Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury
Pavlína Vogelová (FAV, magisterské kombinované studium)
OD BATI KE ŠKOLNÍMU FILMU JAROSLAVA NOVOTNÉHO PRŦNIK OBCHODNÍ STRATEGIE FIRMY BAŤA SE VZDĚLÁVACÍM POTENCIÁLEM FILMU 20.–40. LET VE ZLÍNĚ
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D. Brno 2009
Děkuji doc. Mgr. Petrovi Szczepanikovi, Ph.D. za odborné vedení této magisterské práce, za jeho cenné podněty, rady, připomínky a trpělivost. Poděkování bych ráda vyjádřila panu Jiřímu Novotnému ze Zlína za poskytnutí dŧleţitých a cenných informací a materiálŧ k tématu ze soukromého archivu. Poděkování náleţí také Mgr. Haně Kuslové a Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně za zpřístupnění stěţejních archivních fondŧ. Další informace, rady či přístup ke studijnímu materiálu poskytli: Mgr. Lucie Česálková, Mgr. Jindřich Chatrný, Svatopluk Malý, Jaroslav Pecka a dále instituce: Podnikový archiv Svit ve Zlíně, Moravské zemské muzeum v Brně, Moravský zemský archiv v Brně, Národní filmový archiv v Praze a Státní okresní archiv Zlín (pobočka Zlín – Klečŧvka). Za technickou pomoc s pŧvodním filmovým materiálem děkuji také Filipu Cenkovi. Ráda bych poděkovala také svým dětem Teri a Tomovi a manţelovi Pavlovi, bez jejichţ podpory a tolerance by tato práce nevznikla. 2
Prohlašuji, ţe jsem pracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenŧ a literatury. V Brně 22. 11. 2009
_______________________ Pavlína Vogelová 3
OBSAH Úvod 1. Definování školního filmu 1.1. Pojem školní film 1.2. Historický kontext školního filmu 1.2.1. USA 1.2.2. Evropa 1.2.3. Rakousko-Uhersko 1.2.4. Československo 1.3. Technika pro školní promítání 2. Podmínky vzniku zlínského školního filmu 2.1. Baťova reforma Zlína 2.2. Specifický zlínský školský systém 2.3. Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně 2.4. Jaroslav Novotný 3. Systém výroby a produkce školních filmŧ ve Zlíně 3.1. Začátek výroby školních filmŧ ve Zlíně 3.2. Cenzura a schvalování 3.3. Financování zlínského školního filmu 4. Propagace a pŧjčovna školních filmŧ ve Zlíně 4.1. Prosazování filmu do výuky 4.2. Jaroslav Novotný a pŧjčovna školních filmŧ 5. Praktická aplikace školního filmu ve vyučování 5.1. Didaktika a metodika výuky filmovým obrazem 5.2. Výzkumy vyuţití obrazu ve vyučování 6. Poválečná situace 6.1. Zestátnění a reorganizace zlínského filmového ateliéru 6.2. Jaroslav Novotný a poválečný školní film 7. Závěr 8. Pouţité zdroje 8.1. Sekundární literatura 8.2. Prameny 8.2.1. Archivní prameny 8.2.2. Orální prameny – osobní rozhovory 8.2.3. Publikované prameny 8.2.4. Časopisy a periodika 8.3. Internetové zdroje 8.4. Filmografie 8.4.1. Analyzované filmy 8.4.2. Citované filmy 9. Textová příloha 9.1. Jaroslav Novotný 9.1.1. Biografie Jaroslava Novotného 9.1.2. Filmografie Jaroslava Novotného 9.2. Osobnosti zlínského školního filmu 9.3. Společnosti školního filmu 9.4. Zlínský školní film v datech a souvislostech 10. Obrazová příloha 11. Summary 4
5 11 11 15 15 16 18 19 22 25 25 28 32 40 42 42 51 54 57 57 65 69 69 74 80 80 81 85 87 87 99 99 100 101 109 109 110 110 113 118 118 118 123 130 134 136 144 171
ÚVOD „Obraz
filmový,
coby
spojnice
obrazu
jako
názoru,
děje
jako
psychologického momentu a zraku jako nejúčinnějšího smyslového činitele, disponuje vlastnostmi nejdokonalejší názorné pomŧcky“ [Dohnal, 1939: 12]. Předkládaná magisterská práce se soustřeďuje na fenomén počátku školního filmu ve Zlíně ve spojitosti s jeho prŧkopníkem Jaroslavem Novotným. Zlínského iniciátora a propagátora školních filmŧ Jaroslava Novotného zde představuji ve vzájemně prolínajících se rolích pedagoga, fotografa, reţiséra, kameramana, filmového výrobce, producenta a distributora. Zajímat mě bude spektrum tvŧrčích i organizačních aktivit Novotného v podmínkách specifického vývoje meziválečného Zlína a obuvnického koncernu firmy Baťa, které otevírá socio-kulturní otázky v souvislosti se vzdělávací, ale i prŧmyslovou a reklamní povahou filmové produkce, jeţ se ve zlínské školní tvorbě střetávají a které se v této práci pokusím představit a definovat. Vzrŧstající hospodářská prosperita Zlína se vlivem Baťovy firmy promítla do komplexní proměny města, do infrastruktury, bydlení, zdravotnictví, kultury i školství. Klíčovou roli v transformaci ţivotního stylu pŧvodně malé obce představovali Tomáš Baťa (1876–1932) a následně Jan Antonín Baťa (1898–1965). V souvislosti s rychlým nárŧstem počtu obyvatelstva bylo nutné rozšířit stávající nedostatečné kapacity školního vzdělávání, coţ vedlo k vytvoření podmínek pro specifickou reformu zlínského školství a výstavbu komplexu nových školních budov všech stupňŧ vzdělávacího systému.1 Přímo úměrně kvantitě byl kladen dŧraz i na kvalitu vzdělávání na všech úrovních. Podpora školství a experimentální výuky ze strany Tomáše i Jana Antonína Bati přispěla k zaloţení Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Prokazatelně se zde odráţel primární zájem firmy Baťa o kvalitní vzdělávání a zvyšování kvalifikace svých zaměstnancŧ i ostatních obyvatel Zlína [Wicherek, 2005b: 55–60].
1
Rok 1921 vykazuje 4678 obyvatel Zlína, v roce 1940 to bylo jiţ 44 156 obyvatel [Pokluda, 1993: 17; Szczepanik, 2005: 24].
5
Zásadním faktorem pro počátek filmové výroby ve Zlíně byl zájem Tomáše a Jana Antonína Bati o všestrannou mediální reklamu firmy. Pŧvodně malé reklamní oddělení, zaloţené v roce 1927, během roku 1935 rozšířilo svou činnost o vlastní tvorbu filmové reklamy a stalo se samostatným, plně profesionalizovaným filmovým oddělením firmy Baťa. Podpora filmu ze strany Jana Antonína Bati pak vyústila k vybudování nových, profesionálních ateliérŧ ve Zlíně. Progresivita Zlína, a s ní související prŧmyslová výroba firmy Baťa, reorganizace zlínského školství, příchod Jaroslava Novotného a výstavba moderně vybavených filmových ateliérŧ a laboratoří poskytuje prostor pro zkoumání širokého spektra podmínek vzniku, vývoje a výroby školního filmu ve Zlíně. Zaměřím se na okolnosti zájmu o experimentální vyučování pomocí světelných obrazŧ a filmŧ ze strany Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně a ředitele školy Stanislava Vrány, které se s příchodem Jaroslava Novotného do Zlína posunuly z roviny teoretických úvah k reálné tvorbě školních filmŧ. Postupně se otevíral prostor nejprve pro realizaci školních filmŧ ve formě úprav kulturních a osvětových filmŧ ze zahraničních i domácích produkcí a posléze i pro vlastní filmovou tvorbu Jaroslava Novotného a týmu zlínského filmového ateliéru. Jiţ zmíněné široké spektrum aktivit Jaroslava Novotného posunuje první pokusy se školním filmem ve Zlíně k otázce zřizování filmotéky a pŧjčovny, k problematice osvěty v oblasti školního filmu a rozvíjející se spolupráce se školami po celé republice. Dŧleţitá je také aktivní komunikace Jaroslava Novotného s Ministerstvem školství a národní osvěty v souvislosti s prosazováním schválení filmu a světelných obrazŧ do vyučování. Nastíním okolnosti a zpŧsob financování zlínských filmŧ, odráţející postoj a vliv státu, respektive Ministerstva školství a národní osvěty v otázkách dohledu, schvalování a cenzury školních filmŧ a dotknu se také dopadŧ druhé světové války a znárodnění kinematografie na další vývoj školních filmŧ ve Zlíně. Do zlínské filmové tvorby školních filmŧ se promítá prŧmyslové zázemí filmového oddělení a ateliéru firmy Baťa, stejně tak prioritní zájem o produkci filmové reklamy a propagaci výrobkŧ i firmy jako takové. V tomto kontextu se primárně
zvolené
téma
počátkŧ
zlínského 6
školního
filmu
propojuje
s interdisciplinárními rovinami prŧmyslové a reklamní filmové produkce, a stejně tak vytvořené podmínky pro tvorbu školních filmŧ korespondují se zájmem firmy Baťa o výchovné, instruktáţní a vzdělávací filmy pro vlastní vzdělávací a výchovné účely. K představení podmínek pro vznik a realizaci zlínského školního filmu, spojeného s Jaroslavem Novotným, vyuţiji jako metodologické východisko kontextuální přístup Yvonne Zimmermannové, který se zaměřuje na problematiku prŧmyslového filmu.2 Svým charakterem stojí i téma zlínského školního filmu na podobných diskurzech, a proto jej budu aplikovat na školní filmy, které mají vazbu na zlínské prŧmyslové zázemí. Zajímat se budu o pŧsobení společenských, normativních i strukturálních vlivŧ na tvorbu školních filmŧ ve Zlíně. Sledovat budu propojení vzdělávací, prŧmyslové a reklamní povahy, které v kontextu produkce, distribuce i recepce zlínských školních filmŧ skrze firmu Baťa sehrává dŧleţitou strategickou roli. Na příkladech vybraných filmŧ budu také aplikovat metodu seriální analýzy, která nám umoţní vytyčení „[…] specifického na pozadí typického“ [Zimmermannová, 2004: 7].3 Pomŧţe nám představit kontextuální rysy obrazu počáteční zlínské tvorby školního filmu ve zpŧsobu vyuţití v rovině edukace jako primární účelovosti, kterou zde sledujeme, ale stejně tak v propojení s reklamou prŧmyslových produktŧ firmy Baťa, na kterých byla zlínská tvorba školních filmŧ závislá [Zimmermannová, 2004: 5–22]. Současně v této studii uplatňuji i metodologický model Vinzenze Hedigera, který filmové médium v tomto kontextu pojímá jako „[…] rozhraní mezi racionalizací a kontingencí“ [Hediger, 2004: 28]. Toto pojetí přesně odpovídá meziválečné strategii firmy Baťa. Hediger zasazuje okrajovou produkci filmových obrazŧ do pragmatického kontextu, který mŧţeme aplikovat i na modelu školního
2
Yvonne Zimmermannová se zabývá metodologií výzkumu ţánru prŧmyslových filmŧ. Spolupracuje na výzkumu dějin nonfikčních filmŧ do roku 1964 v rámci švýcarského projektu Ansichten und Einstellungen: zur Geschichte des dokumentarischen Films in der Schweiz. Projekt realizuje Universität Zürich na katedře filmových studií [Zimmermannová, 2004: 6]. 3 Seriální analýza, jak ji představuje Yvonne Zimmenrannová, vede ke zpřesnění definování základních společných formálních a obsahových znakŧ zkoumaných filmŧ. Sleduje zájmy pŧvodního zadavatele výroby filmu v obchodní a ekonomické rovině, v našem případě firmy Baťa, a zároveň umoţňuje vystopovat následnou transformaci jednotlivých obrazŧ, záběrŧ či sekvencí v široké škále následných upravovaných verzí pro konkrétní účely vyuţití recepce a předvádění [Zimmermannová, 2004: 12–16].
7
filmu. Propojuje mediální reprezentaci s vizualizací produkce vzdělávacího charakteru, ale zároveň i s reklamní a trţní strategií firmy. Základní zdroje výzkumu představovaly primární archivní prameny především z fondu Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kam byla rodinou Jaroslava Novotného převedena značná část jeho písemné pozŧstalosti. Zahrnuje osobní údaje, korespondenci a odbornou dokumentaci. Zdroje a dokumentaci k výzkumu ke zlínskému školství a především Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně poskytly fondy Moravského zemského archivu v Brně a Okresního archivu Zlín, pobočky v Klečŧvce. Dŧleţitý zdroj informací představoval také Archiv n. p. Svit ve Zlíně, vztahující se k problematice historie Baťových závodŧ a pŧsobnosti Tomáše a Jana Antonína Bati ve Zlíně. Uvedené archivní zdroje představovaly dŧleţitý základ k rekonstrukci vztahŧ a vazeb vytyčených problematikou této práce. Cenná a přínosná byla také četná setkání s panem Jiřím Novotným ve Zlíně, který mi velkoryse umoţnil nahlédnout do soukromého rodinného archivu.4 Další neméně dŧleţitý pramen pro orientaci v sociálně-kulturním kontextu představuje časopis Objektiv (1936–1942), vydávaný Jaroslavem Novotným,5 a stejně tak další odborná a zájmová dobová periodika jako např. Amatérská kinematografie (1936–1941), Film a diapositiv ve školní a osvětové praxi (1923–1940), měsíčník Československá kinematografie (1938), Československá amatérská kinematografie (1939–1942). Dŧleţitou pomŧckou byly také ročenky Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Hlavní časový rámec tématu zahrnuje 20. aţ 40. léta 20. století. Představuje kontext města Zlína, formování podmínek pro zavádění školního filmu do vyučování a osobnost Jaroslava Novotného. Práce je rozdělena do šesti základních kapitol. První kapitola Definování školního filmu se zabývá významem a povahou fenoménu školního filmu. Vzhledem k nejednotné ţánrové terminologii ve studovaných historických pramenech povaţuji za dŧleţité nastínit základní podstatu školního filmu a vytyčit hranice a charakter ţánrovosti, ve kterých se budu pohybovat. Zároveň představím stručný historický nástin vývoje školního filmu a pouţívané 4
Syn Jaroslava Novotného. Časopis Objektiv byl v letech 1936–1939 vydáván jako příloha časopisu Tvořivá škola. Následně pak do roku 1942 vycházel samostatně. 5
8
školní filmové techniky v meziválečném Československu i v zahraničí. Navazující část Podmínky vzniku zlínského školního filmu představí situaci ve Zlíně po první světové válce a vazby a vztahy mezi městem, školstvím, Tomášem Baťou a firmou Baťa, Janem Antonínem Baťou a učitelem a filmařem Jaroslavem Novotným. Všímat si budu zájmŧ Baťovy firmy, jejich vlivŧ na proměnu zlínského vzdělávacího systému a vzniku Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. V propojení s Jaroslavem Novotným se ve třetí kapitole Systém výroby a produkce školních filmů ve Zlíně dotknu začátkŧ formování výroby a produkce školních filmŧ zaloţených na podpoře Jana Antonína Bati. Čtvrtá kapitola Zlínská školní filmová osvěta a půjčovna objasní problematiku pronikání filmu do československých škol. Zabývat se budu otázkami přechodu od společných školních filmových představení do komorních prostor školních tříd, jaký vliv měl Jaroslav Novotný a jeho zlínského zázemí ve firmě Baťa na rozšiřování a zpŧsoby vyuţití školních filmŧ a dotknu se také otázky technické vybavenosti škol. Představím princip fungování zlínské pŧjčovny filmŧ pro školy, stojící především na osobních kontaktech a komunikaci Jaroslava Novotného.6 Osobní vazby měly pro Novotného význam v rychlé a přímé zpětné reflexi metodických zkušeností výuky filmem, stejně tak i v ověřování a zdokonalování formální a stylistické stránky školních filmŧ ze zlínské produkce. V páté části Praktická aplikace školního filmu ve vyučování je zaměřím na praktickou stránku uplatnění filmu ve školách, věnující se metodice a výzkumŧm zpŧsobŧ výuky s vyuţitím vlastní filmové tvorby ve Zlíně. Pro ucelenost a srovnání problematiky zařazuji do poslední části této práce kapitolu Poválečná situace, ve které se zmíním o stavu a perspektivách zlínského školního filmu v období zestátnění československé kinematografie a o poválečných podmínkách tvorby školních filmŧ Jaroslava Novotného. Vzhledem k úzce vymezenému tématu zlínské školní kinematografie nezahrnuje tato práce další filmové aktivity Jaroslava Novotného. Ve vztahu ke školnímu filmu sehrálo zlínské prŧkopnictví skrze Jaroslava Novotného, Masarykovu pokusnou školu měšťanskou ve Zlíně a firmu Baťa dŧleţitou roli při prosazování, tvorbě, osvětě a testování forem výuky filmem a diapozitivem. Tato provázanost souvislostí, vycházející z lokálního výzkumu, odráţí multifunkčnost zlínské školní produkce coby vzdělávacího, prŧmyslového
6
MJVM Zlín, f. Jaroslav Novotný, k. 34, 35 a 39: Osobní korespondence Jaroslava Novotného.
9
i reklamního
pracovního
nástroje
vedoucího
k interdisciplinárním
vztahŧm
filmového média s obecnou kulturní historií. Budu se pohybovat v kontextuální rovině střetávání filmu s kulturou společnosti v oblasti vzdělávání, vědy, umění, masové výroby, sociálních skupin a mocenské role státu, která zpětně odráţí vzájemné komunikativní vztahy prostřednictvím filmové produkce, konzumpce a zprostředkování v konkrétním časoprostoru.
10
1. DEFINOVÁNÍ ŠKOLNÍHO FILMU 1.1. POJEM ŠKOLNÍ FILM Snaha o přesné definování školního filmu naráţí na celou řadu úskalí daných jeho pestrostí a tvárností hledisek, z nichţ jej lze zkoumat. V publikovaných pramenech o školním filmu se setkáme se širokou škálou ţánrových kategorií. Ve školním nebo vzdělávacím prostředí se objevují filmy kulturní, osvětové, instrukční, vědecké, reklamní, prŧmyslové nebo i zpravodajské či cestopisné, které ale svým primárním charakterem mají jinou roli a jiné poslání. Jednotlivé kategorie se vzájemně přelévají a mísí. Vzhledem k nejednotnému pouţívání ţánrové terminologie těchto filmŧ zde vytyčím pojmy, se kterými budu dále pracovat. Pojem „školní film“ definuji pragmaticky a kontextuálně na základě prostředí, v němţ se s tímto druhem filmu pracuje a které jasně vymezuje cílovou diváckou skupinu, tj. děti, ţáky a studenty. Tematicky zahrnuje vizuální vjemy ze všech oborŧ lidské činnosti, ale určujícím faktorem je jeho role učební pomŧcky. Primárně klade dŧraz na didaktickou, druhotně pak i na výpovědní a estetickou stránku filmového obrazu postavenou na námětech vycházejících z poţadavkŧ školních osnov jednotlivých vyučovacích předmětŧ. V literatuře se u tohoto druhu filmu setkáme také s pojmem výukový nebo vyučovací. Jiţ před uvedením úzkých, bezpečných filmových formátŧ přímo do školních tříd byly jako „školní filmy“ označovány i filmy určené pro školní filmová představení v kinech, které měly podporu ze stran výchovných spolkŧ. V českém prostředí se koordinací těchto představení
zabýval
především
Svaz
osvětový
(SO),
později
Masarykŧv
lidovýchovný ústav (MLÚ) nebo Společnost pro vědeckou kinematografii v Praze (ČSVK).7 V kontextu této práce vnímám školní film prostředek pro přímé vyučování, který vţdy zobrazuje a didakticky vysvětluje pojmy a jevy související s probíranou látkou školního učiva.
7
Československá společnost pro vědeckou kinematografii v Praze (ČSVK) byla zaloţena v roce 1924 se záměrem podporovat technický a vědecký výzkum kinematografie. Dŧleţitou rovinou byl zájem o prosazování vědeckého, kulturního, výchovného a školního filmu [Herman, 1926: 1–2]. Úzkou specializací na školní a vědeckou kinematografii se později zabývala brněnská pobočka ČSVK, zaloţená v roce 1933.
11
V rámci zlínské produkce se ale zpětně budu zabývat i jiţ zmíněnými filmy kulturními, osvětovými, ale i propagačními či prŧmyslovými v souvislosti s jejich přizpŧsobováním pro přímou výuku. Školní filmy se nejčastěji uplatňují ve výuce přírodovědy, zeměpisu, dějepisu, chemie, fyziky, matematiky, ale uplatnění mají i v dalších školních předmětech [Gürtler, 1948; Halla, Ivan, 1965; Levinský– Stránský, 1974].8 Jako příklad uveďme třeba Novotného první školní snímek Belgie (1936), který byl určen pro výuku zeměpisu na střední (měšťanské) škole a propojoval vlastní filmové záběry Jaroslava Novotného se sestříhanými pasáţemi z belgických dokumentárních filmŧ.9 Novotný zde při střihu aplikoval komparativní metody, ke kterým vyuţíval pohyblivých grafŧ a jednoduchých nákresŧ. Ve filmu mají didaktickou funkci např. při názorném srovnání vyjádření hustoty a počtu obyvatel, poměru délek ţeleznic a podobně u nás a v Belgii. Snímek mŧţe poslouţit jako příklad plnohodnotného školního filmu. Pracuje s celkovým pohledem, polodetailem, detailem. Na příkladu filmu Belgie (1936) vidíme přechod od celkového záběru stáda koní k polodetailu jednoho koně, abychom v detailu mohli pozorovat charakteristické znaky jeho těla. Dŧleţitou roli pro vysvětlení a představení školní látky představuje zpomalování, zrychlování, vzdalování a přibliţování záběrŧ. Školní filmy pracují s makroskopií a mikroskopií, s tempem, rytmem. Film Belgie je povaţován za první zlínský film komplexně odpovídající představám školního filmu jako učební pomŧcky [Novotný, 1936–1937b: 4]. Kategorie školního filmu v sobě zahrnuje také školní film doplňkový a výchovný, který se ve výuce pouţívá při shrnutí, opakování, doplnění či rozšíření učiva. Zde se uplatňuje především rozmanitost forem kulturního filmu. Jako doklad mŧţeme uvést např. reportáţní a cestopisný materiál natočený Alexandrem Hackenschmiedem při cestě do Indie a na Cejlon v roce 1936.10 Novotný vyuţil filmové materiály Hackenschmiedovy reportáţe o ţivotě obyvatel v Indii pro školní vyuţití. Jako školní filmy byly ve střihové úpravě Jaroslava Novotného uvedeny snímky Indické obrázky I (1940) a Indické obrázky II (1940). Sleduje v nich chrámy, 8
Trnka charakteristiku školního filmu přirovnává k technické vyučovací pomŧcce [Trnka, 1935: 12]. S kombinovanou metodou střihové skladby s vyuţitím vlastních i převzatých záběrŧ se ve zlínské tvorbě setkáváme často. 10 Pŧvodně se jednalo o obchodní cestu Jana Antonína Bati kolem světa na přelomu roku 1936/1937, ke které byl Alexander Hackenschmied přizván jako filmový dokumentarista. Během cesty do Indie se Hackenschmied od J. A. Bati odpojil a po tři měsíce sám natáčel v Indii a na Cejlonu [Stejskal, 1972: 63]. 9
12
město Haidaraba, městský ruch, zvyky domorodcŧ, rozdíly společenských vrstev obyvatel, indické řemeslo a přibliţuje vzdálenou exotickou přírodní scenérii. Druhá část filmu je zaměřena spíše na duchovní stránku Indie. Představuje poutní město Benares, chrámy, posvátnou řeku Gangu nebo cesty poutníkŧ. Třetí ze série upravených filmŧ – snímek Ceylon (1940) – vykresluje sugestivní scény palmového háje, pěstování rýţe, sklizeň a zpracování obilí, gumovníkový háj, pracovní nasazení slonŧ a během krátké doby podává jasnou představu o ostrovu rýţe, čaje, gumy a palem. Paralelně se s tímto filmovým materiálem Alexandra Hackenschmieda pojí také trilogie filmŧ Chudí lidé, Řeka ţivota a smrti, Vzpomínka na ráj (1940) ve střihové reţii Elmara Klose. Z materiálŧ indických reportáţí vyprodukoval Jaroslav Novotný také školní film Guma (1938). Hudbu a ústřední písničku Práce je jako písnička k filmu sloţil Eduard Ingriš,11 který byl později v další Novotného střihové podobě uveden pod názvem Dvakrát kaučuk (1942). Jsou to unikátní a hodnotné snímky nejen po stránce věcné, ale i vizuální, s doplňujícím vzdělávacím potenciálem [Stejskal, 1972: 63–64]. Výchovný film vychází ze široké škály filmŧ osvětových nebo kulturních, vţdy však se záměrem vzdělávat, poučovat a vychovávat všechny věkové kategorie. Není vázán na přímou vyučovací hodinu ve škole, ale ke všeobecnému šíření a poučení se záměrem vychovávat a podporovat duševní i fyzické zdraví, ale i společenské chování dětí a mládeţe. Uplatnění má především ve zdravotnictví, hygieně, sportu [Gürtler, 1948; Halla, Ivan, 1965; Levinský–Stránský, 1974]. Ze zlínské produkce výchovného filmu mŧţeme uvést např. snímek Človíčkové (1940) v reţii Elmara Klose a Karla Barocha. Situovaný je do prostředí a ţivota mateřské školy, kde jsou děti vedeny k základním zdravotním, hygienickým, společenským a pracovním návykŧm. Je nutné rozlišit úzce specializovaný školní film, účelově přizpŧsobený prezentaci ve třídě v souvislosti s výkladem učitele, a skupinu filmŧ spíše obecné kulturní povahy, označovanou jako kulturní, osvětovou, populárně vzdělávací, doplňkovou apod. Účelovost a povaha filmu souvisí s prostorem uvádění a cílovou skupinou. Vzdělávací charakter mají také filmy instrukční a výcvikové, zobrazující
11
Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009.
13
pracovní postupy s uplatněním v řemeslné výrobě, na odborných školách a učilištích, ale i ve sportu, zdravotnictví, stavebnictví, které jsou vyuţívány jako doplněk k odbornému výkladu a k praktické názorné výchově. Z prostředí výzkumných pracovišť a vysokých škol vychází kategorie filmŧ vědeckých, určených k přímému pozorování, jako dokumentace fází výzkumných procesŧ, jako forma vědeckých filmových učebnic a odborné výzkumné dokumentace. I tyto filmy mohou být ve školní praxi vyuţity k výuce na niţších vzdělávacích stupních [Gürtler, 1948; Halla, Ivan, 1965; Levinský–Stránský, 1974]. Vhodnou úpravou vybraných filmŧ je pro školní účely moţné vyuţít i filmového materiálu s jiným primárním záměrem. Vyuţívány jsou filmy kulturní, osvětové, populárně-vědecké a v našem případě i zcela specifické filmy z produkce firmy Baťa s povahou reklamní či prŧmyslovou. Široké spektrum filmŧ kulturních představuje
záznamy
skutečnosti
na
rozhraní
zábavy,
obecného
poučení
a informování, které se dotýkají široké oblasti lidské činnosti. Osvětový (lidovýchovný) film se sociální a zdravotní tematikou, s vyuţitím ve zdravotnictví, osvětových spolcích, klubech a ve školách je určen k poučení široké veřejnosti, sleduje cíl poučovat, varovat, upozorňovat a informovat [Gürtler, 1948: 158; Levinský–Stránský, 1974]. Propagační film upozorňuje na prestiţní produkty firmy a na obecnější hospodářské či sociální aspekty, spojené v našem případě s baťovským výrobním systémem. Představuje dŧleţitou součást strategie výrobního podniku k zajištění prodeje a zisku. Účelově natočený krátký reklamní snímek s upoutávkou na události a produkty je zaloţený na nápadu, momentu překvapení s cílem zaujmout a vyvolat u zákazníka kupní potřebu. Prŧmyslový film ve své propagační, instrukční, ale i lidovýchovné povaze je vyhraněn pro konkrétní cílovou diváckou skupinu dle profesního nebo osobního zájmu [Gürtler, 1948; Halla, Ivan, 1965; Levinský– Stránský, 1974]. Mŧţe mít také účelovou reprezentační formu, podávající zprávu o aktivitách firmy. V případě firmy Baťa se uplatňuje naučná a instruktáţní rovina o výrobě bot a Baťŧv přístup ke vzdělávání svých zaměstnancŧ na všech úrovních. Strategii prŧmyslové výroby zobrazuje například snímek Střevíček (1935). Dává nahlédnout do krátké historie obuvnictví, přechází k prezentaci základních fází výroby od návrhu a schvalování samým Janem Antonínem Baťou a pokračuje přes 14
výrobu v dílnách firmy, aby směřoval nabídku výrobku k zákazníkovi. Zpŧsob zpracování filmové látky poskytuje prostor pro instruktáţ, poučení, reklamu výrobku i propagaci firmy. Z výše uvedeného stručného přehledu filmových ţánrŧ vyuţívaných ve školní kinematografii pro účely vzdělávání je patrná jejich značná ţánrová a stylistická multifunkčnost. Povaha konkrétních snímkŧ je určována a definována především zpŧsobem vlastního uvádění v konkrétním prostředí, v našem případě ve škole a v rámci vzdělávacího systému firmy Baťa.
1.2. HISTORICKÝ KONTEXT ŠKOLNÍHO FILMU 1.2.1. USA Inspirace a podněty k prosazení školního filmu do výuky v Československu přicházely hlavně ze zahraničí. Úvahy o zavedení filmu jako učební pomŧcky mají vazbu jiţ na technickou senzaci vynálezu filmu a na Thomase Alvu Edisona, který připouštěl moţnosti praktického vyuţití pohyblivého obrazu ve vzdělávacím procesu: „[…] myslel jsem si, ţe aţ jednou opadne nadšení z nového vynálezu, bude filmový přístroj slouţit jako pedagogický prostředek, kteří velcí mistři našeho školství zavedou do škol“ [Trebišovský, 1980: 3]. Vzdělávací povaha filmu byla předmětem zájmu federální vlády USA jiţ bezprostředně od vynálezu kinematografie a sama vláda vzdělávací potenciál filmu iniciativně podpořila. Vládní podpory ve filmovém podnikání se tak např. jiţ v roce 1908 dostalo U. S. Department of Agriculture, jeţ úzce spolupracovalo s vysokými školami a jejichţ vlastní filmová, úzce profilovaná produkce měla plnohodnotný charakter vzdělávacích, vědeckých i informačních filmŧ [Barnouw, 1992: 117–120; Ellis & Thornborough, 1923: 18]. Pro vzdělávací film to znamenalo finanční a tvŧrčí podporu, ale na druhou stranu i jistou závislost na vládní politice. Většinu filmové produkce se vzdělávacím potenciálem vyráběly malé specializované a nezávislé společnosti, které stavěly na úzké spolupráci pedagogických, filmových i vědeckých pracovníkŧ daného oboru. Dŧleţitou roli při uvádění školních filmŧ sehrály 15
především státní univerzity, federální vláda a některé větší výrobní společnosti.12 Dodnes uchovávají četné zajímavé a hodnotné filmy z oblasti zeměpisu, dějepisu, zoologie, botaniky, lékařství, fyziky, chemie, literatury, historie či umění. Řada z těchto filmŧ vznikala primárně pro účely škol a kostelŧ [Barnouw, 1992; Ellis & Thornborough, 1923].
1.2.2. Evropa Myšlenkou na zřízení samostatné instituce zaměřené na vzdělávací film v Evropě se v Basileji zabýval profesor dr. Imhorf. Jiţ na kinematografických konferencích v Hamburku v roce 1922 a následně roku 1925 ve Vídni se zmiňoval o moţnostech institucionalizovat školní a kulturní kinematografii, ale I. mezinárodní kinematografický sjezd v Paříţi (International Motion Picture Congress - Paris Congress / I. Congrès international du cinématographe), v rámci kterého proběhly váţnější diskuze k problematice školního filmu, byl uskutečněn aţ na podzim roku 1926 v Paříţi. Organizátorem kongresu byla společnost Association pour documentation photographique et cinématographique dans les sciences za předsednictví
Jeana
Painlevého. Kongres se
konal v Musée pédagogique
(Pedagogické muzeum v Paříţi), které se zároveň stalo evropským centrem pro organizaci výchovného a školního filmu [Maltby, 1999: 85–86; Novotný, 1936–1937 l: 46; Štábla, 1992: 31; Trnka: 1935, 7]. V roce 1927 Imhorf inicioval první specializovanou evropskou konferenci pro naučný film v Bazileji, na základě které byla zaloţena Evropská komora pro poučný film. Zásadní význam pro rozvoj a rozšiřování školního filmu představoval 2. mezinárodní
kinematografický
sjezd
v Haagu
roku
1928
s úzce
vytyčeným programem otázek výroby a organizace školního filmu, výměny zkušeností, technických problémŧ, dostupností školních filmŧ a pedagogických přístupŧ při práci s filmem ve vyučování. Předsedou komory byl zvolen Walter Günther z Berlína, propagátor kulturního filmu a spoluzakladatel časopisu pro 12
Samostatnou kapitolu v historii produkce vzdělávacích filmŧ představují vlastní iniciativy velkých amerických univerzit, jako například Yale University, Chicago University, univerzity v Illinoisu, Indianě, Oklahomě, Michiganu, Nebrasce, Wisconsinu nebo Utahu.
16
poučný film Der Bildwart. V letech 1928–1937 pŧsobil v Římě při Společnosti národŧ (League of Nations) Mezinárodní ústav pro výchovný film (International Educational
Cinematographic
Institute
[IECI]
/
Institut
international
du
cinématographe éducatif). V čele ústavu stáli ředitel Luciano De Feo a Baron Giacomo Paolucci di Calbodi, kteří jiţ v roce 1925 zaloţili filmovou společnost LUCE (L’Unione Cinematografica Educativa / the Union of Educational Cinematography) s edukativním, ale i propagandistickým zaměřením. Společnost národŧ italskou nabídku přijala v srpnu 1927 a podepsání smlouvy následovalo v únoru 1928. Ve vztahu ke školní kinematografii se Mezinárodní ústav pro výchovný film zabýval otázkami kinematografických zákonŧ, cenzury a ochrany dětí a mládeţe, ale i snahou zintenzivnit mezinárodní výměnu školních a vzdělávacích filmŧ. Zájem byl o ústavem vydávaný odborný časopis Revue internationale du Cinéma éducateur, který vycházel v pěti jazycích.13 Od roku 1935 časopis pŧsobil pod jménem Intercine. Malé státy s potřebou úzké mezinárodní spolupráce ve výměně zkušeností a filmŧ však stály mimo hlavní zájem římského Mezinárodního ústavu pro školní film [Maltby, 1999: 82–116; Andris, 1950: 9; Trnka: 1935, 7– 10].14 http://findarticles.com/p/articles/mi_qa4092/is_200704/ai_n19432702/?tag=content;col1
I přes římskou konkurenci zŧstala Paříţ nadále dŧleţitým centrem pro výchovný a školní film. V Paříţi pravidelně docházelo k setkáním filmových i pedagogických odborníkŧ. V roce 1937 se zde uskutečnila jiţ sedmá odborná konference věnovaná problematice výměny vzdělávacích filmŧ a potvrdila se tu dominance rozvoje školní kinematografie ve Francii, Anglii, Švédsku, Holandsku, Německu a Sovětském svazu. Na tomto kongresu bylo zastoupeno 44 státŧ. Za Československo tady školní filmy propagoval Jaroslav Novotný a vystoupil zde s příspěvkem o školním filmovém ţurnálu. Cílem Novotného cesty bylo navázání dalších mezinárodních kontaktŧ a výměny zkušeností [Novotný, 1937–1938h: 1]. Silnou pozici v oblasti školních a kulturních filmŧ mělo i Německo s dominující společností UFA (Universum-Film Aktiengesellschaft), zaloţenou 18. 12. 1917 [Kreimeier, 1999: 29]. O rok později k 1. 6. 1918 ustanovilo Říšské 13
Časopis vycházel v italštině, francouzštině, angličtině, němčině a španělštině [Trnka: 1935, s. 9– 10]. 14
verifikováno 15. 7. 2009.
17
ministerstvo války kulturní komoru se specializací na kulturní filmy, součástí které pak byla od 22. 8. 1933 specializovaná filmová komora s propagandistickými tendencemi. O rok později se filmu dotkla německá cenzurní opatření, dle nichţ byly kulturní filmy hodnoceny v kategoriích lidovýchovné, umělecky a státně politicky cenné, obzvlášť cenné a školní filmy. Zřízen byl také Svaz výrobcŧ německých kulturních, školních a propagačních filmŧ. Německo schválilo film jako učební pomŧcku výnosem ministerstva školství a propagandy jiţ 26. 4. 1934 a zřízena byla filmová ústředna Reichsstelle für den Unterrichtsfilm [Doleţal, 1996: 172–175; Kreimeier, 2005: 70–71; Trnka, 1935: 28].
1.2.3. Rakousko-Uhersko V rakousko-uherských zemích se filmový prŧmysl, ve srovnání s Německem či ostatními vyspělými evropskými státy, formoval pomaleji. Přesto mohl stavět na kvalitním a bohatém základu z produkce kulturních a osvětových filmŧ, kterou se jiţ od roku 1897 zabýval vídeňský osvětový dŧm Das Volksbildunghaus Wiener Urania [Trnka, 1935: 29]. Urania se stala kulturně osvětovým centrem. Pravidelně pořádala přednášky se světelnými obrazy a jiţ od roku 1901 spravovala pŧjčovnu kulturních filmŧ a osvětové kino. Na začátku století panovala značná nedŧvěra školských a výchovných kruhŧ k instituci kina a rakousko-uherské zákony a názory ovlivňovaly i české země [Klimeš, 2006: 195]. Nevole vŧči povaze biografŧ, především ze strany části vychovatelŧ a pedagogŧ, vyústila v ministerské nařízení č. 191/1912, platné od 1. 1. 1913 a ustanovení cenzurních sborŧ a redukci přístupu dětí a mládeţe na filmová představení [Klimeš, 2006: 210]. Paralelně s restrikcemi vŧči biografŧm se ve Vídni podařilo roku 1929 zaloţit spolek Schulkinobund der Lehrer Wiens, speciálně zaměřený na školní film, a jiţ roku 1930 rakouská vláda schválila film jako školní pomŧcku. Zároveň bylo při rakouském ministerstvu školství ustanoveno ústředí pro film a zrakovou výchovu [Trnka, 1935: 30–31; Velíšková, 1936: 21–22]. V USA, ale i v řadě vyspělých evropských státŧ (Francie, Německo, Itálie, Španělsko, ale i Velká Británie či Švýcarsko) byla vzdělávací povaha filmu předmětem zájmu a diskuzí jiţ od samotného vynálezu kinematografie a učební pomŧckou byl v těchto zemích schválen o několik let dříve neţ u nás. Kontakt 18
s vyspělejší zahraniční školní kinematografií byl pro utváření nejen zlínského školního filmu velmi dŧleţitý. Představoval inspiraci a motivaci k prosazení schválení filmu ve školách i v Československu. Ve zlínském kontextu byly přínosné zahraniční studijní a pracovní cesty Stanislava Vrány a jeho navázání obchodních kontaktŧ s U. S. Department of Agriculture v USA. Zahraniční zkušenosti pravidelně získávali i Jaroslav Novotný a ostatní filmaři zlínského ateliéru, kteří se své poznatky a získané zkušenosti snaţili přenést do praxe české produkce, distribuce i recepce školních filmŧ. Cenné zkušeností však získávali z přímých adaptací zahraničních filmŧ, které Novotný upravoval pro vyuţití ve škole.
1.2.4. Československo Roku 1906 byl v Praze zřízen Svaz osvětový, který se po první světové válce začal věnovat podpoře kulturního a osvětového filmu ve spolupráci s Ministerstvem školství a národní osvěty (MŠANO). Jiţ v roce 1919 byl při Ministerstvu vnitra zřízen poradní sbor pro kinematografii, který rozhodoval o zpřístupňování filmŧ mládeţi [Hepner, 1960: 8].15 V té době jiţ měli kinomajitelé povinnost pořádat speciální představení pro děti a mládeţ, ke kterým vyuţívali produkce osvětových a kulturních filmŧ, nad jejichţ dramaturgií a vhodností uvádění měl dohled Svaz osvětový spolu s okresními a místními správami osvětových, pedagogických a výchovných spolkŧ. Od roku 1925 Svaz osvětový nadále pŧsobil pod jménem Masarykŧv lidovýchovný ústav (MLÚ).16 Primárně byla raná československá produkce školních filmŧ zajišťována praţským
Masarykovým
lidovýchovným
ústavem
a
Státním
filmovým
a diapozitivovým ústavem v návaznosti na povinnosti škol, ale i majitelŧ kinematografických licencí, pořádat pro ţáky pravidelná filmová představení
15
Taktéţ Výnos ministerstva vnitra O censuře filmŧ z 16. června 1919, č. 22, publikovaný ve Věstníku ministerstva vnitra, 1919, s. 54. 16 Povinnosti kinomajitelŧ se opíraly o nařízení ministerstva vnitra, vydané 18. září 1912, č. 191 ř. z., a dále o výnos Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 24. září 1921, č. 48.977, který nařizoval okresním a městským osvětovým sborŧm dohled nad vhodností kinematografických představení pro mládeţ. Tento výnos dále v roce 1923 zpřesňuje Výnos ze dne 3. února 1923, č. 134.841/22 o licenční povinnosti majitelŧ kin. Ten ukládal povinnost pořádat představení pro mládeţ po dohodě s místními školami [Paur, 1926: 24–26].
19
[Němeček, 1980: 10–11].17 Vhodných a kvalitních filmŧ byl však nedostatek. Cestopisné, vlastivědné nebo přírodovědné filmy byly často doplňovány krátkými komediemi nebo groteskami. Často byly uváděny i hrané celovečerní filmy. Jelikoţ programy většinou nebyly sestavovány odbornými pedagogy, nepředstavovaly pro školy z odborného či vzdělávacího hlediska zvláštní přínos. Aby se zaplnil a zaplatil celý sál, projekcí v kinech se zúčastňovali ţáci rŧzného věku, s rozdílnou diváckou zkušeností. Tato kombinace stírala veškeré pedagogické, metodické i výchovné zřetele. Taktéţ pro majitele kin byla povinná školní představení ztrátová. Přesto tato fáze povinných školních projekcí měla svŧj význam a poloţila předpoklad pro vývoj filmŧ školních [Dostál, 1946: 5–6]. Význam Svazu osvětového (SO) a následně Masarykova lidovýchovného ústavu (MLÚ) spočíval v dohledu nad dramaturgií programŧ kin zaměřených na děti a mládeţ a organizování řady odborných přednášek a kurzŧ pro učitele. Zabýval se osvětovou činností v oblasti filmu a řešil moţnosti zajištění výroby, nákupu a distribuce vhodných filmŧ. V roce 1936, kdy byl film schválen učební pomŧckou, byl v rámci Masarykova lidovýchovného ústavu ustanoven speciální filmový sbor, který se zaměřoval na kulturní a osvětové filmy a jejich uvádění.18 Budoval vlastní filmotéku a pŧjčovnu a na přelomu dvacátých a třicátých let fungoval jako zprostředkovatel školní výchovy. Prosazoval a podporoval formy hromadných kinematografických představení v kinech výhradně pro ţáky a školní mládeţ v době vyučování. Nad těmito představeními si pedagogové společně se Svazem osvětovým prosadili supervizi. Od roku 1922 tato představení vycházela z povinností majitelŧ kinolicencí pořádat pravidelné projekce pro školní mládeţ dle kinematografické licence [Havelka, 1967: 196–199]. V českém prostředí se jako první výrobou kulturních a výchovných filmŧ zabývala společnost Comeniusfilm, zaloţená a řízená Janem Arnoldem Paloušem. Společnost pŧsobila v letech 1923 aţ 1925, ale ke školním filmŧm se uţ ale 17
V roce 1912 vydaly rakousko-uherské úřady nařízení o povinnosti majitelŧ zajišťovat alespoň jednou měsíčně školní filmová představení pro mládeţ. V roce 1920 bylo rakouské nařízení novelizováno ministerstvem vnitra ČSR. Majitelŧm biografŧ nové ustanovení nařizovalo provozovat školní představení dvakrát měsíčně. Výnos byl vázán na udělování kinematografické licence [Němeček, 1980: 10–11]. 18 Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o schvalování a uţívání světelných obrazŧ ze dne 3. 11. 1936, č. 145.865/36-I.
20
nedostala. Snahy o produkci vzdělávacích filmŧ u společnosti Comeniusfilm se nesetkaly s adekvátní podporou ze strany státu a firma po dvouletém pŧsobení zanikla [Fuksa, 1972: 5–6]. Masarykŧv lidovýchovný ústav začal intenzivně spolupracovat s praţskou Společností pro vědeckou kinematografii v oblasti školních a výchovných filmŧ a připojila se i Státní ústředna diapozitivŧ, zaloţená při Ministerstvu školství a národní osvěty v roce 1920. Od roku 1929 se Státní ústředna diapozitivŧ sama začala zabývat i filmem. Zlomový pro rozvoj školního filmu byl rok 1936, kdy byl i u nás pro školy normalizován úzký formát 16mm filmu a zároveň byl film schválen učební pomŧckou a školní a osvětový film zcela přešel do kompetence Ministerstva školství a národní osvěty.19
19
Viz: Výnos Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 3. 11. 1936.
21
1.3. TECHNIKA PRO ŠKOLNÍ PROMÍTÁNÍ Nedílnou součástí pronikání filmu do školních prostor bylo materiální a technické zajištění a vybavení. Teoretické úvahy o moţnostech uvádění filmŧ do školní výuky se vyskytovaly jiţ na počátku století na stránkách pedagogických nebo církevních časopisŧ,20 ale i prvních filmových periodik jako byly Český kinematograf (leden 1911–srpen 1912), Školní kinematografie (1921) nebo Kino (říjen 1913–leden 1914) [Klimeš, 2006: 195]. Aby ale mohl film slouţit jako školní pomŧcka, bylo nezbytné zajistit projekci pro konkrétní třídu přímo v prŧběhu vlastního vyučování. Dŧleţité bylo zajistit propojení technického vybavení škol s kvalitní filmotékou školních filmŧ a metodologickou připraveností učitelŧ. Školy, třebaţe měly o film zájem, naráţely na finanční problémy při nákupu projektorŧ, projekčního plátna, zatemnění či vlastního výběru vhodných filmŧ, ale i na nezkušenost, jak s médiem při vyučování pracovat. Nepříznivý faktor do roku 1936 představoval i status filmu a diapozitivu jako neschválené učební pomŧcky. Nerozhodnost škol v plošném pořizování filmové techniky odráţela také doposud nestanovený oficiální formát školních filmŧ. Na trhu byly k dispozici úzké filmy 8 a 16mm, vyráběné firmou Kodak, a francouzské filmy Pathé Baby o šířce 9,5 mm nebo poloviční normální film Pathé Rural 17,5 mm. [Novotný, 1936–1937a: 1–2; Velíšková, 1936: 10–11]. Přesto i před rokem 1936 mnohé školy zařizovaly fotografické laboratoře, nakupovaly projekční techniku jako epidiaskopy, skioptiony, diaprojektory, filmové projektory a projekční plátna. Pro běţné promítání vystříhaných obrázkŧ, fotografií a pohlednic se ve školách ve velké míře vyuţívaly oblíbené projektory zvané epidiaskopy. Světelný zdroj zde neprocházel obrázkem, ale pracoval na principu vyuţití zrcadel a odraţeného světla. Epidiaskopem mohly být promítány i ploché předměty. Předností této projekce byla nezkreslenost barev a nedeformovanost tvarŧ. Promítaný odraţený obraz byl s oblibou vyuţíván ke kreslení map a zvětšování obrazŧ. Vhodným nastavením bylo moţné dosáhnout zvětšení, ale i převrácení obrazu [Novotný, 1936–1937h: 55–58]. Zvětšovaní obrázkŧ a map se provádělo i z diapozitivŧ pomocí skioptikonu. K jednoduché projekci diapozitivŧ bylo moţné vyuţít zvětšovacího fotografického přístroje, kdyţ se místo negativu zaloţil 20
Z dobových pedagogických a církevních titulŧ časopisŧ jmenujme např: Česká škola, Česká osvěta, Vychovatel, Škola našeho venkova, Český učitel, Věstník českých profesorů, Katechetský věstník, Věstník katolického duchovenstva a další [Klimeš, 2006: 195–196].
22
diapozitiv. Většinou se ale skioptikon vyuţíval na projekci diapozitivŧ. Skioptikon se skládá z objektivu, kondensoru a projekční ţárovky a jeho princip zobrazení spočívá v prŧchodu světla objektivem na projekční stěnu. Diapozitiv, stejně jako film nebo fotografie, procházel svým technickým vývojem od skleněných formátŧ 8,5 x 8,5 cm; 8,5 x 10 cm, 9 x 12 cm a jiných po přechod na diafilm vyrobený buď kopírováním z kinofilmu, nebo z fotografického negativu jiného formátu. Řada učitelŧ si sama vybudovala bohatou obrazovou databázi, kterou mohla operativně ilustrovat svŧj výklad při vyučování. Diapozitiv, i po zavedení filmu do škol, zŧstal nadále dŧleţitou a přínosnou učební pomŧckou [Novotný, 1940a: 10]. V roce 1936, kdy Ministerstvo školství a národní osvěty schválilo film a diapozitiv jako pomŧcku pro školní výuku, doporučilo školám pouţívání kinematografického přístroje „Scolar 16 S“ brněnské firmy Jindřicha Suchánka.21 Tento projektor byl schválen a doporučen jako standardizovaná vhodná značka pro školní filmy. Mimo to Jindřich Suchánek nabízel školám komplexní sortiment projekčního zařízení. Nechyběly například perličkové projekční stěny s černým orámováním značky Scolar-perleta o rozměrech 135 x 180 cm nebo 150 x 220 cm. Jeho sortiment zahrnoval také lepičky Rapid 16 nebo projekční objektivy pro větší místnosti, univerzálně aplikovatelné na přístroje řady Scolar. Kromě zmíněných projektorŧ typŧ Scolar mohly školy vyuţívat i projektorŧ jiných výrobcŧ. Na trhu byly rozšířené školní projektory OP 16 firmy Optikotechna Přerov nebo projektory výrobce Prema v Praze a jiných. Ze zahraničních značek to byly především přístroje firem Kodak, Agfa nebo Bell & Howell. Ministerstvo školství a národní osvěty povolovalo dovoz přístrojŧ ze zahraničí s podmínkou dovozu filmŧ. Novotný od samostatného individuálního nakupování filmové techniky ze strany škol, které s filmem a filmovými projekcemi neměly zkušenosti, odrazoval a doporučoval finančně výhodné nákupy prostřednictvím Dorostu Československého červeného kříţe. Ten zprostředkovával nákupy technicky ověřených přístrojŧ s moţností vyuţití 15 aţ 20% slevy [Novotný, 1937–1938g: 66]. Ve vztahu ke zlínské filmové produkci je pro nás brněnský výrobce fotografické a filmové techniky Jindřich Suchánek dŧleţitý. Suchánek byl od roku 21
Odborný posudek na projektory Scolar 16 S zpracoval dr. Josef Zahradníček, profesor Masarykovy univerzity v Brně v roce 1937 [Novotný, 1937–1938i: 66].
23
1935 v úzkém kontaktu s firmou Baťa v souvislosti se zakázkou na jednoduché 16mm projektory pro účely nové formy Baťovy reklamy, instalované do firemních prodejen. Zakázku na výrobu první série cca sto kusŧ těchto projektorŧ uzavřel Baťa právě s firmou Jindřicha Suchánka. Další série, vzhledem k omezené výrobní kapacitě Suchánkovy firmy, byly vyráběny přímo ve firmě Baťa za spolupráce s přerovskou firmou Optikotechna. Ta do všech přístrojŧ dodávala optiku. V roce 1936 byly tyto projekční přístroje instalovány ve výstavní expozici Studijního ústavu. Po reklamní kampani byly později tyto projektory za symbolickou cenu prodány školám [Stejskal, 1972: 57–58]. V dalším období pak Suchánkova spolupráce pokračovala jak s Filmovými ateliéry Baťa, Jaroslavem Novotným, tak s brněnskou Společností pro vědeckou kinematografii a taktéţ s brněnskou pobočkou Dorostu Československého červeného kříţe.
24
2. PODMÍNKY VZNIKU ZLÍNSKÉHO ŠKOLNÍHO FILMU 2.1. BAŤOVA REFORMA ZLÍNA „Největším bohatstvím státu jest jeho obyvatelstvo. O výši blahobytu ve státě rozhoduje vzdělání lidí, zejména takové, jeţ stupňuje jeho tvořivost a výkonnost. Naše i světové statistiky ukazují, ţe patříme k státŧm s nejmenším procentem analfabetŧ. Tato skutečnost probouzí u nás pýchu, jeţ je oprávněna, která však uspává další snaţení a sebekontrolu. Přehlíţíme, ţe znalost čtení a psaní není ještě vše, co potřebuje obyvatelstvo státu, které nemŧţe mít sílu ani blahobyt bez exportu. Udrţet a stupňovat export předpokládá schopnost vydrţet světovou konkurenci. Tato schopnost se sama netvoří. Musí být školena, a ne nahodile, nýbrţ uvědoměle a soustavně. Jaké vzdělání dáváme mládeţi, hledíme-li na její budoucí existenci?“ [Jan A. Baťa, 1938: 175]. Při definování vztahŧ a vlivŧ mezi Baťovým koncernem na jedné straně a jeho zaměstnanci a obyvateli Zlína na straně druhé se odráţí faktor sociální proměny spojený s modernitou, časoprostorovou kompresí systému a proměnou ţivotního stylu obyvatel. V období mezi dvěma světovými válkami představuje prosperita města fenomén jednoznačně předbíhající svou dobu. Město bylo formováno pod vlivem progresivních Baťových závodŧ a osobnosti Tomáše Bati. Po jeho tragické smrti v roce 1932 pokračoval ve zlínském rozvoji jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Tomáš i Jan Antonín Baťa stavěli své úspěchy na strategii vysoké disciplíny a produktivity práce, zároveň však pro své zaměstnance a obyvatele města cílevědomě přizpŧsobovali sociální zázemí. Velkoryse budovali obytné kolonie, vzdělávací, obchodní a zdravotní síť, dŧraz kladli na kvalitu kulturního a sportovního zázemí. Dŧleţitou součástí byla také reforma zlínského školství s cílenou prioritou vysoké profesionality výchovy a vzdělávání. Je zde patrné logické a cílené propojení zájmŧ a aktivit firmy Baťa. Baťovy závody představovaly pro práci Jaroslava Novotného a prvopočátky zlínského školního filmu dŧleţitou strategickou základnu jak po stránce motivační, tak materiální a finanční. Dŧraz byl primárně kladen na propagaci a strategii firmy. 25
Produkce propagačních filmŧ však zároveň poskytovala prostor pro další filmovou tvorbu. Vlastní reklamní filmové výrobě předcházela tištěná reklama, kterou od roku 1926 zajišťovala koncernová společnost Tisk, s. r. o., zaloţená společností T. & A. Baťa [Lehár, 1960: 116; Stejskal, 1972: 3].22 Přímo v Baťově firmě se v letech 1927– 1928 začalo formovat pŧvodně malé fotografické, posléze i filmové oddělení ve sloţení Jaroslav Pagáč, Raimund Sýsala a Josef Míček. Bylo zaměřené především na fotodokumentaci a propagační a reklamní filmy v rámci přidruţených Baťových pomocných závodŧ (BAPOZ).23 Reklamní oddělení publikovalo podnikový časopis Sdělení24 a od roku 1927 filmový Baťúv ţurnál, který byl určen pro reklamní strategii ve firemních prodejnách a jako informační servis pro zaměstnance firmy [Stejskal, 1972: 5]. Filmový ţurnál dokumentoval především vývoj a dění firmy, Zlína a blízkého okolí, ale přinášel i aktuality celorepublikové. Vycházel v letech 1927– 1932. Natáčení realizovali především praţští filmaři, propagační oddělení firmy Baťa zajišťovalo produkci a následně distribuci pro potřeby firmy [Stejskal, 1972: 9–12]. Vedle cílené reklamní povahy firemních filmŧ v Baťově ţurnálu (1927–1931) byl na zakázku firmy Baťa roku 1933 realizovaný film kombinující ţánr výukového, instruktáţního, ale i prŧmyslového filmu s názvem Školení pedikérů (1933). Film byl natočen praţskou společností AB v produkci zlínského Jaroslava Pagáče [Stejskal, 1972: 13].25 Dobový týdeník Zlín jej prezentuje slovy: „[…] 6000 m dlouhý film je natáčen ve filmovém oddělení Baťových závodŧ. Stane se ústředním bodem učební osnovy kursu pedikérŧ. Obsahuje úvod šéfa, přednášky lékařŧ, technologii pedikury, obchodní přednášku aj. […]“.26 Realizace Baťova ţurnálu, filmu Školení pedikérů i filmové reklamy dokladuje všestranný zájem Jana Antonína Bati o progresivní a alternativní zpŧsoby pŧsobení na zaměstnance a zároveň potvrzuje v úvodu zmíněné propojení vzdělávacího a výchovného potencionálu filmu s prŧmyslovou praxí. 22
Obuvní společnost T. & A. zaloţili a zaregistrovali Tomáš, Anna a Antonín Baťovi v roce 1894. BAPOZ – Baťovy pomocné závody vznikly r. 1927 prvně jako dceřiná společnost s rozsáhlou přidruţenou aktivitou mimo výrobu bot, pod kterou organizačně spadalo i propagační oddělení firmy. Od roku 1937 tento název přejalo filmové oddělení firmy Baťa. K samostatnému vyčlenění filmového oddělení BAPOZ dochází aţ roku 1938 [Stejskal, 1972: 5–6]. 24 První číslo podnikového časopisu Sdělení bylo vydáno 25. 5. 1918. Mimo to vycházela další firemní periodika jako např. Zlín, časopis spolupracovníků Baťa; Zlín, velké vydání; Zlín, pondělník zlínského kraje; Výběr; Průkopník úspěšného podnikání nebo Obuv-kůţe-guma [Ševeček O., 2009: 160]. 25 Jiří Stejskal označuje film Školení pedikérů za pravděpodobně první instruktáţní film v Československu [Stejskal, 1972: 14]. 26 Vyučování filmem. Zlín, 29. 7. 1933. 23
26
V polovině třicátých let se pŧvodní sestava Baťova reklamního oddělení proměnila v komplexní profesionální filmový tým. Ke spolupráci ve filmovém oddělení byl přijat scenárista a reţisér Elmar Klos, producent Ladislav Kolda a začínající talentovaný fotograf a filmař Alexander Hackenschmied. Dovršením byla v roce 1936 výstavba nového moderního a zcela profesionálního Filmového ateliéru Baťa (FAB) [Klos, 1984: 2]. Velkoryse se tak mohlo rozvíjet Baťovo filmové podnikání v oblasti reklamy, dokumentace, vzdělávacího systému firmy, ale i produkce školních filmŧ. [Fuksa, 1972: 12; Stejskal, 1972: 29–32]. Jak jiţ bylo naznačeno výše, zpočátku se reklama pro Baťu natáčela ve spolupráci s praţskými filmovými společnostmi. Častá byla spolupráce především s praţskou akciovou společností AB a Host [Stejskal, 1972: 6]. Od poloviny 30. let se postupně začala plnohodnotně formovat zlínská domácí produkce a podmínky pro výrobu prvních školních a vzdělávacích filmŧ jak pro účely Baťovy školy práce, tak pro ostatní školy ve Zlíně. Specifičnost zlínského filmového podnikání, podporovaného firmou Baťa, dokládá střihový dokument Řekneme to filmem (1941). Je sestavený z archivních záběrŧ, které byly prŧběţně produkovány a natáčeny v Baťových závodech a později ve filmových ateliérech Baťa na Kudlově.27 Atmosféra snímku ilustruje úzké propojení filmu s prŧmyslem, podnikáním a reklamou a představuje strategii organizace Baťova koncernu v systémovém propojení s výrobní praxí, mediální prezentací a vzdělávacím potenciálem firmy.
27
Sídlo Filmových ateliérŧ Baťa (FAB), postavených v roce 1936. Od roku 1937 prezentované pod názvem Baťovy pomocné závody (BAPOZ) [Stejskal, 1972: 5–6].
27
2.2. SPECIFICKÝ ZLÍNSKÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM Vývoj zlínského školství se po 1. světové válce váţe na komplexní proměnu Zlína, podnikatelského ducha Tomáše Baťu a jeho obuvnickou firmu, která se v prŧběhu 20. a 30. let 20. století proměnila v prosperující prŧmyslový koncern se zásadním vlivem na novou tvář Zlína. Vzrŧst obyvatelstva z počtu 4 678 v roce 1921 na 44 156 v roce 1940 byl provázen hospodářským vzestupem Baťovy firmy a s tím související nutností řešit sociální otázky ve městě, včetně oblasti školství a vzdělávání [Pokluda, 1993: 17].28 V roce 1923 byl Tomáš Baťa zvolen starostou města. To se nepopíratelně odrazilo v následující
komplexní
proměně
této
malé
obce
v moderní,
dynamické
a ekonomicky silné město mezinárodního významu. Tomáš Baťa prosadil nový model zlínského hospodářství, který se výrazně dotknul i celého zlínského školského systému. Primárně mŧţeme sledovat soustavný zájem a podporu vzdělávání ve zřízení podnikového vzdělávacího systému firmy Baťa a prŧkazný je i velkorysý vklad firmy do ostatních zlínských škol. Tomáš Baťa pomohl vybudovat vzdělávací síť od školek, základních škol aţ po zajištění dalšího vyššího a odborného vzdělávání obyvatel Zlína i zaměstnancŧ vlastní firmy. Od roku 1925 zastával Tomáš Baťa post předsedy místní školní rady a aktivně podporoval celkovou školní transformaci ve Zlíně. Těsná spolupráce a iniciativa přišla i ze strany rodičŧ školních dětí, kteří v roce 1926 zaloţili Spolek rodičŧ ve Zlíně [Wicherek, 2005: 309]. Dŧleţitý mezník v systému zlínského školství představují roky 1928–1929, kdy Ministerstvo školství a národní osvěty [MŠANO] na naléhání ze strany učitelských organizací schválilo otevření několika škol pokusných, včetně zmíněné zlínské školy [Wicherek, 2005: 9–15].29 Za Baťovy podpory si město mohlo dovolit prosazení výstavby měšťanské školy. Bezprostředně po schválení výnosu o povolení měšťanských pokusných škol se Tomáš Baťa zasadil o zahájení stavby nové školní budovy Masarykovy měšťanské školy. Baťova pomoc se týkala i kompletního vybavení. Nová měšťanská škola byla otevřena 28. 10. 1928 [Wicherek, 2005b: 10]. 28
Za období let 1921–1930 činil přírŧstek obyvatel zlínského okresu 102 % [Wicherek, 2005: 9]. Výnos MŠANO č. 58469-21-I. o zřízení pokusné diferencované školy měšťanské: OAZ-MŠK, SŠk, f 457, Vznik, organizace a hospodářská činnost školy, r. 1929–1945. Stejně tak schválení ustanovení Zemskou radou ke dni 18. 11. 1928, č. 57396, tamtéţ. 29
28
Zlínským specifikem byla diferenciace zaměření studia pod Baťovou supervizí jednak oborově na prŧmyslově-obchodní a hospodářsko-ţivnostenský směr, ale zároveň dle zájmu a potřeb strategie Baťových závodŧ. [Wicherek, 2005b: 12]. Rozsáhlá síť škol v polovině 30. let zahrnovala kromě Masarykovy pokusné školy měšťanské také Masarykovu obecnou školu, Komenského měšťanskou školu a Komenského obecnou školu, Jinojazyčnou měšťanskou soukromou školu a řadu obecních škol v okrajových částech města a v přilehlých vesnicích. Středoškolské vzdělání poskytovala Prŧmyslová a obchodní škola, Ţivnostenská škola pokračovací, Spolkové reálné gymnázium a Odborná škola pro ţenská povolání [Wicherek, 2005b: 23–35]. Vlastní vzdělávací systém firmy Baťa zahrnoval Studijní ústav ve Zlíně a instituci Tomášov.30 Vzdělávací zařízení Tomášov bylo výchovně vzdělávací internátní školou mladých perspektivních muţŧ. Pro přijetí do této školy byla stanovena přísná kritéria týkající se zdravotního stavu, vysokého inteligenčního kvocientu, psychiky a povahy. Studenti Tomášova ústavu polovinu pracovního týdne pracovali ve vybraných oborech firmy Baťa a druhou část týdne studovali. Mezi vzdělávacími kurzy, vedle všeobecných předmětŧ a jazykŧ, byla psychologie, sociologie, národohospodářství, manaţerství, problematika prŧmyslové racionalizace apod. [Wicherek, 2005b: 42–44]. Doklad o fungování školy podává filmová reportáţ Mladí vpřed (1937). Od roku 1935 slouţila ke vzdělávání pracujících také Vyšší lidová škola. Podnět k jejímu zaloţení dal Tomáš Baťa jiţ v roce 1930, ale realizována byla aţ Janem Antonínem Baťou v roce 1932 jako odkaz zakladatele Baťových závodŧ a spadala pod kompetence Městského osvětového sboru ve Zlíně [Wicherek, 2005b: 35–37]. Významnou součást Baťova vzdělávacího systému představuje Studijní ústav, který se stal centrem zlínského baťovského vzdělávání. Představy o firemním vzdělávání pocházejí jiţ z roku 1934, kdy bylo o zřízení Studijního ústavu rozhodnuto. Výuka byla zahájena od roku 1935 v Technologickém ústavu, název byl o rok později změněn na Studijní ústav Tomáše Bati. Soustředěny zde byly učebny 30
Vzdělávací zařízení Tomášov bylo zaloţeno J. A. Baťou v roce 1936 na okraji města Zlína ve čtvrti Tomášov.
29
pro technologické oddělení, večerní kurzy a také knihovny. Záměrem bylo kvalifikovaně poskytovat a rozšiřovat vzdělávání nad rámec programu běţných škol.31 V roce 1936 bylo při Studijním ústavu zaloţeno muzeum a galerie [Wicherek, 2005: 38–42].32 Muzeum vystavovalo modely a přístroje určené k didaktickým pokusŧm návštěvníkŧ, ale také 50 filmových projektorŧ s filmy ve smyčkách, které si návštěvníci sami spouštěli. Ve smyčkách byly kromě reklamních snímkŧ promítány i filmy školní, výchovné, instrukční a prŧmyslové [Stejskal, 1972: 37].33 Rokem 1936 se Zlín skrze Studijní ústav plně otevřel i výtvarnému umění v podobě zaloţení I. Zlínského výtvarného salonu, podporovaného Janem Antonínem Baťou [Stejskal, 1972: 36]. I. Zlínský salon se konal ve dnech 26. 4. – 31. 8. 1936 a představilo se na něm kolem 207 výtvarníkŧ.34 Jan Antonín Baťa na I. ročníku salonu zakoupil umělecká díla v hodnotě 200 000 Kč, jeţ se staly základem Galerie výtvarného umění ve Zlíně [Pyšná, 2005: 43–47; Wicherek, 2005a: 45–46]. Do spektra zlínského vzdělávání náleţela i Škola umění, která prohloubila a posunula vazby mezi uměním, školským systémem a strategií firmy Baťa. Na základě ne příliš úspěšné prezentace zlínského reklamního oddělení firmy Baťa v kategorii tištěné grafiky a reklamy na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříţi v roce 1937 podpořil Jan Antonín Baťa několikaletý podnět architektŧ Františka Lydie Gahury, Bohuslava Fuchse a Františka Kadlece k zaloţení umělecké školy – výtvarného učiliště ve Zlíně.35 Škola byla zaloţena 14. 1. 1939 a od září 1939 zde byla zahájena výuka pro designéry, grafiky, malíře a scénografy zaměřené na umělecký prŧmysl [Ševeček, 1993: 178]. Ředitelem školy byl J. A. Baťou jmenován 31
Systém doplňujícího vzdělávání Studijního ústavu bylo koncipováno do čtyř kvalitativních úrovní: 1. stupeň byl určen pro studující bez předchozího absolvování měšťanské školy; 2. stupeň pro dělníky; 3. stupeň pro technický a obchodní personál; 4. stupeň měl být určen pro absolventy vysokých škol [Wicherek, 2005: 39]. 32 Ve Studijním ústavu v letech 1940–1945 pracoval i Jaroslav Novotný, pokračoval ve svých aktivitách v oblasti školních filmŧ. Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009. 33 Tyto projektory mají souvislost s jiţ zmíněnou rozsáhlou reklamní kampaní firmy Baťa, kdyţ do svých prodejen firma instalovala jednoduché 16mm projektory s reklamními filmy. 34 Zastoupeny byly umělecké spolky Svazu výtvarného umění Mánes, Umělecké besedy, brněnské Skupiny výtvarných umělcŧ, KVU Aleš nebo bratislavské Umělecké besedy [Wicherek, 2005: 45]. Zlínské salony se od roku 1936 konaly kaţdoročně aţ do roku 1948 mimo roky 1945 a 1946. Představovaly dŧleţitou platformu československého výtvarného umění v protektorátním období [Pyšná, 2005: 43]. 35 Prezentace na paříţské výstavě se týkala tištěné grafiky a propagace.
30
František Kadlec. Koncepce výukového programu byla inspirována Bauhausem a stavěla na praktické i teoretické prŧpravě s návazností na středoškolské vzdělání.36 Výuka probíhala formou přímých zakázek prací studentŧm v součinnosti s praktikami tovární výroby firmy Baťa, čímţ si škola zajišťovala finance na svŧj provoz [Ševeček, 2005: 257–265]. Z představeného přehledu sítě zlínských škol vyplývá, ţe Baťova podpora ve školství se neomezila pouze na Masarykovu pokusnou školu měšťanskou, ale podílela se na formování, financování a vybavování všech škol ve Zlíně a v okolí. Baťa byl označován za „mecenáše zlínských škol“ [Wicherek, 2005: 12]. Masarykova pokusná škola měšťanská je v této práci vyzdviţena z dŧvodu její role přímého propojení se zlínským školním filmem, s Jaroslavem Novotným, filmovými ateliéry a firmou Baťa. Toto propojení svým významem ovlivnilo a posunulo vývoj metodiky vyučování filmem a světelnými obrazy.
36
Škola otevřela studijní obory: prŧmyslová grafika, reklama, knihařství, výstavnictví, jevištní výtvarník a filmová výprava, módní návrhářství, sochařství a keramika a dekorační malba. Teoretická výuka zahrnovala předměty: dějiny umění, dějiny uměleckého prŧmyslu, reklama, aranţérství, anatomie, psychologie, sociologie reklamy, ale i nauka o strojích, nástrojích nebo účetnictví. Z pedagogických osobností na škole pŧsobili: Eduard Milén (grafika), František Petr (dekorativní malba a restaurování), Vincenc Makovský (sochařství), Jan Vaněk (bytová kultura), Jan Sládek (scénografie), ale i akademici volného umění jako Rudolf Gajdoš, Vladimír Hroch, Jan Kousal a další. Mezi absolventy školy byli např. Čestmír Kafka, Václav Chad, Zdeněk Kovář, Jan Rajlich, Vladimír Vašíček a další [Ševeček, 2005: 257–265].
31
2.3. MASARYKOVA POKUSNÁ ŠKOLA MĚŠŤANSKÁ VE ZLÍNĚ Na základě zveřejněné zprávy Ministerstvem školství a národní osvěty o školské reformě bylo moţné k začátku školního roku 1929/1930 otevřít několik pokusných škol.37 Ve spolupráci s odborným učitelem Stanislavem Vránou a za podpory Tomáše Bati projevil zájem o tento typ školy ustanovený Spolek rodičŧ ve Zlíně.38 V dubnu 1929 podal zlínský školský odbor ţádost na zřízení měšťanské pokusné školy ve Zlíně. Záměrem pokusných škol byla snaha o zefektivnění pedagogických metod a aplikování a výzkum pokusné formy výuky. Testovaly se zde experimentální formy výuky, včetně zavádění dosud neschválených učebních pomŧcek. Byla to příznivá situace pro oficiální uvedení světelných obrazŧ, diapozitivŧ a filmŧ do školy. Po schválení pokusné školy ve Zlíně byla pro účely koordinace úrovně a organizace pokusného vyučování ustanovena okresní školská reformní komise a výsledkem bylo zřízení Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Prioritou byl výzkum v oblasti názorného vyučování s vyuţitím zahraničních zkušeností dr. Vrány formou přímé aplikace a testování nových metod ve vyučování. Vzhledem ke statutu a zaměření školy bylo moţné na tomto typu školy pracovat i s pomŧckami dosud neschválenými Ministerstvem školství a národní osvěty.39 Oficiální ustavení Masarykovy pokusné školy měšťanské bylo schváleno výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 20. 8. 1929, č. 58469-29-I s upozorněním, ţe se pokusné vyučování obejde bez zvláštního navýšení rozpočtu školy ze strany ministerstva.40 Záměr představoval pokusnou formu vzdělávacího procesu s dŧrazem na výzkum metodiky vzdělávání a diferencování výukového systému. Diferenciace se týkala rozdělení úrovní studia podle schopností jednotlivých ţákŧ. Podklad učebních osnov vypracoval dr. Václav Příhoda, ale podrobně byly osnovy rozpracovány okruhem zlínských pedagogŧ pod vedením 37
Jednání o školské reformě a ustanovení pokusných škol intenzivně probíhalo v prŧběhu roku 1928 a současně byla ustanovena i reformní komise. Jednotlivé školy podávaly své ţádosti o statut pokusné školy do 1:3. 1929, ale MŠANO vydalo definitivní rozhodnutí aţ v srpnu 1929. Ve školním roce 1929/1930 byly otevřeny pokusné školy ve Zlíně, v Praze – v Michli, Nuslích a Hostivaři a v Humpolci [Váňová, 1995: 21–27]. 38 Dr. Stanislav Vrána pŧvodně pŧsobil v Brně jako významný pedagog a propagátor nových učebních přístupŧ. 39 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449 Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 40 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 457 Vznik, organizace a hospodářská činnost školy 1929– 1945: dopis Okresní školní výbor v Uherském Hradišti, dne 26. srpna 1929, č. 4449 adresovaný Místní školní radě ve Zlíně.
32
Stanislava Vrány a byly jednoznačně přizpŧsobeny zlínským potřebám a podmínkám školy. Škola byla rozčleněna na větev A – humanitní (středoškolskou), B – prŧmyslovou, C – ţivnostensko-obchodní a D – zkrácenou dvouletou větev [Vrána, 1946: 4]. Provoz školy byl slavnostně zahájen 2. září 1929 a experimentální výuka v prvním školním roce provozu školy se vztahovala pouze na první ročníky a za podmínky, ţe se v případě potřeby tyto děti budou schopny připojit k návazné výuce v běţných třídách [Vrána, 1946: 2–14]. Ředitel školy dr. Stanislav Vrána získal cenné pedagogické zkušenosti ze zahraničních studií a z cest po Anglii, USA, Polsku, Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Francii a experimentální zpŧsob výuky na Masarykově pokusné škole měšťanské všestranně podporoval. Dŧleţitým faktorem byl i oboustranný zájem Jana Antonína Bati a ředitele školy Stanislava Vrány na vytvoření nadstandardních podmínek pro komplexní práci se školním filmem. Nás bude dále zajímat vazba školy na filmové médium a na vytváření podmínek pro vstup školního filmu do výuky [Příhoda, 1938]. Progresivita vedení a strategie školy byla jednoznačně nastavena jiţ při jejím zakládání. V roce 1930 prosadil Stanislav Vrána vybavení školy školním rozhlasem, kdyţ poţádal společnost P. T. ředitelství pošt a telegrafŧ o bezplatné povolení zavedení rádiové přijímací stanice „Telefunken“ pro školní účely.41 Ředitel Vrána zavedl pravidelné ranní a odpolední vysílací bloky.42 Doklady o pravidelných školních rozhlasových relacích vycházejí z fotografie z vyučování na Masarykově pokusné škole měšťanské v rámci velkého rozhlasového přenosu ze Zlína ve dnech 28. a 29. 5. 1934.43 Ve stejném roce Kronika školy uvádí také realizovanou přednášku Stanislava Vrány o rozhlase s vyuţitím světelných obrazŧ.44 Ranní zpravodajství podávalo informace o významných výročích, dŧleţitých zprávách ze 41
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. Taktéţ dopis se ţádostí Stanislava Vrány ze dne 24. února 1930 adresovaný řediteli pošt a telegrafŧ v Brně. In: SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 457: Vznik, organizace a hospodářská činnost školy. 42 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 43 Doklad o rozhlasovém vysílání v Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně podává fotografie z roku 1934 – viz obrazová příloha. SOKa Zlín – Klečŧvka, Fotosbírka archivu Klečŧvka, i. č. 1336. 44 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939.
33
školy nebo města a kaţdé vysílání před zahájením vyučování bylo zakončeno hudebním blokem s krátkým výkladem a rozborem. Odvysílána byla hudební díla českých a světových hudebních skladatelŧ. Nenásilně a zcela přirozenou cestou se tímto zpŧsobem formovalo, motivovalo a kultivovalo estetické vnímání ţákŧ. Odpolední rozhlasové relace zajišťovali sami ţáci. Mezi pořady byl např. kurz Morseovy abecedy nebo rŧznorodé školní soutěţe. Rozhlas, stejně jako záhy film, se kromě běţné provozní praxe školy stal nedílnou a pravidelnou součástí výuky a výchovy [Vrána, 1946: 133–134]. Je zde zřejmá inspirace modelem programu rozhlasového vysílání uváděném ve firmě Baťa, který zahajoval „[…] rytmický pochod hraný z gramodesky od 6.30 do 6.45 hodin ráno. V devět hodin ráno během dopolední přestávky se vysílal ústřední asi desetiminutový pořad, který se skládal z krátké hudební ukázky na začátku, následované zprávami z dění v závodech a ve městě, výchovnými hesly a nakonec přednáškou o organizačních, etických a jiných problémech práce v továrně […]“ [Szczepanik, 2005: 37]. Od samého začátku provozu školy fungoval pro ţáky fotografický klub, který se s příchodem Jaroslava Novotného roku 1932 rozšířil o práci s filmem a škola byla velmi brzy přizpŧsobena i k vlastním projekcím světelného obrazu. V roce 1933 vypracoval Jaroslav Novotný návrh na koncepci vyuţití filmu ve vyučování a postoupil jej řediteli školy Stanislavu Vránovi, od kterého pro projekt získal podporu, a stejně tak upoutal zájem ze strany Jana Antonína Bati [Fuksa, 1972: 6]. Vzhledem ke schválenému statutu školy jako „pokusné“ nebyly zde další překáţky ve vlastní realizaci. Základní vybavení pro práci s filmem pomohla zajistit a především financovat firma Baťa. Nutno zdŧraznit, ţe veškeré filmové vybavení školy jak stavebního charakteru, tak materiálního zajištění projekční a snímací technikou bylo zakoupeno firmou Baťa. Doklady o finanční podpoře uvádí Kronika Masarykovy pokusné školy měšťanské. Kaţdoročně jsou zde vyčísleny náklady, které firma škole poskytla. Dle informací v Kronice se finanční pomoc vztahovala především na nadstandardní vybavení nebo stavební úpravy školy, např. při budování hřiště, přestavbě školních učeben a kabinetŧ apod. Firma Baťa pravidelně dotovala nákup
34
knih do školní knihovny.45 Do nadstandardní kategorie spadalo také veškeré filmové vybavení školy.46 V červnu roku 1934 podnikl Stanislav Vrána sluţební studijní cestu po Spojených státech a Anglii. Kromě získávání nových zkušeností z praxe zahraničního školství dostal Vrána příleţitost prezentovat na amerických školách dva reklamní filmy ze školního prostředí Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně, které natáčel Jaroslav Novotný. Jednalo se o snímek Jak ţijeme a pracujeme na Masarykově pokusné škole měšťanské (1934) a Naše děti (1934). Během studijní cesty po USA obdrţel ředitel Vrána ze strany United States Departement of Agriculture nabídku na výhodný nákup kolekce školních filmŧ dle vlastního výběru. Po svém návratu do Zlína zaslal Vrána na Ministerstvo školství a národní osvěty ţádost o povolení oficiálního pouţívání diapozitivŧ a školních filmŧ ve vyučování. Škola jiţ v té době měla vybudovaný základní fond školní filmotéky, který sama pro výuku vyuţívala a který zároveň, v té době zatím neoficiálně, poskytovala i ostatním školám, jeţ o film projevily zájem. Ačkoliv škola ze svého statutu měla povoleno vyuţívat neschválených vyučovacích pomŧcek, tedy i filmŧ a diapozitivŧ, dŧvodem této ţádosti byl především záměr a zájem o nákup většího mnoţství nabízených školních filmŧ z USA. Filmové podnikání v oblasti školních filmŧ jak ze strany školy, tak samotné firmy Baťa získávalo postupně větší rozměry a velkoryse vstupovalo do vyučování.47 V prosinci téhoţ roku škola ţádala o povolení bezcelního dovozu zmiňovaných vyučovacích filmŧ z USA, na které dostal Stanislav Vrána nabídku během jeho americké studijní cesty.48 V kaţdém případě škola filmy pravidelně nakupovala jak doma, tak v zahraničí. Kronika školy z roku 1935/1936 uvádí stav školního obrazového archivu. Zhrnuje několik tisíc diapozitivŧ převáţně se zeměpisnou a přírodovědnou tematikou a šedesát školních filmŧ, které si škola obstarávala za finančního přispění firmy Baťa. Převáţně se jednalo o školní filmy
45
Knihovna měla v roce 1936 na 2000 svazkŧ českých knih, ale také 1097 knih amerických a 82 italských. SOKa Zlín – Klečŧvka, MPŠM, ič. 457/107. 46 SOKa Zlín – Klečŧvka, MPŠM, ič. 457/107. 47 SOKa Zlín – Klečŧvka, MPŠM, ič. 457/107. 48 SOKa Zlín – Klečŧvka, viz f. MPŠP, čj. 457/135, dopis z 10. října 1934. Bohuţel se z dostupných archivních materiálŧ nepotvrdilo, zda a jakým zpŧsobem se nákup filmŧ z USA realizoval.
35
přivezené ze zahraničí a upravené domácí a zahraniční kulturní a osvětové filmy. Ty, jeţ byly zakoupeny pro školní výuku, upravoval Jaroslav Novotný.49 Společně s rozšiřováním filmotéky byly vytvořeny podmínky pro vlastní projekce přímo v prostorách školy. K tomuto účelu byl firmou Baťa vybudován speciální promítací sál s kapacitou 90 míst a promítat bylo moţné i v odborných učebnách zeměpisu a přírodovědy. Pro společná shromáţdění a školní filmová představení byla k dispozici také dvorana auly školy pro 1000 dětí. Masarykova pokusná škola měšťanská byla díky zájmu Tomáše Bati hned od počátku své existence vybavena vlastní filmovou projekční aparaturou pro 35mm film a později v souvislosti s konceptem uvádění školních filmŧ i projektory na 16mm film. Ve výroční zprávě za školní rok 1935/1936 vykazuje škola vybavení zahrnující také vlastní epidiaskopy, přístroje na promítání diapozitivŧ, dva velké projekční přístroje a několik menších, přenosných 16mm projektorŧ pro vyuţití ve třídách.50 První filmová představení probíhala přímo v aule školy. Filmová představení v rámci vyučování byla povinná. Ve vlastním prostředí měli pedagogové zaručenou supervizi nad výběrem vhodných filmŧ pro ţáky. Ve škole se dramaturgií filmových programŧ zabýval Jaroslav Novotný. Na Masarykově pokusné škole měšťanské byly zavedeny dva cykly filmových představení. Jeden představoval produkci celovečerních hraných filmŧ, druhý byl sestaven z kulturních pořadŧ. Především práce s kulturními filmy představovala počátek formování budoucích filmŧ vyuţívaných přímo ve výuce. Škola však mohla skladbu těchto kulturních filmŧ přizpŧsobovat rŧzným věkovým skupinám svých ţákŧ v návaznosti na vlastní výuku. Přehled představení a přednášek pravidelně mapovala kronika školy.51 49
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449/1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 50 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449/1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 51 Přehled celoškolních filmových projekcí uváděných na Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně: 1931/32 Dunaj, Psohlavci, Karel Havlíček Borovský, Třetí rota 1932/33 Emil a detektivové, Od autora ke čtenáři, Kamarádi, Cestou po republice, Zapadlí vlastenci, Mizející svět 1933/34 Don Quichotte, Zem spieva 1934/35 Hvězdářský zeměpis, Fidlovačka, S kamerou nad zemí a pod zemí moře; Ze ţivota T. G. Masaryka 1935/36 Ze ţivota T. G. Masaryka, Archa Neomova, Naši vojáci 1936/37 Revoluce krve a ducha, Chlouba rodu Krušinova, Ulička v ráji, Baboona, O ovoci
36
Odpolední projekce bývaly dobrovolné a hodnotné byly především tvŧrčí aktivitou samotných ţákŧ vycházející ze speciálního projektu školního filmového ţurnálu Jaroslava Novotného. Specifický školní filmový ţurnál byl uváděn jednou týdně pod názvem Okénko do světa od roku 1935 v aule školy. Na tomto školním ţurnálu spolupracovali ţáci společně s pedagogy. Během týdne shromaţďovali materiály a sestavovali obrazové pásmo zábavného i poučného charakteru o aktuálních událostech ve městě a ve škole. Zaměření programu ale vycházelo především z vlastních zájmŧ dětí a dotýkalo se oblasti sportu, přírody, cestování, kultury. Vyuţívali k tomu fotografie, obrázky, výstřiţky, pohlednice a textové aktuality, které pak promítali epidiaskopem. Tuto světelnou projekci pravidelně doplňoval poučný nebo zábavný film. Aktivity na přípravě ţurnálu byly ze strany ţákŧ dobrovolné, ale jak dokazují údaje ředitele školy o prŧměrné návštěvě 700–800 divákŧ, pro ţáky zřejmě atraktivní [Deset let pokusné práce, 1939: 134–135; Vrána, 1945: 362–363]. Ze záznamŧ především v Kronice Masarykovy pokusné školy měšťanské si mŧţeme udělat představu o zájmu a zaměření projekcí, jejich četnosti a rozmanitosti podporující vizuální gramotnost dětí. Uváděny byly jak celovečerní hrané filmy, tak filmy osvětové a kulturní.52 Vraťme se ale k vývoji filmového podnikání na Masarykově pokusné škole měšťanské a uveďme další souvislosti. V únoru 1934 byl ve škole oficiálně ustanoven Poradní sbor pro školní kinematografii. Členy byli Jaroslav Novotný,
1937/38 Miláček slonů, Poslední léto s T. G. Masarykem, Stateční kapitáni 1938/39 Ze ţivota T. G. Masaryka, Poslední léto, Přísaháme, Naši furianti. Filmové přednášky: 1931/32 Thomas Alva Edison 1932/33 Stanislav Vrána a světelné obrazy z cesty do Londýna; Bohuslav Markalous: O zrakové výchově a funkci obrazŧ (přednáška pro zlínské učitele). 1933/34 Bohuslav Markalous pro ţáky školy o významu obrazu za vyuţití světelných obrazŧ; MUDr. Novák o ošetřování chrupu a osvětový film O péči o chrup; promítání diapozitivŧ z Demanovských jeskyní; dr. Vašíček, asistent brněnské techniky, přednáška o snímací a promítací technice pro úzký film. 1934/35 Stanislav Vrána – přednáška o rozhlase doprovázená světelnými obrazy. 1935/36 Zahájena pravidelná čtvrteční projekce filmového týdeníku „Okénko do světa“. 1936/37 Beseda o Františku Bartošovi ve školním rozhlase, přednáška o pohyblivých diagramech; přednáška a světelné obrazy dr. E. Hujera Za zatměním slunce do Japonska. Viz. SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945. 52 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945.
37
Stanislav Vrána, Josef Kurfürst z Masarykovy pokusné školy měšťanské, ale i pedagogové z dalších zlínských škol, kteří se o film a světelné obrazy zajímali. Sestavili plán pro natáčení didaktických filmŧ. Firma Baťa s poradním sborem opět spolupracovala a finančně ho podporovala. Vedením zlínského filmového sboru byl pověřen Jaroslav Novotný a Josef Kurfürst.53 Počínaje novým školním rokem 1934/1935 Stanislav Vrána oficiálně úplně vyvázal Jaroslava Novotného z povinností výuky ve škole. Novotného aprobované předměty matematiku, výtvarnou výchovu a ruční práce Vrána přerozdělil mezi ostatní pedagogy a Jaroslava Novotného pověřil komplexní prací v oblasti školního filmu a vedením příprav pro zavedení filmu do výuky. Současně Zemská školní rada v Brně vyhověla ţádosti Novotného na udělení roční neplacené dovolené, a Novotný se tak mohl zcela soustředit na komplexní práci se školním filmem. Zajišťoval výběr, nákup, výpŧjčky i vlastní výrobu filmŧ. Od 1. ledna 1935 se paralelně vedle pracovní smlouvy s Masarykovou pokusnou školou měšťanskou stal řádným zaměstnancem filmového oddělení firmy Baťa. Ve firmě Baťa se zabýval přímou výrobou, ve škole zaváděním, testováním a aplikací vyrobených filmŧ.54 S příchodem nacistŧ a událostmi druhé světové války byl utnut progresivní vývoj jak Zlína, Filmového ateliéru Baťa, Masarykovy pokusné školy měšťanské, tak i zlínského školního filmu. V roce 1940 byl z nařízení Okresního školního výboru z budovy školy odstraněn pŧvodní oficiální název „Masarykova pokusná škola měšťanská“ a škola byla přejmenována na „První pokusnou diferencovanou školu měšťanskou ve Zlíně“. Upraveny byly veškeré tiskoviny, razítka a pečeti školy. Uklizeny byly taktéţ všechny obrazy, sochy a předměty vztahující se ke vzniku nebo trvání samostatné Československé republiky.55 Během války školník Pavel Prchlík spolu s několika pedagogy ukryl a zachránil před zničením v meziprostoru mezi střechou a stropem školní tělocvičny řadu cenných knih, ale i filmŧ o T. G. Masarykovi, dr. Edvardu Benešovi, filmy a diapozitivy o Jugoslávii, které měly být zničeny po vypuknutí války s Jugoslávií v dubnu 1941, snímky o legionářích 53
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449/1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 54 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449/1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 55 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945. A taktéţ SAZ – Klečŧvka, f. MPŠM, inv. č. 457/54.
38
a podobná témata. Včas bylo deinstalováno rozhlasové vedení, ampliony i rozhlasová aparatura. Rozhlasová i projekční filmová technika spolu s cennými fyzikálními přístroji pak byla ukryta v soukromí některých učitelŧ školy.56 Učitelé museli čelit dohledŧm ze strany německých úřadŧ, ale i vyhrocující se situaci mezi ţáky a rodiči uvnitř školy. Mísily se proněmecké a protiněmecké nálady, které byly zvláště patrné na společných akcích školy. Řada rodičŧ ţákŧ pocházela ze Sudet. Mnozí z nich se hlásili k německé národnosti a začali své děti posílat do německých škol v okolí.57 Při školním filmovém představení Olympia (1938) ve Velkém kině, které škola pro ţáky organizovala v roce 1940, někteří ţáci doprovázeli výkony Angličanŧ, Američanŧ a Francouzŧ na plátně bouřlivými sympatizujícími potlesky. O reakci na film byly informovány německé úřady a učitelé školy obdrţeli přísnou a ráznou výstrahu. Někteří z učitelŧ byli zatčeni a vězněni, včetně ředitele Stanislava Vrány.58 Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně představovala dŧleţité centrum ve zlínském školním systému. Stavěla na své vlastní metodice, pedagogických přístupech a otevřenosti experimentálním a alternativním zpŧsobŧm výuky. Škola v propojení s firmou Baťa, filmovým ateliérem, zastřešena osobnostmi Jaroslava Novotného a Stanislava Vrány byla neoddělitelnou součástí výzkumu aplikace a testování školního filmu v přímé školní výuce. Jak ukáţu dále, kromě primární vzdělávací funkce zastřešovala zlínskou školní filmovou tvorbu i v rovinách distribuce, pŧjčovny a výzkumu percepce ţákŧ.
56
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945. Taktéţ Rozhovory s Jiřím Novotným. 57 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945. 58 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-2, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1939–1945.
39
2.4. JAROSLAV NOVOTNÝ Konflikty, které provázely Jaroslava Novotného za pouţívání fotografií nebo světelných obrazŧ (neschválených školních pomŧcek) ve výuce na základní škole ve Slaném, byly dŧvodem jeho odchodu do Zlína. V roce 1932 přijal nabídku na místo učitele v Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně a bezprostředně se ujal odborné aplikace názorných světelných obrazŧ ve vyučování.59 Učil především dějepis, zeměpis, ale i matematiku, kreslení a ruční práce. Ze strany ředitele školy Stanislava Vrány měly metody alternativní obrazové formy výuky velkorysou podporu, stejně tak finanční pomoc ze strany Baťovy firmy, která pro školu zakoupila kameru a projekční vybavení na 16mm film [Fuksa, 1972: 6]. Dŧleţitou roli v počátcích Novotného prŧkopnické práce na školních filmech sehrála aktivní zkušenost v „Exkursním svazu českého učitelstva“, který byl zřízen pod hlavičkou Ministerstva školství a národní osvěty. Ministerstvo touto formou zahraničních studijních cest podporovalo sebevzdělávání učitelŧ. V případě zlínských učitelŧ vycházela podpora taktéţ od Jana Antonína Bati. Novotný se podílel na organizování studijních výprav českých učitelŧ do zahraničí. Učitelé si pronajímali lodě prostřednictvím německé dopravní společnosti v Hamburku a podnikali okruţní cesty po Středozemním moři. Plavili se přes Fjordy na sever do Anglie nebo vyuţívali sítě západoevropských říčních kanálŧ. Během těchto výprav Jaroslav Novotný intenzivně fotografoval a filmoval.60 Filmový a fotografický materiál následně zpracovával. Upravoval, stříhal, koloroval, ale i vyráběl vlastní obrazové pomŧcky, které bezprostředně vyuţíval ve výuce.61 Novotný si plně uvědomoval formální stránku obrazového materiálu a moţnosti, které pro školní vyuţití nabízel. Sám apeloval na fotografickou gramotnost svých kolegŧ učitelŧ, nabádal je k vyuţívání fotografie ve školní praxi jako základu a mŧstku k médiu filmovému. Ve škole tímto směrem vedl Jaroslav Novotný i ţáky ve fotografickém
59
Zdeněk Štábla nepřesně uvádí příchod Jaroslava Novotného do Zlína v letech 1930–1931 [Štábla, 1988: 155]. Dokladuje to Sluţební výkaz vydaný roku 1940 Pokusnou hlavní školou ve Zlíně (oficiální název před nástupem protektorátu Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně) a podepsán ředitelem školy Stanislavem Vránou. Viz Soukromý archiv Jiřího Novotného 2005–2009. 60 Štábla uvádí zmínku o prvních Novotného amatérských filmech Cesta Středozemím a snímek Zvířata a ptáci jiţ z roku 1939 [Štábla, 1989: 156]. 61 Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009.
40
a filmovém krouţku.62 Mezi ţáky byl např. i Antonín Horák, později významný zlínský fotograf a kameraman.63 Zlínské filmové začátky Jaroslava Novotného se pojí s reklamním filmem Zmýlená neplatí (1934) [Stejskal, 1972: 24], ale hlavní tvorba pro školní účely začíná snímkem Jak ţijeme a pracujeme na měšťanské pokusné škole ve Zlíně (1934). Film byl natočen po dvouletém pŧsobení Novotného na Masarykově pokusné škole měšťanské a realizace filmu měla vazbu na zahraniční cestu ředitele školy dr. Stanislava Vrány do USA. Byla to reklamní reportáţ o systému, aktivitách, přístupech a metodách výuky na škole. Trojici prvních filmŧ, natočených v roce 1934, uzavírá Novotného reportáţ Dětské dny (1934) z otevírání nového školního hřiště. Vrána oba tyto snímky úspěšně předváděl a konfrontoval s americkou školní filmovou produkcí v navštívených školách v USA. Po návratu Stanislava Vrány z jiţ zmíněné cesty po Spojených státech začal Jaroslav Novotný s filmovou sekcí školy intenzivně pracovat na detailní metodice vyuţití filmŧ ve vyučování. Stejně tak se zaměřil i na strategii pŧjčování, nakupování zahraničních filmŧ, kopírování, včetně adaptace pro výukové účely. Pozornost zaměřil i na vlastní filmovou produkci vycházející bezprostředně z aktuálních potřeb školy. Z úspěchŧ zahraniční cesty Stanislava Vrány a předvedených školních reportáţí lze usuzovat, ţe se jednalo o dŧleţitý okamţik, od nějţ se dále, jiţ v profesionální rovině, odvíjelo prŧkopnictví zlínského školního filmu s mimoregionálními přesahy. Na začátku zde byla filmová dráha Jaroslava Novotného, která se v následujícím roce 1935 propojila v úzkou spolupráci se všemi ostatními zlínskými filmaři. Následovaly Novotného četné úpravy zahraničních i domácích filmových materiálŧ pro školní účely, filmové ţurnály a rozbíhala se i vlastní filmová tvorba školních filmŧ, ale i např. filmová dokumentace českých výtvarných umělcŧ. Konkrétní tvorbu Novotného dále přiblíţím v následujících kapitolách.64
62
Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009. Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009. 64 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 63
41
3. SYSTÉM VÝROBY A PRODUKCE ŠKOLNÍCH FILMŦ VE ZLÍNĚ 3.1. ZAČÁTEK VÝROBY ZLÍNSKÝCH ŠKOLNÍCH FILMŦ Film v podobě kvalitní učební pomŧcky klade velké nároky na realizaci. Dŧleţitá je souhra námětu korespondujícího s učebními osnovami a filmovým zpracováním po technické, obsahové i didaktické stránce. Nezastupitelná je komunikace mezi odborným pedagogem a filmových štábem. Filmující učitelé měli výhodu v propojení zkušenosti filmového řemesla i teorie s principy didaktiky a poţadavky školních osnov. To byl i případ Jaroslava Novotného, který se navíc velmi rychle přiřadil k profesionálním tvŧrcŧm zlínského filmového ateliéru. Vlastní výrobě školních filmŧ ve Zlíně předcházelo „přípravné“ období. Jak ukládalo usnesení MŠANO, povinná školní představení byla pořádána i ve Zlíně. S otevřením Masarykovy pokusné školy měšťanské (školní rok 1928/1929) a vybudováním podmínek pro vlastní školní filmová představení v aule školy si pedagogové brzy prosadili vlastní sestavování programŧ přímo v prostorách školy.65 Vyuţívali
přitom
filmotéky
archivu
Masarykova
lidovýchovného
ústavu,
Diapozitivového a filmového ústavu v Praze a postupně vyuţívali i vlastních zlínských filmŧ. Kombinace týmu mimořádně kvalitních pedagogŧ zlínských škol, zájmu a přístupu Masarykovy pokusné školy měšťanské, filmového zázemí a podpory ze strany Baťova podniku představovala ideální podmínky pro pokus o vlastní výrobu a produkci školních filmŧ a jejich aplikace přímo ve školních třídách [Rambousek–Trnka, 1926]. Zpočátku Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně vyuţívala jako výukový obrazový materiál při vyučování především fotografie a diapozitivy. Díky Baťově pomoci měla škola vybudovaný fotografický ateliér, ale samotné negativy byly vyvolávány a zpracovávány ve filmovém oddělení firmy Bati, vybaveném dřevěnými káděmi s lázněmi, dřevěnými rámy na navíjení filmových pásŧ i dřevěným bubnem na sušení filmu. Jaroslav Novotný zde zhotovil na tisíce 65
Na sestavování školních filmových představení se podíleli i učitelé z ostatních zlínských škol.
42
černobílých, ale i barevných, ručně kolorovaných diapozitivŧ pro celou škálu vyučovacích předmětŧ [Fuksa, 1972: 7].66 Pro následné formování školního filmu představovaly dŧleţitý materiálový potenciál filmy kulturní. Trpěly však zjevnými nedostatky po stránce metodické, estetické, ale často i řemeslné. Z tohoto dŧvodu začala Masarykova pokusná škola měšťanská nakupovat filmy v zahraničí nebo vybrané snímky od Masarykova lidovýchovného ústavu, které Jaroslav Novotný po svém příchodu do Zlína přizpŧsoboval a upravoval pro potřeby školy. Převáděl je z 35mm formátu na bezpečný 16mm film. Do většiny upravovaných filmŧ vkládal Novotný svŧj tvŧrčí potenciál. Stříhal, slepoval, doplňoval filmy grafy, schématy, nákresy, českými titulky, případně stručnými komentáři. Tato forma výroby školních filmŧ pokračovala i později paralelně s vlastní pŧvodní výrobou. Adaptace jiţ natočeného materiálu byla finančně, výrobně i časově výhodná. U některých filmŧ, především zeměpisných, by byla kompletní produkce značně náročná a mnohdy i nereálná. Jaroslav Novotný tímto zpŧsobem vytvořil ve velmi krátkém čase první základní soubor školních filmŧ pro vyučování na zlínských školách. Školní filmotéka zahrnovala například upravené americké filmy ze 30. let jako Argentina, Bambus, Bavlník, Citron, Chile, Kolumbie, Paraguay, Uruguay, Rýţe, Vlna, Ţelvy, německé filmy Samet, Zima v bavorských Alpách, Za polárním kruhem, ale i české vědecké filmy Jindřicha Brichty, Stanislava Práta nebo Vladimíra Úlehly přizpŧsobené Jaroslavem Novotným pro účely školní výuky. Tuto kolekci filmŧ vyuţíval pro testování výuky filmem nejprve na Masarykově pokusné škole ve Zlíně, ale i na dalších zlínských školách.67 Výroba prvních školních filmŧ ve Zlíně byla zcela závislá na aktivní podpoře Baťovy firmy, a to jak finančně, tak materiálním a výrobním zázemím. Novotný se vedle vyučování ve škole začal zabývat jak reklamní, tak i reportáţní tvorbou pro Baťu. Současně ale intenzivně pracoval na filmech pro školní výuku a velmi rychle
66
Taktéţ rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009. SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 67
43
se zdokonaloval ve vlastním filmařském řemesle. Obsáhl práci od psaní scénářŧ, přes práci s kamerou aţ po střih a samostatnou reţii. [Horák, 1991: 9].68 Obrovský přínos pro zlínský film znamenalo vlastní rozšiřování Baťova filmového oddělení a příchod dŧleţitých filmařských osobností Elmara Klose, Alexandra Hackenschmieda a Ladislava Koldy, kteří během let 1934–1935 společně s Josefem Míčkem, Jaroslavem Novotným a Františkem Pilátem vytvořili základní sestavu zlínského filmového štábu [Stejskal, 1972: 51]. Kromě společné práce na reklamních filmech a technických ţurnálech pro Baťu byli všichni pracovně propojeni i s tvorbou školních filmŧ a s Jaroslavem Novotným. Jaroslav Novotný situaci komentoval slovy: „Příchod Klose, Hackenschmieda, Koldy a později Piláta, Hrdličky a Dobřichovského zpŧsobil ve zlínské filmové tvorbě přímo kvalitativní skok. Jistě na tom mělo svŧj podíl i nové technické vybavení, ale podle mého soudu významný podíl na vysoké úrovni příští zlínské tvorby mělo umělecké zaměření jednotlivcŧ a v neposlední řadě nezvykle upřímné vztahy všech členŧ této skupiny“ [Fuksa, 1972: 13; Klos, 1984: 3].69 Jan Antonín Baťa podporoval a respektoval osobní tvŧrčí zájmy jednotlivých osobností filmového štábu, které pro něj pracovaly. Jeho otevřenost a velkorysost se mu očividně vracela zpět v originálních a vysoce kvalitních reklamních a propagačních filmech [Klos, 1984: 3]. Zcela profesionálně se Jaroslav Novotný začal problematice školního filmu věnovat od roku 1935. Stal se stálým zaměstnancem Baťových závodŧ a komplexně se ujal produkce a stabilní výroby školních filmŧ ve Zlíně. Proměnil tak svou profesi pedagoga a pozici amatérského filmového samouka v profesionálního producenta, reţiséra, kameramana, laboranta, střihače, ale i propagátora, metodika, organizátora a distributora školních filmŧ. V roce 1935 podnikl Jaroslav Novotný společně s Alexandrem Hackenschmiedem cestu do Sovětského svazu. Během návštěv v leningradských filmových studiích se Novotný intenzivně zajímal o problematiku školních filmŧ, jejich výrobu, distribuci a vyuţití. Z cesty přivezl několik filmŧ, které přizpŧsobil pro školní výuku. Takto se u nás objevil například několikadílný film Nervový systém, natáčený za odborné konzultace s profesorem Ivanem Petrovičem Pavlovem [Fuksa, 1972: 14]. 68 69
Rozhovory s Jiřím Novotným: 2005–2009. Citace z výroku Jaroslava Novotného – viz [Fuksa, 1972: 13].
44
Spolupráce
Jaroslava
Novotného
s
Alexandrem
Hackenschmiedem
pokračovala i během natáčení čtyřdílného instrukčního filmu Koţeluţství (1936) v reţii Jaroslava Novotného. Novotný se na filmu podílel také jako autor literární předlohy. Film zobrazuje vlastní pracovní technologii zpracování surové kŧţe. Celková filmová forma je podtrţena přirozeností, autenticitou člověka v pracovním prostředí. Kamera Alexandra Hackenschmieda a Josefa Míčka zde pracuje s rámováním, zpomalováním a zrychlováním záběrŧ. Dŧleţitou roli hraje i střihová skladba, ve které jsou záběry kombinovány s instrukčními a vysvětlujícími kreslenými pasáţemi. Potvrzuje se zde charakteristický a nezaměnitelný filmový rukopis Alexandra Hackenschmieda [Stejskal, 1972: 49–50]. Dŧleţitým krokem k podpoře natáčení nových českých školních filmŧ bylo v roce 1936 vyhlášení soutěţe na námět školního filmu. Soutěţ vyhlásil filmový ateliér firmy Baťa společně s filmovým odborem Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Téma ani počet zasílaných námětŧ nebylo omezeno, ale prioritou byl obsah a záměr přizpŧsobený potřebám školních osnov. Soutěţ byla otevřenou výzvou i pro amatérskou tvorbu a nebyla omezena věkem ani specializací škol či jejich úrovní. Prŧměrná délka školního filmu se pohybovala do 120 m standardizovaného 16mm formátu, tedy zhruba 14 minut hracího času [Kolda – Novotný - Vrána, 1936–1937: 17–18]. Samotný výběr filmového tématu byl sloţitější. Svou kvalitou a výpovědní hodnotou měl film přesvědčit o kvalitnější informaci neţ ostatní, jiţ existující školní pomŧcky. „Film má přibliţovat vzdálené, zhušťovat děje příliš rozvleklé (vzrŧst rostlinstva i ţivočichŧ, výrobní procesy), má soustřeďovat děje rozptýlené po odlehlých místech (strom – papír – kniha, uhlí – plynárna), musí zpomalit děje rychlé (let ptáka, chod stroje), zrychlit pomalé (vzrŧst rostliny, vývoj zárodkŧ, krystalizace)“ [Filmový odbor, 1936–1937: 33]. Doporučovány byly náměty pro výuku dějepisu, kulturní historie o vývoji lidských obydlí, dopravních prostředkŧ, písma nebo reprodukčních technik. Přínosná byla témata z oblasti matematiky, například o výpočtech ploch, objemŧ, o Pythagorově větě nebo z oblasti zeměpisné se zaměřením na hospodaření, ţivotní úroveň obyvatel, oblast obchodu, prŧmyslu a zemědělství. Vhodnými filmy pro výuku byla i témata o matematickém zeměpise, o vzniku a tvarech zemského povrchu, o počasí, ovzduší nebo přírodních jevech. Uplatňovaly se filmy také o výtvarné výchově, literatuře, hudbě, praktickém řemesle [Novotný, 1936–1937i: 25–26]. 45
Do března 1937 přišlo do Zlína kolem 500 námětŧ [Havelka, 1967: 196–199; Novotný, 1936–1937f: 37–38, Stejskal, 1972: 117].70 Soutěţní výzva ke scénáři školního filmu inspirovala řadu amatérských filmařŧ z řad učitelŧ. Na jedné straně tu byla výhoda po stránce didaktické, na druhé otevřená nejistota po stránce filmařské, která v sobě nesla vysoké realizační a především finanční nároky. Objevovaly se také obavy z amatérismu. Karel Smrţ bezprostředně po vyhlášení soutěţe upozorňoval na moţné chyby a nebezpečný přístup ze strany amatérŧ. Vytýkal především malou sebekritiku jak v oblasti technické a kompoziční, tak výpovědní [Smrţ, 1938: 6–7]. Vypsání soutěţe na námět školního filmu mělo návaznost na intenzivní prosazování schválení filmu jako učební pomŧcky, ke kterému došlo v roce 1936.71 To sice vyřešilo problém s legálním vyuţíváním filmŧ a diapozitivŧ, ale problém vyvstal s nedostatkem vhodných filmŧ. Bylo zřejmé, ţe pro zajištění potřebného objemu výroby školních filmŧ bude nutné spojení i s dalšími institucemi, které by s výrobou a distribucí pomohly. Pŧvodních filmŧ bylo málo a ze zahraniční produkce ne vše bylo vhodné pro české školy. Hledala se proto cesta ke zvýšení domácí školní filmové produkce. Roku 1937 navázal Jaroslav Novotný spolupráci s brněnskou organizací Dorostu Československého červeného kříţe (DČsČK), při které byl zaloţen filmový odbor a Jaroslav Novotný byl pověřen jeho vedením a koordinací. S DČsČK spolupracoval také Jindřich Suchánek, brněnský výrobce filmové techniky. Novotný tak koordinoval nově vznikající školní filmy při DČsČK a současně dohlíţel na jejich technické zpracování v Baťových ateliérech na Kudlově.72 Zpočátku se spolupráce týkala především úprav zahraničních filmŧ. Zahrnovala pomoc při překladech titulkŧ, střihovou úpravu a zpracování metodiky pro učitele. Dŧleţitá ale byla i výroba nových domácích filmŧ pro školy [Novotný, 1937: 18].
70
V porotě vypsané soutěţe o filmový námět na školní film zasedli zástupci Ministerstva školství a národní osvěty A. Dvořák, který byl zároveň předsedou poroty. Dále ministerský rada dr. J. Keprta, odborný rada prof. J. Hejman, vrchní školní rada dr. F. Višinka, okresní školní inspektor F. Plachý, ředitel J. Vydra, ing. K. Smrţ, ústřední tajemník J. Suchánek, odborný učitel RNDr. J. Plíva, ředitel MŠPM St. Vrána, ředitel Filmových ateliérŧ Baťa L. Kolda a odborný učitel Jaroslav Novotný [Havelka, 1967: 196–199]. 71 Viz. Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o schvalování a uţívání světelných obrazŧ, zejména filmŧ ze dne 3. 11. 1936, č. 145.865/36-I. 72 Rozhovory s Jiřím Novotným, 2005–2009.
46
Výzvou pro Jaroslava Novotného, ale i pro Alexandra Hackenschmieda byla v roce 1937 nabídka na natočení filmu o T. G. Masarykovi. K natáčení filmu T. G. Masaryk (1937) byli oba vyzváni dr. Alicí Masarykovou pod hlavičkou Dorostu Československého červeného kříţe. Filmové záběry zachycují také oslavu Masarykových posledních narozenin [Novotný, 1936–1937c: 53]. Vytvořila se úzká vazba mezi produkcí Dorostu Československého červeného kříţe, Masarykovy pokusné školy měšťanské a Filmovými ateliéry Baťa. Na základě této spolupráce vznikly další čtyři nové filmy o T. G. Masarykovi. Byly to Činnosti T. G. Masaryka za světové války, Činnosti T. G. Masaryka po válce, Poslední léto T.G.M a Poslední cesta T.G.M. Ve formátu školního filmu byly filmy o Masarykovy uváděny pod názvem Poslední léto (1937) a T. G. Masaryk (1938). Při realizaci snímku Poslední léto s T. G. Masarykem (1938) se Jaroslav Novotný opět sešel s Alexandrem Hackenschmiedem, ale i s fotografem a kameramanem Janem Lukasem a hudebním skladatelem Františkem Škvorem.73 Z produkce DČsČK a zlínského filmového ateliéru vyšel také samostatný snímek Alexandra Hackenschmieda Guma (1938), ve školní verzi upravené Jaroslavem Novotným. Během prvního roku spolupráce mezi DČsČK, Filmovými ateliéry Baťa a Masarykovou pokusnou školou měšťanskou ve Zlíně byly natočeny další kulturní a reklamní snímky, jako např. filmy Naše vojsko, Naše armáda, Klubíčko vlny, Jaro v Praze, Prázdniny na sněhu, Těţení surové gumy [Novotný, 1937–1938b: 58]. Během spolupráce DČsČK s Jaroslavem Novotným bylo v roce 1938 realizováno sedm dílŧ školního ţurnálu Okno do světa (1938–1940). Jednalo se o školní variantu propagačního filmového ţurnálu Okno do světa (1937–1938) z produkce filmových ateliérŧ FAB, který vycházel jako týdeník od února 1937. Byl distribuován do prodejen firmy Baťa a skládal se z reklam a nejrŧznějších událostí a reportáţí ze všech lidských oborŧ [Stejskal, 1972: 57]. Do prehistorie zlínského školního filmového ţurnálu je moţné zahrnout filmový i týdeník Okénko do světa (1935–1939) - obrazové pásmo realizované na Masarykově pokusné škole měšťanské pod supervizí Jaroslava Novotného od roku 1935 [Deset let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně, 1939: 133–134]. Svou navrţenou koncepci 73
František Škvor, hudební skladatel, byl autorem hudby např. k filmu Otakara Vávry Kouzelný dům (1939), spolupracoval také s Karlem Plickou na filmu Zem spieva (1933).
47
oficiálního školního filmového měsíčníku pak Novotný zkušebně realizoval od roku 1937. Od jara 1938 byl školní filmový měsíčník uváděn pod stejným názvem jako reklamní filmový ţurnál firmy Baťa, tedy Okno do světa (1938–1940) [Smejkal, 1972: 58]. Školní ţurnál byl určen pro všechny druhy a stupně škol a jeho náplní byly významné události u nás i ve světě. Zachycoval objevy a vynálezy vědy a techniky, zařazovány byly záběry výchovného charakteru, jako aktivity dětí a mládeţe, agitky na veřejně prospěšné činnosti a podobně. Jedno celé pásmo bylo věnováno prezidentu dr. E. Benešovi. Většinou se jednalo se o kompilace z převzatých filmových ţurnálŧ, doplněných vlastními záběry z dění v regionu. Filmy 35mm formátu se pro školy překopírovávaly na 16mm formát.74 Roku 1938 přichází do Zlína jako redaktor, filmový scenárista a reţisér František Gürtler. Připojuje se ke spolupráci na školních filmech s Jaroslavem Novotným, stejně tak pŧvodně učitel a amatérský fotograf a filmař Ladislav Křivánek. V roce 1942 František Gürtler samostatně natočil mimořádně úspěšný školní film Karbid (1942). Věcně a didakticky přibliţuje jeho vlastnosti, prŧmyslovou výrobu i chemické reakce a vyuţití. Uţívá oblíbených a praktických pohyblivých grafŧ, schémat, pracuje s jednoduchou názornou symbolikou. Na rozdíl od předcházející zlínské tvorby je film jiţ oproštěn od baťovské reklamy a v porovnání s prvním filmem Belgie (1936) dokladuje kvalitativní posun po stránce filmové i didaktické [Stejskal, 1972: 122]. V produkci zlínské školní tvorby najdeme také Novotného školní film Novotného Lomený paprsek (1939), střihové varianty jsou uváděny také pod názvem Čočka spojná (1940) nebo Optika I (1940) a Optika II (1940), o výrobě čoček do fotografických aparátŧ. Primárně byl tento pŧvodně reklamní film vyroben na zakázku pro firmu Optikotechna Přerov. Reklamní charakter obsahuje i pro školní účely vyuţívaný film Kouzelný květ (1939) o výrobě kávovin. Zlínskou filmovou tvorbu významně ovlivnilo dvouleté pŧsobení Jiřího Lehovce. Jeho filmy Věrná hvězda (1941) a Rytmus (1941) byly inspirací pro Novotného úspěšný školní snímek Bourec morušový (1941), který detailně popisuje líhnutí bource morušového s vyuţitím četných filmových trikŧ, prolínaček a stíraček. Tento film byl vyroben jak
74
MJVM: fond Jaroslav Novotný, kr. 16., Okno do světa.
48
ve verzi osvětové, tak pro účely školního filmu. Odráţí se zde vysoká estetická obrazová kvalita a stylistická bohatost. Vyuţívá četnosti variant detailŧ, pracuje s mikrozáběry, zpomalováním záběrŧ nebo časosběrným snímáním (1940) [Stejskal, 1972: 121].75 Po vpádu Hitlera do Československa a odchodu Jana Antonína Bati ze Zlína se dostala výroba školních filmŧ ve Zlíně do finančních problémŧ. V letech 1940 a 1941 se ještě podařilo realizovat několik školních, instruktáţních či osvětových filmŧ, poté ale oficiální tvorba školních filmŧ ve zlínských ateliérech ustala. Z toho období pocházejí snímky Slovácká kubaňa (1940) o výrobě umělecké lidové keramiky, na kterých se Jaroslav Novotný spolu s Josefem Míčkem podílel jako kameraman. Dále reportáţ o baťovské školce Človíčkové (1940) v reţii Elmara Klose a Karla Barocha. Kamerovým zpracováním Jaroslava Novotného a Josefa Míčka nahlíţí na psychologii dětí skrze metodologický vliv „moderní“ pedagogiky pojímající dětské hry jako inspiraci pro přípravu na ţivot. Nutno zmínit ještě instruktáţní filmy Nářadí (1941) o výrobě seker a Práce dřevorubce (1941) o kácení stromŧ. Roku 1940 se zlínským filmŧm dostalo ocenění Národní filmovou cenou za rok 1940. Uděloval je ministr prŧmyslu, obchodu a ţivnosti JUDr. Jaroslav Kratochvíl. Jednalo se o snímky za období od 21. 9. 1939 do 20. 9. 1940. Z krátkých filmŧ získal I. cenu v kategorii českých krátkých filmŧ snímek Chudí lidé (1940) Alexandera Hackenschmieda a II. cenu film Jiřího Lehovce Věrná hvězda (1941). Pro účely školního filmu byl Lehovcŧv film upraven Jaroslavem Novotným a distribuován pod názvem Ţárovka (1941) [Národní filmové ceny 1940: 91]. Filmový ateliér za války přešel pod hlavičku Českomoravské společnosti pro úzký film (Böhmisch-mährische Schmalfilmgesellschaft) se zaměřením na výrobu krátkých propagačních filmŧ a kopírování úzkých 16mm filmŧ pro berlínskou dceřinou společnost Degeto a Descheg, náleţející k filmové společnosti TobisFilmkunst GmbH. Společnost Descheg (Deutsche Schmalfilmgesellschaft), fungující během druhé světové války jako německý monopolní výrobce a distributor úzkých
75
Viz ocenění na I. zlínských filmových ţních v roce 1940.
49
filmŧ, převzala k 1. 3. 1942 zlínské filmové ateliéry a začala zde vyrábět kopie nacistických ţurnálŧ a filmŧ pro kina na frontě. Navzdory tomu čeští filmaři, kteří zde pŧsobili, tajně natáčeli a pokračovali ve své vlastní tvorbě. V dŧsledku druhé světové války však byla další činnost v oblasti školního filmu značně omezena [Laser, 2000: 167–176; Klos, 1984: 14–15]. Jaroslav Novotný se dál od roku 1942 věnoval školnímu filmu samostatně ve zlínském Studijním ústavu a zaměřoval se na přípravu plánŧ poválečné výroby školních filmŧ. Ačkoliv měl stále uzavřený pracovní poměr na Masarykově pokusné škole měšťanské, nadále zŧstával na neplacené pracovní dovolené.76 Filmotéka zlínského ateliéru byla na sklonku války uloţena v bunkru, ale neţ se Novotný v roce 1945 vrátil do filmového ateliéru, většina filmŧ jiţ byla vyřazena a postupně zničena. Jak uvádí Jaroslav Novotný v dopise z roku 1946 adresovaném Františku Pilátovi, některé z nich se pravděpodobně podařilo zachránit: „[…] mezi vyřazenými jsou právě ty nejkrásnější, jako Vodní plankton, Čína, Jiţní Amerika a jiné. Naštěstí nebyl tento materiál dosud odvezen a našel jsem jej ve vykopaném krytu za ateliérem. Do krytu ale prosakuje vlhko, a tak věci v papírových krabicích moţná utrpěly, ale uděláme vše pro jejich záchranu.“77 Na konci války, Při osvobozování Zlína na konci války bylo také nenávratně zničeno Novotného technické filmařské a fotografické vybavení. Byly to epidiaskop G. Brady, promítací filmový přístroj Argus, šest promítacích přístrojŧ Baťa, kodaskop Kodak, snímací kinostroj Kodak, zvětšovací přístroj Leika, fotoaparát a zvětšovací stroj pro diapozitiv [Klos, 1984: 28].78 Zlínská školní filmová tvorba vznikala v komorním prostředí kudlovského filmového ateliéru. Období od příchodu Novotného do Zlína roku 1932 do roku 1936 bychom mohli definovat jako přípravné, tvŧrčí a výzkumné. První dva roky pŧsobil Novotný jako řádný pedagog na Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně, kde aktivně praktikoval alternativní metody výuky se světelným a pohyblivým obrazem, ale zároveň se ve firmě Baťa intenzivně seznamoval s filmařským řemeslem. Ve stejné době Jan Antonín Baťa postupně rozšiřoval své reklamní oddělení. Na přelomu let 1934 a 1935 se mu podařilo vytvořit profesionální tým mladých filmařŧ 76
MJVM Zlín: fond Jaroslav Novotný, kr. 14. Taktéţ: Rozhovory s Jiří Novotným (2005–2009). MJVM Zlín: fond Jaroslava Novotného. Z dopisu Jaroslava Novotného adresovaného Františku Pilátovi, po válce pŧsobícího jako vedoucí Československého státního ústředí pro kinofikaci. 78 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. 457: Vznik, organizace a hospodářská činnost školy 1929–1945. 77
50
a o rok později vybudovat moderní filmový ateliér na Kudlově. Novotný tak mohl v profesionálním zázemí filmového ateliéru zcela volně a bez vnějších omezení natáčet, testovat a hledat odpovídající formu a výraz školního filmu a zároveň za pomoci dalších pedagogŧ zlínských škol tyto filmy bezprostředně aplikoval ve výuce. Skrze osobní kontakty a prostřednictvím časopisu Objektiv (1936–1942), který zaloţil,79 zároveň monitoroval a inicioval nejen svou práci na školním filmu, ale i práci Masarykova lidovýchovného ústavu a Československé společnosti pro vědeckou kinematografii v oblasti osvětových a kulturních filmŧ. Jejich společné aktivity v prosazování školního filmu vedly 3. listopadu 1936 ke schválení školního filmu a světelných obrazŧ učební pomŧckou ve vyučování, ale také k centrálnímu dohledu nad školním filmem ze strany Ministerstva školství a národní osvěty.80
3.2. CENZURA A SCHVALOVÁNÍ Výnos o schválení uţívání světelných obrazŧ a filmŧ ve školách ze dne 3. 9. 1936 s sebou přinesl opatření, dle kterého bylo moţné ve výuce pouţívat pouze školní filmy schválené Ministerstvem školství a národní osvěty. Byl ustanoven Sbor pro školní film, který dohlíţel na vhodnost školních filmŧ po stránce technické, bezpečnostní i didaktické. Film musel odpovídat přiměřenosti věku a schopnostem ţákŧ. Dle vyhlášky MŠANO č. j. 135.956-1-37 ze dne 3. 7. 1937 podléhaly aprobačnímu řízení všechny filmy. Týkalo se to nových českých i zahraničních filmŧ, ale i filmŧ natočených před rokem 1937. S kulturními filmy bylo moţné ve výuce pracovat pouze do konce roku 1938 [-va, 1937–1938: 15]. Ke schválení školního filmu bylo nutné předloţit ţádost s kolkem hodnotě 5 Kč. Ţadatel uvedl název, délku filmu, značku materiálu, počet kopií a přiloţil přihlášku filmu s popisem, soupisem scén a titulkŧ. Schvalovací komisi podléhaly také
filmy
zahraniční,
u
těch
se
předkládaly
také
překlady.
Společně
s nekolkovanými opisy přihlášky se ţádosti zasílaly na adresu Státního diapozitivového a filmového ústavu v Praze na adresu Blanická 4, Praha XII. Za 79
Vydávaný od roku 1936. Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o schvalování a uţívání světelných obrazŧ, zejména filmŧ ze dne 3. 11. 1936, č. 145.865/36-I. 80
51
reţijní výlohy si MŠANO účtovalo manipulační a reţijní poplatky. Státní diapozitivový a filmový ústav tak hrál ve věci schvalování prostředníka mezi školou a MŠANO. K předběţnému schválení bylo moţné zasílat scénáře a libreta, ty se však okolkované zasílaly přímo ministerstvu školství. Po schválení byla ke kaţdému filmu vkopírována schvalovací doloţka ve znění: „Schváleno výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne / číslo.“ Mezi prvními schválenými filmy byly snímky: Poslední léto T. G. M., Poslední cesta T. G. M. Prahou, Roháč, Cesta do země divů a oblaků I. a II. díl, Člověk, Tučňáci a tuleni na patagonském pobřeţí, Výroba dřevěného uhlí, Lidoopi, Šelmy kočkovité, Lov sleďů v Severním moři, Proud lávy z Etny, Zlato, Výroba porculánového nádobí, O klubíčku vlny z produkce Dorostu Československého červeného kříţe, FAB Zlín, Agfa-Chemosan-Helco, a. s., v Praze, Kodak, a. s., v Praze nebo firma Sufrafilm. MŠANO stanovilo poplatky za reţijní výlohy schvalovacího procesu ve výši 0,40 Kč za m a 0,40 Kč za obrázek diapozitivu [-va, 1937–1938: 15]. Všechny starší i nově vznikající filmy musely před dalším pouţitím ve škole projít sloţitým a hlavně zdlouhavým procesem schvalování. U nově vznikajících filmŧ udělovalo Ministerstvo školství a národní osvěty konečný souhlas k jejich realizaci na základě rozpočtu, objednávky a doporučení ze strany ustanoveného Sboru pro školní film. Jakákoliv jiná forma výroby a vyuţití filmŧ pro školy byla s okamţitou platností zrušena. Pro školní film systém schvalování představovalo formu byrokracie a pro samotnou výrobu zpomalování práce. V roce 1940 uveřejnil časopis Objektiv zprávu o podmínkách provozování školních projekcí, které vydal Diapozitivový a filmový ústav v Praze. Navazoval na předchozí výnosy Ministerstva vnitra z 11. 10. 1930, č. 67522, a z 20. 7. 1932, č. 28164, novelizovaní oběţníkem č. 28999/38-B, ze dne 14. 4. 1938 a publikované ve 4. čísle XX. ročníku Věstníku ministerstva vnitra. Dle poslední vyhlášky se zavádějí povinné povolovací cenzurní lístky ke kaţdé filmové projekci. Výjimkou byly pouze filmy promítané ve škole v rámci vyučování, které nepodléhají veřejné cenzuře
ze
strany
Ministerstva
vnitra
ani
nemají
povinnost
vlastnit
kinematografickou licenci. Filmy ale musí být schváleny Ministerstvem školství a národní osvěty dle výnosu o školním filmu č. 145.865-I-36 ze dne 3. 11. 1936. (Věstník MŠANO, 1936) [Sdělení správy DAFÚ, 1940].
52
Vyvstala potřeba zajistit pro školy dostatek kvalitních filmŧ. Ze strany ministerstva školství byly částky poskytnuté na financování školního filmu minimální a školy spíše apelovaly na rodiče a rodičovská sdruţení, stejně jako v případě zavádění školního rozhlasu. Druhým dŧleţitým problémem byl samotný archiv a databáze školních filmŧ. Pestrá nabídka zahraničních filmŧ ne vţdy odpovídala
potřebám
československých
škol.
Hodně
zahraničních
filmŧ
nekorespondovalo s učebními osnovami [Smrţ, 1938: 6–7]. V tomto období Jaroslav Novotný pokračoval ve své práci, ale zároveň navázal spolupráci s brněnskými pobočkami
Dorostu
Československého
červeného
kříţe
a Československé
společností pro vědecký film. Aţ do nástupu nacistŧ Filmové ateliéry FAB nadále zajišťovaly výrobu filmŧ, DČsČK se zabýval produkcí, distribucí, pŧjčovnou a prodejem školních filmŧ a ČSVK přispívala filmovou osvětou.
53
3.3. FINANCOVÁNÍ ZLÍNSKÉHO ŠKOLNÍHO FILMU Baťovy závody představovaly pro počátky výroby školního filmu ve Zlíně dŧleţitou strategickou základnu po stránce materiální i finanční. Baťŧv systém hospodaření byl zaloţen na malých samostatných ekonomicky hospodařících subjektech. Týkalo se to i filmového ateliéru, který stejně jako všechna ostatní oddělení Baťovy firmy disponoval vlastním účetnictvím a přísným hospodářským plánem, stanoveným firmou Baťa. Hospodaření ateliéru tedy podléhalo pravidelným týdenním kontrolám jeho plnění ze strany firmy Baťa [Harnach, 1984: 126–133]. Finanční dotace dostával ateliér přísně dle počtu a objemu zakázek. Vlastní tvorba filmařŧ nad stanovené poţadavky ze strany Jana Antonína Bati mohla být financována aţ ze ziskŧ z obchodních trţeb za filmové reklamy a zakázky, které ateliér získal. Tento zpŧsob financování se týkal i produkce školních filmŧ. Jelikoţ na reklamních filmech i na ostatní tvorbě pracoval celý tým společně, filmaři pak ekonomicky vyuţívali i jednotlivých filmových sekvencí nebo samostatných záběrŧ ostatních kolegŧ pro individuální tvorbu stojící na střihové kompilaci [Stejskal, 1972: 56]. Napříč zlínskou tvorbou tak mŧţeme pozorovat prolínání stejných záběrŧ jak v reklamní filmové tvorbě, tak v aktualitách, ţurnálech nebo školních filmech. V celostátním kontextu se nevýdělečný školní film všeobecně potýkal s velkými finančními problémy. Především se po schválení filmu a diapozitivu učební pomŧckou vŧbec nevyřešila finanční podpora ze strany státu. Školní filmy zŧstaly stranou jakékoliv podpory, kterou dostávali výrobci krátkých filmŧ. Přitom minimální náklady na jeden dodatkový kulturní film o délce cca 300 m, které zveřejnil Jiří Weiss, činily zhruba 20 390 Kč.81 V lednovém čísle časopisu Objektiv ročníku 1937–1938 Jiří Novotný tento rozpočet přetiskl spolu s vyčíslením reálných nákladŧ na výrobu školního filmu, aby upozornil státní aparát na finanční zátěţ, se kterou se školní film při realizaci vlastní výroby potýká [Novotný, 1937–1938a: 21].
81
Přesný titul Weissova filmu bohuţel zdroje v časopise Objektiv neuvádějí.
54
Poloţky rozpočtu kulturního filmu Jiřího Weisse: scenárista 1000 Kč reţie 2500 Kč kamera 2800 Kč asistent kamery 700 Kč cestovní výlohy 3500 Kč filmový materiál 5170 Kč vyvolání negativu 1100 Kč zhotovení servisky 2420 Kč střih 400 Kč titulky 400 Kč efekty 500 Kč celkem 20 390 Kč [Novotný, 1937–1938a: 21] Dle Jaroslava Novotného však náklady na výrobu školních filmŧ byly daleko vyšší a i zmíněný Weissŧv rozpočet byl podhodnocen. Školní filmy, stejně jako ostatní filmová produkce, vyţadovaly tvŧrčí zázemí a materiální zajištění. Vlastní realizace školního filmu stavěla na práci s kreslenými trikovými efekty, se světelným parkem a náklady zvyšovala výroba či pořízení rekvizit, práce v interiéru i exteriéru. Vyvstává otázka, v čem se školní film vymykal ostatní filmové produkci a proč se na něj v meziválečných letech nevztahovaly pravidla registračního systému. Fond na podporu rozvoje československé kinematografie za jeden dovezený zahraniční film do Československa účtoval poplatek 20 000 Kč, ale zároveň uděloval finanční dotace nově realizovaným českým hraným, ale i dokumentárním filmŧm. Dotace se dotýkaly i filmŧ kulturních, a to částkou v prŧměru 15 000–20 000 Kč. Na školní filmy se však nevztahovaly [Heiss – Klimeš, 2003: 314–315; Novotný, 1937–1938a: 21–22].82 Novotný dále vyčísluje výrobní cenu jedné kopie filmu, která se odvíjela od počtu vyrobených kopií. Novotný uvádí, ţe základní výroba filmového negativu činila ve druhé polovině 30. let ca 20 000 Kč. Finanční náklady za manipulační úřední poplatky jen za povolení k vypŧjčení nebo koupi filmu, jak uvádí Novotný, byly minimálně 200 aţ 300 Kč. Novotný vyčíslil, vlastní praxí ověřené, výrobní náklady školního filmu, které se promítly do prodejní ceny nebo do výše pŧjčovného. Tato částka se rozdělila počtem vyrobených kopií a výsledek připočetla k její ceně. 82
Viz Příklad dodatkových krátkých filmŧ Jiřího Weisse.
55
Pro reálný prodej se počítalo s 10 aţ 15 kopiemi filmu, dalších cca 5 kopií odkupovaly nebo odebíraly pŧjčovny. Počet vyráběných kopií odráţel přibliţný počet škol, které v roce 1937 systematicky budovaly školní filmový archiv. Budemeli vycházet z předpokladu výroby 20 kopií, bude se základní cena jedné kopie cca 120 m 16mm filmu pohybovat kolem 288 Kč. Po připočtení ceny za obalový materiál a cívku ve výši asi 49 Kč a 1/20 ceny výrobních nákladu základního negativu dostaneme se na výslednou celkovou výrobní cenu jedné kopie školního filmu ve výši 1337 Kč. Ţivotnost kopie při řádném pouţívání vydrţí dle Novotného asi 70 výpŧjček. Škola, která si film pŧjčovala, tedy zaplatila 1/70 nákladŧ z výrobní ceny kopie. Po připočtení tehdejších nákladŧ na poštovné, balné, amortizaci pŧjčoven ve výši 6 Kč se Novotný dostává na celkovou základní částku pŧjčovného 22,20 Kč [Novotný, 1937–1938a: 22]. Efekt zastřešení schváleného školního filmu jako učební pomŧcky ze strany Ministerstva školství a národní osvěty se navíc odrazil v povinnosti předkládat náměty pro výrobu školních filmŧ ke schválení. Schvalovacímu procesu podléhaly také filmy vyrobené nebo dovezené ze zahraničí, za které si Ministerstvo školství a národní osvěty taktéţ účtovalo manipulační poplatek 40 haléřŧ za metr filmu, 40 haléřŧ za jeden diapozitiv, stejně tak poplatky za kolkovné. Pokud měl být film uveden mimo prostory školy, bylo nutné vyřídit další povolení a cenzurní řízení ze strany ministerstva vnitra, které za správní úkon účtovalo další kolkovné ve výši cca 150 Kč [Fuksa, 1972: 19; Novotný, 1937–1938a: 21]. Zdálo se, ţe předloţená a podloţená finanční vydání, publikovaná Novotným v časopise Objektiv roku 1937, měla rychlou zpětnou odezvu ze strany Ministerstva obchodu s příslibem podpory školního filmu. Vlastní projednávání zpŧsobu financování ze strany státu ale pokračovalo velmi pomalu a skončila s příchodem nacistŧ. Výroba školních filmŧ ve Zlíně sice měla finanční zajištění ze strany firmy Baťa, ale nutno podotknout, ţe se jednalo o lokální strukturní řetězec výroby, produkce a distribuce zcela závislý na prioritách a zájmech reklamních praktik firmy Baťa [Novotný, 1937–1938d: 38–40]. Je proto zajímavé, i kdyţ se jedná o jednostranný pohled ze strany Jaroslava Novotného, srovnání vyčíslených nákladŧ výroby kulturního filmu Jiřího Weisse a školního filmu, který pod přísnou Baťovou ekonomickou strategií disponoval maximální úsporností nákladŧ. 56
4. PROPAGACE A PŦJČOVNA ŠKOLNÍCH FILMŦ VE ZLÍNĚ 4.1. PROSAZOVÁNÍ FILMU DO VÝUKY „Kdyby nebyl film znám jiţ 50 let a vynalezl jej někdo teprve nyní, jistě by se mu dostalo čestného uznání všech ministrŧ školství celého světa a film by byl povinně zaveden jako vyučovací pomŧcka do všech škol. Ale za těch 50 let naneslo se na film tolik nevychovanosti, ţe dalo mnoho práce, neţ byl opět objeven jako nad jiné vhodný prostředek výchovný a neţ mu byla po náleţitém očištění upravena cesta do škol“ [Novotný, 1937: 17]. Prosazování filmu jako praktické, atraktivní a progresivní učební pomŧcky do výukového a vzdělávacího prostředí provázela řada úskalí a rozdílností přístupu jednotlivých pedagogŧ i škol. Film jako „kino atrakcí“ ve vztahu k dítěti byl po morální stránce pedagogy a výchovnými pracovníky přijímán s nadšením i obavami [Gunning, 2001: 51]. Ve Spojených státech se objevovaly názory o povrchnosti filmu, o odpoutávání dětí od četby či o degradaci ústního projevu ţákŧ. Tvŧrci a propagátoři prvních školních a vzdělávacích filmŧ byli často nařčeni z jisté magie, ze zneuţívání citlivého vnímání dětí, v extrémních případech i z ohroţování mravní výchovy. Řada učitelŧ vnímala film jako prvek zlehčující, či snad i znevaţující roli pedagoga. Argumenty nevole se dotýkaly i otázek zdraví dětí, bezpečnosti vlastní projekce, techniky, ale také finanční nákladnosti. Přímého nařčení se dostalo všem produkčním společnostem zabývajícím se výrobou školních a vzdělávacích filmŧ. Rozdílné názory na vhodnost uvedení filmového média do škol se objevovaly u nás i ve světě. Osvětové aktivity pedagogŧ a filmařŧ postupně vedly k institucionalizaci filmu ve školním prostředí. Opíraly se o technické zdokonalování filmového média, ale i o dŧleţité sociální jevy v oblasti výchovy dětí a mládeţe a vztah dítěte a filmu [Klimeš, 2006: 193–236; Ellis–Thornborough, 1923]. Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně a další zlínské školy měly v prosazování filmu silnou podporu. Firma Baťa poskytla materiální a technické zázemí a škola tak mohla těţit z přímého odborného propojení školní filmové produkce se školní praxí. Na základě intenzivní práce Jaroslava Novotného a jeho 57
zlínských kolegŧ na vývoji, výrobě a dostupnosti prvních školních filmŧ stoupal přímo úměrně i zájem o zavádění filmu. Zájem ze strany škol z celé republiky se velmi rychle zvyšoval také díky aktivní propagaci a filmové osvětě samotného Jaroslava Novotného. Snaţil se o zpřístupnění filmŧ ze zlínské filmotéky v maximální míře. Řada škol tak přistoupila k aplikaci filmŧ do výuky i v době, kdy nebyl oficiálně legislativně schválen. Pro Jaroslava Novotného byla spolupráce s těmito aktivními školami velmi dŧleţitá. Novotný tímto zpŧsobem rychle dostával zpět bezprostřední informace o zkušenostech, efektivnosti a percepci ţákŧ.83 Schválení výnosu o zařazení filmu mezi učební pomŧcky předcházely návštěvy úředníkŧ Ministerstva školství a národní osvěty ve Zlíně. Zajímali se o náhledové hodiny praktického vyučování filmem na Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně. Následně byl Jaroslav Novotný pověřen k vypracování návrhŧ na výnos o vyučovacím filmu. Bouřlivé diskuze se dotýkaly především otázky ustanovení oficiálního formátu. Jako norma pro školní projekce byl v roce 1926 na Mezinárodním fotografickém a kinematografickém kongresu v Paříţi ustanoven úzký formát. Ten však zahrnoval 16mm filmy pouţívané především v USA, ale i 9,5mm a 8mm filmy vyuţívané a prosazované ve Francii. Na návrh Jaroslava Novotného a profesora Vladimíra Úlehly byl konečným verdiktem pro účely českého školního filmu schválen oficiální formát 16mm filmu. Tento formát bylo moţné ozvučit a stal se typizovaným formátem pro všechny školy. Film jako učební pomŧcka byl následně Ministerstvem školství a národní osvěty schválen 3. listopadu 1936. Výraznější podpory v posílení a rozvoji produkce školního filmu ze strany ministerstva však nedošlo [Fuksa, 1972: 19]. Zájem o vyuţívání filmu ve vyučování stoupal ze strany pedagogŧ, stejně tak i rodičŧ dětí. Z náhlého nadměrného zájmu však vzešly i obavy ze strany pedagogŧ, aby při rychlé a nekoordinované výrobě nebo dovozu nevhodných filmŧ školní produkce neutrpěla. Obavy byly z neprofesionality a nepochopení záměru ze strany laikŧ. Sám Jaroslav Novotný, který se vývoji školního filmu intenzivně věnoval, začal v letech 1936–1937 apelovat na pozastavení experimentování ve větším měřítku. Novotný upozorňoval na rozdílnost mezi modelovým, plně profesionálním
83
MJVM Zlín, fond Jaroslav Novotný, kr. 16, 34, 36 a 39.
58
výzkumem v malém měřítku a rozšířenou aplikací bez předem jasné a ověřené koncepce. V případě velkého rozšíření hrozilo nepochopení, zkreslení a zmaření dosavadního úsilí. Vlastní realizace také trpěla nedostatkem financí [N16g, 1936– 1937: 18]. Samotné zavedení školního filmu do českých škol, dle Novotného, přišlo oproti progresivnějším státŧm opoţděně Na druhou stranu pozdější zavádění školního filmu v českých školách mohlo těţit ze zahraničních zkušeností a vyvarovat se tak primárních chyb. I k tomuto postoji byl však Novotný zdrţenlivý, kdyţ upozorňoval na nebezpečí ortodoxního přebírání zahraničních filmŧ ve velkém, či dokonce jejich zasahování do vývoje československé školní kinematografie. Není moţná adaptace modelu zahraniční výchovy do československých škol. Kaţdý stát má své specifikum podle národní povahy, kulturní vyspělosti i hospodářských aspektŧ. Dílčí napojení na zahraniční spolupráci ale bylo dŧleţité. Dokazují to četné mezinárodní kontakty Jaroslava Novotného a jeho kolegŧ. Sám Novotný přivezl ze zahraničí značné mnoţství filmŧ.84 Novotný svŧj přístup vysvětloval na příkladu zeměpisných snímkŧ. U kolekce zahraničních filmŧ jako např. Aljaška – zázračná bílá země, Island, Na pokraji věčného ledu, Eskymák, Kanada, Finsko, Mezi ohněm a ledem, Jungfrau v Alpách Novotný sice oceňoval uměleckou i technickou úroveň filmŧ, ale zároveň upozorňoval na jejich tematickou nevhodnost pro vyuţití ve vyučování na našich školách v souvislosti se stanovenými vyučovacími osnovami. Nutno brát na zřetel, kolik času je moţné ve výuce věnovat vzdálené exotické krajině a kolik je zapotřebí pro výuku pro nás dŧleţitých reálií. Mohou fungovat jako doplněk v rámci společných projekcí, ale nemohou poskytnout aplikaci v přímé vyučovací hodině. Novotný apeloval na potřebu filmŧ, které by pomohly a usnadnily zvládnutí aktuálního a konkrétního školního učiva. Zdŧrazňoval dŧleţitost přirozené didaktické formy a přizpŧsobený obsah filmu. Protestoval proti návrhŧm, aby školní filmy povinně vyráběli nebo financovali výrobci školních projektorŧ jen proto, ţe mají zisk z výroby a prodeje. Kriticky se vyjadřoval i k tendencím Ministerstva školství a národní osvěty, které mělo záměr zřídit úřady, komise a subkomise na vlastní výrobu školních filmŧ. Obavy byly z postojŧ úředníkŧ bez pedagogického vzdělání [Novotný, 1936–37f: 37–38].
84
Viz např. z jiţ zmíněných zahraničních cest Stanislava Vrány i Jaroslava Novotného.
59
Velmi účinná byla Novotného neustálá a intenzivní komunikace s ostatními učiteli. Bezprostředně s počátkem výroby školních filmŧ a jejich aplikací do přímé výuky prosazoval Jaroslav Novotný maximální propagaci a šíření v rámci celé republiky. Jiţ v roce 1935 pořádala Masarykova pokusná škola ve Zlíně z vlastní iniciativy dŧleţitý psychologický seminář, na kterém Jaroslav Novotný zúčastněným pedagogŧm demonstroval praktickou ukázku výuky s vyuţitím filmu Dánsko (realizace firmou Kodak), amatérským filmem Jaroslava Novotného Zoologická zahrada v Hamburku a snímkem Jak se vyrábí porculánové nádobí, na kterém spolu s filmovou sekcí zlínské pokusné školy spolupracoval jako kameraman Alexander Hackenschmied. O aktivity zlínské školy se zajímaly školy z celého Československa. Úzká byla spolupráce se slovenskými školami. Řada pedagogŧ z rŧzných koutŧ republiky přijíţděla na hospitace do zlínské školy. Dŧleţitá byla vazba na košické školy. Košický inspektor Martin Oříšek uspořádal v listopadu 1933 první hromadnou hospitaci ve Zlíně a v dalších letech následovaly další. Se souhlasem ředitele školy Stanislava Vrány pobývala v letech 1934 a 1935 řada učitelŧ ze slovenských škol ve Zlíně na měsíčních stáţích formou placené studijní dovolené, kterou uděloval referát MŠANO. V roce 1936 přijeli do Zlína čtyři inspektoři společně se 138 slovenskými učiteli z Košic, Prešova a Spišské Nové Vsi. Na tuto hospitaci bezprostředně navázala i konference v Košicích, které se na oplátku zúčastnili pedagogové ze Zlína. Na konferenci v Košicích vystoupili i pedagogové, kteří pobývali na zlínské škole a uvedli vlastní postřehy. Záměrem bylo shrnout a prodiskutovat zkušenosti s alternativními metodami vzdělávání a výuky v omezeném podmínkách svázaných vyhláškami Ministerstva školství a národní osvěty [Vrána, 1935–1936: 91–92]. Pro vývoj školního filmu ve Zlíně bylo významné ustavení Československé společnosti pro vědeckou kinematografii v roce 1924 a především zaloţení její brněnské pobočky v roce 1933. Společnost se kromě jiných aktivit zaměřovala na propagační, osvětovou a organizační stránku v oblasti vědeckého a školního filmu, ale také amatérské fotografie. Dŧleţitými osobnostmi v této oblasti byli Josef Velíšek jako předseda, Vladimír Úlehla, Jan Uher, Antonín Vašíček, Helena Velíšková, František Kalivoda, Jaroslav Bouček a další. Pro zlínského Jaroslava Novotného byla tato úzká spolupráce velkým přínosem. Dŧleţitou rovinu v osvětové činnosti ze strany brněnské Československé společnosti pro vědeckou kinematografii představovaly četné semináře a kurzy pro všechny stupně škol, stejně tak i časté 60
filmové projekce a přednášky tuzemských i zahraničních hostŧ.
Připomeňme
například brněnské přednášky Paula Schuitemy (9. 1. 1936), Wilfrieda Basse (14. 12. 1936), Huberta Schongera (12. 12: 1936) a další specializované přednáškové cykly [Marhoulová, 2004].85 O aktivitách přinášely informace také specializované časopisy, jako např. Film a diapositiv v osvětové práci a ve škole (1923–1940), vycházející jako příloha k periodiku Česká osvěta. Přínosné byly také publikace Úzký film ve škole a lidovýchově autorŧ Josefa Velíška a Antonína Vašíčka z roku 1934 nebo Školní film Heleny Velíškové z roku 1936, které byly určeny pedagogŧm zabývajícím se školní kinematografií. Publikace poskytovaly informace o projekční technice, návody jak zacházet s filmy, představovaly metodické vedení výuky s filmem
a seznamovaly
s organizací
pŧjčoven,
katalogizací
filmŧ,
ale
i s ekonomickou stránkou při pořizování filmové techniky a filmu. S rokem 1935 se váţe začátek uţší spolupráce Jaroslava Novotného s brněnskou pobočkou Československé společnosti pro vědeckou kinematografii. Jedno z prvních společných dŧleţitějších setkání je podchyceno ve školní kronice s datem 27. 6. 1935.86 Jednání o školních filmech se uskutečnilo na pŧdě zlínské školy s prof. dr. Velíškem a dr. Vašíčkem.87 Dále dne 30. 10. 1936 jednal Zlínský filmový odbor společně se zástupci Společnosti pro vědeckou kinematografii v Brně o moţnostech zaloţení a organizace celostátní bezplatné pŧjčovny školních filmŧ.88 Pedagogická sekce Společnosti pro vědeckou kinematografii pořádala pravidelná setkání k otázkám školního filmu. V roce 1936, po schválení filmu učební pomŧckou, se tato sekce sešla k dŧleţité debatě o dalším nasměrování vývoje školního filmu. Sešli se zde zástupci Společnosti pro vědeckou kinematografii, Státní osvětové sluţby, Československého červeného kříţe, Dorostu Československého červeného kříţe a ze Zlína Jaroslav Novotný a Stanislav Vrána. Programem bylo zpracování přehledu dostupných a vhodných filmŧ pro školy jak pro výuku, tak filmy obecnější kulturně vzdělávací povahy.89 Na začátku roku 1938 brněnská pobočka Československé společnosti pro vědeckou kinematografii organizovala spolu 85
Taktéţ Muzeum města Brna, fond pracoviště architektury: Československá společnost pro vědeckou kinematografii (nezpracováno). 86 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, inv. Č. 449-1, Kronika Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín 1929–1939. 87 MMB, f. pracoviště architektury, Československá společnost pro vědeckou kinematografii. 88 MMB, f. pracoviště architektury, Československá společnost pro vědeckou kinematografii. 89 MMB, f. pracoviště architektury, Československá společnost pro vědeckou kinematografii.
61
s brněnským Klubem kinoamatérŧ kurz o školním filmu pro učitele obecných a středních škol. Tyto přednášky a kurzy představovaly další rovinu osvětové činnosti. Téměř pravidelně tyto přednášky zajišťoval a vedl ustálený tým odborníkŧ. Teoretickou část přednášek o filmech a filmových materiálech v Brně vedl doc. dr. Jaroslav Bouček, filmovým přístrojŧm a technice promítání se věnoval doc. dr. Antonín Vašíček, otázky nákupu, distribuce a pŧjčování školních filmŧ řešil pan Ryšánek, referent brněnského Dorostu Československého červeného kříţe. S metodickými postupy seznamoval odborný učitel Jaroslav Novotný ze Zlína a ing. Ladislav Křivánek přednášel o zásadách zacházení s filmovým materiálem. Na teoretickou část většinou bezprostředně navazovala část praktická, kterou obvykle opět vedl Jaroslav Novotný a Ladislav Křivánek společně s odborníky z řad dalších kinoamatérŧ a učitelŧ. Pro účely kurzŧ byly zapŧjčovány filmy z pŧjčovny Dorostu Československého červeného kříţe v Brně. Zájem o tyto přednášky byl i ze strany německých učitelŧ [Velíšková, 1938: 42].90 Dŧleţitou úlohu v propagaci školního filmu zastával časopis Objektiv (Časopis pro obraz, fotografii, dispositiv a film v praxi školy a lidovýchovy), který Jaroslav Novotný zaloţil a řídil. Časopis vznikl roku 1936 jako příloha XII. ročníku časopisu Tvořivá škola aţ do roku 1939 [Stejskal, 1972: 116]. Záměrem přílohy Objektiv bylo seznámení učitelŧ a zájemcŧ o školní kinematografii s teoretickými, technickými i praktickými moţnostmi vyuţití filmu při výuce. Novotný povaţoval za dŧleţité podpořit technickou vybavenost škol a současně vzdělávat a poskytovat praktické rady a návody učitelŧm, jak s optickými pomŧckami zacházet. Pro tyto účely začal v časopise Objektiv publikovat četné příspěvky od českých i zahraničních odborníkŧ. Publikovány byly praktické rady, jak zacházet s technikou, návody a postupy, jak zhotovit fotografie a diapozitivy, jak pořizovat další obrazové pomŧcky pomocí skioptikonu - například při zhotovování zvětšenin map. Poskytoval informace o základech filmařského řemesla od psaní námětŧ a scénářŧ po principy snímání, titulkování filmŧ, filmové animace, laboratorního zpracování. Seznamoval s principy filmového střihu, montáţe, ale dával i praktické rady, jak bezprostředně 90
V časopise Československá kinematografie, III, 1938, s 84–85 publikována desatera zásad školám, které začínají se školním filmem z referátŧ Jaroslava Novotného o metodice školního filmu a Ladislava Křivánka věnujícího se technické stránce s dŧrazem na zásady manipulace a vlastní zacházení s citlivým filmovým materiálem [Velíšková, 1938: 84–85].
62
s filmem zacházet [Novotný, 1936–1937a: 1–2]. Časopis se zabýval i dobovou teoretickou a historickou rovinou školního filmu, poskytoval informace o nových školních, ale i kulturních a osvětových filmech. V roce 1939 bylo vydávání časopisu Tvořivá škola společně se svou přílohou přerušeno. Pod nátlakem veřejnosti MŠANO znovu povolilo obnovit vydávání časopisu. Nový IV. ročník Objektivu začal vycházet od ledna 1940. Tematicky se více rozšířil také na dění v oblasti kulturního a lidovýchovného filmu. Šéfredaktorem zŧstal Jaroslav Novotný, spolu s ním v redakčním okruhu dále pŧsobili profesor Alois Rašner – vrchní komisař filmového odboru ministerstva školství, dr. Josef Plíva
–
referent
MŠANO,
dr.
František
Kysela
–
vedoucí
Filmového
a diapozitivového ústavu, Josef Suchánek z Prahy a profesor A. Hyška z Jaroměře [Novotný, 1940j: 2–3]. Programem časopisu bylo: „[...] 1. Propagovat uţívání filmŧ a diapozitivŧ ve školství a v lidové výchově a péče o správné vyuţití všech prostředkŧ zrakové výchovy; 2. publikovat o metodologii práce se zrakovými pomŧckami a propagovat osvědčení a vyzkoušené metody; 3. seznamovat s technickým vývojem fotografie, filmu, projekčních pomŧcek, projekčních zařízení; 4. bezprostředně v úzkém spojení s Ministerstvem školství a národní osvěty seznamovat s výnosy a pokyny MŠANO, týkající se školní a lidovýchovné kinematografie; 5. zveřejňování informací o nových školních filmech, diapozitivech i filmech všeobecně výchovných a poučných, stejně tak seznamovat o vydávaných knihách, časopisech vztahujících se k fotografii, diapozitivu a filmu; 6. poskytovat odbornou pomoc, rady a návody při práci s obrazovými projekčními pomŧckami; 7. pořádat semináře a odborné přednášky pro učitele a pracovníky ve školství, lidovýchově; k problematice školního, lidovýchovného, amatérského a kulturního filmu; 8. podporovat vlastní rozvoj výroby v Československu“ [Novotný, 1940j: 2–3].
63
Záměrem časopisu Objektiv byla především publicita, osvěta a podpora výroby filmu ve školách. Objektiv byl určen zájemcŧm o školní kinematografii z řad pedagogŧ a filmových profesionálŧ, ale i amatérŧm a rodičŧm školních dětí. První číslo časopisu Objektiv vyšlo v září 1936 a korespondovalo s vrcholícími přípravami oficiálního schválení filmu učební pomŧckou.91 Postupně vedle technického a metodologického poradenství po listopadu 1936 uváděl časopis i zprávy o výnosech a nařízeních, které byly vydány v souvislosti se zinstitucionalizováním školního filmu. Z dnešního pohledu představuje časopis Objektiv dŧleţitý zdroj informací pro rekonstrukci dobového diskurzu k tématu o české školní kinematografii. Podchycuje informace o institucích, osobnostech formujících vývoj vzdělávání filmem, ale i o tváři české školní kinematografie 30. a 40. let. Představuje filmy samotné a uvádí je do kontextu s praktickým uváděním do školní praxe. Dŧleţitou výpovědní hodnotu má bohatá obrazová dokumentace časopisu, která leckdy podává moţná jediné svědectví o vizuální podobě některých nenávratně zmizelých nebo zničených filmech.
91
Ve spojení s Tvořivou školou vycházel vţdy paralelně se školním rokem, tedy i roky vydání časopisu byly uváděny např. 1936/1937.
64
4.2. JAROSLAV NOVOTNÝ A PŦJČOVNA ŠKOLNÍCH FILMŦ Odpovídajícího účinku školního filmu se dosáhne aţ v souvislosti s odborným výkladem pedagoga. Toho si byl Novotný vědom. Proto filmy, které Novotný
pŧjčoval
svým
kolegŧm,
doplňoval
vlastními
metodologickými
poznámkami a návody k vyuţití. Připojoval komentáře a vysvětlení sloţitějších obrazŧ. Nabádal učitele, aby se sami co nejlépe s konkrétními filmy seznámili, neţ je pouţijí ve výuce. Nutný byl zcela individuální přístup na základě divácké zkušenosti jak ze strany pedagogŧ, tak ţákŧ. Jiný přístup byl moţný v městských školách, jiný vyţadovala aplikace ve školách venkovských, rozdílnou formu přístupu vyţadovaly školy základní a měšťanské. Jaroslav Novotný se zasadil o spolupráci se školami, které o film projevily zájem, a dohodl se s nimi na pŧjčování školních filmŧ za předpokladu aktivní spolupráce ze strany tamějších pedagogŧ. Novotný jim zdarma pŧjčoval filmy ze své školní filmotéky, kterou spravoval od roku 1932, od svého příchodu do Zlína. Na oplátku mu jeho kolegové – pedagogové ze škol z nejrŧznějších koutŧ republiky poskytovali cenné informace o vlastních zkušenostech s aplikací filmu ve výuce. Vzájemně velmi intenzivně diskutovali o podnětech a námětech na zlepšování a zdokonalování filmové výukové pomŧcky. [Fuksa, 1972: 8].92 Stoupající zájem škol o zavádění výukového filmu do školního vyučování naráţel na stále poddimenzovaný český trh. Základní filmotéka, kterou ve Zlíně spravoval Jaroslav Novotný, mohla zájemcŧm vyhovět pouze v omezené míře. Měla představovat především podnět a inspiraci pro další výrobce. Pedagogové často pro výuku vyuţívali i upravené zahraniční filmy osvětové či kulturní. Sám Jaroslav Novotný se těmito úpravami také zabýval. Právě pouţívání těchto výukových, ale i osvětových a dokumentárních filmŧ cizího pŧvodu kritizoval tehdejší ředitel Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze dr. Tomáš Trnka. Dle něj je: „[...] poučný film elementární a šablonovitý jen pouhou technickou pomŧckou, jakou je jindy metr nebo váhy nebo kleště, kterou si je moţno nechat zaslat z Ameriky do Asie, film jako materiál, potravu naukovou. Film dokumentární představuje zprávu 92
Viz četná korespondence ve fondech Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, f Jaroslav Novotný, krabice 14, 16, 35 a 39.
65
a informaci o dalekých krajích a událostech, a pravý kulturní a výchovný film jako projev a výraz vnitřního ţivota národa jak po stránce obsahové, tak i výrazové [...].“ Dále Trnka namítá, ţe „[...]školství ve státě musí být zařízením na výchovu příštích občanŧ a nositelŧ i drţitelŧ státu a národa. A tudíţ i kulturní a školní kinematografie v kaţdém státě, i kdyţ mŧţe pro svou elementární výuku kupovat si a vyměňovat filmy cizí, přece jen musí vyrŧstat ze své vlastní pŧdy, opírajíc se především o film vlastivědný v tom tvŧrčím a širokém slova smyslu [...]“.93 Jaroslav Novotný tuto jeho kritiku uvítal a ocenil, jelikoţ vyjadřovala zřetelný apel na podporu domácí tvorby školních filmŧ, které se nedostávalo. Pŧjčoven školních filmŧ bylo poskrovnu.94 Filmy, které ve svých filmových archivech vlastnil Masarykŧv lidovýchovný ústav, Ústav filmový a diapozitivový v Praze, archivy ministertva zemědělství a obrany, ale i Československá obec sokolská nebo Československý červený kříţ, představovaly většinou kopie na hořlavých 35mm formátech, byly tudíţ zcela nevhodné pro vyuţití při výuce ve školách. Z dalších pŧjčoven mŧţeme dále úvést společnost Fotocentrála, Kodak nebo Sufrafilm v Praze. Zásadní pomoc a přínos v distribuci a pŧjčování školních filmŧ představoval po roce 1936 Dorost Československého červeného kříţe se svými pŧjčovnamy v Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Nové pŧjčovny dostávaly více kopií od kaţdého filmu, ve zlínské pŧjčovně Jaroslava Novotného zŧstávalo pouze po jedné kopii. Školy si tak mohly dopředu rezervovat potřebný film pro výuku na konkrétní dobu. Pŧjčovny Dorostu Československého červeného kříţe filmy také prodávaly a okresní školské úřady nebo větší školy měly moţnost vybudovat si své vlastní školní filmotéky. Pŧjčovné se stanovovalo přiměřeně k moţnostem škol. Prostřednictvím DČsČK se většinou platily jen poplatky za reţijní náklady nebo kopie. Jak si ale Jaroslav Novotný zpětně ověřoval v praxi, ne všude se filmy pouţívaly se záměry zkvalitnit vlastní formu výuky.95 Pŧjčovna filmového archivu Masarykovy pokusné školy měšťanské měla svá specifika. Novotný stavěl výpŧjčky filmŧ na úzké spolupráci s ostatními školami, sbíral od nich názory a zkušenosti s pouţitím filmu ve výuce, zajímal se o ohlasy 93
Kritický komentář Tomáše Trnky k úpravám zahraničních kulturních filmŧ pro školní účely [Fuksa, 1972: 17]. 94 Pŧjčovny spravovaly i společnosti Fotocentrála, Kodak a Sufrafilm v Praze. 95 MJVM Zlín: fond Jaroslav Novotný – krabice 34 (korespondence).
66
ţákŧ a závěry z těchto poznatkŧ publikoval v časopise Objektiv. Uvádí příklad, kdy ve školním roce 1936–1937 v prŧběhu tří měsícŧ pŧjčili 155 filmŧ, které zhlédlo 39 487 ţákŧ. Pro pŧjčování filmŧ disponoval archiv zlínské školy pouze jednou kopií. Škola denně vyřizovala desítky ţádostí o zapŧjčení filmŧ. V tomto ohledu pomohla firma Baťa, a. s., a pořídila pŧjčovně školy další sérii kopií filmŧ na pŧjčování [Filmový odbor při pokusné měšťanské škole ve Zlíně, 1936–1937b: 69]. Jak jiţ bylo zmíněno, Jaroslav Novotný pŧjčoval první pokusné filmy svým kolegŧm a dalším školám jiţ bezprostředně po svém příchodu do Zlína roku 1932. Oficiálně však byla pŧjčovna při Masarykově pokusné škole měšťanské otevřena k 1. březnu 1936.96 V té době měla k dispozici prvních 38 filmŧ a záměrem bylo probuzení zájmu o pohyblivou obrazovou školní pomŧcku mezi školami. Zřízení pŧjčovny a finanční zajištění leţelo na podpoře firmy Baťa, a. s. Ke konci roku 1936 měla Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně přijato a odesláno 760 dopisŧ a balíkŧ. Filmy se pŧjčovaly zdarma, školy platili pouze výlohy za poštovné. Jaroslav Novotný poţadoval za bezplatné zapŧjčení filmŧ zpětné reflexe o promítaném filmu. Ke kaţdé zásilce filmŧ byl přikládán dotazník s otázkami: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Jak jste spokojen s obsahem filmu? Jak reagovaly děti na film? Pro který stupeň je podle vašeho názoru film nejvhodnější? Které nedostatky jste u filmu shledal? Co by se podle vašeho názoru mohlo vypustit? Čím by se ještě film mohl doplnit? Co soudíte o titulcích? Jiné poznámky.
V odpovědích učitelé reagovali především na problematiku titulkŧ, délky filmu, výběru scén apod. [Kürfurst, 1936–1937: 62]. Jednoduchá statistika školy uvádí ke konci roku 1936 realizaci 690 projekcí zlínských filmŧ pro 70 973 ţákŧ mimo teritorium vlastního Zlína. Filmy se promítaly ve školách obecných, měšťanských, na reálných gymnáziích, obchodních akademiích, učitelských ústavech, ale i na rodičovských schŧzkách. Pro učitele z celé republiky bylo v prŧběhu roku 1936–1937 realizováno čtyřicet osvětových přednášek věnovaných školnímu filmu. Nutno podotknout, ţe tuto agendu vykonávali Jaroslav Novotný se svými zlínskými kolegy souběţně s učitelským úvazkem na Masarykově pokusné škole měšťanské [Novotný, 1936–1937e: 4–5, 25–26]. 96
Jak jiţ bylo výše řečeno, Jaroslav Novotný filmy bezprostředně zpřístupňoval po své linii jiţ od svého příchodu do Zlína.
67
Po analýze dat po prvním období pŧjčovny vychází, ţe jedné projekce s vyuţitím filmu z pŧjčovny se v prŧměru účastnilo kolem 250 ţákŧ. Novotného idea školního filmu ale mířila přímo do školní třídy, do konkrétní vyučovací hodiny s moţností bezprostředně aplikovat získané vědomosti. Proto další výzkum Novotného směřoval k pŧjčování filmŧ výhradně k přímému vyuţití ve výuce. Na stránkách Objektivu byla k výměně zkušeností otevřena široká diskuze, ze které je moţné vysledovat povahu a význam školního filmu pro jednotlivé školy [Kurfürst – Novotný – Vrána, 1936–37c: 5]. Stupňující se poţadavky na pŧjčování školních filmŧ vyústily ještě v roce 1937 k jiţ zmiňované spolupráci mezi Masarykovou měšťanskou pokusnou školou ve Zlíně, Filmovým ateliérem Baťa, brněnskou Společností pro vědeckou kinematografii a brněnskou pobočkou Dorostu Československého červeného kříţe. Dorost Československého červeného kříţe převzal ze zlínské školy filmotéku a pŧsobnost pŧjčovny Masarykovy pokusné školy měšťanské byla ukončena k 1. červnu 1937. Hlavním dŧvodem pro předání filmotéky byl nedostatek personální kapacity. V dalším vývoji pŧjčoven školních filmŧ sehrál Dorost Československého červeného kříţe dŧleţitou roli. Hned od počátku archiv zpravoval 120 filmŧ. V roce 1937 činilo pŧjčovné 20 Kč, v roce 1938 jen 13,50 Kč a této pŧjčovny vyuţívaly téměř všechny školy, které se školním filmem zabývaly. DČsČK fungoval i jako prostředník mezi výrobcem a uţivatelem. V řadě případŧ výrobce filmy pouze prodával. V tom případě DČsČK filmy nakupoval, zařazoval do svého filmového archivu a filmy dále poskytoval k dispozici školám. Za říšského protektorátu byl DČsČK zakázán a zrušen. Zŧstala pouze praţská ústřední pŧjčovna při Státním filmovém a diapozitivovém ústavu (DAFÚ), Schlözerova ul., Praha XII a Fotocentrála ve Vodičkově ulici 33, Praha II. Zlínský BAPOZ filmy ze své produkce dále jiţ pouze prodával [Novotný, 1937–1938g: 66–67].
68
5. PRAKTICKÁ APLIKACE ŠKOLNÍHO FILMU VE VÝUCE 5.1. DIDAKTIKA A METODIKA VÝUKY FILMOVÝM OBRAZEM Film vyvolává a formuje podvědomé reakce divákŧ a jeho přínos v souvislosti s vizuálním účinkem na děti je pro pedagogickou praxi nesporný. V počátcích uvádění filmŧ pro školy však byly filmové programy pro povinná školní představení často pořádány neodborníky. Programy bývaly nepřiměřeně dlouhé, tematicky nesourodé, bez pedagogické a metodologické koncepce. Z finančních dŧvodŧ pak také na představení většinou chodívali ţáci všech tříd. Tyto zkušenosti vedly k ostré kritice filmového média ze strany pedagogŧ. Cílem nejen zlínských pedagogŧ, prosazujících film do školního prostředí, bylo plnohodnotné vyuţití filmu při výuce, podporování zrakové výchovy ţákŧ jak u statických, tak pohyblivých obrazŧ. Atraktivita filmu pomáhá ke zlepšování formulace viděného a v neposlední řadě poskytnutí věcných informací [Denk, 1937–1937: 2]. Ředitel zlínské Masarykovy pokusné školy měšťanské Stanislav Vrána v souvislosti s prosazováním filmu jako názorné učební pomŧcky staví na Komenského didaktice a sám definuje specifikum vzdělávání jako propojený řetězec v linii: „situace – probuzení pozornosti – probuzení zájmu – uvědomování si vjemŧ – selektivní schopnosti při vnímání – pochopení – zpracování smyslové zkušenosti rozumem – opakování poznatku – zapamatování si – vyuţití či aplikace“ [Vrána, 1936–1937: 25–29]. Přístup a metodika vyuţití filmu přímo při vyučování se odlišuje od hromadných školních představení. Novotný často zrazoval školy, které se nově vybavovaly
filmovou
technikou,
od
oslavných
hromadných
představení
bezprostředně po pořízení techniky. Technika byla pořízena především pro výukové účely a zatraktivnění filmových projekcí mimo vlastní výuku by, zvláště na venkovských školách, kde ţáci neměly větší filmovou zkušenost, mohlo otupit vnímání a přijetí skutečně školního filmu, který má didaktický a vzdělávací potenciál [Novotný, 1936–1937i: 25]. Filmový odbor Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně se cíleně věnoval otázkám hledání efektivní metodiky vyuţití filmu při 69
výuce. Členové filmového odboru sloţeného především z pedagogŧ zlínských škol testovali a diskutovali o zpŧsobech a vhodnosti zařazování filmu či diaprojekce do vyučovací hodiny. Řešili četnost opakování projekce, míru zastavování, vhodnost zrychlování či zpomalování záběrŧ, zpŧsob slovního doprovodu nebo problematiku titulkŧ. Byly také pokusy o propojení projekce s vysíláním školního rozhlasu. Bylo nutné obhájit didaktické kvality filmu. Pro úspěšnou výuku filmem musí být v rovnováze faktor vnímavosti, divácká zkušenost, vhodný výběr filmu, ale i přizpŧsobená metodika výuky ze strany učitele. Cílem je „přiblíţit vzdálené, soustředit rozptýlené a ukázat lidským okem neviditelné“ [Novotný, 1937: 18]. Zajímavou a cennou zkušeností jak pro Jaroslava Novotného, tak pro odborníky
z brněnské
pobočky
Československé
společnosti
pro
vědeckou
kinematografii, bylo navázání kontaktŧ a úzké spolupráce se švýcarskou společností Schweizerische Arbeitsgemeinschaft für Unterrichts-Kinematographie (Safn) v roce 1936. Hlavním koordinátorem této spolupráce byl prof. Velíšek. Zhlédnuté zapŧjčené školní filmy, např. Racek chechtavý, Dělení buňky, Roubování, Výroba chleba v Egyptě, Sopky nebo Pěstování bavlny v Americe, utvrdily poţadavky a oprávněné představy o kvalitě školního filmu ve své krátkosti, sdělnosti a výpovědní i estetické hodnotě. Studium kolekce zapŧjčených švýcarských filmŧ byla pro zúčastněné, včetně Jaroslava Novotného, dŧleţitá a praktická zkušenost. Mohli si ověřit chyby, které sami dělali, a vyvarovat se vypozorovaných omylŧ ze švýcarské produkce [Votava, 1936–1937: 3]. Všeobecně Novotný uváděl základní modely práce s filmem. Pro školy byly ke zlínským školním filmŧm vypracovány metodické pokyny k pouţívání ve výuce. Některé školní filmy lze pro výuku vyuţít celé, u některých bylo doporučováno rozčlenění nebo uvádění projekce vybraných sekvencí. Dle povahy mŧţe vyučující do projekce vstupovat svým komentářem, doplňovat informace o jevech, ale jen v míře, aby slovní poznámky neodváděly pozornost od obrazového sdělení. Komentář by měl být doplňkem nebo dovysvětlením souvislostí k pochopení. Po projekci vţdy následovala diskuze k filmu, při které učitel ověřoval pozornost ţákŧ a pochopení filmového obrazového sdělení. Doporučovány byly minimálně dvě projekce. První vcelku bez komentáře, případně jen s drobnými vstupy. Druhá projekce, následující po zjištění efektu první projekce, by jiţ měla být provázena 70
podrobnějším rozporem filmu spojeným s vlastním výkladem učiva. Vyjadřovací prostředky a styl školních filmŧ by měly být plně přizpŧsobeny školní didaktice. [Novotný, 1940d: 52]. Poţadavky kvalitního a vhodného školního filmu splňuje například snímek Jaroslava Novotného Optika I a Optika II (1940). Film vznikl ve spolupráci Jaroslava Novotného a doc. dr. Aloise Mazurky z přerovské firmy Optikotechna. Pŧvodně byl film natočen na 35mm formát, pro školní účely byl redukován na 16mm pozitiv. Film vyuţívá hraných částí, kreslené animace např. při předvádění principu ohniskové vzdálenosti, a propojuje edukativní rovinu s dokumentární i reklamní. Edukativní stránka filmu objasňuje fyzikální optické zákony a ukazuje vývoj optických přístrojŧ. Představuje dalekohledy, fotoaparáty, filmové projektory, kamery. Instruktáţní povaha filmu se vztahuje k zachycení postupŧ při výrobě optických přístrojŧ. Vybrané sekvence filmu je moţné najít ve snímku Čočka spojná (1940), filmové citace byly vyuţity i ve střihovém dokumentu Řekneme to filmem (1941). Z pŧvodní zakázky na reklamní snímek pro Optikotechnu Přerov byl natočený filmový materiál vyuţit i pro další potřeby. Je to typická ukázka ţánrového prolínání
zlínské
tvorby
na
rozhraní
reklamy,
školního,
dokumentárního
a prŧmyslového filmu. Jako doplňkové filmy pro účely zeměpisu na obecné nebo měšťanské škole bylo vhodné vyuţít například snímky spíše vlastivědného charakteru jako Čechy a Morava I. a II. (1940). Stylisticky kombinují pŧvodní záběry s kreslenými pasáţemi. Film je doplněn titulky. První díl zahrnuje témata českého zemědělství, lesnictví a prŧmyslu. Druhý díl je věnován otázkám obyvatelstva, bydlení, sociálním aspektŧm a charakteristice jednotlivých krajŧ a dŧleţitých měst. Zajímavý je primárně reklamní film na kolekci nové jarní obuvi Vynášíme Moranu (1937). Nese prvky etnografického, vlastivědného a přírodního filmu, ale zároveň funguje jako propagační, prŧmyslový baťovský film. Jsou zde sestříhány záběry z filmu Zem spieva (1933) Karla Plicky a Alexandra Hackenschmieda, které dokladují vyuţívání natočeného filmového materiálu ve zlínských ateliérech v rŧzných kontextech.
71
Dětské publikum představuje vnímavého pozorovatele a pohyb jeho postřehy podporuje. Film ve vzdělávání mŧţe mít rŧznou formu a povahu v podobě úzce specializovaného školního filmu, účelově přizpŧsobeného zpŧsobu prezentace a vyuţití při přímé výuce s výkladem učitele. Druhou skupinu tvoří filmy spíše obecné kulturní povahy. Mohou zahrnovat filmy osvětové, ilustrační či doplňkové k danému přednášenému tématu. Účelovost školního filmu souvisí s kontextem, pozorováním souvislostí a názorným přiblíţením, ale především zpŧsobem pouţití, a bezesporu klade náročnější poţadavky na přípravu pedagoga. Zkušenosti podle Jaroslava Novotného a dalších pedagogŧ potvrzují, ţe film má své místo v uplatnění ve všech typech vzdělávání. Nenahrazuje učitele či učebnici, ale efektivně doplňuje, prohlubuje, fixuje a zaktivňuje výklad učitele. Film je během vyučovací hodiny předurčujícím elementem a vyţaduje aktivní podíl pedagoga v dramaturgické rovině. Výklad filmem však nemá jen roli popisující a objasňující, ale také motivující, přitahující pozornost a zájem. Emocionální stránka má velký význam. Učitel aplikuje rŧzné metody výkladu látky: ústní a písemné vysvětlení kombinuje s filmovou prezentací demonstrovaného jevu. Otevřené otázky, vycházející z filmové projekce, motivují přístup ţákŧ k aktivnímu přístupu při hledání odpovědí a prohlubování vědomostí. Samotná motivace jiţ přináší významný efekt. Dobře koncipovaný školní film podporuje aktivitu, motivaci a zájem [Novotný, 1940d: 70–71]. Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně hledala a zkoumala nejlepší metody pro zařazování filmŧ do výuky. Ke kaţdému z filmŧ byly vypracovány zvláštní metodické listy, které zahrnovaly obsah, doporučení o vhodnosti vyuţití a předpoklad míry efektivity u ţákŧ. Dle jedné z moţných forem doporučení Novotného by měl učitel ve svých hodinách kombinovat filmovou projekci v sekvencích o délce cca 3 aţ 4 minuty. Mladší ţáky tak učí vnímat a pozorovat jednotlivé objekty, barvy, tvary a rozlišovat dŧleţité prvky. Učitel pracuje se smysly a automatickými reflexy dítěte, s následnou diskuzí se ţáky a vlastním komentářem kontextŧ a vazeb k probírané látce. Dle zkušeností ţákŧ volí nejrŧznější strategie projekce, ale snaţí se nepřipustit pasivitu ţákŧ při sledování filmu. Novotný usiluje o aktivní přístup obou stran, o rozbor promítaného. Učitel by měl vystopovat rozsah a hloubku představeného učiva ve filmu, jeho míru sdělnosti a pochopitelnosti. V diskuzi se ţáky si ověřuje efektivitu, a případně doplňuje dŧleţité kontexty, které ve filmu chybí nebo je ţáci z projekce nepostřehli. Učitel rozebírá filmový děj, dělá 72
poznámky na tabuli, jeţ pomáhají fixovat jednotlivá konkrétní data do paměti, a zároveň sleduje postřehy ţákŧ. Filmovou projekci mŧţe doplňovat promítnutím diapozitivŧ se záběry dŧleţitých stěţejních obrazŧ, náčrtkŧ, grafŧ v kombinaci s ukázkou skutečného fyzického předmětu, o němţ se hovoří a který je moţné ohmatat, cítit a vnímat v reálném stavu. Tato kombinace intenzivně podporuje ţivý zájem o problematiku [Fuksa, 1972: 8–12]. Dŧleţitou roli hraje délka filmu, která musí respektovat obtíţnost zobrazované učební látky v součinnosti se schopností ţákŧ udrţet maximální pozornost. Pozornost klesá přímo úměrně sloţitosti daného problému. Při tvorbě školního filmu musí mít proto filmař stále na paměti, komu je film určen. Musí uplatňovat zásady pedagogické didaktiky v kombinaci s vlastním filmařským řemeslem tak, aby finální výsledek pŧsobil sviţně, zajímavě a zároveň aby splňoval potřeby vlastního sdělení. Film také musí respektovat vývoj dětského zraku. Volí proto maximálně optimální jasný, klidný a plynulý obraz. V rámci vyučovací hodiny by měl být dostatek prostoru pro kombinaci jak vlastní projekce, tak diskuze k problematice [Novotný, 1940d: 25, 41, 52, 71–72].
73
5.2. VÝZKUMY VYUŢITÍ OBRAZU VE VYUČOVÁNÍ Testy a výzkumy úspěšnosti aplikace filmu na českých školách byly inspirovány zahraničními výzkumy. Například v roce 1928–1933 provedl dr. Edgar Dale spolu se společností Payne Fund prŧzkum o vlivu filmŧ na děti a mládeţ a také o míře jejich návštěvnosti kin. S vyuţitím zkušeností Payne Fund výzkumu provedlo vedení National Committee on Teaching Motion Picture Appreciation roku 1934 v Ohiu rozsáhlý výzkum na středních školách [Nichols, 2006: 3–22]. Pŧsobila zde také Carnegiova nadace (Carnegie Foundation) zkoumající vliv filmu na vyuţití ţákovy
inteligence
[Rotha,
1968:
316].
Testování
Chicagské
univerzity
a dr. Freemana z Yalské univerzity a prof. Wooda se zaměřovalo na vliv školního filmu při přímé výuce. Účastnilo se jej 11 000 ţákŧ a 230 učitelŧ po dobu 10 týdnŧ za podpory společnosti Eastman-Kodak Company [Seattler, 1990: 223–229]. Nejlepších výsledkŧ bylo dosaţeno v zeměpise, a to aţ o 33 %, dále byl zaznamenán úspěch u fyziky a přírodovědných předmětŧ [Trnka 14–19]. Sledování úspěšnosti vyuţití filmu a světelných obrazŧ ve výuce probíhalo i v Československu. Učitelé Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně pracovali s pohyblivým a světelným obrazem velmi rozmanitě. Například učitel J. Lízal před vlastními projekcemi ve svých hodinách přírodovědy aktivně zapojoval děti sbíráním obrazového materiálu z časopisŧ a novin k příslušné probírané látce, kterou s předstihem avizoval. Děti obrázky nalepovaly na kartony a na zadní strany připojovaly popisy zobrazení. Ve vyučování pak byly tyto obrazové materiály promítány epidiaskopem a doplňovány výkladem a komentářem učitele. Učitelé si do svých předmětŧ často pořizovali osobní tematické obrazové kartotéky [Lízal, 1937– 1938: 52]. Pro stvrzení opodstatnění vyuţití filmu jako učební pomŧcky uvedu několik příkladŧ metod testování výuky filmem nebo světelným obrazem ze zlínské školní produkce na Masarykově pokusné škole měšťanské.
74
Test 1: Belgie (1936) Jeden z prvních pokusŧ na Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně ověřující přínos filmu ve výuce realizovala v roce 1935/1936 učitelka zeměpisu Nora Hradilová. Vyuţila školního filmu Belgie (1936) Jaroslava Novotného. Při testování vyuţila nejběţnějšího modelu vyučování filmem, který probíhá ve fázích: nástin probírané látky učitelem, představení hlavních dŧleţitých záběrŧ ve filmu, předvedení filmu, diskuze se ţáky. Poté učitel pokračuje vlastním výkladem, pustí film podruhé, někdy proběhne další diskuze se třídou a opětovné puštění filmu. V několika paralelních třídách učitelka Hradilová vyučovala látku pouze pomocí filmu, v další skupině tříd vyuţila práce s filmem i učebnice a ve třetí skupině tříd vyučovala pouze na základě učebnice. Všechny třídy byly následně zkoumány stejným testem. Výsledkem bylo, ţe ţáci učící se jen s filmem měli úspěšnost testu 84,3 %, ţáci s filmem a učebnicí 92,8 % a ţáci s učebnicí 81,5 %. V tomto pokusném testování dominoval kombinovaný zpŧsob výuky jak filmem, tak prací s textem [Vrána, 1946: 362]. Test 2: Groteska Zajímavý byl test s vyuţitím přirozeného zájmu ţákŧ u atraktivního a nepovinného filmu. U většiny pravidelných projekcí na Masarykově pokusné škole měšťanské bylo na závěr uváděno krátké pásmo grotesek. Jejich hlavním záměrem bylo pobavit a rozptýlit po celodenní školní práci. Mezi učiteli panovaly rŧzné názory na vhodnost zařazování grotesek do vyučování. V roce 1938 proto někteří učitelé Masarykovy pokusné školy měšťanské zareagovali jednoduchým pokusem. Dětem téměř všech tříd učitelé promítli grotesku Walta Disneye Závod ţelvy se zajícem a vyzvali je ke slohovému zpracování svých dojmŧ a postřehŧ. Za podmínky volby kvalitní grotesky pedagogové dospěli k závěrŧm, ţe: „[…] groteska přinesla zvýšený účinek v ţákovských pracech; vyvolala nový zájem a přímo vzrušující rozhovor, […] práce podle názorŧ kolegŧ byly svěţejší, neboť viditelné vyjadřovali ţáci jim nejlépe vyhovující formou, aniţ by byli ovlivněni učitelem; dobrá groteska vyprovokuje ţáky ke hře, k dramatizaci a vedle zájmŧ literárních přispěje také k zušlechtění vkusu dětí“ [Komárek, 1937–1938: 51].
75
Test 3: Bourec morušový V roce 1940 bylo testování výuky filmem provedeno na I. měšťanské škole v Plzni, a to s filmem Jaroslava Novotného Bourec morušový. Testování prováděla odborná učitelka Anna Krpejšová ve dvou třídách, které nebyly diferencovány dle schopností, ţáci byli do tříd přiřazeni pouze podle abecedy. Ve třídě A probíhalo vyučování klasickým zpŧsobem, ve třídě B byl k výuce promítnut film Jaroslava Novotného. V obou třídách bezprostředně po přednesení nové látky zadala vyučující ţákŧm stejný zkušební test ve znění: 1. Bourec morušový je …………, pocházející z ……….…. ….. 2. Tělo je …………… a má barvu ……...….. …………….…… 3. Housenky se líhnou z ………………. Ţiví se ………….….. . 4. Svlékají se ….. krát, neboť jsou …....………………………... 5. Kdyţ dorostou, …………………………….…………...…..… 6. Neusmrtí-li se kukla horkem, vylíhlý motýl …, a tím …....…... 7. Vylíhlý motýl ţije jen……………………...……………….…. 8. Samička naklade …………………………………………........ 9. U nás je Hedvábnický ústav v ……………………………....… 10. Celý vývoj bource morušového trvá …………....………......… 11. Hedvábí utkané z vláken bource morušového je… a v zimě … 12. Co se ti na filmu nejvíce líbilo? (pouze u třídy B) ...................... Vyhodnocení výsledku testu z probírané látky o Bourci morušovém: body I. A / 29 ţákŧ – BEZ FILMU 100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50
I. B / 29 ţákŧ – S FILMEM
1
13
7 7 5 1 4 1 2 2 -
6 3 1 2 1 1 1 1
klasifikace 1 2 3 4 5
[Krpejšová, 1940: 115] Výsledek testu ve třídě I. B prokázal vysokou úspěšnost a efektivnost filmu. Dosáhl 100% úspěšnosti v pochopení prezentované učební látky u necelé poloviny třídy (44,8 %). Testování zde opět potvrdilo kvalitativní efekt výuky filmem [Krpejšová, 1940: 115].
76
Test 4: Vztah a poměr ţákŧ Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně k filmu Po čtrnáctileté praxi školy s filmovým médiem vypovídá o všeobecném vztahu školních dětí k filmu experiment, který zpracoval a analyzoval učitel dějepisu Masarykovy školy pokusné Jaroslav Pavlík. Ve školním roce 1943/1944 provedl výzkum s 297 ţáky na základě písemného dotazníku. Přestoţe sám Jaroslav Pavlík hodnotí výsledek svého pokusu sebekriticky, především v oblasti dŧkaznosti, má analýza jasnou vypovídající hodnotu. Anketa obsahovala následujících 12 základních otázek: 1. Chodíš rád/a (nerad/a) do kina? 2. Proč? 3. Jak často? (udej měsíční prŧměr) 4. Na jaký druh filmu chodíš nejraději? 5. Které filmy se ti líbily tak, ţe na ně dodnes vzpomínáš a pamatuješ si je? 6. Které herce vidíš rád hrát a proč? 7. Který film bys rád viděl? 8. Chodíš rád/a (nerad/a) do divadla? 9. Proč? 10. Která hra se ti líbila tak, ţe si ji dodnes pamatuješ? 11. Máš raději kino, nebo divadlo? 12. Proč? Vlastní analýza byla provedena jen u otázek č. 1 aţ 7. Testování provedené v období druhé světové války svědčí o vysokém zájmu o kina a filmy i mezi dětmi. Část ţákŧ chodívala do kina i třikrát za měsíc. Zpráva z prŧzkumu učitele Pavlíka uvádí, ţe čtyři ţáci navštěvovali kino i osmkrát v měsíci.97 U dětí převládal zájem veselohry a dobrodruţné filmy. Z výpovědí tehdejších ţákŧ lze vyčíst zájem o plnohodnotnou zábavu, poučení, část dětí přitahují herecké idoly a vzory hrdinŧ. Percepční vyzrálost školních dětí odráţí výčet uváděných nejoblíbenějších filmŧ. Byly to celovečerní filmy Babička (1940), Jan Cimbura (1941) nebo Modrý závoj (1941) a další. Mezi herecké idoly dětí patřili E. F. Burian, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, z hereček Nataša Gollová, Jiřina Štěpničková nebo Hana Vítová. Experiment taktéţ potvrdil
97
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, Masarykova pokusná škola měšťanská, ič. 58, Vztah a poměr ţákŧ Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně k filmu – Zpráva o výzkumu.
77
opodstatněnost přítomnosti filmu ve školním prostředí jako součásti komplexního vzdělávání.98 Test 5: Vyučování dějepisu pomocí promítaných obrazŧ Podstatou dalšího prŧzkumu bylo zhodnocení efektivity experimentální výuky postavené na vyuţití projekce světelných obrazŧ. Výzkum vedl učitel Alois Sosík ve školním roce 1939/1940 ve čtyřech paralelních třídách, z toho byly dvě třídy pokusné a dvě třídy kontrolní. Ze strany učitele byla metoda velmi náročná na přípravu. Učitel ve vybrané třídě vyučoval pouze na základě připraveného obrazového pásma. Vyuţíval obrázkŧ z fotografií, časopisŧ, knih, ze kterých sestavoval pásmo dle osnovy látky dané vyučovací hodiny. Obrazy tvořily kostru probírané látky, ke které vyučující podával odborný výklad. V prŧběhu školního roku provedl p. učitel Sosík se ţáky několik písemných testŧ ověřujících trvanlivost nabytých vědomostí. Jednou z forem ověřování znalostí byl i kresebný test o Egypťanech. METODY VÝUKY VE TŘÍDÁCH: I.B3 (pokusná třída)
diapozitivy a výklad
I.A
výklad a učebnice
I.B4 (pokusná třída)
diapozitivy, výklad a učebnice
I.B5
výklad a učebnice
Dle Aloise Sosíka pouţití světelných obrazŧ kvalitativně podpořilo zapamatování pojmŧ, ujasnění představ i následnou praktickou aplikaci učiva. Smyslem pokusu bylo zjištění vlivu obrazu na délku a kvalitu fixace paměti.99 Testy srovnávající efektivitu výuky klasickou formou výkladu učitele a vyloţení probírané látky s vyuţitím filmového záznamu jsou více neţ přesvědčivé. Výroba a produkce školních filmŧ ve Zlíně se zhodnocovala právě především bezprostřední aplikací filmu do výuky a přímým hledáním vhodné metodiky, stejně tak neméně dŧleţitým operativním ověřováním a testováním výsledkŧ. Podmínky ke 98
SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, Masarykova pokusná škola měšťanská, ič. 58: Vztah a poměr ţákŧ Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně k filmu. 99 SOKa Zlín – Klečŧvka, f. Sšk, Masarykova pokusná škola měšťanská, i. č. 3.: Vyučování dějepisu pomocí promítaných obrázkŧ, 1939/40.
78
komplexní realizaci celého zaváděcího procesu byly ve Zlíně ideální. Např. jak uvádí výroční zpráva Masarykovy pokusné školy měšťanské ze školního roku 1935–1936, testovaní ţáci bývali rozděleni do dvou základních skupin s rovnocenným zastoupením nadprŧměrných, prŧměrných i podprŧměrných ţákŧ. Pro větší objektivnost se pokusy a testování většinou prováděly paralelně v pěti aţ šesti třídách. V první skupině se výuka odehrávala standardním zpŧsobem, u druhé byl k výuce vyuţit film. Dŧleţité bylo propojení technické stránky se stránkou didaktickou,
cíleně
adresovanou
konkrétnímu
divákovi
–
školním
dětem
a studentŧm. Hlavní význam filmu ve školách spočíval ve výchově k pozorování pohyblivých obrazŧ, v podpoře slovní formulace viděného, v aktivním sdělování postřehŧ dětí a následně pak teprve ve zprostředkování věcných znalostí, preferovaném především na školách vyššího stupně. Srovnávací testy a statistiky vykazovaly podobné výsledky s výzkumy v zahraničí. Celkové výsledky byly u výuky filmem aţ o třetinu lepší a trvalejší. Metodické a didaktické výzkumy efektivity pŧsobení a vlivu školních filmŧ na ţáky prokazovaly ve 30.–40. letech velmi dobré výsledky.100 Všechny výše uvedené příklady testování a práce s filmem nebo diapozitivem ve školní výuce dokládají opodstatněnost a oprávněnost statutu filmu jako vyučovací pomŧcky. Předkládaný obraz doprovázející výuku je přesný a výstiţný ve své celistvosti. V případě filmového obrazu zintenzivňuje vnímání navíc pohyb a zvuk a prostředí zatemnělé místnosti vede k maximální míře koncentrace. Byly to právě pokusné školy, ve kterých se testování filmu provádělo a které znovu potvrdily dŧleţitost zrakového vjemu k nabývání vědomostí. Je zde prokázána také opodstatněnost zájmu o zlínský školní film 30. a 40. let.
100
SOKa Zlín – Klečŧvka: f. MPŠM.
79
6. POVÁLEČNÁ SITUACE 6.1. REORGANIZACE ZLÍNSKÉHO FILMOVÉHO ATELIÉRU PO VÁLCE Perspektivy intenzivnějšího vývoje školního filmu po druhé světové válce byly poznamenány zestátňovacím dekretem z 11. 8. 1945. Iluze a představy o perspektivách školního filmu jednotlivých pedagogŧ, o kterých se diskutovalo jiţ během Filmových ţní v letech 1940 a 1941, se začaly brzy rozplývat. Celostátně se řešila celková transformace kinematografie, ale situace okolo školního filmu byla nejistá, ačkoliv projekty na novou tvorbu školních filmŧ ve Zlíně byly ze strany Jaroslava Novotného dobře připraveny. Celostátní kompetence nad školním filmem převzal Výzkumný ústav pedagogický (VÚP) v Praze pod vedením dr. Františka Auerswalda, ve filmovém oddělení ústavu pŧsobil Josef Suchánek.101 Ústav představoval schvalovací mezičlánek mezi Filmovým ústavem, který zajišťoval výrobu školních filmŧ a Ministerstvem školství a národní osvěty. Prvním krokem byla revize školních filmŧ. Byla ustanovena speciální komise, která měla prověřit vhodnost filmŧ pro další vyuţití ve škole. Školní orgány prováděly kontrolu, registraci a úpravu filmŧ, jeţ se vyskytovaly v pŧjčovnách a školních filmotékách v době protektorátu. Byrokracie zpomalovala schvalování nových filmŧ do škol a komplikovala obnovení natáčení školních filmŧ ve Zlíně. Výroba školních filmŧ byla nakonec ustanovena v rámci kompetencí Státního filmového ústavu a fungovala v součinnosti s Výzkumným pedagogickým ústavem.102 Ve školní filmové tvorbě byly upřednostňovány výukové a instruktáţní filmy se zaměřením na zemědělství a stavebnictví, velké mnoţství filmŧ vznikalo pro odvětví zdravotnictví [Němeček: 1980: 35–36].103
101
MJVM Zlín, f. Jaroslav Novotný, kr. 16. Korespondence Jaroslava Novotného a Josefa Suchánka. MJVM Zlín, f. Jaroslav Novotný, kr. 16. Korespondence Jaroslava Novotného a Josefa Suchánka. 103 MJVM Zlín, f. Jaroslav Novotný. kr. 35. Dopis Josef Suchánek Jaroslavu Novotnému, 30. 1. 1945. 102
80
Zlínský ateliér si musel sám zajistit vlastní ekonomickou prosperitu a po vlastní linii vyhledávat zakázky na výrobu filmŧ k zajištění vlastního fungování. Přitom ztratil svou samostatnost v rozhodování. Od roku 1945 fungoval filmový ateliér pod názvem Filmové studio Zlín jako součást Krátkého filmu Praha.104 Poţadavky na realizaci filmŧ pravidelně přicházely ze strany ministerstev a na volnou tvorbu filmŧ nezbývalo mnoho času. Přesto ale došlo k vyhranění dramaturgie ateliéru a začaly se natáčet filmy dokumentární a populárně-vědecké, školní, instrukční, reklamní a propagační a filmy loutkové.105 Z dŧvodu nutnosti zajištění provozu byl zlínský ateliér odkázán především na cílené zakázky na instrukční a reklamní filmy.
6.2. JAROSLAV NOVOTNÝ A POVÁLEČNÝ ŠKOLNÍ FILM Po ukončení druhé světové války se Jaroslav Novotný vrátil do filmových ateliérŧ na Kudlově. Nutno ale podotknout, ţe oficiálně byl stále do 21. 8. 1949 veden jako zaměstnanec Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně.106 Elmar Klos, odcházející do Prahy coby ústřední tajemník Československé filmové společnosti, pověřil Novotného dočasným řízením bezprizorního ateliéru na Kudlově [Klos, 1984: 28–29]. Poškozenou budovu ateliéru se podařilo v krátkém čase opravit a záměrem Novotného bylo znovu obnovit produkci školního filmu. Potýkal se ale s velkými finančními problémy a hledal oporu v ministerstvu financí. Kromě finančních potíţí se zde zcela rozpadl i filmový tým, který tu pŧsobil v meziválečném období a následně během druhé světové války. Spolu s Novotným ve Zlíně zŧstal Raimund Sýsala, Hermína Týrlová, Karel Zeman a několik dalších [Klos, 1984: 58]. Vlastní tvŧrčí práce Jaroslava Novotného v poválečném období byla spíše skromná. Jaroslav Novotný se především staral o komplexní produkci kudlovského 104
MJVM Zlín, f. Jaroslav Novotný, kr. 16: Korespondence Jaroslava Novotného. Rozhovory s Jiřím Novotným: 2005–2009. 106 Sluţební výkaz Masarykovy pokusné školy měšťanské ke dni 21. 8. 1949 vykazuje, ţe Jaroslav Novotný byl od 12. 10. 1934 do 21. 8. 1949 veden ve stavu zaměstnancŧ školy s poznámkou na povolené neplacené dovolené. Ukončení neplacené dovolené dokladuje dopis Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 20. 7. 1949, č. 84345/49-I/11, kterým se zamítla ţádost na další neplacenou dovolenou v roce 1950. MJVM Zlín: fond Jaroslav Novotný – kr. 24. 105
81
ateliéru a na vlastní tvorbu mu jiţ nezbýval čas. Dŧvodem byl ale i tlak ze strany vedení znárodněného filmu, který chtěl zlínské ateliéry definitivně uzavřít. Bojovalo se o obnovení filmové tvorby ateliéru [Klos, 1984: 58]. Objevily se také úvahy o přestěhování ateliérŧ do Brna. Novotný tuto myšlenku velmi podporoval, vnímal to jako příleţitost k dalšímu rozvoji školního filmu. K podpoře se připojil i profesor Vladimír Úlehla. Dle návrhŧ Úlehly a Novotného mohly stát filmové ateliéry na brněnské Kraví hoře.107 Výzkumný ústav pedagogický v Praze měl vypracovat nový plán výroby školních filmŧ. Bohuţel se tak nestalo. Přesto Jaroslav Novotný usiloval o obnovu školní produkce. Zaslal na ministerstvo školství svŧj plán na tvorbu nových školních filmŧ ve Zlíně. Do ateliéru nastoupilo několik učitelŧ – filmových amatérŧ. Tvŧrčí tým posilili kameramani František Škapa a Josef Pinkava nebo hudební skladatel Zdeněk Liška. V padesátých letech přichází kameraman Zdeněk Hrubec, reţisér Karel Kocman, výtvarník Jan Iván. Hned po válce se do distribuce dostává školní film Elmara Klose Dvakrát kaučuk (1946). Na zakázku se roku 1947 natáčí Sváţení kmenového dřeva (1947) a Sváţení polenového dřeva (1947) [Klos, 1984: 58]. Úspěch na mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních a v Karlových Varech zaznamenaly školní filmy Cihly (1949) a Cement (1949) v reţii Josefa Pinka a s hudbou Zdeňka Lišky. Na základě tohoto úspěchu zřídilo Ministerstvo školství společně s Krátkým filmem Praha redakční radu pro školní film coby odborný orgán pro celostátní výrobu školních filmŧ [Klos, 1984: 58]. V roce 1950 bylo reorganizací Krátkého filmu vytvořeno Studio populárněvědeckých a naučných filmŧ v Gottwaldově se zaměřením na filmy výukové, instrukční a populárně-vědecké. Novotný natáčí úspěšné školní filmy Skořepiny (1950) o stavebních metodách. Film byl oceněn Národní cenou [Klos, 1984: 62]. Neméně úspěšný byl i populárně-vědecký snímek Ţampiony (1952) o pěstování ţampionŧ v protileteckých krytech, kde Novotný pouţil časosběrného natáčení. V letech 1951–1957 vzniká devítidílný soubor instrukčních filmŧ Svařování plamenem a pětidílný film Sváření elektrickým obloukem a sedmidílný film Svařovací automaty. Za tyto filmy byl Novotnému Státním výzkumným ústavem
107
MJVM Zlín: fond Jaroslav Novotný – kr. 14.
82
svářečským v Bratislavě udělen titul „Čestný svářeč“.108 Následoval další úspěch na XVIII. ročníku filmového festivalu v Benátkách v roce 1955 za školní film Změny skupenství I (1955). Naděje do produkce školního filmu vkládal Jaroslav Novotný spoluprací s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem na cestopisných dokumentech. Jiţ první Hanzelkova a Zikmundova poválečná „Cesta automobilem kolem světa“ (1947– 1952) [Skopal, 2008: 88–89], stejně tak i druhá výprava do Asie (22. 4. 1959 – 11. 11. 1964) měla přinést nové filmové záznamy pro školní výuku. Po celou dobu výprav byl Novotný se Zikmundem a Hanzelkou v úzkém kontaktu a cestovatelé mu pravidelně zasílali filmové záznamy. Novotný je zpětně upozorňoval na filmařské chyby a předával vlastní zkušenosti s filmovým řemeslem. Zasílané filmové záběry Novotný upravoval i pro potřeby školního filmu. Na základě jednání s Vojtěchem Traplem, ředitelem Studia populárně-vědeckého a naučného filmu, se mu podařilo pro Hanzelku a Zikmunda získat smlouvu pro natáčení populárně-vědeckých filmŧ pro Krátký film [Skopal, 2008: 98–100].109 Po této druhé vlně úspěšné produkce školních filmŧ se Jaroslav Novotný a zlínský ateliér dostávají do tvŧrčích i osobních potíţí. Zároveň však Jaroslav Novotný obdrţel od generálního ředitele Státního filmu Jiřího Marka nabídku na dvouletý pracovní pobyt ve Vietnamu. Bylo to v letech 1956–1957. Do Vietnamu odjel společně s čerstvým absolventem FAMU Jánem Cifrou za účelem vyškolení vietnamských dokumentárních kameramanŧ a reţisérŧ. Novotný zde s Cifrou natočil i několik dokumentŧ [Fuksa, 1972: 33].110 Následující období Jaroslava Novotného bylo spojeno s dlouholetou spoluprací s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem. Ještě v roce 1959 se k nim přidává na cestu do Albánie, o rok později s nimi absolvuje výpravu do Kašmíru a věnuje se natáčení dokumentŧ. Ke školnímu filmu se vrací aţ v roce 1967, kdy s kameramanem Karlem Kopeckým natáčí film Televizní technika III a roku 1968 s Rostislavem Zámečníkem Televizní technika IV.
108
Rozhovory s Jiřím Novotným: 2005–2009. Stejně tak Rozhovory s Jiřím Novotným: 2005–2009. 110 Z vietnamské výpravy byly pořízeny dokumenty: Vietnam a jeho lid, Vietnamský prales, Na vietnamských trţištích, Bedalong, Vietnam bojuje a Na řekách Vietnamu [Fuksa, 1972: 33]. 109
83
Roku 1969 rozvázaly zlínské ateliéry s Jaroslavem Novotným pracovní poměr. Z dŧvodu spolupráce s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem má zakázáno natáčet, cestovat i publikovat. Odchází do dŧchodu a vrací se k fotografii.
84
7. ZÁVĚR Přítomná práce představuje filmaře a pedagoga Jaroslava Novotného v kontextech a souvislostech zlínské filmové produkce jako významného iniciátora a propagátora školních filmŧ. Historiografická rekonstrukce vývoje, vztahŧ, povahy a významu školního filmu ve Zlíně 20.–40. let je primárně postavena na výzkumu archivních materiálŧ a studiu dobových pramenŧ. Meziválečná podnikatelská strategie Tomáše a Jana Antonína Bati vytvořila ve Zlíně specifický prostor pro filmovou tvorbu. Předválečný filmový ateliér měl pro firmu Baťa především význam v oblasti reklamy a vlastní prezentace. Jan Antonín Baťa si uvědomoval význam prosperity spojený s komunikační rovinou kultury a reklamní film se zde plně uplatnil i v oblasti vzdělávací, kulturně výchovné i osvětové. Gesto úspěšného podnikatele tak prezentuje umění skrze uţitou hodnotu. Propojuje architekturu a urbanismus města, výtvarné umění, design, fotografii a film v propagační a komunikační vzdělávací síti. Shrneme-li poznatky a fakta vývoje zlínského školního filmu, mŧţeme jej ve všech obdobích ukotvit do periodizace propojené s Jaroslavem Novotným. Léta 1927–1934 představují zaloţení filmového oddělení firmy Baťa, zájem Masarykovy pokusné školy měšťanské o experimenální výuku se světelnými obrazy a filmy a do Zlína roku 1932 přichází Jaroslav Novotný. Pro firmu Baťa se točí filmové reklamy a připravují podmínky pro produkci školního filmu. Období 1934–1936 je ve znamení příchodu filmařských osobností Ladislava Koldy, Elmara Klose, Alexandra Hackenschmieda a počátku profesionální výroby a produkce školního filmu. Vrcholné období 1936–1939 je spojeno s nově postaveným ateliérem na Kudlově a prvním školním filmem Jaroslava Novotného Belgie, dominuje filmařská osobnost Alexandra Hackenschmieda a dokumentární snímky z Indie a Cejlonu, následně vyuţité ve formě školních filmŧ ve střihové úpravě Jaroslava Novotného a později v nové střihové verzi dokumentárního formátu Elmara Klose. Léta 1939–1945 představují úspěšné filmové období Jaroslava Novotného a filmy Slovácká kubaňa, Optika, Bourec morušový, Človíčkové. Roky 1945–1955 znamenají počátek nové etapy zlínského ateliéru. Po zvládnutí existenčních problémŧ ateliéru se dostavují mimořádné domácí i zahraniční úspěchy Jaroslava Novotného s novými školními 85
filmy. Do tohoto období se promítá i počátek úzké spolupráce s Jiřím Hanzelkoua Miroslavem Zikmundem. Téma práce Jaroslav Novotný a školní film bylo úzce vymezeno zlínskou tvorbou a osobností Jaroslava Novotného. Zkoumala jsem specifikum zlínského školního filmu rodícího se v prŧmyslovém prostředí firmy Baťa. Zajímala jsem se o podmínky v souvztaţných kontextech zlínského školního systému meziválečného období, dotkla jsem se otázek výroby, produkce, financování, cenzury, přímé aplikace ve výuce, vlivu státu na vývoj a dalšího směrování zlínského školního filmu. Na základě jednotlivých poznatkŧ z kontextuálních sociokulturních vztahŧ lze shrnout a zobecnit základní charakteristickou povahu zlínského školního filmu do čtyřicátých let. Filmová tvorba zde vznikala v industriálních podmínkách s prioritním zájmem o propagaci a prodej obuvnického produktu. Teprve na tomto pozadí, které ale nesniţovalo ani neomezovalo výsledný záměr a potřebu, se odvíjela rovina druhotné účelovosti, v našem případě rovina školního filmu. Mnohaleté úsilí Jaroslava Novotného představuje pro školní kinematografii přínos celostátního významu především v počáteční fázi školního filmu při jeho prosazování. Jak dílo, tak osobnost sama prostupuje do širšího společenského rámce, v němţ se protkaly profesní rukopisy, a výsledkem je ve většině případŧ účelová a i z dnešního pohledu hodnotná filmová tvorba, která zasluhuje pozornost nejen filmových teoretikŧ.
86
8. POUŢITÉ ZDROJE 8.1. SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ALLEN, Robert C. – GOMERY, Douglas (1985): Film History, Theory and Practice. New York: McGraw-Hill. ANDRIS, Florián (1950): Školský film v praxi. Príručka o školskom filme a jeho metodickom vyuţiti v škole. Bratislava: Státne nakladatelstvo v Bratislave. Almanach světového sjezdu absolventů Baťovy školy práce. Zlín, 1992. AUERSWALD, František (1953): Srovnání vlivu nákresu na tabuli s vlivem dia filmu a vlivem školního filmu na reprodukci učiva. Praha: FF UK. (disertační práce) AUERSWALD, František (1967–1968): Didaktická gnoseologie a školní film. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 7, č. 7, s. 93–94. BARNOUW, Eric (1992): Documentary. A History of the Non-fiction Film. New York: Oxford University Press. Online: http://books.google.cz/books?id=qtZ91DNvgBMC&printsec=frontcover&source=gb s_navlinks_s#v=onepage&q=Education%20&f=false BARTOŠEK, Luboš (1983): Dějiny československé kinematografie II. Zvukový film 1930–1945, část 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BARTOŠEK, Luboš (1985): Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945). Praha: Mladá fronta. BIEDERMANN, Miroslav (1964–1965): Jak zlepšit práci se školním filmem? Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 3, č. 6, s. 89–90. BEDNAŘÍK, Petr (2003): Arizace české kinematografie. Praha: Karolinum. BERAN, Jan – BRYCHTOVÁ, Vlasta – LIŠKA, Miroslav (1958): Umělecký film ve výchovně vzdělávací práci na jednotné škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BREGANT, Michal (1992): Avantgardní tendence v českém filmu. In: Filmový sborník historický 3. Praha: NFA, s. 137–215. BROŢ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil (1959): Historie československého filmu v obrazech 1898–1930. Praha: Orbis. BROŢ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil (1966): Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis. CALÁBEK, Jan (1991): Začátky vědecké kinematografie v Brně. In: Filmový sborník historický 2. Praha: NFA. 87
CEKOTA, Antonín (2004): Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Zlín: Univerzita Tomáše Bati. ČERVINKA, František (2002): Česká kultura a okupace. Praha: Torst. ČESÁLKOVÁ, Lucie (2009): Film před tabulí. Idea školního v prvorepublikovém Československu. Brno: FFMU. (disertační práce)
filmu
DOLEŢAL, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: NFA. DUBECKÝ, Karol (1963): Film a diafilm vo vyučovani matematiky. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. DVOŘÁKOVÁ, Tereza (2004): Funkce treuhändera v protektorátním filmovnictví. Iluminace, 16, č. 1 (53), s. 111–113. DVOŘÁKOVÁ, Tereza (2006): Českomoravské filmové ústředí. Iluminace, 18, č. 3 (63), s. 191–193. ELSAESSER, Thomas (2009): Archives and Archaeologies. The place of NonFiction Film in Contemporary Media. In: Hediger, Vinzenz – Vondreau, Patrick (ed.): Film that Work. Industrial Film and the Productivity of Media. Amsterodam: Amsterodam University Press, s. 19–35. FIKAROVÁ, Jitka (2007): Vzdělávací role Československého červeného kříţe od zaloţení v roce 1919 do roku 1948. Brno: Masarykova univerzita. (diplomová práce) FUKSA, Karel (1972): Filmař – učitel Jaroslav Novotný. Praha: FAMU. (diplomová práce) GROSSOVÁ, Anna (2006): Poznámka k historii vzniku a trvání stálé galerie umění firmy Baťa ve Zlíně v letech 1936–1953. Prostor Zlín, XIV, č. 1, s. 43–47. GUNNING, Tom (2001): Film atrakcí: raný film, jeho diváci a avantgarda. Iluminace, 13, č. 2, s. 51–57. GIORDANOVÁ, Helena (1995): Československý film v Benátkách. Iluminace, VII, č. 3, s. 101–119. GOMBRICH, Ernst (1995): Vizuální obraz a jeho místo v komunikaci. Iluminace, VII, č. 3, s. 49–71. GRIERSON, John (1963): První zásahy dokumentárního filmu. In: Film je umění. Praha: Orbis. (sborník), s. 103–114. GUNNING, Tom (2004): Estetika úţasu. Raný film a (ne)dŧvěřivý divák. In: Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Nakladatelství Hermann & synové, s. 149–166. 88
GÜRTLER, František (1948): Malý filmový slovník. Praha: Československé filmové nakladatelství. HALLA, Ivan (1965): Výukový film v současnosti (několik poznámek). Bulletin komise pro vědecko-výzkumný film při presidiu ČSAV, č. 9, s. 27–36. HAPALA, Dušan (1961–1962): Niektoré problémy školského filmu. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 1, č. 1, s. 8–9. HAPALA, Dušan (1963–1964): Pedagogické problémy školského filmu. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 3, č. 7, s. 108–111. HAPALA, Dušan (1964–1965): Komentár v školskom filme. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 4, č. 4, s. 22–24. HAPALA, Dušan – PARDEL, Tomáš – TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1971): Školský film a diafilm pri rozvíjani poznania a reči. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. HANÁKOVÁ, Petra – HECZKOVÁ, Libuše – KALIVODOVÁ, Eva (2006): V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). HAVELKA, Jiří (1935): Československé filmové hospodářství I. Zvukové období 1929–1934. Praha: Nakladatelství Čefis. HAVELKA, Jiří (1936): Čs. filmové hospodářství II. Rok 1935. Praha: Nakladatelství Knihovny Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1937): Čs. filmové hospodářství III. Rok 1936. Praha: Nakladatelství Knihovny Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok 1937. Praha: Nakladatelství Knihovny Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1939): Čs. filmové hospodářství V. 1938. Praha: Nakladatelství Knihovny Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1940): České filmové hospodářství VI. 1939. Praha: Nakladatelství Knihovny Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1941): České filmové hospodářství 1940. Praha: Knihovna Filmového kurýru. HAVELKA, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích českých a na Slovensku 1939 aţ 1945. Praha: Československé filmové nakladatelství. HAVELKA, Jiří (1953): 50 let československého filmu. Sbírka statistického a dokumentačního materiálu. Praha: Československý státní film.
89
HAVELKA, Jiří (1959): Čs. filmové hospodářství III. Dokumentární a animovaný film 1922–1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. HAVELKA, Jiří (1965): Československé filmové hospodářství. Dokumentární film 1922–1962. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu. Praha: Filmový ústav. HAVELKA, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: Český filmový ústav. HAVELKA, Jiří (1979): Kdo byl kdo v československém filmu před r. 1945. Praha: Československý filmový ústav. HEDIGER, Vinzenz (2004): Prŧmyslová produkce jako mediální praxe. K významu prŧmyslového filmu na příkladě podniku Fried. Krupp, Essen. Iluminace, XVI, č. 4 (56), s. 25–37. HEDIGER, Vinzenz – VONDREAU, Patrick (ed.) (2009): Film that Work. Industrial Film and the Productivity of Media. Amsterodam: Amsterodam University Press. HEISS, Gernot – KLIMEŠ, Ivan (2003): Kulturní prŧmysl a politika. Československé a rakouské filmové hospodářství v politické krizi třicátých let. In: Heiss, Gernot – Klimeš, Ivan (ed.): Obrazy času. Český a rakouský film 30. let. Praha – Brno: Knihovna Iluminace, s. 303–391. HEPNER, Ivo (1960): Filmová censura. Příspěvek k dějinám filmové censury v českých zemích v letech 1918–1939. Praha: Československý filmový ústav. HNÁT, Jaroslav (1970): Výukový film jako problém vyučovací techniky. Brno: UJEP Brno. HIGSON, Andrew – MALTBY, Richard (1999): Film Europe and Film America. Cinema, Commerce and Cultural Exchange 1920–1939. Devon: University of Exeter Press, s. 82–116. HOLEŠOVSKÝ, František (1959): Některé zkušenosti z metodiky práce s filmem na národní škole. Estetická výchova, 1, sešit 1, s. 31–36. HORÁK, Antonín (2000): Světla a stíny zlínského filmu. Iluminace, XII, č. 2 (38), s. 121–140. HŘIB, Jiří – POTÁČEK, Jiří – RYGL, Ladislav (2007): Profesor Jan Calábek a vědecká kinematografie. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. CHOVANIEC, Petr (2007): Protektorátní přehlídka Filmové ţně. Vznik festivalu jako nové formy propagace domácího filmu na základech výstav, cen a filmových týdnů. Brno: FFMU. (diplomová práce)
90
CHRÁSTKOVÁ, Lucie (2005): Jaroslav Novotný pedagog, reţisér, fotograf (jedna z dalších osobností Baťovského Zlína). Praha: FAMU. (diplomová práce) IVANOV, Miroslav (2008): Sága o ţivotě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Praha: nakladatelství XYZ. JAKOBSON, Roman (1998): Mizející svět. Film umírajícího folkloru – Prof. Dr Úlehla jako filmový reţisér. Iluminace, X, č. 2, s. 89–92. JENÍČEK, Jiří (1940): Krátký film. Praha: Nakladatelství Václav Petr. JEMELÍKOVÁ, Hana (1973): Školní film. Praha: AMU – FAMU a Státní pedagogické nakladatelství. JOST, François (2006): Realita / Fikce – říše klamu. Praha: Nakladatelství AMU. JUREČEK, Kuba (1971): Kapitoly z dějin vědeckého a školního filmu na Moravě. Praha: FAMU. (diplomová práce) KAŠPAR, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Praha: Libri. KEITZ, Ursula von (2005): Die Kinematographie in der Schule. Zur politischen Pädagogik des Unterrichtsfilms von RfdU und RWU. In: Zimmermann, Peter – Hoffmann, Kay (eds.) (2005): Geschichte des dokumentarischen Films in Deutschland. Band 3. Weimarer Republik 1933–1945. Stuttgart: Philipp Reclam jun. GmbH & Co., Stuttgart, s. 463–487. KLINGEROVÁ, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu. Rekonstrukce minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Nakladatelství Hermann & synové, s. 87–112. KLIMEŠ, Ivan (1989): Národně obranné tendence v hraném filmu za protektorátu. Iluminace, I, č. 1, s. 53–77. KLIMEŠ, Ivan (1993): Člověk a stroj v biografu. Filmové představení v němé éře. Iluminace, V, č. 1, s. 45–73. KLIMEŠ, Ivan (1994): Matka a dítě. Čtyřicet pět sekund dialogu v Usměvavé zemi (1952). Iluminace, VI, č. 4, s. 47–74. KLIMEŠ, Ivan (1997): Stát a filmová výroba ve dvacátých letech. Iluminace, IX, č. 4, s. 141–149. KLIMEŠ, Ivan (1998a): Majitelé kin a rakouská státní správa 1912–1918. Iluminace, X, č. 3, s. 171–179. KLIMEŠ, Ivan (1998b): Kinozákon 1919. Iluminace, X, č. 4, s. 119–186. KLIMEŠ, Ivan (1999): Stát a filmová kultura. Iluminace, XI, č. 2, s. 125–137. 91
KLIMEŠ, Ivan (2001): Pohyb filmu v kinematografu. Iluminace, XIII, č. 3, s. 81–90. KLIMEŠ, Ivan (2002a): Kinematograf, Rakouský stát a České země 1895–1912 (Část první). Iluminace, XIV, č. 1, s. 73–88. KLIMEŠ, Ivan (2002b): Kinematograf, Rakouský stát a České země 1895–1912 (Část druhá). Iluminace, XIV, č. 2, s. 45–64. KLIMEŠ, Ivan (2003): Stav čs. kinematografie po únoru 1948. Iluminace, XV, č. 3, s. 97–98. KLIMEŠ, Ivan (2004): Jazykové verze českých filmŧ a filmový prŧmysl v ČSR ve 30. letech. Iluminace, XVI, č. 2, s. 61–76. KLIMEŠ, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1948. Iluminace, XVI, č. 4, s. 129–138. KLIMEŠ, Ivan (2006): Děti v Brlohu: Boj proti kinematografŧm – bojem o dítě!. In: Hanáková, Petra – Heczková, Libuše – Kalivodová, Eva: V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, s. 193–236. KLOS, Elmar (1965): Jak byl znárodněn československý film. Film a doba, XI, č. 2, s. 74–79. KLOS, Elmar (1966): Film ve Zlíně. Film a doba, XII, č. 9, s. 410–493. KLOS, Elmar (1984): Kronika kudlovské stodoly. In: Klos, Elmar – Pinkavová, Hana (eds.): Historie gottwaldovského filmového studia v pohledu pamětníků, očima současníků a v dokumentech. Praha: Československý filmový ústav, s. 1–34. KNEŢEVIC, Srdan (1994): První právní předpisy pro kinematografii na území Čech, Moravy a Slezska (1896–1918). Iluminace, VI, č. 2, s. 79–82. KOBLEWSKA, Janina (1969): Škola a prostředky masového vlivu. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. KOLEKTIV AUTORŦ (1967): Film a divák. Čtyři studie ze sociologie a psychologie filmu. Praha: Filmový ústav. KOLEKTIV AUTORŦ (1974): Školní film v teorii i praxi. Brno: Krajský pedagogický ústav v Brně. KOLEKTIV AUTORŦ (1986): Otakar Hostinský a jeho odkaz dnešku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. KOLEKTIV AUTORŦ (1987): Jan Amos Komenský a jeho odkaz dnešku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
92
KOPÁČ, Jaroslav (1971): Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I.: České a slovenské školství a pedagogika v letech 1918–1928. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně. KRACAUER, Siegfried (1958): Dějiny německého filmu. Od Caligariho k Hitlerovi. Psychologické dějiny německého filmu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. KREIMEIER, Klaus (1999): The Ufa Story. A History of Germany’s greatest film company. Bercley and Los Angeles: University of California Press. KREIMEIER, Klaus (2005): Ein deutsches Paradigma. Die Kulturrabteilung der Ufa. In: Kreimeier, Klaus – Ehmann, Antje – Goergen, Jeanpaul (eds.) (2005): Geschichte des dokumentarischen Films in Deutschland. Band 2. Weimarer Republik 1918– 1933. Stuttgart: Philipp Reclam jun. GmbH & Co., Stuttgart, s. 67–86. KREIMEIER, Klaus – EHMANN, Antje – GOERGEN, Jeanpaul (eds.) (2005): Geschichte des dokumentarischen Films in Deutschland. Band 2. Weimarer Republik 1918–1933. Stuttgart: Philipp Reclam jun. GmbH & Co., Stuttgart. KULÍŠEK, Dušan (1965–1966): O školním filmu z druhé strany. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, V, č. 8, s. 115–118. KUSLOVÁ, Hana (2001): Dva portréty zlínských filmařŧ (Josef Pinkava, Zdeněk Rozkopal). In: Acta musealia, I, č. 1. KUSLOVÁ, Hana (2003): Filmový tvŧrce a pedagog Jaroslav Novotný. Stručný přehled tvorby a korespondence v Archivu H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. In: Acta musealia, III, č. 1, s. 84–92. KUSLOVÁ, Hana (2005): Vzdělávání mládeţe do čtrnácti let na Zlínsku v předmnichovské republice. In: Acta musealia, V, č. 1, s. 9–22. KVAČEK, Robert (1997): „Krize“ proti krizi. Crisis – dokument o roce 1938. Iluminace, IX, č. 4, s. 55–65. LAGNYOVÁ, Michèle (2004): Staveniště filmové historie: sociálně-kulturní praxe. In: Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Nakladatelství Hermann & synové, s. 45–86. LASER, Kurt (2000): „Jud Süss“ gleichzeitig in 26 Berliner Kinos. Berlinische Monatsschrift, IX, č. 9, s. 167–176. LAUSCHMANN, Jan (1973): 40 let od zaloţení brněnské pobočky Československé společnosti pro vědeckou kinematografii. Bulletin Československé společnosti pro vědeckou kinematografii při ČSAV. Brno: ČSVK. LEDVINKA, František (1962–1963): K vědeckému obsahu populárně-vědeckých filmŧ. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 2, č. 4, s. 52–53.
93
LEDVINKA, František (1966–1967): 30 let výukového filmu. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 6, č. 1, s. 15–16. LEHÁR, Bohumil (1960): Dějiny Baťova koncernu. Praha: Státní nakladatelství politické literatury. LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín (1974): Film a filmová technika. Praha: SNTL. LITSCH, Karel (1990): Začátky českého filmu a právní předpisy. Iluminace, II, č. 1, s. 19–29. MALÝ, Svatopluk (2008): V zajetí filmu. Vzpomínky kameramana. Praha: Národní filmový archiv. MALTBY, Richard (1999): The Cinema and the League of Nations. In: Higson, Andrew – Maltby, Richard (1999): Film Europe and Film America. Cinema, Commerce and Cultural Exchange 1920–1939. Devon: University of Exeter Press, s. 82–116. NAVRÁTIL, Antonín (1963): Cesty k pravdě a lţi. Praha: Filmový ústav. NĚMEČEK, Miroslav (1978): Velmi krátký film ve vyučování na základní škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. NĚMEČEK, Miroslav (1980): Kapitolky z dějin českého školního filmu. Historické sešity č. VII. Praha: Československý filmový ústav. NĚMEČEK, Miroslav (1964–1965): Filmová smyčka jako názorná pomŧcka. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 4, č. 2, s. 1–4. NĚMEČEK, Miroslav (1967–1968): Vyučovací hodina s televizním vysíláním pro školy. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, VII, č. 3, s. 36–39. NICHOLS, John (2006): Countering Censorship. Edgar Dale and the Film Appreciation Movement. Cinema Journal, XVI, č. 1, s. 3–22. NOVOTNÁ, Vendulka (1994): Zlínský reklamní film třicátých let. Diplomová práce. Praha: Institut komunikačních studií a ţurnalistiky FSV, Karlova Univerzita. (diplomová práce) OBDRŢÁLEK, Rudolf (1962–1963): Reţisér o školním filmu. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 2, č. 4, s. 56–57. ODIN, Roger (1995): A Semio-Pragmatic Approach to the Documentary Film. In: The Film Spectator: From Sign to Mind (editor Warren Buckland), s. 213–226. ODIN, Roger (1995): A Semio-Pragmatics of Film. In: The Film Spectataor: From Sign to Mind (editor Warren Buckland), s. 227–235.
94
ODIN, Roger (2004): Otázka amatéra v trojím prostoru natáčení a šíření. Iluminace, XVI, č. 3, s. 5–34. ORAVOVÁ, Monika (1998): Filmové podnikání firmy Baťa. Olomouc: FF UP. (seminární práce) ORAVOVÁ, Monika (2001): Reklamní a propagační aktivity firmy Baťa ve Zlíně do roku 1945. Olomouc: FF UP. (diplomová práce) PIŠTORA, Ladislav (1996): Filmoví návštěvníci a kina na území České republiky. Od vzniku filmu do roku 1945. Iluminace, VIII, č. 4, s. 35–59. PITASSIO, Francesco (1995): Československé filmy na Mezinárodní přehlídce filmového umění v Benátkách 1932–1941. Iluminace, VII, č. 3, s. 93–99. POKLUDA, Zdeněk (1991): Sedm stolení zlínských dějin. Zlín: Esprint. POKLUDA, Zdeněk (1993): Přerod venkovského města v prŧmyslové centrum – lidnatost Zlína 1900–1940. In: Ludvík Ševeček: Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příleţitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka. Zlín: Státní galerie ve Zlíně, s. 12–29. POKORNÝ, Jiří (1995): Film ve sluţbách osvěty (1919–1928). Iluminace, VII, č. 1, s. 61–74. POLÁK, Jan (1963–1964): Pojetí školních filmŧ, diafilmŧ a zvukových nahrávek. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 3, č. 7, s. 111. POLANSKÝ, František (1974): J. A. Komenský a speciální pedagogika. Brno: Krajský pedagogický ústav v Brně. PONDĚLÍČEK, Ivo (1991): Sociologie filmu – otázky nad metodou. Iluminace, III, č. 2, s. 33–38. PROCHÁZKOVÁ, Jana (1970): Historie vzniku a šest let trvání školy umění ve Zlíně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. (diplomová práce) PTÁČEK, Luboš (ed.) (2000): Panorama českého filmu. Praha: Rubico. PYŠNÁ, Pavlína (2005): Z historie Zlínských salonŧ. Prostor Zlín, XIII, č. 2, s. 43– 47. -rh- (1961–1962): Prověrka školních filmŧ. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 1, č. 2, s. 31. RAMBOUSEK, A. – TRNKA, Tomáš (1926): Masarykŧv lidovýchovný ústav. Jeho vznik a vývoj (1906–1926). Praha: Masarykŧv lidovýchovný ústav (Svaz osvětový). RAK, Jiří (1993): Historická tematika v kinematografii Třetí říše. Iluminace, V, č. 1, s. 7–36. 95
RAK, Jiří (1989): Úvahy o národním charakteru českého filmu po roce 1918. Iluminace, I, č. 1, s. 30–42. RÁMEŠ, Jaroslav (1957): Instrukční film v učební praxi. Praha: Státní nakladatelství technické literatury. SEATTLER, Paul (1990): The Evolution of American Edicational Technology. Denver: Libraries Unlimited. Online: SIROTEK, Emil (1965): Jak byl znárodněn československý film. Film a doba, XI, č. 3, s. 180–184. SKOPAL, Pavel (2008): Na cestu kolem světa, nebo na výlet do Krče? Iluminace, XX, č. 1, s. 85–123. SLÁDEK, Eduard (1962–1963): Pojetí školního filmu a předpoklady jeho rozvoje. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 2, č. 4, s. 49–51. SLONEK, Jaromír (1997): Jiří Hanzelka – Miroslav Zikmund: Ţivot snů a skutečnosti. Praha: Primus. SMRŢ, Karel (1933): Dějiny filmu. Praha: Druţstevní práce. STAIGEROVÁ, Janet (2006): Ohlašování zboţí, získávání zákazníkŧ a vyjadřování ideálŧ. Úvahy o dějinách a teorii filmové reklamy. Iluminace, XVIII, s. 17–47. STEJSKAL, Jiří (1972): Zlínská filmová výrobna (Vznik a činnost do r. 1945). Brno: FF UJP. SZCZEPANIK, Petr (2004a): Historie, filmový historik a vynalézání vlastního archivu. Rozhovor s Michèle Lagnyovou. Iluminace, XVI, č. 3, s. 85–95. SZCZEPANIK, Petr (ed.) (2004b): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Nakladatelství Hermann & synové. SZCZEPANIK, Petr (2005): Mediální výstavba Ideálního prŧmyslového města. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let. In: Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Brno: FF MU, s. 18–60. SZCZEPANIK, Petr (2009): Modernism, Industry, Film. A Network of Media in Baťa Corporation and the Town of Zlin in the 1939s. In: Hediger, Vinzenz – Vondreau, Patrick (ed.): Film that Work. Industrial Film and the Productivity of Media. Amsterodam: Amsterodam University Press, s 349–376. 96
ŠEVEČEK, Ludvík (1993): Z archivŧ – Zlínské salony – projev Alberta Kutala. Prostor Zlín, I, č. 2. s. 18–23. ŠEVEČEK, Ludvík (1994): Škola umění. Poznámka k jedné z pozoruhodných aktivit funkcionalistického Zlína. Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 50, s. 178–180. ŠEVEČEK, Ludvík (2005): Škola umění ve Zlíně. In: Dějiny českého výtvarného umění 1939/1958, V. díl. Praha, Academia, s. 257–265. ŠEVEČEK, Ondřej (2009): Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900–1938. České Budějovice: nakladatelství Bohumír Němec – VEDUTA a Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. ŠTÁBLA, Zdeněk (1987): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896–1945. Sv. 1. Praha: Československý filmový ústav. ŠTÁBLA, Zdeněk (1989): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896–1945. Sv. 2. Praha: Československý filmový ústav. ŠTÁBLA, Zdeněk (1990a): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896–1945. Sv. 3. Praha: Československý filmový ústav. ŠTÁBLA, Zdeněk (1990b): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896–1945. Sv. 4. Praha: Československý filmový ústav. ŠTÁBLA, Zdeněk (1992): Vývoj filmového obchodu za Rakouska-Uherska a Československé republiky (1906–1939). In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický 3. Praha: Český filmový ústav, s. 5–48. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1962–1963a): Uvaţujeme o štruktúre školských filmov. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 2, č. 4, s. 54. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1962–1963b): K problému uměleckosti školního filmu. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 2, č. 8, s. 124–5. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1965–1966): 25 rokov školského filmu na Slovensku. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 5, č. 4, s. 60–66. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1967–1968): Problémy koncepcie a štruktúry školských filmov. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 7, č. 4, s. 45–49. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1968–1969): Budúcnost školského filmu z hĺadiska nových metod a forem vyučovania. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 8, č. 1, s. 13–14. TREBIŠOVSKÝ, Július V. (1980): Předmluva. In: Němeček, Miroslav: Kapitolky z dějin českého školního filmu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 3–5.
97
TREBIŠOVSKÝ, Julius (1970): Historia škol-filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav. TREBIŠOVSKÝ, Július V. a kol. (1980): Audiovizuálne prostriedky v teórii a praxi. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. VALACH, František (1990): Fenomén Baťa. Praha: Práce. VAŇHARA, Ladislav (1992): Zlínští filmaři. In: Sborník okresního archivu ve Zlíně, sv. 11. Zlín, Okresní archiv ve Zlíně. VÁŇOVÁ, Rŧţena (1995): Československé školství ve 30. letech (Příhodovská reforma). Praha: Pedagogická fakulta UK Praha.. WICHEREK, Jaroslav (2005a): Škola umění ve Zlíně. Acta Musealia Suplementa, V, č. 1, s. 45–54. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. WICHEREK, Jaroslav (2005b): Školy a vzdělávací činnosti na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Acta Musealia Suplementa, V, č. 1. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. ZEMAN, Pavel (1997): Týdeník Aktualita. České filmové zpravodajství na začátku druhé světové války. Iluminace, IX, č. 4, s. 67–90. ZEMAN, Pavel (1994): Film, stát a politika. Německá filmová propaganda do roku 1945. Iluminace, VI, č. 3, s. 65–77. ZEMAN, Pavel (1999): Stát a filmová propaganda ve třicátých letech. Iluminace, XI, č. 1, s. 85–88. ZIMMERMANN, Peter – HOFFMANN, Kay (eds.) (2005): Geschichte des dokumentarischen Films in Deutschland. Band 3. Weimarer Republik 1933–1945. Stuttgart: Philipp Reclam jun. GmbH & Co., Stuttgart. ZIMMERMANNOVÁ, Yvonne (2004): Jak zkoumat prŧmyslové filmy: metodologická úvaha. Iluminace, XVI, 4, s. 5–22.
98
8.2. PRAMENY 8.2.1. ARCHIVNÍ PRAMENY Moravský zemský archiv Brno, pracoviště Zlín (MZA): fond Bapoz – Baťovy pomocné závody, s. r. o. (1920) 1927–1945, H 1136 fond Baťa, a. s. Zlín, H 1134 fond Baťa, a. s. Zlín, Osobní oddělení, II/8 – Výstřiţková sluţba do r. 1945 fond Baťŧv podpŧrný fond, Zlín (1927–1950), H 1137 fond FAB Filmové podniky (1937–1945), H 1141 Okresní archiv Zlín – Klečŧvka (SOKa Zlín, pracoviště Klečŧvka): fond Sšk: Masarykovy pokusné měšťanské školy Zlín inv. č. 3 Vyučování dějepisu pomocí promítaných obrazŧ inv. č. 58 Poměr ţákŧ hlavní školy k filmu inv. č. 449 Kronika Masarykovy pokusné školy Zlín 1929–1939 inv. č. 457 Vznik, organizace a hospodářská činnost školy inv. č. 469 Individuální plány učitelŧ Fotosbírka archivu Klečŧvka Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (MJVM Zlín): fond: Pozŧstalost Jaroslava Novotného (část fondu nezpracovaný) kr. č. 13 Literatura a příručky ke školnímu filmu kr. č. 14 Zlínské školství a školní film kr. č. 15 Osobní – Jaroslav Novotný kr. č. 16 Náměty, scénáře, korespondence, poznámky kr. č. 17 Korespondence, dokumentace kr. č. 34 Korespondence 1945–47, 1947–48, 1945–56, 1954–59, 1960 kr. č. 35 Školní film – publikace, metodika, korespondence kr. č. 36 Školní film – náměty, scénáře a posudky filmŧ kr. č. 37 Publikace, periodika – rŧzná kr. č. 39 Jaroslav Novotný – archiv p. uč. Novotného Muzeum města Brna (MMB): fond pracoviště architektury: Československá společnost pro vědeckou kinematografii (nezpracováno) Národní filmový archiv, Praha: fond Českomoravská společnost pro úzký film, 1942–1946 (nezpracováno) fond Poradní sbor pro školní film, 1927–1942 (nezpracováno) Soukromý archiv Jiřího Novotného, Zlín
99
8.2.2. ORÁLNÍ PRAMENY – OSOBNÍ ROZHOVORY: MALÝ, Svatopluk: červen 2007 (Praha) NOVOTNÝ, Jiří: 23. dubna 2005 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 17. května 2005 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 26. ledna 2008 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 22. února 2008 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 4. dubna 2008 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 21. dubna 2008 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 14. ledna 2009 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 10. března 2009 (Zlín – Kudlov) NOVOTNÝ, Jiří: 16. března 2009 (Zlín – Kudlov)
100
8.2.3. PUBLIKOVANÉ PRAMENY: BAŤA, Jan Antonín (1937): Za obchodem kolem světa. Zlín: Nakladatelství Tisk. BAŤA, Jan Antonín (1938): Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Zlín: Nakladatelství Tisk. CEKOTA, Antonín (1931): Jak rostl Zlín. Zlín: Knihovna Baťovy sluţby veřejnosti. ČAPEK, Karel (1990): Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel. DENCH, Ernest A. (1917): Motion Picture Education. New York: The Standart Publishing Company. DENK, Petr (1936): Metodika školní filmu. Brno: Vydavatelský odbor ÚSJU Brno. Deset let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně: 1929–1939. Zlín: Masarykova pokusná měšťanská škola ve Zlíně, 1939. DOHNAL, Antonín (1938): Praktická příručka školní kinematografie. Praha: [b.j.]. DOHNAL, Antonín (1939): Pedagogika školního filmu. Praha: Československá grafická unie. DOSTÁL, Zdeněk (1946): Počátky československého školního filmu v Gottwaldově. Zlín: MJVM, fond Jaroslav Novotný. Strojopis. DOSTÁL, Zdeněk (18. 11. 1966): 30 let školního filmu. Naše pravda, s. 2. ELLIS, Don Carlos – THORNBOROUGH, Laura (1923): Motion Picture in Education. A Practical Handbook for Users of Visual Aids. New York: Thomas Y. Crowel Company. Filmová technika: Směrnice pro promítací zařízení pro školní a osvětový film (1948). Praha: Československé filmové nakladatelství. Filmové ţně. Praha: Filmové ústředí pro Čechy a Moravu. (katalog), 1940. Filmové ţně. Praha: Filmové ústředí pro Čechy a Moravu. (katalog), 1941. Filmový odbor školního filmu pokusné měšťanské školy ve Zlíně (1936–1937a): Pŧjčovatelŧm našich školních filmŧ. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 4–5, s. 33. Filmový odbor školního filmu pokusné měšťanské školy ve Zlíně (1936–1937b): Ukončení pŧjčovny školních filmŧ pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 10, s. 69.
101
Filmový odbor školního filmu pokusné měšťanské školy ve Zlíně (1936–1937c): Výsledek soutěţe na námět na školní film. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 9, s. 61–62. HERMAN, František (1926): Vědecká a kulturní kinematografie. Kinematografie, I, č. 1., s. 1–2. HORA, Jiří (1935): Propachtování kinolicence. Praha: [b.j.]. HORA, Jiří (1937): Filmové právo. Praha: nakladatelství V. Linhart. HORÁK, Antonín (1991): O zlínském filmovém studiu. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy, fond Jaroslav Novotný, kr. 13, strojopis. HRADILOVÁ, Nora (1935): Pokus s vyučováním filmem Belgie. Ročenka Pokusné měšťanské školy ve Zlíně. Zlín: Masarykova pokusná škola měšťanská, s. 26–31. KAUTSKÝ, Oldřich (1938–1939): Film propaguje a učí. Kinorevue, V, 1938–1939, s. 6. KNOWLTON, Daniel C. – TILTON, J. Warren (1929): Motion Pictures in History Teaching. A Study of the Chronicles of America Photoplays as an Aid in seventh Grade. Yale: Yale University Press. KOLEKTIV členŧ učitelského sboru a ţáci (1939): Komenského pokusná měšťanská škola Zálešná. Z práce Komenského pokusné měšťanské školy ve Zlíně. Rok druhý 1938–1939. Zlín: Komenského pokusná měšťanská škola, 1939. 44 s. Fotografie ze školního archivu pořídil Jaroslav Novotný, kresby Vlastimil Uher. KOLDA, Ladislav – NOVOTNÝ, Jaroslav – VRÁNA, Stanislav (1936–1937): Soutěţ na námět školního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 2, s. 17–18. KOMÁREK, Vladimír (1937–1938): Kreslené filmové grotesky ve vyučování slohu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, č. 7, s. 51. KOZLÍK, Jaroslav (1996): Aktuální historie. Kapitoly o zkušenostech pokusných škol ve Zlíně z let 1929–1939. Přerov: Muzeum Komenského. KRPEJŠOVÁ, Anna (1940): Výzkum o účinnosti filmu „Bourec morušový“. Objektiv, IV, č. 9–10, s. 105. KŘIVÁNEK, Ladislav (1938): Školní projektory. Československá kinematografie, III, s. 105. KURFÜRST, Josef (1936–1937a): Mluva školního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 2, s. 19; č. 4–5, s. 27–28. KURFÜRST, Josef (1936–1937b): Zatemňování místností. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 8, s. 19; č. 4–5, s. 54–58. 102
KURFÜRST, Josef – NOVOTNÝ, Jaroslav – VRÁNA, Stanislav (1936–1937c): Pŧjčování školních filmŧ. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 5. KURFÜRST, Josef – NOVOTNÝ, Jaroslav – VRÁNA, Stanislav (1936–1937b): Ukončení pŧjčovny školních filmŧ pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 10, s. 69. KYSELA, František (1938): Co je nového ve školním filmu? Československá kinematografie, III, s. 14. KYSELA, František (1940): Krátký kulturní film ve Zlíně na Filmových ţních 1940. Kinoamatér, III, č. 9, s. 139–140. LACHMAN, Tomáš (2006): Filmová cenzura v ČSR 1919–1939. Iluminace, XVIII, č. 3, s. 194–197. LEDVINKA, František (1944): Některé problémy školního filmu. Praha: Odborová skupina učitelŧ – Odborná komise pro školní film. LÍZAL, J. (1937–1938): Uţití světelných obrázkŧ ve vyučování. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, č. 7, s. 51–52. MALÍK, Miloslav (1964–1965): Výuka filmem na amerických školách. Učební pomůcky ve škole a v osvětě, 4, č. 10, s. 128–129. N (1942a): Úzký film ve filmové kultuře. Objektiv, VI, s. 61. N (1942b): Na vedoucích pŧjčoven záleţí. Objektiv, VI, s. 67–68. N16 (1936–1937a): Film na polských školách. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 22. N16 (1936–1937b): Filmová spolupráce. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 22. N16 (1936–1937c): Kongres kulturního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 22. N16 (1936–1937d): Kurz školní kinematografie. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 6, s. 50. N16 (1936–1937e): Porada o školním filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 14. N16 (1936–1937f): Přednášky o školním filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 22. N16 (1936–1937g): Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o uţívání světelných obrazŧ a filmŧ ve školách. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 3, s. 18. 103
N16 (1936–1937h): Z činnosti čs. Společnosti pro vědeckou kinematografii v Brně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 6, s. 41–42. Národní filmové ceny (1940): Objektiv, IV, s. 91. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937a): Fotografie a projekce ve školní praxi. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 1–2. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937b): Čísla oţivená filmem. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 4. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937c): Film s presidentem Osvoboditelem. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 7, s. 53. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937d): Je film luxus?. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 2, s. 9. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937e): K soutěţi o námět na školní film. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 4–5, s. 25–26. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937f): K soutěţi o námět na školní film. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 6, s. 37–38. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937g): Kreslení velkých map a obrazŧ pomocí projekce. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 2, s. 12. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937h): Kurz fotografie a projekce. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 6; č. 2, s. 13; č. 3, s. 20–21; č. 4–5, s. 29–30; č. 6, s. 40–41; s. 55–58, s. 72–73. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937i): Metodika vyučování filmem. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 4–5, s. 25–26. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937j): Naučme se bezpečně promítat. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 9, s. 63. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937k): O školní filmový ţurnál. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 8, s. 54. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937l): Organizace vyučovacího filmu ve Francii. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 7, s. 46. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937m): Prezident republiky soudí čsl. film. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 7, s. 46. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937n): Školní filmová představení. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 5; č. 2, s. 10. NOVOTNÝ, Jaroslav (1936–1937o): Ukončení pŧjčovny školních filmŧ pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 5; č. 2, s. 10.
104
NOVOTNÝ, Jaroslav (1937): Idea československého školního filmu. Kinoamatér, II, 1, s. 17–19. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938a): Co stojí výroba školního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 21–22. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938b): Filmy doprovázené slovy. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 58–65. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938c): Jak se učíme promítat. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 32. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938d): Ministerstvo obchodu chce podpořit československou kinematografii školní. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 38–40. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938e): President Osvoboditel o zrakové výchově a filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, č. 1, s.14–15. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938f): President Osvoboditel ve fotografii a filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, č. 1, s. 16–20. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938g): Rok československého školního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 66–67. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938h): Školní film na Mezinárodním kongresu výchovy a vyučování v Paříţi. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, č. 1, s. 1. NOVOTNÝ, Jaroslav (1937–1938i): Zřizování okresních archivŧ školního filmu a diapozitivŧ. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIII, s. 30–31. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939a): Karpatská Ukrajina a školní film. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 30. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939b): My sami. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 56. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939c): Na další cestu čs. filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 2. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939d): Ohlas, který zavazuje. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 38. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939e):Prázdninové fotografování a filmování. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 71. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939f): Před váţným rozhodnutím. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 64.
105
NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939g): Stolečku, prostři se. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 3. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939h): Školní film na středních školách. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 32. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939i): Školní film o naší vlasti. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 63. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939j): Školní film v novém státě. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 48. NOVOTNÝ, Jaroslav (1938–1939k): Školní film v nových poměrech. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, s. 12. NOVOTNÝ, Jaroslav (1939): Film učitelem. Kinorevue, VI, č. 41. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940a): Diapositiv a diafilm. Objektiv, IV, č. 1., s. 10. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940b): Kde je více třeba školního filmu. Objektiv, IV, č. 2, s. 22. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940c): Školní film v okrese. Objektiv, IV, č. 1., s. 9. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940d): Jak učit a vychovávat filmem. Objektiv, IV, č. 2, s. 25; č. 3, s. 41, č. 4–5, s. 52; č. 6, s. 70–71. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940e): Čím a jak začít krajský film?. Objektiv, IV, č. 3, s. 40. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940f): Odborné školy a vyučovací film. Objektiv, IV, č. 4–5, s. 50. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940g): Film ve sluţbách obchodu. Objektiv, IV, č. 8, s. 105. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940h): Filmy nás seznamují s Říší. Objektiv, IV, č. 9–10, s. 111. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940i): Jak učit a vychovávat filmem. Objektiv, IV, č. 6, s. 70. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940j): Náš program. Objektiv, IV, č. 1, s. 2–3. NOVOTNÝ, Jaroslav (1940k): Školní film do nového období. Objektiv, IV, č. 1, s. 6. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941a): Jak pouţít filmu „Bourec morušový“. Objektiv, V, s. 7–10. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941b): Jak učit a vychovávat filmem. Objektiv, V, s. 12, 22. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941c): Mravenci. Objektiv, V, s. 106–110 . 106
NOVOTNÝ, Jaroslav (1941d): Na cestě vývoje. Objektiv, V, s. 3. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941e): Praha ve fotografii. Objektiv, V, s. 13. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941f): S titulky nebo bez titulkŧ? Objektiv, V, s. 34–35. NOVOTNÝ, Jaroslav (1941g): Včelí stát. Objektiv, V, s. 71–72. NOVOTNÝ, Jaroslav (1942h): Vývoj školní kinematografie v Německu. Objektiv, VI, s. 13–14. NOVOTNÝ, Jiří (1993a): Zapomenuté šedesátiny. Prostor Zlín, I, č. 7–8, s. 4–5. NOVOTNÝ, Jiří (1993b): Pan profesor by si to asi nepřál. Prostor Zlín, I, č. 9. PAUR, František (1926): Československá kinematografie kinematografie. Kinematografie, I, č. 1, s. 24–26.
a
lidovýchovná
PROCHÁZKA, Alois (1938): Seznam 16mm filmů pro školu a lidovýchovu. Slané: Pŧjčovna úzkých filmŧ okresního školního výboru ve Slaném. PŘÍHODA, Václav (1938): Pedagogický vývoj Stanislava Vrány. Zlín: vydáno jako zvláštní otisk článku z 8. čísla XIII. ročníku pedagogického časopisu Tvořivá škola pro členy redakční rady a pro přátele Tvořivé školy. Přehled činnosti bezplatné pŧjčovny školních filmŧ při pokusné škole měšťanské ve Zlíně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, 1936–1937, č. 7, s. 45. Seznam poučných filmů, jejichţ zapůjčení obstarává Masarykův lidovýchovný ústav (1935). Praha: Masarykŧv lidovýchovný ústav (Svaz osvětový). sj. (1936–1937): Školní film ve Francii. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 4–5, s. 32–33. SMRŢ, Karel (1931): Stroj, který probouzí ţivot. Praha: Šolc a Šimáček. SMRŢ, Karel (1933): Dějiny filmu. Praha: Druţstevní práce. SMRŢ, Karel (1938): Filmoví amatéři a školní film. Československá kinematografie, III, 1938, č. 1, s. 6–7. TRNKA, Tomáš (1935): Kulturní a školní kinematografie v cizině a u nás. Praha: Masarykŧv lidový ústav (Svaz osvětový). Ukončení pŧjčovny školních filmŧ pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, 1937, č. 10, s. 69. -va, 1937–1938: Nástin současného stavu čsl. školní kinematografie. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XIV, č. 1, s. 15. 107
VANČO, Bohuš (1937): Škola a film. Jeden obraz má cenu za sto tisíc slov. Praha: Státní nakladatelství. VAŠÍČEK, Antonín – VELÍŠEK, Josef (1934): Úzký film ve škole a lidovýchově. Brno: Knihovna Zrak – Dědictví Komenského. VELÍŠKOVÁ, Helena (1936): Školní film. Brno: Československá společnost pro vědeckou kinematografii. VELÍŠKOVÁ, Helena (1936–1937): Vývojové cesty školního filmu. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 2, s. 19; č. 4–5, s. 26–27. VELÍŠKOVÁ, Helena (1938): Desatera školám, které začínají se školním filmem. Československá kinematografie, III, s. 84–85. Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o zřízení pokusné diferencované školy měšťanské z 20. 8. 1929, č. 58469-21-I. In Věstník ministerstva školství, 1929. Výnos Ministerstva školství a národní osvěty o schvalování a uţívání světelných obrazŧ a filmŧ ze dne 3. 11. 1936, č. 145.865/36-I. In: Věstník Ministerstva školství a národní osvěty, XVIII, 15. 11. 1936, sešit 11, s. 376–378. Výnos Ministerstva vnitra O censuře filmŧ z 16. června 1919, č. 22. 621-6. In: Věstník ministerstva vnitra, 1919. VOTAVA, Antonín (1936–1937): Švýcarské školní filmy. Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 1, s. 3. VRÁNA, Stanislav (1936): Idea volné školy a její vývoj za posledních 30 let. Brno: ÚSJU. VRÁNA, Stanislav (1936–1937): Hledisko celistvosti v učebném procesu. Tvořivá škola, XII, č. 1, s. 25–29. VRÁNA, Stanislav (1946): Základy nové školy. Výsledky práce českých pokusných škol. Praha: Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví, společnost s r. o. VRÁNA, Stanislav – CÍSAŘ, Josef (1939): Deset let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně. Zlín: Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně. Výsledky soutěţe na náměty na školní film (1936–1937b). Objektiv (pravidelná příloha Tvořivé školy), XII, č. 9, s. 61. Filmový odbor Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Vyučování filmem. Zlín, 29. 7. 1933. Zraková výchova jako didaktický princip (1946). Zlín: Masarykova pokusná měšťanská škola ve Zlíně.
108
8.2.4. ČASOPISY A PERIODIKA Amatérská kinematografie (1936–1937) Československá amatérská kinematografie (1939–1942) Československá kinematografie (1938) Československý filmový zpravodaj (1932–1939) Československý kinoamatér (1936–1938) Film a diapositiv ve školní a osvětové praxi (1923–1940) Filmový kurýr (1935–1944) Kinoamatér (1940) Fotografický obzor (1933–1942) Kinematografie (1926) Objektiv ((1936–1942) Ročenky Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně (1929–1940) Sdělení Tvořivá škola (1933–1939) Zlín
8.3. INTERNETOVÉ ZDROJE http://bsp40m.czechian.net/001.php http://www.film.unizh.ch/forschung/projektehttp://www.batahistory.com/ http://findarticles.com/p/articles/mi_qa4092/is_200704/ai_n19432702/?tag=content;c ol1 http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Hanzelka http://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Zikmund
109
8.4. FILMOGRAFIE 8.4.1. ANALYZOVANÉ FILMY Baťův ţurnál (ČSR, 1927–1931) Produkce: FAB Zlín. Belgie (ČSR, 1936) Reţie: Jaroslav Novotný. Scénář: Kamera: Střih: Hudba: Produkce: Formát: 16 mm, školní film. Produkce: Jaroslav Novotný. Bourec morušový (ČSR, 1941) Reţie: Jaroslav Novotný. Námět: Jaroslav Novotný, Jiří Kolaja. Kamera: Josef Míček, Pavel Hrdlička. Střih: Josef Dobřichovický. Hudba: Jiří Srnka. Text: Jan Drda. Formát: 16 mm i 35 mm, 298 m. Produkce: Jaroslav Novotný. Ceylon (ČSR, 1940) Aka: Vzpomínka na ráj Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Střih: Jaroslav Novotný – školní verze. Formát: 16 mm. Človíčkové (ČSR, 1940) Reţie: Elmar Klos, Karel Baroch. Kamera: Bedřich Košťál, Josef Míček, Jaroslav Novotný. Zvuk: František Pilát. Střih: Josef Dobřichovický. Produkce: Bapoz, 315 m. Dvakrát kaučuk (ČSR, 1941) Aka:. Guma Reţie: Elmar Klos. Kamera: Alexander Hackenschmied, Pavel Hrdlička. Námět: Elmar Klos. Střih: Josef Dobřichovický. Hudba: Jiří Sternwald. Formát: 35 mm. Guma (ČSR, 1938) Aka: Dvakrát kaučuk. Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Střih: Jaroslav Novotný – školní verze. Formát: 16 mm. Chudí lidé (ČSR, 1940) Aka: Indické obrázky Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Střih: Elmar Klos. Formát: 35 mm. Indické obrázky I. (ČSR, 1940) Aka: Chudí lidé. Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Produkce: Formát:16 mm. Indické obrázky II. (ČSR, 1940) Aka: Řeka ţivota a smrti. Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Formát:16 mm. 110
Jak ţijeme a pracujeme na pokusné škole měšťanské (ČSR, 1934) Reţie: Jaroslav Novotný. Formát: 16 mm. Karbid (ČSR, 1943) Reţie: František Gürtler. Námět: František Gürtler. Kamera: Pavel Hrdlička, Josef Míček. Hudba: Jiří Sterwald. Střih: Josef Dobřichovický. Formát: 16 mm, taktéţ 35 mm. Produkce: Bapoz Zlín. Koţeluţství (ČSR, 1936) Reţie, námět a scénář: Jaroslav Novotný. Kamera: Alexander Hackenschmied, Bedřich Košťál. Hudba: Miloš Smatek. Text: František Kocourek. Zvuk: František Pilát. Střih: Josef Dobřichovický. Zpěv: Eva Hálková. Produkce: FAB Zlín, 384 m, školní film. Lomený paprsek (ČSR, 1939) Reţie: Jaroslav Novotný. Námět: Jaroslav Novotný. Kamera: Bedřich Košťál. Hudba: František Palkovský. Produkce: Bapoz Zlín, 320 m, školní film. Mladí vpřed (ČSR, 1937) Hudba: Bedřich Kerten. Výroba: FAB Zlín, 300 m, reportáţ. Okénko do světa – školní týdenní ţurnál (ČSR, 1935–1939) Produkce: Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně Okno do světa – reklamní týdeník (ČSR, 1937–1938) Produkce: Bapoz Zlín. Okno do světa – měsíčník pro školy (ČSR, 1938–1940) Produkce: Bapoz Zlín a DČsČK. Optika I. (ČSR, 1940) Formát: 16 mm. Optika II. (ČSR, 1940) Formát: 16 mm. Poslední léto TGM (ČSR, 1937) Aka: T. G. Masaryk Reţie: Jaroslav Novotný. Námět: Elmar Klos. Kamera: Alexander Hackenschmied, Jan Lukas, Karel Plicka. Hudba: František Škvor. Zvuk: František Pilát. Střih: Alexander Hackenschmied. Výroba: FAB Zlín, 300 m. Řeka ţivota a smrti (ČSR, 1940) Aka: Indické obrázky II. Reţie: Alexander Hackenschmied. Námět a scénář: Elmar Klos. Kamera: Alexander Hackenschmied. Hudba: Miroslav Ponc. Text: František Halas. Střih. Elmar Klos. Výroba: Bapoz Zlín. Formát:16 mm.
111
Řekneme to filmem (ČSR, 1941) Reţie: Bořivoj Zeman. Námět: Bořivoj Zeman. Kamera: Josef Míček, Pavel Hrdlička, archiv, FAB. Hudba: Jiří Srnka. Text: Elmar Klos. Střih: Josef Dobřichovický. Mluví: Ladislav Kolda. Produkce: Bapoz Zlín, 633 m. Slovácká kubaňa (ČSR, 1940) Aka: Kubaňa (Formát: 35 mm) Kamera: Jaroslav Novotný, Josef Míček. Formát: 16 mm. Střevíček (ČSR, 1935) Reţie: Elmar Klos. Námět a scénář: Elmar Klos. Kamera: Alexander Hackenschmied. Hudba: Bohuslav Martinŧ. Výroba: FAB Zlín, 120 m. Školení pedikérů (ČSR, 1933) Produkce: Jaroslav Pagáč. Výroba: AB Praha. Vzpomínka na ráj (ČSR, 1940) Aka: Ceylon Reţie: Alexander Hackenschmied. Kamera: Alexander Hackenschmied. Střih: Elmar Klos. Formát: 35 mm.
112
8.4.2. CITOVANÉ FILMY 1. máj. Svátek práce v Baťových závodech 1931 (Baťa Zlín, ČSR, 1931) Argentina (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Baboona (Martin E. Johnson, USA, 1935) Bambus (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Baťův ţurnál (Baťa Zlín, ČSR, 1927–1931) Bavlník (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Baťa letí kolem světa (Alexander Hackenschmied, ČSR, 1937) Belgie (Jaroslav Novotný, ČSR, 1936) Bourec morušový I (Jaroslav Novotný, ČSR, 1941) Bourec morušový II (Jaroslav Novotný, ČSR, 1944) Cement (Josef Pinkava, ČSR, 1949) Cesta do země divů a oblaků I. a II. díl Cejlon (Alexander Hackenschmied, úprava pro školní film Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Cihly (Josef Pinkava, ČSR, 1949) Citron (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Čechy a Morava I (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Čechy a Morava II (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Človíčkové (Elmar Klos – Karel Baroch, ČSR, 1940) Čočka spojná (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Dánsko (Jaroslav Novotný, ČSR, začátek 30. let, amatérský film) Dělení buňky (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, Švýcarsko, cca 30. léta) Dětské dny (Jaroslav Novotný, ČSR, 1934, 200 m) Dřevo jde z hor (Jaroslav Novotný, ČSR, 1947) Dunaj (kulturní film) Dvakrát kaučuk (Elmar Klos, ČSR, 1941, 2. verze 1946) Dţungle na prodej (ČSR, 1940) Emil a detektivové (Emil und die detektive, Gerhard Lamprecht, Německo, 1931) Fidlovačka (Svatopluk Innemann, ČSR, 1930) Guma (Alexander Hackenschmied, úprava pro školní film Jaroslav Novotný, ČSR, 1938) Hvězdářský zeměpis (kulturní film) 113
Chile (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Chovej se slušně (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Chudí lidé (Alexander Hackenschmied, ČSR, 1940) Indické obrázky (Alexander Hackenschmied, ČSR, 1940) Indické obrázky II (Alexander Hackenschmied, ČSR, 1940) Jak se vyrábí porcelánové nádobí (ČSR, 30. léta) Jak ţijeme a pracujeme na pokusné měšťanské škole ve Zlíně (Jaroslav Novotný, ČSR, 1934) Jaro a léto na Horňácku (Vladimír Úlehla, ČSR, 1932) Jiná Indie (ČSR, 1943) Jiţní Amerika (FAB) Kamarádi (kulturní film) Karbid (František Gürtler, ČSR, 1942) Karel Havlíček Borovský (Svatopluk Innemann, ČSR, 1931) Klubíčko vlny (kulturní film) Kolumbie (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Košíkářství (Jaroslav Novotný, ČSR, 1943) Kouzelný květ I. (Jaroslav Novotný, ČSR, 1939) Koţeluţství (Jaroslav Novotný, ČSR, 1936) Krize (Alexander Hackenschmied – Hanuš Burger – Herbert Kline, ČSR/USA, 1939) Lidoopi (kulturní film) Lomený paprsek (Jaroslav Novotný, ČSR, 1939) Lov sleďů v Severním moři (kulturní film) Miláček slonů (kulturní film) Mladí vpřed (FAB, ČSR, 1937) Mravenci (J. Junghans, Německo, 1941) Nářadí (Jaroslav Novotný, ČSR, 1941) Nářadí a práce dřevorubce (Jaroslav Novotný, ČSR, 1941) Naše armáda (Jiří Jeníček, ČSR, 1937) Naše děti (Jaroslav Novotný, ČSR, 1934) Naše nohy ((František Gürtler, ČSR, 1940) Naši furianti (Václav Kubásek – Vladislav Vančura, 1937) Naši vojáci (ČSR, 1936) Není prase jako prase (Novotný, ČSR, 1948) 114
Nervový systém (Rusko, 30. léto) O klubíčku vlny Obsah a objem (Jan Iván, ČSSR, 1961) Oči to nevidí (František Sádek, ČSR, 1941) Od autora ke čtenáři (ČSR, 30–40. léta) Okénko do světa (školní filmový / obrazová ţurnál Masarykovy pokusné školy měštanské Zlín, 1935–1939) Okno do světa (Filmový měsíčník pro školy, 1938–1940) Okno do světa (Filmový ţurnál – týdeník, FAB, 1937–1938) Olympia (Olympia, Leni Riefenstahl, Německo, 1938) Optika I (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Optika II (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Paraguay (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Pěstování bavlny v Americe (Švýcarsko, cca 30. léta, školní film) Poslední cesta presidenta T. G. Masaryka Prahou (Aktualita Praha, ČSR, 1937) Práce dřevorubce (Jaroslav Novotný, ČSR, 1941) Poslední léto (Jaroslav Novotný, ČSR, 1937 – školní film) Poslední léto T. G. M. (Jaroslav Novotný, ČSR, 1938) Prázdniny na sněhu Pro zdraví našich dětí (ČSR, 1940) Proud lávy z Etny Převody pohybu a síly (Jan Iván, ČSR, 1960) Psohlavci (Svatopluk Innemann, ČSR, 1931) Racek chechtavý (Švýcarsko, cca 30. léta) Revoluce krve a ducha Roháč Roubování (Švýcarsko, cca 30. léta) Rytmus (Jiří Lehovec, ČSR, 1941) Rýţe (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Řeka ţivota a smrti (Alexander Hackenschmied, ČSR, 1940) Řekneme to filmem (Bořivoj Zeman, ČSR, 1941) S kamerou nad zemí a pod zemí moře Samet (Německo, 30. léta) Školení pedikérů (AB Praha, ČSR, 1933) 115
Skořepiny (Jaroslav Novotný, ČSR, 1950) Slon zachránce (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Slovácká Kubaňa (Jaroslav Novotný, ČSR, 1940) Sopky (Švýcarsko, cca 30. léta) Stateční kapitáni Střevíček (FAB, ČSR, 1935) Svářeči (Jaroslav Novotný, ČSR, 1948) Svařování elektrickým obloukem (Jaroslav Novotný, 1951, ČSR) Svařování plamenem (Jaroslav Novotný, 1951–57, ČSR) Sváţení kmenového dřeva (Jaroslav Novotný, ČSR, 1947) Sváţení polenového dřeva (Jaroslav Novotný, ČSR, 1947) Šelmy kočkovité T. G. Masaryk (Jaroslav Novotný, ČSR, 1938) Televizní technika III (Jaroslav Novotný, ČSR, 1967) Televizní technika IV (Jaroslav Novotný, ČSR, 1968) Těţení surové gumy (Alexander Hackenschmied, DČsČK, ČSR, 1938) Traktory jedou do lesa (Jaroslav Novotný, ČSR, 1950) Třetí rota (Vladimír Kabelík, ČSR, 1931) Tučňáci a tuleni na patagonském pobřeţí Ulička v ráji (Martin Frič, 1936) Uruguay (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Vápno (Josef Pinkava, ČSR, 1949) Věčná píseň (Karel Plicka, 1941) Věrná hvězda (Jiří Lehovec, ČSR, 1941) Vlna (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA/ČSR, 30. léta) Vodík a jeho vyuţití (Josef Pinkava, ČSSR, 1960) Vodní plankton (FAB) Vrbové proutí (Novotný, ČSR, 1949) Vynášíme morenu (FAB, 1937) Vývoj obilí (Jan Calábek, ČSR, 1930) Výroba dřevěného uhlí Výroba chleba v Egyptě (Švýcarsko, cca 30. léta) Výroba porculánového nádobí (Jaroslav Novotný, ČSR, 30. léta) Vzpomínka na ráj (Alexander Hackenschied, ČSR, 1940) 116
Z filmu o našich výtvarných umělcích – portréty např. Oldřicha Blaţíčka, Emila Filly, Václava Špály (Jaroslav Novotný, 1936–1937) Za polárním kruhem (úprava pro školní film Jaroslav Novotný, Německo, 30. léta) Zapadlí vlastenci (Miroslav J. Krňanský, ČSR, 1932) Závody ţelvy se zajícem (Walt Disney, USA, ca 30. léta) Zima v bavorských Alpách (úprava pro školní film Jaroslav Novotný, Německo, 30. léta) Ze ţivota a práce Pokusné školy ve Zlíně (Jaroslav Novotný, ČSR, 1933) Zem spieva (Karel Plicka, ČSR, 1933) Změny skupenství I (Jaroslav Novotný, ČSR, 1955) Změny skupenství II (Jaroslav Novotný, ČSR, 1958) Zmýlená neplatí (Jaroslav Novotný, ČSR, 1934) Zoologická zahrada v Hamburku (Jaroslav Novotný, ČSR, 30. léta) Ţampiony (Jaroslav Novotný, ČSR, 1951) Ţárovka (Aka Věrná hvězda, Jiří Lehovec, střih pro školní film Jaroslav Novotný, 1941, ČSR) Ţelvy (adaptace pro školní film Jaroslav Novotný, USA, 30. léta) Ţivočichopis (Jaroslav Novotný, ČSR, 1937)
117
9. TEXTOVÁ PŘÍLOHA 9.1. JAROSLAV NOVOTNÝ 9.1.1. BIOGRAFIE JAROSLAVA NOVOTNÉHO * 21. 3. 1903, Smečno u Kladna – † 10. 6. 1976, Zlín Studium: 1914–1918
Reálné gymnázium ve Slaném
1919–1923
Učitelský ústav Čáslav, obor matematika – výtvarná výchova
1923–1924
Prezenční vojenská sluţba, dŧstojnická škola, poručík v záloze
1925–1927
Vysoká škola pedagogická v Praze, aprobace pro obecné a měšťanské školy
hudební vzdělání: flétna, housle, klavír, violoncello Profesní dráha: 1924–1928 Obecná škola v Jedomělicích, okr. Slaný: učitel. Člen Exkurzního odboru Svazu učitelstva měšťanských škol. 1929–1932 Chlapecká měšťanská škola ve Slaném: učitel. 1. 9. 1932 Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně: odborný učitel – aplikace experimentální výuky, diapozitivŧ, fotografií, filmu do výuky, ve škole vede filmový a fotografický krouţek. 1934 Počátek externí spolupráce ve filmovém oddělení firmy Baťa. Od 12. 10. 1934 – 31. 8. 1949 Neplacená dovolená udělená Ministerstvem školství a národní osvěty za účelem práce na školním filmu. 1935 Zaměstnanec filmového oddělení firmy Baťa. Zde do roku 1940.
118
1936 Pověřen vedením oddělení pro výrobu 16mm školních filmŧ firmy Baťa. Začíná vydávat časopis Objektiv, v letech 1936–1939 jako příloha časopisu zlínských učitelŧ Tvořivá škola; od 1939–1942 samostatně. Novotného první školní film Belgie. 1937 Spolupracuje na filmovém ţurnálu Okno do světa: samoobsluţné promítání v prodejnách Baťa. Navazuje spolupráci s brněnskou pobočkou Dorostu Československého červeného kříţe. Společně s Alexandrem Hackenschmiedem a Ladislavem Koldou dostává nabídku na natáčení filmu o ţivotě T. G. Masaryka v Lánech. Účastní se Mezinárodního kongresu výchovy a vyučování v Paříţi, aktivně vystupuje s přednáškou o zlínském filmovém ţurnálu. Převod filmotéky a pŧjčovny pod hlavičku Dorostu Československého červeného kříţe. Novotný a Alexander Hackenschmied natáčí dokument o TGM v Lánech. TGM v prŧběhu natáčení dne 14. 9. 1937 umírá. Z natočeného materiálu vzniká film Poslední léto. 1938 Spoluúčast na natáčení části dokumentárního filmu Krize (Kline, Hackenschmied). 1939 Časopis Objektiv se osamostatňuje, pod vedením Jaroslava Novotného vychází do roku 1942. 1940 Člen festivalového výboru I. Filmových ţní. 1941 Roky 1940–1945 pŧsobí ve Studijním ústavu a spolupracuje s Filmovým Ateliérem. Film: Bourec morušový, film oceněn Národní cenou a Hlavní cenou předsedy ČMFÚ Emila Sirotka na II. Filmových ţních ve Zlíně. 10. 12. 1941 Člen Českomoravského filmového ústředí.
119
7. 2. 1942 Reţisér Českomoravského filmového ústředí. 9. 2. 1944 Poţár ve filmových ateliérech. Květen 1945 Poţár archivu a pŧjčovny školních filmŧ v budově Studijního ústavu při osvobozování Zlína. 1. 9. 1946 Zaměstnanec Československého státního filmu, dočasně pověřen řízením Filmového studia ve Zlíně. Novotný natáčí film Dřevo jde z hor. 1947 Začátek spolupráce s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem. 1950 První setkání Novotného s Hanzelkou a Zikmundem. 1951–1957 Zakázka Státního výzkumného ústavu svářečského v Bratislavě (SVÚS): Novotný natáčí devítidílný seriál Svařování plamenem, pětidílný Svařování elektrickým obloukem a sedmidílný O svařovacích automatech. Novotný získal výuční list svářeče a titul „Čestného svářeče“. 1952 Novotný natáčí dokument P 19720 ve firmě Tatra Kopřivnice o přípravách cesty H + Z, část záběrŧ později vyuţito ve filmu Afrika. 1953 Dne 5. června 1953 premiéra filmu Afrika v Přírodním kině ve Zlíně. 1955 Cesta Novotného do Indonésie. 1956–1957 Cesta do Vietnamu společně s kameramanem Jánem Cifrou. Filmy z Vietnamu: Bedalong, Na řekách Vietnamu, Vietnamský prales, Na vietnamských trţištích, Vietnam a jeho lid, Vietnam bojuje. 1958 První cesta do Kambodţe s Jánem Cifrou.
120
1959 Druhá cesta do Kambodţe s Jánem Cifrou, 2. 10. 1959 Ján Cifra umírá. Jaroslav Novotný se připojuje k výpravě Hanzelky a Zikmunda do Albánie, zde Novotný v roli technického komisaře výpravy. 1960 Novotný, Hanzelka a Zikmund v Kašmíru. Novotný natáčí celovečerní dokument Je-li kde na světě ráj. 1969 Nedobrovolné ukončení pracovního poměru ve zlínských ateliérech. Zákaz natáčení, publikování a cestování. Vrací se k fotografii. 1976 Nedokončený scénář k medailonu Hermíny Týrlové. 10. 6. 1976: úmrtí Jaroslava Novotného.
121
Ceny a vyznamenání: 1940: Čestné uznání Českomoravského filmového ústředí 1941: Národní cena a Hlavní cena předsedy ČMFÚ Emila Sirotky na II. filmových ţních ve Zlíně za film Bourec morušový 1955: Státní vyznamenání „Za vynikající práci a za úspěchy v oboru školního a instruktáţního filmu“ 1955: Cena Stříbrného lva sv. Marka na XVIII. ročníku filmového festivalu v Benátkách za školní film Změny skupenství I. 1956: Cena za populárně-vědecké filmy na mezinárodní přehlídce filmŧ v Padově (Itálie) 1963: Vyznamenání za vynikající práci a za prŧkopnickou práci v oboru školních, populárně-vědeckých a dokumentárních filmŧ k ţivotnímu jubileu 1967: Čestné uznání za dosavadní práci při řízení porot brněnských seminářŧ a přehlídek zemědělských filmŧ uděleno Ministerstvem zemědělství a výţivy, ČSF 1973: Čestné uznání u příleţitosti 25. výročí Filmového festivalu v Gottwaldově 1974: Plaketa za práci pro rozvoj a uplatnění zemědělských a potravinářských filmŧ, uděleno Ministerstvem zemědělství na Mezinárodním festivalu zemědělských a potravinářských filmŧ v Brně
122
9.1.2. FILMOGRAFIE JAROSLAVA NOVOTNÉHO111 Školní a instrukční filmy reţie Automatická kopírovací fréza (1955) Belgie (1936)
Bourec morušový I. (1940) Čechy a Morava I (Aka. Protektorát Čechy a Morava, 1940) Čechy a Morava II (1940) Bourec morušový II (1944) Dřevo jde z hor (1947) Jak se vyrábí porculánové nádobí (30. léta) Jak ţijeme a pracujeme na měšťanské pokusné škole ve Zlíně (1934) Komín I. Budování základů (1954) Koţeluţství (1936) Košíkářství (1943) Lesní traktor (1950) Lomený paprsek (1939) Nářadí a práce dřevorubce (1946) Obloukové svářečky MEZ (1954) Okno do světa – měsíčník pro školy (1938-40) Optika I (1940) Optika II (1940) Redukovací automat KRA-8 (1954) Poslední léto s TGM (1937) Slovácká kubaňa (1940) Skořepiny (1950) Stavba komínu II. díl. Stavba ţelezobetonového dříku (1956) Strojírny Malenovice (1949) Svářecí lis VÚS-250 (1956) Svářeči (1948) Svářečka na tupo TP-60 (1956)
111
Filmografie zahrnuje pouze filmy s prŧkazným autorstvím Jaroslava Novotného. Jeho spolupráce se ale pravděpodobně promítla i do další, především zlínské filmové tvorby. Kompilace filmografie Jaroslava Novotného [Klos-Pinkavová, 1984; Němeček, 1980; Stejskal, 1972, časopis Objektiv] .
123
Svářečky na tupo TAU 40 (1957) Svařovací souprava Argon TSA-350 (1956) Svařování elektrickým obloukem I (1953) Svařování elektrickým obloukem II (1953) Svařování elektrickým obloukem III (1953) Svařování elektrickým obloukem IV (1953) Svařování elektrickým obloukem V (1953) Svařování plamenem I (1951) Svařování plamenem II (1951) Svařování plamenem III (1951) Svařování plamenem IV (1951) Svařování plamenem IX (1954) Svařování plamenem V (1951) Svařování plamenem VI (1954) Svařování plamenem VII (1954) Svařování plamenem VIII (1954) Sváţení kmenového dřeva (1947) Sváţení polomového dřeva (1947) T. G. Masaryk (1938) Televizní technika III (1967) Televizní technika IV (1968) Traktory jedou do lesa (1950) Zoologická zahrada v Hamburku (30. léta) Změny skupenství I (1955) Změny skupenství II (1958) Zmýlená neplatí (1934) Ţampiony (1951) Kamera (výběr) Človíčkové (Elmar Klos, Karel Baroch, 1940) Dýchej z hluboka (F.Šestka, 1935) úprava pro školní film (výběr) Argentina (USA, 30. léta) 124
Bambus (USA, 30. léta) Bavlník (USA, 30. léta) Ceylon (Alexander Hackenschmied, 1940) Citron (USA, 30. léta) Čína Dánsko Dvakrát kaučuk (Elmar Klos, 1946, 12´) Guma (Alexander Hackenschmied, 1938) Chile (USA, 30. léta) Indické obrázky I (Alexander Hackenschmied, 1940) Indické obrázky II (Alexander Hackenschmied, 1940) Jiţní Amerika Kolumbie (USA, 30. léta) Paraguay (USA, 30. léta) Rýţe (USA, 30. léta) Samet (Německo, 30. léta) Uruguay (USA, 30. léta) Vlna (USA, 30. léta) Vodní plankton Vzpomínka na ráj (Alexander Hackenschmied, 1940) Za polárním kruhem (Německo, 30. léta) Zima v bavorských Alpách (Německo, 30. léta) Ţárovka (Jiří Lehovec, 1940) Ţelvy (USA, 30. léta) Reklamní filmy a dokumenty reţie Bedalong – Vietnam (1957) Býčí zápasy (1956) Činnost T. G. Masaryka po válce (1937) Činnost T. G. Masaryka za světové války (1937) Dětské dny (1934)
Filmový festival ve Zlíně (1948) Gottwaldov zahajuje (1949) 125
Na prahu třetí pětiletky (1960) Na řekách Vietnamu (1958) První týdny města Gottwaldova (1949) Na vietnamských trţištích (1958) Naše děti (1934) Nová píseň (1935) Píseň práce (1948) Poslední cesta T. G. Masaryka (1937) Vietnam a jeho lid (1959) Vietnam buduje (1959) Vietnam v míru a boji (1968) Vietnamský prales (1958) Vrbové proutí (1949) Zelená stráţ (1951) Zmýlená neplatí (1934) Kamera (výběr) 1. máj. Svátek práce v Baťových závodech 1931 (1931) Človíčkové (Elmar Klos, Karel, Baroch, 1940) Hledá se paní Poláčková (1935) Věrná hvězda (Jiří Lehovec, 1940)
126
Filmová spolupráce Jaroslava Novotného s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem.112 reţie Byl Bismarck v Kašmíru? (1963) Darváz (1965) Jak daleko je z Cejlonu do Arizony? (1961) Je-li kde na světě ráj (1961) Tallím, duše barev a vzorů (1962) V pravlasti kávy (1953) Zná Kašmír kašmírské šátky? (1963) spolupráce Afrika I. Z Maroka na Kilimandţáro (1952) Afrika II (1953) Ať se stáří vydovádí (1964) Bohyně chce krev (1963) Cedry na Libanonu (1960) Cestou hrdinů (1961) Cestou za Metuzalemy (1962) Čajová dresúra na Cejloně (1962) Čarodějové na Dalu (1961) Do země dálné a nejbliţší (1965) Dobrou chuť, lidé zítřka (1964) Dravci nebo oběti (1964) Dva póly Tirukunámalé (1962) Epocha mladých ve Švínagaru (1961) Esala perahera (1962) Chán Šejchůn (1960) Jací jsou jaci (1965) Javanské solo (1964) Je-li kde na světě ráj (1960) 112
Kompilace filmŧ Jaroslava Novotného ve spolupráci s Hanzelkou a Zikmundem (HZ):[Klos:1984: 107–111] . Taktéţ z internetových zdrojŧ: (verifikováno 7. 6. 2009) (verifikováno 7. 6. 2009)
127
Jenisej (1965) Jezdí se vlevo, ale… (1964) Jste moji starší bratři (1961) Kdyby všichni bozi světa (1964) Kouzelníci z Asaki (1964) Královské M (1963) Křest mrazem (1965) Kurdistan I. díl (1962) Kurdistan II. díl (1962) Kusamba loví v noci (1964) Lihovary v Argentině (1952) Lontar (1964) Lovci lebek (1953) Máj klepe na dveře (1965) Medvědí ledovec (1965) Město dvakrát zrozené (1964) Město pod kamennou lavinou (1961) Město voják (1965) Mezi nebem a zemí vodou (1961) Mezi svými v Kašmíru (1962) Motocykly v Quatermale (1952) Na stesce lovců lebek (1963) Nad zálivem Svatého Jiří (1960) Není všechno zlato světa (1965) Neříkej velkolepý (1965) Noria (1960) Ostrovy milionů ptáků (1952) Pamír (1965) Pod našimi okny (1961) Pod sopkou Merapy (1963) Pozdrav z Pravarsenapury (1961) Pozdrav ze Středního východu (1960) Pravěk v rokli mrtvých (1964) Půlnoční slunce (1965) 128
Řeka ţivota (1961) S kamerou do Velkého Himálaje (1962) Sálim el Lachna (1960) Sibiřská nafta (1965) Skoupá perla Tamilů (1962) Směr západ (1965) Stará hora (1965) Šikára, gondola asijských Benátek (1961) Tatra P 19720 (1952) Tókio největší na světě (1964) U lesáků pod Velkým Himálajem (1961) Ulak (1965) Umíte číst červíčky (1961) V moci ohně a bohů (1962) Ve Švínagaru straší (1961) Velké prádlo (1961) Vzkříšení sinkálské země (1962) Z Argentiny do Mexika (1954) Z bláta do louţe (1963) Za tučňáky, lvouny a velrybami (1952) Zač je datle v Iráku (1961) Závod století (1962) Zkuste to s bidýlky (1965) Zlato Dálného východu (1965)
129
9.1.2. OSOBNOSTI ZLÍNSKÉHO ŠKOLNÍHO FILMU (medailony) Baroch, Karel: reţisér, scénárista FAB Zlín. Baťa, Jan Antonín (7. 3. 1898 – 23. 8. 1965): syn Antonína Bati, nevlastní bratr zakladatele zlínských podnikŧ Tomáše Bati. Úspěšný podnikatel, klíčová postava společnosti Baťa (1932–1939), rozvoje Zlína. 13. 3. 1939 exil ve Velké Británii, USA, Jiţní Americe. R. 1947 obviněn z kolaborace za 2. světové války – uznání neviny aţ v r. 2007. Čestný doktor Českého vysokého učení technického v Brně. Dílo: Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Baťa, Tomáš (3. 4. 1876 – 12. 7. 1932): úspěšný podnikatel, od 1923–1932 starosta Zlína, zásluhy na rozvoji a komplexní modernizaci Zlína po 1. světové válce, zakladatel obuvnické firmy Baťa ve Zlíně, podnikatelská expanze do zahraničí (Německo, Anglie, Spojené státy, Asie). Bouček, Jaroslav, prof. Dr. Ing. (8. 3. 1903 – 2. 7. 1985): vědecký odborník v oboru vědecké kinematografie a fotografie v oblasti senzitometrie a fotometrie, pedagog, profesor, spoluzakladatel FAMU v Praze. Pŧsobil v Praze, Brně a ve Zlíně. Zlínské pŧsobení se váţe na zavádění filmové techniky, zaloţení senzitometrického oddělení v Baťových závodech. Brichta, Jindřich (1897–1957): fotograf, kameraman, FAB Zlín. Broţ, Jaroslav (13. 1. 1907 – 3. 9. 1977): filmový historik, kritik a novinář, Filmové ateliéry Bapoz Zlín v letech 1940–1942. Calábek, Jan (8. 3. 1903 – 29. 1. 1992): vědec, filmař, spolupracoval s prof. Vladimírem Úlehlou, podílel se na vybudování experimentální filmové laboratoře. Pŧsobil na Přírodovědné a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1954 zakladatel Laboratoře vědeckého filmu. Cekota, Antonín (1899): redaktor nakladatelství Tisk, zaloţeného r. 1936 Janem Antonínem Baťou. Novinář, překladatel, autor knihy Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Cifra, Jan: fotograf a kameraman, v letech 1956–1957 ve Vietnamu spolu s Jaroslavem Novotným. Čipera, Dominik (1893–1963): starosta města Zlína v letech 1932–1945, od 1932 předseda zlínské školní rady, za války generální ředitel firmy Baťa a starosta města Zlína; od 1940 ředitel FAB Zlín. Po válce vězněn. Od února 1948 v exilu v Kanadě, zde pracoval pro zahraniční společnost Baťa. Dobřichovický, Josef: filmový střihač FAB Zlín, po válce pŧsobil v ateliérech na Barrandově. Drda, Jan (1915–1970): novinář, scenárista, spisovatel. 130
Elbl, Jindřich: člen Filmového poradního sboru při Ministerstvu prŧmyslu a obchodu. Za války také dramaturg, spolupracoval s Vladislavem Vančurou v Národně revolučním výboru inteligence. Po válce pŧsobil jako zmocněnec Ministerstva informací pro ateliéry a laboratoře. Gürtler, František (1906–1971): redaktor, scenárista a reţisér školních filmŧ ve Zlíně, autor-editor Malého filmového slovníku (1941), po válce tajemník Filmového technického sboru. Hackenschmied, Alexander (1907–2004): fotograf, kameraman, reţisér, vystudoval architekturu, zajímal se o film a fotografii. Inspirován výstavou Film und Foto ve Stuttgartu r. 1929 organizoval výstavu v Aventinské mansardě. Kameraman, reţisér, fotograf, střihač, scenárista a kritik. V letech 1935–1939 pŧsobí v BAPOZ ve Zlíně. Po příchodu nacistŧ exil v USA. Horák, Antonín (1918–2004): zlínský fotograf a kameraman. Horák, Oldřich (1884–1959): pedagog, významný reformátor zlínského školství 30. let. Hrdlička, Pavel: fotograf, kameraman, FAB Zlín. Ingriš, Eduard (1905–1991): fotograf, kameraman, hudební skladatel a dirigent a cestovatel. Ve 40. letech pobýval ve Zlíně, od roku 1947 v emigraci v USA. Kadlec, Vladimír: zakladatel Studijního ústavu a Školy umění ve Zlíně. Karfík, Vladimír (1901–1996): od 1930 stavební odd. firmy Baťa, 1934–1946 vedoucí architekt projekčního oddělení; projekt zlínských filmových ateliérŧ v roce 1935. Klos, Elmar (1910–1993): vystudovaný právník, producent, reţisér, umělecký vedoucí, scénárista Filmových ateliérŧ Baťa Zlín, od 14. 12. 1934 scenárista, reţisér a dramaturg, od 1942: zaměstnanec firmy Baťa jako správce kin, pozemkŧ a ateliéru na Kudlově. Po válce tajemník prozatímního výboru Československé filmové společnosti, ředitel Krátkého filmu. Kolaja, Jiří (1919–2003): reţisér Filmové ateliéry Bapoz Zlín. Po válce v emigraci v USA. Kolda, Ladislav: od 1935 filmový producent a organizátor BAPOZ, od 2. 9. 1936 ředitel Filmového ateliéru Baťa; po válce zmocněnec ministra informací pro ateliéry a laboratoř, ředitel výroby dlouhých filmŧ, emigrace – Paříţ: UNESCO. Košťál, Bohumil: fotograf a kameraman. FAB Zlín. Křivánek, Ladislav: amatérský fotograf, filmař, odborný učitel, spolupracoval s Jaroslavem Novotným na řadě školních filmŧ, později ředitel Československého filmového ústavu. V roce 1940 zaloţil ve Zlíně Klub kinoamatérŧ. 131
Liška, Zdeněk (1922–1983): hudební skladatel, zaměření na filmovou hudbu. Po válce spolupráce se zlínským ateliérem. Lauschmann, Jan (1901, Roudnice nad Labem – 1991, Brno): fotograf, člen praţského klubu fotoamatérŧ v Praze, spoluzakladatel Klubu amatérŧ v Brně, teoretik umění, pedagog, výzkumný pracovník firmy Neobrom Brno, propagátor a organizátor. Lehovec, Jiří (1909–1995): reţisér, fotograf Filmové ateliéry Bapoz Zlín. Ludwig, Karel (1919–1977) : fotograf a redaktor, ve Zlíně pŧsobil v letech 1936– 1939. Lukas, Jan (1915–2006): fotograf, kameraman Míček, Josef: od roku 1928 laborant filmového oddělení Bapoz Zlín, později kameraman, úzce spolupracoval s Jaroslavem Novotným. Pagáč, Jaroslav: redaktor tiskového materiálu firmy Baťa, od roku 1928 vedoucí filmového oddělení Baťových závodŧ. Paur, František: 1937 předseda Meziorganizačního učitelského výboru pro školní kinematografii. Pinkava, Josef: pŧvodem učitel z Náchoda, fotograf, filmař, zaměstnán u zlínských filmových ateliérŧ. První dva roky asistent reţie u Jaroslava Novotného, poté samostatná filmová dráha. První samostatný film Cement získal čestné uznání na filmovém festivalu v Mariánských Lázních. Pilát, František: od 1939 technik, zvukař Filmových ateliérŧ Baťa Zlín, po válce zmocněnec ministra informací pro kinofikaci, technický náměstek ústředního ředitele Československého filmu, ústřední ředitel pro plánování a výzkum Československého státního filmu. Plicka, Karel (1894–1987): fotograf, kameraman, reţisér, scenárista. Příhoda, Václav, dr.: univerzitní pedagog, významný reformátor školství ve 30. letech, propagátor pokusných škol měšťanských. Suchánek, Jindřich: brněnský výrobce filmové techniky, firma I. československá výroba přístrojŧ pro amatérskou kinematografii v Brně, sídlo: Hybešova 46, proslulá 8mm kamera Admira 16 na 30 m filmy – vybavená zpětným chodem, ovladatelnou rotační clonou, ovládání rychlosti, Admira 8 B, optika Cinor 2-5, montáţní stoly s horizontální převíječkou, projektor DIAX na malé diapozitivy, projektor Popular pro formáty 9,5mm, 8mm a 16mm, pro školní účely projekční řada Scolar, typ Scolar OP 16 byl typizovaným přístrojem, schváleným Ministerstvem školství a národní osvěty. Sýsala, Raimund: laborant filmového oddělení BAPOZ Zlín. 132
Vávra, Otakar: filmový reţisér, scenárista, pŧsobil v Brně, za války ve Zlíně, člen Levé fronty, pŧsobil v Československé filmové společnosti, spoluzakladatel a profesor FAMU. Velíšek, Josef, prof., RNDr. (28. 7. 1896 – 2. 2. 1947): vědec, pedagog, pŧsobil jako předseda brněnské pobočky Československé společnosti pro vědeckou kinematografii. Velíšková, Helena: r. 1937 sekretářka Československé společnost pro vědeckou kinematografii v Brně. Vrána, Stanislav (1888–1966): vystudoval Pedagogický ústav v Brně (1908), krátce vyučoval ve Znojmě, Hrotovicích a následně deset let v Brně. Spolupracoval ve Společnosti pro výzkum dítěte, byl redaktorem Vydavatelského odboru Ústředního spolku jednot učitelských v Brně. V letech 1927–1928 studoval na Teachers’ College v New Yorku. Po návratu z USA se stal ředitelem Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně. Získával pedagogické zkušenosti ze zahraničí, cestoval po Anglii, USA, Polsku, Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Francii. Od roku 1928 ve Zlíně, ředitel Masarykovy pokusné školy měšťanské. Osobnost pedagogické generace při formování školství v meziválečném období. Publikace (výběr): Idea volné školy a její vývoj za posledních 30 let (1936), Děti duševně úchylné a školy pomocné (1920), Úkoly nové československé školy (1922), studie: Děti nadané a nenadané ve Velkém Brně, Výzkum psychických základŧ mravní výchovy
133
9.4. SPOLEČNOSTI & ŠKOLNÍ FILM (medailony) Baťovy pomocné závody (BAPOZ): zaloţeny roku 1927, sdruţovaly všechny přidruţené mimoobuvnické provozy Baťova podniku. Comeniusfilm Praha: produkční firma z let 1923–1925, specializace na výrobu kulturních a vědeckých filmŧ, zřízena byla Ministerstvem školství a národní osvěty. Zaloţena roku 1923 Janem Arnoldem Palloušem. Československá společnost pro vědeckou kinematografii: zaloţena roku 1924 v Praze, zájem o film vědeckého zaměření především přírodních a technických věd, ale i o vyuţití filmu při výuce. Především brněnská pobočka společnosti, zaloţena 27. 3. 1927, v čele s osobnostmi dr. Vladimírem Úlehlou, Františkem Kalivodou, dr. Velíškem, Helenou Velíškovou, profesorem Jaroslavem Boučkem a dalšími. Sehrála významnou roli při podpoře, financování a propagaci školních filmŧ. Úzce spolupracovala se zlínským ateliérem a Jaroslavem Novotným. Českomoravské filmové ústředí (ČMFÚ): zaloţeno 15. 2. 1941, povinné členství všech výrobcŧ, pŧjčoven, filmových pracovníkŧ. Pravomoc v oblasti výroby a obchodu, povolování licencí. Zrušeno 5. 5. 1941. Československé státní ústředí pro kinofikaci: od r. 1945, sídlo Klimentská 4, Praha II, zaměst. František Pilát. Československý filmový ústav (ČFÚ): zaloţen 23. 5. 1945, cílem podpora umělecké i technické stránky filmu. Československý státní film (ČSF): vznikl dle vládního nařízení ze dne 13. dubna 1948, č. 72 Sb., o zřízení a organizaci státního podniku Československý státní film, který centrálně zastřešoval výrobu, distribuci, plánování, výzkum a správu kinematografie. Diapozitivový a filmový ústav MŠANO ( D.A.F.Ú.): zaloţen roku 1920, se sídlem na adrese Schlözerova 4, Praha XII. Zaměřoval se na technickou a organizační stránku školního filmu, podléhal Ministerstvu školství a národní osvěty. Vlastnil ústřední pŧjčovnu školních filmŧ s pobočkami v Praze a v Brně. Dorost Československého červeného kříţe (DČsČK): celostátní pŧjčovna školních filmŧ, společnost vznikla 1. 9. 1937 za podpory státu. Pobočky Pŧjčovny školních filmŧ Dorostu Československého červeného kříţe: v Praze, Brně a Bratislavě. Adresy pŧjčoven: Neklanova 34, Praha; Koliště 3, Brno. Filmová kultura: produkční firma pro výrobu školních a vzdělávacích filmŧ, zřízena byla Ministerstvem školství a národní osvěty. Realizovala pouze dva školní filmy. Převaţovalo zaměření na distribuci zahraničních filmŧ.
134
Filmové ateliéry Baťa (FAB): filmový ateliér vybudován firmou Baťa roku 1936. Projekt architekta Vladimíra Karfíka, 28. 8. 1935 ţádost o vydání stavebního povolení. Povolení vydáno 30. 9. 1935. Dne 2. 9. 1936 kolaudace ateliérŧ a zahájení provozu. Prioritním záměrem byla filmová reklama, byl zde ale i prostor pro škálu krátkého filmu zahrnující filmy školní, výcvikové, kulturně-výchovné, kreslené i loutkové. Filmový poradní sbor (FPS): zaloţen 1932 při ministerstvu prŧmyslu, obchodu a ţivností. Sloţen ze zástupcŧ ministerstva obchodu, zahraničí a školství. Význam: schvalovací orgán při dovozu a výrobě filmŧ – kontingentní systém, od roku 1934 – registrační systém. Host: akciová filmová společnost: zaloţena r. 1932 v Hostivaři, záměr vybudovat z pŧvodních budov (mlýny a pekárny) filmový ateliér. Od 1938 si objekt pronajala firma Baťa. Po okupaci ateliér přičleněn ke společnosti Pragfilm. Masarykŧv lidovýchovný ústav: vznikl roku 1925 z pŧvodní organizace Svazu osvětového. Zabýval se komplexnější koncepcí zavádění vzdělávacích filmŧ do škol. Zřízena byla komise pro výběr vzdělávacích filmŧ. V roce 1935 filmotéka evidovala cca 600 filmŧ. Masarykova pokusná měšťanská škola ve Zlíně: zaloţena 1929. Prvním ředitelem školy byl dr. Stanislav Vrána. Škola vyhraněná na experimentální vyučování, výzkumy metod v pedagogické praxi. Optikotechna Přerov: firma se zaměřením na výrobu čoček a optických přístrojŧ, včetně promítacích a fotografických zařízení, zaloţena roku 1933 ing. Aloisem Benešem. Ve školách vyuţívány filmové projektory OP16. Po válce firma přejmenována na národní podnik Meopta Přerov. Svaz osvětový v Praze: zaloţen roku 1905, sídlo Blanická 4, Praha Vinohrady. V rámci organizace byla roku 1923 ustanovena filmová komise, zabývající se výchovou a vzděláváním filmem. Od roku 1925 svaz pŧsobil pod hlavičkou Masarykova lidovýchovného ústavu (MLÚ). Studio populárně-vědeckého filmu, Gottwaldov (ve Zlíně pod tímto názvem do r. 1952): ředitelem Vojtěch Trampl.
135
9.4. ZLÍNSKÝ ŠKOLNÍ FILM V DATECH A SOUVISLOSTECH ZLÍN
ČSR / souvislosti
1894
Zaloţena obuvnická firma T. & A. Baťa Antonína, Tomáše a Anny Baťových.
1895
Tomáš Baťa: šéf firmy Baťa.
1904
Cesta Tomáše Bati do USA. Zaloţen Svaz osvětový v Praze.
1905 1909
Tomáš Baťa: začátek zahraničního exportu (Německo, Balkán, Střední východ). Nařízení Ministerstva vnitra č. 191/1912 o pořádání veřejných kinematografických představení: licence, cenzura filmŧ.
1912
1914
17. 9. narozen Jan Antonín Baťa.
1919
Tomáš Baťa: cesta do USA, získává zkušenosti ve Fordových závodech.
Při Ministerstvu školství a národní osvěty ustanoven kinematografický referát se zaměřením na kulturní, osvětovou a vzdělávací funkci filmŧ. Návrh kinematografického referátu na poskytování pŧjček pro zakoupení promítacích přístrojŧ do škol. Zaloţen Cenzurní sbor kinematografický dle výnosu Ministerstva vnitra ze dne 16. 6. 1919, č. 22621-6 pod vedením Jana Arnolda Palouše. Novelizace výnosu rakouského ministerstva školství z roku 1912, výnos MŠANO o povinnosti pořádat školní kinematografická představení minimálně 2x měsíčně.
1920
Zaloţen Státní diapozitivový ústav. Pod tímto názvem pŧsobil do roku 1929 jako filmotéka a pŧjčovna kulturně výchovných filmŧ. 1921
24. 9.: Výnos MŠANO: povinná školní kinematografická představení.
1922
Basilej: Dr. G. Imhof iniciuje zaloţení mezinárodní organizace pro školní kinematografii.
1923
Tomáš Baťa: zvolen starostou Zlína.
3. 2.: výnos MŠANO o organizování a financování školních kinematografických představení. Jan Arnold Palouš a vznik filmové společnosti Comenius-film v Praze, zaměření na 35mm výukové, vědecké a kulturní filmy. Společnost zanikla r. 1925.
136
ZLÍN
ČSR / souvislosti Při Svazu osvětovém vznik filmové komise.
1923 1925
Tomáš Baťa zvolen předsedou zlínské školní rady. Zakládá Baťovu školu práce pro své zaměstnance.
Svaz osvětový: vypisuje soutěţ na libreta kulturně-výchovných filmŧ pro školy. Svaz osvětový přejmenován na Masarykŧv lidovýchovný ústav (MLÚ). Zaloţen Masarykŧv lidovýchovný ústav v Praze (MLÚ). Firma Pathé uvádí na český trh filmové kamery a projektory na 9,5mm film. Basilej: další pokus dr. G. Imhofa o prosazení mezinárodní organizace pro školní film.
1926
Tomáš Baťa zakládá společnost Tisk, s. r. o. – reklamní tisk a vydavatelství pro potřeby firmy Baťa.
Paříţ: I. mezinárodní kinematografický sjezd, zřízena sekce pro poučný a vědecký film.
1927
Ustanovení dceřiné společnosti Baťových pomocných závodŧ s. s r. o. (BAPOZ).
Basilej, 8.–12. 4.1927: I. evropská konference pro poučný film. Vliv Německa.
Vznik reklamního oddělení BAPOZ: vedoucí Jaroslav Pagáč. Baťŧv ţurnál – filmové periodikum pro zaměstnance firmy (čtvrtletník v letech 1928– 1932). 1928
Zaloţena Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně, ředitelem školy Stanislav Vrána, finanční podpora Tomáše Bati.
Haag: II. evropská konference pro poučný film. Zde schválen statut k zaloţení Evropské komory pro poučný film se sídlem v Basileji. Předsedou zvolen Walter Günther (Berlín). Řím: zaloţen Evropský mezinárodní ústav pro výchovný film (Institut international du cinématographe éducatif (Ice), v čele dr. De Feo Luce.
1929
20. 8. 1929: potvrzený souhlas MŠANO s pokusným vyučováním ve Zlíně. 2. 9. 1929: zahájen provoz Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně (MPŠM Zlín).
1930
Zaloţen Státní diapozitivový a filmový ústav v Praze (SDFÚ) s pŧjčovnami v Praze a Brně. Duben 1929: MŠANO vydalo zprávu o školské reformě, která dovolovala otevření pokusných škol.
MPŠM Zlín získalo povolení k zavedení rádiové přijímací stanice „Telefunk“.
MLÚ: pořádá první kinematografickýh kurz pro učitele.
Tomáš Baťa: pro filmový ateliér zakoupena americká zvuková aparatura Berndt Mauer. Porušení dohody o monopolu Tobis-Klangfilm.
Paříţská dohoda mezi společnostmi TobisKüchenmeister-Klang a General Electric.
137
ZLÍN 1931
ČSR / souvislosti
Zaloţena akciová společnost Baťa: největší export obuvi na světě.
První zvukové kulturně-výchovné filmy v zahraničí. Vídeň: 3. mezinárodní kongres pro poučný film, vyjádřena podpora římskému ústavu. Paříţ: mezinárodní kongres pro poučný (školní) film.
1932
12. 7. 1932: Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí. 1. 9.: příchod Jaroslava Novotného do Zlína, pŧsobil jako odborný učitel na Masarykově pokusné škole měšťanské ve Zlíně. Ve vyučování aplikace neschválených učebních pomŧcek – diapozitivy, film do výuky. Podpora ze strany vedení školy i Jana Antonína Bati.
13. 10. 1932: Zaloţen Pathé klub – první klub kinoamatérŧ v Československu. Film Bouře nad Tatrami (MLÚ) – jeden z prvních českých kulturně-výchovných filmŧ. Zaloţen Klub kinoamatérŧ v Brně. Zaloţen Filmový poradní sbor při ministerstvu prŧmyslu, obchodu a ţivností.
Vznik: pŧjčovna školních filmŧ při Masarykově pokusné škole měšťanské. Postaveno: Velké kino, v té době největší kino v Evropě, 2270 míst, projekční plátno o velikosti 9 x 7 m. 17. 1.: zaloţena brněnská pobočka Československé společnosti pro vědeckou kinematografii, zakladatel prof. Vladimír Úlehla s cílem prosazování filmu jako prostředku k šíření vědy, kulturní a výchovné osvěty technologických a přírodovědných oborŧ. Oblast zájmu se úzce dotýkala i školního filmu.
1933
1934
Návrh ředitele Stanislava Vrány adresovaný MŠANO o povolení oficiálního pouţívání diapozitivŧ a školních filmŧ.
Řím: mezinárodní kinematografický kongres – zaměření na školní filmy, vyhlášen oficiální 16mm formát školních filmŧ.
Jan Antonín Baťa: rozšíření filmového oddělení na filmové studio. Přizval ke spolupráci Elmara Klose – od 14. 12.
Berlín: zaloţena Výrobna školních a vědeckých filmŧ, kolem r. 1940 zahrnovala Říšská ústředna pro obraz a film. Produkce 1934–1940: přes 700 školních filmŧ v 280 000 kopiích.113
Od 12. 10. 1934: neplacená dovolená J. Novotného, schválená Školským odborem v Brně za účelem výroby a propagace školních filmŧ. Placená dovolená trvala do 21. 8. 1949. JN: Externí spolupráce ve filmovém oddělení BAPOZ. Filmy: Jak ţijeme a pracujeme na měšťanské pokusné škole ve Zlíně Dětské sny Zmýlená neplatí
113
Objektiv, IV, 1940, s. 93.
138
ZLÍN 1935
ČSR / souvislosti
Na MPŠM Zlín zřízena bezplatná pŧjčovna školních filmŧ, podpora ze strany firmy Baťa. Město Zlín: centrum nově zřízeného okresu. Zaloţen Studijního ústavu – zaloţil J. A. Baťa. Příchod Alexandra Hackenschmieda, Ladislava Koldy a Elmara Klose do Zlína. 28. 8. 1935 podána ţádost o schválení a vydání stavebního povolení pro stavbu zlínských ateliérŧ, projekt Vladimír Karfík. Stavba povolena k 30. 9. 1935. Kolda, Klos a Hackenschmied: cesta do USA. Vladimír Vrána vytváří pohyblivé kreslené grafy. Poprvé vyuţito ve filmu J. Novotného Belgie. Jaroslav Novotný nastupuje jako stálý zaměstnanec do filmového oddělení firmy Baťa. Cesta Jaroslava Novotného a Alexandra Hackenschmieda do Sovětského svazu. Účast na moskevském filmovém festivalu. Filmy: Dýchej zhluboka Hledá se paní Poláčková Nová píseň Reklamní oddělení BAPOZ předkládá plán na zaloţení a vybudování výrobny školních filmŧ. 20. 3. 1936: anketa MŠANO o 16mm filmu jako učební pomŧcka, schvalování a uţívání světelných obrazŧ a zejména školních filmŧ jako učební pomŧcky.
1936
3. 11. 1936: Ministerstvo školství a národní osvěty – výnos o pouţívání školních filmŧ jako učebních pomŧcek. Zaloţen Svaz výrobcŧ kulturních a propagačních filmŧ. Helena Velíšková publikuje Školní film. Zaloţena Československá filmová společnost (jaro 1936), předseda Vladislav Vančura Paříţ: L’Union francaise des Office du Cinéma Educateur Laique zorganizovala přehlídku značek a formátŧ filmových aparatur.
139
ZLÍN 1936
ČSR / souvislosti
2. 9. 1936 kolaudace a spuštění provozu Filmových ateliérŧ Baťa (FAB) na Kudlově. FAB instaloval americkou zvukovou aparaturu Berndt Maurer. Přivezl Fr. Pilát z USA: narušení monopolu Tobis. Dohoda mezi Baťou a Tobis zvláštní smlouvou. Povoleno natáčení pouze firemních dokumentŧ a reklamy.
Zaloţen časopis Film, odborné revue pro školní film, vzdělání obrazem a zvukem. Vydává Directeur du Centre National Pédagogique, šéfredaktor M. C. Lebrun.
Paříţ: Mezinárodní kongres výchovy a vyučování, účast 44 státŧ, speciální sekce školního filmu.
Baťovy závody: bezplatná nabídka amatérským filmařŧm na zpracování školních filmŧ. Kolda, Klos, Hackenschmied: další cesta do USA – návštěva Hollywoodu, společná reklamní spolupráce Baťova podniku a společnosti MGM „taneční filmy a taneční střevíčky“. Návštěva studia Walt Disney. František Pilát nastupuje jako zvukař FAB. První zvukový film natočený ve Zlíně: Podzimní rozmary Začátek spolupráce Jaroslava Novotného s brněnskou Společností pro vědeckou kinematografii. Jaroslav Novotný a Alexander Hackenschmied začínají natáčet několikadílný film Koţeluţství. Firma Baťa ustanovila ve filmovém oddělení sekci pro výrobu 16mm školního filmu. Školní film Jaroslava Novotného: Belgie J. Novotný zakládá časopis Objektiv, do roku 1939 vychází jako součást časopisu Tvořivé školy, periodikum pro učitele. Od roku 1939 do 1942 jako samostatný časopis pro školní a kulturní film. 1937
Zlín: časopis Objektiv vyhlásil soutěţ na námět českého školního filmu. 31. 5. 1937 – ukončena činnosti pŧjčovny školních filmŧ při Pokusné měšťanské škole ve Zlíně, část přechází pod firmu „Jaroslav Novotný, výroba filmŧ ve Zlíně“, většinu pŧvodní filmotéky přebírá brněnská pobočka Dorostu Československého červeného kříţe. Projekt JN Okno do světa – 16mm filmový ţurnál pro účely reklamy firmy Baťa. Novotný převádí pŧjčovnu, výrobu a distribuci na brněnskou pobočku Dorostu Československého červeného kříţe.
140
Březen 1937: Masarykŧv lidovýchovný ústav pořádá kurz školní kinematografie pro učitele. 24. 5. 1937: ustanoven Poradní sbor pro školní film v Praze – členy: zástupci MŠANO, zemských školských rad, učitelské korporace, Masarykova lidovýchovného ústavu, německého spolku URANIE v Praze a ČSVK v Brně. Paříţ: Mezinárodní kongres výchovy a vyučování, účast 44 státŧ, speciální sekce školního filmu.
ZLÍN 1937
ČSR / souvislosti
Cesta J. A. Bati a A. Hackenschmieda kolem světa. Filmy Hackenschmieda z Indie a Cejlonu – později sestříhané J. Novotným a E. Klosem.
V Praze: otevřena pŧjčovna školních filmŧ Státního diapozitivového a filmového ústavu MŠANO.
J. Novotný dostává nabídku ze strany dr. Alice Masarykové na natáčení filmu o ţivotě TGM v Lánech. Novotný na filmu spolupracuje s A. Hackenschmiedem a L. Koldou – z nedokončeného natáčení filmu vzniká snímek Poslední léto s TGM.
Zaloţena pŧjčovna a výroba 16mm školních filmŧ při Dorostu Československého červeného kříţe (DČsČK), pobočky v Praze a Brně.
Účast Novotného na Mezinárodním kongresu výchovy a vyučování v Paříţi.
Brno: pobočka pŧjčovny školních filmŧ DČsČK (většinou převedeno z pŧjčovny Pokusné měšťanské školy ve Zlíně). MŠANO: ustanovení tří komisí pro rozvoj školního filmu: komise – námětová, organizačně technická a aprobační. Schválení prvních školních filmŧ.
Film Baťa letí kolem světa (1937) Příchod do Zlína: Jan Lukas, fotograf, kameraman. Bedřich Košťál, kameraman, fotograf. Jan Drda, spisovatel, scenárista FAB.
1. 9. 1937 – vznik celostátní pŧjčovny školních filmŧ při Dorostu Československého červeného kříţe v Brně.
hudební skladatelé: Jiří Šust, Julius Kalaš, Bedřich Kerten, František Škvor.
Dle statistik bylo v roce 1937 na českých školách cca 500 ks 16mm filmových projektorŧ.
Nejproduktivnější filmový rok Zlína. První barevný 16mm film Pohřeb prezidenta T. G. M. Pro školy v černobílé verzi. 1938
Leden 1938: z reklamního oddělení Bapozu je samostatně vyčleněno filmové studio, přebírá název Filmový ateliér BAPOZ.
14. 1.: Společnost pro vědeckou kinematografii v Praze předvádí zvukový projektor Bell & Howell.
J. A. Baťa zahajuje výrobu celovečerních hraných filmŧ.
Zaloţení Meziorganizačního učitelského výboru pro školní kinematografii, snaha o zaloţení ústřední výrobny československých školních filmŧ.
Pronájem ateliérŧ v Hostivaři od společnosti HOST – do r. 1940. Plány na stavbu nových ateliérŧ, nájemní smlouva Bati a společnost HOST – neuskutečnilo se. Kulminace ekonomické, sociální, politické a kulturní úrovně Zlína.
Společnost pro vědeckou kinematografii v Brně organizuje pro učitele kurzy o praktickém vyuţití školního filmu ve výuce. Součástí kurzŧ je i praktická část věnovaná technice promítání. Brno: firma Jindřich Suchánek vyrábí 16mm projektory Scolar. Přerov: firma Optikotechna Přerov představuje na Vzorkovém veletrhu v Praze 16mm zvukový projektor OP16.
1939
Jan Antonín Baťa odjíţdí do USA.
Úřad říšského protektora: přebírá filmovou cenzuru a dohled nad výrobou.
Baťovy závody přebírá Albrecht Miesbach, továrna vyrábí pro německé válečné loďstvo. Film Krize (H. Kline a A. Hackenschmied, 1939), před 15. 3. 1939 vyvezen do USA. Hackenschmied: natrvalo odjezd do USA.
141
Zákaz promítání školních filmŧ Naši vojáci, Naše armáda a všech vlastenecky zaměřených filmŧ. Bratislava: 19. 12. – zaloţen Ústav pro školský a osvetový film – Školfilm.
ZLÍN 1940
ČSR / souvislosti
8. 7. 1940: Ateliéry v Hostivaři zabrány Němci. Předány akciové společnosti AB. Ladislav Čipera se ujímá vedení filmových ateliérŧ BAPOZ Zlín. Film Baťa letí kolem světa (1937) – upraven na tři dokumenty (E. Klos): Vzpomínka na ráj, Chudí lidé, Řeka ţivota a smrti. I. Filmové ţně ve Zlíně: 3.–7. 7.: uvedeny zlínské filmy: Človíčkové, Kubaňa, Řeka ţivota a smrti, Věrná hvězda. Film Chudí lidé – Národní filmová cena za nejlepší krátký film r. 1940. Významné reţisérské školní filmy Jaroslava Novotného: Slovácká Kubaňa Optika Bourec morušový J. Novotný jako šéfredaktor vydává samostatný časopis Objektiv.
1941
II. Filmové ţně: 29. 7. – 2. 8., z krátkých zlínských filmŧ uvedeny snímky: Bourec morušový, Rytmus, Oči to nevidí, Chvála révy. Cena předsedy ČMFÚ Emila Sirotky na II. filmových ţních ve Zlíně: film Bourec morušový. Film Řekneme to filmem Film Bourec morušový – 2. verze Národní cena a Hlavní cena předsedy.
1942
Zastavena výroba školních filmŧ ve zlínských ateliérech BAPOZ. 31. 1.: provoz BAPOZ přibírá Böhmisch – Mährische Schmalfilmgesellschaft Praha. Elmar Klos a Stanislav Šulc v Berlíně na jednání na ministerstvu propagandy: od 1. 3.: Descheg přebírá ateliéry BAPOZ.
1945
2. 5. 1945: osvobození Zlína: zničen archiv a pŧjčovna školních filmŧ v budově Studijního ústavu. 24. 10.: zestátnění Baťových závodŧ a filmových ateliérŧ Benešovým dekretem. Oprava zlínských ateliérŧ.
18. 2. 1942 – výnos ministra hospodářství a práce: omezení výroby filmových projektorŧ pro školy, výroba zaměřena na válečné účely. Vznik: Úřad pro schvalování filmŧ v protektorátu Čechy a Morava.
Vznik: Československý filmový ústav v Praze. Vznik: Výzkumný ústav pedagogický a ustanovení oddělení pro školní film a diapozitiv. 11. 8.: dekret č. 50/45 Sb.: O zestátnění kinematografie.
142
ZLÍN 1945 1946
ČSR / souvislosti
J. Novotný: pověřen dočasným vedením filmového studia ve Zlíně.
27. 10.: zaloţení FAMU. Ministerstvo školství a osvěty přebírá Ústav pro školní film a diapozitiv.
Film: Dřevo jde z hor
1. 7.: vznik výrobny Krátký film, zde soustředěna veškerá výroba krátkých filmŧ. Revize dosavadních školních filmŧ, vyřazování nevhodných titulŧ.
1947
Obnoveno vydávání školního filmového měsíčníku Okno do světa.
Směrnice ministerstva školství a osvěty o pořádání školních filmových představení.
Jan Antonín Baťa obviněn z kolaborace. Začátek spolupráce Jaroslava s Hanzelkou a Zikmundem. 1948
Novotného
Zastaveno vydávání filmového měsíčníku Okno do světa.
23. 4. vznik: Československý státní film – dle vládního nařízení č. 72/48.
Srpen – Lešná u Zlína: celostátní konference školských filmových pracovníkŧ.
25. 3 – Pardubice: celostátní konference správcŧ filmových středisek. Vybudován systém středisek ve všech okresech pro výchovu filmem a diapozitivem.
1949
28. 2. – zastavena činnost Ústavu pro film a diapozitivu v Praze, včetně poboček v Brně a Liberci. 31. 12. – zrušen Ústav pro školský a osvětový film (Školfilm) v Bratislavě.
143
10. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Soupis vyobrazení: 1. Etiketa filmŧ Výrobny školních filmŧ Jaroslava Novotného, BAPOZ Zlín, 40. léta. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, fond Jaroslav Novotný, kr. 35. 2. Jaroslav Novotný, 40–50. léta. Soukromá sbírka. 3. Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně, 1930. SOkA Zlín – Klečŧvka, i. č. 1128. 4. Stanislav Vrána, ředitel Masarykovy pokusné školy ve Zlíně, 1930. SOkA Zlín – Klečŧvka, i. č. 4213. 5. Schéma z roku 1931–32. Deset let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně, 1929–1939, s. 83. 6. Příprava ţákŧ na promítání ţurnálu Okénka do světa. Deset let pokusné práce na měšťanských školách, 1939: nestránkováno. 7. Ilustrační foto z vyučování filmem, Objektiv, VI, 1942, č. 9-10, s. 1. 8. Vyučování z Masarykovy pokusné měšťanské školy pokusné v rámci velkého rozhlasového přenosu ze Zlína ve dnech 28. a 29. 5. 1934. SOkA Zlín – Klečŧvka, i. č. 1336. 9. Při rozhlase je dŧleţitá správná výslovnost. Ukázka, jak lze kontrolovat správnou výslovnost v hudební výchově, Masarykova pokusná škola měšťanská Zlín. Tvořivá škola, XII, 36–36, s. 167. Foto: Jaroslav Novotný. 10. Vysílanému hudebnímu dílu je třeba dobře rozumět, aby splnilo svŧj úkol. Přípravou k tomu je rozbor hudebních děl s pouţitím gramofonu. Pokusná škola měšťanská ve Zlíně. Tvořivá škola, XII, 36–36, s. 167. Foto: Jaroslav Novotný. 11. a, b, c) Jiří Novotný, Mravenci (1941). Metodický list k práci s filmem. Objektiv, 1941, VI, s. 106˗110. 12. Ilustrační ukázka z filmu Mravenci (1941) 13. Reklamní leták školních filmŧ z produkce Jaroslava Novotného, 40. léta. Muzeum jihovýchovní Moravy Zlín, fond Jaroslav Novotný, kr. 14. Reklama Výrobny školních filmŧ. 14. Jaroslav Novotný, 40. léta. Soukromý archiv. 144
15. Filmový ateliér BAPOZ, Objektiv, XVI, 1940. Foto: Pavel Hrdlička. 16. Filmové ateliéry BAPOZ, 1940. Kinoamatér, VI, s. 79. 17. Jaroslav Novotný a Josef Míček, 30. léta. Soukromý archiv. 18. Jaroslav Novotný a Josef Míček při natáčení filmu Bourec morušový, 1940. Soukromý archiv. 19. Reţisér Jaroslav Novotný při natáčení instrukčního filmu Nářadí a práce dřevorubce (1946). Za kamerou Josef Míček. Soukromý archiv. 20. Školní projektor Scolar brněnského výrobce Jaroslava Suchánka. Přístroj doporučovaný MŠANO. In. Kinoamatér, II, 1936, č. 2, s. 26. 21. Projektor firmy Baťa pro podnikové filmové ţurnály. Soukromý archiv. 22. Projekční technika Dorostu Československého červeného kříţe. 40. léta. Soukromý archiv. 23. Jiří Hanzelka, Jaroslav Novotný, Miroslav Zikmund, 50. léta. Soukromý archiv. 24. Jaroslav Novotný, ca 60. léta. Soukromý archiv. 25. Cena Stříbrného lva Sv. Marka na XVIII mezinárodním festivalu v Benátkách v roce 1955 udělená Jaroslavu Novotnému za školní film Změny skupenství I. (1955). Soukromý archiv. Ukázky z filmŧ: 26.–27. Belgie (1936) 28.–35. Bourec morušový (1940) 36.–39. Čočka spojná (1940) 40.–43. Chudí lidé (1940) 44.–48 Jednou v kině (1936) 49.–55. Mladí vpřed (1937) 56.–65. Řekneme to filmem (1941)
145
1. Etiketa filmŧ Výrobny školních filmŧ Jaroslava Novotného, BAPOZ Zlín, 40. léta. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, fond Jaroslav Novotný, kr. 35.
146
2. Jaroslav Novotný, 40–50. léta. Soukromá sbírka.
147
3. Masarykova pokusná škola měšťanská ve Zlíně, 1930. Foto: Řehák, SOkA Zlín – Klečŧvka, i.č. 1128.
4. Stanislav Vrána, ředitel Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně, 1930. Foto: Řehák, SOkA Zlín – Klečŧvka, i.č. 4213.
148
5. Schéma spádové oblasti školy z roku 1931–32. Deset let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně, 1929–1939, s. 83.
6. Příprava ţákŧ na promítání ţurnálu Okénka do světa. Deset let pokusné práce na měšťanských školách, 1939: nestránkováno. 149
7. Ilustrační foto z vyučování filmem, Objektiv, VI, 1942, č. 9-10, s. 1.
8. Vyučování z Masarykovy pokusné měšťanské školy pokusné v rámci velkého rozhlasového přenosu ze Zlína ve dnech 28. a 29. 5. 1934. Foto: Vaňhara, SOkA Zlín – Klečŧvka, i.č. 1336.
150
9. Při rozhlase je dŧleţitá správná výslovnost. Ukázka, jak lze kontrolovat správnou výslovnost v hudební výchově, Masarykova pokusná škola měšťanská Zlín. Tvořivá škola, XII, 36–36, s. 167. Foto: Jaroslav Novotný.
10. Vysílanému hudebnímu dílu je třeba dobře rozumět, aby splnilo svŧj úkol. Přípravou k tomu je rozbor hudebních děl s pouţitím gramofonu. Pokusná škola měšťanská ve Zlíně. Tvořivá škola, XII, 36–36, s. 167. Foto: Jaroslav Novotný.
151
11.a)
11.b)
152
11.c) 11. a, b, c) Jiří Novotný, Mravenci (1941). Metodický list k práci s filmem. Objektiv, 1941, VI, s. 106˗110.
153
12. Ilustrační ukázka z filmu Mravenci (1941)
154
13. Reklamní leták školních filmŧ z produkce Jaroslava Novotného, 40. léta. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, fond Jaroslav Novotný, kr. 14. Reklama Výrobny školních filmŧ.
14. Jaroslav Novotný, 40. léta. Soukromý archiv. 155
15. Filmový ateliér BAPOZ, Objektiv, XVI, 1940. Foto: Pavel Hrdlička.
16. Filmové ateliéry BAPOZ, 1940. Kinoamatér, VI, s. 79. 156
17. Jaroslav Novotný a Josef Míček, 30. léta. Soukromý archiv.
18. Jaroslav Novotný a Josef Míček při natáčení filmu Bourec morušový, 1940. Soukromý archiv.
157
19. Reţisér Jaroslav Novotný při natáčení instrukčního filmu Nářadí a práce dřevorubce (1946). Za kamerou Josef Míček. Soukromý archiv.
20. Školní projektor Scolar brněnského výrobce Jindřicha Suchánka. Přístroj doporučovaný MŠANO. In. Kinoamatér, II, 1936, č. 2, s. 26. 158
21. Projektor firmy Baťa pro podnikové filmové ţurnály. Soukromý archiv.
159
22. Projekční technika Dorostu Československého červeného kříţe, 40. léta. Soukromý archiv.
160
23. Jiří Hanzelka, Jaroslav Novotný, Miroslav Zikmund, 50. léta. Soukromý archiv.
161
24. Jaroslav Novotný, ca 60. léta. Soukromý archiv.
162
. 25. Cena Stříbrného lva Sv. Marka na XVIII mezinárodním festivalu v Benátkách v roce 1955 udělená Jaroslavu Novotnému za školní film Změny skupenství I. (1955). Soukromý archiv.
163
UKÁZKY Z FILMŦ: 26–27. BELGIE (1936). In Objektiv, XII, 1936–37, č. 1, s. 4.
26.
27.
164
28.–35. BOUREC MORUŠOVÝ (1940)
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
165
36.–39. ČOČKA SPOJNÁ (1940)
36.
37.
38.
39.
40.–43.CHUDÍ LIDÉ (1940)
40.
41.
42.
43. 166
44.–51. JEDNOU V KINĚ (1936)
44.
45.
46.
47.
48.
167
49.–58. MLADÍ VPŘED (1937)
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55. 168
56.–65. ŘEKNEME TO FILMEM (1941)
56.
57.
58.
59.
60.
169
61.
62.
63.
64.
65.
170
11. SUMMARY This magisterial work deals with the beginnings of school film in Zlín in relation to its pioneer, Jaroslav Novotný. Jaroslav Novotný, the initiator and promoter of school films, represents a dominant axis intersecting his own professional positions of educationist, photographer, film director, cameraman, producer and distributor. Broader questions concerning school reform in the Zlín region and the foundation of Masaryk Experimental Municipal School in Zlín itself are viewed in relation to the cultural, social and historical context of Zlín as well as to the influence of Tomáš Baťa (1876 - 1932), Jan Antonín Baťa (1898 - 1965), the Baťa concern and later the Zlín film ateliers. Across this socio-cultural environment, Jaroslav Novotný encompasses the issues of the production of the first school films in Zlín, of the use and adaptation of cultural and educational films and of other films produced for the purposes of school education, the context of foreign experience and the first school films directly applied to education in local schools. The overall context includes film libraries, educational issues and cooperation with schools all over the country. It also touches upon the circumstances of finance as well as the attitude and influence of the government (i.e.) the Ministry of Schools and national education in relation to supervision, approval and censorship of school films). I will also deal with the consequences of World War II and the nationalization of the film industry for the further development of school films in Zlín. As an introduction I would like to define the essence of educational film. There is room within the historic and thematic definition for making interdisciplinary connections, and for viewing the issue from new perspectives based on a methodological and contextual attitude, within the socio-cultural framework relating to the complex origins and functions of educational film. The approach is based on the research method developed by Yvonne Zimmermann, who dealt with industrial films. The discussion of the nature of Zlin educational film follows a similar path, including the overlap to the Bata factories. We are interested in social, normative and structural influences on the production of educational films in Zlin. This study simultaneously makes use of the model expounded by Vinzenz Hediger, who conceives the medium of film in this context as „[…] interface between rationalization a contingency [Hediger, 2004: 28].“ 171
The major time-frame extends from the 1920s to 1940s. It describes the circumstances of the city of Zlín and the development of the conditions for later activities related to the introduction of school film to education, along with the personality of Jaroslav Novotný. The work focuses on mapping the pre-war situation during the 1930s when, thanks to ambitious educationists and film-makers, the foundations of Czechoslovak school film were laid down. Subsequently the work describes the development of Zlín school film and the effects on it of World War II. The work is divided to six major chapters. The first chapter, The notion of school film, introduces the distinctive concept of film production underlying the importance and essential nature of the phenomenon of school film. Taking into consideration the ambiguous genre-terminology utilised in different historical resources, the chapter outlines the limits and general character of the genre which I shall elucidate in this work, along with a brief historical outline of school film. Baťa's reform of Zlín, the specific school system and Jaroslav Novotný deals with the situation in Zlín after World War I. It portrays the relationships between the city itself, the school system and Tomáš Baťa and the Baťa company; it also introduces the teacher Jaroslav Novotný who arrived to Zlín in 1932. In The system of film production, I will touch on the beginnings of the production of school films in connection with Jaroslav Novotný and based on support of Antonín Baťa. The next chapter, Introduction of films to schools, distribution, lending offices and education, illuminates the methods by which such films were introduced to Czechoslovak schools. I shall also analyze here the question of the influence of Jaroslav Novotný and his Zlín background on the extension of the network of school film usage, how the lending offices worked, and what was the feedback from users. The penultimate part, Application of school films in the educational process focuses on the practical aspects of the use of school film for teaching. This chapter deals with the methodology of teaching using film in Zlín. In order to deal adequately with the whole topic, I have extended this part of the work with the final chapter Post-war school film in Zlín and Jaroslav Novotný, dealing with the situation following the nationalization of Czechoslovak cinematography, the development-context of Jaroslav Novotný‘s post-war school films and a more general outline of school film development after Word War II, specifically in relation to production in Zlín. It should be noted that because the topic
172
is defined as being Zlín school cinematography, this work does not include any further discussion of the cinematographic activities of Jaroslav Novotný.
173
