1
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
obyčejný text – František Strnad, tučný text – Stanislav Šárský
Smrt na prahu vesmíru Raketoplán je připraven ke startu. Zbývá už jen několik okamžiků a sedmičlenná Video startu posádka se vydá na další kosmický let. Čeká ji 12 dnů plných práce, napětí, ale i raketoplánu . úžasná podívaná na zeměkouli z oběžné dráhy. . Na cesty do vesmíru se vydáváme už více než padesát let. Za tu dobu se nám podařilo . vyslat do kosmu nejen množství automatických sond, ale dokázali jsme na oběžné . dráze sestavit kosmické stanice, ve kterých mohou pracovat astronauti. Na palubách . kosmických lodí se do vesmíru vypravilo více než pět set mužů a žen. Dvanáct z nich . . se procházelo po Měsíci. Nyní se lidstvo na své cestě do kosmu snaží udělat další velký krok. Za několik okamžiků se staneme svědky prvního pokusu o přistání lidí na planetě Mars. Astronauti se na cestu k červené planetě vydali před sedmi měsíci. Jejich domovem se po dobu letu stala kosmická loď Pegas. Desítky států spojily své síly a společně vytvořily projekt, který nemá obdoby. Jednotlivé díly Pegase byly vytvořeny na Zemi, ale raketoplány a další kosmické nákladní lodě je postupně vynesly na oběžnou dráhu kolem Země, kde pak byly sestaveny v jeden celek. Pegas je první meziplanetární kosmickou lodí, kterou lidstvo postavilo. Je zkonstruován tak, aby posádku chránil před kosmickým i slunečním zářením. Na jeho palubě jsou zásoby jídla, vzduchu i vody, které jsou nutné k přežití posádky při dlouhém kosmickém letu. Má výkonné motory, které astronauty dopraví na místo určení a zajistí také jejich bezpečný návrat zpět k Zemi. Mezinárodní posádku tvoří velitel Tom Kirby, letový inženýr Ivan Beljajev, lékař Joachim Mayer, geoložka Lisa Swansonová a vědecká pracovnice Michelle Lopezová, zabývající se hledáním života. V řídícím středisku jsou desítky specialistů, kteří neustále monitorují všechny systémy lodi i zdravotní stav posádky. Jsou s ní v neustálém kontaktu, ale to hlavní teď spočívá jen na pětici astronautů. Mars je v tomto okamžiku vzdálen od Země více než 100 milionů kilometrů a rádiový i televizní signál z jeho oběžné dráhy k nám letí téměř pět
Video Pegase . . . . . . . . . motory . Obrázky astronautů . řídící středisko . . .
Snímky starších misí, Apollo snímky kosmonautů
planetárium
2
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
minut. Jakýkoliv rychlý zásah ze Země tudíž není možný. . Na povrch planety vystoupí tři členové posádky. K přistání použijí výsadkový modul, výsadkový modul který se před 15 minutami oddělil od mateřské lodě a nyní sestupuje k planetě. a jeho sestup . Přepojujeme do řídícího střediska, kde všichni s napětím očekávají přistání. video přistání . Ano. Tak by přistání na jiné planetě mohlo skutečně vypadat. Ale na to si budeme . muset ještě nějakou dobu počkat. Let na Mars je sice reálný, ale v současnosti je spíše . ve stadiu zkoumání technických, zdravotních a bezpečnostních možností a potřeb. . . Kosmonautika však nezahálí. Střídání posádek na Mezinárodní kosmické stanici svědčí o neustálé přítomnosti lidí ve vesmíru. Astronauté provádějí na oběžné dráze množství experimentů z různých oborů. Ve stavu beztíže se zkoušejí i nové materiály a technologie. Povolání astronauta není jen splněním životního snu. Vyžaduje také velkou dávku odvahy, protože lety do vesmíru nejsou ani po padesáti letech rutinní záležitostí. Mnoho odvážných svou touhu po vesmíru zaplatilo životem… Titulky 60 s Dnes je nepochybné, že prvním kosmonautem byl Jurij Gagarin. Jeho let do vesmíru proběhl 12. dubna 1961. Loď Vostok se vznesla za ohlušujícího řevu raketových motorů nad kazašskou stepí přesně v 9 hodin a 7 minut moskevského času. Jediný oblet zeměkoule učinil mladého kosmonauta zdánlivě nesmrtelným...
Titulky Start Vostoku . . .
Po nespočetných oslavách a návštěvách po celém světě se z Gagarina stal nejen oslavy hrdina, ale hlavně symbol Sovětského svazu, coby kosmické mocnosti. Proto mu . vládní činitelé další lety do kosmu zakázali; byl pro ně příliš cenný. Jurij se tak na vlastní žádost vrátil alespoň k létání na letadlech MIG-15 a chtěl složit zkoušky na vojenské akademii a obhájit diplomovou práci. 27. března 1968 měl Gagarin vykonat běžný tréninkový let spolu s vedoucím letecké přípravy, s vynikajícím vojenským pilotem Vladimirem Serjoginem. I
Dolní projekce
planetárium
snímky z ISS, opravy HST atd. . . . . . Lebka
Zesílit zvuk při nájezdu hudby
3
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
když počasí v ten den nebylo příliš příznivé, let probíhal bez problémů. Po splnění úkolů požádal pilot kontrolní věž o povolení k návratu, provedl obrat a pak nastalo ve vysílačce ticho. Letoun se ztratil i z radarů a v tu chvíli vyhlásilo řídící středisko poplach. Do vzduchu vzlétly vrtulníky i pátrací letadla. Odpoledne byl nalezen 2 metry hluboký kráter a zbytky letounu rozmetané do všech stran. Tělesné pozůstatky pilotů se podařilo najít až druhý den... Ze závěrů vyšetřovací komise vyplynulo, že letadlo bylo už 15 let staré a proběhly na něm dvě generální opravy. Motor měl za sebou takové opravy dokonce čtyři. Navíc byly k letounu připevněny dvě přídavné nádrže na palivo, které podstatně snižovaly jeho letové vlastnosti. Oblačnost byla v některých místech jen 500 metrů nad povrchem Země. Co tedy způsobilo havárii? Nepozornost nebo nezkušenost pilota Gagarina? Hrozila srážka s jiným letadlem nebo došlo k poruše? Podobných úvah bychom našli spoustu. Víme jen to, že letadlo se z nějakých důvodů, které se dnes už nedají zjistit ani ověřit, dostalo do pádu či vývrtky a piloti tuto nečekanou situaci nedokázali zvládnout. Byli příliš nízko...
Dolní projekce oslavy . . . . Kompozice snímků MIG . . . vrtulníky . . Gagarin
Pauza 15 s Uplynul pouhý měsíc a půl poté, co Gagarin obletěl Zemi, když americký prezident John Kennedy četl v Kongresu svoji Zprávu o stavu unie. Toho dne, 25. května 1961, postavil před americký národ zcela nový a nesnadný úkol. Projev Kenedyho . Tato slova odstartovala jedno z největších dobrodružství v historii lidstva. Byla . impulsem pro nebývalý rozvoj technologií a vědy, ale hlavně začátkem závodů o . Měsíc s tehdejším Sovětským svazem. Šlo hlavně o politickou záležitost – Amerika představovala světovou velmoc a nemohla zůstat pozadu v dobývání vesmíru. Úkolem tedy bylo vyslat stroj s posádkou na cestu dlouhou téměř půl milionu kilometrů k jinému nebeskému tělesu, provést na něm přistání a základní průzkum a poté se bezpečně vrátit zpět na Zemi. A tuto cestu provést ne jednou, ale tak často, jak bude NASA chtít. Tento nesnadný úkol se podařilo splnit 20. července 1969, kdy na povrch Měsíce
statický JFK konstrukce raket montážní haly atd. záběry Apoll v kosmu
planetárium
modrá z mraky
lehce denní pohyb . . . konec DP při modré Modul 2
4
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
planetárium
vstoupili Neil Armstrong a Edwin Aldrin. Přistání Apolla 11 Každý pokrok si však vybere svou krutou daň a ani program dobývání Měsíce nebyl v . tomto ohledu jiný. Lidská nedbalost a snaha ušetřit za každou cenu stála u zrodu jedné . z největších tragédií Apolla. . . Byl pátek 27. ledna 1967 a na startovací rampě stála kosmická loď Apollo 1. K jejímu Video Apolla 1 Apollo na rampě startu mělo dojít sice až za měsíc, ale posádka trénovala start a havarijní postupy přímo . V kabině v kabině. V nádržích nosné rakety Saturn zatím nebylo palivo, všechno bylo jenom jako, . Motory Saturnu
ale přitom se zkoušelo vše do puntíku přesně jako při skutečném letu. Byl to velice náročný den a astronauti Grissom, White a Chaffee byli značně nespokojení s postupem zkoušky, protože jim co chvíli vypadávalo rádiové spojení z řídícím střediskem a objevovalo se mnoho závad. Zkouška byla přerušena, technici šli odstraňovat závady a kosmonauté si mohli na chvíli oddechnout.
Po chvíli se jeden z techniků otočil k monitorům a překvapeně na ně ukázal. Obraz z kabiny Apolla náhle zmizel. Současně s tím se ve sluchátkách ozval výkřik jednoho z kosmonautů: "HOŘÍME!!!" Kabina lodi byla naplněna kyslíkovou atmosférou, která oheň velmi intenzivně přiživovala. Kosmonauté se chovali přesně podle instrukcí. Chaffee zůstal na svém místě a zajišťoval rádiové spojení. White s Grissomem svoje místa opustili a snažili se otevřít vstupní otvor. Oheň však nabíral na síle a kosmonauté oblečeni do skafandrů se ocitli uprostřed ohnivé výhně. Zámky dveří nešly povolit. Chaffee a White v hrůze tloukli rukama bezmocně do stěn kabiny. "VŠECHNO TADY HOŘÍ. PROBOHA DOSTAŇTE NÁS ODSUD!" Všude kolem sebe viděli smrtící plameny, cítili narůstající žár a kouř, který nakonec hadicemi s přívodem kyslíku vnikl až do jejich skafandrů... Dvacet sedm mužů na rampě se jim snažilo pomoci. Marně. Žár uvnitř kabiny dosáhl pětiset stupňů a tlak stoupl natolik, že konstrukce praskla. Ven se vyvalil žhavý a dusivý dým. Zachránci se zastavili jen pár metrů před kabinou. Neměli dýchací přístroje ani ochranné oděvy. Mnozí z nich museli s otravou do nemocnice. Kabina byla tak rozpálená, že se její dveře podařilo otevřít až po 13 hodinách. To, co záchranáři uviděli uvnitř, se dá jen těžko popsat. Všechno bylo pokryto silnou vrstvou
V kabině technici technici
snímky lodi
rozsvítí se červená a rychle i bílá
DP pomalu .
5
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
popela a seškvařené umělé hmoty, přístroje shořely a některé věci se vypařily úplně. Nejhrůznější pohled však byl na tři zuhelnatělá těla kosmonautů...
Dolní projekce Apollo, ohořelá konstrukce
Pauza 20 s Oficiální zpráva o havárii uvádí, že příčinou požáru byl zkrat v elektrickém vedení. Vzniklá jiskra pak zapálila kyslíkovou atmosféru, která oheň ještě znásobila. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, část vybavení kabiny bylo vyrobena z hořlavých materiálů. Astronauté požadovali mnoho desítek úprav pro zvýšení bezpečnosti, ale ty nebyly provedeny vůbec nebo jen částečně – prý by stály hodně peněz a velmi by zbrzdily celý program Apollo... Příčinou této hrůzné tragédie tak byla nejen špatně odvedená práce, ale také korupce několika kongresmanů a vedení NASA. Za nedokonalý byl považován také systém zámků vstupních dveří kabiny. Jejich otevření trvalo plnou minutu a půl! Tolik času ale posádka Apolla 1 neměla...
snímky politiků kabina Apollo vstupní dveře lodi
Pauza 15 s Jiné neštěstí se přihodilo sovětským kosmonautům. 29. června 1971 ve 21 hodin 25 minut moskevského času se od orbitální stanice Saljut 1 oddělila kosmická loď Sojuz 11. Na palubě byli Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev. Jejich více než třítýdenní pobyt ve vesmíru právě končil a oni se už těšili domů. Program letu byl plný lékařských testů, geologických a astronomických pozorování, prováděly se navigační experimenty, pozorování mraků a mnoho dalších výzkumných činností. Kosmonauté své úkoly splnili na výbornou a už na oběžné dráze byli prohlášeni za hrdiny. Ve 23 hodin a 35 minut kosmonauté ohlásili zážeh brzdícího motoru, ale pak se náhle spojení přerušilo. Bylo to poněkud nezvyklé, protože ke ztrátě spojení vlivem ionizovaných plynů docházelo až o něco později. Nicméně vše probíhalo normálně. Automatika oddělila jednotlivé sekce Sojuzu, později se automaticky rozevřel padákový systém a loď přistála na místo, kde ji očekávaly záchranné jednotky. Jeden z mužů otevřel poklop lodi a chtěl pronést něco veselého na uvítanou, ale ztuhl zděšením. Všichni tři kosmonauté leželi bezvládně na svých místech, jen Pacajev měl rozepnuté pásy, jakoby chtěl vstát... Okamžitě byli všichni tři vytaženi ven z lodi a začaly oživovací pokusy, ale vše bylo marné.
video oddělení kosmonauti . . . . . . . . . . . přistání na padáku oživovací pokusy
fotky kosmonautů
planetárium . . konec DP
6
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Pro Sovětský svaz to byla velká rána. Nikdo si nedokázal vysvětlit, co způsobilo tak . tragický závěr úspěšného kosmického letu. Z vyšetřování havárie vyplynulo, že při . explozi nýtů oddělujících jednotlivé části lodi, se znenadání otevřel ventil pro . odvětrání kabiny při sestupu atmosférou. Protože k tomu došlo ještě v kosmickém prostoru, kde je vzduchoprázdno, unikl z kabiny veškerý vzduch během jedné minuty. Kosmonauté uslyšeli svištění unikajícího vzduchu a Viktor Pacajev si zřejmě odepnul pásy ve snaze ventil ručně uzavřít. K tomu potřeboval asi půl minuty, avšak již po 15 vteřinách tlak v kabině poklesl natolik, že kosmonauté ztratili vědomí...
Dolní projekce
pohřeb Sojuz a kosmonauti
Pauza na hudbu 30 s Po těchto haváriích provedli konstruktéři kosmických lodí mnoho změn k lepšímu a dbali více na bezpečnost. Finančně nákladný program Apollo byl však v roce 1972 ukončen a na letech do vesmíru se začalo šetřit. Americká kosmonautika se zaměřila na konstrukci raketoplánu – coby vícenásobně použitelného kosmického dopravního prostředku. Jeho provoz měl být díky opakovaným startům mnohem levnější. Přesně dvacet let po startu Jurije Gagarina, 12. dubna 1981, odstartoval z Kennedyho video startu mysu první americký raketoplán Columbia. Posádku tvořili John Young, veterán z programu Apollo, a Robert Crippen, který měl pracovat na americké orbitální stanici, jejíž projekt byl kvůli vývoji raketoplánů zrušen. Po dvoudenním testovacím letu se video přistání Columbia úspěšně vrátila na Zemi a Američané začali psát novou kapitolu dějin kosmonautiky. Postavili celkem 8 raketoplánů, ale k letům do vesmíru bylo využito pouze pět z nich – Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour.
kokpit Apolla, Sojuz, schema STS snímky startu Columbie, posádka snímky raketoplánů
Pauza 3 s Sověti nezaháleli a začali stavbu 11 raketoplánů, z nichž pět mělo letět do vesmíru. 15. video Buran listopadu 1988 byl za pomoci rakety Eněrgija vynesen na oběžnou dráhu raketoplán Buran. Uskutečnil dva oblety Země a poté automaticky přistál poblíž místa startu na kosmodromu Bajkonur. Z nedostatku finančních prostředků se nakonec uskutečnil pouze tento jediný start. Zbývající nedokončené kusy byly rozprodány a slouží jako muzea či restaurace. Samotný Buran skončil ještě hůř – byl zcela zničen v roce 2002, když se na něj zřítil
planetárium
muzea z Buranu snímky Buranu
DP pomalu . . . Konec DP
7
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
planetárium
hangár. V jeho troskách zahynulo devět lidí. Rusové tak zůstali jen u letů lodí Sojuz a pobytů na orbitálních stanicích Saljut a později Mir. Americký kosmický program předpokládal, že raketoplán vzlétne každý rok i desetkrát, ale během prvních pěti let se uskutečnilo pouze 24 letů. Jubilejní pětadvacátý start raketoplánu měl po řadě odkladů proběhnout 28. ledna 1986. V nákladovém prostoru Challengeru byla umístěna spojová družice TDRS, která měla zajišťovat přenos televizního signálu z olympijských her, a satelit Spartan pro pozorování Halleyho komety. Tento let měl být mimořádný i díky přítomnosti prvního skutečného civilisty v posádce - do vesmíru měla letět poprvé učitelka. Christa McAuliffeová byla vybrána z celkem 11 tisíců uchazečů. Kromě ní tvořili posádku velitel Francis Scobee, pilot Michael Smith a palubní specialisté Judith Resniková, Ellison Onizuka, Ronald McNair a Gregory Jarvis.
Modul 3
raketoplán na rampě TDRS, Spartan učitelka posádka
Na kosmodromu panovalo v den startu chladné počasí. V noci naměřili mráz až video námrazy mínus 17 stupňů Celsia a obsluha rampy musela dokonce odstraňovat ledové rampouchy z konstrukcí. Technici firmy, která vyrábí přídavné motory raketoplánů, požadovali, aby byl start kvůli mrazu odložen. Ale NASA jejich video startu žádost zamítla s tím, že podle ní jsou podmínky pro start vyhovující. V 11 hodin 38 minut východoamerického času byl vydán povel ke startu. Nikdo netušil, co se za několik okamžiků bude dít… Raketoplán se nečekaně mění v obrovskou ohnivou kouli. Nikdo nechápe, co se vedoucí letu děje. Technici v letovém středisku vyděšeně zírají na obrazovky, z řad diváků se ozývají výkřiky hrůzy a zděšení. Televizní kamery a dychtivý fotografové snímají Rodiny a žáci zhroucené tváře příbuzných. Nadšení ve tvářích žáků Christy McAuliffeové je rychle vystřídáno překvapením a strachem. Všichni doufají, že se raketoplán vynoří z ohnivého pekla a pokusí se nouzově přistát, ale z oblaku ohně se začínají pád trosek vracet k Zemi pouze úlomky a trosky. Pauza 15 s
fotky rodinných příslušníků V pauze možno pomalu DP
8
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
Amerika toho dne zažila šok. Symbol americké technické dokonalosti se před zraky milionů diváků proměnil v trosky. Přítomnost učitelky na palubě měla zvýšit zájem Američanů o lety do vesmíru a ukázat, že už nejde o nic mimořádného. Ale to si vedení NASA jen nalhávalo. Mnoho lidí si nechtělo připustit selhání amerického snu a tvrdili, že to byl atentát, sabotáž nebo útok teroristů. Ale příčina ztráty sedmi životů byla někde jinde…
Novinové články . . . . .
Při vyšetřování havárie se zjistilo, že během startu se na levém pomocném motoru na malou chvíli objevil téměř neznatelný černý obláček kouře. Technikům se podařilo určit, že tento obláček se vytvořil u jednoho z těsnění, která jsou vložena mezi jednotlivé segmenty startovacích motorů. Během jejich přepravy došlo totiž k poškození této části a její deformaci o 15 milimetrů. Oprava byla provedena hydraulickým lisem a bez dalšího prověřování byl motor nasazen ke startu. Mráz pak dokonal dílo zkázy – deformovaná součást ztratila své těsnící schopnosti. Žhavé spaliny, proudící celým motorem se dostaly mezi segmenty a vyšlehly ven z boku motoru. Plamen přepálil spodní závěs a začal otáčet celým pomocným motorem. V okamžiku, kdy se špička válce zabořila do hlavní palivové nádrže, došlo k explozi. Při ní se raketoplán rozpadl a částečně poškozená kabina s posádkou pokračovala setrvačností v letu. Vystoupala až do výšky dvaceti kilometrů, odkud začala padat zpět k Zemi. K úniku vzduchu z kabiny zřejmě nedošlo a členové posádky pravděpodobně zůstali při vědomí. Možná v duchu doufali, že se ještě zachrání, ale zázrak se bohužel nekonal ani tentokrát. Po dalších třech minutách, za ohlušujícího svištění vzduchu, dopadla kabina rychlostí několika set metrů za vteřinu na mořskou hladinu a roztříštila se. Pauza 20 s Problémy s netěsností spojů u pomocných motorů raketoplánu však nebyly ničím novým. Vyskytly se ve čtrnácti případech během prvních čtyřiadvaceti letů! NASA o nich věděla a přesto neudělala téměř nic, aby zabránila katastrofě. Pozadí havárie Challengeru tak netvoří jen technické potíže, ale podobně jako u Apolla, také politické hry a korupce ve vedení NASA. Toto zjištění mělo za následek nejen odvolání ředitele NASA a dalších odpovědných činitelů, ale i odchod mnoha techniků a astronautů. V systému konstrukce raketoplánů bylo provedeno přes 400 různých změn pro zvýšení
obláček kouře
planetárium
rekonstrukce havárie
stmívačka raketoplány
SSME, SRB, ET
DP pomalu v pauze . konec DP
9
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
bezpečnosti letů. Byly upraveny pomocné motory, hlavní palivová nádrž i samotný raketoplán – přibyl nouzový východ, byl vylepšen podvozek i motory a byly vytvořeny nové bezpečnostní postupy pro nouzové případy. Astronauti se mohli zachránit během přípravy na start, při startu i při letu vzhůru za podmínky zachování celistvosti stroje. Zdálo se, že jediným problémem zůstala záchrana posádky přímo ve vesmíru.
záchranné systémy, obrněné auto, atd.
Americká kosmonautika byla ochromena na více než dva roky. Na první cestu do vesmíru se po havárii Challengeru vydal raketoplán Discovery až na konci září 1988. Jeho let proběhl v pořádku, ale v prosinci téhož roku odstartoval Atlantis a po jeho návratu na Zemi se zjistilo, že přišel o velké množství destiček tepelné ochrany. K poškození došlo krátce po startu, kdy se z pravého pomocného motoru uvolnila izolace a její úlomky narazily do spodní části raketoplánu. Ihned byla přijata řada opatření a motory byly upraveny. Raketoplány tak mohly létat i nadále a úspěšně se vracely dalších 15 let. Pauza 15 s
start Discovery Atlantis na startovací rampě
Je 1. února 2003 a raketoplán Columbia se po velmi úspěšném letu chystá video k návratu na Zemi. Posádka je v dobré náladě. Jejím členem je i první izraelský astronaut Ilan Ramon. Při vstupu do zemské atmosféry se raketoplán pohybuje rychlostí sedm a půl kilometrů za sekundu a do místa přistání mu zbývá přes 8 tisíc kilometrů. Tuto vzdálenost by měl urazit asi za půl hodiny. Všechno vypadá normálně. Astronauté ve skafandrech sledují, jak se v průzorech pohybuje plazma, která vzniká při návratu do hustých vrstev atmosféry. Její teplota v okolí raketoplánu dosahuje více než 1600 stupňů Celsia. Konstrukce stroje je vyrobena z hliníku, který takové teploty nevydrží. Proto jsou na jeho spodní části, na špici a na křídlech tisíce destiček ze speciálních materiálů, které tvoří tepelný štít. Destičky sice vydrží obrovský žár, ale jsou křehké a lze je velmi snadno poškodit. Proto po každém přistání raketoplánu provádějí technici důkladnou kontrolu všech jeho částí a hlavně tepelného štítu. Během startu Columbie však došlo k vážnému poškození této ochrany. Z hlavní video poškození
fotka Ramona a posádky
fotky tepelné ochrany . .
planetárium
10
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
planetárium
nádrže se vlivem vibrací uvolnil kus pěnové izolace o hmotnosti 1 kilogramu a rychlostí 220 metrů za sekundu narazil do náběžné hrany levého křídla. Izolace se roztříštila, ale při nárazu vytvořila v křídle otvor o rozměrech 40 krát 30 centimetrů. To však nikdo nevěděl. Jako první přestávají ve 14:54 pracovat čidla zjišťující teplotu v hydraulickém systému. O tři minuty později je zaznamenán vzestup teploty v levé podvozkové šachtě. V tomto okamžiku je pořízen snímek Columbie dalekohledem na vojenské základně Kirtland v Novém Mexiku. Pod spodním – tedy levým – křídlem je patrná rozmazaná šmouha. Ve 14:59 dochází náhle ke ztrátě tlaku i teploty přímo v levém kole raketoplánu. Je to podezřelé a řízení letu proto žádá pilota o kontrolu. Columbia se odmlčela a dochází ke ztrátě spojení. Je jasné, že se stalo něco vážného. Během letu kosmickým prostorem nebyl s otvorem v křídle žádný problém. Ale při vstupu do atmosféry se rychle zvětšil a plazma proniklo do vnitřních nechráněných částí křídla. To se rozpadlo, raketoplán ztratil stabilitu, a po několika sekundách explodoval.
řídící středisko, čidla snímek z Kirtlandu řízení letu . . . . . . . video exploze
Hořící trosky padají z výšky 60 kilometrů a nechávají za sebou jasnou kouřovou trosky stopu, kterou pozorují tisíce lidí. Zbytky raketoplánu jsou rozesety na ploše o rozloze 500 krát 100 kilometrů a pátrací týmy je budou sbírat mnoho týdnů. Najdou mezi nimi i ostatky sedmi astronautů… Pauza 30 s I přes letité zkušenosti a propagovanou dokonalost kosmické techniky je i v současnosti každý let do vesmíru tak trochu sázkou do loterie. Nikdy si nemůžeme být jisti tím, že všechno dobře dopadne. Astronauté, kteří zahynuli, jsou toho jasným důkazem.
trosky, helma jako poslední, pak stmívačka
Pomalu DP . . . . . . . .
11
Scénář pořadu: „Smrt na prahu vesmíru“
text pořadu
Horní projekce
Dolní projekce
Objevují se i názory, že lety do vesmíru s lidskou posádkou jsou zbytečné a že je bezpečnější a levnější vysílat automatické sondy. Pravdou však je, že velkou část vědeckých experimentů, které probíhají během letu vesmírem, nelze uskutečnit bez přítomnosti člověka. Smrt ve vesmíru nám možná připadá děsivá. Ale nezapomínejme, že astronauté vědí o riziku, které je s jejich prací spojeno a počítají s ním. Nám tak nezbývá, než se obdivovat jejich statečnosti a odvaze. Koneckonců Virgil Grissom z Apolla 1 kdysi prohlásil: „Jestliže zemřeme, chceme, aby se s tím lidé smířili. Dobývání vesmíru stojí za riskování života...“
planetárium . . . konec DP
Tádydádydá... Informace o mrtvých astronautech
Věnováno památce všech, kteří položili své životy při letech do vesmíru.
závěrečné titulky rozsvěcování světel automaticky do konce hudby.
