Žijeme v době, která často člověku nedovoluje najít si prostor, aby se zastavil u věcí všedních, u takových, které nebývají podporovány reklamou či kampaní. V náporu, kterému býváme vystavováni, se může lehce stát, že nám unikají chvíle, kterými můžeme být obohaceni a posilněni. A přitom stačí jen několik okamžiků k zastavení se a malému zamyšlení. Jednou z takovýchto příležitostí může být i výstava malířských prací vězňů, vytvořených pro letošní Dny lidí dobré vůle, s podtitulem: “To je ta cesta, jděte po ní“. Oni jsou v situaci, kdy mají čas přemýšlet. Kdyby nad podstatnými věcmi přemýšleli dříve, bylo by možná všechno jinak. Návštěvníkům výstavy přeji prostor k moudrému zamyšlení a všem - jim i autorům vystavených děl - nalezení té pravé Cesty i vytrvalost k věrnému kráčení k cíli.
Jan Graubner Arcibiskup olomoucký a metropolita moravský
We live in a time that often does not allow a person to find a while to stop by common things, things that are not supported by advertisements or publicity. In the rush we are exposed to it may happen quite easily that we miss moments that can enrich and fortify us. And yet a few moments of paying attention and brief contemplation are often enough. One of such occasions can be also the exhibition of prisoners’ paintings created for The Days of the People of Goodwill - this year with the subtitle „This is the way, walk in it“. They are in situation when they have time for contemplation. If they thought about the important things a bit sooner everything might be different. I wish the visitors of the exhibition the space for wise contemplation and I hope that everybody – visitors and authors of the exhibited works – will find the right Path and endurance to walk in it.
Jan Graubner Archbishop of Olomouc and Moravian Metropolitan
Je to asi tak běžné, že člověk úspěšný, prosperující, výkonný a všestranně zdravý příliš nevnímá skryté polohy života, života v nemoci, nemohoucnosti a stáří, ale také života po osudové chybě, kterou se člověku podařilo nějak provést. Tvář z reklamních billboardů se usmívá a neví nic o bolesti a neúspěchu; možná také proto neví o obrovské opuštěnosti těch, kteří se nevejdou do předepsaných a všeobecně uznávaných kategorií. A neví ani o cestě k překonání samoty a bolesti, i životního kolapsu. Tu cestu vyšlapali kdysi věrní Boží svědkové, kteří poslechli Hospodinův hlas a vydali se poslušně směrem ke svobodě. Tou cestou šli učedníci Ježíšovi, kteří uvěřili v poslání svého Mistra; šli tudy posléze i Konstantin a Metoděj, díky nimž jsme pokročili směrem ke křesťanství jako národ, a rovněž i Mistr Jan, díky němuž jsme poznali tíhu rozhodování pro pravdu. A mnozí další, i naši praotcové a pramáti, dědové a babičky, otcové a matky, postě ti, kteří spoluvytvářejí naši minulost. Za ní nemůžeme, ta je daná. Naštěstí ji nemůžeme pokroutit. Můžeme však na ni zapomenout a dělat, že nebyla. Byla, a několikadenní velehradská slavnost je vedena snahou tuto minulost víry našemu národu připomenout. A názorně rovněž ukázat, že jde o dědictví, které může pomoci člověka obnovit. Práce odsouzených, na které se díváme, mají jedno společné: vznikly jako odpověď na výzvu víry. Najednou ožívají dříve mrtvé pojmy, když na sebe berou dramatickou podobu. Vězte, že práce, jež vidíme kolem sebe, nepramení z kratochvíle, ale ze srdce dotčeného biblickou zvěstí. Kdysi věrozvěstové otevřeli perspektivu víry před národem do té doby barbarským. Stejně dnes proniká evangelium do vězení, aby vyrostly plody dobré vůle tam, kde dřív vládla vůle zlá. Jako křesťan věřím, že je to krůček k cíli, k tomu, aby se i v naší zemi uskutečňovala a naplňovala vůle Boží. Není současnost bez minulosti, tak zní motto velehradských slavností. Pro některé lidi v úzkosti může znít motto jinak: tíha jejich zpackané minulosti, životního propadu už tolik netáhne, protože jí překonala milost, nikoliv prezidentská, ale Boží. Není současnosti bez milosti. A za tuto změnu v dikci nemohou v první řadě vězeňští kaplani, ale za to může Ten nad námi. Díky mu za to.
Mgr. Bohdan Pivoňka Hlavní kaplan VS ČR (Z úvodního slova k výstavě obrazů vězňů Velehrad 2005)
It is probably a common thing that successful, blooming, potent and healthy person does not sense too intensely the hidden levels of life, life in disease, life in hospital, impotence and old age, as well as life after the fatal mistake. The face on billboard smiles and knows nothing about pain and failure; maybe therefore it knows nothing about the huge loneliness of those, who do not fit into the prescribed and generally accepted categories. It knows nothing about the way leading to the overcoming of loneliness, pain and life collapse. The faithful witnesses of God, who obeyed the voice of God and set out obediently to the freedom, trod out for us the way long time ago. This way walked the disciples of Jesus, who believed in the mission of their Master; in this way walked also Constantine and Methodus, thanks to whom we advanced to Christianity as a nation as well as master Jan, owing to whom we recognized the burden of decision for truth and many more of our ancestors, grandfathers and grandmothers, fathers and mothers, those who created our history. We are not responsible for it, it has been given. Fortunately we cannot misinterpret it. We can forget it and pretend it did not happen. It happened and the several days lasting celebration is lead by the afford to restore the history of faith in our nation and demonstrate that it is heritage that can help a person to reborn. The artworks of prisoners we are now contemplating have something in common – they were created as the answer to the appeal of faith. The long forgotten terms return to life having a more dramatic shape. The works we see around us do not arise from an amusement but from the heart struck by biblical message. Long time ago the missionaries opened the perspective of faith in front of nation until that time pagan. Analogously the evengel penetrates into penitentiaries to grow the fruit of goodwill where only evil reigned before. As a Christian I do believe that it is a step towards the aim – to accomplish and fulfill the will of God. There is no present without past, that is the motto of Velehrad celebrations. The motto may be different for some people in distress: the burden of their spoiled past, collapse of life is not such a burden any more because the mercy overcame it, not the presidential one, but that of God. There is no present without past. And this change in diction is not a credit of penitentiary chaplains but that of Him who is above us. Thank Him for it.
Mgr. Bohdan Pivoňka The main chaplain of the Czech Republic prison guard From the introduction to the exhibition of paintings of prisoners Velehrad 2005
„ a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: „To je ta cesta, jděte po ní“, ať budete chtít doprava nebo doleva“.( Iz 30, 21). Život člověka lze přirovnat k cestě, po které každý z nás putuje. Jsme do ní povoláni, vysláni, aniž bychom předem znali její podmínky i naše vlastní dispozice. Tato životní pouť přitom není nikdy jednoduchá a přímá. Dá se říci, že právě naopak. Mnohdy se totiž ocitáme v místech či situacích, které bychom si sami nikdy nezvolili, nikdy se pro ně nerozhodli. Často se stává, že nás po ní vedou jiní proti naší vůli. Že se všechny okolnosti staví proti nám. Že už nezbývá sil. Přesto – je třeba jít stále dál. Prorok Izajáš je hlasem svědomí svého národa. V dobách vnitřního úpadku i vnějšího ohrožení Izraele stojí pevně na straně Boží a zároveň i po boku svého lidu. Je výstrahou i oporou zároveň. Jeho zvolání: „To je ta cesta, jděte po ní“ bez možnosti už dalšího odbočení, sejití - znamená veliké zaslíbení a závazek ze strany Boží. V situaci, kdy mnozí viděli záchranu svého života v útěku a příklonu k falešným oporám, zaznívá jasný hlas. Do všeho zmatku a tápání přichází Slovo, o které je možno se opřít. Už skončila doba nejistoty. A po takovémto hlasu, který vede pevně a bezpečně po Cestě, touží každý bloudící poutník. Výstavou uměleckých prací vězňů chceme ukázat na jednu z mnoha podob hledání cesty, po níž tito lidé kráčejí. Každý z vystavených obrazů dává nahlédnout do vnitřního světa člověka, který na své cestě zabloudil, upadl, a vyhlíží kudy a jak jít dál. Takovéto hledání není vůbec jednoduché. Vždyť tu nejde pouze o naplňování a využití času, ale především o odkrývání zákoutí a hlubin lidské duše. Vyjádření touhy, ale i zklamaných nadějí. Tyto obrazy jsou pevné body, které dovolují zastavit se, nabrat trochu sil, odpočinout a jít dál. Skrze ně pak můžeme vidět do krajiny svého vlastního bytí novým pohledem. Vnímáme-li svůj život jako putování, potom si můžeme býti jisti, že vždycky se najde nějaká nová cesta, možnost řešení, schopnost pokračovat. Je třeba jen sebrat odvahu, nezůstat na místě, sáhnout hlouběji do vlastního nitra. A možná právě jedině tehdy objevíme na své životní cestě něco, co by nám jinak navždy zůstalo skryto: schopnost, talent nebo obdarování, kterým můžeme dodat odvahu a sílu druhým, těm, kteří putují vedle nás. Nechejme se obdarovat těmi, kteří svůj dar na své cestě objevili. My sami jim můžeme říci jen jediné: „ano, TO JE TA CESTA, JDĚTE PO NÍ“.
Mgr. Otto Broch Zástupce hlavního kaplana a kaplan ve Vazební věznici Olomouc
„Whether you turn to the right or to the left, your ears will hear a voice behind you, saying, „This is the way; walk in it.“ (Is 30, 21) Life of a person can be compared to a way that everyone of us has to walk. We are called to it and sent out without knowing conditions and our own dispositions. This life pilgrimage is never simple and straight. We find ourselves quite often in places and situations we would never choose for ourselves, we would never decide for them. It happens often that against our will other people lead us along this path, that everything is against us, that there is no strength left. Nevertheless – we must continue. Prophet Ezekiel is the voice of his nation’s conscience. He stands firmly by God’s side as well as by the side of his people in the time of an inner decline and external danger of Israel. He is the warning and support at the same time. His exclamation „This is the way; walk in it“ – without the possibility of other turn, departure - means great promise and assurance from God. In situation when many saw the rescue in an escape and attaching themselves toward the false supports, the clear voice sounds. Into the chaos and fumble enters the Word that you can rely on. The period of uncertainty is finished. Every future pilgrim longs for such a voice that leads firmly and securely along the way. By the exhibition of the prisoners’ artworks we want to point to one of many forms of finding the way this people walk in. Every of the exhibited paintings let us look inside the inner life of a person who got lost, fell and seeks which way to follow now. This search is not easy at all. After all it is not only about filling up and using time but mainly about revealing the corners and depths of human soul. Expression of a desire as well as disappointed hopes. These paintings are solid points that allow us to stop, draw some strength, relax and go on. Via them we can look into the area of our own existence from a new perpective. If we perceive our life as a pilgrimage than we can be sure that there is always some new way, solution and capability to continue. We just have to summon the courage, do not stay on one place, go deeper into one’s own heart. And maybe right then we will discover on our way of life something what would be otherwise forever hidden: ability, talent or blessing that we can give the others who walk along us the courage. Let those who found their gift along the way present us with it. We can just say: „yes, THIS IS THE WAY, WALK IN IT.“
Mgr. Otto Broch Deputy of main chaplain and a chaplain in custodial prison Olomouc
Jiří JANULÍK (Věznice Mírov / Mírov penitentiary)
„Já / Myself“
Jaroslav BŘEZINA (Věznice Mírov / Mírov penitentiary)
„Zamyšlení / Contemplation“
Jaroslav BŘEZINA (Věznice Mírov / Mírov penitentiary)
„Vyber si tu správnou / Choose the right one“
Miloslav POTIŠKA (Věznice Jiřice / Jiřice penitentiary)
„Službou ke světlu – Samaritán / To the light through the service - Samaritan“
Marek VIKTORA (Věznice Liberec / Liberec penitentiary)
„Noční můra / Nightmare“
Marek VIKTORA (Věznice Liberec / Liberec penitentiary)
„Vize budoucnosti / Vision of the future“
Pavol MOJŽÍŠ (Věznice Liberec / Liberec penitentiary)
„Klaun a cirkus / Clown and circus“
Marek BALÁŽ (Věznice Břeclav/ Břeclav penitentiary)
„Hříšník / Sinner“
Karel BLAŽEK (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Boží světlo / Divine light“
Václav MIKEŠ (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Fénix ASPEKTY / Phoenix - ASPECTS“
Jaroslav JANKOVSKÝ (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Podobenství / Parable“
Václav MIKEŠ (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Terorizmus / Terrorism“
Václav MIKEŠ (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Kaldejský průplav Kebar – Ezechiel / Kebar river - Ezekiel“
Milan SMIŠTÍK (Věznice Vinařice / Vinařice penitentiary)
Milan SMIŠTÍK (Věznice Vinařice / Vinařice penitentiary)
Dalibor MÍČKO (Věznice Vinařice / Vinařice penitentiary)
Marek BALÁŽ (Věznice Břeclav / Břeclav penitentiary)
„Dáma / Lady“
Radek SVOZIL (Věznice Karviná / Karviná penitentiary)
„Pieta / Pieta“
Petr MUDRUŇKA (Věznice Mírov / Mírov penitentiary)
„Cesta Betléma / Bethlehem“
Ilija SOSKIDA (Věznice Rýnovice / Rýnovice penitentiary)
„Cyril a Metoděj / Cyril a Methodus“
Miloslav POTIŠKA (Věznice Jiřice / Jiřice penitentiary)
„Cesta trpělivé modlitby / Path of a patient prayer“
Ján MADEJ (Věznice Valdice / Valdice penitentiary)
„Duše vraha / Soul of a murderer“
Dáša M (Vazební věznice Ostrava / Custodial prison Ostrava)
Renata (Vazební věznice Ostrava / Custodial prison Ostrava)
Jiří Josef TROMBÍK (Věznice Opava / Opava penitentiary)
„Nová cesta a třikrát uvězněný Ďábel / New path and three times imprisoned Devil“
Pavol MOJŽÍŠ (Věznice Liberec / Liberec penitentiary)
„Vesnice / Village“
Jiří ŠŤASTNÝ (Věznice Jiřice / Jiřice penitentiary)
„Cesta naděje / Path of hope“
Milan JAROSCH (Věznice Rýnovice / Rýnovice penitentiary)
„Cesta / Path“
Neznámý autor / Unknown author (Věznice Stráž pod Ralskem / Stráž pod Ralskem penitentiary)
„To je ta cesta, jděte po ní / This is the way, walk in it“
Jakub NAJMR (Věznice Stráž pod Ralskem / Stráž pod Ralskem penitentiary)
„Tvář / Face“
Generální partneři / General partners:
Hlavní partneři / Main partners:
Partneři / Partners:
Mediální partneři / Media partners:
nejčtenější regionální noviny
Zdravotní služba / Health care:
Zvláštní poděkování dárcům / Special acknowledgement to donors:
Produkce a organizace / Production and organisation:
Katalog vydal / Publisher: PETARDA PRODUCTION a.s. Autoři textu / Authors of the texts: Mons. Jan Graubner Mgr. Bohdan Pivoňka Mgr. Otto Broch Anglický překlad / Translation: Petra Hlaváčková Fotografie / Photography: Filip Kotek Grafická úprava / Graphic design: Studio 5, v.o.s. Tisk / Printed by: Hudec print
ISBN 80-239-7390-8