duben 20 0 8
2
úvodní slovo Milí přátelé v Kristu,
obsah ... • přátelé v Kristu...
str.2
• rozhovor s h.šimčíkovou... str.3 • misie, misie, misie...
str.5
• obvazy pro malomocné... str.7 • okénko do farní knihovny... str.9 • farní knihovna až domů... str.9 • křížová cesta z Nového Jičína na Štramberk... str.10 • velikonoce v libhošti... str12 • jak vzniká rodinný klub hnizdo... str.12 • pozvánka na farni den... str.13 • svědectví...
str.14
• liturgické okénko...
str.14
• tříkrálová sbírka šenov... str.15 • ve zkratce z farností... str.16 • poznáváte...
str.16
• zamyšlení na závěr..
str.16
Okénko 2/2008, vychází 27.4.2008 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698 e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana tel.: 553822240 e-mail:
[email protected]. nebo
[email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.okenko.pisla.org, nebo přes www.fnj.cz. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
dnešní číslo má téma misie. V mnohých z nás stále převažuje představa, že do misií vyjíždí ve víře zkušení a vyzrálí Evropané s dlouholetou dvoutisíciletou křesťanskou tradicí mezi zaostalé a neznalé domorodce. Přečteme-li si statistiky, zjistíme, že to dávno není pravda, že většina křesťanů je mimo Evropu, že v mnoha pro nás neznámých a exotických zemích se křesťanství v duších jejich národů a praktickém způsobu života daleko více projevuje než u nás. Osobně jsem si to poprvé více uvědomil, když v roce 1985, ještě v době komunistické totality a nesvobody, k nám na Velehrad na Cyrilometodějské oslavy místo Svatého otce Jana Pavla II., kterého k nám komunisté nepustili, přijel jeho delegát kardinál - černoch. Je jistě dobře, že pomáháme chudším zemím a misionářům zde působícím. Proto také toto číslo. Ale zkusme se při pohledu na stále více se vyprazdňující kostely zamyslet nad naším posláním a jednáním – tedy misijním působením. Neselháváme jako křesťané – misionáři i my sami ve svých rodinách? Nemá ceny lamentovat nad tím, jaké to bylo krásné před x lety. Někdy mám pocit, že zatímco křesťané mnoho století měli v sobě obrovskou životní sílu a neustále při stejném obsahu základů víry přizpůsobovali formu dané době, současný svět zasazuje křesťanskou víru pouze do minulosti nejen kvůli svým předsudkům, ale také bohužel i díky našemu jednání. Vždyť mnohdy jako bychom neměli sílu oslovit tento svět a místo abychom vyzařovali Kristovo světlo, sami se dobrovolně utíkáme do svých ghet a přespříliš lpíme místo na základech víry, tak na některých formách daných již uplynulou dobou, přičemž často se bráníme obnově tradice prvotního křesťanství a více lpíme na tradicích poměrně mladých, vzniklých například před zhruba sto a dvěma sty léty… Komunisté nás v minulých dobách do uzavřených ghet vháněli násilím. Dnes je nám tam často dobře dobrovolně. Rozumíme si zde navzájem spolu, nemusíme přemýšlet nad tím, jakou formou tento dnešní svět oslovit. Přitom i tento svět cítí hlad po hodnotách, určitou prázdnotu, i tento svět cítí, že člověka Něco přesahuje. Nejobecnější definice náboženství říká, že v náboženství jde o vztah člověka k tomu, co má v něm roli Boha. Bůh je přitom pro něj nejvyšší normou a hodnotou. Dnešní člověk si však svůj výhled zakryl svými výtvory, příliš je zahleděn do věcí, které jej obklopují, a podléhá konzumnímu způsobu života, který jej sráží k zemi a připomíná řidiče auta v silné mlze, jež dovoluje výhled z auta jen na pár kroků. Takto se mu stávají bohem věci, jež Písmo nazývá modlami a bůžky. Dnes si nevyrábíme zlatá telata, ale místo nich dáváme nejrůznější bůžky jiné. Milí přátelé, umíme i my křesťané se podívat i přes mlhu spotřebních věcí okolo nás dále, hlouběji? Při výkladech latinského slova religio, tedy náboženství, se uvádí několik původpokračování úvodního slova na str.3
představujeme
Rozhovor s Hanou Šimčíkovou
N
Patricie Plašilová
ěkteří čtenáři Okénka se v minulém roce účastnili besedy s mou tetou - misionářkou Hanou Šimčíkovou. Když přemýšlím nad tím, jak nejlépe a nejrychleji Hanku představit, napadá mě toto. Je člověkem ve správném čase na správném místě, protože se nebojí odhodlaně následovat Krista a svým životem a činy o něm svědčí a následuje ho. Hana pochází z Prešovského kraje, krásného města Sabinov, který čítá 12290 obyvatel, ale na první pohled připomíná velkou moderní vesnici. V následujících řádcích se můžete přesvědčit každý z Vás co je na tom pravdy. • Před dvěma roky jsi ty a tvoje společenství Dom Júdov pořádala školu evangelizace a misií. Kdy a kam jsi poprvé vyrazila na misie? Kolik Vás bylo? Poprvé jsem byla na misiích po mé první evangelizační škole, bylo to právě k vám na Moravu. Strávili jsme dva týdny pomáháním ve farnosti v Kroměříži. Byl to velmi pěkný čas, kde Pán Bůh začal prohlubovat mou touhu sloužit v evangelizaci a misiích. • Co znamená slovo MISIE? Misie znamená plnit nějaké poslání, službu. V našem pojímání to znamená plnit poslání hlasatele evangelia – přinášení Ježíše lidem slovem i skutkem. • Ač jsi mladá, zažila jsi hodně a svět projezdila kromě Afriky a Austrálie snad celý. Kolik misií jsi zatím prožila? (Říkám zatím, neboť jejich počet stále roste, což je v dnešním světě dobře.) Na to snad ani nenalézám odpovědi. Bylo toho hodně. Určitou dobu jsme jezdili pravidelně do Lotyšska a pomáhali tam zakládat místní evangelizační společenství, (pozn.red. nyní už samostatně pracují, jezdí a účastní se misijních škol, např. před 2 lety mezinárodní školy evangelizace a misií), taktéž na Litvu, Ukrajinu, několikrát jsem pár měsíců strávila v Kazachtanu, Turkmenistanu, ale i v USA. • Vraťme se k tvému poslednímu výjezdu. Přes loňské letní měsíce, kdy my se opalovaly, navštívila jsi Turkmenistán na 3 měsíce. Nebyla jsi však sama. Kolik Vás bylo? Strávili jsme tam přesně 3 a půl měsíce a jeli jsme čtyři. Z našeho společenství se mnou jeli chlapci Jano a To-
dokončení úvodního slova
ních významů několika příbuzných slov vycházejících ze stejného kmene. Jedním je znovu číst, tedy umět hledat smysl věcí, umět jít na hloubku, nespokojit se s klouzáním po pouhém vnějším viditelném povrchu. Druhým výkladem je pak vazba mezi člověkem a skutečností, jež ho přesahuje, tedy vztah k posvátnu. To posvátno je přitom tajemstvím, které nás přesahuje, ale jehož odlesky můžeme poznat v kráse stvoření kolem nás i v pozorném naslouchání svého vlastního nitra, do kterého Boha musíme nejprve pustit. Přitom v pokoře a bez pýchy nesmíme překrýt toto posvátno svými vlastními představami, které mnohdy vydáváme za nauku víry, aniž bychom cokoliv udělali pro své hlubší křesťanské vzdělání. Teprve potom, když skutečně žijeme osobní vztah s Bohem, se stává náboženství životem s Bohem, úctou a klaněním Bohu. Zde si můžeme každý z nás položit otázku zda to dokážeme, pokud ano, pak jsme i misionáři v našem okolí, aniž bychom „utloukli“ naše bližní tlustými teologickými knihami a traktáty. Svět je nutno spíše přesvědčit (tedy misionářsky působit) vyzařováním Boží lásky působící skrze nás… jáhen Antonín Urban 3
okénko 2/2008
máš a z Ukrajiny Ilonka, která chlapcům hodně pomohla s ruštinou. • Turkmenistán je přece jen blíže rovníku než my. Kolik nejvíce a kolik nejméně stupňů vás za tu dobu postihlo? Tento rok nebyl tak teplý, takže nejvíc okolo 60 na poušti a nejméně? To opravdu nevím, snad něco nad 30 stupňů v noci. • A nemoci byly? To tedy byly. Od teplot z přehřátí, přes návštěvu zubaře, angínu až po nejčastější žaludeční a trávicí problémy, které neminuly nikoho z nás a přinesly nám nezapomenutelné zážitky. • Teď by mě zajímala stránka duchovní, konec konců kvůli ní jste tam byli, že. Ano – především jsme šli pomoci ve službě hlásání dvěma katolickým knězům, kteří tam ve dvojici pracují pro celou krajinu, ale hodně času jsme trávili s nemocnými, chudými a dětmi. • Jaké je ohlašovat evangelium v cizí zemi, odlišné kultuře a ještě ke všemu jiným jazykem než rodným? V tomto případě rusky? okénko 2/2008
4
Zajímavé, neopakovatelné, často až zábavné a přitom náročné a zodpovědné. Je zapotřebí respektovat kulturu těchto lidí, které my často nerozumíme, protože je úplně odlišná zvyky, ale i mentalitou lidí. Pokud jde o jazyk, tedy o ruštinu, ten jsme všichni zvládli, na turkmenštinu si zatím netroufám. • Bylo něco, z čeho jste měli všichni vyloženě strach? Strach ani ne, nejspíš bázeň před tím, jak moc jsou lidé hladoví po Bohu a jak málo jsme jim schopni dát – i když pro ně je to hodně, bázeň před zlými podmínkami, ve kterých žijí svoji víru každý den. • Kde všude a jak moc se vám zjevoval Bůh? Zažili jsme, jak se lidé otvírají Ježíši, Boží lásce v jejich životech, jak chtějí o Něm slyšet, protože nikdy neslyšeli, jak moc je miluje a jak moc mu na nich záleží. Když jsme o tom mluvili, snažili jsme se jim pomáhat a hlavně se s nimi modlit, viděli jsme, jak Pán Bůh velmi konkrétně odpovídá. Uzdravuje, osvobozuje a proměňuje člověka. Vidě-
li jsme fyzické uzdravení, lidi osvobozené od strachu a prokletí, odpověď na modlitbu v podobě naleznuté práce v beznadějné situaci a hlavně hluboké vnitřní uzdravení a obrácení. Mně se Bůh zjevoval především v mojí vlastní slabosti a potřebě vlastního obrácení, které na misiích prožívám stále intenzivněji. • Co říkáváš lidem, když ohlašuješ Boží slovo? Že je má Pán rád osobně, zná je a po jménu volá a ví o nich úplně všechno! To je ta první, základní a nejhezčí věc na světě! Od toho potom pokračujeme dál. • Setkala ses s mnoha lidmi, kterých se zmocňuje ďábel. Jak bys to nejjednodušeji vystihla? Jak moc je to náročné mluvit s takovým člověkem? Je to asi tak náročné, jako je náročné milovat druhého člověka. Dobré je to, že Bůh nás miluje nenáročně a bez podmínek, Ježíš toužil po tom, abychom byly svobodní. Náročným je nechat přes nás tuto jeho lásku působit – i na to nám však dává svoji milost a tu prožíváme ve skutečném zájmu a soucitu s takovýmto člověkem, v trpělivosti a očekávání na Boží moc. • Hani, děkuji Ti za Tvá krásná slova a přeji Ti za nás všechny, aby Tě Kristova láska a přítomnost provázela všude, kam si Tě Bůh pošle. Vůbec se nebojím říct, že Tě opravdu a obdivuji a mám moc ráda. Děkuji Ti. (Bližší informace můžete naleznout na www.domjudov.sk )
misie, misie, misie ... Papežské misijní dílo N (PMD)
Zakladatelkou tohoto díla byla francouzská dívka Pauline Marie Jaricot (1799-1862). Jako mladou ji oslovila promluva faráře, poznala marnost a zklamání ze svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. Složila slib čistoty a založila společenství s názvem „Ti, kteří dělají nápravu“, jehož cílem bylo zasvětit svůj život úctě k nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Po dvou letech dostává společenství misijní rozměr a podporuje misie modlitbou i týdenním finančním darem „na spolupráci při šíření evangelia“. V roce 1822 společenství dostává název Šíření víry, je oficiálně uznané a stává se největší agenturou na pomoc misiím v katolické církvi. V roce 1922 papež Pius XI. uděluje dílu papežský status. V současné době toto dílo aktivně pracuje přibližně ve 150 zemích světa včetně České republiky. Jeho hlavní náplní je prohlubovat v církvi vědomí misijního poslání každého křesťana a odpovědnost za předávání radosti evangelia v celém světě, „Jako Otec poslal mě, tak já posílám vás“, (Jan 20,21) a účastnit se hlásání evangelia vlastním příkladem života, svými schopnostmi i finančním přispěním. Pro ty, kdo by se chtěli aktivně zapojit do tohoto díla, nabízí Papežské misijní dílo několik možností.
připravila Liba Svobodníková
a podporu misijí vznikla celá řada organizací a aktivit, V našich farnostech například známe akci „Misijní koláč“. Zkusme si připomenout některé nejznámější organizace a aktivity.
Misijní klub
Misijní klub je společenství lidí, kteří se snaží podle svých možností pomáhat potřebným. V naší vlasti vznikl během Jubilejního roku 2000. Členství v Misijním klubu vyjadřuje osobní rozhodnutí věnovat svoji lásku druhým. Je založeno na aktivní snaze podílet se na vytváření pozitivního obrazu o církvi ve společnosti. Misijní klub působí uvnitř církve, ale svojí činností se orientuje směrem ven do společnosti. Členství v klubu není překážkou života v určité spiritualitě. Mohou v něm být i lidé jiných křesťanských vyznání i ti, kdo s církví sympatizují. Členem může být každý, komu je alespoň 15 let. Každý člen se denně modlí za misie (např. Otče náš a Zdrávas Maria), každý týden podle možností šetří finanční částku jako dar pro misie v hodnotě jednoho chleba (tzv. Chléb pro misie), podporuje jakýmkoliv i sebemenším způsobem aktivity Papežského misijního díla.
Misijní růže
Jedná se o modlitbu za misie, při níž se dvacet lidí modlí denně dle rozpisu jeden desátek růžence, a jsou tak vzájemně modlitbou spojeni v jednu Misijní růži. Všichni dob-
Pauline Marie Jaricot (1799-1862) 5
okénko 2/2008
ře víme, že modlitba růžence má obrovskou sílu, že mocná přímluva Matky Boží skutečně dokáže vyprosit zázraky. Do každého desátku jsou vkládány prosby za šíření Božího království, misijní úmysly Sv. otce, všechny misionáře, potřeby chudých lidí a samozřejmě i své vlastní modlitby. Při modlitbě členové prosí za celý svět. Každý kontinent má na misijním růženci svou barvu: zelená – Afrika, bílá – Evropa, žlutá – Asie, červená - Amerika, modrá – Austrálie, Oceánie.
Misijní neděle
Na celém světě se slaví již od roku 1926, je spojena s modlitbami a finanční sbírkou. Křesťan má na základě svého křtu uskutečňovat misijní povolání a tak šířit radost Božího království – prožívání Misijní neděle má věřícím tuto skutečnost připomenout a pomoci jim toto povolání rozvíjet. Zkušenost ukazuje, že misijní tematika je jedním z nejúčinnějších prostředků pro oživení víry. Jistá přitažlivost neznámých krajů, uvědomění si sounáležitosti k celosvětové církvi a pomoc potřebným dávají radost, která je tak důležitá pro prožívání víry. ***
Také děti mají v rámci tohoto díla několik možností zapojit se a pomoci tak šíření víry a Božího království tam, kde je to potřeba.
Papežské misijní dílo dětí (PMDD)
19. května 1843 bylo oficiálně založeno Mons. Charlesem Augustem Marie De Forbin-Janson Misijní dílo dětí. Hlavní myšlenkou díla je utvořit hnutí křesťanských dětí, které budou pomáhat nevěřícím dětem hledat Pána Boha. Dílo se rychle šířilo po Evropě a v Severní Americe a i jemu byl v roce 1922 udělen Papežem Piem XI. titul „papežské“.
Misijní klubko
Ve farnostech, rodinách, družinách, skautských oddílech či školách vznikají „Misijní klubka“ – skupinky dětí, které mají například svoji klubovnu, hymnu, vlajku, modlitbu, jméno i své místo ve farnosti. Spojují se tak s obrovským počtem dětí různých zemí a v celém světě na ně denně při bohoslužbách myslí mnoho misionářů. Do Misijního klubka se mohou přihlásit všechny děti do patnácti let, a to nejlépe po skupinách, za které zodpovídá vždy dospělý vedoucí. Ten, kdo se přihlásí, se zavazuje k tomu, že se každý den pomodlí modlitbu Zdrávas Maria za misie a každý týden ušetření finanční částku v hodnotě jednoho bonbónku, který si odřekne (Misijní bonbónek).
Misijní bonbónek okénko 2/2008
6
Vždy 1x za týden – celoroční aktivita. Úkolem je střá-
dat si do své misijní pokladničky (kterou si dítě může samo vyrobit) peníze za bonbónek, který si 1x týdně odřekne. Tento nastřádaný „poklad“ se posílá na účet PMD, odkud bude odeslán do misijních zemí a pomůže chudým dětem. Někteří střádají bonbónek například každý pátek večer, jiní před nedělním obědem. Ukazují tím, že chtějí nejdříve vzpomenout na hladovějící děti a teprve potom se sami nají.
Vánoční a velikonoční pohled pro misie
Vždy před Vánocemi a Velikonocemi. Na předtištěné pohlednice děti malují vánoční či velikonoční obrázek a tyto pohlednice jsou pak k dispozici v kostele. Získané peníze je možno poslat do národní kanceláře PMD. Výtěžek této akce opět přispívá na pomoc pro chudé děti z misií. Pohled si může takto pořídit kdokoli a peníze opět věnovat na chudé.
Misijní koláč
Vždy 1x za rok, např. o 4. neděli postní, ale i jindy. Každý rok přináší radost a nezapomenutelné zážitky akce, při níž se pečou a následně nabízejí v kostele koláčky, perníčky, buchty či cukroví za dobrovolný příspěvek na misie.
Misijní kongresy dětí
Celostátní misijní kongresy dětí se konají vždy koncem
září či začátkem října, a to 1x za 3 roky. Kongresy jsou určeny zvláště dětem zapojeným do Papežského misijního díla dětí (PMDD) a jsou vyvrcholením misijního úsilí dětí. Je to příležitost pro vzájemné poznání, získání nápadů pro práci s dětmi a prožití radosti ze společně strávených chvil při hře a modlitbě. Další informace najdete: Národní kancelář PMD 543 51 Špindlerův Mlýn 33 tel/fax: 499 433 058 e-mail:
[email protected] www.misijnidila.cz
obvazy pro malomocné … O
bčas se ve farním kostele v Novém Jičíně objeví na stolečku časopis MISIONÁŘ MALOMOCNÝCH (vydává LIKVIDACE LEPRY v Praze) se zprávami o životě nemocných v leprosáriích, o tom, jak se této organizaci daří díky pomoci dárců přispívat nejen k léčbě nemocných v různém stádiu nemoci, ale také i zajišťovat preventivní opatření k podchycení onemocnění v jeho počátečním stádiu, kdy je cena za vyléčitelné léky asi za 150 Kč. Na pouhých čtyřech stránkách zahlédneme život, tak zcela odlišný od životů našich. Barevné fotografie trpících lidí jsou výmluvnou výzvou k zamyšlení nad tím, jak jim pomoci.
Eva Marková
Víte, že i my můžeme být svou prací nápomocni při léčbě lepry – malomocenství?
7
okénko 2/2008
Zvykli jsme si již na to, že můžeme jakýmkoliv způsobem zaslat finanční příspěvek všude tam, kde je třeba. Ale víte, že můžeme malomocným pomáhat konkrétní prací i tady doma, tak daleko od těch, kteří naši pomoc potřebují? Jak? Pomoc, kterou mám na mysli, mohou poskytnout ti, či spíše ty (protože je to práce převážně pro ženy a dívky), které umějí „držet jehlice v rukou a plést očka hladce“. Nyní se dostávám k jádru věci. Nemocní malomocenstvím potřebují naše pletené, prací, přízové obvazy. Na jaře loňského roku jsem objevila na nástěnce v kostele výzvu k pletení obvazů pro misie. Malý nepatrný lísteček, který obsahoval informace o tom, jak mají obvazy vypadat (materiál ke zhotovení, jejich šíři i délku). Protože jde skutečně o smysluplnou práci, která může být také pro někoho i relaxací, neboť technika pletení není náročná, pustily jsme se dvě důchodkyně do pletení obvazů. Informace z nástěnky neobsahovala však kontaktní adresu Charity, kam bychom mohly obvazy zaslat, a tak přišla i doba pátrání „kam s nimi“,neboť charity v našem kraji nic takového neorganizovaly. Podařilo se! Rozesíláním obvazů, dioptrických brýlí a jiných požadovaných věcí se již několik let zabývá Oblast-
okénko 2/2008
8
ní charita v Uherském Hradišti. A od jejího dobrovolného pracovníka jsem dostala tyto informace. Cituji: „Ambulance malomocných požadují ručně pletená vrchní obinadla. Kupovaná obinadla škrtí, nedrží, padají z ošetřených míst končetin, pacienti se necítí dobře. Ručně pletená obinadla jsou lehoučká, pružná, vzdušná, dobře drží, pacienti jsou spokojeni. Obinadla se po vyprání znovu používají. Kde jsou cílové stanice, kam putují zdravotní balíky s humanitární pomocí? Středoafrická republika, město Bangui, ambulance A/M Amicizia missionaria, která je pod správou karmelitánů. Tito přepravují obvazy v igelitovém pytli jako osobní zavazadlo leteckou poštou z Prahy. Indická Kalkata, Misionářky lásky bl.Matky Terezy. Zásilky putují lodní dopravou z německého Hamburku nebo z italského přístavu Janova.“ *** Po získání kontaktní adresy, kam obvazy zasílat, jsem se rozhodla o této pomoci nemocným v Africe a Indii napsat do „Okénka“. A pro ty, kteří by tímto způsobem chtěli pomáhat nemocným, uvádím ještě zcela konkrétní popisy, jak obvazy mají vypadat. Obvazy se pletou z příze SNĚHURKA (značky dobře zná-
mé těm, kteří se ještě povinně na základní škole učili ručním pracím),
v barvě bílé, béžové či jiných světlých odstínech.
(Cena za
jedno klubíčko 25 Kč.) Obinadla se pletou na jehlicích čís. 2,5.
Užší se začínají na 25 oček, širší na 30. Technika pletení – všechny řady „hladce“, délka obinadel je dána počtem 275 „vroubků“. Po upletení se konce příze zapošijí, obinadla přeperou. Jejich vyprání však není podmínkou. Co na závěr? O rozsahu humanitární pomoci organizované zmíněnou Charitou bych mohla na základě dopisu, které jsem od nich dostala, ještě hodně napsat. A snad bychom se mohli i my v našich farnostech přidat např. ke sbírání dioptrických brýlí a známek. Nyní jsem se zaměřila na jednu z možných pomocí potřebným – pletení obvazů. Do konce roku 2007 nasbírali a odeslali již 18 621 ručně upletených obvazů. Číslo dosti velké vzhledem k mravenčí práci pletařek - „očko k očku, až je dlouhý obvaz hotový“. Ale ve srovnání s počtem nemocných, kterým by naše obvazy mohly pomoci, je to číslo tak malinkaté, zanedbatelné. ***
Více se o pletení obvazů můžete dozvědět od paní Anny Golichové (v charitním klubu rukodělných prací nebo ve farní knihovně) a od Evy Markové.
okénko do farní knihovny na téma misie „T Marie Šindlářová a Pavel Golich
I naše knihovna nám může některé z nich připomenout, např.o těch nejbližších - soluňských věrozvěstech Cyrilu a Metodějovi – je jich tu hned několik (Ochránci Evropy, Dar nad všechno zlato, Co dává Velehrad Evropě), pak jsou tu knihy Svatý Vojtěch, Cesta sv. Vojtěcha, román Bosý biskup z Libice. Misijní činností Tovaryšstva Ježíšova v zemích Nového světa v 17. století se zabývá kniha Smrtí život nekončí – jde o příběh českého misionáře Jindřich Václava Richtera na Amazonce. Jistě zaujme i Čínské elogium - duchovní portrét P. Josefa Zemana – misie v Číně. Nechybí ani nabídka pro dětské čtenáře – Trn v oku – pohled na misijní činnost mezi domácím obyvatelstvem na Borneu očima malého děvčátka. Na závěr stojí za připomenutí již trochu pozapomenutý strhující britský film Misie režiséra Rolanda Joffé z roku 1986. Děj je zasazen do poloviny 18. století do španělských a portugalských kolonií Jižní Ameriky. (Obchodník s otroky chce odčinit těžký zločin a vydává se na misijní cestu.) Ve farní knihovně film sice nemáme, ale rozhodně stojí za vidění.
ak jako Otec poslal mě, posílám i já vás. Jděte a učte všechny národy“ - slyšeli jsme druhou neděli velikonoční při mši svaté. Tady je začátek misijní práce – první byli apoštolové, učedníci a za nimi veliká řada známých a ještě větší řada neznámých šiřitelů evangelia.
Čínské elogium, Josef Koláček vydalo nakladatelství Trinitas
A
utor knihy nam odk r ývá misionářsk ý svět v Číně v pr vní polovině minulého století skrze korespondenci P.Josefa Zemana, rodáka z moravského města Šlapanic. Misie v Číně se neobešly bez proher, pádů, stresů, odříkání, těžkých onemocnění, znovupovstání, ale i okamžiku štěstí a naplnění. Tato kniha může být výzvou k modlitbě za Čínu a její lid.
Farní knihovnu až domů ... (www.fnj.cz)
Z
radosti nad novými farními stránkami mě napadlo přenést na ně i seznam knih z farní knihovny. To by přece mohlo oslovit i mnoho dalších potenciálních čtenářů – vždyť komu by se nelíbilo v klidu si doma prohlédnout seznam, filtrovat si ho podle autorů, názvů či témat, případně zapátrat i ve vyhledávačích a zjistit si další informace o autorovi
či díle – a pak už se vydat najisto. Jak to s farní knihovnou v Novém Jičíně oficiálně začalo? Moc jsem toho nezjistila - pravděpodobně začala dostávat veřejnou podobu za působení P. Petra Eliáše. Zaručená informace je až od roku 1998, kdy péči o knihovnu předala Petra Glogarová panu Pavlu Golichovi. Ten ji po dvou letech,
Marie Šindlářová
v roce 1999 předal své mamince, paní Aničce Golichové, která se o ni obětavě stará dodnes – zpočátku ve spolupráci s p.prof. Knytlem a dodnes s p. Davidem Bartoněm. Paní Golichová je dobrým duchem knihovny, velkou část knih přečetla, vede evidenci, knihy půjčuje, značí, dokupuje, časopisy vlastnoručně vyvazuje do svazků, zná své čtená9
okénko 2/2008
ře, umí doporučit a poradit... Pro modernizaci měla od začátku velké pochopení a já jsem s její pomocí mohla vždycky počítat. Farní knihovna se nachází na faře ve velkém sále a má celkem přes 2000 svazků. Při osobní návštěvě ji najdete rozdělenou do 9 tematických skupin: (každá má
pro odlišení svoji barvu)
• zelená - výchova, knihy pro dospívající mládež, dospělé i starší (zaměření je na
různá životní období až do stáří)
• bílá - duchovní četba • červená - romány • hnědá - životopisy svatých a významných osobností duchovního života • modrá - dějiny náboženství a světa • hnědozelená - teologie, církevní dokumenty, homilie, liturgie • žlutá - různé knihy • oranžová - knihy pro děti • růžová - cizojazyčná literatura. Najdete tu i filmy, DVD a CD – (v seznamu bude ve
sloupci TEMATICKÁ SKUPINA místo barvy uvedeno FILM, DVD nebo CD). Není jich moc, ale
třeba nám časem něco přibude. K dispozici budete mít • tištěný seznam jednotlivě u každé tematické skupiny • tištěný seznam celkový podle názvů děl • tištěný seznam celkový podle autorů. Celá knihovna prošla důkladnou (a několikanásobnou) fyzickou inventurou. Do seznamu se dostaly zpřesněné názvy i jména autorů, přidala jsem ještě rok vydání, který může také leccos předběžně napovědět. Možná časem doplním i názvem nakladatelství... Vycházím z předpokladu, že čtenář pracující s internetem si rád informace ověřuje a doplňuje v různých vyhledávačích, a k tomu jsou bezchybné názvy nezbytné. Nyní na farních stránkách v oddíle KNIHOVNA najdete celkový seznam všech knih řazený podle názvů děl. Seznam si můžete stáhnout do vlastního počítače, podle libosti řadit či třídit... V prvním sloupci je uvedeno pořadové číslo knihy, v posledním je tematická skupina, do které je dílo zařazeno. Některé tituly jsou ve více výtiscích, někdy je i různý rok vydání. Aktualizaci budeme provádět podle potřeby, pravděpodobně zhruba jednou měsíčně. V plánu je i jakási malá rubrika, která bude upozorňovat na zajímavé tituly či autory z knihovny, doporučovat doplňkovou četbu v návaznosti na průběh církevního roku či novinky z oblasti duchovní četby. Půjčování knih vede paní Golichová. No a na závěr – těším se, že si budete seznam často prohlížet a hlavně, že již zavedeným čtenářům usnadní vyhledávání a navíc přitáhne další nové čtenáře – nebo je třeba jen navede k zájmu o tuto literaturu. A ještě jednu důležitou poznámku či prosbu – věřím a nepochybuji, že vy, kteří teď tyto řádky čtete, jste zkušení počítačoví uživatelé a že rádi přilákáte další, pomůžete, ukážete, případně vytisknete seznam těm druhým, kteří počítač nemají či to s ním ještě (zatím) moc neumí ... *** A teď už jen – jestli se vám něco nelíbí nebo je špatně, řekněte to nám a jestli se vám to líbí, řekněte to dál!!!
historické okénko Křížová cesta z Nového Jičína na Štramberk
Václav Bubeník
pokračování z minulého čísla
A
nyní konečně přicházíme k řešení úvodem
okénko 2/2008
10
dané otázky: kolik ze staveb, o kterých se článek zmiňuje,
zůstalo přes nepřízeň dějin zachováno?
V této souvislosti můžeme pominout oba kostely na Kotouči, o kterých víme, že byly zbořeny. Zůstává však Křížová cesta s jednotlivými zastaveními v kapličkách, či zastaveními situovanými do jiných objektů. Stav k roku 1972 podle C.Hykla byl popsán v minulém čísle. Dvě z původních dvanácti kaplí byly zbořeny. Jedna z nich stávala tam, kde dnes odbočuje cesta na Libotím ke štramberskému koupališti. Tu odstranili v roce 1825. Druhá, která byla v místech restaurace Kotouč (dnes Prosek na ulici Záuličí 402), byla demolována až v
roce 1896. Konečně jsme dospěli ve svých úvahách až k současnosti. Dne 12.června 2006 jsem navštívil Štramberk a vracel se zpět do Nového Jičína, přičemž jsem pátral po dosud stojících kapličkách či místech, kde dříve stávaly. Cestou jsem pořizoval dokumentární fotografie. Mé pátrání však nebylo úplné. Po navázání kontaktů se starostou obce Rybí panem Václavem Pavelkou jsem dne 12.července získal další, zejména mapové podklady s vyznačením kapliček a kromě toho jsem byl upozorněn na další kapličku postavenou u polní cesty jižně od obce. Velkou pomoc mi rovněž poskytli pan Ing.Štěpán, a to co se týče podkladů z katastrálních
map a parcelních čísel. Poněvadž Křížová cesta začínala u Nového Jičína, začnu i já s popisováním jejího průběhu z tohoto místa. Do popisu jsem pojal všechny kapličky a zastavení, které dosud stojí, nebo o kterých jsou záznamy v mapách či jiných podkladech. První kaplička se zastavením Křížové cesty se nacházela u polní cesty, která spojovala Nový Jičín s Rybím a vedla souběžně s nynějším koncem Slezské ulice kolem zahrad posledních zde stojících domků se stolárnou a dále kolem potoka Krumbach (Křivý potok). Žádnou její fotografii jsem nenalezl. Je však zakreslena v mapě z roku 1938-1939. Dle katastrálních map ležela na dnešní parcele 1528/17, což je již místní část Žilina. Když jsem oslovil pamětníky pana Karla Škvarka a Josefa Zezulku, sdělili mi, že si pamatují její zbytky a kaple dle nich byla odstraněna někdy kolem roku 1965. Druhá kaplička se zastavením stávala u téže polní cesty jako předcházející, ale asi 1km. východně od ní v blízkosti začátku obce Rybí nedaleko dnešního autoservisu. Je zakreslena v mapě z roku 1938-9 na rozhraní parcel 836 a 1677/1. Podle publikace Kulturní památky okresu Nový Jičín z roku
třetí kaplička
čtvrtá kaplička
pátá kaplička 11
okénko 2/2008
1996 autorek Marcely Gavendové, Marty Koubové a Pavly Levé byla tato kaple zbořena v osmdesátých letech XX.století. Třetí kaplička, kterou jsem nalezl ve velmi dobrém stavu, stojí nedaleko Obecního úřadu v Rybím, několik kroků od hlavní silnice ve směru Rybí – Štramberk. Na levé straně zde odbočující místní komunikace pod vzrostlými stromy u domu č.p.48. Uvnitř na oltáříku je obraz Panny Marie s děťátkem. Čtvrtá kaplička se zastavením se nachází u polní cesty na jih od středu obce Rybí. Nazývá se Fojtova a je ve velmi dobrém stavu. Její nezasklený výklenek, který je obrácen směrem na druhou stranu od cesty, je opatřen obrazem Pána Ježíše. O třech kapličkách v Rybím jako o zbytcích Křížové cesty z Nového Jičína na Kotouč je i zmínka v Moravském Kravařsku v roce 1898. Pátá kaplička se zastavením stojí hned za posledním domem obce Rybí u hlavní silnice směrem na Štramberk vlevo. Stavba je ve velmi dobrém stavu. Ve výklenku můžeme spatřit obraz IV.zastavení s nápisem „Pán Ježíš potkává se s matkou svou“. Nad výklenkem je letopočet 1855, což je pravděpodobně rok provedené opravy. ... dokončení příště
napsali jste nám... Velikonoce v Libhošti
Josefem vytvořily pro naše farníky papírové velikonoční beránky na špejli, které se dají do květinače s mačeškou. Rozdavaly je děti na Velikonoční neděli. Na to se velmi těšily a tím potěšily všechny naše farníky. Povzbudil nás nápis na květináči: Anděl řekl ženám:,, Vy se nebojte ... není zde, byl vzkříšen."
Pavla Kvitová
P
růvodce postní dobou byla pro naše děti i farníky Průpo. Všichni jsme z něj čerpali, plnili úkoly a z toho byla plná nástěnka paprsků ze splněných modliteb. Mládežnici na ,,Zelený čtvrtek " připravili adoraci v Getsemanské zahradě. Všichni se zapojili v písni ,, Mnohem dřív" ,kterou nás naučil otec Josef. Bílá sobota je aliturgickým dnem,kdy lidé mohli chodit po celý den k Božímu hrobu. V době sv. týdne vypomáhali
okénko 2/2008
12
naši jáhnové Anotonín Glogar a Antonín Urban otci Josefovi při bohoslužbách. Děti v náboženství s otcem
Jak vzniká „Rodinný klub Hnízdo“ Markéta Brožová
V
šimli jsme si, že je ve farnosti dost velký zá-
jem o akce určené dětem, leč rodiny mezi sebou se znají prabídně. Navzájem se my, kteří kromě účasti na mši máme za úkol včasný odchyt našich malých dětí v případě, že si to v kostele zamíří dál, než do tolerované zóny, registrujeme, ale jinak o sobě nevíme prakticky nic. Zvažovali jsme, jak by se mohly mladé rodiny, manželské páry i nesezdaní jedinci, jež odrostli společenstvím mládeže, vzájemně dostat do kontaktu a nenašli jsme nic lepšího než založit společenství - s cílem se v dohodnutém intervalu scházet, probrat krátké duchovní, partnerské nebo rodinné téma, nechat děti pohrát si spolu navzájem, dát si společně kafe a sdělit si, co u koho nového a vzájemně se udržet v „žhoucím krbu“ víry, případně přihřát ve svém středu chladnoucí uhlíky. Oslovili jsme několik prvních „pokusných králíků“ a jali jsme se tedy scházet … Vzhledem k tomu, že bylo naším záměrem brát s sebou i děti, jednak proto, že bychom chtěli aby se znaly a jednak proto, aby se
společenství mohli účastnit i ti, kteří nemají děti „kam odložit“, nenašli jsme s ohledem na batolící se děcka na faře žádný vhodný prostor.... Začali jsme se scházet v domácnostech. První spolča v domácnostech byla příjemná, domácká, ale stísněná. Rozhodli jsme se proto požádat nakonec O. Aloise o dovolení použít jednu místnost na faře, která by se dala trochu přetvořit k potřebě našeho společenství a scházet se tam. To nám bylo dovoleno. Pokud dál bude vůle, chtěli bychom ji mimo jiné s pomocí příspěvků sponzorů trochu upravit pro potřeby našeho i ostatních společenství, která se na faře scházejí. Protože se nescházíme jen rodiny, ale i snoubenci, dosud bezdětní manželé a zatím nesezdaní jedinci, nazvali jsme naše setkání Rodinným klubem, a jelikož je odchov dětí centrem rodinného života, celým názvem „Rodinný klub Hnízdo“. Vítáni jste, pokud máte zájem o problematiku rodinného života. Těšíme se na vzájemné setkávání, těšíme se na přednášky manželů, kteří vedou předmanželské přípravy, že nám přijdou připomenout, co nás učili ještě v době, kdy pro nás byl partnerský život čistou teorií a že mezi nás zavítají další hosté s přednáškami zaměřenými na problematiku manželského a rodinného života. Důležitý efekt těchto setkání vidíme v naději,
že se z našich dětí snad stanou kamarádi, možná přátelé, což jim třeba v budoucnu usnadní samostatné zapojení se do života farnosti. Přidejte se k nám, prosím, pokud Vás oslovuje byť by jen jeden z níže uvedených důvodů: • chcete znát, kdo vedle vás v kostele stojí, • protože se chcete dál vzdělávat v partnerské problematice, • chcete slyšet názor odborníka na problémy ve výchově, • protože chcete vašim dětem nabídnout kamarádství s dětmi z věřících rodin • chcete pomoct realizovat farní život (spoluvytvářet farní akce) • chcete párkrát v roce vyrazit někam na víkend • protože nechcete pít v neděli kafe sami. Scházíme se každou sudou neděli v 16.hod. na faře a připravujeme i nějaké další společné akce. (Více informací je na www.fnj.cz )
Pozvánka na „Farní den“ Markéta Brožová
V
ážená farní rodino, již tradičně se před koncem školního roku uskuteční velké společné setkání: FARNÍ DEN. Pevně doufáme, že se Vám minulé ročníky líbily a akci podpoříte stejně hojnou účastí jako loni. Nechte se překvapit, co se bude slavit tentokrát….! Setkání proběhne v neděli 8. června 2008 v 15 ho13
okénko 2/2008
din na farní zahradě ve Španělské kapli. Pokud byste se chtěli zapojit do přípravy farního dne nebo by se snad našli i tací, již by byli ochotni připravit si něco k obveselení druhých, ozvěte se o.Aloisovi nebo o. Josefovi, oni Vás už nasměrují na „dobrovolnický přípravný sbor“. Každopádně počítáme s tím, že toto je opět příležitost (mimo jiné) pro ochotné hospodyně k vášnivému napékání dobrot. Těšíme se na viděnou.
Svědectví
B
yla jsem svaté dítě. Je mi 60.let a cítím jak málo Boha miluji. Byl Velký pátek, Bílá sobota a já zůstala domu u Proglasu. Jak málo Ježiše miluji. Pláču, až mne rozbolí srdce, fyzicky rozbolí, ne-
mohu pracovat, oslabuje mne to. Tudy cesta nevede. Toužím mluvit s o.Josefem nebo s přítelkyní s.Marií. Druhou možnost však vylučuji. Telefonovat nechci a Marie je daleko. Potřebuji se vypovídat. Proč mne Bůh nevzal k sobě jako dítě? Proč? Vím, Bůh bere k sobě lidi v ten nejlepší okamžik, vzhledem k jejich věčnosti. Ale já tak málo Ježíše miluji. Dcera vyzvídá zda jsem byla v „Třídenní“ na obřadech. Je mi z toho nanic, vymlouvám se. Sedím celé odpoledne. Myšlenky se stále točí a pak si vzpomenu na o.Josefa. Seděl vedle mne, v lavici, při mši svaté mi podal rukutím svým způsobem. Chci s ním mluvit, chci mu psát dopis, přestože jsem už několik let nikomu nepsala, ale pak si vzpomenu na jedno pokání, které mi dal. „Ježíši, dů-
věřuji Ti. Ježíši, důvěřuji Ti. Ježíši, důvěřuji Ti, že dokážeš udělat z mého života víc, než ukazuje fotka.“ Nebudu ovšem podle svých představ, ani podle představ druhých.
Tak a je to na papíře, je to svědectví a rozhodla jsem se, pro útěchu duší, dát to do Okénka. Důvěřovat Ježíši je víc než nehřešit. Nezlobte se, že skryji trochu své jméno. Vaše Anna Marie Terezie. ***
liturgické okénko ... svaté příjímání
otec Alois Peroutka
J
ednou jsem slyšel takovou pěknou myšlenku, že nebe je všude tam, kde je Bůh. A my si dnes chceme povídat o svatém přijímání. To je přece chvíle, kdy přijímáme Tělo Kristovo do svého těla, Boha do svého srdce. A můžeme tedy říci, že si činí z našeho těla příbytek. Přichází k nám a chce v nás bydlet. Když přijímáme ve svatém přijímání Tělo Kristovo, stává se naše tělo Božím příbytkem, tedy nebem. Vždyť jsme přece řekli, že
okénko 2/2008
14
nebe je všude tam, kde je Bůh. Když nám kněz podává při svatém příjímání svatou hostii, zdá se nám, že se vůbec nezměnila. Že vypadá stejně na začátku mše svaté, kdy byla ještě obyčejným chlebem, a stejně teď při svatém přijímání, kdy je Tělem Kristovým. Očima vidíme stále totéž. Ale vírou věříme, že při svatém přijímání máme před sebou Tělo Kristovo, pravého a živého Boha. Jak je Pán přítomen v eucharistii? Jistě ne tak, že by se v tom chlebu skrýval jako maličký Ježíšek. Jak tedy? To my přesně nevíme. Je přítomný, řekl to, a já mu věřím. Jednou přišel za knězem jeden menší ministrant a říká: „Otče, já vám poradím výborný zlepšovák. Stokrát říkáte Tělo Kristovo, když podáváte svaté přijímání. Ušetříte si čas, když hned na začátku svatého přijímání řeknete nahlas: Tělo Kristovo. A my všichni najednou odpovíme: Amen. A pak už můžete bez zdržování jen podávat." Kněz se jen smál: „To by
nešlo. Pán Ježíš chce přijít ke každému osobně. A každý má také osobně vyznat svou víru. Když říkám amen, znamená to: Ano, já věřím, že Pán ke mně přichází." Nepřijímáme něco, ale někoho. Ne nějakou věc nebo nějaký pokrm, ale živého Pána. Proto je třeba se náležitě připravit. Víte, že se svatým přijímáním souvisí svátost smíření neboli svatá zpověď. Když chci Pána přijmout do svého srdce, musím mu připravit srdce čisté, bez hříchu. Ve mši svaté je svaté přijímání téměř na konci. Je jakoby vrcholem celé mše svaté. Přistupujeme v zástupu k oltáři. Kněz řekne: Tělo Kristovo, a my odpovíme: Amen. Asi už jste slyšeli, jaký význam má toto slovo. Je to hebrejské slovo a znamená: Ano, je to tak, souhlasím, věřím tomu. Po této naší odpovědi můžeme přijmout Tělo Kristovo. V dnešní době můžeme přijímat dvěma různými způsoby. Buďto přímo do úst, nebo na ruku. Přijímání na ruku je starší a používalo se již v době začátků církve, v době apoštolů. U nás se ale používá méně. Při tomto způsobu přijímání musíme být zvláště opatrní, aby žádná viditelná částečka nezůstala na naší ruce nebo aby snad nespadla na zem. To vyžaduje opravdu mimořádnou opatrnost. Při větších slavnostech může být tzv. přijímání pod obojí způsobou. Znamená to přijímání Těla i Krve Kristovy. Zvláště to vynikne o slavnosti Božího těla (slavnost Těla a Krve Páně) a také na Zelený čtvrtek, kdy si připomínáme Ježíšovu poslední večeři, při které ustanovil právě Svátost oltářní a vůbec mši svatou. Existují dva způsoby, jak se podává pod obojí. Při prvním způsobu přijímáme Tělo i Krev dohromady. Kněz vezme hostii, namočí ji v kalichu a pak podá se slovy: Tělo Kristovo a Krev Kristova. Při druhém způsobu kněz nejprve podává pouze Tělo Kristovo. A teprve potom přijímáme z kalicha i Krev Páně. Kněz řekne: Krev Kristova. My odpovíme: Amen. Vezmeme kalich do rukou a trochu se napijeme. Pak kalich vrátíme zpět a podávající otře po každém napití okraj kalicha šátkem
(purifikatoriem). Tak prvnímu způsobu říkáme přijímání pod obojí způsobou namáčením, druhému způsobu pitím z kalicha. Svaté přijímání je obvykle provázeno zpěvem. Většina písní v kancionálu má vlastní sloku ke svatému přijímání. Pokud se nezpívá, je třeba přečíst z misálu antifonu ke svatému přijímání. Po svatém přijímání je krátké díkučinění. Děkujeme Bohu, že přišel do našeho srdce. Díkučinění lze provést v tiché modlitbě nebo zpěvem nějaké vhodné písně. Kněz při díkučinění většinou sedí na sedes. Kdekdo si myslí, že kněz v této chvíli sedí proto, že je už za celou mši svatou velice unavený. Tak to ale není. Díkučinění zakončí kněz tím, že povstane, řekne: Modleme se, a pak už následuje modlitba po příjímání. Ta také většinou Bohu děkuje za udělené dary. Ale také prosí, aby nám tento svatý pokrm pomáhal na cestě životem. ***
Šenov – Tříkrálová sbírka
V minulém čísle jsme nedopatřením neotiskli výsledky tříkrálové sbírky v Šenově. Všem obětavým dětem i dospělým se omlouváme a svou chybu napravujeme v tomto čísle. • • • • • • •
Dana a Zdeněk Jaškovi, Petra Šulová Pavel Bezděk ml., Karolína Pelikánová, Lucie Hapalová, Michala Pagáčová Jiří Říha, Jan Říha, Jaroslav Kulišťák Rodina Michalíková Jiří Kaštovský, Tomáš Orlík Josef Hub, Daniel a Tomáš Orlíkovi, Marie Hubová Marie Bezděková, Marek Bezděk, Markéta Pagáčová 15
5845,4364,6285,7302,3672,7175,7457,okénko 2/2008
ve zkratce z farností ...
připravuje Jola Orlíková
co jsme prožili
• v pátek 11.4. se konalo ukončení postní snahy nejen našich dětí.
co nás čeká
• 25.-27.4. víkend pro malou schólu v Lázech • 26.4 6. ročník mariánské pouti, kterou pořádá okresní KDU-ČSL, minulá hádanka
tentokrát na slovenskou Turzovku.
• 18.5. 1. sv. přijímání
• 1.5. stavění májky v Bludovicích, začátek ve 14h při mši svaté
• 24.5. svěcení zvonů v kostele v Žilině Mons. Marcelem Tesarčíkem
• 3.5. výlet a 1. svátost smíření dětí z farností Libhošť a Šenov • 4.5. v 16 h májová pobožnost u kapličky v Šenově • 8.-10.5. ministrantský víkend v Březové u Uherského Hradiště • 17.5. pouť na svatý Hostýn
• 26.5. – 4.6. pouť do Lurd • 8.6. farní den • 15.6. pouť do Blatnice u sv. Antonína • Stále je možné se přihlašovat na farní tábor!
poznáváte ...?
V rozbíhajícím se seriálu, ve kterém se můžete pokusit uhodnout artefakt s náboženskou tématikou, se nejdříve ohlédneme k minulé hádance. Soutěžící uhodli, že obrázek v minulém čísle Okénka ukázal sochu Panny Marie lurdské ve vytesané jeskyňce na úpatí nedaleké Petřkovské hůrky. Ne každý asi bude vědět, že toto poutní místo vzniklo v roce 1888 jako připomínka 30. výročí lurdského zjevení. Zásluhu na tom měl tehdejší novojičínský občan a kostelník Stieber. Určitě se s jeho bohulibou činností setkáme v dalších pokračováních této rubriky. Dobový knižní dokument hovoří o tom, že místo navštěvovaly každý rok tisíce poutníků. Povzbudivé je, že se v posledních letech petřkovických poutí zúčastňuje stále více poutníků, a to i z našeho města. Loňská pouť 12.srpna toho byla dokladem. Tisíc jich ale určitě ještě nebylo.
Pavel Wessely
Z
a další hádankou tentokrát nemusíme vůbec daleko. I proto doufáme, že příjde ještě více odpovědí a tak další z vás budou mít šanci uspět ve slosování. Na soutěž Poznáváte? pravidelně ukazující náboženskou památku v okolí, tentokráte správně zareagovali dva soutěžící: Marcel Brož z Nového Jičína a Anna Bayerová z Kunína. Oba poznali správně, že se jedná o Pannu Marii Lurdskou v Petřkovicích. Oba také postupují do závěrečného slosování v závěru roku o pěknou duchovní knížku či publikaci o Novém Jičíně. Oba obdrží prostřednictvím duchovních správců již nyní propagační materiál Města Nový Jičín.
zamyšlení na závěr ... „Ty, k t e ř í n e j s o u v ů b e c n i c , v y v o l i l s i B ů h .“
Sv.Jan od Kříže- Temná noc
2/
20
08
Konečně to vypadá na teplejší atmosféru. Sem tam nějaký ten jarní deštík. Sem tam jarní únava. Ale jinak voňavo, rozkvetlo a barevno. Však už bylo načase po té zimě nezimě. A navíc, když je tak pěkně, tak se ani nenadějete a zase jeden školní rok bude za vámi a prázdniny před vámi. Víte už co dělat. Kam pojedete? Jestli ne máme pro vás, myslím se, hodně zajímavé akce. Tak se rychle dejte do čtení, ať vám něco neunikne. =)
D
razí přátelé, byl jsem vyzván ke vzpomínce na setkání mládeže naši diecéze ve Stonavě. Přestože tato rubrika patří ruce někomu z našich mládežníků, zkusím Vám bleskem myšlenky přiblížit tento den pohledem „starce“, který vyrazil do ulic karvinského děkanátu. Už ráno po příjezdu na neznámé parkoviště Albrechtic u Českého Těšína nás uvítala nepředstavitelná
mlha i hlas tvůrců setkání: „A teď jdeme na pěší pouť“. Pár kilometrů ranní chůze, sem tam blikající světýlka policistů hlídající komunikační cesty a hlavně že amplión znějící modlitbou růžence mě posunul do vzpomínek mládí, kdy jsem chtěl naplno křičet světu, že mám rád Pána Boha.
Po příchodu do stonavského kostela oznámil otec biskup František Václav všem 760 účastníkům setkání motto tohoto dne: „Dostanete sílu Ducha svatého.“ Sám na sobě jsem pocítil pravdivost těchto slov. Celý další program můžu shrnout do čtyř až pěti částí: setkání v tělocvičně a prezentace celosvětového dne mládeže v Sydney, přemýšlení nad bolestným Kristem ze symbolické perokresby, oběd, adorace, po které nás čekala „úžasná“ mše svatá. Nechci rozebírat každou část. Myslím, že bych tím zaplnil nejen celé Okénko, ale také vaši mysl a srdce. Toto Vám však chci říci. Sám jsem byl uzdraven z vnitřních bojů o přežití, z pesimismu a ze stra
chu. Být s otcem biskupem, být s mladými, být s těmi, kteří žijí pravdivou láskou k Bohu, je novým pohledem na svět. Politika rozumu se rozpadá, Duch svatý promlouvá, společenství mladých svědčí: Nejsi sám, kdo
Kdybyste se někoho na ulici zeptali, co je to „tábor“, odpoví vám za 1. město v jižních Čechách nebo za 2. letníaktivityprodětispojenésmnohazajímavýmiamnohdynezapomenutelnýmizážitky.MěstoTábor určitě každý zná, takže nevidím důvod, proč se jím zabývat, ale víte vy vůbec, kdy a kde probíhal první dětskýtábornasvětě?
P
rvní dětské tábory pocházejí pravděpodobně ze Spojených států. V roce 1861 je tam založil Frederick W. Guán. O další rozvoj se zasloužily dětské organizace, hlavně skautské. První skautský tábor se konal už v roce založení organizace 1907, v Čechách byl první v Lipnici v roce 1912. Zásadní význam pro současnou podobu dětských táborů měly i ty pionýrské. Byly
bojuje za Krista. Nejsi sám, kdo má rád Boha. Nejsi sám, kdo je jiný. A tato jinakost je nádherná! Nekecám: Pravdivě křesťanské srdce je nádherné! Je uzdravující objevit svou vlastní křesťanskou důstojnost.
zakládány ve všech státech socialistického bloku. V Sovětském svazu jich bylo na 40 tisíc. Nejznámější je stále existující tábor Artěk, založený v roce 1925. Za dobu jeho existence jím prošel milion dětí, i z Československa, protože zdejší tábory byly mezinárodní. Tábory ve světě jsou nejvíce oblíbené v USA a Kanadě. Ročně jimi projde na 10 mil. dětí. Naopak ve Velké Británii se s tábory jako takovými setkáme velmi zřídka, spíš se jedná a zájmové aktivity pořádané školou či kroužkem. Co se týče Finska, velký podíl na prázdninových pobytech mají církve. Zvláštností Indie je program 18
Je uzdravující být v autobusu zpáteční cesty, kdy mladí s ušlechtilým srdcem v legraci a radosti budují své představy budoucnosti. Modlím se, aby naše hrstka novojičínské mládeže vydržela. Pojďme jim pomáhat. Závěrem ještě krátký zpětný pohled našich mladých. „Nejvíc mě oslovila mše s biskupem a pocit jednoty a vědomí, že je dost křesťanské mládeže.“ Zdena Baar • „Na setkání mládeže se mi moc nechtělo, nakonec mě ale sestra přemluvila a jsem ráda. Bylo to tam skvělé! Možná někoho odradí to, že se tam „jen modlí“, ale tak to není, byla tam i sranda. A kdybyste se v létě náhodou nudili, určitě přijeďte na Velehrad!“ (pozn. Celostátní setkání české a slovenské mládeže.) Lidka Glogarová mimořádně? zapsal o.Josef
Youreka, osmidenní vzdělávací program pro děti od 9 do 15 let, využívající přírodní scenérie Himálaje. Pokud jde o mně, nikdo by neměl o prázdninách sedět doma jak pecka a čučet do počítače. Takže honem rychle běžte vyplnit přihlášku na farní či jiný tábor a vzhůru za dobrodružstvím! Kdo by přece nechtěl běhat mezi Mount Everestem a K2?! =)
Léto už nám pomalu klepe na dveře a vy si určitě plánujete prázdniny. Zjistili jste, že vlastně nemáte, co dělat? Tak to mám pro vás dobrý tip. Zkuste nějaký hudební festival. A protože jsme křesťané, samozřejmě dáme přednost křesťanskému hudebnímu festivalu :). J-fest Liberec 9-10.5.2008
Motto letošního J-festu- Catch the wave- je dost vymluvné. Čeká vás mix různých stylů (rock, ska, electronica), paintballová aréna, turnaj ve fotbale a stolním fotbálku a další zajímavé aktivity. Sv. Jan session Frýdek 24.-25.5.2008 Na tomto festivalu, kte-
Freakfest rý se bude konat na farní Červený Kostelec zahradě u kostela sv. Jana Křtitele, vystoupí několik 19.- 22.6.2008 kapel různých stylů. Večer se chystá vigilie a noční bdění, další den bude festival ukončen mší. Valcha Nové Město nad MeFreakfest je mezinárodní tují 31.5.-1.6.2008 open air festival, jehož hlavní náplní je rock, ale uvidíme i pantomimu, divadlo, tanec, recitály. Mezery mezi programem vyplní workshopy a semináře. Benefiční koncert PRO UKRAJINU Velehrad 18.7.2008 Koncert je součástí setkání mládeže Activ8 naVelehradě. Výtěžek koncertu bude předán Diecézní chaValcha o sobě říká, že ritě ostravsko–opavské, kteje žánrově neomezený hu- rá jej využije na financování svých projektů na Ukrajině. dební festival. To je určitě pravda. Ve dvou dnech Vystoupí Tretí deň (SK) a SonicFlood (USA). si můžeme poslechX- ray nout všechno od folku, Nesměř u Velkého Mezipopu, jazzu, po rock nebo říčí 24.- 27.7.2008 trashmetal. Disfest Fryšták 7.-8.6.2008
Je multižánrový festival pro mladé lidi, kterým není lhostejná dnešní společnost. Připraven je program s možností vlastního zapojení. Festival na vodě Lučina 22.-23.8.2008
Minifestival plný rocku, bigbítu, folklóru a alternativy. 19
Na 5. ročníku festivalu konaného na plavoucím pódiu uslyšíme gospel, folk, jazz, rock, pop či ethno
drums. Dále se můžeme těšit na vodní balet, videoklipy a závěrečný ohňostroj. Festival pod věží- Zlín 19.-21.9.2008 Festival pod věží je
přehlídka hudebních skupin z České a Slovenské republiky hrajících vlastní tvorbu opírající se o hodnoty křesťanství. Pro šetřílky mám dobrou zprávu a to, že festival je zcela zdarma. ••• Více o chystaných festivalech a vystupujících kapelách na www.hudba.signaly.cz/festivaly
Nemáš o prázdninách co dělat?. Chtěl bys cítit atmosféru celosvětového setkání v Sydney, ale nemáš dostatek peněz na cestu? Chceš zažít něco nezapomenutelného a navázat nová přátelství s lidmi i s Bohem? Pak neváhej a přijeď 18. – 20. července na Velehrad. Čeká tě setkání české a slovenské mládeže v duchu setkání v Sydney. Plno workshopu, koncertů, sportu i tématických
Pan Lehmann na celnici směrem ze zahraničí. Celník: - tak copak to vezete v té lahvi? Lehmann: - Ale nic, to je jen lurdská voda. Celník: - Říkáte? Ale vždyť je to pravý francouzský koňak! Lehmann: - Fantastický! Zase zázrak! ••• Do dotazníku napsal pan Wassermann, že jeho otec byl horník. Zavolá si ho kádrovák: Prosím vás, pane Wassermanne, co to tu píšete za bláboly, přece každý ví, že váš otec byl bankéř."
"no, a řekněte, nebyl to zlatý důl?" ••• Jdou se 4 Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen 3 vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř. "Jak ses sem dostal?" "Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a postili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady." •••
seminářů. Účastnický poplatek by měl byt 150kč (v ceně 2 teplá jídla) + dobrovolný příspěvek na koncert. Spaní ve vlastním stanu. Více na www.activ8.cz Izraelský voják, který čerstvě vstoupil do armády po výcviku, žádá svého velitele o tři dny volna. Velitel se rozčiluje: "To si snad děláte legraci, ne? Žádat o volno, jen jste nastoupil! To byste musel dokázat něco neobvyklého, abyste dostal volno takhle brzy!" Vojín srazil kufry a odešel. O den později vjel na základnu v arabském tanku. Velitel ho chválí a ptá se: "Jak jste to dokázal?" - "No, vlezl jsem do tanku, dojel jsem na arabskou hranici. Tam stál arabský tank. Vystrčil jsem bílou vlajku, on vystrčil bílou vlajku. Tak jsme vylezli oba ven a já povídám: 'Chceš tři dny volna?' No a tak jsme si vyměnili tanky!"