ý
Nový občanský zákoník
p
Nový občanský zákoník
Petr Novotný, Jitka Ivičičová, Ivana Syrůčková, Pavlína Vondráčková
Petr Novotný, Pavel Koukal, Eva Zahořová
Petr Novotný a kolektiv
Petr Novotný, Petra Budíková, Jitka Ivičičová, Kristina Kedroňová, Ilona Štrosová, Monika Štýsová
Nový občanský zákoník
Nový občanský zákoník
DĚDICK É PRÁVO
NÁH RAD A ŠKO OBČAN SKÉHO DY ZÁKON
PODLE NOVÉHO ROD INN PRÁ OBČAN OBČA VO SKÉHO NSKÉ ZÁKON HOÉZÁKO ÍKU NÍKU
vlastnictví, bytové spoluvlastnictví UXRUÖSKDM¨YJK@CM¨BGOHK¨ĔĪ
YUÖĠCÖCHBJRLKNTU@
majetková a nemajetková újma
L@MĹDKRSU¨@QDFHRSQNU@M¤L@MĹDKRSU¨
právní jednání
sousedská práva NRNAX@IDIHBGOQU@
UXCÖCÖM¨
NADBMNCONUÖCMNRS
CNLB¨MRHK¨
MNURODBHƥJ@RLKTU
právo stavby UÖBH@IDIHBGQNYCÖKDM¨
NCJ@Y
ADYCĪUNCM¤NANG@BDM¨
NRUNIDM¨MDYKDSHK¤GNYKDSHK¤GN
UXAQ@M¤RLKTUM¨SXOX
správa cizího majetku OQUM¨RJTSDÈMNRSH
CKTGXYĪRS@UHSDKD
MDJ@KRNTSÖĹ
QNCHÈD@CÖSH
NBGQ@M@OQURK@AĜ¨RSQ@MX
ÍKU
ý
ý
PRIN VLASCIPY TNICTVÍ OBČAN A A ZÁKL ZÁKON VĚCN ADN ÁSKÉHO Í POJM PRÁV A Y ÍKU
Petr Novotný, Monika Novotná
SMLUVNÍ PRÁVO
ý
p
Petr Kedroňová, Petr Novotný, Novotný, Kristina Jitka Ivičičová, Ilona Štrosová, Monika Štýsová Monika Novotná, Monika Štýsová
Nový občanský zákoník
ŽD ÉH
§
PRO KA
PR
ÁVO
ŽD ÉH O
ÁVO
O
§
PRO KA
PR
Nový občanský zákoník – Vlastnictví a věcná práva
Orientujte se v novém občanském zákoníku! Převratné změny v občanském právu se od 1. ledna 2014 dotknou úplně každého. Nová řada populárně naučných publikací komplexně pokrývá celou problematiku upravenou novým občanským zákoníkem. Je určena vám všem, kteří se potřebujete orientovat v nové právní úpravě. Vyznejte se v oblasti vlastnictví a věcných práv. Vymezujeme pojem věc a členění věcí. Věnujeme se přehledně jednotlivým absolutním právům – v první řadě držbě a vlastnictví, včetně možného nabytí vlastnického práva od neoprávněné osoby. Samostatně se věnujeme spoluvlastnictví. Řešíme správu společné věci a oddělení a zrušení spoluvlastnictví. Speciální pozornost věnujeme bytovému spoluvlastnictví, především právům a povinnostem vlastníka jednotky. Věnujeme se i věcným právům k cizím věcem, především nově zavedenému právu stavby, ale i věcným břemenům, zástavnímu a zadržovacímu právu i zcela nové úpravě správy cizího majetku.
Petr Novotný, Kristina Kedroňová, Ilona Štrosová, Monika Štýsová
Nový občanský zákoník VLASTNICTVÍ OĚ BC ČA OV ZA AV ÁKONÍKU NNÁSKPÉRHÁ vlastnictví, bytové spoluvlastnictví sousedská práva právo stavby správa cizího majetku
JUDr. Petr Novotný, Ph.D. Většinu svého profesního života se zabývá obchodním a finančním právem. Více než dvacet let je činný jako vedoucí partner advokátní kanceláře Rödl & Partner v České republice. Vedle toho působí též na katedře finančního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, učebnic i článků. Mgr. Kristina Kedroňová Je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. S advokátní kanceláří Rödl & Partner aktivně spolupracuje od roku 2013 na pozici spolupracující advokát. Zaměřuje se především na občanské a obchodní právo. Je autorkou několika odborných článků na téma zaměřené na rekodifikaci soukromého práva. JUDr. Ilona Štrosová, LL.M. Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a dále postgraduální studium práva na univerzitě v německém Pasově. V současné době je advokátkou spolupracující s kanceláří Rödl & Partner, kde se věnuje především obchodnímu právu. Zároveň je studentkou postgraduálního studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy v oboru finančního práva a finanční vědy. Pravidelně se věnuje publikační činnosti. Mgr. Monika Štýsová Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci absolvovala v roce 2001. V kanceláři Rödl & Partner působí jako advokátka od roku 2008. Zaměřuje se především na občanské, obchodní a farmaceutické právo. Je autorkou nebo spoluautorkou řady vědeckých i populárně naučných článků. Věnuje se i přednáškové činnosti.
Na odborné podpoře této publikace se podílela společnost Rödl & Partner. Společnost Rödl & Partner patří v České republice k jedné z nejvýznamnějších mezinárodních poradenských společností. Poskytuje služby ve všech oblastech podnikání; dovede propojit právní, daňové, auditorské a podnikové sféry poradenství, a to díky své síti více než dvou set poradců všech uvedených oborů. V České republice působí od roku 1991, pobočky má v Praze a Brně. Díky dlouholetým zkušenostem zná Rödl & Partner požadavky a možnosti českého trhu. Respektuje přeshraniční zájmy klienta, místní poměry a zároveň zajišťuje vysoký a jednotný standard poskytovaných služeb. Na základě úzké interdisciplinární spolupráce poradců na národní i mezinárodní úrovni nabízí společnost ucelený soubor poradenských služeb šitých na míru. Týmy složené z českých i zahraničních odborníků tak poskytují komplexní poradenství v národním i mezinárodním kontextu. Rödl & Partner je držitelem prestižního ocenění Právnická firma roku 2012 a 2013 v oboru daňového práva. Celosvětově je kancelář zastoupena 91 pobočkami v 40 průmyslových zemích. Silnou pozici zaujímá především na trhu ve střední, východní a západní Evropě, ale i v Asii a USA.
Petr Novotný, Kristina Kedroňová, Ilona Štrosová, Monika Štýsová
Nový občanský zákoník VLASTNICTVÍ A VĚCNÁ PRÁVA
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Edice Právo pro každého
JUDr. Petr Novotný, Ph.D, Mgr. Kristina Kedroňová, JUDr. Ilona Štrosová, LL.M., Mgr. Monika Štýsová
Nový občanský zákoník Vlastnictví a věcná práva TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:
Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5463. publikaci Realizace obálky Jan Dvořák Sazba Jan Šístek Odpovědná redaktorka Ing. Michaela Průšová Počet stran 168 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © GRADA Publishing, a.s., 2014 ISBN 978-80-247-5166-5 GRADA Publishing: tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400, www.grada.cz ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:
ISBN 978-80-247-9137-1 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9138-8 (ve formátu EPUB)
Obsah Úvod ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 11 Kapitola 1 Pojem věci, členění věcí, věcná práva �������������������������������������������������������� i. Věci a jejich rozdělení ������������������������������������������������������������������������������������������������������ Rozdělení věcí ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ Věci hmotné a nehmotné, ovladatelné přírodní síly ����������������������������������������������������� Věci nemovité a movité �������������������������������������������������������������������������������������������������� Věci zastupitelné �������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Zuživatelná věc ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Hromadná věc ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Obchodní závod, rodinný závod ������������������������������������������������������������������������������������ Pobočka a odštěpný závod ��������������������������������������������������������������������������������������������� Obchodní tajemství ��������������������������������������������������������������������������������������������������������� Součást věci ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Příslušenství �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Cenné papíry ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Zastupitelné cenné papíry ���������������������������������������������������������������������������������������������� Forma cenného papíru ��������������������������������������������������������������������������������������������������� Emise cenného papíru ���������������������������������������������������������������������������������������������������� Vydání cenného papíru �������������������������������������������������������������������������������������������������� Stejnopisy ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Kupón a talón ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ Hromadná listina ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ Zaknihované cenné papíry ��������������������������������������������������������������������������������������������� Evidence zaknihovaných cenných papírů ��������������������������������������������������������������������� Přeměna zaknihovaných a listinných papírů ��������������������������������������������������������������� ii. Věcná práva ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Veřejný seznam ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Věcná práva zapsaná ve veřejném seznamu ���������������������������������������������������������������� Nesoulad zapsaného a skutečného stavu ����������������������������������������������������������������������
13 13 14 14 14 15 15 16 16 17 17 17 19 20 20 21 21 21 22 22 22 23 23 23 26 27 27 28
Kapitola 2 Držba ��������������������������������������������������������������������������������������������������������� 31 i. Co je to držba ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 31 Výklad pojmosloví „faktické ovládání“ a „vůle držet“ ������������������������������������������������� 32 5
ii. Kdo může být držitelem ������������������������������������������������������������������������������������������������� iii. Co lze držet ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� iv. Okamžik a způsob nabytí držby ����������������������������������������������������������������������������������� v. Aspekty držby ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ Řádná držba �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Poctivá a nepoctivá držba ���������������������������������������������������������������������������������������������� Kdy se poctivý držitel stává nepoctivým ����������������������������������������������������������������������� (Ne)poctivá držba a nároky držitele vlastnického práva ��������������������������������������������� Pravá držba ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Ochrana pravé, poctivé a řádné držby �������������������������������������������������������������������������� vi. Ochrana držby ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Ohrožení držitele pozemku prováděním nebo odstraňování stavby �������������������������� Lhůty pro podání (posesorní) žaloby na ochranu nebo uchování držby �������������������� vii. Zánik držby �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
33 33 33 34 34 34 35 36 37 37 38 39 40 40
Kapitola 3 Vlastnictví, nabytí vlastnictví, vydržení, převod vlastnictví �������������������� i. Co lze vlastnit ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ii. Práva a povinnosti (zákazy) vlastníka �������������������������������������������������������������������������� Závažné rušení práva nad míru přiměřenou poměrům ��������������������������������������������� iii. Ochrana vlastnického práva – vlastnické žaloby ������������������������������������������������������� Reivindikační žaloba ������������������������������������������������������������������������������������������������������ Co lze žalobou požadovat ���������������������������������������������������������������������������������������������� Rozhodnutí soudu ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� Negatorní žaloba ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Formulace nároku v žalobě �������������������������������������������������������������������������������������������� Rozhodnutí soudu ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� Ochrana domnělého vlastníka a publiciánská žaloba ������������������������������������������������� iv. Přírůstky �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Přírůstky movité věci ������������������������������������������������������������������������������������������������������ Umělé přírůstky ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Zpracování ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Smísení ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Stavba ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Přestavek �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� v. Vydržení ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� Kdo nemůže vydržet vlastnické právo ��������������������������������������������������������������������������� Mimořádné vydržení ������������������������������������������������������������������������������������������������������ vi. Nabytí vlastnického práva převodem �������������������������������������������������������������������������� Převod vlastnictví k movité věci ������������������������������������������������������������������������������������
41 41 42 43 43 44 45 46 46 46 46 47 47 48 48 49 49 50 51 51 52 53 53 54
6
Nabytí nemovitých věcí �������������������������������������������������������������������������������������������������� 55 vii. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného (od nevlastníka) ���������������������������� 55 Kapitola 4 Omezení vlastnického práva ��������������������������������������������������������������������� i. Ochrana sousedských práv ��������������������������������������������������������������������������������������������� ii. Vstup na cizí pozemek a vydání movitých věcí na cizích pozemcích ��������������������� iii. Plody ze stromů a keřů, přesahující větve a kořeny �������������������������������������������������� iv. Stromy u společné hranice pozemků ��������������������������������������������������������������������������� v. Opora pozemků ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� vi. Voda, sníh a led �������������������������������������������������������������������������������������������������������������� vii. Stavba na sousedním pozemku ���������������������������������������������������������������������������������� viii. Vstup na sousední pozemek, užívání sousedního pozemku a prostoru nad nebo pod ním ������������������������������������������������������������������������������������������������������� ix. Vyvlastnění a omezení vlastnického práva �����������������������������������������������������������������
57 57 58 58 59 59 59 60 60 61
Kapitola 5 Nezbytná cesta, rozhrady �������������������������������������������������������������������������� 63 i. Nezbytná cesta ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 63 ii. Rozhrada �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 65 Kapitola 6 Přivlastnění ������������������������������������������������������������������������������������������������ 67 Kapitola 7 Nález ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� i. Panství nad věcí ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ii. Povinnost nálezce ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� iii. Postup při nálezu ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� iv. Správa nalezené věci ������������������������������������������������������������������������������������������������������ v. Věci skryté ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
69 69 70 71 72 72
Kapitola 8 Spoluvlastnictví, správa společné věci ������������������������������������������������������ i. Pojem spoluvlastnictví ���������������������������������������������������������������������������������������������������� ii. Ochrana spoluvlastnictví ����������������������������������������������������������������������������������������������� iii. Vznik spoluvlastnictví �������������������������������������������������������������������������������������������������� iv. Spoluvlastnický podíl ���������������������������������������������������������������������������������������������������� v. Správa společné věci �������������������������������������������������������������������������������������������������������� vi. Správce společné věci ���������������������������������������������������������������������������������������������������� vii. Oddělení ze spoluvlastnictví, zrušení spoluvlastnictví �������������������������������������������� viii. Ochrana třetích osob při rozdělování společné věci ����������������������������������������������� ix. Odklad zrušení spoluvlastnictví ����������������������������������������������������������������������������������
75 75 76 77 78 79 82 84 87 87
7
x. Přídatné spoluvlastnictví ����������������������������������������������������������������������������������������������� 88 xi. Správa věci v přídatném spoluvlastnictví ������������������������������������������������������������������� 89 Kapitola 9 Byty a jejich spoluvlastnictví ��������������������������������������������������������������������� 91 i. Vznik jednotky ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 92 Prohlášení ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 93 Výstavba domu s jednotkami ����������������������������������������������������������������������������������������� 94 ii. Práva a povinnosti vlastníka jednotky ������������������������������������������������������������������������� 95 iii. Převod jednotky ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 97 iv. Správa domu a pozemku ����������������������������������������������������������������������������������������������� 97 Správce ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 98 Správa domu společenstvím vlastníků jednotek ����������������������������������������������������������� 98 Založení a fungování společenství vlastníků jednotek ������������������������������������������������� 99 Orgány společenství vlastníků jednotek, hlasování v nich ���������������������������������������� 100 Zrušení společenství vlastníků ������������������������������������������������������������������������������������� 103 v. Zrušení bytového spoluvlastnictví ������������������������������������������������������������������������������ 103 vi. Společná ustanovení pro správu domu a SVJ ���������������������������������������������������������� 104 Kapitola 10 Právo stavby �������������������������������������������������������������������������������������������� 105 i. Pojem práva stavby �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 105 ii. Doba trvání práva stavby ��������������������������������������������������������������������������������������������� 106 iii. Vznik a zánik práva stavby ����������������������������������������������������������������������������������������� 107 Kapitola 11 Služebnosti a věcná břemena ������������������������������������������������������������������ 111 i. Služebnosti ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 111 ii. Pozemkové služebnosti ������������������������������������������������������������������������������������������������ 115 Služebnost inženýrské sítě �������������������������������������������������������������������������������������������� 115 Opora cizí stavby ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 115 Služebnost okapu a právo na svod dešťové vody �������������������������������������������������������� 116 Právo na vodu ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 116 Služebnost rozlivu ��������������������������������������������������������������������������������������������������������� 116 Služebnost stezky, průhonu a cesty ������������������������������������������������������������������������������ 117 Právo pastvy ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 118 iii. Užívací právo ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 119 iv. Požívací právo ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 120 v. Služebnost bytu �������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 123 vi. Zánik služebností ��������������������������������������������������������������������������������������������������������� 123 vii. Reálná břemena ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 125
8
Kapitola 12 Zástavní právo ���������������������������������������������������������������������������������������� 127 i. Vznik zástavního práva ������������������������������������������������������������������������������������������������� 128 Způsobilost pohledávky být zajištěna zástavním právem ����������������������������������������� 128 Způsobilý předmět zástavního práva �������������������������������������������������������������������������� 128 Právní skutečnost požadovaná ke vzniku zástavního práva ������������������������������������� 128 Zástavní smlouva ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 128 Vznik zástavního práva na základě dalších skutečností ������������������������������������������� 131 Zástavní právo z rozhodnutí orgánu veřejné moci ���������������������������������������������������� 132 Zákonné zástavní právo ����������������������������������������������������������������������������������������������� 132 ii. Druhy zástav ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 132 Movitá věc ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 132 Nemovitá věc ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 133 Věc hromadná ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 133 Podíl v korporaci ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� 133 Cenný papír ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 134 Pohledávka �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 135 iii. Rozsah zástavního práva �������������������������������������������������������������������������������������������� 137 iv. Práva a povinnosti ze zástavního práva �������������������������������������������������������������������� 138 v. Výkon zástavního práva ����������������������������������������������������������������������������������������������� 139 vi. Výkon zástavního práva při více zástavních věřitelích ������������������������������������������� 141 vii. Zánik zástavního práva ���������������������������������������������������������������������������������������������� 143 Kapitola 13 Zadržovací právo ������������������������������������������������������������������������������������ 147 Kapitola 14 Správa cizího majetku ����������������������������������������������������������������������������� 149 i. Prostá a plná správa cizího majetku ���������������������������������������������������������������������������� 150 ii. Práva a povinnosti správce vůči beneficientovi �������������������������������������������������������� 151 iii. Práva a povinnosti správce vůči třetím stranám ����������������������������������������������������� 152 iv. Inventář, jistota a pojištění ������������������������������������������������������������������������������������������ 153 v. Společná správa ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 154 vi. Obezřetné investice ����������������������������������������������������������������������������������������������������� 155 vii. Skončení správy ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 157 viii. Svěřenský fond ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� 158 Založení svěřenského fondu ����������������������������������������������������������������������������������������� 160 Svěřenský správce ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 161 Obmyšlený ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 162
9
Úvod V této publikaci se budeme věnovat oblasti vlastnictví a věcných práv, kde přinesl nový občanský zákoník také spoustu změn. V úvodní části se vrátíme trochu k terminologii a vysvětlíme si pojem věci a rozdělení věcí. Je zapotřebí si totiž uvědomit, že nový občanský zákoník mezi věci řadí i nehmotné statky, např. práva nebo obchodní tajemství. Za věci jsou považovány ovladatelné přírodní síly i cenné papíry. Základní novinkou nového občanského zákoníku je zavedení zásady superficies solo cedit do občanského práva – od 1. ledna 2014 se tak stavby stávají součástí pozemku, na kterém jsou postaveny. Vzhledem k tomu, že mnohdy bude praktické oddělení vlastnického práva k pozemku a k budově na něm stojící, upravuje nový občanský zákoník zvláštní právo stavby. Věci souvisí s věcnými právy – z logiky věci vyplývá, že věcná práva jsou práva fyzických nebo právnických osob, vztahující se k věcem. Základním lidským právem, kterému přiznává ochranu nejen občanský zákoník, ale už Listina základních práv a svobod, je vlastnické právo. Toto právo je také základním věcným právem, kterým se budeme zabývat. Vysvětlíme si obsah vlastnického práva, čím může být vlastník při výkonu svého vlastnického práva omezen – zde je zapotřebí upozornit především na sousedská práva, jejichž úpravě občanský zákoník věnuje pozornost. Vysvětlíme si způsoby nabytí vlastnického práva i to, jak se postavit k věci, kterou někdo ztratil nebo zahodil. Vedle vlastnického práva je nutné objasnit také držbu – zatímco dosavadní občanský zákoník pracoval s držbou věci, nový občanský zákoník vychází z držby práva. Další skupinu věcných práv tvoří věcná práva k věci cizí, např. věcná břemena (tedy služebnosti a reálná břemena) nebo zástavní právo. I těmto věcným právům se v naší publikaci věnujeme. Nový občanský zákoník upravuje vlastnické právo a ostatní věcná práva podrobněji než předcházející občanský zákoník z r. 1964. Je to pochopitelné – zatímco předcházející předpis vycházel z názoru, že hlavním vlastníkem má být stát, nový občanský zákoník upravuje vlastnické právo ve shodě s jeho významem základního lidského práva. Právě proto je důležité seznámit se s novou právní úpravou a vědět, jak právně jednat takovým způsobem, abych chránil své vlastnické právo a současně nerušil výkon práv ostatních osob. Petr Novotný
11
Kapitola 1 P ojem věci, členění věcí, věcná práva Pozemek, automobil, voda a vítr, pohledávka, akcie, obchodní závod nebo třeba ustřižené vlasy mají jedno společné – podle nového občanského zákoníku jsou to věci. Proto se blíže podíváme na to, co všechno vlastně věci v právním smyslu jsou, jak je zákon člení a jaká věcný práva může každý k věci nabýt.
i. Věci a jejich rozdělení Věcná práva neboli absolutní majetková práva, kterými se budeme v této publikaci zabývat, jsou práva vztahující se k věcem. Proto má pro vymezení věcných práv zásadní význam samotná definice věcí. V oblasti pojmového vymezení a členění věcí přináší občanský zákoník poměrně zásadní změny oproti předchozí právní úpravě. Věcí v právním smyslu je vše, co slouží potřebě lidí (a je odlišné od osoby). Věci se dělí podle různých kritérií – na hmotné a nehmotné, movité a nemovité. Význam mají také pojmy zastupitelná věc, zuživatelná věc nebo hromadná věc. Do právní úpravy věcí je zahrnuta také právní úprava obchodního závodu, pobočky a cenného papíru. Revoluční změna se týká vymezení nemovitých věcí. Součástmi pozemku totiž už nejsou jen trvalé porosty, ale také stavby, pokud stavba stojí na pozemku jejího vlastnictví. Uvedli jsme, že za věc v právním smyslu je považováno vše, co slouží potřebě lidí a je odlišné od osoby. Pokud je věc určená k obecnému užívání, jde o veřejný statek. Takovým veřejným statkem může být třeba veřejná komunikace, park apod. Každá věc má svoji hodnotu. Pokud hodnotu věci vyjádříme v penězích, jde o cenu. Zásadně platí, že u každé věci je možné určit její obvyklou cenu. To je taková cena, za kterou by bylo možné pořídit totožnou nebo podobnou věc v daném místě a čase. To ale neznamená, že by si např. ve smluvních vztazích nemohly strany domluvit jinou cenu věci, než je právě cena obvyklá. Dokonce i v případě náhrady škody může být cena věci, určující rozsah poskytované náhrady škody, stanovena jako mimořádná cena – tedy taková cena, při které se zohlední zvláštní poměry nebo zvláštní obliba. Při určení mimořádné ceny se tedy zohlední náhodné vlastnosti věci, které mají význam zpravidla jen pro jejího vlastníka. Předmět objektivně nepatrné ceny totiž může mít díky vzpomínkám a emočním vazbám určitého člověka k tomuto předmětu právě pro něj daleko vyšší „cenu“, než je cena obvyklá. Hrníček po babičce má mimořádnou cenu jen a pouze pro jejího vnuka, pro jiné to může být bezcenný kousek porcelánu. Pokud by však někdo takový předmět zničil ze svévole nebo 13
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
škodolibosti, musí poškozenému nahradit nejen cenu obvyklou, ale právě také cenu zvláštní obliby, tedy mimořádnou. Některé věci mohou poskytovat plody a užitky. Plodem je to, co věc poskytuje pravidelně ze své přirozené povahy, tedy typicky úroda zemědělských plodin. Plod věc poskytuje, ať se o to člověk přičiní, či nikoli. Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy – užitkem plynoucím z nemovitosti může být nájemné, užitkem plynoucím z peněz jsou úroky. Vedle definice věci občanský zákoník vymezuje také to, co se za věc nepovažuje. V první řadě tak věcí není lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny. Výjimku představuje taková část lidského těla, kterou lze oddělit bezbolestně bez znecitlivění a která se přirozenou cestou obnovuje – např. vlasy – na ty se hledí jako na věc movitou a mohu být jinému přenechány i za odměnu. Věcí není rovněž živé zvíře. Občanský zákoník vychází totiž z toho, že živé zvíře je smysly nadaný tvor a jako takový má zvláštní význam a hodnotu. Živé zvíře tedy přestalo být věcí v právním smyslu a je zcela specifickým předmětem právních vztahů. Pouze v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jeho povaze, se na živé zvíře budou aplikovat pravidla upravující věci. Tak např. bude možné uzavřít o prodeji štěněte kupní smlouvu podobně, jako by to věc byla. Další důležité pojmy, které definuje občanský zákoník, jsou majetek a jmění. Majetek osoby tvoří souhrn všeho, co této osobě patří. Jmění osoby představuje souhrn jejího majetku a jejích dluhů.
Rozdělení věcí Věci hmotné a nehmotné, ovladatelné přírodní síly Věci v právním smyslu můžeme dělit podle různých kritérií. Tím prvním kritériem je dělení věcí na hmotné a nehmotné. Hmotná věc má povahu samostatného předmětu, je to tedy něco, co můžeme zjistit svými smysly, „ohmatat si“. Hmotnou věcí jsou suroviny i výrobky z nich, plody oddělené od rostliny apod. Hmotné věci jsou tedy to, co by za věc běžně každý člověk považoval. Zákon za hmotné věci prohlašuje také ovladatelné přírodní síly, pokud se s nimi obchoduje. Takovou ovladatelnou přírodní silou, která je předmětem obchodování, je např. elektrická energie nebo teplo. Věci bez hmotné podstaty a práva, jejichž povaha to připouští, zákon považuje za nehmotné věci. Nehmotnou věcí by tak bylo např. autorské právo.
Věci nemovité a movité Velmi významné je rozdělení na věci nemovité a movité. Zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) se samozřejmě odráží ve vymezení nemovitých věcí a jejích součástí. Nemovitou věcí jsou v první řadě pozemky. Postavení nemovitých věcí občanský zákoník dále přiznává podzemním stavbám se samostatným účelovým určením (např. podzemní garáže, 14
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
pokud by stavbu tvořily právě pouze tyto podzemní garáže), věcná práva k nim a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Všechny ostatní věci jsou věci movité. Z uvedeného vymezení je zřejmé, že nadzemní stavby nejsou samostatnou nemovitou věcí ani v případě, kdy jsou ve vlastnictví jiné osoby, než je vlastník pozemku. Od 1. 1. 2014 má vlastník stavby na cizím pozemku toliko právo stavby. Toto právo stavby je věc nemovitá a stavba, vyhovující právu stavby, je jeho součástí. Vzhledem k tomu, že za nemovitosti jsou výslovně prohlášena také věcná práva k nemovitým věcem, budou za nemovité věci považovány např. služebnosti. Za nemovité věci jsou zákonem prohlášeny také jednotky (byty nebo nebytové prostory), vymezené v budově. Vlastník bytu je tak s bytem oprávněn disponovat shodně jako s věcí nemovitou, s omezeními vyplývajícími ze specifické povahy jednotky jako samostatné věci v právním smyslu (např. se k jednotce váže spoluvlastnické právo ke společným částem nemovité věci, v níž je jednotka vymezena).
Věci zastupitelné Dosavadní občanskoprávní předpisy a judikatura konstruovaly věci určené druhově. Terminologie nového občanského zákoníku tyto věci označuje jako věci zastupitelné a definuje je jako movité věci, které mohou být nahrazeny jinou věcí téhož druhu. Typickým příkladem zastupitelné věci bude uhlí, brambory, ale také třeba peníze. Ostatní věci zákon prohlašuje za nezastupitelné. V případě pochybností se musí věc posoudit podle zvyklostí – uvedli jsme např., že za zastupitelnou věc budou považovány peníze. Pokud někomu půjčí finanční částku v hotovosti – peníze – bude požadovat vrácení stejné částky, ale zpravidla mu bude jedno, že nejde o tytéž bankovky či mince, které při poskytnutí půjčky svému dlužníkovi předal. V tomto případě tak mohly být půjčené peníze nahrazeny jinými (stejného druhu a ve stejné hodnotě). Můžeme si však představit případ, kdy i peníze budou věcí nezastupitelnou, např. sběratelské bankovky nebo mince.
Zuživatelná věc Movitá věc může být věcí zuživatelnou. Tou je taková movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení. Zuživatelnou věcí budou proto např. suroviny, voda, energie, potraviny. Za zuživatelné věci jsou však prohlášeny také věci, které jsou v nějakém skladu nebo jiném souboru, jsou určeny k tomu, aby byly prodávány jednotlivě, a takové určení je také v souladu s jejich běžným užitím. Skladové zásoby zboží určeného k maloobchodnímu prodeji tak budou tvořit zuživatelné věci. Ostatní věci, tedy ty věci, které nejsou zuživatelné, jsou nezuživatelné.
15
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
Hromadná věc Další zákonná definice vymezuje hromadnou věc. Hromadnou věc tvoří soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, který je považován za jeden předmět – tvoří tedy jeden celek, který má jedno společné označení. Takovou hromadnou věcí by byl např. pytel brambor, ale také sbírka známek nebo knihovna. Skutečnost, že soubor nějakých předmětů tvoří společně hromadnou věc, nebrání jeho vlastníkovi, aby disponoval samostatně i s jednotlivými částmi tvořícími hromadnou věc – vlastník tak může ze své sbírky známek vybrat jednu a tu někomu darovat. Nevyžaduje se tedy, aby vlastník disponoval vždy s hromadnou věcí jako celkem – důležité je, že to ze své vůle udělat může.
Obchodní závod, rodinný závod Novou terminologii přináší občanský zákoník také při vymezení obchodního závodu. Definice pojmu obchodní závod v podstatě odpovídá současné definici podniku. Obchodní závod (v dalších pasážích používá občanský zákoník také zkratku „závod“) vymezuje jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží provozování jeho činnosti. Obchodní závod tak má každý podnikatel, bez ohledu na to, zda jde o fyzickou osobu nebo o právnickou osobu. Občanský zákoník stanoví vyvratitelnou domněnku (tzn. je připuštěn důkaz opaku), že závod tvoří vše, co zpravidla slouží jeho provozu. Novinkou, kterou občanský zákoník přináší, je tzv. rodinný závod. Je to závod, ve kterém pracují společně členové rodiny – manželé, jejich příbuzní do třetího stupně (teta, synovec) nebo osoby sešvagřené až do druhého stupně (otec švagra). Podmínkou je, aby závod byl ve vlastnictví některé z těchto osob, zpravidla tedy půjde o závod fyzické osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele). Podle zákonného příkazu se pak členové rodiny, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, podílejí na zisku ze závodu i na přírůstcích závodu v míře, která odpovídá druhu a rozsahu jejich práce. Tohoto práva se mohou členové rodiny vzdát jen prohlášením ve formě notářského zápisu (veřejné listiny). Stejně tak i veškerá rozhodnutí týkající se rodinného závodu přesahující běžné hospodaření a rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu podléhá souhlasu většiny hlasů členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu. Tak tedy zbývající členové rodiny mohou při rozhodnutích týkajících se rodinného závodu přehlasovat toho člena rodiny, který je jediným vlastníkem závodu. Účastenství na rodinném závodu může vzniknout jen členovi rodiny. Pokud už rodinný závod existuje, je možné přijmout nového člena rodiny jen se souhlasem všech ostatních členů, kteří se už provozu rodinného závodu účastní. Vzhledem k tomu, že rodinný závod je upraven v části druhé občanského zákoníku, věnované rodinnému právu, a vzhledem k tomu, že v případě právní úpravy rodinného práva nedošlo ke zrovnoprávnění manželství a registrovaného partnerství (zcela záměrně), nebude patrně ani do budoucna možné založení rodinného závodu dvěma registrovanými partnery. 16
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
Pobočka a odštěpný závod Obchodní závod může být složen z více poboček – podle dosavadní terminologie jde o část podniku, resp. organizační složku. Část závodu je považována za pobočku, pokud splňuje podmínku hospodářské a funkční samostatnosti a pokud o ní podnikatel rozhodl, že se stane pobočkou. Pobočku bude možné zapsat také do obchodního rejstříku. Taková pobočka se nazývá odštěpný závod. Vedoucí odštěpného závodu má podobné postavení jako dnešní vedoucí organizační složky zapsané do obchodního rejstříku – je oprávněn k zastupování podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu. Oprávnění k zastupování podnikatele vzniká vedoucímu odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí zapsán do obchodního rejstříku.
Obchodní tajemství V rámci právní úpravy závodu a pobočky upravuje občanský zákoník také institut obchodního tajemství. Úprava obchodního tajemství je zařazena do části pojednávající o věcech, protože obchodní tajemství je chápáno jako nehmotná věc. Za obchodní tajemství není považovaná každá informace, týkající se závodu. Musí se jednat o informaci konkurenčně významnou, určitelnou (tedy konkrétní), ocenitelnou (informace musí mít alespoň potenciální majetkovou hodnotu). Taková informace je obchodním tajemstvím za podmínky, že není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná a dále za podmínky, že její vlastník (podnikatel) odpovídajícím způsobem zajišťuje její utajení. Povinně zveřejňované údaje nebo z jiného důvodu veřejně známé skutečnosti tak nemohou tvořit předmět obchodního tajemství.
Součást věci Už v rámci objasnění nového pojetí nemovitých věcí jsme se setkali s termínem součást věci. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Proč je vymezení součásti věci tak důležité? Věc totiž nelze zcizit jinak, než s veškerými jejími součástmi. Prodá-li někdo věc, automaticky prodává všechny součásti věci. Jakmile je cizí věc zabudována do jiné věci (tzv. věci hlavní) a stane se její součástí, stává se vlastník věci hlavní také vlastníkem zabudované součásti, tak např. typickou součástí automobilu jsou kola. Pokud někdo koupí automobil, automaticky předpokládá, že jej kupuje také s koly a vlastník by nemohl namítat, že kola k autu nepatří a že by je musel prodat samostatně. U některých věcí, zejména nemovitých, však určení součásti nemusí být tak jednoduché. Řekli jsme si, že nemovitou věcí je pozemek. Součástí pozemku je ze zákona prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (zákon je označuje společným termínem „stavba“), s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno 17
Nový* občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
v pozemku nebo upevněno ve zdech. Pokud by se podzemní stavba nestala samostatnou nemovitou věcí (nejedná se tedy o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením – viz výše), je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Takovou podzemní stavbou, která by byla součástí pozemku, může být např. vodovodní přípojka. Pokud jde o přípojku k budově, která je součástí pozemku, je součástí pozemku také tato vodovodní přípojka, a to i v té části, ve které vede pod nějakým jiným (i cizím) pozemkem. Vodovodní přípojka může jít z vodovodního řadu pod pozemkem ve vlastnictví obce (např. komunikace), dále pod pozemkem, který je zahradou a konečně pod pozemkem, který je zastavěnou plochou s budovou. V takovém případě bude vodovodní přípojka součástí posledně zmíněného, tedy zastavěného pozemku. Součástí pozemku je veškeré rostlinstvo na něm vzešlé, tedy dočasné i trvalé porosty. Součástí nemovité věci může být také nějaké technické nebo technologické zařízení. Do současné doby představovalo určení toho, zda nějaká technologická linka je, či není součástí nemovitosti (do 31. 12. 2013 stavby, ve které byla instalována), složitý právní problém, na jehož řešení neexistoval jednoznačný návod. Problém vznikal zejména tam, kdy se mělo vlastnictví nemovitosti rozcházet s vlastnictvím technologické linky. Zákonné vymezení součásti věci totiž do současné doby nedávalo stranám žádný prostor, aby si nějak rozdělené vlastnictví nemovitosti a jiné věci, u které hrozilo, že se stane její součástí, smluvně ošetřily. Nový občanský zákoník přináší v této věci změnu a umožňuje, aby si strany sjednaly, že nějaký stroj či jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj“) není součástí nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí. Podmínkou je, že stroj bude ve vlastnictví jiné osoby, než je vlastník nemovitosti, a se souhlasem vlastníka nemovitosti bude do katastru nemovitostí zapsáno, že stroj není jeho vlastnictvím. Taková výhrada bude z katastru nemovitostí vymazaná poté, co bude prokázáno, že se vlastník nemovitosti stal vlastníkem stroje. Tato zákonná úprava velmi napomáhá možnosti pronájmu nebo leasingu strojů, stejně tak jako možnosti, aby si podnikatel instaloval své stroje do pronajaté nemovitosti. Ve všech těchto případech dosud existovalo riziko, že stroj bude v případě sporu považován za součást nemovitosti. Toto riziko bylo významné především v okamžiku, kdy se vlastník nemovitosti dostal do insolvence a práva ke stroji (jako součásti nemovitosti) vznesl insolvenční správce. Na druhé straně je uvedená úprava projevem zásady vigilantibus iura scripta sunt (právo je psáno pro bdělé), kterou jsme si vysvětlili v úvodní kapitole první části. Své riziko si totiž ošetří jen „bdělý“ vlastník stroje, ten, který si aktivně chrání svá práva. Pokud by vlastník stroje zákonné možnosti nevyužil, vystavuje se riziku, že jeho stroj bude posouzen jako součást nemovitosti a společně s nemovitostí např. prodán jiné osobě – která bude postupovat v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, bude tudíž v dobré víře a její vlastnictví ke stroji nebude moci být úspěšně zpochybněno. V praxi může dojít k tomu, že v nemovitosti byl původně umístěn stroj, který byl její součástí, a vlastník jej chce vyměnit za stroj, který si např. pronajal, který tedy v jeho vlastnictví není. Pokud má někdo k nemovitosti nějaké věcné právo zapsané do katastru nemovitostí, 18
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
např. zástavní právo, které by mohlo být zápisem výhrady vlastníka stroje zkráceno, může proti zápisu výhrady vznést odpor – a v takovém případě by výhradu vlastnictví stroje nebylo možné do katastru nemovitostí zapsat. Pronajímatel stroje, který bude jednat jako bdělý podnikatel, tak bude před pronájmem stroje požadovat, aby mu vlastník nemovitosti dal souhlas se zápisem výhrady do katastru nemovitostí a pokud bude na nemovitosti váznout nějaké věcné právo třetí osoby, např. zmíněné zástavní právo, bude vyžadovat také zajištění souhlasu této třetí osoby. Součástí pozemku nejsou tzv. inženýrské stavby, tedy např. vodovody, kanalizace, energetické nebo jiné vedení. Zde zákon respektuje praxi, při které je vlastníkem takových inženýrských sítí zpravidla jejich provozovatel nebo obec. Tyto osoby mají pak různé zákonem dané možnosti, jak si ošetřit právo provozování sítí na cizích pozemcích, včetně práva vstupu a vjezdu na tyto pozemky. Součástí inženýrských sítí jsou podle zákonné domněnky rovněž stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí – věcí hlavní je tedy v těchto případech vedení inženýrské sítě a provozně související stavba je toliko jeho součástí. Tím, že zákonodárce při definici součásti inženýrské sítě postavil právní konstrukci na vyvratitelné domněnce, připustil důkaz opaku – pokud tedy vlastníkem související stavby nebo technického zařízení bude jiná osoba, než která je vlastníkem inženýrské sítě, nestává se daná stavba součástí inženýrské sítě a oddělené vlastnictví (dvou samostatných věcí) bude zachováno.
Příslušenství Vedle své součásti může mít věc hlavní také své příslušenství. Za příslušenství se považuje vedlejší věc vlastnicky náležející vlastníku věci hlavní, pokud je účelem vedlejší věci, aby byla trvale užívána společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Právní povahu příslušenství neztrácí vedlejší věc ani tehdy, pokud byla od věci hlavní přechodně odloučena. Součást věci jsme si vymezili na příkladu automobilu a jeho kol. Příslušenstvím věci – automobilu – pak může být sada náhradních pneumatik nebo volně připevnitelná navigace. Zatímco součást věci vždy sleduje právní osud věci hlavní, u příslušenství platí vyvratitelná právní domněnka – zásadně tedy platí, že se právní jednání a práva a povinnosti týkající se věci hlavní týkají také jejího příslušenství – ale je připuštěn důkaz opaku. Při prodeji věci hlavní tak bude záviset na dohodě smluvních stran, zda společně s věcí hlavní bude také prodáno příslušenství. Za situace, kdy je součástí pozemku stavba, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku – podmínkou je opět tedy, aby vlastník pozemku byl vlastníkem těchto vedlejších věcí a současně, aby bylo hospodářským účelem těchto věcí jejich trvalé užívání společně se stavbou nebo pozemkem. Příslušenstvím tak může být např. zařízení na zavlažování zahrady, různé volně umístěné markýzy, ozdobné kameny nebo sochy na zahradě apod. Věcí ve smyslu právním je také pohledávka. Příslušenstvím pohledávky jsou pak její úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Pokud tedy říkáme, že věřitel má 19
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
nárok, aby mu dlužník zaplatil jeho pohledávku včetně příslušenství, znamená to, že dlužník vedle jistiny musí hradit také úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Rovněž postoupena může být pohledávka včetně jejího příslušenství – v takovém případě opět získává postupník (jako nový věřitel) právo na zaplacení jistiny, úroků a úroků z prodlení i nákladů spojených s uplatněním postoupené pohledávky.
Cenné papíry Mezi věci řadí občanský zákoník rovněž cenné papíry. Jako cenný papír označujeme listiny, se kterými je spojeno nějaké právo – a současně toto právo nelze uplatnit ani převést bez tohoto cenného papíru. To znamená, že právo je nějakým způsobem vtěleno do listiny – cenného papíru. Právě inkorporací práva do listiny se cenný papír odlišuje od ostatních soukromých nebo veřejných listin, které mohou sloužit jako důkaz práva. Tak např. směnka představuje cenný papír, jehož prostřednictvím se uplatní právo na zaplacení peněžní částky. Pokud by mělo dojít k převodu práva, je nutné směnku rubopisovat, tj. převést cenný papír. Cenný papír může být v první řadě emitován jako zákonem upravený cenný papír – směnka, akcie apod. – a pak musí obsahovat ty náležitosti, které pro daný druh cenného papíru zákon vyžaduje. Zákonná úprava však nevylučuje, aby byl vydán i nějaký jiný cenný papír, který žádný zákon neupravuje. Aby šlo i v takovémto případě o cenný papír, musí z něj být zřejmé, jaké právo je s ním spojeno (musí obsahovat alespoň odkaz na emisní podmínky, které příslušné právo upravují) a musí obsahovat údaj o emitentovi, tedy osobě, která cenný papír vydala. Listina nemusí výslovně obsahovat označení „cenný papír“, nicméně musí z ní být zřejmé, že cenným papírem fakticky je, tedy, že právo, které obsahuje, je možné uplatnit nebo převést jen danou listinou.
Zastupitelné cenné papíry Uvedli jsme, že cenné papíry jsou věcí v právním smyslu. Při splnění zákonných podmínek může jít o zastupitelné cenné papíry, tedy zastupitelnou věc. Zastupitelná věc může být nahrazena jinou věcí stejného druhu. Cenné papíry jsou podle této zásady zastupitelné, pokud emitent vydal více cenných papírů stejného druhu a v téže formě a pokud z těchto papírů vznikají stejná práva. Cenný papír by měl být podepsán emitentem. U zastupitelných cenných papírů je možné podpis emitenta nahradit jeho otiskem, ovšem za podmínky, že listina, která je cenným papírem, obsahuje ochranné prvky proti jejímu padělání nebo pozměnění. Pokud na listině nejsou žádné ochranné prvky, musí být opatřena podpisem emitenta, resp. osoby oprávněné emitenta zastupovat (např. členové představenstva emitenta – akciové společnosti). Obecně platí, že za splnění práva vyplývajícího z cenného papíru odpovídá emitent (výstavce). I v případě, že by z cenného papíru měla být zavázána jiná osoba, odpovídá emitent 20
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
za škodu způsobenou tím, že jiná osoba plnit nebude. Jedná se o ustanovení dispozitivní, to znamená, že nějakou doložkou uvedenou na cenném papíru by mohl emitent svou odpovědnost za škodu vzniklou neplněním třetí osoby omezit nebo vyloučit. Opak by mohl vyplývat z kogentních ustanovení jiného zákona – tak např. zákon směnečný a šekový zakazuje, aby u cizí směnky výstavce vyloučil svou odpovědnost za zaplacení směnky, a kogentně stanoví, že taková doložka, kterou by výstavce vyloučil svou odpovědnost za neplacení, platí za nenapsanou.
Forma cenného papíru Cenný papír může mít formu na doručitele, na řad nebo na jméno. Vždy, když cenný papír nebude obsahovat jméno oprávněné osoby, platí, že jde o cenný papír na doručitele. Pokud bude obsahovat jméno oprávněné osoby, bude se považovat za cenný papír na řad, pokud nebude prokázáno něco jiného – tedy že jde o cenný papír na jméno nebo cenný papír na doručitele. Rozdíl mez cenným papírem na jméno a cenným papírem na řad je v možnosti převodu – cenný papír na řad se převádí pouze rubopisem. Vymezení tří forem cenného papíru vychází z dosavadní úpravy zákona o cenných papírech, který však definici doplňoval právě tím, že pokud by byl cenný papír vydán na jméno a současně by byl umožněn jeho převod rubopisem, pak by se na něj vztahovala ta ustanovení zákona, která upravují cenné papíry na řad.
Emise cenného papíru Datum emise cenného papíru zásadně určuje emitent, není-li výslovně stanoveno jinak. Datum emise je den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli. Společně s cenným papírem mohou být vydány tzv. emisní podmínky, které vymezí práva a povinnosti emitenta i vlastníka cenného papíru.
Vydání cenného papíru Datum emise je nutné odlišovat od data vydání, i když v konkrétním případě mohou obě data splývat. Datum vydání cenného papíru je definováno jako den, kdy získá cenný papír všechny náležitosti, které stanoví právní předpis, a kdy se stane majetkem prvního nabyvatele. Zákonodárce záměrně použil termín „majetek“ a nikoli „vlastnictví“ prvního nabyvatele, a to proto, aby bylo datum vydání zachováno i v případě, že nebyly dodrženy zákonné podmínky pro nabytí vlastnictví prvního nabyvatele apod. – je to proto, že se chrání eventuálně dobrá víra nabyvatelů cenného papíru. Občanský zákoník totiž výslovně konstatuje, že cenný papír je vydán i přesto, že nebyly dodrženy všechny náležitosti postupu při vydání cenného papíru nebo že se první nabyvatel nestal vlastníkem cenného papíru, a to za podmínky, že 21
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
nabyvatel byl v dobré víře. Emitent a eventuálně také osoba, která v konkrétní záležitosti jednala jménem emitenta či na jeho účet, odpovídá za škodu, která by jiné osobě vznikla v důsledku toho, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při vydání cenného papíru nebo že se cenný papír nestal vlastnictvím prvního nabyvatele.
Stejnopisy Cenný papír může být vydán také ve stejnopisech, ovšem tak, aby bylo jasné, že jde o pouhé stejnopisy a nikoli další jednotlivé cenné papíry. Občanský zákoník proto vyžaduje, aby stejnopisy byly číslovány přímo v textu listiny (stejnopisu cenného papíru) a pokud tato podmínka dodržena není, považuje se každý stejnopis za samostatný cenný papír. Jedná se o právní fikci, kdy není připuštěn důkaz opaku. V případě, že cenný papír byl řádně vydán ve stejnopisech, zaniká logicky plněním na jeden stejnopis právo plynoucí z ostatních stejnopisů.
Kupón a talón Právo na výnos z cenného papíru může být vtěleno do zvláštního cenného papíru, tzv. kupónu. Kupón se vydává jako cenný papír na doručitele. Kupóny se vydávají v kupónovém archu, jehož součástí může být tzv. talón, ze kterého vyplývá právo na vydání dalšího kupónového archu – talón však není cenným papírem. Každý kupón musí obsahovat základní náležitosti stanovené občanským zákoníkem, a to údaje o druhu a emitentovi cenného papíru, ke kterému byl vydán, včetně jeho číselného označení, výši výnosu nebo způsob jeho určení a údaj o datu a místu, kdy a kde může být právo na výnos uplatněno. V konkrétním případě tak může emitent dluhopisů vydat k uplatnění práva na výnos z dluhopisu jako listinný cenný papír – kupón. Protože jde o cenný papír na doručitele, převádí se předáním a práva s ním spojená může uplatnit ten, kdo v daném místě a době kupón předloží k výplatě výnosu. Obdobně může být kupón vydán i k dalším cenným papírům, tedy např. k akciím nebo zatímním listům.
Hromadná listina Více zastupitelných cenných papírů může být nahrazeno hromadnou listinou, např. více akcií může být nahrazeno hromadnou akcií. Emise a vydání hromadné listiny se řídí stejnými podmínkami jako emise a vydání cenného papíru. Rovněž základní podstatné náležitosti u obou listin jsou totožné – hromadná listina musí obsahovat všechny předepsané údaje o cenných papírech, které nahrazuje, včetně jejich čísel. Tam, kde hromadná akcie nahrazuje souvislou řadu číselně označených cenných papírů, postačuje údaj, že např. nahrazuje cenné papíry čísel 1 až 25. Vlastník hromadné akcie má právo požádat emitenta, aby mu ji vyměnil za jednotlivé cenné papíry, při dodržení podmínek, které pro výměnu stanovil pří22
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
mo emitent. Pokud by to připouštěly emisní podmínky nebo pokud by si to dohodl vlastník hromadné akcie s emitentem, mohla by být jedna hromadná listina být vyměněna také za více hromadných listin. Dělení práv z hromadné akcie, např. převod podílu hromadné akcie, povolen není. Výjimku představuje případ, kdy byla hromadná akcie tzv. imobilizována, tedy předána do úschovy. V takovém případě však musí každý podíl odpovídat celému číslu jednotlivých cenných papírů, které jsou s ním spojeny. Např. hromadnou imobilizovanou listinu nahrazující 25 ks akcií je možné rozdělit na 2 podíly o 10 a 15 ks akcií nebo na 5 podílů po 5 ks akcií apod. Převádějí se potom vždy celé podíly.
Zaknihované cenné papíry Se zaknihovaným cenným papírem se setkáme nejčastěji v podobě zaknihované akcie – ostatně zákon o obchodních korporacích v návaznosti na novelizované znění obchodního zákoníku výslovně vyžaduje, aby akcie znějící na doručitele (na majitele) byly vydány jako zaknihované nebo imobilizované. O zaknihovaných akciích hovoříme tehdy, pokud je listinný cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence. Zaknihovaný cenný papír ztrácí povahu listiny = cenného papíru, je jeho náhražkou – zaknihovaným právem. Neztrácí však povahu nehmotné věci (jak jsme si vysvětlili, věcí v právním smyslu je i právo). Proto se na zaknihovaný cenný papír budou aplikovat všechna ustanovení zákona upravující cenné papíry, pokud to povaha zaknihovaných cenných papírů (právě proto, že nejde o cenný papír jako takový, ale jen o jeho náhražku) nevylučuje.
Evidence zaknihovaných cenných papírů Evidence zaknihovaných cenných papírů se vede na majetkových účtech, a to buď na účtu vlastníka, nebo na účtu zákazníků. Na účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů jsou evidovány zaknihované cenné papíry náležející té osobě, pro kterou byl tento účet zřízen. Platí vyvratitelná právní domněnka, že vlastníkem zaknihovaného cenného papíru je právě ta osoba, na jejímž účtu vlastníka je tento zaknihovaný cenný papír evidován, je však připuštěn důkaz opaku. Účet zákazníků si zřizuje osoba, která spravuje svěřené zaknihované cenné papíry, a právě na účtu zákazníků jsou evidovány zaknihované cenné papíry osob, které je svěřily majiteli účtu zákazníků. Majitel účtu zákazníků, tedy osoba, pro kterou byl účet zákazníků zřízen, tak není vlastníkem zaknihovaných cenných papírů, které jsou na tomto účtu evidovány.
Přeměna zaknihovaných a listinných papírů Občanský zákoník umožňuje, aby se cenný papír přeměnil na zaknihovaný cenný papír a opačně, tedy aby se zaknihovaný cenný papír přeměnil na cenný papír. 23
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
O přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný papír rozhoduje emitent. Ten je povinen bez zbytečného odkladu své rozhodnutí zveřejnit v Obchodním věstníku a dále také uveřejnit na internetu. Ve zveřejněném rozhodnutí musí být určena také lhůta k odevzdání cenného papíru emitentovi. Tato lhůta musí činit nejméně dva měsíce a nejvýše šest měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí. Pokud má emitent právním přepisem uloženu povinnost vést evidenci vlastníků cenných papírů (např. akciová společnost má povinnost vést seznam akcionářů majících akcie na jméno), musí oznámení o přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný papír rozeslat vlastníkům cenných papírů na jejich adresu uvedenou v tomto seznamu. Při odevzdání cenného papíru emitentovi pak vlastník, který svůj cenný papír odevzdává, sdělí emitentovi své číslo účtu v příslušné evidenci, na který má být zaevidován jeho zaknihovaný cenný papír. Pokud by se stalo, že vlastník toto číslo účtu emitentovi nesdělí (např. proto, že jej ještě nemá), určí mu k tomu emitent dodatečnou lhůtu nejméně v trvání dvou měsíců. Pokud by došlo k tomu, že vlastník cenného papíru jej sice odevzdal emitentovi, ale nesdělil mu číslo svého účtu v příslušné evidenci ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, nabývá tento cenný papír do svého vlastnictví emitent. Pro okamžik nabytí vlastnictví je rozhodující den, kdy za cenný papír zaplatí jeho vlastníkovi spravedlivou cenu – zpravidla tedy bude nutné určit takovou cenu znaleckým posudkem. V této souvislosti se důvodová zpráva zamýšlí nad situací, kdy nejprve majitelé cenných papírů odhlasují přeměnu cenných papírů na zaknihované a následně tohoto (v podstatě svého vlastního) rozhodnutí zneužijí, zcela záměrně emitentovi číslo svého účtu v evidenci zaknihovaných cenných papírů nesdělí a budou se domáhat toho, aby od nich emitent akcie odkoupil. Takový postup nepochybně bude v rozporu se zásadou poctivosti deklarovanou v úvodu nového občanského zákoníku a jako případ zneužití práva by neměl požívat právní ochrany. V praxi může dojít (a také dochází) k tomu, že vlastník cenného papíru emitentovi cenný papír přeměněný na zaknihovaný cenný papír ve lhůtě stanovené ve zveřejněném rozhodnutí o přeměně vůbec neodevzdá. V takovém případě emitent zveřejní v Obchodním věstníku a dále uveřejní na internetu dodatečnou lhůtu, kterou poskytuje vlastníkovi k odevzdání cenného papíru (zde už není stanovena žádná minimální nebo maximální doba). Důsledkem marného uplynutí dodatečné lhůty je prohlášení cenného papíru za neplatný. Na tento důsledek musí emitent v oznámení o poskytnutí dodatečné lhůty upozornit. Cenný papír za neplatný prohlašuje v popsaném případě emitent. Centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vede centrální depozitář. Ten na žádost emitenta zaeviduje přeměněné zaknihované cenné papíry, a to na majetkové účty uvedené v žádosti emitenta. Emitent musí podat žádost po uplynutí lhůty k odevzdání cenných papírů zveřejněné v rámci rozhodnutí o přeměně – před uplynutím této lhůty může danou žádost podat za podmínky, že mu byly odevzdány už všechny cenné papíry. Mezním termínem podání žádosti je uplynutí zveřejněné dodatečné lhůty k odevzdání cenných papírů. Občanský zákoník zakazuje, aby se zaknihovanými cennými papíry bylo obchodováno na evropském 24
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
regulovaném trhu v době od podání žádosti emitenta o zaevidování zaknihovaného cenného papíru do zaevidování celé emise. Centrální depozitář eviduje i neodevzdaný cenný papír, a to na zvláštním technickém účtu. Majitelem tohoto zvláštního technického účtu je emitent. Zaevidováním na zvláštním technickém účtu jsou cenné papíry přeměněny na zaknihované cenné papíry. Právo na výnos z cenného papíru pak nemůže nabýt splatnosti (zákon používá termínu „dospět“) dříve, než vlastník cenného papíru tento cenný papír emitentovi odevzdá. Už výše jsme uvedli, že cenný papír, který nebyl odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí emitent za neplatný. Poté, co jej takto za neplatný prohlásí, prodá s odbornou péčí zaknihovaný cenný papír, který jej nahrazuje (a který je tedy evidován na shora zmíněném zvláštním technickém účtu). Jako příklad prodeje občanský zákoník uvádí veřejnou dražbu. Pokud se emitent rozhodne pro tento způsob prodeje, musí místo, dobu s předmětem dražby uveřejnit alespoň dva týdny před jejím konáním. Výtěžek z prodeje zaknihovaného cenného papíru, který nahradil zneplatněný cenný papír, náleží osobě, která byla vlastníkem zneplatněného cenného papíru. Emitent proti tomuto výtěžku započte náklady spojené s prohlášením cenného papíru za neplatný a z prodeje zaknihovaného cenného papíru, který zneplatněný cenný papír nahradil, a výslednou částku vyplatí uvedenému vlastníkovi. Obdobně jako v případě, kdy evidenci zaknihovaných cenných papírů vede centrální depozitář, se postupuje také v případě, kdy mají být zaknihované cenné papíry vedeny v samostatné evidenci. Možný je i obrácený postup, tedy přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír. Rovněž takové rozhodnutí musí emitent bez zbytečného odkladu zveřejnit v Obchodním věstníku a uveřejnit na internetu. Oznámení o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný papír doručí emitent centrálnímu depozitáři. Centrální depozitář do třiceti dnů od doručení předá emitentovi výpis z centrální i navazující evidence. V těchto výpisech musí být uvedeny údaje o emisi zaknihovaných cenných papírů, jejich vlastnících, údaje o pozastavení nakládání se zaknihovaným cenným papírem a údaje o zastavení zaknihovaného cenného papíru (s uvedením zástavního věřitele). Po vyhotovení tohoto výpisu nesmí centrální depozitář ani majitel účtu zákazníků provést ve své evidenci žádný zápis týkající se zaknihovaného cenného papíru přeměněného na cenný papír. Emitent určí den, ke kterému má centrální depozitář evidenci zaknihovaného cenného papíru zrušit. Tímto dnem může být nejdříve den vyhotovení výpisu popsaného v předchozím odstavci, nejpozději pak do jednoho měsíce ode dne vyhotovení uvedeného výpisu. Pokud byly zaknihované cenné papíry přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, musí zrušení cenných papírů centrální depozitář oznámit organizátorovi tohoto trhu. Dále centrální depozitář oznámí zrušení cenných papírů svým účastníkům, kteří tuto skutečnost oznámí vlastníkům zaknihovaných cenných papírů a majiteli účtu zákazníků. K témuž dni jako centrální depozitář zruší evidenci zaknihovaných cenných papírů i majitel účtu zákazníků. 25
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
Dnem zrušení zaknihovaného cenného papíru nabývá jeho vlastník právo na výměnu za cenný papír. Toto právo uplatní vůči emitentovi. Cenný papír nemůže být vydán přede dnem zrušení evidence. Pokud by bylo ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru pozastaveno z příkazu orgánu veřejné moci (např. soud) nakládání s tímto cenným papírem, nevydá emitent cenný papír jeho vlastníkovi, nýbrž jej odevzdá tomuto orgánu veřejné moci. Pokud bylo nakládání se zaknihovaným cenným papírem pozastaveno na základě příkazu osoby oprávněné dle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, má vlastník právo na odevzdání cenného papíru teprve poté, co doba, na kterou bylo nakládání se zaknihovaným cenným papírem pozastaveno, uplyne. Vydání cenného papíru před uplynutím uvedené doby je možné jen se souhlasem osoby, která dala příkaz k pozastavení nakládání se zaknihovaným cenným papírem. Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru není jeho přeměnou na cenný papír dotčeno. Právo na odevzdání cenného papíru má pak zástavní věřitel. Se souhlasem zástavního věřitele může emitent uložit do úschovy ve prospěch vlastníka, přičemž schovateli musí předat také originál nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy. Pokud byl zastavený zaknihovaný cenný papír přeměněn v cenný papír na řad, vyznačí emitent prohlášení o jeho zastavení přímo na tento listinný cenný papír. Obdobně jako v předcházejícím případě zveřejní emitent v Obchodním věstníku a uveřejní na internetu výzvu vlastníkům přeměněných cenných papírů k jejich převzetí. V tomto oznámení uvede také lhůtu k převzetí, která nesmí být kratší než dva měsíce a delší než šest měsíců ode dne zveřejnění. Pokud by byl některý vlastník v prodlení s převzetím cenného papíru, určí mu emitent dodatečnou lhůtu, kterou zveřejní a uveřejní stejným způsobem. Pokud jde o cenný papír na řad nebo na jméno, zašle výzvu k převzetí emitent i na adresu sídla nebo bydliště vlastníka, kterou má vedenu v příslušné evidenci. Pokud vlastník nepřevezme cenný papír ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, emitent přistoupí k jeho prodeji. Při prodeji cenného papíru musí emitent postupovat s odbornou péčí. Především může opět cenný papír prodat ve veřejné dražbě – v takovém případě musí uveřejnit alespoň dva týdny před konáním dražby místo, dobu a předmět dražby. Výtěžek z prodeje cenného papíru o započtení pohledávek vzniklých v souvislosti s jeho prodejem vyplatí emitent vlastníkovi. Obdobně jako u zaknihovaných papírů v evidenci centrálního depozitáře se postupuje při přeměně zaknihovaných cenných papírů vedených v samostatné evidenci.
ii. Věcná práva Věcná práva jsou práva k věcem hmotným i nehmotným. Jsou koncipována jako práva absolutní, to znamená, že působí vůči každému. V rámci věcných práv zapisovaných do veřejného 26
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
seznamu (např. katastru nemovitostí) je posílen princip materiální publicity a ochrany dobré víry v údaje, které jsou v tomto veřejném sezamu zapsané. To, zda má nějaké právo povahu absolutního práva, musí stanovit přímo zákon. Ustanovení o absolutních majetkových právech jsou zásadně kogentní, to znamená, že se od nich strany nemohou svou dohodou odchýlit, ledaže by takovou odchylku v konkrétním případě občanský zákoník výslovně povoloval.
Veřejný seznam Občanský zákoník upravuje věcná práva také ve vazbě na jejich zápis ve veřejném seznamu. Veřejný seznam ve smyslu, se kterým pracuje občanský zákoník, je takový seznam, který je veřejně přístupný a lze do něj nahlížet, aniž by bylo nutné překonávat nějaké formální překážky. Takovým veřejným seznamem je především katastr nemovitostí, ale také rejstřík patentů, ochranných známek atd. Za veřejný seznam však není možné považovat každou veřejnoprávní evidenci věcí. Veřejným seznamem taková evidence není, pokud je nutné splnit podmínky pro nahlédnutí do této evidence. Takovou podmínkou může být např. osvědčení právního zájmu. Mezi veřejné seznamy ve smyslu občanského zákoníku proto nepatří např. rejstřík zástav.
Věcná práva zapsaná ve veřejném seznamu Věcné právo k věci, která je zapsána ve veřejném seznamu, typicky v katastru nemovitostí, musí být rovněž zapsáno v tomto veřejném seznamu. Pokud tam zapsáno fakticky je, nikoho jeho neznalost neomlouvá – tzn. nemůže být v dobré víře ten, kdo tvrdí, že nevěděl o zapsaném věcném právu – nejedná se přitom jen o zápis věcného práva, ale také o poznámky o spornosti daného práva, pořadí věcných práv apod. Právní předpis může umožnit, aby se do veřejného seznamu zapsala také tzv. relativní majetková práva – tak např. občanský zákoník umožňuje do katastru nemovitostí zapsat údaj o nájmu nebo pachtu nemovitosti. Vedle toho lze do veřejného seznamu zapsat omezení rozsahu nebo způsobu užívání (např. služebnost). Občanský zákoník vychází z domněnky, že právo zapsané do veřejného seznamu skutečně existuje a je do tohoto seznamu zapsané v souladu se skutečným právním stavem. Naopak, pokud bylo právo z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Obě domněnky jsou konstruované jako vyvratitelné, tzn. připouští se důkaz opaku. Občanský zákoník vychází z konstrukce, že údaje zapsané ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), jsou veřejně přístupné, a proto stát musí chránit veřejnou dobrou víru v pravost těchto údajů. Dosavadní formální publicita veřejných seznamů je tak doplněna také materiální publicitou. V důvodové zprávě je k tomu výslovně poznamenáno, že nelze připustit, aby ten, kdo v dobré víře považuje tyto údaje za správné, byl ve své důvěře zklamán.
27
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
Materiální publicita údajů ve veřejném seznamu našla svůj odraz také v zásadě, že věcné právo k cizí věci zapsané do veřejného seznamu má přednost před věcným právem, které takto zjevné není. Zapsaná práva mají tak vždy přednost před nezapsanými. Rovněž zapsaná práva mohou mít své pořadí, významné je to např. u zástavních práv. Pro pořadí věcných práv k cizí věci je vždy rozhodující doba podání návrhu na zápis. O jiném pořadí by mohl rozhodnout jen vlastník – ten je totiž oprávněn v případě, že zřizuje ke své věci věcné právo ve prospěch jiné osoby, před tímto právem vyhradit a do veřejného seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo. Pokud by však taková výhrada měla být zapsána do veřejného seznamu už v době, kdy tam dotčené věcné právo cizí osoby už zapsáno je, vyžadoval by se ke změně pořadí také souhlas této oprávněné cizí osoby. Jedná se tedy o případ, kdy vlastník nechá do veřejného seznamu zapsat právo k přednostnímu zřízení věcného práva, tj. např. právo k přednostnímu zřízení zástavního práva, i když příslušná zástavní smlouva není dosud uzavřena. Doba trvání tohoto přednostního práva není neomezená. V případě, že bylo přednostní právo ke zřízení věcného práva jiné osobě zapsáno do veřejného seznamu a do jednoho roku od zápisu nevyužila oprávněná osoba svého práva, tj. nebyl podán návrh na zápis tohoto přednostního práva, může se vlastník domoci výmazu přednostního práva. Přednostní právo nemůže být vymazáno, pokud oprávněná osoba podala před uplynutím roční lhůty žalobu na převod nebo jiné zřízení věcného práva. V takovém případě začne roční doba běžet teprve dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žalobě, pokud bylo rozhodnuto ve prospěch oprávněné osoby. Pokud byla její žaloba pravomocně zamítnuta, může vlastník požádat o výmaz výhrady okamžitě.
Nesoulad zapsaného a skutečného stavu Občanský zákoník se velmi podrobně zabývá řešením případů, kdy stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem. Především chrání ty, kteří nabydou věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby oprávněné podle stavu zápisů ve veřejném seznamu takové právo zřídit. Můžeme si to vysvětlit na příkladu: vlastník nemovitosti převede nemovitost kupní smlouvou na kupujícího a poskytne mu dlouhou dobu splatnosti kupní ceny. Vlastnické právo kupujícího je zapsáno do katastru nemovitostí a kupující krátce nato prodá nemovitost dalšímu nabyvateli, přijme od něj kupní cenu, ale sám kupní cenu nezaplatí. Rovněž tato druhá koupě je zapsána do katastru nemovitostí. Původní vlastník nemovitosti odstoupí od kupní smlouvy a požaduje vrácení nemovitosti. Komu by v takovém případě svědčilo vlastnické právo? Nový vlastník nemovitosti (třetí v pořadí) jednal při uzavírání své kupní smlouvy v dobré víře v údaje zapsané v katastru nemovitostí. Jeho vlastnické právo by proto v popsaném případě nemohlo být zpochybněno. V případě, že stav ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem, může se ten, do jehož věcného práva takto bylo zasaženo, domáhat odstranění nesouladu 28
Pojem věci, členění věcí, věcná práva /
a prokáže-li, že uplatnil toto právo, zapíše se to na jeho žádost do veřejného seznamu. Obdobně postupuje ten, kdo tvrdí, že byl ve svém právu dotčen zápisem v katastru nemovitostí, který byl proveden bez právního důvodu – ten se může domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Např. vlastník nemovitosti nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistí, že je jako vlastník zapsán někdo jiný a při kontrole listin katastru nemovitostí zjistí, že někdo padělal kupní smlouvu a pod jeho jménem prodal nemovitost jiné osobě. V takovém případě se vlastník musí domáhat výmazu tohoto vlastnického práva a žádat o zaznamenání poznámky spornosti. Pokud by však do dvou měsíců od doručení žádosti na katastr nemovitostí nedoložil, že podal žalobu u soudu, katastr nemovitostí by poznámku spornosti vymazal. Poznámka spornosti je velmi důležitá, narušuje totiž dobrou víru těch, kteří by nemovitost, u níž je zapsána poznámka spornosti, chtěli koupit. Pro podání žádosti o poznamenání spornosti stanoví občanský zákoník poměrně krátké lhůty. Pokud se vlastník dozví o tom, že bylo jeho právo narušeno zápisem bez právního důvodu, musí žádost o poznamenání spornosti podat do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl. Pokud nebyl vlastník o zápisu cizího práva řádně vyrozuměn, musí žádost o poznámku spornosti podat do tří let ode dne, kdy byl popíraný zápis proveden. Pouze v případě, že žadatel (vlastník) dodrží tyto lhůty, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu (tj. např. vůči všem dalším nabyvatelům). Pokud žadatel nedodrží stanovené lhůty, může své právo uplatnit jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře. Princip ochrany dobré víry v údaje v katastru nemovitostí v kombinaci s poměrně krátkou lhůtou pro napadení stavu, který není v souladu s právem, byl v poslední době velmi diskutovaným a kritizovaným institutem nového občanského zákoníku. Dosavadní právní úprava totiž až na výjimky neumožňovala nabytí věci od nevlastníka a pro nabytí vlastnického práva držbou v dobré víře vyžadovala lhůtu deseti let. Dnes je přímo zákonem umožněno, aby osoba, jednající v dobré víře ve správnost údajů v katastru nemovitostí, nabyla nemovitost od nevlastníka. Přijatá konstrukce tak opět odkazuje na zásadu vigilantibus iura scripta sunt – právo je psáno pro bdělé, pro ty, kdo aktivně svá práva chrání. Vlastník se proto musí domáhat zápisu poznámky spornosti (do jednoho měsíce ode dne, kdy se o protiprávním zápisu dozvěděl, nejpozději do tří let ode dne, kdy byl zápis proveden) a podat žalobu na určení svého práva (do dvou měsíců od doručení žádosti o poznamenání spornosti katastru nemovitostí). Výhrady proti nové úpravě směřovaly především k tomu, aby někdo nezneužil dlouhodobého pobytu seniorů – vlastníků nemovitostí v léčebnách nebo domovech důchodců, kteří se skutečně nemusí ani v průběhu tří let dozvědět o tom, že někdo nezákonně nemanipuloval s jejich nemovitostí. Katastr nemovitostí by proto měl nejen dbát na to, že bude doručovat vlastníkům nemovitostí oznámení o zahájení řízení týkajícího se jejich nemovitostí, ale také by měl jako službu nabízet upozornění ve formě SMS zprávy, která může být doručována na číslo určené vlastníkem – tj. např. na telefonní číslo jejich dětí, podpůrců apod. Obdobně by mělo být rovněž umožněno zasíláním takové zprávy na požadovanou e-mailovou adresu. 29
Kapitola 2 Držba Ustanovení věnující se držbě je třeba hledat v části třetí, hlavě II. občanského zákoníku. Občanský zákoník z roku 1964 držbu upravoval poměrně obsáhle a přehledně, byť v pouhých třech paragrafech. Tam, kde nebyla dostačující zákonná úprava, byla koncepce držby postupně utvářena praxí a soudní judikaturou. Nový občanský zákoník reflektuje veškeré nedostatky zákonné úpravy, které v průběhu minulých let přinesla, a vrací se částečně k obecnému zákoníku občanskému z roku 1937. S tím souvisí nová terminologie, kterou se u institutu držby objevuje.
i. Co je to držba Systematicky je držba zařazena vedle vlastnického práva mezi absolutní majetková práva, konkrétněji mezi věcná práva. Své zařazení mezi věcná práva si „zasloužila“ proto, že osoba mající právo držby je při jejím výkonu chráněna nikoliv jen proti konkrétní osobě, nýbrž vůči celé společnosti (jinak řečeno erga omnes – proti všem). Konkrétní definici pojmu držba bychom sice v občanském zákoníku nenalezli, přesto ji lze v právním smyslu definovat jako faktické ovládání věci v úmyslu mít ji pro sebe. Aby držba byla držbou, musí být zároveň splněny obě nezbytné náležitosti, tedy musí se jednat o faktické ovládání věci nebo práva a současně osoba, která věc nebo právo ovládá, je musí ovládat s úmyslem mít je pro sebe (ne jinou osobu). Tato osoba se nazývá držitelem. Není významné, z jakého důvodu má držitel úmysl právo držby vykonávat. Držet lze právo, které lze převést na jiného a které připouští trvalý nebo opětovný výkon. Hovoří-li se o držbě věci, je tím myšlena držba vlastnického práva. Pro zjednodušení vysvětlení pojmu držba bude na začátek vhodné obecně uvést, co držbou není. Držbou z podstaty svého charakteru není takový výkon práva, chybí-li jedna nebo druhá z výše uvedených nezbytných složek. Předmětem držby nemůže být ani právo, v němž není co držet. Držet nelze typicky zástavní právo (k nemovitostem), zadržovací právo, dědické právo, sousedské právo a každé právo, které je plněno jednorázově. Držet nelze ani právo, jehož obsahem je jednání, které nemůže být předmětem práva (např. jednání v rozporu s dobrými mravy, jednání po právu nedovolené, protiprávní ovládání věci získané trestným činem). Držba nemůže vzniknout z absolutně neplatné smlouvy. Absolutně neplatnou je smlouva, jejímž předmětem je plnění nemožné. Za nemožné plnění se považuje plnění objektivně neuskutečnitelné. (Například nelze současně pronajmout stejnou nemovitost dvakrát. U později uzavřené nájemní smlouvy by nedošlo k jejímu platnému uzavření). 31
Nový občanský zákoník | Vlastnictví a věcná práva
Výklad pojmosloví „faktické ovládání“ a „vůle držet“ Pro pochopení institutu držby je vhodné vysvětlit pojmosloví “faktické ovládání věci“ a „vůle držet“. Má-li se jednat o držbu, musí chtít držitel vykonávat právo držby pro sebe, tedy chtít buď věc sám ovládat pro sebe jako svou vlastní (jedná se o držbu vlastnického práva), anebo chtít vykonávat pro sebe určité právo. Podstatné je, jak tento projev chtění vnímá okolí navenek. Nestačí pouhé vnitřní přesvědčení držitele věc nebo právo držet, je potřeba tuto vůli projevit navenek. Vůle držet je objektivizovaná. Faktická moc nad věcí znamená vedle skutečného fyzického nakládání s věcí i takové ovládání, které se podle obecných pravidel jeví jako „panství“ nad věcí, tedy možnost o věci rozhodovat. O skutečné fyzické nakládání se jedná tehdy, pokud má osoba věc (např. knihu) u sebe v držení. O panství nad věcí, která není hmotná, se jedná užíváním nebo výkonem určitého práva, např. právo odebírat vodu ze sousedovy studny. Faktický výkon práva nebo jednání musí být už z povahy svého názvu realizován. Nestačí, aby byl pouze zamýšlen. Držitel musí právo skutečně ovládat. Z toho vyplývá, že nechtěné chování nemůže založit držbu. Kupříkladu při koupi lístku na ples automaticky nevzniká nájemní právo k užívání prostor, v nichž se ples koná. Držba věci (držba vlastnického práva) nebo výkon jiného práva bez úmyslu mít je pro sebe se označuje termínem detence. Názorným příkladem rozdílu mezi držbou a detencí si uvedeme na příkladu koupě vozidla. Má-li osoba zájem koupit si vozidlo pro sebe s tím, že jej bude vlastnit, stává se držitelem vlastnického práva. Pokud však má osoba zájem koupit vozidlo pro svého zletilého potomka a je pouhým prostředníkem koupě, nestává se oprávněným držitelem, poněvadž nemá vůli držet vozidlo pro sebe, stává se pouhým detentorem. Držitelem bude až potomek. Detencí je například výpůjčka. Vypůjčitel je ve vztahu k vypůjčené věci detentorem a zároveň mu svědčí právo být užívat výpůjčku užívat, není držitelem práva vlastnického, nýbrž požívá právo užívat vypůjčenou věc. Dalším příkladem pro vysvětlení „úmyslu mít věc pro sebe“ je výkon práva nájemce. Nájemce je oprávněn věc fakticky ovládat a má tento úmysl věc ovládat ve formě jejího užívání. Nemá však v úmyslu mít tuto věc pro sebe (ve svém vlastnictví). Nájemce se neocitá v postavení držitele držby vlastnického práva, nýbrž v postavení držitele práva věc nerušeně užívat. Nájemce je detentorem věci vzhledem ke skutečnému vlastníkovi a zároveň držitelem práva nájmu, jelikož má zájem držet toto právo pro sebe a naplňuje tím obě složky držby. Novým institutem občanského práva je spoludržba. Od spoludržbu se jedná, pokud je vykonávána více osobami společně, například manžely. V takovém případě je potřeba, aby obě obligatorní složky držby byly splněny u všech osob, jichž se spoludržba týká.
32
Držba /
ii. Kdo může být držitelem Občanský zákoník sice absentuje v uvedení definice pojmu držba, oproti tomu se výrazněji věnuje samotné osobě držitele. Dle občanského zákoníku je držitelem ten, kdo vykonává právo mít věc pro sebe. Držitelem může být fyzická i právnická osoba. Zjednodušeně řečeno držitelem je ten, kdo splní následující předpoklady: 1. má moc nad věcí a 2. musí mít úmysl nakládat s věcí jako s vlastní. Pokud je osoba držitele omezena ve svéprávnosti, vykonává namísto ní vůli držet její zástupce.
iii. Co lze držet Jak už bylo uvedeno, může být předmětem držby vedle vlastnického práva i právo jiné, s nímž lze volně obchodovat, převést je na jiného a které připouští opakovaný nebo trvalý výkon. Za jiné právo se obecně považuje právo, kterému odpovídá povinnost druhé osoby něco dát, konat, něčeho se zdržet anebo něco strpět. Držet lze například právo nájmu, právo z půjčky, právo výpůjčky, právo na opakující se dávky, právo na výkon autorského práva a nejhojněji využívané právo odpovídající služebnostem. Co se týká držby vlastnického práva, lze držet věci hmotné i nehmotné včetně některých práv a vše, co někomu patří. Držet lze i věc hromadnou. Za hmotnou věc se považuje ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného plnění. Jedná se např. o dům, vozidlo, lampu. Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku patří mezi nehmotné věci mezi jinými i průmyslová práva, práva duševního vlastnictví, ochranné známky, obchodní firma, investiční nástroje, dokonce i energie nebo práva prohlášená za věci. Není třeba připomínat, že se s držbou práv nabývá i držba povinností s těmito právy spojenými. Je-li někdo oprávněn něco činit, je povinen za to naopak zaplatit adekvátní náhradu. Z předchozích příkladů lze názorně použít příklad u práva nájemního. Dle dohody nájemce a pronajímatele (vlastníka) je nájemce oprávněn věc nerušeně užívat, avšak je povinen za to zaplatit pronajímateli nájemné.
iv. Okamžik a způsob nabytí držby Držba se nabývá, jakmile se jí držitel ujme svou mocí. Držbu týkající se nemovitostí lze nabýt dle situace několika alternativami, např. jejich převzetím, vstupem do nich, jejich označením, hospodařením na nich, jejich ohrazením nebo převzetím listin prokazujícím jejich převzetí. Ten, kdo drží jiné než vlastnické právo, například nájemní, jej drží ode dne, kdy začalo.
33
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.