Odbor územního plánování a stavebního řádu oddělení stavebního řádu
Datum
vyřizuje
2. října 2015
Miroslav Zeman
všem stavebním úřadům Zlínského kraje
Záp is z porady pracovníků stavebních úřadů Zlínského kraje okresů Kroměříž a Zlín konané ve dnech 01.10.2015 – 02.10.2015 Slovácký dvůr – kemp Ostrožská Nová Ves
Program (1)
zahájení porady
(2)
stavební zákon v praxi – JUDr. Alena Kliková, Ph.D.
(3)
odpovědi na dotazy, diskuse
(4)
odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje - ochrana jednotlivých složek životního prostředí – praktické zkušenosti a změny, týkající se činnosti stavebních úřadů
(5)
veřejný ochránce práv (dále též „VOP“) – poznatky VOP z činnosti stavebních úřadů
(6)
odbor řízení dotačních programů Krajského úřadu Zlínského kraje – kotlíkové dotace
(7)
Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje (dále též „HZS ZK“) – požární bezpečnost, odstupové vzdálenosti
(8)
nedostatky zjištěné z rozhodovací činnosti stavebních úřadů
(9)
vybraná stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „MMR ČR“) a rozsudky soudů, týkající se rozhodovací činnosti stavebních úřadů
(10)
diskuse
(11)
ukončení porady
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
1) Zahájení porady Poradu pracovníků stavebních úřadů Zlínského kraje zahájila vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje, Ing. Alena Miklová, která přivítala přítomné pracovníky stavebních úřadů a hlavní přednášející paní JUDr. Alenu Klikovou, Ph.D. Následně paní Ing. Alena Miklová předala slovo panu Miroslavu Zemanovi, vedoucímu oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje, který seznámil přítomné s programem a organizací dvoudenní porady. Závěrem předala paní Ing. Alena Miklová, předala slovo paní JUDr. Aleně Klikové, Ph.D. 2) Stavební zákon v praxi, jeho novela a připravované změny (JUDr. Alena Kliková, Ph.D.) „Když si úředník neumí poradit, jak rozhodnout, má si pomoci základními zásadami činnosti správních orgánů.“ JUDr. Alena Kliková, Ph.D., (dále také „přednášející“), upozornila na zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kterým byl novelizován zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „SZ“). V obecné rovině k novele uvedla, že v případě, že u jakéhokoliv stavebního záměru jakkoli „hrozí“ proces EIA, tj. vyhodnocení vlivů na životní prostředí, je řízení vyloučeno, že všech zjednodušených režimů (viz ustanovení § 104/4 SZ, § 116/1 SZ, § 117/1 SZ, § 118/5 SZ; § 13/8 SZ). Podávání námitek spolky založenými dle zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dříve občanská sdružení) V ustanovení § 114/1 SZ je stanoveno, že účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 109 písm. g), může ve stavebním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první a druhé, se nepřihlíží. V ustanovení § 109 písm. g) SZ je stanoveno, že účastníkem stavebního řízení je osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. V ustanovení § 87/2 věta první SZ je nově stanoveno, že v případech záměrů, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, může stavební úřad nařídit k projednání žádosti veřejné ústní jednání. Vybrané pojmy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)
Stavba Stavba je součástí pozemku; výjimka: v ustanovení § 509 občanského zákoníku je stanoveno, že inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Př.: kanalizace ukončená ČOV; ČOV je součástí kanalizace, nebo součástí pozemku? K tomu existuje judikát Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 22 Cdo 944/2007, kde bylo judikováno, že „vodovod ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích představuje hromadnou věc, která se skládá z vodovodního řadu a vodárenských objektů; zákon zjevně předpokládá, že jejich vlastníky mohou být subjekty odlišné, neboť odlišuje vlastníka vodovodního řadu a vlastníka vodárenských objektů. Jestliže zákon č. 274/2001 Sb. počítá Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
s tím, že vlastníky vodovodního řadu a vodárenských objektů mohou být odlišné subjekty, vyplývá z toho závěr, že vodovodní řad je samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva a samostatnými stavbami jsou i vodárenské objekty. Proto samotná okolnost, že na vodovodní řad jsou připojeny vodárenské objekty, nečiní z těchto věcí věc jedinou v právním režimu hlavní věci a její součásti potud, že vodovodní řad by představoval věc hlavní a vodárenské objekty jeho součást, a to bez ohledu na funkční propojenost.“ Tzn. vodovodní řád a vodárenský objekt jsou dva samostatné objekty. (pozn. daňový poradci vymysleli, že součástí stavby jsou ty části, které podporují tranzit média, nikoliv ty, které médium přetváří či mění, což znamená, že ČOV nemůže být součástí kanalizace, neboť co do ní vejde je výrazně změněno). Právo stavby V ustanovení § 1240 občanského zákoníku je stanoveno, že „pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou. Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.“ Tzn., že pokud je zřízena stavba na základě ustanovení § 1240 občanského zákoníku, tak tato stavba samotná nemůže být předmětem dalšího nakládání, jako je darování, prodej, neboť prodává se jen právo stavby. Právo stavby se eviduje v katastru nemovitostí jako omezení váznoucí na konkrétním pozemku. Vlastník práva stavby je držitelem práva stavby, ne vlastníkem. Pozn. ne každá stavba musí mít právo stavby, např. inženýrské sítě, nejsou součástí pozemku, a v tomto případě stačí smlouva o budoucím zřízení věcného břemene, ve které bude uvedeno, že budoucí oprávněný se s budoucím povinným dohodli, že budoucí oprávněný stavbu zrealizuje, zaměří a následně ji zanese do katastru nemovitostí. Právo stavby je dočasné, ale to neznamená, že se samotná stavba povolí jako dočasná. Stavbu vždy povolujeme jako stavbu trvalou. To proto, že v ustanovení § 1255 občanského zákoníku je stanoveno, že „není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby, ledaže si strany ujednají jinak.“ Toto ustanovení de facto řeší, co se stane s vlastnictví stavby, po ukončení práva stavby. Tedy pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, automaticky vlastnictví stavby přechází na vlastníka pozemku, a ten zaplatí vlastníku ukončeného práva stavby ½ ceny nemovitosti (stavby), přičemž tato cena bude vycházet z hodnoty nemovitosti v době zániku práva stavby. Právo stavby podléhá evidenci v katastru nemovitostí. Stavební úřady by měli mít dálkový přístup do katastru nemovitostí a v tomto případě bychom smlouvu o právu stavby nemuseli po stavebníkovi vyžadovat. Nicméně to jen čistě teoreticky, neboť pokud si nebudeme jisti, zda údaje v katastru nemovitostí jsou správné, resp. nebude zřejmé, na který pozemek se právo stavby váže, tak si raději necháme předložit konkrétní smlouvu (na této smlouvě nemusí být ověřené podpisy, ale vyžadujte originál, popřípadě stejnopis smlouvy).
Rozhrada V ustanovení § 1024 občanského zákoníku je stanoveno, že „má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.“ Tzn., že za rozhradu se považuje cokoliv, co rozděluje vlastnicky dva pozemky (např. zeď, živý plot, mez). Pokud se sousedé nedohodnou jinak, je vlastnictví rozhrady považováno za společné. KS Ústí nad Labem, v rozsudku č. j. 15 A 22/2012 ze dne 06.01.2014 judikoval, že „ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti a zdraví osob a zvířat.“ V daném případě šlo o situaci, kdy
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
dva sousedé měli mezi svými pozemky zeď, která se ale začala bortit a nikdo se neměl k její opravě (potažmo k jejímu vlastnictví). Přestavek V ustanovení § 1087 občanského zákoníku je stanoveno, že „zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku.“ Přestavek může nastat v situaci, kdy stavebník staví na základě platného povolení, nicméně omylem, nedopatřením, postaví část stavby na pozemku jiného vlastníka. Toto může nastat zejména v oblastech, kde doposud neproběhla digitalizace, nebo obnova katastrálního operátu. Přestavek, ve smyslu občanského zákoníku, vznikne při kumulativním splnění dvou podmínek: 1) stavebník byl v dobré víře a 2) půjde o nepatrnou část stavby. (Jistě nepůjde o přestavek u stavby, která má velikost 150 m2 a přestavek by byl o velikost 50 m 2.) Vstupy na cizí pozemky (stavební či bourací práce) V ustanovení § 1022 občanského zákoníku je stanoveno, že „nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.“ V ustanovení § 141 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění předpisů následujících (dále také „stavební zákon“), je stanoveno, že „pro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny. Ten, v jehož prospěch byla povinnost podle odstavce 1 uložena, musí dbát, aby co nejméně rušil užívání sousedních pozemků nebo staveb, a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Po skončení prací je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do předchozího stavu; nesplní-li tuto povinnost nebo nedojde k jiné dohodě, postupuje se podle obecných právních předpisů o náhradě škody.“ Z uvedeného vyplývá, že stavební zákon umožňuje provedení stavby nebo části stavby z pozemku sousedního, nicméně v občanském zákoníku je stanoveno, že takové žádosti není možné vyhovět, jestliže převyšuje zájem na nenarušení výkonu vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku nad zájmem na realizaci stavby. V tomto případě musí stavební úřad řešit konkrétní zájmy a porovnávat, který je vyšší. Pro úplnost přednášející dodala, že nařízení vstupu není klasické sporné řízení, takže stavebník nemusí zdůvodňovat svůj zájem, ale stavební úřad se na základě výše uvedeného musí přezkoumatelně zabývat tím, zda např. je stavebník nucen stavit na hranici pozemku a obtěžovat tím souseda, apod.
Vybrané pojmy ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění předpisů následujících Přednášející sdělila, že stavební úřady mívají tendence se přiklánět k nesprávnému výkladu některých pojmů. Technická infrastruktura: V ustanovení §161 odst. 1 stavebního zákona je stanoveno, že „vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění. Na žádost pořizovatele územně Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
analytických podkladů, územní studie nebo územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné sdělí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby. Informace mohou být poskytnuty v digitální podobě. Vlastník technické infrastruktury je oprávněn požadovat na žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím požadovaných údajů, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení.“ Pokud vlastník neposkytne údaje, které má, nebo pokud je bude chtít zpoplatnit, nebo pokud bude mít evidenci vedenou vadně, dopouští se správního deliktu, za který je možno uložit sankci ve formě pokuty až do výše 500.000 Kč (v ustanovení § 181 odst. 4 stavebního zákona je stanoveno, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník technické infrastruktury dopustí správního deliktu tím, že a) nesplní některou z povinností podle ustanovení § 161 odst. 1 stavebního zákona, b) nesplní některou z povinností podle ustanovení § 27 odst. 3 nebo 4 stavebního zákona. Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni poskytovat součinnost stavebnímu úřadu, a pokud se jich stavební úřad dotáže na to, zda na konkrétním pozemku má technickou infrastrukturu, nebo zda je tam ochranné pásmo, apod. je vlastník povinen to stavebnímu úřadu sdělit. V ustanovení § 173 odst. 2 stavebního zákona je stanoveno, že pořádkovou pokutu do 50 000 Kč může stavební úřad uložit vlastníku technické infrastruktury, který neposkytl nezbytnou součinnost podle ustanovení § 161 odst. 2 stavebního zákona, ačkoli byl k tomu vyzván. Vlastník technické infrastruktury je povinen evidovat umístění sítí. V ustanovení § 79 odst. 5 stavebního zákona je stanoveno, že „pokud stavby uvedené v odstavci 2 vyžadují provedení zemních prací nebo terénních úprav, je stavebník povinen zjistit si informace o existenci podzemních staveb technické infrastruktury a zajistit jejich ochranu.“ V případě, že se stavebník vlastníka technické infrastruktury nezeptá, odpovídá za vzniklou škodu v plné výši, pokud se ale stavebník vlastníka technické infrastruktury zeptá a ten mu podá špatné nebo neúplné informace, odpovídá v plné výši za vzniklou škodu vlastník technické infrastruktury. Z ustanovení § 86 odst. 2 písm. c) a ustanovení § 110 odst. 2 písm. e) stavebního zákona vyplývá, že žadatel (stavebník) má doložit stanovisko vlastníka veřejné technické infrastruktury. V tomto stanovisku má být uvedeno, zda je možné se napojit a jakým způsobem a vymezení ochranného pásma. Vlastníci veřejné technické infrastruktury nadbytečně do stanovisek píšou např. údaje o tom, která konkrétní osoba provede zrevidování stavby, přičemž tato osoba v závěru nemusí být totožná s osobou, která skutečně stavbu zreviduje. Vlastník technické infrastruktury není dotčený orgán, tzn., že jeho stanovisko není závazné, byť by se tak na první pohled mohlo zdát. Z ustanovení § 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění předpisů následujících, plyne, že vlastníci vodovodů nebo kanalizací, jakož i vlastníci vodovodních řadů, vodárenských objektů, kanalizačních stok a kanalizačních objektů provozně souvisejících, jsou povinni umožnit napojení vodovodu nebo kanalizace jiného vlastníka, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti. Současně uzavřou vlastníci těchto vodovodů a kanalizací písemnou dohodu podle. Možnost napojení k zabezpečení dodávek pitné vody nebo odvádění odpadních vod nesmí být podmiňována vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodu nebo kanalizace hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace. Tzn., že pokud má někdo vodovod nebo kanalizaci pro veřejnou potřebu a někdo se na kanalizaci napojí, stává se toto součástí kanalizace pro veřejnou potřebu. Vlastník nemůže nesouhlasit s napojením, v případě, že je to kapacitně a technicky možné. Vodoprávní úřady mají k dispozici dokumenty, z nichž je toto možné zjistit (bezplatně). V případě, že vlastník technické infrastruktury nesouhlasí s napojením, a do svého stanoviska napíše jen „nesouhlasím s napojením“, pracuje s tímto sdělením stavební úřad jako s námitkou, s níž se vypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí (jak bylo uvedeno výše, nemůže nesouhlasit).
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
(Pozn. vlastníci veřejné dopravní infrastruktury by neměli určovat, která společnost provede realizaci konkrétní stavby, na stavební úřad by toto neměl zanést do podmínek provedení stavby, neboť by mohlo dojít ke střetu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění předpisů následujících.) Povolování souboru staveb V ustanovení §4 odst. 1 stavebního zákona je stanoveno, že „orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívají zjednodušující postupy a postupují tak, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily od dalšího povolování záměru. Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní. Stanoví-li tak tento zákon, mohou orgány územního plánování a stavební úřady uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu místo vydání správního rozhodnutí. Tím nesmí být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů.“ Tzn., že pokud se povolují stavby, které nějakým způsobem souvisí se stavbou hlavní, tak je určen režim dle stavby hlavní. V případě, kdy by bylo žádáno o povolení stavby rodinného domu, přípojky, plotu, garáže, atd., která z těch staveb podmiňuje postavení stavby hlavní? Rodinný dům je v daném případě stavbou hlavní, tzn., že umísťujeme všechno na územní souhlas (popř. na územní rozhodnutí). Přípojky nevyžadují dle ustanovení § 103 stavebního zákona nic, takže tyto v ohlášce nemusí být a špatně to rozhodně není. V případě, že žádost o užívání podá stavebník na vše (resp. ohlášení dá na vše) se stavební úřad zaměří jen na ty stavby, které musí projít kolečkem „kolaudace“, popř. jakýmkoliv jiným procesem směřujícím k užívání stavby. V ustanovení § 119 odst. 1 stavebního zákona je stanoveno, že „dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, uvedenou v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 8, nebo stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až d) a k), nebo stavby ohlašované podle zvláštního právního předpisu, anebo byla prováděna na podkladě veřejnoprávní smlouvy podle ustanovení § 116 nebo certifikátu autorizovaného inspektora podle ustanovení § 117, byla dokončována podle opakovaného stavebního povolení nebo dodatečného povolení stavby podle ustanovení § 129, lze užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu (§ 120) nebo kolaudačního souhlasu. Stavebník zajistí, aby byly před započetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky a měření předepsané zvláštními právními předpisy.“
Pergola V ustanovení § 1020 občanského zákoníku je stanoveno, že „má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.“ Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo velmi pěknou metodickou pomůcku pro přístřešky a pergoly, která je zveřejněna na webových stránkách http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemni-planovani-astavebni-rad/Stanoviska-a-metodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad.
Souhlas obecného stavebního úřadu V ustanovení § 4 odst. 2 stavebního zákona je stanoveno, že orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Dotčené orgány vydávají (a) závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, (b) stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona. Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
V ustanovení § 15 odst. 2 stavebního zákona je stanoveno, že „speciální stavební úřady postupují podle tohoto zákona, pokud zvláštní právní předpisy pro stavby podle odstavce 1 nestanoví jinak. Povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek; souhlas není správním rozhodnutím. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování.“ Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.09.2014, č. j. 1 AS 176/2012 -140, v němž bylo mimo jiné judikováno, že „souhlas obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004“, vyplývá, že tento souhlas je závazným stanoviskem dle správního řádu a měl by mít náležitosti závazného stanoviska. Rozhodování na základě závazného stanoviska může způsobovat problémy, protože dotčený orgán nesmí provádět výběr z variant návrhů stavebníka; z čehož plyne, že musí posoudit všechny předložené varianty a stanovit podmínky. V tomto případě musí být stavební úřad obezřetný a dát si pozor na to, aby mu stavebník předložil správné závazné stanovisko ke správné variantě, a ne aby to, např. účelně, či z nedbalosti, zaměnil. Nebrat kopie závazných stanovisek, ale pouze originály, ve výjimečných případech si nechat předložit originál a kopii si sám ověřit (pravost kopie potvrdit svým podpisem a datovat). Neboť může nastat situace (a tato situace bohužel nastala), že stavebník bude vybrané dokumenty falšovat. Při běžném podání stavební úřad nic nezjišťuje, ale pokud je to bijící do očí, doporučujeme stavebním úřadům, aby si to raději přímo na konkrétním úřadě ověřili. Pokud dotčený orgán řekne, že se k tomu nebude vyjadřovat, má pravdu! Stavební úřad může sice dle ustanovení §149 správního řádu podat podnět na přezkum, nicméně není třeba toto podstupovat. Pokud dotčený orgán tvrdí, že tam a tam nemá žádné chráněné zájmy, tak nebudu vyžadovat žádné závazné stanovisko. 3) Odpovědi na dotazy, diskuse Jaké údaje ověření se uvádí na projektovou dokumentaci? Je nutný odkaz na číslo jednací příslušného rozhodnutí? Jako nejvhodnější se jeví uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí nebo jiného povolovacího úkonu stavebního úřadu, datum vydání a datum nabytí právní moci, resp. účinnosti, jednoduše takové, z nichž bude jednoznačné a nezpochybnitelné patrné k jakému řízení vedeném stavebním úřadem a vydanému rozhodnutí či opatření patří. V případě dodatečného povolení stavební úpravy (bez zásahu do nosné konstrukce, změny vzhledu) jednotky bytového domu, který je kulturní památkou je nutno obesílat všechny vlastníky objektu? V daném případě záleží na tom, zda je zásah proveden do společné části bytového domu či nikoli. Společné části domu jsou definovány v nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Pokud by došlo k zásahu do společných části domu, byli by všichni spoluvlastníci objektu účastníky řízení o dodatečném povolení stavby z titulu dle ust. § 109 písm. b) stavebního zákona (vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem). V opačném případě přicházejí v úvahu účastníci řízení dle ust. § 109 písm. c) a d) stavebního zákona, u nichž se musí prokazovat přímé dotčení jejich věcných práv prováděním stavby. (Stručně řečeno – pokud jsou účastníky řízení, tak se jim doručuje v souladu se stavebním zákonem a správním řádem (např. je možná i veřejná vyhláška v případě velkého počtu účastníků řízení). V případě, že dodatečné povolení vydává speciální stavební úřad, kdo určuje výši poplatku dle položky 17 zákona o správních poplatcích? V případě, že obecný stavební úřad, tak jakým způsobem? Dle ust. § 5 odst. 1 zák. č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSpP“) poplatky vyměřuje, vybírá a vymáhá správní úřad příslušný k provedení úkonu, nestanoví-li sazebník jinak. Dle poznámky č. 4 k položce 18 ZoSpP vybere správní úřad za vydání dodatečného povolení stavby poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky a položky Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
17. Dle poznámky č. 6 k položce 18 ZoSpP je příslušným správním úřadem k vybrání poplatku podle položky 18 i speciální stavební úřad ve smyslu §15 odst. 1 stavebního zákona, újezdní úřad ve smyslu § 16 odst. 1 stavebního zákona a jiné stavební úřady ve smyslu § 16 odst. 2 stavebního zákona. Vybírání poplatku za rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je upraveno v položce 18, čili výši poplatku za vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby určuje speciální stavební úřad. Tento závěr vyplývá již z toho důvodu, že jedině speciální stavební úřad je oprávněn dle ust. § 15 odst. 1 stavebního zákona vést u staveb spadajících pod jeho pravomoc řízení o dodatečném povolení stavby a obecný stavební úřad má v takovém řízení pouze postavení dotčeného orgánu. Pokud se námitka uplatněná v rámci řízení týká obtěžování pohledem, je nutné odkazovat účastníka k soudu, nebo je možno rozhodnout dle vyhlášek? (V rámci dodatečného povolení ODaSH KÚZK uvedl, že v otázce imisí pohledem je třeba odkázat s námitkou k soudu s připomenutím § 137 stavebního zákona ve znění účinném pro období roku 1996, přičemž běžný postup – odkázání k soudu je pouze u námitek vyplývajících z vlastnických práv.) S námitkou obtěžování pohledem není nutné odkazovat na soud, resp. odkazování na soud, které by bylo důvodem k přerušení řízení, není v souladu se současnou judikaturou ani zákonem. Jedná se sice o občanskoprávní námitku, nicméně takovou námitku lze posoudit na základě provedení ohledání na místě a vyhotovení protokolu obsahujícího zjištění z provedeného ohledání na místě. Následně je nutno se na tato zjištění odkázat v odůvodnění rozhodnutí při vypořádávání takovéto námitky.(Je třeba postupovat přesně dle ust. § 89 odst. 6 SZ (územní řízení), resp. § 114 odst. 3 SZ – tedy stavební úřad posoudí námitku na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popř. rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem. Tato námitka rozhodně nepřesahuje rozsah působnosti stavebních úřadů, není tedy možné odkázat účastníky s vyřešením takové námitky k soudu). Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13.06.2014, č. j. 62 A 101/2012-107, v němž bylo judikováno, že „odstupy mezi sousedními budovami (§ 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území) jsou parametrem, který má mimo jiné vliv na pocit soukromí. Umístění zdi jako oplocení pozemku je legitimním řešením v rámci místních poměrů, kdy jsou s ohledem na značnou blízkost budov setřeny pohledové a hlukové bariéry. Blízce sousedící vlastníci jsou oprávněni si výstavbou takového typu oplocení zajistit naplnění svého práva na soukromí.“ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2012, č. j. NS 22 Cdo 583/2011, v němž bylo judikováno, že „soustavné a závažné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu může být imisí ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. obtěžování pohledem, jako imise.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.04.2012, č. j. 8 As 20/2011, v němž bylo judikováno, že „právo na soukromí (či obecně veřejný zájem) může být narušeno umístěním oken v protilehlých částech stěn obytných místností, a to pouze v případě nedodržení vzdálenosti staveb od společných hranic pozemků. Obtěžování pohledem z obytné místnosti stavebníků je při sníženém odstupu sousedních staveb patrné a může představovat zásah do práva na soukromí; to platí současně i obráceně, neboť právě stavebníci se následně mohou cítit obtěžování pohledy ze stěžovatelova pozemku do jejich obytné místnosti.“ Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 16.06.2014, č. j. 45 A 59/2012-131, judikoval, že „stavební úřad je povinen se podle § 89 odst. 5 i § 114 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 zabývat námitkou ztráty oslunění, resp. nadměrného zastínění zahrady rodinného domu, i když pro tento faktor prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu z roku 2006 nestanoví žádné limity. Termín „kvalita prostředí“ podle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, kterým byl s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen pojem „pohoda bydlení“ podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, se od původní úpravy liší v zásadě jen tím, že umožňuje nově posouzení dostatečnosti odstupových vzdáleností (popř. doplňujících ochranných opatření) i mezi stavbami, z nichž ani jedna není stavbou určenou pro bydlení. I nadále je tak § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavebnímu úřadu uložena povinnost hodnotit zcela komplexním způsobem veškeré parametry relevantní z hlediska užívání okolních staveb, jen se již toto hodnocení neomezuje čistě na hodnocení parametrů relevantních pro kvalitu bydlení. Splnění limitu stanoveného v technické normě (zde zastínění bytu), na niž odkazuje úprava Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
obecně technických požadavků na výstavbu, ani skutečnost, že pro určitý parametr (zde zastínění zahrady) prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu žádný limit nestanoví, ještě neznamená, že se relativně vysoké hodnoty ještě podlimitního faktoru v součtu s dalšími nepříznivými faktory (včetně výslovně neupravených) nemohou projevit v rámci komplexního hodnocení vlivů stavby na okolí formou závěru, že realizace stavby by vedla k nepřijatelnému zhoršení kvality prostředí ve smyslu § 25 odst. 1 č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.“ Z uvedeného výše plyne, že termín pohoda bydlení, platil pouze do 01.01.2006, jelikož platí nová vyhláška, v níž se již hovoří o kvalitě prostředí, což je širší pojem. Kvalitu prostředí je nutno hodnotit ve vztahu k pozemku. Stavební úřad v daném případě musí řešit i možné zastínění zahrady, neboť může dojít ke snížení kvality prostředí na této zahradě, a je tedy nutné posoudit i tuto skutečnost. Který správní orgán je příslušný k povolení výjimky z ust. § 24a vyhláška č. 501/2006 Sb., týkající se studní individuálního zásobování vodou? Může to být tak, že před umístěním stavby je to obecný stavební úřad, v případě dodatečného povolení pak vodoprávní úřad (viz § 169 odst. 3 stavebního zákona)? Vzhledem k tomu, že bylo shledáno, že současná praxe není v této otázce jednotná, byla tato otázka zaslána na Ministerstvo pro místní rozvoj k posouzení. O výsledku vás budeme informovat. Jakým způsobem povolovat zázemí pro lesní školku? (většinou se jedná o větší stan – průměr cca 10 m, s nezbytným zázemím). Pokud v případě stavby tvořící „zázemí pro lesní školku“, ve smyslu jakéhosi zázemí pro školku v přírodě pro děti, stavební úřad dospěje k závěru, že se jedná o stavbu vyžadující umístění a stavba nesplňuje parametry dle ust. § 79 odst. 2 písm. l) stavebního zákona (stavby pro hospodaření v lesích a stavby pro výkon práva myslivosti do 30 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, bez podsklepení), stavbu povolit nelze. Platí přechodné ustanovení čl. II zákona č. 350/2012 Sb., i pro speciální stavební úřady? ODaSH KÚZK zrušil rozhodnutí na tom, že i když byla žádost o dodatečné povolení podána před 01.01.2013, mělo být postupováno dle znění platného od 01.01.2013. Obecný stavební úřad takto postupuje a nadřízený orgán tuto skutečnost potvrdil jako správnou. Přechodné ustanovení samozřejmě platí i pro speciální stavební úřady. Pokud ODaSH KÚZK vyžadoval postup podle právní úpravy účinné od 01.01.2013, mohlo se jednat o výjimky uvedené v bodě 14 čl. II zák. č. 350/2012 Sb., dle kterého správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou a) stavebních řízení neukončených v prvním stupni, která se týkají staveb, u nichž podle nové právní úpravy postačí ohlášení; na takové stavby se hledí jako na ohlášené podle tohoto zákona, za ohlášení se v tomto případě považuje žádost o vydání stavebního povolení a za den ohlášení den nabytí účinnosti tohoto zákona, b) řízení o správním deliktu spáchaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nová právní úprava je pro obviněného příznivější. Stavebník postavil bez povolení stavbu. Stavební úřad vyhodnotil, že se jedná o stavbu rekreační chaty, která vyžaduje opatření stavebního úřadu. Stavebník tvrdí, že se jedná o zemědělskou stavbu dle ust. § 103 odst. 1 písm. e bod 2, která nevyžaduje nic. Může stavební úřad zahájit řízení o odstranění jen na základě vlastního názoru a úsudku, když stavebník bez přestání oponuje a trvá, že se jedná o stavbu pro zemědělství??? Není důležité, jak stavebník stavbu nazývá a co tvrdí, rozhodující je posouzení stavebního úřadu k jakému účelu stavba skutečně slouží nebo má v budoucnu sloužit. Dle rozsudku Krajského soudu České Budějovice č. j. 10 Ca 21/2002-21 ze dne 06.03.2002 je pro posouzení druhu navržené stavby v územním řízení rozhodující skutečný charakter stavby, nikoli označení stavby v projektové dokumentaci. Tento závěr lze analogicky vztáhnout i na „nazývání stavby jejím stavebníkem“. Stavební úřad musí v daném případě vyzvat žadatele k upřesnění účelu využití, dále musí stavební úřad porovnat stavbu z hlediska ustanovení § 52 Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., a po zjištění skutečného stavu věci a nesouladu stavby s citovanou vyhláškou, žádost o dodatečné povolení stavby zamítnout. K tomu viz také rozsudek Krajského soudu České Budějovice ze dne 06.03.2002, č. j. 10 Ca 21/2002 a Nejvyššího správního soudu ze dne 16.07.2014, č. j. 5 As 161/2012. Poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., jejich rozsah a zda je povinností správního orgánu vytvářet nové evidence (seznamy) např. seznam nejčastějších žadatelů o stavební povolení nebo všech písemností, které se týkají určitého žadatele? Nejedná se v těchto případech o šikanu správního úřadu a je zákonnou povinností vždy takové žádosti kladně vyhovět - tzn. vytvořit tyto seznamy. V případě že ano, je možné požadovat zpoplatnění těchto informací v závislosti na době strávené jejich pořizováním, i když se jedná o pouhé manuální vyhledávání z jiných seznamů a následné vytvoření nového seznamu. Stavební úřad není sice povinen vytvářen seznamy, statistiky, atd., ale je povinen je v případě žádosti poskytnout. Stejně tak musí stavební úřad poskytnout i požadované písemnosti ze správního spisu, nicméně jen ty konkrétní, které žadatel označí (např. rozhodnutí z konkrétního dne, pořadová čísla ze správního spisu č. 1 – 20, apod.), a dále může stavební úřad požadovat zpoplatnění poskytnutí těchto informací s tím, že dopředu žadateli sdělí, kolik poskytnutí informace bude stát. Při poskytování informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., musí být veškeré osobní údaje anonymizovány (jméno příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa trvalého bydliště, apod.). Jak postupovat při dodatečném povolení starých staveb (např. z r. 1976) k novému účelu, z hlediska tepelné techniky a energetické náročnosti stavby? Pro takto staré stavby, pokud tedy jsou pro to podmínky, tj., že stavba byla v minulosti povolena, by bylo jistě snazší ověřit dokumentaci skutečného provedení stavby dle § 125 stavebního zákona. Pokud nyní v roce 2015 má stavební úřad „legalizovat“ stavbu např. z roku 1976, jejíž existence nebyla v minulosti napadena, lze vzhledem k výše uvedenému časovému odstupu předpokládat, že taková stavba povolena byla, ale nedochovaly se doklady o jejím povolení. Z hlediska tepelné techniky a energetické náročnosti stavby to znamená, že dokumentace skutečného provedení zkonstatuje způsob vytápění stavby a energetickou náročnost stavby a stavební úřad tyto údaje vezme na vědomí. Pokud je o takové stavbě vedeno řízení o dodatečném povolení stavby, stavba musí splňovat v současné době nastavené kritéria pro vytápění a energetickou náročnost stavby, přičemž pokud by je nesplňovala, projektová dokumentace stavby musí k dodatečnému povolení řešit návrh provedení stavebních úprav pro splnění výše uvedených kritérií. Jinak nelze stavbu dodatečně povolit. Zasypání žumpy a její odpojení od splaškové kanalizace – jedná se o demolici (zrušení) žumpy nebo stavební úpravy žumpy, kterými se změní užívání nebo jiné stavební úpravy? Jedná se o odstranění stavby. Žumpa po jejím zasypání a odpojení od splaškové kanalizace nebude sloužit svému původnímu ani jinému účelu, tudíž se nemůže jednat o stavební úpravy. Zasypání žumpy (není vodní dílo) nejde o stavební úpravu, ale o odstranění stavby. Naproti tomu kanalizace je vodní dílo. Z ustanovení § 15 vodního zákona vyplývá, že se povoluje nejenom odstranění vodního díla, ale i zrušení. Pokud se tedy rozhoduje o zrušení, tak se nerozhoduje o odstranění. Lze v projektové dokumentaci navrhovat, povolovat a kolaudovat prostory bez využití (část stavby, případně celou stavbu)? Nelze. Projektová dokumentace musí obsahovat v průvodní i souhrnné technické zprávě účel užívání i funkční náplň stavby a z toho vyplývající další údaje. K tomu blíže viz vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. Územní souhlas a ohlášení – umístíme vše vč. přípojek, plotu, souhlasíme s ohlášením RD. Žádost o užívání dá stavebník opět na vše, nebo jen na samotný RD? Při umístění stavby územním Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
rozhodnutím (RD, přípojky, plot) a povolení stavby na základě stavebního povolení (RD) se bude postupovat stejně? Není tak důležité, zda stavebník uvede v oznámení o užívání stavby rodinného domu pouze stavbu rodinného domu nebo i inženýrské sítě a plot. Stavební úřad povoluje užívání toho co „povolil“. Stavební úřad při kontrolní prohlídce ověřuje, zda stavba včetně přípojek i případných dalších staveb byla povolena v souladu se souhlasem. Jaký poplatek se má vyměřit při změně stavby před dokončením, kterou se mění i územní rozhodnutí? Poplatek za vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením se vybírá dle položky 18 bodu 5 sazebníku zákona o správních poplatcích ve výši 1 000 Kč. Pokud má být současně vydáno i rozhodnutí o změně územního rozhodnutí ve smyslu § 94 stavebního zákona, přičítá se k výše uvedené sazbě též částka dle poznámky č. 5 k položce 17 sazebníku zákona o správních poplatcích, dle které vybere správní úřad za vydání změny územního rozhodnutí poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku. Pokud však nebude součástí změny stavby před dokončením změna ÚR ve smyslu § 94 stavebního zákona nýbrž se bude vydávat nové územní rozhodnutí v souvislosti se změnou stavby před dokončením, vybere správní úřad poplatky za vydání ÚR v zákonem stanovených sazbách. Obecně ke změně stavby před dokončením (ustanovení § 118 stavebního zákona) přednášející uvedla, že tato je možná pouze v případě, že povolovaná změna nebyla zahájena, nebo provedena, v opačném případě se postupuje dle ustanovení § 129 (dodatečné povolení). V případě, že jde o nepodstatnou odchylku, tak je možné ji povolit v rámci kolaudaci, tzn., že nepodstatné odchylky se určitě nepovolují ve smyslu ustanovení § 118 stavebního zákona. Přednášející dále upozornila, že v případě, že byla povolena změna stavby před dokončení dle odst. 5 zápisem do stavebního deníku, není pak možné, aby tato stavba byla předmětem řízení o změně stavby před dokončením.
Dále přednášející zmínila několik zajímavých judikátů, které stojí za pozornost. Zejména šlo o: Rozsudek NSS ze dne 26.06.2014, č. j. 6 Ads 32/2014-37, vztahující se k žádostem podávaným na správní orgány. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že je-li pro podání, které musí být podáno na předepsaném formuláři, učiněno bez tohoto předepsaného formuláře, hledí se na něj jako na podání, které nebylo učiněno, tzn., že se nic nezahajuje, resp. že se procesně nic neděje (ani jej neodkládáme). Na druhou stranu z ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu plyne správním orgánům povinnost pomoci podateli nedostatky odstranit a vyzvat jej k jejich odstranění v přiměřené lhůtě (viz např. dále rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2013, č. j. 5 Ans 7/2013 – 21 nebo rozsudek NSS ze dne 2309.2009, č. j. 9 As 90/2008-70). Rozsudek NSS ze dne 28.05.2014, č. j. 1 AS 50/2014-76, v němž NSS konstatoval, že v územním řízení vedeném podle stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31. 12. 2012, není nutné nařizovat opakované veřejné ústní jednání k projednání žádosti o vydání územního rozhodnutí v případě jakéhokoliv doplnění žádosti. Takovou povinnost má stavební úřad zásadně tehdy, pokud žadatel obsahově změní navrhovaný záměr tak, že bude způsobilý zatížit své okolí většími vlivy než záměr v původní veřejně projednané podobě. Rozsudek NSS ze dne 09.04.2014, č. j. 1 AS 12/2014-135, v němž NSS konstatoval, že k naplnění požadavků ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, není nutné provádět pro každou plánovanou stavbu nový geologický průzkum, jsou-li v zájmovém území geologické poměry dostatečně známy díky již provedeným geologickým průzkumům a jsou-li výsledky těchto průzkumů aplikovatelné i na navrhovanou stavbu vzhledem k jejím vlastnostem a účelu.
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Dále přednášející odpověděla na dotaz, který směřoval k prodloužení stavebního povolení. V daném případě stavebník měl vydané stavební povolení s platností 2 roky od nabytí právní moci, nicméně byť tedy chtěl stavbu realizovat, z určitých, nepodstatných důvodů ví, že realizaci stavby nestihne. Novelou stavebního zákona (zákon č. 350/2012 Sb.) se do stavebního zákona dostala možnost, že se stavebník může vzdát práva, ale nesměl s ní započat. V ustanovení § 115/4 stavebního zákona je stanoveno, že „stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Dobu platnosti stavebního povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Stavební povolení pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdrží oznámení stavebníka o tom, že od provedení svého záměru upouští; to neplatí, jestliže stavba již byla zahájena.“ Účastníky řízení o žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení jsou uvedeni v ustanovení § 109 stavebního zákona Závěrem přednášející odpověděla na poslední položený dotaz v rámci diskuze, který se týkal způsobu povolení ovocného sadu a povolení jeho oplocení. Přednášející je toho názoru, že je to možné na územní rozhodnutí za současné změny účelu využití pozemku na katastru nemovitostí. V ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona je stanoveno, že „v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje.“ K tomu je nutno uvést, že oplocení není stavbou pro zemědělství a pokud to územní plán nevylučuje, tak je možné pozemek oplotit tak, jak bylo uvedeno výše, tj. změně charakteru pozemku a územní rozhodnutí.
(4) Za odbor životního prostředí a zemědělství vystoupili se svými prezentacemi: a) Ing. Eva Gregušová, oddělení hodnocení ekologických rizik (Novela EIA od 01.04.2015) b) Ing. Jaroslav Hrabec, vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny (Povolování kácení zeleně) c) Bc. Ivana Půčková, oddělení zemědělství, lesního hospodářství, myslivosti a rybářství (Ochrana zemědělské půdního fondu) d) Ing. Zdeněk Florián, vedoucí oddělení zemědělství, lesního hospodářství, myslivosti a rybářství (Pozemky plnící funkci lesa, stavby na nich)
(5) Z kanceláře veřejného ochránce práv vystoupili se svými prezentacemi: a) Mgr. Martin Studnička, právník oddělení územního a stavebního řízení (Stavba neznámého vlastníka) (pozn. existuje metodika MMR “Exekuční řízení dle § 103 - § 129 SŘ“, z května 2015, z níž plyne, že povinnost lze uložit i neznámé osobě a tuto povinnost lze exekučně vynutit) b) JUDr. Jana Vašíková, zástupkyně vedoucí oddělení územního a stavebního řízení, památkové péče (Posuzování standardů kvality bydlení) (pozn. existuje metodika MMR z dubna 2015)
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
(6) Za odbor řízení dotačních programů vystoupil se sovou prezentací Ing. Martin Kobzáň, vedoucí odboru řízení dotačních programů Krajského úřadu Zlínského kraje (Kotlíkové dotace).
(7) Za Hasičský záchranný sbor Zlínského Kraje vystoupila se svou prezentací Ing. Dana Potěšilová, vedoucí oddělení prevence (Požární bezpečnost, odstupové vzdálenosti).
(8) nedostatky zjištěné z rozhodovací činnosti stavebních úřadů Paní Ing. Dana Dohnálková upozornila přítomné na zjištěné nedostatky v rozhodovací činnosti stavebních úřadů, a blíže je rozvedla. Zejména se jedná o: Zastavení řízení o odstranění stavby, pokud se prokáže, že se nejedná o nepovolenou stavbu Pokud stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby a následně se prokáže, že se nejedná o nepovolenou stavbu, nelze takové řízení zastavit usnesením dle § 66 odst. 2 správního řádu, dle něhož řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 30/2011-93 ze dne 28. 7. 2011 výše uvedené ustanovení přikazuje správnímu orgánu řízení zastavit ve dvou taxativně stanovených případech. Prvním z důvodů je překážka řízení zahájeného, druhým důvodem je „odpadnutí důvodů řízení“, pokud v řízení nemohou pokračovat právní nástupci. „Odpadnutím důvodů“ je zejména smrt nebo zánik účastníka řízení nebo zánik věci nebo práva, jehož se řízení týká. Správní orgán je tak ve smyslu výše uvedeného oprávněn řízení zastavit usnesením poznamenaným do spisu, bez toho aniž by usnesení o zastavení řízení oznamoval, pouze za předpokladu, že odpadl důvod řízení a současně se jedná o řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci. O takový případ však v daném případě nejde, neboť podmínka existence účastníků je po celou dobu řízení splněna a taktéž důvod řízení po jeho zahájení neodpadl, nýbrž správní orgán zjistil, že se nejedná o stavbu bez stavebního povolení a není tak důvod nařídit její odstranění. S ohledem na tuto skutečnost stavební úřad pochybí, když řízení o odstranění stavby zastaví usnesením dle ust. § 66 odst. 2 správního řádu, neboť k zastavení řízení dle tohoto ustanovení nejsou splněny podmínky stanovené správním řádem. Řízení o odstranění stavby je bylo třeba ukončit vydáním rozhodnutí, kterým se odstranění stavby nenařizuje. Stanovení okruhu účastníků řízení Stavebními úřady jsou často při stanovení okruhu účastníků řízení opomíjeny osoby, které mají dle výpisu z LV věcná práva k dotčeným pozemkům nebo stavbám na nich. V územním řízení jsou takové osoby účastníky řízení bez ohledu na přímé dotčení těchto práv a nelze je tudíž opomíjet. V řízení o odstranění stavby, pokud stavební úřad nařizuje odstranění stavby, případně realizovaných stavebních úprav na domě, kde je dle LV věcné břemeno užívání např. pro rodiče stavebníka, by stavební úřad měl rovněž tyto osoby vzít jako účastníky řízení, případně by měl odůvodnit, proč je jako účastníky nevzal. Soulad žádosti a projektové dokumentace Projektová dokumentace musí odpovídat předložené žádosti a nemůže v ní tudíž být obsaženo více stavebních objektů, než je uvedeno v žádosti. Pokud projektová dokumentace obsahuje i objekty, které nejsou předmětem vedeného správního řízení, může se jednat o objekty, které jsou předmětem samostatného správního řízení, musí být tato skutečnost z projektové dokumentace jednoznačně zřejmá. Nestačí, že se v rozhodnutí objeví údaj o tom, že určitý objekt není předmětem tohoto správního řízení.
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Nedostatky v předkládané projektové dokumentaci - stavební objekty nejsou v situačním výkrese řádně okótovány, není uvedena vzdálenost k sousedním stavbám a hranicím pozemku, neokótování „vedlejších“ staveb – opěrné zdi, studny, zpevněné plochy, nezakreslení ochranných pásem ve výkresech situace - textová ani výkresová část PD není strukturována a nemá obsah dle prováděcí vyhl. č. 499/2006 Sb. Objevily se i případy, kdy PD vůbec neobsahovala textovou část - dokumentace sice může být dle druhu, významu, umístění stavby a stavebně technickému provedení přiměřeně zjednodušena či redukována, nicméně nemůže být redukována takovým způsobem, že některé části dokumentace nebudou vůbec doloženy, případně budou předloženy neúplné výkresy. Toto nelze považovat za přiměřenou redukci dokumentace, nýbrž za nedostatek dokumentace, která není úplná a taková dokumentace je pro vydání rozhodnutí nedostatečná - dokumentace není opatřena originálním otiskem razítka autorizované osoby a jejím originálním podpisem - rozpory mezi grafickou a textovou částí (jiné kóty v situaci, jiné údaje uvedené v souhrnné technické zprávě nebo jiné půdorysné rozměry uvedené v situaci a jiné v jednotlivých půdorysech - textové části neobsahují údaje, jak byly splněny požadavky DO a správců inženýrských sítí. Skutečnost, kdy stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí uvede údaje neodpovídající předložené projektové dokumentaci a následně podmínkami pro umístění a povolení stavby zaváže stavebníka stavbu umístit a realizovat podle předložené projektové dokumentace, způsobuje nepřezkoumatelnost a tudíž i nezákonnost vydaného rozhodnutí. Rozhodnutí nemá oporu ve spisu Stavební úřady se ve vydaných rozhodnutích odkazují na dokumenty, které jsou např. součástí jiného spisu (třeba již uloženého v archivu) apod., nebo na zjištění, která učinil při obhlídce na místě, aniž by ve spise byl záznam z této „obhlídky“, nebo se odkazují na nějaké zaměření či posudek aniž by tyto byly součástí spisového materiálu předkládaného k odvolacímu řízení a jimi vydané rozhodnutí pak nemá oporu ve spisu. Odůvodňování rozhodnutí o umístění stavby Je nezbytné, aby se stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí o umístění stavby zabýval všemi okruhy stanovenými v ust. § 90 stavebního zákona, které musí v územním řízení posoudit. Musí odůvodnit, k jakým závěrům dospěl při přezkoumání, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů. SÚ zpravidla napíše jen to, že stavba je v souladu s ust. § 90 stavebního zákona, aniž by uvedl, jak k tomuto závěru došel, jak dané území řeší územně plánovací dokumentace, jak návrh odpovídá charakteru území, že z projektové dokumentace jednoznačně vyplývá, že je stavba napojena na veřejnou dopravní infrastrukturu (jak, kudy), že je napojena na veřejnou technickou infrastrukturu (jak, čím, případně že nelze napojit neboť veřejná technická infrastruktura není zbudovaná a proto je řešeno zásobování vodou ze study a odkanalizování do ČOV), že se všechny dotčené orgány ke stavbě vyjádřili, že tato vyjádření byla kladná, případně obsahovala podmínky a ty stavební úřad zapracoval do podmínek pro rozhodnutí. (9) Vybraná stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „MMR ČR“) a rozsudky soudů, týkající se rozhodovací činnosti stavebních úřadů Paní JUDr. Jana Morávková přítomné upozornila na níže uvedené rozsudky Nejvyššího správního soudu ČR. (a) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2014, čj. 15 A 22/2012 – 62
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Sbírka rozhodnutí NSS 1/2015 č. 3145; Stavební zákon: provedení udržovacích prací; úsudek stavebního úřadu Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti a zdraví osob a zvířat. V předmětné věci vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídil podle § 139 odst. 1 stavebního zákona (z roku 2006) provedení udržovacích prací na stavbě zdi. Žalobkyně se odvolala a KÚ (Ústí nad Labem) odvolání zamítl. Žalobkyně v žalobě uvedla, že SÚ nezjistil, kdo je majitelem stavby. SÚ nařídil žalobkyni splnění povinnosti, kterou má výhradně vlastník stavby, ačkoli věděl, že žalobkyně vlastníkem stavby není. Dle žaloby, je nutné legitimitu úsudku (dle ust. § 142 odst. 4 SZ) podepřít relevantními důkazními prostředky a z nich vyvodit relevantní právní závěry. Stavební úřad neměl pravomoc rozhodnout o vlastnictví, stejně tak nemohl svůj úsudek opřít o skutečnost, že žalobkyně nepodala žalobu k obecnému soudu o určení vlastnictví ke stavbě. Majitelka sousedního pozemku L. N. prohlásila, že není vlastníkem stavby a tím jí podle rozhodnutí stavebního úřadu nevznikla povinnost udržovací práce provést. Samotné prohlášení o vlastnictví, však nemá samo o sobě právní relevanci. Každá nemovitost totiž má svého vlastníka. Není-li existující stavba zapsána v katastru nemovitostí a současně se k vlastnictví k takové stavbě vlastník nehlásí, není možné nařídit provedení udržovacích prací osobě, o které se stavební úřad domnívá, že vlastníkem stavby je, aniž by vlastnictví prokázal. Podle tohoto náčrtu má stavební úřad za to, že se stavba nachází na pozemku žalobkyně. V průběhu měření se zmocněný zástupce žalobkyně vyjádřil k okolnostem měření nesouhlasně, konkrétně namítl přesnost měření. Je-li totiž přesnost měření stanovena na cca 30 cm a tloušťka stavby je 20 až 30 cm, není možno měřením zjistit, zda se zeď skutečně nachází na pozemku žalobkyně nebo na pozemku vedlejším. Provedené měření nemůže být relevantním důkazem pro konstatování stavebního úřadu, že stavba je umístěna na pozemku žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že povinnost, která jí byla uložena, měla být naopak uložena L. N., tedy majitelce pozemku, které se jako jediné technický stav dotčené stavby týká. Navíc jen z pozemku L. N. lze udržovací práce provést. Vzhledem k napjatosti vztahů mezi žalobkyní a L. N. budou v souvislosti s nařízením udržovacích prací založeny další spory. Také z těchto důvodů měl stavební úřad nařídit provedení udržovacích prací L. N., protože by tak těmto sporům předešel. Žalovaný popsal dosavadní průběh řízení a uvedl, že žalobkyně ve správním řízení neoznačila podle § 52 správního řádu žádný podklad na podporu svého tvrzení, že není vlastníkem předmětné stavby. Stavební úřad předně vycházel z předání vytyčené vlastnické hranice, kterého se zúčastnil, a z vytyčovacího náčrtu. Těmito podklady bylo dle žalovaného prokázáno, že se předmětná stavba nachází na pozemku žalobkyně. Stavební úřad dále prověřoval i domněnku žalobkyně, že předmětná zeď je pozůstatkem hospodářské stavby, která se měla kdysi údajně nacházet na pozemku majitelky sousedního pozemku. Z dostupných podkladů uložených v archivu stavebního úřadu stavební úřad zjistil, že předmětný pozemek byl vždy veden pouze jako zahrada bez jakýchkoliv staveb. Ve svých závěrech stavební úřad rovněž vycházel ze skutečnosti, že pozemek žalobkyně má odlišnou výšku úrovně terénu, a tudíž předmětná zeď sloužila jako opěrná zeď proti sesutí zeminy ze sousedního pozemku. Na základě uvedeného stavební úřad usoudil, že vlastníkem stavby je žalobkyně, s čímž se žalovaný ztotožnil. Žalobkyně zpochybnila postup stavebního úřadu a potažmo i žalovaného při určení vlastnictví předmětné stavby, od něhož se pak odvíjelo uložení povinnosti provést udržovací práce. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl. Z odůvodnění rozsudku: Podle § 142 odst. 4 stavebního zákona uplatní-li účastník řízení podle odstavce 1 až 3 námitku občanskoprávní povahy, o které stavební úřad nemůže rozhodnout na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, a jde o řízení, kde hrozí nebezpečí z prodlení, učiní si stavební úřad o námitce úsudek a rozhodne ve věci. Účastníka řízení poučí o právu uplatnit námitku Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
u soudu. Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona je ustanovením speciálním vůči ustanovením § 89 odst. 5 a § 114 odst. 3 stavebního zákona a umožňuje, aby stavební úřad pro účely jím vedeného konkrétního řízení si učinil úsudek o otázce, jejíž řešení mu nepřísluší. Touto otázkou je mimo jiné i existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě. O této otázce může uvažovat stavební úřad jen, pokud jsou zde okolnosti, které vedou k závěru, že v průběhu vedení dalšího (občanskoprávního) řízení o určení vlastnického práva ke stavbě by mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu. Takovým zájmem je bezpochyby i ochrana bezpečnosti a zdraví osob a zvířat. Je zřejmé, že účelem ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona je zajištění rychlého provedení řízení, v daném případě řízení o nařízení údržby stavby, přičemž konečné určení toho, kdo je vlastníkem stavby, náleží soudu, o čemž musí být účastník řízení, jemuž je ukládána povinnost provést udržovací práce, náležitě poučen. Uvedené však samozřejmě neznamená, že stavební úřad není povinen zjistit dostatečně skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 3 správního řádu a opatřit si potřebné podklady pro své rozhodnutí. Svůj závěr o tom, kdo je vlastníkem stavby pak musí stavební úřad i náležitě odůvodnit. Udržovací práce byly nařízeny, neboť bylo v průběhu řízení zjištěno, že stavba zdi ohrožuje svým technickým stavem bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat pohybujících se na předmětném pozemku. Ostatně sama žalobkyně označila v žalobě stav stavby jako havarijní. Žalobou tedy nebylo zpochybněno, že by se v daném případě nejednalo o řízení, v němž je nutno ve veřejném zájmu postupovat urychleně. V dané věci je za jednu ze stěžejních okolností nutno považovat zjištění, na kterém pozemku se nachází předmětná stavba. Žalovaný vycházel především z vytyčovacího náčrtu. Při tomto vytýčení bylo zjištěno, že se větší část zdi nachází na pozemku žalobkyně a část pozemku žalobkyně se nachází i před zdí. Za významnou pak pouvažuje soud i úvahu stavebního úřadu o funkčním využití zdi, spočívající v tom, že slouží k zadržování zeminy na pozemku žalobkyně. Žalobkyni bylo uloženo provedení prací pouze na pozemku, který je v jejím vlastnictví. Pokud žalovaný a před ním stavební úřad učinil úvahu, že za vlastníka předmětné stavby zdi je možno považovat žalobkyni, na jejímž pozemku se zeď nachází a založil toto své rozhodnutí na dostatečných podkladech, nemůže soud konstatovat, že by jeho postup byl nezákonný. Stavební úřad si ve věci opatřil celou řadu podkladů i z vlastní iniciativy a tyto důkazy buď nijak neprokazují vlastnictví zdi, nebo svědčí spíše pro jeho závěr o vlastnictví zdi žalobkyní. Jedná se zejména o uvedený vytyčovací náčrt nebo mapy předchozích pozemkových evidencí, z nichž je patrné, že se hranice mezi pozemky neměnily, což znamená, že nejméně část zdi se stále nachází na dnešním pozemku p. č. 283. I když je zde samozřejmě možnost, že vlastníkem stavby je jiná osoba, než vlastník pozemku, pro tuto skutečnost nesvědčí žádná dosavadní zjištění. Ani sama žalobkyně nenabídla žádný důkaz (viz § 52 správního řádu), který by vyvracel závěr, že je vlastníkem stavby. Z opatřených mapových podkladů založených ve správním spise je patrné, že na místě zdi nikdy hospodářské budovy nestály, a tak nebylo potvrzeno ani jediné tvrzení žalobkyně, že předmětná zeď je zřejmě pozůstatkem hospodářské stavby. V daném případě má soud za to, že stavební úřad postupoval s dostatečnou pečlivostí a opatřil dostupné podklady, na jejichž základě učinil závěr o otázce vlastnictví stavby, která do jeho působnosti obvykle nepatří. O určení vlastnického práva je přitom s konečnou platností oprávněn rozhodovat občanskoprávní soud, k němuž může žalobkyně podat žalobu o určení vlastnického práva k uvedené stavbě zdi, o čemž byla poučena. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti a zdraví osob a zvířat. V předmětné věci vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídil podle § 139 odst. 1 stavebního zákona (z roku 2006) provedení udržovacích prací na stavbě zdi. Žalobkyně se odvolala a KÚ (Ústí nad Labem) odvolání zamítl. (b) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2014, čj. 1 As 176/2012 – 140 Sbírka rozhodnutí NSS 1/2015 č. 3146; Stavební řízení: charakter souhlasu obecného stavebního úřadu Ochrana přírody a krajiny: délka platnosti výjimky Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
I. Souhlas obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004. II. Platnost výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, musí přetrvat i pro řízení stavební (§ 109 a násl. stavebního zákona z roku 2006), jsou-li podmínky této výjimky vázány k samotné realizaci stavby. V předmětné věci se jednalo o stavební povolení pro stavbu „Dálnice D 8, stavba 0805 Lovosice - Řehlovice, část F – tunel Radejčín“ v rozsahu stavebních objektů povolovaných Ministerstvem dopravy. Z odůvodnění: Z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz bod [50] výše) vyplývá závaznost souhlasu obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona, což odpovídá i charakteru stavebního řízení, jež vede speciální stavební úřad. Působnost umístit speciální stavbu a kontrolovat splnění podmínek územního rozhodnutí svěřil zákonodárce obecnému stavebnímu úřadu, který má znalost místních poměrů a může tedy odpovědně posoudit veškeré důsledky související s umístěním záměru stavby do území. Naopak speciální stavební úřad disponuje „speciálními“ odbornými znalostmi nutnými pro povolení speciální stavby. Rozhodování o žádosti stavebníka o stavební povolení se proto u speciálních staveb děje ve vzájemné součinnosti obecného a speciálního stavebního úřadu: zatímco obecný stavební úřad s konečnou platností ověří splnění podmínek jím vydaného územního rozhodnutí, speciální stavební úřad posoudí žádost z ostatních hledisek vymezených v § 111 stavebního zákona. Výsledné rozhodnutí pak stanovisko obecného stavebního úřadu musí respektovat. Speciální stavební úřad totiž nemůže přehodnocovat názory vyslovené ve stanovisku obecného stavebního úřadu, neboť tím by nepřípustně zasahoval do působnosti tohoto úřadu a vyjadřoval se k otázkám, které nenáleží do jeho působnosti. Totéž platí i naopak vůči obecnému stavebnímu úřadu; tomu přísluší ve stavebním řízení toliko ověřit splnění podmínek územního rozhodnutí. Odmítnout je nutno i argumentaci, že obecný stavební úřad nemůže být v dané věci dotčeným orgánem. Podle § 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona postupují orgány územního plánování a stavební úřady ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Dotčené orgány vydávají pro vydání rozhodnutí podle tohoto zákona závazná stanoviska na základě zvláštních právních předpisů, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li tyto zvláštní právní předpisy jinak. Závazná stanoviska dotčených orgánů pro potřeby správních řízení podle tohoto zákona uplatňují dotčené orgány podle zvláštních právních předpisů a podle tohoto zákona. V projednávané věci Městský úřad Lovosice jako obecný stavební úřad vydal závazné stanovisko podle § 15 odst. 2 stavebního zákona, které není samostatným rozhodnutím. Skutečnost, že předmětné vyjádření obecného stavebního úřadu není zákonem explicitně označeno jako závazné stanovisko, není rozhodující; důležitá je materiální povaha tohoto aktu. Není totiž nutné, aby zákony, na jejichž základě správní orgány závazná stanoviska vydávají, výslovně tohoto pojmu používaly nebo odkazovaly na § 149 správního řádu. Je třeba vycházet z obsahového kritéria a závaznými stanovisky chápat veškeré úkony splňující podmínky § 149 správního řádu, o nichž zákon výslovně nestanoví, že se mají vydávat jako správní rozhodnutí. Skutečně se může jevit nestandardní, že by obecný stavební úřad, který standardně vede stavební řízení (s výjimkou speciálních staveb), mohl ve speciálním stavebním řízení vystupovat v pozici dotčeného orgánu. Vysvětlení však spočívá právě ve zvláštní povaze speciálních staveb a specifické odbornosti nutné při rozhodování ve stavebním řízení týkajícího se těchto staveb. Pokud by zákonodárce nezvolil koncepci stanovenou v § 15 stavebního zákona a nepřesunul by u těchto staveb působnost vést stavební řízení na speciální stavební úřady, stavební řízení by prováděly obecné stavební úřady a Ministerstvo dopravy by se ke stavbám dálnic vyjadřovalo z pozice dotčeného orgánu. Vzhledem k tomu, že takové stanovisko ministerstva by v případě těchto staveb bylo značně rozsáhlé a jeho podmínky by v konečném důsledku tvořily převážnou část samotného stavebního povolení, přenesl zákonodárce působnost vést stavební řízení právě na Ministerstvo dopravy, které v oblasti povolování staveb dálnic disponuje potřebnou odborností a specifickými znalostmi ohledně těchto staveb. Role ministerstva a stavebního úřadu se tak de facto „prohodila“ a z vysoce specializovaného odborného orgánu se stal speciální stavební úřad, zatímco obecný stavební úřad se dostal do pozice dotčeného orgánu. Pro rozhodnutí speciálního stavebního úřadu vydává závazné stanovisko, které ověřuje splnění podmínek územního rozhodnutí. Pro posouzení problematiky plnění podmínek územního rozhodnutí přitom obecný stavební úřad disponuje odbornými kompetencemi (znalostmi lokality a místních poměrů, zkušenostmi z průběhu řízení o umístění záměru stavby), které speciální stavební úřad postrádá; ten je profesionálem v oblasti dálničních staveb, nicméně nemá Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
potřebné znalosti z řízení územního. Požadavky na dotčený orgán vyplývající z výše citované judikatury jsou tedy i v nyní projednávaném případě splněny. Nejvyšší správní soud uzavírá, že souhlas obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu: je úkonem učiněným obecným stavebním úřadem jakožto správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení (§ 15 odst. 2 stavebního zákona, věta druhá, za středníkem), jehož obsahem je speciální stavební úřad vázán. V rámci řízení o rozkladu proto měl proběhnout jeho přezkum podle § 149 odst. 4 správního řádu, směřovaly-li námitky stěžovatele i proti obsahu tohoto stanoviska. Pokud si ministr dopravy v projednávaném případě v řízení o rozkladu nevyžádal od krajského úřadu potvrzení nebo změnu závazného stanoviska obecného stavebního úřadu, tedy v daném případě nezbytný a závazný podklad pro jeho rozhodnutí, postupoval v rozporu s § 149 odst. 4 správního řádu a zatížil tak řízení vadou. Námitka týkající se absence rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny vydáno již před rozhodnutím o umístění stavby. V územním rozhodnutí se s konečnou platností stanoví mj. stavební pozemek, na němž má být stavba umístěna, jakož i podmínky pro umístění stavby na něm, tedy i požadavky na ochranu životního prostředí. Má-li být stavba umístěna v místě s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, musí povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny předcházet umístění stavby (srov. rozsudek ze dne 14. 2. 2008, č. j. 1 As 37/2005 – 154). Rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny tedy musí předcházet umístění záměru stavby do území. Současně však platnost výjimky musí přetrvat i pro řízení stavební, neboť podmínky této výjimky jsou často vázány i k samotné realizaci stavby. Vydal-li speciální stavební úřad v projednávané věci stavební povolení v situaci, kdy stavebník nedisponoval pravomocným rozhodnutím o udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, aniž by stavební řízení přerušil a vyčkal, zda bude výjimka opětovně povolena, je řízení stiženo procesní vadou. Řízení o výjimce ze zákazu stavět dálnice podle § 43 zákona má odlišný předmět řízení než řízení o výjimce podle § 56 zákona: prvé řízení souvisí se zvláštní územní ochranou, zatímco druhé s ochranou ohrožených druhů. V řízení o výjimce podle § 43 zákona je posuzován veřejný zájem na výstavbě dálnice a zájem na ochraně přírody a krajiny. Uvedeným rozhodnutím o výjimce je orgán ochrany přírody v řízení o výjimce podle § 56 zákona vázán potud, že veřejný zájem na výstavbě dálnice v chráněné krajinné oblasti výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. V řízení o povolení výjimky podle § 56 zákona pak jde o posouzení, zda navrhovaná trasa dálnice představuje optimální řešení pro ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů; jsou v něm rovněž stanoveny podmínky pro zajištění ochrany těchto druhů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010 – 323). Řízení o výjimce podle § 56 zákona je tedy do jisté míry ovlivněno předchozím povolením výjimky dle § 43 zákona. Nelze však tvrdit, že by zájmy na ochraně zvláště chráněných druhů byly v rozhodnutí o výjimce podle § 43 zákona posouzeny, resp. že by uvedené rozhodnutí o výjimce bylo dostačující v případě absence výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejprve Nejvyšší správní soud považuje za vhodné poznamenat, že existovalo-li pravomocné rozhodnutí o umístění stavby i výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a bylo-li již definitivně vyřešeno, v jakém území bude záměr stavby umístěn, je pochopitelné, že investor začal provádět biologické průzkumy a záchranné transfery živočichů a rostlin předpokládané rozhodnutím o výjimce a připravoval se na realizaci stavby. Významné dále je, jak uvádí stěžovatel (a jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z úřední činnosti), že výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny byla pro danou stavbu následně udělena. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 12. 7. 2010, č. j. 45225/ENV/10 1093/530/10, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Správy CHKO České středohoří ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. SR/0054/CS/09, kterým byla udělena výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ze základních podmínek ochrany a ze zákazů uvedených v § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 a 2 zákona, a to: I. za účelem zásahu do biotopu silně ohrožených a kriticky ohrožených druhů živočichů (zmije obecná, mlok skvrnitý, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka hladká) a za II. za účelem pěstování druhu jeřáb český stavbou dálnice D8 v úseku Lovosice – Řehlovice. Žalobu proti citovanému rozhodnutí městský soud rozsudkem ze dne 27.03.2013, č. j. 10 A 211/2010 – 129, zamítl. Citovaný rozsudek je sice předmětem řízení o kasační stížnosti pod sp. zn. 5 As 54/2013, nicméně Nejvyšší správní soud dosud ve zmiňované věci nerozhodl. Je tak nutno vycházet ze skutečnosti, že výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny byla pro nyní projednávanou stavbu v roce 2010 pravomocně povolena. Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Nejvyšší správní soud po přihlédnutí ke specifickým okolnostem projednávaného případu (k délce územního i stavebního řízení, resp. soudních řízení přezkoumávající výstupy těchto řízení a řízení s nimi úzce souvisejících, jakož i ke stavu prováděných stavebních prací, o nichž má soud povědomost ze spisového materiálu i z mediální prezentace průběhu realizace dálnice D8) dospěl k závěru, že pokud byla následně (v roce 2010) výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny pro předmětnou stavbu pravomocně udělena, nemá výše zmíněná procesní vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ministra. Ostatně zrušení napadeného správního rozhodnutí pro procesní vadu spočívající v absenci výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ve stavebním řízení by v dané situaci postrádalo věcného významu. Vedlo by pouze k tomu, že by ministr v rámci rozkladového řízení čistě formálně doplnil mezi podklady svého rozhodnutí i výjimku z 12. 7. 2010 a vydal by identické správní rozhodnutí, jaké je nyní předmětem soudního přezkumu. Takový postup se Nejvyššímu správnímu soudu jeví bezúčelný, neboť na podstatě sporu, na zákonnosti napadeného rozhodnutí a zejména na ochraně biotopů zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin nemůže ničeho změnit. Proto Nejvyšší správní soud veden snahou o racionalitu soudního přezkumu vliv popsané procesní vady na zákonnost rozhodnutí žalovaného neshledal. Námitka proto není důvodná. (c) Další judikáty jsou uvedeny v článku Vybrané judikáty XVIII. uveřejněném na webových stránkách Zlínského kraje viz http://www.kr-zlinsky.cz/vybrane-judikaty-cl-506.html (10) Diskuse Diskuse probíhala v rámci jednotlivých prezentací přímo s prezentujícími 11) Ukončení porady Závěrem porady pan Miroslav Zeman, vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje, všem přítomným připomněl nezbytnost kontroly projektové dokumentace staveb ve stavebním řízení i při kontrolních prohlídkách staveb i z hlediska dodržování vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, u staveb vymezených v ustanovení § 2 citované vyhlášky. Po projednání všech bodů programu paní Ing. Alena Miklová, vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje a pan Miroslav Zeman, vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje, všem přítomným za účast na dvoudenní poradě poděkovali a poradu ukončili.
zapsala Mgr. Ing. Michaela Soukeníková
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz