OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................................................... 2 1. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY PĚSTOUNSKÉ PÉČE ................................................................................................ 3 1.1. Podoby pěstounské péče v minulosti................................................................................................................... 3 1.2. Pěstounská péče v období první republiky.......................................................................................................... 3 1.3. Reorganizace systému po roce 1948 ................................................................................................................... 4 1.4. Znovuzrození pěstounské péče – zákon 50/1973 Sb. .......................................................................................... 5 1.5. Samostatný zákon o sociálně-právní ochraně dětí............................................................................................... 6 1.6. Závěrečné shrnutí................................................................................................................................................ 8 2. POJEM, FORMY A PRÁVNÍ ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE............................................................................ 9 2.1. Obecně ................................................................................................................................................................ 9 2.2. Pěstounská péče – pojem, účel a místo v systému institutů náhradní péče o dítě.............................................. 10 2.3. Formy pěstounské péče ..................................................................................................................................... 11 3. VZNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE ................................................................................................................................. 13 3.1. Předpoklady a podmínky vzniku pěstounské péče ............................................................................................ 13 3.2. Předpěstounská péče ......................................................................................................................................... 14 3.3. Rozhodování o pěstounské péči ........................................................................................................................ 16 4. OBSAH PĚSTOUNSKÉ PÉČE ................................................................................................................................ 17 4.1. Vztah mezi pěstounem a dítětem ...................................................................................................................... 17 4.2. Vztah mezi rodiči a dítětem .............................................................................................................................. 19 4.2.1. Vyživovací povinnost a právo na výživné .............................................................................................. 19 4.2.2. Styk dítěte s rodiči ................................................................................................................................. 20 5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU .............................................................................................. 21 6. KOLEKTIVNÍ (SKUPINOVÁ) PĚSTOUNSKÁ PÉČE......................................................................................... 24 7. HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE............................................................................................... 26 7.1. Obecně .............................................................................................................................................................. 26 7.2. Jednotlivé dávky pěstounské péče..................................................................................................................... 27 7.2.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte ........................................................................................................ 27 7.2.2. Odměna pěstouna.................................................................................................................................. 28 7.2.3. Příspěvek při převzetí dítěte .................................................................................................................. 30 7.2.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla......................................................................................... 31 8. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE...................................................................................................... 32 8.1. Obecně .............................................................................................................................................................. 32 8.2. Fáze zprostředkování pěstounské péče.............................................................................................................. 33 8.3. Překážky zprostředkování pěstounské péče ...................................................................................................... 37 8.3.1. Přerušení zprostředkování pěstounské péče .......................................................................................... 37 8.3.2. Vyřazení dítěte či žadatele z evidence ................................................................................................... 38 8.4. Limity zprostředkování pěstounské péče .......................................................................................................... 39 9. KONTROLA PĚSTOUNSKÉ PÉČE ....................................................................................................................... 40 10. ZÁNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE ............................................................................................................................... 41 11. ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE DE LEGE FERENDA ..................................................................................... 41 ZÁVĚR ........................................................................................................................................................................... 46 RÉSUMÉ ........................................................................................................................................................................ 48 POUŽITÁ LITERATURA............................................................................................................................................ 50
ÚVOD Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila Pěstounskou péči v soukromém a veřejném právu zejména proto, že pěstounská péče je u nás v současné době aktuálně diskutovaným tématem. Česká republika bývá často terčem kritiky za velký počet dětí v ústavech, s tím, že nediferencuje mezi jednotlivými resorty. Nově čelí problémům dětí odebraných rodičům ze sociálních důvodů (např. ve věci Wallová a Walla proti České republice) a v medializované kauze dvojčat Křížových. Cílem této práce je především zmapovat platnou právní úpravu pěstounské péče v České republice ve vzájemných souvislostech s ostatními instituty náhradní péče o dítě, jakož i v historickém kontextu. V závěru práce se soustředím na srovnání současné právní úpravy pěstounské péče s úpravou v navrhovaném občanském zákoníku, do jehož části druhé bude začleněna materie věnovaná rodinnému právu. Předmětem výkladu jsou tedy právní instituty a jejich systémy, text neřeší odborné otázky sociální práce, psychologie apod., a pokud ano, pouze ilustrativně tam, kde by bez nich vlastní text o právní úpravě nedával smysl nebo byl nesrozumitelný. Vedle úvodu a závěru je tato práce rozdělena do jedenácti kapitol s dalším vnitřním členěním. První kapitola se zaměřuje na výklad historického vývoje pěstounské péče v České republice s důrazem na významné mezníky v tomto vývoji. Tento výklad není samoúčelný, zejména s ohledem na změny v chápání institutu pěstounské péče, k nimž v posledním období dochází. Druhá kapitola nejprve vymezuje pěstounskou péči co do pojmu a účelu a místa v systému institutů náhradní rodinné péče. Následně podává stručný přehled jednotlivých forem pěstounské péče, včetně tzv. hostitelské péče. Rozboru úpravy pěstounské péče de lege lata je věnována třetí až desátá kapitola. Třetí kapitola se zabývá předpoklady vzniku pěstounské péče a řízením o pěstounské péči. Čtvrtá kapitola vymezuje práva a povinnosti vyplývající z pěstounské péče. Pátá a šestá kapitola charakterizuje jednotlivé známé modely pěstounské péče, zejména v současné době tolik diskutovanou pěstounskou péči na přechodnou dobu. Sedmá kapitola se týká finančního zajištění pěstounů. Osmá a devátá pojednává o zprostředkování pěstounské péče a její kontrole. Desátá kapitola hovoří o možnostech zániku pěstounské péče. Poslední, jedenáctá kapitola, která nese název „Úprava pěstounské péče de lege ferenda“ rozebírá úpravu pěstounské péče v návrhu nového občanského zákoníku a novinky, které by měla přinést, srovnává v kontextu platné právní úpravy. 2
1. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY PĚSTOUNSKÉ PÉČE 1.1. Podoby pěstounské péče v minulosti Historie pěstounské péče u nás sahá až do středověku a má své kořeny v instituci kojných a později v instituci nalezinců, které sloužily k odkládání chudých, osiřelých a opuštěných dětí. V 19. století se však začíná prosazovat svěřování dětí z nalezinců do náhradních rodin, jejichž péči již bylo možné označit za placenou pěstounskou péči. Právně byl pěstounský (schovanecký) poměr upraven v § 186 Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811. Do péče pěstounů přecházely děti z porodnice osmý den po narození. Jako pěstounky se často hlásily nepříliš majetné ženy, které již vychovávaly několik vlastních dětí. U pěstounek se vyžadoval zejména dobrý zdravotní stav a „mravní zachovalost“. Pěstounka dostávala za péči o dítě opatrovací poplatek, odstupňovaný sestupně podle věku dítěte. Po šestém roce věku se dítě vracelo z pěstounské péče zpět do nalezince. Určitým pokrokem bylo přijetí chudinského zákona v roce 1868, na základě něhož byly zřizovány okresní sirotčince, kde mnohdy končily děti po odchodu z ústavu. Od roku 1902 byly vytvářeny zemské sirotčí fondy, ze kterých byly rozdělovány finanční prostředky ve prospěch rodin pečujících o opuštěné děti. 1.2. Pěstounská péče v období první republiky Ještě do první světové války vznikají zásluhou dobrovolníků spolky Okresní péče o mládež (dále jen „OPM“), které po roce 1918 povýšily z pomocných orgánů okresních výborů na výkonné orgány veřejné správy a v příštím půlstoletí měly sehrát pozoruhodnou roli v oblasti ochrany dětí. Klíčovým předpisem pro pěstounskou péči se stal zákon č. 265/1921 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, spolu s prováděcím vládním nařízením č. 29/1930 Sb. z. a n. Zákon se vztahoval na děti do čtrnácti let věku, které se nacházely v náhradní péči pěstounů nebo dětských ústavů. Dozor nad výchovou dětí v pěstounské péči náležel okresním soudům, které však mohly dozor přenést na spolek OPM. Vlastní dozor vykonávali tzv. dozorčí důvěrníci1 jmenovaní OPM a schválení okresním soudem. Do pěstounské péče mohl pěstoun přijmout dítě s povolením okresního soudu, resp. OPM v případě přenesení dozoru. Povolení se udělovalo vydáním pěstounské knížky a pěstoun 1
Podle § 4 vl. nař. 29/1930 Sb. z. a n. musel být důvěrník svéprávný, mravně zachovalý, bezúhonný,
potřebného vzdělání, téže národnosti a téhož vyznání jako chráněné dítě a měl také bydlet v témže místě. 3
musel být mj. téže národnosti a náboženského vyznání jako dítě svěřené mu do péče. Na počátku třicátých let OPM zajišťovaly pěstounskou péči, ať zdarma, či za plat, více než patnácti tisícům dětí. Je nutné zmínit též existenci pěstounské péče „nalezenecké“, která navazovala na pobyt dítěte v nalezinci či v sirotčinci. Dítě bylo svěřováno do péče nejčastěji oběma manželům, a to do určitého věku, pak se do ústavu opět vracelo. Výběr pěstounů a dohled nad péčí o svěřené děti zajišťoval ústav na základě tzv. ústavního poručenství. Dalším typem byla pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny, bez soudního jednání. Tento způsob péče se pak měnil ve svěřování dětí prarodičům nebo jiným příbuzným a přetrval až do sedmdesátých let. Vedle „samostatných“ pěstounských rodin vznikaly za první republiky i tzv. pěstounské kolonie, kdy v jedné obci nebo v několika sousedních obcích bydlelo více pěstounských rodin. Jelikož rodiny byly v blízkém sousedství, bylo snazší je kontrolovat a pomáhat jim v případě potřeby s výchovou svěřených dětí. V roce 1937 OPM spravovaly již 24 pěstounských kolonií. Lze říci, že tyto kolonie představovaly určitý zárodek SOS vesniček. V období první republiky tedy došlo k dalšímu rozvoji pěstounské péče. Podstatnou pozitivní změnu znamenala její regulace veřejnoprávními předpisy. Cílem této regulace byla zejména snaha zabezpečit, aby se dítě dostalo do vhodné rodiny, která mu poskytne veškerou péči potřebnou pro jeho příznivý vývoj. Často se to skutečně podařilo, ovšem zejména na Slovensku stále v mnoha případech docházelo k hrubému zanedbávání dětí v pěstounské péči a k jejich zneužívání pro výdělečnou práci. Tato okolnost ve spojení se změnou politického režimu v roce 1948 vedla ke zrušení pěstounské péče. 1.3. Reorganizace systému po roce 1948 Již zákonem 48/1947 Sb., o organizaci péče o mládež, byly zrušeny spolky OPM i jejich zemská ústředí a úkoly péče o mládež byly přeneseny na okresní a krajské národní výbory. Po roce 1948 byla účast nestátních sdružení a institucí v oblasti péče o mládež zcela znemožněna.
4
Pohromou pro pěstounskou péči se však staly až zákony schválené v následujících letech,2 kterými byla zrušena pěstounská péče ve všech formách, kromě péče příbuzenské. O tom, že k jejímu zrušení nedošlo jen z ideologických důvodů svědčí i skutečnost, že náhradní rodinná péče ve formě osvojení a poručenství byla možná i nadále. Avšak zákon o sociálně-právní ochraně mládeže v § 9 výslovně zakotvil přednost ústavní (tedy kolektivní) výchovy před náhradní rodinnou péčí.3 V důsledku toho musely být děti vyrůstající dosud v pěstounské péči přemístěny do dětských domovů, řada pěstounů se však i přes nepřízeň režimu rozhodla děti raději osvojit a vychovávat je nadále bez jakékoliv podpory. Nová kodifikace rodinného práva byla přijata v roce 1963 v podobě dosud platného zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Klíčovým článkem v systému sociálně právní ochrany dětí zůstaly okresní národní výbory. Zákon o rodině bohužel opět neobsahoval úpravu pěstounské péče, nicméně vedle osvojení a poručenství umožňoval jako další formu náhradní rodinné péče alespoň svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče. V průběhu šedesátých let postupně sílila kritika socialistického systému náhradní výchovy dětí a oproti kolektivistickému pojetí padesátých let začala opět převládat preference náhradní výchovy dítěte v rodině. V roce 1970 byla zásluhou Sdružení přátel SOS dětských vesniček otevřena v Doubí u Karlových Varů první SOS vesnička inspirovaná rakouským modelem. 1.4. Znovuzrození pěstounské péče – zákon 50/1973 Sb. Přijetím zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, se institut pěstounské péče po více než dvaceti letech stal znovu součástí našeho právního řádu. Do pěstounské péče mohl soud svěřit dítě v případech, kdy rodiče nemohli zabezpečit jeho řádnou výchovu, nemohlo být osvojeno (ať už proto, že nebylo tzv. právně volné, nebo že se nepodařilo najít vhodné osvojitele) a zároveň ústavní výchova pro ně nebyla vhodná.
2
Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých
občanských věcech právních (oba zákony účinné od 1.1.1950), a zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže (účinný od 1.1.1953, prováděcí nařízení č. 70/1952 Sb.). 3
Zákon č. 69/1952 Sb. v § 9 stanovil, že „je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude
umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí“. 5
Stejně jako podle současné právní úpravy mohlo ke svěření dítěte do této péče dojít jen tehdy, pokud to vyžadoval zájem dítěte a osoba pěstouna poskytovala záruku jeho řádné výchovy. Avšak oproti současné právní úpravě zde byla navíc podmínka, že dítě nemůže být ve výchově svých rodičů z příčin, které jsou zřejmě dlouhodobé povahy. Pro zprostředkování pěstounské péče tento zákon žádná podrobnější pravidla nestanovil. Pouze byla okresním národním výborům stanovena povinnost vyhledávat a evidovat občany, kteří by se mohly stát vhodnými pěstouny. V soudním řízení o svěření dítěte do pěstounské péče byl soud před vydáním rozhodnutí vždy povinen vyžádat si vyjádření příslušného národního výboru k vhodnosti pěstouna pro výkon pěstounské péče. Důležitým z hlediska ochrany práv dětí byl požadavek zajistit vždy také vyjádření dítěte k otázce jeho svěření do pěstounské péče, pokud bylo schopno posoudit obsah této péče. Okresní národní výbor vykonával dohled nad výkonem pěstounské péče. Současně měl poskytovat pěstounům všestrannou pomoc k zajištění příznivých podmínek pro výchovu a vývoj dětí v této péči, a to i prostřednictvím odborné poradenské služby. Zákon o pěstounské péči ve svém původním znění upravoval též hmotné zabezpečení pěstounské péče. Nezletilému dítěti v pěstounské péči náležel příspěvek na úhradu potřeb dítěte a pěstounovi odměna za výkon pěstounské péče. Vedle individuální pěstounské péče zakotvil zákon také výkon pěstounské péče ve zvláštních zařízeních (kolektivní pěstounská péče). Tato zařízení však musela být zřízena a provozována národními výbory, pod které bylo nutné převést i SOS dětské vesničky. Zákon o pěstounské péči prošel několika novelizacemi. Kromě jiného byl do zákona doplněn s účinností od 1. 4. 1992 institut dočasného svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem (předpěstounská péče). K 1. 4. 2000 byl zrušen zákonem 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“), a právní úprava pěstounské péče byla zcela přirozeně integrována do zákona o rodině mezi ostatní formy náhradní rodinné péče. 1.5. Samostatný zákon o sociálně-právní ochraně dětí Přijetí tohoto zákona předcházelo usnesení vlády č. 1/1995, které stanovilo, že je třeba přijmout nový předpis veřejnoprávní povahy, jenž by upravoval odpovědnost státu za ochranu dětí, působnost státních orgánů v oblasti ochrany dětí a poskytování této ochrany, na kterém by se kromě státu podílely i orgány územní samosprávy a veřejnost.
6
Zároveň bylo cílem oddělení úpravy sociálně-právní ochrany dětí od úpravy sociální péče.4 Nová právní úprava byla nutná z mnoha důvodů. Především bylo třeba zákonem zajistit zvláštní ochranu dítěte, kterou zaručuje Listina základních práv a svobod. Dále měl stát povinnost splnit závazky vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Jednalo se zejména o Úmluvu o právech dítěte a Haagskou úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Bylo třeba adekvátně reagovat i na skutečnost, že se otevřením hranic po roce 1989 značně ztížila kontrola pohybu dětí mimo rodinu. Navíc se vedle negativních společenských jevů ohrožujících děti, které se u nás vyskytovaly již dříve (např. týrání a zneužívání dětí, alkoholismus) začaly objevovat některé jevy nově nebo v mnohem větší míře než před rokem 1989 (např. gamblerství, obchodování s dětmi, toxikomanie). Zcela nové a podrobné úpravy se dočkal systém zprostředkování náhradní rodinné péče. Novinkou bylo i zavedení přípravy žadatelů o tuto péči. Podle ZSPOD tvořily od roku 2000 soustavu orgánů sociálně-právní ochrany obce v přenesené působnosti, okresní úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). Zákon však současně umožnil, aby vedle těchto orgánů zajišťovaly sociálněprávní ochranu dětí ve vymezeném rozsahu také právnické a fyzické osoby pověřené k tomu MPSV, což znamenalo výrazně pozitivní posun oproti dřívějšímu stavu, kdy nestátní subjekty mohly jen poskytovat poradenství a provozovat zařízení pro výkon pěstounské péče. Nestátním subjektům však nebylo dovoleno provádět zprostředkování pěstounské péče a osvojení, tzn. provádět výběr vhodných pěstounů či osvojitelů pro konkrétní dítě. V důsledku systémové reformy veřejné správy byly k 1. 1. 2003 zrušeny okresní úřady a jejich úkoly byly svěřeny do přenesené působnosti obcím a krajům. Zatím poslední velká novela ZSPOD provedená zákonem č. 134/2006 Sb. přinesla řadu změn, které se dotkly především systému zprostředkování pěstounské péče a osvojení. Novými články se staly poradní sbory zřizované krajskými úřady a MPSV. Některé změny zaznamenala také úprava zařízení pro výkon pěstounské péče. Konečně byla též podstatným způsobem navýšena základní výměra odměny pěstouna v zařízení. V souvislosti s novelizací ZSPOD byl do úpravy pěstounské péče v zákoně o rodině doplněn specifický institut pěstounské péče na přechodnou dobu. 4
Důvodová zpráva k návrhu zákona o sociálně-právní ochraně dětí (sněmovní tisk č. 268/1999). 7
1.6. Závěrečné shrnutí V současné době má u nás pěstounství své nenahraditelné místo v oblasti péče o dítě. Protože se však v průběhu uplynulých let, zejména z politických důvodů, náhled na tuto formu náhradní rodinné péče měnil, jistě to ovlivňuje i současné pojetí tohoto institutu. Při výkladu platné právní úpravy pěstounské péče, při jejím definování a hledání jejího účelu, je třeba přihlédnout k civilizačním tradicím založeným obecným občanským zákoníkem (1811), který osobní péči o dítě jinou osobou než rodičem upravoval pomocí institutu převzetí do schovanství. Naopak, je třeba odhlédnout od politických rozhodnutí, jež vyústila v likvidaci pěstounské péče zákonodárcem záhy po komunistickém převratu. V důsledku kolektivizace výchovy dětí, která vedla k upřednostnění ústavní výchovy před tradičními instituty náhradní péče o dítě v zákoně o právu rodinném (srov. 265/1949 Sb.) a následně v zákoně o rodině (srov. 94/1963 Sb., v původním znění), bylo na pěstounskou péči zcela zapomenuto. Nicméně, nelze opomenout práci mnoha odborníků, kteří se léta zasazovali o obrodu pěstounské péče u nás a vytvořili tak fakticky atmosféru, která přála vytváření velkých rodin ať už žijících individuálně, nebo soustředěných do dětských vesniček. Dodejme jen, že na požadavky z praxe posléze reagoval zákon o pěstounské péče z roku 1973, který u nás obnovil pěstounskou péči, ale v poměrně hybridní podobě. Rok 1989 by však měl být považován za mezník v diskontinuitě s předchozí dobou. Zákon o rodině, budovaný původně na socialistických zásadách ústavy z roku 1960, proto musí být dnes interpretován ve zcela jiném duchu. Proto je třeba přivítat snahy o zcela nové nazírání rodinného práva, které bude umožněno například i tím, že úprava rodinněprávní problematiky bude opětovně začleněna do občanského zákoníku. Lze mít za to, že takto se posílí i význam rodinného práva a zamezí se časté a nekoncepční novelizaci jeho základního pramene. Osobně se domnívám, že právě zrušení propracovaného prvorepublikového systému v roce 1953 zpozdilo další rozvoj pěstounské péče u nás a tento stav bohužel nenapravilo ani znovuzavedení pěstounské péče do našeho právního řádu v sedmdesátých letech. Po dlouhá léta pak bylo pěstounství chápáno jako dlouhodobé řešení osudu opuštěného dítěte a toto pojetí a vnímání pěstounské péče v českých podmínkách stále převažuje. Jedná se tedy o opačný úhel pohledu než jaký je v zahraničí, kde je pěstounská péče považována za náhradní dočasné řešení a všechno úsilí směřuje k návratu dítěte do jeho původní rodiny.
8
2. POJEM, FORMY A PRÁVNÍ ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE 2.1. Obecně Pěstounská péče je soukromoprávní institut, jakkoliv vykazuje i veřejnoprávní prvky. Ustanovení, která ji v zákoně o rodině upravují (v části druhé, hlavě druhé, §§ 45a - 45d), je nutné interpretovat a aplikovat v duchu zásad ovládajících soukromé právo. Zejména je třeba vycházet z ústavního rámce právního řádu a zásady, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá“.5 Jde-li však o sociálně-právní ochranu dětí zajišťovanou orgány sociálně-právní ochrany dětí jako orgány státu, pro ni platí zásada opačná: „státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“,6 a také numerus clausus, jde-li o formy zásahu do rodinněprávních poměrů.7 Při výkladu platné právní úpravy pěstounské péče je tedy třeba vycházet z českého právního řádu jako celku; zejména z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., dále jen „Ústava“), z Listiny základních práv a svobod (vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., dále jen „Listina“), z Úmluvy o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb., dále jen „Úmluva“), z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Evropská úmluva o lidských právech“), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZOR“), zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „ZSSP“), zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Zákon o rodině stanoví podmínky vzniku a zániku pěstounské péče, podmínky předpěstounské péče, vzájemná práva a povinnosti pěstounů a dítěte svěřeného do pěstounské péče a přechod práva na výživné. Problematika jejího zprostředkování, kontroly a hmotného zabezpečení je upravena normami práva veřejného. Podrobnější výklad k jednotlivým okruhům právní úpravy pěstounské péče je obsažen v následujících kapitolách.
5
Srov. čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny
6
Srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny
7
Srov. např. čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech 9
2.2. Pěstounská péče – pojem, účel a místo v systému institutů náhradní péče o dítě Pěstounská péče je zvláštní formou státem zprostředkované, řízené a kontrolované náhradní výchovy v rodině nebo v prostředí rodinu připomínajícím, zabezpečovanou též ze strany státu hmotnou podporou.8 Hlavním pojmovým znakem pěstounské péče tedy je, že se jedná o formu náhradní péče o dítě. Vymezení náhradní péče z hlediska platného práva je obtížné, neboť zákon o rodině takový pojem nikdy nepoužíval. „Jde o pojem, který se postupně v teorii i praxi začal používat pro případy, kdy bylo dítě svěřeno soudním rozhodnutím do péče někomu jinému než vlastnímu rodiči.“9 Na základě takto chápaného pojmu můžeme v současné době rozlišit následující druhy náhradní péče o dítě: osvojení, pěstounství, svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, a také ústavní výchovu. Institut ústavní výchovy je pojímán zásadně jako sankční a subsidiární, proto je také zařazen až za jiné, totiž individuální rodinné formy péče o dítě.10 Pěstounská péče je institut náhradní rodinné péče, jehož účelem je zejména výkon osobní péče o dítě osobou odlišnou od rodiče nebo od poručníka, pokud tato péče nemůže být – ať už z jakéhokoliv důvodu – zajištěna vlastními rodiči, popř. vlastní širší rodinou. Z toho vyplývá, že pěstounská péče má nastoupit teprve podpůrně, tehdy, pokud (a dokud) pobyt dítěte v jeho přirozeném prostředí není možný. Je tedy vždy nutno klást důraz na ochranu přirozené rodiny dítěte. To ostatně odráží i čl. 7 Úmluvy, který stanoví, že každé dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Pěstounská péče musí být proto chápána jako dočasné řešení krize přirozené rodiny rodičů a jejich dítěte. Může trvat jen tak dlouho, dokud jej jeho rodiče nemohou, nechtějí nebo nedokáží mít v osobní péči. Nejdéle však do zletilosti dítěte. Z toho je třeba vyvodit nově nazíranou klasifikaci pěstounské péče: podle potřeby. Pěstounská péče tedy může být jak krátkodobá – překlenovací, profesionální, terapeutická, respitní, azylová nebo emergentní, tak střednědobá a dlouhodobá, resp. bez výslovného časového omezení. 11 8
Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 170.
9
Radvanová, S. – Zuklínová, M. Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. 1. vydání. Praha: C.
H. Beck, 1999, s. 123. 10 11
Individuální formou péče o dítě se přitom rozumí i péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona
s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 77. 10
Pěstounská péče by obecně měla být pojímána jako institut zaručující zachování a rozvíjení přirozených vazeb dítě – přirozená rodina, rodiče, a to zejména prostřednictvím pravidelného styku.1213 Účelem pěstounské péče není trvalé přijetí cizího dítěte za vlastní tak, jak je tomu v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte, resp. přetrhání vazeb mezi dítětem a přirozenou rodinou. Ovšem na tomto místě je nutno zmínit, že pojetí pěstounské péče se někdy blíží v našich podmínkách spíše pojetí osvojení, proto je třeba klást větší důraz na spolupráci s biologickou rodinou dítěte.14 15 Pěstounská péče musí být v souladu s nejlepšími zájmy dítěte. Při jakékoli činnosti v této oblasti musí být respektován názor a přání dítěte tak, jak to vyplývá z Úmluvy. 2.3. Formy pěstounské péče Rozlišujeme dvě hlavní formy pěstounské péče, a to pěstounskou péči individuální a pěstounskou péči skupinovou (kolektivní). Zatímco individuální pěstounská péče probíhá v běžném rodinném prostředí, kolektivní pěstounská péče je vykonávána ve zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče na základě dohody mezi zřizovatelem zařízení a pěstounem. Tato zařízení mohou být zřizovány kraji a obcemi v samostatné působnosti nebo pověřenými nestátními subjekty (tzv. pověřené osoby ve smyslu § 48 an. ZSPOD). Z hlediska vztahu pěstouna k dítěti lze rozlišovat pěstounskou péči příbuzenskou a pěstounskou péči nepříbuzenskou.
12
Pěstounská péče za účasti rodičů. K tomu srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne
26. 2. 2002, věc č. 46544/99 – Kutzner v. Německo. Soudní rozhledy, 2003, č. 4, s. 142 a násl. 13
Viz Doporučení Rady Evropy č. (87)6 o pěstounských rodinách. V principu č. 2 je zdůrazněno právo na
udržování osobního vztahu (personal relationship) mezi dítětem a rodinou jeho původu, pokud to neodporuje základním zájmům dítěte. 14
Motejl, O. a kol. Rodina a dítě. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Praha: ASPI, 2007, s. 82.
15
Pěstouni u nás mnohdy vycházejí z toho že svěřením dítěte do pěstounství dochází k jakémusi „quasi-
osvojení“, tedy především k vytvoření individuálního a trvalého pouta mezi nimi a dítětem, které je jim takto svěřeno proto, že není možné je osvojit. Takové pojetí však není v zahraničí obvyklé. Je tomu tak proto, že „v těchto zemích nebývá „dlouhodobost“ trvání vztahu pěstoun – dítě cílem snažení odborníků zúčastněných na realizaci náhradní péče o dítě. Právě naopak, svěření dítěte do výchovy pěstounovi je doprovázeno i soustavnou prací s rodinou dítěte, jejímž cílem je odstranění příčin, pro něž nemůže být o dítě v jeho přirozeném prostředí pečováno. Cílem tedy není a nemá být dlouhodobý pobyt v pěstounské rodině, nýbrž navrácení dítěte do své rodiny ihned po té, co v ní budou překážky v péči o něj odstraněny.
11
Příbuzenská pěstounská péče může být vykonávána prarodiči dítěte, ale např. i tetou, zletilým sourozencem apod. Ovšem je třeba říci, že na rozdíl od podobného institutu svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče,16 zákon v případě pěstounské péče příbuzné nijak nepreferuje. Dalším klasifikačním kritériem může být úprava styku rodičů s dítětem svěřeným do pěstounské péče. Na základě toho rozlišujeme pěstounskou péči s účastí rodičů, kdy jsou vazby mezi dítětem a jeho rodiči udržovány prostřednictvím styku, a pěstounskou péči bez účasti rodičů, kdy může být styk v zájmu dítěte soudním rozhodnutím podstatně omezen či zakázán. Pokud by však styk rodičů s dítětem nebyl upraven, popř. nebyl umožněn, jednalo by se o faktické omezení rodičovské zodpovědnosti. Jde-li o alternativy, o nové formy pěstounské péče, je třeba zmínit pěstounskou péči na přechodnou dobu (§ 45a odst. 2 ZOR),17 odborníky spíše označovanou za podpůrnou.18 Umístění dítěte do takové péče předpokládá po uplynutí určité – blíže neurčené – doby návrat dítěte zpět do péče jeho rodičů nebo dlouhodobější svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte. Jako varianta pěstounské péče bývá v literatuře uváděna tzv. hostitelská péče, správně pobyt dítěte mimo ústav (ve smyslu § 30 ZSPOD), která je praxí využívána nejen pro krátkodobý pobyt dítěte žijícího v ústavu u svých rodičů, ale i pro „návštěvu“ u cizích osob, resp. u zájemců o náhradní rodinnou péči. Poznatky z praxe tedy nasvědčují tomu, že ačkoli hostitelská péče není institutem upraveným zákonem o rodině, bývá využívána jako možný předstupeň pěstounské péče, ale i osvojení.19
16
§ 45 odst. 1 věta druhá ZOR: „Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte“.
17
Srov. zákon č. 134/2006 Sb.
18
K tomu např. Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39.
Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 114. 19
Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona
s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 86. 12
3. VZNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE 3.1. Předpoklady a podmínky vzniku pěstounské péče Charakteristickým rysem současné úpravy pěstounské péče je skutečnost, že svěřit dítě do pěstounské péče lze jen tehdy, jestliže to vyžaduje zájem dítěte a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte (§ 45a odst. 1 ZOR). Základním předpokladem je, že se musí jednat o dítě, jehož výchova není řádně zabezpečena rodiči, tedy v případě, kdy nemohou, neumí nebo nechtějí řádně zajistit výchovu dítěte, anebo rodiče nežijí a soudem určený poručník nemá povinnost o dítě osobně pečovat. Přibližně 1% z celkového počtu dětí v České republice nemůže z nějakého důvodu vyrůstat ve své vlastní biologické rodině. Úplní sirotci tvoří jen zanedbatelnou část, všechny ostatní děti mají alespoň část své biologické rodiny. V mnoha případech jsou do pěstounské péče svěřovány děti, které není možné osvojit, a to z toho důvodu, že nejsou tzv. právně volné, to znamená, že rodiče odmítají udělit souhlas k osvojení a nelze aplikovat ustanovení o kvalifikovaném nezájmu nebo žádném zájmu.20 Poměrně časté jsou však případy, kdy dítě není „vhodné“ pro osvojení proto, že jde o dítě s nejistou prognózou a rizikovými dispozicemi, s poruchami vývoje či s určitým postižením, o dítě starší či dítě odlišného etnického původu, o sourozenecké skupiny apod. Do pěstounské péče může být svěřeno jen dítě nezletilé. Vždy je ovšem třeba uvážit, zda je svěření do jiného výchovného prostředí v zájmu dítěte.21 Pěstounem se může stát pouze fyzická osoba, která má osobní předpoklady pro výkon funkce pěstouna a způsobem svého života a života své rodiny, v níž bude dítě vychováváno, skýtá záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že pěstounská péče bude dítěti ku prospěchu. Samozřejmě pěstoun musí mít plnou způsobilost k právním úkonům a především musí s převzetím dítěte do své výchovy souhlasit (je tomu tak proto, že řízení ve věci péče o nezletilé – mezi které řízení o pěstounské péči náleží – může soud zahájit i bez návrhu). Posouzení, zda je fyzická osoba způsobilá vykonávat pěstounskou péči, je třeba věnovat značnou pozornost. Je nutno zjišťovat její morální a povahové vlastnosti, 20
§ 68 odst. 1 písm. a) nebo b) ZOR.
21
Zájem dítěte spočívá v naplnění jeho základních potřeb, mezi které patří zejména potřeba vyrůstat v
rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, jak to uvádí Úmluva (jindy též nejlepší zájem dítěte; blaho ochraňovaného dítěte, dle zák. č. 359/1999 Sb. zájem a blaho dítěte atd.). 13
motivaci k přijetí dítěte, bezúhonnost, poměr k práci, vztahy k ostatním členům rodiny, též psychický a zdravotní stav, zejména z hlediska perspektivy další výchovy dítěte. Pokud žije tato osoba v manželství, je třeba zkoumat též stabilitu manželského svazku, tedy zda jde o manželství spořádané a harmonické. Je třeba zaměřit se i na materiální zabezpečení, zejména z hlediska bytových podmínek apod.22 Dítě lze svěřit do pěstounské péče jedné osobě. Osobní stav pěstouna není zásadně rozhodující – může být svobodný, rozvedený, ovdovělý či může žít v manželství. Žije-li však ve společné domácnosti se svým manželem, může mu být dítě svěřeno pouze se souhlasem manžela,23 ledaže by manžel nebyl plně svéprávný nebo opatření jeho souhlasu je spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Dítě je možné svěřit též do společné pěstounské péče manželů.24 V takovém případě vykonávají práva a povinnosti k svěřenému dítěti manželé – pěstouni společně. Pokud jeden z manželů zemře, pozůstalý manžel zůstává výlučným pěstounem. Je-li však manželství zrušeno rozvodem pěstounů, trvá společná pěstounská péče i po právní moci rozsudku o rozvodu. Následně soud rozhodne o individuální pěstounské péči jedním z bývalých manželů z důvodů žádoucí kontinuity výchovného prostředí. Bude přitom respektovat ust. § 26 odst. 4 ZOR, v němž je kladen důraz na zájem dítěte, na jeho zdravý fyzický a duševní vývoj, na citové vazby k osobám, které se na výchově bezprostředně podílejí, jakož i k dalším členům jejich rodiny, na bytové poměry, na stabilitu výchovného prostředí, na výchovné schopnosti a odpovědnost osoby, která se na výchově dítěte podílí apod. 3.2. Předpěstounská péče Uskutečnění předpěstounské péče25 je dalším předpokladem pěstounské péče, i když podle § 45b odst. 2 ZOR pouze fakultativním (na rozdíl od preadopční péče u osvojení). 22
Příprava budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny může být podmínkou rozhodnutí krajského úřadu
o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování pěstounské péče a vyhodnocení přípravy je součástí procesu odborného posouzení žadatelů, v jehož rámci se dále mj. posuzuje i vyjádření dítěte žadatele k příchodu dítěte svěřovaného do pěstounské péče do rodiny (srov. § 22 odst. 5 písm. c) a § 27 odst. 1 písm. b) ZSPOD). 23
Jedná se o osobní právo tohoto manžela. Souhlas tedy není možné dát prostřednictvím zástupce nebo
nahradit jej rozhodnutím soudu. Soud není oprávněn zkoumat důvodnost případného nesouhlasu. Souhlas by měl být udělen osobně před soudem. K tomu R 27/1975 (s. 173). 24
Nezletilé dítě nelze svěřit do společné pěstounské péče druhovi a družce nebo osobám téhož pohlaví.
25
Někdy bývá označována jako tzv. péče na zkoušku. 14
Jde o to, aby bylo dítě dočasně, nejdéle však na tři měsíce, svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Účelem této dočasné péče je navázání kontaktů mezi zájemcem o pěstounskou péči a dítětem, aby se tak předcházelo rušení pěstounské péče v případech, kdy např. dochází k otevřeným konfliktům, útěkům dítěte apod. Zákon rozlišuje situace, kdy dítě je v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu, tedy byla nařízena ústavní výchova dle § 46 ZOR, a kdy dítě není v ústavní výchově, což lze pravděpodobně vykládat tak, že nad dítětem nebyla nařízena ústavní výchova, ale je v ústavu na žádost rodičů.26 V prvém případě může být dítě svěřeno do předpěstounské péče i bez souhlasu rodičů, naopak ve druhém případě zákon výslovně vyžaduje ke svěření dítěte do této péče souhlas rodičů. O svěření dítěte do předpěstounské péče rozhoduje na návrh žadatele o pěstounskou péči obecní úřad obce s rozšířenou působností, který má povinnost informovat o tomto rozhodnutí do 15 dnů soud. Novinkou je to, že obecní úřad obce s rozšířenou působností může svěřit dítě do předpěstounské péče pouze té osobě, která byla pro dítě vybrána jako vhodný pěstoun krajským úřadem či MPSV, nejde-li o svěření dítěte do předpěstounské péče příbuzným dítěte nebo jiným blízkým osobám.27 Jak již bylo uvedeno, tato péče je dočasného charakteru. Nebude-li do tří měsíců od právní moci rozhodnutí o předpěstounské péči u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, pozbude rozhodnutí o předpěstounské péči právní účinky. Velmi palčivým problémem v dnešní době je neúměrná délka soudních řízení, tedy i řízení o pěstounské péči. I když dítě pobývá povinně u pěstounů minimálně po dobu tří měsíců a o předpěstounské péči rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí, mnohdy se stane, že během této doby soud o pěstounské péči nerozhodne. V případě, že dítě zůstane u budoucích pěstounů, zůstává u nich de facto bez právního titulu. Většinou se tento stav řeší formou dlouhodobých propustek u dětí s nařízenou ústavní výchovou. Po tuto dobu je nový svazek sledován a hodnocen sociální pracovnicí v místě bydliště. V případě zjištění závažných nedostatků týkající se péče o dítě, může být tento svazek zrušen.
26
Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona
s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 81. 27
Viz § 19 odst. 1 ZSPOD. 15
Dítě nemusí být u budoucích pěstounů (na rozdíl od osvojení) na jejich vlastní náklad, naopak, i tato forma péče o dítě je státem financována, a to dávkami státní sociální podpory, konkrétně příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a odměnou pěstouna. 3.3. Rozhodování o pěstounské péči Pěstounská péče vzniká výlučně rozhodnutím soudu.28 Na řízení o pěstounské péči se vztahují ust. §§ 176 až 180 OSŘ o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Je pro něj charakteristické, že může být zahájeno i bez návrhu, dokazování se řídí zásadou vyšetřovací a je osvobozeno od soudních poplatků.29 K řízení je věcně příslušný v prvním stupni okresní soud. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má dítě na základě dohody rodičů či rozhodnutí soudu své bydliště. Ve věci jedná a rozhoduje samosoudce. Účastníky řízení jsou nezletilé dítě zastoupené opatrovníkem a jeho rodiče, jsou-li nositeli rodičovské zodpovědnosti, budoucí pěstoun či manželé pěstouni, popř. osoby, které měly dosud dítě ve své výchově, a o jejichž právech a povinnostech se tedy v řízení jedná.30 V případě svěření dítěte do pěstounské péče jednoho z manželů, kdy je nutný souhlas druhého manžela, je účastníkem řízení i manžel budoucího pěstouna. Úkolem soudu v tomto řízení je především zjistit, zda jsou splněny hmotně-právní podmínky. Přitom musí dbát především toho, aby byl zjištěn skutečný stav co nejúplněji, zejména věnovat pozornost dokazování všech okolností významných pro posouzení případu – vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí31 o tom, zda osoba, která se má stát pěstounem, je vhodná pro výkon této péče, provést podrobný výslech pěstounů, zjistit jejich zdravotní stav a opatřit eventuálně další důkazy potřebné např. k posouzení vhodnosti výchovy dítěte v této formě náhradní rodinné péče. Soud se nemusí omezit pouze na vyjádření orgánů sociálně-právní ochrany dětí a již vůbec není
28
Viz R 28/1975 (s. 190 a 191) – Výrokem rozhodnutí o pěstounské péči rozhodne soud o svěření dítěte
do pěstounské péče (s uvedením jména a příjmení dítěte a pěstouna, jakož i data narození dítěte), popř. rozhodne i o tom, které dřívější rozhodnutí o výchově či o výchovném opatření se mění nebo ruší, a je-li toho třeba, rozhodne o styku dítěte s rodiči. 29
Od soudního poplatku je osvobozeno i sepsání návrhu na jeho zahájení soudem.
30
Srov. § 94 odst. 1 OSŘ: „V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a
ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. 31
Tímto orgánem je v případě zprostředkované pěstounské péče krajský úřad nebo MPSV, v ostatních
případech obecní úřad obce s rozšířenou působností. 16
názorem těchto orgánů ani jiných orgánů vázán. Na soud se může obrátit i rodič s návrhem, aby jeho dítě bylo svěřeno do pěstounské péče konkrétní osobě. Soud však tímto návrhem rodiče není vázán. Je-li dítě ve věku, kdy je schopno posoudit dosah svého svěření do pěstounské péče a formulovat své vlastní názory, musí být přihlédnuto také k jeho vyjádření.32 Souhlas rodičů není zákonem vyžadován (na rozdíl od osvojení, kdy zásadně vyžadován je, jelikož tento institut zakládá statusovou změnu).33 Soud je oprávněn stanovit pěstounovi povinnost podávat o výkonu pěstounské péče pravidelné zprávy soudu, a to v termínech stanovených individuálně podle okolností každého jednotlivého případu.
4. OBSAH PĚSTOUNSKÉ PÉČE 4.1. Vztah mezi pěstounem a dítětem Rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče vzniká mezi pěstounem a tímto dítětem individuální právní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti stanovené v § 45c ZOR. Zákon vymezuje povinnosti a práva pěstouna ve vazbě na práva a povinnosti rodičů dítěte svěřeného do pěstounské péče. Pojem rodičovská zodpovědnost je v § 31 odst. 1 ZOR vymezen jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Na rozdíl od osvojení, svěřením dítěte do pěstounské péče se nemění ani osobní status dítěte, ani pěstouna (nevzniká tu tedy zejména příbuzenský vztah)34 a rodič zásadně zůstává nositelem rodičovských práv a povinností (alt. povinností a práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti). Proto se také ukládá pěstounovi především o dítě osobně pečovat a pouze přiměřeně vykonávat práva a povinnosti rodičů tam, kde to rodičům z povahy věci nepřísluší.
32
Jde o realizaci tzv. participačních práv dítěte (čl. 12 Úmluvy, § 31 odst. 3 ZOR). K tomu R 32/1975.
33
Logickým argumentem a maiori ad minus bychom dospěli k závěru, že není-li souhlas rodičů zákonem
vyžadován pro pěstounskou péči jako takovou, není nutný ani k péči, která může pěstounské péči předcházet (tj. k předpěstounské péči). Nicméně, zákon stanoví výslovně jinak. Viz výklad k bodu 4.2. 34
Je však možné a v praxi časté, že pěstounem je ustanoven některý příbuzný dítěte, např. jeho prarodič. 17
Základní povinností pěstouna je ve smyslu ust. § 45c odst. 1 ZOR povinnost osobně o dítě pečovat, neboť právě zajištění osobní péče po určitou dobu je hlavním cílem, který se svěřením dítěte do pěstounské péče sleduje. Pod pojmem osobní péče o dítě se rozumí povinnost zajistit péči o jeho osobu po všech stránkách, zejména péči o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ale i povinnost (právo) mít dítě u sebe, tj. ve své domácnosti. Podmínka osobní péče je splněna i tehdy, je-li dítě umístěno do školky nebo školní družiny, nebo v případě, kdy například z důvodu krátkodobé nemoci pěstouna o dítě pečuje jiná osoba, jde-li o mimořádnou, nepředvídatelnou situaci.35 Pokud je dítě svěřeno do pěstounské péče pouze jednomu z manželů, podílí se na péči o dítě i druhý manžel, který s ním žije ve společné domácnosti. Jak již bylo uvedeno výše, pěstounovi nenáleží rodičovská zodpovědnost, není tedy zákonným zástupcem dítěte. Má právo rozhodovat a zastupovat dítě pouze v běžných věcech. Z toho plyne, že o podstatných věcech týkajících se dítěte musí vždy rozhodovat zákonný zástupce dítěte (zpravidla rodič). Na druhou stranu je třeba dát pěstounovi prostor, aby uplatnil svoji představu o nejlepším zájmu dítěte (může jít např. o důležitý lékařský zákrok, volbu povolání, studijního oboru, pobyt v zahraničí),36 protože je to právě on, kdo s dítětem žije, pečuje o něj, zná jeho vlohy, schopnosti a zájmy. Zákon proto umožňuje pěstounovi v případě, má-li za to, že rozhodnutí zákonného zástupce v podstatné věci není v souladu se zájmy dítěte, požádat, aby ve věci rozhodl soud. Právo spravovat jmění dítěte pěstounovi nenáleží. Pěstoun nemá zpravidla k dítěti vyživovací povinnost, ledaže by dítě bylo svěřeno do pěstounské péče svých prarodičů nebo jiných příbuzných. Pak by se jednalo o vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými. Dítě svěřené do pěstounské péče má povinnost pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna (jde především o obstarávání běžných nákupů, běžný úklid atd.). Má-li dítě příjem z vlastní práce či z výnosu svého majetku a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. V tomto směru má tedy stejné povinnosti, jako by žilo v domácnosti s rodiči.37
35
Srov. R 27/1975 (s. 175).
36
Viz tamtéž.
37
Srov. § 45c odst. 3 a § 31 odst. 4 ZOR. 18
4.2. Vztah mezi rodiči a dítětem Rozhodnutím soudu o pěstounské péči nezaniká rodinněprávní vztah mezi dítětem a jeho přirozenou rodinou, tj. rodiči, prarodiči, sourozenci a dalšími příbuznými. Dítě tedy může po rodičích např. dědit nebo mít nárok na sirotčí důchod v případě smrti jednoho z nich. Dítěti se ze zákona nemění ani jméno a příjmení (nebylo-li stanoveno jinak). Rodiče dítěte především nadále zůstávají zákonnými zástupci svého dítěte (jsou-li tu a mají-li obvyklý rozsah rodičovské zodpovědnosti), mají právo rozhodovat o podstatných záležitostech, které se dítěte týkají, v těchto záležitostech za dítě právně jednat a také spravovat jeho jmění. 4.2.1. Vyživovací povinnost a právo na výživné Významnou povinností, kterou rodiče dítěte svěřeného do pěstounské péče plní, je povinnost vyživovací. Jejich vyživovací povinnost k dítěti totiž nezaniká, mění se pouze způsob úhrady tohoto výživného. Je třeba zmínit, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti podle § 85 odst. 1 ZOR trvá do té doby, dokud dítě není schopno samo se živit. Tato povinnost trvá i tehdy, pokud soud rodičovskou zodpovědnost omezí, pozastaví její výkon nebo jí rodiče zbaví. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti tedy není součástí rodičovské zodpovědnosti. O výživném rozhodne soud teprve po právní moci rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče a po právní moci správního rozhodnutí o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte jako dávky pěstounské péče podle ZSSP.38 Rozsah vyživovací povinnosti stanoví soud podle obecných ustanovení o vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.39 Soud uloží rodičům povinnost poukazovat výživné na dítě orgánu, který vyplácí pěstounovi dávky pěstounské péče.40 Na tento orgán přechází ze zákona nárok dítěte do výše poskytnutého příspěvku. Jedná se o tzv. legální cessi ve smyslu § 45d odst. 1 ZOR. Pěstouni tak nemají starosti s vymáháním výživného, neboť to zabezpečuje příslušný orgán jako pohledávku státu výkonem rozhodnutí. Pokud by výživné stanovené rodičům na dítě bylo vyšší než zákonem stanovený příspěvek, rozdíl je rodič povinen poukazovat dítěti, resp. k rukám pěstouna.
38
Srov. R 22/1993.
39
Srov. § 96 odst. 1 věta první ZOR: „ Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám
dítěte, jakož i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům rodičů.“ 40
Tímto orgánem je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. 19
4.2.2. Styk dítěte s rodiči Vztah pěstouna a dítěte k původní rodině je další významnou právní otázkou, kterou je třeba se zabývat. Nejde však o problematiku zcela jednoduchou. Otázku styku dítěte svěřeného do pěstounské péče s jeho rodiči zákon výslovně nijak neupravuje. Analogicky lze použít § 27 ZOR. Rodiče se mohou stýkat s dítětem na základě dohody s pěstounem nebo styk dítěte s rodiči upraví soud. Podle § 27 odst. 3 ZOR soud rozhodne o omezení nebo zákazu styku dítěte s rodičem, vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině. Především je třeba vycházet z důrazného odlišování pěstounské péče od osvojení. Jelikož svěřením dítěte do pěstounské péče nedochází ke změně statusu a dítě mnohdy své rodiče zná, je třeba, aby mělo reálnou možnost se se svými rodiči a dalšími příbuznými stýkat, je-li to v jeho zájmu. Je-li však soudem styk s rodiči omezen nebo zakázán, z povahy věci vyplývá, že pěstoun nemá povinnost styk umožňovat. Také je třeba, aby dítě mělo skutečnou možnost získat pravdivé informace o své rodině a mohlo tak prohlubovat svůj pocit sounáležitosti se svými příbuznými. Problematickým momentem pěstounské péče však bývá často skutečnost, že u nás stále převažuje tradiční pojetí institutu pěstounské péče, které spočívá v péči dlouhodobé bez kontaktu s původní rodinou.41 Pěstouni původní rodinu dítěte nijak nerespektují a snaží se dítě kontaktu s ní, někdy i informací o ní, zcela uchránit. Takové pojetí je přesným opakem např. francouzského pojetí péče o děti, který je postavený na respektování rodičů a jejich dítěte. „Dítě bez rodičů neexistuje, dítě patří rodičům a rodiče dítěti“ říká francouzská dětská psycholožka Myriam Davidová.42 Realizátorky projektu „Příklad dobré praxe v mikroregionu Kladno“, ve kterém se snaží vytvořit metodický postup pro efektivní práci s rodinami a dětmi, se inspirují právě francouzským modelem a přináší do českého prostředí inspiraci postavenou na principu, že „každý lidský jedinec, každé dítě má právo znát své rodiče, svůj původ, musí mu být dána možnost porozumět vlastním kořenům a začlenit se do generační posloupnosti své rodiny. Respektovat dítě znamená respektovat jeho rodiče, jeho osobní a rodinnou historii. Usmíření dítěte (i imaginativní) s rodiči, je nezbytnou podmínkou spokojeného života –
41
Trubačová, K. Náhradní rodinná péče. In Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do
rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha: Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, 2006, s. 31. 42
Bechyňová, V. – Šimková-Hyblerová, I. Pouponniére znamená doslova „miminkárna“. Děti a my,
2/2006, s. 45-47. 20
ten se nemůže rozvinout, pokud člověk nenávidí ty, kteří ho přivedli na svět.“43 Avšak nemůžeme paušálně tvrdit, že vždy je nutné vztahy s původní rodinou „uchovávat, pěstovat a rozvíjet“. Zachování vazeb dítěte na původní rodinu by mnohdy bylo kontraproduktivní a pro dítě doslova zhoubné.44 Na straně druhé, z praxe jsou známy případy, kdy sociálně slabí rodiče, kteří přišli o práci a bydlení, své děti nenavštěvují, protože mimo jiné na to nemají. Je-li dítě v rámci zprostředkování pěstounské péče umístěno k pěstounům, kteří bydlí tzv. z ruky, nelze očekávat, že úmluvami garantované právo dítěte na pravidelný osobní kontakt s rodiči bude realitou.45 De lege ferenda se lze zamyslet nad otázkou, zda při zprostředkování pěstounské péče krajským úřadem, resp. MPSV má být možnost kontaktů rodičů s dětmi brána při volbě pěstouna na zřetel jako priorita či nikoli.46
5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU47 Zákonem č. 134/2006 Sb., který kromě jiného novelizoval ZOR,48 byla právní úprava pěstounství obohacena o institut „svěření do pěstounské péče osobám, které jsou podle zvláštního právního předpisu zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu.“ Touto úpravou se sledovala profesionalizace krátkodobé pěstounské péče jako alternativy k řešení situace dítěte jeho umístěním do dětského domova, tj. k péči ústavní, víceméně po britském či rakouském vzoru.49
43
Viz tamtéž.
44
Tak Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39. Náhradní výchova
dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 119. 45
Srov. např. čl. 9 Úmluvy, který zakotvuje právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů
udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. 46
Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s
úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Praha: UK, 2008. 47
Někdy označována (nikoli zákonem) jako tzv. profesionální pěstounská péče. Proti tomuto názvu se
zvedl odpor ze strany pěstounů a jejich občanských sdružení, kteří se ohradili proti slovu „profesionální“. Vyvolávalo představu, že dosavadní zkušení pěstouni jsou amatéři. Někteří odborníci (např. Sobotková) ji dokonce označují jako podpůrnou rodinnou péči, nikoli pěstounskou péči. 48
Současně byl novelizován také ZSPOD, a to vložením § 27a o pěstounské péči na přechodnou dobu.
Dlužno uvést, že ani ZOR, ani ZSPOD nevymezuje výslovně účel ani cíl takové péče. 49
Viz důvodová zpráva. 21
S ohledem na předchozí výklad je třeba zmínit, že právě tato forma náhradní rodinné péče by měla být více provázána s účastí biologické rodiny dítěte. Vychází totiž z předpokladu odborně vzdělaných pěstounů, kteří budou s pomocí sociálních pracovníků spolupracovat s biologickou rodinou a budou se snažit navrátit dítě do původní rodiny. Pěstounská péče na přechodnou dobu je ve smyslu ust. § 45a odst. 2 ZOR určena v první řadě dětem, které nemohou ze závažných důvodů dočasně zůstat v péči svých rodičů (např. dětem náhle hospitalizovaných rodičů), avšak existuje předpoklad jejich opětovného návratu do původní rodiny. Dále může být do přechodné pěstounské péče svěřeno dítě do doby udělení souhlasu rodiče k jeho osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům nebo do doby rozhodnutí soudu o splnění podmínek nezájmu o dítě ze strany rodičů.50 V těchto případech je tato péče jakýmsi předvojem dlouhodobějšího svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte. Soud může dítě svěřit do přechodné pěstounské péče pouze na návrh orgánu sociálněprávní ochrany dětí, a to předběžným opatřením podle ust. § 76a OSŘ, přičemž nejméně jednou za tři měsíce je soud povinen přezkoumat, zda i nadále trvají důvody pro svěření dítěte do této péče. Je povinen zajišťovat tomu odpovídající důkazy, zejména zprávy orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li důvody, pro které bylo dítě do přechodné péče svěřeno. Do přechodné pěstounské péče mohou dítě přijmout pouze pěstouni, kteří jsou pro tyto účely zařazeni ve zvláštní evidenci vedené krajskými úřady. Do evidence se zařazují pěstouni, kteří mají na základě odborného posouzení předpoklady pro výkon přechodné pěstounské péče zejména z hlediska její krátkodobosti a schopnosti péče o dítě krátce po jeho narození. Před zařazením do evidence musí tito pěstouni absolvovat rovněž speciální přípravu k přijetí dítěte do přechodné péče.51 Pěstounskou péči na přechodnou dobu lze také realizovat v rámci zařízení pro výkon pěstounské péče. Krajské úřady by si v těchto případech při odborném posuzování žadatelů měly vyžádat stanovisko zřizovatele zařízení, které by mělo být zohledněno při rozhodnutí o zařazení do evidence pěstounů. Finanční zajištění pěstouna vykonávajícího přechodnou pěstounskou péči v zařízení by se však realizovalo mimo rámec výkonu
50
Srov. § 68 a § 68a ZOR.
51
Srov. § 27a ZSPOD. 22
pěstounské péče v zařízení, tzn. že pěstoun by pobíral dávky státní sociální podpory a nikoliv odměnu od zřizovatele zařízení ve smyslu § 46 ZSPOD.52 Vhodnost a praktickou životnost takovéto úpravy v našem prostředí ukáže až delší čas, protože v současné podobě, jak je prezentována, není realizovatelná. Řada otázek totiž není jasná: Jaká budou kritéria pro rozhodnutí, které děti jsou vhodné do přechodné péče? Podle jakých kritérií bude probíhat výběr osob, které budou péči na přechodnou dobu vykonávat? Jak bude zajištěno, že u nich nepřeváží finanční motivace? Zásadním problémem pak je, že chybí celoplošně fungující programy sanace biologických rodin. Sociální pracovnice na systematickou sanaci rodiny nemají čas a – jak samy uvádějí – nejsou dostatečně odborně připraveny. Co se tedy v době umístění dítěte do přechodné péče bude dít s biologickou rodinou? Není vypracována ani jednotná metodika na posouzení funkčnosti biologické rodiny dítěte, na jejímž základě by byl program sanace vypracován.53 Je však třeba poznamenat, že s tím vyvstává i mnoho jiných problémů. Důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že se u přechodného pěstouna neočekává, že „naváže s dítětem emocionální jakoby rodičovské vazby“. Tím samozřejmě není řečeno, že by se měl k dítěti chovat jakkoli necitlivě. Jde-li o pěstouna, ten by měl být zejména srozuměn s tím, že se z jeho strany očekává pomoc dítěti po přechodnou dobu. Osobně si však myslím, že pro pěstouny bude těžké dát dítěti potřebnou lásku, ale zároveň se na něj citově neupínat. Nicméně zůstává zde problém především u malých dětí, které se velmi rychle dokáží emocionálně navázat na jinou osobu. Přerušení citové vazby k novému pečovateli by pak mohlo dítěti způsobit značné trauma, a to zejména v případě, že ve vlastní rodině nemělo psychické potřeby naplněny. Zastánci profesionální pěstounské péče to vidí jinak: „…je zásadně nutné podněcovat a podporovat vznik citového pouta mezi dítětem a současným pěstounem. A to i v případě, že dítě je zcela evidentně umístěno do vaší rodiny jen na krátkou dobu…“, a traumata neřeší, když dále uvádějí: „dítě, které již má zkušenost s jedním zdravým citovým připoutáním k určité osobě, dokáže snáze převést toto citové pouto na někoho jiného a celkově se mu bude lépe dařit formovat další citové vazby“.54 52
Novotná, V. – Burdová, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 3. vyd. Praha: Linde,
2007, s. 128. 53
Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí
– možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 114. 54
Vrtbovská, P. – Formánek, O. Jsem náhradní táta, jsem náhradní máma aneb průvodce pro pěstouny a
osvojitele. Praha: Natama, 2006, s. 14. 23
Lze se domnívat, že do péče na přechodnou dobu by měly být svěřovány děti, jejichž rodina je v zásadě funkční, ale momentálně v krizi. Je možné, že bude využita například v situaci, kdy osamělá matka je hospitalizovaná a o dítě se nemá kdo starat. Dítě bude vědět, že se k matce vrátí, a nebude se citově vázat na nové pečovatele. Tato péče je určitě potřebná i pro děti, kde rodiče navzájem bojují o své dítě. Dítě by mělo být na neutrální půdě, maximálně však šest měsíců, než se rodiče domluví za pomoci odborníků, kterému rodiči se svěří do péče. Pokud ne, tak se umístí do klasické pěstounské péče. Zde by napomohl institut „ochránce práv dítěte“, který by dokázal přinutit i soudy k rychlejším řízením. Tyto ochránce práv dítěte by platila kancelář veřejného ochránce práv v Brně z rozpočtu ministerstva spravedlnosti.55
6. KOLEKTIVNÍ (SKUPINOVÁ) PĚSTOUNSKÁ PÉČE Zvláštním případem pěstounské péče je její výkon ve „zvláštních zařízeních“. Právní úprava pěstounské péče v těchto zařízeních je obsažena v §§ 44 až 47 ZSPOD. Zde se stanoví, že pěstounská péče může být vykonávána v zařízení pro výkon pěstounské péče, jehož zřizovatelem mohou být obce a kraje v samostatné působnosti dle § 39 odst. 1 písm. e) ZSPOD nebo nestátní subjekty jako tzv. pověřené osoby (typicky Sdružení přátel SOS dětských vesniček) dle § 48 odst. 2 písm. c) ZSPOD.56 I v případě umístění dětí do zařízení pro výkon pěstounské péče však platí, že soud rozhoduje o každém pěstounovi a dítěti individuálně, tj. za splnění všech předpokladů stanovených zákonem o rodině. Zákon totiž nestanoví žádnou odchylnou úpravu, jde-li o podmínky vzniku kolektivní pěstounské péče, stejně tomu je, jde-li o obsah právního vztahu pěstounství, jakož i o jeho zánik v těchto případech. Po právní stránce tedy není zásadního rozdílu mezi pěstounskou péčí v zařízeních a pěstounskou péčí individuální. Podstatným rozdílem je však skladba rodiny v těchto zařízeních, daná především větším počtem svěřených dětí (bývá jich obvykle šest). V zařízeních, majících charakter jednotlivého objektu v obci mezi ostatními obyvateli (jedná se buď o byt pro rodinu s více dětmi, častěji rodinný dům ve vlastnictví obce), působí jako pěstouni manželé a v SOS 55
Biskup, P. Náhradní výchova dětí – některé praktické problémy v zařízeních resortu zdravotnictví. In
Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 18. 56
Zařízení se zpravidla zřizuje v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt
pro rodinu s více dětmi. Zajistí-li zřizovatel pro zařízení byt v bytovém objektu, nestává se pěstoun nájemcem bytu. Za stejných podmínek jako v zařízeních může být tato péče vykonávána v bytě pěstouna. 24
dětských vesničkách vykonává funkci vychovatelky pouze žena – pěstounka, zpravidla za pomoci ještě další „tety“. V zařízeních pro výkon pěstounské péče vykonávají pěstouni péči o děti jako svoji výhradní činnost, přičemž nemají ve vztahu k zřizovateli pracovněprávní vztah, ale jde o zvláštní vztah založený písemnou dohodou, jejíž obligatorní obsah je vymezen v zákoně. V dohodě mezi zřizovatelem a pěstounem o výkonu pěstounské péče v zařízení musí být povinně stanoven výčet nákladů na domácnost a způsob úhrady jejich poměrné části zřizovatelem; nejnižší a nejvyšší počet dětí v zařízení, přičemž celkový počet dětí v zařízení nesmí překročit šest dětí, včetně vlastních dětí pěstouna (výjimka z tohoto počtu platí pouze pro případy svěření sourozenecké skupiny do péče pěstouna v zařízení); rozsah náhrady jízdních výdajů pěstounovi a jemu svěřeným dětem; a též důvody pro vypovězení dohody zřizovatelem. Důvody zákonem stanovenými jsou vždy nedodržení dohodnutého počtu dětí v zařízení a zrušení pěstounské péče soudem u všech svěřených dětí. Pěstoun naopak může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo i bez důvodu. Účinnost dohody nastává nejdříve dnem, kdy pěstoun přijme do své péče první dítě na základě rozhodnutí soudu o jeho svěření do pěstounské péče, ledaže by měl svěřené dítě na základě tohoto rozhodnutí již před uzavřením dohody, pak účinnost dohody nastává dnem uvedeným v dohodě. Výkon pěstounské péče v zařízení zaniká na základě písemné dohody smluvních stran nebo písemnou výpovědí dohody jednou ze smluvních stran. Není-li ve výpovědi uvedena lhůta, kdy má výkon pěstounské péče zaniknout, činí tato lhůta 3 měsíce. Lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Zákon stanoví povinnosti pěstouna v těchto zařízeních, jakož i povinnosti zřizovatele. Pěstoun je povinen používat příjmy svěřených dětí výlučně pro jejich potřeby a k úhradě jedné desetiny poměrné části nákladů na domácnost za tyto děti (zbytek, tedy devět desetin, hradí zřizovatel). Pěstoun je dále rovněž povinen hradit vymezené náklady na domácnost, s výjimkou části nákladů, které hradí zřizovatel (ten, kromě toho, hradí i náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení). Pěstoun má povinnost umožnit zřizovateli dohlížet na dodržování podmínek pro výkon pěstounské péče v zařízení. Nově je pěstounovi uložena povinnost doplňovat si průběžně odborné znalosti a dovednosti vztahující se k péči o dítě a jeho výchově.57 Zřizovatel je povinen poskytovat pěstounovi
57
Zřizovatel má povinnost poskytovat pěstounovi součinnost. K tomu mohou také posloužit konzultace,
které má za povinnost zabezpečit krajský úřad alespoň jednou ročně podle § 11 odst. 4 ZSPOD. 25
stanovenou odměnu a náhradu jízdních výdajů. Dále poskytuje pěstounovi na jeho žádost trvalou nebo dočasnou výpomoc, má-li v péči čtyři a více dětí anebo je-li alespoň jedno ze svěřených dětí tak zdravotně postižené, že vyžaduje mimořádnou péči. Zřizovatel má také povinnost umožnit v zařízení pobyt manželovi a dítěti pěstouna, avšak může na žádost pěstouna umožnit pobyt i jiným osobám, není-li to v rozporu se zájmem svěřených dětí. Jak již bylo uvedeno výše, není vztah pěstouna ke zřizovateli zařízení vztahem pracovněprávním. Z toho důvodu zákon zvláště upravuje odpovědnost pěstouna za škodu způsobenou zřizovateli a odpovědnost zřizovatele za škodu vzniklou pěstounovi při výkonu pěstounské péče tak, že na vztah mezi zřizovatelem a pěstounem přejímá ustanovení o náhradě škody ze zákoníku práce, s výjimkou ustanovení o odpovědnosti za škodu na odložených věcech. Zvláštním způsobem je rovněž upravena odměna pěstouna za výkon pěstounské péče v zařízení (viz dále).
7. HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE 7.1. Obecně Pěstounská péče je finančně podporována státem. V rámci státní sociální podpory se poskytují zvláštní dávky pěstounské péče podle ust. § 36 a násl. ZSSP. Dávky pěstounské péče jsou určeny ke krytí nákladů svěřených dětí, na odměnu pěstouna a další náklady spojené s touto péčí. S výjimkou sociálního příplatku může pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče vzniknout nárok i na další dávky státní sociální podpory, např. na přídavek na dítě, rodičovský příspěvek apod. Dávky pěstounské péče můžeme rozlišovat na opakující se dávky, které se vyplácejí při splnění stanovených podmínek v měsíčních splátkách, a na dávky jednorázové. 58 Mezi opakující se dávky patří příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna. Jednorázové dávky jsou příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
58
Dávky pěstounské péče patří spolu s rodičovským přípěvkem, porodným a pohřebným mezi dávky
státní sociální podpory, které nezávisí na výši příjmu rodiny (tzv. dávky netestované). Ostatní dávky státní sociální podpory, tj. přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení se poskytují v závislosti na výši příjmu rodiny (tzv. dávky testované). 26
Při společné pěstounské péči manželů náleží dávky pěstounské péče pouze jednomu z manželů. Manželé určí dohodou, který z nich bude příjemcem těchto dávek. Pokud se nedohodnou, určí úřad práce, který o dávkách pěstounské péče rozhoduje, kterému z manželů tyto dávky přizná. Všechny výše uvedené dávky pěstounské péče přiznává zákon i poručníkovi, který o dítě osobně pečuje. Náleží rovněž osobě, která má zájem stát se poručníkem a v době řízení o poručenství má již dítě ve své péči.59 Bylo-li dítě svěřeno do předpěstounské péče, náleží všechny tyto dávky dítěti a fyzické osobě, popř. manželům ode dne uvedeného v rozhodnutí o tomto svěření po dobu trvání takové péče. Konečně je třeba zmínit, že na žádost oprávněných osob o dávkách rozhoduje úřad práce příslušný podle místa trvalého pobytu oprávněné osoby, který rovněž dávky vyplácí. Nárok na výplatu opakujících se dávek zaniká uplynutím tří měsíců ode dne, od kterého dávka náleží. U dávek jednorázových je promlčecí lhůta jeden rok. 7.2. Jednotlivé dávky pěstounské péče 7.2.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Pěstoun je v prvé řadě povinen zabezpečovat dítěti výživu, a to z prostředků, které dostává formou příspěvku na úhradu potřeb dítěte. Nárok na tuto dávku má dítě svěřené do pěstounské péče, a to do dosažení zletilosti dítěte. Po dovršení 18ti let se příspěvek může poskytovat dále, nejdéle však do 26 let, pokud dítě žije ve společné domácnosti s bývalým pěstounem a s ohledem na svůj zdravotní stav není schopno si vydělávat, případně studuje. Výše přípěvku pro zaopatřené nezletilé dítě60 se stanoví jako součin částky životního minima dítěte61 a koeficientu 1,40; jde-li o nezaopatřené dítě, 62 činí výše koeficientu 2,30. V případě zdravotně postiženého dítěte se koeficient, kterým se násobí životní minimum 59
Ačkoli se právní postavení poručníka podstatně odlišuje od právního postavení pěstouna, v případě, že
poručník o dítě osobně pečuje, je v tomto směru faktická činnost, spočívající v komplexu osobní péče o dítě, u obou stejná. Proto je správné přiznat v tomto případě poručníkovi stejné dávky jako pěstounovi. 60
Tj. dítě, které je ve věku od 15 do 18 let výdělečně činné a nepřipravuje se na budoucí povolání.
61
Životní minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
62
Za nezaopatřené dítě považuje § 11 ZSSP dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle
však do 26 let, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc či úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. 27
dítěte, zvyšuje úměrně stupni postižení a činí 2,35 u dlouhodobě nemocného dítěte, 2,90 u dlouhodobě zdravotně postiženého dítěte a 3,10 u dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte. Výše tohoto příspěvku v Kč měsíčně (k 1. 1. 2009) je uvedena v tabulce č. 1. Tento příspěvek nenáleží za dobu, po kterou je dítě v plném přímém zaopatření ústavu pro péči o děti a mládež nebo v péči jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Jestliže má dítě nárok na důchod z důchodového pojištění (zpravidla sirotčí důchod), náleží příspěvek, pouze je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a částkou důchodu. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se vyplácí v měsíčních lhůtách, do zletilosti dítěte k rukám pěstouna, potom přímo dítěti. Tabulka č. 1 Nezaopatřené dítě ve věku
do 6 let Od 6 let do 15 let Od 15 let do 26 let
zdravé dítě
dlouhodobě nemocné koeficient 2,35 3 760 4 606
dlouhodobě zdravotně postižené koeficient 2,90 4 640 5 684
dlouhodobě těžce zdravotně postižené koeficient 3,10 4 960 6 076
koeficient 2,30 3 680 4 508 5 175
5 288
6 525
6 975
Zdroj: MPSV – www.portal.mpsv.cz/ssp/obcane/pestounska_pece
7.2.2. Odměna pěstouna Další významnou dávkou poskytovanou podle ZSSP je odměna pěstounovi, která je určitým způsobem společenské uznání osobě pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Nemusí se však vždy jednat o osobní péči, odměna pěstounovi náleží i v případě, kdy je dítě odňato z péče např. z důvodu předběžného opatření soudu podle § 76a OSŘ. Nárok na odměnu má pěstoun do zletilosti dítěte a poté po dobu, po kterou má dítě svěřené do pěstounské péče nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Nárok má pěstoun i tehdy, pokud dítěti nenáleží uvedený příspěvek jen proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než příspěvek. Při společné pěstounské péči manželů náleží odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Je třeba též zmínit, že v zákoně již není diskriminační ustanovení, které umožňovalo přiznat odměnu za výkon pěstounské péče prarodičům jen v odůvodněných případech péče o dítě těžce zdravotně postižené apod. ZSSP až do novely č. 242/1997 Sb. stanovil,
28
že „odměna pěstouna nenáleží, je-li pěstounem prarodič dítěte“. Lze tedy vyvodit, že pokud je pěstounem prarodič, odměna mu de lege lata náleží vždy.63 Výše odměny pěstouna je rovna částce životního minima jednotlivce za každé svěřené dítě, pro rok 2009 tedy 3 126,- Kč měsíčně za jedno dítě. Odměna pěstouna ale může výrazně vzrůst v případě, že se stará buď alespoň o jedno dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), nebo alespoň o tři děti současně. Pěstoun zároveň nesmí být po celý kalendářní měsíc výdělečně činný. V takovém případě odměna pěstouna činí 5,5násobek částky životního minima jednotlivce a zvyšuje se o 0,5násobek této částky za každé další svěřené dítě, případně o 0,75násobek, jde-li o další dítě se stupněm závislosti II. až IV. Odměna pěstouna ve zvláštních případech se pro účely zdravotního pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti posuzuje jako plat. Tato odměna náleží i po dobu dočasné pracovní neschopnosti pěstouna, nejdéle však po dobu jednoho měsíce jejího trvání. Výše měsíční odměny pěstouna (k 1. 1. 2009) je uvedena v tabulce č. 2. Nárok na dávku může být uplatněn tři měsíce zpětně od měsíce, za který náleží. Přiznáním příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu zaniká nárok na poskytování odměny pěstouna. Tabulka č. 2 Počet dětí v pěstounské péči 1 2 3 4 1 závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV.
Výše odměny pěstouna v Kč měsíčně 3 126 6 252 17 193 18 756 17193
Zdroj: MPSV – www.portal.mpsv.cz/ssp/obcane/pestounska_pece
Vykonává-li pěstoun pěstounskou péči v zařízení pro výkon pěstounské péče, náleží mu též odměna pěstouna, nikoliv však dle ZSSP, ale dle § 46 ZSPOD, a tato odměna se pro účely zvláštních právních předpisů (např. zákona o daních z příjmů, zákona o důchodovém pojištění) posuzuje jako plat.
63
Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s
úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Kolokvium I. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Praha: UK, 2008, s. 84. 29
Odměna se poskytuje při péči o jedno až tři děti ve výši 5,5násobku částky životního minima jednotlivce. Za každé další dítě se odměna zvyšuje o 0,5násobek uvedené částky a při péči o zdravotně postižené dítě nebo dítě, které vyžaduje mimořádnou individuální péči, se odměna zvyšuje o 0,26 násobek této částky na každé dítě. Výše odměny po odpočtu daně z příjmů, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nesmí činit méně než částka, na kterou by měl pěstoun nárok dle ZSSP. Příklady výše měsíční odměny pěstouna v zařízení (k 1. 1. 2009) jsou uvedeny v tabulce č. 3. Pokud vykonávají pěstounskou péči v zařízení společně manželé a nedohodnou se jinak, náleží každému z nich polovina výše stanovené odměny. Odměna za výkon pěstounské péče v zařízení náleží i po dobu dočasné pracovní neschopnosti pěstouna, nejdéle však po dobu jednoho měsíce. Poté má stejně jako pěstoun, kterému náleží odměna pěstouna ve zvláštních případech dle ZSSP, nárok na nemocenské podle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců. Tato odměna se vyplácí měsíčně pozadu v termínech stanovených zřizovatelem. Zanikne-li výkon pěstounské péče v zařízení v průběhu kalendářního měsíce, náleží za tento měsíc odměna pěstouna v plné výši. Tabulka č. 3 Počet dětí v pěstounské péči 1 až 3 děti 4 děti 1 zdravotně postižené dítě 2 zdravotně postižené děti 2 děti, z toho 1 zdravotně postižené 4 děti, z toho 1 zdravotně postižené
Výše odměny pěstouna v Kč měsíčně 17 193 18 756 18 006 18 819 18 006 19 569
Zdroj: Novotná, V. – Burdová, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 3. vyd. Praha: Linde, 2007, s. 220.
7.2.3. Příspěvek při převzetí dítěte Při převzetí dítěte do pěstounské péče má pěstoun nárok na jednorázovou dávku, která slouží k pořízení nejen ošacení pro dítě, ale například i knih, kola, hraček, tj. věcí, které dítě nikdy samo nevlastnilo, např. proto, že doposud žilo v ústavu. Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče, nebo osoba, které bylo dítě před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče svěřeno do péče nahrazující péči rodičů. Tento příspěvek, jde-li o totéž dítě, náleží jen jednou. Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte (viz tabulka č. 4).
30
Nárok na dávku může být uplatněn do jednoho roku ode dne převzetí dítěte nebo ode dne právní moci rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče. Tabulka č. 4 Věk dítěte Příspěvek při převzetí dítěte v Kč pro rok 2009 8 000 do 6 let 9 000 6-15 let 10 000 15-26 let Zdroj: MPSV – www.portal.mpsv.cz/ssp/obcane/pestounska_pece
7.2.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Nárok na tuto dávku má pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti, včetně zletilých nezaopatřených dětí, jež zakládají pěstounovi nárok na odměnu pěstouna, pokud pěstoun zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou celkovou opravu osobního motorového vozidla. Podmínkou nároku dále je, že toto vozidlo nesmí pěstoun používat pro výdělečnou činnost. Nárok na dávku může být uplatněn do jednoho roku ode dne zakoupení vozidla nebo zaplacení opravy vozidla. Příspěvek je poskytován ve výši 70% pořizovací ceny vozidla, resp. prokázané ceny opravy vozidla, nejvýše však 100 000 Kč. Součet těchto příspěvků poskytnutých pěstounovi v období posledních deseti kalendářních let přede dnem podání žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč. Tento příspěvek může být poskytnut v bezhotovostní formě i před zakoupením vozidla. Použití příspěvku je pěstoun povinen prokázat. V případě použití příspěvku na jiné účely než k zakoupení vozidla je pěstoun povinen příspěvek vrátit. Pokud pěstoun do pěti let od poskytnutí příspěvku vozidlo prodá, daruje nebo je bude využívat k výdělečné činnosti nebo přestane vykonávat pěstounskou péči, je povinen vrátit poměrnou část příspěvku, odpovídající době z období pěti let, kdy uvedené podmínky nesplňoval. Tento příspěvek však není povinen vrátit, pokud přestal vykonávat pěstounskou péči z vážných zdravotních důvodů. Pokud má pěstoun v péči těžce zdravotně postižené dítě, může rovněž získat příspěvek na zakoupení motorového vozidla ze systému dávek sociální péče podle § 35 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., avšak příspěvky ze systému sociální péče se nezapočítávají do limitu 200 000 Kč.
Detailnější rozložení nákladů mezi jednotlivé dávky náhradní rodinné péče jsou uvedeny v tabulce č. 5 (údaje za rok 2007). 31
Tabulka č. 5 Typ dávky Příspěvek na potřeby dítěte Odměna pěstouna Odměna za převzetí dítěte Příspěvek na motorové vozidlo celkem
Celkové náklady v tis. Kč 402 114 353 413 10 153 4 880 770 560
Průměrná dávka v Kč 4 200 měsíčně 3 662 měsíčně 8 489 93 864 -
Zdroj: MPSV – www.portal.mpsv.cz/ssp/obcane/pestounska_pece
8. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE 8.1. Obecně V reálném životě dochází ke spojení dítěte s budoucím pěstounem za různých okolností. Nejpřirozenější formou je svěření dítěte do pěstounské péče jeho příbuzným. Pokud se prarodiče nebo nejbližší příbuzní fakticky neujmou osobní péče o dítě v krizi, jsou a musí to být právě příbuzní dítěte, kdo bude v prvé řadě vyhledán a kontaktován orgánem sociálně-právní ochrany (dále jen „OSPOD“) za účelem zajištění osobní péče o dítě.64 Nejde o žádné zprostředkování pěstounské péče, ale o práci s rodinou v nejširším slova smyslu.65 Velmi složitá situace však nastává tam, kde by měl vzniknout kontakt a vazba mezi dítětem a budoucím pěstounem, pokud jsou si tyto dva subjekty zatím neznámé a žádné vazby je nespojují. Za těchto okolností je významná úloha státu a případně jím pověřených nestátních subjektů při vyhledávání vhodných dětí a žadatelů tak, aby zprostředkování pěstounské péče bylo pro další vývoj dítěte účelné a perspektivní. V okamžiku, kdy dospělá osoba začne hledat dítě, vstupuje do procesu stát, jehož úlohou je především poskytování odborné pomoci, a to jak dětem vhodným do pěstounské péče, tak i žadatelům, kteří mají o zprostředkování pěstounské péče zájem. Stát poskytuje v takových případech speciální nevýdělečnou sociální pomoc. Nejde však o charitativní činnost státu, která řeší okamžitou situaci žadatelů a dětí, ale o specifickou formu sociální pomoci, která zohledňuje dlouhodobé souvislosti v oblasti psychiky, sociálních vazeb a v oblasti práva dětí a žadatelů o pěstounskou péči, tedy pouhé odstranění citové deprivace v dětství nemůže být jediným odůvodněním zprostředkování pěstounské péče.66 64
Srov. § 15 odst. 1 ZSPOD, expessis verbis „…zajištění péče příbuzným“.
65
Srov. § 1 odst.1 písm.c) ZSPOD: „působení OSPOD směřující k obnovení narušených funkcí rodiny“.
66
Průšová, L. Zprostředkování náhradní rodinné péče. In Náhradní rodinná péče, III/2002. Praha:
Středisko náhradní rodinné péče, 2002, s. 10-11. 32
Za zásadní ideu zprostředkování náhradní rodinné péče – včetně pěstounství – je považován zájem a blaho konkrétního dítěte. Jak již bylo řečeno výše, zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už realizované veřejnými či soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.67 Zprostředkování pěstounské péče se řídí § 19a a násl. ZSPOD a zákonem o rodině. Předním úkolem zákona o sociálně právní ochraně dětí je obnovení narušených funkcí rodiny (sanace rodiny) tak, aby zájmy dítěte byly plně uspokojovány v jeho rodině, i když mnohdy za přispění sociální sféry, nevládních organizací apod. Pracovník OSPOD by měl být klíčovou osobou v celém procesu zprostředkování pěstounské péče, v jednotlivých fázích by se měl zaměřovat na její zdárný průběh a být jednotný v přístupech směřujících k naplňování nejlepšího zájmu dítěte. 8.2. Fáze zprostředkování pěstounské péče Zprostředkování pěstounské péče spočívá v prvé řadě ve vyhledávání dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče68 a nalezení vhodných pěstounů69 pro tyto děti. Nezbytnou součástí zprostředkování je i odborná příprava budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny. Zprostředkování pěstounské péče dále spočívá ve výběru vhodných pěstounů pro konkrétní dítě a v zajištění osobního seznámení se dítěte s pěstounem. Toto oprávnění je v kompetenci pouze krajských úřadů (v Praze Magistrát hlavního města Prahy) a MPSV proto, že tyto orgány sociálně-právní ochrany70 mají k dispozici veškeré poznatky o žadatelích o pěstounskou péči a o dětech vhodných do pěstounské péče. Proto také zákon výslovně zakazuje zprostředkovávat pěstounskou péči jiným právnickým nebo fyzickým osobám, a to ani v případech, že jde o tzv. pověřené osoby.71 Nestátní subjekty sice mají
67
ÚS 695/2000; čl. 3 Úmluvy.
68
Jde-li o vyhledávání vhodných dětí v České republice, týká se to jen dětí uvedených v § 2 odst. 2
ZSPOD, tj. dětí, které mají na území České republiky trvalý pobyt nebo se jedná o pobyt v určitém rozsahu nebo o jiný druh pobytu na území České republiky, o němž to citované ustanovení stanoví. 69
Jde-li o žadatele o svěření dítěte do pěstounské péče v České republice, zprostředkovává se pěstounská
péče jen občanům České republiky, kteří mají na jejím území trvalý pobyt, nebo cizinci, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt, nebo jde-li o cizince, který je podle zvláštního právního předpisu, upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, hlášen k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 365 dnů (§ 20 odst. 1 ZSPOD). 70
§ 4 odst. 1 ZSPOD. Orgány sociálně-právní ochrany jsou krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou
působností, obecní úřady, MPSV a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 71
§ 48 a násl. ZSPOD. 33
v oblasti pěstounské péče řadu oprávnění (mohou např. podávat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podněty, zajišťovat přípravu budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny, kromě vyhledávání vhodných pěstounů mohou být nově pověřeny také vyhledáváním dětí vhodných pro pěstounskou péči a k poskytování poradenské pomoci jak osobám vhodným stát se pěstouny, tak i pěstounům),72 přímé zprostředkování pěstounské péče však realizovat nemohou. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci dětí vhodných pro svěření do pěstounské péče. Ten ve spolupráci s ústavními zařízeními a obcemi vyhledává děti vhodné do pěstounské péče. Ústavní zařízení jsou pak povinna neprodleně oznamovat obecnímu úřadu děti vhodné do pěstounské péče. Spisová dokumentace dítěte musí mimo jiné73 obsahovat i údaje o sociálních poměrech dítěte, jeho rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů. Obecní úřad postoupí v kopii spisovou dokumentaci dítěte na příslušný krajský úřad, který si může doplnit dokumentaci o další potřebné informace, které jsou důležité pro zprostředkování pěstounské péče. Krajský úřad provádí vlastní zprostředkování pěstounské péče a pro tyto účely vede evidenci dětí, která kromě kopie spisové dokumentace obsahuje odborné posouzení dítěte (jak z hlediska zdravotního, tak z hlediska specifických potřeb dítěte a vhodnosti svěření dítěte do pěstounské péče), je-li ho třeba s ohledem na věk dítěte, stanovisko lékaře nebo jiné vážné skutečnosti, a dále pak vyjádření dítěte zajištěné tímto úřadem. Krajský úřad se nejprve snaží pro dítě zařazené v jeho evidenci vyhledat vhodné pěstouny ve své evidenci žadatelů nebo v evidenci žadatelů MPSV a teprve pokud se mu to nepodaří do tří měsíců od zařazení dítěte do evidence, postoupí spis dítěte ke zprostředkování MPSV. I poté však může krajský úřad dávat MPSV podněty ke zprostředkování pěstounské péče ve vztahu k dětem, které již byly postoupeny do evidence MPSV. Jelikož pěstounská péče je realizována mezi dvěma subjekty – dítětem a žadatelem, je nutné, aby byly touto péčí uspokojeny potřeby nejen dítěte, ale i samotného žadatele. Tedy žadatel musí o zprostředkování pěstounské péče požádat na příslušném obecním úřadě obce s rozšířenou působností.74 Zde je třeba poznamenat, že ne vždy je svěření dítěte do pěstounské péče výsledkem zprostředkování podle zákona. Fyzická osoba má
72
Srov. zákon č. 134/2006 Sb.
73
Tj. osobní údaje, doklad o státním občanství nebo pobytu, rozhodnutí o výchově (bylo-li vydáno) a
zpráva o zdravotním stavu a vývoji dítěte. 74
Příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu žadatele. 34
nadále možnost obrátit se přímo na soud s návrhem na svěření konkrétního dítěte do pěstounské péče. Zprostředkování pěstounské péče prostřednictvím žádosti podané obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je tak jen jednou z možností, jak realizovat pěstounskou péči; toto zprostředkování je výkonem přenesené působnosti. Žádost sama a její podklady slouží k formálnímu posouzení požadavků kladených na potencionální dítě žadatelem a zároveň i k posouzení ekonomického, zdravotního a sociálního potenciálu žadatele. Základními informacemi pro další proces zprostředkování jsou představy o dítěti, které je ochoten žadatel do rodiny přijmout. Mezi žadateli o pěstounskou péči totiž v současné době najdeme i bezdětné manžele, kteří původně chtěli dítě do osvojení. Žadatelé o osvojení však mají svá specifická, pochopitelná očekávání („dítě pro nás“), proto by neměli jen kvůli rychlosti přijetí dítěte změnit své rozhodnutí a žádat o pěstounskou péči. Typická motivace pěstounů je „my pro dítě“. Tato altruistická motivace je na místě, protože do pěstounské péče jsou v mnoha případech svěřovány děti, které by pro své zdravotní, mentální, ale i sociální handicapy nemohly být umístěny v osvojení. Pro žadatele s adoptivní motivací je velmi obtížné svá očekávání změnit a snížit nároky, když do pěstounské péče sice přijmou dítě dříve, ale to neodpovídá jejich původní představě.75 Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou žádosti o pěstounskou péči, spisovou dokumentaci žadatelů se zákonnými náležitostmi,76 jež postoupí příslušnému krajskému úřadu, který provede psychologické vyšetření žadatelů, zajistí kontrolu zdravotního stavu žadatelů posuzujícím lékařem, zařadí žadatele do přípravy fyzických osob na převzetí dítěte a po jejím ukončení posléze provede odborné posouzení, v jehož rámci se dále posuzuje také bezúhonnost žadatele a členů jeho rodiny, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině. Zkoumá se i případné nachystání dětí žadatele, popř. jiných osob žijících v domácnosti, přijmout do rodiny dalšího člena, aby se předešlo vytvoření nepříjemného, či dokonce nepřátelského prostředí pro dítě.
75
Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí
– možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 114. 76
§ 21 odst. 5 písm. a) až j) ZSPOD. Spisová dokumentace o žadateli obsahuje žádost s osobními údaji,
doklad o státním občanství či pobytu, opis z evidence Rejstříku trestů, zprávu o zdravotním stavu, údaje o ekonomických a sociálních poměrech, písemný souhlas s tím, aby orgán sociálně-právní ochrany mohl zjišťovat další údaje a případné změny, písemný souhlas s účastí na přípravě k přijetí dítěte do rodiny, stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností k žádosti o zprostředkování pěstounské péče. 35
Pro žadatele je velmi důležité psychologické posouzení, kdy s přihlédnutím k již shromážděným podkladům psycholog krajského úřadu či MPSV provede psychologické vyšetření, jehož závěrem je konstatování, zda osobnostní předpoklady žadatele odpovídají nárokům, kladeným na pěstouny obecně. Na tomto místě je třeba upozornit na často se vyskytující mylnou představu žadatelů o pěstounskou péči, že tato forma je z pohledu požadavků, kladených na žadatele, méně náročná. Je tomu právě naopak především s ohledem na již zmíněné handicapy dětí, ale především na existující práva biologických rodičů dítě kontaktovat a zasahovat do jeho výchovy. Příprava budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny nyní předchází rozhodnutí krajského úřadu o zařazení žadatele do evidence žadatelů a vyhodnocení přípravy je součástí procesu odborného posouzení žadatelů.77 Příprava je povinná, může však být ve výjimečných případech prominuta. Jedná se především o takové případy, kdy žadatel již v předchozím období přípravu v souvislosti s převzetím dítěte do rodiny absolvoval nebo již v minulosti prokázal, že je schopen pečovat o dítě svěřené do pěstounské péče a je velmi dobře obeznámen se všemi úskalími této péče. Během přípravy má žadatel možnost důkladně posoudit všechny možnosti pěstounské péče a sám se rozhoduje, zda je schopen takovou péči dítěti poskytnout. Po provedení odborného posouzení vydá krajský úřad ve správním řízení rozhodnutí o zařazení či nezařazení žadatelů do evidence žadatelů vhodných pro zprostředkování pěstounské péče. V rozhodnutí o zařazení do této evidence se žadatelům ukládá povinnost hlásit krajskému úřadu všechny změny, jež jsou důležité pro zprostředkování pěstounské péče (např. ztrátu zaměstnání, dlouhodobější onemocnění, rozvod či uzavření manželství, narození vlastního dítěte, změnu bydliště). Jestliže příslušný krajský úřad nezprostředkuje žadatelům pěstounskou péči do tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatelů do evidence, je povinen postoupit kopii spisové dokumentace do evidence MPSV. Dále zprostředkování provádí jak krajské úřady, tak i MPSV. Zjistí-li krajský úřad nebo MPSV, že v evidenci je zařazen žadatel vhodný pro konkrétní dítě, oznámí písemně tuto skutečnost neprodleně žadateli, kterému tím vznikne právo seznámit se s dítětem. Ten, u koho se dítě nachází, je povinen toto setkání umožnit. Žadatel pak má právo podat žádost o svěření dítěte do předpěstounské péče, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení.
77
Srov. zákon č. 134/2006 Sb. 36
Zprostředkování pěstounské péče se neprovádí, pokud návrh na svěření dítěte do pěstounské péče podala fyzická osoba dítěti příbuzná nebo fyzická osoba blízká dítěti či jeho rodině. K tomu je třeba říci, že v praxi se často vyskytují případy, kdy OSPOD dá přednost ústavní péči před péčí pěstounskou, zejména u rodinných příslušníků, kteří mají zájem a jsou schopni zajistit dítěti péči, a argumentuje tím, že pěstounská péče, většinou prarodičů, není možná, neboť úřad nezprostředkovává pěstounskou péči v případě, kdy návrh na svěření dítěte podala osoba blízká nebo příbuzná. Obecní úřad obce s rozšířenou působností však může rozhodnout o svěření dítěte do péče zájemců o pěstounskou péči i bez oznámení krajského úřadu nebo MPSV o vhodnosti žadatelů, jsou-li splněny ostatní podmínky ZSPOD a ZOR. Metodický pokyn MPSV stanoví, že odmítnutí pěstounské péče prarodičů, resp. zamítavé rozhodnutí o předpěstounské péči prarodičů je porušením platné legislativy na daném úseku.78 Z uvedeného lze jen učinit závěr, že zprostředkování pěstounské péče se v případě prarodičů a členů širší rodiny nekoná, což je pochopitelné, neboť se s dítětem znají a není třeba je vyhledávat, nikoli že těmto osobám nesmí být dítě svěřeno do pěstounské péče. Problémem ovšem je, že soud často zamítne návrh prarodičů na pěstounskou péči a rozhodne o svěření dítěte do péče podle § 45 ZOR (jiná fyzická osoba), čímž nevznikne nárok na dávky pěstounské péče.79 8.3. Překážky zprostředkování pěstounské péče 8.3.1. Přerušení zprostředkování pěstounské péče Při podávání žádosti o zprostředkování pěstounské péče vychází žadatel ze svých současně existujících sociálních a ekonomických poměrů, a tato skutečnost se pak promítá do údajů, které obsahuje evidence. V průběhu doby, po kterou se pěstounská péče
78
Metodika MPSV z listopadu 2006: …Pro účely rozhodování o svěření dítěte do předpěstounské péče se
osobou blízkou dítěti nebo jeho rodině ve smyslu § 20 odst. 3 písm. b) ZSPOD rozumí zejména osoby odpovídající definici osoby blízké podle § 116 OZ… Podstatné je, že za osobu blízkou je třeba považovat osobu, která byla blízká dítěti nebo jeho rodině již před tím, než nastaly důvody pro svěření dítěte do pěstounské, respektive předpěstounské péče, tj. zpravidla v době před umístěním dítěte do ústavního zařízení nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 79
Skutečnost, že pěstounská péče je státem financována, a svěření dítěte do péče podle § 45 ZOR nikoli,
opět nemůže být důvodem pro závěr, že pěstounská péče není vhodná pro prarodiče a jiné příbuzné, protože mají k dítěti vyživovací povinnost. Jen na okraj: ne všichni (srov. § 88 a násl. ZOR), a ne vždy, záleží především na jejich možnostech, schopnostech a majetkových poměrech (srov. § 96 ZOR). 37
zprostředkovává, však může dojít k zásadním změnám poměrů žadatele, které by měly dopad i do zprostředkování pěstounské péče. Kromě toho, že vzniká žadateli povinnost krajskému úřadu takové změny oznamovat, dává zákon žadateli také možnost písemně požádat, aby po určitou dobu, kterou označí, mu nebyla zprostředkovávána pěstounská péče. Zprostředkování přerušuje vždy ten orgán, u něhož je žadatel veden v evidenci žadatelů, tj. krajský úřad nebo MPSV. Důvodů pro přerušení zprostředkování je několik. V prvé řadě tedy jde o situaci, kdy sám žadatel přerušení zprostředkování požaduje. Žadatel musí o přerušení požádat písemně a je povinen v žádosti uvést důvody a dobu tohoto přerušení. Přitom může žadatel požádat o přerušení i opakovaně, popř. může požádat o prodloužení doby přerušení, o níž původně žádal. Zákon nestanoví dobu, po kterou může toto přerušení nejdéle trvat. Dalším případem, kdy dochází k přerušení zprostředkování pěstounské péče, je skutečnost, že bylo žadateli krajským úřadem oznámeno, že v evidenci dětí je dítě, pro něž je vhodným pěstounem. V tomto případě přerušuje zprostředkování sám krajský úřad, a to ode dne odeslání oznámení. Přerušení zprostředkování trvá po dobu 30 dnů, kdy se žadatel s dítětem seznamuje a zvažuje, zda požádá o jeho svěření do předpěstounské péče, resp. trvá až do dne, kdy došlo k rozhodnutí o svěření dítěte do této péče. Zprostředkování pěstounské péče je přerušeno také vždy po dobu trvání předpěstounské péče. Posledním důvodem přerušení zprostředkování pěstounské péče je to, že krajský úřad zjistí závažné skutečnosti, které jsou překážkou zprostředkování na přechodnou dobu. Přitom se krajský úřad musí vždy při zvažování důvodů přerušení zabývat otázkou, zda jde o důvody, které mají dočasný charakter, nebo se jedná o důvody trvalejšího rázu, kde by pak přicházelo v úvahu vyřazení žadatele z evidence. V tomto případě vydává krajský úřad správní rozhodnutí o přerušení zprostředkování pěstounské péče. 8.3.2. Vyřazení dítěte či žadatele z evidence Zákon vymezuje případy, v nichž krajský úřad vyřadí dítě z evidence dětí a žadatele z evidence žadatelů. Důvody pro vyřazení z uvedených evidencí vyplývají z procesu a podmínek zprostředkování pěstounské péče, popř. na ně navazuje. Pokud jde o dítě, vyřadí je krajský úřad z evidence, došlo-li k rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče. Přitom je možné vyřadit dítě z evidence, pouze pokud toto rozhodnutí soudu nabylo právní moci. Druhým důvodem pro vyřazení dítěte z evidence je skutečnost, že se zjistí závažné důvody, pro které nelze pěstounskou péči dítěti zprostředkovat. V tomto případě se bude 38
zpravidla jednat o zjištění právních překážek (dítě dovrší zletilosti), ale mohou to být i věcné důvody, spočívající např. ve zdravotním stavu dítěte. Dítě vyřadí krajský úřad z evidence také v případě, pokud po dobu tří měsíců od zařazení dítěte do evidence dětí nezprostředkoval pěstounskou péči a zaslal kopii údajů z této evidence ministerstvu. Jde-li o žadatele, uvádí zákon pět důvodů pro vyřazení žadatele z evidence. Přitom tyto důvody jsou v podstatě shodné s důvody, pro které se vyřazuje dítě z evidence dětí. Prvním z těchto důvodů je skutečnost, že pravomocným rozhodnutím soudu bylo dítě svěřeno do pěstounské péče a žadatel nežádá o svěření dalšího dítěte do této péče. Žadatele vyřadí krajský úřad z evidence také tehdy, pokud zjistí, že existují závažné důvody, pro které nelze žadateli pěstounskou péči zprostředkovat nebo v případě, kdy žadatel závažným způsobem porušil povinnost sdělovat krajskému úřadu změnu v údajích rozhodných pro zprostředkování pěstounské péče. V obou těchto případech vydává krajský úřad o vyřazení z evidence žadatelů rozhodnutí. Dalším z důvodů je to, že žadatel o vyřazení z evidence sám požádá. Žadatel se vyřadí z evidence také v případě, kdy krajský úřad nezprostředkuje pro tohoto žadatele pěstounskou péči po dobu tří let, kdy jej vede v evidenci žadatelů, a proto má povinnost zaslat kopii údajů z této evidence týkajících se žadatele ministerstvu. Jde-li o výše uvedené případy, je krajský úřad povinen žadatele z evidence vyřadit, zákon však připouští ještě možnost, kdy lze žadatele z evidence žadatelů vyřadit. Jedná se o případy, kdy se žadatel bez vážného důvodu nezúčastnil přípravy k přijetí dítěte do rodiny, i když byl k účasti na této přípravě vyzván. MPSV vyřadí dítě nebo žadatele z evidence ze stejných důvodů. 8.4. Limity zprostředkování pěstounské péče Současný systém zprostředkování pěstounské péče je velmi selektivně nastaven ve smyslu posuzování vhodnosti dětí pro zařazení do evidence a zprostředkování pěstounské péče. Je v zájmu všech dětí, aby mohly vyrůstat v rodinném prostředí, proto by neměla být nikdy posuzována jejich vhodnost či nevhodnost. Prioritou by vždy mělo být hledání, v tomto případě vhodné náhradní rodiny, která nejlépe zajistí naplňování potřeb dětí. Tento systém způsobuje, že se proces zprostředkování tak, jak byl popsán výše, odehrává „daleko“ od dítěte a navíc na základě shromažďování velkého množství papírových zpráv. Celý proces přitom naráží na kapacitní možnosti jednotlivých úřadů, které jsou velmi omezené a které nemohou pracovat všemi směry pro zajištění co 39
největšího počtu pěstounů a zabezpečení intenzivní práce s dětmi. Pracovníky náhradní rodinné péče, jejichž agendou je právě zprostředkování, jsou např. na Magistrátu hlavního města Prahy dvě pracovnice, a situace není lepší ani v ostatních krajích. Na MPSV se o evidence starají dvě sociální pracovnice a jedna psycholožka. Systém zprostředkování neumožňuje zprostředkování v případech, kdy se lidé dozví o konkrétním dítěti a chtějí žádat přímo o něj. V tento moment jsou odkazováni, aby si podávali návrh na svěření dítěte do pěstounské péče přímo k soudu. V těchto případech OSPOD nevidí již svou roli v procesu zprostředkování a nastává tak paradoxní situace, kdy žadatelé usilují o konkrétní dítě a státní instituce se jim snaží zabránit v kontaktu s ním do té doby, než rozhodne soud. Mnohdy se pro dítě současně hledají další náhradní rodiče a není zkoumána situace žadatelů, kteří se dozvěděli o konkrétním dítěti. Systém se aktivně nezaměřuje na vyhledávání pěstounů a neexistuje ani pozitivní osvěta a citlivé informace o situaci dětí, které pěstounskou péči potřebují. Chybí jednotná metodika odborné práce zprostředkování od momentu podání žádosti až po přesná pravidla seznamování žadatelů s dítětem.80
9. KONTROLA PĚSTOUNSKÉ PÉČE V návaznosti na zprostředkování pěstounské péče je nutné zmínit i její kontrolu. Ve smyslu § 19 odst. 5 ZSPOD sleduje obecní úřad obce s rozšířenou působností vývoj dětí, které byly svěřeny do pěstounské péče. Zaměstnanci obecního úřadu jsou tedy oprávněni navštěvovat pěstounskou rodinu, ve které dítě žije, a to nejméně jednou za tři měsíce v období prvních šesti měsíců péče, a poté v souladu se zájmy dítěte podle potřeby, nejméně však jednou za šest měsíců. K tomu mají obecním úřadem vystaveno zvláštní oprávnění, ve kterém jsou uvedeny osobní údaje zaměstnance (zejména jméno a příjmení) a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec vykonávat. Pěstouni jsou na druhou stranu povinni umožnit návštěvu zaměstnance v obydlí, popř. v jiném prostředí, kde dítě žije, na vyžádání předložit potřebné doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich třeba pro výkon kontroly. Pokud pěstoun nesplní uvedené povinnosti, lze mu uložit i opakovaně pořádkovou pokutu až do výše 20 000 Kč. 80
Trubačová, K. Náhradní rodinná péče. In Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do
rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha: Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, 2006, s. 30. 40
10. ZÁNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE Na rozdíl od osvojení zaniká pěstounská péče nejpozději dosažením zletilosti dítěte. Pokud však dítě žije nadále ve společné domácnosti s pěstounem a není samo schopno se živit, přetrvávají nároky na hmotné zabezpečení. Z povahy věci vyplývá, že pěstounská péče zaniká také smrtí dítěte nebo pěstouna. Společná pěstounská péče manželů zaniká rovněž úmrtím jednoho z manželů, kdy se pozůstalý manžel stává výlučným pěstounem. Jestliže však manželství zaniklo rozvodem pěstounů, soud rozhodne o individuální pěstounské péči jedním z bývalých manželů, popř. může rozhodnout o jiné formě náhradní rodinné péče, samozřejmě není-li možné navrácení dítěte do jeho přirozené rodiny. Do rozhodnutí soudu trvá společná výchova. Dále pěstounská péče zaniká právní mocí rozhodnutí soudu. Soud může pěstounskou péči zrušit jen z důležitých důvodů, tj. zejména tehdy, pokud odpadly důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, nebo pěstounská péče neplnila svůj účel, dítě si na nové prostředí nezvyklo, opětovně utíká z domova apod. Jestliže o to pěstoun požádá, je soud povinen pěstounskou péči zrušit vždy. Je tomu tak proto, že základním smyslem pěstounské péče je zajistit dítěti výchovu jako v přirozené výchově. Pokud však pěstoun z nejrůznějších důvodů nechce dále dítě vychovávat, nemůže k tomu být nucen.
11. ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE DE LEGE FERENDA Připravovaný nový občanský zákoník81 by měl v rámci rekodifikace soukromého práva zahrnovat i úpravu rodinného práva. Tu nacházíme v části druhé návrhu občanského zákoníku. Pěstounství a svěření dítěte do péče jiné osoby než pěstouna obsahuje pak díl 3 Hlavy III (nazvané „Poručenství a jiné formy péče o dítě“) této části. Obecně lze říci, že nová právní úprava je oproti té stávající podrobnější a snaží se předejít výslovnou úpravou některým problémům současné praxe pěstounské péče (např. úpravou práva styku biologických rodičů s jejich dítětem). Na rozdíl od stávající právní úpravy nová úprava výslovně vymezuje časové trvání péče jiné osoby o dítě („...na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě“). Zásadně se předpokládá krátkodobé trvání péče. Pokud je však zřejmé, že tato péče dítěti prospívá a má proto mít dlouhodobější a nikoli pouze přechodný charakter,
81
Dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz a Eliáš, K. – Zuklínová, M. Principy a východiska
nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001. 41
rozhodne soud o svěření dítěte do péče osoby bez časového omezení. Tento institut, který zákon označuje jako pěstounství, je srovnatelný se současným pojetím pěstounské péče, která je pojímána jako subsidiární k péči vlastních rodičů. Pojmově je tedy pěstounská péče dočasná, ať už je krátkodobá, střednědobá či dlouhodobá. Vždy podle potřeb dítěte a situace v jeho přirozené rodině. Toto pojetí plně koresponduje s ustanoveními chránícími přirozenou rodinu dítěte v Listině. Naopak je třeba odhlédnout od úpravy pěstounské péče v již zrušeném zákoně č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, který pěstounskou péči pojímal spíše jako péči dlouhodobou, což je stále v povědomí široké veřejnosti. Dále se navrhuje výslovně zakotvit přednost pěstounské péče před péčí nerodinnou, zajišťovanou v ústavech či jiných zařízeních ústavního typu, do kterých je dítě svěřováno nikoli konkrétním osobám do osobní péče. Jinou osobou, které může být dítě svěřeno, se rozumí jakákoli fyzická osoba odlišná od rodiče a poručníka dítěte. Pakliže taková osoba má o dítě pečovat soustavně a dlouhodobě anebo o dítě tímto způsobem již pečuje, je zákonem označena jako pěstoun. Rovněž se počítá se společnou péčí manželů. Z povahy věci vyplývá, že se společná pěstounská péče neuvažuje v případě osob žijících v nesezdaném soužití, nebo v registrovaném partnerství. Svěření do péče jiné osoby bude plnit i úlohu současné tzv. předpěstounské péče. Nová úprava tuto péči stanoví tradičně jako fakultativní. Nicméně, jde-li o její délku, umožňuje, aby soud odlišoval jednotlivé případy a předpěstounskou péči vymezil podle potřeb dítěte a jeho rodiny. Předpěstounská péče tak může být stanovena na obvyklé tři měsíce nebo i na delší dobu. Navrhuje se výslovně stanovit, že soud je povinen dohlížet nad průběhem a úspěšností pěstounské, resp. předpěstounské péče. Může tak – i z úřední moci – měnit nebo rušit svá rozhodnutí. Nejde o bezdůvodný zásah do rodinného života pěstounů, ale o důvodnou kontrolu náhradní rodinné péče v zájmu dítěte. Je-li pěstounská zprostředkovávána státem, není nutné měnit úpravu zakotvenou ZSPOD. Předpěstounská péče je v tomto případě koncipována jako obligatorní. Jde-li o podmínky svěření dítěte do péče jiné osoby, zůstávají prakticky shodné. Pěstounem se může stát jen člověk, který skýtá záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že pěstounská péče bude dítěti ku prospěchu, a který má obvyklé bydliště na území České republiky. Pokud jde o nově zaváděný požadavek obvyklého bydliště, účelem je, aby nedocházelo ke zneužívání institutu pěstounské péče a zamezilo se její komercializaci a obchodu s dětmi. Pěstounská péče se do ciziny důvodně nezprostředkovává, neboť v důsledku rozhodnutí o pěstounské péči nedochází ke statusové změně v postavení dítěte, 42
ale jde pouze o výkon osobní péče. Jelikož rodič zůstává právně spojen se svým dítětem, předpokládá se styk s rodičem a návrat do přirozené rodiny po odpadnutí překážek, nelze připustit, aby byly mezi dítětem a rodičem hranice. Termín obvyklé bydliště je standardně užíván mezinárodními úmluvami a také nařízením 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. Zpřesněním se nová právní úprava sladí s evropskými standardy, na kterých je ochrana práv dítěte budována. Navrhuje se výslovně stanovit, že zájemce o pěstounskou péči musí se svěřením dítěte do pěstounské péče souhlasit. Je tomu tak proto, že řízení o pěstounské péči může soud zahájit i bez návrhu. Dále se zde stanoví, že pokud se dítěte, o které jeho rodiče nemohou, nedokáží či nechtějí osobně pečovat, fakticky ujme příbuzný nebo osoba dítěti blízká, musí dát soud této péči přednost před péčí osob pro dítě cizích. Soud věc posoudí s ohledem na nejlepší zájmy dítěte. To je plně v souladu s platným ZSPOD, který výslovně stanoví, že pokud se dítě ocitne bez péče přiměřené jeho věku, musí mu být zajištěna neodkladná péče, při jejímž zajištění se dá přednost zpravidla příbuznému.82 Z tohoto zákona dále vyplývá, že zprostředkování pěstounské péče se neprovádí, podala-li návrh na svěření dítěte do pěstounské péče osoba dítěti příbuzná nebo osoba blízká dítěti nebo jeho rodině.83 Aby nedocházelo jen k pasivnímu potvrzování faktického stavu po delší době, která nemusí být dítěti ku prospěchu, ukládá tento zákon všem, tedy i osobám příbuzným a blízkým oznamovací povinnost ohledně přijetí cizího dítěte do své péče.84 Nezměněn zůstává i rozsah práv a povinností pěstouna. Je především povinen o dítě osobně pečovat a chránit jej. Zastupovat dítě a rozhodovat může pouze v běžných každodenních záležitostech dítěte. Pěstoun má přitom možnost, aby se u soudu domáhal úpravy vzájemných práv a povinností, resp. rozhodnutí o podstatné věci týkající se dítěte, má-li za to, že řešení navrhované (prosazované) rodiči není ku prospěchu dítěte. Tím se předkládaná úprava zcela koncepčně liší od úpravy zakotvené v ZOR vycházející ze zákona o pěstounské péči.85 Nové ustanovení dále zdůrazňuje skutečnost, že dítě je aktivním subjektem, nikoli pasivním objektem. Dítěti je výslovně přiznáno právo
82
Srov. § 15 ZSPOD.
83
Srov. § 20 odst. 3 písm. b) ZSPOD.
84
Srov. § 10a odst. 2 ZSPOD.
85
Zákon č. 50/1973 Sb. 43
navrhnout soudu, aby rozhodl v jeho podstatné záležitosti (např. volbě povolání), popř. při zásadní změně poměrů. Nová právní úprava si všímá i práva biologických rodičů na styk se svým dítětem a práva dítěte na styk se svými rodiči. Pěstoun je vždy povinen umožnit rodiči styk s dítětem, ledaže soud stanoví jinak. Avšak pěstoun má právo domáhat se u soudu uložení zákazu styku, má-li za to, že je to v zájmu dítěte. Podá-li pěstoun soudu návrh na takové rozhodnutí, má právo styk s dítětem rodiči odepřít. Tolik k návrhu nové zákonné úpravy, jejímž cílem je zřejmě především posílení ochrany dítěte a úspěšné realizace pěstounské péče. Jak však bude vypadat její realizace v praxi? Z výsledků grantové studie MPSV vyplynulo, že většina pěstounů odmítá spolupráci s biologickými rodiči svěřených dětí. Pěstouni se domnívají, že „v rodině v průběhu určitého časového úseku, maximálně pak do 3 let od svěření dítěte do pěstounské péče, je v zájmu dětí, aby zákonným způsobem byla omezena možnost styku i rodičovských práv, pokud již v předchozím období tato práva nebyla omezena.“86 Z tohoto pohledu je tedy navrhovaná úprava pro pěstouny jistě vítaná a je tudíž možné, že odepření styku s dítětem rodiči společně s návrhem soudu na rozhodnutí v předmětné věci bude v praxi hojně využíváno. Bude pak již záležet na posouzení soudu, zda shledá, že styk s rodičem není skutečně v zájmu dítěte anebo naopak je v zájmu dítěte zachování tohoto styku. Ovšem vzhledem k tomu, že pěstoun může styk odepřít ještě před tím, než takto rozhodne soud, bude nutné spoléhat se na to, že pěstoun bude skutečně postupovat v zájmu dítěte a dokáže správně odhadnout celou situaci a nebude svého práva zneužívat. Jde totiž o to, že rozhodování soudu si vyžádá určitou dobu a v případě, že soud nakonec rozhodne ve prospěch styku rodiče s dítětem, může mezitím v důsledku přerušení vzájemného kontaktu dojít k narušení vztahu mezi rodičem a dítětem, a tento vztah pak bude muset být s menšími či většími obtížemi obnovován. Možnost selhání pěstouna by však měla být minimalizována tím, že na jeho osobu jsou při výběru kladeny určité požadavky, pokud jde o kvalitu osobnosti, a také určitou mírou jeho odbornosti, která by měla být zaručena absolvováním přípravy před přijetím dítěte do rodiny. I tak lze ovšem polemizovat o tom, zda je přípustné, aby o tak zásadní věci v životě dítěte, jako je styk s jeho vlastními rodiči, rozhodl pěstoun (byť jeho rozhodnutí musí být stvrzeno soudem – ovšem až ex post). Mělo by být zváženo, zda by nebylo na místě rozhodnutí soudu již od samého počátku zákazu styku. Je ovšem zřejmé, že měl-li by styk s rodičem dítěti škodit, je samozřejmě v zájmu dítěte, aby byl zakázán 86
Niederle, P. Jaká je optimální velikost pěstounské rodiny? Náhradní rodinná péče, 1/2000, s. 17-18. 44
co nejdříve. Soudu by mohla být stanovena povinnost rozhodnout o návrhu pěstouna týkajícím se styku rodiče s dítětem v určité časově krátké lhůtě, nabízí se možnost využít předběžného opatření. Návrh zákona blíže specifikuje rozhodování soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, a to zejména s ohledem na skutečnost, že zákon nově hovoří o časovém trvání této péče („O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.“). Soud tedy může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (např. po dobu pobytu rodiče dítěte v léčebně). To, že soud stanoví jen určitou omezenou délku trvání svěření dítěte do péče jiné osoby, by mělo zajistit, že vždy po určité době přezkoumá, zda není na místě jiné pro dítě vhodnější řešení. Především by se mohlo jednat o návrat dítěte do vlastní rodiny anebo, bude-li pravděpodobné, že tento návrat není reálný, svěření dítěte do péče bez časového omezení. Pak se bude jednat o pěstounskou péči na dobu neurčitou, s výhradou podstatné změny poměrů. Pěstounská péče tak v konečném důsledku může mít podobu péče dlouhodobější. V tomto případě by měl soud nejspíše zvažovat v prvé řadě ustanovení pěstounem dítěte osobu, která doposud o ně pečovala, a to s ohledem na žádoucí kontinuitu výchovného prostředí dítěte a s ohledem na skutečnost, že dočasné svěření dítěte do péče jiné osoby je možné pojímat také jako realizaci předpěstounské péče. Samozřejmě přitom soud musí zvážit, zda dotyčná osoba má předpoklady pro výkon pěstounství ve vztahu k danému dítěti, jestliže však její dosavadní péče o dítě nevykazovala problémy, mělo by tomu tak ve většině případů být. S ohledem na ústavně právní rámec problematiky se výslovně stanoví právo rodičů požadovat své dítě od pěstounů zpět. Přihlíží se k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ve vazbě na ochranu rodinného života zaručenou čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech.87 Bude na soudu, aby věc posoudil v souvislostech, přihlédl k situaci v přirozené rodině dítěte, snahám o nápravu problémů, které rodiče vedly k nemožnosti o dítě osobně pečovat, k zájmům, potřebám a přáním dítěte apod. Navrhované pojetí je v plném souladu se stanovisky odborníků, kteří zdůrazňují potřebu práce s přirozenou rodinou, potřebu její sanace apod. Návrh zákona také výslovně zmiňuje vyživovací povinnost rodičů k dítěti svěřenému do pěstounské péče. Rodiče musí svoji vyživovací povinnost plnit podle svých možností, schopností a majetkových poměrů a ve vazbě na odůvodněné potřeby dítěte. Soud 87
Srov. sdělení č. 209/1992 Sb., a např. rozhodnutí ve věci Kutzner v. Německo. 45
rodičům uloží povinnost poukazovat výživné na dítě orgánu, který vyplácí pěstounovi dávky pěstounské péče. Na tento orgán přechází ze zákona nárok dítěte do výše poskytnutého příspěvku na úhradu potřeb dítěte. Soud může rozhodnout o způsobu hospodaření s příspěvkem a výživným, např. stanovit, že určitá část bude určena ke spotřebě a další část bude dítěti spořena. Vždy bude záležet na potřebách dítěte, např. zvýšené požadavky na dietu, zdravotní pomůcky, školné, jazykové kurzy apod.
ZÁVĚR Jak již bylo zmíněno v úvodu, Česká republika je ze strany západoevropských zemí kritizována za údajně nadbytečný počet dětí žijících v ústavních zařízeních. Pěstounská péče v těchto zemích často nahrazuje českou ústavní výchovu. Pojetí pěstounské péče se však poměrně výrazně odlišuje od českého pojetí, kdy pěstounská péče byla, zejména v době svých počátků v sedmdesátých a osmdesátých letech chápána jako forma dlouhodobé náhradní rodinné péče. Lze konstatovat, že pěstounská péče v České republice, stejně jako ostatní formy náhradní rodinné péče, v současné době stagnuje. V rámci snah umístit co nejvíce dětí do individuální formy péče o dítě, dochází k překotnému a neodbornému předávání dětí do individuální péče, jejímž výsledkem je nárůst selhané náhradní rodinné péče. Tyto děti jsou ve svém vývoji mnohem více poškozené a znovu se vrací do ústavní výchovy. Chybí také rozpracování některých nových forem pěstounské péče, zejména pro děti, které nemohou využít stávající formy pěstounské péče, například tzv. hostitelská péče, kdy děti z dětských domovů jezdí na návštěvy (víkendy, prázdniny) do rodin. Pěstounská péče na přechodnou dobu není v současné podobě realizovatelná – chybí kvalifikovaní zájemci a nejsou stanovena kritéria pro děti, které by v takové péči mohly být umístěné. O tolik diskutované profesionální pěstounské péči v pojetí, v jakém se úspěšně prosadila v zahraničí, která však zatím v zákoně není, panuje mnoho pochybností. Osobně si myslím, že zahraniční vzory nelze přejímat mechanicky, ale je třeba přihlížet k tradicím a specifikům jak české úpravy, tak i současné praxe, takže nové formy pěstounské péče by neměly nahradit, ale jen doplňovat stávající model pěstounské péče. Jednotlivé snahy o „vylepšení“ náhradní rodinné péče mají různé motivy. Za snahami o reformu může být i dílčí cíl – zviditelnění a prosazení určitých subjektů. Ostatně, o.s. DOM již v roce 2001 aspiroval na přípravu podkladů pro rozvoj státní politiky v této oblasti. Sdružení DOM tehdy ve své zprávě poukázalo na údajnou nefunkčnost péče o 46
děti, které nemohou žít ve vlastní rodině.88 Roku 2003 vzniká o.s. Natama, které je dnes už tak daleko, že poskytuje řadu služeb, mj. i přípravné kurzy na přechodnou pěstounskou péči a dokonce i na profesionální pěstounskou péči, která sice v zákoně není, ale je to „moderní podoba pěstounství pro opravdové zájemce…“.89 Na druhou stranu, s nárůstem respektu k lidským právům doznává i české rodinné právo výrazných změn. S připravovanou rekodifikací občanského zákoníku pak lze očekávat další posun, a to především k větší míře ochrany přirozené rodiny na jedné straně, a širší ochraně práv dítěte na straně druhé. Jde-li o dilema pěstounské péče pojímané jako kvazi osvojení (viz bod 2.2.), z praxe jsou známy případy, kdy zájemci o osvojení volí vědomě institut pěstounské péče jako předstupeň osvojení, s tím, že vyčkávají, zda se pěstounská péče osvědčí či nikoli. Tento postup asi nelze označit za zneužívání institutu pěstounské péče v pravém slova smyslu. Mnohdy totiž skutečně k následnému osvojení dochází, i když naše současná úprava umožňuje rozhodnout o osvojení jen do nezletilosti dítěte. Zejména z těchto důvodů lze de lege ferenda vítat také možnost osvojení zletilé osoby.90
88
Svobodová, M., Vrtbovská, P., Bártová, D. Zpráva o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a
mládež bez rodinného zázemí v České republice. 89 90
www.natama.cz Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona
s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 79. 47
FOSTER CARE IN PRIVATE AND PUBLIC LAW
RÉSUMÉ As a topic of my my diploma thesis I chose “Foster care in private and public law” because it is current and discussed matter. Czech Republic is often subject to criticism due to many children placed under the institutional care. Newly faces the issues of children taken away from their parents due to social reasons. Recently enacted new institute called „the temporary foster care“ suffers by the lack of more sophisticated details in a legal arrangement, especially the competencies and the conveniencies for prospective temporal foster parents, so the possible applicants are not motivated at all. At present is evident, that implementation of the temporary foster care went astray, and is totally ineffective. This thesis describes and critically judges the legal regulation of foster care de lege lata and its practice in Czech Republic. The first chapter of this thesis briefly engages in the history of foster care with a focus on some significant historical landmarks. The second chapter defines a concept, purpose and function of foster care, regarding children´s rights, and informs about different types of foster care. Foster care is a state managed and state controlled form of substitute family care that guarantees sufficient material welfare of children and an adequate reimbursement for those who take care of the children. The main purpose of foster care is to provide an upbringing of the child in a family background, if he/she can´t stay in own family because his/her parents cannot or are not able to take care of him/her. There are two types of foster care – individual and group foster care. Individual foster care is provided in families, group foster care is offered in foster care institutions or SOS children villages. Next eight chapters deal with detailed description and analysis of the legal regulation of foster care de lege lata. Foster care is mostly designed for children who cannot be adopted due to health or social or legal reasons. It is often provided to older children or groups of siblings. Children can be placed under foster care of a natural person or under common foster care of a married couple; the only condition is the interest of the child. The foster parent has to give guarantees that he/she will provide proper upbringing of the child. The foster parent has the right to represent the child, and administer his/her matters only in relation to ordinary matters. Other specific acts (eg. application for passport) have to be approved by the legal representative of the child. In some cases the biological
48
parents are allowed to visit their child and have the right to decide in important matters related to the child (trips abroad, selection of schools etc.). The relation between foster parent and foster child is created on the basis of a court verdict. This relation ends when the child reaches the legal age of majority. Foster care can be also annulled by court due to a significant fact. If the child is old enough to assess the content of foster care, his/her opinion should be taken into account. Foster care is paid – there are four state subsidies: compensation for foster parents, allowance for the child´s needs, allowance upon the acceptance of the child into foster care, or possibly allowance for the purchase of a car. The eighth and ninth chapter describe the process of mediation of foster care and its control. First, foster care is usually handled by state agencies (child-welfare agencies), though the state may in some cases outsource responsibilities to a private agency. The last part of my thesis deals with the legal regulation of foster care in connection with the bill of new Civil Code whose second part will be the family law. In my opinion, incorporation of the family law in the Civil Code is significant step as to our traditions since 1811. The continuity was interrupted in 1950, when the family law was separated from the Civil Code.
Klíčová slova: rodinné právo – family law náhradní rodinná péče – substitute family care pěstounská péče – foster care
49
POUŽITÁ LITERATURA Monografie: •
Frinta, O., Melicharová, D., Králíčková, Z., Sobotková, I. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí – možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta 2008.
•
Holub, M., Nová, H., Sladká Hyklová, J. Zákon o rodině. Komentář. 8. vydání. Praha: Linde, 2007.
•
Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.
•
Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006.
•
Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek III. 4. vydání. Praha: ASPI, 2007.
•
Křístek, A., Trubačová, K., Klusová, M., Hubálek, M. In Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha: Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, 2006.
•
Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 1. vydání. Praha: Portál, 1999.
•
Matějček, Z. a kol. Osvojení a pěstounská péče. 1. vydání. Praha: Portál, 2002.
•
Motejl, O. a kol. Rodina a dítě. Stanoviska 2. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Praha: ASPI, 2007.
•
Novotná, V., Burdová, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 3. vydání. Praha: Linde, 2007.
•
Plecitý,V., Salač, J. Základy rodinného práva. Praha: Eurounion, 2001.
•
Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999.
•
Radvanová, S., Koluchová, J., Dunovský, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. Praha: SPN, 1979.
•
Veselá, R. a kol. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2003.
•
Vrtbovská, P., Formánek, O. Jsem náhradní táta, jsem náhradní máma aneb průvodce pro pěstouny a osvojitele. Praha: Natama, 2006.
•
Vrtbovská, P. Moderní péče o ohrožené a opuštěné děti. Praha: Natama, 2005.
50
Odborné časopisy: •
Bechyňová, V., Šimková-Hyblerová, I. Pouponniére znamená doslova „miminkárna“. Děti a my, 2/2006.
•
Hovorka, D. Pěstounská péče v proměnách času. Veřejná správa, 2006, č. 51-52.
•
Němeček, J. Metodické doporučení k přípravě budoucích osvojitelů a pěstounů. Náhradní rodinná péče, I/2002.
•
Průšová, L. Zprostředkování náhradní rodinné péče. Náhradní rodinná péče, III/2002.
•
Žižlavská, A. Právní aspekty péče o opuštěné děti v systému náhradní rodinné péče. In Sborník příspěvků z konference na téma Dítě v systému náhradní rodinné péče. Brno: 2008.
Internetové zdroje: •
www.portal.gov.cz
•
www.mpsv.cz, www. portal.mpsv.cz, www.noviny-mpsv.cz
•
www.adopce.com
•
www.natama.cz
•
www.poradna-prava.cz
•
www. obcanskyzakonik.justice.cz
•
www.rozumacit.cz
Právní předpisy: •
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
•
zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
•
zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
•
zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu
•
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
•
usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod
•
sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte
Judikatura: •
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26.2.2002, věc č. 46544/99 (Kutzner v. Německo). Soudní rozhledy, 2003, č. 4.
•
Nález Ústavního soudu č. 695/2000 Sb. nál. ÚS
•
R 27/1975, R 28/1975, R 32/1975, R 22/1993 51