ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCIX: 2, 159–167, 2014
PALEOLITICKÁ LOKALITA SKALKA U PROSTĚJOVA I – NA SKALKÁCH PALAEOLITHIC SITE SKALKA U PROSTĚJOVA I – NA SKALKÁCH
1
ONDŘEJ MLEJNEK1 – PETR ŠKRDLA2 Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno 2 Archeologický ústav AV ČR, Brno
ABSTRACT: An intensive surface survey program in central Moravia utilising a Palaeolithic settlement strategy model has resulted in the discovery of a new Palaeolithic surface site Skalka u Prostějova I – Na Skalkách. A total of 279 Palaeolithic artefacts collected at the site can be attributed to several periods. The Late Middle Palaeolithic – Early Upper Palaeolithic period is represented by a various side scrapers and the Aurignacian component includes several carinated end scrapers and polyhedral burins. A backed pointed blade could indicate a Late Palaeolithic component. Two bifacial tools were not classified. Specific typological components in the collection may or may not have chronological significance. In any case the Skalka u Prostějova locality seems to be a palimpsest of occupations from different periods. Palaeolithic hunters were attracted by its strategic position and the proximity of geothermal springs. KEY WORDS: Central Moravia, Late Middle Palaeolithic, Early Upper Palaeolithic, Aurignacian, Late Palaeolithic, surface survey, multiple-event site.
1. ÚVOD Příspěvek se zabývá nově objevenou polykulturní lokalitou na katastru obce Skalka u Prostějova v trati Na Skalkách (alternativní název Pětičtvrtné). Lokalita se nachází asi 650 m jihovýchodním směrem od středu obce Skalka u Prostějova (okr. Prostějov, dříve Strerovice nebo Hvězdov) na temeni kopce Na Skalkách (274 m n. m.) v nadmořské výšce 269–274 metrů. Zeměpisné souřadnice středu lokality v systému WGS84 jsou: 49.397758 °N, 17.173837 °E. Rozloha plochy s povrchovými nálezy se pohybuje kolem 8 700 m2; je ovšem pravděpodobné, že archeologická lokalita zasahuje i do blízkého lesa s lomem, kde nebyla metoda povrchového sběru použitelná (obr. 2 a 3). Relativní převýšení lokality nad nejbližším lokálním tokem Okenná je 60 metrů. Svah v místě naleziště je ukloněn východním směrem. Kopec Na Skalkách je nejvýchodněji do Hornomoravského úvalu vysunutá výraznější vyvýšenina Prostějovské pahorkatiny (DEMEK 1965, 220–223; obr. 1). Podloží je zde tvořeno kulmskými břidlicemi, na které nasedá miocenní písek, který je místy překryt sprašovými návějemi (DEMEK – NOVÁK et al. 1992). Z hlediska sídelních strategií se jedná o strategickou polohu s výhledem do širokého okolí. V průběhu opakovaných povrchových průzkumů zde bylo nalezeno celkem 279 patinovaných kusů štípané industrie pravděpodobně paleolitického stáří a dalších třináct nepatinovaných úštěpů doprovázených nevýraznými keramickými střepy, které dokládají osídlení této polohy i v průběhu keramického pravěku. 2. DĚJINY VÝZKUMŮ Lokalitu měl údajně objevit kolem roku 2008 Martin Kejzlar, který zde nalezl několik patinovaných kusů štípané industrie. Nezávisle na něm zde získala menší soubor štípané 159
Obr. 1. Poloha známých paleolitických lokalit na reliéfní mapě jihovýchodní části střední Moravy. Lokalita Skalka u Prostějova – Na Skalkách (66) je ze všech lokalit na východních svazích Drahanské vrchoviny položena nejvýchodněji. Fig. 1. Location of the Palaeolithic sites on a relief map of the south-eastern part of central Moravia. The Skalka u Prostějova site (66) is the most eastward situated site.
160
Obr. 2. Mapa lokality Skalka u Prostějova I – Na Skalkách v programu MapSource s vyznačením nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka). Lokalita zřejmě pokračuje severozápadním směrem do lesa, kde již není prospekce povrchovým sběrem možná. Fig. 2. Map of the Skalka u Prostějova I site in the MapSource programme with the find spots of particular artefacts (blue dots). The site probably continues in the north-western direction to a forested area, where a surface survey is not possible.
industrie také Jitka Molčíková, která na tuto polohu upozornila Pavla Fojtíka. Ten na lokalitě několikrát provedl povrchový sběr. V roce 2011 navštívili autoři tohoto článku kopec Na Skalkách v rámci povrchové prospekce v regionu Prostějovska a v rámci přípravy dizertační práce prvního z autorů (MLEJNEK 2013). O předchozích nálezech na této lokalitě nám nebylo nic známo, polohu jsme si vybrali jako vhodnou pro paleolitické osídlení na základě studia sídelních strategií (cf. MLEJNEK 2011). Jedná se totiž o poslední výraznější vyvýšeninu Prostějovské pahorkatiny vysunutou do Hornomoravského úvalu, což je v této oblasti poloha typická pro lokality datované na počátek mladého paleolitu (MLEJNEK 2013, 255–258). Ihned při naší první návštěvě jsme zde nalezli několik paleolitických artefaktů, a proto jsme tuto polohu navštívili ještě několikrát. Teprve později jsme se dověděli, že se jedná o již známou lokalitu a v roce 2013 nám P. Fojtík předal k prostudování soubor 244 artefaktů pocházejících ze starších sběrů na tomto místě. 3. POPIS SOUBORU V rámci této práce byla analyzovaná patinovaná část kolekce získaná od P. Fojtíka (244 ks) společně s kolekcí získanou v průběhu našich povrchových sběrů (35 ks). Kromě toho zde bylo nalezeno ještě dalších 13 ks nepatinované pravěké štípané industrie doprovázené nevýraznou keramikou. Mezi surovinami převažovaly silicity z glacigenních sedimentů (50 %) následované moravskými jurskými rohovci (19 %), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (9,3 %), spongolitem (7,5 %) a rohovcem typu Stránská skála (5 %). Vzácně se objevil také radiolarit (2,9 %), rohovec typu Krumlovský les (2,5 %), sluňák (0,7 %) a křemen (0,7 %). Jeden artefakt byl odbit z chalcedonové zvětraliny a jeden ze silifikovaného jílovce. V případě tří artefaktů nebylo možné surovinu z důvodu přepálení určit. V rámci debitáže převažovaly úštěpy (115 ks) nad čepelemi (68 ks), poměrně hojné byly čepelky (13 ks). Blíže neurčitelných zlomků bylo v souboru 34 ks. Nízké zastoupení jader (6 ks) svědčí o tom, že většina suroviny pro výrobu štípané industrie byla na lokalitu 161
Obr. 3. Letecký snímek kopce Na Skalkách u Skalky u Prostějova v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka). Fig. 3. Aerial photo of the Na Skalkách Hill near Skalka u Prostějova in the Google Earth programme with find spots of particular artefacts.
donesena již ve formě polotovarů. Soubor jader se skládal ze dvou jednopodstavových těžených jader, jednoho jednopodstavového zbytkového jádra, jednoho dvojpodstavového zbytkového jádra a dvou nepravidelných zbytkových jader. Mezi patkami převažovaly ploché patky (53 %), časté byly také patky bodové (22 %), diedrické (9,5 %) a fasetované (9,5 %). Vzácněji se objevily i patky abradované (4,3 %) a korové (2,6 %). Přítomnost římsičky namísto bulbu u 23 kusů debitáže svědčí o běžném užívání měkkého otloukače. Celkově lze technologii charakterizovat jako vyspělou mladopaleolitickou. Nástrojů bylo v souboru rozeznáno celkem 43. Počet škrabadel (10 ks) a rydel (11 ks) je téměř vyrovnaný. Skupina škrabadel se skládá ze škrabadla na retušované čepeli (obr. 4: 8), čtyř nízkých úštěpových škrabadel (obr. 4: 1, 7, 12; 5: 5), jednoho vyčnělého plochého škrabadla (obr. 4: 4), dvou škrabadel vysokých (obr. 4: 2, 5: 8) a dvou aurignackých kýlovitých kanelovaných škrabadel (obr. 4: 11; 5: 6). Mezi rydly jsou čtyři klínová rydla (obr. 4: 5), jedno rydlo na zlomené čepeli (obr. 4: 9), dvě hranová rydla, jedno příčné rydlo, jedno jádrové rydlo (obr. 4: 3) a dvě rydla několikanásobná smíšená (obr. 4: 6). V případě některých kusů jde o polyedrická rydla, ale typické aurignacké obloukovité kanelované rydlo se v souboru nevyskytlo žádné. Jedním exemplářem je zastoupena kombinace rydla se škrabadlem a rydla s protilehlým retušovaným koncem. Retušované čepele nejsou příliš početné, jedná se pouze o dvě jednostranně retušované čepele a o jednu příčně retušovanou čepel. Zajímavé jsou nálezy dvou zlomků bifaciálně plošně retušovaných nástrojů ze silicitu z glacigenních sedimentů a kvalitního spongolitu (obr. 5: 2, 3) a dále terminálně šikmo obloukovitě otupeného hrotu na lehce patinované čepeli ze silicitu z glacigenních sedimentů (obr. 5: 1). Pěti kusy zastoupené odštěpovače (obr. 4: 10) nejsou příliš výrazné, což se nedá říct o poměrně početné skupině sedmi drásadel (obr. 5: 4, 7), mezi kterými zaujme archaicky působící bifaciálně plošně konvexně retušované drásadlo ze spongolitu se ztenčeným týlem (obr. 5: 7). Zbytky sintru zachyceného na tomto artefaktu signalizují možnost dochování intaktních sedimentů na lokalitě. Z ostatních drásadel je možné zmínit plošně konvexně retušované příčné drásadlo z rohovce typu Troubky-Zdislavice (obr. 5: 4), zlomek konvexního bočního drásadla z moravského jurského rohovce, příčné konvexně 162
Obr. 4. Skalka u Prostějova. Vybrané artefakty. 1, 2, 4, 7, 8, 11, 12 – škrabadla, 3, 5, 6, 9 – rydla, 10 – odštěpovač. 2, 5, 6, 7, 9, 11, 12 – SGS, 4 – radiolarit, 3 – moravský jurský rohovec, 8, 10 – rohovec typu Troubky – Zdislavice, 1 – přepálený kus. Kresba L. Dvořáková. Fig. 4. Skalka u Prostějova. Selected artefacts. 1, 2, 4, 7, 8, 11, 12 – end scrapers, 3, 5, 6, 9 – burins, 10 – splintered piece.2, 5, 6, 7, 9, 11, 12 – erratic flint, 4 – radiolarite, 3 – Moravian Jurassic chert, 8, 10 – Troubky – Zdislavice type chert, 1 – burnt piece. Drawing by L. Dvořáková.
strmě retušované drásadlo ze silicitu z glacigenních sedimentů, dvojité boční strmě retušované drásadlo z moravského jurského rohovce, boční konkávně plošně retušované drásadlo ze stejného materiálu a hrotité okrajově retušované drásadlo z chalcedonové zvětraliny. Soubor nástrojů doplňují dva blíže neurčitelné strmě retušované fragmenty. 4. DISKUSE Vyhodnocení každého souboru nálezů z povrchové lokality je problematické zejména z toho důvodu, že není možné zaručit homogenitu souboru. Proto musíme u každé kolekce povrchového původu předpokládat, že se může jednat o uměle homogenizovaný soubor artefaktů vzniklý smícháním obsahu několika kulturních vrstev různého stáří. Odlišit náplň jednotlivých chronologických celků v rámci homogenizovaného povrchového souboru 163
Obr. 5. Skalka u Prostějova. Vybrané artefakty. 1 – šikmo obloukovitě otupený hrot, 2, 3 – zlomky bifaciálně retušovaných nástrojů, 4, 7 – drásadla, 5, 6, 8 – škrabadla. 1, 2, 5, 6, 8 – SGS, 3, 7 – spongolit, 4 – rohovec typu Troubky – Zdislavice. Kresba L. Dvořáková. Fig. 5. Skalka u Prostějova. Selected artefacts. 1 – backed pointed blade, 2, 3 – fragments of bifacially retouched artefacts, 4, 7 – side scrapers, 5, 6, 8 – end scrapers. 1, 2, 5, 6, 8 – erratic flint, 3, 7 – spongolite, 4 – Troubky – Zdislavice type chert. Drawing by L. Dvořáková.
pouze na základě technologicko-typologické analýzy možné není, nanejvýš se můžeme pokusit definovat komponenty, které mohou, ale také nemusí odpovídat jednotlivým na lokalitě zastoupeným technokomplexům. V případě souboru ze Skalky je možné rozpoznat komponentu datovatelnou na přelom středního a mladého paleolitu, reprezentovanou skupinou drásadel, z nichž zejména bifaciálně plošně konvexně retušované drásadlo se ztenčeným týlem vyrobené ze 164
spongolitu (obr. 5: 7) morfologicky odpovídá středopaleolitickým typům známým například z micoquienu. Dále je zde zastoupena aurignacká komponenta, která je nejpočetnější. Zajímavá je zejména přítomnost aurignackých kýlovitých škrabadel vyrobených ze silicitů z glacigenních sedimentů (obr. 4: 11; 5: 6). K této části souboru by bylo možné také přiřadit vysoká škrabadla (obr. 4: 2; 5: 8), jedno nízké vyčnělé škrabadlo (obr. 4: 4) a polyedrická rydla (obr. 4: 3, 5). Zařazení dvou zlomků bifaciálně částečně plošně retušovaných nástrojů (obr. 5: 2, 3) není jisté. Podobné nástroje se objevují např. na povrchových lokalitách řazených do pozdního aurignacienu nebo epiaurignacienu (OLIVA 1996), které jsou v okolí poměrně hojné (Alojzov, Slatinice, Slatinky, Ondratice II, Ondratice VII). Objevit se mohou ale také v jiných souvislostech. Možnou pozdně paleolitickou složku představuje zejména terminálně šikmo obloukovitě otupený hrot na čepeli ze silicitu z glacigenních sedimentů (obr. 5: 1). Podobné hroty se objevují například v mladodryasovém ahrensburgienu na dolním Labi; jejich rozšíření bude ale zřejmě širší od Francie až po východní Evropu (TAUTE 1968, 182, Abb. 45, Karte 7). Objevit se mohou také v jiných souvislostech, ovšem na Moravě zatím nebyly ve větším množství zachyceny. Na základě nižšího stupně patinace by bylo možné k této komponentě přiřadit ještě dalších osmnáct artefaktů. Jedná se o devět úštěpů, čtyři čepele, dvě čepelky, dva zlomky a jedno jádro. Jako surovina byly většinou použity silicity z glacigenních sedimentů. Jedná se o první doloženou přítomnost pozdně paleolitických lovců na Prostějovsku. Poslední složku souboru představují nepatinované nálezy postpaleolitické neolitické nebo eneolitické štípané industrie a s nimi související nevýrazné keramické střepy. Atraktivní vyvýšená poloha Na Skalkách, nacházející se v blízkosti vývěru minerálních pramenů, lákala tedy zřejmě k osídlení ve více obdobích, a to snad již na přelomu středního a mladého paleolitu, v aurignacienu, v pozdním paleolitu a v mladším pravěku. 5. MINERÁLNÍ PRAMENY Je velmi pravděpodobné, že kromě strategické polohy s výhledem do širokého okolí byla pro osídlení lokality Skalka I – Na Skalkách důležitá také přítomnost minerálních pramenů, jejichž vývěry se v dnešní době nacházejí asi 500 m vzdušnou čarou severním směrem. Dnes se v místě vývěru minerálních pramenů nacházejí sirnato-alkalické Lázně Skalka, které byly založeny již v roce 1928 Vilémem Sonevendem z Prostějova. Lázně byly postaveny v místě, kde se dříve nacházel rybník Bařisko napájený dvěma prameny minerální vody. V roce 1938 zde doktor Schnabal prováděl průzkum pramenů a při páté sondě narazil na artézský pramen minerální vody o teplotě 23°C, který tryskal do výše tří metrů. Chemické složení skaleckých pramenů je zcela unikátní a jednotlivé prameny se vzájemně svým složením liší, ačkoliv vyvěrají blízko u sebe. Podobné složení vody nalezneme v České republice pouze v Lázních Slatinice, v jejichž blízkosti je také doloženo mladopaleolitické osídlení, a ve Velkých Losinách. Minerální vody ve Skalce jsou obohaceny zejména o sodík, draslík, lithium, vápník, hořčík, mangan, železo a amoniak, který dodává pramenům charakteristický zápach. Vydatnost zdejších pramenů se v současné době pohybuje od 25 litrů za minutu (pramen Julinka) do 5 litrů za minutu (pramen Vojtěch). Průměrná teplota vyvěrající vody je 13°C a obsah sirovodíků v pramenech značně kolísá v rozmezí od 1 do 10 mg v litru vody (KVĚT – KAČURA 1978). Blízkost pramene nezamrzající vody byla jistě pro paleolitické lovce velmi významným faktorem pro výběr místa sídliště (BÁRTA 1980; LISÁ et al. 2013). Vodu potřebovali lovci na pití a zároveň ve zdejší vodě s vysokým obsahem minerálů nacházeli zdroj solí a dalších stopových prvků důležitých pro výživu. Nezamrzající prameny jistě lákaly také lovnou zvěř 165
z širokého okolí. Z těchto důvodů nacházíme paleolitická sídliště často právě v blízkosti vývěrů minerálních pramenů. Na Moravě se to kromě Skalky u Prostějova týká např. lokalit v Předmostí u Přerova nebo na nedalekém vrchu Kosíř (Slatinky, Slatinice). Z těchto důvodů je nutné průběh geologických zlomů a s nimi souvisejících vývěrů minerálních pramenů brát jako důležitý faktor při tvorbě predikčních modelů pravděpodobného výskytu paleolitických lokalit. 6. ZÁVĚR Nově objevená povrchová lokalita Skalka u Prostějova I – na Skalkách byla opakovaně osídlena lovci a sběrači snad už koncem středního paleolitu, případně počátkem mladého paleolitu, dále zde byly nalezeny artefakty, které je možné spojit s aurignackým technokomplexem, možná i ve více fázích, a vzhledem k nálezu terminálně šikmo obloukovitě otupeného hrotu je pravděpodobné i osídlení v období pozdního paleolitu. Doloženo je zde také osídlení v době keramického pravěku (neolit, eneolit). Pravěké lovce a sběrače zřejmě přitahovala strategická poloha kopce Skalka s výhledem do širokého okolí a také blízkost nezamrzajících minerálních pramenů, které jim poskytovaly zdroj vody a ke kterým se patrně přicházela napojit také lovná zvěř. Poděkování: Děkujeme zejména Pavlu Fojtíkovi, který nám poskytl k prostudování jím nalezený soubor štípané industrie z lokality Skalka u Prostějova a dalším kolegům, kteří se zúčastnili povrchových prospekcí na této lokalitě. LITERATURA BÁRTA, J. 1980: Významné paleolitické lokality na strednom a západnom Slovensku. Nitra: AÚ SAV. DEMEK, J. 1965: Hornomoravský úval. In: Demek, J. et al.: Geomorfologie českých zemí. Praha: Nakladatelství ČSAV, 220–224. DEMEK, J. – NOVÁK, V. et al. 1992: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, země a lid, nová řada, sv. 1. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. KVĚT, R. – KAČURA, G. 1978: Minerální vody Severomoravského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický. LISÁ, L. – ŠKRDLA, P. – HAVLÍN NOVÁKOVÁ, D. – BAJER, A. – ČEJCHAN, P. – NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ, M. – LISÝ, P. 2013: The role of abiotic factors in ecological strategies of Gravettian hunter–gatherers within Moravia, Czech Republic. Quaternary International 294, 71–81. MLEJNEK, O. 2011: Analýza sídelních strategií mladopaleolitických lovců v oblasti Brněnska a Vyškovska. In: Z. Měřínský – J. Klápště edd.: Disertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque, Moravskoslezská škola doktorských studií, Seminář 2. Brno: Masarykova univerzita, 93–108. – 2013: Paleolitické osídlení východních svahů Drahanské vrchoviny. Rukopis dizertační práce. Uloženo: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, Brno. OLIVA, M. 1996: Epiaurignacien en Moravie: Le changement économique pendant le deuxiéme interpleniglaciaire wurmien. In: XIII Int. Congress of prehist. and protohist. sciences, Colloquia 6, The Upper Palaeolithic, 69–81, Forli. TAUTE, W. 1968: Die Stielspitzen-Gruppen im nördlichen Mitteleuropa. Köln – Graz: Böhlau. SUMMARY An intensive surface survey in central Moravia utilising a Palaeolithic settlement strategy model (e.g. MLEJNEK 2013) has resulted in the discovery of a new Palaeolithic surface site Skalka u Prostějova I – Na Skalkách (Fig. 1–3). A total of 279 Palaeolithic artefacts collected at the site can be attributed to several periods. The Late Middle Palaeolithic – Early Upper Palaeolithic period is represented by various side scrapers (Fig. 5: 4, 7) and the Aurignacian component includes several carinated end scrapers (Fig. 4: 11, 5: 6) and polyhedral burins (Fig. 4: 3, 5). A backed pointed blade (Fig. 5: 1) could indicate a Late Palaeolithic component. Two bifacial tools (Fig. 5: 2, 3) were not classified. Specific typological components in the collection may or may not have
166
chronological significance. In any case the Skalka u Prostějova locality seems to be a palimpsest of occupations from different periods. Palaeolithic hunters were attracted by its strategic position and the proximity of geothermal springs. Proximity of geothermal springs must have been a crucial factor in choosing a settlement location during the Palaeolithic period (BÁRTA 1980; LISÁ et al. 2003). Water was necessary for drinking and geothermal water is a good source of minerals that the human body requires (KVĚT, KAČURA 1978). Animals would also have been attracted by these non-freezing springs. For this reason, many Palaeolithic sites are located near geothermal springs. This is also the case of Skalka u Prostějova and other Moravian sites, such as Předmostí u Přerova, or localities on the Kosíř hill in central Moravia (Slatinky, Slatinice). The location of geological fractures and accompanying geothermal springs thus need to be taken into account in settlement strategy models (e. g. MLEJNEK 2011).
167
