Objevitelská stezka pro děti

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace

Objevitelská stezka pro děti Bakalářská práce

Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí bakalářské práce:

Hradec Králové

Eliška Kalousková B7507 Učitelství pro mateřské školy RNDr. Michaela Křížová, Ph.D.

2015

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Zadání bakalářské práce

Eliška Kalousková

Autor: Studijní program:

B7507

Studijní obor:

Učitelství pro mateřské školy

Název závěrečné práce:

Objevitelská stezka pro děti

Název závěrečné práce AJ:

The Trail of Discovery for Children

Cíl, metody, literatura, předpoklady: Hlavním cílem této bakalářské práce bude navrhnout zajímavé interaktivní úkoly, které povzbudí a rozvinou v dětech jejich přirozený zájem o přírodní vědy. Autorka rozvrhne dané úkoly do několika stanovišť objevitelské cesty, kterou bude možné realizovat někde v přírodě nebo na hřišti. V teoretické části této

bakalářské

práce

budou

stručně

zpracovány

moderní

trendy

v

environmentální výchově a popsány zkušenosti autorky z realizace podobných aktivit v České republice i v zahraničí. Praktická část pak bude obsahovat plán na několik interaktivních stanovišť, návrhy tabulek se zajímavostmi z přírody a konečný návrh, jak by celá stezka mohla vypadat. Všechny úkoly budou pečlivě zpracovány, doplněny o metodické poznámky a zdokumentovány fotografiemi a obrázky.

Garantující pracoviště:

Ústav primární a preprimární edukace

Vedoucí práce: Oponent:

RNDr. Michaela Křížová, Ph.D. doc. PaedDr. Martina Maněnová, Ph.D.

Datum zadání závěrečné práce:

27. 11. 2014

Datum odevzdání závěrečné práce:

17. 8. 2015 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové, dne

…………………………

3

Poděkování Děkuji paní vedoucí práce RNDr. Michaele Křížové, Ph.D. za vlídný a trpělivý přístup a spoustu inspirace. Děkuji Jiřímu Kašparovi za nekonečnou podporu, plánek stezky, pomoc s kresbami a s výrobou pomůcek. Děkuji paní učitelce Ladě Kalouskové za konzultaci, odborné názory a konstruktivní připomínky. Děkuji Andrému Fariovi za prvotní impuls, inspiraci a zájem o mou práci. 4

Anotace KALOUSKOVÁ, Eliška. Objevitelská stezka pro děti. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 68 s. Bakalářská práce. V první části se zabývám současnými moderními trendy v environmentální výchově a inspirující návštěvou portugalského parku Pia do Urso. Ve druhé části poskytuji návrhy na pomůcky rozvíjející zájem o přírodu a její zákonitosti a zabývám se myšlenkou, jak by mohla vypadat konkrétní interaktivní stezka pro děti k pobavení i poučení.

Klíčová slova: Environmentální výchova, naučná stezka, zábava, příroda, děti předškolního věku

5

Annotation KALOUSKOVÁ, Eliška. The Trail of Discovery for Children. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 68 pp. Bachelor Degree Thesis. In the first part I follow today´s modern trends of environmental education and inspiring visit of Portuguese park Pia do Urso. In the second part I afford proposals of utilities for evolving children´s interest for nature and it´s patterns and I inquire into an idea of one concrete plan for interactive path for children offering fun and lesson.

Keywords: Environmental education, nature trail, fun, nature, preprimary age

6

Obsah 1.

Úvod .......................................................................................................................... 9

2.

Pojem environmentální výchova ............................................................................. 10

3.

Environmentální výchova v souvislostech s RVP ................................................... 12

4.

Moderní trendy v environmentální výchově; české tendence ................................. 14

5.

Portugalsko - Pia do Urso ........................................................................................ 19

6.

Pomůcky navržené pro malé objevitele ................................................................... 26 6.1.

Břinkadla .......................................................................................................... 26

6.2.

Páková váha ...................................................................................................... 29

6.3.

Fontána ............................................................................................................. 30

6.4.

Mlýnské kolečko............................................................................................... 31

6.5.

Domky, skrýše, útočiště pro pestrý život na školní zahradě ............................ 32

6.6.

Magnetická hračka – strom............................................................................... 35

6.7.

Vývoj včely....................................................................................................... 36

6.8.

Včelí tanec ........................................................................................................ 37

6.9.

Otočný stojan - spící krajina ............................................................................. 38

6.10. Stopy zvířat ....................................................................................................... 40 6.11. Zrcadlové bludiště ............................................................................................ 42 7.

8.

Náměty na pozorování přírody v okolí Hradce Králové ......................................... 43 7.1.

Seznamování s hmyzem a obojživelníky.......................................................... 43

7.2.

Ptáci .................................................................................................................. 44

7.3.

Stromy .............................................................................................................. 44

Návrh na informační tabule ..................................................................................... 46 8.1.

9.

Návrh na informační tabule .............................................................................. 46

Vlastní návrh stezky ................................................................................................ 48 9.1.

Přírodní podmínky mnou zvoleného místa ....................................................... 48

9.2.

Grafická podoba návrhu ................................................................................... 50 7

9.3.

Popis návrhu stezky .......................................................................................... 50

10.

Závěr .................................................................................................................... 53

11.

Zdroje ................................................................................................................... 54

12.

Obrázky a tabulky ................................................................................................ 56

13.

Přílohy.................................................................................................................. 58

8

1. Úvod Dítě poznává svět prostřednictvím vlastní zkušenosti. Chce objevovat fungování věcí a zákonů ve svém blízkém okolí. Společně s dětmi si můžeme připravit podmínky. První část své bakalářské práce věnuji problematice environmentální výchovy. V souvislosti s ní k nám ze západu v posledních letech přichází ekologická a lesní pedagogika, která tu nachází živnou půdu a mě osobně zajímá. Odráží se v ní šetrný (v dnešní době nutný) postoj k přírodě a její vnímání a proekologická výchova nové generace už od útlého věku. Těmto novým tendencím v pohledu na to, jaké spojení s přírodou Během mé cesty do Portugalska se mi dostalo mocné inspirace v parku Pia do Urso, kde jsem viděla to, co zatím nikde. V krásné přírodě je tam instalovaná stezka pro rodiny s dětmi, které tam chodí za zábavou, relaxací i poučením. I v našich podmínkách se naučné stezky všeho druhu těší veliké oblibě, přibývají a postupně se objevují na mnohých místech. I školní zahrady se začínají posouvat směrem k přírodě. Plastové a kovové herní prvky se vyměňují za dřevěné. Na školních zahradách se budují smyslové stezky, přírodní zákoutí, komposty, umisťují se „hotely“ pro samotářský hmyz a navrací se éra školních záhonků a krmítek před okny. Takovou proměnou momentálně prochází například i školní zahrada mateřské školy Albertova v Hradci Králové. Ve své práci se pokusím přesně popsat to, co mě na mé cestě na Pyrenejský poloostrov tak inspirovalo. Dále pak popíšu několik vlastních návrhů na pomůcky pro děti, které by se mohly stát inspirací pro někoho dalšího. V úplném závěru pak navrhnu stezku s interaktivními stanovišti pro děti, která je pomyslně zasazena do reálného místa kousek za Hradcem Králové.

Tato práce je inspirována současnými trendy, zkušenostmi z portugalského parku Pia do Urso, literaturou, ale hlavně dětmi. 9

2. Pojem environmentální výchova „Environmentální výchova je pojem zaváděný ministerstvem životního prostředí od konce devadesátých let minulého století. (…) Vychovává k odpovědnému vztahu k přírodě a pochopení její nenahraditelné ceny pro život všech. Má za úkol budovat v lidech pozitivní vztah k přírodě, schopnost estetických prožitků v souvislosti s přírodou, zabývá se poznáváním vztahů v přírodě a vlivem člověka na ni. Věnuje se budování správných hodnot, postojů a kompetencí k péči o přírodu; připravenost k angažovanému jednání“ (Leblová, 2012, s. 15). „ (…) Ve své podstatě se jedná zejména o pochopení vlastní odpovědnosti k životnímu prostředí spojené s vzděláváním v přírodě a mezi lidmi jakémkoliv věku. (…) Environmentální výchova mění výrazným způsobem lidský pohled ve prospěch přírody a zdravého životního stylu.“ (Šulgan, 2014, s. 82 - 83) Podle Leblové (2010) je cílen environmentální výchovy takový člověk, který má rozvinutý zájem o přírodu, touží ji poznávat a cítí potřebu ji také chránit. Cílem environmentální výchovy podle Hederera (1994) je Ekologická zodpovědnost postavená na čtyřech předpokladech – „Vědomosti jako základ, citový přístup, pohotovost k reflexi, ochota jednat.“ (Hederer, 1994, s. 9) Z mezivládní konference v Tbilisi víme, že cíle environmentální výchovy jsou: 1. „posílit uvědomění o ekonomické, sociální a ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech; 2. poskytnout každému příležitosti nabýt znalosti, hodnoty, názory, odpovědnost a dovednosti potřebné pro ochranu a zlepšování životního prostředí; 3. tvořit nové vzorce chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku vstřícné k životnímu prostředí.“ (Tbilisi Declaration, 1977) Cíle environmentální výchovy podle Činčery: 1. „Vzájemná provázanost“ – porozumění zákonitostem a vazbám 2. „Krása a radost ze světa“ – uvědomovat si krásu a harmonii přírody 3. „ Aktivní soucit“ – rozeznat zbytečné utrpení, umět jej zmírňovat a to i činit 4. „Úcta k životu“ – každá živá bytost je hodna úcty a etického zacházení

10

5. „Ekologická stopa“ – porozumění tomu, jak naše spotřebitelské chování ovlivňuje svět 6. „Aktivní občanství“ – porozumění demokratickým nástrojům v naší společnosti, pochopení jejich využití pro ekologickou činnost; význam dobrovolnictví 7. „Kritické myšlení“ – opatrnost vůči předkládaným názorům (Činčera, 2007, s. 57 – 58) Ze všech cílů od různých autorů cítíme společné téma a tím je příroda. Zájem o přírodu a zájem o vlastní aktivní „pro-přírodní“ jednání. Činčera (2007) ve své knize dělí environmentální výchovu na jednotlivé směry: -

Ekologická výchova - jejíž motem je „o přírodě, v přírodě a pro přírodu“. Sem metodicky spadají i naučné stezky.

-

Globální výchova – „směr propojující reflexi globálních problémů země“. Je zaměřená na systém a všechny jeho souvislosti.

-

Výchova o Zemi – základní principy jsou shrnuty do tří „W“ (The „Why“, The „Whats“, The „Ways“) – „Proč“, „Co“ a „Cesty“.

-

Hlubinně ekologická výchova a cesta zpět ke kořenům – Základním prostředkem této výchovy jsou dílny, ve kterých jsou praktikovány aktivity s psychologickým zabarvením jako rituály, meditace a inspirační čtení.

-

Výchova k udržitelnosti a kritický přístup – vede ke schopnosti hledat argumenty, samostatně hodnotit.

-

Výchova k ekogramotnosti – cílem této výchovy je „posílit zkušenost a porozumění přírodě“, „být ekologicky gramotný” (Činčera, 2007, s. 16 – 52)

Joseph Cornell (2012) popisuje „Čtyři kroky k vnímání přírody“, které vypozoroval jako nejlepší pořadí činností, ze kterých vytvořil systém, který slibuje úspěšné přirozené vyučování. Svůj systém pojmenoval „Flow learning“ (plynulé učení). Jeho fáze na sebe plynule navazují a při vynechání některé z nich není výsledný efekt maximální. Jeho fáze plynulého učení jsou: „Fáze 1

Probuzení nadšení

Fáze 2

Zaměření pozornosti

Fáze 3

Přímý prožitek

Fáze 4

Sdílení inspirace“ (Cornell, 2012, s. 15 – 43) 11

3. Environmentální výchova v souvislostech s RVP Leblová (2012) píše, že v přírodě je možné získat a rozvíjet všechny kompetence dané Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání - kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, činnostní a občanské. Jednotlivé oblasti podle RVP PV spojené s environmentální výchovou pak mohou vypadat takto: Dítě a jeho tělo: -

Dítě si během pohybu uvědomuje své tělo, kudy se protáhne a kudy už to nejde, kam dosáhne a kam už ne. Bystří smysly při pozorování, čichání, ochutnávání, poslouchání i „osahávání“ přírody pod rozumným dohledem přihlížejícího dospělého, který utváří podmínky pro bezpečné objevování a zasahuje do něj jen v případě ohrožení zdraví. Dítě si v přírodě více než uvnitř mateřské školy uvědomuje potřebu vhodného oděvu, i když to tak možná ještě samo nepojmenuje.

Dítě a jeho psychika: -

Dítě v přírodě brzy rozeznává, že mláďata jsou něžná, křehká a zranitelná; má radost, když uvidí veverku a upozorňuje na ni své kamarády, svůj doprovod. Učí se pojmenovávat věci kolem sebe. Učí se trpělivě čekat, než se ptáček na krmítku objeví a velmi brzy zjistí, že když pak bude hlučný, ptáček se lekne a odletí. Učí se ovládat své emoce. Řeší jak a čím svázat trs trávy, když vyrábí domečky pro skřítky nebo věnec pro parádnici. Příště tuto informaci už využije naprosto automaticky, bez bádání. Je okouzleno padajícím barevným listím.

Dítě a ten druhý: -

Dítě se musí domlouvat s kamarády i dospělým doprovodem, s rodičem, na společné stavbě, společném vyrábění, zkoumání, pozorování. Když se s ostatními nedomluví, kde bude stavět hráz, je možné, že někdo jiný bude během chvilky zrovna v tom místě koryto potoka naopak čistit. Proto se operativně učí i nadchnout ostatní pro svou věc. Neupřednostňuje vlastní zájem za každou cenu a respektuje svobodu druhého. Učí se pomáhat kamarádovi v nesnázích.

12

Dítě a společnost: -

Spolupráce dítěte s ostatními je nezbytná při společném díle. Při společném zdobení totemu se dítě učí být pyšný na svůj díl práce a zároveň na celý výsledek. Ví, že sám by to nezvládl, učí se tím, že spolupráce je pro něho často žádoucí. Poznává prostředí v okolí, kde bydlí, učí se poznávat sousedy, respektovat je. Učí se poznávat, pojmenovat a používat rostliny, zvířata a předměty ve svém okolí.

Dítě a svět: -

Dítě poznává proměny přírody během roku a naučí se je očekávat. Na jaře se otepluje, pučí stromy, vylézá hmyz, nadcházejí zvířecí námluvy. V létě je horko, na stromech jsou třešně a všude komáři. Na podzim se listí barví různými barvami a příroda se ukládá k zimnímu spánku a v zimě je chladno, příroda spí, stromy jsou holé, srnky chodí na liz a někdy poletují vločky. Poznává koloběh přírody, její rozmanitost, potravní řetězce. Učí se vnímat neekologické chování a vyvarovat se mu. Nikomu se nelíbí odpadky v příkopech. Poznává, že sám toto může ovlivňovat, učí se sounáležitosti s celou přírodou. Rozvíjí úctu k životu. (z RVP PV)

„(…) Hleďme, aby byly silné a zdravé. Dobře vyvinuté tělo a mozek všemu potom stačí. Proto hromada písku venku, hojný pohyb v plavkách na slunném trávníku, v rybníce, v lese, k tomu dobře jíst, vlastní postel, dost vzduchu v pokoji – to je nejlepší příprava pro školu i život v tomto věku.“ (Rychlovský, 1932, s. 26)

13

4. Moderní trendy v environmentální výchově; české tendence „Někteří lékaři dobře znají léčivou moc slunce, vzduchu a vody, těchto nejlepších a nejlacinějších léků. Proto se v neděli hemží rybníky, řeky a lesy polonahými těly. Přírodní léčby se v poslední době využívá také ve výchově.“ (Rychlovský, 1932, s. 13) V dnešní době už víme, jak působíme na naši přírodu a že se vývoj životního prostředí nezadržitelně řítí někam, kam nechceme. Náš styl života se od přírody odklonil natolik, že jí přestáváme rozumět. Část populace si možná ani nechce připustit, že nějakou přírodu potřebujeme. A tu se objevují někteří aktivní rodiče a pedagogové, kterým to není lhostejné a vazby s přírodou a jejími krásami vyhledávají do té míry, že vznikají ekoškolky a lesní mateřské školy. „(…) musíme vědomě a cíleně vytvářet místa, ve kterých se děti mohou seznámit s přírodou a kde si mohou svobodně vytvářet své vlastní hry.“ (Grundler, Shafer, 2010, s. 11) V České Republice, k červnu 2015, je v Asociaci lesních MŠ registrováno 115 členských organizací a dalších 10 jich je v různých fázích vzniku. (webové stánky Asociace lesních mateřských škol) O lesní mateřské školy a tzv. lesní pedagogiku narůstá zájem. Jedná se o koncept, v rámci kterého jsou děti vychovávány samotnou přírodou a učitel jim do ní otevírá bránu. Nejsou tu plastové pomůcky, není tu elekronika, ale není tu mnohdy ani teplá voda. A tu se děti učí za pomocí běžných „dospěláckých“ motyk, nožíků, zvětšovacích skel a konví s vodou jak funguje příroda. Jak vypadá, jaké jsou její zákonitosti a co nám všechno, vedle dnešní moderní společnosti, příroda poskytuje bez nalepené cenovky. Přirozenou cestou, bez vztyčeného ukazováčku zkoumají, jak funguje svět. A ono se jim to líbí! Bez ohledu na to, jsou-li to děti právníků z měst, nebo statkářů ze vsi. Není zdravé dítě, kterému by se hra s blátem a klacíky nelíbila. „Les je jako jedno velké hřiště a příroda jako moudrá učitelka – trpělivá, přívětivá i nesmlouvavá. Děti ve věku tří až šesti let, které jsou nejčastějšími návštěvníky lesních MŠ, najdou v přírodě to, co právě potřebují. Energií nabití ďáblíci přeskakují překážky, běhají a lezou tam, kam si ještě troufnou. Kdo potřebuje chvilku klidu, najde si tiché 14

místo, odkud může pozorovat ptáky ve větvích nebo pilné mravence.“ (webové stánky Asociace lesních mateřských škol) Ekoškolka, jak píše Vošahlíková (2010), je volné označení pro mateřskou školu, která zavádí ekologické principy do svého provozu a pedagogického zaměření. Důležitá je denní praxe ukotvena v ŠVP, do níž jsou zapojeni děti, učitelé i rodiče. Průběžné vzdělávání pedagogických pracovníků a otevřenost k okolí jsou nezbytností. Cíle takové ekologické mateřské školy jsou například: zmírnit ekologickou zátěž MŠ, dostatek volného pohybu dětí v přírodě, kontakt dětí se zvířaty, zeleninový záhon, podpořit odpovědný postoj k životnímu prostředí. Lesní mateřská škola se od ekoškolky liší tím, že naprostá většina jejího programu se odehrává venku, za každého počasí, v lese, na louce, na pasece, u rybníka – v přírodě. Vztah k přírodě je o to hlubší a dítě je schopné užít si a využít, ale nezneužít přírodu za všech podmínek. Vošahlíková (2010) uvádí údaje, ze kterých je zřejmé, že některé dovednosti se u dětí, které si hrají v přírodě s přírodninami, rozvíjejí ve větší míře, než stejné dovednosti u dětí, které si hrají s umělými pomůckami uvnitř

běžných mateřských škol

(viz Tabulka 1). (Tab. 1 – Porovnání dovedností dětí – Vošahlíková 2010, s. 23)

15

(Obr. 1 – Dětský lesní klub (LMŠ) U tří veverek, Hradec Králové) Ze studie ve Vancouveru vyplývají následující zjištění, „jak děti využívají finančně nákladné herní soustavy: 87% času si jich děti nevšímají, v 5% je zapojují do hry s okolními materiály (kamínky, klacíky apod.), ve 4% času si hrají pod nimi, ve 3% je využívají, jak bylo zamýšleno a v 1% jim slouží coby vyhlídka” (Milovská, 2013) Na dětských hřištích se dnes už přikláníme k průlezkám z přírodního materiálu. Využíváme i pomůcky, které nám tradiční průlezku připomínají jen velmi vzdáleně, avšak dětem poslouží k jejich hře stejně, nebo i lépe, než ty které jsou finančně náročnější a na které jsme z dětských hřišť spíše zvyklí. Úmyslně na dětská hřiště umísťujeme veliké kameny, klády, nebo jen na větev přivázané lano.

16

(Obr. 2 – Dětské hřiště, Praha – Letňany) I v Hradci Králové vznikají zajímavé projekty v přírodě. V lesích za městem jsou nyní informační cedule se zajímavostmi o zvířatech a stromech v oblasti. V okolí rybníku Výskyt jsou stanoviště s krátkými úkoly pro děti, ke kterým paní Pohnerová nakreslila postavičky lesních strašidel. V oblasti je i domek pro samotářské včelky pískorypky a sluniště pro hady a ještěrky.

17

(Obr. 3 – Sluniště pro ještěrky, Na Plachtě - HK)

18

5. Portugalsko - Pia do Urso Před mou návštěvou parku Pia do Urso jsem se nikdy předtím nesetkala s místem, kde se nachází tolik inspirace. Je zde naučná stezka pro děti (ale i dospělé), kde se nenásilně prolínají prvky zoologie, botaniky, historie, astrologie, geologie, fyziky, matematiky, abstraktního moderního umění, architektury, ekologie a to vše je dětem hravou formou podsouváno v krásném prostředí chráněné oblasti, kde kdysi žili medvědi. Stezka je vytvořená v krásné přírodě s divokým terénem plným skalnatých výběžků a má celkem devatenáct zastavení. Většina informačních tabulek je dvojjazyčných – v anglickém a portugalském jazyce. Často je na stanovištích vidět i tabulky s Braillovým písmem. Všechna stanoviště jsou vyvedena v přírodních materiálech a veselých barvách. Z materiálů převládá dřevo. Na začátku a na konci trasy jsou místa pro piknik vybavená stoly, lavicemi a odpadkovými koši. Koše a lavičky jsou také rozptýleny podél celé trasy. Jednotlivá stanoviště: 1 – Začátek stezky 2 – Pramen vody vyvěrající ze skalnatého svahu 3 – Místo pro piknik – stolky, které rodiny využívají jako místo k občerstvení a příjemnému posezení. Pro toto bylo vybráno vhodné rovinaté místo se starými stromy vrhajícími na stoly stín. To celé je oploceno nízkým plůtkem. 4 – Souhvězdí malé a velké medvědice a Sluneční soustava (obr. 4) – na dřevěné desce jsou tu hřebíky připevněné plechové hvězdy těchto souhvězdí a provazem naznačené obrysy medvědic. Na informační tabulce pak můžeme najít stručný popis, kde tato souhvězdí hledat na obloze. Vedle souhvězdí je plošné znázornění naší Sluneční soustavy s naznačenými trajektoriemi pohybu planet. Slunce na tomto modelu je vybledlé, modré, což může být pro někoho matoucí, ale každá planeta i naše hvězda mají své popisky. Je tu i prostorový model Slunce, Země a Měsíce. Původně byl tento model celý pohyblivý. Nyní už je pohyblivý jen Měsíc, na kterém děti mají možnost vidět, že Měsíc obíhá kolem Země a uvědomit si, že ze Země nikdy není možné vidět odvrácenou část Měsíce. Poměry velikostí objektů ve vztahu k realitě na tomto modelu nejsou zachované.

19

(Obr. 4 - Souhvězdí malé a velké medvědice a Sluneční soustava) 5 – Pumpa a dřevěné mlýnské kolo – Od pumpy, která je výše v kopci, vede dřevěné koryto pro napumpovanou vodu, která pak níže roztáčí dřevěné kolo na způsob mlýnského. Cesta vody korytem je dlouhá přibližně osm metrů, kolo má v průměru více než metr. 6 – Dinosauří prolézačky – Dvě, skoro dva metry vysoké, dřevěné konstrukce fungující jako dětské prolézačky jsou natřené pestrými barvami a podněcují k zamyšlení nad vyhynulými velikány.

20

(Obr. 5 a 6 - Dinosauří prolézačky) 7 – Cesta do Aljubarroty – umělecky ztvárněný historický výjev tažení vojáků do Aljubarroty, kde došlo k významnému portugalskému vítězství. Několik kůlů umístěných kolmo do země. Vršek horní části vyčnívající nad zem je vždy pomalován. Malby jednoduše ale jasně symbolizují postavu krále a jeho vojenskou družinu.

(Obr. 7 - Cesta do Aljubarroty)

21

8 – Piškvorky – stojan s otočnými trojbokými hranoly, kde na jedné ploše každého je kruh, na druhé kříž a třetí je hladká. Vše v dřevěném provedení. Na začátku hry se všechny hranoly otočí hladkou plochou nahoru a během hry se pak odkrývají kříže a kruhy. Toto stanoviště počítá se dvěma účastníky najednou. 9 – Medvědí napajedlo – horské jezírko s plastikou medvěda v životní velikosti. 10 – Abstraktní umění, odvážné tvary a linie – pestrobarevná dřevěná konstrukce se špičatými výčnělky a oblými výřezy ve stěnách.

(Obr. 8 – Abstraktní umění) 22

11 – Informační tabulka přibližující typickou místní faunu a flóru – informace o skalníku modrém a olivových stromech. 12 – Kreativní stanoviště – veliký dřevěný stojan s plochými otočnými destičkami, které při správném postupu vytvoří na jedné straně stojanu zajíce a na druhé slepici. Černobílá spirála, kterou bylo možné roztočit a pozorovat, jak ji náš mozek vyhodnotí, když se pohybuje.

(Obr. 9 – Kreativní stanoviště – spirála – oční klam) 13 – V objetí lásky – dřevěná plastika symbolizující objímající se pár. Dva plošné dřevěné objekty ve tvaru holí na pozemní hokej, rozlišené barvami (růžová a modrá) přituleni k sobě. 14 – Muzikální stanoviště – dřevěný stojan se stříškou s připevněnými různými ozvučnými předměty (kovové trubky různých délek, kus plechu, dřevěná deska s pravidelnými zářezy, různě dlouhá dřevěná dřívka, zvonkohra z kovových tyček) a na řetízku připevněná kovová tyčka, kterou se všechny tyto předměty daly rozeznít.

23

(Obr. 10 - Muzikální stanoviště) 15 – Strážci lesa – stejným způsobem, jako vojáci na cestě do Aljubarroty, ztvárněni strážci lesa - kůly znázornění bojovníci na stráži. 16 – Konec smyslové stezky 17 – Obchod s pamětními předměty, informace 18 – Toalety 19 – Místo pro piknik - stoly, lavice, odpadkové koše.

Celá trasa je lemovaná barevnými dřevěnými abstraktně ztvárněnými houbami a dřevěnými siluetami divokých i domácích zvířat. Celá stezka je dlouhá asi 500 metrů a je zcela zdarma.

24

(Obr. 11 – Dřevěné houby)

(Obr. 12 – Siluety zvířat - zajíc) 25

6. Pomůcky navržené pro malé objevitele V této části BP navrhuji pomůcky, které se dají využít na stanovištích na přírodních stezkách nebo na školních zahradách pro pobavení i poučení všech zvídavých objevitelů. Některé jsem vyrobila, jejich fotografie jsou v příloze BP. Hračky, které jsem vyrobila, jsem také s dětmi vyzkoušela. Ke všem navrženým pomůckám jsem si vyžádala komentář zkušené paní učitelky s 25 letou praxí. „Všechny uvedené pomůcky lze v mateřské škole použít. Umím si představit, jak mohou doplnit podmínky k výchovně vzdělávací práci, navodit neobvyklé situace, přivést děti k dalším zkušenostem, hledání nových otázek a souvislostí. Jsou zajímavé, pro učitelku a její práci inspirující a z ekonomického hlediska pro mateřskou školu dosažitelné.“ (p. uč. Lada Kalousková)

6.1. Břinkadla Vyrobit si jednoduché břinkadlo není náročné. Po správně voleném úderu do všech pevných materiálů se nějaký zvuk ozve. Zajímavé může být poslouchat změny zvuku a přemýšlet, čím byly způsobeny. Břinkadlo 1 Materiál: plechovky, skořápky, matice, kamínky, rýže, čočka, mušle Provedení: Do staré plechovky vložíme materiál, který v ní později bude rachotit. Chceme-li, aby byl zvuk pronikavější, hlasitější, použijeme například matičky od šroubů nebo kamínky. V takovém případě musí být plechovka z tvrdého plechu. Čočka, hrách, rýže, nebo písek poskytne jemnější zvuky a postačí plechovka tenká. Využití: Rozvoj sluchového vnímání. Naslouchání rozdílům zvuků použitých materiálů. „Vnímám, jak znějí různé materiály.“

26

Břinkadlo 2 Materiál: Dřevěné prkno, vlnitý plech, tyčka z kovu nebo tvrdého dřeva Provedení: Z dřevěného prkýnka s širokými zářezy (prohlubněmi, žlábky) nebo vlnitého plechu můžeme vyrobit primitivní, ale působivé drhlo. Tyčkou ho rozezníme, když po něm s přítlakem přejedeme z jednoho konce příčně přes zářezy (vlny na plechu) na druhý. Využití: Rozvoj sluchového vnímání, spojení pozorování materiálu se zvukovým výstupem z manipulace s předmětem. Břinkadlo 3 Materiál: kulatá dřevěná destička, odolný provázek, mušle, skořápky, střepy z vypálené keramiky Provedení: Do kulaté dřevěné destičky provrtáme jednu díru uprostřed a rovnoměrně po celém obvodu několik dalších (vzdálenost děr závisí na velikosti cinkavého materiálu, který budeme věšet na provázky po celém obvodu, předměty by měly viset vedle sebe, ale měly by mít dostatek prostoru, aby je mohl vítr rozpohybovat). Prostřední dírou protáhneme drát nebo pevný provázek a na konci zajistíme, aby z něj destička nevyklouzla.

Po obvodu navážeme na pevný,

ale poddajný provázek střepy pálené keramiky, skořápky nebo mušle. Využití: Rozvoj sluchového vnímání. (Obr. 13 – Břinkadlo 3) „Pohraji si se zvonkohrou a za větrného počasí ji venku uslyším…“ Při kombinaci několika různých břinkadel můžeme vytvořit třeba i „zábavní stojan“. Ten si však už žádá ukotvení. Na obrázku je (zleva) železná trubka, vlnitý plech, dřevěné prkno se širokými zářezy a zvonkohra z keramických střepů.

27

Břinkadla nemusí mít žádnou konstrukci, ale mohou být zavěšená mezi dva stromy.

(Obr. 14 – Břinkadlo) „Jak zní? Jaký dělá zvuk?“

Konfrontace pomůcky Břinkadlo 3 s dítětem: Konfrontace pomůcek s názorem pedagoga: „K zavěšeným břinkadlům není nutné mnoho dodávat. Po děti je to experimentování a to mají rády. Pokud bude možné dělat společně nějaké změny, aby pomůcka byla stále zajímavá a časem nestála opuštěná, určitě doporučuji.“ (LK) „Zavěšené mušličky vydávají jemné, libé zvuky a lze je použít jak v prostoru na spaní, tak venku, kde by děti měly i důkaz o proudění větru. Celkově působí pomůcka velmi příjemně.“

28

6.2. Páková váha

(Obr. 15 – Páková váha) Materiál: prkno, dvě větvové vidličky, rovná větev (případně dřevěná tyčka), dva co nejvíce stejné kusy latě dlouhé na šíři prkna Provedení: Dva stejné kousky latě připevníme ze shora na konce prkna, tím utvoříme zarážky, které zabrání padání závaží z váhy. Na prkno ze spodní strany přitlučeme přesně doprostřed tyčku, nebo rovný klacek, který bude tvořit osu pákové váhy. Tyč musí mít na každé straně dostatečný přesah, aby se vyčnívajícími konci opřela do země zapíchnutých vidliček. Využití: Získávání zkušeností vedoucích k povědomí o vahách a hmotnostech různých materiálů. Děti mohou zkoušet vyvažovat oblíbenou hračku materiálem nalezeným venku ve volném prostoru (kameny, klacky, ovoce,…).

„Kolik stačí kamenů?“ Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Páková váha bude inspirativní, pokud dětem poskytneme, nebo se nachází v okolí, různorodý přírodní materiál. (LK)

29

6.3. Fontána Materiál: starý kbelík, nebo kanystr, případně sud Provedení: Do kbelíku provrtáme tři dírky nad sebou. Jednu dole u dna, jednu zhruba uprostřed a jednu do horní části nádoby (viz obr. 16). Následně kbelík naplníme vodou. Při použití větší nádoby, například barelu, či sudu, je dobré během plnění dírky zašpuntovat. Z provrtaných otvorů bude vytékat voda, ale z každého jiným proudem. Tíha vody způsobí, že ze spodního otvoru bude voda stříkat prudce, protože je tam největší tlak, z prostředního jemně a z horního jen odtékat. U hladiny je tlak vody nejnižší. Využití: Pozorování – jak rozdílný vliv má sloupec vody při odtoku vody z nádoby. „Uděláme fontánu.“

(Obr. 16 – Fontána – sud, kbelík) Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Děti rády zkouší nové věci a jistě by je zajímalo, zda bude voda skutečně proudit, tak jako v nákresu.“ (LK)

30

6.4. Mlýnské kolečko Materiál: krátké kulaté polínko, 6 – 8 stejně velkých tenkých dřevěných destiček, tyčka o šířce vrtáku Provedení: Do polínka provrtáme ze středu jedné plochy do středu druhé skrz na skrz díru. Po obvodu polínka uděláme stejný počet zářezů (ideálně stejně daleko od sebe), jako máme prkýnek a ty do zářezů na pevno nasadíme. Ve vlhku dřevo trochu nabobtná, proto není třeba více upevňovat. Středem polínka prostrčíme dřevěnou tyčku. Mlýnek můžeme usadit do potoka na dvě vidličky (jako jsme usadili pákovou váhu), nebo zapasovat do břehů potoka. Využití: Hra s vodou, relaxace, pozorování vlivu vody dopadající na lopatky - otáčení.

(Obr. 17 – Mlýnské kolečko)

Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Mlýnek lze umístit kamkoliv k suchému či mokrému korytu potoka. Je velmi vhodný pro hru s vodou i jiným přírodním materiálem. Děti samy hru velmi dobře rozvinou. Mlýnek bude oblíbený.“ (LK)

31

6.5. Domky, skrýše, útočiště pro pestrý život na školní zahradě 6.5.1. Domek pro samotářský hmyz (Inspirace ze školní zahrady MŠ Albertova, Hradec Králové) Materiál: polena stejných délek, prkna Provedení: Z prken stlučeme jednoduchý domek jakéhokoliv tvaru a do něho vyrovnáme nařezanou kulatinu s provrtanými dírami. Využití: Nalákání a udržení užitečného hmyzu ve vybraném místě, kde je snadné jej pozorovat. (Obr. 18 – Domek pro hmyz) Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Hmyzí hotel je v zahradě MŠ vhodné pozorovací místo. Zabydlují se zde zejména včely samotářky, zednice, pískorypky, přiletí i mouchy a další hmyz, což děti zjistí během teplých jarních dnů. Prvek je vhodný do zahrady také z důvodu estetických. Působí mile a celý prostor zútulní.“ (LK) 6.5.2. Útulna pro netopýry (Inspirace z Hurvínkovy cesty do přírody) Netopýři zimují až 200 kilometrů od místa, kde tráví celé léto. Není problém, poskytnout jim prázdninový domek a přilákat je k trvalému pobytu na vaší zahradě. Materiál: dřevěná prkna alespoň z jedné strany nezahlazená Provedení:

Z prken, která skládáme hrubší,

nefrézovanou stanou dovnitř (aby se netopýr mohl přichytit), stlučeme jednoduchou budku. Celková výška domečku by měla být 40 cm, hloubka 10 cm a výška průchodu 2 cm. Prkna musí být sesazena pečlivě, do domku nesmí zatékat, ani profukovat.

(Obr. 19 – Netopýří budka)

Využití: Získávání povědomí o vztazích v přírodě, s životem drobných živočichů v našem okolí. 32

„Mám-li něco chránit, musím to poznávat.“ Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „S budkou pro netopýra se seznamuji prvně, ale vzhledem k tomu, že dětem se líbí pečovat o živočichy, rády jim staví „domečky“, doporučuji. Zajímavé by bylo s dětmi označit cestu k budce směrovkou, budku pak obrázkem netopýra s nápisem, kam by jistě každé dítě chtělo dovést rodiče a společně by směly o příbytku vědět.“ (LK) 6.5.3. Skalka pro ještěrky (Inspirace z lokality Na Plachtě, HK)

(Obr. 20 – Skalka pro ještěrky) Materiál: kameny Provedení: Na suché slunné místo vyskládáme zídku tak, aby ji celý den zahřívalo slunce. Využití: Zídka bude sloužit jako útočiště pro ještěrky. Vytváření přijatelných podmínek pro život drobných živočichů. „Kolik živých tvorů žije na Tvé zahradě?“ Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Tento nápad doporučuji, může mít pro děti velké kouzlo. Jedna zídka se postaví s rodiči, osází netřesky a podobně, druhá stavba se nechá na dětech, kterým se poskytne dostatek materiálu. A tak mohou děti v prostoru, který vypadá jako „kameniště“ celoročně tvořit a překládat valounky a oblázky na svých stavbách – úkrytech pro drobné živočichy.“ (LK) 33

6.5.4. Krmítko pro ptáky Materiál: plastová lahev, dřevěná tyčka (vařečka), provázek Provedení: Do plastové lahve vyřízneme „průchod“ pro dřevěnou tyčku, kterou protáhneme skrz lahev. Tyčka nesmí vypadávat. Ptákům poslouží jako bidýlko.

Nad každým

vyčnívajícím kusem bidýlka vyřízneme velký otvor – vchod a východ do krmítka pro ptáky. Využití: Rozvoj pozitivního vztahu k přírodě, recyklace – plastová lahev. (Obr. 21 – Krmítko) Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Krmítko pro ptáky z odpadových materiálů ukazuje dětem, jak kdo chce nějak pomoci přírodě, může snadno. Učitelka připraví například projekt na téma čisté planety, třídění odpadů, recyklace. Na základě závěrů o dalším využití surovin s dětmi vyrobí krmítko, které společně zavěsí v blízkosti oken. Děti budou nadšené jak z péče o přírodu, tak z následného pozorování a určování ptactva, stejně dobře budou znát vlastnosti plastové lahve.“ (LK)

34

6.6. Magnetická hračka – strom

Materiál:

dřevěná

deska,

latě,

plexisklo, železné piliny, magnet, kousek klacku o průměru magnetu Provedení: Z dřevěné desky a latí vyrobíme krabičku, takové šuplík o hloubce 0,5 – 1 cm.

Na

dno

dovnitř

nakreslíme strom. Kresbu můžeme (Obr. 22 – Magnetická hračka – strom)

vytvořit na papír a ten do šuplete

vlepit. Na obraz vysypeme 50 ml železných pilin a utěsníme plexisklem. Lépe je pořídit kvalitnější, odolnější proti poškrábání. Piliny zůstávají „uvězněné“ uvnitř. Na konec klacku připevníme magnet a tím vytvoříme „magnetickou tužku“. Pohybem tužkou po plexiskle můžeme přemisťovat železné piliny na strom, když symbolizujeme léto a pod něj, když podzim. Využití: Pozorování kovových pilin, přemísťování kovových pilin pomocí magnetu, sledování změn při pohybu magnetem, rozvoj jemné motoriky. „Olistí se a opadá…“ Konfrontace pomůcky s dítětem: Když jsem tuhle pomůcku položila před mou malou sestřenku (4 roky), hned se chopila magnetu a povídala, že to je „jako když se na jaře dělá listí na stromě a když je to zima, tak je na větvích sníh“, čímž mě samotné rozšířila obzory ještě o tento pohled. Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga:

„Pomůcka s železnými pilinami a

magnetem jistě podpoří dětskou zvídavost. Bylo by vhodné ji umístit do koutku Bádání (koutky podle programu Začít spolu). Dítě získává informaci o tom, jak se chovají železné piliny spolu s magnetem, jak je lze uchopit a pohybovat s nimi, zaplňovat plochu, tvořit obrázek. Zároveň pokud se jedná o motiv stromu, je výsledek zajímavě doplněn o hru s jeho opadáním.“ (LK)

35

6.7. Vývoj včely Materiál: tři stejně velké čtvercové dřevěné desky, 4 panty + hřebíčky k nim; interiérová varianta: látka, tlustý papírový karton Provedení: Pomocí pantů k sobě připevníme tři dřevěné desky tak, aby se celý výrobek dal postupně otevírat. Vrchní deska na jednu a druhá na druhou stranu. Spodní zůstane uprostřed. (viz obr. 23) Využití: Demonstrace vývoje jedince včely: vajíčko – larva – dospělec. Manipulace s knihou – seznamování se zákonitostmi vývoje včel.

1.

2.

3.

řez (Obr. 23 – Vývoj včely)

„Poznávám: vajíčko – larva – včela.“ Konfrontace pomůcky s dítětem: Sestřenka (4 roky), které jsem pomůcku představila, o ni jevila velký zájem a s radostí si ji odnesla, aby ji ukázala mamince a tetě. Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga:

„Při manipulaci s hračkou si dítě

prohlédne obrázky, které mu učitel dovysvětlí. Hračka může při další manipulaci sloužit jako připomínka k vypravování o včelách. S pomocí dospělého je dítěti předškolního věku srozumitelná, může se k ní následně samo vracet.“ (LK)

36

6.8. Včelí tanec

(Obr. 24 – Včelí tanec; Včelí tanec - řez) Trajektorie včelího tance přejata z Obrazové encyklopedie zvířat. Materiál: dřevěná deska, distanční součástka, zarážka, dřevěná včela Provedení: Do desky prořízneme „dráhu“ shodující se se včelím tancem. Předpřipravenou včelu osadíme do drážky pomocí distančního dílu o průměru šířky drážky a proti vypadnutí zajistíme jistící zarážkou širší než je drážka. Využití: Seznámení s pohybem včel, rozvoj jemné motoriky. V pozici „ležaté osmičky“ i procvičení spolupráce mozkových hemisfér. „Moje včela tančí.“ Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Grafomotorická dřevěná hračka se těší oblibě dětí, v tomto pojetí je zajímavá o další rozměr – takto tančí, sděluje informaci, včela.“ (LK)

37

6.9. Otočný stojan - spící krajina

(Obr. 25 – Otočný stojan - spící krajina) Materiál: tři dřevěné desky o stejných rozměrech, rám, „téčkový profil“, objímka Provedení: Na dřevěné desky namalujeme na sebe navazující krajinu. Na jedné straně letní, na druhé zimní. Ale pozor, musíme počítat s tím, že každý jednotlivý díl se bude otáčet sám. Doprostřed horního i spodního boku desek připevníme osu, kterou zasadíme do objímky na rámu. Využití: Manipulace s obrázky, seznamování s přírodou během ročních období.

(Obr. 26 – Otočný stojan, detail kotvení otočného mechanismu)

38

Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Pomůcka je v předškolním věku použitelná, děti bude zajímat pohyb jednotlivých desek (jak sestavení správného obrázku, tak tvoření nesmyslného). Návrh kresby je jednoduchý, děti rozdíl zima – léto snadno poznají. Bude je bavit i vtipný motiv přírodovědce.“ (LK)

39

6.10. Stopy zvířat

(Obr. 27 – Stopy zvířat; řez) Materiál: Dřevěná deska, plastové vodovodní trubky se zahlazenými konci Provedení: Na dřevěnou desku nakreslíme stopy, jako kdyby je tam udělalo nějaké zvíře. Na konec řádky stop umístíme do vyříznutého otvoru trubku. Tu někde u konce nařízneme, tím do ní pustíme světlo. Na konec připevníme zalaminovaný obrázek zvířete, ke kterému daná cestička stop patří. Trubka tvoří iluzi dalekohledu. Využití: Seznamování s přírodou, propojení souvislostí: stopa – zvíře. „Čí jsou to stopy?“

40

Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Nahlédnout, které zvíře se ukrývá v okénku na konci určitých stop, je zajímavé. Děti se rády hravou formou seznamují s přírodou. Součástí by mohl být průzor, ve kterém budou hledat skutečné zvíře, nebo ještě další motiv lidských stop vedoucí k průzoru bez obrázku, kterým uvidí (při správném umístění desky) pobíhat na školní zahradě své kamarády.“ (LK)

41

6.11.

Zrcadlové bludiště

Materiál: zrcátka, dřevěná deska, sololitová deska Provedení: Na dřevěnou desku vyrobíme sololitové bludiště, do kterého umístíme do každé zatáčky do stran polohovací zrcátko. Na začátek dáme laserové ukazovátko, na konec terč. Úkolem je dostat paprsek skrze celé bludiště pomocí odrazů zrcadel až do terče. Využití: Pomocí správného nastavení zrcadel je možné pozorovat paprsek světla dopadající na terč.

(Obr. 28 – Zrcadlové bludiště) Konfrontace pomůcky s dítětem: Reakci na tuto hračku jsem pozorovala na mém bratranci (9 let), který je zapáleným skautem. Nastavování zrcadel do správných úhlů za účelem dostat paprsek laserového ukazovátka skrz bludiště ho bavilo. Zdál se být soustředěný a touto hrou zcela zaujatý. Během rodinné akce jsem hračku nechala rodině volně k dispozici a zaujala i mnohé starší. Konfrontace pomůcky s názorem pedagoga: „Hračka vhodná do koutku Bádání (koutky podle programu Začít spolu), kde děti mohou zkoumat, jak se zachová paprsek světla, který dopadá na zrcadlovou plochu. Je třeba kontrolovat hračku z hlediska bezpečnosti.“ (LK)

42

7. Náměty na pozorování přírody v okolí Hradce Králové „Stále více lidí nachází lásku k přírodě, k těm malým i velkým zázrakům, které můžeme objevit na okrajích cest, na zahradách, na loukách a polích, u potoků a říčních toků nebo v lesích. Při jejich pozorování se můžeme oprostit od starostí všedních dnů a žasnout nad jejich očividnou krásou.“ (Lang, 2013, s. 2) Při vycházkách do přírody si s dětmi rádi bereme s sebou lupu a Kapesního průvodce přírodou (Eisenreich, 2010), ze kterého jsou všechny odborné informace v této kapitole. V Hradci Králové a jeho okolí je toho mnoho k pozorování. Samotné městské parky mě často mile překvapí. V Šimkových sadech jsem letos viděla například ledňáčka, párek žlun, sojky, strakapouda a v rybníčku různé druhy rybek, které nedovedu pojmenovat. V Jiráskových sadech na soutoku jsou k vidění veverky, nutrie, hejna kachen a labutí a krásné staré stromy. „Malou přírodou je mi už městský park, ve kterém zahlédneme občas šedou veverku a kde se v zimě procházejí havrani.“ (Rusek, 1998, s. 7)

7.1. Seznamování s hmyzem a obojživelníky Chroust obecný Veliký (20 – 30 cm) brouk s hnědými krovkami, hlava a hruď černé, boky bílé, nohy hnědé. Vajíčka klade do půdy. Larvy žerou kořeny a vyvíjejí se v půdě 3 – 4 roky. Ještěrka obecná Měří až 20 cm. Na hnědém hřbetu má tmavý skvrnitý proužek s výrazně zmenšenými šupinkami. Boky jsou skvrnité v černé hnědé a bílé barvě. Samečci jsou během páření zeleně zbarvení na hlavě a na bocích. Ráda se sluní, živí se převážně hmyzem. Slunéčko sedmitečné Lesklý, polokulovitý brouk. Hlava černá, hlavohruď také černá se dvěma bílými skvrnami, krovky červené s černými puntíky. Slunéčko se ve všech stádiích vývoje živí především mšicemi. Přezimují ve větších skupinách. (Eisenreich, 2010)

43

Dále… Skokan hnědý Babočka admirál Mravenec lesní Křižák obecný

7.2. Ptáci Žluna šedá Vrchní strana těla olivově zelená, spodní šedě-zelená, temeno hlavy jasně červené. Živí se především mravenci. Je velice plachá. Volání pronikavé, hlasité. Sojka obecná Načervenale hnědý pták s černým ocasem. Křídla černá s bílo-modře pruhovanými rameny. Temeno hlavy černo-bílé, hrdlo bělavé s černým proužkem. Varovné volání pronikavé, zpěv tichý, žvatlavý. Živí se především živočišnou potravou. Nestěhovavá. Zvonek zelený Žluto-zelený pták velký jako vrabec, žlutý lem na ocase i křídle. Trylkuje jako kanár. Nestěhovavý. (Eisenreich, 2010) Dále… Sýkora koňadra Kos černý Strakapoud velký Labuť velká

7.3. Stromy Jeřáb ptačí Keřovitého nebo stromovitého vzrůstu, vysoký 5 -15 m. Kůra je hladká, šedivá, lesklá, později černošedá borka. Listy střídavě lichozpeřené, až 20 cm dlouhé. Na jednom

44

řapíku 9- 15 lístků s jednoduše pilovitým okrajem. Početné drobné bílé květy. Plody červené kulovité malvice vždy se 3 semeny, v bohatých latách. Bříza bělokorá Strom, vysoký až 25 metrů, s úzkou korunou. Kůra je ve spodní části bílá s černou borkou, která se odlupuje; v horní části hladká bílá. Listy jsou kosníkově trojúhelníkovité s ostře dvojitě pilovitými okraji. Kvetoucí jehnědy dlouhé 3 – 6 cm rostou na koncích loňských větví. Plody jsou dlouhé jemné šištice s létajícími nažkami. Smrk ztepilý Stálezelený jehličnatý strom, vysoký 30 – 50 m. Kůra se olupuje v nepravidelných šupinách a je tmavá, načervenalá. Dřevo hodně pryskyřičnaté. Jehličí špičaté, pichlavé, tmavě zelené, lesklé, uspořádané šroubovitě kolem celých větévek. Plody jsou dřevnaté šišky, dlouhé 10 – 16 cm. Šišky po jednom roce zralosti opadávají. (Eisenreich, 2010) Dále… Borovice sosna Buk lesní Dub zimní

45

8. Návrh na informační tabule 8.1. Návrh na informační tabule Informační tabulky jsou nedílnou součástí většiny stezek. Výborně poslouží klasické provedení, které je k vidění na mnoha místech. Na tabulce „Včela medonosná“ máme porovnání proporcí včelí královny, trubce a dělnice, zařazení včely do systému, několik informací o včelím životě, o zvyklostech v úlu a vývoji včelího jedince. Několik zajímavostí a interaktivní součást

–

pomůcku včelí tanec (strana 37 této BP). (Obr. 29 – Informační tabule)

(Obr. 30 – Informační tabule – včela medonosná)

46

Na informační tabuli „Mravenec lesní“ je znázorněn vývoj mravence a pohled do mraveniště v řezu, několik základních informací a zařazení mravence lesního do systému. V pravé dolní části je skříňka s lupou pro pohodlné pozorování v blízkém okolí.

(Obr. 31 – Informační tabule – mravenec lesní)

47

9. Vlastní návrh stezky Myšlenka této konkrétní stezky vznikla proto, že tímto směrem od Hradce Králové něco takového „poučného hravého pro děti“ chybí. Myšlenka přišla od místních rodičů na základě otázky místního obecního úřadu „Co s těmito dlouhodobě nevyužitými prostory?“. Louka ve Stěžírkách za koupalištěm pro tyto účely vyhovuje. Stezka, kterou navrhuji, je řešená tak, aby pobavila a zároveň poučila přirozenou hravou cestou. Pozemky jsou některé ve vlastnictví České republiky, některé ve vlastnictví obce, některé v rukou římskokatolické farnosti Nechanice a některé v soukromém vlastnictví. V případě realizace se tedy musí počítat s velkým počtem účastníků řízení. (katastr nemovitostí ČR)

9.1. Přírodní podmínky mnou zvoleného místa Oblast není vybraná náhodně, jedná se o místo, na kterém se o nějakém podobném využití aktivně diskutuje. Nachází se na kraji malé vesnice v blízkosti Hradce Králové, v dosahu MHD. Jedná se o louku na kraji lesa a k ní přiléhající část lesa nazývaná Zádušník. Podél celého vybraného prostoru protéká potok s udržovaným korytem. Louka je většinou jednou ročně sečena a vyskytují se zde rostlinné druhy, jako například řepík lékařský, kohoutek luční, třezalka tečkovaná, bodlák obecný, kakost luční, srha říznačka, psárka luční, jetel rolní. Z jedné strany je louka ohraničená potokem, z druhé strany často sečenou travnatou plochou patřící ke koupališti. Třetí stranu lemuje řídká jeřabinová alej. Mezi alejí a potokem navazuje na louku les. Les je to jehličnatý – smrk, borovice, modřín; na kraji orámován náletovými listnatými stromy – především habr a bříza. Potok na kraji lesa vytváří specifický ekosystém. Vysoká tráva, kterou hlouběji do lesa střídá ostružiní, nechává vidět, kudy přes potok přechází divoká zvěř. Jen pár desítek metrů od kraje lesa je opečovávaný včelín s mnoha úly.

48

(Obr. 32 – Místo pro stezku – zima)

(Obr. 33 – Místo pro stezku – léto) 49

9.2. Grafická podoba návrhu

1 – Skalka pro ještěrky 2 – Mlýnské kolečko 3 – Muzikální stanoviště - stojan s břinkadly 4 – Pozorovací stanoviště – Mravenci 5 – Stopy zvířat 6 – Informační tabule včely 7 – Otočný stojan – příroda v létě/v zimě

(Obr. 34 – Plánek stezky (viz přílohy)) 9.3. Popis návrhu stezky Celá stezka je situovaná kousek za vesnicí. Z vesnice se k místu jde cestou mezi zahrádkářskou kolonií a koupalištěm. Z cesty se za koupalištěm zahne doprava do louky, kde je plánovaná cestička ze zapuštěných dřevěných pražců. Po několika metrech se k hlavní „stezkové“ cestě přidává nalevo špalková cestička (pevně ukotveno k zemi).

(Obr. 35 – Špalíková cesta) O kousek dál na nejslunnějším místě je ještěrčí sluniště a u ní informační tabulka s několika zajímavými informacemi o ještěrkách, které by se tu mohly nechat vidět. Pak 50

se stezka zhoupne přes dva mostky tam a zase zpět přes potok. Z druhého mostku je pěkný výhled na lopatkové kolečko instalované do potoka.

(Obr. 36 – Mostek) Cesta pak vede kolem malého posezení, instalace z kamenů a dřevěné lávky na způsob kladiny. Kameny i lávka plní funkci prolézačky a jsou záměrně instalovány poblíž k možnému posezení.

(Obr. 37 – Stůl s lavicemi)

(Obr. 38 – Ležící kmen) Hudebně-břinkací stanoviště, které následuje, je umístěno do polostínu. Stezka se pak noří do lesa. Na kraji lesa je pozorovací stanoviště s lupou a informacemi o mravencích, 51

strategicky umístěno k aktuální poloze mraveniště. Pokud by v budoucnu zaniklo – nevadí. Myslím, že v okolí bude vždy možné nějakého mravence najít a lupou zkoumat. Na dalším stanovišti jsou stopy a pak se stezka stočí doprava, až se napojí na nezpevněnou lesní cestu. Tam je tabule o včelách, stručně popisující některé skutečnosti o vývoji a životě včel. Po lesní cestě stezka pokračuje zpět na kraj lesa, kde je poslední stanoviště – příroda v létě/v zimě. Pak se ocitáme opět u začátku stezky, kde je možné vrátit se k herním prvkům (špalky, kameny, lávka) nebo pokračovat po cestě kolem koupaliště zpět do vesnice.

Seznam stanovišť: Stanoviště č. 1 – Skalka pro ještěrky (str. 31 této BP) Stanoviště č. 2 – Mlýnské kolečko (str. 33 této BP) Stanoviště č. 3 – Muzikální stanoviště - stojan s břinkadly (str. 27 této BP) Stanoviště č. 4 – Pozorovací stanoviště – Mravenci (str. 47 této BP) Stanoviště č. 5 – Stopy zvířat (str. 40 této BP) Stanoviště č. 6 – Informační tabule včely (str. 46 této BP) Stanoviště č. 7 – Otočný stojan – příroda v létě/v zimě (str. 38 této BP) Stanoviště jsou v prostoru rozmístěna s ohledem na aktuální přírodní nabídku.

52

10.

Závěr

Navrhování pomůcek, přemýšlení nad nápady a jejich využitím bylo pro mě velice motivující. V proekologickém pedagogickém směru jsem se našla a v budoucnu budu mít, doufám, příležitost se mu více věnovat. V dnešní době, kdy naše příroda potřebuje aktivní ochranu, musíme k ní u dětí pěstovat kladný vztah už od útlého dětství. Bohužel však stále více dětí vyrůstá v zvětšujících se betonových městech obklopeny (tak atraktivní) elektronikou a proto je z veliké části úkolem učitele v mateřské škole, aby dětem ukázal krásy přírody. Aby ji společně na školní zahradě v přírodním stylu viděli, slyšeli, cítili a možná i trochu ochutnali. Aby v těch našich, zatím ještě malých, pokračovatelích probouzel zájem o přírodní zákonitosti a jejich prozkoumávání, zájem o vše živé a o jeho aktivní ochranu, zájem o jejich vlastní plnohodnotný život. Vyzkoušela jsem si, že výroba takových pomůcek pro rozvíjení dětského zájmu o přírodu a její zákonitosti, které navrhuji, není nijak zvlášť náročná a i zcela průměrně zručný člověk, za kterého se považuji, je dokáže zhotovit. Ve své budoucí práci s dětmi plánuji všechny z uvedených pomůcek zrealizovat. Na školní zahradě Mateřské školy na Biřičce, kde budu pracovat, je prostor propojen s přírodou v návaznosti na les a přímo vybízí k použití pomůcek částečně na zahradu i do volné přírody. Jak se bude dále vyvíjet místní zájem o stezku pro děti v okolí Stěžírek, nevím. Doufám, že má práce bude inspirací i pro některé další učitelky nebo učitele v mateřských školách.

53

11.

Zdroje

Literatura: LEBLOVÁ, Eliška (2012). Environmentální výchova v mateřské škole. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0094-9. ŠULGAN, Michal (2014). Environmentální výchova v zážitkové pedagogice. Naše příroda, roč. 7, č. 5, s. 82 – 84. ISSN 1703-0092. HEDERER, Josef (1994). Životní prostředí a výchova. Praha: Portál. ISBN 80-8528288-7. ČINČERA, Jan (2006). Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-147-8. CONELL, Joseph (2012). Objevujeme přírodu. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-01458. RYCHLOVSKÝ. Miloslav (1932). Děti a příroda. Státní nakladatelství v Praze. GRUNDLER. Elisabeth a SCHAFER. Norbert (2010). Dětská hřiště a zahrady v přírodním stylu. Vydalo Ministerstvo životního prostředí. ISBN 978-80-7212-523-4. VOŠAHLÍKOVÁ, Tereza (2010). Ekoškolky a lesní mateřské školy. Vydalo Ministerstvo životního prostředí. ISBN 978-80-7212-537-1. Kolektiv autorů (2015). Hurvínkovy cesty do přírody. Praha: Reel-Prague o. s. ISBN 978-80-260-7848-7. (2005). Obrazová encyklopedie zvířata. Praha: Svojtka a Co. ISBN 80-7352-230-6. LANG, Angelika (2013). Ptáci. Praha: Svojtka a Co. ISBN 978-80-256-1058-9.

54

RUSEK, Ladislav (1998). Toulky Boží přírodou. monografická příloha ze série Semínka k časopisu Rovenský kmen, roč. 2, 32 stran. ISSN 1213-0664 6. EISENREICH, Wilhelm, HANDEL, Alfred a ZIMMER, Ute E. (2010). Kapesní průvodce přírodou. Praha: Svojtka a Co. ISBN 80-7237-223-8. Internetové zdroje: UNESCO a UNEP (1977). Tbilisi Declaration. Environmental Education [online]. [cit. 21.6.2015]. Dostupné z: http://www.gdrc.org/uem/ee/tbilisi.html RVP PV. Národní ústav pro vzdělávání. [online]. [cit. 15.2.2015]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf Lesní MŠ v ČR. Asociace lesních MŠ. [online]. [cit. 21.6.2015]. Dostupné z: http://lesnims.cz/node/16 Myšlenka lesní MŠ. Asociace lesních MŠ. [online]. [cit. 21.6.2015]. Dostupné z: http://lesnims.cz/zakladni-informace/myslenka-lesni-ms. MILOVSKÁ, Lucie (2013). O hrách, hřištích a zahradách aneb Zkušenosti odjinud. Loci

[online].

[cit.

23.6.2015].

Dostupné

z:

http://www.loci-

asociace.com/#!informace/vstc4=o-hrách,-hřištích-a-zahradách Území k. č. 755 478. ČÚZK - Nahlížení do katastru nemovitostí. [online]. [cit. 25.6.2015]. Dostupné z: http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2 BCEB5&MarQParam0=755478&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka

55

12.

Obrázky a tabulky

Obrázky: Obr. 1 – Dětský lesní klub (LMŠ) U tří veverek, Hradec Králové Obr. 2 – Dětské hřiště, Praha – Letňany Obr. 3 – Sluniště pro ještěrky, Na Plachtě - HK Obr. 4 – Souhvězdí malé a velké medvědice a sluneční soustava Obr. 5 – Dinosauří prolézačky Obr. 6 – Dinosauří prolézačky Obr. 7 – Cesta do Aljubarroty Obr. 8 – Abstraktní umění Obr. 9 – Kreativní stanoviště – spirála – oční klam Obr. 10 – Muzikální stanoviště Obr. 11 – Dřevěné houby Obr. 12 – Siluety zvířat - zajíc Obr. 13 – Břinkadlo 3 Obr. 14 – Břinkadlo Obr. 15 – Páková váha Obr. 16 – Fontána – kýbl, sud Obr. 17 – Mlýnské kolečko Obr. 18 – Domek pro hmyz Obr. 19 – Netopýří budka Obr. 20 – Skalka pro ještěrky Obr. 21 – Krmítko Obr. 22 – Magnetická hračka – strom Obr. 23 – Vývoj včely Obr. 24 – Včelí tanec; Včelí tanec – řez Obr. 25 – Otočný stojan - spící krajina Obr. 26 – Otočný stojan, detail kotvení otočného mechanismu Obr. 27 – Stopy zvířat; řez Obr. 28 – Zrcadlové bludiště Obr. 29 – Informační tabule Obr. 30 – Informační tabule – včela medonosná Obr. 31 – Informační tabule – mravenec lesní 56

Obr. 32 – Místo pro stezku – zima Obr. 33 – Místo pro stezku - léto Obr. 34 – Plánek stezky (viz přílohy) Obr. 35 – Špalíková cesta Obr. 36 – Mostek Obr. 37 – Stůl s lavicemi Obr. 38 – Ležící kmen

- fotografie: Eliška Kalousková; kresby: Jiří Kašpar, Eliška Kalousková Tabulky: Tab. 1 – Porovnání dovedností dětí (Vošahlíková 2010, s. 23)

57

13. Přílohy Fotografie některých pomůcek: Obr. 1p – Zrcadlové bludiště Obr. 2p – Zrcadlové bludiště Obr. 3p – Zrcadlové bludiště – odraz paprsku v zrcadlech Obr. 4p – Břinkadlo 3 Obr. 5p – Krmítko pro ptáky Obr. 6p – Vývoj včely Obr. 7p – Studie vývoje včely Obr. 8p – Magnetická hračka – strom Obr. 9p – Magnetická hračka – strom Obr. 10p – Hra s magnetickou hračkou Obr. 11p – Hra s magnetickou hračkou výrobci pomůcek: Eliška Kalousková, Ladislav Kalousek, Jiří Kašpar

-

fotografie: Eliška Kalousková (a Magdaléna Kalousková - Obr. 11p)

-

Fotografie místa pro stezku: Obr. 12p – Místo pro stezku - léto Obr. 13p – Místo pro stezku - léto Obr. 14p – Místo pro stezku - zima Obr. 15p – Místo pro stezku – zima -

fotografie: Eliška Kalousková

Plánek stezky: měřítko 1 : 2 000 -

Autor plánku: Jiří Kašpar

Podkladová mapa z ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitostí

58

(Obr. 1p, 2p – Zrcadlové bludiště) 59

(Obr. 3p – Zrcadlové bludiště – odraz paprsku v zrcadlech)

60

(Obr. 4p, 5p – Břinkadlo 3, Krmítko pro ptáky) 61

(Obr. 6p, 7p – Vývoj včely, Studie vývoje včely) 62

(Obr. 8p, 9p – Magnetická hračka – strom) 63

(Obr. 10p – Hra s magnetickou hračkou)

64

(Obr. 11p – Hra s magnetickou hračkou)

65

(Obr. 12p, 13p – místo pro stezku – zima) 66

(Obr. 14p, 15p – místo pro stezku – léto) 67

-

68

Grafická podoba plánku: Jiří Kašpar

7 – Otočný stojan – příroda v létě/v zimě

6 – Informační tabule včely

5 – Stopy zvířat

4 – Pozorovací stanoviště – Mravenci

3 – Muzikální stanoviště - stojan s břinkadly

2 – Mlýnské kolečko

1 – Skalka pro ještěrky