy Kontrola stavu porostů v blízkosti vedení dle Řádu preventivní údržby (záznam o kontrole a příp. hlášení závad vlivem vegetace): o venkovní vedení nn (do 1 kV) – 1x2 roky – kontrola bezpečné vzdálenosti od vodičů dle ČSN 333302,

117

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno o venkovní vedení vn (22, 35 a 110 kV) - 1x ročně kontrola ochranných pásem, sestavení plánu provádění ořezů do 31. 7. daného roku, s prioritou 4 (plánované akce), sestavení věcného plánu na provádění zásahu (do 30. 8.) s předpokládaným termínem zásahu, oznámení samosprávním celkům (dopis a plakát - „Upozornění k odstranění a okleštění stromoví pro OÚ – plakát“, který ČEZ zasílá na obce, města a městské části, jejichž územní obvody nejpozději k 30. 9., sestavení mapových podkladů pro provedení zásahu (příp. předání mapových podkladů zhotoviteli, převzetí zpracované specifikace zásahu a předání místa plnění zhotoviteli), zaslání žádosti o vydání předběžné informace k provedení zásahu na příslušný OOP, zaslání žádosti o vydání správního aktu na příslušný OOP, upozornění k odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů a stanovení rozsahu vlastníkovi nemovitosti, zaslání oznámení o kácení dřevin rostoucích mimo les dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zaslání žádosti o stanovení rozsahu a způsobu zabezpečovacích opatření dle § 22 zákona č. 289/1995 Sb., oznámení vlastníkovi/uživateli nemovitostí vstupu na pozemek (bezprostředně před vstupem), provedení zásahu (Arboristický standard řez stromů + Zásady a podmínky odstraňování a oklešťování dřevin a jiných porostů), likvidace dřevního odpadu, uložení dřevní hmoty po dohodě s vlastníkem/uživatelem nemovitosti (do hromad na okraji ochranného pásma nebo ve vzdálenosti 10 m od osy vedení na dotčeném pozemku, mimo komunikace, budov, plotů apod.), případně štěpkování, objednání případné likvidace dřevního odpadu oprávněnou osobou.

118

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Operativní zásah (porucha) Pracovní příkaz na odstranění poruchy, oznámí vlastníkovi/uživateli nemovitostí vstup na pozemek (bezprostředně před vstupem), oznámení o vstupu vlastníkovi/uživateli nemovitosti při neprovedeném oznámení při operativním zásahu, pořízení fotodokumentace před a po provedení zásahu, provedení zásahu (Arboristický standard řez stromů + Zásady a podmínky odstraňování a oklešťování dřevin a jiných porostů), likvidace dřevního odpadu, uložení dřevní hmoty po dohodě s vlastníkem/uživatelem nemovitosti (do hromad na okraji ochranného pásma nebo ve vzdálenosti 10 m od osy vedení na dotčeném pozemku, mimo komunikace, budov, plotů apod.), případně štěpkování, objednání případné likvidace dřevního odpadu oprávněnou osobou, v případě kácení dřevin nad stanovenou velikost, zaslání oznámení o kácení dřevin rostoucích mimo les dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Hlavní okruhy problémů při provozování elektrizační distribuční soustavy z pohledu péče o dřeviny- nalezené cesty k jejich postupnému řešení

Při zajišťování spolehlivého a bezpečného provozu distribuční elektrizační soustavy je nutné provádět kácení a ořezy dřevin. Při těchto činnostech se setkáváme nejčastěji s problémy při jednání s majiteli pozemků ohledně ořezu okrasných a ovocných stromů, které ohrožují bezpečný a spolehlivý provoz elektrických vedení. Majitelé tyto porosty vysazují pod vedením, neudržují, nechávají růst do blízkosti vodičů el. napětí a ne zřídka neumožňují provedení následného zásahu (ořezu, kácení). Jednání s těmito majiteli bývají mnohdy zdlouhavá. Ve snaze vyhovět majitelům pozemků vzniká riziko, že stromy nejsou káceny, ale ořezávány, přičemž ořez může vyhodnotit orgán ochrany přírody a krajiny jako poškození dřeviny s následnou sankcí pro toho, kdo řez prováděl.

119

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Další problémy způsobují pády větví a stromů do vedení zejména vlivem počasí (např. vychýlení větví vlivem sněhu, vichřice, kalamitní stavy apod.) Pokud nejsou venkovní vedení dostatečně udržována z hlediska bezpečných vzdáleností porostů od vedení, tak velmi výrazně roste počet poruch. U vedení NN jsou to především zkraty způsobené pádem nebo dotykem větví, utržení NN vazů, poškození konzol, utržení vodičů, poškození izolace venkovního vedení typu AES a AYKYz. U venkovních vedení VN a VVN se jedná především rovněž o zkraty, zemní spojení, případně pády stromů do vedení s následkem utržení vodičů a poškození podpěrných bodů. Na některé problémy související s kácením a ořezy dřevin poukázal i tzv. Ekoaudit, v rámci nějž byly shromažďovány podněty z podnikatelské sféry vztahující se k předpisům na ochranu životního prostředí a na základě nich bylo prověřováno, zda nejsou jednotlivé požadavky vyplývající z českých předpisů neodůvodněně přísné, zejména ve vztahu k předpisům EU. V rámci ekoauditu byl identifikován i níže uvedený podnět, který se týká ořezů a kácení dřevin při provozování přenosových a distribučních soustav dle energetického zákona. Podnět Popis problému V zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, není řešen ořez dřevin, který je nutno provádět při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů, mezi které patří např. zákon č. 458/2000 Sb., (energetický zákon) v platném znění. Povolení není podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. třeba mimo jiné ke kácení dřevin při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů, avšak ořez dřevin při stejné činnosti, kterou nařizuje energetický zákon, řešen není. Podle zkušenosti bývá někdy tento ořez orgány ochrany přírody posuzován jako poškození dřevin, za které může být podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. uložena pokuta až do výše 500 000,- Kč.

120

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Stanovisko MŽP Podle MŽP nelze řešit novelou zákona. Ořez dřeviny musí být vždy proveden tak, aby nedošlo k poškození dřeviny (podle § 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením). Ořez tedy musí být proveden s ohledem na konkrétní druh stromu a jeho přiměřenost je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu. Pravdou je, že neexistují podrobnější pravidla pro posuzování a za tím účelem připravuje odbor obecné ochrany přírody a ochrany lesa metodický pokyn, ve kterém budou nedovolené zásahy do dřevin podrobněji specifikovány. Vydání metodického pokynu považujeme v této věci za účelnější než vydání vyhlášky (o ochraně dřevin), jejíž návrh byl připraven v několika verzích a s ohledem na požadavek obecnosti (právního předpisu) nebyla definice nedovolených zásahů ve vyhlášce shledána pro praxi jako dostatečná. Podle zkušeností z praxe jde o nedovolené poškozování zejména v případech, kdy správce sítě namísto kácení provede poškozující zásah (např. úplně ořeže stromu větve z jedné strany kmene od báze po vrchol, odstraní více než polovinu všech větví, vyřeže všechny větve z dolní části kmene, odstraní stromu vrchol apod.). V případě, kdy při plnění zákonem jemu uložených povinností musí správce sítí provést radikální zásah, který je možné kvalifikovat jako poškození dřevin, lze doporučit dřeviny pokácet. Řešení Podnět byl řešen v rámci setkání zástupců MŽP, MPO, tripartity, podnikatelské sféry (ČEPS, ČEZ a E-ON) a dalších subjektů (AOPK, ČIŽP) v období let 2012 – 2013. Výsledkem je vydání Metodické instrukce MŽP pro zajišťování agendy ochrany dřevin rostoucích mimo les v okolí nadzemních vedení elektrizační soustavy, která vyšla ve Věstníku MŽP v červnu 2013. Součástí této metodické instrukce je odvolávka na arboristického standard „Řez stromů“. Při dodržení postupu podle něj by orgány ochrany přírody neměli takový ořez považovat za poškození dřeviny.

Arboristický standart „Řez stromů“ se týká všeobecně všech odvětví společnosti. Byl vydán AOPK jako SPPKA02 002:2013 a schválen 1. 1. 2013. V dubnu 2013 inicioval ČEZ za účasti MENDELU a AOPK jednání k záměru vytvoření arboristického standardu „Péče o dřeviny kolem (produktovodů) veřejné

121

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno technické infrastruktury“, který by zohledňoval specifika energetiky. Byl vytvořen pracovní tým, který zahájil práce na novém standardu v červenci 2013. V listopadu 2014 byl k veřejné oponentuře zveřejněn AS SPPK A02 011:2014 „Péče o dřeviny kolem (produktovodů) veřejné technické infrastruktury, jehož textová část je uvedena v následující kapitole.

ARBORISTICKÝ STANDARDY PÉČE O DŘEVINY KOLEM VEŘEJNÉ TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY - SPPK A02 011:2014 – verze pro veřejnou oponenturu

Tento standard je určen pro definici technických a technologických postupů při zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu přenosových a distribučních soustav veřejné technické infrastruktury. SPPK A02 011:2014 Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury Obsah 1. Účel a náplň standardu 2. Právní rámec 3. Výsadba dřevin a jejich odstraňování 3.1 Vzdálenost výsadeb 3.2 Odstraňování nevhodně rostoucích dřevin 4. Kontrola stavu zařízení VTI 4.1 Účel kontroly 4.2 Rozsah základní kontroly stavu stromů 4.3 Významné defekty stromů 5. Řez stromů 5.1 Účel řezu stromů 122

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.2 Specifika péče o dřeviny kolem VTI 5.3 Zajišťování ochranných pásem 5.4 Zajišťování bezpečné vzdálenosti 5.5 Technika vedení řezu 5.6 Velikost rány při řezu 5.7 Ošetření ran 5.8 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu 5.9 Vybrané technologické skupiny řezu 5.9.1 Řez bezpečnostní (S-RB) 5.9.2 Redukční řezy lokální (S-RL) 5.9.3 Redukce obvodová (S-RO) 5.9.4 Stabilizace sekundární koruny (S-SSK) 5.9.5 Sesazovací řez (S-RS) 5.9.6 Tvarovací řezy (S-RT) 5.9.7 Řez ovocných stromů 6. Ostatní ustanovení 6.1 Stavební činnost 6.2 Nakládání s dřevní hmotou

Příloha č. 1 Ochranná pásma a bezpečné vzdálenosti veřejné technické infrastruktury Příloha č. 2 Ochranná pásma a bezpečné vzdálenosti veřejně technické infrastruktury – modelové ukázky Příloha č. 3 Ilustrace 123

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Příloha č. 5. Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy)

1. Účel a náplň standardu Standard „Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury“ : -

definuje rozsah a techniku zásahů do dřevin, realizovaných pro zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu veřejné technické infrastruktury (dále VTI) dle zákona č. 458/2000 Sb.,

-

popisuje rozsah možných zásahů do dřevin, aniž by byla naplněna definice nedovoleného zásahu do dřevin rostoucích mimo les (viz ustanovení § 2 vyhlášky č. 189/2013 Sb., zákona č. 114/1992 Sb.),

-

je určen k aplikaci na dřeviny rostoucí kolem prvků VTI bez ohledu na to, zda se jedná o dřeviny rostoucí na pozemcích určených k plnění funkce lesa nebo na pozemcích mimo les.

1.2 Kvalifikace osob 1.2.1 Vlastníci či uživatelé pozemků, na nichž rostou dřevin ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz VTI, provádí zásahy do vlastní nebezpečí za respektování zásad bezpečnosti práce a dodržování souvisejících zákonných a technických norem. 1.2.2 V případech, kdy by zásahem do dřevin byly ohroženy životy, zdraví osob nebo samotné prvky VTI, postupují vždy vlastníci či uživatelé pozemků se souhlasem provozovatele VTI a za podmínek pro tuto práci stanovených. 1.2.3 Rozsah kvalifikace osob, které provádějí zásahy do dřevin rostoucích kolem prvků VTI na náklady provozovatele VTI, určuje provozovatel příslušné VTI s přihlédnutím k možným bezpečnostním rizikům a platným právním předpisům. Provozovatel příslušné VTI rovněž může stanovit, zda je při zásazích do dřevin kolem prvků VTI povinný dohled a jakou má mít minimální kvalifikaci. 1.2.4 Základní kontrolu stromů v rámci kontrol stavu zařízení VTI dle 4.2 provádí osoby pověřené provozovatelem VTI.

124

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 1.2.5 Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící komplexní hodnocení stavu stromů kolem prvků VTI dle 4.1.4 je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný arborista – konzultant ¹. 1 Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně. 1.2.6 Při provádění kácení stromů a jejich řezu ze země (do výšky 1,5 m) je třeba respektovat nařízení vlády č. 28/2002. 1.2.7 Při řezu stromů ve výškách je třeba respektovat nařízení vlády č. 362/2005. 1.2.8 Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící řez stromů ve výškách kolem prvků VTI je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci s plošinou1, ISA Certified Tree Worker Aerial Lift Specialist® ² nebo European Treeworker ³.

2. Právní rámec 2.1. Ochranná pásma VTI vyplývají ze zákonů č. 127/2005 Sb., a č. 458/2000 Sb. 2.2 Řez dřevin v mimolesním prostředí může obecně provádět vlastník či jiná oprávněná osoba bez předchozího povolení, vyjádření či oznámení orgánu ochrany přírody v rozsahu a technologií, která nenaplňuje definici nedovoleného zásahu do dřevin rostoucích mimo les 2.3 Výjimku z 2.2 tvoří stromy se zvláštním režimem ochrany dle zákona č. 114/1992 Sb.: • stromy vyhlášené jako památné, • stromy, které jsou biotopem jiných organismů, chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., v kategorii ohrožený druh, silně či kriticky ohrožený druh, popř. evropsky významný druh, • zvláště chráněné druhy volně rostoucích stromů – tis červený, muk (jeřáb) český, jeřáb krkonošský, jalovec obecný nízký,

125


2 Certifikační program zajišťovaný International Society of Arboriculture. 3 Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s

126

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno • stromy s hnízdy obsazenými snůškami a nevzletnými mláďaty volně žijících ptáků, • stromy, které jsou součástí významného krajinného prvku (VKP). V takovém případě je pro ošetření stromů nutný předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody (závazné stanovisko, případně správní rozhodnutí). 2.4. Řez stromů, prováděný v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou, kulturní památkou, památkovou rezervací, památkovou zónou či v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny musí být v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. (viz například obecná povinnost všech osob počínat si tak aby nezpůsobily nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí dle ustanovení § 9 odst. 3 a podobně). 2.5 Řez stromů kolem prvků VTI je povinen zajistit vlastník či uživatel pozemku. Pokud po předchozím upozornění a stanovení rozsahu svou povinnost zanedbá, jsou oprávněni provést odpovídající řez v nutném rozsahu osoby pověřené provozovatelem VTI. 2.6 Vstup, popřípadě vjezd na cizí pozemky a právo provádět ořez dřevin pro zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu přenosové a distribuční soustavy (v elektroenergetice i plynárenství), těžebních plynovodů, výroben plynu a přepravní soustavy, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel pozemku, probíhá na základě zmocnění stanoveném zákonem č. 458/2000 Sb. 3. Výsadba dřevin a jejich odstraňování 3.1 Vzdálenost výsadeb. 3.1.1 Podmínky pro možnost výskytu a růstu porostů dřevin kolem VTI v elektroenergetice a plynárenství jsou stanoveny zákonem č. 458/2000 Sb. 3.1.2 Výsadba nových dřevin je možná vně stanovených ochranných pásem (viz Příloha č. 1). 3.1.3 U vybraných typů VTI je možná výsadba keřů do výšky 3 m a stromů dočasných kultur (například ovocné sady, plantáže vánočních stromků a podobně). Pro tyto 127

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno výsadby je třeba vyjednání souhlasu s činností v ochranném pásmu, který by měl řešit i následnou úpravu stanoviště po dokončení povolené činnosti. 3.1.4 Nelze připustit výsadbu dřevin na volných pruzích pozemků v lesních průsecích stanovených zákonem č. 458/2000 Sb. u vybraných typů VTI (pokud je takový volný pruh třeba). Tyto volné pruhy pozemků udržuje na náklady provozovatel VTI a vlastník či uživatel dotčených nemovitostí je povinen tuto údržbu umožnit. 3.1.5 Výsadby stromů na pozemcích mimo les probíhají dle SPPK A02 001 – Výsadba stromů, výsadby keřů dle SPPK A02 003 – Výsadba a řez keřů a lián. 3.2 Odstraňování nevhodně rostoucích dřevin. 3.2.1 Dřeviny rostoucí v ochranných pásmech prvků VTI z důvodu nevhodné výsadby nebo přirozeného zmlazení je provozovatel VTI oprávněn průběžně odstraňovat. 3.2.2 Pokud není možné v případě kolize ochranných podmínek nadzemního vedení VTI a dřevin uspokojivě provést redukční či jiný řez, aniž by to vážně a nevratně poškodilo dřevinu, lze za vhodnější postup považovat její pokácení. 3.2.3 Na pozemcích určených k plnění funkce lesa probíhá odstraňování nevhodných dřevin na základě projednání se správcem lesa. 3.2.4 Při odstraňování zapojených porostů dřevin v ochranných pásmech s celkovou plochou nad 40 m2 na pozemcích mimo les je třeba oznámení místně příslušnému orgánu ochrany přírody a to 15 dnů před provedením kácení v ochranném pásmu. 3.2.5 Odstraňování stromů v ochranných pásmech prvků VTI s obvodem kmene ve výčetní výšce (130 cm) větším než 80 cm na pozemcích mimo les je třeba oznámení místně příslušnému orgánu ochrany přírody a to 15 dnů před provedením kácení (s výjimkou kácení dle bodu 3.2.8). 3.2.6 V případě nutnosti odstraňovat stromy mimo ochranné pásmo je nutný, na pozemcích mimo les, souhlas vlastníka pozemku a případné vyřízení povolení ke kácení u místně příslušného orgánu ochrany přírody (s výjimkou kácení dle bodu 3.2.8).

128

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 3.2.7 Předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody (závazné stanovisko, případně správní rozhodnutí) k odstranění dřevin je nutný v těchto případech: • u památných stromů, • ve významných krajinných prvcích, • na území zvláště chráněných území (chráněné krajinné oblasti, národní parky a to včetně jejich ochranných pásem), • na území vojenských újezdů, • na pozemcích nutných pro obranu státu, • v ptačích oblastech a lokalitách registrovaných v programu Natura 2000. 3.2.8 V případě zjištění stromů, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožena bezpečnost, případně hrozí škoda značného rozsahu (a to jak v ochranných pásmech, tak i v dopadové vzdálenosti od prvků VTI), probíhá zdokumentování zjištěného defektu a bezodkladné pokácení stromu. Do 15 dnů po provedeném kácení oznámí provozovatel VTI nebo jím určená osoba toto kácení příslušnému orgánu ochrany přírody dle §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. 3.2.9 Kácení stromů probíhá s respektováním SPPK A02 005 – Kácení stromů. 4. Kontrola stavu zařízení VTI 4.1 Účel kontroly 4.1.1 V rámci kontroly stavu zařízení VTI se z důvodu snížení rizika pádu stromů a jejich částí na prvky VTI provádí základní kontrola stavu stromů rostoucích v ochranných pásmech a v okolí VTI. V ochranných pásmech dochází současně i ke kontrole vedoucí k vyloučení rizika nebezpečného přiblížení porostu k vedení.

129

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 4.1.2 Základní kontrola stavu stromů se provádí pravidelně s ohledem na bezpečný a spolehlivý provoz VTI, viz bod 4.2. Interval kontrol je minimálně 1x za4roky v termínech dle interních předpisů provozovatele VTI. 4.1.3 Základní kontrolu stavu stromů zajišťuje provozovatel VTI. 4.1.4 V opodstatněných případech se doporučuje provozovateli VTI zadat komplexní hodnocení stavu stromů dle SPPK A01 001 – Hodnocení stavu stromů odborným arboristou – konzultantem. 4.1.5 Opodstatněnými případy dle 4.1.4 jsou například: · stromy rostoucí jako součást významných krajinných prvků, · stromy s průměrem kmene ve výšce 1,3 m větším než 1 m, · stromy s dokumentovaným výskytem zvláště chráněných organismů, · stromy s výskytem významných defektů dle 4.3. 4.1.6 Následující rozsah kontrol je účelově vázán na základní kontrolu stavu stromů rostoucích kolem prvků VTI. 4.2 Rozsah základní kontroly stavu stromů 4.2.1 Základní kontrola stavu stromů probíhá s využitím vizuálních metod šetření. 4.2.2 Evidované jsou veškeré závady vyplývající z konfliktu VTI a dřevin včetně hodnocení rizika vzniku požárů. 4.2.3 Významné defekty stromů jsou evidované pouze v oblasti odolnosti proti zlomu, odolnost proti vyvrácení je zachycena pouze v extrémních případech patrného počínajícího selhávání. 4.2.4 Z vlastní kontroly je zpracovaný písemný záznam o provedené kontrole. 4.2.5 Záznamy o provedených kontrolách stavu zařízení VTI včetně stavu stromů se evidují pro celistvé úseky VTI.

130

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 4.3 Významné defekty stromů 4.3.1 Významně proschlý strom. Důvodem pro pokácení může být odumření více než 50 % objemu koruny včetně kosterních větví. 4.3.2 Prasklé kosterní větvení. Důvodem pro pokácení může být patrná prasklina v oblasti kosterního větvení. Především se jedná o úzké vidlice s vrůstající kůrou (označované jako tlakové vidlice). 4.3.3 Masivní infekce dřevními houbami. Výskyt plodnic hub na kmeni, kosterních větvích či v bezprostředním okolí báze kmene může být u hodnotných stromů důvodem k jejich posouzení odborným arboristou – konzultantem. 4.3.4 Výskyt dutin. Otevřené dutiny ve spodní části kmene či v oblasti kosterního větvení mohou být důvodem k pokácení stromu. Vzhledem k vysoké potencionální biologické hodnotě stromů s dutinami se především v extravilánu uvažuje s možností ponechávání torz namísto úplného pokácení. U stromů se zjištěným výskytem dutin je vhodné posouzení odborným arboristou – konzultantem. 4.3.5 Extrémní náklon. Důvodem ke kácení může být silný náklon stromů ve směru k prvkům VTI, doprovázený známkami vyvracení či trhlinami v oblasti báze kmene. Obdobný stav může být vyvolaný výrazně asymetrickou korunou bez možnosti její symetrizace lokální redukcí. Vhodné je proto posouzení odborným arboristou – konzultantem. 5. Řez stromů 5.0.1 Řez stromů kolem prvků VTI se řídí SPPK A02 002 – Řez stromů. Následně uvedené zásady jsou výčtem základních pravidel a oborově specifických zásad. 5.1 Účel řezu 5.1.1 K řezu stromů kolem prvků VTI dochází z důvodu zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu přenosových a distribučních soustavy. 5.1.2 Účelem tohoto typu řezu je kromě zajištění nejkratších nutných vzdáleností vodičů od porostů i základní stabilizace stromů.

131

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.2 Specifika péče o dřeviny kolem VTI 5.2.1 Řezem stromů na pozemcích mimo les nesmí dojít k naplnění definice poškození dřeviny rostoucí mimo les (viz vyhláška č. 189/2013 Sb.). Technika provedení řezu odpovídá 5.4 a 5.5. 5.2.2 Plánované řezy stromů včetně nakládání se vzniklou dřevní hmotou projedná provozovatel VTI nebo jím prověřená osoba s vlastníkem či uživatelem dotčeného pozemku. 5.2.3 Použití jeřábů a mechanizace podobného typu v ochranných pásmech vedení VN a VVN při zapnutém stavu vedení je zakázána. 5.3 Zajišťování ochranných pásem 5.3.1 Ochranná pásma VTI jsou uvedena v Příloze č. 1. U vedení VN a VVN je navíc nutné zajištění přístupového pruhu o šířce 4 m po jedné straně vedení. 5.3.2 Vzdálenost porostů (větví a kmenů stromů a keřů) od živých částí vedení musí být taková, aby nedošlo k ohrožení provozu vedení a osob, pohybujících se pod nimi. Případný pohyb osob v ochranných pásmech včetně pohybu na stromech probíhá na jejich vlastní riziko s povinným respektováním platné legislativy a předpisů, které se týkají zajištění bezpečnosti osob, pohybujících se na stromech nebo pod nimi, a ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu vedení. 5.4 Zajišťování bezpečné vzdálenosti 5.4.1 Při řezu dřevin je třeba přiměřeně uvažovat s pravidelnými přírůstky a vychýlením stromů nebo částí korun účinkem klimatických vlivů (déšť, sníh, námraza) a prostor kolem vodičů vhodně rozšířit po projednání zásahu s vlastníkem pozemku. 5.4.2 Tam, kde není stanovené ochranné pásmo (venkovní sítě NN), je vhodné rozšíření bezpečné vzdálenosti (dle Přílohy č. 1) o dvojnásobek délky ročního přírůstu dané dřeviny (maximálně o 2 m). 5.4.3 U izolovaných vodičů NN je třeba zamezit opakovaným kontaktům porostů s povrchem izolace, aby se zamezilo jejímu poškození.

132

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.5 Technika vedení řezu 5.5.1 Řez postranních větví probíhá na větevní límeček (kroužek), tedy odříznutí postranní větve na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene. Řez je nasazen těsně za korním hřebínkem a kopíruje „límeček“ dřeva kmene či mateřské větve tak, aby ho neporušil (viz Příloha č. 3, Obr. 1). 5.5.2 Řez větví jehličnanů. V případech, kdy je patrný větevní límeček, řez probíhá dle 5.5.1. Pokud patrný není, řez probíhá na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene paralelně s kmenem (bez jeho poškození). 5.5.3 Řez větve „na třikrát“ – u větví, které (díky jejich váze) nelze bezpečně unést v jedné ruce, se řez vede nejdříve od spodu do středu (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru větve) ve vzdálenosti cca 100 – 300 mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora dolů za spodním řezem (směrem ven), až větev bez zatržení kůry a lýka odpadne. Zbylý pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou (viz Příloha č. 3, Obr. 2). 5.5.4 Řez na postranní větev je technika řezu používaná při zakracování (redukci) větví silnějších na slabší odbočku tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany než při řezu na větevní límeček. Dodržuje se „třetinové pravidlo“ viz 5.6.4 (viz Příloha č. 3, Obr. 4). 5.5.5 Řez „naslepo“ – technika řezu používaná ve výjimečných případech při nutných hlubokých redukcích větví, které nelze zakrátit na postranní větve ani pupeny. Lze provádět na dřevinách s dobrou korunovou výmladností. Následně po vyrašení sekundárních výhonů je možné provést odstranění odumřelých částí větví. 5.5.6 Řez výhonu na patku – velmi krátký řez vedený těsně nad bází výhonu tak, aby bazální spící pupeny byly ponechány a měly možnost vytvořit nové výhony. 5.6 Velikost rány při řezu 5.6.1 Velikost ran při řezu je nutné minimalizovat odstraňováním pouze částí koruny nutných pro naplnění účelu řezu. Výhodnější je provádět více menších řezů než málo velkých řezů níže v koruně.

133

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.6.2 Standardně velikost rány při řezu nepřekračuje průměr 100 mm. 5.6.3 Průměr odstraňované větve by standardně neměl přesáhnout maximální velikost 1/3 průměru větve mateřské (kmene) („třetinové pravidlo“) (viz. Příloha č. 3, Obr. 3). 5.6.4 Při zakracování větví musí ponechaná postranní větev mít alespoň průměr rovnající se 1/3 průměru větve odstraňované („třetinové pravidlo“) (viz Příloha č. 3, Obr. 3). 5.6.5 V případě, že řez probíhá na stromech se zanedbanou péčí, příp. u stromů s potřebou sesazovacích řezů (S-SSK, S-RS) může velikost ran obecně přesahovat uvedenou velikost (viz 5.6.2., 5.6.3.). 5.7 Ošetření ran 5.7.1 Rány po realizovaném řezu se zpravidla nezatírají. 5.7.2 Provádění řezu u druhů s intenzivním jarním mízotokem v předjarním období je možné. Silný výron mízy z ran není chápán jako technologická chyba. 5.8 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu 5.8.1 Nesmí dojít k poranění ponechaných částí kmene a větví, a to včetně narušení krycích pletiv. Nesmí dojít k poškození stromů v okolí ošetřovaného jedince. 5.8.2 Používání stupaček při řezu stromů je vyloučené. 5.8.3 Při použití montážních (vysokozdvižných) plošin nesmí dojít ke zhutnění půdy v průmětu koruny stromu rostoucího ve volné ploše. V případě růstu stromu ve zpevněné ploše je možný provoz plošiny pouze po zpevněném povrchu. 5.8.4 Řez stromu nesmí způsobit snížení provozní bezpečnosti či stability ošetřovaného jedince. 5.9 Vybrané technologické skupiny řezu Následující vybrané technologické skupiny řezu přichází typicky v úvahu při zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu VTI. Kompletní výčet technologických skupin řezu včetně jejich popisu je uveden v SPPK A02 002 – Řez stromů.

134

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno Řezy udržovací S-RB Řez bezpeční S-R Skupina redukčních řezů lokálních S-RLSP


S-RLLR


S-RLPV Úprava průjezdného a průchozího profilu

Řezy stabilizační S-RO Redukce obvodová S-SSK Stabilizace sekundární koruny S-RS Řez sesazovací Řezy tvarovací S-RT Řez tvarovací Řezy ovocných stromů

5.9.1 Řez bezpečnostní (S-RB) 5.9.1.1 Jedná se o řez zaměřený pouze na zajištění aktuální provozní bezpečnosti stromu. Neřeší však komplexní statické poměry celého jedince, jako například možnost vývratu, zlomu kmene, rozpad koruny apod. 5.9.1.2 Při S-RB jsou odstraňovány, případně redukovány větve či výhony: · tlusté suché, narušující provozní bezpečnost, · zlomené či nalomené, se sníženou stabilitou, · mechanicky poškozené,

135

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno · přerostlé sekundární staticky rizikové, · s defektním větvením, · volně visící. 5.9.1.3 S-RB je možné provádět kdykoli během roku. 5.9.2 Redukční řezy lokální (S-RL) 5.9.2.1 Uvedené parametry se týkají následujících typů řezů: S-RL Skupina redukčních řezů lokálních S-RLSP Lokální redukce směrem k překážce S-RLLR Lokální redukce z důvodu stabilizace S-RLPV Úprava průjezdního či průchozího profilu 5.9.2.2 Cílem S-RLSP a S-RLPV je úprava průjezdního či průchozího profilu, redukce koruny ve směru překážky, docílení odstupové vzdálenosti definované (zákonem, normou a podobně) či vytvoření průhledu 5.9.2.3 Cílem S-RLLR je lokální redukce za účelem odlehčení nebo symetrizace části koruny z důvodu zvýšení její stability. 5.9.2.4 Interval opakování S-RL je třeba volit s ohledem na stanoviště, druh stromu, stav stromu a charakter překážky, případně rozsah destabilizace a podobně. 5.9.2.5 Při S-RL používáme především techniku řezu na postranní větev. 5.9.2.6 S-RL lze provádět kdykoli během roku. 5.9.3 Redukce obvodová (S-RO) 5.9.3.1 S-RO se provádí s cílem snížit riziko vývratu, zlomu kmene či rozpadu koruny u stromů s narušenou stabilitou a primárními korunami.

136

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.9.3.2 S-RO probíhá především ve svrchní třetině koruny stromu za účelem zmenšení náporové plochy koruny stromu a snížení těžiště stromu. Nejvíce se zakracují větve v horní části koruny a směrem dolů se délka zkrácení zmenšuje (viz Příloha č. 3, Obr. 5). 5.9.3.3 Při jednom zákroku by nemělo být odstraněno více než 30 % objemu asimilačního aparátu. 5.9.3.4 Při realizaci S-RO je nutné zohlednit druhové vlastnosti, vitalitu, zastínění okolními jedinci a podobně. 5.9.3.5 Pokud je to možné, řezem neměníme tvar koruny žádoucí a typický pro daný druh či kultivar. 5.9.3.6 S-RO nelze provádět na mladých a středněvěkých stromech ve fázi dynamického délkového přírůstu, je určena především pro dospělé a senescentní (staré a biologicky hodnotné) jedince. 5.9.3.7 S-RO se provádí optimálně během období vegetačního klidu, nejlépe v jeho druhé polovině. 5.9.4 Stabilizace sekundární koruny (S-SSK) 5.9.4.1 Jedná se o nutné sesazení přerostlé sekundární koruny stromu za účelem její nutné stabilizace. S-SSK spočívá v radikální obvodové redukci přerostlých sekundárních výhonů technikou řezu na postranní větev, případně „naslepo“ (viz Příloha č. 3, Obr. 6). 5.9.4.2 Provádí se zejména na jedincích, jejichž primární koruna byla v minulosti radikálně redukována (řezem či přírodním živlem) bez adekvátní následné péče. 5.9.5 Sesazovací řez (S-RS). 5.9.5.1 Sesazovacím řezem je míněno provedení hluboké redukce primární koruny na kosterní větve nebo až na kmen. Zásah je pro strom destruktivní s důsledkem zhoršení jeho zdravotního stavu.

137

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 5.9.5.2 S-RS smí být použit pouze v případech nebezpečí statického selhání stromu, pokud je odůvodněný zájem na jeho ponechání. Lze ho provádět pouze na velkokorunných topolech a vrbách. 5.9.5.3 S-RS musí být proveden v období vegetačního klidu. Výjimkou mohou být neodkladná řešení havarijních stavů stromů (například po vichřici). 5.9.6 Tvarovací řezy (S-RT) 5.9.6.1 Jedná se o řezy, zakládané v rámci výchovného řezu nebo po dosažení žádanévýšky a opakované v krátkém intervalu po celý život stromu. Cílem tvarovacích řezů je udržení korun stromů v požadovaném tvaru opakovanými řezy, realizovanými v častých pravidelných intervalech. 5.9.6.2 Výhony jsou sesazovány na zapěstované zduřeniny – „hlavy“ – obvykle v intervalu jednoho až tří let. V opodstatněných případech jsou prodlužované intervaly provádění a ponechávané jsou čípky. 5.9.6.3 Tvarovací řezy se provádí technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez na patku. V případě tvarování živých plotů a stěn je základní technikou řez „naslepo“. 5.9.6.4 Provádí se na dřevinách s dobrou korunovou a kmenovou výmladností (například habr obecný – Carpinus betulus L., buk lesní – Fagus sylvatica L., rod lípa – Tilia sp. a podobně). 5.9.6.5 Provádí se v období vegetačního klidu, nejlépe těsně před rašením listů. 5.9.7 Řez ovocných stromů 5.9.7.1 Řez ovocných dřevin probíhá s respektováním SPPK C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin. 6. Ostatní ustanovení 6.1 Stavební činnost 6.1.1 Veškeré zásahy do kořenového systému v průmětu korun stromů (viz PNE 33 3301 a PNE 33 3302) probíhá s respektováním SPPK A01 002 -Ochrana dřevin při stavební činnosti.

138

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno 6.2 Nakládání s dřevní hmotou 6.2.1 Dřevní hmota (větve a kmeny), odstraňovaná při řezu a kácení stromů s průměrem pod 70 mm včetně je chápaná jako klest a zbytky po těžbě. 6.2.2 Klest a zbytky po těžbě odstraňuje dle §25 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. na své náklady jeho původce, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. 6.2.3 Dřevní hmota (větve a kmeny) s průměrem nad 70 mm je chápaná jako produkční dřevní hmota, která je majetkem vlastníka stromu. Hmota je ponechána na místě po dohodě s vlastníkem pozemku. 6.2.4 Každému, kdo uvádí dřevo a dřevařské výrobky na trhy, ukládá nařízení EU č. 995/2010 jako hlavní povinnost mít a pravidelně aktualizovat tzv. systém náležité péče. Ten obsahuje tyto tři prvky: - přístup k informacím, které se týkají dodávek dříví na trh, - posouzení rizik uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh, - zmírnění zjištěného rizika v případě, že zjištěné riziko uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh není zanedbatelné.

Závěr Úkolem provozovatelů veřejné technické infrastruktury (elektrovody, plynovody, sítě elektronických komunikací) je bezpečné a spolehlivé provozování jejich zařízení a dodávání služby resp., produktu svým zákazníkům, pokud možno 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Při údržbě těchto zařízení se často dostávají do kontaktu se zákonem na ochranu přírody a krajiny či s požadavky vlastníků pozemků. Skloubit legislativní požadavky s praxí a vyhovět všem zájmům, může být někdy docela složité. Ve svém příspěvku jsem se pokusil shrnout základní legislativní požadavky související s provozováním elektrizační soustavy a ochranou dřevin, uvést praktické zkušenosti s jejich naplňováním ve skupině ČEZ, zmínit problémy, se kterými se v této oblasti potýkáme a jak je řešíme. Výsledkem naší snahy je spokojený zákazník a kvalitní životní prostředí. K tomu by mohl svým dílčím způsobem přispět i právě vznikající 139

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet? 26. – 27. ledna 2015, Brno standard péče o dřeviny kolem technické infrastruktury, jehož vznik, účel a obsah je obsahem tohoto článku.

140


Přílohy standardu Arboristické standardy - Hodnocení stavu stromů SPPK A01 001:2014 Arboristické standardy – Kácení stromů SPPL A02 005:2014

141

SPPK A02 001:2013 Výsadba stromů

STANDARDY PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU ARBORISTICKÉ STANDARDY HODNOCENÍ STAVU STROMŮ

SPPK A01 001:2014

ŘADA A

Tree assesssment Baumkontrolle Tento standard je určen pro definici postupů a úrovní hodnocení stavu stromů a návrhu jejich ošetření v podmínkách mimolesního prostředí. Citované zdroje: ČSN 01 3410 (1991): Mapy velkých měřítek. Základní a účelové mapy ČSN 83 9001 (1999): Sadovnictví a krajinářství – Terminologie, základní odborné termíny a definice ČSN EN 1991-1-4 (2007): Zatížení větrem ČSN ISO 4463-1 (730411) (1999): Měřicí metody ve výstavbě - Vytyčování a měření - Část 1: Navrhování, organizace, postupy měření a přejímací podmínky ČSN ISO 4463-2 (730411) (1999): Měřicí metody ve výstavbě - Vytyčování a měření - Část 2: Měřické značky ČSN 73 0420-1 (730420) (2002): Přesnost vytyčování staveb - Část 1: Základní požadavky ČSN 73 0420-2 (730420) (2002): Přesnost vytyčování staveb - Část 2: Vytyčovací odchylky Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení ve znění vyhlášky č. 222/2014 Sb. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22 pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka

Zpracování standardu: Pro AOPK ČR zpracovala v r. 2013 – 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně Oponentské pracoviště: Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Autorský kolektiv: Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. (koordinátor), Ing. Jana Janíková, Mgr. Antonín Krása, Ing. Tomáš Mikita, Ph.D., Ing. Jiří Mikulášek, Ing. Luděk Praus, Ph.D., Ing. Michal Romanský, doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D., Ing. Pavel Štěrba, Bc. Barbora Vojáčková, DiS., Bc. Šárka Weberová Ilustrace: Bc. David Ladra Dokumentace ke zpracování standardu je dostupná v knihovně AOPK ČR.

Obsah 1 Účel a náplň standardu ......................................................................................................... 4 1.1 Účel standardu a kvalifikace osob ................................................................................................................. 4 1.2 Právní rámec ................................................................................................................................................. 4

2 Systém hodnocení a kontrol ................................................................................................. 6 2.1 Hodnocení základních ploch ......................................................................................................................... 6 2.2 Hodnocení individuálních stromů ................................................................................................................. 8 2.3 Hodnocení skupin stromů.............................................................................................................................. 9 2.4 Období hodnocení ......................................................................................................................................... 9

3 Lokalizace stromů ............................................................................................................... 10 3.1 Lokalizace individuálních stromů ............................................................................................................... 10 3.2 Alternativní možnosti lokalizace ................................................................................................................. 10

4 Taxonomické a dendrometrické údaje .............................................................................. 11 4.1 Určování taxonu stromů ...............................................................................................................................11 4.2 Dimenze kmene ............................................................................................................................................11 4.3 Výška stromu .............................................................................................................................................. 12 4.4 Spodní okraj koruny/délka koruny .............................................................................................................. 13 4.5. Šířka koruny ............................................................................................................................................... 13

5 Kvalitativní atributy stromů .............................................................................................. 14 5.1 Fyziologické stáří ........................................................................................................................................ 14 5.2 Věk .............................................................................................................................................................. 14 5.3 Vitalita ......................................................................................................................................................... 14 5.4 Zdravotní stav ............................................................................................................................................. 15 5.5 Stabilita ....................................................................................................................................................... 15 5.6 Perspektiva .................................................................................................................................................. 16 5.7 Fotodokumentace ........................................................................................................................................ 16 5.8 Ostatní ......................................................................................................................................................... 17

6 Návrh zásahu ....................................................................................................................... 18 6.1 Technologie ................................................................................................................................................. 18 6.2 Naléhavost zásahu ....................................................................................................................................... 18 6.3 Opakování zásahu ....................................................................................................................................... 18

7 Možnosti optimalizace a aktualizace dat........................................................................... 19 7.1 Obecné požadavky ...................................................................................................................................... 19 7.2 Kontroly ploch ............................................................................................................................................ 19 7.3 Kontroly hodnocených stromů .................................................................................................................... 20 7.4 Kontroly stromů s instalovanými stabilizačními systémy ........................................................................... 20

8 Specializované průzkumy ................................................................................................... 21 8.1 Kontrola potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů ......................................................................... 21 8.2 Doprovodné organismy ............................................................................................................................... 22 8.3 Průzkum prokořenitelného prostoru ............................................................................................................ 22

8.4 Biomechanická a bezpečnostní analýza stromů .......................................................................................... 23 8.5 Sadovnická hodnota .................................................................................................................................... 24 8.6 Kompoziční hodnota ................................................................................................................................... 24 8.7 Oceňování dřevin ........................................................................................................................................ 25

9 Přístrojové metody hodnocení............................................................................................ 27 9.1 Obecné požadavky ...................................................................................................................................... 27 9.2 Rozdělení přístrojových metod ................................................................................................................... 27

Příloha č. 1

Seznam zvláště chráněných druhů dřevin, výběr z přílohy č. II vyhlášky č. 395/1992 Sb................................................................................................ 29

Příloha č. 2

Zvláště chráněné druhy živočichů a hub (ZCHD), jejichž některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na stromy rostoucí mimo les .. 30

Příloha č. 3

Taxonomická nomenklatura dle Mezinárodního kódu botanické nomenklatury. ............................................................................................... 33

Příloha č. 4

Perspektiva stromu – popis jednotlivých stupňů ...................................... 35

Příloha č. 5

Fyziologické stáří – popis jednotlivých stupňů .......................................... 36

Příloha č. 6

Vitalita – popis jednotlivých stupňů ........................................................... 37

Příloha č. 7

Zdravotní stav – popis jednotlivých stupňů............................................... 38

Příloha č. 8

Stabilita – popis jednotlivých stupňů.......................................................... 39

Příloha č. 9

Technologie zásahů na dřevinách ............................................................... 40

Příloha č. 10

Naléhavost zásahu – popis jednotlivých stupňů ........................................ 44

Příloha č. 11

Metody stanovení souřadnic stromu/skupiny ............................................ 45

Příloha č. 12

Sadovnická hodnota – popis jednotlivých stupňů ..................................... 48

Příloha č. 13

Mapa větrných oblastí na území ČR .......................................................... 49

Příloha č. 14

Anotace přístrojových metod hodnocení stavu stromů ............................ 50

Příloha č. 15

Příklady návrhu inventarizačních tabulek ................................................ 54

Příloha č. 16

Jednotný databázový model inventarizace stromů ................................... 55

Příloha č. 17

Ilustrace ......................................................................................................... 57

Příloha č. 18

Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy) ............................................................................. 62

Verze SEMINÁŘ 2015

SPPK A01 001:2014 Hodnocení stavu stromů

1 Účel a náplň standardu

1.1 Účel standardu a kvalifikace osob 1.1.1

Standard „Hodnocení stavu stromů“ definuje postupy, úrovně a náplň jednotlivých stupňů hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí za účelem návrhu technologie jejich ošetření a jako podklad pro oblasti řešené dalšími z řady standardů, zejména: SPPK A01 002 SPPK A02 002 SPPK A02 005 SPPK A02 008 SPPK A02 011 SPPK A02 010

Ochrana dřevin při stavební činnosti, Řez stromů, Kácení stromů, Zakládání a péče o porosty dřevin, Péče o stromy kolem veřejné technické infrastruktury, Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury.

1.1.2

Hodnocení stavu stromů má interdisciplinární charakter a zahrnuje analýzu široké škály faktorů. Veškeré úrovně hodnocení stavu stromů proto musí provádět kompetentní osoba. Hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí je činnost odborná.

1.1.3

Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící komplexní hodnocení stavu stromů je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný arborista – Konzultant.1

1.2 Právní rámec 1.2.1

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů se ochraně stromů se věnuje nejpodrobněji a nejkomplexněji. Upravuje ochranu dřevin jak obecnou (§ 7), tak i zvláštní (§§ 46, 49). Význam v případě hodnocení stavu stromů mají především ustanovení týkající se povinnosti vlastníka pečovat o dřeviny (§ 7 odst. 2) a ustanovení týkající se obecné ochrany dřevin před poškozováním a ničením (§ 7 odst. 1). Tento zákon dále mimo jiné upravuje práva a povinnosti v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les a dále práva a povinnosti v souvislosti s náhradní výsadbou.

1.1.2

Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů blíže upřesňuje podmínky ochrany dřevin a zejména upravuje podmínky pro povolování jejich kácení a definuje s kácením dřevin související pojmy. Význam pro problematiku hodnocení stavu stromů mají především ustanovení týkající se nedovolených zásahů do dřevin (§ 2). Nedovolenými zásahy dle zákona jsou pak takové, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení ekologických nebo společenských funkcí dřevin nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

1.1.3

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Problematika hodnocení stavu stromů se v souvislosti s občanským zákoníkem dotýká především závazků z deliktů, resp. odpovědnosti k náhradě škody. Občanský zákoník zakotvuje obecnou prevenční

1

Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně. -4© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



povinnost, odpovědnost za zaviněné porušení zákona (např. již zmíněného zákona č. 114/1992 Sb.) a odpovědnost za porušení smluvní povinnosti. Dále občanský zákoník zavádí odpovědnost za úmyslné porušení dobrých mravů. Konkrétně odpovědnosti za škodu, kterou způsobil např. strom ve špatném zdravotním stavu, se dotýká ustanovení § 2937, který říká: „že způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled“ (tedy nejčastěji vlastník). Občanský zákoník upravuje v ustanovení § 1013 problematiku emisí. Mimo jiné vlastník je povinen zdržet se všeho co působí, že zastíní sousední pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezí obvyklé užívání pozemku. Občanský zákoník řeší další podobné spory, např. ohledně kořenů, větví či jiných částí stromů a keřů, pokud škodlivě přesahují na vedlejší pozemek. 1.1.4

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné upravuje možnost krajského úřadu po projednání s příslušnými úřady upravit podmínky úpravy dřevin (včetně jejich výsadby a kácení) v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou, národní kulturní památkou nebo památkovou rezervací, památkovou zónou nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny pomocí plánů ochrany, které se vydávají formou opatření obecné povahy.

1.1.5

Zvláště chráněné druhy rostlin. Seznam druhů rostlin (včetně stromů a keřů), které jsou zvláště chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. II prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., v platném znění, k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.).

1.1.6

Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin jsou uvedeny v § 49 zákona č. 114/1992 Sb. Seznam druhů dřevin, které jsou zvláště chráněny, je uveden v Příloze č. 1.

1.1.7

Ochrana podle odst. 1 ustanovení § 49 zákona č. 114/1992 Sb. se nevztahuje na rostliny, pokud rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur, nebo jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem, nebo pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv. To neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené.

1.1.8

Zvláště chráněné druhy živočichů. Seznam druhů živočichů, které jsou zvláště chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. III prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., v platném znění, k zákonu č. 114/1992 Sb. Seznam druhů živočichů, jejichž některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na dřeviny, je uveden v Příloze č. 2. Prakticky se jedná o vybrané druhy hmyzu, ptáků a netopýrů.

-5© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



2 Systém hodnocení a kontrol 2.1 Hodnocení základních ploch 2.1.1

Základní prostorovou jednotkou je základní plocha. Základní plochy lze pro účely hodnocení stavu stromů členit do dílčích prostorových jednotek.

2.1.2

Základní plochy jsou označované zkratkou „ZP“ následovanou unikátním číslem konkrétní základní plochy v rámci projektu a jednoznačným názvem. Dílčí prostorové jednotky jsou označované číslem v rámci nadřazené základní plochy za lomítkem.

2.1.3

Využívání základní plochy a její zařazení do systému péče je charakterizované intenzitní třídou údržby. Stupnice: Třída 1

2.1.4

2.1.5

Popis Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím vzhled města či obce. 2 Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do 1 třídy. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně sídel. 3 Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území města. 4 Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně. Pro účely tohoto standardu jsou parametry charakterizující základní plochu rozšířené o: • celkovou hodnotu stability stromů na ploše (viz 2.1.5), • hodnotu cíle pádu (viz 2.1.6), • v opodstatněných případech o sklonitost terénu (viz 2.1.7). Tyto parametry jsou určované metodou kvalifikovaného odhadu pro celou základní plochu. Celková hodnota stability charakterizuje celkovou stabilitu stromů na základní ploše. Uvádí se jako odhad převažujícího stavu stromů na celé základní ploše. Stupnice: Stupeň

Popis

1

Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů

2

Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem

3

Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit speciálními stabilizačními zásahy (například stabilizační řezy, vazby).

4

Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená možnost stabilizace pěstebními zásahy.

5

Plochy s havarijním stavem stromů. Významný podíl výskytu rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace. -6© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Verze SEMINÁŘ 2015 2.1.6


Hodnota cíle pádu charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být zasažen v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé základní ploše; nejvyšší parametr rozhoduje o zařazení plochy do konkrétního stupně. Stupnice: Stupeň Frekvence provozu2

2.1.7

Parametr Typ komunikace

Hodnota majetku

1

konstantní provoz osob >35 za hodinu

dálnice, silnice I. třídy a hlavní ulice v zastavěném území

riziko vzniku škod na nemovitostech převyšující 2.000.000 Kč

2

provoz osob mezi 10 a 35 za hodinu, hřbitovy

silnice II. třídy a frekventované ulice v zastavěném území, parkoviště

riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 500.000 a 2.000.000 Kč

3

provoz osob mezi 1 a 10 za hodinu

méně frekventované silnice nebo silnice s horší viditelností


4

provoz osob do 1 za den

méně frekventované silnice s dobrou viditelností


5

provoz osob v řádu 1 za den

silnice bez obecného přístupu (firemní, soukromé), zemědělské cesty

riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 400 a 5.000 Kč

6

provoz osob v řádu 1 za týden

žádný provoz automobilů

riziko vzniku škod na nemovitostech pod 400 Kč

Sklonitost terénu je jedním z faktorů, určujících finanční náročnost provedení některých pěstebních zásahů. Určuje se jako parametr převážně charakterizující základní plochu. Stupnice: 1. rovina – sklon do 1:5, 2. mírný svah – sklon 1:5 až 1:2, 3. svah – sklon 1:2 až 1:1.

2.1.8

2

V případě, že se některá z charakteristik 2.1.3 až 2.1.7 významně liší v některé z částí základní plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku se samostatným hodnocením.

Je nutné zohlednit charakter (sezónnost) využívání konkrétní plochy.




2.2 Hodnocení individuálních stromů 2.2.1

2.2.2

2.2.3

2.2.4

2.2.5

2.2.6

2.2.7

Individuální hodnocení se provádí u stromů, které lze spolehlivě lokalizovat a u nichž je vhodné individuálně stanovit technologii zásahu. V ostatních případech lze hodnocené stromy sdružovat do skupin. Individuální hodnocení stavu stromů je nutné alespoň na plochách s intenzitní třídou údržby 1 (viz 2.1.3) a na plochách s vysokou hodnotou cíle pádu (stupeň 12 viz 2.1.6). Pro účely stanovení komplexního plánu péče a kontrol stromů je postupně vhodné zpracování kompletního dendrologického průzkumu stromů na všech plochách zeleně. Základní inventarizace zahrnuje: • lokalizaci stromů (viz 3.1), • určení základních taxonomických a dendrometrických údajů individuálních stromů (viz 4.1 až 4.5). V opodstatněných případech mohou být po dohodě se zadavatelem taxonomické a dendrometrické údaje zjišťované pouze v omezeném rozsahu. Dendrologický průzkum zahrnuje: • základní inventarizaci (viz 2.2.4), • fyziologické stáří (viz 5.1), • vitalitu (viz 5.3), • zdravotní stav (viz 5.4), • stabilitu (viz 5.5), • perspektivu (viz 5.6), • datum hodnocení. Součástí základního hodnocení je i zjištění, zda daná dřevina je nebo není biotopem zvláště chráněných druhů organismů (ZCHD) (blíže viz 8.1). Prvotní podklady o výskytu ZCHD je možné obdržet na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR na základě žádosti. Návrh zásahu je obvykle součástí dendrologického průzkumu (pokud není stanoveno jinak) a zahrnuje: • technologii zásahů (viz 6.1), • naléhavost zásahů (viz 6.2), • navrhované opakování zásahů (až na výjimky viz. 6.3.2). Specializované průzkumy jsou prováděné v případech zvláštní potřeby jako nadstavba dendrologického průzkumu. Mohou zahrnovat získávání dalších specifických informací o stromech, zaměřených například na následující: • biomechanická a bezpečnostní analýza stromu (viz. 8.4), • průzkum kořenové zóny (viz 8.3), • biologický potenciál (viz 8.1 a 8.2), • sadovnická hodnota (viz 8.5), • kompoziční hodnota (viz 8.6), • oceňování dřevin (viz 8.7), • fytopatologický průzkum a podobně. Na základě informací ze specializovaných průzkumů lze modifikovat návrh plánu péče. -8© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



Po dohodě se zadavatelem je možné v opodstatněných případech provádět i zjednodušené typy hodnocení, které zahrnují pouze vybrané charakteristiky, případně, u nichž je omezena přesnost a rozsah zjišťovaných dendrometrických parametrů. Zadavatel prací musí být informován o omezené možnosti dalšího využívání těchto dat.

2.3 Hodnocení skupin stromů 2.3.1

Hodnocení skupin (porostů) stromů probíhá dle SPPK 02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin.

2.4 Období hodnocení 2.4.1

Základní inventarizace stromů může probíhat kdykoli během roku.

2.4.2

Dendrologický průzkum není vhodné provádět v období, kdy jsou stromy a půdní povrch kryté sněhovou pokrývkou.

2.4.3

Vitalita stromů (viz 5.3) se optimálně hodnotí v období vegetace. Lze ji u opadavých stromů v omezené míře zjišťovat i v období vegetačního klidu, tato skutečnost musí být v dokumentaci uvedena. U stálezelených jehličnanů ji lze hodnotit celoročně.

2.4.4

Výskyt plodnic jednoletých dřevních hub (viz 5.4 a 5.5) lze zjišťovat pouze v období jejich růstu (většinou pozdní léto – podzim).

2.4.5

Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit i kontrolu potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů (viz 8.1).

2.4.6

Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit přesnost determinace taxonu hodnocených dřevin.

2.4.7

Datum provedení inventarizace či dendrologického průzkumu či provedení poslední aktualizace (kontroly) je uvedeno v databázovém záznamu každé základní plochy a každého stromu.




3 Lokalizace stromů

3.1 Lokalizace individuálních stromů 3.1.1

Každý strom je identifikovaný číslem, které je unikátní alespoň v rámci základní plochy.

3.1.2

Lokalizace individuálního stromu se provádí pomocí bodu s definovanými souřadnicemi, volitelně doplněná symbolem či znázorněním průmětu koruny.

3.1.3

Základním typem lokalizace je zjišťování souřadnic středu kmene stromu v jednom ze standardních typů souřadného systému.

3.1.4

Za standardní jsou považovány následující typy souřadného systému: • S-JTSK (Minus S-JTSK), • WGS 84. V případě využití jiného souřadného systému je nutné zajistit jeho přepočet na systém standardní. Stanovení souřadnic může proběhnout více metodami (viz Příloha č. 11), volba konkrétního postupu je volbou zadavatele prací a realizátora průzkumu. Přesnost zjišťování souřadnic odpovídá použité metodě (viz Příloha č. 11), podkladovým materiálům a technickému vybavení. Vizuální zakreslení do katastrální mapy či ortofoto mapy se provádí s možnou odchylkou do 3 m v případech, kdy není situace významně komplikovaná. V případě lokalizace stromů v porostech, na svazích a v obdobných podmínkách komplikujících odhad může být chyba i větší. Zakreslení do technické mapy probíhá s možnou odchylkou do 0,5 m, odpovídající třídě 5 dle ČSN 01 3410. Geodetické zaměření pozic stromů odpovídá třídě přesnosti 3 dle Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22. Stromy rostoucí ve stromořadích a alejích se lokalizují jednotlivě, případně se sdružují do skupin stromů.

3.1.5 3.1.6 3.1.7

3.1.8 3.1.9 3.1.10

3.2 Alternativní možnosti lokalizace 3.2.1

3.2.2

3.2.3 3.2.4

Pro usnadnění lokalizace stromů v terénu je možné využít instalované identifikační štítky nebo čipy. Jedná se o sekundární identifikační nástroj s unikátní číselnou řadou v rámci celého projektu. Štítky jsou instalované na jeden hřebík či šroub, zasahující pouze do bělové části dřevního válce. Systém musí umožňovat povolování, případně jiný postup, zohledňující tloušťkový přírůst stromu. Zarůstání štítků do kmene je technologickou chybou údržby, nejedná se ovšem o poškození dřeviny rostoucí mimo les. Identifikační čipy jsou zapouštěné či zavrtávané do bělové části kmene. Po dohodě se zadavatelem je možné využívání i dočasných štítků instalovaných pouze do borky/kůry stromů, přivazovaných na výsadbové kůly, případně čísly stříkanými na kmen stromu.

- 10 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



4 Taxonomické a dendrometrické údaje

4.1 Určování taxonu stromů 4.1.1

Je uváděný rod, druh a případně název vnitrodruhové jednotky hodnoceného stromu vědeckým jménem. Uvádění autora vědeckého jména není nutné při uvedení citace literárního pramenu v metodice hodnocení.

4.1.2

Formální úprava uváděných jmen taxonů se řídí Mezinárodním kódem botanické nomenklatury (viz Příloha č. 3).

4.1.3

V opodstatněných případech zjednodušených hodnocení, případně při hodnocení stromů mimo vegetační období je možné po dohodě se zadavatelem používat i zjednodušené určování taxonů s uváděním pouze rodu stromu.

4.1.4

Neúplné určení taxonu, případně chybné zařazení do druhu u rodů s obtížnou determinací nelze považovat za zásadní chybu hodnocení.

4.2 Dimenze kmene 4.2.1

Dimenzi kmene je možné uvádět jako průměr (tloušťku) či obvod kmene. Vzájemný přepočet mezi parametry je možný3. Uvádí se zaokrouhleně na celé centimetry.

4.2.2

Dimenze kmene se měří ve výčetní výšce 1,3 m nad úrovní terénu, kolmo na osu kmene. Dimenze kmene se zjišťuje pomocí průměrky či obvodového pásma. Využívání jiných pomůcek pro měření dimenze kmene je vyloučené. Obvodové pásmo musí být v kontaktu s kmenem po celé části jeho obvodu. Musí být přiložené kolmo na osu kmene (Příloha 17, Obr. 1). Měření průměru kmene pomocí průměrky probíhá ve dvou na sebe kolmých směrech. První měření probíhá v nejdelší ose. Výsledná hodnota je aritmetickým průměrem těchto dvou měření. Průměrka musí být vždy přiložena kolmo na osu kmene tak, aby se ho dotýkala ve 3 bodech (Příloha 17, Obr. 2). V případě, že na kmeni jsou ve výčetní výšce nerovnosti (boule, rány a podobně), se dimenze zjišťuje nad či pod nerovností tak, aby byla změřena reprezentativní hodnota žádaného parametru bez ovlivnění kořenovými náběhy či větvením. V případě růstu stromu na svahu se výčetní výška měří od horní hrany styku kmene s terénem. Pokud se strom větví pod výčetní výškou, měří se dimenze kmene pod větvením v místě, kde není významným způsobem ovlivněna kořenovými náběhy nebo náběhy větví. Pokud to není možné, postupuje se jako při měření vícekmenů.

4.2.3 4.2.4 4.2.5

4.2.6

4.2.7 4.2.8

3

Přepočet průměru kmene na obvod probíhá pomocí vzorce: O = D . π, kde O je obvod kmene, D je průměr kmene a π je Ludolfovo číslo ve tvaru 3,1416 Přepočet obvodu na průměr kmene probíhá opačným postupem: kde O je obvod kmene, D je průměr kmene a π je Ludolfovo číslo ve tvaru 3,1416 D = O / π, - 11 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



4.2.9

V případě vícekmenů jsou měřeny dimenze alespoň 4 nejsilnějších kmenů. Podle požadavků následného zpracování může být zadavatelem vyžadováno měření všech kmenů.

4.2.10

Pro účely kumulativního vyjádření dimenze kmene u vícekmenů může být využit výpočet průměr náhradního kmene přepočtem ze všech kmenů dle následujícího vzorce:

4.2.11

kde Dmax je průměr nejsilnějšího kmene a Dostatní je aritmetický průměr průměrů kmenů ostatních. Při určování dimenze kmene z pařezu se přepočtový koeficient zjišťuje referenčním měřením stromů obdobného věku a taxonu na daném stanovišti. Pokud srovnávací vzorek není k dispozici, určí se průměr kmene ve výčetní výšce pomocí funkce:

kde D1.3 je průměr kmene ve výčetní výšce a Dpařez je průměr kmene na pařezu. 4.2.12

Maximální odchylka při stanovení dimenze kmene jsou 4 %.

4.3 Výška stromu 4.3.1

Výška stromu je dána vzdáleností mezi bází kmene a vrcholem koruny. Uvádí se se zaokrouhlené na 0,5 m.

4.3.2

Výšku stromu lze určovat přímým měřením každého jedince nebo odhadem. Tato skutečnost musí být v metodice výslovně uvedena. V případě odhadu výšky probíhá přímé měření výšky jednoho reprezentativního stromu na dané ploše, dále pak nejméně každého 50. jedince pro zpřesnění odhadu.

4.3.3

Měření výšky probíhá s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení (zpravidla výškoměru a dálkoměru). Je nutné eliminovat hlavní systematické chyby, jako: • nedostatečná odstupová vzdálenost (minimální odstupová vzdálenost se přibližně rovná výšce stromu), • špatné měření odstupové vzdálenosti stromů s vychýleným vrcholem koruny (je nutné měřit od svislého průmětu nejvyššího bodu v koruně) (Příloha 14, Obr. 6), • neznalost používání daného typu výškoměru (např. nutné sčítání či odečítání dvou měření ve vztahu k horizontále u některých přístrojů) (Příloha 17, Obr. 3, 4).

4.3.4

Maximální odchylka při stanovení výšky stromů odhadem může být: • 20 % u stromů s výškou do 20 m, • 25 % u stromů s výškou 21 až 30 m, • 30% u stromů s výškou nad 31 m. Maximální odchylka při stanovení výšky stromů měřením může být: • 10 % u stromů s výškou do 20 m, • 15 % u stromů s výškou 21 až 30 m, • 20% u stromů s výškou nad 31 m.

4.3.5




4.4 Spodní okraj koruny/délka koruny 4.4.1

Pro charakteristiku objemu či náporové plochy koruny individuálně hodnocených stromů je užívaný parametr spodní okraj koruny (výšky nasazení koruny), případně délky koruny (rozdíl výšky stromu a spodního okraje koruny). Uvádí se zaokrouhlený na 0,5 m.

4.4.2

Spodní okraj koruny se uvádí jako stanovení vzdálenosti mezi patou kmene a místem, kde začíná hlavní objem větví a asimilačních orgánů. Určuje se s uvážením skutečnosti, že jeho účelem je následný reprezentativní výpočet objemu či náporové plochy koruny (Příloha 17, Obr. 7, 8).

4.4.3

Maximální odchylka při stanovení spodního okraje koruny by neměla být větší než 30 %.

4.5. Šířka koruny 4.5.1

Šířka koruny charakterizuje reprezentativní průměr průmětu koruny na rovinu kolmou k výšce stromu. Stanovuje se jako aritmetický průměr dvou na sebe kolmých měření. V případě výrazně asymetrické koruny probíhá jedno měření v nejdelší ose a jedno ve směru kolmém (Příloha 17. Obr. 9, 10).

4.5.2

Uvádí se odhadem zaokrouhleným na 1 m. Maximální odchylka by neměla být větší než 35 %.




5 Kvalitativní atributy stromů 5.1 Fyziologické stáří 5.1.1 5.1.2

Fyziologické stáří charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové ontogenetické fáze. Stupnice (viz Příloha č. 5): 1. mladý strom ve fázi aklimatizace, 2. aklimatizovaný mladý strom, 3. dospívající strom, 4. dospělý strom, 5. senescentní strom.

5.2 Věk 5.2.1

5.2.2

Odhad věku nebo věkových kategorií stromů je ve většině případů zatížen značnou chybou, přesné stanovení věku je možné pouze s využitím laboratorních metod (dendrochronologické analýzy), případně disponibilních záznamů o výsadbě jedince. Odhad věku se udává pouze v opodstatněných případech na zvláštní žádost zadavatele.

5.3 Vitalita 5.3.1

Vitalita stromu (fyziologická vitalita, životaschopnost) charakterizuje jedince z pohledu dynamiky průběhu jeho fyziologických funkcí. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: • rozsah defoliace (případně odhad počtu ročníků jehlic), • změny velikosti a barvy asimilačních orgánů, • významné napadení asimilačních orgánů chorobami či škůdci, • dynamika vývoje sekundárních výhonů, • změny formy větvení vrcholové části koruny, • prosychání na periferii koruny, • dynamika reakce na poškození, • u fyziologického stáří 1-3 dynamika výškového přírůstu.

5.3.2

Ukazatele vitality mohou mít značnou proměnlivost mezi jednotlivými vegetačními obdobími. Hodnocení mohou negativně ovlivnit např. holožíry, extrémní klimatické vlivy, zásadní zásahy do stanovištních poměrů stromu.

5.3.3

Stupnice (viz Příloha č. 6): 1. výborná až mírně snížená, 2. zřetelně snížená (stagnace růstu, prosychání koruny na periferních oblastech koruny), 3. výrazně snížená (začínající ústup koruny, odumřelý vrchol koruny), 4. zbytková vitalita (větší část koruny odumřelá), 5. suchý strom.




5.4 Zdravotní stav 5.4.1

Zdravotní stav stromu charakterizuje jedince z pohledu jeho mechanického narušení či poškození. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: • mechanická poškození, • napadení dřevními houbami, xylofágním hmyzem, • přítomnost silných suchých větví, • přítomnost dutin a výletových otvorů, • přítomnost defektních a poškozených větvení.

5.4.2

Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického objektu bez ohledu jejich bezprostřední vliv na celkovou stabilitu jedince.

5.4.3

Stupnice (viz Příloha č. 7): 1. zdravotní stav výborný až dobrý, 2. zhoršený (mechanické narušení významného charakteru), 3. výrazně zhoršený (přítomnost poškození snižujících dožití hodnoceného jedince), 4. silně narušený (souběh defektů či přítomnost poškození výrazně snižujících dožití hodnoceného jedince), 5. rozpadající se/rozpadlý strom (akutní riziko rozpadu, případně rozpadlý jedinec).

5.5 Stabilita 5.5.1

Stabilita stromu hodnotí úroveň rizika selhání stromu vývratem, zlomem kmene nebo odlomením významné části koruny.

5.5.2

Při vizuálním hodnocení stavu stromů je součástí šetření pouze hodnocení odolnosti proti zlomu. Odolnost proti vyvrácení je hodnocena jen na základě vizuálně patrných symptomů.

5.5.3

Reprezentativní charakteristika odolnosti stromů proti vyvrácení je možná jen s využitím vybraných přístrojových metod šetření (viz 9.2.5).

5.5.4

Náplní hodnocení stability stromu je kvantifikace rozsahu zjištěných defektů, nikoli předvídání okamžiku selhání.

5.5.5

Riziko selhání stromu mohou zásadním způsobem zvýšit nepředvídatelné vnější vlivy, jako je například: • extrémní rychlost větru (v nárazech přesahujících základní rychlost větru dle dané větrné oblasti – viz Příloha č. 13), • turbulentní větrné proudění, • námraza, silná zátěž mokrým sněhem, • extrémní zvlhčení půdy (například dlouhodobými intenzivními srážkami, případně povodněmi).

5.5.6

Do diagnostického pohledu stability stromu jsou zahrnuty především následující parametry: • přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení - 15 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


• • • • • • •


apod.), symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem, přítomnost dutin a výletových otvorů, habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna), výskyt přerostlých sekundárních výhonů, trhliny v hlavních nosných částech stromu, nekompenzovaný náklon kmene, symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného kořenového prostoru.

5.5.7

Konkrétní seznam nalezených symptomů je povinně uváděný v textové podobě v poznámce (viz 5.8.2).

5.5.8

Stupnice (viz Příloha č. 8): 1. výborná až dobrá, 2. zhoršená (vyvíjející se staticky významné defekty malého rozsahu bez akutního vlivu na stabilitu hlavních nosných částí), 3. výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu, často vyžadující stabilizační zásah), 4. silně narušená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu či souběh defektů výrazně snižující stabilitu jedince, vyžadující stabilizační zásah), 5. havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti řešení stabilizačním zásahem).

5.5.9

Provozní bezpečnost se vyjadřuje jako syntetická hodnota kalkulovaná s využitím stability konkrétního stromu a hodnoty cíle pádu základní plochy (viz 2.1.6), na níž strom roste. Hodnotu cíle pádu lze v opodstatněných případech stanovit i individuálně.

5.6 Perspektiva 5.6.1

Perspektiva stromu charakterizuje zjednodušeným způsobem předpokládanou délku jeho existence na daném stanovišti, danou stavem (vitalita, zdravotní stav, stabilita) a vhodností, přičemž rozhodující je horší z parametrů.

5.6.2

Stupnice (viz Příloha č. 4): a dlouhodobě perspektivní, b krátkodobě perspektivní, c neperspektivní.

5.7 Fotodokumentace 5.7.1

Základní fotodokumentace je u individuálních stromů zpracovávaná jako volitelná součást dendrologického průzkumu.

5.7.2

Základní fotodokumentace zahrnuje pohled na celý strom. V případech, kdy není možné na obraz zahrnout celý strom, fotografuje se spodní část kmene a oblast kosterního větvení. - 16 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



5.7.3

V případě výskytu staticky významných defektů je nezbytnou součástí dendrologického průzkumu fotodokumentace jejich rozsahu.

5.7.4

Pořízené fotografie musí být čitelné, pojmenované jednoznačným způsobem a připojené k databázi.

5.8 Ostatní 5.8.1

Další skutečnosti nezahrnuté do výše uvedených parametrů se uvádí v textové podobě v poznámce ke každému stromu.

5.8.2

V textu poznámky se povinně uvádí alespoň seznam nalezených staticky významných defektů (viz 5.5.6 a Příloha č. 8).

5.8.3

V rámci dendrologického průzkumu probíhá evidence instalovaných bezpečnostních vazeb a podpěr v rozsahu daném A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.




6 Návrh zásahu

6.1 Technologie 6.1.1

Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného Standardu péče o přírodu a krajinu. Seznam zkratek technologií je uveden v Příloze č. 9.

6.1.2

Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou kontrolu provedení.

6.1.3

Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený strom (viz Příloha č. 16).

6.1.4

Bližší specifikace technologie ošetření je uvedena v poznámce k technologii.

6.2 Naléhavost zásahu 6.2.1

Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu.

6.2.2

Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na naléhavost) není technologickou chybou.

6.2.3

Stupnice (viz Příloha č. 10): 0. zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení, 1. realizovat v první etapě prací, 2. realizovat ve druhé etapě prací, 3. realizovat ve třetí etapě prací.

6.2.4

Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).

6.3 Opakování zásahu 6.3.1

V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho opakování.

6.3.2

Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK A02 002 – Řez stromů): S-RV – řez výchovný, S-RO – obvodová redukce koruny, S-SSK – sesazení sekundární koruny, S-RS – sesazovací řez, S-RTHL – řez na hlavu, S-RTPP – řez popouštěcí, S-RTZP – řez živých plotů a stěn. Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace.

6.3.3




7 Možnosti optimalizace a aktualizace dat

7.1 Obecné požadavky 7.1.1

Data z inventarizací, dendrologických průzkumů, specializovaných průzkumů, kontrol i přístrojových hodnocení jsou povinně poskytovaná i v elektronické podobě vhodné pro další zpracování.

7.1.2

Struktura databáze je definovaná v Příloze č. 16.

7.1.3

Především data z inventarizací a dendrologických průzkumů musí být evidovaná v databázovém systému a musí umožňovat následnou aktualizaci.

7.1.4

V případě dodávky dat z inventarizací a dendrologických průzkumů nestandardně bez databázového systému musí být zadavatel průzkumu o této skutečnosti předem informován a musí s ní vyjádřit souhlas.

7.2 Kontroly ploch 7.2.1

Kontroly stavu základních ploch probíhají pravidelně v intervalu stanoveném vlastníkem a dále pak nárazově po extrémních klimatických vlivech (vichřice, silná sněhová pokrývka těžkého sněhu, povodně a podobně), případně před předpokládaným výrazným zvýšením intenzity provozu.

7.2.2

Obsahem pravidelné kontroly plochy je: • kontrola aktuálnosti základních parametrů základní plochy, především celkové hodnoty stability, hodnoty cíle pádu a významných odchylek ve funkčním využívání, • přítomnost skutečností, opodstatňujících doporučení individuální kontroly stromů, • skutečnosti vyžadující provedení zásahu na významné části stromů v ploše (stav vyhovující; u části stromů nutný zásah; u většiny stromů nutný zásah).

7.2.3

Obsahem nárazové kontroly plochy je vyhodnocení vzniklých rizikových stavů bezprostředně snižujících provozní bezpečnost plochy a návrh neodkladných opatření směřujících k nápravě. Současně probíhá kontrola stromů s instalovanými bezpečnostními vazbami dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.

7.2.4

Výstupem obou typů kontrol ploch je zpracovaný protokol, obsahující minimálně: • datum kontroly, • typ kontroly, • osobu, která kontrolu provedla, • zjištěné skutečnosti, • seznam navržených opatření. Kontroly ploch nezahrnují individuální kontroly stromů.

7.2.5 7.2.6

V případě zjištění stromů v patrném havarijním stavu, případně jedinců odumřelých či jinak zásadně narušených je evidována jejich přítomnost. - 19 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



7.2.7

Interval pravidelných kontrol je nutné přizpůsobit parametrům charakterizujícím plochu (viz 2.1).

7.2.8

Maximální interval mezi pravidelnými kontrolami ploch by neměl přesáhnout 10 let.

7.2.9

Pravidelné kontroly ploch lze optimalizovat s využitím charakteristik základních ploch (viz 2.1.3, 2.1.5 a 2.1.6).

7.3 Kontroly hodnocených stromů 7.3.1

Kontroly stavu stromů probíhají pravidelně v intervalu stanoveném vlastníkem a zpravidla i po provedených pěstebních opatřeních.

7.3.2

Obsahem pravidelné kontroly stromů je: • kontrola a aktualizace dendrometrických dat (inventarizace), • kontrola a aktualizace obsahu dendrologického průzkumu, • aktualizace návrhu technologie ošetření. Současně probíhá kontrola stromů s instalovanými bezpečnostními vazbami dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry. Výstupem kontroly stromů je zpracovaný protokol, obsahující minimálně: • datum kontroly, • typ kontroly, • osobu, která kontrolu provedla, • zjištěné skutečnosti, • seznam navržených opatření.

7.3.3

7.3.4

Pravidelné kontroly stromů lze optimalizovat s využitím popisných charakteristik ploch a údajů z dendrologického průzkumu.

7.4 Kontroly stromů s instalovanými stabilizačními systémy 7.4.1

Stromy s instalovanými bezpečnostními vazbami a podpěrami je nutné pravidelně kontrolovat dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.




8 Specializované průzkumy 8.0.1

Specializované průzkumy probíhají vždy až po naplnění obsahu kompletního dendrologického průzkumu jako jeho nadstavba. Výjimkou je kontrola potencionálního výskytu zvláště chráněných druhů, která je zákonnou povinností, vyplývající ze zákona č. 114/1992 Sb. (viz 8.1.2).

8.0.2

Rozsah a účel specializovaných průzkumů je definován po dohodě se zadavatelem průzkumu.

8.1 Kontrola potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů 8.1.1

Při zásahu do dřeviny, která je zvláště chráněným druhem dřeviny (viz Příloha č. 1), je nutná výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

8.1.2

S ohledem na ustanovení § 49 a zejména ustanovení § 50 zákona č. 114/1992 Sb. je potřeba při hodnocení stavu stromů brát ohled na případný výskyt zvláště chráněných druhů živočichů a hub (dále ZCHD – viz Příloha č. 2), neboť jsou chráněni včetně všech vývojových stádií a chráněn je i jejich biotopů.

8.1.3

Prvotní podklady o výskytu ZCHD je možné získat na AOPK ČR na základě dotazu (viz 2.2.5). Případná absence dokladu o výskytu ZCHD v Nálezové databázi ochrany přírody ale neznamená, že se zde ZCHD nevyskytují. Průzkum je proto nutné provést ve většině případů.

8.1.4

Při hodnocení potenciálního výskytu ZCHD je nutné věnovat zvýšenou pozornost zejména starším stromům a stromům s prvky se zvýšeným biologickým potenciálem (viz 8.2.4), které jsou zvláště chráněnými druhy preferovány.

8.1.5

O výskytu ZCHD mohou svědčit níže uvedené okolnosti, které je třeba zaznamenat do hodnotícího protokolu: • pohyb ptáků, netopýrů či brouků, kteří jsou ZCHD, • přítomnost ptačího hnízda, • přítomnost osídlené dutiny (pohyb, přítomnost trusu nebo zvukových projevů), • přítomnost velkých požerků anebo výletových otvorů hmyzu, • přítomnost dutiny s trouchem (zejména jsou-li v ní larvy, zbytky těl či trus brouků), • zvukové projevy mláďat i dospělých, • výskyt charakteristických plodnic.

8.1.6

Při hodnocení stromu, který je biotopem zvláště chráněného druhu živočicha nebo houby, je nutné na tuto skutečnost upozornit. Při případném zásahu do takové dřeviny je nutná výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

8.1.7

Při podezření na výskyt ZCHD na dřevině je nutná spolupráce se specialistou – zoologem/mykologem. - 21 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



8.2 Doprovodné organismy 8.2.1

8.2.2 8.2.3

8.2.4

V případě zjištěného výskytu dřevních hub, poloparazitických rostlin a dalších typů chorob, škůdců či dalších relevantních doprovodných organismů je vhodné uvádět druh zjištěného organismu a místo jeho výskytu. Evidované jsou především známky přítomnosti zvláště chráněných druhů organismů viz 8.1. Při evidenci doprovodných organismů je uváděný: • vědecký název organismu (případně označení skupiny organismů), • lokalizace výskytu zjištěného symptomu, • charakteristika výskytu, • datum nálezu. Prvky se zvýšeným biologickým potenciálem jsou například: • dutiny, • rozštípnuté dřevo a trhliny, • hniloba, • suché větve, • poškození borky, • výtok mízy, • zlomené větve, • dutinky, • plodnice hub.

8.3 Průzkum prokořenitelného prostoru 8.3.1

V opodstatněných případech může být proveden popis vizuálně patrných známek ovlivnění stanovištních poměrů v prokořenitelném prostoru stromů. Průzkum zahrnuje především následující parametry: • charakteristika prokořenitelného prostoru, • symptomy narušení okolních struktur v důsledku růstu stromů, • známky zásahů (výkopů, navážek) v oblasti chráněného kořenového prostoru (viz SPPK A01 002 – Ochrana dřevin při stavební činnosti), • zjištění umístění podzemních sítí veřejné technické infrastruktury.

8.3.2

Charakteristika prokořenitelného prostoru popisuje stanoviště z hlediska limitování prokořenitelného prostoru a půdních podmínek pro růst a vývoj stromu. Růstové podmínky se hodnotí vizuálně v prostoru daném šířkou koruny dospělého jedince daného taxonu pomocí následující stupnice v návaznosti na SPPK A01 004 – Oceňování dřevin v mimolesním prostředí: • Neovlivněné – strom rostoucí v zastavěném prostředí či volné krajině, kde je bez omezení umožněn růst a vývoj jeho nadzemních i podzemních částí, a kde nedochází nebo jen minimálně k ovlivňování půdních poměrů. • Dobré – strom rostoucí v místech kde je částečně (jednostranně) omezen rozvoj jeho podzemních popř. i nadzemních částí, a kde může docházet k menšímu negativnímu ovlivňování půdního prostředí (například zhutněním půdy působeném pohybem pěších osob, údržbou komunikací v blízkosti stromů apod.) • Zhoršené – stromy rostoucí v travnatých pruzích a ostrůvcích - 22 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


8.3.3


v zastavěném území, v místech s prostorem ze dvou stran omezeným pro rozvoj nadzemních i podzemních částí a to okolní zástavbou nebo zpevněným povrchem v blízkosti báze kmene. Půdní podmínky jsou významně zhoršené, půda je viditelně zhutněná či prokazatelně kontaminovaná. • Extrémní – stromy rostoucí v místech, kde je z více než dvou stran limitovaný rozvoj kořenové soustavy popř. i nadzemních částí, a kde opakovaně dochází k činnostem přímo nebo nepřímo inhibujícím růst (působením chemických látek, solením, zhutňováním půdy, apod.). Půdní podmínky jsou extrémně zhoršené, nepropustné povrchy zasahují až do bezprostřední blízkosti báze kmene, zhutnění či kontaminace půdy dosahují prokazatelně zásadních hodnot. V případě využití přístrojového vybavení pro analýzu stanovištních poměrů mohou být provedené i další speciální pedologické analýzy dle SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin.

8.4 Biomechanická a bezpečnostní analýza stromů 8.4.1

8.4.2 8.4.3

8.4.4

8.4.5

8.4.6 8.4.7

4

Pro biomechanickou a bezpečnostní analýzu stromů mohou být využívané všechny publikované metodické postupy, jako například: • SIA (Statisch Integrierte Abschätzung), • VTA (Visual Tree Assessment), • QTRA (Quantified Tree Risk Assessment), • TRAQ (Tree Risk Assessment Qualification) – ANSI A300, Part 9. V rámci České republiky je doporučeno využívání metody WLA (Wind Load Analysis)4. Metodu WLA lze využívat pouze v následujících případech: • analyzován je stav soliterně rostoucího stromu, případně stromu rostoucího mimo souvislé porosty, • nejedná se o vícekmen, • nejedná se o strom se sekundární korunou, • jedná se o analýzu stability celého stromu (tedy nikoli částí koruny) a to v parametru odolnosti proti zlomu či ukroucení (nikoli odolnosti proti vyvrácení). Taxonomické a dendrometrické parametry (viz 4.1 – 4.5), tvořící vstupní hodnoty pro výpočet základní hodnoty stability metodou WLA musí být zjištěné měřením s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení. Základní hodnota stability se určuje s přesností na celá procenta v parametrech: • odolnost proti zlomu, • odolnost proti ukroucení. S využitím kvalifikovaného odhadu lze do výpočtu zavést i vliv vybraných defektů na základní hodnotu stability v oblasti odolnosti proti zlomu. Zvýšení odolnosti proti zlomu lze kalkulovat na základě výpočtu efektivity obvodové redukce (S-RO dle SPPK A02 002 – Řez stromů).

Viz www.wla.cz - 23 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



8.4.8

Zvýšení odolnosti proti ukroucení lze kalkulovat na základě změny excentricity koruny, provedené pomocí lokální redukce za účelem stabilizace stromu (S-RLLR dle SPPK A02 002 – Řez stromů).

8.4.9

Možnost provedení stabilizačních zásahů dle 8.4.6 – 8.4.7 na konkrétním stromu musí posoudit kvalifikovaný arborista.

8.5 Sadovnická hodnota 8.5.1

Sadovnická hodnota představuje celkovou syntetickou hodnotu jedince z pohledu zahradní a krajinářské architektury, vyjadřující současnou a potencionální funkčnost.

8.5.2

Funkčnost stromu vychází z jeho: • biologických vlastností, • taxonu (včetně jeho vhodnosti na dané stanoviště), • dendrometrických veličin, • architektury nadzemní části, • komplexního zhodnocení jeho aktuálního stavu.

8.5.3

Stupnice sadovnické hodnoty je uvedena v Příloze č. 12.

8.5.4

Využívání sadovnické hodnoty bez předchozího analytického hodnocení (dendrologického průzkumu) je technologickou chybou.

8.6 Kompoziční hodnota 8.6.1

8.6.2

8.6.3

8.6.4

8.6.5

8.6.6

Především v památkově chráněných objektech zahradní a krajinářské architektury se využívá komplexní hodnocení kompoziční hodnoty, charakterizující autenticitu dřevin a jejich porostů v daném objektu. Autenticita má dva základní aspekty: • originálnost (původnost), • schopnost nést původní princip. Hodnocení kompoziční hodnoty zahrnuje: • stanovení obou parametrů autenticity (původnosti) dřevin v kompozici, • stanovení historické vhodnosti dřevin, • stanovení finálního významu dřevin pro kompozici objektu. Původnost dřevin v kompozici se stanovuje na základě analýzy historického vývoje kompozice objektu či jeho částí. Hodnotí se pravděpodobnost fyzické existence dřevin či jejich porostů od zvoleného období v minulosti do přítomnosti. Souvisejícím parametrem je stanovení stáří dřevin či jejich porostů, a to buď schematicky ve skupinách po 10 letech nebo po jednotlivých etapách vývoje (výsadeb) v objektu. Stupnice: • původní určitě, • původní pravděpodobně, • nepůvodní pravděpodobně, • nepůvodní určitě. - 24 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



8.6.7

Při hodnocení složených prvků se použije klasifikační stupnice s doplněním o vyjádření, pro jakou část celku daný stupeň platí dle následující stupnice: • celý prvek, • větší část prvku, • polovina prvku, • menší část prvku.

8.6.8

Historická vhodnost dřeviny vyjadřuje její schopnost nést originální princip. Tento princip nesou postupně jedna generace dřevin za druhou. Autentický proto z tohoto pohledu může být i nově vysazený strom.

8.6.9

Podkladem pro stanovení historické hodnoty je jak znalost historického vývoje kompozice objektu či jeho částí a hodnocení původnosti dřeviny (viz 8.6.4 až 8.6.7), tak znalost dobových sortimentů dřevin a způsobů jejich použití.

8.6.10

Stupnice: • kladná, • neutrální, • záporná.

8.6.11

Při hodnocení složených prvků lze hodnocení doplnit dle 8.6.7.

8.6.12

Celková kompoziční hodnota vyjadřuje význam dřevin či jejich porostů pro kompozici památky zahradní a krajinářské architektury, vyplývající z její lokalizace. Stupnice: • význam pro celý objekt, • význam pro dílčí kompoziční celky, • význam pro kompoziční detail, • bez významu pro kompozici.

8.6.13

8.7 Oceňování dřevin 8.7.1

8.7.2

8.7.3

8.7.4

Výpočet hodnoty dřevin v mimolesním prostředí může probíhat v následujících základních režimech: • oceňování z pohledu majetkoprávního, • oceňování škody v rámci trestněprávní odpovědnosti, • oceňování z pohledu orgánu ochrany přírody, • vyčíslení výše ceny zvláštní obliby. Oceňování dřevin z pohledu majetkoprávního probíhá s využitím metodiky vyhlášky č. 199/2014 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 151/1997 Sb. v aktuálním znění). Oceňování škody na dřevinách v rámci trestněprávní odpovědnosti (například dle zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník nebo č. 200/1990 Sb. o přestupcích) probíhá s využitím metodiky vyhlášky č. 199/2014 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 151/1997 Sb. v aktuálním znění). Při oceňování dle 8.7.2 a 8.7.3 může být v opodstatněných případech k celkové hodnotě připočtena hodnota biomasy (dřeva).



8.7.6

8.7.7

5


Oceňování z pohledu orgánu ochrany přírody dle zákona č. 114/1992 Sb. probíhá s využitím metodiky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR)5. Při vyčíslení ceny zvláštní obliby dle zákona č. 89/2012 Sb., lze v případě dřevin využít v některých aspektech metodiku AOPK ČR, která odráží kromě hodnoty nákladové i potenciál estetický a ekologický. V případech, kdy jsou za cenu zvláštní obliby považovány i další formy újmy (psychologická, historická, citová vazba apod.) postupuje se dle 8.7.7. Soudní znalci v základním oboru „Ekonomika, odvětví ceny a odhady“, se specializací „Trvalé porosty, dřeviny“ jsou oprávněni stanovovat hodnotu dřevin i bez návaznosti na výše uvedené metodiky.

www.ocenovanidrevin.nature.cz - 26 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



9 Přístrojové metody hodnocení

9.1 Obecné požadavky 9.1.1

9.1.2

9.1.3 9.1.4

9.1.5

9.1.6

9.1.7

Přístrojové metody umožňují zpřesnění posouzení fyziologického stavu (vitality) stromů a exaktnější hodnocení defektů, případně stanovení jejich rozsahu (stability) a pravděpodobnosti selhání stromů. Přístrojové metody jsou využívány výhradně jako nadstavba dříve provedeného komplexního dendrologického průzkumu stromu. Jejich využívání bez vazby na dendrologický průzkum je v praxi technologickou chybou. Seznam přístrojových metod s popisem jejich možného využití je uveden v Příloze č. 14. Nasazení přístrojových metod je relevantní pokud: • vizuální hodnocení není dostačující, • hodnota stromu je velmi vysoká, • stav stromu je sporný. Aplikací přístrojové metody hodnocení: • nesmí dojít k poškození dřeviny rostoucí mimo les, • nesmí dojít ke vzniku trvalých poškození dřevních pletiv stromu za hranicí běle, • nesmí dojít k narušení stanoviště stromu, např. aplikací nevhodných látek. Metody musí být opakovatelné a nezávislé na osobě měřícího. Výsledek měření musí být jasně identifikován (např. detekce rozsahu dutiny, stanovení pravděpodobnosti selhání) a metodika stanovení musí být popsána v protokolu či jinak dostupná Nepravdivé nebo nepřesné uvedení hodnoceného parametru je závažná technologická chyba.

9.2 Rozdělení přístrojových metod 9.2.1

9.2.2

9.2.3

Uvedený seznam přístrojových metod nemusí být kompletní. Uvedené jsou pouze přístupy ověřené vědeckým výzkumem a praktickou aplikací, doporučované pro využití v podmínkách ČR. Hodnocení vitality. Účelem je zpřesnit posouzení dynamiky průběhu fyziologických funkcí stromu, případně zhodnotit historický vývoj tohoto parametru. Možné metody: • gazometrické metody měření, • měření transpiračního toku, • dendroekologická analýza (invazivní metoda zasahující do jádrového/vyzrálého dřeva). Zjišťování stability koruny. Účelem je detailní analýza stability silných větví a kmenů, tvořících korunu stromu. Používané postupy musí umožňovat práci v koruně stromu. Doporučované metody: • akustická měření, • akustická tomografie. - 27 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


9.2.5

9.2.6


Zjišťování stability kmene. Účelem je především detekce skrytých defektů v oblasti kmene (od oblasti styku s půdou po kosterní větvení). Doporučované metody: • akustická měření, • akustická tomografie, • tahová zkouška. Zjišťování stability kořenového systému. Účelem je detekce rozsahu příp. narušení mechanicky významného kořenového systému bez ohledu na důvod (nevhodná architektura, mechanické poškození, infekce dřevními houbami apod.). Doporučované metody: • tahová zkouška. Analýza architektury. Metody se zabývají detailním popisem architektury buď nadzemní nebo podzemní části stromu. Účelem může být např. zpřesnění výpočtu zátěžové analýzy nebo zjištění rozsahu kořenového systému (bez ohledu na intaktnost či funkci kořenů). Doporučované metody: • akustická tomografie (speciální senzory), • radar (GPR), • LIDAR.




Příloha č. 1 Seznam zvláště chráněných druhů dřevin, výběr z přílohy č. II vyhlášky č. 395/1992 Sb. 1. druhy kriticky ohrožené: jeřáb krkonošský - Sorbus sudetica muk (jeřáb) český - Sorbus bohemica vrba černající - Salix myrsinifolia 2. druhy silně ohrožené: tis červený - Taxus baccata 3. druhy ohrožené:

dřín obecný - Cornus mas dub pýřitý (šípák) - Quercus pubescens




Příloha č. 2 Zvláště chráněné druhy živočichů a hub (ZCHD), jejichž některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na stromy rostoucí mimo les Období výskytu. Živočichové využívají stromy v průběhu celého roku, jejich početnost se ale v různých obdobích liší. Nejvíce jich je přítomno ve vegetační sezóně (od dubna do září), kdy jsou k zastižení hnízdící ptáci, savci i hmyz. Detekce nejširšího spektra druhů je snadná od května do července, kdy jsou přítomni a aktivní i dospělí jedinci ZCHD hmyzu. Složitá je naopak detekce v zimním období (od října do března), kdy jsou netopýři neaktivní a schovaní v dutinách a dospělci většiny ZCHD hmyzu chybí. Ptáci využívají stromy k hnízdění i k vyhledávání potravy. Na přítomnost hnízdících ptáků upozorní jejich zvýšený pohyb kolem stromu, zvukové projevy dospělých či mláďat nebo zvýšené množství trusu či zbytky vajíček pod stromem. Čerstvě vydlabané dutiny, odloupaná kůra apod. ukazují na výskyt šplhavců. Přítomnost ptáků není vázána na specifické poškození, jako jsou dutiny. V případě jejich výskytu je však vyšší pravděpodobnost nálezu širšího spektra druhů. Ptáci využívají stromy všech věkových a velikostních kategorií. Mezi ZCHD sice patří pouze část druhů (viz tabulka), ale i ochrana dalších druhů je na podobné úrovni, jako v případě ZCHD, a proto je vhodné pro účely standardu chápat všechny ptáky jako ZCHD. druh česky

druh latinsky

ochrana CZ

krutihlav obecný

Jynx torquilla

SO

kolpík bílý

Platalea leucorodia

KO

morčák velký

Mergus merganser

KO

orel mořský*

Haliaeetus albicilla

KO

raroh velký*

Falco cherrug

KO

výreček malý

Otus scops

KO

dudek chocholatý

Upupa epops

SO

hohol severní

Bucephala clangula

SO

kavka obecná*

Corvus monedula

SO

krahujec obecný

Accipiter nisus

SO

kvakoš noční

Nycticorax nycticorax

SO

strakapoud jižní

Dendrocopos syriacus

SO

sýček obecný

Athene noctua

SO

volavka stříbřitá

Egretta garzetta

SO

žluva hajní

Oriolus oriolus

SO

čáp bílý

Ciconia ciconia

O

jestřáb lesní*

Accipiter gentilis

O

kormorán velký

Phalacrocorax carbo

O

krkavec velký*

Corvus corax

O - 30 -

© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



druh česky

druh latinsky

ochrana CZ

lejsek šedý

Muscicapa striata

O

moudivláček lužní

Remiz pendulinus

O

slavík obecný*

Luscinia megarhynchos

O

strakapoud prostřední

Dendrocopos medius

O

ťuhýk obecný*

Lanius collurio

O

ťuhýk šedý*

Lanius excubitor

O

Netopýři využívají stromy s dutinami jako úkryt, místo k rozmnožování i zimoviště. Na jejich přítomnost upozorní vyletování z dutin, případně zvukové projevy v dutině. Šance na jejich odhalení je nejvyšší za teplých nocí ve večerních hodinách, kdy jsou aktivní a vyletují z dutin. V zimě (říjen až březen) je šance na odhalení jejich přítomnosti malá, i když strom využívají (možností je využití kamery, s níž lze nahlédnout do dutin). Netopýři využívají dutiny různých velikostí, od drobných po rozsáhlé, některé druhy pak i štěrbiny pod odchlíplou kůrou apod. Stromy využívá jen menší část druhů, ale všechny patří mezi ZCHD. Kromě netopýrů využívají stromy i další druhy savců, plši a veverka (viz tabulka).

druh česky

druh latinsky

ochrana CZ

netopýr brvitý*

Myotis emarginatus

KO

netopýr černý

Barbastella barbastellus

KO

netopýr pobřežní*

Myotis dasycneme

KO

netopýr velký

Myotis myotis

KO

plch zahradní*

Eliomys quercinus

KO

netopýr ostrouchý

Myotis oxygnathus

SO

netopýři (ostatní druhy)

Microchiroptera

SO

plch lesní*

Dryomys nitedula

SO

plšík lískový

Muscardinus avellanarius

SO

plch velký

Glis glis

O

veverka obecná

Sciurus vulgarit

O

Hmyz stromy využívá ke svému vývoji – vyvíjejí se v nich jeho larvy. Pozornost je třeba věnovat zejména starým listnatým dřevinám, hlavně dubům, lipám nebo jilmům. Nejvíce ZCHD je vázáno na dutiny s trouchem, ale řada druhů obývá i jiné mikrohabitaty. Přítomnost dutinových druhů prozradí nález většího válečkovitého trusu (páchník, zlatohlávci), případně zbytků broučích těl (páchník, zlatohlávci, kovaříci). Trus i zbytky těl mohou být nalézány jak v dostupných dutinách, tak u paty stromu, kam z dutin (i těch nepřístupných) vypadávají. Přítomnost tesaříků (obrovský, drsnorohý) prozradí velké výletové otvory a charakteristické požerky. Potvrzení výskytu některých druhů je ale poměrně obtížné. Většina ZCHD hmyzu vázaného na stojící stromy žije v nejteplejších územích naší republiky (jižní Morava, Polabí, - 31 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



střední Čechy), jinde je pravděpodobnost jejich výskytu jen malá. Přehled ZCHD taxonů uvádí tabulka.

druh česky

druh latinsky

ochrana CZ

krasec dubový

Eurythyrea quercus

KO

krasec uherský*

Anthaxia hungarica

KO

tesařík alpský*

Rosalia alpina

KO

tesařík drsnorohý

Megopis scabricornis

KO

kovařík rezavý

Elater ferrugineus

SO

lesák rumělkový

Cucujus cinnaberinus

SO

páchník hnědý

Osmoderma barnabita

SO

tesařík obrovský

Cerambyx cerdo

SO

zdobenec

Gnorimus sp.

SO

kovařík

Lacon sp.

O

kozlíček jilmový*

Saperda punctata

O

nosorožík kapucínek

Oryctes nasicornis

O

roháč obecný

Lucanus cervus

O

zdobenec

Trichius sp.

O

zlatohlávek skvostný

Potosia aeruginosa

O

Houby využívají stromy především jako zdroj organické hmoty, mykorhizního partnera či na nich parazitují. Saprotrofní druhy hub rozkládají mrtvou organickou hmotu, zejména dřevo (lignikolní houby), tyto druhy hub jsou závislé na přítomnosti substrátu živné dřeviny, což může být větev, kořen či pařez v různém stádiu rozkladu. Mykorhizní houby žijí v symbióze se stromy nebo keři a jejich přítomnost je závislá na přítomnosti hostitelské rostliny. Dojde-li k pokácení stromu či keře, dochází i k vymizení mykorhizní houby. V tabulce lze nalézt druhy, které by mohly být ovlivněny péčí o mimolesní zeleň. druh česky

druh latinsky

ochrana CZ

hřib moravský

Boletus moravicus

KO

hřib královský

Boletus regius

KO

muchomůrka Vittadiniho

Amanita vittadinii

KO

lošáček statný

Phellodon confluens

KO

kukmák dřevní

Volvariella caesiotincta SO

Vysvětlivky:

KO – kriticky ohrožený druh SO – silně ohrožený druh O – ohrožený druh * pouze výjimečný výskyt - 32 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



Příloha č. 3 Taxonomická nomenklatura dle Mezinárodního kódu botanické nomenklatury. Rodové jméno (rod - genus) Odborný (latinský) název psaný s velkým počátečním písmenem. Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem. Druhové jméno (druh - species) Odborný (latinský) název psaný vždy s malým počátečním písmenem. Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem s výjimkou případů, kdy je rostlina pojmenovaná vlastním jménem osoby; v takových případech se píše s prvním písmenem velkým. Kultivar (forma, poddruh, varieta) Binomická jména druhů mohou být doplněna o epiteton poddruhu, variety nebo formy, pokud byl u konkrétního druhu některý z těchto taxonů rozlišen a platně popsán (např. Tilia platyphyllos subsp. cordifolia). Jmenosloví kulturních rostlin je kodifikováno prostřednictvím International Code of Nomenclature for Cultivated Plants. Mezi základní pravidla pro formu psaní kultivarových epitet (tedy jmen kultivarů) patří jejich nelatinská podoba a nezbytnost jejich připojení k akceptovanému botanickému vědeckému, tedy latinskému jménu. V praxi se tedy kultivarová epiteta připojují nejčastěji za jména druhů, ale lze je připojit přímo za jméno rodu (pokud bližší zařazení není známo nebo dotyčný kultivar vznikl vyšlechtěním z více druhů), případně za jméno vnitrodruhového taxonu (poddruhu nebo variety), který však bývá v praxi obvykle vynecháván. Další důležité pravidlo striktně určuje používat velká začáteční písmena každého slova epiteta (kromě spojek a předložek). Označení kultivaru je dnes povoleno pouze apostrofy těsně před a těsně za epitetem, a to buď rovnými ('.....') nebo ve formě jednoduchých horních uvozovek (‘.....’), zatímco označení dvojitými uvozovkami (''.....'' nebo ”.....”) nebo zkratkou ”cv.”, případně ”var.” by nemělo být používáno. Označení kříženců Taxony rostlin považované za křížence, resp. taxony hybridního původu se označují nejčastěji matematickým symbolem násobení ”×” umístěným podle taxonomické úrovně a formy označení (druhým, méně obvyklým způsobem je připojení řecké předpony ”notho-” před označení úrovně taxonu, např. nothospecies pro křížence mezi dvěma druhy). Pravidla nomenklatury akceptují dvě formy označení kříženců: jednak tzv. hybridní formuli, která vznikne pouhým vložením symbolu ”×” mezi jména předpokládaných rodičů křížence [např. Populus alba L. × P. tremula L. nebo Pyrus communis L. × Sorbus aria (L.) Crantz], a jednak binární hybridní jméno [pro tytéž příklady viz Populus × canescens (Aiton) J. E. Smith, resp. ×Sorbopyrus auricularis (Knoop) C. K. Schneider], jehož vytvoření se řídí stejnými pravidly jako u vědeckých jmen nehybridních taxonů. Od r. 2006 má být symbol ”×” nebo písmeno ”x” vždy oddělen mezerou od prvního písmene následujícího jména nebo epiteta. - 33 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



Zkratka autora pojmenování Zkratky se používají u starších známých autorů a jejich forma je v dnešní době ve vědeckých pracích vyžadována v souladu s dílem ”Brummitt & Powell: Authors of plant names, Kew, 1992”. Vědecká jména rostlin nemusí být vždy psána s jejich autory – je to vyžadováno jen v taxonomických nebo nomenklatorických pracích a tam, kde by vynechání autorství mohlo způsobit zmatek. Ostatní Ustálil se zvyk psát v tištěných textech vědecká jména rostlin – na rozdíl od jmen kultivarů – kurzivou (kromě označení úrovní taxonů).



Příloha č. 4


Perspektiva stromu – popis jednotlivých stupňů

a dlouhodobě perspektivní Strom na stanovišti vhodný a udržitelný v horizontu desetiletí. b krátkodobě perspektivní Strom na stanovišti dočasně udržitelný, případně ve stavu, kdy nelze očekávat dlouhodobou perspektivu. c neperspektivní Strom na stanovišti nevhodný, případně s velmi krátkou předpokládanou dobou přežití.



Příloha č. 5 1


Fyziologické stáří – popis jednotlivých stupňů

mladý jedinec ve fázi aklimatizace

Semenáč s výškou do 1 m odrůstající konkurenci trav a keřů nebo nově vysazený strom ve fázi procesu ujímání. 2

aklimatizovaný mladý strom

Mladý ujmutý jedinec ve fázi utváření architektury koruny do doby ukončení provádění výchovného řezu – S-RV dle SPPK A02 002 – Řez stromů. 3

dospívající jedinec

Dospívající jedinec od fáze ukončení výchovného řezu s trvající preferencí výškového přírůstu. 4

dospělý jedinec

Dospělý strom s většinově ukončenou fází výškového přírůstu. 5

senescentní jedinec

Strom vykazující známky senescence – obvodové odumírání koruny s nahrazováním asimilačního aparátu vývojem sekundárního obrostu níže v koruně, patrné známky osídlení dalšími organismy, podíl odumřelého a rozkládajícího se dřeva v koruně a častá přítomnost prvků se zvýšeným biologickým potenciálem (viz 8.2.4).



Příloha č. 6 1


Vitalita – popis jednotlivých stupňů

výborná až mírně snížená • • • • • •

hustě olistěná kompaktní koruna, bez známek prosychání na periferii (možné výjimky při růstu v částečném zástinu), ve vrcholové partii dlouhodobý vývoj makroblastů z vrcholového i postranních pupenů (bez výjimky u jedinců s fyziologickým stářím 1-3), bez vývoje sekundárních výhonů (možné výjimky při výrazné změně poměrů osvětlení – redukce koruny, uvolnění z porostu apod.), u stálezelených jehličnanů počet ročníků jehličí odpovídající taxonu, vývoj kalusu a ránového dřeva (druhově specifické), event. reakčního dřeva. zřetelně snížená

2 • • • • • • 3

patrná defoliace koruny s její možnou fragmentací na periferii, prosychání bočních partií koruny nevyvolané zástinem s tendencí jejího dalšího prosychání (většinou se netýká vrcholové partie), ve vrcholové partii koruny častý vývoj brachyblastů z postranních pupenů, možný spontánní vývoj sekundárních výhonů v koruně, na kmeni či v okolí báze kmene i bez změn stanoviště, snížený počet ročníků jehličí u stálezelených jehličnanů, snížený vývoj kalusu a ránového dřeva (druhově specifické), event. reakčního dřeva. výrazně snížená

• • • • • 4

významná defoliace koruny (až do cca 50 %), koruna významně fragmentovaná, dynamické prosychání nevyvolané zástinem s tendencí dalšího sestupu; často suchá vrcholová partie koruny, brachyblasty se vyvíjí jak z postranních, tak i z vrcholových pupenů, u stálezelených jehličnanů pouze 1-2 ročníky jehličí. zbytková

• • 5

defoliace koruny významně nad 50 %, pouze některé části koruny vykazují živý asimilační aparát, většina koruny odumřelá. suchý strom

•

zcela odumřelý jedinec.



Příloha č. 7 1


Zdravotní stav – popis jednotlivých stupňů

výborný až dobrý • • • •

2

bez patrných mechanických poškození kmene a silnějších větví (možná přítomnost ran po vhodně prováděném řezu), bez přítomnosti silných suchých větví v koruně (nad 50 mm), žádné symptomy infekce dřevními houbami (výjimečně možná přítomnost saprofytů na odumřelém dřevě), případné defektní větvení (i v kosterním větvení) pouze ve stádiu vývoje. zhoršený

• • • • • • • •

možná přítomnost poškození na kmeni či větší poškození větví, patrné symptomy infekce dřevními houbami v počátečních fázích vývoje, možná přítomnost silných suchých větví, vylomené či zlomené silnější větve, možná přítomnost ojedinělých výletových otvorů v koruně, vyvíjející se defektní větvení (tlaková vidlice) v kosterním větvení, možná přítomnost trhlin na kmeni či v kosterních větvích, možná přítomnost „rakovinných“ útvarů, nerovnovážný přírůst podnože a roubu, případně patrná inkonzistence v oblasti spoje. výrazně zhoršený

3 • • • • • •

mechanická poškození kmene se symptomy aktivně probíhající infekce dřevními houbami, rozsáhlejší dutiny, významnější výskyt výletových otvorů ve více úrovních, rozsáhlejší symptomy infekce po délce kosterních větví, odlomená část koruny, vyvinuté tlakové vidlice v kosterním větvení či ve větvení silných větví, podezření na zásah do mechanicky významného kořenového talíře.

Jednotlivé zásadní defekty se nevyskytují ve vzájemné kombinaci. Při souběhu více než 2 výše popsaných defektů přechod na zdravotní stav 4. 4

silně narušený • • • • •

rozsáhlé dutiny ve kmeni symptomy infekce či rozsáhlého mechanického narušení mechanicky významného kořenového talíře, vyvinuté tlakové vidlice s prasklinami či se symptomy infekce dřevními houbami, odlomená podstatná část koruny, stromy se zásadně zhoršenou perspektivou v důsledku mechanických poškození.

Obecně se jedná o souběh více závažných defektů. 5

havarijní/rozpadlý strom •

celkově se rozpadající či rozpadlý strom (torzo). - 38 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


Příloha č. 8


Stabilita – popis jednotlivých stupňů

Hodnotí se výhradně staticky významné defekty, mezi něž řadíme především: • přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení apod.), • symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem, • přítomnost dutin a výletových otvorů, • habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna), • výskyt přerostlých sekundárních výhonů, • trhliny v hlavních nosných částech stromu, • nekompenzovaný náklon kmene, • symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného kořenového prostoru. 1

výborná až dobrá •

2

zhoršená • •

3

přítomné staticky významných defektů ve fázi vývoje, dosud bez předpokládaného rizika selhání, rozsah defektů lze většinou řešit běžnými pěstebními zásahy bez nutnosti speciálních zásahů stabilizačních. výrazně zhoršená

• • •

4

zjištěný výskyt jednoho vyvinutého defektu s předpokládaným vlivem na pravděpodobnost selhání stromu, možný výskyt více staticky významných defektů ve fázi vývoje, často nutná realizace speciálního stabilizačního zásahu (stabilizační řezy, bezpečnostní vazby apod.). silně narušená

• • •

5

zjištěný souběh několika vyvinutých staticky významných defektů, nutná realizace speciálního stabilizačního zásahu s alternativou kácení stromu, stabilizační zásahy je nutné realizovat v takovém rozsahu, že sekundárně často negativně ovlivňují perspektivu jedince. havarijní strom

• •

6

bez zjištěného výskytu staticky významných defektů.

stromy, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu6, stabilizaci nelze provést pomocí nedestruktivního pěstebního zásahu.

Viz §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. - 39 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


Příloha č. 9


Technologie zásahů na dřevinách

Řez stromů (A02 002 – Řez stromů) Kód

Název technologie

Poznámka

S-RZK

Řez zapěstování koruny

S-RK


S-RV

Řez výchovný

S-RZ

Řez zdravotní

S-RB

Řez bezpečnostní

S-RLSP



S-RLLR



S-RLPV

Úprava průjezdného či průchozího profilu

S-OV

Odstranění výmladků

S-RO

Redukce obvodová

Povinné uvedení rozsahu navrhované redukce

S-SSK

Stabilizace sekundární koruny


S-RS

Řez sesazovací


S-RTHL

Řez na hlavu

S-RTPP

Řez popouštěcí

S-RTZP

Řez živých plotů a stěn

Řez ovocných stromů (C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin) Kód

Název technologie

O-RK

Řez na korunku ovocných stromů

O-RV

Řez výchovný ovocných dřevin

O-RP

Řez ovocných dřevin prosvětlovací - průklest

O-RO

Řez opravný ovocných dřevin

O-RA

Řez ovocných dřevin zdravotní – asanační

O-OV

Odstranění vlků a výmladků ovocných dřevin

O-RZM

Řez ovocných dřevin zmlazovací mírný

O-RZS

Řez ovocných dřevin zmlazovací střední

O-RZH

Řez ovocných dřevin zmlazovací hluboký


Poznámka



Kácení stromů (A02 005 – Kácení stromů) Kód

Název technologie

Poznámka

S-KS

Kácení stromů volné


S-KSP

Kácení stromů s přetažením


S-KPV

Postupné kácení s volnou dopadovou plochou


S-KPP

Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše Povinné uvedení typu manipulace zbytků po kácení (vyklízení mechanizací či ručně).

S-OS

Odstranění pařezu seříznutím

S-OR

Odstranění pařezu ruční (klučením)

S-OK

Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací

S-OF

Odstranění pařezu frézováním

Ostatní typy zásahů (A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry, A02 006 - Ochrana stromů před úderem blesku, A02 007 - Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů, A02 009 Speciální ošetření stromů) Kód Název technologie Poznámka S-HRI

Instalace hromosvodu

Povinná příloha zpracované projektové dokumentace

S-HRK

Revizní kontrola již instalovaného hromosvodu

S-STR

Instalace/oprava zastřešení dutiny

S-OKT

Odstranění/oprava kotvení mladého stromu

S-OUV

Odstranění/oprava úvazku mladého stromu

S-TP

Přístrojový test stromu

S-TVV

Specializovaný průzkum stromu detailní ze Povinné uvedení zaměření průzkumu země

S-TVL

Specializovaný průzkum stromu detailní s Povinné uvedení zaměření průzkumu využitím lezecké techniky

S-VDD

Instalace dynamické vazby v dolní úrovni

Povinné uvedení počtu instalací

Povinné uvedení zaměření testu, případně konkrétní přístrojové metody dle kap. 9

Povinné uvedení počtu lan a dimenzování systému




S-VDH

Instalace dynamické vazby v horní úrovni

Povinné uvedení počtu lan a dimenzování systému

S-VSD

Instalace statické vazby v dolní úrovni

Povinné uvedení počtu lan, typu vazby a dimenzování systému

S-VSH

Instalace statické vazby v horní úrovni

Povinné uvedení počtu lan, typu vazby a dimenzování systému

S-VP

Instalace podpěry koruny či kosterních větví

Povinné uvedení počtu podpěr

S-VK

Detailní revize již instalované vazby s využitím lezecké techniky

Řez keřů (A02 002 – Výsadba a řez keřů a lián) Kód Název technologie K-RK


K-RV

Řez výchovný

K-RP

Průklest (prosvětlování)

K-RZ

Zmlazování (řez sesazovací)

K-RT

Řez tvarovací

K-R

Regulace růstu

K-Z

Zpětný řez

Poznámka

Zásahy ve skupinách stromů (A02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin) Kód Název technologie Poznámka SK-RV

Výchovný řez na stromech ve skupině

Povinné uvedení počtu a dimenzí stromů pro výchovný řez (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-RB

Bezpečnostní řez na stromech s cílem pádu

Povinné uvedení počtu stromů pro bezpečnostní řez (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-RLPV Lokální redukce pro zajištění Povinné uvedení počtu stromů pro podchodné/podjezdné výšky stromů ve skupině lokální redukci (není součástí dendrologického průzkumu) SK-KK

Kompletní vykácení skupiny stromů

Povinné uvedení počtu stromů (není součástí dendrologického průzkumu)

SK-KS

Vykácení pouze suchých a silně poškozených stromů


SK-PN

Probírka/prořezávka s negativním výběrem




SK-PP


Probírka/prořezávka s pozitivním výběrem




Příloha č. 10

0


Naléhavost zásahu – popis jednotlivých stupňů

zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení

Jedná se o zásahy, řešící především provozní bezpečnost stanoviště. Typicky se jedná o návrhy kácení stromů, u nichž stav zřejmě a bezprostředně ohrožuje okolí. Může se jednat i o návrhy bezodkladného provedení bezpečnostních či stabilizačních řezů (viz SPPK A02 002 – Řez stromů). 1

realizovat v první etapě prací

Zásahy s vysokou prioritou, realizované jak pro zajištění provozní bezpečnosti stanoviště, tak i z pohledu udržení kontinuity pěstební péče. 2

realizovat ve druhé etapě prací

Zásahy potřebné, ovšem bez zásadní priority. Většinou se jedná o pěstební opatření vhodná k realizaci, ale bez prioritního příznaku. 3

realizovat ve třetí etapě prací

Zásahy navržené k provedení v delším časovém horizontu. Provádějí se až po realizaci všech předchozích naléhavostních tříd. Často se jedná o případy, kdy pěstební zásah byl proveden nedávno. Především u tvarovacích řezů a bezpečnostních vazeb je třeba dbát na pravidelné opakování zásahu definovaného intervalem opakování.



Příloha č. 11


Metody stanovení souřadnic stromu/skupiny

Přesná lokalizace stromů je jedním ze základních předpokladů při posuzování zdravotního stavu stromu a plánování následných zásahů. Správná lokalizace nejen usnadňuje následnou péči o dřevinu, ale především je důležitá s ohledem na majetkové poměry, neboť jednoznačné polohové určení stromu rovněž jednoznačně identifikuje majitele v katastru nemovitostí. V současnosti je lokalizaci možné provádět celou řadou metod, které mají různou výslednou přesnost i časovou náročnost sběru a zpracování dat. Mezi základní metody lokalizace patří: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Ruční zakreslení polohy do mapy či ortofotosnímku, Geodetické zaměření stromu, GNSS měření, Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování, Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV), Kombinace metod.

1. Ruční zakreslení do mapy či ortofotosnímku Nejjednodušším způsobem lokalizace stromu je ruční zakreslení polohy stromu do papírového mapového podkladu (základní či topografické mapy) na základě pouze subjektivní lokalizace polohy stromu oproti okolním objektům (komunikace, budovy). Tato metoda je časově velmi nenáročná, její nevýhodou je však nižší přesnost. Při digitálním zpracování dat se zvyšuje časová náročnost vzhledem k nutnosti následného překreslení pomocí ruční digitalizace v počítači nad mapovým podkladem. Sbíraná data je nutné zapisovat rovněž v papírové podobě a poté převádět do digitální databáze. Vyšší přesnosti je možné dosáhnout při zakreslení polohy stromů do leteckých ortofotosnímků, které v současnosti jsou dostupné ve velkém rozlišení pro celé území naší republiky a umožňují přesnou lokalizaci stromů. Opět je zde nutná digitalizace v počítači a ruční editace databáze. Shrnutí: • • • •

časová náročnost – malá v terénu, velká v kanceláři, přesnost – malá - cca 5 až 10 metrů (v případě mapových podkladů), velká – 1 až 3 metry (v případě ortofotomap), nároky na uživatele – malé, cena – velmi malá.

2. Geodetické zaměření Geodetické měření je založeno na použití geodetických měřících přístrojů, nejčastěji tzv. totálních stanic. Princip měření vychází většinou z tzv. polárního měření (měření horizontálního úhlu a vzdálenosti) z předem zaměřené sítě geodetických bodů (stanovisek). Metoda vykazuje velkou přesnost polohového určení, její nevýhodou je však velká časová náročnost a rovněž vysoké nároky na znalost metod měření a ovládání přístrojů. Metoda nalezne uplatnění pouze v případě zaměřování větších celků s hustým porostem (např. parky a lesoparky), kde jiné metody nedosahují dostatečné přesnosti. Metoda rovněž vyžaduje dvojí zápis databáze dřevin (zápis na papír v terénu, editace v počítači). - 45 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



Shrnutí: • časová náročnost – velká v terénu, střední v kanceláři, • přesnost – velmi velká - cca cm až dm, • nároky na uživatele – velmi velké, • cena – velmi velká. 3. GNSS měření Metoda je založena na použití GNSS přístrojů (Globálních Navigačních Satelitních Systémů – nejčastěji GPS a GLONASS). Přesnost metody závisí na typu použitého přístroje (kódové versus fázové měření, jednofrekvenční a vícefrekvenční přístroje aj.) a pohybuje se od řádu centimetrů až po několik metrů. Hlavním negativem při zaměřování dřevin je vždy přítomné stínění signálu korunou stromu. Výhodou metody je dnes již běžná možnost zadávání atributů k měřeným objektům, což urychluje tvorbu databáze a snižuje časovou náročnost při kancelářském zpracování. Shrnutí: • časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři, • přesnost – různá dle typu přístroje – od cm až po několik metrů, • nároky na uživatele – střední, • cena – různá dle typu přístroje a softwaru na zpracování dat. 4. Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování Lokalizace je založena na automatizované identifikaci stromů a jejich vrcholů pomocí analýzy dat leteckého laserového skenování. Výhodou metody je přesná identifikace vrcholů stromů, zároveň je však možné přímo velmi přesně získat i informaci o výškách dřevin či tvaru koruny. Nevýhodou jsou velké nároky na zpracování dat a také vyšší cena dat samotných. Uplatnění však může nalézt při mapování vegetace na územích větších obcí a měst. Shrnutí: • • • •

časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři, přesnost – cca 1 metr, nároky na uživatele – velmi velké, cena – velmi velká (s dostupností dat bude rychle klesat).

5. Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV) Bezpilotní létající prostředky (UAV – Unmanned aircraft vehicles) představují rychle se rozvíjející segment využitelný rovněž pro lokalizaci stromů. Princip spočívá v tvorbě detailních ortofotosnímků a digitálního modelu povrchu ze stereofotogrammetricky pořízených snímků a následném zpracování v prostředí GIS. Zpracování je poté obdobné jako v případě leteckého laserového skenování – identifikace stromů, jejich výšky, tvaru koruny aj. Přesnost metody je závislá na výšce letu UAV a pohybuje se v řádu decimetrů. Shrnutí: • • • •

časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři, přesnost – do 1 metru, nároky na uživatele – velmi velké, cena – velmi velká (s rozvojem technologie bude rychle klesat). - 46 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



6. Kombinace metod Kromě výše zmíněných metod je možné využívat jejich kombinace. Z hlediska přesnosti i časové náročnosti se jeví stále jako nejefektivnější způsob kombinace měření pomocí GNSS (s tvorbou digitální databáze v terénu – zápis atributů do přístroje) s následným zpřesněním polohy na podkladu ortofotosnímků. Tato kombinace poskytuje jednak rychlou lokalizaci v terénu a stejně tak i rychlý převod do počítače a po ruční úpravě polohy nad ortofotosnímkem také ve výsledku dostatečnou přesnost. Zároveň metoda neklade velké nároky na uživatele, na přístrojové vybavení (stačí běžný turistický GNSS přístroj nebo mobilní telefon) a kancelářský software. Shrnutí: • • • •

časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři, přesnost – do 1 - 3 metry, nároky na uživatele – malé, cena – malá.



Příloha č. 12 1


Sadovnická hodnota – popis jednotlivých stupňů

jedinec velmi hodnotný

Typický či požadovaný habitus (neovlivněný zápojem ani jinak), již vzrostlé, zcela zdravé a nepoškozené, plně vitální a dlouhodobě perspektivní exempláře. 2

jedinec nadprůměrně hodnotný

Oproti předchozí kategorii mají určité nedostatky, které však významněji nesnižují jejich hodnotu. Jsou alespoň polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti (počátek plné funkčnosti). Dlouhodobě perspektivní. 3

jedinec průměrně hodnotný

Habitus se může I významně odchylovat od normálu (v důsledku zápoje a podobně), případně poškození nebo výskyt chorob a škůdců podstatně neovlivňuje jejich vitalitu. Střednědobě až dlouhodobě perspektivní. Do této kategorie jsou řazeny i mladé, plně vitální dřeviny s typickým či požadovaným habitem, které zatím nedosáhly přibližně polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti, respektive počátku plné funkčnosti. 4

jedinec podprůměrně hodnotný

V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je podstatně snížená vitalita, pravděpodobná je jen krátkodobá existence (přibližně 20 až 25 let) v přijatelném stavu. 5

jedinec velmi málo hodnotný

V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je natolik snížená vitalita, že chybí předpoklady byť jen krátkodobé existence. Do této kategorie jsou řazeny I exempláře, které je třeba okamžitě odstranit z bezpečnostních a fytopatologických důvodů (nebezpečné choroby).

Zpracováno dle: Pejchal, M., Šimek, P. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče. Mendelova univerzita v Brně: Lednice, 2012.



Příloha č. 13


Mapa větrných oblastí na území ČR

Zpracováno dle ČSN EN 1991-1-4



Příloha č. 14


Anotace přístrojových metod hodnocení stavu stromů

Metoda

Popis metody

Seznam přístrojů Arborsonic Decay Detector, Pundit, Fakopp Timer

Akustická měření

Metoda je založena na měření rychlosti průchodu akustického signálu materiálem, přičemž se předpokládá, že u dutého průřezu se výrazně prodlužuje dráha, kterou musí signál urazit, a tudíž klesá rychlost. Také změna vlastností materiálu působená rozkladem se projeví zpomalením signálu. Jeho rychlost je přímo úměrná tuhosti materiálu a nepřímo úměrná hustotě. Metody měří rychlost na přímce mezi dvěma body a jejich vypovídací schopnost je tudíž omezená. Tento nedostatek byl odstraněn použitím akustické tomografie.

Akustická tomografie

Tato metoda na základě série měření rychlostí Arbotom, zvuku ve dřevě stromu sestavuje plošný obraz Fakopp a měřeného průřezu, čímž je umožněna jednodušší Picus interpretace měřených dat. Naměřené hodnoty je možné sestavit i do pseudo 3D snímku. Nejedná se o 3D měření.

Oblast hodnocení Strukturální intaktnost větví, kmene

Strukturální intaktnost větví, kmene

Metoda je vhodná pro detekci dutin ve kmeni a větších větvích. Její přesnost závisí na počtu snímačů a obvodu a tvaru kmene. Čím hustější je síť měření, tím přesnější je detekce. Členité průřezy se obtížně měří. Metoda obtížně interpretuje dutiny s výrazně lineárním charakterem (zarostlá tlaková vidlice), vrstvy suchého dřeva ve stromě (má vysokou hustotu a tuhost, tudíž i rychlost je v těchto částech vyšší), určitým problémem může být i obsah volné vody v narušeném dřevě, který může maskovat defekt. Úpravou metody za využití speciálních snímačů je možné i měření rozložení (architektury) kořenového systému. V tomto případě nedochází k analýze integrity kořenů, ale pouze ke zjišťování jejich prostorového rozložení. Metoda je běžně používána je ověřená. Elektrická impedanční tomografie

Principem metody je měření odporu v různých Picus oblastech průřezu. Na základě měření je Treetronic vypočítávána distribuce vodivosti, resp. odporu v průřezu. Ta je vázána na vlhkost a na obsah volných iontů. K interpretaci je nutná znalost distribuce vodivosti po průřezu u zdravého jedince, protože jednotlivé druhy se navzájem liší a není možné vytvořit jediné obecně platné pravidlo k interpretaci. Metoda je do značné míry koncipována jako pomocná k akustické tomografii, případně jiné metodě a její samostatné použití je možné jen u - 50 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Strukturální intaktnost větví, kmene



vybraných taxonů. Radar – GPR

Tato metoda umožňuje na základě průniku rádiového signálu detekovat jak defekty ve kmeni tak i distribuci kořenového systému. Přístroje jsou v závislosti na požadované hloubce měření schopny detekovat kořeny do průměru cca 1 cm.

Rozložení kořenového systému

Nevýhodou metody při detekci kořenů je její neschopnost identifikovat rozdíly mezi kořeny a jinými objekty a nemožnost měřit kvalitativní stav kořenů. Ve skeletnatých půdách nebo v urbánních půdách tak může snadno dojít k chybnému měření. Přesto lze metodu považovat za vhodnou pro měření rozsahu kořenového systému. Penetrometrická měření

Principem metody je měření příkonu nutného k Resistograph, průniku tenkého vrtáku dřevem. Čím větší je Sibbert, hustota dřeva, tím větší příkon je třeba pro udržení MicroProbe konstantní rychlosti pronikání.

–-

Tato metoda dokáže mapovat změny hustoty v měřené oblasti, a to s přesností až 1/100 mm. U druhů s výraznými letokruhy je tedy možné i provedení letokruhové analýzy naměřených dat. Detekce případné hniloby je snadná a rychlá. Přístroje mohou mít kompaktní rozměry a lze je tudíž použít i při výstupu do koruny pomocí lanové techniky. Nevýhodou je omezená vypovídací hodnota měření (měření probíhá pouze po linii a nelze jej generalizovat na celý průřez). Tenký vrták snadno sjede po sucích či vrstvě letního dřeva, pokud k němu přichází v nevhodném úhlu, a měření pak není lineární, ale probíhá po obtížně specifikovatelné křivce. Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě měření není její používání u nás doporučované pro testování živých stromů. Vyhodnocování vývrtů

Určitou modifikací předchozí metody je Fractometer interpretace stavu vývrtů, odebraných přírůstovým nebozezem. Zde lze snadno detekovat dutiny a hnilobu, je možné i stanovit materiálové konstanty dřeva (např. přístrojem Fractometer, na univerzálním zkušebním stroji). Nedochází k deformaci dráhy vrtáku, vzniklý otvor je však mnohem větší (1 cm).

–--

Vzhledem k destruktivitě měření není používání metody u nás doporučované pro testování živých stromů. Dendrochronologická analýza

Další variantou hodnocení odebraných vývrtů je dendrochronologie – metoda založená na měření šířek letokruhů. Základním účelem je přesné stanovení stáří jednotlivých letokruhů a tedy i stáří

TimeTable Series, LINTAB, WinDENDR


–-



stromu. Detailní kvantitativní a kvalitativní O, Coreanalýza dále přináší informace o aktivitě v Microtome jednotlivých letech, vývoji reakčního dřeva, vlivům okolního prostředí apod. Výhodou je možnost interpretace a datování vlivu různých faktorů ovlivňujících vitalitu dřevin. Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě měření není její používání u nás doporučované pro testování živých stromů s interními defekty. Snímání struktury stromu laserovým paprskem (LIDAR)

Metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu rychlosti odraženého pulsu laserového paprsku od snímaného objektu. Výsledkem je mračno bodů, které se po zpracování může interpolovat do podoby digitálního modelu povrchu či 3D modelů budov a jiných objektů. Lze jej použít ke zjišťování objemu biomasy, geometrie kmene a větví. Při letecké aplikaci může být použito k zjišťování výšek v rozlehlých porostech a zjišťování dalších dendrometrických parametrů (objem koruny). Metoda je nákladná a její užití v současné době spočívá spíše ve vědeckých aplikacích.

Gazometrické metody měření fotosyntézy, respirace a transpirace

Metoda je založena na analýze absorpce LI-6400 (LI- Fotozyntéza infračerveného světla s různou vlnovou délkou u COR) plynů složených z atomů více různých prvků (CO2 , H2O, NH3, CO, N2O, NO, SO2, HCN). Každý plyn absorbuje záření a specifické délce. Molekuly složené ze dvou stejných atomů (např. O2, N2) toto záření neabsorbují, a tudíž nepřekáží při stanovení koncentrace heteroatomických molekul.

Tahová zkouška

Tato metoda je zaměřena na zjištění funkční Picus dostatečnosti stromu v oblasti mechanické TreeQinetic stability. Skládá se ze tří kroků – zátěžové analýzy, měření a interpretace dat. V rámci zátěžové analýzy je stanoveno potenciální zatížení působící na strom při zvolené rychlosti větru. Vlastní měření sestává z umělého zatížení stromu tahovou silou, přičemž je simultánně měřena působící síla, přetvoření (deformace) kmene a náklon kmene na bázi. Tato data jsou extrapolována na hodnotu potenciálního zatížení, přičemž je stanovena odolnost stromu proti zlomu a vývratu a to na základě porovnání potenciální deformace s limitní deformací a potenciálního náklonu s tzv. všeobecnou vývratovou křivkou. Výhodou je stanovení přímo pravděpodobnosti selhání, resp. odolnosti vůči selhání vývratem či zlomem. Metoda neumožňuje podrobnou lokalizaci dutin a zjišťování jejich rozsahu, stejně tak neumožňuje detekci distribuce kořenů. - 52 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Geometrie stromu, biometrická data.

Strukturální intaktnost kmene a kořenového systému



Měření absorpční Je založeno na měření impedance stromu a půdy. plochy kořenů Ta je měřena mezi kmenem a posuvnou sondou, která je postupně umísťována v různé vzdálenosti od kmene. Metoda je určena pro spíše vědecké účely. Praktické použití je omezeno poměrně značnou destruktivitou (montáž – zatloukání sond do kmene) a nutností volného povrchu půdy pro zatlačování posuvné elektrody. Měření transpiračního toku

Existuje několik principů měření transpiračního toku. Naměřené hodnoty umožní stanovit radiální profily transpiračního toku, spotřebu vody, dynamiku proudění, ohrožení suchem či zamokřením a podíl čerpání vody z povrchových a hlubokých vrstev půdy. Metody jsou vesměs založeny na měření šíření nebo přenosu tepla: metoda tepelného pulsu (HPV) metoda tepelné bilance (SHB, THB), metoda rozptylu tepla (HD), metoda deformace tepelného pole (HFD), metoda poměru tepla (HR). Nevýhodou metod je jejich náročnost časová (měření zabere obvykle 24 hodin) a omezení na období s měřitelným transpiračním tokem. Metody jsou ve stádium ověřování a jsou využívány zejména pro vědecké účely.


Fyziologická vitalita, fyziologické poškození kořenového systému

Fyziologická vitalita, transpirace


Příloha č. 15


Příklady návrhu inventarizačních tabulek



Příloha č. 16


Jednotný databázový model inventarizace stromů

<jmeno-inventarizace>Prštice <souradny-system>WGS 84 <jmeno-plochy>Za humny ZP1 <sklonitost-terenu> <strom> <poradove-cislo>1 POINT(49.114092 16.474245) Fraxinus excelsior 4321 57 52 54 <prumer-kmene>15 23 <spodni-okraj-koruny>3 <sirka-koruny>9 55 4 2 3 <stabilita>2 b 2014-08-01 <poznamka>Velmi hezký strom fotografie/ZP1/1-celkovy-pohled.jpg fotografie/ZP1/1-dutina.jpg S-RB 1 <poznamka> S-HRI 3 - 55 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



<poznamka>



Příloha č. 17


Ilustrace

Obr. 1 Měření dimenze kmene pomocí obvodového pásma (4.2.4).

Obr. 2 Měření dimenze kmene pomocí průměrky (4.2.5).




Obr. 3 Měření výšky stromu na rovině pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti trojúhelníku. Naměřené rozměry se sčítají (4.3.3).

Obr. 4 Měření výšky stromu ve svahu pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti trojúhelníku. Naměřené rozměry se odčítají (4.3.3).




Obr. 5 Měření výšky stromu v případě nerovnoměrně rozložené koruny. Měří se vždy kolmá vzdálenost mezi úrovní paty kmene a nejvyšším bodem v koruně (4.3).

Obr. 6 Měření výšky nakloněného stromu. Měření v ose vychýlení zkresluje výšku stromu (A, B). Je vhodné měřit výšku stromu kolmo na směr vychýlení. (4.3.3).

A

B




Obr. 7 Měření spodního okraje koruny (4.4.2).

Obr. 8 Stanovení spodního okraje koruny v případě nepravidelné koruny (4.4.2).




Obr. 9 Měření šířky koruny (4.5.1).

Obr. 10 Měření šířky koruny v případě asymetrické koruny (4.5.1).




Příloha č. 18 Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy) 00 00 001 01 01 001 01 002 01 003 02 02 001 02 002 02 003 02 004 02 005 02 006 02 007 02 008 02 009 02 010 02 011 03 03 001 03 002 03 003 03 004 03 005 03 006

Obecné Názvosloví Kontroly, hodnocení, plánování Hodnocení stavu stromů Ochrana dřevin při stavební činnosti Konflikt vegetace a staveb Technologické postupy Výsadba stromů Řez stromů Výsadba a řez keřů a lián Bezpečnostní vazby a podpěry Kácení stromů Ochrana stromů před úderem blesku Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů Zakládání a péče o porosty dřevin Speciální ošetření stromů Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury Bezpečnost při práci a ochrana zdraví Zajištění prostoru při arboristických operacích Ochranné prostředky při stromolezení Pracovní postupy při stromolezení a postupném kácení Práce s jednomužnou motorovou pilou Práce s hydraulickou plošinou Práce s jeřábem



© 2014 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Zemědělská 3 613 00 Brno

© 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Kaplanova 1931/1 148 00 Praha 11

SPPK A01 001 www.standardy.nature.cz 2014


STANDARDY PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU ARBORISTICKÉ STANDARDY ŘADA A

KÁCENÍ STROMŮ

SPPK A02 005:2014

Tree felling Baumfällung Tento standard je určen pro definici technických a technologických postupů při kácení stromů ve specifických podmínkách mimolesního prostředí.

Citované zdroje: ČSN 83 9001 (1999): Sadovnictví a krajinářství – Terminologie, základní odborné termíny a definice ČSN 83 9051 (2006): Technologie vegetačních úprav v krajině - Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2013 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení Nařízení EU č. 995/2010 o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh Nařízení vlády č. 28/2002 Sb. kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích Zpracování standardu: Pro AOPK ČR zpracovala v r. 2013 – 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně. Oponentské pracoviště: Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Autorský kolektiv: Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. (koordinátor), Ing. Adam Cach, Ladislav Kejha, Ing. Eva Mračanská, Ing. Pavel Nevrkla, Ing. Jiří Skotnica, Ing. Tomáš Šarapatka, Libor Švec, Tomáš Veverka Ilustrace: David Ladra Dokumentace ke zpracování standardu je dostupná v knihovně AOPK ČR. Standard schválen RNDr. František Pelc Ředitel AOPK ČR

Obsah 1. Účel a náplň standardu ....................................................................................................... 3 1.1 Účel standardu ......................................................................................................................................... 3 1.2 Kvalifikace .............................................................................................................................................. 3 1.3 Právní souvislosti ..................................................................................................................................... 4

2. Přípravné práce ................................................................................................................... 6 2.1 Kontrola stromu ....................................................................................................................................... 6 2.2 Pracovní prostor....................................................................................................................................... 7 2.3 Zajištění ústupové cesty........................................................................................................................... 7 2.4 Překážky .................................................................................................................................................. 7 2.5 Formální kontrola .................................................................................................................................... 7

3. Techniky kácení ................................................................................................................. 9 3.1 Obecné kácení ......................................................................................................................................... 9 3.1.1 Směrový zářez ...................................................................................................................................... 9 3.1.2 Směrový zásek ...................................................................................................................................... 9 3.1.3 Hlavní řez ............................................................................................................................................. 9 3.2 Kácení stromu s náklonem ve směru pádu .............................................................................................. 9 3.3 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu .......................................................................... 10 3.4. Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu .................................................................................. 10 3.5 Kácení stromů suchých a defektních ..................................................................................................... 10 3.6 Kácení vícekmenů ................................................................................................................................. 10 3.7 Postupné kácení ..................................................................................................................................... 10

4. Technologie kácení .......................................................................................................... 12 4.1 Volné kácení (S-KV) ............................................................................................................................. 12 4.2 Kácení s přetažením (S-KSP) ................................................................................................................ 12 4.3 Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV) ....................................................................... 12 4.4 Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP) ...................................................................... 12

5. Manipulace pokáceného stromu ....................................................................................... 13 5.1 Odvětvování .......................................................................................................................................... 13 5.2 Manipulace kmene a silných větví......................................................................................................... 13

6. Úprava prostoru po kácení ............................................................................................... 14 6.1 Odstranění pařezu .................................................................................................................................. 14 6.2. Odstranění pařezu seříznutím (S-OS) ................................................................................................... 14 6.3 Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR) ......................................................................................... 14 6.4 Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK) ..................................................................... 14 6.5 Odstranění pařezu frézováním (S-OF) ................................................................................................... 14 6.6 Úprava stanoviště .................................................................................................................................. 15

7. Převzetí práce ................................................................................................................... 16 7.1 Kontrola stanoviště ................................................................................................................................ 16 7.2 Vznik poškození .................................................................................................................................... 16

Příloha č. 1

Povolování kácení dřevin rostoucích mimo les........................................... 17

Příloha č. 2

Náležitosti rozhodnutí orgánu ochrany přírody .......................................... 19

Příloha č. 3

Rozpočtování souvisejících prací ................................................................ 20

Příloha č. 4

Ilustrace ....................................................................................................... 22

Příloha č. 5

Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu .................. (Arboristické standardy) .............................................................................. 27


SPPK 02 005:2014 Kácení stromů

1. Účel a náplň standardu 1.1 Účel standardu 1.1.1

Standard „Kácení stromů“ definuje technologické postupy spojené s kácením stromů především v podmínkách mimolesního prostředí. 1.1.2 Standard neobsahuje definice postupů ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a speciálních postupů, používaných při kácení, které jsou zaměřením dalších z řady oborových standardů: SPPK A03 001 Zajištění prostoru při arboristických operacích, SPPK A03 004 Práce s jednomužnou motorovou pilou, SPPK A03 005 Práce s hydraulickou plošinou, SPPK A03 006 Práce s jeřábem. 1.2 Kvalifikace 1.2.1

1.2.2

1.2.3

1.2.4 1.2.5 1.2.6

Kácení dřevin rostoucích mimo les často probíhá ve ztížených podmínkách, proto je nezbytné, aby veškeré operace spojené s kácením prováděla kompetentní osoba. Kácení dřevin v mimolesním prostředí je činnost odborná. Vlastníci či uživatelé pozemků, kteří si sami provádí kácení stromů, tak činí na vlastní nebezpečí za respektování zásad bezpečnosti práce a dodržování souvisejících zákonných a technických norem. Doporučenou kvalifikací za účelem posouzení důvodů kácení je splnění některé z následujících certifikačních zkoušek: • Český certifikovaný arborista – Konzultant2, • European Treeworker1, • Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci stromolezeckou technikou2. Při kácení stromů ze země je třeba respektovat nařízení vlády č. 28/2002 Sb. Při kácení stromů s využitím výškových technik je třeba respektovat nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící rizikové kácení stromů s využitím výškových technik je splnění některé z následujících certifikačních zkoušek: • Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci s plošinou2, • Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci stromolezeckou technikou1 • ISA Certified Tree Worker Aerial Lift Specialist®3 • ISA Certified Tree Worker Climber Specialist®2, • European Treeworker4, a podobně.

1

Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s. Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně 3 Certifikační program zajišťovaný International Society of Arboriculture 4 Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s. 2

-3© 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



1.3 Právní souvislosti 1.3.1

1.3.2

1.3.3

1.3.4

1.3.5

1.3.6

1.3.7

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů upravuje práva a povinnosti v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les a dále práva a povinnosti v souvislosti s náhradní výsadbou a odvody. Zákon je založen na principu, že kácení dřevin rostoucí mimo les zásadně podléhá povolovacímu režimu, resp., že ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení není třeba např. ke kácení dřevin se stanovenou velikostí nebo např. z důvodu ochrany života a zdraví. Zákon dále upravuje kácení památných a zvláště chráněných stromů. Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů blíže upřesňuje podmínky ochrany dřevin a zejména upravuje podmínky pro povolování kácení dřevin a definuje s kácením dřevin související pojmy. Dle vyhlášky tak není třeba povolení pro keře a mladé zapojené porosty stromů do 40 m2, pro dřeviny rostoucí na zahradách nebo pro dřeviny pěstované na pozemcích využívaných jako plantáž dřevin. Současně zpřísňuje ochranu zapojených porostů přesahujících 40 m2 a stromořadí. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů upravuje pravidla v souvislosti s kácením v lese, resp. na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Hospodaření v lese včetně kácení se řídí tzv. lesním hospodářským plánem, v případě menší rozlohy (do 50 ha) lesní hospodářskou osnovou, anebo na základě souhlasu odborného lesního hospodáře. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné upravuje možnost krajského úřadu po projednání s příslušnými úřady upravit podmínky kácení dřevin v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou, národní kulturní památkou nebo památkovou rezervací, památkovou zónou nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny pomocí plánů ochrany, které se vydávají formou opatření obecné povahy. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona může vodoprávní úřad vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku. Dále zákon zakotvuje povinnost správce vodního toku udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících a povinnost vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků strpět na svém pozemku břehové porosty. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů upravuje kácení dřevin na silničních pozemcích s ohledem na zákon č. 114/1992 Sb. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů dovoluje podnikateli zajišťující veřejnou komunikační síť na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat -4© 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


1.3.8

1.3.9


dřeviny ohrožující bezpeční a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení v souladu s podmínkami zákona č. 114/1992 Sb. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zakotvuje pravidlo, že má-li vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby soused stromy, které vysadil v těsné blízkosti společné hranice, takové stromy odstranil. Ovšem bude k tomu potřebovat povolení dle zákona č. 114/1992 Sb. Toto pravidlo se týká pouze stromů vysazených po účinnosti tohoto nového občanského zákoníku. Nařízení EU č. 995/2010 o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh. Každému, kdo uvádí dřevo a dřevařské výrobky na trhy EU, ukládá nařízení jako hlavní povinnost mít a pravidelně aktualizovat tzv. systém náležité péče. Ten obsahuje podle tyto tři prvky: přístup k informacím, které se týkají dodávek dříví na trh, posouzení rizik uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh, zmírnění zjištěného rizika v případě, že zjištěné riziko uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh není zanedbatelné.




2. Přípravné práce 2.0.

Přepočet tloušťky kmene ve výčetní výšce (1,3 m) na průměr kmene pařezu lze provést dle následujícího vzorce: kde: D1.3 je tloušťka kmene ve výčetní výšce a Dpařez je tloušťka kmene na pařezu. Výsledek se zaokrouhluje na celé centimetry

2.1 Kontrola stromu 2.1.1 2.1.2

2.1.3

2.1.4 2.1.5

2.1.6

Před zahájením kácení musí být provedena kontrola stromu a jeho okolí především z hlediska bezpečnosti práce. Kontrola okolí stromu zahrnuje: objekty stojící v okolí stromu (například stavební objekty, prvky veřejné technické a dopravní infrastruktury, ostatní stromy), provoz v okolí stromu, dostupnost pro mechanizaci, sklon a členitost terénu, únosnost jeho povrchu. Kontrola stromu zahrnuje kontrolu poškození stromu nebo jeho částí a růstové anomálie z hlediska namáhání jednotlivých částí při zvolené technologii kácení stromu (materiálové vlastnosti dřeva) a posouzení jejich vlivu: • zjištění taxonu stromu z hlediska mechanických vlastností dřeva, • zjištění těžiště stromu (vychýlení kmene, tvar a symetričnost koruny), • kontrola symptomů výskytu dřevokazných hub na bázi stromu a v jejím okolí, • kontrola báze stromu, kmene a kosterních větví z hlediska výskytu tlakových větvení, dutin, prasklin a podobně • přítomnost velkých zavěšených nebo suchých větví v koruně stromu, hrozících pádem, • zjištění přítomnosti bezpečnostní vazby v koruně stromu • další možná rizika. Kontrola důležitých klimatických podmínek na dobu provádění kácení (rozsah 3 dnů). Povinná je kontrola základních souvislostí ochrany přírody a krajiny: • zda se nejedná o památný strom, • zda se nejedná o chráněný druh stromů, • zda na stromě nehnízdí ptáci, či zda není evidentní přítomnost netopýrů, • zda není evidentní přítomnost zvláště chráněných druhů. Na základě kontroly se zvolí odpovídající pracovní postup (technologie kácení, nebo využití speciálních prostředků či mechanizmů – kmenový spínač, jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně).




2.2 Pracovní prostor 2.2.1 2.2.2 2.2.3

Zajištění pracovního prostoru při kácení stromů musí odpovídat nařízení vlády č. 591/2006 Sb., případně pro práci ve výškách č. 362/2005 Sb. Minimální ohrožený prostor činí dvojnásobek výšky stromu (Příloha č. 3, obr. 1). Specifické postupy zajišťování pracovního prostoru při realizaci arboristických prací jsou obsahem SPPK A03 001 - Zajištění prostoru při arboristických operacích.

2.3 Zajištění ústupové cesty 2.3.1 2.3.2

2.3.3 2.3.4 2.3.5

Na základě 2.1 proběhne volba optimálního směru pádu stromu. Pracovník musí před započetím kácení naplánovat ústupovou cestu (Příloha č. 3, obr. 2). Ústupová cesta bývá obvykle volena šikmo vzad od předpokládaného směru pádu stromu. Ústupová cesta musí být volná bez zjevných překážek (velkých větví, vysokých pařezů apod.). V případech, kdy průměr kmene ve výčetní výšce nedosahuje 150 mm, ústupová cesta zpravidla není nutná. V ostatních případech pokud není možná volba volné ústupové cesty, kácení probíhá technologií postupného kácení (viz 3.7).

2.4 Překážky 2.4.1 2.4.2

Překážkou při kácení se míní například komunikace, stavby, nadzemní inženýrské sítě, koruny a kmeny stromů v dopadovém prostoru. Poškoditelné objekty jsou před zahájením kácení v rámci možností odstraněny v prostoru do 2-násobku výšky káceného stromu. Možné je i jejich vhodné zabezpečení před poškozením.

2.5 Formální kontrola 2.5.1

2.5.2 2.5.3

Formální kontrola probíhá především v případech, kdy kácení probíhá na základě povolení rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Netýká se případů, kdy povolení není třeba (viz Příloha č. 1). Probíhá kontrola identifikace káceného stromu ověřením jeho lokalizace, taxonu a dimenze kmene. Je doporučené vyžádat si kopii rozhodnutí orgánu ochrany přírody a tyto kopie archivovat. -7© 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


2.5.5


Rozhodnutí orgánu ochrany přírody má náležitosti definované zákonem č. 500/2004 Sb. a v základním rozsahu jsou uvedené v Příloze č. 2. Důležitá je především kontrola data nabytí právní moci, které nesmí být později než okamžik zahájení kácení. Je doporučené ověřit, zda osoba, zadávající kácení je totožná s vlastníkem pozemku či s jinou osobou oprávněnou jednat za vlastníka.




3. Techniky kácení 3.0.1

Techniky kácení jsou ve standardu definovány pouze v základním rozsahu bez možných variantních řešení za účelem možnosti zjištění chyb při jejich provádění.

3.1 Obecné kácení 3.1.1 Směrový zářez 3.1.1.1 3.1.1.2

Směrový zářez lze provádět u stromů s průměrem kmene do 150 mm na pařezu (Příloha č. 3, obr. 3). Směrový zářez musí být vodorovný a kolmý k předpokládanému směru pádu.

3.1.1.3

Směrový zářez zasahuje do 1/5 – 1/3 průměru kmene.

3.1.2 Směrový zásek 3.1.2.1 3.1.2.2 3.1.2.3 3.1.2.4

Směrový zásek se provádí vždy při průměru kmene větším než 150 mm na pařezu. Vodorovný a šikmý řez záseku se stýká na průsečnici (hraně). (Příloha č. 3, obr. 4) Hloubka záseku je 1/5 – 1/3 průměru kmene, výška činí minimálně 2/3 jeho hloubky. (Příloha č. 3, obr. 4) Průsečnice (hrana) by měla být vodorovná a kolmá ke směru pádu. Po odstranění vyříznuté části musí být průsečnice (hrana) hladká.

3.1.3 Hlavní řez 3.1.3.1 3.1.3.2 3.1.3.3

Hlavní řez je veden z opačné strany oproti směrovému záseku nebo zářezu. (Příloha č. 3, obr. 6,7) Hlavní řez je zpravidla vodorovný. Mezi zářezem a hlavním řezem musí být ponechán nedořez. Šířka nedořezu se pohybuje mezi 20 – 50 mm, dle průměru kmene.

3.2 Kácení stromu s náklonem ve směru pádu 3.2.1

Pokud jsou na stromě kořenové náběhy, odstraňují se pouze na straně tlaku a na straně směrového záseku. Je možné použití kmenových spínačů.

3.2.2

Zářez se provádí do jedné třetiny průměru kmene.




3.3 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu 3.3.1

Směrování kácení lze provést pomocí tažných klínů nebo přetahováním.

3.3.2

V případě rizika poškození okolních struktur je nutné přetažení do žádaného směru pádu.

3.3.3

K přetažení je vhodné použít následující pomůcky a postupy: naviják (užití směrové kladky), stahováku zavěšených stromů, odstranění části koruny nebo celkové odvětvení před kácením kmene stromu, a jiných vhodných prostředků. Při kácení stromu s náklonem proti směru pádu je nutné zvýšit důraz na provedení adekvátních ochranných opatření.

3.3.4

3.4. Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu 3.4.1 3.4.2

Při malém vychýlení se ponechá lichoběžníkový nedořez. (Příloha č. 3, obr. 13) Při velkém vychýlení se směr pádu zajistí podle 3.3. nebo 3.7.

3.5 Kácení stromů suchých a defektních 3.5.1 3.5.2 3.5.5 3.5.6

Při kácení stromu s patrnou dutinou či jiným rozsáhlým defektem ve spodní části kmene je vhodné použít kmenový spínač. U zřejmě infikovaných stromů se neodstraňují kořenové náběhy. Při kácení suchých stromů s rizikem pádu větví nelze použít tažné klíny. Směrový zásek je prováděn hlouběji do středu kmene, také by měl být vyšší než při technice kácení u zdravých stromů (viz 3.1.2).

3.6 Kácení vícekmenů 3.6.1 3.6.2

Dvoj- a vícekmeny se kácí každý samostatně, nachází-li se jejich srůst ve výšce do 1 m nad zemí. (Příloha č. 3, obr. 14) Je-li srůst dvojkmenu výše než 1m nad zemí strom lze kácet jako jeden kmen ve směru kolmém na spojnici korun („na plocho“) (Příloha č. 3, obr. 15)

3.7 Postupné kácení 3.7.1 3.7.2

Může být prováděno stromolezeckou technikou nebo za použití mechanizace (jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně). Při postupném kácení dochází k postupnému odstraňování částí koruny a kmene, přičemž velikost odstraňovaných částí musí být vhodně dimenzovaná, především dle využívaných technických prostředků na případné spouštění. - 10 © 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


3.7.4

3.7.5 3.7.6 3.7.7 3.7.8 3.7.9 3.7.10

3.7.11 3.7.12


Při provádění postupného kácení jsou na stanovišti vždy přítomni minimálně dva specialisté pro práci ve výškách (viz 1.2.5) s odpovídajícím vybavením a schopnostmi provést záchranu zraněného z výšky včetně záchranného plánu. Obsluhu specializovaných prostředků (spouštěče, jeřáby, plošiny a podobně) vždy zajišťuje proškolená obsluha. Nutné je sjednání signalizace mezi obsluhou a osobou provádějící vlastní kácení. Doporučené je využívání stupaček při stromolezecké technice kácení. Při výstupu do koruny zpravidla dochází k odstraňování větví. Vlastní kácení kmene či kosterních větví pak probíhá po sekcích od vrcholu stromu. Při postupném odstraňování kmene a kosterních větví se zpravidla využívá technika směrového zářezu/záseku (viz 3.1.1 a 3.1.2) a hlavního řezu (viz 3.1.3). Veškeré odřezané části jsou spouštěny či shazovány do vymezeného prostoru. Signalizace shazování či spouštění probíhá pomocí sjednaných signálů. Postupné kácení může být rozvrženo na základě technických a klimatických podmínek i do více dnů realizace. Dokončení kácení stromu musí proběhnout maximálně do tří dnů od jeho zahájení. V tomto časovém horizontu se nejedná o skutek, který by mohl být považován za poškození dřeviny rostoucí mimo les. Ponechaný strom (rozkácený) musí být dostatečně stabilní. O přerušení kácení musí být informován zadavatel kácení. Detailní pracovní postupy a vybavení osob budou definované v řadě standardů SPPK A03.

- 11 © 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



4. Technologie kácení 4.1 Volné kácení (S-KV) 4.1.1

4.1.2

O volné kácení se jedná v případě, kdy se kácí strom s volným kruhovým prostorem bez překážek o poloměru minimálně 1,5 násobku výšky káceného stromu ve všech směrech. Technologií volného kácení se postupuje i v případech, kdy dochází ke kácení stromů do průměru kmene 150 mm ve výčetní výšce, a to bez ohledu na okolní podmínky.

4.2 Kácení s přetažením (S-KSP) 4.2.1

4.2.2

4.2.3 4.2.4

Kácení s přetažením se provádí v případech, kdy je pro pokácení stromu k dispozici pouze koridor volného prostoru bez překážek (do vzdálenosti minimálně 1,5 násobku výšky káceného stromu) o minimální šířce 2 násobku průměru koruny v dopadové ploše káceného stromu. Jako kácení s přetažením se označují i případy, kdy dochází ke kácení stromů (bez omezení velikosti) v situacích, kdy překážkami v dopadové vzdálenosti (1,5 násobek výšky káceného stromu) jsou pouze kmeny okolních stromů. Při kácení s přetažením je obvyklé použití prostředků pro zajištění směru pádu (viz 3.3.3). Kácení s přetažením nelze provádět v případech významného náklonu kmene jiným směrem než je směr kácení.

4.3 Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV) 4.3.1

4.3.2

Postupné kácení s volnou dopadovou plochou se provádí v případech, kdy je pro pokácení stromu k dispozici dopadový prostor bez poškoditelných překážek o ploše rovné průmětu koruny. V tomto prostoru se mohou nacházet překážky zabírající maximálně 20% dopadového prostoru.

4.4 Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP) 4.4.1

Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše se provádí v případech, kdy není pro pokácení stromu dostatečný dopadový prostor a poškoditelné překážky zabírají výseč více než 20 % průmětu koruny.




5. Manipulace pokáceného stromu 5.1 Odvětvování 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.1.5 5.1.6

Odvětvováním je odřezání větví s přímkou povrchu kmene s tolerancí do 10 % průměru odřezávané větve. Průměr odstraňovaných větví je do 100 mm. Silnější větve se manipulují dle 5.2. Zakrácené větve se ukládají převážně v jednom směru na hromady. Výška stabilních hromad je maximálně 1,5 m bez zajištění. Při výšce hromad nad 1,5 m je nutné zajištění jejich stability vhodným způsobem. Hromady se umísťují ve vzdálenosti do 20 m od kmene pokáceného stromu. Likvidace větví pálením je nepřípustná až na výjimky dané zákonem č. 185/2001 Sb.

5.2 Manipulace kmene a silných větví 5.2.1

5.2.2

5.2.3

5.2.4

Kmen a kosterní větve jsou manipulované alternativně: • pro odvoz mechanizací, • pro ruční vyklizení. V případě manipulace pro odvoz mechanizací musí být kmen a kosterní větve naskládané na stabilní hromady s maximální výškou hromady 1,5 m v délkách umožňujících naložení a odvoz běžnou mechanizací pro daný prostor (maximálně 14 m). V případě manipulace pro ruční vyklizení budou kmen a kosterní větve nakráceny na části do hmotnosti 30 kg a naskládány na stabilní hromady s maximální výškou hromady dle 5.1.4. Typ manipulace musí být uvedený v projektové dokumentaci.




6. Úprava prostoru po kácení 6.1 Odstranění pařezu 6.1.1 6.1.2 6.1.3

6.1.4 6.1.5

Odstraňování pařezů probíhá pouze v opodstatněných případech. Odstranění pařezů je třeba zvážit především v terénech se zvýšeným rizikem eroze půdy. Odstraňování pařezů, kromě možnosti seříznutí v úrovni terénu (viz. 6.2) nelze provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí veřejné technické infrastruktury či nadzemních struktur. Výsledkem je odstranění pařezu včetně kořenových náběhů a kořenů vyčnívajících nad terén. Případně vzniklou jámu a terénní nerovnosti je třeba vyplnit vhodným materiálem (zeminou bez nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.

6.2. Odstranění pařezu seříznutím (S-OS) 6.2.1

Likvidace pařezu seříznutím probíhá v úrovni terénu s maximální tolerancí 5 % průměru kmene káceného stromu v místě řezu.

6.3 Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR) 6.3.1

Klučení se provádí vytržením pařezu a strukturálních kořenů.

6.3.2

Klučení pařezů nelze provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí veřejné technické infrastruktury či nadzemních struktur. Jámu vzniklou klučením je třeba vyplnit vhodným materiálem (zeminou bez nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.

6.3.3

6.4 Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK) 6.4.1

Probíhá dle 6.3 na stanovištích, kde lze využívat těžkou mechanizaci.

6.4.2

Nesmí dojít k narušení stanoviště (zhutnění a podobně) na plochách, které nebudou následně odpovídajícím způsobem upravené.

6.5 Odstranění pařezu frézováním (S-OF) 6.5.1

Standardní hloubka frézování pařezů je 200 mm.

6.5.2

Plochou frézovaného profilu je čtvercová plocha rovnající se 1,5 násobku průměru kmene v místě řezu. Potřebu hlubšího frézování je nutné stanovit individuálním požadavkem. Pokud je

6.5.3




hloubka nad 500 mm, jámu po frézování je nutné vyplnit. 6.5.4

Jáma vzniklá po frézování se nevyplňuje (vyjma 6.5.3). Požadavek na vyplňování jam po frézování musí být uveden jako zvláštní položka.

6.6 Úprava stanoviště 6.6.1

6.6.2

Při kácení, odvětvování, manipulaci a úpravách pařezu nesmí dojít k nadměrnému zhutnění půdy a poškození kořenů v prokořenitelném prostoru ponechaných stromů. Přebytečnou hmotu z frézování pařezů je nutné odvézt ze stanoviště.

6.6.3

Zpevněné povrchy musí být po provedeném kácení zbaveny pilin, listí, jehličí a zbytků větví.

6.6.4

Z intenzivních trávníkových ploch musí být odstraněny zbytky větví a vrstvy listí, jehličí a pilin.




7. Převzetí práce 7.1 Kontrola stanoviště 7.1.1 7.1.2

Nesmí dojít ke zhutnění vegetačního povrchu v prokořenitelném prostoru ponechaných stromů. Povrch terénu je nutné po dokončeném kácení uvést do původního stavu (viz 6.5).

7.1.3

Zbytky větví a kmenů kácených stromů musí být odstraněné z vodních ploch.

7.1.4

Uskladnění ponechaného materiálu odpovídá 5.2.

7.2 Vznik poškození 7.2.1

Při kácení dřevin nesmí dojít k poškození okolních porostů a struktur.

7.2.2

Pokud při kácení dojde k poškození větví či kmenů okolních dřevin, rány se musí začistit a odborně ošetřit. Poškození větví s průměrem nad 100 mm a vznik ran na kmeni s délkou nad 200 mm lze klasifikovat jako hrubou technologickou chybu, kterou může orgán ochrany přírody řešit jako poškození dřeviny rostoucí mimo les dle zákona č. 114/1992 Sb. Při kácení nesmí dojít k poškození okolního majetku a struktur. Pokud k poškození došlo, je vhodné kácení nepřevzít až do okamžiku vyrovnání škodné události.

7.2.3

7.2.4



Příloha č. 1


Povolování kácení dřevin rostoucích mimo les

Současná právní úprava: • zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů § 7, 8 a 9, • vyhláška 189/2013 Sb. o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Všechny dřeviny rostoucí mimo les jsou chráněny obecnou ochranou. Před rozhodnutím pokácet dřevinu je potřeba zvážit, zda nelze situaci řešit jiným způsobem. Zásady při kácení dřevin: • zjistit parcelní číslo, kulturu pozemku a katastrální území, na kterém dřevina roste, • zjistit vlastníka (kácení může být provedeno jen se souhlasem vlastníka nebo všech spoluvlastníků), • určit druh dřeviny, změřit obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí nebo plochu porostu, • stromy s obvodem do 80 cm a nebo porosty dřevin do souvislé plochy 40 m2, které nejsou součástí stromořadí, nejde o památný strom nebo významný krajinný prvek, nebo se nejedná o stromy v zahradách ve smyslu vyhlášky 189/2013 Sb. je možné kácet bez povolení, • kácet zpravidla v období vegetačního klidu, kdy mají dřeviny menší hmotnost a nedochází tolik k rušení živočichů, • u stromů s obvodem nad 80 cm nebo souvislou plochou dřevin větší než 40 m2 je nutno žádat o povolení kácení příslušný orgán ochrany přírody, • orgány ochrany přírody ve vztahu k povolení kácení dřevin: − obecní úřady – povolují kácení běžných dřevin, při zvýšené ochraně se souhlasem příslušných úřadů − pověřené obecní úřady – ve své územní působnosti vydávají souhlas se zásahem do památných stromů nebo ruší jejich ochranu před kácením, vydávají souhlas se závažnými zásahy v registrovaných významných krajinných prvcích (VKP) − obecní úřady obcí s rozšířenou působností - ve své územní působnosti vydávají souhlas se zásahem do památného stromu nebo ruší jeho ochranu před kácením, přijímají oznámení o kácení podle zvláštních předpisů, vydávají souhlas se závažnými zásahy ve významných krajinných prvcích ze zákona − krajské úřady – povolují kácení dřevin v přírodních památkách (PP) a přírodních rezervacích (PR) včetně ochranných pásem mimo území chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních parků (NP) a vojenských újezdů, vydávají souhlas se zásahem nebo ruší památné stromy v PP a PR, vydávají souhlas se závažnými zásahy do evropsky významných lokalit (EVL) mimo CHKO, NP a vojenské újezdy − správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí – na svých územích mimo vojenské újezdy a pozemky důležité pro obranu státu řeší památné stromy, dřeviny v PP a PR včetně ochranných pásem, dřeviny ve všech národních přírodních památkách (NPP) a národních přírodních rezervacích (NPR) a v jejich - 17 © 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR



ochranných pásmech, vydávají souhlas se závažnými zásahy do EVL na svém území, přijímají oznámení o kácení podle zvláštních předpisů − újezdní úřady – povoluje kácení pro všechny dřeviny na území vojenských újezdů včetně VKP, PS, PP, PR, NPP a NPR včetně ochranných pásem − ministerstvo životního prostředí - povoluje kácení dřevin na pozemcích důležitých k obraně státu mimo vojenské újezdy, • oznámení o kácení dřevin podle zvláštních předpisů (výchovné probírky porostu, údržba břehových porostů při správě vodních toků, zdravotní důvody, dřeviny v ochranných pásmech elektrizační a plynárenské soustavy) se podává písemně 15 dnů před provedením kácení příslušnému orgánu ochrany přírody, • kácení možno provést až po seznámení se s rozhodnutím o povolení kácení dřevin s vyznačením nabytí právní moci, • havarijní dřeviny, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu, mohou být vykáceny okamžitě a jejich kácení oznámeno orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.



Příloha č. 2

Náležitosti rozhodnutí orgánu ochrany přírody

Rozhodnutí musí mít dle zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) následující náležitosti: a) Výrok - obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Žádosti je možno vyhovět i zčásti. b) Odůvodnění - v odůvodnění rozhodnutí orgán ochrany přírody uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval, jaké pro rozhodnutí použil podklady. Odůvodnění není třeba, pokud se všem účastníkům řízení vyhovuje v plném rozsahu. c) Poučení o odvolání (odvolacím správním orgánem je krajský úřad, na území chráněné krajinné oblasti příslušná správa CHKO). d) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též orgán, který rozhodnutí vydal – rozhodnutí o povolení ke kácení vydává příslušný orgán ochrany přírody, což je ve většině případů obecní úřad (neuvádět: obec), datum vydání rozhodnutí, jméno, příjmení a datum narození účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem (kulaté razítko se státním znakem a nápisem obecní úřad) a podepsáno s uvedením jména a příjmení oprávněné osoby a její funkce (příklad: místostarosta). (2) V rozhodnutí může být uvedena doba kácení včetně kácení po etapách. Kácení se povoluje zejména v době vegetačního klidu (zpravidla od 1. listopadu do 31. března). (3) Nabytí právní moci. Rozhodnutí se stejně jako ostatní písemnosti popsané výše musí doručit do vlastních rukou všem účastníkům řízení. Teprve 15 dnů od doručení poslednímu účastníku řízení, a pokud se nikdo z účastníků řízení neodvolá, nabývá rozhodnutí právní moci. Nabytí právní moci je vhodné vyznačit na rozhodnutí. V případě, že kácení bylo povoleno, je možno další den po nabytí právní moci (popřípadě v pozdějším termínu stanoveném v rozhodnutí) dřevinu kácet (§ 73 a násl. správního řádu). Rozhodnutí je přezkoumatelné řádným opravným prostředkem – účastníci řízení mohou podat odvolání.



Příloha č. 3

Rozpočtování souvisejících prací

Následuje doporučený postup při sestavování rozpočtu na provedení kácení dle tohoto standardu. Veškeré položky pochází z Katalogu popisů a směrných cen stavebních prací5, kódy položek odpovídají položkám Třídění stavebních konstrukcí a prací (TSKP). 1) Přípravné práce průměry kmenů kácených stromů je nutné přepočíst na průměr na pařezu dle ustanovení 2.0 tohoto standardu u položek, u nichž je to relevantní, se sklon svahu zjišťuje dle charakteristiky základní plochy (viz SPPK A02 001 – Hodnocení stavu stromů) 2) Technologie kácení Technologie

Položka TSKP

Katalog

S-KV (volné kácení)

112 10-11

800-1 Zemní práce

S-KSP (kácení s přetažením)

112 15-11

823-1 Plochy a úprava území

S-KSV (postupné kácení 112 15-13 s volnou dopadovou plochou)


S-KPP (kácení s překážkou 112 15-15 v dopadové ploše)


3) Manipulace pokáceného stromu odvětvování a skládání na hromady (viz 5.1) jsou součástí položkových rozpočtů vyklízení ploch lze kalkulovat dle následujících položek Technologie Položka TSKP Katalog vyklízení mechanizovaně

ploch 998 23-13


vyklízení ploch ruční

–-

dosud není zpracované

likvidace větví pálením

111 21-11


4) Úprava prostoru po kácení Technologie Položka TSKP S-OS (odstranění seříznutím)

pařezu –-

S-OK (odstranění ručním klučením)

pařezu 112 20-1111 1164

Katalog dosud není zpracované až 823-1 Plochy a úprava území

5

Vydává každoročně ÚRS Praha, a.s., Pražská 18, 102 00 Praha 10


SPPK 02 005:2014 Kácení stromů S-OR (odstranění klučením mechanizací)

pařezu 112 21-1211 těžkou 1284

S-OF (odstranění frézováním)

pařezu 112 25-12


174 11-11


zásyp jam po frézování

až 823-1 Plochy a úprava území



Příloha č. 4

Ilustrace

Obr. 1 Minimální ohrožený prostor (2.2.2).

Obr. 2 Ústupová cesta (2.3.2). - 22 © 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně © 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


Obr. 3 Směrový zářezklínový (3.1.1.1). Obr. 4 Vrchní zásek (3.1.2.5).

Obr. 4 Vedení hlavního řezu v případě lišty delší než průměr kmene – různé varianty (3.1.3).



Obr. 5 Vedení hlavního řezu v případě lišty kratší než průměr kmene (3.1.3).

Obr. 6 Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu – malé vychýlení (3.4.1).



Obr. 7 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu (3.3).



Obr. 8 Kácení dvojkmene v případě srůstu kmenů do 1 m nad zemí (3.6.1).

Obr. 9 Kácení dvojkmene v případě srůstu kmenů nad 1 m nad zemí (3.6.2).



Příloha č. 5 Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy) 00 00 001 01 01 001 01 002 01 003 01 004 02 02 001 02 002 02 003 02 004 02 005 02 006 02 007 02 008 02 009 02 010 02 011 03 03 001 03 002 03 003 03 004 03 005 03 006

Obecné Názvosloví Kontroly, hodnocení, plánování Hodnocení stavu stromů Ochrana dřevin při stavební činnosti Konflikt vegetace a staveb Ochrana biotopů Technologické postupy Výsadba stromů Řez stromů Výsadba a řez keřů a lián Bezpečnostní vazby a podpěry Kácení stromů Ochrana stromů před úderem blesku Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů Výchova porostů Speciální ošetření stromů Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury Bezpečnost při práci a ochrana zdraví Zajištění prostoru při arboristických operacích Ochranné prostředky při stromolezení Pracovní postupy při stromolezení a postupném kácení Práce s jednomužnou motorovou pilou Práce s hydraulickou plošinou Práce s jeřábem



© 2014

Mendelova univerzita v Brně

Lesnická a dřevařská fakulta Zemědělská 3 613 00 Brno

© 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Kaplanova 1931/1 148 00 Praha 11

SPPK A02 005 www.standardy.nature.cz 2014

Představení standardu Kácení, Stavební činnost a Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury

Recommend Documents