obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Slavnostní otevření posluchárny...5 Slavnostní otevření...8 I sestřičkám klečí slavní u nohou

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Slavnostní otevření posluchárny.....................................................................................5 Koncert v kostele sv. Kateřiny. ......................................................................................7 Křest knihy. ......................................................................................................................7 Předání darů. ....................................................................................................................8 Slavnostní otevření .........................................................................................................8 Kouření – zlozvyk nebo nemoc?.......................................................................................9 Léčba závislosti na tabáku ve VFN.................................................................................9 Prestižní ocenění ............................................................................................................11 „Dobře jsme pracovali, můžeme slavit!“.........................................................................12 Vyhlášení nejlepšího pracovníka ÚOP VFN..............................................................................13 Ohlédnutí Ireny Burdunové...........................................................................................13 Rozhovor - Sláva Strnad...............................................................................................15 Rozhovor - Mgr. Klára Svobodová..............................................................................15 Rozhovor - Bc. Ondřej Ulrych .....................................................................................17 Jsme schopni zapojit pacienta do našeho týmu?..............................................................18 Adaptační proces před 40 lety. ......................................................................................19 Perličky ze života sester................................................................................................20 I sestřičkám klečí slavní u nohou…...............................................................................22 Jednou nohou ve špitálu, jednou nohou v kriminálu. ....................................................22 Identifikační náramky pro pacienty – zkušenosti ze Strahova . ...................................23 Případová studie..............................................................................................................24 Řešení pro onkologii ve VFN v Praze............................................................................25 Konference INMED 2008...............................................................................................27 Počítačové konzultační programy o životním stylu......................................................28 J. E. Purkyně a jeho vztah k umění.................................................................................28 Životní jubilea.................................................................................................................30 Tři čtvrtě století životní pouti prof. Hyánka. ..............................................................30 Osmdesátiny as. J. Kapitoly. ..........................................................................................32 děkovné dopisy. ...............................................................................................................32

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Čas neúprosně běží a  opět je za námi květen a spolu s ním již tradiční Den ošetřovatelství. Ve Všeobecné fakultní nemocnici si nepřipomínáme jen odkaz Florence Nightingale, ale hlavně práci našich sester, laborantek, laborantů, fyzioterapeutek, fyziterapeutů či radiodiagnostických asistentek či asistentů, prostě všech pracovnic a  pracovníků úseku ošetřovatelské péče. Tyto profese představují největší skupinu pracovníků ve zdravotnictví a bez jejich náročné a dobré práce by žádná nemocnice nemohla fungovat. Neustále rostou nároky na pregraduální i  postgraduální vzdělání těchto často vysokoškolsky vzdělaných profesionálů, převážně žen. Medicínský pokrok i nároky na kvalitu a bezpečnost poskytované péče jsou velmi vysoké. Není snadný ani život v nepřetržitém provozu zdravotnického zařízení. Při všech těchto těžkostech a nárocích není stále finanční ani společenské ocenění takové, jaké si zaslouží. Často jsou médii, snad v  honbě za senzací, zdravotníci prezentováni spíš jako nebezpečí pro společnost a nemocné, než jako obětaví lidé, kteří odvádí maximum svých sil nemocným a často o své práci přemýšlí ve svém volnu, z něhož si ještě odkrajují dalším dobrovolným vzděláváním. Ponechávám na čtenářích, kde je pravda. Nemyslím si, že se jí dá dopracovat podvodným vylákáním dokumentace. V jiných zemích by šlo o  podvod s  trestním postihem. Nezpochybňuji omyl sestry, ale zamysleme se nad tím, jaká je právní a společenská ochrana – o ocenění nemluvím – zdravotníků. Nemůžeme z  nemocnice vytvořit nedobytnou pevnost. Nebylo by to ani tolerováno nemocnými a jejich blízkými a ani na to nejsou prostředky. Jen si porovnejte banky s nesrovnatelně vyššími možnostmi a jejich úspěšností proti různým podvodům. V naší nemocnici vytváříme podmínky pro vzdělávání a zkvalitňování práce. To však je jen jedna stránka mince – druhou, tu podstatnější tvoří ochota se vzdělávat a  nové poznatky přenášet do praxe. V tom jsou naše sestry (a myslím tím 

i další profese ÚOP) na skutečně vysoké úrovni. Děkuji jim všem nejen za nemocnici, ale hlavně za naše nemocné. V uplynulých měsících jsme sledovali a budeme zřejmě i  dále sledovat, diskusi o  transformaci nemocnic a zákonu o Univerzitních nemocnicích. Tato diskuse, často emotivní, se zabývá řadou zevních jevů, ale zřejmě proto nedospěla k věcné diskusi nad hlavními problémy. Všichni se shodneme na tom, že nemocnice fakultního typu představují, a musí i nadále představovat, špičku v  poskytování zdravotní péče, která zaujímá největší objem jejich činnosti a je zároveň pevně spojená s pregraduální výukou studentů medicíny a dalších zdravotnických oborů i s postgraduálním vzděláváním. To neoddělitelně doprovází i špičkový výzkum. Nejde jen o to najít optimální právní formu koexistence těchto činností, ale i definovat adekvátní způsoby i výši úhrady za tyto činnosti. Musíme si uvědomit, že dva chudí novomanželé nikdy nezaloží bohaté manželství. Při nastavování pravidel pro fungování fakultních či univerzitních nemocnic je třeba se starat nejen o poměr hlasů rozhodování, ale je nutné to spojovat i s příslušnou mírou odpovědnosti za celou činnost, tj. zdravotní péči, výuku i výzkum. Nelze ani upřednostňovat jednu z těchto činností. Ty musí být v harmonickém, vzájemně se umocňujícím spojení. Hledejme společně všechny zdroje financování i dobrou vůli k zajištění dobře fungujícího systému ku prospěchu nemocných i studentů. Mějme však na paměti, že jen dobré účty dělají dobré přátele. O to se v naší nemocnici spolu 1. LF UK snažíme již řadu let.

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Vážené kolegyně, Vážení kolegové,

J

arní měsíce přinesly návrh paragrafového znění návrhu zákona o univerzitních nemocnicích, které mají být podle obchodního zákoníku akciovými společnostmi. Proti tomuto návrhu společně vystoupili rektoři tří univerzit, jejichž součástí jsou lékařské fakulty. Vzhledem k  závažnosti tohoto problému jsem uspořádal setkání naší akademické obce dne 21. května 2008, kterého se účastnil rektor naší univerzity, ministr zdravotnictví, náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy, primátor hl. města Prahy, poslanci, senátoři, emeritní rektor Univerzity Karlovy profesor Karel Malý, představitelé ostatních lékařských fakult, ředitelé fakultních nemocnic a další hosté. Ve svém vystoupení pan rektor profesor Václav Hampl shrnul důvody našich obav a nesouhlasu s  předloženým návrhem zákona. 1. náměstek ministra zdravotnictví Bc. Marek Šnajdr přesvědčoval shromáždění o správnosti kroků MZ ČR. Náměstek ministra školství, mládeže a  tělovýchovy pro vysoké školy profesor Růžička informoval o jednáních k dané problematice a podpoře stanoviska rektorů univerzit. Profesor Jan Dědič, člen legislativní rady vlády hovořil o  právních aspektech a  rizicích tohoto zákona, které byly součástí zprávy legislativní rady vlád. Primátor doktor Pavel Bém hovořil o  nutnosti dialogu a diskuze v otázce fakultních nemocnic. V diskuzi vystupovali s dotazy členové akademické obce, ředitelé nemocnic a hosté. V průběhu shromáždění přijel ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, který prohlásil, že univerzitní nemocnice budou akciové společnosti a  že další jednání představitelů ministerstva zdravotnictví, školství a představitelů univerzit se bude konat následující den. Závěr skoro tříhodinového setkání je obtížné učinit, představitelé akademické obce měli možnost se přímo seznámit s  názory a  postoji

ministerstva zdravotnictví k danému problému a učinit si z něj své závěry. Musím zde zmínit alespoň část stanoviska vedení naší fakulty, které bylo dáno k dispozici účastníkům. l V  zemích EU jsou univerzitní nemocnice veřejnoprávní instituce státní nebo regionální, nikoliv akciové společnosti a v souladu s názorem vedení univerzity považujeme tuto formu za nevhodnou. l Podle dostupných informací má proběhnout transformace stávajících fakultních nemocnic jako příspěvkových organizací na akciové společnosti ještě před účinností zákona, a to na základě zákona č. 219/2000 Sb. l Stávající absence zákona o  „neziskových organizacích“ - známé z Evropy i USA – zakládá důvod, aby takovýto zákon v ČR byl urychleně připraven. l Předložený návrh nezaručuje, že stát nepřevede svůj majetkový podíl na jiný subjekt (usnesení vlády) – princip neprivatizace. l Podíl veřejné vysoké školy na akciovém kapitálu ve výši 34 % považujeme za zcela nedostatečný. Pro garanci základního fungování UN ve vztahu k zajištění výuky studentů, ke garancím zajištění vědeckého výzkumu a  zastoupení v představenstvu to reálně znamená, že vysoká škola, která je odpovědná za výchovu budoucích lékařů, zubních lékařů, farmaceutů a dalších zdravotnických pracovníků, nebude mít reálný vliv na kvalitu, organizaci a zajištění výuky uskutečňované v univerzitní nemocnici. l Zástupci univerzity do představenstva a dozorčí rady jsou dle návrhu zákona voleni valnou hromadou, kde 66% má stát. Nelze souhlasit s tím, aby tato valná hromada nemusela respektovat návrh univerzity. l Nutno rozšířit vliv univerzity na rozhodování (2/3 souhlas valné hromady nebo 3/4 souhlas představenstva) na vybraná rozhodnutí, např. – struktura UN – organizační, personální politika, rozvojové či klíčové strategické dokumenty (majorita Univerzity, blokace nebo právo veta). 

l Z návrhu není zřejmé pracovně právní posta-

vení zaměstnanců UN z  hlediska účasti na výuce. Rovněž je třeba vyjasnit, jaká budou práva zaměstnanců UN, kteří se budou podílet na akademických činnostech zajišťovaných v UN, ve vztahu k  akademickým právům a svobodám garantovaným na veřejné vysoké škole. Není přitom představitelné, že by personální pravomoci vůči zaměstnancům zajišťujícím akademické činnosti (zejména výuku studentů univerzity) vykonávaly výlučně orgány UN, v  níž by univerzita měla minoritní podíl, či zásadním způsobem nemohla tuto oblast ovlivňovat. akciové společnosti velmi problematizuje uplatňování akademických práv a svobod v univerzitní nemocnici, pokud je nevylučuje vůbec.

l Povaha

l Univerzita

má hradit dle návrhu na zajištění výuky UN částku, která nepřesáhne náklady za výuku. Není zde vztah k  částce, kterou poskytuje stát na výuku studentů. Teoreticky i prakticky je možné, že stát poskytne univerzitě částku na studenta, která bude nižší než náklady na výuku!!?? Toto by mohlo reálně



ohrozit výuku jako takovou. l Veřejná vysoká škola nebude mít reálnou možnost ovlivňovat vědeckou činnost UN. Z návrhu vyplývá, že by vysoké školy ztratily možnost uskutečňování vědy a výzkumu v klinických oborech a výsledky této činnosti by uplatňovala výhradně akciová společnost. To je vzhledem k dopadům zcela nepřijatelné. l Bez znalosti alespoň základních principů budoucího financování zdravotní péče nelze ekonomické dopady transformace fakultních nemocnic zodpovědně posoudit, tím méně takovou transformaci uskutečnit. Vytvoření UN nelze oddělit od reformy systému zdravotního pojištění a  financování zdravotní péče, jehož podoba bude určovat podmínky pro plnohodnotnou funkci a  poslání UN. V návrhu zákona chybí návrh řešení financování činností, které má univerzitní nemocnice zajišťovat: špičková lékařská péče, výchova lékařů a vědecká činnost. l Nejsou řešeny otázky spojené s rizikem resp. ochranou proti konkurzu - otázka vynětí při hrozbě úpadku, jak bude stát jako hlavní akcionář postupovat??

přednostů pracovišť ze strany LF, která má zájem, aby v  čele kliniky UN stála osoba respektovaná odbornou veřejností nejen u nás, ale i v zahraničí, která může garantovat rozvoj vědy a moderních léčebných postupů svého pracoviště. V tomto návrhu zákona má být zmíněna propojenost klinické erudice (atestace) s  vědeckou erudicí (Ph.D.) v  případě vedoucích pozic pracovníků.

l

Změny spojené s  transformací FN v UN nesmí ohrozit současné fungování FN, musí být uvážlivé. 1. LF UK pociťuje snahu o  rychlou transformaci jako potenciálně rizikovou.

V  návrhu je vztah státu a  univerzity nevyvážený. Proto žádáme, aby v České republice se současné fakultní nemocnice transformovaly do univerzitních nemocnic, které budou mít statut veřejnoprávní neziskové instituce podle nového zákona tak, jako tomu je nejen ve většině zemí Evropské unie, ale i v USA, aby nedošlo k destrukci vysoce specializovaných odborných týmů FN a  kvalitních pedagogických sborů lékařských fakult, které jsou v  kontextu stávající struktury veřejného zdravotnictví nezastupitelné. Žádáme, aby při návrhu zákona byly akceptovány připomínky akademické obce. Dovolím si naše stanovisko shrnout do stručného 3x NE – NE-ziskové, NE-akciové, NE-privatizované Univerzitní nemocnice Vzhledem k  tomu, že toto číslo je věnované zdravotnickým pracovníkům, sestrám, ošetřovatelkám a dalším členům týmu, chtěl bych jim poděkovat za jejich nesnadnou a nelehkou práci, kterou ve prospěch pacientů vykonávají. Chci je ujistit, že naše fakulta chce a  bude i  nadále vychovávat vysokoškolsky vzdělané odborníky ve zdravotnických profesích, o čemž svědčí tři nově otevřené obory v akademickém roce 2008/2009 – zdravotní sestra, adiktologie v kombinované formě a obor nutriční terapeut. Uskutečnila se též sekce studentské vědecké

konference z  oboru ošetřovatelství a  přejeme si, aby v  budoucnu prací z  této problematiky přibývalo. Kolegyně a kolegové, chci Vám popřát krásné a slunné jarní dny, více klidu, optimismus a přání vzájemného dialogu a nikoliv monologů. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK

Slavnostní otevření posluchárny

S

lavnostní otevření nově rekonstruované posluchárny II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK se uskutečnilo dne 3. dubna 2008. Na tiskové konferenci, uspořádané při této příležitosti, byli přítomní seznámeni nejen s  průběhem a  realizací rekonstrukce posluchárny s  možností přenosu obrazu a zvuku z operačních sálů, ale při této příležitosti Vám byly představeny nové postupy v léčbě onemocnění srdce a cév, které se podařilo na klinice zavést do běžné klinické praxe za uplynulých několik let. (red) Nově rekonstruovaná posluchárna je audiovizuálně propojena s operačními sály.

Náplň práce II. chirurgické kliniky prodělala v posledních letech velkou přeměnu. Profilovala se ve specializovanou kliniku se zaměřením na chirurgii srdce a  cév - kardiovaskulární chirurgie. Není to však nic nového, operace 

novinky a události

l V návrhu není definován vztah ke jmenování

srdce se provádějí ve fakultní nemocnici od roku 1955 a cévní chirurgie zde má ještě delší tradici. Například první aortokoronární bypass byl proveden v této nemocnici v roce 1970, jako první výkon toho druhu v našem státě. Výrazně se prohloubila spolupráce hlavně s II. interní klinikou, samozřejmě KARIM, ale i  mnoha dalšími klinikami a  odděleními v  rámci VFN, pražskými i mimopražskými. Budova II. chirurgické kliniky byla znovuotevřena po generální rekonstrukci v roce 2004. Díky tomu se podařilo podstatně zvýšit počty operací srdce i cév (například v roce 2006 to bylo více než 900 operací srdce). Nyní, díky podpoře vedení 1. LF, VFN a sponzorů, se podařilo z této půdní prostory vybudovat moderní, multifunkční posluchárnu. Posluchárna je audiovizuálně propojena s operačními sály. To umožňuje sledovat průběh operace, komunikovat s operatérem, sledovat například ECHO vyšetření nebo endoskopické vyšetření, a to vše ve vysoké kvalitě. Je to výrazné zlepšení výuky mediků (ne všichni najednou můžou sledovat operační výkon přímo na sále). Umožňuje to dále pořádat cílené semináře či workshopy zaměřené na určitou problematiku. Posluchárna je propojena s nemocniční informační sítí, takže je možné prezentovat výsledky rtg, CT a další. Posluchárnu je možné napojit na telekonferece. To vše umožní zlepšení výuky mediků, postgraduálních studentů, pořádání konferencí. Nakonec kvalitu vybavení posuďte sami. Ilustrační záběr z kardio sálu.

Nové postupy v léčbě onemocnění srdce a cév Kardiovaskulární chirurgie je stále se vyvíjející obor. Spektrem operačních výkonů se zásadně neodlišujeme od jiných, stejně zaměřených klinik. Některé nové trendy jsme zařadili do spektra operací, v některých máme minimálně v rámci republiky nespornou prioritu. Stárnutí populace nemocných je nevyhnutelný proces, který se netýká jen kardiovaskulární chirurgie. Problém není jen v biologickém věku, ale zejména v přidružených chorobách u těchto nemocných, které mohou zásadním způsobem ovlivnit pooperační průběh. Zaměřili jsme svoji pozornost na problematiku nemocných v  sedmém a osmém věkovém deceniu a výsledkem je postup, který přináší výborné výsledky. Rozhodující bylo, pokud to lze, provádět tyto operace bez použití mimotělního oběhu, tím byla odstraněna řada komplikací, které souvisejí s jeho použitím a také s manipulací s aortou při jeho použití. V podstatě do stejné kategorie patří i tzv. hybridní výkony, což jsou kombinované výkony při kterých se zúžení na věnčitých tepnách řeší kombinací aoartokoronárního bypassu a pomocí balónkové angioplastiky. Tyto výkony provádíme ve spolupráci s invazivními kardiology. Smyslem je omezit rozsah a délku výkonu při optimálním výsledku. Aortokoronární bypassy u nemocných s probíhajícím infarktem myokardu byly vždy považovány za kontraindikaci a  na operaci nemocní čekali i několik týdnů až po „zhojení“ infarktového ložiska nefunkční jizvou. Časná operace s obnovou přítoku krve do postižené oblasti vede ke zmenšení ložiska infarktu a tím k zachování funkční tkáně srdeční svaloviny. Takto prováděné operace si vyžadují sofistikovaný přístup, odlišný od plánovaných operací pro ischemickou chorobu srdeční. Další kapitolou je chirurgická léčba sekundární plicní hypertenze vzniklé nejčastěji na podkladě chronické plicní embolizace. V současné době jsme jediné pracoviště v republice, které tyto operace systematicky provádí, a to s výbornými výsledky.



U  výkonů na mitrální (dvojcípé) chlopni se snažíme vždy o její zachování – rekonstrukci, což má proti náhradě mechanickou nebo biologickou chlopní své výhody. V poslední době místo „klasického“ přístupu k srdci protětím hrudní kosti, dáváme přednost torakotomii, tj. řezu na pravé straně hrudníku.

323. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha dne 3. dubna 2008. Projekt probíhá za podpory městské části Praha 2. Na koncertě vystoupili Linda Čechová Sítková (varhany) a Vít Gregorovič (trubka). (red)

Dále bych se zmínil o aplikaci mechanických podpor selhávajících plicních a  srdečních funkcí. Nejde o novum. Různé typy podpor jsou známé desítky let, ale z různých důvodů, zvláště pro ekonomickou zátěž a možné komplikace jsou využívány jen na některých kardiochirurgických pracovištích. Z poslední doby máme krom jiného zkušenost s  miniaturizovaným mimotělním oběhem, schopným nahradit po dobu několika dnů, maximálně týdnů, selhávající funkci srdce a plic. Jde o dočasné podpůrné prostředky, kde předpokladem úspěchu je obnova funkce vlastních orgánů nebo možnost transplantace. Je třeba se zmínit i o aktivní spolupráci s centry nejen v ČR ale i v zahraničí, jako třeba univerzitními pracovišti v Mainzu, Houstonu, New Yorku, Regensburgu. Rád bych na tomto místě poděkoval všem spolupracovníkům z kliniky (lékařům, sestrám, technikům pro mimotělní oběh, pomocnému personálu), z II. interní kliniky, kardioanesteziologům a mnoha dalším klinikám a oborům, bez jejichž aktivní spolupráce by toto nebylo možné a se mnohdy jedná o společný projekt. Doc. MUDr. Jan Tošovský, CSc. přednosta II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK

Křest knihy Slavnostní křest publikace s  názvem „Když úzkost bolí“ se konal dne 15. dubna 2008 na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK. Publikaci s názvem „Když úzkost bolí“, kterou připravil novinář a analytik Jeroným Janíček ve spolupráci s lékaři ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, vydalo nakladatelství Portál. Jednotlivé kapitoly vznikaly na základě rozhovorů s předními českými odborníky (poradci) z oborů psychiatrie, psychologie, interního lékařství, farmakologie a urgentní medicíny. Hlavním cílem knihy je poskytnout čtenáři co možná nejpřesnější a  nejaktuálnější informace o úzkostných poruchách, které si jinak čtenář musí Slavnostní křest knihy zahájil ředitel nemocnice MUDr. Bříza. Po jeho levici autor publikace Jeroným Janíček.

Koncert v kostele Sv. Kateřiny

V

edení Všeobecné fakultní nemocnice, Rytířský řád křížovníků s  červenou hvězdou a Společnost pro duchovní hudbu připravili další z  řady pravidelných koncertů v  kostele sv. Kateřiny v Kateřinské zahradě. Koncert byl uspořádán u  příležitosti 

velmi složitě hledat (a hledá) nejen v nejrůznějších publikacích a  na webových stránkách, ale také prostřednictvím opakovaných a mnohdy traumatizujících lékařských vyšetření, a které pak samy o sobě mohou vést k utahování kruhu úzkosti. Kniha je určena především pacientům, trpícím úzkostnými poruchami, jejich rodinám a přátelům. Další cílovou skupinou zamýšlené publikace jsou studenti medicíny a  středních zdravotnických škol, ale také personál nepsychiatrických zdravotnických zařízení. Připravovaná publikace vychází z letité osobní zkušenosti jejího autora s jednou z úzkostných poruch a  z  poznání, že destigmatizace lidí trpících duševním onemocněním je aktivním procesem, závislým na kvalitě informací, které se k nemocnému a k jeho okolí dostanou. (red)

Předání darů

S

lavnostní předání Inkubátoru Dalek a  2 výhřevných lůžek Babytherm Občanským sdružením Život dětem se konalo dne 30. dubna na Klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK.

Předání zdravotnických přístrojů zahájil krátkým proslovem MUDr. Bříza, ředitel VFN.

Výhřevné lůžko Babytherm a inkubátor Caleo.

Zachraňovat životy novorozenců s nízkou porodní hmotností, donošených novorozenců a  kojenců pomohou 2 výhřevná lůžka Babytherm a inkubátor Caleo, které Občanské sdružení Život dětem předalo Klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Jednotce intenzivní a resuscitační péče. Celková cena uvedených zdravotnických přístrojů je ve výši 1 214 384 Kč. (red)

Slavnostní otevření

S

lavnostní otevření nových prostor Centra nádorové cytogentiky se uskutečnilo dne 15. května 2008 na Ústavu klinické biochemie a  laboratorní diagnostiky VFN a 1. LF UK.

Nové prostory Centra nádorové cytogentiky.

Občanské sdružení Život dětem, se kterým Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK spolupracuje již několik let, věnovalo pro potřeby dětských pacientů řadu zdravotnických přístrojů (např. v  loňském roce se jednalo o  5 moderních přístrojů pro umělou plicní ventilaci a infuzní techniku). 

Centrum nádorové cytogenetiky ÚKBLD VFN a 1. LF UK se jako první a jedna z mála cytogenetických laboratoří v České republice zabývá

analýzou chromosomových aberací v  buňkách zhoubných nádorů, především v buňkách kostní dřeně dětských i dospělých nemocných leukémií a to již od r. 1976. Dále se věnuje i vyšetřování buněk solidních nádorů jako např. mozkových nádorů, nádorů močového měchýře, nádorovým liniím a pod.

Na tiskové konferenci bylo představeno Centrum léčby závislosti na tabáku při III. interní klinice VFN a  1. LF UK, jeho dosavadní výsledky a projekty, které jsou Centrem realizovány. O svém příběhu, odvykání kouření, o potížích, se kterými se při odvykání setkal, hovořil pacient – vítěz projektu (soutěže) www.vyleceni.cz.

Otevření nových prostor se zúčastnili zleva: děkan 1. LF prof. Zima, vedoucí Centra nádorové cytogeneticky prof. Michalová, ředitel VFN MUDr. Bříza a prof. Dyr z ÚKHT.

Světový den bez tabáku byl ve VFN zahájen tiskovou konferencí s názvem „Kouření – zlozvyk nebo nemoc?“.

Od roku 1996 je Referenční laboratoří pro nádorovou cytogenetiku MZ ČR a provádí také superkonziliární činnost pro Oddělení lékařské genetiky a další cytogenetické laboratoře v celé ČR. Je prvním akreditovaným cytogenetickým oddělením v ČR. V r. 2003 se centrum přestěhovalo z III. interní kliniky VFN do prostor ÚKBLD a společně s ním se stěhovala i  cytogenetická laboratoř Ústavu hematologie a  krevní transfuze, se kterou již centrum dříve velmi úzce spolupracovalo. (red)

Kouření – zlozvyk nebo nemoc?

U

příležitosti Světového dne bez tabáku, který WHO každoročně vyhlašuje na 31. květen, jsme uspořádali tiskovou konferenci na téma „Kouření – zlozvyk nebo nemoc?“ dne 29. května 2008 v Akademickém klubu 1. LF ve Faustově domě. V letošním roce je tématem „Mládež bez tabáku“.

(red)

Léčba závislosti na tabáku ve VFN

V

e VFN vzniklo v  roce 2005 při III. interní klinice VFN a 1. LF UK v rámci Centra preventivní kardiologie Centrum léčby závislosti na tabáku jako první pracoviště tohoto druhu u nás.

Poskytuje komplexní léčbu kuřákům a zároveň působí jako referenční centrum pro tuto léčbu v ČR. Podobných center je u  nás nyní již 22. Centrum ve VFN působí jako referenční pro ČR (jejich seznam je uveden na www.slzt.cz nebo v brožurkách pro pacienty). Centrum ve VFN funguje denně po celý týden v budově Fakultní polikliniky, budova A, zadní schody, 4. patro. Navštíví je zhruba kolem 700 nových pacientů ročně, průměrně přijdou 5-6x. První (screeningová) návštěva trvá zhruba hodinu, druhá návštěva je vstupní intervencí (zhruba 2 hodiny), následné kontroly jsou kratší. Pacienty dále sledujeme rok od poslední cigarety. 

Závislost na tabáku je nemoc – diagnóza F 17. Cigarety zkracují život polovině svých konzumentů o 15 let. Kouření je příčinou téměř pětiny úmrtí v ČR – 18  000 ročně (www.deathsfromsmoking.net ). V ČR je kolem 2,3 milionu kuřáků. Většina z nich, asi 70 %, tedy kolem 1 750 000 by raději nekouřili, kdyby si ovšem mohli vybrat. Problém je v silné návykovosti nikotinu, která se podobá heroinu. Kolem 40 % kuřáků každoročně zkusí přestat, ale protože naprostá většina přestává bez jakékoli pomoci, je úspěšnost jen kolem 2-3 %. To je číslo, které by se mohlo výrazně změnit: intenzivní podpora a dlouhodobá (cca 6 měsíců) farmakoterapie ve specializovaném centru mohou úspěšnost více než zdesetinásobit.

Intenzivní léčba závislosti na tabáku je přitom jednou z nejlevnějších a nejúčinnějších intervencí v medicíně. Například v UK je tato léčba hrazena NHS (National Health System). NHS hradí takovou léčbu, při níž rok zachráněného života stojí maximálně 30  000 GBP, přičemž průměrně stojí rok zachráněného života léčbou, kterou NHS hradí, 15 000 GBP. Pokud jde o  kouření, tato cena je kolem 1000 GBP (může se řádově o stovky liber lišit podle druhu použitých léků a délky léčby). NHS pacientům hradí nikotin, bupropion i vareniklin. Také některé naše zdravotní pojišťovny na tuto léčbu začínají přispívat: Vojenská zdravotní pojišťovna ČR (201) a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR (211) částkou 1000 Kč, Všeobecná zdravotní pojišťovna (111) také částkou 1000 Kč, ale až po 3 měsících bez cigaret, 10

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a  stavebnictví (207) částkou 500 Kč, ta ovšem jen v případě nevyčerpaného limitu péče. Všechny pojišťovny vyžadují kromě účtenky z lékárny také potvrzení pacienta o návštěvě specializovaného centra léčby, protože vědí, že intervence lékaře zvyšuje účinnost léků. Jedním z jasných ukazatelů intenzity kouření je množství CO (oxidu uhelnatého) ve vydechovaném vzduchu. Můžeme tak zhodnotit expozici tabákovému kouři během posledních 12 hodin (pak CO naše tělo opustí). Měří se v ppm (parts per milion, částicích na milion). Protože jeho zdrojem není jen tabákový kouř, ale obecně spalování, hodnoty do 6 ppm se považují za nekuřácké, 7-9 za „šedou zónu“ (po jedné cigaretě nebo po delším pobytu v zakouřeném prostředí), hodnoty 10 ppm a více ukazují kouření v  posledních 12 hodinách. Z výsledku vztaženého k počtu cigaret vykouřených v posledních 12 hodinách lze také odhadnout intenzitu kouření. Zajímá nás především množství nikotinu vstřebaného z jedné cigarety: realita je totiž 1 - 3 mg nikotinu z jedné cigarety a rozhodně neodpovídá údaji na krabičce. Měření je jednoduché: po zadržení dechu v nádechu na 15 vteřin se vše vyfoukne do náustku přístroje. Právě oxid uhelnatý ve svém vydechovaném vzduchu si mohli od 10:00hod (29.5.2008) změřit zájemci ve vestibulu hlavního vchodu do Všeobecné fakultní nemocnice, U Nemocnice 2, Ve vestibulu hlavního vchodu VFN měli zájemci možnost nechat si změřit množství CO ve vydechovaném vzduchu.

Praha 2. K dispozici byl jak přístroj Smokerlyzer na měření CO ve vydechovaném vzduchu, tak personál Centra léčby závislosti na tabáku III. interní kliniky VFN. Kuřáci tak dostanou komentář ke svým výsledkům a mohou se také informovat na možnosti léčby své závislosti ve VFN. Mohou si také odnést šestnáctistránkovou brožurku o léčbě závislosti na tabáku, včetně popisu léčby i  jednotlivých léků, nejčastějších otázek spojených s odvykáním kouření a adresami center v ČR. Využijeme této příležitosti také k  prezentaci tříměsíční soutěže „VYLÉČENÍ“, která probíhala na www.vyleceni.cz pod patronátem Tomáše Matonohy. Šest vybraných kuřáků se léčilo v různých městech republiky a psali o tom na web své blogy, jejich lékaři je komentovali. Všichni byli na začátku vyšetřeni v našem centru, kde jim také byla stanovena léčba. Budete mít příležitost setkat se s vítězem soutěže, který dostal kolem 14 000 hlasů a který bude mluvit o  tom, jak jeho léčba a  první tři měsíce bez cigaret probíhaly. Světová zdravotnické organizace (WHO) vyhlašuje každoročně poslední květnový den Světovým dnem bez tabáku. Letos je zaměřen na téma Mládež bez tabáku. Zmíníme se, že nejúčinnější prevencí kouření je dle WHO:

4. Zdravotní varování na 50 % velkých ploch krabiček s  obrázky – ukážeme návrhy EU, které již ve 4 zemích platí. Další informace: MUDr. Eva Králíková, CSc., e-mail: [email protected] Centrum léčby závislosti na tabáku, III. interní klinika VFN a 1. LF UK

Prestižní ocenění

D

ne 26. března 2008 obdržel prof. MUDr.  Jan Dvořáček, DrSc., přednosta Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, vedoucí Katedry urologie IPVZ v Praze, jako vůbec první český urolog prestižní ocenění, a  to v  rámci 23. výročního kongresu Evropské urologické společnosti v Miláně - stal se jejím čestným členem. Tato společnost, která má více než 10 000 členů, oceňuje tímto uznáním mimořádné zásluhy v oboru urologie. (red) Prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc.

1. Vysoká cena cigaret tvořená vysokou daní: poklesne tak spotřeba cigaret ale zároveň se zvýší příjem státu (vybere více peněz z vyšší daně za méně prodaných cigaret – cenová elasticita). U  nás je reálná cena cigaret za posledních 15 let prakticky třetinová = za průměrný plat si dnes koupíme 3x tolik cigaret než tehdy. 2. Nekuřácké veřejné prostory: první cigareta v  zakouřené restauraci bývá nepochybně velmi snadná. 3. Naprostý zákaz reklamy na tabákové výrobky – stále ještě nemáme. Je povolena v  místě prodeje a  tato místa nejsou nijak omezena, ačkoli tabák by se měl prodávat jen ve specializovaných prodejnách s licencí = trafikách, ne například spolu s potravinami. 11

ošetřovatelská péče ve vfn

„Dobře jsme pracovali, můžeme slavit!“ PhDr. Jarmila Škubová Že nejen chlebem živ je člověk a že k životu patří i hry, si uvědomuje každý moudrý management. Své o tom ví také Anna Chrzová, hlavní sestra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, která každoročně – a letos už potřinácté – u příležitosti Mezinárodního dne sester pořádá pro zaměstnance ošetřovatelského úseku nemocnice oslavy, jejichž součástí je i  odměňování nejlepších. Bývají připraveny s velkou pečlivostí a invencí, a vždy se na ně dlouho vzpomíná.

Letos se slavilo přesně v polovině května. Na dvě stovky sester se v  odpoledních hodinách nalodily na parník, aby se pokochaly pražskou scenérií z  jiného pohledu, než na jaký jsou zvyklé. I rodilí Pražané si k tomu s chutí doplňovali informace o  pražských pamětihodnostech, poskytované během plavby profesionální průvodkyní. Cílem výpravy byla trojská ZOO, kde zdravotníky očekával ředitel zahrady Petr Fejk – a také Florence, roční lama, kterou sestry vloni při stejné oslavě tímto jménem pokřtily. Hlavně však na ni již podruhé mezi sebou vybraly finanční sponzorský dar přesahující 50 tisíc korun. P. Fejk hosty přivítal a  na závěr své vtipné děkovací řeči všechno shrnul: „Partnerství VFN a ZOO nám sluší!“ 12

„Dobře jsme pracovali, můžeme slavit!“ navázala A. Chrzová. Kolegům z  úseku ošetřovatelské péče poděkovala, přičemž ocenila hlavně jejich vztah k pacientům a kreativitu při výkonu profese. Ředitel nemocnice MUDr. Jan Bříza, který v ruce svíral list papíru se jmény čtyř kandidátů na tradiční ocenění, rovněž poděkoval přítomným a všem, které zastupují a zdůraznil, že si je vědom toho, že sestry tvoří základ nemocnice, protože jsou ve stabilním kontaktu s  pacienty. Řekl, že bez sester by se VFN v loňském roce neumístila mezi stovkou nejlepších firem v ČR a nebyla by pacienty ohodnocena jako nejlepší mezi fakultními nemocnicemi. Jak ale vybrat ty nejlepší – to byl problém, protože skutečně dobrých je v  nemocnici hodně. Nakonec uspěli ti, kteří jsou vzorem pro ostatní a zároveň jsou špičkovými odborníky se schopnostmi předávat zkušenosti méně zkušeným. A  kdo konkrétně? Oceněna byla vrchní sestra zdravotně sociálního oddělení Irena Burdunová, vrchní laborant Radiologické kliniky Sláva Strnad, Mgr. Klára Svobodová z Gynekologic-

ko-porodnické kliniky z oddělení neonatologie, kde pracuje jako školitelka a Bc. Ondřej Ulrych, sestra specialistka z kliniky KARIM.

šenosti a snaží se jim ulehčit nástup na oddělení. Své znalosti úspěšně přednáší na konferencích po celé republice.

Po oficiálním úvodu následovala zábava. Kdo chtěl, mohl s průvodcem navštívit pavilony zvířat, koho bolely nohy, anebo ho zaskočil májový deštík, zůstal raději u prostřených stolů pod plátěnou stříškou. V družném hovoru a v jarní zeleni odplouvaly (alespoň na chvíli) denní starosti po proudu Vltavy kamsi do dáli.

Bc. Ondřej Ulrych Ve VFN pracuje na klinice KARIM jako sestra specialistka. Věnuje se svým spolupracovníkům a zapracovává je na úseku činností kliniky. Pro zaměstnance VFN ochotně organizuje a  proškoluje kardiopulmonální resuscitaci. V  roce 2008 se podílel na přípravě specializačního vzdělávacího programu „Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči“. Připravil jeho odbornou část a  tím zajistil, že vzdělávací program se bude vyučovat na OVDV VFN.

Vyhlášení nejlepšího pracovníka ÚOP VFN Vyhlášení nejlepšího pracovníka Úseku ošetřovatelské péče ředitelem VFN a  hlavní sestrou VFN v roce 2008: Irena Burdunová Ve VFN pracuje od roku 1984 a  od roku od 1.dubna 1991 ve funkci vrchní sestry zdravotně sociálního oddělení. Oddělení zdravotně sociální se stalo nezbytnou součástí léčebného a ošetřovatelského úseku. V červenci 2008 odchází do další etapy svého aktivního života. Během své činnosti vychovala a  připravila své spolupracovníky k převzetí zdravotně sociálního oddělení. Sláva Strnad Ve VFN pracuje od roku 1967 jako radiologický laborant. Od roku 1991 je vedoucím RTG asistentem na Radiodiagnostické klinice VFN. Je příkladným pracovníkem, pečlivě plní všechny svěřené úkoly a stará se o své spolupracovníky. V loňském roce oslavil 40-leté výročí své činnosti ve VFN. Mgr. Klára Svobodová V září 1998 nastoupila na Gynekologicko-porodnickou kliniku na oddělení neonatologie. Do roku 2004 velice svědomitě pracovala na JIRP jako sestra u lůžka. Stále si prohlubuje své znalosti. V červnu 2004 začíná pracovat ve funkci sestry školitelky a  zabezpečuje edukaci pracovníků Úseku ošetřovatelské péče na neonatologickém oddělení. Svým kolegyním předává odborné zku-

Ohlédnutí Ireny Burdunové Paní Burdunová, nazvěme náš dnešní rozhovor třeba profesní rekapitulací, ohlédnutím za vaší celoživotní aktivitou, kterou jste věnovala sociální práci, v posledních letech pak jako vedoucí sociální pracovnice. Oslavila jste před časem významné životní výročí a chystáte se nyní na trvalo zaklapnout dveře kanceláře, ve které jste strávila přes třicet let. Místo starostí o desítky, a za ta léta už jistě stovky pacientů, a  to hlavně dětí, vyžadujících vaši péči a odbornost, se teď budete věnovat hlavně rodině a svému prvnímu vnoučátku. To byl asi ten pravý důvod vašeho rozhodnutí, že? Ano, je to tak. Jednou je třeba říci sbohem a  role babičky k  tomu byla tím správným impulzem. Jsem v  nemocnici skoro čtvrt století. Myslím tím nemocnici jako takovou. Nastoupila jsem tehdy, 1. ledna 1984, do FN2, která se později, v  roce 95 společně s FN1 transformovala v  dnešní VFN. Předtím jsem jako absolventka zdravotní školy v Benešově, obor dětská sestra, pracovala v  kojeneckém ústavu ve Strančicích. Po roce se tam uvolnilo 13

místo sociální pracovnice a paní primářka mě na tuto funkci doporučila. Tím to všechno začalo. A  hlavně, moc se mi ta práce líbila. Jezdila jsem po kojeneckých ústavech po celé republice, zajišťovala dětskou péči, byla to smysluplná a náročná práce. Když pak ústav svou práci z  technických důvodů ukončil, hledala jsem si odpovídající místo a  našla ho ve zdejší nemocnici. Měla jsem původně nastoupit na porodnici, ale pak mně bylo nabídnuto místo na III. interní klinice. Součástí bylo i oddělení prodloužené péče u  prof. Pacovského. Bylo to velmi náročné, v  podstatě se jednalo o  geriatrické oddělení v areálu PL v Bohnicích. Byly to kruté začátky, párkrát jsem si i  poplakala a  vzpomínala na miminka ve Strančicích. Po čase se ale uvolnilo místo metodičky pro všechny pražské sociálky pod vrchní sestrou Vavrejnovou na ÚNZ NVP. Musela jsem v Brně absolvovat PSS, pomaturitní specializační studium, kurz organizace a řízení, atd., atd. To všechno bylo před rokem 89. Jak to bylo potom? Zrovna když byla revoluce, jsem jela na zkoušky z kurzu řízení do Brna. Bylo 28. listopadu a já si po cestě dělala naději, že už nebudu muset odpovídat na otázky z  marxismu-leninismu. Ale to jsem se spletla! Zase tak rychle osvěta nepostupovala… Ale zato jsem hned na začátku devadesátých let jako řídící pracovník musela mít lustrační osvědčení – podívejte! Vaše funkce, to je trošku atypická práce. Není to o  léčení nemocí, ale spíš následků života, případně péče, pokud to tak lze definovat. Já bych řekla, že spousta lidí vůbec netuší, co taková činnost sociální pracovnice obnáší. Že je to velice náročná práce s lidmi, komunikace mezi pacientem, lékařem a rodinou. Když to „nehraje“ mezi lékařem a pacientem, tak to se vás netýká… Týká, netýká. Od lékařů je samozřejmě tlak, přeložit pacienta v případě, že urgentní lékařská péče je ukončena, na lůžko následné péče. Často ale není okamžitě kam. A  teď nastane situace, kdy žádá něco jiného lékař a  něco 14

jiného pacient, případně rodina pacienta. Někdy dochází k rozporu. Ne pokaždé si také rodina přeje se o  pacienta starat. Podle mé zkušenosti je častější situace, kdy sháníme právě ta lůžka následné péče. A  někdy je to náročné, požadavky klientů bývají často nad naše možnosti. Ovšem jsou i takové výjimky, kdy musíme naopak rodině péči rozmlouvat. To tehdy, kdy je evidentní, že na to z různých důvodů, ať už materiálních, finančních a nebo organizačních nestačí. Někdy je to i  dost psychologická záležitost, třeba vyjednávání mezi lidmi. Když vás tak poslouchám, je to škoda, že jdete do důchodu. Vždyť jste za ta léta nasbírala tolik zkušeností, které jsou v podstatě nepředatelné. Nerozmyslíte si to ještě? Říká se, nikdy neříkej nikdy. Netvrdím, že se ještě jednou nerozhodnu, třeba na menší úvazek, někde přednášet a nebo pomáhat. Vždyť už jsem to dělala, přednášela jsem medikům o sociální práci. Ale teď jsem opravdu unavená, moje práce je čím dál náročnější a složitější, přibývá předpisů a nařízení a já cítím, že si nutně potřebuji odpočinout. Navíc, když budu mít toho vnoučka, na kterého se moc těším a  kterému se budu hodně věnovat. To je velký důvod pro mé rozhodnutí. A  navíc, máme hezký domek se zahrádkou a tam je také pořád co dělat. A se psem budu chodit na procházky… A nějaké další koníčky už nemáte? Ještě by se něco našlo. Třeba divadlo. Ve Strančicích máme Kulturní Strančickou společnost, divadelní ochotnický kroužek, kterého jsem aktivní členkou. Tím také žiji ve volném čase. Už máme za sebou pár vystoupení a všem se to po každé moc líbilo. Tak to je také kousek mého žití. Ale jak říkám, možná se mi jednoho dne začne stýskat, i  to složité dojíždění nebude překážkou, a pokud budu fit tak jako dosud, třeba ještě není všem mým dnům ve zdravotnictví konec. Děkuji za rozhovor. S Irenou Burdunovou rozmlouval Václav Kříž

Rozhovor Sláva Strnad Jak jste se dostal k práci ve zdravotnictví? Co pro Vás bylo impulzem? Byla to Vaše touha od dětství? Nebo přání rodičů? První dárek, který jsem dostal do postýlky byla rentgenka. To byl ten pravý impulz, ta mocná touha, která mě hnala vystudovat Alšák. Rodiče nebyli mé touze nakloněni, tatínek chtěl, abych byl dřevorubcem.

Současný obor byl Váš vysněný? Chtěl jste od začátku pracovat v  tomto oboru? Nebo jaké byly cesty Vašeho zdravotnického osudu? Částečně jsem již odpověděl. Strašně moc jsem se učil, studoval jsem vždy s vyznamenáním, na gymnáziu jsem byl premiantem třídy. Vše jsem podřizoval touze udělat přijímací pohovory na nástavbové studium zdrav. školy, obor rentgenový laborant. Vaše ocenění - titul nejlepšího pracovníka jste nezískal pouze za poctivou práci, ale je to ohodnocení činností, které vykonáváte navíc (nad rámec svých povinností). Co je to „navíc“? Nikdy pro mě neexistovala pracovní doba, pracoval jsem s vidinou být nejlepší. Za vlády KSČ jsem byl vyhodnocován jako nejlepší pravidelně, (celkem 8x), dokonce titulem nejlepší pracovník KÚNZ, ale vždy po vyhlášení přišli s přihláškou do strany a to mně kazilo ten požitek z uznání. Musel jsem vysvětlovat, že si to ještě nezasloužím, že musím být ještě lepší. Až nyní jsem se dočkal, nikdo na mně nic nechce, maximálně odpověď na otázky do časopisu Nemocnice.

Jak jste spokojen s prací na Všem pracovišti? Co by se na Vašem pracovišti mohlo změnit k lepšímu? S prací na našem pracovišti jsem velmi spokojen. Jsou zde soustředěny největší mozky v oboru radiodiagnostika a nejhezčí holky v nemocnici. K lepšímu moc měnit nelze, snad jen kdyby nám konečně ředitelství dalo ty nevyužité prostory v onkologické části budovy, abychom mohli dělat svou práci ještě lépe a ne v polních podmínkách, stísnění na neuvěřitelně malé ploše s historickými přístroji. Jak jste se dostal k práci v odborech? K  práci v  odborech jsem se dostal jednoduše. Po revoluci v  89 roce jsem v  nových volbách dostal s velikou převahou největší počet hlasů od zaměstnanců VFN patrně proto, že moc neprovařených lidí s čistým štítem, kteří byli ochotni pracovat navíc zadarmo, zrovna příliš k  mání nebylo. A já to bral jako poctu a závazek. Zbývá Vám při Vašem vytížení ještě čas na koníčky? A pokud ano, na jaké? Mým koníčkem i koněm je moje práce... a Sparta. Víc k životu nepotřebuji. Jen doufám, že o ní po těchto odpovědích nepřijdu. (red)

Rozhovor - Mgr.  Klára Svobodová Jak jste se dostala k práci ve zdravotnictví? Co pro Vás bylo impulzem? Byla to Vaše touha od dětství? Nebo přání rodičů? Pokud si vzpomínám, při volbě zdravotnického povolání mě bezesporu ovlivnil můj dědeček povoláním lékař a  jeho žena zdravotní sestra, ačkoliv oni sami mě od práce ve zdravotnictví vždy spíše odrazovali pro její bezmeznou náročnost, zatíženost a odpovědnost. Na oddělení, kde pracovali, byl vyžadován od celého zdravotnického týmu vojenský dril, disciplina a sebekázeň a to mě odrazovalo. Zároveň jsem však s nadšením naslouchala jejich medicínským historkám. Často hovořili o „životě v nemocnici“, který je pro člověka jiné profese naprosto odlišný, nepochopitelný a neproniknutelný. Konečným impulzem pro mě byla pravděpodobně silná touha odhalit „tajemný“ 15

nemocniční život a nakonec jsem zvolila profesi sestry, která má přeci jen menší kompetence a  tím i  odpovědnost. Dnes sama souhlasím, že pevně stanovená pravidla, jež všichni respektují a  dodržují, jsou skutečným klíčem k  opravdu kvalitní lékařské i ošetřovatelské péči.

Současný obor byl Váš vysněný? Chtěla jste od začátku pracovat v  tomto oboru? Nebo jaké byly cesty Vašeho zdravotnického osudu? Obor neonatologie, kde pracuji, byl pro mě vlastně tehdy naprosto neznámým a  novým. V době studia střední zdravotnické školy jsem sice praktikovala na porodním sále Gynekologicko-porodnické kliniky u Apolináře a zároveň navštívila oddělení fyziologických novorozenců, avšak o jednotce intenzivní péče pro novorozence jsem měla jen velmi omezené představy a hlavně naprosto nedostačující znalosti této problematiky. Můj výběr nemocnice jistě ovlivnilo i kouzlo a jedinečnost starobylé budovy bývalé Zemské porodnice a zároveň možnost být u toho, když život začíná. Později se vcelku logicky nabízela potřeba doplnění dalšího vzdělání a specializačního studia, které jsem nakonec absolvovala při zaměstnání. 16

Vaše ocenění – titul nejlepšího pracovníka jste nezískala pouze za poctivou práci, ale je to ohodnocení činností, které vykonáváte navíc (nad rámec svých povinností). Co je to „navíc“? Pracuji jako edukační sestra neonatologického oddělení a mou pracovní náplní je vedení adaptačního procesu nových zaměstnanců, kurzu resuscitace v rámci oddělení neonatologie, vedení praxe, stáží a exkurzí studentů SZŠ, VOŠZ, VŠ, PSS a  sester z  jiných neonatologických pracovišť. Dále se spolupodílím a zodpovídám za tvorbu a úpravu ošetřovatelské dokumentace a  ošetřovatelských standardů, koordinaci ošetřovatelské péče a  inovaci pracovních postupů, pečuji o  odbornou sesterskou knihovnu oddělení neonatologie. Edukuji sestry v  zavádění nových metod a podporuji jejich další vzdělávání i  své sebevzdělávání. Zúčastňuji se seminářů a konferencí s neonatologickou problematikou, přednáším, vyhledávám různé kurzy a nové ošetřovatelské přístupy ke zlepšování péče o novorozence. Dále se věnuji edukaci matek nezralého či nemocného novorozence s podporou maximální aktivní pečovatelské role o jejich dítě a přínosem klokánkování pro matku i dítě. Vzhledem k tomu, že nedonošené děti většinou vyžadují zvýšenou péči svých rodičů i v následujících letech svého života a někdy je nutná dokonce i účinná pomoc a intervence dalších odborníků, v poslední době se zajímám o  formy následné péče a  včasné intervence v podobě rané péče, jež představují různé služby a programy poskytované dětem se zdravotním postižením a jejich rodičům. V brzké době bych měla mít reálnou možnost navštívit středisko rané péče osobně. Jak jste spokojena s prací na Vašem pracovišti? Co by se na Vašem pracovišti mohlo změnit k lepšímu? Ačkoliv neonatologická JIP Gyn.-por. kliniky se řadí ke špičkovým pracovištím ve svém oboru a zaznamenává nejlepší výsledky v péči o nezralého a patologického novorozence, je podle mého názoru na oddělení neutěšená situace technického a přístrojového vybavení. Péče o nezralé a  nemocné novorozence je bezpochyby velmi

nákladná a finanční zdroje omezené. Rovněž bych apelovala na zkvalitňování interpersonálních vztahů a rozvíjení komunikativních a sociálních dovedností na našem pracovišti, protože jsme opakovaně vystavováni obrovskému stresu a psychické zátěži. Zbývá Vám při Vašem vytížení ještě čas na koníčky? A pokud ano, na jaké? Nemám přímo vyhraněný nějaký koníček či sport, ale celkem pravidelně se věnuji plavání, mám ráda turistiku, přírodu a  jízdu na kole. Rovněž se ve volném čase věnuji angličtině. Z domácích prací dávám přednost úklidu před vařením, to nepatří mezi mé oblíbené činnosti. (red)

Rozhovor - Bc. Ondřej Ulrych Jak jste se dostal k práci ve zdravotnictví? Co pro Vás bylo impulzem? Byla to Vaše touha od dětství? Nebo přání rodičů? Vyrůstal jsem ve zdravotnické rodině, maminka byla zdravotní sestra na porodních sálech, babička pracovala na obvodě a dědeček byl lékař. Od dětství jsem navštěvoval dětské tábory a kurzy Červeného kříže. Rodiče neovlivnili můj výběr povolání, i když rodinná zátěž se asi podílela na mém rozhodnutí. Současný obor byl Váš vysněný? Chtěl jste od začátku pracovat v  tomto oboru? Nebo jaké byly cesty Vašeho zdravotnického osudu? Nastupoval jsem na standardní oddělení I. chirurgické kliniky FN 1 (později VFN). Nebyl jsem rozhodnut pro obor, ale pro nemocnici. Pracoval jsem i  v  jiných zařízeních, ale po čase jsem se vrátil a již 16 let pracuji ve VFN. Při svém druhém nástupu do VFN jsem se dostal na pooperační oddělení kardiovaskulární chirurgie a intenzivní a resuscitační medicína se stala mým oborem. Vaše ocenění - titul nejlepšího pracovníka jste nezískal pouze za poctivou práci, ale je to ohodnocení činností, které vykonáváte navíc (nad rámec svých povinností). Co je to „navíc“? Nemám pocit, že bych pracoval nad rámec svých povinností. Před dvěma roky mě požáda-

ly pracovnice OVDV VFN o  spolupráci při obnovení akreditace pro postgraduální výuku sester v  oboru ARIP. Jelikož tato nemocnice stála u zrodu této výuky na přelomu minulého století, je mou snahou, aby se na ní podílela i dnes. Tato nemocnice má mnoho kvalitních a vysoce vzdělaných zaměstnanců a proto by měla své zkušenosti předávat dál. Zároveň jsme před třemi roky zahájili výuku resuscitace a  pozvali jsme na seminář i  pracovníky z  jiných klinik. Postupem času se z  těchto seminářů vyvinula jedna z nejnavštěvovanějších přednášek (cca ročně 850 posluchačů ). Pro zkvalitnění výuky jsme od letošního roku přidali i kurz zaměřený na základní a rozšířenou resuscitaci. Jak jste spokojen s prací na Vašem pracovišti? Co by se na něm mohlo změnit k lepšímu? Jeden starý pán mi jednou řekl „chceš-li vidět mnoho naštvaných lidí, tvař se spokojeně“. Se svojí současnou prací jsem až na pár maličkostí spokojen. Změnit věci k  lepšímu lze vždy. Já osobně bych změnil přístup některých lidí k  práci, víc pracovat a  míň si stěžovat. Mnoho problémů vzniká špatnou komunikací a přenášením problémů z civilního života do 17

pracovního a naopak. Zlepšením komunikace a spolupráce by nevzniklo mnoho problémů, které se musí následně řešit. Zbývá Vám při Vašem vytížení ještě čas na koníčky? A pokud ano, na jaké? Čas je trochu problém, ale snažím se ve svém volnu věnovat své rodině, a taky trochu sportu. Rád plavu (dobře) a občas si jdu zahrát fotbal (špatně, ale s chutí). Když je čas, tak si rád zahraji floorbal. Abych ve svém volnu úplně neopustil zdravotnictví věnuji se neziskové organizaci zaměřené na poskytování a školení první pomoci laiků. (red)

Jsme schopni zapojit pacienta do našeho týmu? Anna Chrzová, hlavní sestra Úseku ošetřovatelské péče VFN Ano, chceme-li potkávat spokojeného pacienta i zdravotníka.

P

řed několika lety jsme si položili otázku, zda jsme schopni zapojit pacienta do našeho týmu a proč? Motivovala nás tehdy profesní četba zahraničních publikací a vlastní zkušenosti. Nyní se domníváme, že v kvalitním týmu se to podaří. Poskytujeme kvalitu a spolehlivost ošetřovatelské péče, obhajujeme pacientovy zájmy, zajišťujeme bezpečnou péči, společně se snažíme o vzájemnou důvěru a porozumění. O realizaci jsme začali hovořit s vedením nemocnice v roce 1999. Novost a nezvyklost záměru nás zdržela v  realizaci. Řada spolupracovníků neviděla nutnost změnit zaběhlé vztahy. V diskuzích jsme se přesvědčovali naopak o nutnosti změn, sledovali a hodnotili jsme reakce pacientů. Postupně se podařilo změnit názory v některých týmech a nyní většina pracovníků má přibližně shodný názor. Jako první se podařilo přesvědčit sestry, které navštěvovaly vzdělávání v managementu. Vzdělávání sester v managementu celosvětově mění a zkvalitňuje jak organizaci tak obsah zdravotnic18

tví. Zvyšuje aktivitu sester v jejich každodenním nasazení. Tyto jejich vlastnosti a  schopnosti můžeme pokládat za reálné investice do rozvoje a změn zdravotnictví. Naše sestry se již delší čas zamýšlejí nad motty, která každoročně vyhlašujeme na seminářích. Motta vedla k  zamyšlení, diskuzím a  realizaci na pracovištích. Současně jsme si připomínali některé myšlenky Florence Nightingale z nichž „Kdo se nic nového nenaučí v průběhu každého dne, pomalu profesně zaniká“ a heslo Dr. Miroslava Tyrše, z období zakládání SOKOLA „Kdo chvíli stojí, již stojí opodál“. Sestry diskutovaly zda využívají svůj profesní prostor, v  kterém realizují možné. Většina se o  zdánlivě nemožné opakovaně pokouší, aby zlepšila péči. Všichni víme, že zdravotnictví se dnes rychle mění, a je stále ekonomicky náročnější. Také sestry hledají cestu jak zvýšit bez zdražování jeho kvalitu. Ve VFN jsme proto zavedli ošetřovatelské vizity, které umožňují týmovou práci, kontrolu péče, znalostní rozvoj každého zúčastněného, diskuzi, zvýšení sebevědomí jak zdravotníka, tak pacienta. Ke zvyšování image sester jsme před třinácti lety poprvé slavily Mezinárodní den ošetřovatelství a stále v něm zviditelňujeme kvalitní sestry, vzpomínáme na úspěchy, diskutujeme o plánech. Pořádáme tiskovou konferenci, která veřejnosti přibližuje práci sester. Navíc mezioborová společenská setkávání zlepšují vzájemnou komunikaci. Stále častěji poznáváme, že pacient se mění, je poučený o svých potížích, možnostech léčení, většinou je aktivní, umí vyjádřit své potřeby a přání.

Na nás je, abychom s ním diskutovali, jeho možné připomínky realizovali a naopak vysvětlovali, co nelze v současné době finančně realizovat. Vzniká tak vzájemná důvěra, což je nejdůležitější vztah mezi pacientem a sestrou. Sestry v naší nemocnici obdržely déle než před rokem, významnou, standardizovanou kompetenci. Vedení nemocnice svěřilo sestrám „Call centrum“. Telefonním rozhovorem zjišťujeme názor propuštěných pacientů na lékařskou i ošetřovatelskou péči, zaregistrujeme jej, vyhodnotíme, uvědomíme o faktech oddělení kde byl hospitalizován. Poučíme se a co je možné realizujeme. Taková zpětná vazba nám pomáhá zlepšit kvalitu našich oddělení, konkurenceschopnost nemocnice. Při příchodu pacientů nyní vidíme, že někteří se začínají měnit v naše partnery, jsou informováni co pro ně znamená péče sester, o koho se mohou opřít. V zahraničí občané zařazují sesterskou profesi mezi pro ně důležitá, skoro nejobětavější povolání. Očekáváme, že také v budoucnosti péče sester u nás vyvolá mezi obyvateli tentýž názor. Víme, že dosud někde přežívají při styku s nemocným nevhodné způsoby, kterými se sdělují intimní informace o  jeho onemocnění. Teprve začíná předávaní shodné, koordinované, informace lékařem a sestrou. V  současnosti zkvalitňujeme péči odstraňováním „profesní slepoty“. Jednotlivci navzájem nacházejí dříve nepoznané a  nepojmenované nedostatky. Také od pacientů očekáváme v tomto směru připomínky. Důležité je oznámení profesních chyb, poznaných při vlastní hospitalizaci zaměstnanci nemocnice.

Adaptační proces před 40 lety Karolina Moravcová, I. interní klinika VFN a 1. LF UK

R

áda bych seznámila mladší generaci s  tím, jak probíhalo přijetí sestry po maturitě a  její zaučení na přiděleném oddělení. Ano, přiděleném. V té době se nastupovalo na umístěnky. Nikdo se neptal: „Tak co, líbí se Vám chirurgie, interna, základní oddělení, intenzivní péče atd.“ Nástupy byly plánované a kde chyběla sestra, tam se šlo a bez pohovoru, tak jak to dnes děláme. Pod „dohledem“ se pracovalo maximálně 3 dny a potom plav, jak umíš. Měla jsem to štěstí, že jsem nastoupila pod výjimečnou staniční sestrou, jak odborně tak i lidsky. Bylo to oddělení nefrologie, asi 35 lůžek a zároveň dialýza. Kdo měl službu na oddělení, tak ještě chodil pomáhat na dialýzu. Za dobu studia jsem dialýzu neviděla. Zaučovala mě sanitárka. Skleněné dózy s  kovovými víčky se vyprázdnily, nechaly otevřené, polily benzin-alkoholem, utvořily se pěkné ohně a  bylo vysterilizováno! Pokud my nové jsme chtěly zavést „novoty“ a např. dózy vařit v destilované vodě, tak to nebylo sanitárkou uznáno. Roztok pro dialýzu se míchal ve velikém kotli s pádlem a tak v horkém létě jsem si připadala jako v  kánoi na Berounce. Porovnám-li dnes dialyzační středisko, tak mně minulost připadá jako zlý sen. Na lůžkovém oddělení se ráno chodilo před noční stlát, v 10 hodin se šlo domů

Nyní víme, že týmová práce, současné společné úspěchy zdravotníků a  pacientů, povedou k dalšímu rozvoji zdravotnictví. Souhlasím s M. Gandím „Vykonávat věc, které se bojíme, je prvním krokem k úspěchu“. Děkuji pracovníkům Úseku ošetřovatelské péče za jejich vztah k  pacientům, k  naší nemocnici, za jejich vlídnost, kreativitu i  aktivitu, které budou jistě dalšími kroky k úspěchu i rozvoji VFN. 19

a  večer na noční... Vrchní sestra vše pečlivě kontrolovala, byla všude, všechno viděla: např. kontrola uložení teploměrů, zda jsou v hořčicové skleničce dostatečně ponořené v dezinfekčním roztoku, zda nejsou mísy na pokojích, zda, když se pohybujeme u lůžka, nesvádíme pacienty či lékaře krátkými sukněmi, … atd.

Transfuzní sety byly skleněno - gumové a  tak mimo jiné i náplní práce noční sestry bylo jejich vymývání, uložení zpět do plechové krabičky a hlavně uzavřít gumičkou a poslat na resterilizaci. Kanyly pro žilní přístup se vyráběly z metráže, uřízl se žiletkou kus, seřízl se do tvaru, upravil nad ohněm a poslal ke sterilizaci.

O líčení se nám mohlo jenom zdát. Kdo si jenom trochu namaloval oči, okamžitě musel na inspekci k umyvadlu a vrchní sestra mu to mýdlem a vodou umyla. Rudé vlasy, či jiné přelivy a vůbec nalakované nehty nepřipadaly v úvahu. Musely jsme být v uniformě jak ze škatulky s čepcem, který se mohl sundat až po rozdání antibiotik po 2. hodině v noci. A to se kontrolovalo. Vrchní sestra bydlela 5 minut od nemocnice a byla svobodná.

Staniční sestra svojí kreativitou a nutností pomoci si v mnoha situacích, byla tou nejlepší učitelkou. Každý den ráno nám všem přinesla snídani, při které se probral pracovní den. Dokumentace byla jedna. Velká kniha hlášení. Přes všechny nelehké úkoly byl čas i na zasmání a pokud byl báječný kolektiv, nic nebylo překážkou.

Staniční sestra byla skutečný praktik. Objednávala sanitu, bravurně z  hlavy všechno hlásila, včetně číselné diagnózy. Chtěla jsem to taky znát a tak jsem se ptala, jak jí dlouho trvalo se ta čísla naučit? Odpověděla: „holčičko, to není těžké, já hlásím číslo baráku a to stačí"... Pacienti a vůbec celé oddělení jí mělo moc rádo. Uměla to úžasně s  pacienty, aniž absolvovala kurz komunikace, měla to v srdci. Vzpomínám na jednoho pacienta, který se bál arteriosklerózy a celý život se bránil máslu a sádlu. Bylo jí líto, že tak chtíc strádá.... a tak mu jednoho dne vmíchala 1/8 másla do kaše (sestry rozdělovaly a roznášely jídlo). Záhy pacient zazvonil a ptal se na recept tak báječné kaše. Jiný pacient, dnes bychm řekli VIP, si přál ementál s velkými dírami. V té době byl pouze v tuzexu. Ale staniční sestra si pomohla: vzala zahnuté chirurgické nůžky a  díry udělala do Eidamu a spokojenost včetně pochvaly byla. Injekční stříkačky byly skleněné, jehly celokovové a samozřejmě se vyvařovaly v destilované vodě, tak jako skleněné cévky pro cévkování, gumové rektální rourky atd. V té době se podávalo hodně i.v. injekcí, které byly na velkých tácech a  označovaly se tak, že na hnědou lepenku se inkoustovou tužkou napsalo jméno a číslo pokoje. Lepidlo bylo kvalitní a tak potom odmývání kartáčkem nebylo jednoduché. 20

Své zamyšlení, co bylo, bych ukončila přáním, jistě se nevracet do minulosti, ale poukázat na to, jak probíhal adaptační proces před 40 ti léty ve VFN a ke dni sester se nad tím snad i pousmát.

Perličky ze života sester Gynekologicko-porodnická klinika: Svůj k svému: Trpasličí manželský pár. Ona dlouhodobě hospitalizovaná na oddělení rizikového těhotenství, předčasný porod, krásný trpasličí chlapeček. Nadšení rodičů nezná mezí. 4 týdenní péče na novorozeneckém oddělení. Vděčný otec se přichází rozloučit s panem primářem, do ruky mu tiskne malinkatý balíček. Všichni zvědavě přihlížejí rozbalování dárku – malinkatá čokoláda z tehdy prodávaných „Sada pohádek“. Na obale drobným písmem –„O Palečkovi“. „Svůj k svému“, usmívá se pan primář. „Chudé zdravotnictví“: Nebyl ještě čas mobilů a hovory z telefonních automatů se nedaly často přeslechnout. Na oddělení rizikového těhotenství dlouhodobě ležela paní z Mladé Boleslavi. „No, už sem si tu trochu zvykla, jen ti musím říct, barák je to strašidelnej, a je na něm vidět, jak to zdravotnictví nemá peníze. Že není nahozenej

zvenčí, budiž, ale představ si, že ani uvnitř když vejdeš, není ještě omítka. A to už nějakej ten rok určitě už stojí“.

Před časem na operační sál nastoupila nová sestřička. Byla velmi rázná a aktivní. Totéž požadovala i  od ostatních. Jednoho dne potkala na chodbě sanitáře, který podle ní šel velmi pomalu, i vybafla na něj:“Toníku, vy se tady ploužíte jak kdybyste měl dřevěnou nohu“. A Toník, aniž by hnul brvou v klidu odpověděl:“To bude asi tím, že ji opravdu mám“.

II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie: Lékař poučuje pacientku před operací žlučníku: „Víte, zřejmě to nepůjde udělat laparoskopicky“. Pacientka ???? Lékař: „Myslím jako tou kamerou, s televizí“. Pacientka:“ Mě je to jedno pane doktore, já se na televizi stejně moc nedívám“. Pacienti při operaci karotidy dostávají do dlaně gumovou pískací hračku. Tu v průběhu operace mačkají a  tím se jednoduše kontroluje stav vědomí. Pan Novák poučen dostal také pískací zvířátko. V průběhu operace byl anesteziologem vyzván, aby zapískal. Nic se nedělo. Byl vyzván opakovaně a stále nic. Vtom si sestra všimla, že pacient se snaží něco říct přes kyslíkovou masku. Masku sundala a pan Novák povídá“ Já se snažím pískat, ale vůbec to nejde. Mám totiž strašně sucho v puse“.

Kdysi u nás pracoval lékař, který měl oblíbenou černou barvu a také celý v černém chodil oblékán. Jednou ve službě se v noci přišel podívat na pacienta. Ten byl krátce probuzen po operaci, vyděsil se a  začal křičet: „ať jde ten funebrák okamžitě pryč, já jsem ještě neumřel“. Dvě fyzioterapeutky cvičí s pacienty na pokoji. Pan Novák se se zalíbením dívá na mladší z nich a nešetří lichotkami. „Sestřičko, vy by jste mohla jít z fleku do Hollywoodu“. Druhá se ptá.“A co já? Já taky?“ Pan Novák se zadívá a říká.“No vy byste tady mohla zůstat“. Úsměvné příběhy z KDDL Sestřičko, já nechci vybírat krev! Na naší ambulanci jsou dny, kdy co se týče odběrů, se můžeme hrdě hlásit, že jsme odběrové centrum. Ten den sestra odebírala asi šedesáté dítě. Aby se děti nebály, sestra se podívá na žádanku a oslovuje je jménem a začne s dítětem navazovat kontakt a  tak zazněla věta: ,,Tak, Pavlíčku, pojď“. V  místnosti se ozval smích kolegyň. Odběrová sestra se otočila, na odběrové židli seděl pán skoro již důchodového věku. Po chvíli rozpaků se setra začala omlouvat. Pán však byl nadšen a řekl ,, V mém životě mě tak hezky nikdo v nemocnici nezavolal.“ 21

Klinika rehabilitačního lékařství Když dva říkají totéž, není to totéž. Jednoho dne ke mně do ordinace přišla pacientka, která si nesla od paní přednostky doporučení na cvičení a mobilizace krční páteře. Vyzvala jsem ji, aby si odložila, abych ji mohla vyšetřit. Pacientka se zeptala, co všechno si má svléknout. Odvětila jsem, že vše kromě spodního prádla. Lekla se a řekla, že nemá podprsenku. Ubezpečila jsem ji, že to nevadí, ale potom jsem se zase lekla já, když mi paní oznámila, že nemá ani spodní kalhotky. Neovládla jsem se a zděšeně vykřikla: „Vy nemáte kalhotky!?“. A  ona mi klidně podala toto vysvětlení: „Ano, nemám, protože paní přednostka mi doporučila, abych je nenosila.“ Po ukončení terapie jsem běžela za paní přednostkou a  již cestou jsem brečela smíchy. Když se mi dostalo vysvětlení, jak to opravdu bylo, myslely jsme obě, že se smíchy potrháme. Doporučení paní přednostky bylo totiž následující: „Paní S.H., na vaše obtíže od krční páteře vám předepíši fyzioterapii a  ještě bych vám radila, abyste nosila podprsenku s  širokými ramínky, protože vaše velké poprsí krční páteř příliš přetěžuje.“ Z toho plyne ponaučení: Vždy se přesvědčte, že pacient vašim radám dobře porozuměl.

I sestřičkám klečí slavní u nohou… Zuzana Máchová, Foniatrická klinika VFN a 1. LF UK Byla jednou jedna sestřička… Třicet let věrná své nemocnici a stejnou dobu (možná ještě déle) svému idolu-slavnému zpěvákovi. Padesát let jednoho života uběhlo jak voda a  její kolegové přemýšleli, jak to oslavit. Netradičně. Chlebíčky, přípitek, děkovná řeč - to zná každý. A pak se zrodil nápad. Bingo! Oslovili jsme její slavný idol. Předat kytici, popřát, políbit. On souhlasil a navrhl, že přidá několik písniček. 22

Rozjely se utajené přípravy. Sehnat a  sestavit aparaturu, výzdobu, vymyslet scénář večera. Všechno nenápadně, důležitý byl moment překvapení. Vyšlo to na 100 %. Po nenápadném začátku, který nesliboval žádné překvapení se otevřely dveře a vešel ON s obrovskou kyticí růží. Zpíval, tančil, vyprávěl, rozdával polibky a byl úžasný. A sestřička Boženka?? Ještě dnes se usmívá na všechny kolem a na oplátku dojala ona nás, když druhý den povídá: „Stále se mluví o stěhování, platech, vykazování, přesčasech... Ale ještě to s námi není tak zlé, když se pár lidí dokáže spojit, aby udělali druhému radost. Tohle byl ten nejhezčí dárek, jaký jsem v životě dostala.“ Byla to ta nejpovedenější oslava. Díky Vašku a Boženko.

Jednou nohou ve špitálu, jednou nohou v kriminálu Reportáž psaná na lůžku – aneb, jak se kalí mysl.

N

ež se otočíte, je z vás pacient. Jako by nestačilo zlomit si nohu .Teď vím, že jsem byl klikař a Neználek kombinovaný Alenkou v nemocniční Říši. Myslíte si, že když vám je skoro osmdesát, úspěšně zvládnete operaci - máte vyhráno. Je tu ale jeden háček. Zbytek poúrazových sil musíte totiž napřít k tomu, abyste vyvrátil podezření, že s demencí ani nekoketujete. Pochopíte, že rozhovory se vedou buď velmi hlasitě a to v češtině (všem je jasné, že kromě jiného jste hluchý), nebo naopak potichoučku - latinsky. Při svém vzdělání jsem ledasčemu porozuměl a  s  posíleným sebevědomím jsem souhlasil s  překladem na Geriatrickou kliniku, s  možností další rehabilitace. I  tam se mi dostalo pěkného přivítání, s  příslibem že budu na pokoji se dvěma seniory - právníky. Předsta-

vovací ceremoniál proběhl velmi obřadně. Při bravurním přednesu trestního práva sice došlo k  malé kolizi s  čajem, který skončil v  mých bačkorách, ale to jsem nekomentoval. Naopak jsem se snažil vnutit do hovoru na téma mého i jejich onemocnění. Ukázalo se, že oba se těší plnému zdraví a zde jsou omylem. Na otázku, zda jsou tu hodné sestřičky, jsem dostal překvapující odpověď, že ano a  že se jim to brzy zatrhne. Mezitím dorazila fyzioterapeutka s  nabídkou cvičení. Soused po pravici odmítl s tím, že levou nohu k  výkonu svého povolání nepotřebuje. Hrdelní právo pravilo, že vřele souhlasí, ale že to nechá na jindy. Výměnou požadovalo důkladné vyprázdnění a argumentovalo tím, že sem bylo přeloženo na Velkou. Začínal jsem to vidět černě. Hospodářské právo prolomilo mlčení s dotazem, zda vlastním nůžky. Podal jsem je a  pak už jenom civěl. Došlo totiž k totální resekci pyžamové nohavice. Po skončení riskantní operace jsem nevydržel a  zeptal se na důvod zničení zánovního pyžama. Vyčerpaný střihač upřeně hleděl na dílo zkázy, pak napřáhl nůžky a hlasem plným emocí zvolal: „A uvědomujete si vůbec, že jste SPOLUPACHATEL?“ Čekám na vhodný okamžik, abych se vytratil. Buď na jiný pokoj nebo domů. Nůžky zpět nežádám, dělám jako by nic a  plížím se ke dveřím. Téměř se dotýkám kliky, když se ozve povědomý hlas: „Jestli jdete domů, zastavte se prosím u mých rodičů a řekněte jim, že NUTNĚ potřebuji ŠARATICI!!“. Otáčím se a  navždy si odnáším pohled na laškovně se usmívající staříky, z nichž jeden se marně snaží obout do pyžamového kabátku a  druhý má v  ruce mé nůžky a zálibně si prohlíží šňůru od signalizačního zařízení. P.S.: Konec dobrý, všechno dobré. Našel se jiný pokoj, všechno OK a  při chůzi (dnes již plná zátěž) probíráme politiku, sex a fotbal. S pozdravem a výzvou: Senioři všech zdravotnických zařízení spojte se a BDĚTE. Nejmenovaný vděčný pacient

S posledním zbytkem rozumu a nulovou orientací zapsala E. Červinková.

Identifikační náramky pro pacienty –zkušenosti ze Strahova Ludmila Nermutová, Doc. Ing. František Lopot, CSc., MUDr. Vladimír Polakovič, MBA, Interní oddělení Strahov, VFN a 1. LF UK

I

nterní oddělení Strahov bylo začátkem roku 2007 vybráno vedením VFN k  pilotnímu projektu zavedení používání identifikačních náramků pro pacienty ve VFN.

Prvním krokem bylo vytipování vhodného typu náramku, které jsme provedli testováním na dobrovolnících z řad personálu – náramky, dodané firmou ICZ, se lišily šířkou, způsobem upevnění na zápěstí, způsobem umístění čárového kódu a materiálem, ze kterého byl náramek vyroben (včetně barevného rozlišení). Hodnotili jsme jednak, zda mechanicky nedráždí pokožku zápěstí, jednak jak jsou vnímány na končetině z hlediska pocitů diskomfortu. Následně byly identifikační náramky zkoušeny u všech pacientů hospitalizovaných na Interním oddělení Strahov po dobu 4 týdnů (15. 5. - 13. 6. 2007). U pacientů byla již zkoušena odolnost 23

aby nebylo nutné zadávat pacientovy údaje dvakrát (do programů MEDEA a ID_Strahov.btw), jak tomu bylo při testování.

náramků v běžném režimu hospitalizace, čitelnost čárového kódu po celou dobu hospitalizace, byl sledován stav pokožky a tolerance náramku pacientem. Tisk náramku s  čárovým kódem, obsahujícím rodné číslo pacienta a  se jménem a  rokem jeho narození se prováděl při příjmu pacienta na tiskárně DMX-E-class pomocí programu ID_Strahov.btw. Obojí bylo našemu oddělení dodáno firmou ICZ právě pro účely tohoto testu. Čitelnost kódu byla ověřována optickou čtečkou příručních glukometrů Accu-Chek Roche. Dokovací stanice glukometrů jsou zapojeny do počítačové sítě a automaticky odesílají výsledek provedeného měření spolu s rodným číslem pro výkazy provedených výkonů pojišťovně. Za uvedenou dobu dostalo identifikační náramek cca 90 pacientů. Průměrná doba hospitalizace u nich byla 7 dnů (2 až 28) a během ní bylo provedeno přibližně 600 měření glykémie. Během testovacího období nedošlo k  žádným problémům s  přijetím náramku pacientem při hospitalizaci. Nevyskytl se žádný požadavek na jeho odstranění během hospitalizace a  ani během ní nebylo nutné žádný náramek kvůli poškození měnit. Ve všech případech bylo rovněž bezchybné načtení rodného čísla z čárového kódu po celou dobu hospitalizace. Vlastní náramky i  tisk lze proto považovat za dostatečně odolné pro běžný nemocniční provoz. Při obecném zavedení identifikačních náramků pacientů v  celé VFN tak lze jako jedinou potřebnou změnu doporučit tisk náramků přímo z nemocničního informačního systému MEDEA, 24

Do rutinního provozu byly identifikační náramky u hospitalizovaných pacientů na našem pracovišti zavedeny v srpnu 2007 a ve druhém pololetí 2007 jimi bylo vybaveno cca 460 pacientů, v prvním čtvrtletí 2008 pak 260 nemocných. Náramky jsou zatím stále využívány stejným způsobem jako v době zkušebního provozu. Širšímu využití čárového kódu zatím brání absence „čteček“ a komunikačního rozhraní s NIS Medea. Takové dovybavení pracovních stanic (osobních počítačů) na jednotlivých vyšetřovnách by umožnilo rychlou a bezchybnou evidenci zákroků a vyšetření, prováděných u  jednotlivých pacientů, podávání léků, evidenci použitého spotřebního materiálu apod. Používání identifikačních náramků je také nepochybně významným faktorem v prevenci možné chybovosti (identifikace špatně komunikujícího pacienta, záměna osob).

Případová studie Dana Seilerová, staniční sestra, IV. interní klinika VFN a 1. LF UK, odd. D

D

ne 6. 10. 2007 byla na naše standardní interní oddělení IV. interní kliniky VFN a  1. LF UK přijata překladem 81letá pacientka s dg.: anemie, chronický průjem, dyspeptický syndrom k vyšetření + výrazné nechutenství s téměř nulovým příjmem potravy.

Pacientka byla imobilní, depresivní, malnutriční a odmítala veškerou spolupráci, jak s ošetřujícím personálem, tak i s rodinou. V sakrální oblasti měla dekubitus IV. stupně, velikosti 10 x 10 cm. Vstupní hodnocení rizika vzniku dekubitů podle Nortonové bylo 16 bodů. Klasické polohování v intervalu 2 hodin nebylo možné, protože pacientka okamžitě po odchodu personálu odstranila veškeré polohovací pomůcky z lůžka a poloha na zádech byla jedinou, kterou vyžadovala. Na oddělení máme k  dispozici i  aktivní vzduchovou AD matraci s kompresorem, ale na této matraci si připadala jako na „moři“ a odmítala ji.

Spolupráce s touto pacientkou byla velice náročná pro veškerý personál, a tak jsme jako nejlepší možné řešení vyhodnotili možnost jejího umístění ji na lůžko Latera s laterálním náklonem od firmy Linet. Pacientka byla na toto lůžko umístěna 8. 10. 2007, kdy začala i naše případová studie. Zpočátku se pacientce nelíbilo polohování s lůžkem, které nemohla téměř nijak bojkotovat, ani ovlivnit, protože polohovací panel pro pacienta neměla k dispozici. Po necelém týdnu si na lůžko zvykla a sama začala spolupracovat, zvláště se jí líbil zájem okolí o takovéto (bohužel) nestandardní lůžko.

Po měsíci intenzivní ošetřovatelské, lékařské a rehabilitační péče, byla pacientka schopna sama se v lůžku obsloužit, lůžko si ovládat, výborně spolupracovala, přijímala malé porce per os ... Souběžně jsme řešili její nechutenství. Podle provedené fibroskopie, kde byla zjištěna mykotická esofagitis a 2 hojící se vředy na přechodu antra a těla žaludku, byla nasazena adekvátní léčba. Dalším krokem bylo vyřešit její příjem potravy. Podle prováděného vstupního nutričního screeningu (automaticky u  všech příjmů), byla tato pacientka vyhodnocena jako riziková a následně zařazena do nutričního sledování. Kontaktovali jsme nutriční skupinu (nutriční lékař + nutriční terapeut) a  bylo navrženo postupně několik variant:

1. sipping, který byl nemožný, pacientka měla velmi silnou nauzeu i  přes medikaci a  vše odmítala, 2. zavedení NJS – zaplaváním a nastavení standardní enterální výživy, dávkované enterální pumpou s  noční pauzou. Pacientka během několika dní opakovaně sondu vytáhla a dále ji odmítala a tak jsme přistoupili k variantě č. 3 zavedení PEG, 3. do PEG byla krmena bolusově nutričně definovanou stravou. Pacientka měla i psychiatrické vyšetření s nastavenou antidepresivní léčbou a postupně se začala zlepšovat spolupráce. Sakrální dekubit se nám podařilo vyčistit od nekróz na oddělení – a to bez zásahu chirurga, a  před překladem na lůžka následné péče byl dekubit téměř zhojen. Dne 6. 11. 2007, tedy po měsíci pobytu na lůžku Latera, které bylo obrovským pomocníkem nejen pro personál, ale i pro pacientku samotnou, jsme tuto dámu po vzájemné dohodě a s  jejím souhlasem přeložili na standardní lůžko, kdy riziko vzniku dekubitů téměř pominulo – hodnocení podle Nortonové bylo 23 bodů. Po měsíci intenzivní ošetřovatelské, lékařské a rehabilitační péče, byla pacientka schopna sama se v lůžku obsloužit, lůžko si ovládat, výborně spolupracovala, přijímala malé porce per os ( asi ¼ porce) + dále byla bolusově krmena do PEG. Sestřičky znala všechny podle jejich domácích mazlíčků a vždy vyzvídala, co je nového. Dne 12. 11. 2007 se s námi tato pacientka rozloučila – byla přeložena na lůžka následné péče.

Řešení pro onkologii ve VFn v Praze Řešení pro onkologii společnosti STAPRO, které bylo v  loňském roce implementováno ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Onkologické klinice, získalo ocenění Microsoft Industry Awards 2008 za nejlepší implementaci v  kategorii Zdravotnictví. Ceny Microsoft Industry Awards se udělují partnerům 25

společnosti Microsoft, kteří vyvíjejí řešení a aplikace na platformě Microsoft a využívají nové technologie v  řešeních pro zákazníky. Hodnotícím kritériem při výběru jednotlivých řešení je především rozsah projektu a přínos pro zákazníka.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) se řadí se svojí kapacitou 1 800 lůžek a s nejrozsáhlejším ambulantním provozem v České republice mezi největší fakultní nemocnice ve střední Evropě. Prestiž všech pracovišť VFN zvyšuje skutečnost, že spolu s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy vytvářejí centrum akademické medicíny s nejdelší tradicí v České republice a největším výzkumným medicínským potenciálem v České republice. Na pracovištích Onkologické kliniky je zajišťována komplexní onkologická léčba (radioterapie, chemoterapie, biologická léčba, podpůrná léčba a  paliativní péče) u  pacientů s  nádorovými onemocněními s  přednostním zaměřením na karcinomy prsu, kolorektální a bronchogenní karcinomy. Zajišťuje také péči pro geneticky podmíněné nádory a  provozuje specializované ambulance pro vybrané skupiny nádorů (karcinoid, thymomy) a vybrané skupiny nemocných (gerontoonkologie, mladší nemocné s karcinomem prsu). Onkologická klinika pro vedení zdravotnické dokumentace dříve používala nemocniční informační systém (NIS) StaproMEDEA společnosti Stapro. Do NIS StaproMEDEA bylo zadáváno mnoho údajů o  onkologickém onemocnění. Některé údaje byly zadávány strukturovaně (diagnózy, provedené výkony, laboratorní výsledky, některé podané léky, administrativní údaje – příjem, pohyb pacienta po nemocnici, propuštění). Většina údajů byla však zadávána pouze volným textem. Zcela chybělo vymezení jednotlivých fází onemocnění a některé základní strukturovaně zadávané údaje – diagnostické i léčebné. 26

Tento stav chtělo vedení Onkologické kliniky změnit a požadovalo, aby v každém okamžiku měl personál možnost vědět o kolik nemocných dané diagnózy, klinického stádia, typu operace, ale i  histologie a  bližší imunohistochemické specifikace pečuje, v  jakých věkových kategoriích jsou tito nemocní a  jaké jsou, v  rámci přesně definované skupiny nemocných, léčebné výsledky zdravotnického zařízení. Proto společnost Stapro přišla s  nabídkou implementace nového produktu určeného pro onkologická pracoviště. Tento produkt umožňuje zadávat specializované parametrické údaje o  onkologickém onemocnění do flexibilních formulářů. Nasazením produktu se vytváří onkologická databáze, která čerpá z údajů obsažených v NIS a ve flexibilních formulářích a umožňuje generování požadovaných ukazatelů kvality léčby a predikci spotřeby specializovaných léčiv. Produkt umožňuje také sběr a vykazování dat sledovaných Národním onkologickým registrem.

Nejvíce si paní primářka cení přidané hodnoty, kterou uživatelům produkt přinesl. V současné době se produkt používá na Onkologické klinice již osmý měsíc a do databáze byly zadány údaje o více než 500 onkologických pacientech. „Do databáze zadáváme údaje o nemocných se solidními nádory, kteří zůstávají v  dispenzární péči kliniky. Nezařazujeme nemocné, které vyšetřujeme pouze konziliárně a které pouze servisně ozařujeme nebo jen geneticky vyšetřujeme, ale vlastní terapie probíhá v jiném zařízení. Pokud přebíráme pacienty rozléčené onkologicky z jiných zařízení, je tato skutečnost ve vstupním formuláři vyznačena s datem převzetí“, informuje paní primářka MUDr. Eva Sedláčková, MBA. Nejvíce si paní primářka cení přidané hodnoty, kterou uživatelům produkt přinesl. Jedná se především o  zajištění komplexního pohledu a přehlednosti na celý vývoj onemocnění a léčby a prostřednictvím nastavených pravidelných kontrol má personál jistotu, že všechny potřebné údaje o onkologických pacientech byly zadány a jsou kompletní.

Díky použité moderní technologii je v  rámci celého produktu podporováno work-flow, které přehledně vede koncového uživatele při zadávání dat na základě údajů již zadaných. Zároveň také existují vzájemné vazby a  kontroly mezi daty. Ovládání je velmi komfortní a intuitivní. Otevřenost a modularita řešení je využívána především při plánování implementace. Produkt je možné zavádět po částech a přizpůsobit tak harmonogram a  rozsah velikosti, odborného zaměření a možnostem zdravotnického zařízení. Citace podkladů pro minimální elektronickou dokumentaci onkologického pacienta (z jejíchž podkladů vycházejí formuláře pro strukturované zadávání dat o onkologickém onemocnění): Dušek L., Žaloudík J., Vyzula R., Abrahámová J., Koptíková J., Klimeš D., Mužík J., Brabec P., Mihál V., Štěrba J., Indrák K., Hajdúch M., Skřičková J., Vorlíček J.

Parametrické standardy pro minimální elektronickou dokumentaci onkologického pacienta. Na základě publikace Dušek L., Žaloudík J. (Eds.). Hodnocení zdravotnických technologií v onkologii. Klinická onkologie 17 – Supplement 2004, 104 s. ISSN 0862 – 495 X. Citace podkladů pro elektronickou verzi hlášenky NOR: a) DUŠEK Ladislav, MUŽÍK Jan, KUBÁSEK Miroslav, KOPTÍKOVÁ Jana, ŽALOUDÍK Jan, VYZULA Rostislav. Český národní webový portál epidemiologie nádorů (online). Masarykova univerzita, (2005). Dostupný z WWW: http://www. svod.cz. b) Závazné pokyny NZIS k obsahu datové struktury Národního onkologického registru (verze 051 – 20060101/2). ÚZIS ČR. Dostupné na http://www.uzis.cz.

8. česko - slovenská konference

INMED 2008

Informační systémy - nástroj efektivního zdravotnictví Pardubice, 6. - 7. 11. 2008 Hlavní témata: Financování zdravotní péče Krajské zdravotnictví eHealth Akreditace a národní ukazatelé







Mediální partneři: Medical Tribune Zdravotnícke Noviny

Pořadatel konference: Stapro

www.inmed.eu 27

Počítačové konzultační programy o životním stylu prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK

M

ožnost konzultovat svůj životní styl, zejména dietní příjem a  fyzickou aktivitu s  počítačem v  budoucnosti významně rozšíří metody edukace pacientů. Na III. interní klinice byl v letech 2006 -2008 řešen projekt Health plus 6. rámcového evropského výzkumného programu, který je zaměřen na vytvoření software pro zpracování informací o  životním stylu (především stravovacích návyků), který by měl také pomoci životní styl ovlivnit.

Za Českou republiku se projektu účastní 1. LF UK Praha a Lékařská fakulta v Plzni, koordinátorem projektu je společnost IDS Scheer ČR. Projektu se účastní odborníci z ČR, Polska, Itálie, Malty, Maďarska, Řecka a Rakouska. Za Českou republiku se projektu účastní 1. LF UK Praha a Lékařská fakulta v Plzni, koordinátorem projektu je společnost IDS Scheer ČR. Je vytvářena tzv. federovaná evropská databáze potravin. Čeští uživatelé budou používat databázi programu NUTRIDAN. Uživatel si pomocí programu opakovaně analyzuje svůj dietní příjem a fyzickou aktivitu. Námi připravená tzv. baze znalostí ho okomentuje a navrhuje automaticky úpravy režimu např. v příjmu jídla vynecháním či omezením množství příslušné potraviny nebo náhradu jinou potravinou, ve fyzické aktivitě pak její změny. Hodnocen je vývoj hmotnosti a  užití programu je komentováno i  pravidly připravenými psychologem. Programy jsou nyní testovány v rekondičním centru VŠTJ Medicína. 28

J. E. PURKYNĚ A JEHO VZTAH K UMĚNÍ Doc. MUDr. O. Brázda, CSc.

V

minulém čísle našeho časopisu Nemocnice prof. Kittnar připomněl rozsáhlou badatelskou činnost i  prioritní objevy J. E. Purkyně.

Purkyně je příkladem tvůrčího ducha, v jehož mysli znovu a znovu tryskaly nové myšlenky, nápady a podněty, v nichž se prolínaly a překrývaly racionální přístupy přírodovědce s fantazijním pohledem umělce. Purkyně tak podvědomě využíval imaginativní složku své mysli při vytváření nových vědeckých koncepcí ve své badatelské práci. S  překvapením tak poznáváme, že Purkyňův kreativní duch předešel o více než století názory současné teorie vědy, podle níž pokrok poznání je vždy uváděn spekulativním dobrodružstvím předjímání, které přesahuje to, čemu jsme dosud věřili ve jménu faktů a logiky. Uvědomíme-li si tento rys Purkyňova myšlení, pochopíme, proč měl tento přírodovědec tak blízký vztah k umění.

Ve svých vzpomínkách na jinošská léta Purkyně, tehdy novic piaristického řádu, píše: „Baviv se v  klášteře pouze filosofickými a  historickými studiemi, obrátil jsem nyní vzhled na básnictví“. Purkyně si osvojil znalost několika cizích jazyků, to mu umožnilo číst v  originále díla předních evropských autorů. Později, když přijal místo domácího učitele v rodině barona Hildbrandta, měl na Blatné k  dispozici bohatou zámeckou knihovnu. V  literárním archivu Památníku národního písemnictví na Strahově je uložen Purkyňův deník z těchto let. V něm jsem nalezl na mnoha stránkách jeho poznámky o přečtených dílech významných autorů, zejména německých a francouzských. Není tedy překvapením, že Purkyně se sám pokouší o literární práci. Jeho vytištěnou prvotinou byla báseň „Zrcadlení obrazu bez konce“, vydaná v  roce 1824. Uvedené verše dokazují citlivé vnímání hry barev a světel, zrcadlení krajiny na hladině jezera a jsou právem uváděny ve vztahu k jeho filozofickému bádání a objevům, které byly obsahem jeho dizertace, jíž ukončil své lékařské studie: „Příspěvky k poznání zraku ze subjektivního pohledu“. Poezii se Purkyně věnoval i  jako překladatel. Z  italštiny přeložil Osvobozený Jeruzalém Torquatta Tassa, z ruštiny několik kapitol Puškinova Evžena Oněgina, trvalý zájem věnoval i dílům Schillera a Goetha. Vztah ke Goethemu hrál v Purkyňově životě významnou roli. Jeho zmíněná dizertace, která řešila otázky zraku a barev, upoutala pozornost tohoto básníka, který se považoval též za přírodovědce. Byla podnětem k osobnímu setkání obou mužů ve Výmaru a to právě v době, kdy se Purkyně ucházel o univerzitní katedru ve Vratislavi. Příznivý dojem, který Goethe o Purkyňovi při této několikadenní návštěvě získal, neobyčejně zvýšil Purkyňovu prestiž a přispěl k úspěchu jeho snažení o místo profesora fyziologie. Dalším básníkem, jehož Purkyně opakovaně překládal, byl F. Schiller. Purkyně vydal ve Vratislavi, dokonce vlastním nákladem, své překlady tohoto autora, pod titulem, počešťujícím jméno básníka: „Bedřicha Šillera básně lyrické“. Za svého pobytu

ve Vratislavi se sblížil s básníkem F. L. Čelakovským, který byl na tamní univerzitě profesorem slovanských jazyků. Své přátelství projevil spoluautorstvím při překladu Čelakovského sbírky „Ohlasy písní českých“, tentokrát z češtiny do polštiny. Po svém návratu do Prahy Purkyně přispíval do několika českých listů krátkými epigramy. Těmito satirickými veršíky reagoval na nejrůznější události českého kulturního a politického života. Podepisoval je několika pseudonymy – Jan Libochovický, nebo prostě J.P, či J.P-ě. Purkyňův zájem o indickou kulturu a literaturu vyústil v přípravu českého textu Bhartriatiho průpovědí, vycházel ovšem z německého překladu, ne z indického originálu. Tečkou za Purkyňovou překladatelskou činností byl jeho zájem o maďarštinu. Na scéně Prozatímního divadla byla v lednu 1869 uvedena veselohra „Růženka aneb Turnaj z lásky“ maďarského spisovatele E. Srighgetiho. I když na plakátech nebylo jméno překladatele uvedeno, mezi divadelní veřejností v Praze nebylo tajemstvím, že je jím Purkyně. Významné místo v Purkyňových uměleckých zájmech měla i  hudba. Již jeho první kroky za vzděláním do piaristické školy a  gymnázia v Mikulově byly umožněny jeho přijetím mezi chrámové zpěváky. Mladý Jeník musel absolvovat zkoušku: dostal do rukou notový záznam jakési mše a po udání tónu na houslích musel Benedictus prima vista zazpívat. Přijetí do chrámového sboru mu zajistilo vzdělání, ubytování i stravu zdarma. O Purkyňově zájmu o hudbu svědčí pasáž v již zmíněných vzpomínkách, kde píše: „blouznil jsem o Kastelově barevném klavíru“. Francouzský učenec 18. století Castell vyšel z domnělé shody pocitů barevných s pocity tónovými a zkonstruoval hudební nástroj podobný klavíru s 12 klávesnicemi v  jedné oktávě, odpovídající 7 hlavním barvám a 5 vedlejším. Ve střední oktávě byly barvy hlavní, v oktávách nižších byly barvy temnější, ve vyšších oktávách barvy jemnějších odstínů. Purkyňův zájem upoutal i  takzvaný Tartiniho třetí tón. Tartini byl italský virtuos, skladatel a hudební teoretik, žijící v 18. století v Padově. 29

Tartini pozoroval, že zní-li na houslích dva vyšší souzvučné tóny ve stejné síle a délce, ozve se sluchu třetí, hlubší souzvučný tón. Purkyně poznal, že tento třetí tón je subjektivní jev, vznikající uvnitř lidského sluchového ústrojí a  vysvětlil fyziologickou podstatu tohoto jevu. Tento příspěvek uvádí několik příkladů, jak se v Purkyňově mysli prolínalo a  vzájemně ovlivňovalo racionální vědecké a  imaginativní umělecké myšlení.

životní jubilea Životní jubilea květen 2008 prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc. – z I. chirurgické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství absolvoval v roce 1983. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1997. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován v  roce 2001. Profesorem pro obor chirurgie byl jmenován v květnu tohoto roku. prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc. – z Anatomického ústavu 1. LF. V roce 1983 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1990. V roce 1995 byl jmenován docentem pro obor normální anatomie. Doktorskou dizertační práci obhájil v  roce 1997. Profesorem pro obor normální anatomie byl jmenován v roce 2003. doc. MUDr. Milada Kohoutová, CSc. – přednostka Ústavu biologie a  lékařské genetiky 1. LF a VFN. V  roce 1973 absolvovala Fakultu všeobecného lékařství. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1981. Docentkou pro obor obecná biologie byla jmenována v roce 1990. prof. RNDr. Ludmila Kameníková, DrSc. – z Farmakologického ústavu 1. LF a VFN. Farmaceutickou fakultu UK absolvovala v  roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájila v  roce 1966. Docentkou pro obor biochemie byla jmenována v roce 1979. Doktorskou dizertační práci obhájila v roce 1989. V roce 1992 byla jmenována profesorkou pro obor biochemie. 30

prof. MUDr. Zdeněk Mareček, DrSc. – z Interní kliniky 1. LF a ÚVN. Fakultu všeobecného lékařství absolvoval v roce 1962. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1979. Docentem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 1987. V roce 1993 obhájil doktorskou dizertační práci. Profesorem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 1995. prof. MUDr. Karel Horký, DrSc. – z II. interní kliniky 1. LF a VFN. Lékařskou fakultu MU v Brně absolvoval v  roce 1957. V  roce 1966 obhájil kandidátskou dizertační práci. V  roce 1984 obhájil doktorskou dizertační práci. Docentem pro obor vnitřní lékařství byl jmenován v roce 1988. Profesorem pro obor vnitřní lékařství byl jmenován v roce 1990. prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc. – z Anatomického ústavu 1. LF. Lékařskou fakultu UK absolvoval v roce 1952. Diplom kandidáta lékařských věd mu byl udělen v roce 1961. Docentem pro obor normální anatomie byl jmenován v roce 1964. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1969. V roce 1973 byl jmenován profesorem pro obor normální anatomie.

Tři čtvrtě století životní pouti prof. Hyánka doc. RNDr. Petr Štern, CSc., ÚKBLD VFN a 1. LF UK

V

šeobecná fakultní nemocnice se rozhodla připomenout slavné z předchozích generací svých pracovníků. Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky má také co nabídnout do této významné galerie. Před 75 lety se v malé vesničce nedaleko Zlína narodil Josef Hyánek. Početná rodina mu v chudých poválečných časech umožnila pouze získat výuční list zedníka-tesaře. Řemeslo ale bylo později významným zdrojem příjmů během středoškolských a vysokoškolských studií. Začínal na Lékařské fakultě v Olomouci u legendárního biochemika prof. Šantavého a studia dokončil na

Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Během studia jako demonstrátor a  pomocný asistent prošel řadu ústavů paraklinického komplementu. Jako mladý pediatr nastoupil v  nemocnici v Uherském Hradišti a působil i v Kojeneckém ústavu v Luhačovicích. Na našem pracovišti působil celých 33 let a od samostatně pracujícího lékaře postoupil na funkci odborného asistenta a po obhájení kandidátské dizertace se po čase stal docentem. Nadání a vytrvalá píle mu umožnily dosáhnout vědecké hodnosti doktora věd i bez podpory šéfa ústavu. Nicméně profesorem se mohl stát až po svém jmenování do funkce přednosty. Devět let vedl Oddělení klinické biochemie FN 2, Katedry lékařských chemií FVL a Centrum dědičných metabolických poruch. Dalších 12 let byl přednostou Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie Nemocnice Na Homolce. Prof.  Hyánek se věnoval především prevenci, diagnostice a  léčbě dědičných metabolických poruch aminokyselin a  lipidů zejména u  dětí a  těhotných žen. Jeho činnost v  této oblasti je vpravdě zakladatelská a to jak ve vnitrostátním, tak i  v  mezinárodním měřítku. Přitom nedbal

pouze o  stránku odbornou, ale také o  legislativní zajištění, bez kterého by nebylo dosaženo dále zmiňovaných úspěchů. Již brzy po nástupu na naše pracoviště zavedl selektivní screening dědičných metabolických poruch cystinurie a fenylketonurie v Praze a také ve všech ústavech sociální péče a zvláštních školách. Tehdy prošlo tímto screeningem v Československu 60 tisíc dětí. V roce 1966 se již prováděl chromatografický test fenylketonurie u všech pražských novorozenců. Úspěch tohoto počinu byl všeobecně respektován a  v  roce 1975 vtělen do zákonné normy, což bylo novum v zemích RVHP. Celosvětové priority dosáhl preventivní program pro hyperfenylalaninémii, jako screening těhotných s  touto metabolickou poruchou. V  roce 1982 bylo ustaveno Centrum dědičných metabolických poruch pro Prahu a později pro celé Československo. Činnost byla časem rozšířena i na východní Evropu a laboratoř Intermetab byla už v roce 1985 vybavena plynovým chromatografem a hmotnostním spektrometrem - prvním diagnostickým zařízením tohoto druhu v RVHP, které se běžně do velkých laboratoří dostává až kolem roku 2000. Osazenstvo laboratoře v době největšího rozkvětu ilustruje dobová fotografie. V České republice je za přispění prof. Hyánka od roku 1994 kodifikován Zákon o povinném screeningu dyslipidémii dětí v rizikových rodinách. Z mnoha míst jeho přednášek na téma dědičných metabolických poruch lze uvést např. Ženevu, Miami, New Delhi aj. V této oblasti pan profesor publikoval dvě významné monografie a to: Vybrané kapitoly z  dědičných metabolických poruch v Avicenu 1975 a Dědičné metabolické poruchy ve stejném nakladatelství. Angažovanost na straně pacientů dokládá jeho funkce předsedy Sdružení chronicky nemocných dětí ČR. Další oblastí odborného zájmu prof. Hyánka byla standardizace a  kontrola kvality laboratorních metod. Od roku 1984 prosadil finanční zajištění činnosti Národní kontrolní a referenční laboratoře ČR. Dokázal i v době zadrátovaných hranic kooperovat s vyspělými zeměmi a dokladem toho je spolupráce s takovými klinickými biochemiky jako jsou profesoři: Appel, Borowiczeny, Keller, Lous, McQueen, Reinauer a další. 31

Po více než padesáti letech pedagogické a vědecké praxe prof. Hyánek neodpočívá, ale dosud své bohaté zkušenosti uplatňuje v  metabolických ambulancích Ústavu dědičných metabolických poruch VFN i v Nemocnici na Homolce.

Osmdesátiny as. J. Kapitoly prof. MUDr. Štěpán Svačina. DrSc., MBA, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK

D

ne 12. dubna 2008 se dožil 80 let as. MUDr. Jiří Kapitola, CSc. Po krátkém působení v Ostravě pracoval od roku 1955 na Charvátově III. interní klinice VFN a 1. LF UK. V 60. letech se stal kandidátem věd, ale aktivity v roce 1968 už mu bohužel znemožnily získání dalších titulů. Věnoval se zejména endokrinologii a osteologii. Významně se podílel na založení a rozvoji radioizotopových laboratoří kliniky, prováděl u nás první denzitometrie kostní. Výzkumně se zabýval zejména měřením průtoku krve kostí. Na klinice i ve VFN významně rozvíjel a  organizoval sportovní aktivity. Do dalších let přeji jménem kolektivu kliniky hodně zdraví.

děkovné dopisy Klinika Gynekologicko-porodnická VFN a 1. LF, přednosta prof. MUDr. Alois Martan, DrSc. Vážený pane profesore, dovolte mi, abych touto cestou poděkovala MUDr. Fišerové a sestřičkám ze stacionáře Evě Římalové a Aleně Noskové, za vzornou péči o nás, pacientky. Na stacionář docházíme jako do rodiny. Přístup sester je opravdu profesionální, jak po stránce odborné, tak hlavně po stránce lidské. Všechny mají srdíčko na pravém místě. To nás udržuje v dobré fyzické kondici. Stacionář, to je opravdu pohlazení pro nás v obtížné situaci. Jsem rovněž zdravotní sestra, takže umím ocenit náročnost práce na tomto pracovišti. MUDr. Fišerová a zdejší sestry jsou opravdu naše sluníčka. Dovolte mi, abych znovu moc a moc poděkovala za vzornou péči jak lékařskou, tak i sesterskou. Marie Kylarová MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, vyrovnat se s  onkologickou diagnózou, navíc v  produktivním věku, není vůbec jednoduché. Velmi mně v tomto směru pomohla MUDr. Olga Přibylová z Onkologické kliniky VFN. I  když v Praze je dostatečná možnost výběru kvalifikovaného pracoviště i lékaře, měla jsem, myslím, velké štěstí, že jsem se dostala právě do její péče. Ze svého onemocnění jsem byla přiměřeně vystrašená a jen díky jejímu přístupu mě stres zcela neovládl. Poměrně rychle jsem se zklidnila, pochopila situaci i nezbytné následující kroky, které bylo nutné učinit. Důvěra v  ošetřujícího lékaře se zvláště v  podobných situacích stává jednou z nezbytných složek úspěšné léčby a mně osobně velmi pomáhá. Jak jsem zjistila, zdaleka nejsem sama, kdo paní doktorku Přibylovou takto hodnotí. Je mnoho dalších, kterým pomohla a přesvědčila je o svých lidských schopnostech a zkušenosti. Ivana Šiková

32