Opomíjené deskové obrazy tzv. ternberského oltáfie z hradní kaple v moravském ternberku

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 433

O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o oltáfie z hradní kaple v moravském ·ternberku Petr SKALICK¯

V hradní kapli ve ·ternberku na Moravû se nachází jako souãást Lichten‰tejnské sbírky ãtvefiice deskov˘ch obrazÛ tzv. ·ternberského oltáfie. Deskové obrazy byly souãástí otoãn˘ch kfiídel demontovaného retabula ze sousedního klá‰terního kostela augustiniánÛ kanovníkÛ. Obrazy se v odborné literatufie takfika neobjevují. Aãkoliv se nejedná o díla prvofiadá, svou kvalitou vystupují vysoko nad dobov˘ prÛmûr. Datovat je mÛÏeme kolem roku 1385. A N O TA C E :

Dodnes bohuÏel chybí vûdecké katalogy mobiliá-

mífie pfiispûli je‰tû Ladislav Kesner, Milan Togner

fiÛ a sbírek státních hradÛ a zámkÛ v âeské re-

a v nedávné dobû také Lothar Schultes a Robert

publice a nelze se proto divit, Ïe mnohé objekty

Suckale.

6

skr˘vají skuteãné umûlecké poklady, o kter˘ch nejednou nemá povûdomí ani pfiíslu‰nou problematikou se zab˘vající historik umûní. Nûkterá díla se

■ Poznámky

sice v umûleckohistorické literatufie objevují, ale

1 Pojem retabulum (to jest oltáfiní nástavec, archa) se

pouze okrajovû a pfies svÛj nesporn˘ v˘znam jsou

ãasto zamûÀuje za oltáfi, kter˘m je ov‰em jen vlastní ol-

‰ir‰ímu publiku zcela neznámá. Kupodivu se to

táfiní-obûtní stÛl (mensa). Svou roli v tom jistû hraje i ter-

mÛÏe t˘kat i nûkter˘ch dûl tak umûlecko historicky

minologické ustálení v ãeské umûnovûdné literatufie, kde

v˘znamné epochy, jakou v na‰ich dûjinách repre-

se tradiãnû uÏívá pro umûlecky pojaté retabulum zjedno-

zentuje období vlády LucemburkÛ ve 14. století.

du‰ené oznaãení „oltáfi“ – napfiíklad Vy‰ebrodsk˘ oltáfi,

Na hradû ·ternberku na Moravû se v hradní kap-

Litomûfiick˘ oltáfi. I z tûchto dÛvodÛ v textu pouÏívám ter-

li mÛÏeme setkat v rámci prohlídky se ãtvefiicí go-

mín ·ternbersk˘ oltáfi. Vedle slovníkov˘ch pfiíruãek k to-

tick˘ch deskov˘ch obrazÛ (cca 180 x 50 cm). Je

muto problému v ‰ir‰ím kontextu nedávno kupfiíkladu

takfika nepochybné, Ïe v minulosti pfiedstavovaly

BARTLOVÁ, Milena. Poctivé obrazy : ãeské deskové malífi-

s dal‰ími ztracen˘mi ãástmi jediné oltáfiní retabu-

ství 1400–1460. Praha : Argo, 2001, s. 69ad. ISBN 80-

1

lum. Dnes jsou jako samostatné desky (inv. ã. ST

7203-365-4.

28-30, ST 1909/x) souãástí takzvané Lichten-

2 Ke konstituci Lichten‰tejnské sbírky: STRAKOVÁ, Marti-

‰tejnské sbírky, která tvofií tematickou pátefi celé

na. Historie dûl pozdnû gotické sochafiské a malífiské

2

1

jedné prohlídkové trasy. Na deskov˘ch obrazech

tvorby z darÛ Jana II. z Lichten‰tejna dochovan˘ch na

jsou zobrazeny solitérní postavy svûtic (sv. Barbo-

území âeské republiky. In CHAMONIKOLA, Kaliopi et al.

Není-li uvedeno jinak, je autorem v‰ech fotografií Petr

ra, sv. Katefiina, sv. AneÏka a sv. Lucie), pfiiãemÏ

Zdaleka i zblízka; Stfiedovûké impor ty v moravsk˘ch

Skalick˘.

dvojice desek je malovaná oboustrannû; na rever-

a slezsk˘ch sbírkách (kat. v˘stavy). [Brno] : Moravská ga-

Obr. 1. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem

su desky se sv. Barborou je andûl ze Zvûstování

lerie v Brnû, 2000, s. 18–20. ISBN 978-80-7027-206-0.

roku 1385, inv. ã. ST 30, ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘ obraz

s nápisovou páskou se zkrácen˘m ver‰em Ave

Badatelka a cel˘ autorsk˘ kolektiv katalogu se ov‰em za-

se sv. AneÏkou – detail, stav po restaurování. (Foto archiv

Maria, gratia plena, Dominus tecum a na reversu

b˘vali jen umûleck˘mi importy ze zahraniãí v moravsk˘ch

autora)

desky se sv. AneÏkou se dochoval neznateln˘ frag-

a slezsk˘ch sbírkách. ·ternbersk˘m oltáfiem – asi jako

3

ment malby. Cel˘ soubor nebyl patrnû ve sbírce

zjevn˘m bohemikem – se nezab˘vali. Vãetnû ·ternber-

299 a 305ad., tab. 7a, 92–93, 114–115. Vlastní restau-

pohromadû, a tak Bohuslav Slánsk˘ v 50. letech

ského oltáfie k Lichten‰tejnské sbírce ve ·ternberku jako

rátorské zprávy se v archivu Ïádné z vefiejn˘ch institucí

20. století pfiistoupil k restaurování pouze trojice

celku nedávno ·TORKOVÁ, Mariana. Liechtensteinská

nenacházejí, a jsou tedy bohuÏel nedohledatelné.

desek. Dílãí v˘tah z restaurátorské zprávy publiko-

obrazárna hradu ·ternberka na Moravû : Pfiíspûvek ke

5 MATùJâEK, Antonín (ed.). âeská malba gotická. Desko-

val ve druhém díle knihy Technika malby coby ilus-

sbûratelství na Moravû. Olomouc, 2009, s. 164. Diplo-

vé malífiství 1350–1450. Vyd. 3. Praha : Melantrich,

traci dobov˘ch restaurátorsk˘ch postupÛ. Obraz

mová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fa-

1950. Chybí také v nedávné syntetické studii o domácí

se sv. Lucií se restaurování dodnes nedoãkal a ani

kulta, Katedra dûjin umûní, 03-02-2009.

stfiedovûké malbû – ROYT, Jan. Stfiedovûké malífiství v âe-

odborná literatura ho vÛbec nezaznamenává.

3 Z pÛvodní malby se dochovaly lokální monochromní plo-

chách. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0265-2. Ta-

KvÛli pozdnímu objevení aÏ v 50. letech obrazy

chy ãervené barvy, která je identická s ãerven˘m pozadím

to skuteãnost dobfie ilustruje jakési vakuum, ve kterém se

chybí i ve tfietím vydání monumentálního korpusu

malby andûla ze Zvûstování Pannû Marii na reversu des-

desky doposud v rámci „oficiálních“ dûjin umûní pohybují.

gotické deskové malby z roku 1950. Interpretaã-

ky se sv. Barborou.

6 PE·INA, Jaroslav. Tfii desky s obrazy svûtic. In PE·INA,

nû se jimi poprvé zab˘val aÏ Jaroslav Pe‰ina

4 SLÁNSK¯, Bohuslav. Technika malby; Díl II, PrÛzkum

Jaroslav (ed.). âeské umûní gotické 1350–1420 (kat. v˘-

v 70. letech 20. století a následnû k nim v rÛzné

a restaurování obrazÛ. Praha : SNKLHU, 1956, s. 280,

stavy). Praha : Academia, 1970, s. 222 ad., kat. 306;

4

5

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e v m o r a v s k é m · t e r n b e r k u

433

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 434

Obr. 2. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 28), ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘ obraz se sv. Barborou. Obr. 3. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 29), ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘ obraz se sv. Katefiinou. Dosavadní interpretace jsou v základním hodnocení ponûkud nejednotné. Autofii víceménû unisono spojují vznik retabula s litomy‰lsk˘m biskupem (a v letech 1368–1371 magdebursk˘m arcibisku7

pem) Albertem ze ·ternberka, kter˘ pfiestavûl ve ·ternberku hrad a vybudoval tamní kapli, jak ji dnes známe, a kter ˘ také v místû zaloÏil roku 1371 augustiniánskou kanonii. ·ternbersk˘ klá‰ter se v regionu brzy stal v˘znamn˘m duchovním centrem, jehoÏ úlohu mÛÏeme v âechách porovnávat s jeho matefisk˘m klá‰terem roudnick˘m.

8

I kdyÏ vût‰inou panuje shoda v situování pÛvodního retabula právû do klá‰tera, objevily se i názory, Ïe retabulum bylo zhotoveno pro hradní kapli, coÏ ov‰em, jak dále uvidíme, vyluãuje jeho rekonstrukce. Onen zásadní nesoulad tak panuje pfiedev‰ím v dataci desek. âást badatelÛ totiÏ vycházela z formálnû-slohové klasifikace a obrazy datovali 9

na sklonek 70. ãi do 80. let 14. století, zatímco druhá ãást k obrazÛm nekriticky vztáhla pramennou zmínku o fundaci mariánského oltáfie z roku 1368 pro kostel ve ·ternberku Alber tem ze ·ternberka.

10

Druhá ãást badatelÛ v‰ak zcela

opomenula faktick˘ rozdíl mezi zaloÏením oltáfie a zfiízením nadace na jeho udrÏování a vlastním zhotovením umûlecky vypraveného retabula.

11

Dochovan˘ fragment retabula vyvolává fiadu vzájemnû provázan˘ch otázek. První okruh se odvíjí

2

3

od provenience retabula a jeho rekonstrukce, druh˘ od slohového a stylového zafiazení. Nedíln˘m

■ Poznámky

vá (†), která ov‰em bohuÏel v˘sledky svého studia nikdy

pojítkem obou okruhÛ je hypotetická (!) datace.

T˘Ï. Zur Frage der Chronologie des „Schönen Stil“ in der

nepublikovala.

Lichten‰tejnská sbírka ze ·ternberka se konsti-

Tafelmalerei Böhmens. In Sborník prací FF Brnûnské uni-

7 Kromû Roberta SUCKALEHO, cit. v pozn. 6, jak vypl˘vá

tuovala do dne‰ní podoby po fiadu let a z fiady roz-

verzity, Studia Minora Philosophicae Universitatis Bru-

jednak z jeho datace obrazÛ aÏ po smrti Alberta, jednak

liãn˘ch zdrojÛ. Aãkoliv u vût‰iny artefaktÛ lze – jak

nensis; ¤ada umûnovûdná (F). 1971, roã. 19–20,

z pfiedpokládané provenience v jiÏních âechách.

nedávno pfiesvûdãivû doloÏila Mariana ·torková

12

ã. 14–15, s. 167–191, s. 171; JOSEFÍK, Jifií; SYSEL,

8 S odkazy na poãetnû skromnou star‰í literaturu ke

– urãit alespoÀ ãásteãnû cestu, kterou se do sbír-

Franti‰ek; TOGNER, Milan. Hradní kaple na moravském

‰ternberské kanonii FOLT¯N, Du‰an et al. Encyklopedie

ky dostaly, v pfiípadû ·ternberského oltáfie jakéko-

·ternberku. Umûní. 1976, roã. 24, ã. 3, s. 243–255, s.

moravsk˘ch a slezsk˘ch klá‰terÛ. Praha : Libri, 2005,

liv informace chybí. Ve sbírce jsou desky zmínûny

253, pozn. 5–9; KESNER, Ladislav. Hl. Katharina. In

s. 662–668, 663. ISBN 80-7277-026-8.

bez dal‰ích odkazÛ aÏ v roce 1929. JelikoÏ na

LEGNER, Anton (Hrsg.). Kunst der Gotik aus Böhmen

9 PE·INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6; T˘Ï, 1971, cit.

deskách na rozdíl od jin˘ch dûl sbírky, která po-

(präsentiert von der Nationalgalerie Prag). Köln : Schnıt-

v pozn. 6; SUCKALE, Robert, cit. v pozn. 6.

cházejí z rÛzn˘ch draÏeb, chybí aukãní ãi inventár-

gen-Museum, 1985, s. 81–82, Kat. Nr. 5; SCHULTES,

10 PRUCEK, Josef. Archivní prameny k dûjinám reformní-

ní ‰títky, lze hypoteticky uvaÏovat o tom, Ïe obrazy

Lothar. Die Flügelaltäre Oberösterreichs; Band 1, von An-

ho augustinianismu ve ·ternberku 1371–1413. Zprávy

skuteãnû pocházejí z místa dne‰ního uloÏení.

13

fängen bis Michael Pacher. Linz : Bibliothek der Provinz,

vlastivûdného ústavu v Olomouci, 1971, ã. 152; T˘Ï. Al-

I tak jsou ov‰em bez pramenného základu ve‰ke-

2002, s. 71, Abb. 60. ISBN 3-85252-473-3; SUCKALE,

bert ze ·ternberka; ranûhumanistick˘ mecená‰. In Okres-

ré na‰e v˘chozí pfiedpoklady jen spekulací. Hypo-

Rober t. Hl. Katharina und hl. Dorothea. In SCHULTES,

ní archív v Olomouci. 1974, roã. 1, ã. 1, s. 22–27.

tézou, i kdyÏ odÛvodnûnou, je tedy i samo situová-

Lothar; PROKISCH, Bernhard (Hrsg.). Gotik Schätze Obe-

11 Zvl. SCHULTES, Lothar, 2002a, cit. v pozn. 6. Nutno

ní retabula do nûkdej‰í augustiniánské kanonie ve

rösterreich. Linz : Bibliothek der Provinz, 2002, Kat.

ov‰em zmínit, Ïe vznik retabula v tûsné vazbû na zaloÏe-

·ternberku, odkud se mohly obrazy dostat na blíz-

1/10/9, s. 259 ad. ISBN 3-85252-472-5. Nutno doplnit,

ní oltáfie je obvykl˘, a logicky tedy nasnadû. Není to

k˘ hrad buì po zru‰ení klá‰tera Josefem II. v roce

Ïe se pr ˘ obrazy dlouho zab˘vala je‰tû TaÈána Buliono-

ov‰em podmínkou.

434

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e v m o r a v s k é m · t e r n b e r k u

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 435

4

5

6

18

Obr. 4. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem

kter ˘ byl po vydání zakládací listiny augustinián-

vostavba.

roku 1385, inv. ã. ST 30, ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘ obraz

ské kanonie ve ·ternberku 4. bfiezna 1371 pov˘-

ov‰em víme, Ïe se kostel sv˘m typem nápadnû

se sv. AneÏkou.

‰en na klá‰terní.

Obr. 5. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem

pochyby poãítal se zaloÏením uÏ nejpozdûji roku

gustiniánÛ v Tfieboni.

roku 1385, inv. ã. ST 1909/x, ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘

1367, kdy na jeho popud zapoãala v podhradí

z matefiské kanonie v Roudnici nad Labem, pfii-

obraz se sv. Lucií.

pfiedãasná v˘stavba klá‰tera s kostelem.

Obr. 6. ·ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem

stavbu areálu mÛÏeme vroãit mezi roky 1372, kdy

roku 1385, inv. ã. ST 28, ·ternbersk˘ oltáfi, deskov˘ obraz

je‰tû podle zpráv areál nestál, a 1384, kdy Alber-

s andûlem ze Zvûstování Pannû Marii – revers desky

tÛv synovec Petr ze ·ternberka zmírnil „pÛvodní

se sv. Barborou.

podmínky zaloÏení. Kanonie byla zpro‰tûna zejmé-

■ Poznámky

na správy ‰pitálu a opu‰tûn byl zámûr zfiídit men‰í

12 ·TORKOVÁ, Mariana, cit. v pozn. 2, s. 37–48.

1784, nebo uÏ v dfiívûj‰ích letech v souvislosti s barokní novostavbou klá‰tera a kostela.

14

15

Albert ze ·ternberka v‰ak bez-

poboãn˘ klá‰ter níÏe ve mûstû“.

17

16

Do-

Poboãn˘ klá‰-

Díky archeologickému prÛzkumu

podobal kostelu sv. Jiljí sesterského klá‰tera au19

Obû kanonie byly osazeny

ãemÏ tfieboÀská byla zaloÏena roku 1367, kdy se v místû zapoãal budovat i cel˘ klá‰terní areál.

20

13 TamtéÏ, s. 101–104.

Ba-

ter mûl stát u takzvaného dolního kostela, kter˘m

14 FOLT¯N, Du‰an et al., cit. v pozn. 8, s. 663.

rokní areál totiÏ nutnû pfiedpokládal i nové mobili-

se rozumûl zmínûn˘ kostel sv. Jifií, kter˘ sice patfiil

15 PRUCEK, Josef, 1971, cit. v pozn. 10; FOLT¯N, Du‰an

ární vybavení a ãást mobiliáfie mohla pfiejít do ru-

do klá‰terního majetku, ale klá‰terním jiÏ nebyl.

et al., cit. v pozn. 8.

kou patronÛ klá‰tera, kter˘mi byli v té dobû právû

Nadace oltáfie z roku 1368 se zjevnû vztahovala

16 PRUCEK, Josef, 1971, cit. v pozn. 10; T˘Ï, 1974, cit.

Lichten‰tejnové.

k nûmu, a nikoliv k teprve budovanému kostelu

v pozn. 10.

Zvûstování Panny Marie.

17 FOLT¯N, Du‰an et al., cit. v pozn. 8, s. 662–668.

Zmínûn˘m „kostelem ve ·ternberku“, pro kter˘ Albert ze ·ternberka zaloÏil roku 1368 mariánsk˘

Stfiedovûk˘ klá‰terní kostel Zvûstování Panny

oltáfi, mohl b˘t v danou chvíli pouze kostel sv. Jifií,

Marie pozdûji zcela nahradila pozdnû barokní no-

18 TamtéÏ, s. 663ad. 19 TamtéÏ, s. 664–665.

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e v m o r a v s k é m · t e r n b e r k u

435

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 436

7

Obr. 7. ·ternbersk˘ oltáfi, hypotetická rekonstrukce otevfieného a zavfieného retabula. (Autor Petr Skalick˘)

Vzhledem k absenci pramenÛ t˘kajících se úprav

Stfiedovûk˘ obraz jako objekt. In Technologia artis. 1994,

desek i absenci restaurátorsk˘ch zpráv Bohuslava

ã. 3, s. 59–61, ISSN 1211-3018.

Slánského jsme v mnohém odkázáni pouze k do-

26 ZmiÀme kupfiíkladu typovû a ãasovû velmi blízké reta-

Ve stejném roce zapoãala je‰tû pfied vlastním za-

hadÛm. Je pravdûpodobné, Ïe deskov˘ obraz se

bulum z berlínské Gemäldegalerie, které bylo zniãeno

loÏením i v˘stavba klá‰tera ve ·ternberku. Nabízí

sv. Lucií nebyl restaurován z prostého dÛvodu, Ïe

v kvûtnu roku 1945 pfii bombardování protiletadlové vûÏe

se pfiedpoklad, Ïe podoba byla v danou chvíli vû-

byl v depozitáfiích sbírky uloÏen zvlá‰È.

28

Îe ale ná-

ve Friedrichshainu v Berlínû, v níÏ bylo doãasnû depono-

domou nápodobou, pfiihlá‰ením se ke svému „ro-

leÏí a je‰tû v 19. století náleÏel ke zbylé trojici de-

váno. Retabulum pocházelo ze saského Heiligenstadtu

dinnému“ zázemí. I tento hypotetick˘ pfiedpoklad

sek, ukazují i stávající pfiemalby obrazu, které jsou

z doby kolem roku 1380 (b˘valé inv. ã. 1738, rozmûry za-

mÛÏe mít zásadní vliv na interpretaci ·ternberské-

jednoznaãnû formálnû identické s pfiemalbami, jeÏ

vfieného retabula 139 x 72,5 cm). Svûtice (sv. Barbora,

ho oltáfie.

byly pfied sejmutím na zbylé trojici desek.

V˘znamn˘ vliv mají i technologické nálezy pfii

29

Bohu-

Katefiina, Markéta a Dorota) pod baldach˘ny byly na vnitfi-

slavem Slánsk˘m sejmuté pfiemalby plnû tvarovû

ních stranách pohybliv˘ch kfiídel. Ve stfiedu byl UkfiiÏovan˘

Stfiedovû-

vycházely z pÛvodní stfiedovûké malby. I kdyÏ je

a pod kfiíÏem stála Panna Maria a sv. Jan Evangelista. Po

ká malba, jak dokládá i fotodokumentace z prÛbû-

stávající rukopis malby sv. Lucie tvrd˘ a dílãí tvary

stranách je je‰tû doprovázeli sv. Jan Kfi titel a sv. Petr.

hu prací, pro‰la v minulosti dvûma pfiemalbami.

jsou místy pozmûnûné, je zjevné, Ïe i v tomto pfií-

(Srovnej BERNHARD, Marianne; ROGNER, Klaus Peter;

22

padû malba tvarosloví stfiedovûké malby (postoj,

MARTIN, Kurt. Verlorene Werke der Malerei. In Deutsch-

Aãkoliv do‰lo k sejmutí pfiemaleb aÏ na stfiedovû-

proporce, draperie atd.) v zásadû ctí. Je jen málo

land in der Zeit von 1939 bis 1945 zerstör te und ver-

kou malbu, zÛstaly – patrnû z dÛvodÛ estetick˘ch

pravdûpodobné, Ïe by tehdej‰í malífi takto dÛsled-

schollene Gemälde aus Museen und Galerien. München :

– v˘bûrovû na nûkter˘ch místech dílãí novodobé

nû napodoboval stfiedovûkou formu.

Henschelverl. Kunst und Gesellschaft, 1965, s. 20. Vyob-

restaurování Bohuslavem Slánsk˘m.

21

Mlad‰í pocházela z druhé poloviny 19. století.

malífiské rekonstrukce-pfiemalby (napfiíklad vûncové koruny na hlavách), rozeznatelné pouze pfii de-

Tím se dostáváme k rekonstrukci a ikonografii 30

·ternberského oltáfie.

razení na webu: ADAM. Association for the Destroyed Art

Dochované obrazy tvofiily,

Museum,
Restaurátor také nalezl na levé

jak dokládají i zmínûné zbytky po úchytech pantÛ,

item/root/altarmitdemgekreuzigtenchristusdeutsch>, vy-

stranû oboustrannû malované desky se sv. Katefii-

pohyblivá kfiídla jediného retabula. Ikonograficky je

hledáno 4. 10. 2010).

tailním studiu.

23

24

nou zbytky stop po úchytech otoãn˘ch pantÛ.

27 V bohat‰í podobû architektur se subtilními tvary pfie-

Deskové obrazy byly po demontáÏi retabula ja25

dev‰ím deskové obrazy TfieboÀského oltáfie nebo pozdûj■ Poznámky

‰í desky z Dubeãka.

obrazy. V té souvislosti do‰lo k redukci horních ro-

20 K tfieboÀské kanonii encyklopedicky s odkazy na star-

28 Literatura deskov˘ obraz se sv. Lucií zcela opomíjí (viz

hÛ a evidentnû také celé horní ãásti desek. Není

‰í literaturu VLâEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLT¯N, Du-

pozn. 6). Nutno pro úplnost podotknout, Ïe ·TORKOVÁ,

vylouãené, Ïe ãásteãnû byly redukovány i boky ob-

‰an. Encyklopedie ãesk˘ch klá‰terÛ. Praha : Libri, 1998,

Mariana, cit. v pozn. 2, s. 128ad., kat. 106, ov‰em pfied-

razÛ. Jak nasvûdãuje kolísavá v˘‰ka zbytkÛ jak˘ch-

s. 674–678, ISBN 80-85983-17-6.

pokládá, Ïe deska se sv. Lucií je dílem novodob˘m z pfie-

si konzolek u horní li‰ty rámu, nejednalo se o mal-

21 Vzhledem k absenci podrobné restaurátorské zprávy

lomu 19. a 20. století, moÏná snad pfiímo z roku 1929.

bu rámujícího oblouãkového vlysu, ale o malbu

jsme odkázáni jen na jejich dílãí v˘tah: SLÁNSK¯, Bohu-

29 Bohatou ãernobílou fotodokumentaci v digitální podo-

prostorové architektur y baldach˘nu, pod kterou

slav, cit. v pozn. 4.

bû mi nezi‰tnû poskytl ke studiu Ale‰ Mudra, kter˘ ji zís-

stála svûtice. Analogie podobného fie‰ení máme

22 TamtéÏ, zvl. s. 305ad.

kal od TaÈány Bulionové a jemuÏ za to patfií mÛj velk˘ dík.

doloÏené dobov˘mi a o málo mlad‰ími oltáfii v za-

23 KvÛli absenci restaurátorsk˘ch zpráv bohuÏel nezná-

Dílãí fotodokumentace star‰ího stavu: SLÁNSK¯, Bohu-

me klíã, podle kterého byly nûkteré pfiemalby ponechány.

slav, cit. v pozn. 4, tab. 7a, 92–93, 114–115.

24 TamtéÏ, s. 306, tab. 114b.

30 Z badatelÛ se nepfiímo o rekonstrukci pokusil snad

nimálnû dvojice obrazÛ byla malována oboustran-

25 K potfiebnému vnímání stfiedovûk˘ch obrazÛ jako pfie-

jen PE·INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6, pfiirovnáním ty-

nû. Nûkdej‰í malbu na zbylé dvojici nemÛÏeme

dev‰ím liturgick˘ch trojrozmûrn˘ch objektÛ velmi inspira-

pu nástavce k bohemikální Mülhausenské ar‰e (1385,

zatím ani potvrdit, ani vyvrátit, i kdyÏ je její pfied-

tivnû napfiíklad HLAVÁâKOVÁ, Hana. Stfiedovûk˘ obraz

Stuttgart, Staatsgalerie). Naznaãené srovnání je ov‰em

poklad nasnadû. Celistvá malba je pouze na re-

v muzeu; Madona svatotomá‰ská. In Bulletin Moravské

pfiíli‰ pov‰echné, vycházející z faktu typÛ skfiíÀov˘ch ná-

versu desky se sv. Barborou.

galerie, 1994, ã. 50, s. 19–21, ISSN 0231-5793; TáÏ.

stavcÛ s otoãn˘mi kfiídly.

ko liturgického objektu

hraniãí

26

uzpÛsobeny na závûsné

a v pokroãilej‰í a pozmûnûné podobû

zãásti i nûkter˘mi obrazy v na‰ich sbírkách.

436

27

Mi-

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 437

nemyslitelné, aby svûtice stály samostatnû ve v˘znamovém stfiedu otevfiené archy. Îe v‰ak svaté Panny zdobily vnitfiní strany kfiídel, dokládá jak barva zlatého pozadí a srovnání v tomto smûru s jin˘mi dobov˘mi nástavci, tak také hypotetická rekonstrukce ikonografie. Z rozliãn˘ch analogií oltáfiních 31

nástavcÛ

a z dobové ikonografické praxe vypl˘vá,

Ïe ãtvefiice svûtic zastupuje skupinu takzvan˘ch kapitálních Panen (quattuor virgines capitales), která obklopovala Pannu Marii ve stfiedu otevfiené archy. Pofiadí svûtic nám napovídá jednak nález po otoãn˘ch pantech a natoãení Panen, a vedle toho také pfiedpokládaná v˘zdoba zavfiené archy, zãásti rekonstruovatelné díky malbám na reversu desek. Na kfiídlech zavfiené archy bylo, jak dokládá andûl na vnûj‰í stranû desky se sv. Barborou, Zvûstování Pannû Marii. Pokud byla uvnitfi archy blíÏe ke stfiedu sv. Barbora, bylo by Zvûstování vkomponováno na dvojici desek, ze kter˘ch se skládalo levé otoãné kfiídlo, a v˘jev by na pravém kfiídle vnûj‰í strany retabula doplÀovalo kupfiíkladu Nav‰tívení Panny Marie nebo christologická scéna. Pravdûpodobnûj‰í se zdá ov‰em rekonstrukce, Ïe zavfiené retabulum pfiedstavovalo divákovi pouze Zvûstování, tedy Ïe na levém kfiídle poklekal andûl a na pravém od nûj pfiijímala Panna Marie BoÏí zvûst. V otevfiené ar‰e

8

9

by tak stály svûtice v pofiadí sv. Barbora a sv. Katefiina na levém a sv. AneÏka a sv. Lucie na pravém

hov˘ charakter obrazÛ vystihli Jaroslav Pe‰ina

kfiídle. I v pfiípadû prohození pofiadí svûtic na levém

a Robert Suckale.

kfiídle je jistû v˘znamovû podmínûné stranové roz-

rativnû vyzdvihl slohovou ambivalenci, kdy na jed-

(Foto Jan Klípa)

dûlení na sv. Panny s korunou (nalevo) a s vûneã-

né stranû malby inklinují k tvorbû 60. let a na dru-

Obr. 9. Linz (Rakousko), OÖ Landesmuseen, Landesga-

kem na hlavû (napravo od v˘znamového stfiedu ar-

hé jiÏ anticipují tvorbu 80. let 14. století. Díky

lerie, kolem roku 1390, deskov˘ obraz se sv. Dorotou.

chy). Koruny symbolicky poukazují k triumfu ve

tomu se v kontextu mûsta ·ternberka domníval,

(Foto Jan Klípa)

smyslu kfiesÈanské eschatologie, vûnce v souvis-

Ïe retabulum vzniklo jako pfiímá objednávka Alber-

losti s pannami k vûnci nevûsty, v tomto pfiípadû

ta ze ·ternberka, jehoÏ smrt roku 1380 mu byla

Kristovy nevûsty. A jsou symbolem – v návaznosti

datem ante quem pro vznik retabula. Naproti to-

lou malbou okolo roku 1380, která v‰ak zÛstává

na Jana Zlatoústého – panenského vítûzství, pro-

mu Robert Suckale vyzdvihl jako dataãnû urãující

ve svém v˘tvarném jádru nepochopená a omeze-

toÏe nevûsta vstupuje do svatební sínû nepfiemo-

35

První z badatelÛ velmi inspi-

Obr. 8. Linz (Rakousko), OÖ Landesmuseen, Landesgalerie, kolem roku 1390, deskov˘ obraz se sv. Katefiinou.

onu pokroãilou sloÏku a srovnáním s TfieboÀsk˘m

ná na dílãí motivy. Postavy je‰tû nejsou prostou-

Taková ikonografie pl-

oltáfiem (kolem 1380, Praha, Národní galerie) ob-

peny skuteãn˘m pohybem, kter˘ vychází z cítûní fi-

nû podporuje pfiedpoklad Panny Marie ve stfiedu

razy datuje aÏ do doby kolem roku 1390. Nutno

otevfiené archy, a to jako korunované Madony (pa-

ov‰em podotknout, Ïe se deskami zab˘val okrajo-

nenská matka s dítûtem). Tu mohla po stranách ve

vû v rámci katalogového hesla k ãasovû a slohovû

■ Poznámky

stfiedu doprovázet kupfiíkladu dvojice fiádov˘ch ãi ji-

blízké dvojici deskov˘ch obrazÛ, uloÏen˘ch v hor-

31 Srovnej pozn. 26. Ikonografick˘ch analogií je pak pfie-

n˘ch svûtcÛ.

norakouském Linci (OÖ. Landesgalerie, 87 x 35,5

dev‰ím v zahraniãních sbírkách celá fiada.

Kfiídlo retabula buì tvofiil rám, do kterého byla

cm a 84 x 34 cm), pfiiãemÏ oba soubory hodnotí

32 LURKER, Manfred. Slovník biblick˘ch obrazÛ a symbo-

vÏdy dvojice desek vloÏena, nebo byla pÛvodnû ce-

jako jednoznaãnû podmínûné osobností TfieboÀ-

lÛ. DOSTÁLOVÁ, RÛÏena et al. (pfiel.). Praha : Vy‰ehrad

listvá kfiídla do demontáÏe retabula rozfiíznuta na

ského mistra.

32

Ïená (to jest jako panna).

36

1999, s. 292. ISBN 80-7021-254-3.

dvojice nezávisl˘ch závûsn˘ch obrazÛ. Vzhledem

Svûtice skuteãnû nejsou co do slohu celkem

k ‰ífii desek (cca 50 cm) by zavfiené retabulum mû-

homogenním. Na jednom pólu stojí zobrazení

jednodu‰e neve‰la.

fiilo do ‰ífiky kolem dvou a pfii otevfiení kolem ãtyfi

sv. Barbor y, které vychází z malby 60. let, a na

34 KESNER Ladislav, cit. v pozn. 6; SCHULTES, Lothar,

metrÛ. Jednalo by se tedy o skuteãnû monumen-

druhém sv. AneÏky, které jiÏ zãásti reflektuje aktu-

2002, cit. v pozn. 6.

tální oltáfiní nástavec.

33

ální malbu 80. let 14. století.

37

Vnitfiní polarita

33 Pfii sv˘ch rozmûrech by se do presbytáfie hradní kaple

35 PE·INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6; T˘Ï, 1971, cit.

V glose se zastavme u slohové stránky obrazÛ.

souboru je ov‰em zdánlivá. Ona nehomogennost

v pozn. 6; SUCKALE, Robert, cit. v pozn. 6.

Nûktefií badatelé její interpretaci pfiíli‰ pfiizpÛsobili

se t˘ká charakteru slohu maleb retabula. V‰echny

36 SUCKALE, Robert, cit. v pozn. 6.

apriornímu a neudrÏitelnému ztotoÏnûní desek

postavy v sobû totiÏ snoubí jak rané v˘chodisko

37 K tomu velmi inspirativnû PE·INA, Jaroslav, 1970, cit.

malífie v malbû 60. a 70. let, tak pouãení pokroãi-

v pozn. 6.

s mariánsk˘m oltáfiem z roku 1368.

34

Nejlépe slo-

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e

437

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 438

generace malífiÛ, ktefií tvofiili na hradû Karl‰tejnû.

nûj‰ího následníka skvûlého votivního deskového

PfiipomeÀme, Ïe s Karl‰tejnem spojen˘ Mistr

obrazu Jana Oãka z Vla‰imi,

Theodorik, familiaris Karla IV., stanul po dokonãe-

vû vyrÛstá z „karl‰tejnské“ dvorské tvorby 60. let,

ní prací v 60. letech na Hradû v ãele praÏského

svou povahou jiÏ anticipuje nûkteré principy krás-

malífiského bratrstva, a do té doby dvorsk˘ sloh

ného slohu 80. let 14. století. ·ternbersk˘ oltáfi

tak pfiirozenû expandoval do palety celé generace

naproti tomu uÏ zjevné pouãení touto pokroãilej‰í

umûlcÛ. V rÛzn˘ch kvalitativních polohách se po-

tvorbou vykazuje a sv˘m zpÛsobem tuto tvorbu

sléze stal víceménû normou a také základem ke

„imituje“. Není tedy – na rozdíl od votivního obrazu

slohové variabilitû následujících desetiletí (mini-

Jana Oãka z Vla‰imi – dílem slohové promûny, ale

málnû v nástûnné malbû). Typy a motivy ‰ífiené

v rámci konstruktu v˘voje dílem statick˘m, které

pfiedev‰ím vzorníky se tak nutnû dostaly – patrnû

ilustruje, jak právû aktuální a módní sloh vstupo-

skrze vazby kanovníkÛ a patronÛ kanonie k praÏ-

val do ‰ir‰ího povûdomí a do palety nedvorsk˘ch

skému dvorskému okruhu, a tedy i k aktuálnímu

malífiÛ.

41

kter˘ aãkoliv sloho-

slohu – do tvorby malífie ·ternberského oltáfie. Takfika pfiesnou citací ãi variantou je kupfiíkladu zobrazení beránka v rukou sv. AneÏky, které opakuje

■ Poznámky

kompoziãní schéma beránka v rukou sv. Jana Kfiti-

38 Robert SUCKALE, cit. v pozn. 6. Za nezi‰tné poskyt-

tele a sv. AneÏky na deskov˘ch obrazech z kaple

nutí soukrom˘ch fotografií desek z Lince, které jsou ulo-

sv. KfiíÏe na Karl‰tejnû (inv. ã. KA 3671, KA

Ïeny v depozitáfii muzea v Linci, a za ãetné pfiátelské roz-

3743). Duktus jeho srsti je pak identick˘ s vlnou

hovory nad mnoÏstvím obrazového materiálu mnohokrát

Obr. 10. Karl‰tejn (okr. Beroun), kaple sv. KfiíÏe, první

eucharistického Beránka na deskovém obrazu

dûkuji Janu Klípovi.

polovina 60. let 14. století, inv. ã. KA 3743, Mistr Theo-

z vrcholu západní stûny kaple (inv. ã. KA 3711).

39 SloÏit˘ vztah center Prahy a Vídnû zde pro obsaÏnost,

dorik – dílna, deskov˘ obraz se sv. AneÏkou. Reprofoto

V pfiíkladech a následném detailním rozboru by-

stránkové omezení pfiíspûvku a nakonec i pro irelevant-

z FAJT Jifií (ed.). Magister Theodoricus. Dvorní malífi cí-

chom mohli pokraãovat dál.

nost k vlastnímu pfiedmûtu ·ternberského oltáfie vyne-

10

Právû toto „karl‰tejnské“ v˘chodisko, tento fun-

chávám s odkazy na nesmírnû bohatou literaturu k téma-

dament celé v˘tvarné formulace, zásadnû odli‰uje

tu, napfiíklad HOMOLKA, Jaromír. Prag-Wien um 1400;

desky ·ternberského oltáfie od zmínûn˘ch desko-

Einige Bemerkungen. In KESNER, Ladislav (ed.). VídeÀ-

gury pod draperií, ale jejich postoj je urãen toliko

v˘ch obrazÛ z Lince, které vnímá Robert Suckale

ská gotika. Sochy, sklomalby a architektonická plastika

typizovan˘m esovit˘m prohnutím. Tomu odpovídá

jako pfiíbuzné a vznik obou souborÛ situuje do jiÏ-

z dómu sv. ·tûpána ve Vídni (kat. v˘stavy). Wien-Praha :

safie Karla IV. (kat. v˘stavy). Praha : Národní galerie, 1997, s. 433. ISBN 80-7035-163-2.

38

i pojetí draperie, které pfiedev‰ím v postavû

ních âech.

Malba lineck˘ch svûtic (sv. Katefiiny

Museen der Stadt Wien – Národní galerie v Praze, 1991,

sv. AneÏky uÏ zãásti reflektuje historizující kaligra-

a sv. Doroty) ov‰em vyrÛstá ve svém jádru z odli‰-

s. 18–26; KLÍPA, Jan. Prague and Vienna in the First Third

fické tendence 80. let, které ale jak sv˘m jádrem

n˘ch vídeÀsk˘ch kofienÛ, z tvorby spojené s tam-

of the 15th Century; Contacts and Parallels. In JARO·O-

(rytmika), tak svou formou (hloubka záhybÛ, stíny,

ním svato‰tûpánsk˘m dómem.

Namísto „theo-

VÁ, Markéta; KUTHAN, Jifií et al. Prag und die großen Kul-

kontrasty) zÛstávají nepochopené. Konkrétnû

dorikovského“ objemu a mûkk˘ch pfiechodÛ, které

turzentren Europas in der Zeit der Luxemburger

mûkká modelace záhybÛ jednoznaãnû poukazuje

jsou základnou ·ternberského oltáfie, vstupuje do

(1310–1437); Prague and Great Cultural Centres of Euro-

k primárním v˘tvarn˘m kofienÛm malífie v 70. le-

hry dlouhá prÛbûÏná vertikála spadající linie plá‰-

pe in the Luxembourgeois Period (1310–1437) (=Opera

tech 14. století. Îe malífi samovolnû nepfiedjímal

tû a zhu‰tûné drobné mísovité záhyby pod boky.

Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae

novûj‰í tvorbu, ale Ïe se ji snaÏil aktivnû – byÈ tro-

Místo „realistické“ plnosti vystupuje gotická ma-

Pragensis. Historia et historia artium vol. IX). Praha : Tog-

chu eklektick˘m zpÛsobem – reflektovat, dosvûd-

n˘ra (sv. Katefiina), jejíÏ pÛvod, pochopitelnû ve vy-

ga, 2008, 375–393. ISBN 978-80-87258-10-1.

ãuje zjevná slohová disproporce spodní a horní

tfiíbenûj‰í kvalitû, lze hledat na sochách Karla IV.

40 Pozoruhodné je v tomto smûru srovnání sv. Doroty

partie tûla, mezi de facto statick˘m kubusem a na

a Blanky z Valois z Vysoké vûÏe svato‰tûpánského

s malbou sv. Katefiiny na takzvané Zlatokorunské desce

nûj posazenou diagonálou oválného bfií‰ka a cel-

dómu (1360–1365). K je‰tû star‰í tradici pouka-

(Hluboká nad Vltavou, Al‰ova jihoãeská galerie, pfied

kovû jemnûj‰ích, Ïivûj‰ích a otevfienûj‰ích tvarÛ.

zuje malba sv. Doroty.

40

39

Zajímav˘ je v tomto smû-

1360) – zvlá‰tû taÏení ‰atu od kolene volné nohy a cha-

Základním metodologick˘m pravidlem formálnû-

ru detail pletení jejího ko‰íku, kter ˘ je shodn˘

rakter mûkk˘ch záhybÛ roucha. Malba b˘vá v literatufie

-slohové anal˘zy v dûjinách umûní je dílo datovat

s pletením ko‰íku dílensky star‰í sochy sv. Doroty

místy rozpornû hodnocena, na jedné stranû jako dílo kva-

podle nejmlad‰ích slohov˘ch komponent. K pokro-

z Vysoké vûÏe (1340–1345). Desky ze ·ternberka

litní a na druhé jako dílo spí‰e provinãní. Deska pravdû-

ãilému pouãení malífie ukazuje jednak obecnû zde

a z Lince, vyrÛstající ze zcela odli‰n˘ch kofienÛ,

podobnû pfiedstavuje spojovací slohov˘ ãlánek mezi mal-

formulované zjemnûní tvarÛ, jednak místy snaha

nepfiímo snoubí pouze dílãí recepce tvorby Mistra

bou 40. let, ze které v jádru vychází, a aktuální malbou

o rytmickou kaligrafii draperie, které ukazují k tvor-

TfieboÀského oltáfie (to jest nejmlad‰í slohová

60. let 14. století, kterou sv˘m zjemnûním tvarÛ a barev-

bû sklonku 70. a 80. let 14. století. Zvlá‰È citeln˘

komponenta). V obou pfiípadech v‰ak zÛstala jeho

ností jiÏ reflektuje. Pro svÛj charakter tedy sloh díla mÛÏe

je vliv pokroãilej‰í malby v pojetí hlav, tváfií a mód-

tvorba ve své radikalitû a jádru slohového posunu

b˘t oznaãen jako pfiechodn˘. S odkazy na literaturu k to-

nû sãesan˘ch kadefií svûtic, které musíme v na-

nepochopená. Jako takové nám v˘znamnû roz‰ifiu-

mu RULÍ·EK, Hynek. Gotické umûní v jiÏních âechách;

‰em prostfiedí spojit s vlivem Mistra tfieboÀského

jí okruh otázek po dalekosáhlém vlivu v˘znamné-

Vybraná díla ze sbírek Al‰ovy jihoãeské galerie (kat. v˘-

oltáfie.

ho umûleckého anonyma.

stavy). Praha – Hluboká nad Vltavou : Národní galerie –

V˘chodisko malífie desek ze ·ternberka je v‰ak

·ternbersk˘ oltáfi lze chápat v na‰em konstruk-

star‰í, hluboce spojené s tvorbou zakladatelské

tu dûjin umûní jako mlad‰ího a kvalitativnû skrom-

438

Al‰ova jihoãeská galerie, 1989, s. 39–41. ISBN 807035-012-X.

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e

mastr_06_11.qxd

13.12.2011

13:45

Stránka 439

âtvefiici obrazÛ ze ·ternberka tedy mÛÏeme

chápat v dan˘ch historick˘ch a funkãních souvis-

Recentní interpretace se sice snaÏí dekonstruovat stará

v mírném historickém zjednodu‰ení oznaãit za ob-

lostech a pfiispívat poté k jejich zviditelnûní v ‰iro-

interpretaãní schémata dûjin umûní, ale sv˘m apriorním

razy r yze bohemikální. PÛvodnû tvofiily rozmûrné

kém slova smyslu. Úkolem by proto mûla b˘t pfiiro-

a úzce vymezen˘m pohledem nenabízí adekvátní a dlou-

oltáfiní retabulum, jehoÏ mariánská ikonografie na-

zená snaha aktivnû vstupovat do multioborového

hodobû udrÏitelnou alternativu. Zatímco „hegelovsky“ la-

znaãuje, Ïe skuteãnû mohlo pocházet z tamního

pléna, a tedy i v ãilou komunikaci a spolupráci

dûné imanentní chápání slohu radikálnû odmítá a inspira-

klá‰tera augustiniánÛ kanovníkÛ. Rozmûry rekon-

s akademick˘mi historiky umûní, coÏ se, jistû ne-

tivnû upfiednostÀuje osobitost objednavatele, umûlecká

struovaného retabula umístûní do hradní kaple

jen v mém pohledu, v souãasné dobû místy vytrá-

osobitost umûlce se ztrácí. Umûlce se tato interpretace

Slohov˘ rozbor maleb nám nedo-

cí. Nemûli bychom totiÏ zapomínat, Ïe se v na‰em

nejednou snaÏí vytrhnout ze stfiedovûké anonymity,

voluje obrazy ztotoÏnit s onou zmínkou o marián-

prostfiedí památková péãe konstituovala na poli

ov‰em v pfiehnané snaze o ztotoÏnûní s konkrétním pra-

ském oltáfii z roku 1368 a asi nelze ani pfiedpo-

umûlecké historie a právû její pohled je – byÈ mís-

meny zmínûn˘m jménem. Místo tvÛrãí potence malífiÛ

kládat jejich objednávku Albertem ze ·ternberka

ty tfieba více historick˘ a spekulativní neÏ památ-

a jejich tvÛrãích kontaktÛ tak zdÛrazÀuje klíãovou roli ob-

(† 1380). Vzhledem k vazbám mezi jednotliv˘mi

káfisky „praktick˘“ – pro vlastní památkovou teorii

jednavatele, zvlá‰tû císafie, v jehoÏ rukou se ona (dekon-

sestersk˘mi kanoniemi a jejich matefiskou kanonií

alfou i omegou. Rezignací na poznání památkové-

struující) marginalizace slohu na konkrétní umûlce jakoby

v Roudnici nad Labem a moÏn˘m vûdom˘m v˘cho-

ho fondu v jeho ‰ífii (oborové, metodologické i ma-

opût skládá v jeden homogenní „sloh“, tentokrát v‰ak uÏ

diskem architektonické koncepce klá‰terního kos-

teriální) a upozaìováním nûkter˘ch specializova-

nesvázan˘ svou dûjinnou imanencí, ale panovníkov˘m v˘-

tela ve ·ternberku z koncepce soudobého kostela

n˘ch pohledÛ tak bohuÏel ãiníme.

v Tfieboni jsme oprávnûni pfienést analogick˘ prin-

Studie byla vytvofiena v rámci v˘zkumného zámû-

císafisk˘ „sloh“ se pak stává tím, k ãemu se buì pozitiv-

cip nápodoby i na probírané retabulum. Nabízí se

ru MK âR ã. MK07503233302 Odborné poznává-

nû, nebo negativnû vymezují císafi‰tí milci, ãi oponenti.

pfiedpoklad, Ïe si ho augustiniáni nechali bûhem

ní, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence

Aãkoliv je pak v interpretaci sice prostor na ikonografická

80. let 14. století vyzdobit po zpÛsobu – a tedy

movitého kulturního dûdictví, identifikace statkÛ,

specifika rÛzn˘ch objednavatelsk˘ch prostfiedí, jiÏ nezb˘-

v moderním slohu –, jak˘m krátce pfied tím tvofiil pro

které mohou b˘t chránûny, v˘zkum metod presen-

vá jin˘ neÏ reprezentaãnû-deklaraãní prostor pro r yze

tace kulturních hodnot památkového fondu.

umûlecká specifika tûchto prostfiedí (napfiíklad panovník,

zcela vyluãují.

42

tfieboÀskou kanonii Mistr tfieboÀsk˘.

43

Ten, zfiejmû

48

pod patronátem praÏského arcibiskupa, pracoval

bûrem a státnickou politikou a reprezentací. Takto pojat˘

arcibiskup, stát, církev), která mohla zamûstnávat rÛzné

i pro matefiskou roudnickou kanonii. Souvislost

■ Poznámky

umûlce. Vlastní estetické kvality, módní trendy, tradici

·ternberského oltáfie s dvojící zmínûn˘ch desko-

41 Pfiívlastkem „skvûl˘“ nechci dílo kvalitativnû komparo-

a nakonec i variabilitu umûlcÛ jako by nahradilo jediné

v˘ch obrazÛ z Lince je dána nepfiímo dalekosáhl˘m

vat s prvotfiídními díly z kaple sv. KfiíÏe na Karl‰tejnû ani

mûfiítko, kter˘m je právû panovníkova a z ní k niωím spo-

zakladatelsk˘m poãinem Mistra tfieboÀského a ne-

s následn˘mi prvotfiídními díly Mistra TfieboÀského oltáfie.

leãensk˘m stupÀÛm odvozená reprezentace.

lze mezi nimi hledat pfiímûj‰í vazby. ·ternbersk˘ ol-

Kvalitativnû pfiece jen oproti nim skromnûj‰í votivní obraz

45 NáplÀ ãinnosti NPÚ jakoÏto vûdecko-v˘zkumné organi-

táfi nás v nepfiehlédnutelné kvalitû zpravuje o po-

Jana Oãka z Vla‰imi je v‰ak v dochovaném soudobém

zace je, ãi by spí‰ mûla b˘t v tomto smûru skuteãnû obo-

stupné stylové promûnû vlivem slohotvorn˘ch umûl-

fondu unikátem a jedineãn˘m dokladem toho, kam mlad-

rovû velmi ‰iroká, i kdyÏ rozhodnû nemá za úkol suplovat

cÛ, ktefií tvofií v˘vojové opory v na‰ich schématech

‰í generace malífiÛ z okolí praÏského dvora posouvaly slo-

rÛzné galerijní a muzejní instituce. Je pak na‰í povinností

dûjin umûní. ZároveÀ nabízí nové otázky a úhly po-

hov˘ základ malífiÛ star‰ích, jmenovitû Mistra Theodori-

o tom jednak hlasitû referovat i v ‰ir‰ím plénu (to jest

hledu ohlednû migrace slohu v opozici vÛãi recent-

ka. Dluhem vÛãi poznání onoho slohového posunu,

i na poli politické reality) a pfiedev‰ím si to uvûdomovat

nû propagované státnicko-dynastické interpretaci

generaãní v˘mûny umûlcÛ a jejich komunikace jsou dopo-

(viz text dále). To by pak v˘znamnû pfiispûlo nejen k vlast-

44

slohov˘ch kvalit v dané epo‰e.

sud detailnû neanalyzované nástûnné malby v praÏské

nímu poznání a nepfiímo záchranû památek, ale také

Závûrem je‰tû zopakujme, Ïe sbírky a mobiliáfie

katedrále, které nelze vnímat jako homogenní celek jedi-

k popularizaci památkového fondu, kter˘ není rozhodnû

státních hradÛ a zámkÛ ukr˘vají opravdové skvos-

ného malífie, jmenovitû prameny doloÏitelného Mistra Os-

omezen jen na nemovité památky, jak se nejednou mÛÏe

ty umûní. Divák pak nenav‰tûvuje jejich expozice

valda, jemuÏ b˘vají vût‰inou badateli pfiipisovány.

vûci neznalému pozorovateli zdát.

jen coby jak˘si voyeur nahlíÏející do soukromí loÏ-

42 Mimo jiné v presbytáfii subtilní hradní kaple je ãasovû

46 Srovnej napfiíklad Dûjiny ãeského v˘tvarného umûní. Díl

nic, ale také coby zájemce o historii a zpÛsob nû-

témûfi soudobá nástûnná malba Zvûstování Pannû Marii

I/1. Praha : Academia, 1984; ROYT, Jan, cit. v pozn. 5. Ze

kdej‰ího Ïivota a souãasnû jako skuteãn˘ galerijní

(srovnej JOSEFÍK Jifií et al., cit. v pozn. 6, s. 243–255). Zvûs-

v‰ech dûl jmenujme kupfiíkladu Archu z Mühlhausenu (Stutt-

a muzejní náv‰tûvník. My mu v tomto kultivovaném

tování byl pak zasvûcen sousední augustiniánsk˘ kostel.

gart, Staatgalerie), která je ov‰em badatelsky nesmírnû

poznávání máme b˘t maximálnû nápomocní.

45

43 Nutno zde zmínit, Ïe provenienci TfieboÀského oltáfie

cenná sv˘m pevn˘m vroãením do roku 1385 a identifikova-

Expozice hradu ·ternberka byla známá pfiedev‰ím

v tfieboÀském augustiniánském kostele nedávno zãásti

n˘m a prameny dobfie dokumentovan˘m donátorem.

díky umûlecky mimofiádné so‰e takzvané ·tern-

zpochybnila KOLÁ¤OVÁ, Eva. TfieboÀsk˘ oltáfi : Dva retáb-

47 K tomu podrobnû ·TORKOVÁ, Mariana, cit. v pozn. 2.

berské madony (dnes Olomouc, Arcidiecezní mu-

ly TfieboÀského mistra. In Jihoãesk˘ sborník historick˘.

V pfiípadû stfiedovûk˘ch artefaktÛ: CHAMONIKOLA, Kalio-

zeum). Svou pozornost si ov‰em zaslouÏí i díky

2008–2009, ã. 77–78, s. 137–191. ISSN 0323-004X,

pi et al., cit. v pozn. 2.

·ternberskému oltáfii, kter˘ svou kvalitou pfiesa-

kdyÏ soubor obrazÛ takzvaného TfieboÀského oltáfie roz-

48 Tento trend se zãásti odráÏí v personální praxi NPÚ

huje mnohá díla, jeÏ v pfiehledov˘ch dûjinách umû-

dûlila na dvû skupiny, na dva oltáfiní nástavce, z nichÏ je-

a takfika absenci diskuse o koncepãním smûfiování ústavu

Vedle toho se

den byl urãen pro tfieboÀskou kanonii a druh˘ pro pous-

jednak na poli matefiského oboru dûjin umûní a dále v ‰ir-

ve sbírce nachází celá fiada nesmírnû zajímav˘ch

tevnick˘ kostel v Majdalenû u Tfiebonû. I kdyÏ se závûry

‰ím zamûstnaneckém plénu uvnitfi NPÚ. Detailnû nezain-

mlad‰ích stfiedovûk˘ch a renesanãních artefaktÛ,

badatelky nesouhlasím, nemûly by v pfiípadû platnosti

teresovanému se tak mÛÏe zdát, Ïe koncepce smûfiování

povût‰inou jiÏ zahraniãní provenience. I ty si beze-

Ïádn˘ dopad na pfiedkládanou hypotézu.

a personální strategie jako by byla víc neÏ odbornosti pod-

44 Zvlá‰tû FAJT, Jifií (ed.). Karel IV. císafi z BoÏí milosti :

fiízena módním PR strategiím a s tím ruku v ruce ãistû po-

Je potom povinností nás památkáfiÛ se nejen

Kultura a umûní za vlády LucemburkÛ 1310–1437 (kat.

litick˘m a mnohdy oboru neznal˘m direktivám, které sle-

starat o záchranu památek, ale také se snaÏit je

v˘stavy). Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1399-7.

dují toliko kvantifikaci ãasto nekvantifikovatelné ãinnosti.

ní na rozdíl od nûj bûÏnû figurují.

sporu na‰i pozornost zaslouÏí.

46

47

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r S K A L I C K ¯ / O p o m í j e n é d e s k o v é o b r a z y t z v. · t e r n b e r s k é h o o l t á fi e z h r a d n í k a p l e v moravském ·ternberku

439