Na co se můžete těšit zítra?
55. ročník krajské soutěžní přehlídky amatérských divadel
7. 3. v 19.30 hod. Vzpomínky na vodě hraje DS Zmatkaři Dobronín
TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO
6. 3. 2016 | cena 5 Kč
Sponzoři a partneři Třešťského divadelního jara 2016:
OKO 4
Dnes hrajeme Předváděčka
Včerejší představení Madam Colombová zasahuje
Včerejší představení Ať žijí husité
Mediální partneři:
Vydalo: Město Třešť v nákladu 150 ks / Redakce OKA: TIC Třešť, Michaela Padrtová / Foto: Martin Čáp, archiv souborů Sazba, grafika: Zdeněk Hajn / Tisk: Tiskárna K&M Třešť 12
1
OKEM poroty:
„Když dramaturg nezasahuje!“ Madam Colombová zasahuje / DS Drdivadlo při TJ Sokol Telč / Jan Váchal Divadelní spolek DRDIVADLO z Telče zvolil k inscenování hru Jana Váchala „MADAM COLOMBOVÁ ZASAHUJE aneb Kam zmizel ten diamant?“. Tento text má bohatý a spletitý děj. „Hra, jejíž děj se odehrává na starém zámku v nejmenovaném anglickém hrabství, prvoplánově těží z obvyklých žánrových klišé, jako jsou mírně retardovaný lord, sarkastický komorník, zmatkující služebnictvo a na první pohled nic nechápající zámečtí hosté. Zdánlivě obvyklé schéma je však absurdně rozehráno v dialozích jednotlivých postav. Přestože se nikdo ze zúčastněných nechová zcela normálně, nakonec se přece jen rafinovaná loupež vyřeší.
bývám činohrou. Operetu musím dát až na třetí místo, protože v té velké nabídce operet jsou kusy, které jsou problematické z hlediska inscenovaní, jsou tzv. vyčpělé. Ale pořád existují opravdové perly operetního repertoáru, např. Mam'zelle Nitouche, Polská krev apod. A tam já vidím příležitosti jak pro divadelníky, tak pro zpěváky nebo inscenátory… Ale jak říkám, když jste se mě ptala, co jsem zač, tak preferuji činohru. Jaké představení Vás v poslední době nejvíce zaujalo? Jezdím po celé republice, a teď mě můžete podezřívat z patriotismu, ale to nejlepší jsem viděl u nás doma v Ostravě. Ale že to není patriotismus, o tom svědčí ocenění inscenace Slyšení. Je to hra Tomáše Vůjtka o Adolfu Eichmannovi, která dostala cenu v soutěži divadelní kritiky za nejlepší inscenaci roku. Představitel hlavní role Marek Cisovský dostal cenu za nejlepší herecký výkon roku a divadlo Aréna bylo vyhlášeno jako nejlepší divadlo roku. Takže jak vidíte, jsem Ostravák, jsem patriot, ale opírám to o fakta. Dá se podle Vás vůbec srovnávat profesionální a ochotnické divadlo? Srovnávat je kvalitativně vůbec nelze. Existují totiž inscenace, které jsou v provedení některých neprofesionálních divadelníků kvalitnější než těch profesionálních. Ochotníci to mají horší v tom ohledu, že divadlu musí věnovat svůj volný čas, profesionálové mohou svou práci dělat v pracovní době. Na druhou stranu to, že to dělají ve volném čase, ochotníkům umožňuje jejich nadšení a entusiasmus. Často bývám svědkem mnohem větší energie z pobytu na jevišti u ochotníků než u profíků.
Lord Ham-milk-ton zakoupí vzácný diamant zvaný Růžový ptakopysk a odveze ho na své panství. Hned druhý den je ale vzácný kámen ukraden. Lord se rozhodne na svoje panství pozvat všechny světové detektivy, aby případ vyřešili. Pozvání však nakonec přijme pouze poručík Colombo, ze kterého se ovšem po příjezdu vyklube madam Colombová. Jejím svérázným průvodcem po realitě života na zámku je komorník James. Podezřelých je mnoho, od lady Ham-milk-tonové přes lordovy milenky, zámecké služebnictvo, včetně v každé správné detektivce vždy podezře2
Co je podle Vás největším problémem ochotnických souborů? Je to schopnost fixovat situaci. To je výsada profesionálů, kteří to umí. Postavíte inscenaci a pak ji hrajete: poprvé, podruhé, potřetí… V podstatě by měla být ta představení stejná ve stavbě a lišit by se měla třeba jen v momentální indispozici některých herců nebo kvůli drobným problémům. Ale jevištní tvar by měl být už stálý. A to je největší problém amatérských divadelníků. Oni to pořád předělávají. Jednou jsem byl podepsán pod nominací jednoho souboru na národní přehlídku, kde jsem seděl v porotě. Teď se odehrálo představení a kolegové mi řekli: „Láďo, to jsi sem poslal ty?“ A já jsem jim řekl: „Víte, já jsem také zaskočen. Já jsem sem poslal něco, co se stejně jmenuje a co hraje stejný soubor, ale co vypadalo úplně jinak.“ Byly úplně jiné kostýmy, jiné líčení, jiná scéna a dokonce i jiné obsazení. A to už se prostě nemá dělat.
Hlasujte pro TDJ ve Zlaté jeřabině 2015 na www.kr-vysocina.cz/pocinroku 11
Předseda poroty Ladislav Vrchovský:
Velké příležitosti vidím pro divadelníky stále ještě v operetě Třešťské divadelní jaro je už po několik let spjato se jménem divadelního publicisty a kritika Ladislava Vrchovského. Ten pravidelně usedá v čele festivalové poroty. V našem krátkém rozhovoru prozradil mimo jiné, jaký divadelní žánr má osobně nejradši, nebo s jakým problémem bojují některé ochotnické soubory. Zasedáte v porotách několika festivalů. Jak si Třešťské divadelní jaro vede ve srovnání s ostatními podobnými přehlídkami? Co do přípravy festivalu a organizační stránky je Třešť na čele přehlídek, protože tady má takový dámský spolek, který si říká „dream team“, a proto sem rád jezdím. Postarat se o přehlídku umí jako málokdo. Co se týká úrovně přehlídky, ta je rok od roku odlišná. To neovlivní ani organizátoři. Vždycky, když sem jedu, mám takovou naději, že bychom mohli něco nominovat do národních přehlídek. Třešťské divadelní jaro projevilo dokonce takovou ambici, že by chtělo být postupovou přehlídkou do tří národních přehlídek. Propozice jsou v těchto případech odlišné a docela náročné na počet soutěžních představení, který je nutný k tomu, aby porota mohla nominovat. Pokud by se ta ambice naplnila, udělala by z Třešťského divadelního jara jediný festival v republice, který má možnost nominovat na dvě národní přehlídky. Do Rakovníka se jenom doporučuje. Je to velká ambice a já přeji Třešti, aby se jí to podařilo naplnit. Takže myslíte, že ten potenciál tady ještě nějaký je? Ano, určitě. Musím ale říct, že je mi třeba líto, že ze Stonařova, kde je výborný soubor, pojedou tento rok ochotníci soutěžit jinam. To je, myslím, škoda. Vždycky jsem se na ně těšil, protože mají výborné zpěváky. Soubor inklinuje k hudebnímu divadlu toho staršího typu – má rád operetu. To dnes úplně chybí. Opereta je žánr, který je neprávem podceňován. Rád bych se s nimi zase jednou v Třešti setkal. Jaký jste jako divadelní divák? Co preferujete? Ze všech divadelních žánrů mám rád ten, kterému rozumím nejméně a o kterém nepíšu. A to je opera. Na tu chodím nejraději ze všech žánrů. Profesně se ale za10
lého zahradníka, až po náhodně přítomnou redaktorku významného společenského časopisu Pamelu Pulicerovou. Do případu vstupuje i místní nepříliš duchaplný konstábl Crashman. Děj se odehrává jako klasická detektivka, kdy madam Colombová pátrá, kde se dá, vyslýchá všechny podezřelé a vyhodnocuje jednotlivé důkazy. Děj komplikuje fakt, že jeden z podezřelých diamant skutečně ukradl, další dva se jen domnívají, že ho ukradli, a ostatní nemají vůbec žádné alibi. Nebyla by to ovšem madam Colombová, kdyby ji to zmátlo. Závěrečné odhalení pachatele za přítomnosti všech podezřelých v jedné místnosti je klasikou anglických detektivek.“ Tolik ze synopse k této hře. Jak sami vidíte, tak už děj sám je značně překombinovaný a často nastavovaný. Neustálé navršování dějových faktů celou, už tak nepřehlednou předlohu ještě více zamlžuje. Je totiž ještě navíc doprovázeno neutuchajícím proudem „hlášek“, které přinášejí další a další motivy, jež nejsou v textu systematicky řazeny. Myslím, že jde ze strany autora o záměr, kdy si nemůže pomoci nebýt za každou cenu vtipný, a samozřejmě tím zakrývá zoufalou dramatickou kvalitu textu. Bohužel Drdivadlo z Telče předloze uvěřilo a zvolilo si ji k i inscenování. Ale i přes čistou režijní organizaci herců na jevišti a vkusný a poctivý herecký projev souboru se nepodařilo zakrýt neduhy a nešvary tohoto „facebookově“ napsaného dílka, které rozhodně není ani dobrou parodií, a ani avizovanou dobrou detektivní komedií. Nicméně vnímáme tuto inscenaci souboru jako startovní a těšíme se na jeho další tvůrčí počiny, které by měly vyrůst z dobře zvoleného textu, tj. „vše začíná dramaturgií“. Přejeme šťastnou ruku! Za porotu Jaromír Hruška
Co na to diváci?
Dneska se mi představení moc líbilo. Určitě se mi líbilo víc než včerejší kus. Moc se mi líbil humor, který použili. Bylo to úžasné. Moc se mi líbil komorník. Ten byl úžasný a hrál perfektně. Mně se líbil hlavně komorník a pak se mi taky líbila Zuzka, která hrála zlodějku. Líbilo se mi, jak to bylo vtipné. To bych hodnotil určitě hodně pozitivně. Mohlo to být ale klidně delší. My jsme spokojení. Moc se nám to líbilo. Strašně se nám líbil James a paní Colombová.
3
OKEM poroty:
OKO představuje hru:
Odvážnému štěstí přeje!!!
Předváděčka
Ať žijí husité / Divadlo Kapota Tábor / Kateřina Pokorná
OS Včelinec, Zhoř / Martin Volf tragikomedie / 105 min. s přestávkou
Divadelní soubor Kapota Tábor se totiž nelopotí s pročítáním a hledáním již napsaného, ale pilně studuje nové a svěží texty autorky a režisérky Kateřiny Pokorné. Ať žijí husité je kus, který ambiciózně naznačuje a trefně naťukává mnoho témat. Národ český se nejvíce baví, když je mu nejhůř, tedy aspoň se to říká a autorka to asi taky někde slyšela, protože fórky nepostrádaly kontext a přirozeně místy i lehce sarkasticky vycházely ze situací v ději. Potřeba se vyjádřit a vyvolat otázky je tu velmi patrná a je skvělé, podle reakcí publika, že divák pochopil, uchopil a domů odešel se svým otazníkem.
Autor Martin Volf zvolil psychologicko-komediální žánr a ve hře Předváděčka ukazuje, co lze vidět na známých prodejních předváděcích zájezdech. Touto hrou varuje hlavně důvěřivé seniory před psychologicky vychytralou manipulací prodejců, jejich nátlakem na ně, lží, ponižováním a také před nákupy předraženého zboží emočně labilními důchodci, kteří špatně odhadují rizika. Do děje hry zasahuje postava mladíka Rendy, jemuž rodiče financují jeho nepovedené pracovní pokusy, a on vždy jen čeká s nataženou rukou. Rozvíjející se rodinné vztahy k synovi jsou jiné u otce a jiné u jeho milující matky. V druhém dějství hry se Renda stává prodejcem na prezentačních akcích a diváci mají možnost vidět vychytralé praktiky z jiného úhlu pohledu. A jak toto vše nakonec dopadne, se dozvíte.
Slovní rovina s akcí si tady příjemně podávala ruce, jen technické provedení malinko místy brzdilo a překáželo v příjemném užití si tématu i v zábavné rovině. Po lehce rozpačité a pomalejší expozici jsme byli svižně provedeni jednotlivými patry politiky a správy veřejné a dostali jsme se až tam ano až tam, kde všechny pobavil i udivil imitátorský výkon našeho nejvyššího. Byl precizní, decentní, nedehonestující a dokonale otevřený. „Duch doby, duch zákona,“ to není nic proti postavě ducha Leontýnky, která provlávala představením napříč úřady, politickým 4
9
OKO zaostřuje na:
OS Včelinec, Zhoř
Ochotnický spolek Včelinec Zhoř byl založen v roce 2011, aby navázal na tradi- Soubor se ve své tvorbě zaměřuje ce ochotnického divadla ve Zhoři. Všich- především na současné hry ni členové souboru zde začali působit bez českých autorů. předchozích zkušeností z ochotnického divadla kromě školních, příp. studentských divadel. Režisér Jiří Kučera absolvoval seminář ochotnické divadelní režie ve Stonařově s Michaelem Junáškem. Hra Předváděčka je třetí hrou, kterou soubor uvádí. Předchozími hrami byla komedie Podhorský Penzion autora Lumíra Kubátka a trampský muzikál Oregon autora Vladimíra Soukupa. Uvedené hry byly reprízovány patnáctkrát, resp. osmnáctkrát v bližším okolí mateřské scény, víceméně na území okresu Jihlava. Soubor se s oběma hrami zúčastnil přehlídek Divadelní Přibyslav a Kamenické kulturní jaro.
spektrem i dějem. Užili jsme si několik propracovaných a hodně vypovídajících situací. Nikdo nepochyboval o její existenci, tedy neexistenci. Samostatnou kapitolou je jazyk celé hry. Použití jadrné staročeštiny s výrazy mnohovýznamovými a nosnými v kontrastu s jazykem současným, který pohubek (odposlechnuto od bratra Žižky jako pohlavek či facka) mnohdy dostává, bylo velmi osvěžující. A bylo by ještě větší, kdyby se neslo precizně a klidně i hyperkorektně celým divadlem. No jen si nahlas řekněte třeba „Prdni v roh“ nebo „Za pléšku nestojíš“. Za zmínku rozhodně stojí i použitá hudba a zpěvy. Uhlíř funguje sám o sobě, ale tady v podobě klipů, které vtipně posunovaly cestování dějem nebo popisovali proces čerpání dotací, dostal i příjemnou kódu. Živé zpívání je na divadle nejvíc, ale v tomto případě by vůbec nerušil nosnější studiový základ s linkou jak pro potěchu ucha divákova, tak v rámci úspory práce foniatrů členů souboru. Kapota Tábor opět dokázala, že má pod kapotou nejednoho koně a tímto se s díky, se srdečným pozdravem, ve vší úctě a veleváženě těšíme na další kus. Za porotu Alena Veliká
8
Co na to diváci? Byla to taková prvoplánová oddychovka, která neurazila, ale ani nepřekvapila. Na pobavení diváka dobrý. Letos jsme na divadelním jaře poprvé, takže jsme nevěděli, co můžeme od amatérských divadelníků čekat a musíme říct, že na poprvé to bylo dobré. Bavili jsme se. Ačkoliv jsem se nakonec docela bavila, musím říct, že jsem od představení čekala trochu víc. Celkový dojem je ale dobrý. Skřítci byli super! Byli velmi kreativní Písničky autorské dvojice Svěrák-Uhlíř, ať už v jakémkoliv provedení, fungují i po letech. Hra měla obrovské ambice pobavit diváka, moc mě to bavilo. 5
Rozhovor s Kateřinou Pokornou, režisérkou hry Ať žijí husité:
Samotnou mě překvapilo, že z „Husitů“ nakonec vznikla politická satira Kateřina Pokorná je profesionální herečka s dlouholetou praxí, režisérka a autorka divadelních her. Před necelými třemi lety založila v Táboře své vlastní divadlo, které dostalo název Kapota (KAteřina POkorná TÁbor). V Třešti se herci představili už loni s komedií Stvoření světa. Letos k nám přivezli divadelní hru Ať žijí husité. Zkuste na začátek charakterizovat váš soubor. Jací jste? V první řadě musím říct, že jsme úplně báječná parta, která se tam vytříbila za dva roky. To je podle mě to číslo 1. Navíc v tuto chvíli, protože děláme autorské divadlo, píšu lidem věci na tělo. Takže vždy si hlídáme to, pokud si jeden herec nezahrál v minulé hře, aby si zahrál v té příští. Zároveň to celé stavíme na tom, že máme mezi sebou báječné vztahy. Když má třeba někdo nějaký životní problém, tak ho ostatní podrží. A to je, myslím, základ pro to, abychom mohli tvořit. Vaše divadlo funguje třetím rokem. Jaký jste měla impuls k jeho založení? Všechno to začalo tím, že jsem v roce 2011 založila u nás na vsi v Mladé Vožici divadelní soubor Voživot. Na zkušenosti to bylo dobré, ale chtěla jsem to zkusit ve městě, protože vnímám, že ti lidi jsou ve městě jiní. Rozhodla jsem se tedy, že divadlo založím v Táboře. Ale protože jsem tam byla jako taková naplavenina a nikoho jsem neznala, vytiskla jsem letáčky s výzvou, ať přijdou zájemci na herecké kurzy. Původně jsem si myslela, že se budou hlásit jenom děti. Ale oni se hlásili ve velkém i dospělí. Takže ve finále se to vytříbilo tak, že ve spolku do roka žádné děti nebyly, a začali chodit hlavně dospělí. Na začátku nás bylo snad čtyřicet, pak to různě odpadalo a teď nás je okolo osmnácti. Nicméně už se nám začíná dělat to pevné jádro. Jaké ty začátky divadla byly? Musím říct, že to od začátku byli všechno lidi z ulice, kteří v životě nestáli na jevišti. Napřed jsem je chtěla poznat a naučit je nějaké základy, protože hodit je rovnou na jeviště je nesmysl. Bylo důležité je naučit mluvit, chodit atd. Napřed jsme jenom tak blbnuli, hráli jsme etudy a teprve potom jsem pro ně začala psát kon6
krétní věci, abych věděla, kdo je čeho schopný. První hru jsme zkoušeli půl roku, ale faktem je, že běžně ji připravujeme rok. Dřív jsme se rozdělili na dvě půlky a každá zkoušela jednu hru. Časem jsme ale přišli na to, že nám chybí trénink. Náš systém proto funguje teď tak, že se scházíme dvakrát týdně. Jeden den máme tzv. studio, kde právě blbneme, vymýšlíme nové věci, zkoušíme jevištní řeč a podobně. A druhý den v týdnu zkoušíme novou hru. Takže ten, kdo není právě obsazený, má pořád šanci chodit do studia a učit se. Jak vznikala hra „Ať žijí husité“, se kterou jste do Třeště přijeli? Když vymýšlíme novou hru, tak si vždycky všichni sedneme a začneme se bavit o tom, co nás štve. Řekneme si, co nás zajímá a co by nás mohlo bavit na jevišti. Sama si totiž uvědomuju, že hru budeme rok zkoušet. Takže být rok u něčeho, co mě nebaví, je nuda. Tahle hra vznikla z obecné naštvanosti na to, co se u nás dnes děje – ať už je řeč o politice, systémech nebo hodnotách. Když jsem začala hru psát, přišlo mi jako dobrý nápad, že Žižka vyrazí z Blaníku podívat se, jestli už je v Čechách nejhůř. To mi přišlo jako dobrý fór. Ale to, že z toho nakonec vznikne politická satira, mě samotnou překvapilo. Občas se nám stane, že přijedeme na vesnici, kde volili Zemana, a půlka diváků se urazí. Ono to není úplně o tom, že bychom někoho uráželi, ale každý divák si podle mě musí říct, jak hru vnímá. A to mě na tom velice baví. Divadlo má být o tom, že vyvolává diskuze a různé otazníky. Na květen plánujete premiéru nové hry „I kat má rád“. Co mohou diváci čekat? Ano, v plánu je. Ale jeden z našich herců má problémy s páteří, takže zatím nevíme, jestli se nám podaří termín dodržet. I na dnešní představení jsme hlavní postavu Jana Žižky vezli vleže, protože ještě před týdnem byl v podstatě nehybný. Museli jsme kvůli tomu trochu pozměnit i aranžmá, aby se tolik nehýbal, protože je nejspíš před operací. Ještě před týdnem jsme nevěděli, jestli budeme moct do Třeště přijet. Jinak hra „I kat má rád“ pojednává o táborském katovi. Děj se i v tomto případě částečně odehrává ve středověku a částečně v současnosti. Myslím, že je to typ divadla, kdy jdeme o schůdek jinam, než jsme si doposud troufli. Nechci to zakřiknout, ale doufám, že to klapne. Hlavně ať jsme zdraví.
Závěrečný večer TDJ 2016 11. 3. od 19.30 hod.
předání čestných uznání a cen – vyhlášení doporučení a nominací – bublinová show rekordmana Matěje Kodeše – hraje Klokočí 7