Obsah PRAVOPISNÝ PROSEMINÁŘ
2
SEMINÁŘ K ZÁKLADŮM JAZYKOVĚDY
3
INTERPUNKČNÍ SEMINÁŘ
5
JAZYKOVÉ PROJEVY DYSLEKTIKŮ
6
VÝBĚR ZE SVĚTOVÉ LITERATURY PRO DĚTI A MLÁDEŽ
7
ŘEČ DÍTĚTE ŠKOLNÍHO VĚKU
8
UČEBNÍ HYPERTEXT
9
FRAZEOLOGIE VE VÝUCE ČEŠTINY
10
KAPITOLY Z DIALEKTOLOGIE
12
DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ – JAZYKOVÝ
14
DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ – LITERÁRNÍ
15
AKTUÁLNÍ ODKAZ PRAŽSKÉ ŠKOLY
16
LITERATURA A HUDBA
17
LITERÁRNÍ KOMIKA
18
TEORIE VERŠE PRO ŠKOLSKOU PRAXI
19
UMĚLECKÝ PŘEDNES VE ŠKOLE
20
JAZYKOVÁ SPECIFIKA REKLAMNÍHO TEXTU
21
PUBLICISTICKÝ STYL A JEHO PROMĚNY
22
INSPIRAČNÍ ZDROJE ČESKÉ POEZIE
24
KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO VOLNÉHO VERŠE
25
PRAVOPISNÝ PROSEMINÁŘ (KCD/PRAVP) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: Hubáček, J.,- Jandová, E. – Svobodová, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2002. Pravidla českého pravopisu – nejnovější vydání (2003) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 2001. Svobodová, J.: Průvodce českou interpunkcí. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2003. Doporučená: Demlová, E.- Hubáček, J.- Jandová, E.- Kremzerová, D.- Srpová, H. Praktická cvičení z českého jazyka. Ostrava: FF OU, 2001. Hlaváčová, E.- Sedláček, B.: Český pravopis. Praha: Blug, 1996. HOLUB, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem ke slovům kulturním a cizím. Praha: SPN, 1967. Kamiš, K. Procvičujeme pravopis podle Pravidel. Praha: Fortuna, 1994. Svobodová, J. Česká skladba pro studenty učitelství. Ostrava: PdF OU, Ostrava 2001. Svobodová, J. Česká interpunkční cvičení s klíčem. Ostrava: PdF OU, 2001. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: V pravopisném prosemináři je pozornost věnována pravidlům písemného zápisu jazykových projevů, závazným pro všechny uživatele spisovného jazyka. Pravopisná pravidla zachycují zejména: základní pravopisné principy daného jazyka, označování hlásek písmeny, především v problematických případech (v češtině jde např. o psaní i/y, s/z, velkých písmen aj.), podobu a platnost diakritických znamének (v češtině je to tečka, háček, čárka , apostrof), psaní slov přejatých z jiných jazyků, včetně vlastních jmen, hranice slov v písmu, psaní interpunkčních znamének. Studenti sami připravují výchozí texty se zajímavými pravopisnými jevy a s možností všestranných jazykových a textových rozborů. Program seminářů: 1. - 2. Komentáře a cvičení k pravopisu lexikálnímu. 3. - 4. Pravopis tvaroslovný/morfologický. 5. Pravopis syntaktický. 6. Všestranný jazykový rozbor a jeho pravopisná složka. Požadavky k zápočtu: 1. 2.
Účast na seminářích. Studenti odevzdají souvislý text (rozsah nejméně 16 řádků), uvedou název textu, autora a soubor otázek k vyskytujícím se pravopisným jevům.
Aktualizace: 29. června 2005
SEMINÁŘ K ZÁKLADŮM JAZYKOVĚDY (KCD/SZJZV) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: ČEJKA, M. – LOTKO, E. Jazyk a jazykověda. Praha 1974. ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky I. Praha 1985. ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky II. Praha 1986. ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc 1996. ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998. ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – KRAUS, J. – SVOBODOVÁ, I. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996. Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002. ERHART, A. Základy jazykovědy. Praha 1984. KOŘENSKÝ, J. Komunikace a čeština. Jinočany 1992. NEBESKÁ, I. Úvod do psycholingvistiky. Praha 1992. PALEK, B. Základy obecné jazykovědy. Praha 1989. ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku. Praha 1979. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha 2000. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: Předmět je zaměřen na samostatnou práci studentů s odbornou literaturou týkající se níže uvedených témat a jejich schopnosti prezentace získaných poznatků formou seminárních prací. Témata souvisejí obsahem přednášek v rámci předmětu ZJZVD a problematikou potřebnou pro studium jazykovědných disciplín. Program seminářů: Náplň seminářů tvoří ústní prezentace seminárních prací zpracovaných studenty dle jejich vlastního výběru na následující témata: 1. Komunikace verbální 2. Komunikace neverbální 3. Rétorika – definice, základní pojmy 4. Ontogeneze jazyka 5. Fylogeneze jazyka 6. Umělé jazykové kódy 7. Klasifikace jazyků – přehled 8. Indoevropské jazyky 9. Typologie jazyků (zvuková a grafická rovina — srovnání např. Č – A, Č – N, Č – F) 10. Typologie jazyků (zvuková a grafická rovina — srov. slovanských jazyků např. Č – P) 11. Typologie jazyků (mluvnická rovina — srovnání např. Č – A, Č – N, Č – F) 12. Typologie jazyků (mluvnická rovina — srov. slovanských jazyků např. Č – P) 13. Vývoj písma 14. Dějiny lingvistiky (do 19. století) 15. Dějiny lingvistiky (19. století) 16. Dějiny lingvistiky (strukturalismus) 17. Dějiny lingvistiky (PLK)
Požadavky k zápočtu: Prezentace seminární práce ústní formou v semináři a její odevzdání ve formě písemné (min. 4 strany textu) odpovídající standardním požadavkům na seminární práce kladeným. Aktualizace: 14. června 2005
INTERPUNKČNÍ SEMINÁŘ (KCD/INTCS) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 (bloková výuka) Seznam odborné literatury: Povinná: HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum Bohemiae, 20023. Pravidla českého pravopisu – nejnovější vydání. SVOBODOVÁ, J. Průvodce českou interpunkcí. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2003. Doporučená: GREPL, M. – KARLÍK, P. Učte se s námi skladbě češtiny. Praha: SPN, 1992. SVOBODOVÁ, J. Česká skladba pro studenty učitelství. Ostrava: PdF OU, 20012. SVOBODOVÁ, J. Česká interpunkční cvičení s klíčem. Ostrava: PdF OU, 20032. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: Ve specializovaném interpunkčním semináři se pozornost věnuje syntaktické výstavbě konkrétních textů, náplň je však (na rozdíl od disciplíny KCD/CSKLD) zacílena na interpunkci, a to včetně různých odchylek, zvláštností a nepravidelností ve větných a souvětných strukturách. Při práci s texty převažuje ohled na interpunkci a její variantní možnosti. Studenti sami připravují interpunkčně zajímavé texty, kde se projevují jasně definované interpunkční zásady (dobře odůvodnitelné díky syntaktickým znalostem). Program seminářů: 1. Komentáře k Pravidlům českého pravopisu – část Členicí znaménka. 2. Komentáře ke cvičebnici Průvodce českou interpunkcí. 3.– 6. Práce s konkrétními texty a jejich parcelací. Příprava vlastního interpunkčního diktátu. Požadavky k zápočtu: do zadaného termínu (bude vyvěšen na nástěnce KCD) studenti odevzdají vytištěnou (písemnou) verzi vlastního tematicky jednotného interpunkčního diktátu stanoveného rozsahu a náročnosti. Student připojí do tištěné verze nahoru na 1. stranu svoji používanou kontaktní e-mailovou adresu pro usnadnění komunikace. Diktát je vždy opatřen odpovídajícím názvem, připojen je za ním i zdroj, odkud byl text (případně výrazněji upravený) původně čerpán. Délka diktátu: 7 interpunkčně zajímavých (ne přesycených, ale ani ne chudých) dílčích větných celků, nikoli více nebo méně! Diktát bude doplněn přesným a odborně správným zdůvodněním interpunkce (po vzoru Průvodce českou interpunkcí). Sporné příklady budou vynechány (nebo náležitě zdůvodněny a okomentovány). Při nesplnění požadavků nebude interpunkční diktát uznán, běžně je možno dodatečně využít maximálně dvou opravných možností (vždy však s respektováním zadaného termínu odevzdání opravných diktátů). Velmi žádoucí je odevzdání přijaté (definitivní) podoby diktátu také v elektronické verzi e-mailem na
[email protected]. Pojmy a odborné termíny: podle části 7. Skladba z učebnice HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum Bohemiae, 20023 a podle Průvodce českou interpunkcí. Aktualizace: 1. července 2005
JAZYKOVÉ PROJEVY DYSLEKTIKŮ (KCD/JZDYS) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: Základní lingvistická literatura známá z doposud absolvovaných lingvistických disciplín. Aktuální kodifikační příručky (slovníky, mluvnice, stylistiky). HÖFLEROVÁ, E. Školský dialog a jeho vliv na rozvoj řeči dětí. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2003. MATĚJČEK, Z. Dyslexie - specifické poruchy čtení. Jinočany: H+H 1995. POKORNÁ, V. Dyslexie a jiné poruchy učení. Praha: Portál, 2001. SVOBODOVÁ, J. Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2000. SWIERKOSZOVÁ, J. Nárys problematiky specifických poruch učení a chování. Ostrava: Centrum dalšího vzdělávání PdF OU, 2002. SWIERKOSZOVÁ, J. Sdecitické boruchy umečí (Specifické poruchy učení); distanční text. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. VÁVRA, V. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení : dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Praha: Portál, 2003. Stručná anotace předmětu: Studenti se učí na konkrétních psaných a mluvených textech používat nejnovější diagnostické metody. Seznamují se s různými terapeutickými postupy, učí se aplikovat poznatky jazykové, psychologické a pedagogické tak, aby byli schopni v praxi i děti dyslektické zařadit do procesu jazykového vzdělávání. Témata seminářů: 1. Základní výklad o specifických poruchách učení a jejich projevech při výuce českého jazyka a literatury. Ontogeneze řeči. Myšlení a řeč. 2. Řečové projevy ve škole a jejich hodnocení. 3. Posuzování čtení. Terapeutické postupy. Analýza a hodnocení čteného textu. 4. Posuzování psaného textu. 5. Posuzování mluveného textu. Požadavky k zápočtu: Seminární práce – strukturovaný zápis provedených pozorování. Informace obdrží studenti v semináři. Aktualizace: 28. června 2005
VÝBĚR ZE SVĚTOVÉ LITERATURY PRO DĚTI A MLÁDEŽ (KCD/SVLPM) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: Povinná: GEJGUŠOVÁ, I. Osobnosti a díla světové literatury pro děti a mládež. Ostrava: OU – Pedagogická fakulta, 2002. CHMELÍKOVÁ, V. Světová literatura pro děti a mládež. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998. KLÁTIK, Z. Svetová literatúra pre mládež /profily a prehľady/. Bratislava: SPN, 1978. ŠUBRTOVÁ, M. Kapitoly ze světové literatury pro mládež I. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. ŠUBRTOVÁ, M. Kapitoly ze světové literatury pro mládež II. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. Doporučená: GENČIOVÁ, M. Literatura pro děti a mládež /ve srovnávacím žánrovém pohledu/. Praha: SPN, 1984. SEDLÁK, J. Epické žánre v literatúre pre mládež. Bratislava: SPN, 1981. URBANOVÁ, S. Spisovatelé a ilustrátoři v čítankách 1. – 4. ročníku základních škol. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 1986. URBANOVÁ, S. Spisovatelé v čítankách 5. – 6. ročníku ZŠ. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 1988. Časopisy: Albatros, Ladění, Nové knihy, Zlatý máj. Stručná anotace předmětu: Předmět sleduje vývoj žánrů literatury pro děti a mládež ve světovém měřítku. S ohledem na obsahové zpracování moderních učebnic literární výchovy a čítanek soustřeďuje pozornost zejména na ty světové autory, kteří jsou zastoupeni ve zmiňovaných učebnicích. Program seminářů: Vybrané žánry literatury pro děti a mládež ve světové literatuře: - klasická světová pohádka – pohádkové texty H. Ch. Andersena - moderní autorská pohádka – Malý princ A. de Saint – Exupéryho, Alenka L. Carrolla - bajka – ezopské bajky, místo bajky v evropské literatuře (zvláště francouzské a ruské) - mýty, báje a pověsti - příběhová próza s dětským hrdinou – A. Lindgrenová, J. Gaarder - významní představitelé dobrodružné literatura, fantasy a sci-fi Požadavky k zápočtu: - aktivní účast na seminářích - seminární práce přednesená v určeném semináři a odevzdaná v elektronické podobě na disketě nebo zaslaná elektronickou poštou vyučujícímu Aktualizace: 18. června 2005
ŘEČ DÍTĚTE ŠKOLNÍHO VĚKU (KCD/RECDT) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 1+0 Seznam odborné literatury: ČÁP, J.– MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. HÖFLEROVÁ, E. Školský dialog a jeho vliv na rozvoj řeči dětí. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2003. KALA, M. – BENEŠOVÁ, M. Písemný a mluvený projev žáků základní školy. Praha: SPN, 1989. KESSELOVÁ, J. Lingvistické štúdie o komunikácii detí. Prešov: Náuka, 2001. MAREŠ, J.– KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita, 1995. PAČESOVÁ, J. Řeč v raném dětství. Brno: UJEP, 1979. PIAGET, J. - INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha, SPN 1970. SLAMA-CAZACU, T. Dialog u dětí. Praha: SPN, 1966. SLANČOVÁ, D. Reč autority a lásky. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, 1999. SVOBODOVÁ, J. Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2000. VÁVRA, V. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Praha: Portál, 2003. Aktuální jazykové kodifikační příručky (slovníky, mluvnice, stylistiky). Stručná anotace předmětu: Přednášky seznamují se dostupnými domácími i zahraničními poznatky z oblasti vývojové pedolingvistiky. Dětské řečové chování dítěte je popisováno nejen jako reakce na řečové a situační podněty, ale jako činnost, která informuje o úrovni myšlení a kvalitě vyučovacího procesu. Studenti jsou seznámeni s metodami a postupy analýzy řeči. Témata přednášek: 1. Lingvistika a další humanitní vědy o řeči dětí a mládeže. 2. Dětská řeč v předškolním věku. 3. Řeč dítěte mladšího školního věku. 4. Řeč a myšlení – vývoj řečové kompetence ve starším školním věku. 5. Syntaktické vlastnosti dětských řečových projevů, chování v dialogu. 6. Volné téma (handicapované dítě v dialogu, dialog s dítětem z odlišného sociokulturního prostředí...) Požadavky k zápočtu: Účast na přednáškách. Aktualizace: 1. července 2005
UČEBNÍ HYPERTEXT (KCD/HYPUC) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: BARTŮŇKOVÁ, J.- ZACHOVÁ, A. Od textu k hypertextu. In: Spisovná čeština a jazyková kultura, Praha : FF UK, 1995, s. 202–207. ČÁP, J.- MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál 2001. ČIŽINSKÝ, D.- MAREŠ, J. Hypertext, hypermédia – možnosti využití ve škole. Pedagogika, 48 (1998), č. 3. s. 248–256. GAVORA, P. Žiak a text. Bratislava : SPN, 1992. HLAVENKA, J. a kol. Výkladový slovník výpočetní techniky a komunikací. Praha : Computer Press, 1997. HÖFLEROVÁ, E. Text a hypertext v procesu učení. In: HÖFLEROVÁ, E. – HRAZDILOVÁ, A. Informační zdroje. Ostrava: PdF OU, 2003, s. 3-69. ISBN 80-7042-274-2. KAPOUN, J. Hypertext od memexu po world wide web. Dostupné z URL: http://www.anopress.cz. KAPOUNOVÁ, J. Používání informační a komunikační technologie ve výuce. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 1999. MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1998. VOJTÍŠEK, D.-VITŮ, M.-MARTINOVSKÝ, J. Výběrová tematické rešerše webovských veřejně dostupných dokumentů Teoretické aspekty hypertextu a hypertextových dokumentů autorů. URL: http://www.cuni.cz/~martino2/dk/dk.htm. Stručná anotace předmětu: Studenti se učí propojovat teorii svého oboru s poznatky z didaktiky, pedagogiky, psychologie a informačních technologií. Tvoří jednoduchý výukový hypertext. Připravují se tak na situaci, kdy budou v praxi užitečně zapojovat do výuky moderní informační technologie. Dovednost zde získanou využijí pro individuální práci s dětmi zaostávajícími i talentovanými. Témata seminářů: Výuka se skládá ze tří bloků: 1. Teoretická část: Studenti jsou seznámeni s cílem předmětu, je vyložena základní teorie a didaktický postup při zpracování seminární práce. 2. Samostatné zpracovávání tématu, konzultace s vyučující 3. Prezentace hotového hypertextu. Požadavky k zápočtu: Zhotovení jednoduchého výukového hypertextu textu. Student zvolí téma v souladu s osnovami vybraného ročníku 2. stupně ZŠ nebo příslušné třídy víceletého gymnázia. Přihlédne k repertoáru témat, který nabízí učebnice používaná na zvolené škole. Podrobně textově zpracuje tu část hodiny, která bude obsahem budoucího výukového program. (výkladovou, procvičovací, rozšiřující část). Text propracuje z hlediska didaktického, jazykového a textologického (stylistického). Doprovodí představou o prostorovém uspořádání. Vybere klíčové výrazy. Uváží, kde bude nutno umístit informaci „vnořenou“ (vysvětlení, doplnění) v první, druhé či dalších „úrovních“. Podle možnosti prověří jeho účinnost na cvičné škole. Student převede na nosič tak, aby byla mohla být předvedena prezentace (viz bod 3 výše). Aktualizace: 1. července 2005
FRAZEOLOGIE VE VÝUCE ČEŠTINY (KCD/FRACV) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: BEČKA, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. Praha 1977. ČEJKA, M. Česká lexikologie a lexikografie. Brno 1992 ČERMÁK, F. Idiomatika a frazeologie češtiny. Praha 1982. DANEŠ, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997. FILIPEC, J. – ČERMÁK, F. Česká lexikologie. Praha 1985. HAUSER, P. Nauka o slovní zásobě. Praha 1986. Kol. Mluvnice češtiny 1. Praha 1986. Kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha 1997. KOVÁŘOVÁ, S. Proč se říká 222x. Olomouc 2000. KOVÁŘOVÁ, S. Rýmované pranostiky. Olomouc 1996. MUNZAR, J. Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa. Praha 1986. PEJML, K. Pranostiky. Praha 1941. ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku. Praha 1974. URBAN, Z. – ROBEK, A. Česká pranostika aneb Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče. Třebíč 1997. VAŠKŮ, Z.: Velký pranostikon. Praha 1998. ZAORÁLEK, J.: Lidová rčení. Praha 1996. Stručná anotace předmětu: Předmět je zaměřen českou frazeologii chápanou z různých hledisek jako na trvalou a nedílnou součást české slovní zásoby. Frazeologismy jsou tříděny podle základních kritérií s uváděním různorodých příkladů (včetně hodnocení jejich aktuálnosti v současném jazyce). V rámci jednotlivých témat studenti zpracovávají a v seminářích prezentují seminární práce zabývající se dílčími oblastmi řešené problematiky. Témata seminářů: 1. Typy frazeologismů – dělení podle jednotlivých kritérií. 2. Zvláštní případy frazeologismů. 3. Větné frazeologismy. 4. Frazeologická adverbializace. 5. Frazeologismy vs. sousloví Program seminářů: Vedle výše uvedených témat tvoří náplň seminářů ústní prezentace seminárních prací zpracovaných studenty dle jejich vlastního výběru na následující témata: 1. Zvláštní případy frazeologismů – takové, v nichž jsou obsažena pojmenování: – – – – – –
částí lidského těla zvířat členů rodiny a příbuzných rostlin a jejich částí vody, počasí, klimatických jevů ženy, muže
– cizích etnik apod. 2. Větné frazeologismy – rčení – pořekadla – přísloví – pranostiky 3. okřídlená slova 4. idiomy 5. přirovnání 6. expresívní frazeologismy 7. frazeologismy cizího původu 8. frazeologismy biblického původu 9. regionální frazeologismy 10. sousloví Požadavky k zápočtu: Prezentace seminární práce ústní formou v semináři a její odevzdání ve formě písemné (min. 4 strany textu) odpovídající standardním požadavkům na seminární práce kladeným. Aktualizace: 14. června 2005
KAPITOLY Z DIALEKTOLOGIE (KCJ/DIACJ) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: BĚLIČ, J. Nástin české dialektologie. Praha 1972. BOGOCZOVÁ, I. – FIC, K. – CHLOUPEK, J. aj. Tváře češtiny. Ostrava 2000. CUŘÍN, F. a kol. Vývoj českého jazyka a dialektologie. Praha 1964. České nářeční texty. Red. A. Lamprecht. Praha 1876. HAVRÁNEK, B. Nářečí česká. In Československá vlastivěda III. Jazyk. Praha 1934. DAVIDOVÁ, D. Dialektologie. Ostrava 1982. DAVIDOVÁ, D. Kapitoly z dialektologie. Ostrava 1992. DAVIDOVÁ, D. Historická mluvnice a dialektologie. Texty. Ostrava 1987. DAVIDOVÁ, D. – BOGOCZOVÁ, I. – FIC, K. aj. Mluvená čeština na Moravě. Ostrava 1997. KAZMÍŘ, S. Slovník valašského nářečí. Vsetín 2001. SOCHOVÁ, Z. Lašská slovní zásoba. Praha 2001. Studenti mají k dispozici handouty k přednáškám, kde je uvedena další doporučená literatura. Stručná anotace: (obsah, forma, předpokládané dosažené vědomosti a rozvinuté schopnosti) Jednosemestrální výuka má za úkol doplnit znalosti studentů získané v předmětu Vývoj jazyka a nahradit – alespoň částečně – studium historické mluvnice českého jazyka. Obsahem jsou teoretické poznatky z oblasti tradiční i moderní dialektologie (sociolingvistiky). Výklad nabízí podrobné informace o nespisovných útvarech češtiny a je proto koncipován tak, aby využíval také metod jiných lingvistických disciplín (např. stylistiky). Praktická cvičení, která navazují na přednášky, ilustrují proslovenou teorii, a proto se v nich pracuje s jazykovými mapami, atlasy, slovníky, monografiemi, čítankami nářečních textů, zvukovými záznamy mluvených projevů, fonetickými přepisy autentických textů. Důraz je kladen na didaktický význam znalosti teritoriálních dialektů. Témata přednášek: 1. Předmět dialektologie, její místo v kontextu bohemistických disciplín. 2. Badatelský a didaktický význam dialektologie. Dialektologie a regionální vzdělávání. 3. Koncepce moderní dialektologie. Česká dialektologická pracoviště. 4. Metodologie dialektologického výzkumu. Metody sběru jazykového materiálu (anketa, dotazník, přímé pozorování, nahrávání, experiment, rozbor dalších textů). 5. Metodologie dialektologického výzkumu. Metody zpracování jazykového materiálu (atlasy, slovníky, monografie, antologie). 6. Tradice světové dialektologie. 7. Tradice československé dialektologie. 8. Nářeční štěpení praslovanské jazykové jednoty. 9. Rozrůznění českého národního jazyka do konce 14. stol. 10. Rozrůznění českého národního jazyka po 14. stol. 11. Současné rozrůznění českého národního jazyka. Charakteristika českých teritoriálních dialektů. Izofony. 12. Současné rozrůznění českého národního jazyka. Charakteristika českých teritoriálních dialektů. Izolexy. 13. Tvaroslovné rozdíly mezi českými nářečími. Izomorfy.
Program seminářů: Základní skupiny a dílčí podskupiny českých dialektů (práce s texty) Časová organizace závěru semestru a ukončení předmětu: Zápočtový týden zápočtový test Závěr května opravný zápočtový test Požadavky k zápočtu: Získání potřebného počtu bodů v zápočtovém testu. Jeho obsahem jsou 1) praktické otázky z okruhu základních 4 skupin českých teritoriálních dialektů, 2) otázky z oblasti dialektologické terminologie v přednášeném rozsahu, 3) teoretické otázky vztahující se k tématům 1-13. Aktualizace: 29. června 2005
DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ – JAZYKOVÝ (KCD/DPSJA) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: Čmejrková, S.– Daneš, F. – Světlá, J. Jak napsat odborný text. Voznice: Leda, 1999. ČSN ISO 690 Bibliografické citace: obsah, forma, struktura. ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace – část 2: elektronické dokumenty nebo jejich části. Doporučená: Lotko, E. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. Holoušová, D., Krobotová, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. Stručná anotace předmětu: Předmět není zařazen v rozvrhu, probíhá v čase, který si dohodnou vedoucí diplomových prací a diplomanti. Vedoucí diplomové práce seznámí diplomanta s postupem práce, přičemž budou dodrženy tyto zásady: 1. Diplomant se hlásí na vyhlášené téma k příslušnému vyučujícímu ve vypsaném termínu. 2. Zadání diplomové práce zhotovuje vyučující poté, kdy je po dohodě s diplomantem téma zpřesněno a když jsou stanoveny jednotlivé fáze práce. 3. Diplomant během vypracovávání předkládá vedoucímu v dohodnutých termínech (uvedených v zadání práce) dílčí výsledky své činnosti, konzultuje další postup. 4. Předmětem konzultací jsou otázky koncepční, nikoli kontrola přesnosti a výstižnosti formulací, či dokonce oprava pravopisných nedostatků. 5. Student během plnění diplomového úkolu precizuje dovednost psát odborný text, nebude ho zaměňovat s pokusem o esej, nebo s výtahem ze zdrojové odborné literatury. 6. Student je povinen zvládnout psaní citací podle ČSN (viz www.osu.cz – Obecné informace – Odkazy na jiné stránky), případně domluví s vedoucím práce zjednodušenou citaci. Zvolený způsob bude dodržovat důsledně v celé práci. 7. Úprava úvodních stran a povinná průvodní dokumentace (pro evidenci v UK) se řídí Směrnicí rektora č. 61/2004 (viz www stránky OU). 8. Vedoucímu práce je nejméně měsíc před odevzdáním předložen nesvázaný čistopis práce. 9. Student má právo na konzultace v termínech ohraničujících fáze práce. Termíny jsou uvedené v zadání práce. Požadavky k zápočtu: Plnění úkolů stanovených na jednotlivé konzultace. Aktualizace: 15. června 2005
DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ – LITERÁRNÍ (KCD/DPSLT) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: Čmejrková, S.– Daneš, F. – Světlá, J. Jak napsat odborný text. Voznice: Leda, 1999. ČSN ISO 690 Bibliografické citace: obsah, forma, struktura. ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace – část 2: elektronické dokumenty nebo jejich části. Doporučená: Lotko, E. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. Holoušová, D., Krobotová, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. Stručná anotace předmětu: 1. Předmět není zařazen v rozvrhu, probíhá v čase, který si dohodnou vedoucí diplomových prací a diplomanti. Vedoucí diplomové práce seznámí diplomanta s postupem práce, přičemž budou dodrženy tyto zásady: 2. Diplomant se hlásí na vyhlášené téma k příslušnému vyučujícímu ve vypsaném termínu. 3. Zadání diplomové práce zhotovuje vyučující poté, kdy je po dohodě s diplomantem téma zpřesněno a když jsou stanoveny jednotlivé fáze práce. 4. Diplomant během vypracovávání předkládá vedoucímu v dohodnutých termínech (uvedených v zadání práce) dílčí výsledky své činnosti, konzultuje další postup. 5. Předmětem konzultací jsou otázky koncepční, nikoli kontrola přesnosti a výstižnosti formulací, či dokonce oprava pravopisných nedostatků. 6. Student během plnění diplomového úkolu precizuje dovednost psát odborný text, nebude ho zaměňovat s pokusem o esej, nebo s výtahem ze zdrojové odborné literatury. 7. Student je povinen zvládnout psaní citací podle ČSN (viz www.osu.cz – Obecné informace – Odkazy na jiné stránky), případně domluví s vedoucím práce zjednodušenou citaci. Zvolený způsob bude dodržovat důsledně v celé práci. 8. Úprava úvodních stran a povinná průvodní dokumentace (pro evidenci v UK) se řídí Směrnicí rektora č. 61/2004 (viz www stránky OU). 9. Vedoucímu práce je nejméně měsíc před odevzdáním předložen nesvázaný čistopis práce. 10. Student má právo na konzultace v termínech ohraničujících fáze práce. Termíny jsou uvedené v zadání práce. Požadavky k zápočtu: Plnění úkolů stanovených na jednotlivé konzultace. Poslední aktualizace: 15. června 2005
AKTUÁLNÍ ODKAZ PRAŽSKÉ ŠKOLY (KCD/AOPLK) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky II. Praha 1986. ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc 1996. ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998. ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – KRAUS, J. – SVOBODOVÁ, I.: Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996. Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002. SAUSSURE, F. Kurz obecné lingvistiky. Praha 1998. Stručná anotace předmětu: Předmět je zaměřen na význam Pražského lingvistického kroužku pro současnou lingvistickou bohemistiku. Teoretické poznatky vycházejí ze základních pojmů a myšlenek strukturalismu jako lingvistického směru, především je ale pozornost věnována okolnostem vzniku, nejdůležitějším aktivitám a nejvýznamnějším osobnostem PLK a hlavním myšlenkám a oblastem zájmu jeho členů. Na tomto základě je pak pozornost věnována aktuálnímu odkazu PLK v současné lingvistice. Témata seminářů: 1. Strukturalismus jako lingvistický směr 2. Dějiny PLK 3. Osobnosti PLK (V. Mathesus, R. Jakobson, B. Havránek a další) 4. Mathesius, V. O potenciálnosti jevů jazykových. 5. Teze PLK 6. Aktuální odkaz PLK v současné lingvistice. Program seminářů: Vedle výše uvedených témat tvoří náplň seminářů ústní prezentace seminárních prací zpracovaných studenty dle jejich vlastního výběru na tato (dle potřeby dále specifikovaná) témata. Požadavky k zápočtu: Prezentace seminární práce ústní formou v semináři a její odevzdání ve formě písemné (min. 4 strany textu) odpovídající standardním požadavkům na seminární práce kladeným. Aktualizace: 14. června 2005
LITERATURA A HUDBA (KCD/LITHU) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: ČERVENKA, M. „Hlásková instrumentace“, in Pohledy zblízka: zvuk, význam, obraz. Praha 2002. ORFLES, G. Proměny umění. Praha 1976. PEČMAN, R. (ed.) Hudba a literatura. Frýdek-Místek 1983. FUKAČ, J. – VYSLOUŽIL, J. „Poezie (heslo)“, in Slovník české hudební kultury. Praha 1997. HEIDENREICH, J. Verše nad melodií (hudební motivy v české poezii). Praha 1940. HODROVÁ, D. ... na okraji chaosu (Poetika literárního díla 20. století). Praha 2001. JUNGMANN, S. Hudba přítelkyně. Brno 1997. MERTA, V. Zpívaná poezie. Praha 1997. NOVÁK, R. „Vytváření básnické formy na hudebním principu“, in Studia Philologica, Annus X. Prešov 2003. WELLEK, R. – WARREN, A. „Literatura a ostatní umění“, in Teorie literatury. Olomouc 1996. ZICH, O. O typech básnických. Praha 1937. Stručná anotace předmětu: Disciplína je zaměřena na postižení a genezi vztahů mezi literaturou a hudbou od přelomu 19. a 20. století po současnost, vytyčuje styčné body mezi oběma uměními a zvláště se orientuje na hudební motiviku, hudební formy a podoby inspirace díly hudebních skladatelů v poezii 20. století. V praktické části jsou mapovány a analyzovány konkrétní texty. Semináře jsou završeny didaktickou aplikací zaměřenou na možnosti využití mezipředmětových vztahů ve výuce. Témata seminářů: 1. Zvuk jako společný fenomén hudby a literatury, styčné pojmy hudby a poezie 2. Utváření básnické formy na hudebním principu (D. Egan) 3. Motiv hudebního skladatele v poezii (J. Seifert, V. Holan) 4. Motivy hudebních nástrojů v poezii (O. Mikulášek) 5. Uplatnění blues v české poezii (J. Kainar, V. Hrabě) 6. Píseň jako médium lyrického vyjádření (A. Sova) Časová organizace závěru semestru a ukončení předmětu: Zápočtový týden zápočtový test Požadavky k zápočtu:
1. aktivní účast v seminářích; 2. úspěšné zvládnutí zápočtového testu v rozsahu témat diskutovaných v seminářích; student má možnost jednoho opravného termínu ve zkouškovém období daného semestru. Aktualizace: 29. června 2005
LITERÁRNÍ KOMIKA (KCD/LITKO) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: BORECKÝ, V. Teorie komiky. Praha: Hynek, 2000. BERGSON, H. Smích. Praha: Naše vojsko, 1993. ČAPEK, K. O humoru. Spisy XVII. O kultuře a umění I. Praha: Československý spisovatel, 1984, str. 50-54. ČAPEK, K. O tom humoru. Spisy XIX. O kultuře a umění III. Praha: Československý spisovatel, 1984, str. 661-664. DVORSKÝ, L. Repetitorium jazykové komiky. Praha: Novinář, 1984. POLÁČEK,K. O humoru v životě a umění. Praha: Československý spisovatel, 1961. GEJGUŠOVÁ, I. Úvod ke studiu literární komiky. Ostrava: PdF OU, 2003. (Studijní opora Literární komika v rozsahu 12 stran je k dispozici na webových stránkách katedry.) Stručná anotace předmětu: Cílem disciplíny je seznámit posluchače s problematikou komiky v širších souvislostech, v semináři je proto věnována pozornost filozofickým, psychologickým i sociologickým aspektům komiky i konfiguracím komiky. Hlavní těžiště práce je soustředěno na čtenářskou reflexi vybraných textů světových i českých autorů zvláště 20. století. Studenti jsou seznámeni s komikou jazykovou i tematickou, tj. s komikou situační i komikou charakteru, získané teoretické poznatky aplikují při interpretaci textů. Program seminářů: 1. Vymezení pojmu komika, základní teorie komiky. 2. Komika a smích. 3. Konfigurace komiky: humor, satira, ironie, groteskno, problematika začlenění absurdity a naivity. 4. Jazyková komika. 5. Tematická komika: komika situační, typické postupy situační komiky: záměna osob, kuklení. 6. Tematická komika: komika charakteru – komické postavy otroků a sluhů, podvodníci a potrestaní podvodníci. Součástí všech seminářů je analýza vybraných textů, jde o ukázky z odborných studií i z umělecké literatury českých i světových autorů. K semináři je zpracována studijní opora Literární komika, která je umístěna na webových stránkách katedry českého jazyka a literatury s didaktikou PdF OU. Podmínky k udělení zápočtu: Aktivní účast v seminářích. Seminární práce – analýza uměleckého textu dle výběru studentů. Je možno analyzovat básnický, prozaický i dramatický text, doporučujeme volit text menšího rozsahu (např. povídku), fotokopie nebo opis analyzovaného textu musí být přiložen k seminární práci. Aktualizace: 15.června 2005
TEORIE VERŠE PRO ŠKOLSKOU PRAXI (KCD/TVPRX) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0+1 Seznam odborné literatury: HRABÁK, J. Úvod do teorie verše. Praha 1956. HRABÁK, J. Studie o českém verši. Praha 1959. JAKOBSON, R. Poetická funkce. Jinočany 1991. ČERVENKA, M. Dějiny českého volného verše. Brno 2001. VODIČKA, T. Základy českého verše. Tasov 1948. KOŽMÍN, Z. Interpretace básní. Brno 1997. BRUKNER, J. – FILIP, J. Větší poetický slovník. Praha 1968. PAVERA, L. – VŠETIČKA, F. Lexikon literárních pojmů. Olomouc 2002. LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Jinočany 2002. Stručná anotace předmětu: Semináře jsou založeny na samostatné práci studentů, cílem je upevnit a rozšířit praktické využití literárněteoretických znalostí. Posluchači se seznámí s odbornou literaturou a metodami práce s ní, jsou vedeni k individuální práci s poetickým textem tak, aby dokázali své odborné znalosti uplatnit ve výuce literární výchovy v 6. – 9. ročníku ZŠ. Témata seminářů: 1. Versologie, prozódie, prozódické systémy 2. Uplatnění jednotlivých jazykových rovin v básnickém díle 3. Zvuková rovina básnického díla 4. Rým a typologie rýmu 5. Tropy a figury 6. Popis, analýza a interpretace básnického textu Časová organizace závěru semestru a ukončení předmětu: Zápočtový týden zápočtový test Požadavky k zápočtu: 1. aktivní účast v seminářích; 2. úspěšné zvládnutí zápočtového testu v rozsahu témat diskutovaných v seminářích; student má možnost jednoho opravného termínu ve zkouškovém období daného semestru. Aktualizace: 29. června 2005
UMĚLECKÝ PŘEDNES VE ŠKOLE (KCD/UMPDS) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: LUKAVSKÝ, R. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění, 2000. Doporučená: DISMAN, M. Dětský přednes a dramatický projev. Praha: SPN, 1968. KUBÁLEK, V. Dětský přednes a rozvoj kulturních aktivit dítěte. Praha: Albatros, 1983. HŮRKOVÁ, J. Mluvený projev a přednes. Praha: SPN, 1985. Slyšet se navzájem. Uspořádal Vladimír Justl. Praha: Orbis, 1966. Stručná anotace předmětu: Náplní seminářů je komplexní příprava pro přednes uměleckého textu. Na konkrétních ukázkách si studenti ověřují základní znalosti z fonetiky a fonologie, ortoepie, versologie, teorie literatury a jejich fungování v recitační praxi. Vedle praktického rozboru a nácviku přednesu je obsahem seminářů také seznámení s didaktickými zásadami pro práci s recitací ve školní praxi. Program seminářů: Stručná revize znalostí z daných oborů, které se uplatňují při práci s básnickým textem a jeho zvukové realizaci. Praktický rozbor textů, nácvik přednesu, diskuse nad zvolenými prostředky při konkrétní realizaci přednesu. Požadavky k zápočtu: Praktická zkouška z recitace. Student si dle vlastního uvážení zvolí básnický text v rozsahu nejméně 30 veršů (nejlépe po konzultaci s vedoucí semináře). V písemné práci stručně představí autora a sbírku, z níž ukázka pochází, dále bude text analyzovat z hlediska přístupů, které byly uplatňovány na seminářích (z hlediska ortoepického, versologického apod.), a zaměří se na některá úskalí textu pro recitaci. V posledním semináři pak bude prezentovat písemnou i ústní část textu. Po této prezentaci budou sami studenti hodnotit vzájemně své výkony. Aktualizace: 29. června 2005
JAZYKOVÁ SPECIFIKA REKLAMNÍHO TEXTU (KCD/JSRET) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: BURTON, G. – JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2003. ČMEJRKOVÁ, S. Reklama v češtině : čeština v reklamě. Praha: Leda, 2000. JIRÁK, J. Média a moc. In: Média a moc. Praha: Votobia, 2000. ŠEBESTA, K. Reklamní texty, jejich funkce a výstavba. Praha, 1990. Doporučená: ČMEJRKOVÁ, S. a kol. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996. DANEŠ, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 1997. MITEŠ, J. – VYSEKALOVÁ, J. Reklama: jak dělat reklamu. Praha: Grada, 2003. ŠEBESTA, K. Reklama jako funkční styl? In: Čeština doma a ve světě. Praha: FF UK, 1998, č. 6, s. 93 – 97. OSVALDOVÁ, B. – HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri, 1999. TOSCANI, O. Reklama je navoněná zdechlina. Praha: Slovart, 1996. Stručná anotace předmětu: Úvodem představí disciplína dějiny reklamy, strukturu, cíle reklamy a typy reklamních sdělení (s přihlédnutím na dnes velmi aktuální reklamu dvoufázovou). Další výklady se budou týkat reklamy jako komunikace, jako životního stylu, ideologie či kultury. Prostor dostane i jazyk české reklamy, jeho rysy a zvláštnosti (s ohledem na psychologii a strategii reklamy jako manipulativního textu). Nedílnou součástí předmětu budou rozbory konkrétních reklamních textů, vizuální rozbor nevyjímaje. Program seminářů: Část seminářů má spíše přednáškový charakter – seznámení s pojmy: reklama, persvaze, propagace, marketing, cílová skupina, skrytá reklama, brand image, konotace, denotace apod. Témata jednotlivých seminářů: 1. Reklama a přesvědčování : komunikace a ovlivňování; reklama jako komunikace. 2. Typologie reklamních sdělení, cíle reklamy, funkce reklamy. 3. Reklama a reprezentace, reklama a životní styl, reklama a kultura. 4. Jazyk reklamy. 5. Reklama a ideologie, prostředky ovlivňování. 6. Televizní a internetová reklama. 7. Reklama v tištěných médiích. Stěžejní částí seminářů však jsou samostatné analýzy reklamních sdělení, a to jak z hlediska vizuálního, tak z hlediska užití nejrůznějších jazykových přesvědčovacích prostředků. Uzavření předmětu: Předmět je uzavřen zápočtem. Požadavky k zápočtu: K udělení zápočtu je nutná pravidelná a aktivní účast na seminářích a připravená analýza reklamního textu v rozsahu max. 10 až 15 minut. Aktualizace: 27. června 2005
PUBLICISTICKÝ STYL A JEHO PROMĚNY (KCD/PSTAP) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: BURTON, G. – JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2003. JIRÁK, J. Média a moc. In: Média a moc. Praha: Votobia, 2000. KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha. Karolinum, 1995. OSVALDOVÁ, B. – HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri, 1999. ŠTORKÁN, K. Publicistické žánry. Praha: Novinář, 1980. Doporučená: BLAŽEK, B. Tváří v tvář obrazovce. Praha: Slon, 1995. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1995. JIRÁK, J. – ŘÍCHOVÁ, B. Politická komunikace a média. Praha: Karolinum, 2000. JEDLIČKA, A. – FORMÁNKOVÁ, V. – REJMÁNKOVÁ, M. Základy české stylistiky. Praha: SNP, 1970. MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999. ŠMÍD, M. Úvod a texty ke studiu masových médií. Praha: Karolinum, 1992. SCHULZ, W. – HAGEN, L. – SCHREDER, H. – REIFOVÁ, I. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, 1998. VÁGNER, I. Televizní zprávy – psychický nátlak. Praha: Argo, 1997. Stručná anotace předmětu: Seminář si klade za cíl seznámit studenty s vývojem publicistického stylu včetně nejnovějších trendů, které je možno zaznamenat v dnešních hromadných sdělovacích prostředcích. Zařazeny budou rovněž poznatky týkající se žurnalistiky a masmédií, žurnalistických žánrů, automatizace a aktualizace textu i jejich jazykové realizace. Pozornost bude věnována i titulkům, jejich druhům, tvoření a konkrétnímu jazykovému zpracování. Program seminářů: Část seminářů má spíše přednáškový charakter. Stěžejní částí seminářů však bude věnována samostatným výstupům studentů na předem určené téma. Témata jednotlivých seminářů: 1. Seznámení se základními pojmy – média, žurnalistika, funkční styl publicistický, základní publicistické žánry, funkce médií. 2. Podstata mediální komunikace, publikum a jeho získávání. 3. Mediální produkt a jeho uspořádání. 4. Výstavba mediálního textu. 5. Tendence v současné žurnalistice – aktualizace/automatizace, pronikání hovorových (popř. nespisovných) prvků do publicistických textů. 6. Titulky – charakter, funkce, typologie, syntaktická struktura. 7. Místo reklamy v mediálním sdělení; prostředky ovlivňování. Uzavření předmětu: Předmět je uzavřen zápočtem.
Požadavky k zápočtu: K udělení zápočtu je nutná pravidelná a aktivní účast na seminářích a samostatný výstup na zadané téma v rozsahu max. 10-15 minut. Aktualizace: 27. června 2005
INSPIRAČNÍ ZDROJE ČESKÉ POEZIE (KCD/IZCEP) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: Jak číst poezii. Praha: Československý spisovatel, 1963. Proměny subjektu I. Redigovala Daniela Hodrová. Pardubice: ÚČSL ČAV, 1994. KOŽMÍN, Z. Interpretace básní. Praha: SPN, 1986. Doporučená: BACHELARD, G. Psychoanalýza ohně. Praha: Mladá fronta, 1994. BACHELARD, G. Voda a sny. Praha: Mladá fronta, 1997. HODROVÁ, D. ...na okraji chaosu... Praha: Torst, 2001. KOŽMÍN, Z. – TRÁVNÍČEK, J. Na tvrdém loži z psího vína. Brno: Jota, 1998. PÍŠA, A. M. Třicátá léta. Praha: Československý spisovatel, 1971. TRÁVNÍČEK, J. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996. Stručná anotace předmětu: Seminář nabízí interpretační exkurz do české poezie z hlediska tematologického. Je založen na komparaci výrazných témat a motivů (stav ohrožení, česká krajina, domov, matka, básník, nemoc, vězení atd.) v dílech významných českých básníků (např. Holan, Seifert, Hora, Halas, Nezval). Program seminářů: 1. téma: domov a matka (rozprava nad vybranými texty – zvl. V. Holan: Matka (výbor), J. Seifert: Maminka, antologie Milenky, ženy, matky. Čeští básníci ženám.) 2. téma: žena jako objekt lásky (rozprava nad vybranými texty – básně V. Nezvala, J. Hory, F. Halase, F. Hrubína, J. Seiferta) 3. téma: reflexe války, poezie a společenské klima (rozprava nad vybranými texty – např. V. Holan: Rudoarmějci, K. Šiktanc: Heinovské noci, J. Kolář: Prométheova játra) 4. téma: vězení (rozprava nad vybranými texty – J. V. Frič: Písně z bašty, J. Čapek: Básně z koncentračního tábora, J. Zahradníček: Čtyři léta, I. Magor Jirous: Magorovy labutí písně) 5. téma: básník a moc básnického slova (rozprava nad vybranými texty – J. Hora: Život a dílo básníka Aneliho, F. Halas: A co?, V. Holan: Smrt si jde pro básníka, J. Seifert: Býti básníkem) 6. téma: dle dohody a individuálního zájmu studentů – interpretace některého z dalších témat či konkrétního textu (př. V. Holan: Noc s Hamletem, Toskána; K. Šiktanc: Zaříkávání živých) Požadavky k zápočtu: Vedle aktivní účasti a pečlivé přípravy na seminář student vypracuje esej na zvolené téma (tematologicky zaměřenou analýzu básnické sbírky) v rozsahu 2 – 3 normostran. Aktualizace: 29. června 2005
KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO VOLNÉHO VERŠE (KCD/KDCVV) Vymezení předmětu: výběrový Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: ČERVENKA, M. Dějiny českého volného verše. Brno: Host, 2001. Jak číst poezii. Praha: Československý spisovatel, 1963. Proměny subjektu I. Redigovala Daniela Hodrová. Pardubice: ÚČSL ČAV, 1994. KOŽMÍN, Z. Interpretace básní. Praha: SPN, 1986. Doporučená: KŘIVÁNEK, V. Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek. Praha: PF UK, 1999. HODROVÁ, D. ...na okraji chaosu... Praha: Torst, 2001. KOŽMÍN, Z. – TRÁVNÍČEK, J. Na tvrdém loži z psího vína. Brno: Jota, 1998. TRÁVNÍČEK, J. Poezie poslední možnosti. Praha: Torst, 1996. Stručná anotace předmětu: Seminář se pokouší o vhled do dějin volného verše u nás, snaží se postihnout význam volného verše v tvorbě českých básníků. V interpretačním přístupu k básnickým textům nabízí konfrontaci pravidelného a volného verše v tvorbě jediného autora. Poukazuje na význam volného verše v programu básnických skupin, na vztah tématu, básnického vývoje a volby metra. Program seminářů: Náplní seminářů bude práce s konkrétními básnickými texty v součinnosti s literárněhistorickým exkurzem, o který se postarají posluchači. Témata, která bude možné otevřít, nabízejí možnost nahlížet problematiku volného verše z různých zorných úhlů (např. volný verš symbolismu, inspirace Apollinairovým Pásmem v dílech českých básníků, vázaný a volný verš v tvorbě V. Holana, J. Seiferta, K. Šiktance, volný verš v atmosféře doby – J. Kolář, J. Kameník apod.) Požadavky k zápočtu: Každý posluchač přispěje k semináři referátem, který bude obsahovat literárněhistorické poznatky vztahující se k danému tématu. Dále se předpokládá aktivní účast a znalost básnických textů, určených k interpretaci. Aktualizace: 29. června 2005