Vzácný host z Benátek prof. Sergio Corduas, italský bohemista a překladatel, odpověděl při příležitosti svého vystoupení na konferenci Čeština – jazyk slovanský na několik otázek: Pane profesore, víme, že jste v Ostravě poprvé. Jak na Vás naše město zapůsobilo? Znal jsem je z vyprávění a z četby a přiznám se, že jsem si je představoval hůře. Podotýkám, že jsem viděl jen střed města, ale ten se mi opravdu líbil. Přál bych si podívat se někdy i do okolí Ostravy a zajet si do hor. Máte prý rád českou kuchyni. To je pravda. Mám ji velmi rád. Vyhledávám zde v České republice výhradně restaurace, kde se vaří typická česká jídla. Mrzí mě, že mnohde mi sice předloží bohatý jídelní lístek, ale nemají například pečenou husu s knedlíkem a červeným zelím. Je to škoda, že se taková jídla už nevaří. Je o Vás známo, že jste nejlepším překladatelem díla Bohumila Hrabala v Itálii. Na čem pracujete v současné době? Bohumil Hrabal byl mým velkým přítelem. Spojovalo nás i mnoho společných zážitků. Dobře znám jeho jazyk, který je pro překladatele mimořádně obtížný a složitý. V roce 1968 jsem přeložil „Ostře sledované vlaky“ a v současné době pracuji na překladu „Obsluhoval jsem anglického krále“. Připravuji se také na úpravu už hotového překladu titulu „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“. Sám se věnuji češtině a české literatuře plných třicet let. Musím potvrdit, že mne zcela pohltila. Za rozhovor poděkovala AB (2001)
Jít, či nejít aneb Hlášení agenta 0,07 z Řečnické soutěže Dne 15. dubna 2003 proběhl v poklidné a inspirující atmosféře pod mým tajným dohledem 2. ročník Řečnické soutěže Pedagogické a Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Nezalekl jsem se úkolu mně svěřeného, a vyřešiv jej s důvtipem a špičkovou špionážní technikou, předkládám toto hlášení. Akci jsem započal nepozorovaným rekognoskováním terénu ze svého vzdušného šlapacího kola. Krouže nad hlavami přítomných, vyhledal jsem k pozorování výchozí pozici za oponou. Před zahájením soutěže jsem však byl omylem násilně přepaden, uchopen a umístěn jako pultík pro řečníky. Nastolen do této role, nemohl jsem se prozradit, zaujal jsem tedy pozici mrtvého střelce a tvářil se být pultíkem. Bez schopnosti zaznamenat a slyšet cokoli ze soutěže (zapomněl jsem si v uších vatu na ochranu před hlukem nového pomocného dvoutaktového benzinového motorku mého vzduchokola) zapamatoval jsem si pouze, ze svého středně nízkého pohledu, střídající se kalhoty a sukně, z čehož vyvozuji účast jak žen, tak mužů. Po vyhlášení vítězů a mém přenesení za oponu přestrojil jsem se pro získání potřebných informací za moderátora naší vaší televize ZNOVA Eugena Kordu. Zahájil jsem výslech vítězů a zde je jeho přepsaná kopie. Prepáčte, Dagmarka, môžem sa Vás opýtať na Vaše bezprostredné dojmy zo súťaže? Obsadili ste vraj druhé miesto. Páči sa Vám výhra 1000 Kč? „No, mně se teda nejvíc líbilo, že mi lidi tleskali, pro mě není nic krásnějšího a víc vzrušujícího než předstoupit před publikum. Toto publikum bylo navíc ve svém čele obohaceno o porotu složenou z kapacit Pedagogické a Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ta svým ostřížím zrakem a sluchem snímala kdejaký hlasový či jiný záchvěv nás soutěžících. Navíc jsem si vydělala za šest minut řečnění víc než za dva dny tvrdé manuální práce. Tím však nechci zlehčovat obtížnost soutěže! Takže já jsem spokojená.“ Máte tak trochu praktický pohľad na vec, že? „No né, i ty knížky, co jsme dostali kromě peněz, jsou fajne, ale nejvíc se mi líbilo, že mi lidi tleskali, vlastně mi tleskaly i kapacity…“ Mám Vám tiež zatlieskať? (Zde Dagmarka přivřela oči a s blaženým úsměvem na tváři kývala. Po třetím aplausu jsem zamířil k vrcholu řečnické soutěže, tedy k jejímu vítězi.) Dobrý deň, gratulujem k víťazstvu, mohli by ste mi, trúba Slovanstva, povedať Vaše zážitky zo súťaže? „Čest, bratře Slovane, chtěl jsem jen veřejnosti sdělit své pocity a bolest v srdci ze zapomnění slávy Slávů slavných, tady mi dali prostor i uši a já, uchopiv se této šance, otevřel jsem emocím dveře a prozářil přítomné slavským živlem. Není se proto co divit, že jsem vítěz! Probudil jsem zašlou slavnou myšlenku, vždyť i ta holota z germanistiky, slyšíc můj prorocký hlas, se najednou necítila ve svých křeslech.“ Silné slová. Čo odkážete porazeným? „To, co se poraženým vzkazuje: Čest jim. Ale já jsem vítěz, šampion a trouba slovanství a nebylo nikoho, kdo by byť jen ohrozil mé vítězství. Svůj post ve 3. ročníku nedám bez boje.“ No s Bohom. Mala súťaž svoje negatívne stránky? „Samozřejmě, slyšel jsem již kritická slova a zlehčování mého vítězství jako „Za ty prachy ti to odkecám taky“, ale já zvedám tuto hozenou rukavici a vyzývám všechny saláty do 3. ročníku soutěže. Já, jakožto vítěz a šampion 2. ročníku, se zavazuji k tomu, že pokud se někomu podaří mého ducha zlomiti a poraziti mne, osobně mu daruji, byť by to byl germanista, láhev vodky z mé studijní stáže po svaté Rusi.“ Vystačiv si s těmito informacemi, opustil jsem urychleně onu podivnou sešlost. Agent 0,07 Studentský text (posl. Lukáš Látal do Listů OU)
USMĚVAVÝ TROJLÍSTEK NA KANÁRSKÝCH OSTROVECH Jana Svobodová Z přiložené fotografie se usmívají tři milé dívčí tváře. Tohle trio tvoří odvážné studentky Ostravské univerzity, které se vypravily v rámci programu Erasmus získat cenné zkušenosti pobytem na zahraniční univerzitě. Vítr je zavál až na sever ostrova Tenerife do městečka La Laguna. Vítr foukal toho večera opravdu vydatně a donutil mě pozapínat si u baloňáku všechny knoflíky. Brr, tenhle studený vítr je jak studená sprcha. To má být známá Tenerife? Vždyť na Kanárských ostrovech prý bývá v druhé půlce dubna už učiněné léto... Možná teď večer je to jiné, ale až ráno vyjde sluníčko, ohřeju se, tak jsem se utěšovala, když jsem večer 18. dubna čekala na letišti Tenerife Norte na taxi. Přijela jsem se podívat, jak si tu vede studentka Pedagogické fakulty OU Julie Holubová, a dohodnout další varianty spolupráce se španělským partnerem Universidad de La Laguna. Ráno pršelo a obloha byla jako z olova. Vítr neustal. Příjemný hotýlek Nivaria na lagunském náměstí naštěstí nabízel „přepych“ v podobě ústředního topení. Takovou vymoženost jsem nenašla ani v jedné univerzitní budově, kam jsem se během následujících dní dostala. Ale nezabíhejme do nepodstatných detailů... Úvodní schůzku se studentkou Julií jsme si daly v pondělí v poledne. To se konečně rozzářilo sluníčko. „Ani nevíte, jak jsem šťastná, že jste přivezla pěkné počasí,“ jásala Julie upřímně. „Jinak se tady pořád balíme do svetrů a do bund, nakoupila jsem si různé široké teplé šály, můžou se omotat pěkně těsně přes ramena a člověku je hned tepleji. Místní studentky to zavedly jako módu.“ Městečko La Laguna prostě mate: leží na úpatí hor a počasí v něm bývá celoročně spíš studené a deštivé. Potvrdil mi to i univerzitní koordinátor mobilit Javier Ossorio. „Deštník mějte radši pořád s sebou, v dubnu tady prostě prší, to není žádná výjimka, za teplem byste musela na jih ostrova,“ varoval mě s úsměvem na rtech. Tenerifské počasí se na nás tedy usmívalo spíš jen sporadicky, nicméně dobrou náladu jsme si tím zkazit nenechaly. Julie mě seznámila se svou kolegyní z Filozofické fakulty Andreou Jankovou, a tak mohl vzniknout tento malý rozhovor mezi mnou (JS), Julií a Andreou. JS: Děvčata, jste tu teď z Ostravy jen vy dvě? Julie: Ano, už jenom my dvě. Já zde totiž trávím už druhý semestr, prodloužila jsem si pobyt. V zimním semestru zde studovala ještě Bohunka Bartošová, španělštinářka z naší filozofické fakulty, ta mi moc pomohla zorientovat se ve zdejších poměrech, protože já jsem španělsky původně neuměla. Dnes už se španělsky taky domluvím, je to nutnost, angličtina tady nestačí. Andrea: No a já jsem Bohunku vystřídala v letním semestru. Na té fotce jsme ještě spolu, než se vracela do Ostravy. Bylo výborné, že jsme si mohly předat zkušenosti, bez toho by to bylo horší. JS: Takže zdejší začátky nebyly snadné? Julie: Bylo to náročné. Bláhově jsem si představovala, že výuka pro studenty programu Erasmus bude vedena v angličtině, ale to tady nefunguje. Ve škole jsem si musela vybrat předměty, které bych nějak zvládla i bez španělštiny, nakonec jsem improvizovaně sáhla po výuce angličtiny, i když jako původní kombinaci mám tělocvik a fyziku. Angličtina se dá studovat jednak na fakultě filologické, jednak na pedagogické. Určitě to pro mě znamená
mimořádný přínos a cenné zkušenosti, nelituji ani trochu, že jsem sem jela. Zvlášť dobře je, že můžu porovnat přístup k výuce, organizaci studia i způsoby práce ve zcela jiném prostředí. Andrea: Já jsem to sice zpočátku jako španělštinářka měla jednodušší, moje kombinace je španělština a základy společenských věd, ale i mně moc pomohla Bohunka, kterou jsem zde střídala. Poradila mi při vstupním zařizování a úředním papírování. Vyznala se i v tom, jak si opatřit ubytování – ukázalo se, že lepší než koleje a cenově srovnatelné s nimi je bydlení v soukromí. Já i Julie máme samostatný pokojík ve větším apartmánu, bydlíme tam se španělskými studenty, ale máme to kousek od sebe. Se Španěly aspoň pilujeme jazyk. JS: Zdá se, že školní problémy se už všechny vyřešily. Nebo snad nějaký přetrvává? Julie: Obě se momentálně potýkáme s přepočítáváním kreditů na evropský systém ECTS, nikdo na univerzitě ani doma přesně nevěděl, jak se původní zdejší kredity vlastně budou započítávat, řeší se to za pochodu. I tady je to novinka. Zjistily jsme s Andrejkou, že tu každá fakulta uplatňuje svůj vlastní systém. JS: A čím jste naopak nejvíc nadšené? Andrea: La Laguna je takové svěží studentské městečko, je sympatické být mezi mladými. Potkáváme se s fůrou cizinců odjinud z Evropy: Italové, Řekové, Turci, plno dalších národností. A univerzita jako celek je obrovská, má fakulty i v okolních městech. Julie: Pro studenty Erasmu se zde pořádají akce přes AURI, to je asociace pro zahraniční studenty. Byli jsme na krásném výletě ve vodní říši Siam Park a přihlásily jsme se taky na lodní výlet na ostrov La Palma. Konají se i poznávací zájezdy po ostrově Tenerife – do známého Loro Parku, k sopce Teide a podobně. JS: Co byste vzkázaly dalším ostravským studentům, kteří uvažují o zahraniční mobilitě? Julie a Andrea (svorně): Nebojte se, obrňte se trpělivostí a hlavně se učte jazyky. Do Španělska, konkrétně sem na Tenerife, je dobré umět nejen anglicky, ale obeznámit se určitě alespoň se základy španělštiny. Začátek sice bývá drsný, to se pak spraví a člověk si zvykne. Nenechte se odradit a odvezete si horu cenných poznatků! 2009
Vídeňské vlaštovky ve větru Díky kontaktům s Vídeňskou univerzitou, které zprostředkovala vedoucí katedry prof. PhDr. Jana Svobodová, CSc., vyjely 13. října 2009 čtyři studentky češtiny v jejím doprovodu na Institut slavistiky zdejší univerzity. Jednodenní akce se uskutečnila v rámci projektu Aktion v návaznosti na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Ostravské posluchačky, které jsou nyní v závěrečném ročníku bakalářského studia češtiny se zaměřením na vzdělávání, zúročily své znalosti lexikologie a frazeologie, zúčastnily se praktické výuky bohemistů a přispěly k jejímu zdaru mimo jiné vtipně uspořádanými frazeologickými hádankami. Velmi větrný říjnový den byl plný zážitků pracovních i mimopracovních. Prof. Mag. Hana Sodeyfi z hostitelského institutu vyslovila upřímné přání, aby tuto první „vídeňskou vlaštovku“ neodvál vítr a aby akce rozhodně nezůstala osamocena. (bod) Text k fotografii: Ostravská skupina vyjížděla do Vídně vlakem ještě za tmy. Na snímku jsou zachyceny Kateřina Hrubá a Lenka Bedecsová. Mimo záběr právě byly Veronika Valová a Hana Laumerová.
