Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů
Nové členské země EU a jejich připravenost na přijetí eura Diplomová práce
Autor:
Bc. Jitka Oslzlá Finance, FHÚS
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Ing. Jaroslav Hloušek, MSc.
Duben, 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury.
Ve Velkých Bílovicích 31.3.2009
Jitka Oslzlá
Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Ing. Jaroslavu Hlouškovi, MSc. za odborné rady a konzultace během vypracování této diplomové práce.
Anotace V diplomové práci se věnuji hodnocení nových členských zemí Evropské unie a jejich připravenosti na přijetí eura. Práce má šest kapitol. Klíčové pro diplomovou práci je hodnocení plnění maastrichtských (konvergenčních) kritérií jednotlivými členskými zeměmi. Jedná se o země, které již v Eurozóně jsou (Slovinsko, Kypr a Slovensko), tyto ukazují úspěšnou verzi plnění tohoto procesu a také země, které se na vstup do eurozóny připravují
(Česká
republika,
Bulharsko,
Maďarsko,
Polsko).
Hodnoty
plnění
konvergenčních kritérií jednotlivými zeměmi, které se na vstup teprve chystají jsou v závěrečné kapitole zpracovány a vyhodnoceny, je zde tedy přehled o tom, jestli tyto země jsou připraveny na přijetí eura či nikoli.
Diplomová práce uvádí jednotlivá
konvergenční kritéria (kritérium cenové stability, kritérium udržitelnosti veřejného sektoru, kritérium stability měnového kurzu, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb), pozitivní a negativní aspekty plynoucí z přijetí společné měny euro. Dále pak popisuje počátek a důvody evropské měnové unie, tedy co vedlo k tomuto sjednocení.
The thesis deals with rating new members of the European Union and their economic setting in order to judge their readiness for adopting EURO. The thesis consists of six chapters. For our studies, meeting Maastricht (convergence) criterion by particular countries is crutial. We consider both countries already within the Eurozone (i.e. Slovenia, Cyprus and Slovakia) – these countries give a positive example of succesfull process – and those attempting to join the Eurozone (i.e. the Czech Republic, Bulgaria, Hungary, Poland). The economic markers of meeting Maastricht criterion by particular applying countries are processed and evaluated within the final chapter in order to consider, whether the countries in focus are ready for adopting EURO. The thesis describe the convergence criteria (inflation rate, government finance including annual government deficit and government debt, exchange rate and long-term interest rates), we also mention both positive and negative impacts of the adopting the common currency. Further, we describe the origin and purpose of the European monetary union, i.e. the reasons leading to establishment of such organization.
Obsah 1.
ÚVOD DO PROBLEMATIKY ....................................................................................... 9 1.1 1.2
2.
CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 9 EVROPSKÁ MĚNOVÁ INTEGRACE V DATECH .............................................................. 10
INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ..................................................................................... 12 2.1 EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA .................................................................................. 12 2.1.1 Organizace Evropské centrální banky ............................................................. 13 Výkonná rada ................................................................................................................... 13 RADA GUVERNÉRŮ ................................................................................................................ 13 GENERÁLNÍ RADA ................................................................................................................. 14 2.1.2 Hlavní aspekty Evropské centrální banky ........................................................ 15 2.2 SPOLEČNÁ MĚNA EURO ............................................................................................. 16 2.3 EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE.......................................................................................... 18 2.3.1 Počátek a důvod evropské měnové integrace ................................................... 19 2.3.2 Vznik eurozóny ................................................................................................. 21 2.3.3 Zavedení hotovostního eura a podmínky pro přijetí eura ................................ 21
3.
ČLENSKÉ STÁTY EUROZÓNY ................................................................................ 31 3.1 SLOVINSKO ............................................................................................................... 32 3.1.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 34 3.1.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ........................................................ 34 3.1.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 35 3.1.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 36 3.2 KYPR ......................................................................................................................... 37 3.2.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 38 3.2.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ........................................................ 38 3.2.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 39 3.2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 40 3.3 SLOVENSKO ............................................................................................................... 41 3.3.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 41 3.3.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ........................................................ 42 3.3.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 43 3.3.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 44 3.4 BULHARSKO .............................................................................................................. 44 3.4.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 45 3.4.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ........................................................ 45 3.4.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 46 3.4.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 46 3.5 MAĎARSKO ............................................................................................................... 47 3.5.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 47 3.5.2 Kritérium veřejných financí ............................................................................. 48 3.5.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 49 3.5.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 49 3.6 POLSKO ..................................................................................................................... 50 3.6.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 50 3.6.2 Kritérium stavu veřejných financí .................................................................... 51 3.6.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................ 52
3.6.4 4.
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 52
ČR A PŘIJETÍ EURA ................................................................................................... 53 4.1 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA............................................................................................ 53 4.1.1 Měnová politika České národní banky ............................................................. 54 4.1.2 Inflační cíle České národní banky .................................................................... 55 4.1.3 Nástroje České národní banky ......................................................................... 56 4.2 VARIANTY PŘECHODU NA EURO ................................................................................ 57 4.2.1 Harmonogram zavedení eura v ČR .................................................................. 61 4.3 PLNĚNÍ KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČR ................................................................ 63 4.3.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 64 4.3.2 Kritérium vládního deficitu .............................................................................. 65 4.3.3 Kritérium vládního dluhu ................................................................................. 66 4.3.4 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 67 4.3.5 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 69
5.
PRAKTICKÁ VÝCHODISKA ..................................................................................... 70 5.1 POZITIVNÍ ASPEKTY (VÝHODY A VÝNOSY) VZNIKU SPOLEČNÉ MĚNY ......................... 71 5.1.1 Konvergence makroekonomických veličin ....................................................... 71 5.1.2 Všeobecné snížení nákladů ............................................................................... 72 5.1.3 Cenová transparentnost ................................................................................... 73 5.1.4 Zlepšení postavení Evropy ve světové ekonomice ............................................ 74 5.2 NEGATIVNÍ ASPEKTY (RIZIKA A NÁKLADY), PLYNOUCÍ ZE VSTUPU DO EUROZÓNY .... 75 5.2.1 Suverenita národních států............................................................................... 76 5.2.2 Ztráta nezávislé měnové politiky ...................................................................... 76 5.2.3 Neschopnost čelit asymetrickým šokům ........................................................... 77 5.2.4 Finanční náklady .............................................................................................. 79
6.
VYHODNOCENÍ A ZÁVĚRY ..................................................................................... 82
ÚVOD Česká republika se v souvislosti se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro. Tím pádem je
automaticky řazena do účasti pro třetí fázi
Hospodářské a měnové unie. Česká republika ale patří k zemím, na které se vztahuje přechodná výjimka pro zavedení eura ve smyslu čl. 122 Smlouvy o založení Evropského společenství. To znamená, že ČR zatím nezavedla euro, z důvodu nesplnění nezbytné podmínky pro zavedení jednotné měny vyplývající z práva EU. ČR se ale zavázala k povinnosti přijmout euro v čl. 4 Aktu o přistoupení ČR k EU. Téma své diplomové práce jsem si vybrala, protože je to téma aktuální a velmi diskutované. Přijetí eura se týká každého občana ČR, proto mě velmi zajímá jak je České republika připravena na vstup do Evropské měnové unie (EMU), v jaké přípravné fázi se vlastně nachází a také jak si ČR stojí v porovnání s ostatními zeměmi. Cílem práce je nastínit základní problematiku daného tématu a také zhodnotit postoj nově přistupujících i stávajících členských států k plnění podmínek přijetí společné měny v rámci eurozóny. Toto hodnocení je důležité pro uvedení nevýhod, výhod a dopadů, které plynou ze vstupu do Evropské měnové unie. Obsahově se má práce týká EMU, proto pozornost nebude věnována EU jako takové. EMU - eurozóna je oblastí jednotné měny v rámci jednotného trhu EU, kde se lidé, zboží, služby a kapitál pohybují bez omezení. 16 zemí již zavedlo společnou měnu euro, jsou to: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Jedenáct států EU zatím euro nezavedlo, jsou to: Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Velká Británie. Avšak Dánsko a Velká Británie euro přijmout neplánují a jsou v pozici opting-out, tzn. neplánují vstoupit do třetí fáze EMU. Diplomová práce je rozdělena do 6 kapitol. První kapitola je věnována úvodu do problematiky, je zde vymezen cíl práce a v datech také evropská měnová integrace. Ve druhé kapitole se podrobněji věnuji institucionálnímu základu měnové unie, Evropské centrální bance, měnové politice, jejím cílům a nástrojům. Jsou zde podrobněji uvedena maastrichtská (konvergenční) kritéria.
Třetí kapitola je věnována konkrétním státům eurozóny. Jsou zde vybrány země, které euro přijaly nedávno a jsou tedy nováčky v eurozóně a země EU, které se teprve připravují na vstup do eurozóny. Kapitola vymezuje prostor právě pro hodnocení plnění konvergenčních kritérií jednotlivými členskými zeměmi. Ve čtvrté kapitole je charakterizována měnová politika České národní banky, varianty přechodu na euro a větší pozornost je věnována variantě, kterou zvolila ČR. Dále je zde uvedeno, jak ČR plní konvergenční kritéria. V kapitole páté je prostor věnovaný negativním a pozitivním dopadům, které přijetí eura doprovázejí. Šestá kapitola uvádí výsledky toho, co jsem si na začátku dala za cíl, tedy zjistit, jak jsou členské země připraveny na přijetí eura.
1.
Úvod do problematiky
V první kapitole diplomové práce je vymezen prostor pro samotný cíl práce. Část tvoří i historické informace o měnové integraci v Evropě.
1.1
Cíl práce
Jelikož jsem si jako téma diplomové práce vybrala „Nové členské země EU a jejich připravenost na přijetí eura“, je tedy mým úkolem dospět k závěru, zda-li jsou tyto země připraveny na vstup do eurozóny či nikoli. V rámci tohoto zadání tedy stanovuji následující hypotézu – ne, nové členské země nejsou připraveny na vstup. Pro tuto práci jsem vybrala 4 nové členské země EU, které ještě euro nepřijaly. Nové členské země v tomto případě představují ty, které vstoupily do EU k 1.5.2004 - Česká republika, Maďarsko, Polsko a k 1.1.2007 – Bulharsko. Pro srovnání je zde uvedeno i hodnocení plnění maastrichtských kritérií tří zemí, které již do eurozóny vstoupily – Kypr, Slovinsko a Slovensko. Zda-li země splňují či nesplňují podmínky pro vstup do eurozóny se odvíjí od plnění maastrichtských (konvergenčních) kritérií. Mezi tato kritéria patří: kritérium cenové stability, kritérium udržitelnosti veřejného sektoru, kritérium stability měnového kurzu, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Jak jsou jednotlivé země úspěšné bude vyhodnoceno v závěrečné kapitole diplomové práce, kde budou výsledky zpracovány do přehledné tabulky.
1. Obrázek: Znak Evropské unie
Motto: Jednota v rozmanitosti Zdroj: http://cs.wikipedia.org, 29.03.2009
9
1.2
Evropská měnová integrace v datech
Zavedení společné měny euro je výsledkem dlouhodobého integračního procesu. Jeho počátky lze neformálně datovat do r. 1944
1. Tabulka: Evropská měnová integrace v datech Evropská měnová integrace v datech 1944
V americkém Bretton Woods se uazvírají dohody o zřízení Mezinárodního měnové fondu a Světové banky.
1957
Březen - šest západoevropských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Západní Německo) podepisuje Římskou smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství (účinnosti nabyla od ledna 1958).
1958
Byl zřízen Měnový výbor, předchůdce dnešního Hospodářského a finančního výboru (EFC).
1964
V tomto roce byl zřízen výbor guvernérů centrálních bank členských zemí Evrpské hospodářské společenství (EHS).
1968
K prvnímu červenci dosahují členské země EHS integračního stádia celní unie (odstranění vzájemných celních bariér a kvót, přijetí společného celního sazebníku vůči třetím zemím).
1969
V posledním měsíci v roce zasedala Evropská rada v Haagu a odsouhlasila záměr vytvořit EMU do roku 1980.
1970
Pierre Werner (lucemburský předseda vlády a ministr financí) prezentuje vypracovanou zprávu o možnostech a způsobu vytvoření měnové unie ve třech etapách.
1972
Duben - byl zaveden kurzový systém (had v tunelu) na schůzi guvernéru centrálník bank v Basileji.
1973
Dánsko, Irsko a Velká Británie se stávájí členy EHS. A v březnu dochází k přechodu dolaru na volné plování, čímž končí éra brettonwoodského systému pevných ale přizpůsobitelných kurzů.
1978
Na zasedání Evropské rady v prosinci v Bruselo je schválena definitivní podoba Evropského měnové systému (EMS).
1979
Březen - oficiálně funguje EMS, který udržuje směnné kurzy ve stanoveném fluktuačním pásmu.
1981
Novým členem Společenství se stává Řecko.
Dále se ke Společenství přidávají Portugalsko a Španělsko. V únoru byl přijat Jednotný evropský akt usilující o dokončení vnitřního 1986 trhu, na kterém není obchod mezi státy omezován ani překážkami nerarifního typu, tj. např. hygienické a technické normy. Zároveň je zajištěn volný pohb osob, zboží, služeb a kapitálu (nabytí účinnosti od července 1987). 1988
Červen - v Hannoveru se koná zasedání Evropské rady, kde je ustanovena Delorsova expertní skupina pověřená studiem plánu na etapovité dosažení EMU.
1989
Delorsova zpráva zveřejněna.
1990
Červenec - zahájena 1. etapa vzniku Hospodářské a měnové unie (EMU). A v prosinci byly v Římě zahájeny mezivládní konference o EMU a o politické unii.
1991
Prosinec - na zasedání Evropské rady v Maastrichtu byla podepsána Smlouva o Evropské unii (slavnostní podpis v únoru 1992, nabytí účinnosti od listopadu 1993).
1992
Červen - Maastrichtská smlouva je těsným výsledkem zamítnuta v dánském referendu. Srpen - dochází k pnutí EMS. Září Maastrichtská smlouva je přijata ve francouzském referendu těsnou většinou.
1993
Květen - Maastrichtská smlouva schválena v opakovaném dánském referendu. Srpen - rozšíření fluktuačního pásma ERM z 2,25 % na +/- 15 %.
1994
Ustanovením Evropského měnového institutu začíná druhá etapa budování Hospodářské a měnové unie.
1995
Evropská unie se rozšiřuje o Finsko, Rakousko a Švédsko. Prosinec - na zasedání Evropské rady v Madridu je přijat název euro pro budoucí společnou měnu a zvolen scénář přechodu na euro.
Květen - zasedání Evropské rady v Bruselu oznamuje zakládající členy eurozóny. Jsou jimi: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itále, 1998 Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko. V červnu zahajuje svou činnost Evropská centrální banka (ECB), která nahrazuje Evropský měnový institut. 1999
1. ledna tohoto roku začalo euro existovat v bezhotovostní podobě. Tímto začala třetí závěrečná etapa budování Hospodářské a měnové unie.
2000
Září - Dánsko v referendu odmítá euro.
10
2001
Dvanáctým členem eurozóny se stává Řecko.
2002
Od 1. ledna na území 12 států eurozóny začínají obíhat eurobankovky a euromince. Koncem února končí období duální cikulace a na území eurozóny se euro stává jediným zákonným platidlem.
2004
EU se 1. května rozšiřuje o nové členy: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Poslko, Slovensko a Slovinsko.
2007
Slovinsko se stává členem eurozóny. Dalšími členy EU jsou Bulharsko a Rumunsko, tím se zvýší počet členských zemí na 27.
2008
Malta a Kypr se přidávají k eurozóně. Celkový počet členů je tedy 15.
2009
Slovensko se stává 16. členem eurozóny.
Zdroj: vlastní zpracování
2. Obrázek: Evropa v barvách
Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/, 20.03.2009
11
2.
Institucionální rámec
V této kapitole je popsána Evropská centrální banka, její organizace a činnost. Dále je zde kapitola, která je věnována společné měně euro. Kapitola Evropská měnová unie řeší vznik eurozóny, zavedení hotovostního eura a jsou zde uvedeny i podmínky pro přijetí společné měny, včetně konvergenčních kritérií.
2.1
Evropská centrální banka
Dle článku 107 odst. 1 Protokolu o statutu evropského systému centrálních bank a evropské centrální banky1 se Evropský systém centrálních bank (ESCB) skládá z: „ECB a z centrálních bank členských států (národních centrálních bank).“ Evropská centrální banka (ECB) zahájila činnost v červnu roku 1998. Sídlí v německém Frankfurtu nad Mohanem.Jejím posláním je především péče o cenovou stabilitu v eurozóně, protože nízká inflace je považována za velmi důležitý předpoklad udržitelného hospodářského růstu. Prezidentem ECB je v současné době (od listopadu 2003) Jean – Claude Trichet, bývalý guvernér Národní banky Francie. Nejvyšší orgán ECB představuje Rada guvernérů, která je tvořena guvernéry centrálních bank zemí eurozóny a také šestičlennou Výkonnou radou. Výkonná rada je odpovědná za chod ECB a za implementaci rozhodnutí Rady guvernérů. ECB vytváří tzv. Evropský systém centrálních bank. Ten představuje spolupráci s centrálními bankami zemí EU, ve kterých není zavedeno euro. V současné době má 27 členů. Pro spolupráci centrálních bank členských zemí se užívá termín Eurosystém. Právě tyto dva orgány (Eurosystém a Evropský systém centrálních bank) zastřešují spolupráci ECB s centrálními bankami jednotlivých členských států EU. Evropský systém centrálních bank (ESCB) přestane existovat v okamžiku zavedení eura ve všech členských zemích.
1
Protokol (Úř. věst. C 191, 29.7.1992, s. 68) připojení ke Smlouvě o založení Evropského společenství, ve znění Amsterodamské smlouvy (Úř. věst. C 340, 10.11.1997, s. 1), Nicejské smlouvy (Úř. věst. C 80, 10.3.2001, s. 1), rozhodnutí Rady 2003/223/ES (Úř. věst. L 83, 1.4.2003, s. 66) a Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách Smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst L 236, 23.9.2003, s. 33) – neúřední konsolidované znění.
12
2.1.1
Organizace Evropské centrální banky
ECB vykonává měnovou politiku. Dále také odpovídá za oběh eurobankovek. ECB má statut samostatné právnické osoby. Má právo disponovat se svým majetkem a také vydávat právní akty. Kapitál ECB je tvořen z příspěvků členských zemí EU. Velikost jednotlivých členských příspěvků se odvozuje od podílů příslušné země na celkovém počtu obyvatel a na hrubém domácím produktu EU. Celková hodnota kapitálu ECB v současné době činí cca 5,56 miliard eur.
Na fungování a řízení Evropské centrální banky se podílí : Výkonná rada Je tvořena prezidentem ECB, víceprezidentem a dalšími 4 členy. Tyto funkce jsou obsazovány dohodou nejvyšších představitelů všech států eurozóny. Členové výkonné rady ve svých funkcích působí vždy osm let. Výkonná rada řeší tyto hlavní úkoly: -
odpovědnost za prováděné měnové podíly v souladu s rozhodnutím Rady guvernérů. Při této činnosti dává Výkonná rada nezbytné pokyny národním centrálním bankám států eurozóny,
-
řízení běžného chodu ECB
-
příprava zasedání Rady guvernérů,
-
vykonávání pravomocí, které Výkonné radě svěří Rada guvernérů. Mezi tyto pravomoci částečně spadá regulatorní činnost.
Rada guvernérů Je tvořena šesti členy Výkonné rady a také guvernéry centrálních bank států eurozóny. Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem ECB. Zasedá dvakrát do měsíce, a to ve Frankfurtu nad Mohanem, přitom vždy na prvním zasedání v měsíci se rozhoduje o hospodářských a měnových otázkách. Na druhém zasedání v měsíci se Rada guvernérů zabývá ostatními otázkami spojenými s úkoly a činností ECB a Eurosystému. Hlavní úkoly, kterými se Rada guvernérů zabývá: -
přijímání obecných zásad a rozhodnutí nezbytných pro provádění činnosti, kterou byl pověřen Eurosystém,
13
-
určování měnové politiky eurozóny. Tato činnost zahrnuje rozhodování o zaměření měnové politiky, klíčových úrokových sazbách a vytváření měnových rezerv Eurosystému. Rada guvernérů také přijímá obecné zásady pro provádění těchto rozhodnutí.
Generální rada Generální rada je složena z prezidenta a víceprezidenta ECB a z guvernérů centrálních bank, tentokrát všech členských států Evropské unie. V současnosti je jich 27. Generální rada jedná čtyřikrát do roka. Formou jednání může být i telekonference. Zasedání Generální rady se mohou účastnit další členové Výkonné rady ECB, předseda Rady EU a člen Evropské komise. Nemají však právo hlasovat. Činnosti Generální rady: -
Generální radu lze považovat za rozhodovací orgán vytvořený na přechodnou dobu. Plní úkoly převzaté od Evropského měnového institutu, které musí ECB plnit v rámci třetí etapy Hospodářské a měnové unie (HMU) vzhledem k tomu, že zatím existují členské státy EU, které nezavedly euro.
Generální rada také přispívá2: -
k poradní funkci ECB,
-
k shromažďování statistických informací,
-
k sestavování výročních zpráv ECB,
-
ke stanovení pravidel potřebných pro standardizaci účtování a vykazování operací národních centrálních bank,
-
k přijímání těch opatření týkajících se klíče pro upisování základního kapitálu ECB, která nejsou stanovena ve Smlouvě,
-
k přijímání pracovního řádu pro zaměstnance ECB a
-
k přípravám nezbytným pro neodvolatelné stanovení směnných kurzů měn členských států, na které se vztahuje výjimka pro zavedení eura.
Generální rada bude v souladu se statutem rozpuštěna, jakmile všechny členské státy EU zavedou euro.
2
http://www.ecb.cu
14
2.1.2
Hlavní aspekty Evropské centrální banky
Důvěryhodnost a nezávislost - dva zásadní aspekty ECB – jsou předpokladem úspěchu dobře fungující Evropské centrální banky. ECB je vysoce nezávislá na politických strukturách při procesu plnění svěřených úkolů (dle vzoru německé Bundesbanky). Důvěryhodnost se odvíjí od schopnosti dosahování stanovených cílů. Vybudovat si důvěru je proces dlouhodobý, avšak velmi důležitý, co se týče bezchybného fungování eurozóny. Mezi důležité prvky důvěryhodnosti se řadí transparentnost a předvídatelnost měnových opatření a též vysoký stupeň nezávislosti na politických tlacích. Nutno podotknout, že ECB si za dobu své existence již pověst velmi důvěryhodné instituce vybudovala. A to navzdory tomu, že čelila mnoha pochybnostem, týkajících se projektu jednotné evropské měny. ECB zaznamenala úspěch v udržování cenové stability i v případech zvýšení nejistoty finančních trhů (např. dlouhodobý růst cen ropy či v důsledku teroristických útoků 11. září 2001, finanční krize). „Nezávislost ECB přispívá k zachování cenové stability. Tuto skutečnost dokládá množství teoretických analýz zabývajících se nezávislostí centrálních bank i empirické zkušenosti“3. Nezávislost se měří v několika rozměrech:finanční, institucionální, instrumentální a personální. Finanční nezávislost ECB je především v oddělení rozpočtu ostatních institucí Evropské unie od rozpočtu banky. Základní kapitál ECB je upsán národními bankami zemí, které tvoří eurozónu. Pokud mluvíme o institucionální nezávislosti ECB, mluvíme především o povinnosti jednat nezávisle na zájmech jednotlivých členských států i na orgánech a institucích Evropských společenstvích. Instrumentální nezávislost spočívá v pravomoci ECB použít tržně konformní nástroje, které jsou nutné k realizaci účinné měnové politiky. Sama ECB rozhodne jaký měnový režim použije a jakých nástrojů bude potřeba pro dosažení cílů. Úkoly Evropské centrální banky: provádění měnové politiky, obchod s devizami, správa měnových
rezerv členských států eurozóny, udržování bezproblémového platebního
styku, schvalování vydávání papírových eurobankovek, dohled nad peněžními ústavy, sběr statistických dat, poradní činnost.
3
http://www.ecb.eu
15
2.2
Společná měna Euro
Euro představuje společnou měnu, kterou 1. ledna 1999 zavedlo jedenáct států EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) a v roce 2001 také Řecko.Od tohoto data (1.1.1999) existovalo euro pouze v bezhotovostní formě. O tři roky později dne 1. ledna 2002 byly ve 12 členských zemích Evropské unie zavedeny bankovky a mince denominované v jednotné měně euro, tzn. euro používá ve svém každodenním životě více než 300 milionů Evropanů. Dne 1. ledna 2007 euro přijalo také Slovinsko. Zde bylo euro zavedeno k jednomu datu v bezhotovostní formě i v bankovkách a mincích. Tento postup je nazýván jako tzv. Big Bang – Velký třesk. O rok později k 1. lednu se euro stalo národní měnou rovněž na Kypru a Maltě. A 1. ledna 2009 také na Slovensku. Mince a bankovky mají standardní podobu. Mince jsou ve všech zemích stejného rozměru, tvaru, síly, hmotnosti, provedení hrany je také stejné. Jedna strana mince, kde je uvedena hodnota, je stejná. Tato strana je nazývána tzv. evropskou stranou a je vždy zhotovena se stejného materiálu. Druhá strana (tzv. národní) je v každé zemi jiná. Tato skutečnost ovšem nemá vliv na použití mincí v jiných zemích eurozóny. Bankovky jsou ve všech zemích stejné. Euromince mají hodnotu 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1€, 2€. Eurobankovky existují v nominální hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500€. Měnová jednotka euro má mezinárodní zkratku EUR. Jako symbol je použito stylizované řecké písmeno epsilon. Toto písmeno odráží evropský charakter měny. Vnitřní dvojitá vodorovná čára uvnitř symbolu představuje stabilitu nově vznikající měny. „V poslední době se v Evropě objevují padělky euromincí. Podle současných odhadů se jich v oběhu vyskytuje již okolo deseti milionů, většina z nich v podobě žetonů a medailí,“ uvedl irský poslanec Eoin Ryan a koncem loňského roku předložil zprávu, která má této praxi zabránit. „V podstatě se jedná o ochranu proti riziku, které vzniká z vydávání žetonů a medailí, které napodobují skutečné euromince. Chceme zajistit, aby skutečné euromince byly chráněny. Nařízení se týká především žetonů a medailí, které lze například použít v automatech. Vzhled euromincí se v různých zemích liší. Proto je našim záměrem zajistit, aby něco, co vypadá podobně jako euromince, nemohlo být uvedeno v oběh,”uvedl ve zprávě Ryan.
16
Ukázky jednotlivých euromincí a eurobankovek jsou v příloze č. 5 3. Obrázek: Symbol eura:
Zdroj: http://zavedenieura.cz/, 10.01.2009
Euro nahradilo měny, které byly v mnoha zemích po velmi dlouhou dobu symbolem a nástrojem národní svrchovanosti. Společná měna Evropu výrazně přiblížila k ekonomické unii. Také dala občanům EU jasnější pocit sdílení společné evropské identity. Vznikla možnost nakupovat a cestovat po většině zemí Unie, aniž by lidé museli předtím vážit cestu do směnárny. Euro v roce 2009 slaví deset let od svého vzniku. K tomuto tématu se pro ČT 24 vyjádřil analytik pro Raiffaisen Filip Brožka: „Euro je především dlouhodobý projekt. To, co můžeme hodnotit za tu dekádu, tak bych řekl, že spíše se dá hodnotit ten projekt jako úspěšný doposavad, rozhodně z toho pohledu, že nebyly naplněny ty prognózy typu konce eura, skoro armagedonu, že z tohoto pohledu, bych řekl, že byla vytvořena měna, která je druhou nejobchodovanější měnou na světě, takže zatím úspěšný projekt, ale nevidíme zdaleka všechny dopady.“ Výročí si ve Štrasburku připomněl Evropský parlament. Eurem se v současné době platí v šestnácti ze sedmadvaceti zemí Unie. Euro je druhou nejobchodovanější měnou světa. Podle Pavla Kohouta, ředitele pro strategii Partners, je bilance eura po deseti letech nevyvážená. Na jedné straně na nás působí jako celosvětově uznávaná tvrdá rezervní měna a na druhé straně vidíme nebezpečný zesilovač výkyvů hospodářského cyklu a faktor, který prohloubil finanční krizi. Je tedy po deseti letech existence důvod k oslavě či právě naopak. Pro časopis Finmag se vyslovil Pavel Kohout: „Během prvního desetiletí se především ukázalo, že euro je životaschopná měna. Euro si hned zpočátku získalo respekt na finančních trzích, kde bylo chápáno jako nástupce německé marky. Právem: jednak Evropská centrální banka sídlí ve Frankfurtu, ale hlavně se její měnová politika řídí
17
potřebami a situací největší evropské ekonomiky.“ Jak již bylo řečeno, ECB sídlí ve Frankfurtu a její měnová politika se řídí potřebami a situací největší evropské ekonomiky. Euro navázalo na úspěšnou a velmi proslulou politiku Bundesbank. Společná evropská měna se stala tvrdou měna, která je v dnešní době opravdu uznávána a přijímána téměř na celém světě.
Představuje druhou mezinárodní rezervní měnu. O tomto faktu svědčí
objemy vydaných cenných papírů a struktura devizových rezerv centrálních bank. Objemy cenných papírů emitovaných v euru vysoce přesahují objemy cenných papírů, jež byly vydávány v jednotlivých národních měnách před rokem 1999. V těchto ohledech může být řeč o úspěchu eura. Společná měna se však dočkala i svých neúspěchů a také ne všechna očekávání byla splněna. Nebyl naplněn předpoklad mohutného hospodářského růstu. Společná měna také nijak viditelně nepřispěla k vyšší prosperitě. Průměrný roční hospodářský růst zemí eurozóny nejeví prokazatelně lepší výsledky než před vstupem. Dokonce by se v některých případech dalo hovořit i o oslabení hospodářského růstu. Týká se to především jihoevropských zemí.
Doporučení komise o opatřeních k usnadnění budoucího přechodu na euro ze dne 10. ledna 2008, článek 3, odstavec 2: „V měsících před přechodem na euro by banky měly využít možnosti předzásobení a druhotného předzásobení eurobankovkami a euromincemi, jak stanoví Evropská centrální banka [2]. Prodejny by měly být druhotně předzásobeny bankovkami a mincemi v posledních týdnech před přechodem na euro. Pro malé maloobchodní prodejny by měla být naplánována zvláštní opatření, včetně zejména sad mincí pro maloobchodníky. Aby se podpořila účast prodejen na operacích druhotného předzásobování, měly by jim být nabídnuty finančně atraktivní podmínky odloženého debetování. V období tří týdnů před přechodem na euro by občané měli mít možnost získat sady euromincí, aby bylo zajištěno, že každá domácnost disponuje nejméně jednou sadou. Předzásobení hospodářských subjektů by se mělo uskutečnit podle přísných pravidel, která zakazují předčasné použití obdržené hotovosti.“
2.3
Evropská měnová unie
Eurozóna značí státy Evropské unie, které přijaly společnou měnu – EURO. Ve třech zemích z 15 původních členů EU nebylo euro zavedeno. Velká Británie a Dánsko si při vyjednávání Maastrichtské smlouvy vyjednali trvalou výjimku pro zavedení eura, která
18
jim umožní neúčastnit se třetí fáze projektu Hospodářské a měnové unie (samotné zavedení eura). Pro ostatní země platí povinnost přijmout euro,
jsou-li splněna
požadovaná kritéria. V současné době mezi tyto země patří: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko. Od 1. 1. 2007 se eurozóna rozšířila o Slovinsko, od 1. 1. 2008 o Kypr a Maltu. Od 1. 1.2009 zavedlo euro také Slovenská republika. Ke vstupu Slovenska do eurozóny se pro www.finmag.cz vyjádřil ředitel pro strategii Partners Pavel Kohout: „Slovensko vstoupilo do eurozóny v nejvhodnější možnou dobu. Přístupové období se odehrávalo během klidu, kdy finanční krize ještě nezuřila, nebo alespoň ne naplno. V době její kulminace (září až listopad 2008) si Slovenska nikdo příliš nevšímal. A během roku 2009 se Slovensko úspěšně vyhnulo turbulencím, které postihly většinu ostatních měn zemí střední a východní Evropy.“
2.3.1
Počátek a důvod evropské měnové integrace
Euro (společná měna) je výsledkem dlouhodobého integračního procesu. Počátky integrace se neformálně datují od roku 1944, kdy byly v americkém Bretton–Woods dohodnuty principy nového světového měnového řádu, který byl založen na systému pevných, ale přizpůsobitelných kurzů. Do tohoto systému se zapojilo i 6 evropských států (Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Itálie), které se v roce 1957 rozhodly pro užší ekonomickou spolupráci. Brettonwoodský systém se rozpadl v roce 1973. Evropské země na to reagovaly kurzovým uspořádáním, které se nazývalo had. Toto uspořádání však nebylo příliš úspěšné. V březnu roku 1979 vznikl Evropský měnový systém, který zaznamenal významný posun v měnové spolupráci. Tento systém se stal nástupištěm pro druhý pokus o vytvoření měnové unie, jehož obrysy nastínila tzv. Delorsova zpráva. Většina námětů Delorsovy zprávy byla použita v Maastrichtské smlouvě. Masstrichtská smlouva byla členskými zeměmi uzavřena na konci roku 1991. Tato smlouva udávala časový i technický plán pro vznik Hospodářské a měnové unie. Plán byla zrealizován v roce 1999. V tomto roce 11 evropských států zavedlo společnou měnovou politiku a společnou měnu euro. Evropský měnový systém – cíle: o stabilizace měnových kurzů o podpora konvergence (sbližování) členských států
19
o výhledově přispět k podpoře hlubší měnové integrace směrem k hospodářské a měnové unii o pro Evropský měnový systém byly příznačné tři základní prvky: o evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit) o mechanismus měnových kurzů ERM (Exchange RatIo Meechanism) o úvěrové nástroje Evropského fondu pro měnovou spolupráci.
ECU byla uměle vytvořená měnová jednotka. Sloužila jako jakýsi koš členských měn. Váhy jednotlivých měn indikovaly ekonomickou sílu jednotlivých členských států. Upravovaly se vždy po 5ti letech. ECU zastávala funkci zúčtovací jednotky společenství a sloužila jako rezervní měna, již používaly centrální banky v případě intervence na devizovém trhu. Toto, o čem bylo doposud psáno, bylo oficiální ECU. Dále existovalo také privátní ECU. Tento název značí četné finanční instrumenty (bankovní vklady, obligace, aj.). Privátní ECU kopírovalo košovou strukturu oficiálního ECU. Maastrichtská smlouva (Treaty on European Union) Maastrichtská smlouva je neoficiální název pro Smlouvu o Evropské unii. Tato smlouva byla uzavřena v prosinci 1991 na mezinárodní konferenci, která v návaznosti na Delorsovu zprávu měla vypracovat institucionální a právní rámec měnové unie a podmínek jejího dosazení. Ke slavnostnímu podepsání došlo v únoru 1992 a účinnosti nabyla v listopadu 1993, po absolvování obtížného ratifikačního procesu. Maastrichtská smlouva nastavila základní obrysy další měnové integrace, shrnuté v následujících bodech: -
proces utváření měnové unie byl rozvržen do tří stádií, která byla ukotvena pevnými daty a kterým byly přiřazeny jasné cíle a úkoly
-
časový harmonogram stanovil 1. leden 1999 jako nejzazší termín vzniku měnové unie
-
byla zformulována konvergenční kritéria, jejíchž splněním byla podmíněna účast v měnové unii
-
vyjasněna byla institucionální podoba budoucí měnové unie v čele s nově zřízenou Evropskou centrální bankou, pověřenou mandátem pečovat o cenovou stabilitu
20
2.3.2
Vznik eurozóny
Dle Maastrichtské smlouvy byly stanoveny dva okamžiky, týkající se vzniku měnové unie. Ten první na počátku roku 1997, kdy podmínkou pro vznik měnové unie bylo splnění maastrichtských konvergenčních kritérií minimálně polovinou členských států unie. Druhý okamžik na začátku roku 1999 - měnová unie měla vzniknout v jakémkoli počtu členů, kteří splní maastrichtská kritéria. Jelikož členské země nebyly schopny provést požadovanou konsolidaci svých ekonomik (především v oblasti veřejných rozpočtů), nedošlo k využití prvního termínu, tzn. roku 1997. Toto pak bylo Evropskou radou formálně potvrzeno v Dublinu v prosinci roku 1996. Rok 1999, rok
druhého termínu vzniku měnové unie byl, co se týče konsolidace
ekonomik úspěšnější. Členské země intenzivně usilovaly o konsolidaci. Vzhledem k blížícímu se okamžiku rozhodnutí o tom, které z členských států budou zakladateli měnové unie, se některým vládám dařilo protlačovat jindy nepříliš populární úsporná opatření. V březnu 1998 byly vypracovány podklady Evropské komise a Evropského měnového institutu,, které se týkaly připravenosti členských zemí na zahájení Stádia tři(viz výše). Na základě těchto podkladů rozhodla Evropská rada na bruselském zasedání v květnu 1998, že Evropská unie vstoupí 1. ledna 1999 do závěrečné fáze Hospodářské a měnové unie. Na zasedání v Bruselu bylo také potvrzeno jedenáct zemí, které se stanou členy tohoto uskupení. Šlo o následující země: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německé, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Hospodářský potenciál stanovené měnové unie obsáhl ¾ celkového výkonu Evropské unie a počtem obyvatel překročil 300 miliónů. Tímto okamžikem dospěla ke svému cíli jedna důležitá etapa evropské ekonomické integrace.
2.3.3
Zavedení hotovostního eura a podmínky pro přijetí eura
2.3.3.1
Zavedení hotovostního eura
Datum 1.1.1999 (vznik eurozóny) nepřinesl žádnou zásadní změnu pro běžné občany. Nadále v oběhu zůstávaly národní mince a bankovky a dále plnily standardní peněžní funkce. Euro, coby nová měna, existovalo pouze ve formě bezhotovostní, tzn. mělo podobu zůstatků na bankovních účtech. Platil princip, který se týkal použití bezhotovostního eura, „žádné přikazování, žádné zakazování“. Tento princip říkal, že je pouze na uvážení domácností a podniků, jak moc budou euro využívat pro své potřeby.
21
Z právního hlediska bylo sice pohlíženo na národní peněžní jednotky zemí eurozóny jako na neceločíselné násobky eura, z praktického hlediska však národní peníze stejně nemohly být vynucovány za hranicemi dané země jako zákonné platidlo. Toto uspořádání trvalo po dobu tří let. Až uplynulo toto přechodné období, 1. ledna 2002, byla zahájena výměna národního oběživa za eurové oběživo ve všech zemích eurozóny. Tzv.duální cirkulace (dva měsíce vyhrazeny na výměnu národní měny) dala vale národním mincím a bankovkám, jejichž místo rychle zaujímaly nové euromince a eurobankovky. Historicky to byla největší operace s oběživem. Bylo vyrobeno celkem 14,25 miliard eurových bankovek a 56 miliard eurových mincí. Toto gigantické množství muselo být zhotoveno, uskladněno i distribuováno. A stejné množství národních bankovek a mincí muselo být staženo z oběhu, uskladněno, přemístěno a zlikvidováno. Většina obyvatel, kterým měla společná měna sloužit, se nemohla s fyzickou podobou předem seznámit. Šlo o bezpečnostní důvody. Předčasná dostupnost by nahrávala padělatelům. Proto byly uvolňovány prostředky na vzdělávací a informační kampaně. Tato pečlivá a důsledná příprava sklidila své ovoce v podobě hladkého průběhu náročné logistické operace. Nebyly prokázány žádné zásadní problémy při placení novým platidlem a ani samotný přechod nebyl doprovázen výraznými problémy. Lze říci, že proces přechodu na společnou měnu byl zvládnut na výbornou.
2.3.3.2
Podmínky přijetí eura
Členství v eurozóně vyžaduje splnění konvergenčních kritérií známých též jako maastrichtská kritéria.
Tato kritéria lze rozdělit na rozpočtová a měnová. Rozpočtová kritéria říkají, jaká může být maximální výše schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k HDP. Měnová kritéria se zaměřují na
míru inflace, výši dlouhodobých úrokových sazeb
a stabilitu měnového kurzu. Podmínkou ovšem je udržitelnost těchto kritérií. Nejedná se tedy o jejich pouhé jednorázové splnění v okamžiku vstupu do eurozóny. Maastrichtská kritéria byla přijata z důvodu zabezpečení funkčnosti společné měnové politiky a schopnosti členů eurozóny fungovat bez vlastní měnové a kurzové politiky. Aby mohla jednotná měnová politika působit optimálně v rámci celé eurozóny, musí být
22
dosažena určitá míra sladěnosti ekonomické úrovně a hospodářského cyklu jednotlivých členských zemí. Konvergenční kritéria: Kritérium cenové stability Dle článku 121 odst. 1 první odrážky Smlouvy je třeba : „dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“. Dále pak článek 1 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 první odrážce, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech“. Toto kritérium se opírá o ukazatel míry inflace počítaný Harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP). Míra inflace nebo-li růst cenové hladiny vyjadřuje, jakým způsobem se v ekonomice za posledních 12 měsíců vyvíjely ceny zboží a služeb. Vývoj cen se sleduje s využitím spotřebitelského koše, ve kterém jsou zahrnuty nejčastěji spotřebovávané zboží a služby a který reprezentuje spotřebu průměrné domácnosti. Jednotlivým položkám v koši se přisuzují váhy podle toho, jak se daná položka podílí na celkové spotřebě domácností (např. bydlení 20 %, potraviny 10 %, odívání 8 %, atd). Spotřebitelské koše se mezi ekonomikami vzájemně liší, a to na základě zvyklostí obyvatelů ve spotřebě. Aby bylo možné porovnávat vývoj inflace mezi jednotlivými zeměmi, používá EU unifikovaný spotřebitelský koš, pomocí kterého se počítá HICP jakožto meziroční procentní přírůstek spotřebitelských cen. Váhy tohoto koše se ale mezi zeměmi EU liší v závislosti na spotřebitelských zvyklostech a preferencích.
23
Sjednocení ukazatelů míry inflace členských zemí je důležité z několika důvodů. Za prvé hlavním cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně, kterou se v EMU rozumí maximální 2 % meziroční přírůstek spotřebitelských cen měřených podle HICP. Dosažení cenové stability podporuje hospodářský růst a podílí se na tvorbě stabilního makroekonomického prostředí. Naopak vysoké míry inflace znehodnocují reálné příjmy obyvatel. Protože nikdo pak není ochoten půjčovat peníze za nízký úrok, projevují se na vyšších nominálních úrokových sazbách, které kompenzují ztrátu z nadměrného růstu cen. Inflace rovněž ovlivňuje chování investorů, kteří se v cenově nestabilním prostředí orientují spíše na krátkodobé investice, které nevytvářejí základ pro dlouhodobý ekonomický růst. Za druhé vysoká inflace snižuje zájem investorů o danou měnu a může vést k oslabování měnového kurzu ve vztahu k ostatním světovým měnám. Zatřetí inflace také snižuje reálné úrokové sazby. Reálná úroková míra se zhruba rovná nominální úrokové míře očištěné o inflaci. Vyjadřuje jakou reálnou hodnotu peněz zaplatí dlužník svému věřiteli pro splácení svého dluhu. Reálná hodnota peněz se při inflaci snižuje a na to doplácejí hlavně věřitelé. Na druhou stranu spotřebitelé jsou v takového situaci ochotnější se zadlužovat a tím i spotřebovávat. Nízké reálné sazby tak stimulují spotřebu a mohou vést k nezdravému ekonomickému růstu, k prohlubování vnější nerovnováhy (více se bude dovážet než vyvážet) a k celkovému přehřívání ekonomiky, která může vyústit v ekonomickou recesi. Toto riziko se zvyšuje především v měnové unii, kde centrální banka určuje výši nominálních úrokových sazeb pro všechny členské země. Pokud se domácí inflace výrazně liší od její průměrné hodnoty v eurozóně, pak dochází ke snižování reálné úrokové míry. Nominální úrokové sazby ECB ale nemůžou být na přání postižené země změněny, protože jsou určovány průměrnou mírou inflace v eurozóně. I v tomto případě pak mluvíme o asymetrickém šoku, který se projevuje odlišným vývojem cenové hladiny v postižené zemi a který může vyústit v nadměrnou domácí spotřebu se všemi jejími důsledky. V neposlední řadě vysoké rozdíly v mírách inflace mezi členskými zeměmi výrazně ztěžují práci ECB, která rozhoduje o nastavení měnověpolitických nástrojích za eurozónu jako celek a de facto nepřímo oslabují účinnost společné měnové politiky.
24
Kritérium udržitelnosti veřejného sektoru Dle článku 121 odst. 1 druhé odrážky Smlouvy je třeba zajistit : „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, patrný ze stavů veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6“. Článek 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který je odkazováno v čl. 121 Smlouvy, stanoví, že toto kritérium: „znamená, že se v době šetření na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst.6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku“. Kritérium udržitelnosti veřejného sektoru je složeno z požadavku na nízký vládní deficit a nízký veřejný dluh. Kritérium vládního deficitu: Toto kritérium v sobě ztělesňuje požadavek zdravých veřejných financí. Přičemž veřejné finance by měly být natolik zdravé, aby dokázaly zastoupit měnovou politiku při stabilizaci ekonomiky. Zdraví veřejných financí je důležité nejenom z hlediska závazku, který na sebe ČR převzala, v podobě přijetí eura, ale i proto, že konsolidované veřejné finance vytváří příznivé podmínky pro makroekonomickou stabilitu a růstový potenciál. Na snahu plnit toto kritérium by se proto nemělo nahlížet jako na povinnost ČR uspokojit evropské úředníky, ale mělo by být chápáno v širších souvislostech. Zdravé veřejné finance jsou nezbytnou podmínkou pro úspěšnou reálnou konvergenci ekonomiky a zvýšení životní úrovně obyvatel země. Konsolidace veřejných financí je důležitá zejména pro zdařilé působení země v měnové unii, ve které je měnová politika výhradně určována ECB. V případě, kdy nastavení měnověpolitických nástrojů neodpovídá požadavkům členské země anebo je ekonomika postižena asymetrickým šokem, nabývají na důležitosti nástroje politiky fiskální. Tyto však mohou být využívány jenom pokud je vytvořen dostatečný prostor pro jejich působení, kterým se zejména myslí požadavek na udržení vyrovnaného deficitu veřejných financí. Výrazné schodky nejenom že nerespektují Pakt stability a růstu, ale znemožňují působení fiskálních automatických stabilizátorů a tím de facto v měnové unii svazují ruce fiskální politice.
25
Kritérium je obecně zaměřeno na střednědobou udržitelnost veřejných financí a vyžaduje, aby poměr skutečného či plánovaného schodku veřejných financí k HDP nepřekročil hodnotu tří procent. Výjimku představuje situace, kdy země nedosahuje referenční hodnoty, ale daný poměr k HDP vykazuje znaky zlepšení anebo dochází k dočasnému vychýlení od stanovené hodnoty. Stejný postup se uplatňuje i v případě druhého fiskálního kritéria. Lze proto odvodit, že striktní přístup aplikace kritéria ustupuje v tomto případě do pozadí. To je důsledek situace, ve které se nacházelo mnoho zemí na prahu vstupu do eurozóny. Málokteré z nich se totiž dané kritérium (především kritérium vládního dluhu) podařilo plnit. Kritérium vládního dluhu: Druhá část kritéria sleduje udržitelnost veřejných financí v dlouhodobém horizontu a zaměřuje se na vývoj dluhu vládních institucí, který by neměl překročit hranici 60 % k HDP. Existuje totiž přímý vztah mezi oběma kritérii, protože vládní dluh je nejvíce navyšován právě zápornými saldy veřejných rozpočtů. Opakované deficity veřejných rozpočtů se proto musí nutně projevit ve veřejném zadlužování země. Kritérium stability měnového kurzu Dle Článku 121 odst. 1 třetí odrážky Smlouvy je třeba: „dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“. Dále Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 třetí odrážce této smlouvy, znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu“.
26
Stabilní měnový kurz je hlavním předpokladem zdárného završení měnové integrace, která se opírá o neodvolatelné zafixování národní měny ke společné měně a o vzdání se vlastní měnové politiky ve prospěch ECB. Měnový kurz přestane přijetím společné měny plnit svou funkci a členská země ho už nebude nikdy moct využívat jako nástroj své vlastní hospodářské politiky. Kritérium stability měnového kurzu požaduje, aby národní měna pobyla alespoň po dobu dvou let uvnitř kurzového mechanismu ERM II, a to bez devalvace centrální parity a bez výrazného napětí. K pochopení fungování mechanismu ERM II je nezbytné porozumět základům kurzových režimů. Kurz měny je cenou jednotky cizí měny vyjádřenou v domácí měně (např. 27 CZK/EUR). Měnový kurz se zpravidla utváří na devizovém trhu na základě vyrovnání poptávky a nabídky dané měny. V kurzu se projevují i obtížně vyčíslitelné faktory, jako kvalita institucionálního prostředí, důvěryhodnost pro investory a očekávání budoucího vývoje. Důležitou roli hraje fiskální politika, výše zahraničního dluhu centrální vlády i ratingové hodnocení země. Neméně důležitou roli sehrávají i spekulační vlivy. Z hlediska determinace měnového kurzu je důležité, v jakém měnovém režimu daná měna funguje. Obecně rozlišujeme dva typy kurzových režimů: plovoucí a fixní. V režimu plovoucích kurzů (floating) je kurz výsledkem interakce mezi nabídkou a poptávkou na devizovém trhu. Centrální banka do dění na devizovém trhu většinou nezasahuje. Pokud zasahuje, tak za účelem usměrnění výboje měnového kurzu proti výraznému posílení či oslabení. V tomto případě pak hovoříme o režimu řízeného plovoucího kurzu (managed floating). Tento režim uplatňuje od roku 1997 i ČNB. Intervence ČNB na devizovém trhu nebyly od roku 2002 zaznamenány. V režimu pevného kurzu (peg) je domácí měna navázána na jinou měnu nebo koš měn. Hodnotu kurzu k referenční měně (určení centrální parity) stanovuje centrální banka a současně se tím zavazuje tuto hodnotu dlouhodobě udržet pomocí intervencí na devizovém trhu. Obvykle se spolu s centrální paritou určuje i tzv. fluktuační pásmo4, z kterého by se kurz měny neměl vychýlit. V případě, že se centrální banka domnívá, že 4
Fluktuační pásmo se vymezuje procentním odchýlením od centrální parity. Měnový kurz se může v rámci stanoveného pásma pohybovat libovolně na základě poptávky a nabídky po dané měně na devizových trzích. V případě, že centrální parita je stanovena na úrovni 28 CZK/EUR a uvažuje se standardní fluktuační pásmo v ERM II ve výši +/-15%, potom se koruna může pohybovat v intervalu od 23,80 CZK/EUR do 32,20 CZK/EUR. Okraje intervalu určují horní a dolní hranici pro povinné intervence centrální banky.
27
takto stanovený kurz neodráží ekonomický vývoj v zemi, může centrální paritu změnit (devalvovat či revalvovat). Časté úpravy centrálních parit však snižují důvěryhodnost centrální banky. Zvláštním typem pevného kurzového režimu je crawling peg a currency board. V případě crawling pegu dochází k pravidelným úpravám centrální parity5, jejíchž postup předem vyhlašuje centrální banka.U currency board se měnový kurz udržuje na pevně stanovené hodnotě vůči referenční měně bez pásem oscilace. Centrální banka se u tohoto typu režimu vzdává své vlastní měnové politiky, protože veškeré tlaky na pohyb měnového kurzu jsou plně vykryty stahováním oběživa z ekonomiky nebo emisí nových peněz 6. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Dle Článku 121 odst. 1 čtvrté odrážky Smlouvy je nutná: „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“. Dále Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 čtvrté odrážky této smlouvy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech“. Toto kritérium je do jisté míry spojeno s požadavkem cenové stability a také s důvěryhodností veřejného sektoru. Mezi nominálními úrokovými sazbami a inflací existuje přímá závislost. S navyšováním cenové hladiny je nutné zvyšovat i úrokové sazby, aby došlo ke kompenzaci ztráty reálné hodnoty investovaných peněz. Úrokové sazby z vládních dluhopisů, jejichž vývoj se v rámci tohoto kritéria sleduje, navíc odrážejí 5
Tyto úpravy bývají realizovány často z důvodu vysokých kladných inflačních diferenciálů vůči referenční zemi, které ohrožují domácí konkurenceschopnost. Centrální parita se pak upravuje s ohledem na vývoj domácí a zahraniční inflace. Tento režim využívalo například Polsko a Maďarsko. 6 Tento režim je používán např. v Bulharsku, Litvě a Estonsku. Litva a Estonsko používají currency board v rámci ERM II.
28
důvěru investorů v domácí veřejné finance, které jsou ovlivněny vývojem veřejného rozpočtu a veřejného dluhu. Vláda emituje dluhopisy vždy, když nemá dostatečné množství vlastních prostředků pro financování svých závazků a musí si na ně půjčit na finančním trhu. Dluhopisy vlády tak představují určitý typ půjčky, za které vláda svým věřitelům platí úrok. Závazky vlády vznikají například schválením státního rozpočtu. Jako typický příklad emise vládních dluhopisů lze uvést situaci záporného schodku rozpočtu, kdy přijaté peníze nestačí profinancovat vládní závazky. Na rozdíl, který vznikne mezi aktivní a pasivní stranou bilance, si vláda půjčí na finančním trhu. Opakované schodky veřejných rozpočtů pak navyšují celkový veřejný dluh. Slabá důvěra ve veřejný sektor se odráží ve vyšší rizikové prémii, kterou investoři po vládě žádají. Toto riziko je zahrnuto v nominální úrokové sazbě dluhopisů. Čím vyšší je toto riziko, tím vyšší je úroková sazba emitovaných dluhopisů. Podle ekonoma Paula De Grauwa7 je toto kritérium „nadbytečné“, tudíž bychom se jím nemuseli vůbec zabývat. Pokud totiž existuje předpoklad, že nějaká země v blízké době vstoupí do HMU (což je u nových členských zemí splněno, jelikož se k tomuto aktu zavázaly), zareagují kapitálové trhy velmi rychle a k výše zmíněným přesunům kapitálu dojde ještě před vstupem země do měnové unie. Jakmile se očekává, že země splní ostatní kritéria, tržní síly automaticky úrokové sazby rychle vyrovnají. U států s vysokou úrokovou sazbou jako např. Španělsko, Irsko a Portugalsko, došlo nejdříve před vstupem do HMU k poklesu dlouhodobých úrokových sazeb a následně k výraznému ekonomickému rozmachu. Lze tedy tvrdit, že toto kritérium je z uvedených důvodů přebytečné, jelikož i bez této úpravy se úrokové sazby vyrovnají v důsledku reakcí kapitálových trhů, a to ještě před vlastním vstupem členského státu do hospodářské a měnové unie. ERM II spadá do systému fixních směnných kurzů se standardním fluktuačním pásmem ve výši +/-15%. Referenční měnou v ERM II je euro. Datum vstupu do ERM II závisí na samotné kandidátské zemi. Centrální parita a šíře fluktuačního pásma se stanoví na základě bilaterální dohody (účast v ERM II nevylučuje možnost stanovit si pásmo užší – např. Dánsko zúžilo běžné fluktuační pásmo na +/- 2,25%). Stanovení šíře fluktuačního pásma je důležité pro ECB a národní centrální banku. Obě jsou v případě pohybu kurzu na
7
DE GRAUWE. Economics of Monetary Union. 2005.
29
hranici pásma vázány k oboustranným intervencím (ty jsou realizovány jen tehdy, pokud neohrožují stabilitu cenové hladiny kandidátské země). Pro splnění kurzového kritéria je důležité, aby měna kandidátské země byla po dobu nejméně dvou let stabilní, což se posuzuje na základě pohybu měny blízko stanovené centrální parity. Centrální parita by rovněž neměla být po dobu sledovaného období devalvována. Tlaky na posílení kurzu a případná revalvace (posunutí centrální parity ve směru jejího zhodnocení) budou zřejmě posuzovány odlišně s ohledem na charakteristiky dohánějících ekonomik.
30
3.
Členské státy eurozóny
V této kapitole je věnována pozornost plnění maastrichtských kritérií ve vybraných zemích, jak postupují při konvergenčním programu, tj. co již v jednotlivých zemích bylo uděláno a jaké změny je ještě čekají. V první části jsou jako ukázka přechodu na euro nastíněny již členské země eurozóny – Slovinsko, Kypr a Slovensko. Druhá část popisuje plnění konvergenčních kritérií zemí, které teprve mají v plánu vstoupit do eurozóny – Bulharsko, Maďarsko, Polsko. Česká republika a plnění těchto kritérií je uvedeno v kapitole č. 4.
2. Tabulka: Členské státy eurozóny - rok přistoupení a oficiální přepočítací koeficient Členské státy Belgie Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko
Rok přistoupení 1999 1999 1999 1999 1999 2008 1999 2008 1999 1999 1999 1999 2001 2009 2007 1999
Měna frank marka frank libra lira libra frank lira marka gulden escudo šilink drachma koruna tolar peseta
Fixní kurz k euru 40,3399 5, 94573 6,55957 0,787564 1936,27 0,585274 40,3399 0,4293 1,95583 2,20371 200,482 13,7603 340,75 30,126 239,64 166,386
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z http://zavedenieura.cz/, 25.1.2009
31
3. Tabulka: Předpokládané přijetí eura v dalších členských zemích Evropské unie
Členské státy Plánovaný rok Účast v ERM II Bulharsko Česká republika Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Rumunsko Švédsko
není stanoven není stanoven není stanoven není stanoven není stanoven není stanoven 2012 2014 není stanoven
28. června 2004 28. června 2004 2. května 2005 -
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z http://zavedenieura.cz/, 25.1.2009
3.1
Slovinsko
Slovinsko se stalo členem Evropské unie 1. května 2004 zároveň s Českou republikou a dalšími osmi státy. Euro přijalo již o tři roky později. Díky rychlé aplikaci tržního hospodářství, výborné infrastruktuře a vzdělané pracovní síle je ekonomika země velice stabilní. Jako první z nových členských států EU předsedalo Slovinsko od 1. ledna 2008 Radě Evropské unie.
Harmonogram příprav na zavedení eura: Dne 28. června 2004, tedy krátce po vstupu do Evropské unie, se Slovinsko zapojilo do systému měnových kurzů ERM II, čímž začalo usilovat o plnění jednoho z maastrichtských kritérií. Zároveň byly zahájeny přípravy celé slovinské ekonomiky na tuto zásadní změnu, jakou zavedení nové měny bezpochyby je.
4. Tabulka: Harmonogram zavedení eura ve Slovinsku 2003 Červen 2004 Červen 2004 Leden 2005
stanovení oficiálního termínu přijetí eura zapojení tolaru do kurzového mechanizmu ERM II založení Koordinační skupiny pro technické přípravy na zavedení eura přijat Národní plán zavedení eura
32
Červen vypracována Komunikační strategie 2005 Listopad přijat Zákon o duálním označování cen 2005 Leden rozhodnuto o variantě velkého třesku (BIG BANG) 2006 Leden 1. aktualizace Národního plánu 2006 Březen zahájeno povinné duální označování cen (centrální parita ERM II) 2006 Červenec rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky na zavedení eura 2006 přijat Obecný zákon o zavedení eura 2006 Říjen 2006 2. aktualizace Národního plánu 1. ledna € den 2007 14. ledna ukončena duální cirkulace 2007 1. března ukončení bezplatné výměny tolarů na eura ve všech bankách 2007 30. června konec povinného duálního označování cen 2007 31. ukončení bezplatné výměny tolarů na eura ve prosince vybraných bankách 2007 Zdroj: http://zavedenieura.cz/, 23.03.2009
Pro bezproblémové zavedení eura je nutné, aby byly všechny ekonomické subjekty co nejlépe informovány a dobře na tuto změnu připraveny. Tomuto účelu ve Slovinsku sloužila speciální webová stránka http://www.evro.si/ a probíhala celonárodní informační kampaň. Dále byla veřejnost informována prostřednictvím nejrůznějších profesních a zájmových organizací. Každá významná instituce informovala své klienty prostřednictvím internetu, ale i tištěných materiálů. Hlavním motivem komunikační kampaně bylo sdělení o rozdílné hodnotě peněžní jednotky eura vůči peněžní jednotce slovinského tolaru.
Vedle vlastní technické připravenosti země pro zavedení eura je rovněž nutné splnění maastrichtských konvergenčních kritérií.
33
3.1.1
Kritérium cenové stability
Posuzovaná inflace (dvanáctiměsíční průměr harmonizovaného indexu spotřebitelských cen) klesla ve Slovinsku z hodnoty 8,6 % v roce 2001 na 2,3 % v březnu roku 2006. Hlavním důvodem vysoké inflace v roce 2001 bylo zavedení daně z přidané hodnoty. Od roku 2003 se začal prosazovat klesající trend inflace, což bylo mimo jiné v důsledku dobré spolupráce Slovinské národní banky a vlády, které si kladly za prioritní cíl snížení inflace a tím splnění jednoho z maastrichtských kritérií. Poprvé se slovinská inflace dostala pod referenční hodnotou v listopadu 2005 a od té doby Slovinsko kritérium cenové stability bez přerušení plnilo.
1. Graf: Průběh inflace ve Slovinsku (2005-2006)
3.1.2
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Kritérium udržitelnosti veřejných financí má dva aspekty. První se týká krátkodobého až střednědobého vývoje vládního deficitu a druhý je zaměřen na chování vládního dluhu. V období 2000-2001 nebylo ve Slovinsku plněno kritérium vládního deficitu. Ten dosahoval hodnoty 4,3 % HDP, tj. 1,3 p.b. nad hodnotou kritéria. Pro splnění maastrichtského rozpočtového kritéria bylo zapotřebí větší snahy o rozpočtovou disciplínu. Ta vedla k postupnému snížení deficitů a od roku 2002 bylo maastrichtské rozpočtové kritérium plněno ve Slovinsku bez problémů. Fiskální disciplínu neohrozilo ani snížení DPH v roce 2004, které vedlo k poklesu příjmů státního rozpočtu, neboť vláda reagovala omezením svých výdajů, aby nevybočila z povoleného rozpočtového schodku. Přesto konvergenční
34
zpráva Evropské komise upozornila, že slovinská fiskální stabilita v dlouhodobém výhledu nese nemalé riziko plynoucí z výdajů souvisejících se stárnutím populace. Druhé kritérium – úroveň a vývoj vládního dluhu – Slovinsko rovněž dlouhodobě plní a dokonce vykazuje klesající trend. Na konci devadesátých let dosahoval podíl veřejného dluhu na HDP 30 % a každoročně se mírně snižoval, načež v roce 2005 klesl na 29,1 %.
2. Graf: Vládní deficit ve Slovinsku (2000-2006)
3.1.3
Kritérium stability měnového kurzu
Slovinsko se zapojilo do kursového mechanismu ERM II od 28. června 2004, kdy byla stanovena centrální parita 1 EUR = 239,640 SIT. Ta byla krátce po vstupu do ERM II vystavena spekulačním tlakům, Slovinská centrální banka však rychle intervenovala, aby ukázala své odhodlání bránit kurz své měny. Během dvouletého pobytu tolaru v ERM II kolísání měnového kurzu SIT/EUR zdaleka nevyužívalo přípustného fluktuačního rozpětí ± 15 % a ani se neobjevila žádná zásadní pnutí.
35
3. Graf:
3.1.4
Odchylka
nominálního
kurzu
SIT/EUR
od
centrální
parity
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Slovinsko bez problémů plnilo. Mezi lety 2002 a 2004 došlo k výraznému snížení dlouhodobých úrokových sazeb v důsledku poklesu inflace,
krátkodobých
úrokových
sazeb
a
rizikové
prémie.
16. května 2006 vydala Evropská centrální banka i Evropská komise své hodnotící zprávy. Obě evropské instituce doporučily Radě EU, aby byla pro Slovinsko zrušena výjimka na zavedení eura. 4. Graf:
Dlouhodobé
úrokové
sazby
36
ve
Slovinsku
(2004-2006)
Zavedení eura ve Slovinsku je obecně hodnoceno jako ukázkový příklad dobře zvládnutého přechodu na novou měnu. Mezi faktory, které k tomuto úspěchu významně přispěly, patří především již zmiňovaná podpora eura u veřejnosti i u politické reprezentace, v nemenší míře pak i vysoká obeznámenost Slovinců s eurobankovkami a euromincemi. Dále též dobrá spolupráce vlády, státních úřadů a centrální banky a jejich úzké vztahy s neziskovým sektorem, především s organizacemi na ochranu spotřebitelů a se zástupci podnikatelské komunity. Výhodou byly i dřívější zkušenosti s měnovou odlukou po rozpadu Jugoslávie. V říjnu 1991 Slovinsko nahradilo dináry peněžními kupóny, které pak v následujícím roce byly nahrazeny tolary.
3.2
Kypr
Kypr je členem eurozóny do 1.ledna 2008. Zavedení eura na Kypru proběhlo stejně jako o rok dříve ve Slovinsku pomocí scénáře velkého třesku (tzv. Big Bang), což znamená zavedení eura do bezhotovostního i hotovostního platebního styku ke stejnému okamžiku. Vedle stejného scénáře však lze najít řadu věcí, které ukazují, že proces zavedení eura má vždy svá národní specifika, a že tedy nelze bez rozmyslu aplikovat zkušenosti a užitečné poznatky jednoho státu na druhý. V případě Slovinska byl často zdůrazňován pozitivní vztah obyvatel k tomuto kroku. Přístup Slovinska a jeho obyvatel k euru a všem evropským otázkám je často vyzdvihován jako nadprůměrně optimistický. Oproti tomu na Kypru mělo zavedení eura zprvu jen velmi nízkou podporu. V roce 2006 se pouze 43 % Kypřanů domnívalo, že euro bude pro ně a jejich zemi přínosné, a bylo tak pro jeho zavedení. Další rozdíl pramení z faktu, že v druhé polovině roku 2007 došlo k výraznému zvýšení cen ve Slovinsku, což zesílilo obavy o zvýšení inflace po zavedení eura též na Kypru. A tak Kypřané museli čelit velkému tlaku občanů, médií a představitelů EU, aby se tímto tématem důkladně zabývali.
V květnu 2007 vydaly evropské instituce své konvergenční zprávy, ve kterých hodnotí čtyři maastrichtská kritéria, jejichž splnění je pro zavedení eura nezbytné. Zprávy vyhotovené Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou posuzují slučitelnost právních předpisů a dosažený stupeň udržitelné konvergence daného členského státu. V případě Kypru obě instituce ve svých zprávách konstatují, že splněna byla všechna konvergenční kritéria (cenové stability, stavu veřejných rozpočtů, stability směnného kurzu, dlouhodobých úrokových sazeb). A v souladu s těmito závěry Zpráva Evropské 37
komise doporučuje Radě EU zrušit vůči Kypru výjimku na zavedení eura, nebo-li jinými slovy doporučuje přizvat Kypr do eurozóny.
3.2.1
Kritérium cenové stability
Kypr se vyznačuje poměrně nízkou inflací, která však vzhledem k otevřenosti ekonomiky a vysokému podílu importu snadno podléhá vnějším cenovým šokům (ceny energií, ceny potravin). Výjimkou byl rok 2003, kdy se inflace vyšplhala na úroveň 4 % v důsledku silného růstu cen energií a potravin i zvýšení sazby DPH v souvislosti s přistoupením Kypru k Evropské unii. Relativně nízkou míru inflace podporuje liberalizace trhu zboží a služeb i síťových odvětví. Od srpna 2005 se kyperská inflace nacházela pod úrovní referenční hodnoty. Posuzovaná inflace (dvanáctiměsíční průměr harmonizovaného indexu spotřebitelských cen) byla ve sledovaném období březen 2006 – březen 2007 jedno procento pod referenční hodnotou, jež činila pro sledované období 3 %.
5. Graf: Průběh inflacena Kypru (2004-2007)
3.2.2
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Kritérium udržitelnosti veřejných financí má dva aspekty. První se týká krátkodobého i výhledového vývoje vládního deficitu a druhý je zaměřen na chování vládního dluhu. Stav veřejných financí byl jedním z důvodů, proč nemohlo být euro zavedeno na Kypru již dříve. Nejvyšší schodek veřejných financí vykázal Kypr v roce 2003, kdy dosáhl hodnoty 6,3 % HDP. V následujících letech byl tento schodek výrazně snižován. V roce 2006 schodek činil 1,5 % HDP v důsledku přijetí silných fiskálních opatření v letech 2004 a 38
2005. Na Kypr se v době vydání konvergenčních zpráv nevztahovalo rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku, protože Rada toto rozhodnutí ze dne 5. července 2004 zrušila svým rozhodnutím ze dne 11. července 2006. Důležitou výzvou pro nadcházející období je z pohledu dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí fenomén stárnutí populace a z toho vyplývající potřeba provedení reformy důchodového systému. Podle projekcí Výboru pro hospodářskou politiku EU a Evropské komise se na Kypru očekává do roku 2050 růst veřejných výdajů spojených se stárnutím populace o 11,8 procentního bodu HDP, což je vůbec nejvyšší předpokládaný nárůst ze všech členských států Evropské unie. Druhým aspektem kritéria udržitelnosti veřejných financí je chování vládního dluhu. Ten vykazoval na Kypru v období 2000 a 2004 vzestupnou tendenci, poté se však od roku 2005 začal snižovat. V roce 2006 poklesl na úroveň 65,3 % HDP a prognóza Komise z jara 2007 předpokládala jeho snížení v roce 2007 na přibližně 61,5 % HDP, což je v souladu s definici tohoto kritéria, která vyžaduje, aby byl dluh pod úrovní 60 procent HDP nebo alespoň vykazoval dlouhodobý klesající trend blížící se této referenční hodnotě. 6. Graf: Vládní deficit na Kypru (2001-2007)
3.2.3
Kritérium stability měnového kurzu
Kypr se účastnil kursového mechanismu ERM II od 2. května 2005, kdy byla stanovena centrální parita kyperské libry k euru na úrovni 1 EUR = 0,585274 CYP. Již od roku 1999, tedy před vstupem do ERM II, Kyperská národní banka uplatňovala systém jednostranného zavěšení na euro s kurzem odpovídajícím později stanovené centrální paritě. Po celé období zapojení do ERM II se kyperská libra pohybovala okolo centrální parity bez většího pnutí.
39
7. Graf: Odchylka nominálního kurzu CYP/EUR od centrální parity (2006-2007)
3.2.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kypr bez problémů od listopadu 2005 plnil. Úroveň sazeb činila v referenčním období 4,2 %, a byla tak značně pod referenční hodnotou pro kritérium úrokových sazeb, která činila 6,4 %. V posledních letech došlo k výraznému snížení dlouhodobých úrokových sazeb v důsledku poklesu inflace, krátkodobých úrokových sazeb a rizikové prémie, což je vývoj podobný zemím Eurozóny.
8. Graf: Dlouhodobé úrokové sazby na Kypru
40
3.3
Slovensko
Počátkem května loňského roku došlo ke konečnému rozhodnutí a doporučení Evropské komise ostatním státům Eurozóny přijmout mezi sebe Slovensko. Jediným diskutovaným problematickým kritériem byla inflace a její udržitelnost. Ve své pravidelné hodnotící zprávě Evropská komise ale uvedla, že inflační tlaky v roce 2009 na Slovensku odezní, což mluví za vše, a Slovensko tak mělo souhlasné ANO v kapse. Evropská komise ale ve své zprávě počítá s tím, že pominou tlaky ze strany cen potravin na světových trzích.
3.3.1
Kritérium cenové stability
Od srpna roku 2007 byla 12-měsíční průměrná inflace na Slovensku na úrovni referenční hodnoty, anebo pod ní. Průměrná míra inflace na Slovensku dosáhla v průběhu 12 měsíců až do března 2008 hodnoty 2,2 %, což je značně pod úrovní referenční hodnoty 3,2 %. V minulých letech Slovensko zaznamenalo nestálou a někdy vysokou inflaci měřenou HISC, s ohledem na vliv vnějších faktorů a úpravy regulovaných cen a nepřímých daní. Celkový vývoj inflace byl po očištění od vlivu zvýšení regulovaných cen příznivý. Trend růstu kurzu koruny od roku 2002 měl zmírňující vliv na inflaci, zejména v roce 2007 a začátkem roku 2008 po výrazném zvýšení kurzu mezi polovinou roku 2006 a jarem 2007 (reálný nárůst o 14 %). Silnější směnný kurz koruny v kombinaci s nízkým nárůstem regulovaných cen energií a pohonných hmot přispěli ke snížení roční inflace měřené HISC v létě 2007 na historické minimum 1,2 %. Po tomto období inflace vzrostla až na 3,4 % v prvním kvartálu 2008, především v důsledku globálních šoků, které měly nepříznivý vliv na ceny potravin a pohonných hmot, ale i vlivem určitého zrychlení nárůstu cen v oblasti neregulovaných služeb. Tyto faktory dále zvýšily inflaci a její průměrná míra v roce 2008 dosáhla 3, 75 %. Podle prognóz se inflace v roce 2009 dostane na cca 3,25 %. Relativně nízká cenová hladina na Slovensku (58% průměru EU v roce 2006) naznačuje potenciál pro konvergenci cenové hladiny v dlouhodobém horizontu. Udržitelná konvergence znamená, že dodržení referenční hodnoty vyjadřuje spíše stabilní základy, než dočasné faktory. Zmírňující účinek nárůstu směnného kurzu na inflaci je v případě této země významný dočasný faktor. Analýza výchozích základů a skutečnost, že referenční hodnota se dodržuje ze značnou rezervou, podporuje pozitivní posouzení dodržování kritéria cenové stability. Slovensko musí pozorně chránit své nízkoinflační prostředí a příznivou pozici konkurenceschopnosti. Především mzdová disciplína se musí nadále udržovat, především po tom, co se růst produktivity vyvolaný přílivem zahraničních přímých investicí oslabil a cestou dalšího pokroku v strukturálních
41
reformách je potřebné zabezpečit zlepšení fungování výrobních trhů s cílem posílit konkurenční prostředí. Ambiciózní pozice ve fiskální politice by také pomohla zmírnit inflační rizika. S cílem udržet pod kontrolou inflaci podepsala slovenská vláda a sociální partneři začátkem roku 2008 Deklaraci společenské dohody o zavedení a používání eura v Slovenské republice, která zavazuje zaměstnavatele a odbory udržovat růst mezd v souladu s růstem produktivity. Vláda mimo toho přijala i jiné politické závazky. Například dosažení vyrovnaného všeobecného státního rozpočtu do roku 2011 a zpřísnění fiskální pozice v případě neočekávaných inflačních tlaků, jako i řadu strukturálních opatření. Slovensko plní toto kritérium. 9. Graf: Průběh inflace na Slovensku (2004-2008) Slovensko – Kritérium inflácie od roku 2004 (12-mesačný kĺzav ý priemer v %)
Graf 9a:
10 8 6 4 2 0 I.04
I.05
I.06
I.07
Slov ensko
I.08
Ref erenčná hodnota
Poznámka: Body ukazujú predpokladanú referenčnú hodnotu a 12-mesačnú priemernú infláciu v krajine v decembri 2008. Zdroje: Eurostat, prognóza útvarov Komisie, jar 2008.
Zdroj: MF SR
3.3.2
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Na Slovensko se vztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného deficitu (rozhodnutí Rady z 5. června 2004)8. Rada doporučila Slovensku přijat opatření ve střednědobém rámci s cílem dostat deficit pod 3 % HDP do roku 2007. Celkový deficit státního rozpočtu Slovenska se od roku 2002 podstatně snížil. Poměr příjmů, jako i poměr výdajů se v poměru k HDP snížil, z toho výdaje ve vyšší míře. Míra deficitu ve vztahu k HDP dosáhla v roce 2007 2,2 % a podle prognózy útvarů Komise z jara 2008, založené na předpokladu nezměněných politik, v roce 2008 2,0 % HDP a později dojde k mírnému
8
2005/182/ES, (Ú. v. EU L 62, 9. 3. 2005, s. 16-17).
42
zvýšení na 2,3 % v roce 2009. Celkový veřejný dluh se od začátku desetiletí podstatně snížil a v roce 2007 dosáhl 29,4 % HDP. Hrubý veřejný dluh v roce 2008 – 29,2 % HDP a v roce 2009 na úrovni 29,7 %. Vzhledem k těmto tendencím a prognóze se Komise domnívá, že nadměrný deficit byl odstraněn důvěryhodným a udržitelným snížením rozpočtového deficitu pod úroveň 3 % HDP. Komise proto doporučila Radě zrušit rozhodnutí o existenci nadměrného deficitu na Slovensku. Tím pádem Slovensko splnilo kritérium udržitelnosti veřejných financí. 10. Graf: Vládní deficit na Slovensku (2002-2009) Graf 9b:
Slovensko – Rozpočtové saldo a dlh verejnej správy (v yjadrené v % HDP) 50
Obr át ená st upnica
-9 -8 -7 -6 -5 -4 -3 -2 -1 0
40 30 20 10 0 2002
2003
2004 2005 2006 2007 2008(*) 2009(*) Saldo rozpočtu v erejnej správ y (ľs) Saldo očistené od cy klických v ýky v ov (ľs) Hrubý dlh v erejnej správ y (ps)
(*) Prognóza út v arov Komisie, jar 2008 Zdroj: Eurost at , út v ary Komisie
Zdroj: MF SR
3.3.3
Kritérium stability měnového kurzu
Slovenská koruna se účastnila ERM II od 28. listopadu 2005. Před vstupem do ERM II mělo Slovensko režim plovoucího směnného kurzu. Po vstupu do ERM II koruna dále posilovala svůj kurz. Neustálé posilování kurzu byly přerušeno v druhém čtvrtletí 2006, kdy koruna dočasně oslabila v důsledku povolební nejistoty týkající se vyhlídek fiskální politiky, kombinované se širším celkovým tlakem na měny Střední Evropy. Výrazné posilování kurzu mezi červencem 2006 a březnem 2007 vedlo k revalvaci střední parity koruny o 8,5 % s účinností od 19. března 2007. Po revalvaci se směnný kurz koruny pohyboval mezi 3 % a 7,3 % nad novou centrální paritou až do ledna 2008, kdy opakované tlaky na zhodnocení vytlačily korunu až na 8 – 9 % nad centrální paritu ERM II v březnu a dubnu. V dvouletém hodnotícím období byla koruna obchodovatelná téměř vždy v silnější části fluktuačního pásma s průměrnou odchylkou 5,4 % střední parity. Zhodnocování v rámci ERM II v průběhu období posuzování je možné považovat za
43
pevné s výchozím základem a koruna nezaznamenala výrazné tlaky. Slovensko splňuje i toto kritérium. „Obchodníci, kteří vsadili na to, že se slovenská koruna převede na euro v poměrně silném kurzu, se mohou radovat,“ uvedl pro portál http://ec.europa.eu/ Jan Žižka. Pro internetový portál http://bankovnictvi.ihned.cz/ se na téma měnového kurzu vyjádřil hlavní ekonom analytického domu Next Finance Vladimír Pikora: „Čím více se blížil den, kdy měla slovenská koruna zaniknout, tím více se tržní kurz malými krůčky blížil k administrativně stanovené hodnotě, za kterou se měla od 1. ledna 2009 vyměňovat za euro. Obchodování bylo den od dne strnulejší. Předposlední den obchodování přesahoval rozdíl mezi nejsilnějším a nejslabším kurzem dne jen 12 haléřů. Kotace obchodníků v obchodních systémech, které na monitorech připomínají tep lidského srdce, se navždy umlčely koncem roku 2008. Kurz se zastavil tam, kde ho politici chtěli mít - na hladině 30,126 SKK/EUR. Osud jedné měny se dovršil.“
3.3.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
V průběhu roku končícího březnem 2008 dosáhla průměrná dlouhodobá úroková míra na Slovensku 4,5 %, pod referenční hodnotou 6,5 %. Průměrné dlouhodobé sazby na Slovensku byly pod referenční hodnotou již od vstupu do EU. Rozpětí dlouhodobých úrokových sazeb se od roku 2002 výrazně zúžilo v porovnání s referenčními dluhopisy eurozóny a od dubna 2007 prakticky zmizelo. Faktory, které ovlivnily tento trend, byly pokles rizikové prémie za stát spojený s fiskální konsolidací, dalekosáhlé strukturální reformy v letech 2002 – 2005 a nedávný příznivý výhled inflace, a také související pokles krátkodobých sazeb. Od poloviny roku 2007 se opět objevilo mírně kladné rozpětí okolo 30 bazických bodů, které byly odrazem výrazného poklesu dlouhodobých úrokových sazeb v erurozóně. Slovensko splňuje konvergenční kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.
3.4
Bulharsko
Bulharsko přistoupilo k Evropské unii 1. ledna 2007. Patří mezi země, které zatím nemají určeno pevné datum k zavedení společné měny.
44
3.4.1
Kritérium cenové stability
V Bulharsku byla 12ti
měsíční průměrná inflace nad referenční hodnotou už od
přistoupení k EU. Průměrná míra inflace v Bulharsku po 12 měsíců do března 2008 byla 9,4 %, tedy značně nad úrovní referenční hodnoty 3,2 %. Pravděpodobně zůstane výrazně nad i po dobu následujících měsíců. Inflace se v Bulharsku v posledních letech výrazně zvýšila, přičemž průměrná míra inflace se zvýšila z 2,3 % v roce 2003 na 7,5 % v roce 2006 a 2007 a měsíční inflace v porovnání s předcházejícím rokem dosáhla koncem roku 2007 dvouciferné hodnoty. Zvyšování inflace způsobovaly vyšší ceny energií a potravin a také výkyvy v regulovaných cenách a spotřební dani, přičemž ale existující inflační tlaky byly posílené i vysokou domácí poptávkou a nárůstem mezd. Na tomto základě se odhaduje, že inflace zůstane v nejbližších měsících na zvýšené úrovni a průměrná roční inflace bude okolo 10 %. Z dlouhodobého hlediska je pokles inflace na cca 6 % v roce 2009 v souladu se zmírněním tlaků vyvolaných domácím produktem v hospodářství a s doznívajícím komoditním cenovým šokem. Nízká cenová hladina v Bulharsku (45% průměr EU
v roce 2006) naznačuje potenciál pro konvergenci cenové hladiny
v dlouhodobém horizontu. Bulharsko neplní kritérium cenové stability. 11. Graf: Průběh inflace v Bulharsku (2004-2008) Bulharsko – Kritérium inflácie od roku 2004 (12-mesačný kĺzav ý priemer v %)
Graf 1a:
10 8 6 4 2 0 I.04
I.05
I.06
I.07
Bulharsko
I.08
Ref erenčná hodnota
Poznámka: Body ukazujú predpokladanú referenčnú hodnotu a 12-mesačnú priemernú infláciu v krajine v decembri 2008. Zdroje: Eurostat, prognóza útvarov Komisie, jar 2008.
Zdroj: MF SR
3.4.2
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Na Bulharsko se nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného deficitu. Celkové saldo veřejných financí Bulharska se v posledních několika letech výrazně zlepšilo, přešlo
45
od vyrovnaného stavu v roce 2003 až k přebytku 3,4 % HDP v roce 2007. Zatím co celková míra příjmů ve vztahu k HDP se zvyšovala, výdaje vyjádřené jako podíl na HDP se udržovali v tomto období pod stanoveným limitem. Míra celkového hrubého dluhu veřejných financí měla klesající trend, z téměř 50 % HDP v roce 2002 až na 18 % HDP v roce 2007. Rok 2008 a také 2009 značí přebytek okolo 3 % HDP, zatímco míra dluhu by měla dále klesat na 11 % HDP. Bulharsko tedy toho kritérium plní. 12. Graf: Vládní deficit v Bulharsku (2002-2009) Graf 1b:
Bulharsko – Rozpočtové saldo a dlh verejnej správy (v yjadrené v % HDP) 60
Obr át ená st upnica
-1
50
0
40
1
30
2
20
3
10
4
0 2002
2003
2004 2005 2006 2007 2008(*) Saldo rozpočtu v erejnej správ y (ľs)
2009(*)
Saldo očistené od cy klických v ýky v ov (ľs) Hrubý dlh v erejnej správ y (ps) ( *) Prognóza út v arov K omisie, jar 2008. Zdroje: Eurost at , út v ary K omisie
Zdroj: MF SR
3.4.3
Kritérium stability měnového kurzu
Bulharská leva se neúčastní ERM II. Od roku 1997 uplatňuje režim zakotvený na německou marku a později na euro. Úprava ve formě režimu měnové rady přispěla k makroekonomické stabilizaci a funguje hladce od svého zavedení. Doplňující ukazatele neukazují na tlaky na směnný kurz v období posuzování, i když se vnímání rizika investory do určité míry zvýšilo v souvislosti s nedávnými turbulencemi na světových finančních trzích, jak to naznačuje rozšiřování rozpětí krátkodobých úrokových sazeb proti eurozóně od konce roku 2007. Režim měnové rady nadále dostatečně podporují oficiální rezervy, které se v posledních letech mohutně zvýšily. Bulharsko nesplňuje toto kritérium.
3.4.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Průměrná dlouhodobá úroková míra v Bulharsku v průběhu roku do března 2008 byla 4,7 %, tedy pod referenční hodnotou 6,5 %. Průměrné dlouhodobé úrokové míry v Bulharsku byly pod referenční hodnotou od jeho přistoupení k EU. Dlouhodobé úrokové sazby se podstatně snížily mezi rokem 2003 a 2005, což vyjadřuje jak pokles celkových výnosů tak zúžení rozpětí úrokových sazeb oproti eurozóně. Rozpětí úrokových sazeb se fakticky 46
uzavřelo koncem roku 2005, což je projevem vysoké důvěry investorů, pokud jde o makroekonomickou výkonnost a vyhlídky Bulharska. Od poloviny roku 2006 se rozpětí opět otevřela, přičemž v březnu 2008 dosáhla cca 80 bazických bodů, vyjadřující zvýšené obavy investorů, které se týkají rizik vyplývajících z výrazné makroekonomické nerovnováhy. Bulharsko splňuje konvergenční kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.
3.5
Maďarsko
Maďarsko přistoupilo k Evropské unii 1. května 2004. Patří mezi země, které zatím nemají určeno pevné datum k zavedení společné měny.
3.5.1
Kritérium cenové stability
V Maďarsku byla dvanáctiměsíční průměrná inflace nad referenční hodnotou již od přistoupení k Evropské unii. Průměrná míra inflace v Maďarsku v průběhu 12 měsíců do března 2008 byla 7,5 %, tedy značně nad úrovní referenční hodnoty 3,2 % a pravděpodobně zůstane výrazně nad referenční hodnotou i v následujících měsících. Inflace v Maďarsku v posledních letech velmi kolísala a je hlavně projevem vývoje cen ropy a potravin. Změny v regulovaných cenách a daních ještě více zesílily inflační výkyvy. Tyto faktory, ke kterým se přidalo znehodnocování forintu, vedly k rychlému nárůstu inflace od druhého čtvrtletí 2006. Inflace vrcholila při 9 % v březnu 2007 a do září 2007 sledovala klesající trend, který byl projevem nižší inflace v potravinářství a energetice a zhodnocujícího se forintu. Vyšší inflace cen potravin vedla od posledního čtvrtletí 2007 k opětovnému zvýšení inflace měřené HISC. Průměrná inflace v roce 2007 byla ve výši 7,9 %. Jako projev vysokých cen potravin, ropy, elektřiny a plynu, jako i opožděného vlivu znehodnocování forintu v druhé polovině roku 2007 a začátkem roku 2008 se předpokládá, že inflace zůstane v roce 2008 zvýšená, a to nad 6 %. Předpokládá se, že negativní základní účinky týkající se potravin a energie přispějí ke snížení inflace v roce 2009 pod hodnotu 4 %. Relativně nízká cenová hladina v Maďarsku (60 % průměru EU v roce 2006) naznačuje potenciál pro konvergenci cenové hladiny v dlouhodobém horizontu. Maďarsko nesplňuje kritérium cenové stability.
47
13. Graf: Průběh inflace v Maďarsku (2004-2008) Maďarsko – Kritérium inflácie od roku 2004 (12-mesačný kĺzav ý priemer v %)
Graf 6a:
8 6 4 2 0 I.04
I.05
I.06
I.07
Maďarsko
I.08
Ref erenčná hodnota
Poznámka: Body ukazujú predpokladanú referenčnú hodnotu a 12-mesačnú priemernú infláciu v krajine v decembri 2008. Zdroje: Eurostat, prognóza útvarov Komisie, jar 2008.
Zdroj: MF SR
3.5.2
Kritérium veřejných financí
Na Maďarsko se zatím nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného deficitu. Rada doporučila Maďarsku, aby přijalo opatření ve střednědobém rámci na korekci nadměrného deficitu do roku 2009 důvěryhodným a udržitelným způsobem. Díky programu fiskální konsolidace, který začal v polovině roku 2006, rozpočtový deficit v roce 2007 klesl na 5,5 % HDP z 9,2 % v roce 2006. Poměr výdajů se v roce 2007 mírně snížil, zatímco na poměr příjmů příznivě dopadala opatření na zamezení daňových úniků. Podle prognózy útvarů Komise z jara 2008, založené na předpokladu nezměněných politik, se míra deficitu v porovnání s HDP zvýšila v roce 2008 na 4 % HDP a v roce 2009 bude následovat mírné zlepšení na 3,6 % HDP. Vzhledem k přetrvávajícímu fiskálnímu uvolňování do poloviny roku 2006 se poměr dluhu k HDP výrazně zvýšil a v roce 2007 dosáhl přibližně 66 %. Dle prognózy útvarů Komise z jara 2008 se předpokládá, že celkový dluh veřejných financí zůstane v letech 2008 a 2009 přibližně na současné úrovni. Maďarsko nesplňuje toto kritérium.
48
14. Graf: Vládní deficit v Maďarsku (2002-2009) Graf 6b:
Maďarsko – Rozpočtové saldo a dlh verejnej správy (v yjadrené v % HDP) 70
Obr át ená st upnica
-10 -9 -8 -7 -6 -5 -4 -3 -2 -1 0
65 60 55 50 2002
2003
2004 2005 2006 2007 2008(*) 2009(*) Saldo rozpočtu v erejnej správ y (ľs) Saldo očistené od cy klických v ýky v ov (ľs) Hrubý dlh v erejnej správ y (ps)
(*) Prognóza út v arov Komisie, jar 2008 Zdroj: Eurost at , út v ary Komisie
Zdroj: MF SR
3.5.3
Kritérium stability měnového kurzu
Maďarský forint se neúčastní na ERM II. Forint byl jednostranně fixovaný na euro s fluktuačním rozpětím +/- 15 % mezi rokem 2001 a únorem 2008, když fluktuační pásma byly zrušené a byl zavedený režim volně plovoucího směnného kurzu. Mezi srpnem 2005 a srpnem 2006 se forint v reakci na rostoucí obavy z fiskální situace podstatně znehodnotil vůči euru. Forint dosáhl nejnižší hodnoty v červnu 2006 a potom postupně posiloval. Kurz posilování se zvrátil v polovině roku 2007, především v důsledku zvýšení rizikové averze vůči novým trhům a zvýšených obavách, které se týkaly hospodářské situaci Maďarska. Výměnný kurz se ale v březnu 2008 začal opět zhodnocovat. V průběhu dvouletého období posuzování forint posílil vůči euru téměř o 4,5 %. Maďarsko nesplňuje ani toto kritérium.
3.5.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Průměrná dlouhodobá úroková míra v Maďarsku v roce 2007 až do března 2008 byla 6,9 %, tedy nad referenční hodnotu 6,5 %. Průměrné dlouhodobé úrokové míry v Maďarsku jsou nad referenční hodnotu už od vstupu do EU. Úrokový diferenciál výnosů z dluhopisů proti eurozóně se zvýšil na cca 400bazických bodů v říjnu 2006 v důsledku narůstajících obav investorů ze zhoršení rozpočtové disciplíny a po tomto období se postupně snižoval. Znovu se začal zvyšovat v listopadu 2007 a začátkem roku 2008 dosáhl přibližně 400 bazických bodů v souvislosti s celosvětovým trendem - nižší ochotou riskovat, jako i v důsledku obav o domácí hospodářskou situaci. Toto kritérium Maďarsko též nesplňuje.
49
3.6
Polsko
Polsko přistoupilo k Evropské unii 1. května 2004. Datum přijetí eura je naplánován na rok 2012.
3.6.1
Kritérium cenové stability
Dvanáctiměsíční průměrná inflace byla v Polsku pod referenční hodnotou a nebo na její úrovni od listopadu 2005 do února 2008. Průměrná míra inflace v Polsku v průběhu 12ti měsíců do března 2008 byla 3,2 %, tedy na úrovni referenční hodnoty. V dalších měsících se pohybuje mírně nad referenční hodnotu. Po vysoké a nestálé inflaci v 90.letech inflace měřená HISC v Polsku prudce klesla na velmi nízkou úroveň s průměrem okolo 2 % v průběhu období 2002 – 2006. Přetrvávající trend posilování zlotého od roku 2004 vyvolal v posledních letech výrazný zmírňující účinek na inflaci. Inflace měřená HISC se však prudce zvýšila v průběhu druhého pololetí roku 2007, a to v důsledku rostoucích cen potravin a energie. Celková roční inflace měřená HISC dosáhla v prvním čtvrtletí 2008 až 4,5 %, což byla nejvyšší úroveň od roku 2004. Jak vyplývá z prognózy útvarů Komise z jara 2008, inflace měřená HISC pravděpodobně zůstane na zvýšené úrovni po většinu roku 2008. Je to především projevem vlivu vyšších cen obchodovatelných produktů, ze kterých některé přišly se zpožděním (např. spotřebitelské ceny plynu a elektřiny) a tlak poptávky, který vyplývá z vysokého nárůstu mezd a úvěrů. Předpokládá se, že roční inflace se v dalších obdobích sníží z 4,3 % v roce 2008 na 3,4 % v roce 2009, když jednorázové snížení cen nebude součástí výpočtu ročních měr. Tento profil inflace závisí i na předpokladu, že druhotné účinky dočasných faktorů ovlivňujících současnou celkovou inflaci zůstanou v souvislosti s vyšším využíváním kapacit a zpřísňováním podmínek na trhu práce. Relativně nízká cenová hladina v Polsku (62 % v průměru EU v roce 2006) naznačuje potenciál pro konvergenci cenové hladiny v dlouhodobém horizontě. Udržitelná konvergence znamená, že dodržování referenční hodnoty vyjadřuje spíše stabilní základy, než dočasné faktory. V případě Polska znamená zmírňující vliv posilování směnného kurzu na inflaci důležitý dočasný faktor a předpokládá se, že průměrná roční inflace se brzy zvýší nad referenční hodnotu. Polsko nesplňuje kritérium cenové stability.
50
15. Graf: Průběh inflace v Polsku (2004-2008) Poľsko – Kritérium inflácie od roku 2004 (12-mesačný kĺzav ý priemer v %)
Graf 7a:
5 4 3 2 1 0 I.04
I.05
I.06
I.07
Poľsko
I.08
Ref erenčná hodnota
Poznámka: Body ukazujú predpokladanú referenčnú hodnotu a 12-mesačnú priemernú infláciu v krajine v decembri 2008. Zdroje: Eurostat, prognóza útvarov Komisie, jar 2008.
Zdroj: MF SR
3.6.2
Kritérium stavu veřejných financí
Na Polsko se v současnosti vztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného deficitu. Rada doporučila Polsku přijat opatření ve střednědobém rámci, aby do roku 2007 snížilo deficit pod 3 % HDP důvěryhodným a udržitelným způsobem. Celkový deficit státního rozpočtu Polska se od roku 2004 podstatně snížil. Poměr deficitu k HDP byl v roce 2007 2,0 % a podle prognózy útvarů Komise z jara 2008 dosáhne za předpokladů nezměněných politik 2,5 % HDP v roce 2008 i v roce 2009. Celkový dluh veřejné zprávy v roce 2007 dosáhl 45,2 % HDP. Podle prognózy útvarů Komise se v letech 2008 a 2009 nepatrně sníží míra celkového dluhu veřejné zprávy. Koncem roku 2007 Komise a Rada vyzvaly polské orgány, aby předložily novou aktualizaci konvergenčního programu s popisem své střednědobé strategie na celé legislativní období, která by potvrzovala trvalý charakter nápravy nadměrného deficitu v roce 2007 a zabezpečila následný pokrok směrem k střednědobému cíli. Polské orgány předložily novou aktualizaci tohoto programu koncem března 2008. Na základě posouzení Komise této zprávy a na základě prognózy by Komise mohla doporučit zrušení postupu platného při nadměrném deficitu. Polsko nesplňuje ani toto kritérium.
51
16. Graf: Vládní deficit v Polsku (2002-2009) Graf 7b:
Poľsko – Rozpočtové saldo a dlh verejnej správy (v yjadrené v % HDP) 50
Obr át ená st upnica
-7 -6 -5 -4 -3 -2 -1 0
48 46 44 42 40 38 2002
2003
2004 2005 2006 2007 2008(*) 2009(*) Saldo rozpočtu v erejnej správ y (ľs) Saldo očistené od cy klických v ýky v ov (ľs) Hrubý dlh v erejnej správ y (ps)
(*) Prognóza út v arov K omisie, jar 2008 Zdroj: Eurost at , út v ary K omisie
Zdroj: MF SR
3.6.3
Kritérium stability měnového kurzu
Polský zlotý se neúčastní ERM II. Polsko má zavedený režim plovoucího směnného kurzu. V průběhu dvouletého posuzovaného období zlotý posílil k euru téměř o 13 %.V krátkodobých výkyvech zlotého se zjevně promítají především změny podmínek na světových finančních trzích, jako je například pokles ochoty riskovat, i když svoji úlohu sehrály i domácí faktory (například zvýšení rozpětí krátkodobých úrokových sazeb, oproti eurozóně). Polsko neplní ani toto kritériu.
3.6.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Průměrná dlouhodobá úroková míra v Polsku v období 2007 až březen 2008 byla 5,7 %, tedy pod referenční hodnotou 6,5 %. Průměrné dlouhodobé úrokové míry v Polsku jsou pod referenční hodnotou už od ledna 2006. Klesající riziková prémie pro Polsko, zhodnocování zlotého a pozitivní pohled investorů na vyhlídky polské ekonomiky pomáhaly udržovat úrokové sazby na nízké úrovni. S poklesem inflace a směrodatných sazeb měnové politiky v roce 2005 poklesla i kladná rozpětí dlouhodobých úrokových sazeb oproti eurozóně a následně se ustálila pouze sto bazických bodů nad nimi, i když se rozpětí zvětšilo od poloviny roku 2007, a to především vlivem rozdílných vyhlídek na směrodatné sazby v Polsku oproti eurozóně a v důsledku celosvětového poklesu ochoty riskovat. Toto kritérium Polsko splňuje.
52
4.
ČR a přijetí eura
Tato část diplomové práce věnuje pozornost České národní bance. Jsou zde uvedeny varianty přechodu na euro a zvláště ta, kterou si zvolila Česká republika. Prostor je vymezen i pro konvergenční kritéria. Pro www.euportal.cz se na téma přijetí eura vyjádřil publicista Jiří Zahrádka následujícím způsobem: „K přijetí eura jsme se zavázali již v přístupové smlouvě. Debatu tedy můžeme vést spíše o tom, kdy euro přijmout, nikoli zda vůbec. Bez ohledu na časově podmíněné makroekonomické podmínky se tak vzdáváme zásadního nástroje ovlivňování národního hospodářství. Když už jsme se k tomuto politicko-ekonomickému kroku odhodlali, měli bychom se snažit alespoň minimalizovat rizika ekonomická. Obecně lze říci, že společnou měnu bychom měli přijmout až při dokonalé homogenizaci české ekonomiky se zbytkem eurozóny (která sama ovšem homogenní zdaleka není). Snad by tedy mohlo platit: čím později, tím lépe. Čirým šílenstvím je však považovat účast v eurosystému za prestižní záležitost a vstupovat do něho bez ohledu na reálnou připravenost naší ekonomiky.”
4.1
Česká národní banka
ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté
období.
Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu
s cílem 53
hlavním.
V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, kterými jsou: finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy, účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Sídlo ústředí ČNB je v Praze. Sedm regionálních poboček se nachází v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě.
4.1.1
Měnová politika České národní banky
Česká národní banka (ČNB) je ústřední (centrální) bankou České republiky. Představuje orgán, který vykonává dohled nad finančním trhem. Její sídlo je v Praze Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance (pdf, 190 Kb) a dalšími právními předpisy. Je v postavení veřejnoprávního subjektu. Operuje pravomocemi správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Na odborné úrovni hospodaří samostatně s majetkem, který jí svěřil stát a do její činnosti je možno zasahovat jen na základě zákona. Nejvyšší řídící orgán ČNB představuje bankovní rada. Mezi členy ČNB jsou řazeni: guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Všichni členi bankovní rady jsou jmenování prezidentem republiky, a to
vždy
na
šestileté
období.
Hlavním cílem činnosti ČNB je dle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů péče o cenovou stabilitu. Její dosažení a udržení, tj. nízkoinflační prostředí v ekonomice, představuje stálý přínos centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Nezávislost centrální banky je účinným předpokladem měnových nástrojů, které vedou k cenové stabilitě.
ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím,
penzijním
připojištěním,
54
družstevními
záložnami,
institucemi
elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, kterými jsou: finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy, účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace které jsou spojené se státními cennými papíry. ČNB disponuje sedmi regionálními pobočkami a ty se nachází v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě.
Měnová politika ČNB po vstupu do eurozóny – hlavní změny o ČNB nebude již dále měnovou politiku určovat, ale bude se podílet na jejím „spoludefinování“ (v rámci účasti guvernéra ČNB na jednáních Rady guvernérů ECB) a jejím „provádění“; o ČNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB, bude uznávat koordinační roli ECB v oblasti mezinárodní spolupráce, o v zákoně o ČNB bude nutno výslovně uvést rozsah transakcí, které bude ČNB v rámci Systému evropských centrálních bank i mimo něj provádět; o guvernér ČNB se stane členem Rady guvernérů ECB; o úprava emisní činnosti ČNB (Rada guvernérů ECB má výlučné právo povolovat vydávání euro bankovek); o kodifikace eura jako národní měny v zákoně o ČNB a dalších; o zrušení stanovování režimu kurzu koruny vůči cizím měnám (§35); o auditoři ČNB budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni Radou EU.
4.1.2
Inflační cíle České národní banky
Od ledna 2006 do prosince 2009 je platný inflační cíl v celkové inflaci ve výši 3 %. ČNB zároveň usiluje o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany. Od ledna 2010 do přistoupení ČR k eurozóně bude platný nový inflační cíl v celkové inflaci ve výši 2 %. ČNB bude stejně jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany.
55
4. Obrázek: Inflační cíle ČNB (1997-2011)
Zdroj: ČNB
4.1.3
Nástroje České národní banky
Operace na volném trhu Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě dohod o zajištění peněžité pohledávky převodem dlužných cenných papírů). Automatické facility Automatické facility slouží k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc (overnight, O/N). Protože se z hlediska bank jedná o permanentní možnost uložení resp. zapůjčení peněz, vytvářejí úrokové sazby uplatňované u těchto dvou facilit koridor, v němž se pohybují krátkodobé sazby na peněžním trhu (a také dvoutýdenní repo sazba). Povinné minimální rezervy (PMR) Funkce PMR jako měnově-politického nástroje je v současné době nízká. Prostředky deponované bankami v ČNB za účelem plnění PMR však mají jinou významnou úlohu: slouží jako "polštář" zajišťující plynulost mezibankovního platebního styku v Zúčtovacím
56
centru ČNB. V roce 1999 dokončila ČNB proces postupného snižování sazby PMR na úroveň 2%, která je shodná s výší sazby PMR stanovenou ECB pro banky v EMU.9
4.2
Varianty přechodu na euro
Přechod na euro je možno uskutečnit třemi variantami: madridský scénář, big bang a phasing-out.
Madridský scénář Tato varianta přechodu na euro předpokládá dvoufázové zavedení eura. V první fázi vznikne euro pouze v bezhotovostní podobě. Kurz každé národní měny je k euru stanoven neodvolatelným přepočítávacím koeficientem. Tento je aplikovatelný na všechny transakce v ekonomice. Eurem lze platit jen v mezibankovním elektronickém styku. Dlužné částky, cenné papíry apod. mohou v tomto období být oceněny již v euru, fyzická transakce ale probíhá pouze v národní měně. Druhá fáze scénáře dává, zpravidla po uplynutí delšího časového horizontu (podle scénáře maximálně tří let), vzniknout euru i v hotovostní podobě. Proces měnové integrace je v této fázi završen. „Uvedený způsob zvolili zakládající členové eurozóny. Na začátku r. 1999 bylo euro zavedeno do bezhotovostního platebního styku a teprve po uplynutí tří let obdrželo podobu reálně obíhajících hotovostních peněz. Tento přístup má tu výhodu, že poskytuje dostatek času na technické přípravy, jakými jsou např. ražba mincí s národní stranou, předzásobení bank a podniků či příprava právního prostředí. Na druhé straně je však velmi nákladný, protože požaduje od ekonomických subjektů udržovat paralelně dva měnové okruhy při vedení účtů, správě systémů platebního styku, apod. Dnes se tento tříletý odstup mezi hotovostním a bezhotovostní eurem zdá být zbytečně příliš dlouhý.“10
9
ČNB – měnové nástroje http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/mp_nastroje/. http://www.zavedenieura.cz/
10
57
1. Schéma : Madridský scénář při přechodu na euro
Zdroj: MF ČR
Big bang Big bang -velký třesk. Při použití toho scénáře je zavedení hotovostního eura a bezhotovostního eura v jednom okamžiku. V tomto případě proto zcela zmizí tříleté přechodné období. Z hlediska nákladů a komunikace s veřejností se jeví tato varianta jako nejvýhodnější. „Slabinou daného scénáře je požadavek
vysoké koordinace v rámci
jednotlivých resortů, kdy je nutná připravenost všech zúčastněných stran de facto ještě před vstupem do eurozóny. Nicméně v ČR
se zástupci pracovních skupin NKS11
jednohlasně vyslovili pro tuto variantu.“12 2. Schéma : Scénář ČR „velkého třesku“ při přechodu na euro
Zdroj: MF ČR
11 12
Národní koordinační skupina Evropská měnová integrace a Česká republika – Antonín Brůžek, Gabriela Smrčková, Martin Záklasník
58
Scénář velkého třesku neznamená, že by měla koruna ze dne na den zmizet z oběhu. Po určitou dobu bude obíhat společně s eurem a bude přijímána jako hotovost. V případě bezhotovostních transakcí tomu tak nebude. Od okamžiku vstupu do eurozóny bude možné používat pouze euro. Nejdéle se pak budeme s korunou setkávat na štítcích a cenovkách. Základní rozdíl mezi oběma scénáři je, že v případě dvoufázového přechodu existuje přechodné období, kdy je euro používáno pouze bezhotovostně, zatímco v hotovostním styku se nadále používá národní měna, která má i nadále status „legal tender“ (tj. zákonného platidla). Ve scénáři jednofázového přechodu tato etapa chybí, v jeden konkrétní okamžik je tedy současně zavedeno hotovostní i bezhotovostní euro. V obou scénářích pak existuje doba tzv. duální cirkulace, kdy obíhají obě dvě měny, euro má již status „legal tender“ a národní měna je postupně stahována. V současné době je délka duální cirkulace stanovena maximálně na dva měsíce.13
Phasing-out Tuto variantu je možno použít pouze v případě, že země zvolí big bang scénář. Přechodné období, které nemůže být delší než jeden rok, se vztahuje na některé právní nástroje (účtenky, faktury, aj.), které smějí v tomto období nést určení v národní měně. Bezhotovostní i hotovostní euro vstupuje v platnost v den, kdy země přistoupí k eurozóně. Toto je stejné jako u předchozího scénáře. Problémem se může zdát určitá zmatečnost této varianty, která vyplývá z charakteru přechodného období.
V zemích, které již euro přijaly, byla měna zavedena v letech 1999 - 2001, a to ve dvou krocích. Prvním byl přechod na bezhotovostní formu měny a ve druhém kroku začaly být do oběhu uváděny eurové mince a bankovky. Nutno dodat, že se tento způsob přechodu v rámci Eurozóny vydařil. Situace nových členských států EU je odlišná od té, v níž přijímaly společnou měnu země eurozóny. Proto lze zavedení eura podobným způsobem u nás provést jen v omezené míře. Odlišnosti jsou spatřovány zejména v následujících oblastech: Nové členské země si nemohly mezi svými národními měnami a eurem vybrat, a proto si nemohly sjednat trvalou výjimku na zavedení eura, kterou mají v současnosti pouze Velká
13
Dokument vlády ČR a ČNB: Národní plán pro zavedení eura v ČR.
59
Británie a Dánsko. Závazek zavést jednotnou měnu byl součástí jejich vstupních podmínek do EU. Země budou vstupovat do již existující měnové oblasti, kde euro existuje a je možné ho užívat. Do eurozóny nevstoupí všech deset nových členských zemí najednou, jednotlivé země vzhledem k různé úrovni připravenosti přijímají vlastní strategie ohledně vstupu, včetně časování. Ty země, které vstoupí do eurozóny (rozumějte přijmou euro) dříve, mohou být pro zbytek zemí zdrojem inspirace. Řada nových členských zemí EU absolvovala výměnu národní měny v nedávné minulosti, a disponují tudíž v této oblasti cennými zkušenostmi. Na základě této jednoduché úvahy došli odborníci k závěru, že se jako nejvhodnější scénář přijetí eura jeví jednorázový přechod na euro, též označovaný jako velký třesk či Big Bang. 5. Tabulka: Výhody a nevýhody jednorázového přechodu – Big Bang VÝHODY
NEVÝHODY
jasnost a přehlednost pro náročnost na koordinaci a všechny účastníky přípravu soukromého a nejlevnější varianta z hlediska veřejného sektoru, neboť nákladů všechny změny se odehrají v nebude prostor na vytváření jeden okamžik delšího času pro spekulace užití měnověpolitických nástrojů je snadnější při operacích v jedné měně vzhledem k možnost způsobení dezorientace přeshraničním operacím po spotřebitele a následné vstupu do eurozóny nežádoucí výkyvy trhu z účetního hlediska jde o snadný a rychlejší postup Veškerá legislativa k zavedení celý proces může být završen v eura včetně oběživa musí být rámci jednoho volebního připravena tak, aby účinnost vládního období nastala k datu vstupu do eurozóny Většina položek v národní měně Riziko narušení plynulosti by mohla být převedena na euro oběhu, delší paralelní oběh může v rámci jedné operace (na konci zvýšit náklady roku)
60
Krátké časové období pro přípravu oběživa v euroměně a Možnost v každém okamžiku pro jeho distribuci (nebezpečí používat pouze jednu měnu, což zvýšených nákladů a snížení se týká přípravy rozpočtů, důvěry při distribuci příjmů a výdajů, správy zahraničních mincí). Tato veřejného dluhu i statistik varianta může znamenat i veřejných financí prodloužení období souběžného oběhu (zvýšené náklady obchdou, bank...) Zdroj:vlastní zpracování na základě informací z mesec.cz
4.2.1
Harmonogram zavedení eura v ČR
Fáze předpřípravná Mluvíme o období mezi stanovením pevného termínu pro zavedení eura vládou a rozhodnutím evropských institucí, že Česká republika splnila všechny podmínky pro zavedení eura. Tuto fázi charakterizuje: o jediné zákonné platidlo je česká koruna, o probíhající intenzivní technické přípravy na zavedení eura. Fáze přípravná Začátek toho období značí zrušení výjimky na zavedení eura a konec je značen začátkem následujícího roku, kdy je zahájen proces výměny korunového oběživa za eurové. Přibližná délka této fáze bude 6 měsíců. Splní-li Česká republika stanovená kritéria pro přijetí eura, stanoví následně Rada EU oficiální přepočítací koeficient ve tvaru 1 EUR = XX,XXXX CZK. Pro tuto fázi platí, že: o jediné zákonné platidlo je nadále česká koruna, o uzákoněno je duální označování cen, tj. vybrané ceny a peněžní částky jsou uváděny zároveň v korunách i v eurech s využitím stanoveného přepočítacího koeficientu (příklady: ceny zboží v obchodech či restauracích, údaje na výplatních páskách, konečné zůstatky na výpisech z bankovních účtů atd.). Období duální cirkulace Národní plán stanovuje pro toto období délku dvou kalendářních týdnů. V průběhu této fáze budou do oběhu zaváděny eurové bankovky a mince, korunové oběživo bude naopak z oběhu stahováno. Tato fáze bude vyznačována následujícím: 61
o možnost použití české koruny i eura při hotovostním placení, obchodníci však budou povinni vracet zpět pouze eura, o platby bezhotovostní jsou prováděny pouze v eurech, o nadále probíhá duální označování cen.
Období do ukončení duálního označování Tato fáze bude trvat do konce kalendářního roku, kdy Národní plán předpokládá ukončení povinného duálního označování cen a peněžních částek. Typické pro toto období je: o povinnost použití eura při všech platbách, o minimálně šest měsíců budou moci být směňovány české koruny na eura nadále jen v bankách a pobočkách ČNB, o povinnost duálního označování cen. Plně funkční euro V závěrečné fázi jsou veškerá přechodná opatření ukončena a euro je již v oběhu jako plnohodnotná regulérní měna. Lidé si stále více upevňují uvažování v nové měně a běžně používají eurové bankovky a mince. Tuto fázi značí: o možnost směny české koruny na eura pouze v pobočkách České národní banky. 3. Schéma: Přechod na euro
Zdroj: MF ČR
62
4.3
Plnění konvergenčních kritérií v ČR
Členství v eurozóně vyžaduje od všech členských států Evropské unie, které nepoužívají euro, splnění konvergenčních kritérií (maastrichtských kritérií). Je potřeba, aby Česko udržovalo cenovou rovnováhu, celkový veřejný dluh nesmí překročit 60% HDP, dlouhodobé úrokové sazby v Česku nepřesáhnou sazby tří zemí s nejnižší inflací o více než 2%. Průměrná míra inflace nesmí po dobu 1 roku přesáhnout více než 1,5 procentní míru tří členských zemí s nejnižší inflací. Mezi největší euroskeptiky patří prezident České republiky. Pro Českou republiku je podle prezidenta Václava Klause dobře, že za současné vážné finanční a ekonomické krize má svou vlastní měnu a není součástí eurozóny, tedy skupiny zemí EU platících eurem. Klaus to únoru 2009 v Bruselu řekl novinářům po svém vystoupení v Evropském parlamentu. "Jsem přesvědčen, že právě nyní je existence české koruny vítězstvím pro českou zem a českou ekonomiku," řekl Klaus. Pokud by prý už Česko bylo součástí eurozóny, bylo by na tom hůře. Podle slovenského vicepremiéra Dušana Čaploviče se ale Klaus hluboce mýlí. Slovensko prý na svém lednovém vstupu do eurozóny vzhledem k současné hospodářské krizi jednoznačně vydělalo. "Slovensko naštěstí zachytilo rychlík a vstoupilo do eurozóny," řekl dnes Čaplovič novinářům v Bruselu. Pokud by tomu tak nebylo, tak by podle něj jedno euro nyní mohlo být až 42 slovenských korun. Slováci přitom měnili v kurzu mírně nad 30 slovenských korun za euro.14
Velmi důležitou a podstatnou roli hraje politika. Je-li v dané zemi politický zájem o euro, prezentují se výsledky tak, aby euro bylo přijato. Jako příklad politické spekulace se dá použít třeba Velká Británie – z důvodu finanční krize je pro britské politiky euro nyní mnohem atraktivnější měnou. V současné době se cítí býti euru mnohem blíže než jindy. Nicméně většina obyvatel stále nejeví náklonnost společné měně euro a taky oficiální stanovisko britské vlády zůstává stejné. Probíhá ale období zvažování a lidé, kteří se o tuto tématiku zajímají, o tom přemýšlejí.
14
http://www.patria.cz/
63
V následujících čtyřech kapitolách je uvedeno, jak se České republice daří plnit konvergenční kritéria.
4.3.1
Kritérium cenové stability
V roce 2007 ČR kritérium nesplnila (v tomto roce došlo k prudkému nárůst světových cen, zejména potravin a ropy). Také v roce 2008 se nepodařilo toto kritérium splnit. Z exogenních faktorů zde působily obzvláště ceny potravin - důsledek nárůstu světových cen, ke kterému se ještě přidalo i zvýšení sazby daně z přidané hodnoty z 5 na 9%. Stejně negativně zde působilo i zavedení ekologických daní, poplatků ve zdravotnictví a další zvyšování spotřebních daní spolu s extrémním nárůstem cen ropy. 6. Tabulka: Harmonizovaný index spotřebitelských cen v České republice (2005-2011) 2005 2006 2007 08/08 2008 2009 2010 2011 1 1,4 1,3 2,6 2,6 2,4 1,7 1,7 Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací 2,5 2,9 2,8 4,1 4,1 3,9 3,2 3,2 Hodnota kritéria 1,6 2,1 3 6,1 6,4 2,9 3 2,5 Česká republika Zdroj: Eurostat, Evropská komise, Konvergenční programy a Programy stability členských zemí 2007, prognóza MF ČR pro návrh Státního rozpočtu ČR na rok 2008 a Střednědobého výhledu státního rozpočtu ČR na léta 2008 - 2009.
MFČR a ČNB ve svém společném dokumentu Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou říká: z Tabulky č.6 je zřejmé, že zatímco v letech 2009 a 2011 by kritérium cenové stability při úspěšném udržení inflačních očekávání měla ČR plnit s určitou rezervou, v roce 2010 by mohlo jít o plnění na hranici kritéria. Nejistota je spojena mimo jiné s otázkou, jak obecní úřady využijí možnosti zvýšit regulované nájemné o maximálně možný rozsah (odhadované průměrné zvýšení může meziročně dosáhnout až 50 %). Další nejistotou je předpoklad stability exogenních faktorů (světové ceny, měnové kurzy).
Při hodnocení budoucí schopnosti udržet inflaci pod referenční hodnotou kritéria je však třeba vzít v úvahu i to, že zatímco inflační prognózy jednotlivých členských zemí až na výjimky nejsou výrazněji vychýlené od inflačního cíle ECB, skutečný vývoj se od něj odchyluje podstatně více. To může znamenat i nižší úroveň inflace v zemích rozhodných pro výpočet referenční hodnoty kritéria, a tedy nižší hodnotu kritéria. Tomu v minulých letech odpovídal i vývoj kritéria, když se jeho výše pohybovala spíše na nižších hodnotách, než udává výhled hodnoty kritéria v Tabulce 6. Pravděpodobnost nízké
64
hodnoty kritéria navíc oproti minulosti narostla v důsledku většího počtu členských zemí EU, mezi nimiž spíše existují tři země s velmi nízkou inflací.
Naopak k vyšší míře jistoty budoucího plnění kritéria přispěje nový inflační cíl ČNB platný od 1. ledna 2010 stanovený na úroveň 2,0 % pro národní CPI s tolerančním rozmezím ± 1,0 p.b.15 Zároveň bude žádoucí, aby v období rozhodném pro vyhodnocení kritéria (tj. účasti v ERM II) nedocházelo k významným proinflačním úpravám nepřímých daní či jiným administrativním opatřením v oblasti spotřebitelských cen. Ty by totiž znesnadňovaly splnění kritéria.
4.3.2 Kritérium vládního deficitu (kritérium udržitelnosti veřejného sektoru) Od roku 2004 se ČR nacházela v proceduře při nadměrném schodku. Na počátku této procedury byl Radou ECOFIN poskytnut České republice termín do konce roku 2008 na snížení vládního deficitu důvěryhodným a udržitelným způsobem pod úroveň 3% HDP. Přijatelný fiskální výsledek roku 2007 vedl v červnu 2008 k ukončení procedury. V současné době jsou parametry veřejných financí ČR nastaveny tak, že umožňují ve střednědobém horizontu plnění kritéria vládního deficitu. Za předpokladu dodržování schválených výdajových rámců by měla fiskální strategie vlády zajistit udržení vládního deficitu bezpečně pod úrovní 3% HDP (viz Tabulka č. 7). Počátkem tohoto roku oznámil náměstek ministra financí Eduard Janota, že pokud v letošním roce klesne růst české ekonomiky pod 1%, bude mít ČR problém s plněním konvergenčního kritéria pro deficit veřejných financí. Schodek veřejných financí musí činit méně než 3% HDP. Pokud ale výkonnost ekonomiky výrazněji poklesne, je nepravděpodobné toto kritérium udržet. Janota dále v pořadu České televize Otázky Václava Moravce řekl: “Při jednoprocentním růstu HDP jsme schopni 3% udržet. Pakliže bude ten růst nižší, bude-li nulový, tak si myslím, že v dané politické konstelaci, v dané chvíli, kdy celá řada zákonů by musela být projednávána parlamentem, je to nereálné a já si troufnu v této chvíli tvrdit, že za této okolnosti je nereálné udržet tří procentní deficit.“
15
ČNB ve své Zprávě o inflaci IV/2008 prognózuje pro období let 2009-2010 inflaci nižší, než jsou výše uvedené hodnoty z Konvergenčního programu ČR 2008.
65
7. Tabulka: Saldo sektoru vládních institucí v České republice (2005-2011) 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 Hodnota kritéria -3,6 -2,7 -1,0 -1,2 -1,6 -1,5 -1,2 Česká republika Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2008), Konvergenční program ČR (listopad 2008).
Z Paktu stability a růstu pro ČR ve střednědobém horizontu vyplývá cíl pro strukturální deficit ve výši 1% HDP. Současná strategie snižování strukturálního deficitu vládního sektoru předpokládá dosažení daného cíle do roku 2012. V roce 2009 by se měl strukturální deficit pohybovat okolo 1,5% HDP. V dalších letech by mělo dojít k jeho snižování. Tato hodnota strukturálního deficitu určuje jistou rezervu proti překročení 3% limitu i pro případ prudšího než očekávaného ekonomického zpomalení v České republice. Vládní deficit by mohlo prohloubit také schválení zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím, případně jednorázové řešení ekologických závazků.
4.3.3 Kritérium vládního dluhu (kritérium udržitelnosti veřejného sektoru) ČR nemá s plněním tohoto kritéria problémy a to vzhledem k nízké výchozí úrovni vládního dluhu. V letech 2001 – 2003 došlo k prudkému zvýšení vládního dluhu, do kterého se ve značném rozsahu promítlo zahrnutí většiny identifikovaných nepřímých závazků vlády (především vládních garancí a také zatřídění České inkasní, České konsolidační agentury a jejích dceřiných společností do sektoru vládních institucí). V důsledku rychlého hospodářského růstu a poklesu vládního deficitu se v poslední době podařilo zvolna snižovat podíl vládního dluhu na HDP. Ve střednědobém horizontu by jeho podíl měl zaznamenat další pokles, který bude ovlivněn snížením deficitu pod úroveň stabilizující podíl dluhu na HDP a předpokládaného využití privatizačních příjmů k nedluhovému financování vládních výdajů (Tabulka č. 8)
8. Tabulka: Vládní dluh v České republice (2005-2011) 2005 2006 60 60 Hodnota kritéria 29,8 29,6 Česká republika Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a (listopad 2008).
2007 2008 2009 2010 60 60 60 60 28,9 28,8 27,9 26,8 vládního dluhu (říjen 2008), Konvergenční
66
2011 60 25,5 program ČR
Pokud ale nebude fiskální systém připraven na očekávané negativní dopady stárnutí obyvatelstva, není zárukou stabilizace podílu vládního dluhu na HDP ani úspěšné provedení střednědobé fiskální konsolidace. Je tedy nutné provedení nezbytných reforem. Tyto reformy by měly zmírnit fiskální dopady stárnutí obyvatelstva, obzvláště reformy důchodového systému a systému poskytování zdravotní péče. Pokud reformy nebudou zrealizovány, je nutné počítat s tím, že podíl dluhu na HDP se bude postupně zvyšovat.
4.3.4
Kritérium stability měnového kurzu
Jelikož se Česká republika neúčastní kurzového mechanismu ERM II, tak zatím není stanovena centrální parita kurzu CZK/EUR. Z tohoto důvodu nelze kurzové kritérium formálně vyhodnotit. Graf č. 17 pro ilustraci předpokládá hypotetickou centrální paritu na úrovni průměru denních kurzů v období 2005 až 2008.
Kurz koruny dlouhodobě zaznamenává trend k posilování. Do roku 2007 byl pohyb kurzu uvnitř hypotetického pásma. Při poměrně nízké krátkodobé volatilitě docházelo k trendovému posilování. Tempo posilování bylo takové, že v průběhu dvou let po sobě nedošlo k souhrnnému posílení o více než 15%. V roce 2008 ale vývoj značil, že odchylky od průměrného kurzu mohou být mohutné a při určitém souběhu vnějších i domácích faktorů může kurz 15% posílení docílit i v kratším časovém horizontu. V současné době, době krize finančních trhů, může dojít ke kolísání měnového kurzu CZK/EUR na obou stranách.
„Jeden z důvodů, proč Češi váhali s rychlým zavedením eura, definitivně padl. Slováci požádali o možnost posílit korunu více, než by striktně odpovídalo pravidlům pro vstup do eurozóny, a Brusel jim vyšel vstříc. Evropská komise tak vyslala jasný signál, že ani po příštích zájemcích o vstup do eurozóny nebude striktně vyžadovat, aby jejich měna během dvou let před zavedením eura neposílila více než o patnáct procent. Revalvace je možná, Slováci se k ní uchýlili dokonce dvakrát.“16 ,,Je to poučení pro Česko. Také česká koruna bude moci podle všeho posilovat více než o patnáct procent," uvedl člen české skupiny odborníků EuroTeam Petr Očko.
16
http://ec.europa.eu/,autor: Jan Žižka
67
17. Graf: Odchylka nominálního kurzu CZK/EUR od centrální parity (2004-2008)
Z vymezení kritéria vyplývá, že jeho interpretace není tak jednoznačná. Snaha o snížení této nejednoznačnosti vedla v roce 2003 ECB ke zveřejnění stanoviska, kde uvedla, že při vyhodnocení plnění kritéria bude brán zřetel i na jiné faktory než pouze na úroveň měnového kurzu. Ani tak není vyhodnocení jednoznačné. Není možné proto s jistotou konstatovat, jestli by stávající stav byl vyhodnocen jako splnění podmínky pohybu blízko centrální parity „bez významného napětí“. Aby se ČR mohla úspěšně účastnit ERM II, potřebovala by se sladit s ekonomikou eurzóny a udržet konzistenci hospodářských politik. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně doporučuje účast v ERM II jen po co nejnutnější dobu dvou let. Z tohoto faktu vyplývá, že ČR by se měla zapojit, až po vytvoření předpokladů pro to, aby jí v době vyhodnocení tohoto kritéria bylo umožněno přijmout euro a následně hladce realizovat výhody z přijetí společné měny. Klíčovým problémem přechodu na ERM II se zdá vhodné a udržitelné nastavení centrální parity. Současná krize finančních trhů způsobuje vyšší
68
fluktuaci měnových kurzů. To by mohlo mít negativní dopad na plnění tohoto kritéria po vstupu do ERM II.
4.3.5
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
S plněním tohoto kritéria nemá ČR žádné problémy. Dokonce je plní s velkou rezervou. A také výhled do budoucna je velmi optimistický (viz Tabulka č.9). V roce 2010 a 2011 dojde k poklesu úrovně kritéria. Tento pokles je ovlivněn technickým předpokladem stability reálných úrokových sazeb a tím pádem též sentimentu finančních trhů. Ovšem je možné, že vzhledem k dosavadnímu a očekávanému vývoji v této oblasti bude skutečná úroveň kritéria vyšší.
9. Tabulka: 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, v %)
Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria (1.řádek+2,0 p.b.) Česká republika
2005
2006
2007
08/08
2008
2009
2010
2011
3,4
4,2
4,4
4,4
4,6
3,9
3,2
3,2
5,4 3,5
6,2 3,8
6,4 4,3
6,4 4,7
6,6 4,7
5,9 4,4
5,2 4,3
5,2 4,2
Zdroj: Eurostat, Konvergenční programy a Programy stability členských zemí 2007, Konvergenční program ČR listopad 2008.
V České republice je prognóza úrokových sazeb z vládních dluhopisů závislá na zdravém vývoji veřejných financí. Pokud by došlo k poklesu důvěry finančních trhů v příznivý fiskální výhled, mohlo by dojít k nárůstu rizikové prémie dlouhodobých úrokových sazeb. Tato situace by vedla ke ztížení plnění tohoto kritéria.
69
5.
Praktická východiska
Erozóna se rozšiřuje o další země. Poslední zemí, která se rozhodla vstoupit EMU je náš soused – Slovensko. Výhodu Slovenska oproti České republice v podobě načasování vstupu do eurozóny cítí redaktor Lidových novin Luboš Palata. „Oproti Slovensku má navíc Česko jednu zásadní nevýhodu. Je-li zavedení eura poměrně obtížné i v dobách hospodářské konjunktury, v době útlumu či recese je mnohonásobně obtížnější, není-li téměř nemožné. Takže i kdybychom nakrásně zjistili, že přes všechny dnešní mínusy euro Slovensku i v krizi dlouhodobě prospívá, máme prostě smůlu. Tvářit se přitom, že žádné euro nechceme a nepotřebujeme, bych jako moc velkou frajeřinu neviděl. Mnohem rozumnější by bylo přece jen brát ohled na kritéria pro jeho přijetí i v dnešních špatných dobách. Je to nejen zdravé pro českou ekonomiku, ale navíc to umožní euro zavést poměrně rychle, kdybychom přišli na to, že ho skutečně chceme,“ uvedl Palata pro březnový Finmag. Velká Británie a Dánsko mají výjimku a do eurozóny vstoupit nemusí, nebudou-li samotní obyvatelé chtít. Nové země EU (včetně ČR) již neměly možnost této výjimky využít. Naše republika tedy musí dle platných dohod jednotnou evropskou měnu přijmout. Euro musíme přijmout v okamžiku splnění maastrichtských kritérií. Ve skutečnosti nám tato podmínka dává stejnou možnost jako Švédsku, které se prozatím nerozhodlo ke vstupu do eurozóny, a to možnost posouvání vstupu na pozdější dobu. Musí k tomu být ovšem důvody a také pokud s tím obyvatelstvo nebude souhlasit, pak je možnost posouvat vstup až donekonečna. Proto je zde velká šance pro načasování vstupu ČR do eurozóny v době, kdy náklady z přijetí eura v podobě finanční i nefinanční budou převýšeny výnosy. Rok vstupu České republiky je velmi diskutovaným tématem. Bylo zde již mnoho variant. Když byla u moci vláda levého středu určila jako cílový rok – rok 2010. Neudělala však nic pro to, aby cíl splnila. K moci se poté dostala pravice, navrhla rok 2012. Nicméně tento návrh také neprošel. Guvernér ČNB mluvil o možném roku přijetí evropské měny o roku 2019. Z jeho pohledu je to datum dostatečně vzdálené a dává tím možnost dát do pořádku deficitní finance ČR. A zároveň se přiblíží ceny, mzdy, ekonomická výkonnost eurozóně. Ministr financí Miroslav Kalousek se zase domnívá, že jednotnou evropskou měnu můžeme přijmout nejdříve v roce 2013. V současné době není pevně dáno žádné datum. Premiér Mirek Topolánek v pořadu Otázky Václava Moravce řekl, že nový termín se dozvíme 1. listopadu 2009. Znovu je však ve hře rok 2012, odborníci vidí reálnější
70
spíše rok 2013. Nicméně bez ohledu na to, kdy euro přijmeme, pojďme si říci, co nám euro přinese a co nám naopak vezme. Udejme si tedy výhody a rizika, výnosy a náklady, plusy a mínusy, pozitivní a negativní aspekty vzniku společné měny.
5.1
Pozitivní aspekty (výhody a výnosy) vzniku společné
měny Zdá se, že výhody a výnosy převládají. Nutno podotknout, že plusy i mínusy plynoucí z přijetí eura nebudou vždy stejné. Pokud přijmeme euro za tři roky, pět nebo deset let, vývoj se bude lišit. Výhodnost jeho přijetí může jít cestou vzhůru. K tomuto napomáhá přijetí eura sousedními ekonomikami s většími obchodními vazbami na ČR. Může ale klesat. Pokud například v projektu eura nastanou potíže, může dojít i na slova profesora Friedmana, který tvrdí, že euro má vzhledem k současnému institucionálnímu uspořádání životnost tak 15 let.
Důsledky zavádění EMU a jednotné měny euro lze v podstatě rozdělit do tří skupin, i když dělící čára je mezi nimi v mnohých případech problematická a některé se mohou projevovat jak pozitivně, tak i negativně. První skupinu tvoří ta, kde jsou dopady zcela evidentní a prokazatelné. Do druhé skupiny lez zařadit faktory, které lze odhadnout je přibližně či s určitou mírou přesnosti. Do třetí skupiny potom patří ty, které jsou na dané etapě vývoje eurozóny prozatím neověřitelné, neprůkazné či sporné a tudíž diskutabilní. Tato členění se vztahuje jak na faktory reprezentující pozitivní vývoj eurozóny, tak i na možná negativa a rizika.
5.1.1
Konvergence makroekonomických veličin
Výhody a přednosti první skupiny lze spatřovat v prvé řadě v tom, že předpokladem úspěšného zahájení a dalšího vývoje EMU je existence stabilní měnové oblasti, čehož je v zásadě dosahováno splněním nominálních konvergenčních kritérií členských zemí. Důsledkem je relativně stabilní míra inflace a konvergence úrokových sazeb, což spolu s relativně příznivě se vyvíjejícími veřejnými financemi a relativně stabilními měnovými kurzy před vstupem do eurozóy vytváří příznivé podmínky pro její další rozvoj. Tento vývoj je ve značné míře garantován novou institucionální měnovou strukturou v podobě Eurosystému a ESCB v čele s ECB usilující o cenovou stabilitu a podporující
71
ekonomický růst eurozóny a její konkurenceschopnost, zaměstnanost a investiční činnost financovanou rozsáhlými zdroji Eurosystému. Nespornou výhodu lze spatřovat ve sjednocených úvěrových sazbách nejen proto, že jsou faktorem měnové stability eurozóny, ale i proto, že přispívají ke snížení rizika podnikání, k vytváření zhruba stejných úvěrových podmínek pro všechny ekonomické subjekty a jsou příčinou zániku rozsáhlé neproduktivní devizové spekulace probíhající mezi členy EU v podmínkách rozdílných úrokových měr. Výrazné rozlišení kapitálového trhnu, největšího po USA, ústí do snadnějšího financování potřeb jednotlivých podniků erozóny stimulujících jejich rozvoj a lepší alokaci finančních prostředků. Vytvoření měnové zóny s jednou měnou má za následek podstatné zesílení vnitřní konkurence podmiňující zvýšení efektivnosti a vnější konkurenceschopnosti celé eruzóny. To se postupně, ale dlouhodobě projevuje ve snižování rozdílů v ekonomické úrovni členských zemí eurozóny a v jejím sílícím postavení ve světové ekonomice. Ke snižování ekonomických rozdílů členských zemí eurozóny do určité míry nesporně přispívá rostoucí intenzita kapitálu, především ve formě přímých zahraničních investic, do oblastí s nízkou cenou práce, resp. do zemí s nižší ekonomickou úrovní. V menší míře k tomu přispívají i přesuny pracovních sil z oblastí s vysokou nezaměstnaností do oblastí s nedostatkem pracovních sil, ale i ze zemí s nízkou cenou práce do zemí ekonomicky vyspělejších17.
5.1.2
Všeobecné snížení nákladů
Za nespornou a všeobecně uznávanou výhodu po zániku měnových kurzů členských zemí lze považovat úsporu transakčních nákladů vznikem konverze jedné měny do druhé. Výše této úspory je dána rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem jednotlivých měn, objemem a druhem těchto devizových transakcí. Kromě těchto přímých transakčních nákladů je nesporně značných úspor podnikovou sférou dosahováno i v podobě nákladů nepřímých, což je dáno zjednodušením účetnictví v podnicích, pružnějším a rychlejším vyřizováním plateb mezi podniky jednotlivých zemí, omezením držby devizových prostředků v různých měnách apod. Za další nespornou a významnou přednost společné měny euro lze považovat odstranění kurzového rizika. To pozitivně ovlivňuje ekonomický růst zvyšováním přeshraniční
17
viz např. migrace pracovních sil z nově přijatých zemí EU v roce 2004 do zemí zhápadní Evropy.
72
obchodní a investiční aktivity členských zemí eurozóny, které jsou naopak změnami měnových kurzů ovlivňovány negativně. Problémem zde však je, že daná výhoda se projevuje spíše dlouhodobě a obtížná je i její kvantifikovatelnost. Významná úspora zavedením společné měny vyplývá z toho, že prudce rostoucí rozsah přeshraničních finančních transakcí a plateb je na místo mnoha měn zprostředkován pouze jednou měnou euro platebním systémem TARGET. Zavedením jednotné měny euro se snížila i potřeba devizových rezerv členských států eurozóny, neboť zanikly devizové intervence zaměřené na udržování stability měnových kurzů členských zemí, což rovněž představuje nemalé úspory. Snížení potřeby devizových rezerv členských států eurozóny je dáno i tím, že zanikl systém, kdy země musely vytvářet devizové rezervy na případné krytí deficitu platebních bilancí. Toto funkci za celou eurozónu převzala ECB, na niž členské země převedly část svých devizových rezerv. Vznikem eurozóny byla odstraněna možná diskriminace partnerských zemí posilováním konkurenceschopnosti domácích produktů v zahraničním obchodě monetárními nástroji, tj. snižováním měnového kurzu devalvací či devizovými intervencemi v závislosti na typu měnového kurzu. Zrušením různě se vyvíjejících měnových kurzů členských zemí EU, které svým způsobem modifikují toky zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil, jsou příčinou různé míry dovážené inflace a ovlivňují výši zisku mezi podniky růstem či poklesem dovozních a vývozních cen, byly tyto ceny zavedením eura sjednoceny, takže dopady na všechny členské země jsou stejné. Tato změna je nesporně jedním z nejvýznamnějších faktorů posilujících ekonomickou a měnovou stabilitu celé eurozóny.
5.1.3
Cenová transparentnost
Nestabilita měnových kurzů členských zemí EU je také příčinou existující nejistoty o budoucím vývoji cen zboží a služeb, což komplikuje možnosti optimálního rozhodování podniků o výrobě, investicích apod. Z toho lze odvodit, že takový cenový systém nevysílá zcela dokonalé signály podnikové sféře co vyrábět a jak investovat, takže z hlediska mechanismu zjišťujícího optimální alokaci zdrojů, tento nedostatek jednotná měna euro odstraňuje. Jednou z největších předností jednotné měny euro je vykazování cen zboží a služeb v jedné měnové jednotce ve všech členských zemích eurozóny. Nejsou proto již zapotřebí
73
žádné přepočty na národní měny, což je výhodné jak pro podnikovou sféru, tak i pro občany členských zemí eurozóny. Srovnání cen zboží a služeb jednotlivých členských zemí je proto velice jednoduché. Tuto výhodu lze vztáhnout i na další mikroekonomické agregáty jako jsou mzdy, důchody, pojištění, daně apod., jakož i na agregáty makroekonomické jako je hrubý domácí produkt, státní rozpočet, zahraniční obchod apod. Zprůhlednění cenových relací členských zemí eurozóny působí i na zmírňování cen obchodovatelného zboží, neboť cenové rozdíly stejného výrobku jsou v jednotlivých členských zemí eurozón často velice odlišné. Tyto cenové rozdíly však mohou být do určité
míry
způsobeny
i
rozdíly
v dopravních
nákladech,
v míře
zdanění,
v koupěschopnosti občanů země apod. Zrušení měnových kurzů a zavedení společné měny euro odstranilo i různé dopady na majetek a důchody občanů a podniků při jejich převodu z jedné země do druhé, čímž bylo eliminováno riziko možné ztráty, ale současně i možnost majetkového zvýhodnění.
5.1.4
Zlepšení postavení Evropy ve světové ekonomice
EU, která je jedním ze tří ekonomických center světa,je ve srovnání s USA a Japonskem měnově roztříštěna, což se projevuje v její neadekvátní úloze ve světových obchodních a finančních sférách. Předpokládá se, že sjednocení evropských měn v jednu měnu tyto nevýhody postupně odstraní a evropský vliv v ekonomické, obchodní, finanční i politické sféře se ve světě zvýší. Rozvoj eurozóny a jednotné měny euro by měl stále výraznějším způsobem ovlivňovat vývoj světové ekonomiky a mezinárodního měnový systém zvyšováním úlohy eura jako mezinárodní obchodní a rezervní měny. V současné době je více jak 50 % světového obchodu realizován v USD, které se podílejí na světových devizových rezervách asi 65 % a na euro připadá v obou případech více jak 20 %. Existující prognózy předpokládají, že se postavení eura jako druhé nejdůležitější světové měny postupně zvýší asi na 30-40 % při zachování váhy USD přesahující 50 %, s podílem japonského jenu ve výši asi 10 %. Rostoucí úloha eura, která by měla vést k jeho většímu používání ve funkci mezinárodní obchodní měny nejen mezi eurozónou a partnerskými zeměmi, ale i mezi třetími zeměmi navzájem, nebude rozhodně znamenat výrazné vytlačení USD z mezinárodní sféry.
74
Nespornou jistotou oproti těmto uvedeným prognózám je ochrana členů eurozóny před finančními krizemi, neboť jejich hlavní příčinou v 90. letech minulého stolení byly změny měnových kurzů vyvolané spekulací a světovou měnovou nestabilitou.
Hlavní plusy spočívají v následujícím: Snadnější cenová orientace při nákupech v zahraničí. Jednotná měna umožní jednoduše si porovnat cenu za konkrétní zboží v tuzemsku a v zahraničí z důvodu vyjádření ve stejné měnové jednotce. Odpadne nepohodlné přepočítávání z jedné měny na druhou. Snazší porovnatelnost cen zvyšuje konkurenční tlak, což spotřebitelům přináší dlouhodobé výhody ve formě nižších cen, vyšší kvality a pestřejší nabídky zboží a služeb. Důležitou výhodou jsou nízké hladiny úrokových sazeb, které plynou z faktu, že ECB udržuje inflaci na nízké úrovni.. Lidé tak mohou mít relativně snadný a levný přístup k půjčkám, pokud se ovšem jen v rozumné míře zadlužují. Odpadá nutnost měnit peníze při služebních cestách či dovolených do zemí, kde již bylo euro přijato. To uspoří nejen čas při hledání směnárny s nejvýhodnějším kurzem, ale také poplatky za výměnu peněz. Pohodlnější bude i nakupování, jelikož naši občané budou dobře obeznámeni s eurovými bankovkami a mincemi z každodenního používání v domácí ekonomice. Také se zmírňuje riziko napálení podvodníky, kteří nám vnutí falešné peníze. Tato výhoda je pociťována již dnes, kdy jednotná evropská měna je zákonným platidlem v několika státech Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko) a eurem se dá platit i v dalších zemích (Černá Hora, Chorvatsko). Velmi významnou výhodou je příjímání eura prakticky všude na světě, což se o české koruně opravdu říci nedá.
5.2
Negativní aspekty (rizika a náklady), plynoucí ze
vstupu do eurozóny Z uvedené charakteristiky předností a výhod plynoucích ze vzniku a rozvoje EMU lze dojít k závěru, že EMU představuje mimořádně významný ekonomický pokrok, posílení její ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti ve světovém měřítku. Současně však je třeba vzít v úvahu i její záporné stránky, možné slabiny a rizika spojená s realizací tohoto velkorysého projektu. Pokud hovoříme slabých stránkách eura, musíme zmínit i výhody, které nám přináší koruna. Podle řady českých ekonomů hlavní výhodou koruny
75
představuje právě samostatná měnová politika a možnost pružnější reakce na problémy v ekonomice. „Koruna vůči euru dlouhodobě zpevňuje, v poslední době ovšem spolu s ostatními měnami střední a východní Evropy oslabovala a ocitla se až na hodnotách z podzimu 2005. Posilující koruna například zlevňuje zboží z dovozu a cestování, a naopak poškozuje vývozce, na kterých je česká ekonomika postavena.“18
5.2.1
Suverenita národních států
S ohledem na to, že i přes výrazný pokrok v ekonomické a měnové integraci existuje i nadále priorita národních zájmů nad zájmy eurozóny jako celku, právě tak jako priorita lokálních zájmů nad zájmy národními, je zřejmé, že další pozitivní vývoj by měl být stimulován výraznou politickou vůli členských zemí. Daný přístup je mimořádně důležitý proto, že členské země, které jsou nadále politicky samostatné, nepřenášejí suverenitu v rozpočtové oblasti na rozdíl od oblasti měnové na nadnárodní úroveň, takže tato zůstává i nadále v jejich výlučné kompetenci. Tento rozpor do určité míry řeší pakt stability a růstu tlakem na rozpočtovou disciplínu členských zemí eurozóny s cílem podporovat rozpočtovou a tím i měnovou stabilitu a směrovat je k reformě veřejných financí. S ohledem na to, že v dohledné době nelze předpokládat z výše uvedených důvodů výrazné posílení unijního rozpočtu na úkor veřejných rozpočtů členských zemí EU, který jen mírně překračuje pouze 1 % HDP EU, je jeho redistribuční funkce jako nástroje řešení asymetrických šoků téměř nulová. Pozitiva a negativa členství zemí v eurozóně mají v podstatě stejnou příčinu. Spočívají v přesunu měnové suverenity na ECB a v jejich sjednocení do jedné měnové politiky plošně a jednotně působící na všechny členské země euróny, což je nezbytným předpokladem úspěšného fungování jakékoliv měny.
5.2.2
Ztráta nezávislé měnové politiky
Druhým závažným a možno říci, že klíčovým problémem je skutečnost, že původně samostatné národní centrální banky zapojením do eurosystému již nemohou ovlivňovat svou ekonomiku monetárními nástroji v podobě regulace množství peněz v oběhu, 18
http://www.patria.cz/ (zpravodaj ČTK)
76
úrokové míry a měnového kuru. Tím je nastolena otázka, zda existují jiné účinné ekonomické mechanismy, jež by absenci národních monetárních nástrojů efektivně nahradily či jež by byly schopny vznikající nerovnováhy v podobě asymetrických šoků eliminovat či alespoň zmírňovat. Jelikož prvořadou součástí tohoto nového ekonomického mechanismu je jednotná měnová politika ECB aplikovaná plošně v celé eurozóně, je její účinnost do značné míry ovlivněna ekonomickou situací v jednotlivých zemích. Pokud jejich ekonomický vývoj či dokonce vývoj v regionech je odlišný, např. v důsledku rozdílné míry inflace, nemusí být jednotně uplatňovaná politiky ECB pro všechny země výhodná. Rozdílné míry inflace v členských zemí eurozóny, které by vyžadovaly aplikaci rozdílných úrokových měr, se tak dostávají do rozporu s jednotnou nominální úrokovou sazbou aplikovanou Řídící radou ECB. Členské země s vyšší mírou inflace dosahují nižší či záporné reálné úrokové míry, jestliže míra inflace převyšuje úrokovou míru, zatím co země s nižší mírou inflace mají reálnou úrokovou míru příznivější. Při diferencované měnové politice aplikované národními CB by byla aplikována restriktivní politika u zemí s vyšší mírou inflace a expanzivní u druhé skupiny zemí. Za existence jednotné měnové politiky ECB vycházející především ze situace hlavních zemí eurozóny to může být opačně, takže taková politika, zejména u menších zemí, může jejich situaci ještě zhoršit. Např. v březnu 2006 mělo nejnižší míru inflace Finsko 1,2 % a nejvyšší Španělsko 3,7 % při průměrné inflaci celé eurozóny 2,2 %19. Účinnost jednotné měnové politiky ECB může tudíž být do značné míry negativně ovlivněna tehdy, jestliže na místo konvergence se v rámci eurozóny prosazuje divergence dalších ekonomických veličin, jako je např. rozdílný ekonomický růst, různé fáze ekonomického cyklu, rozdílná struktura výroby, různá konkurenceschopnost, velké rozdíly v míře nezaměstnanosti apod.
5.2.3
Neschopnost čelit asymetrickým šokům
Další ekonomické nástroje, které mají nahradit absenci měnových nástrojů používaných národními CB jsou spatřovány ( viz teorie optimální měnové oblasti ) v mobilitě pracovních sil v rámci EMU a ve flexibilitě mzdových sazeb. 19
Prame: Statistics ECB, May 2006, s. 36.
77
V podmínkách pružné mobility pracovních sil lze jejich přebytek v zemi A řešit jejich přesunem do země B, kde poptávka po pracovní síle převyšuje nabídku. Při splnění této podmínky zůstanou v obou zemích mzdové sazby neměnné – v zemi. A v důsledku odlivu pracovních sil neklesnou a v zemi B v důsledku přílivu pracovních sil nevzrostou. V zemi A je tím vyřešen problém nezaměstnanosti a v zemi B se neprosadí mzdová inflační spirála a posílí se ekonomický růst. Dosavadní vývoj EMU však ukazuje, že funkce tohoto výrobního faktoru je velmi nízká, neboť podíl pracovních sil mezi členskými státy činí jen něco mál nad 1 %, zatím co např. v USA je 2-3krát vyšší. Nízká mobilita pracovních sil v rámci EU má své objektivní příčiny jako je např. rozdílná kulturní úroveň jednotlivých zemí a oblasti, různé zvyklosti a způsob života, rodinné tradice, rozdílné geografické prostředí a v neposlední řadě to jsou bariéry jazykové. Nemalý vliv mají i rozdíly v ekonomické úrovni členských zemí – převážně migrace ze zemí s nižší ekonomickou a životní úrovní do zemí vyspělejších, přičemž vyrovnávání ekonomické úrovně mezi zeměmi a oblastmi je faktorem migraci pracovních sil tlumící. Nízká mobilita pracovní síly tak představuje rizikový faktor. Obdobně jako ideálně fungující mobilita pracovní síly, tak i flexibilita mzdových sazeb by mohly při své dostatečné pružnosti působit žádoucím směrem. Při jejich nízké pružnosti, jež v eurozóně převažuje, kdy mzdy a ceny spíše rostou než klesají, vzniká obava, že při nedostatečném růstu produktivity práce se bude snižovat konkurenceschopnost země, kterou při aplikaci jednotné měnové politiky již nelze zvyšovat např. oslabováním měnového kurzu. Konkurenceschopnost exportérů je při absenci národních monetárních nástrojů závislá především na mzdové a cenové flexibilitě spolu s růstem produktivity práce, pokud jde o vývoz v rámci EMU. Pokud jde o exporty mimo eurozónu je jejich konkurenceschopnost vývojem kurzu eura k USD či k dalším měnám přirozeně ovlivněna. V obou případech je však třeba vzít v úvahu, že konkurenceschopnost nemusí být dána pouze úrovní cen, ale zejména při prodeji hotových výrobků též úrovní a dostupností servisu, spotřebou energie a surovin, životností,jejich kvalitou a estetickou úrovní apod. S ohledem
na
možnou
nedostatečnou
politickou
podporu,
možnou
divergenci
ekonomických veličin, nedostatečnou mobilitu pracovních sil a nízkou pružnost mzdových sazeb v rámci EMU v podmínkách nedostatečného růstu produktivity práce
78
hrozí nebezpeční, že daný vyrovnávací mechanismus, jenž nahrazuje národní monetární nástroje regulace ekonomických procesů nemusí být dostatečně účinný. Asymetrické šoky nedostatečný ekonomický růst spolu s dalšími negativními procesy mohou být do značné míry způsobeny i špatnou koordinací hospodářských politik členských zemí, které jsou nadále politicky nezávislé. Problematickými pro vývoj EMU se jeví i rozdílné preference jednotlivých členských zemí ohledně nezaměstnanosti či inflace, jakož i neochota přistoupit na fiskální integraci, jež by umožnila centrální zásahy tlumící možné asymetrické šoky, jako je tomu v USA. Problematickou se jeví i představa, že homogenní měnové prostředí eurozóny s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob povede automaticky k plošnému vyrovnávání ekonomické úrovně zemí a regionů. Opakem je názor, že ekonomická koncentrace v určitých oblastech se dále zvýší a ekonomická nerovnost mezi centrálními a periferními oblastmi se nejen nesníží, ale naopak vzroste. Vysoce kvalifikovaní lidé budou migrovat do centrálních oblastí s vyššími příjmy a možnostmi lepšího uplatnění při nižší konkurenční schopnosti okrajových oblastí ve srovnání s centry ekonomické síly EMU.
5.2.4
Finanční náklady
Zahájení a postupná realizace EMU vyžaduje také značné prostředky, které musí vynakládat EU, státní administrativy členských zemí, bankovní sektor a podniková sféra. Velké finanční prostředky jsou vynakládány na výměnu či adaptaci milionů technických zařízení jako je zavádění vhodné výpočetní techniky s novými programy pro účetnictví bank a podniků, instalaci nových registračních pokladen a bankomatů, zařízení na počítání peněz, náklady na stažení starých, ražení nových mincí a tisk bankovek, náklady na vydávání nových dokumentů, na školení zainteresovaných pracovníků apod. Mnohé náklady jsou sice uhrazeny či převýšeny následnými úsporami, ale většinou až v dlouhodobém horizontu. Používání eur a náklady s tím spojené se neomezují pouze na členské země eurozóny, ale mají vliv i na další země a regiony světa, pro něž se to jeví výhodné. Kromě rostoucího používání eur ve funkci mezinárodní obchodní a rezervní měny funguje euro ve funkci národní měny na základě dohod ve Vatikánu, Monaku, San Marinu a Andoře, dále bez
79
vzájemných dohod i v Černé Hoře a Kosovu a v celé řadě zemí je přijímají vedle národních měn při daném měnovém kurzu k euru. Přestože je velice obtížné porovnat výhody a nevýhody či možná rizika členství zemí v eurozóně, lze předpokládat, že se bude prosazovat tendence k reálné konvergenci ekonomické úrovně členských zemí a jejich regionů, bude pokračovat měnová stabilita, bude sílit konvergence v oblasti zaměstnanosti, životních podmínek, ekologie, sociální oblasti spolu se zvyšováním konkurenceschopnosti eurozóny ve světovém měřítku. Současně však je evidentní, že ani volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob v podmínkách homogenního měnového prostředí, sám o sobě, není schopen bez prohloubení hospodářské unie či efektivní koordinace hospodářských politik dosáhnout žádoucích ekonomických efektů stimulovaných potřebnou politickou vůlí. Hlavní mínusy spočívají v následujícím: Nebudeme si nic nalhávat, přechod na euro si v podnikovém sektoru vyžádá nemalé náklady. Úprava informačních systémů, přecenění zboží, vydání nových cenových katalogů, vyškolení zaměstnanců atd. Tyto náklady si každý podnik bude hradit z vlastních zdrojů. Jedná se však většinou o jednorázové náklady, naopak výhody dané používáním eura budou trvalé. Obyvatelé některých států eurozóny mají pocit, že zavedení eura vyvolalo zvýšení inflace. Ale statistické údaje o vývoji cenové hladiny tyto domněnky nepotvrzují. Ve skutečnosti došlo k nárůstu cen jen některých položek, např. v restauracích, u kadeřníka, v tržnicích, za drobné opravy, apod. Naopak u
jiných druhů zboží ceny klesly, z toho plyne,
že celkový dopad na inflaci byl minimální. Je třeba věnovat výjimečnou pozornost této obavě (že se lidé budou obávat eura kvůli strachu ze zdražování). Z tohoto důvodu Národní plán zavedení eura v České republice zdůrazňuje princip cenové neutrality při přechodu na euro. Je v něm počítáno také s řadou opatření pro čelení riziku vnímané inflace. Uzákoněna bude povinnost duálního označování cen, počítá se s bedlivějším sledováním cenového vývoje, bude vytvořena černá listina podnikatelů, kteří zneužijí zavedení eura ke zvýšení cen. Zároveň se zánikem české koruny zanikne i pravomoc České národní banky provádět měnovou politiku. Od toho okamžiku bude určována Evropskou centrální bankou a to z pohledu eurozóny jako celku a nikoli podle aktuálních potřeb české ekonomiky. To se může jevit jako určité ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé 80
straně je třeba si uvědomit, že vysoká obchodní i finanční otevřenost české ekonomiky představuje již dnes výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách.
81
6.
Vyhodnocení a závěry
Tato závěrečná kapitola mi dává prostor ke zpracování hodnocení. Účelem mé diplomové práce bylo posoudit, zda jsou nové členské země EU připraveny na přijetí eura. Jelikož je vstup nových států do třetí etapy hospodářské a měnové unie odvíjen od plnění maastrichtských kritérií, je toto hodnocení založeno právě na tomto faktu.
Nominální neboli maastrichtská kritéria představují stěžejní bod této práce. Plnění těchto kritérií je sledováno Evropskou komisí a ECB. Je vyžadováno po všech kandidátských zemích před vstupem do eurozóny. Zda jednotlivé země plní či neplní tato kritéria závisí na vývoji ukazatelů (inflace, veřejný dluh, veřejný deficit, dlouhodobá úroková sazba a měnový kurz) v souvislosti se stanovenou referenční hodnotou. To jak kandidátské země zrealizují tato kritéria je velmi důležité zejména z pohledu stávajících států, aby vstup nových členů do HMU nenaboural jejich ekonomickou stabilitu.
Následující tabulka udává, jak jsou jednotlivé země schopny plnit maastrichtská kritéria.
10. Tabulka: Plnění maastrichtských kritérií vybranými zeměmi
Maastrichtská kritéria
Česká republika
Bulharsko
Maďarsko
Polsko
Kritérium cenové stability
NE
NE
NE
NE
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
ANO
ANO
NE
NE
Kritérium stability měnového kurzu
NE
NE
NE
NE
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
ANO
ANO
NE
ANO
Zdroj: vlastní zpracování
82
V tabulce jsou hodnoceny 4 země – Česká republika, Bulharsko, Maďarsko a Polsko. Na základě analýzy musím konstatovat, že všechny tyto země mají problémy s plněním kritérií. Ani jedna z posuzovaných zemí neplní kritéria cenové stability a stability měnového kurzu. Nejhůře je na tom Maďarsko, které neplní žádné z těchto kritérií. Polsko plní pouze kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Česká republika a Bulharsko se shodují v plnění dvou kritérií – udržitelnost veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Měny těchto zemí se neúčastní systému ERM II. Na základě těchto argumentů jsem došla k závěru, že tyto 4 země nesplňují kritéria na vstup do eurozóny, což potvrzuje mou hypotézu stanovenou v cíli práce.
„Světová finanční krize a hospodářský útlum vyvolávají v některých evropských zemích snahy o rychlé zavedení eura. Tyto snahy, ať již v členských zemích Evropské unie nebo dokonce i mimo ni, mají určité racionální opodstatnění. Prudké výkyvy národních měnových kurzů totiž působí jako dodatečný urychlovač již tak vysoké nestability řady evropských ekonomik, které doposud nezavedly společnou evropskou měnu. Z reakcí představitelů Evropské komise a Evropské centrální banky však lze vysledovat, že naděje na jakékoli změkčování kritérií pro přijetí do eurozóny není příliš opodstatněná. I nadále proto bude platit, že jedině plnění konvergenčních kritérií na udržitelném základě zajistí, aby se daná země hladce integrovala do měnové unie, bez větších rizik jak pro ni samotnou, tak pro eurozónu jako celek. To však na druhé straně v žádném případě neznamená, že by vstupní požadavky měly oproti minulosti zahrnovat dodatečné překážky, které by země usilující o vstup do měnové unie musely překonávat.“20
20
www.zavedenieura.cz
83
Seznam použité literatury BRŮŽEK, Antonín; SMRČKOVÁ, Gabriela; ZÁKLASNÍK, Martin. Evropská měnová integrace a Česká republika. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-85860-19-1.
DĚDĚK, Oldřich. Rizika a výzvy měnové strategie. [on-line]. 2005.
Dostupný
z WWW:
.
DE GRAUWE, Paul. Economics of Monetary Union. Fifth Edition. Oxford: Oxford University press. 2005. ISBN 0-19-927700-9.
KÖNIG, Petr; LACINA Lubor a kol. Rozpočet a politiky Evropské unie. 1. vyd. 2004. ISBN 80-7179-846-0.
LACINA, Lubor a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-7179-560-5.
MF ČR: Doporučení komise o opatřeních k usnadnění budoucího přechodu na euro. [on-line].
2008.
[cit.
2009-04-02].
Dostupný
z WWW:
. . MF ČR: Fiskální opatření České republiky v reakci na zhoršující se celosvětové ekonomické
prostředí.
[on-line].
2008.
Dostupný
z WWW:
.
MF ČR: Příloha k aktualizované verzi Konvergenčímu programu ČR (listopad 2008). [on-line].
2008.
Dostupný
z WWW:
.
MF ČR: Vyhodnocení maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti
ČR
s eurozónou
–
2008.
[on-line].
2008.
Dostupný
.
84
z WWW:
MF SR: Evropská komisia – konvergenčná správa 05/2008. www.mfsr.sk
TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie. 5.vyd. 2006. ISBN 80-7201-631-8.
www.businessinfo.cz www.cnb.cz www.ec.europa.eu www.ecb.cz www.ekonom.ihned.cz www.euportal.cz www.euroekonom.cz www.finmag.cz www.mesec.cz www.partria.cz www.zavedenieura.cz
85
Seznam grafů, obrázků, schémat a tabulek Seznam tabulek: 1.
Tabulka: Evropská měnová integrace v datech ................................................................ 10
2.
Tabulka: Členské státy eurozóny - rok přistoupení a oficiální přepočítací koeficient ..... 31
3.
Tabulka: Předpokládané přijetí eura v dalších členských zemích Evropské unie............ 32
4.
Tabulka: Harmonogram zavedení eura ve Slovinsku ..................................................... 32
5.
Tabulka: Výhody a nevýhody jednorázového přechodu – Big Bang............................... 60
6.
Tabulka: Harmonizovaný index spotřebitelských cen v České republice (2005-2011)... 64
7.
Tabulka: Saldo sektoru vládních institucí v České republice (2005-2011) ..................... 66
8.
Tabulka: Vládní dluh v České republice (2005-2011) ..................................................... 66
9.
Tabulka: 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu..................... 69
10. Tabulka: Plnění maastrichtských kritérií vybranými zeměmi .......................................... 82
Seznam obrázků: 1.
Obrázek: Znak Evropské unie ............................................................................................ 9
2.
Obrázek: Evropa v barvách .............................................................................................. 11
3.
Obrázek: Symbol eura: ..................................................................................................... 17
4.
Obrázek: Inflační cíle ČNB (1997-2011) ......................................................................... 56
Seznam grafů 1.
Graf: Průběh inflace ve Slovinsku (2005-2006) .............................................................. 34
2.
Graf: Vládní deficit ve Slovinsku (2000-2006)................................................................ 35
3.
Graf: Odchylka nominálního kurzu SIT/EUR od centrální parity ................................... 36
4.
Graf: Dlouhodobé úrokové sazby ve Slovinsku (2004-2006) .......................................... 36
5.
Graf: Průběh inflacena Kypru (2004-2007) ..................................................................... 38
6.
Graf: Vládní deficit na Kypru (2001-2007) ..................................................................... 39
7.
Graf: Odchylka nominálního kurzu CYP/EUR od centrální parity (2006-2007) ............ 40
8.
Graf: Dlouhodobé úrokové sazby na Kypru .................................................................... 40
9.
Graf: Průběh inflace na Slovensku (2004-2008) .............................................................. 42
10. Graf: Vládní deficit na Slovensku (2002-2009) ............................................................... 43 11. Graf: Průběh inflace v Bulharsku (2004-2008) ................................................................ 45 12. Graf: Vládní deficit v Bulharsku (2002-2009) ................................................................. 46 13. Graf: Průběh inflace v Maďarsku (2004-2008) ................................................................ 48 86
14. Graf: Vládní deficit v Maďarsku (2002-2009) ................................................................. 49 15. Graf: Průběh inflace v Polsku (2004-2008) ..................................................................... 51 16. Graf: Vládní deficit v Polsku (2002-2009) ...................................................................... 52 17. Graf: Odchylka nominálního kurzu CZK/EUR od centrální parity (2004-2008) ............ 68
Seznam schémat 1.
Schéma : Madridský scénář při přechodu na euro ........................................................... 58
2.
Schéma : Scénář ČR „velkého třesku“ při přechodu na euro ........................................... 58
3.
Schéma: Přechod na euro ................................................................................................. 62
87
