15 th International Scientific Conference LOGI 2014
OBSERVANCE OF CONDITIONS OF ADR TRANSPORTATION IN THE CZECH REPUBLIC Nina Kudláčková1
ABSTRACT The article deals with observance of conditions of ADR transportation in the Czech Republic. It focuses namely on services of Safety adviser.
KEYWORDS transportation, dangerous goods, ADR, safety adviser.
LANGUAGE OF THE PAPER Czech.
1
Ing. Nina Kudláčková, Ph.D., Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, Katedra dopravního managementu, marketingu a logistiky, Studentská 95, 532 10 Pardubice, Tel.: +420466036384, E-mail:
[email protected]
162
15 th International Scientific Conference LOGI 2014
DODRŽOVÁNÍ PODMÍNEK PRO PŘEPRAVY DLE ADR V ČESKÉ REPUBLICE Abstrakt Článek se věnuje problematice dodržování podmínek pro přepravy dle dohody ADR v podmínkách České republiky se zaměřením na využívání služeb bezpečnostních poradců. Klíčová slova: přeprava, nebezpečné věci, ADR, bezpečnostní poradce
Úvod V České republice je nejrozšířenější druhem přepravy silniční přeprava. V několika posledních letech byl v silniční nákladní dopravě v České republice zaznamenán nárůst objemu přepravy nebezpečných věcí. To s sebou logicky nese zvýšené riziko vzniku škod na majetku, zdraví a životech lidí a zvířat či na životním prostředí, jak vyplývá z definice nebezpečných věcí, uvedené v Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (dále ADR). Přepravu nebezpečných nákladů v silniční nákladní dopravě v Evropské Unii a potažmo i v České Republice upravuje více legislativních opatření, jejichž správné dodržování je náročné na znalosti a orientaci v daném oboru. Tento článek se bude zabývat posuzováním dodržování vybraných podmínek ADR v podmínkách ČR. Dohoda ADR Dohoda ADR byla ujednána pod záštitou Evropské hospodářské komice při Organizaci spojených národů, v platnost pak vešla dne 30. 09. 1957 v Ženevě. Znění dohody ADR bylo vyhlášeno Ministerstvem zahraničních věcí pod č. 64/1987 Sb. Jejím účelem je omezit rizika spojená se silniční přepravou nebezpečných věcí, příjmem, manipulací, uložením, a to zejména cestou sjednocení podmínek pro zařazení nebezpečných látek do příslušných tříd, požadavků na obaly a jejich značení bezpečnostními značkami, požadavků na vozidla a jejich vybavení, požadavků na příslušné průvodní doklady, požadavků na řidiče a osoby provádějící manipulaci nebo se na přepravě podílející, jejich školení a požadavků na bezpečnostní poradce. Předpisy o přepravě nebezpečných věcí se velmi často řídí i přepravou nebezpečných odpadů. Sama dohoda ADR definuje nebezpečné věci jako látky a předměty, jejichž přeprava je dohodou ADR zakázána nebo dovolena, a to pouze z podmínek v ní předepsaných. Jedná se tedy o látky a předměty, které mají jednu nebo více následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, tlak plynů, hořlavost kapalin či tuhých látek, samozápalnost, oxidační schopnost, jedovatost, infekčnost, radioaktivitu, žíravost, rakovinotvornost, jsou nebezpečné svou vysokou teplotou při přepravě, poškozují životní prostředí, apod. V českém právním řádu jsou povinnosti jednotlivých účastníků přepravního procesu v případě přepravy nebezpečných věcí uvedeny v Z č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, který se pak na předpis ADR odkazuje. 163
15 th International Scientific Conference LOGI 2014
Povinnosti účastníků přepravního procesu Každý z účastníků přepravního procesu má, dle ADR, určité povinnosti, které musí dodržovat tak, aby bylo možné předejít případným nebezpečím. Odesílatel nebezpečných věcí je mimo jiné povinen: •
předat k přepravě pouze takové zásilky, které odpovídají požadavkům mezinárodních úmluv pro přepravu nebezpečných věcí (ADR),
•
být proškolen k nakládání s nebezpečným nákladem nebo zajistit bezpečnostního poradce,
•
předat dopravci v předepsané formě veškeré požadované informace a údaje, stejně jako nezbytné průvodní doklady,
•
použít pouze takové obaly a cisterny, které odpovídají podmínkám ADR, včetně jejich označení,
•
splnit požadavky týkající se způsobu odeslání a případných omezení,
•
zajistit aby i prázdné a nevyčištěné přepravní jednotky, obaly a vozidla byly příslušně označeny a opatřeny bezpečnostními značkami. [1]
Povinnost být, dle ADR, proškoleni v nakládání s nebezpečnými věcmi však musí všichni účastníci přepravního procesu, což zahrnuje nejen odesílatel, ale také zákazníka, příkazce, odesílatele (prodávajícího), zasílatele, skladníky, obsluhu manipulačních prostředků, dopravce či příjemce (kupujícího). Příjemce má povinnost nezdržovat bez pádných důvodů převzetí věcí a po vykládce ověřit, že jsou dodrženy předpisy mezinárodní úmluvy ADR. V souladu s dohodou ADR musí dopravce zejména: •
zajistit bezpečnostního poradce,
•
ověřit, že nebezpečné věci, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle ADR,
•
přesvědčit se, že odesilatelem byly poskytnuty všechny informace předepsané v ADR, že je k dopravní jednotce předepsaná dokumentace, případně, pokud je používán systém elektronického zpracování dat (EDP) nebo systém elektronické výměny dat (EDI), že jsou potřebné údaje v průběhu přepravy dostupné způsobem, který je alespoň rovnocenný papírové dokumentaci,
•
přesvědčit se, že jak dopravní a přepravní prostředky, tak i náklad jsou bez viditelných závad, netěsností nebo trhlin a že jim nechybí předepsaná výbava,
•
přesvědčit se, že vozidla nejsou přetížena;
•
přesvědčit se, že byly připevněny bezpečnostní značky a označení předepsané pro vozidla;
•
přesvědčit se, že je ve vozidle výbava předepsaná v písemných pokynech pro řidiče. [1]
Výše uvedené musí být provázet přepravní a průvodní doklady pod dohledem bezpečnostních poradců. Všechny doklady musí být vytištěny v úředním jazyce odesílající 164
15 th International Scientific Conference LOGI 2014
země a také jedním z jazyků používaných v západní Evropě německy, anglicky nebo francouzsky, pokud již jeden z těchto jazyků neobsahují. Zajištění služby bezpečnostního poradce Jak již bylo uvedeno výše, každý subjekt, jehož činnost zahrnuje přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související nakládání, plnění nebo balení, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí, jejichž úloha spočívá v tom, že pomáhají zabraňovat rizikům, které vyplývají z této činnosti pro osoby, věci a životní prostředí. Navíc tuto povinnost uvádí novela zákona o silniční dopravě. S přihlédnutím k činnostem podniku má poradce zejména tyto povinnosti: •
dohlížet nad dodržováním předpisů pro přepravu nebezpečných věcí,
•
radit svému zaměstnavateli při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí,
•
připravit roční zprávu pro vedení svého podniku a orgán místní nebo případně veřejné správy, o činnostech podniku týkajících se přeprav nebezpečných věcí a povinností s tím spojených,
•
plnit funkci operátora v průběhu přepravy,
•
provádět bezpečnostní audit,
•
vytvářet a sledovat zejména činnosti a postupy, vztahující se k nebezpečným věcem v rámci daného podniku.
Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení o odborném školení, kterému se musí podrobit a dále musí s úspěchem složit zkoušku schválenou pro tento účel Ministerstvem dopravy České republiky. Zkoušky se provádí na Ministerstvu dopravy České republiky v Praze a musejí být zcela nezávislé na školících organizacích i na organizacích zaměstnávajících poradce. Pokud firma nemá zájem zaměstnávat bezpečnostního poradce na plný úvazek, má možnost jeho služby outsourcovat prostřednictvím externího poradce, se kterým nemá firma uzavřenou trvalou pracovní smlouvu. Seznam bezpečnostních poradců, kteří mají nejvyšší možné vzdělání v oblasti bezpečnostního poradenství je k dispozici on-line na stránkách Ministerstva dopravy. [2] Dodržování předepsaných podmínek a sankce Na základě výše uvedeného je možné konstatovat, že právní předpisy, týkající se přepravy nebezpečných věcí, jsou dostatečné k zajištění bezpečnosti ve všech činnostech počínaje správným zařazením nebezpečných věcí, jejich správným zabalením, označením a konče vlastní dopravou. Analýzou současného stavu a diskusí s vybranými bezpečnostními poradci však bylo zjištěno, že řada firem výše zmíněné povinnosti, vyplývající z dohody ADR vůbec nedodržuje. Některé firmy spoléhají na to, že orgány státního dozoru v podstatě jejich dodržování nekontrolují, některé o nich údajně vůbec nevědí (to se týká zejména odesílatelů a příjemců). Ve firmách, kde je systém dodržování ADR zaveden (jedná se zejména o dopravce), je pak často tato problematika podceňována, případně dochází k problémům
165
15 th International Scientific Conference LOGI 2014
v souvislosti s velkou fluktuací zaměstnanců. Dalším problematickým místem se jeví samotná legislativa. Jak již bylo zmíněno výše, v českém právním řádu jsou povinnosti odesílatelů, příjemců a dopravců uvedeny v Z č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, který se na předpis ADR pouze odkazuje. Běžně se tak stává, že firmy, které nemají vlastní dopravní prostředky (zejména užitková vozidla) s tímto zákonem nejsou seznámeny a tudíž o svých povinnostech ani nevědí (jedná se zejména o příkazce, odesílatele, skladníky či příjemce). Je to však dáno také tím, že ve firmách přepravujících nebezpečné věci neprobíhají namátkové kontroly. Kontrol obecně probíhá málo, v roce 2012 bylo uskutečněno 11, v roce 2013 pak 17 kontrol Ministerstva dopravy, které byly předem ohlášeny. Malé firmy tak často spoléhají na špatnou či nedostatečnou činnost místních úřadů, případně na nesoučinnost úřadů, kdy kontroloři o sobě přinejmenším nevědí, nebo spolu nekomunikují na požadované úrovni, a snaží se tak ušetřit peníze. Na druhou stranu je třeba zmínit, že vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu firem, účastnících se na jakékoliv úrovni přepravy nebezpečných věcí se jeví počet bezpečnostních poradců v silniční dopravě jako nedostatečný (ke dni 23. 6. 2014 operovalo na území ČR pouze 484 bezpečnostních poradců ADR). [2] Převis poptávky nad nabídkou pak logicky vede k nárůstu cen služeb bezpečnostních poradců a to následně vede k nižší ochotě některých firem vynakládat potřebné částky na outsourcování služeb bezpečnostních poradců. Může to být dáno také nízkým povědomím firem o závažnosti případných havárií a nehod a jejich neúčasti na případném odstraňování následků těchto nehod. Jednou z dalších hrozeb v oblasti bezpečnosti a dodržování příslušných předpisů je pak samozřejmě korupce, která je těžko prokazatelná. Neochota platit a dodržovat podmínky ADR je pak dána také výší sankcí udělovaných za porušení zákona o silniční přepravě a souvisejících předpisů. Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy může při porušení tohoto zákona uložit pokutu až do výše 500 000 Kč dopravci, který provozuje silniční dopravu bez příslušného povolení, nezajistí dodržování stanovené doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku při práci řidičů, a který nedodržuje mezinárodní dohody v silniční dopravě a pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci, příjemci nebo odesílateli, který nedodrží podmínky stanovené pro silniční dopravu nebezpečných věcí. Když tedy firma nevyužívá služeb bezpečnostních poradců nebo není ochotna platit za jejich služby, vystavuje se riziku vystavení pokuty při kontrole, ale vzhledem k pravděpodobnosti odhalení porušení zákona jsou některé firmy ochotny tomuto riziku čelit a nevěnují mu velkou pozornost. Některé firmy navíc vykazují zisky na takové úrovni, že pro ně případná pokuta není nijak zásadní. Možná opatření pro zlepšení stávající situace Opatření pro zlepšení stávající situace může být několik, všechna jsou však opatřeními dílčími a bez vzájemné interakce a návaznosti nebudou mít požadovaný dopad. Prvotním opatřením by mělo být zlepšení součinnosti úřadů kontrolujících dodržování ADR, ať už prostřednictvím zavedení společného informačního systému, či přenesením kompetencí na jeden konkrétní úřad. To by mělo logicky vést ke zvýšení počtu možných kontrol ve firmách, a tedy k větší kontrole dodržování daných předpisů. Kontroly by také neměly být předem oznamovány, naopak by bylo vhodné zavést kontrol namátkové. To ovšem za předpokladu, že by se s počtem kontrol zvýšily i nejvyšší možné pokuty, spojené s 166
15 th International Scientific Conference LOGI 2014
porušením zákona o silniční dopravě. Hrozba pravidelných a namátkových kontrol by se pak pozitivně projevila v počtu firem dodržujících předpisy ADR, protože firmy by již nemohly v takové míře spoléhat na náhodu a byly by nuceny své povinnosti plnit. V této souvislosti by ovšem bylo nutné navýšit počet bezpečnostních poradců v České republice tak, aby firmy mohly najímat poradce, kteří nejsou přetíženi prací. S nárůstem počtu bezpečnostních poradců by se pak snížila i cena jejich služby na trhu a klesly by tak i náklady firem spojené s najímáním bezpečnostních poradců. Nájem jejich služeb tak bude pro firmy výhodnější. Bylo by ovšem možné jít i cestou marketingu a public relations, kdy by sankce znamenala zveřejnění firem pravidelně porušujících předpisy prostřednictvím Internetu. Veřejnost a zejména pak zákazníci by si mohli na informačním webu Ministerstva dopravy zjistit, zda je firma spolehlivá a jak řeší svoje závazky vůči dalším členům dodavatelsko-odběratelského řetězce i vůči státu. Firmy by pak byly vystaveny hrozbě ztráty zákazníků a to by následně mohlo vést k zavedení potřebných opatření k lepšímu dodržování předpisů.
Závěr Současná situace v České republice v oblasti dodržování předpisů daných dohodou ADR je, dá se říci, kritická. Pokud nebudou v dohledné době zavedena alespoň některá z výše navrhovaných opatření, lze jen odhadovat, kam by to vedlo v následujících letech. Proces přepravy nebezpečných věcí, stejně jako jakýkoli jiný proces, je třeba plánovat, realizovat a kontrolovat. V prvních dvou fázích tohoto procesu je situace více než uspokojivá, ale bez účinné zpětné vazby se tento proces stává nekontrolovaným a do budoucna také nekontrolovatelným. Bylo by tak více než vhodné zavést taková opatření, která by vedla ke zlepšení situace v oblasti přepravy nebezpečných věcí a vedla tak ke zvýšení bezpečnosti v silniční dopravě, což je také jedním z cílů dopravní politiky Evropské unie, a potažmo i České republiky. Tento článek vznikl v rámci udržitelnosti projektu „Podpora stáží a odborných aktivit při inovaci oblasti terciárního vzdělávání na DFJP a FEI Univerzity Pardubice, reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/17.0107“, v týmu Logistika a logistické technologie.
Použitá literatura [1] MILETÍN, Jiří. ADR 2009. Praha: M KONZULT s.r.o., 2009. ISBN 978 80 902202-1-8 [2] ADR 2013 Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/adr/ADR+2013++ke+sta%C5%BEen%C3%AD/ [3] Seznam bezpečnostních poradců, dostupné z: http://www.cdv.cz/verejny-seznambezpecnostnich-poradcu/ [4] Ministerstvo dopravy ČR, dostupné z: http://www.mdcr.cz/
167
