Na co se můžete těšit zítra?
55. ročník krajské soutěžní přehlídky amatérských divadel
6. 3. v 19.30 hod. Předváděčka hraje OS Včelinec, Zhoř
TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO
5. 3. 2016 | cena 5 Kč
Sponzoři a partneři Třešťského divadelního jara 2016:
OKO 3
Dnes hrajeme Madam Colombová zasahuje
Včerejší představení Kouzlo přátelství
Dnes hrajeme Ať žijí husité
Včerejší představení Rozladěné dueto
Mediální partneři:
Vydalo: Město Třešť v nákladu 150 ks / Redakce OKA: TIC Třešť, Michaela Padrtová / Foto: Martin Čáp, archiv souborů Sazba, grafika: Zdeněk Hajn / Tisk: Tiskárna K&M Třešť 12
1
OKEM poroty:
Divácká anketa
Kouzlo přátelství
Také dnes zamířilo naše OKO mezi festivalové publikum, aby zjistilo, jací jsou mezi námi divadelní diváci.
DS Jana Lišky, TJ Sokol Třešť / Eva Schwarzová
Otázky: 1. Jaký máte vztah k divadlu? 2. Chystáte se ještě na nějaká další představení během Třešťského divadelního jara? 3. Co byste dělal/a, kdybyste dnes nebyla na Třešťském divadelním jaru?
Dětský divadelní soubor Jana Lišky z Třeště si pro představení na letošním TDJ vybral inscenaci pohádkového příběhu Evy Schwarzové Kouzlo přátelství. Textová předloha nepříliš disponované autorky má znaky žánru kouzelné pohádky, tedy takové, ve které se pohybují nadpřirozené bytosti opatřené schopnostmi, které obyčejní lidé nemají. Autorka ovšem rezignovala na jedno důležité pravidlo: v kouzelných pohádkách je nutné dodržovat takzvaný „párový princip“, tedy
Radomír Budař, Třešť 1. Na Třešťské divadelní jaro chodím už dvacet let. Jinak jezdím na divadlo občas i do Prahy nebo do Brna. 2. Chystám se skoro na všechna přestavení. Nejvíc se asi těším na hru „Ať žijí husité“. 3. Tak to nevím… Nedokážu odpovědět. Dana Křikavová, Třešť 1. Na divadlo chodím ráda a navštěvuji ho docela často. 2. Z divadelního jara chci zhlédnout letos celkem tři představení. Jinak já na divadlo nechodím s očekáváním a ráda se nechám překvapit. Dám ale i na doporučení… Dnes jsme byli zvědaví na tento telečský soubor, který tady ještě nebyl, a v pondělí jdeme na jistotu, protože Dobronín byl vždycky dobrý, a v úterý jdeme na kamarády. 3. To se ani neptejte. Byla bych v práci!
postavit proti sobě svět nadpřirozených bytostí a svět obyčejných lidí. Z konfliktu mezi těmito dvěma světy pak vyrůstají vztahy a situace, které jsou podmínkou skutečně dobrého pohádkového příběhu. Ani literární kvalita předlohy není příliš vysoká, texty písniček jsou primitivní a ve snaze o rým se autorka dopouští i takových věcí, že používá slova, jejichž význam je úplně jiný, než chce písničkou říci (viz rým zajde–najde). Problematický je i přístup vedení souboru k potřebám jednotlivých členů souboru. Tento problém má kořeny ve věkové různosti herců. Menší děti potřebují specifický přístup, při kterém dramatická výchova a výchova dramatem slouží k rozvoji dětské osobnosti a k rozvíjení orientace ve světě dospělých a v hodno2
Jarmila Horníková, Třešť 1. Navštěvuji festival pravidelně. Když je divadelní jaro, tak tady zhlédneme čtyři pět představení. Ale chodíme i během roku, když je příležitost sem na něco jít. 2. Co se týče divadelního jara, tak to plánujeme den ze dne. V sobotu jdu na „Madam Colombovou“, večer pak na husity a dál se ještě uvidí podle času. 3. Nejsem moc filmový divák, takže bych si asi četla. Anebo bych možná už spala.
11
Studenti středních škol vyladili kulturní dům do „festivalových barev“
Festivalový zpravodaj OKO je tu především od toho, aby přinášel každý den informace o tom, jak obstála odehraná představení u poroty a jak se líbila vám – divákům. Zároveň máte možnost mrknout ještě před samotným představením na vizitku souboru, který dnes vystoupí na jeviště. Ze zpravodaje se stává v předstihu ale i takový pamětník… Protože až ho za pár let otevřeme, budeme díky němu vědět, jaký ten který ročník Třešťského divadelního jara vlastně byl. Atmosféru toho letošního jubilejního 55. ročníku nám pomohli dotvořit studenti dvou středních škol. Žáci ze SOŠ a SOU Třešť se postarali o netradiční jarní dekorace, které doplnila výstava studentů ze Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín. Oběma školám děkujeme.
tových žebříčcích. Větší děti pak potřebují rozvíjení svých interpretačních schopností, ale také vkusu. I zde lze najít určité rezervy. Inscenátoři si dali velkou práci v přípravě formální stránky inscenace, zejména co se výroby kostýmů a stavby scény týká. U dětských souborů však právě tato věc je spíše podružná. Nejde totiž o to, aby představení „krásně vypadalo“, jde spíše o to, aby celek byl o něčem, aby účast na divadelní práci rozvíjela dětskou osobnost v její hravosti, ve schopnostech obraznosti a fantazie. Inscenace, ve které jsou děti vedeny k nacvičeným pohybům, ve kterých plní režijní příkazy směřující k tomu, kdo kam odkud přejde, kam se postaví či posadí, bez toho, že pohyb vychází z nějakého pocitu a momentální situace, neslouží k ničemu jinému, než k naplnění předem stanoveného cíle k nějakému termínu zahrát nějaké divadlo. To je sice důležité, děti se učí dokončit začatou práci, ale to je málo. Pro příští práci lze DS Jana Lišky doporučit důslednější výběr předlohy, splňující nároky na dobrou textovou předlohu pro dětský divadelní soubor. Vést děti k přirozenému jevištnímu projevu vycházejícímu z jejich vlastní hravosti. Dbát na rozvoj mluvních i pohybových schopností, rozvíjet schopnosti hudební, taneční a pěvecké. Ve všem shora vyjmenovaném mají členové souboru značné rezervy, někteří jsou úplní začátečníci, a zejména ti potřebují velmi kvalitní pedagogické vedení. Přes všechny výhrady ukázala pohádka Kouzlo přátelství, že DS Jana Lišky má ve svém středu několik výrazných talentů s předpoklady pro vystupování na divadelním jevišti, a tak lze vyslovit naději, že se v budoucnu se souborem setkáme při celkově vydařenější inscenaci a zábavnějším představení.
Co na to diváci? Bylo to dobrý. Nejvíc se mi líbil ten fousatý děda, jak tam mlátil tou holí. Mně se to líbilo. Ten malý kluk to hodně dobře hrál. Mně se to líbilo moc. Hlavně všechny ty kostýmy byly pěkný. Pohádka se mi líbila. Líbily se mi kostýmy. Líbila se mi scéna. Co mi malinko vadilo, a na tom jsme se shodli, byla přestavba na ten kvítek. Ta byla taková necitlivá a myslím, že by se dala vyřešit líp. A co se týká hereckých výkonů, myslím, že děvčata, která představovala sestry, toho umí podle mě víc. Moc se mi jinak líbil Bludík. A kdo podle mého názoru herecky a pěvecky všechny převálcoval, byly Okula a Šmrdla. Ty se mi líbily strašně moc. Líbila se nám ta děvčata – Slunečnice a Větrnice… A ty jejich kostýmy. Ty holky byly tak hezký – ta žlutá, bílá a modrá! Bylo to moc hezký, jsou šikovní. Líbilo se mi pojetí té pohádky, ten nápad se Slunečnicí, Měsíčnicí a Větrnicí. Byla tam hezká pointa.
Za porotu Ladislav Vrchovský 10
3
OKEM poroty:
OKO představuje hru:
„Naladit někdy nestačí“
Ať žijí husité
Rozladěné Dueto / Spolek Za Paravánem při TJ Sokol Telč / Neil Simon
DS Kapota Tábor / Kateřina Pokorná komedie / 80 min. bez přestávky
Divadelní spolek Za Paravánem z Telče zvolil k inscenování vlastní úpravu hry Neila Simona „ROZLADĚNÉ DUETO“. Tato dramaturgická volba se zdá být sázkou na jistotu, neboť Neil Simon je nejhranějším americkým autorem divadelních her za posledních 50 let. Jeho vlídný a laskavý humor, se kterým zpracovává bytostně „lidská“ témata, jako jsou nevěra, nešťastná láska, rozchody či pocit trýznivé samoty, je skutečně odzbrojující a mnohdy také skrze smích a slzy i osvobozující. Hra postavená na zápletce, kdy se partička žen ve středním věku pravidelně schází u jedné z nich a nad jistou vědomostní společenskou hrou debatují a rozebírají svoje soukromé životy, dává dostatek prostoru pro vykreslení jejich jednotlivých charakterů, ale také vytváří značný situační potenciál. Inscenace ovšem příliš spoléhá na slovní rovinu a slovní humor předlohy. Charakterům postav a situacím se věnuje pozornost pomálu. To je zapříčiněno především absencí režie ve výstavbě těchto situací, načasování slovních „fórů“, ale i drobnokresbě, když ne charakterů, tak alespoň jistých pevně daných a fungujících typů. Ona partička žen působí pak nejednotně, a tak místo smečky žen v rozjetém mejdanu se nám dostane pouze lehkého odvárku holčičího tlachání u americké limonády. A to je nejen škoda, ale je to hlavně kontraproduktivní, protože autor vystavěl v dialozích onen mejdan proto, aby do něj pak mohl poslat Olivii i se svým malým soukromým dramatem (rozchodem s mužem po 14 letech). Tady začíná základní dramatická situace inscenace, která je autorem rozehrávána i dohrána podle vzoru jedné z jeho nejúspěšnějších divadelních her „Podivného páru“, který je právě mužskou verzí této souborem inscenované hry. Florence zůstává u Olivie, protože nemá kde být a nakonec je jejich vzájemné soužití tak nesnesitelné, že Olivie „obsedantně“ čistotnou, puntičkářskou a pedantickou Florence vyhodí z bytu, čímž možná zachrání jejich přátelství. 4
Jan Žižka je vyslán knížetem Václavem z Blaníku, aby zjistil, jestli už je v Čechách nejhůře. Cestou potkává bílou paní Leontýnku a historika Radima a společně chodí po úřadech a zjišťují situaci v zemi. Zamíří nejdříve do Tábora, později k hejtmanovi do Budějovic a skončí až na Pražském hradě u samotného prezidenta. Cestou zažijí spoustu komických situací. Příběh vyvrcholí opět na Blaníku neočekávaným rozuzlením celého příběhu.
Hlasujte pro TDJ ve Zlaté jeřabině 2015 na www.kr-vysocina.cz/pocinroku 9
Co na to diváci?
OKO zaostřuje na:
Představení se mi líbilo moc. Nebylo to sice úplně profi, ale bylo to příjemný a prostě miloučký.
DS Kapota Tábor Velmi výrazná je i složka hudební, kde zvolená hudba v sobě nese právě onen hořce komediální osten, který bychom chtěli vidět v situacích a charakterech postav. Přes všechnu hereckou obratnost trpí inscenace nezkušeností ve slovním projevu: jak v hlasitosti, tak i v práci se slovem, které se vztahuje ke konkrétnímu jednání v dané situaci. I přes výše zmíněné výhrady jsme viděli představení, kde se diváci bavili. Což je u komedie samozřejmě vždy dobré. Jen se nemohu zbavit dojmu, že se mohli bavit daleko více, abychom se pak mohli dostat k opačnému pólu, a tím jsou slzy dojetí, které Simon vždy tak spolehlivě vyvolává. Přes všechno souboru děkujeme a těšíme se na jeho další divadelní práci. Za porotu Jaromír Hruška DS Kapota Tábor je partičkou lidí, kteří se rozhodli splnit si sen a hrát divadlo jako profesionální herci. Od roku 2013 tak vzniká v Táboře stálý soubor, jehož každý člen nejprve absolvoval hereckou přípravku, kde se naučil všechny potřebné divadelní základy. Specialitou tohoto divadla je, že jsme divadlo autorské. Každá naše hra je tedy světovou premiérou! Autorem všech scénářů je vedoucí souboru Kateřina Pokorná. Ta díky tomu, že při práci v přípravce důvěrně pozná každého člena včetně jeho předností i handicapů, napíše hru i všechny role tak, aby si každý člen souboru zahrál to, čeho je podle svých možností schopen. Důležité také je, aby se ve své roli cítil jako doma. Díky tomu si každý může zažít svůj úspěch a chvilku slávy na jevišti.
8
Odposlechnuto od porotců na rozborovém semináři LV: Velmi pěkně jste měli propracovanou scénu po příchodu dvou pánů: sedáme, vstáváme, sedáme, vstáváme a tak dále. To fungovalo. Já jsem se opravdu bavil. Vypadalo to přirozeně. Stejně tak zafungoval okamžik, kdy jste si sedli na jiné židle a museli jste si rychle přesednout. Takže kdyby se takhle důsledně pracovalo s každým okamžikem celé inscenace, byla by to sice dřina, ale bylo by to zase postupně celé lepší.
Šli jsme na amatérskou scénu, takže to svým způsobem splnilo naše očekávání. Představení se mi líbilo. Byly tam pěkné vtipy a byla jsem překvapená, že jsou tam mladí herci. Divadlo se nám líbilo. Bylo to dobrý. Ten text byl velmi vtipný. Myslím si, že ta děvčata jsou šikovná, ale možná by si zasloužila jiný kus. Mně by víc vyhovovalo, kdyby byla pomalejší, protože jsem jim špatně rozuměla. Líbila se nám první polovina, která měla velký spád. My tuto hru známe z Dačic, takže máme srovnání. Ta první část měla spád, byla živá a lehounká, ale některé věci podle mě ani herci neprodali. Vadilo mi, že se herci pohybovali během hry pořád okolo stolu a nevyužili víc toho jeviště… A trošičku mi vadilo, že ti dva pánové postrádali ten jižanský temperament. Chyběla mi větší hlasitost. V těch zadních řadách doopravdy slyšet nebylo, a to jsem dával velký pozor. 5
OKO zaostřuje na:
DS Drdivadlo při TJ Sokol Telč
OKO představuje hru:
Madam Colombová zasahuje DS Drdivadlo při TJ Sokol Telč / Jan Váchal 70 min. bez přestávky
Zakladatelkou a režisérkou souboru je Ema „Včelka“ Drdácká. Soubor vznikl před osmi lety jako dětský soubor při Domě dětí a mládeže v Telči. Přesněji řečeno nevznikl, ale pouze plynule přešel z dětského do studentského divadelního světa. Od pohádek k vážnějším hrám. Dnes jsou členy souboru studenti, a přestože studují ve všech koutech republiky, mají pořád chuť si zahrát a pobavit sebe i diváky. Nejstarší členové jsou dnes partnerským souborem „Za Paravánem“.
Závěrečný večer TDJ 2016 11. 3. od 19.30 hod.
předání čestných uznání a cen – vyhlášení doporučení a nominací – bublinková show rekordmana Matěje Kodeše – hraje Klokočí 6
Hra Madam Colombová zasahuje je bláznivá konverzační krimikomedie, točící se okolo ukradeného diamantu. Hra, jejíž děj se odehrává na starém zámku v nejmenovaném anglickém hrabství, prvoplánově těží z obvyklých žánrových klišé, jako jsou mírně retardovaný lord, sarkastický komorník, zmatkující služebnictvo a na první pohled nic nechápající zámečtí hosté. Děj se odehrává jako klasická detektivka, kdy madam Colombová pátrá, kde se dá a vyslýchá všechny podezřelé. Děj komplikuje fakt, že jeden z podezřelých diamant skutečně ukradl, další dva se jen domnívají, že ho ukradli, a ostatní nemají vůbec žádné alibi. Nebyla by to ovšem madam Colombová, kdyby ji to zmátlo. Závěrečné odhalení pachatele za přítomnosti všech podezřelých v jedné místnosti je klasikou anglických detektivek. Přesto jde především o svižnou komedii, kde je prakticky cokoliv možné a vše je podřízeno jen jedinému cíli, dobře pobavit diváky.
7
