Poøádá statutární mìsto Brno pod záštitou Romana Onderky, primátora mìsta Brna, za finanèní podpory Ministerstva kultury Èeské republiky a Jihomoravského kraje
"NO A...!"
Mezinárodní hudební festival Brno = International Music Festival Brno
20. roèník Expozice nové hudby /2007/ Exposition Of New Music
Hudební klub Fléda = Music Club Fléda / Štefánikova 24 / Brno / Czech Republic Zmìna programu a úèinkujících 11.–15. bøezna 2007 = March 11th–15th 2007 / Zaèátky koncertù v 19.30 h vyhrazena!
PROGRAMOVINY PRO NÁVŠTÌVNÍKY FESTIVALU EXPOZICE NOVÉ HUDBY / ZALOŽENO 1969 / CENA KÈ 20 N E D Ì L E = S U N DAY
S T Ø E DA = W E D N E S DAY
11/ 3 / 2007: ●●Vladimir Tarasov:
Sound Games ATTO IX
on the Cloud 9
S TR ANA / PAGE 2
S T R A N A / P A G E 6 –7
----- přestávka ------
●●POW Ensemble:
Tap Hop!
S TR ANA / PAGE 2–3 P O N D Ì L Í = M O N DAY
----- přestávka ------
●●Ulrich Krieger: Ulrich Krieger
Ú T E RÝ = T U E S DAY
New Sax Electronica
S TR ANA / PAGE 7
13 / 3 / 2007: 12 / 3 / 2007: 15 / 3 / 2007: Birds Build ●●María de Alvear: ●● Nests Orchestra: ●●Handa Gote: URBAUM Daan Vandewalle – piano S TR ANA / PAGE 4–5
Parafin Lake
S TR ANA / PAGE 5 –6
È T V R T E K = T H U R S D AY
Noise
S T R A N A / P A G E 7– 8
---- přestávka ------
----- přestávka ------
saxophone and voice
Julian Sartorius
Mik Keusen: Trios ●●Sus Futuros: Mu- ●● ●●Daan Vandewalle sic for percussion, Gareth Davis, Mik Keusen, ----- přestávka ------
& Chris Cutler
S TR ANA / PAGE 5
NO A...!
14 / 3 / 2007: ●●Petr Cígler: Sounds Neakademický pøístup
S TR ANA / PAGE 6
S TR ANA / PAGE 8
Tisíce melodií musí èlovìk pøehrát než pochopí, co je hudba. Øíká se, že je tøeba napøed zvládnout celou tradici a respektovat pøíslušné hudební zákonitosti než si mùžete v hudbì nìco dovolit. Nìkteøí se však neohlížejí na uznávané pøedstavy, jak má hudba vypadat. Vrhají se do ní po hlavì a dìlají ji bez teorií a bez zábran. Akademická tradice kanonizovala urèitou výseè historie a zakládá si na svém vztahu k ní. Hudební tvoøivost se ovšem nedá ujaømit a prosakuje rùznými cestami do rùzných spoleèenských vrstev. Filtrována rozmanitou zkušeností vydává nìkdy pozoruhodné plody: èlovìk se chápe prvního prostøedku, který má po ruce, aby jím protlaèil svou hudební vizi – aś už je to nìjaký nástroj, zvuèící objekt, elektrický obvod nebo tøeba gramofon. Hudba je znìjícím obrazem myšlení – a to mùže být i zcela divoké... Závìr dvacátého století a zejména nynìjší doba jsou poznamenány narùstajícím výskytem spontánních hudebních projevù, které nevycházejí z žádné tradice, ale zpracovávají podnìty z bezprostøední pøítomnosti. V mnoha pøípadech nejde o hudbu notovanou, ale o autorský projev, kde je dílo pøímo totožné s hráèem. K neakademickému pøístupu je ovšem tøeba pøiøadit i hudbu tvoøenou skladateli, kteøí neprošli standardním hudebním školením anebo se od nìj v urèitém bodì radikálnì odklonili. Nová hudební kultura je urèována nejen tvùrci, ale i prostøedím, které jejich rozvoji pøeje nebo nepøeje. Není náhodou, že reprezentanty tohoto pøístupu mùžeme pozvat právì z multikulturnì otevøeného Nìmecka (María de Alvear, Marcelo Aguirre a Ulrich Krieger), Holandska (Luc Houtcamp a POW Ensemble) èi Švýcarska (Mik Keusen, Julian Sartorius). Velmocí improvizované hudby je ovšem Anglie (Chris Cutler, Gareth Davis). Mimoøádným zjevem je fenomenální belgický pianista Daan Vandewalle. Východní pojetí zastupuje legendární ruský, v Litvì usazený, bubeník Vladimir Tarasov. V èeském prostøedí existuje specifická tradice hudební alternativy, která se stala živnou pùdou pro snahy pøekraèující tento žánr (Birds Build Nests, Handa Gote). Domácí podmínky také vydaly pozoruhodné hudební samorosty (Petr Cígler, Tomáš Procházka). Dramaturgie letošního roèníku je založena na konfrontaci dvou programù bìhem jednoho veèera. Jejich kontrapozice poskytne publiku hlubší vhled do zvolené oblasti a srovnání rùzných pojetí neakademických snah. Neformální prostøedí klubu Fléda pøímo vybízí k prezentaci právì tohoto pøístupu. J a r o s l a v Š ś a s t n ý , dramaturg
NO A…! Non Academic Approach
Vladimir Tarasov: Sound Games (Nocturne for Paper Nr. 2, 2002)
A man must play a thousand melodies before he understands what music is. It is said that it is necessary to first master a whole tradition and respect the necessary laws of music before one can do something really daring. Many, however, don’t pay heed to the recognized notions of how music should look. They lose themselves in the music and play it without theories or barriers. Academic tradition has canonized a definite part of history and prides itself on its own relationship to her. Musical creativity cannot be enslaved and leaks out by various paths into diverse walks of life. Filtered by varied experience, it sometimes bears noteworthy fruits: a person takes the first means that he has at hand and forces his own musical vision through them – let it be some instrument, sounding object, circuit or record player. Music is the sounding picture of thought – and it can even be entirely wild. The conclusion of the 20th century and especially the present day period are strongly affected by the increasing occurrence of spontaneous musical displays, which are not based on any tradition, but deal with the impulses of the immediate present. In many cases, it does not involve musical notation, but rather the author’s performance, where the work is directly identical with the player. It is, of course, necessary to classify to the non-academic approach also music created by composers who didn’t take part in standard musical schooling or in some given point radically wandered from it.
J a r o s l a v Š ś a s t n ý , programme director of the Exposition of New Music
ani to øádnì nefunguje. Tehdy se rozlila obrovská vlna, mezi hudbou konce 18. století a hudbou dnešní? Symfov celém umìní, v jazzu, možná, že tehdy nìco pøišlo z kosnie trvala tehdy hodinu nebo dvì, dneska se píší skladby N E D Ì L E = S U N DAY dlouhé 20 minut. Nikdo nemá èas, a to je problém. Všichni mu, šlo to po celém svìtì; teï je tomu ale jinak… • si chtìjí jen ochutnat, proto to musí být také co nejrychleji stravitelné. Ovšem ve stejné kvalitì. Velká forma je ale nìco úplnì jiného. S velkými formami už dnes nikdo ne----- přestávka -----pracuje! • A tak je tu jen jedna možnost: hrát pro lidi, ne pøed lidmi! Pro mì je to ale velký rozdíl. Pokud se hraje jen to, co lidi chtìjí slyšet, pak si nemyslím, že je to dobré pro umìní – a pro lidi také ne. Hudba je také škola, tak jako knihy, je pøece rozdíl mezi ètením tøeba Jamese Bonda (Aleatorická hudba a tøeba Dostojevského, zda duch prodlévá na této nebo na jiné úrovni... pro bicí a ruletu = Aleatoric Music Vždycky jsem si mohl poslechnout takovou hudbu, ktefor Drums and Roulette) rou jsem chtìl slyšet. Mìl jsem každou desku hned jeden • (Holandsko = The Netherlands) nebo dva mìsíce po jejím vydání v USA! Narodil jsem se Vladimir Tarasov (Litva = Lithuania) pøece v Archangelsku, a tam je pøístav, kromì toho jsem – bicí a akustické objekty = drums, pracoval v Námoønickém klubu. A spousta mých známých Joseph Bowie – trombón, hlas = byli námoøníci, a námoøníci kšeftují a je jím jedno s èím, • trombone, voice acoustic objects zda s deskami nebo s džínsy. A desky jsou pro nì lepší, zaLuc Houtkamp – saxofon, poèítaè = berou ménì místa než džínsy nebo žvýkaèky. Mìl jsem k dispozici katalog firmy Swan a každý mìsíc jsem si obsaxophone, computer (artistic lea Vladimir Tarasov se narodil v roce 1947 v Arjednával, co jsem zrovna potøeboval, Colemana, Coltrana. der) changelsku. Od roku 1968 žije a tvoøí ve Vilniusu. Od té doby Mìl jsem všechny informace..• Lidem z bývalého komuvystupoval mnohokrát s Litevským symfonickým orchestrem nistického bloku prostì nevìøím, když tvrdí, že se nedosta- Tom Tlalim – poèítaè, theremin = • a dalšími symfonickými, komorními a jazzovými tìlesy jak v Litvì li k žádným informacím. Kdo chtìl, ten je mìl! Objednával computer, theremin tak v Evropì a USA. • V letech 1971 až 1986 byl èlenem kuljsem si také knihy o moderním umìní. Investoval jsem do tovního jazzového tria GTC (Vjaèeslav Ganìlin, Vladimir Tarasov toho samozøejmì všechny své peníze, ale kvùli tomu jsem Marije Nie – tap dance (step) • a Vladimir Èekasin). Spolu s GTC, dalšími umìlci èi hudebními také pracoval. • Když jsem èetl Solženicinovo Souostro- Micha de Kanter – zvukový design = tìlesy i jako sólista nahrál pøes 100 alb. • Vladimír Tarasov Z úvah Vladimira Tarasova ví Gulag, bylo mi osmnáct; k mání bylo všechno. Kdo chtìl, sound design píše rovnìž filmovou a divadelní hudbu, napøíklad pro Staats Když hraji soudobou hudbu se symfonickým nebo s ko- dostal se ke všemu. Kdo ale zùstal v pasivitì – po mostheater, Stuttgart (1995), Majestic Theater a The Brooklyn Acamorním orchestrem nebo hraji improvizovanou hudbu ne- kevském zpùsobu sedìl jen v kuchyni a diskutoval – pak demy of Music, New York (1995); Josef Nadj Centre Choreobo jazz, tak jsem ve své podstatì poøád stejný. Celou svoji to bylo ovšem nìco jiného. graphique National Orleans, Orleans (1998, 2004); Theatre Vi Moskevská kuchynì, to je pojem, ale byly i jiné kuchy- POW Ensemble založil nizozemský skladatel energii propùjèuji té hudební formì, kterou právì hraji. a saxofonista Luc Houtkamp s cílem prozkoumávat a rozdy-Lausanne, Meierhold Centre, Moskva nì! I já jsem strávil spoustu èasu v kuchyni, ale to bylo Ve filharmonii je to samá vážnost, frak atd., ale hudba se (2003); Festival d’Avignon (2006). • Od po práci, po koncertu, po výstavì. • Pro hodnì lidí je ku- šiøovat hudební možnosti spojené s poèítaèi. Luc Houtnemìní, jde poøád o tytéž pocity. Myslím, že vnitøní pocity kamp vytvoøil pro skupinu vlastní softwarové prostøedí, roku 1991 se zaèíná soustøeïovat na výtnelze zamìòovat; pokud se o to pokusíme, pak je to PØE- chynì místo, kde tráví vìtšinu svého života, od rána do rás nímž skupina dosahuje zcela unikátního zvuku. varné umìní jak samostatnì, tak i ve spona, vodka, èaj, øeèi o politice, ale pøitom se nesnaží nic TVÁØKA – a posluchaèi to okamžitì poznají. Když se mi Vzhledem ke svému specifickému charakteru se poèítaèojení s dalšími umìlci jako je Ilja Kabakov mìnit. Nemyslím tím, že by mìli nìco mìnit fakticky, žili nìkdo snaží namluvit, že lidi jeho hudbì nerozumí nebo a Sarah Flohr. V roce 1999 režíroval v Rusjsme v komunistickém systému, a to tehdy nešlo. Ale bylo vá hudba èasto dostává do urèité hudební izolace a posluji nemají rádi, nebo si stìžuje, že na jeho koncerty nikdo kém dramatickém divadle v Litvì hru „Na možno uvažovat, analyzovat proè je to tak a ne jinak – a to chaèi èasto nabývají pocitu, že se tento žánr øídí svými nechodí, potom to není problémem posluchaèù, ale jeho vlastními, pro nì zcela nepochopitelnými zákony. POW Enex“ (podle poémy Venedikta Erofejeva). Ve už by byl velký krok. • Spousta lidí utrpìla po rozpadu samotného… semble právì tento sebestøedný svìt prolamuje a poèítastejném divadle pak v roce 2002 operu komunistických systémù obrovský šok, ale šok to byl jen Domnívám se, že hudebníci by mìli být vùèi ostatním èovou hudbu posouvá do støedu hudebního dìní. „Návrat Dionýsùv“ od Edwina Geista (1902– pro ty, kdo v tento systém vìøili – pro toho, kdo èetl a mydruhùm umìní otevøenìjší. Mezi umìním a životem neviPropojením poèítaèù do interaktivní sítì je možno genero–1942). • Vladimir Tarasov vystupoval dím øádný rozdíl, život a umìní jsou identické. To, co dìláš slel, pro toho to šok nebyl… s takovými velièinami jako Andrew Cyrille, Když jsem se odstìhoval z Archangelska a než jsem se vat takové struktury, v jejichž rámci reagují navzájem nejen v umìní, se neliší od toho, co dìláš v životì! Tací, jakými hudebníci, ale také jejich nástroje – a to jak mezi sebou Rova Saxophone Quartet, Anthony Braxton, Lauren Newton usídlil ve Vilniusu, žil jsem v Leningradì a v Moskvì. Tam jsme v umìní, jsme i v životì. Nevìøím žádné z legend a Josef Nadj. Jako pedagog pùsobil v Centru Podewil v Berlínì, jsem se seznámil s mnoha malíøi. Zaèínali jsme spolupra- tak s nimi. Už z toho vyplývá, že improvizace je dùležitým o tom, že nìkdo je dobrým muzikantem a jinak je terorisfaktorem celé koncepce tohoto hudebního tìlesa. na Hudební akademii v Brémách a na akademiích v Orleansu covat už v šedesátých letech: malíøi, básníci, hudebníci: tou. To je PODVOD! Je poøád tím jedním!.. POW Ensemble pøedstavují nový, jedineèný proud v rámci (Francie), Düsseldorfu a Vilniusu. Mimo svoji hudební èinnost Myslím, že se centrum pøesouvá smìrem k vizuálnímu chodili jsme na výstavy, koncerty, na podezøelá místa – elektronické hudby v programu Tap Hop! se stepaøkou Maa aktivity ve výtvarného umìní vydal v roce 1998 knihu Trio, vždyś šlo o neoficiální umìní. Byl nás malý kroužek, ale vyumìní. Pøitom mám na mysli Kabakovovu ideu totální inrije Nie, která ke stepování již pøistupuje z pozice 21. stokterá vyšla u Baltos Lankos ve Vilniusu. stalace, která spojuje všechna umìní, jako èásti života. – trvali jsme. letí: live computer music. V jejím podání je step oproštìn Vladimir Tarasov was born in Archangelsk, Rus- To je dobrá odpovìï na otázku: co je to instalace? Celý Mezitím se z mých pøátel stali velmi známí umìlci. od svého nostalgií zavánìjícího vaudevillového charakteru, A ze mne se stal sbìratel – žádný ze svých obrazù jsem sia. • Since 1968 he has lived and worked in Vilnius, Lithuania. život je jedna instalace! Ale kdo jí postavil? Kdo udìlal to, aniž by se pøitom ztrácelo ze zøetele historické pozadí tohonekoupil, každý z malíøù je zato souèástí mého života. Mùj to taneèního projevu. For many years Tarasov performed with the Lithuanian Sympho- co je v nás?... byt, kde obrazy vystavuji, je dokonce oznaèován jako ,nej- Hudba se skládá ze zvukù, které pøipomínají perkusní zvu V polovinì 20. století se technický pokrok enormnì, nic Orchestra and other symphonic, chamber, and jazz orchestras in Lithuania, Europe and the USA. • From 1971 to 1986, Ta- fantasticky, šílenì, zrychlil; televize, poèítaèe, auta… obro- západnìjší bod ruské avantgardy‘! Døíve jsme žili v Moskvì, ky zaznívající pøi samotném stepování. Leningradì nebo Vilniusu; co se svìt otevøel, žije jeden rasov was a member of the famous contemporary jazz music trio vské kroky dopøedu. Souèasnì ale došlo k devalvaci lidsV nìkolika skladbách hudebníci používají interaktivní sysv New Yorku, jiný v Kolínì, další v Londýnì. – GTC (Viatcheslav Ganelin, Vladimir Tarasov, Vladimir Chekasin). kého intelektu. • Jako idea to není špatné, ale když si tém, v rámci nìhož jsou poèítaèe øízeny pøímo stepaøkou. Èasto dostávám pozvánky na výstavy. A sám taky vypustím televizi, tak po dvou minutách jsem totálnì vyguWith the Trio and many other artists and orchestras he has reNad tímto rámcem stojí surrealistické aranže postavené corded more than 100 records and CDs including numerous so- movaný. Jen ty reklamy a stupidní porno – a zrovna tak to stavuji. Mým snem je mít velký byt se spoustou pokojù, na skladbách jazzové klasiky (Fats Waller, Duke Ellington v nichž bych mohl vystavit všechny své obrazy, dosud je lo performances. Since 1990 he has been a member of the Com- je s politickými zprávami. Kdopak teï ví, co je pravda. a Slim Gaillard). jich ještì hodnì pod postelí, za skøínìmi… A v tom vidím problém, zvláštì u tìch mladých, kteøí se posers Union of Lithuania. • V. Tarasov also writes music for Hráè na trombon, velmistr funku, Joseph Bowie, který se ještì formují. Jejich duch, jejich rozum, nemùžou z toho Mluvím o umìní, které vzniklo v šedesátých letech. orchestras, film, and theatre: Staatstheater, Stuttgart (1995), ke skupinì nedávno pøipojil, násobí svými brilantními sóly než zpitomìt. A to je moc nebezpeèné. • Kde je rozdíl Spousta lidí se ale i nyní snaží z tìchto idejí opìt tìžit. Ale øíznost celého vystoupení. Majestic Theater at The Brooklyn Academy of Music, New York
11/ 3 / 2007: ●●Vladimir Tarasov: Sound Games ATTO IX
(1995); Josef Nadj Centre Choreographique National Orleans, Orleans (1998, 2004); Theatre Vidy-Lausanne, Meierhold Centre, Moscow (2003); Festival d’Avignon, France (2006), etc. Since 1991 he has been working in the visual arts, both solo, and collaborating with artists such as Ilya Kabakov, Sarah Flohr, and others. He has participated in many one-person and group exhibitions: Kunsthalle, Düsseldorf (1991); La Biennale di Venezia, Venice (1993); Museum of Contemporary Art, Chicago (1993); Centre Georges Pompidou, Paris (1995); Leopold Hoesch Museum, Düren (1998); Galeries Nationales du Grand Palais, Paris (2000); Contemporary Art Center, DOM, Moscow (2002); State Tretyakov Gallery, Moskow, and The State Hermitage Museum, St. Petersburg (2004); The State Russian Museum St. Petersburg, Ludwig Museum in The Russian Museum (2003, 2005), etc. In 1999 Tarasov directed a play “Drink Up“ (adapted from the poem by Venedikt Erofejev) at the Russian Drama Theatre of Lithuania. On the same stage in 2002, Tarasov directed the opera “The Return of Dionysos“ by Edwin Geist (1902–1942). He has taught and given lectures at the Podewil Center in Berlin, the Music Academy in Bremen, and at art academies in Orleans (France), Düsseldorf and Vilnius. In 1993–1994, he received a grant from the Akademie Schloss Solitude, Stuttgart (Germany); and in 1998 from the Civitella Ranieri Center in Italy. He is the author of the book, Trio, which was published by the Baltos Lankos publishing house in 1998 in Vilnius. Mr. Tarasov has performed with such musicians and artists as Andrew Cyrille, Rova Saxophone Quartet, Anthony Braxton, Lauren Newton, and Josef Nadj. A partial discography, list of exhibitions, and images of Tarasov’s work can be seen at www.vladimirtarasov.com.
●●POW Ensemble: Tap Hop!
Luc Houtcamp & POW Ensemble
Vladimir Tarasov
Vladimir Tarasov: Sound Games (Shehina. 2003)
STRANA 2 / XX. ENH 2007
Vladimir Tarasov: Sound Games (Kioto, 2005)
Tap Hop! Featuring Joseph Bowie
The computer group POW Ensemble is founded by Dutch composer/saxophonist Luc Houtkamp, with the aim of exploring and expanding the musical potentials of the computer. By making use of self-written software, a completely unique sound and identity are created. The use of the computer in improvised music offers great opportunities to create new and highly complex forms of interaction. By connecting computers to interactive networks, the musicians as well as their instruments react to and interact with each other. It is self-evident that improvisation is an important factor in the groups’ musical concept. POW Ensemble represents a new, unique force in electronic music.
wie has been touring all over the world for more than 25 years and has recorded more than 15 CD‘s. Besides, Joseph Bowie has played with Yusef Lateef, David Murray, the Ethnic Heritage ensemble and Adam Rudolph. In 2003, Bowie moved to The Netherlands where he has been developing new musical relationships since (a. o. with Hans & Candy Dulfer and with POW Ensemble). Apart from that, he has formed a new funky group in the Netherlands, Kosen-Rufu, with which he performs and gives music workshops throughout Europe.
Luc Houtkamp
(1953) pøemosśuje jako skladatel a saxofonista prùrvu mezi svìtem volné jazzové improvizace a skladbou/performancí založenou na zvukových možnostech poèítaèù. Jako saxofonista se pohyboval pøevážnì v okruhu improvizované hudby, na níž spolupracoval s èetnými hudebníky a skupinami po celém svìtì. Od poloviny osmdesátých let se jeho zájem zaèal pøeis a fascinating show in which collaboration souvat do oblasti poèítaèové hudby. Skuis sought with tap dancer Marije Nie. pinou POW Ensemble, kterou založil v roIn this show, tap dance is approached from a 21st century ce 2001, si vytvoøil novou platformu pro angle: live computer music. This way, tap dance is stripped hledání a rozšiøování dalšího hudebního of it’s nostalgic vaudeville character, without losing sight of využití poèítaèù. V roce 2004 získal Luc the historical background of this type of dance. The music Houtkamp VPRO/Boy Edgar Prijs, která in this show is built up from sounds that closely resemble v souèasné dobì pøedstavuje nejvyšší the percussive sounds created by the mere act of tapping. prestižní ocenìní hudebníka v oblasti jazzoThus, a world of intriguing colours of grey and black-andvé a improvizované hudby v Nizozemí.
Tap Hop!
-white are created. In a couple of pieces, use is made of an interactive system in which the computers are directed by the tap dancer. Further, several surreal arrangements are made of jazz classics by Fats Waller, Duke Ellington and Slim Gaillard. The unique contribution of tap dancer Marije Nie makes a direct link with the past, while the interaction with electronics places the music in the world of today. The recent addition of trombone player Joseph Bowie, Grand master of the funk, stands for brilliant solo’s and a very energetic show. The music is characterised by improvisation, live electronics, jazz, visual effects, noise, funk, energy.
POW Ensemble: Joseph Bowie se narodil roku 1953 v proslavené
Luc Houtkamp (1953) is a composer/saxopho-
nist who bridges the gap between the worlds of jazz-derived free improvisation and computer-based composition and performance. As a virtuoso saxophonist he has worked extensively in improvised music, collaborating with numerous musicians and groups all over the world. Since the mid-eighties he has also been working in the field of computer music, mostly by writing his own interactive music software. By establishing his own computer group POW Ensemble in 2001, Houtkamp has created a new platform for exploring and expanding the musical potentials of the computer. In 2004 Houtkamp was awarded the VPRO/ Boy Edgar Prijs, the most prestigious award in the field of jazz and improvised music in the Netherlands.
Marije Nie studovala u Petera Kuita a také u legen-
dárních stepaøù, jakými jsou Buster Brown a Gregory Hines. Od roku 2002 nìkolikrát vystupovala v poøadu Concerto for Tapdancer and Orchestra Mortona Goulda. Spolu s Peterem Kuitem muzikantské rodinì (jeho bratrem byl trumpetista Lester Bowie známý ze skupiny Art Ensemble of Chicago). Joseph Bowie pùso- a Marieke van der Ven pùsobila ve skupinì Table 9. Zájem Marije Nie se stále více pøesouvá do oblasti improvizované hudební scébí na jazzové scénì od roku 1971. Zpoèátku hrál v Paøíži s Alanem Silvou, Frankem Wrightem a dalšími. V letech 1973–76 hrál ny – spolupracuje s trombonistou Wolterem Wierbosem a s nìs Cecilem Taylorem, Human Arts Ensemble, Leroyem Jenkinsem, kolika dalšími improvizujícími hudebníky. Performance s POW Ornettem Colemanem a mnoha dalšími. V roce 1978 založil spo- ensemble jsou pøíkladem jejího rostoucího zájmu o využívání elektroniky a multimédií. lu s Jamesem Chancem vlastní svìtovì proslulou funkovou ka pelu Defunkt, s níž po dobu více než 25 let hrál po celém svìtì Studied with Pea vydal více než 15 alb. Kromì toho hrál Joseph Bowie spolu s ter Kuit and legendary tap dancers such as Buster Brown and Yusefem Lateefem, Davidem Murrayem, Adamem Rudolphem Gregory Hines. From 2002 on, she has several times performed the Concerto for Tapdancer and Orchestra by Morton Gould. She a Ethnic Heritage Ensemble. V roce 2003 pøesídlil do Nizozemí, plays with Peter Kuit and Marieke van der Ven in the group Takde navázal nové hudební vztahy (mezi jinými s Hans & Candy Dulfer a POW Ensemble). Kromì toho zde založil novou funkovou ble 9. Marije works as a tap dancer extensively within the improskupinu, Kosen-Rufu, s níž vystupuje a vede hudební workshopy vised music scene. She has a duo with trombonist Wolter Wierbos, and has performed with several other improvising musipo celé Evropì. cians. Apart from that, she has a great interest in the use of electronics and multimedia, of which her work with the POW enBorn in 1953 in a famous musical family (brother to trumpet semble is an outstanding example. player Lester Bowie), Joseph Bowie has been active in jazz music je skladatelem, programátorem a vokalissince 1971. In his early years, he played with a. o. Alan Silva, Frank Wright in Paris. From 1973–76 he played with Cecil Taylor, tou. Skladbu studoval u Arie Schapira na Rimon School of Jazz Human Arts Ensemble, Leroy Jenkins, Ornette Coleman and ma- and Contemporary Music a na Královské konzervatoøi v Haagu. V rámci své skladatelské a performanèní èinnosti se soustøeïuje ny more great jazz artists. In 1978, Bowie with James Chance started his own world famous funk band Defunkt, with which Bo- pøedevším na samotný digitální zvuk, jeho pøebuzení a zpìtnou
Marije Nie – tap dance.
Joseph Bowie – trombone, voice
Tom Tlalim
na) nebo rùzné druhy video projekce podle typu skladby a místa provedení. Ve svých skladbách èasto sama hraje a zpívá. Vnitøní tresś jejího díla spoèívá ve vytváøení chránìných otevøených prostorù (duchovní prostory, tìlesné prostory, duševní prostory), v rám-ci nichž mohou hudebníci i posluchaèi zažít hlubokou svo bodu bytí. Nìkterá díla jsou založena na tématech, která jsou Composer, computer musician, propro naše západní myšlení dosud tabu a provokují vehementní grammer and vocalist. He studied composition with Arie Schapi- diskuse a podnìtné interakce. Znamená to také, že dílo María ro, at Rimon School of Jazz and Contemporary Music (IS), and at De Alvear je také odvážným dialogem s establišmentem. Duchovthe Royal Conservatory, Den Haag (NL). Investigates noise, over- ní a energetická angažovanost v jejích dílech si žádá o odpovìdné drive and feedback within the digital domain. Tlalim took up mu- a hluboké pochopení velkého náboje hudby a umìní vùbec, násic as a guitar player, playing in various (punk rock) bands such boje, který je tøeba akumulovat mocným a pozitivním zpùsobem. as feister gunz, groovehead and morbid mermaid. Tlalim is an María de Alvear byla velmi ovlivnìna svými cestami do oblastí improviser and working extensively with the open source prov USA a Rusku, kde dosud sídlí pùvodní obyvatelé. Zde se inspigrams super colllider and pd. rovala vnitøní podstatou jejich hudby a snažila se pochopit koøe ny vývoje hudby. Intenzivní spolupráce s Tsolagiu M. A. RuizRazo studoval v letech 1994 až 1999 techniku nahrávání hudby na Královské konzervatoøi v Haa- (šamanka kmenem Èerokézù) a s Rahkweeskehem (kmen Tuskagu. Poté se specializoval na jazz, improvizovanou a moderní hud- rora) byla pro ní mimoøádnì dùležitá. Dosud se domnívá, že oba byli její nejvýznamnìjší uèitelé, pøedevším z pohledu vzájemných bu, v jejímž rámci se zabýval zvukovou a nahrávací technikou vztahù mezi hudbou a psychicko-fyzickou realitou. Velice zaširokého spektra programù; hudebního divadla, rozhlasového vysílání, po CD alba. Od roku 1996 pracuje jako zvukový technik jímavé jsou mezní hladiny, na kterých její skladby simultánnì pùsobí. „Zvuk má stejnou kvalitu jako když se mysl a tìlo nìjaké pro Bimhuis jazzclub v Amsterdamu a od roku 2001 ještì jako studiový technik v Byton Studiu, kde nahrává CD vìtšinou s mla- osoby spoèine na nìjakém místì.“ Kombinace zvukù mùže pùsobit na stav naší mysli tak bøitce jako chirurgický nástroj; dými hudebníky z holandské improvizaèní scény. zmìna jediné noty mùže zpùsobit naprostou zmìnu stávajícího stavu mysli a fyzické stability. Zpùsob, jakým tyto specifické fakStudied music recording at the Royal Conservatory, The Hague tory pùsobí ve spojení s individuálním from 1994 until 1999. De Kanter since then specialized in jazz, bytím a vzájemné pùsobí na tìlesnou improvised and modern music, and has worked for a variety of a duševní realitu je základnou, ze které programmes, from music theater production, radio broadcast reMaria de Alvear staví svoje díla. cording to CD album engineering. Since 1996 he has been wor The king as a sound engineer for the Bimhuis jazzclub, Amsterdam composer Maria de Alvear was born in and in addition since 2001 as an studio engineer at Byton StuMadrid (Spain) in 1960. She studied mudio, where several Cds have been made with mostly young musisic mainly in Spain and Germany: harpcians from the Dutch improvisation scene. sichord, organ, piano, conducting and composition. Since 1998 she has regularly collaborated with her sister Ana de Alvear (visual artist), who has created photographic installations for performances of María de Alvear. [Libertad]. In 1986 she completed a course in “Neues Musiktheater” with Prof. Mauricio Kagel at the Musikhochschule Köln. De Alvear‘s work is interactive and based on a knowledge of energy connections. In every musical event (concert) she combines the power of visual art with musical structure. To give an example: she creates an installation, placed around a chamber orchestra, using several different materials, such as salt, stones, branches, leaves, clothes, golden or coloured threads, or various sorts of video installation, depending on what the piece of music and the performance space suggest to her. She also performs Daan Wandewalle hraje na nástroji znaèky Bösendorfer. and sings in her own pieces. The inner essence of her work consists in creating protected open spaces (spiritual space, physical space, psychological space etc.) in which the performer and the Skladatelka se narodila v Madri- audience can experience a profound freedom of being. Some du v roce 1960. Hudbu studovala pøevážnì ve Španìlsku a Nìof her pieces are based on themes that are taboo to our Western mecku: cembalo, varhany, klavír, dirigování a skladba. Od way of thinking, provoking vehement debates and interesting roku 1998 pracuje èasto spoleènì se svou sestrou, výtvarnicí interactions as a response to her work. This means that De Anou de Alvear, která vytváøí fotografické instalace pro její vysAlvear‘s work is also a courageous dialogue with the establishtoupení. V letech 1980–86 absolvovala na Musikhochschule ment. The involvement of spiritual qualities and energetic knowv Kolínì n/R kurz „Nové hudební divadlo“ pod vedením Mauricia ledge in her work demands a responsible deep understanding of Kagela. Dílo Maríe de Alvear je možno považovat za interaktivní, the great power of music and art, a power that should be taken založené na znalosti vzájemného propojování energií. Pøi každém care of in a good, and strong way. María de Alvear has been hudebním vystoupení spojuje energii výtvarného umìní s enervery influenced by the trips that she has made to different abogií hudebních struktur. Tak na pøíklad: vytvoøí instalaci, umístí ko- riginal nations in USA and Russia while looking for the inner eslem sebe komorní orchestr, použije nìkolik rùzných materiálù sence of music and trying to understand also the roots of musi(jako tøeba sùl, kameny, vìtve, listy, látky, zlatá a barevná vlákcal development. Working intensively with Tsolagiu M. A. RuizRavazbu. S hudbou zaèínal jako kytarista v rùzných punkových kapelách, tøeba feister gunz, groovehead a morbid mermaid. Pro svá improvizaèní pojetí použivá pøedevším programy s otevøenými vstupy, super colllider apod.
Tom Tlalim – computer, electronics, theremin.
•
•
Micha de Kanter
•
Micha de Kanter – sound design.
María de Alvear.
•
P O N D Ì L Í = M O N DAY
12 / 3 / 2007: ●●María de Alvear:
•
URBAUM
Daan Vandewalle (Belgie = Belgium) – klavír = piano María de Alvear
•
•
•
•
Joseph Bowie
María de Alvear
Pow Ensemble: Tap Hop!
EHN na ENH (viz str. 4) – obr. 1 a obr. 2
STRANA 3 / XX. ENH 2007
zo (Cherokee nation) and Rahkweeskeh (Tuscarora nation) has Just the word “Urbaum”, which means something like “Anbeen very important for her. She feels they have been their most cestral Tree”, helps out of an association to sit strong, important teachers as regards the interaction between music straight and grounded in front of the piano keyboard. and both physical and non-physical reality. Daan Vandewalle has a strong capacity of imagination with The extremely diverse levels on which her work functions simulinner pictures and sound constellations and he is able to taneously are very interesting. “Sound has the quality of putting create the enormous time bow that is needed to play this a particular person’s mind and body in a specific place”. Sound piece to help himself and the audience to understand that combinations can work on our state of mind as precisely as trees have been on earth for far more than 350 million a surgical instrument; the change of one single note can cause years. a complete change in the state of mind and physical location in The understanding of “time” and how time works on us is which a person has been before. The way these specific places – especially in my piano pieces – a main issue. Long time work in connection with the individual state of a person and inhas the quality of liberating us from short time structures teract with a physical and spiritual reality is the foundation upon and it teaches us that there are different time layers existMaria de Alvear bases her work. ing simultaneously. Allowing ourselves to immerse in
Skladba Urbaum vznikla pro belgického pianistu
Daana Vandewalle. Když píšu pro konkrétního interpreta, snažím se vždy pøedstavit si jeho potøeby a plnì využít jeho schopností – najít zpùsob, jak vyjádøit hlubokou vnitøní krásu jeho bytosti. Pro mne je interpret zároveò prvním posluchaèem. Nasloucháním své høe mùže vyvolat paprsek spojující tìlo s vnitøní bytostí. Pomoci interpretovi otevøít se a najít svoje nejryzejší kvality a porozumìt jim – to je pro mne základem každého umìleckého pøenosu. V pøípadì této skladby je to klavírista, kdo naplòuje noty svou vnitøní zkušeností. Mùj skladatelský úkol spoèívá v tom, zajistit, aby interpretùv postoj ke zvukùm, struktuøe a psychologickým obsahùm skladby vycházel z nejhlubšího a dobrého základu jeho vnitøní bytosti. Už sám název Urbaum („Prastrom“) vyvolává asociace, které pomáhají hráèi sedìt pøed klávesnicí pevnì, zpøíma a „zakoøenìnì“. Daan Vandewalle má mimoøádnou schopnost vnitøní obrazové i zvukové pøedstavivosti a dokáže vystavìt obrovský èasový oblouk, pøipomínající posluchaèùm, že stromy jsou na zemi už více než 350 miliónù let! Pochopení èasu a toho, co èas dìlá s námi, je hlavním obsahem – zejména mých klavírních skladeb. Delší trvání nás osvobozuje od krátkých èasových struktur a uèí nás, že rùzné èasové vrstvy existují souèasnì. Ponoøit se do dlouhého èasového zábìru nám pomáhá komunikovat uvnitø nás samých se svými nejvzácnìjšími pøedky. María de Alvear, Kolín nad Rýnem, 10. února 2007
The piece URBAUM was composed for the pianist Daan Vandewalle. When I work specifically for an interpret I try to figure out: what does he need personally so that his inner capacity of expressing deep inner beauty gets the biggest possible platform. In my opinion the interpreter is the first listener of my music and through listening how he himself plays he has the opportunity of creating a communication ray within his body and his inner being. To help an interpreter to open up to his most genuine and deep understanding of his own qualities is the basis for me for any kind of artistic transportation to the audience. It is the pianist in this case who fills, note by note, the piece URBAUM with his inner knowledge. My work as a composer is to make sure that the inner connections that the interpreter makes towards the sounds, the structure and the psychological picture associations of a piece come out of the most grounded and good place of his inner being.
a long term view, helps us to communicate within ourselves to our most respectable ancestors. María de Alvear, Cologne, February 10th, 2007
Maria de Alvear María de Alvear
O pozoruhodné všednosti
Studenti IV. roèníku prùmyslového designu na Ústavu konstruování FSI VUT Brno navštívili loni nìkolik koncertù XIX. Expozice nové hudby 2006 (Alvin Lucier; John Cage: Solo for Voice 58 /Amelia Cuni/) v souvislosti se školním projektem návrhu EHN – experimentálních hudebních nástrojù v atelieru experimentálního designu. Vznikla øada zajímavých vizí, rùzných koncepcí a nìkolik nejlepších vizualizací (na posterech) je prezentováno na letošní XX. ENH. Mezi nejzajímavìjší návrhy patøí práce Petra Fialy (obr. 4), který programovì obrátil pravidlo hudby generující tanec. Navrhuje náramky umístìné na rukou a nohou s akcelerometrem; mìnící se signál v závislosti na pohybu taneèníka je vysílán do pevného modulu, který jej dále upravuje a reprodukuje. Další progresivní prací je nástroj pro elektronickou tvorbu a záznam zvuku Petra Hampla (obr. 1), jedná se o rukavici s pìti snímaèi zvuku na prstech a rekordérem, který snímané zvuky zaznamenává, transformuje a v reálném èase reprodukuje hráèi do sluchátek. Zvuky jsou tvoøeny prostým dotykem prstù na jakýkoli povrch. Obdobnou koncepcí je Naomak Olgy Minaøíkové, snímaèe jsou samostatnì v jakýchsi náprstcích na jednotlivých prstech. Nástroj Boga, Jitky Ješinové, byl pùvodnì zamýšlen jako trenažér pro hráèe na baskytaru, je tvoøen malou segmentovanou deskou pøipevnìnou na dlani jedné ruky a druhou rukou, prsty nebo nehtovými nástavci rozezníváme jednotlivé èásti. Unikátní koncepci pøedstavuje Pavel Èoupek (Rotor-exp – obr. 3), která je založena na využití intenzivních zvukù vznikajících pøi extrémních aerodynamických jevech na listech rotoru vrtulníku. Objekt má tvar koule o prùmìru 1,6 m. Za pozornost stojí i návrhy Tomáše Øíhy (Rybby – obr. 2), Ing. Jiøího Kubce (O-scile), Aleše Kotka (Hydrophone), Jakuba Fafílka (Bùbl) a Martina Wolfa (Zendrum).
Foto Ruprecht Stempell
Josef Sládek
EHN na ENH – obr. 3
STRANA 4 / XX. ENH 2007
●●Daan Vandewalle & Chris Cutler
Jestli jsem se od Indiánù nìco nauèila, tak je to schopnost neustále rozšiøovat hranice svého vnímání. V prùbìhu èasu mi pøišlo zvláštní, jak tìžké je prolomit svoje návyky a stereotypní vzorce chování a zamìøit pozornost na nìco tak obyèejného, jako je místní poèasí v urèitý den, dejme tomu od devíti ráno do pùlnoci. Když jsem si mìla poprvé postavit stan v horách v Tennessee, musel mi mùj uèitel Rahkweeskeh pomáhat – protože to bylo vùbec poprvé v životì, co jsem stavìla stan. Hned na zaèátku mi vysvìtlil, jaká poloha je nejpøíhodnìjší (v Tennessee èasto a hodnì prší). Když bylo tøeba urèit, kterým smìrem se má stan orientovat, podíval se na mne a øekl: „In our way we put the door of our homes always facing east.“ Podívala jsem se na nebe, potom na zem a koukala se kolem a musela jsem si pøiznat, že vùbec nevím, kde „East“ je. Najednou jsem nevìdìla, jestli je to východ nebo západ a co tím vlastnì míní. Mùj uèitel se na mne podíval a øekl mi: „María, this is East. This is South. This is West. This is North. That’s the Earth and that’s the Skyworld. Because you always have to know where you stand and where you are on this earth.“ Od toho dne jsem si zvykla skoro automaticky podívat se na nebe - pokud mám nìkde aspoò minimální možnost pozorovat nìjaký kousek pøírody. Z okna mého bytu, cestou z nádraží do koncertního sálu, z letištì do hotelu, z domu do prodejny se zdravou výživou, mezi rozhovory, pøetištìno s laskavým svolením èasopisu MusikTexte
EHN na ENH
María de Alvear
èi jen krátce vzhlédnu od psacího stolu. Díky tomu mám celkem jasnou pøedstavu, jak se poèasí bìhem dne – tøe----- přestávka -----ba od devíti ráno do pùlnoci – vyvíjí. Nìkdy mám to štìstí, že v noci nemohu usnout a to mi dává možnost hodit na sebe bundu a ve tøi ráno se probìhnout po kolínském Ringu a z jednoho malého mostku ukrytého v zeleni pohlédnout na zjasnìné noèní nebe. Mnohokrát jsem mìla to štìstí, protože v Kolínì [nad Rýnem] je krásnì vidìt Orion, Velká medvìdice a jednou jsem dokonce pozorovala zatmìní Mìsíce. Jednou z nejpøekvapivìjších vìcí na tom je, že èlovìk získá úplnì jinou Daan Vandewalle – klavír = piano pøedstavu o trvání srážek. Výrok „Pršelo celý den“ je pito- Chris Cutler – bicí, elektronika = most – nikdy jsem nic takového nezažila. percussion, electronics Tato cvièení mi pomohla, abych – v tom nejlepším slova smyslu – prožívala pocit èasu a prostoru v každodenním životì. Uvìdomit si, že je mnohem více sluneèných dnù než jsem si myslela. Ale také mi to pomohlo úplnì jinak Daan Vandewalle • Budeme-li hledat mezi vnímat rytmus èasových procesù – tøeba promìny oblaèklasicky školenými interprety takové, kteøí dokázali pøekroèit hranosti, kdy se mraky pøeskupují podle rùzných rychlostí nice svého profesionálního „naprogramování“, pak jméno belgicvìtru. Náhlé zlomy poèasí, nápory mrazu èi horka, nejmen- kého pianisty Daana Vandewalle musíme vzpomenout mezi ší výkyvy teplot, nepatrné závany vìtru – to všechno ovliv- prvními. Vybaven skvìlou pianistickou technikou a mimoøádnou òuje moje vnímání èasu a ukazuje mi rozdíl mezi èasem schopností dlouhodobé koncentrace je pøímo pøedurèen ke zdohodin a èasem pøírody. Neboś nìkteré rytmy v pøírodì jsou lávání extrémnì nároèných úkolù. Už za studií se rozhodl zasvìtit tak pomalé, že je èlovìk vùbec nevnímá jako pohyb, nýbrž svùj život soudobé hudbì, zejména pak vysoce obtížným èi jen jako rozdíl mezi A a B, které navíc musí být v náležité „nehratelným“ skladbám. Jeho temperament je žene do velkých vzdálenosti, protože pøechody èlovìk vùbec nepostøehne. a nìkdy neobvyklých projektù, mezi nimiž vévodí šestihodinové Díky tìmto cvièením jsem si dokázala uvìdomit vícevrsdílo Alvina Currana Inner Cities, které Daan Vandewalle mnohotevnou zkušenost a koncentrovat se na nejjemnìjší výkyvy krát provedl a také natoèil (4-CD komplet vyšel v roce 2005 v rámci dlouhých èasových úsekù a pøeklenout i velké u long distance/harmonia mundi). • Má ovšem v repertoáru vzdálenosti co nejvìtšími oblouky až k procítìní „naprosté také celé klavírní dílo Oliviera Messiaena, Etudy a Klavírní konsynchronicity“. cert G. Ligetiho, hraje i „neproveditelná“ díla jak CogluotobusisNapøíklad mì fascinuje „poèasí“ bìhem koncertu – kdy se letmesi Klarenze Barlowa èi tøíhodinové mìní proudìní vzduchu v sále podle výkyvù teploty (tøeba Opus Clavicembalistum Keikoshru Sorabkdyž lidé musí už hodinu sedìt bez hnutí). V podstatì je jiho. Rád se zamìøuje na americkou hudsebemenší pohyb v publiku dobøe sledovatelný. Podobnì bu – od Henryho Cowella a Johna Cage až jako ptaèí štìbetání, zachvacuje všechny øady sedadel po Frederica Rzewskiho a Beth Anderson. (mùj uèitel by øekl „everything is connected“). Pøibližnì po Samozøejmì hraje také všechny klavírní ètvrthodinì sedí skoro všichni lidé jinak – našli si pohodlný skladby Charlese Ivese (o jeho nahrávce posez, v nìmž se muskulatura mùže uvolnit. Puls se zklid- Ivesovy Concord Sonáty se kritika vyjádøila, ní a plocha dotyku se sedadlem se rozšíøí. Neboś pùvodní že „Vandewalleho porozumìní Ivesovì pozice byly nepohodlné a musely se zmìnit. Bìžnì se pøi hudbì zahanbuje všechny americké intertom vyskytuje nepotlaèitelný kašel, protože hlen pevnì prety...“). • Na druhé stranì se „neštítí“ usazený v dýchacích cestách se pøi klidném sezení uvolòu- ani klasické hudby a hraje zrovna tak Beeje a chce odcházet ven. thovena jako tøeba kompletní Chopinovy Etudy èi Musorgského Z oborù jako biologie a archeologie je známo, že nejzávaž- Kartinky a také kombinované programy, v nichž uvádí soudobou nìjším faktorem evoluèních skokù byly klimatické zmìny, hudbu do širších souvislostí – tøeba rùzné aspekty ticha v hudbì které se dotýkaly životních podmínek nezøídka drastickým Johna Cage a v pozdních skladbách Franze Liszta. • Zároveò zpùsobem. ovšem prozkoumává i neortodoxní hudební svìty: vystupoval Protože moje hudba se intenzívnì zabývá prostorem napøíklad se Sonic Youth a vìnuje se improvizaci – mimo jiné a skrze hudebníky v nìm vytváøí rùzné situace, bývám èas- také s Fredem Frithem nebo Chrisem Cutlerem... to pøekvapena, jak málo si lidé uvìdomují pohyb slunce. Daan Vandewalle is professor of piano at the Je zarážející, kolik lidí neustále bìhá po zemi a pøitom neUniversity of Ghent college (department conservatory) where he vìdí, kde vlastnì jsou. Pøirozenì je to výzva, vìdìt co možteaches piano and the history of piano literature. • He enjoys ná nejpøesnìji „where you are at“ – a to i ze spoleèenského hlediska. Indiáni øíkají: „most of the people walk on the an international career as soloist and has a vast repertoire that consists of most major piano-works of the 20 th and 21 st centuearth but no with the earth“. Udivuje mì také, jak málo domù v Nìmecku zohledòuje jižní stranu (pøitom tu bývají ry, including integrales of major composers such as Ives, Messiaen and Scelsi and dozens of world-premieres by composers such takové zimy!). as Sorabji and Rzewski. He has a world-wide reputation for being Takže lidièky, pouhý pohled z okna pomáhá! V nejlepším one of the most daring and challenging pianists in the world toslova smyslu „Get rid of your cage“! day. • In 1996 his first solo-release, Ives Concord sonata and Proè mi mùj uèitel Rahkweeskeh radil vchod do stanu Studies was reviewed as ‘putting to shame many American clasorientovat vždy na východ, jsem zaèala chápat až po ètrsical musicians’, (….) ‘better than anyone else I’ve heard’, ‘in náctiletém studiu. Ale to už je „level number two.“ front of the line’ and ‘coming as close as it is possible to Ives’s (pøeložil J a r o s l a v Š ś a s t n ý )
•
ideal of music as a pure substance’. Alhough he has a continuing commitment to new music,it would be erroneous to give
Daan Vandewalle:
ÈTYØICET ZNEPOKOJIVÝCH OTÁZEK K „NOVÉ HUDBÌ“ = FORTY DISTRACT
1 Je „popmusic” nová hudba? Is pop music “new” music? 2 Proè je „nová hudba” tak nepopulární? Why is „new music” so dnes, stane se oblíbenou v budoucnosti? Although most “new music” isn‘t popular now, will it be popular in the future? 4 Je-li Schönberga? If this is true, then why is it so easy to obtain tickets for a Schönberg concert? 5 Má být èlovìk vychováván k poslec to “new music”? 6 Mùže být [hudební] výchova pøekážkou ve vnímání „nové hudby”? Can education be an obstacle when listening nepøevychovat? If education is an obstacle, why don‘t you re-educate yourself? 8 Nebylo by lepší, kdyby mìl každý svou školu, v ní disciplinární komise? Wouldn‘t it be preferable if everyone were one‘s own school, with oneself as the only member starring as s the disciplinary committee? 9 Má být stát sponzorem „nové hudby”? Should the state sponsor “new music”? 10 Má stát spon zanedbatelný zlomek populace? (Má být demokracie vládou vìtšiny nebo ochranou menšin, dokonce i když je urèitá menšina oznaèena if we know that only a negligible fraction in society is listening to it? (Should democracy be the rule of majority or the protection of th „popmusic” symbolem kapitalistického svìtonázoru, který pomalu drtí rozmanitost svìtových kultur? Is pop music symbolic for a cap cal cultures? 12 Budou si lidé zpívat moravské lidové písnì v roce 2030? Will people still sing Moravian folk tunes in 2030? komponoval v programu Sibelius) po shlédnutí televizních zpráv na Novì? Would Beethoven have smashed the screen of his PC, if h after seeing the news on CNN? 14 Je Schönberg moderním skladatelem? Is Schönberg a modern composer? 15 Jestliže 16 Proè se snaží muzikologové rùzných zemí prokázat, že k vynálezu serialismu došlo právì v jejich zemi? (Belgièané se odkazují na musicologists of very many different countries claimed that the invention of serialism happened in their own country (Goeyvaerts in stále národní školy porovnatelné s devatenáctým stoletím? Are there still national schools, comparable with the 19th century? 18 nebo je to reklamní instituce, vytváøející pro svìt dojem Francie jako vysoce technicky vyspìlé zemì, jejímž úkolem je pøimìt cizince, aby n studies about the relationship between science and music or is it an advertising institution, giving the world an image of France as to buy French high-tech? 19 Proè nejsou vydávány skladby Henryho Cowella? Why are Henry Cowells’ piano scores virtually out Cowellových skladeb stále prodávána s matoucí obálkou, na níž je dívka devatenáctého století ve slamáèku (obálka evidentnì zastírající available small selection of Henry Cowell pieces still in print, edited in a book with a 19th century picture of a young girl with a straw book? 21 Smí se zahrát tonální akord v interpretaci grafické partitury Treatise od Cornelia Cardewa? (Nebo existuje prohibitivní inter Cardew’s Treatise? (Or is there a prohibitive performance practice?) 22 Mùže být tonalita nehierarchická? Can tonality be non byli tøi skladatelé, kteøí byli sice talentovaní, ale nevytvoøili žádnou „velkou hudbu“? (Myslí tím Ivese, Satieho a Cage Why did Boulez say talented but never achieved anything truly great? (He meant Satie, Cage and Ives.) 24Není skuteèným vynálezcem „deep listening real inventor of “deep listening”? 25 Proè jsem vyvolal negativní reakce v kruzích „nové hudby”, když jsem se náhle rozhodl hrát na k ky z výstavy? (Je „no-vá hudba” odvržením romantické minulosti?) Why did I get negative comments from “new music” people, frown the integral Chopin studies and Mussorgsky’s Pictures? (Is new music a rejection of the romantic past?) 26 Je život zasvìcený „n dedicated to “new music” a kind of crusade? 27 Existují dva druhy post-modernismu: jeden nostalgický, který se sám považuje za an svìtu jako Indiáni, tj. naslouchající písním, zvukùm a každému lidskému výrazu nepøedpojatì, bez závislosti na dodateènì vystavìných by chtìl ji odmítat nebo polemizovat s výsledky vývoje moderní hudby)? Are there 2 kinds of post-modernism: a nostalgic one, whic matic attitude of putting one’s ear on the world as the Indians did, i. e. listening to a world of songs and sounds and authentic hum preferences, thereby embracing the attitude of the avant-garde rather than ignoring it, or polemising against the actual results of the m Janáèek also an Indian? 29 Je možno dìlat hudbu bez dogmatu? Is there music-making without dogma? 30 Je Chris Newm a nihilist or a transcendentalist? 31 Je „historie hudebního pokroku” ne-zvratným faktem nebo nanejvýš diskutabilní vìcí názoru (je sobì nezávislých)? Is the „history of musical progress” a fact or a highly debatable matter of opinion? (i. e. is it a continuous event vhodným termínem, když mluvíme o hudbì? Nemìl by být vyhrazen pouze spoleèenským vìdám? Is “progress” an appropriate term, social sciences? 33 Nepatøí Ives šedesátým létùm dvacátého století, Satie sedmdesátým, Schubert šedesátým devatenáctého stol ... ? (Je to otázka týkající se rozporu mezi skuteèným historickým zaøazením idejí a jejich veøejným pøijetím?) Doesn’t Ives belong to the maninoff to the 1870’s? (The question about history of ideas versus actual performance history?) 34 Posunuli jsme se od Athén moved from Athens to Sparta, and if yes, when were we ever Athens? 35 Dokázali bratøi Lorenzettiové, kteøí zanechali v Sienì nást že všechny pozdìjší spiklenecké teorie byly marné? Have the Lorenzetti brothers, who painted the Sienese good and bad governm futile? 36 Jsou zmìny v estetice dány tím, jestli chápeme hudbu jako „divadlo”, jako „dialog” nebo jako „obraz”? (Pøedstavuje Moza „obrazy“?) Co však s grafickými partiturami Christiana Wolffa? (Jsou to „dialogy” v rámci „obrazù” nebo je to humanizovaná abstrakce? as a theatre, a dialogue or a picture? (Is Mozart a dialogue and free indeterminate scores are obviously are pictures, but then wha pictures or humanised abstraction?) 37 Je [významová] interpretace hudby záležitostí posluchaèù — a mùže jako taková být vùbec o kládán jako osud bušící na dveøe, v pováleèném Nìmecku byl považován za symbol velké a nezkažené minulosti, v Darmstadtu jej naop skladatele devatenáctého století sloužil jako vzor kompozièního motivického mistrovství a v souèasnosti je pociśován jako výraz „svobod of music in the eyes of the beholder / listener, even if the listener claims to know this fact, and therefore be objective? (The opening knocking on heaven’s door, for post-war Germany it served as the symbol of a past that was great and not corrupted, for Darmstad de” and so forth, for the 19th century symphonic composers it served as a role model of motives mastery in idealistic sense 38 Proè se nedávno newyorské skladatelky vyjádøily, že Ives byl „nièitel krásy” — tvrdíce, že jeho výrok „má hudba není pro zženštilc jsou výrazem mužského šovinismu)? Why have female NY composers recently said that Ives was a destroyer of beauty, using the a sissies” was thoroughly anti-feminist? (And that therefore his dissonances and clusters etc. were male and chauvinist ... ) Stockhausenem?) Can art save the world? (Do you want to be saved by Stockhausen?) 40 Má pravdu mùj pøítel Boudewijn Buck my good friend Boudewijn Buckinx right when he said that “to B or to B Flat, that is the question”? Pøeložil J a r o s l a v Š ś a s t n ý
his musical activities the label of ‘new music specialism’. Daan Vandewalle has tried to break free from these traditional constraints in a continuous quest for the meaning of music in relationship with it’s context, and has constantly enlarged his repertoire and rethought the usual concert praxis. A short list of his activities may serve as proof of his general esthetic outlook: he plays both extremely difficult works such as Barlowe’s Cogluotobusisletmesi or the integral Chopin studies, incredibly long works that either require superhuman efforts such as Sorabji’s Opus Clavicembalisticum or concentrational capacities as in Satie’s Vexations. He played concerts dedicated to different types of silence (Liszt, Cage) and Brahms-recitals in 100% darkness. Since 2003 he has performed the 5 hour long Inner Cities piano cycle by Alvin Curran in ‘happenings’ on many international western festivals and in several more remote corners of the world such as Greenland and South-Africa. Daan Vandewalle is also an improviser who has played internationally with the elite of the improvising musicians in the world such as Fred Frith, Han Bennink, Chris Cutler, David Moss, Barry Guy including avant-garde rock bands such as Sonic Youth with whom he played graphic scores by Cage and Cardew. In 2004 the legendary Australian pianist Geoffrey Douglas Madge asked him to form a piano-duo. In 2005 the composer-pianist Frederic Rzewski decided to give him his quasi-total collection of musical scores. Therefore he now possesses an enormous library of primarily new piano music that encompasses the history of contemporary music in the 20 th and 21 st century. In 2005 his latest solo-release, a 4cd box Inner Cities by Alvin Curran (Long distance Harmonia Mundi) has obtained rave reviews in Fanfare Magazine and has been subject of numerous radio reviews world-wide. He also runs his own annual piano-festival in the 3rd week of July. Daan Vandewalle is married and has 4 children (age 11, 10, 9 and 2)
•
•
•
•
•
•
•
•
Chris Cutler •
Na poèátku sedmdesátých let založil Chris Cuttler spolu s Davem Stewartem skupinu dvaadvaceti rockových skladatelù The Ottawa Music Company. Poté se pøipojil k britské experimentální skupinì Henry Cow, s níž koncertoval, nahrával a spolupracoval na taneèních a divadelních projektech dalších 8 let. Když se v roce 1978 skupina Henry Cow rozpadla, stál u vzniku celé øady britských skupin: Art Bears, News from Babel, Cassiber, The (ec) Nudes, p53 a The Science Group a byl stálým èlenem amerických skupin Pere Ubu, Hail a The Wooden Birds. Kromì celé øady hudebních jevištních projektù pro divadlo, film a rozhlas, stále spolupracuje se svými nìkdejšími spoluhráèi (Fred Frith, Zeena Parkins, Jon Rose, David Thomas, Iancu Dumitrescu, Peter Blegvad, Hugh Hopper, Stevan Tickmayer). Èasto vystupuje jako sólista se svou rozšíøenou soupravou elektrifikovaných bicích nástrojù. Založil a provozuje nezávislou znaèku ReR Megacorp, umìleckou agenturu Gallery and Academic, rediguje hudební èasopis Unfiled, je autorem teoretické práce File Under Popular a èetných èlánkù a studií, které byly publikovány v 16 jazycích. Vyuèuje teoretické pøedmìty spojené s hudbou, nedávno se stal uèitelem na Museum School v Bostonu. Dlouhodobì spolupracuje s dalšími kapelami na celém svìtì: Aqsak Maboul (Belgie), Lussier/Derome a Les Quatre Guitaristes (Kanada), The Kalahari Surfers (Afrika), Perfect Trouble (Nìmecko), Between (Švédsko), N. O. R. M. A. , (Itálie), Telectu (Portugalsko), Mieku Shimuzu (Japonsko), The Hyperion Ensemble (Rumunsko), The Residents (USA), The Film Music Orchestra, ‘Oh Moscow‘, Gong, The Work and Towering Inferno (Velká Británie) a „nadnárodní“ Tense Serenity a Mirror Man. Kromì toho hrál v bezpoètu improvizaèních seskupení. Mezi jeho poslední projekty patøí díla pro nìmecký a rakouský rozhlas Timescales pro kvarteto a generované pulsy, hudba k rùzným filmùm, Life
•
•
•
On Earth pro the Hyperion Ensemble, Signe de Trois – hudební divadlo s Stevanem Tickmayerem a Marií Goyette, Out of the Blue Radio – po celý rok dennì snímaný soundscape projekt pro Resonance FM, Londýn a p53 for orchestra and soloists (premiéra v Glasgowì s BBC Scottish Orchestra, Jonem Rosem a Zeenou Parkins).
Všechno je vždy a pouze v reálném èase. Nikdy nepoužívám samply nebo smyèky. S tím jsem experimentoval pøed mnoha lety, ale brzy jsem shledal, že jsou nepoddajné a necitlivé. Líbí se mi, jak akustické bicí reprodukují všechny subtilnosti a nuance úderu, jak se zvuky mìní podle toho, kam a èím do nich boucháš, škrábeš, pøejedeš po Chris Cutler • At the start of the seventies, he co- nich kartáèem nebo nìèím jiným. Smyèky mì vždycky pøivádìly z konceptu; chtìl jsem z klecí utíkat a ne další founded The Ottawa Music Company. with Dave Stewart – a 22 stavìt. S pøednatoèenými páskami je to stejné. Jak bych piece Rock composer’s orchestra – and then joined British exmohl jít tam, kam mì hudba zve – být ve stále se mìnící perimental group Henry Cow with whom he toured, recorded and worked in dance pøítomnosti, kdybych byl pøipoután k sekvenci zvukù, které and theatre projects for the next 8 years. patøí do mrtvé minulosti, která už nic neslyší ani na nic neWhen Henry Cow disbanded in 1978, he odpovídá? To jako bych byl pøipoután k mrtvole! went on to co-found a series of mixed na- Rytmy hrají v dnešní hudbì stále vìtší roli, ale obèas mi pøipadá, že se ztrácí individuální rukopis. Co si o tom tional groups: Art Bears, News from Bamyslíš? bel, Cassiber, The (ec) Nudes, p53 and The Science Group and was a permanent Když se naprogramuje jakýkoli bicí stroj nebo sekvencer, pak dìlá jen to, na co byl naprogramován. A dìlá to dokomember of American bands Pere Ubu, nale. Avšak: necítí nic a tak také nic netvoøí ani neinterpreHail and The Wooden Birds. Outside a succession of special projects for stage, tuje. Vzpomeò si na zautomatizovaná hlášení na nádražích theatre, film and radio he still works con- – jsou to sice slova, ale bez výrazu, bez jakéhokoli významu nad základní sdìlení. A stejné je to s naprogramovanýsistently with Fred Frith, Zeena Parkins, Jon Rose, David Thomas, Iancu Dumitres- mi bicími: proto je hudba, kterou dìlají stroje tak studená, zbavená veškeré subjektivity. Možná proto to také nejlépe cu, Peter Blegvad, Hugh Hopper and Stevan Tickmayer. He also performs widely as a soloist with his extended electrified kit. • funguje pøi tanci, pøi nìmž se lidská energie spotøebovává He founded and runs the independent label ReR Megacorp, the v tìlesných pohybech, které ho mají nìjak oživit. Nejsem art distribution service Gallery and Academic, edits the New Mu- luddista (pozn. pøekl.: odpùrce mechanizace – Ned Ludd, rozbíjeè strojù), používám nové technologie, ale jako tvùrce sic magazine Unfiled and is author of the theoretical collection a ne jako konzument, který si vybírá mezi existujícími zvuFile Under Popular – as well as numerous articles and papers, ky. Toto rozlišení snad mùže být užiteèné. published in 16 languages. He lectures on theoretical and mu-
sic-related topics, most recently teaching on faculty at the Museum School in Boston. Other lasting collaborations have included Aqsak Maboul (Belgium), Lussier/Derome and Les Quatre Guitaristes (Canada), The Kalahari Surfers (Africa), Perfect Trouble (Germany), Between (Sweden), N. O. R. M. A. , (Italy), Telectu (Portugal), Mieku Shimuzu (Japan), The Hyperion Ensemble (Romania), The Residents (USA), The Film Music Orchestra, ‘Oh Moscow‘, Gong, The Work and Towering Inferno (UK), as well as the stateless Tense Serenity and Mirror Man projects. There have also been countless improvisational groupings. Recent projects include commissioned works for German and Austrian radio, Timescales for Quartet and calculated pulses, various live movie soundtracks, Life On Earth for the Hyperion Ensemble, Signe de Trois – a music theatre piece with Stevan Tickmayer and Marie Goyette, Out of the Blue Radio – a daily year-long soundscape project for Resonance FM, London and p53 for orchestra and soloists (premiered in Glasgow with the BBC Scottish Orchestra, Jon Rose and Zeena Parkins.
•
•
it feels nothing and therefore it phrases and interprets nothing. Think of automated railway announcements: the words are there but no expression, no meaning beyond basic semantics. It‘s the same with programmed percussion – which is why the music that machines make is so cold: it‘s devoid of subjectivity. Perhaps that‘s why it works best in Dance contexts, where human energy has to be expended in a physical attempt to breathe life into it? I‘m not a luddite – I use new technologies, but as a producer not as a consumer (choosing between existing sounds). Perhaps that is a useful distinction?
Ú T E RÝ = T U E S DAY
13 / 3 / 2007: ●●Birds Build
Nests Orchestra: Parafin Lake
Petr Ferenc & Michal Brunclík – gramofony, preparované vinylové desky, fujara = turntables Matìj Kratochvíl – saxofon, klarinet From an interview with Gui- = saxophone, clarinet seppe Colli for CLOUDS AND CLOCKS: Michal Zboøil – syntezátor, theremin How does your electrified kit differ from a regular drum = synthesizer, theremin set? Darrell Jónsson – table-top guitar, The electric kit is to a regular kit as an electric guitar is to Moog, kalimba a regular guitar. Every drum and cymbal and the various accessories are amplified, either by tiny radio mikes or Michal Cimala – berlino (home-matransducers. The signals go into a 16 channel mixing desk de instrument), kalimba and out through various processors – guitar pedals and
multi effect units... It looks so similar to, and sounds so totally different from, a normal kit that it‘s effectively a new instrument. Are your solo pieces all in real time – i. e. , do you ever employ pre-recorded loops or tapes? What are the aesthetical reasons for your choice? Everything is always and only in real time. I never use samples or loops. I did experiment with samples many years ago but quickly found them inflexible and unresponsive. Z interview s Guiseppem I like the way acoustic drums register every subtlety and Colli z CLOUDS AND CLOCKS: nuance of pressure, the way sounds change according to where and with what you hit, scrape, brush or stroke Èím se tvoje elektrifikovaná bicí souprava odlišuje od something. Loops have always irritated me; I want to escaobvyklých bicích? Elektrifikované bicí se mají k obvyklým bicím jako elektric- pe from cages not construct more of them. Pre-recorded tapes are the same. How could I follow where the music ká kytara k akustické kytaøe. Bubny, èinely a další pøísluwants to go – be in the unfolding present – if I were tied to šenství jsou snímány buï malým konferenèním mikrofoa sequence of sounds belonging to a dead past that can nem nebo mikrofonem s vysílaèem. Signály vstupují do 16kanálového mixážního pultu a vystupují prostøednictvím neither listen nor respond? It would be like being chained rùzných procesorù – kytarové pedály, multi-efekty... Vypa- to a corpse. Rhythm plays an ever-increasing part in today‘s music dá to jako bìžné bicí, ale zní to naprosto odlišnì, je to but sometimes it seems that the individual signature is v podstatì úplnì jiný nástroj. Jsou všechny tvoje sólové skladby nahrávány v reálném being lost. Your opinion? èase nebo využíváš pøednatoèené smyèky nebo pásky? When a drum machine or sequencer is programmed, it does exactly what it is programmed to do. It‘s perfect. But Jaké jsou estetické dùvody tvého rozhodnutí?
BIRDS BUILD NESTS ORCHESTRA
Pražská dvojice BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND (Michal Brunclík a Petr Ferenc) se vydala objevovat skrytý svìt nejrùznìjších manipulací s gramofony a vinylovými deskami. Od roku 2003 skládá písnì založené na zvuku elpíèek preparovaných samolepkami, nožem a roztodivnými zmìnami rychlostí. Výsledkem je hustá tkanina zvukù nacházejících se NA a V drážkách desek – role klikù, lupancù a praskání je stejnì dùležitá jako role zvukových fragmentù nahraných na použitých vinylech. S koøeny zapuštìnými v úrodném postindustriálním humusu se BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND rozhlížejí smìrem k psychedelii a neortodoxnímu minimalismu. Smyèkování a recyklace v tvorbì BBNU pøedstavují mikroskop (nebo zoom) umožòující prùzkum HUDBY POD HUDBOU a objevování nových detailù v notoricky známých zvucích, jejichž fragmenty jsou vsazovány do zcela nových kontextù. Kromì koncertní èinnosti vytvoøila hudbu k filmùm amerického režiséra Josepha Cahilla Night Seeds a Night Fisherman Suite a k divadelnímu pøedstavení souboru Handa Gote Silence. Debutové LP Night Night vyjde v prùbìhu letošního roku.
TING QUESTIONS RE NEW MUSIC
o unpopular? 3 I když vìtšina „nové hudby” není populární to pravda, proè nejsou vyprodány koncerty s hudbou Arnolda chu „nové hudby”? Does one need to be educated to listen g to “new music”? 7 Jestliže je výchova pøekážkou, proè se níž by byl zároveò studentem, uèitelem, dìkanem i pøedsedou student, teacher, and dean of the department and head of nzorovat novou hudbu, i když je známo, že ji poslouchá pouze a jako „elitní“?) Should the state sponsor new music even he minority, even this minority is labelled “elitist”?) 11 Je pitalist worldview slowly destroying the world‘s diverse musi13 Rozbil by Beethoven obrazovku svého PC (kdyby žil dnes he were alive and composing on his Sibelius-program today, e ano, co pak je Janáèek? If yes, what about Janáèek? Goeyvaertse atd.) Je to provìrka nacionalismu? Why have n Belgium e. g.). Is this a proof of nationalism? 17 Existují 8 Je ICRAM centrem pro studium vztahù mezi hudbou a vìdami nakupovali francouzskou technologii? Is IRCAM a centre for s a high-tech country, thereby trying to persuade foreigners t of print? 20 Proè je jediná dosažitelná soukromá kolekce í skuteèný obsah Cowellovy hudby)? Why is the only readily w hat on, literally hiding the fierce clusters that are “in” the rpretaèní praxe?) Can one play a tonal chord in Cornelius n-hierarchical? 23 Proè Boulez øíká, že ve dvacátém století y that there were 3 composers in the 20th century who were g” už Henry David Thoreau? Isn’t Henry David Thoreau the koncertech kompletní Chopinovy Etudy a Musorgského Obrázning upon me when I suddenly decided to play concerts with nové hudbì” nìco na zpùsob „køižáckého tažení”? Is a life nti-moderní; druhý pak otevøený a nedogmatický, naslouchající h teoriích a tím navazující na postoje avantgardy (spíše než, že ch considers itself to be anti-modem; and an open non-dogman expression regardless of post-hoc aesthetic theories or modem music history? 28 Byl Janáèek také „Indián”? Was man nihilista nebo transcendentalista? Is Chris Newman jedinou kontinuitní událostí nebo sérií jednotlivých událostí na or a series of discontinuous events?) 32 Je vùbec pokrok if one talks about music, or should this term be reserved to letí nebo naopak Rachmaninov sedmdesátým devatenáctého e 60’s, Satie to the 70’s, Schubert to the 1860’s or... Rachn ke Spartì? Jestliže ano, kdy jsme mìli „Athény”? Have we tìnné malby portréty dobrých i špatných renesanèních vládcù, ment renaissance mural, rendered all later political theory art „dialog” zatímco indeterministické partitury jsou zcela jistì Are changes in aesthetic due to whether one sees music at about Christian Wolff’s graphics, are they dialogues within objektivní? (Zaèátek Beethovenovy V. symfonie byl Ivesem vypak chápali jako sérii zvukových vln o rùzné amplitudì atd., pro dy” [ve smyslu buržoazní revoluce] ... ) Is the interpretation g of Beethoven’s 5’ Symphony was described by Ives as fate dt it meant however it series of sound waves with an “aplituand recently it was historicized as meaning “la liberte”?) ce” je projevem antifeminismu (a že jeho klastry a disonance argument that his statement „my music is not music for the 39 Mùže umìní spasit svìt? (Chtìli byste být spaseni kinx, když øíká: „To B or to B Flat, that is the question?” Was
Daan Vandewalle
Chris Cutler
Birds Build Nests Underground
STRANA 5 / XX. ENH 2007
----- přestávka ------
●●Sus Futuros: Mu-
sic for percussion, saxophone and voice
Marcelo Aguirre – bicí, zpìv = drums, voice & Ulrich Krieger (Berlin) – saxofon, zpìv, elektronika = saxophone, voice, electronics
Darrell Jónsson
Marcelo Aguirre
(1970) pochází z Argentiny, posledních šest let žije v Berlínì. Je bicistou a vokalistou bez „…pro všechno, co necháme utonout v písku školského hudebního vzdìlání. Jeho vystoupení manifestují ceco zùstává? lou øadu vlivù, od jemné prostorové pulsace po výbuchy èistých pøevrácené horizonty tónù, se zamìøením na prùbìžný zvuk a zmìny v dynamice. Orpopøená pravda a osleplé oèi ganizoval u úèastnil se vystoupení v berlínském klubu Podewil titáni vstávají (Sculpture Musicale; Violet Music I & II; der negative horizont). pomníky padají Od roku 1992 také èasto publikuje èlánky o experimentální nelze zadržet…“ hudbì v rùzných hudebních èasopisech a vede label „minúscula“. Celtic Frost, Eternal Summer Úèastní se rùzných intermediálních projektù: živé improvizace (To Mega Therion, 1985, Noise Records) s taneèní skupinou Butoh vedenou Anny Barth; jako duo The InSnaha o jasnost obvykle nebývá spojována s improvizovaner Metal vystupuje s výtvarnicí Karen Scheper; aktivnì spolunou hudbou. Její síla je mocnìjší než tìch, kdo ji hrají; ti pracuje s kalifornským kytaristou a skladatelem Michaelem Jomohou padnout, ponoøeni v oslepující síly, mezi blátivé nem Finkem a mnoha dalšími („cut-up quartet” Val Afumo, Peter pøeludy nebo adrenalin. V takovém oceánu jistoty je nauèeMorrens, Juha Valkeapää, Andréas Fulgosi, John Duncan, Hans né ovládání nástroje k nièemu. Hráè nemá na výbìr – buï W. Koch, Bettina Wenzel, Steffen Basho-Junghans, Mark Trayle, se poddá nebo musí bojovat. Jestliže improvizovaná hudba Daniel Varela, José Marchi, John Hegre, Raymond Dijkstra, Timo je protikladem kompozice, pak jejím cílem je pomíjivost. van Luijk , Z‘EV a Ulrich Krieger).
Petr Ferenc & Michal Brunclík Matìj Kratochvíl Michal Cimala Michal Zboøil
amidst marshy mirages or adrenaline. In such an ocean of certainty, virtue becomes useless. The player has no choice but surrender or keep fighting. If improvised music is the antagonism of composed music, then its goal is to fail. Meanwhile, the mind resists such adversity, looking in the immediate future for a way to structure and develop without losing momentum. • The duo comprised of Ulrich Krieger and Marcelo Aguirre proceed to select highly differentiated material rather than impressionistic ideas, to slowly build up canvases where velocity and complexity prevail hand to hand with cyclic repetition. Saturated and staccato when needed, perceptive until sound’s treasure, there is a relentless tension that harnesses it all together. Certainly, no matter where the sounds of the duo are going, what prevails is a mass; the displacement of big, heavy, almost uncontrollable sheets of sound with focus in pure intensity. And therefore, while valves are exhausted, articulated and meticulous forms will descend upon mortals like finely tuned interstellar dust.
Sus Futuros
Èlovìk se zároveò brání takové situaci, hledí do bezprostøední budoucnosti a hledá zpùsoby, jak ji strukturovat a rozvíjet bez ztráty energie. • Ulrich Krieger a Marcelo Aguirre si vybírají vysoce diferencované materiály spíše než impresionistické myšlenky, aby pomalu vytváøeli obrazy, v nichž pøevažuje složitost a rychlost, ruku v ruce s cyklickým opakováním. Neustávající napìtí – ve zvuku plné èi úsporné, když je tøeba – drží vše dohromady. Nezáleží na tom, kterým smìrem se zvuk dua vydá – vždy pøevažuje nasazení; vytlaèení velkých, tìžkých, témìø nekonThe Prague duo Birds Build Nests Underground explo- trolovatelných plátù zvuku, zamìøených na èistou intenzitu. res the hidden world of manipulating A proto také, když se chlopnì vyèerpají, jasné a pøesné formy sestupují na smrtelníky jako jemnì vyladìný mezithe sound of vinyl records and turntables. The BBNU are interested not hvìzdný prach. only in recorded music, but also in Sus Futuros the noises produced from the mani„ ... for all we’ll drown into the sand pulated records. Stemming from ferwhat will remain? tile post-industrial soil they are orieninverted horizons ted towards psychedelia and non-ordenied truth and blind eyes thodox minimalism. The loops and the titans arise recycling of the old records serve as the monuments fall a tool for exploration of music underwe cannot halt... “ neath music. Celtic Frost, Eternal Summer For the performance at the Exposi(To Mega Therion, 1985, Noise Records) tion of New Music the original duo Striving for clarity isn’t a mood commonly associated with was extended to Birds Build Nests improvised music. Its force is stronger than that of its Underground Orchestra. practitioners; they may fall submerged in blinding powers
Marcelo Aguirre
(1970) hails from Argentina and has resided in the city of Berlin for the past six years. A selftaught percussionist and vocalist, his playing manifests a spectrum of influences, ranging from spacious, delicate pulsation, to bursts of pure tone color into free music or charged noise, with a focus on continuous sound and changing dynamics. He curated and co-curated events at the Podewil Contemporary Arts Center in Berlin, 2003–2004 (Sculpture Musicale; Violet Music I & II; der negative horizont). He is also active writing about experimental music since ‚92 for diverse magazines and creating his small homemade, work-in progress label minúscula. His involvement on various intermedia projects include live improvisation with Anna Barth‘s Butoh dance performances; the cut-up quartet Val Afumo alongside visual/performance artists Peter Morrens, Juha Valkeapää and musician Andréas Fulgosi providing music to avantgarde cinema; and the duo The Inner Metal with Karen Scheper merging sound performance with live drawings/environments. Actively working with California composer Michael Jon Fink, has toured venues in Berlin, Paris, Lier, Brussels, Berkeley and Los Angeles, while has/keeps working with composers/improvisers John Duncan, Hans W. Koch, Bettina Wenzel, Steffen Basho-Junghans, Mark Trayle, Daniel Varela, José Marchi, John Hegre, Raymond Dijkstra, Timo van Luijk, Z‘EV and Ulrich Krieger.
Ulrich Krieger patøí k nejvýraznìjším a nejaktiv-
nìjším osobnostem berlínské scény. Uplatòuje se pøedevším jako saxofonista a improvizátor, ale i jako skladatel elektronické
Tomáš Ondrùšek Ulrich Krieger
Marcelo Aguirre Photo Credits: Daniel & Kerry O’Sullivan
STRANA 6 / XX. ENH 2007
a komorní hudby. K jeho zájmùm patøí kromì rùzných druhù ladìní také prùzkum hranièního pásma mezi zvukem a tichem a mezi tóny a šumy – ale i rozvíjení hudebního výraziva rocku a zkoumání okrajù popkultury. Jako interpret nebo skladatel má na svém kontì takové projekty jako kompletní saxofonové skladby Johna Cage èi spolupráce s hudebníky jako jsou Lee Ranaldo, Elliott Sharp, David First, Antoine Beuger, Radu Malfatti, Witold Szalonek, Mario Bertoncini, Michiko Hirayama, Miriam Marbe, Hans-Joachim Hespos, John Duncan, Zbigniew Karkowski, Merzbow, Thomas Köner, DJ Olive, Christian Marclay, John White, Dietmar Diesner, Wolfgang Fuchs, Seth Josel, Matias de Oliveira Pinto a se soubory zeitkratzer, oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, Soldier String Quartet, Ensemble Modern a dokonce s Berlínskými filharmoniky! Jeho osobité pojetí saxofonové hry s èastým využíváním mikrointervalù, multifonikù a spektrálnì bohatých tichých zvukù si vysloužilo oznaèení „akustická elektronika“. Elektronika mu ovšem také není cizí a vyvinul speciální zpùsoby hry s mikrofonem a zpìtnou vazbou.
•
•
Ulrich Krieger
is well known as a saxophone player in contemporary composed and free improvised music as well as a composer of chamber music and electronic music. His recent focus lies more in the experimental fields and fringes of contemporary pop culture, his old love: somewhere in the limbo between noise and heavy metal, ambient and silence. His original compositions go back and forth between ‘Just Intonation’, silent pieces between noise and tone (‘Instrumental Electronic’), often asking for elaborate amplification, and works in the limbo of rock and noise – not accepting stylistic boundaries. His way of saxophone playing, he calls: ‘acoustic electronics’ and more often uses his instrument as an ‘analogue sampler’ - from which he can call his quasi-electronic sounds, which then get processed - rather than as a traditional finger-virtuoso instrument. By amplifying his instrument in different ways, he gets down to the ‘grains of the sounds’, changing their identity and structure from within. Ulrich Krieger was commissioned to write works for: Soldier String Quartet, oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, KontraTrio, zeitkratzer, Ensemble Experimente, Seth Josel, intersax, Text of Light, and others. He has managed to transcribe and arrange Lou Reeds infamous ‘Metal Machine Music’, what everybody thought to be impossible to do, for classical instruments, performed by zeitkratzer. He also arranged works by Merzbow, Throbbing Gristle, Deicide, Terry Riley, Henry Cowell and others for chamber ensemble. His compositions are widely performed by ensembles in Europe and the USA. He collaborates with: Lou Reed, LaMonte Young, Phill Niblock, Text of Light, Lee Ranaldo, Phill Niblock, John Duncan, Zbigniew Karkowski, Merzbow, Thomas Köner, DJ Olive, Christian Marclay, Kasper T. Toeplitz, Antoine Beuger, Radu Malfatti, Mario Bertoncini, Michiko Hirayama, Miriam Marbe, Hans-Joachim Hespos, Ensemble Modern, Berliner Philharmoniker, Soldier String Quartet, zeitkratzer, just to name a few. Krieger has received prizes, grants and residencies by: Kompositionsstipendium der ‘Kunststiftung Baden-Württemberg’, ‘Villa Aurora’ Los Angeles, des Deutschen Studienzentrum Venedig e. V., der Akademie der Künste Berlin, ‘Meet-the-Composer’ Forum, New York, DAAD, Darmstädter Ferienkurse für Neue Musik, and others. He lived in New York and was ‘Composer-in-Residence’ in Los Angeles, Rom, Venice, Bologna, and Townsville (Australia). He did study saxophone, composition and electronic music at the UdK Berlin (University of the Arts) and the Manhattan School of Music New York.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Petr Cígler: Schéma Focusations
S T Ø E DA = W E D N E S DAY
14 / 3 / 2007: ●●Petr Cígler: Sounds on the Cloud 9
Probuïte se! Ukolébavka pro tøi tuby a perkuse (2002) Jiøí Genrt, Robert Škarda, Jaroslav Šśastný– tuby = tubas Tomáš Ondrùšek – bicí nástroje = drums Fokusace (1999) pro bicí sólo Tomáš Ondrùšek – bicí nástroje = drums Èchi (2004) Anna Ptáková – klarinet = clarinet Cloud 9 (2006) pro dvì amplifikovaná cembala a bicí (p r e m i é r a ) Barbara Maria Willi, Kateøina Chroboková – cembala = harpsichords Tomáš Ondrùšek – bicí nástroje = drums
Moraviae). Je docentkou hry na cembalo na Janáèkovì akademii múzických umìní v Brnì.
Barbara Maria Willi
belongs to the most outstanding harpsichord players of the Czech Republic. She studied harpsichord in Freiburg (Germany) and in Strasbourg (France with Aline Zylberajch). In 1995, she passed with distinction in harpsichord/ hammerklavier performance (with Professor Kenneth Gilbert) and historic performance practice (with Professor Nikolaus Harnoncourt) at the Mozarteum in Salzburg. In the same year she was awarded the “Prix d’encouragement” at the harpsichord competition in Bruges. She has co-operated with important personalities such as Magdalena Kožená, Martina Janková, John Holloway, Jiøí Bárta, Eric Hoeprich, Jos van Immerseelem and Sergio Azzolini. Barbara Maria Willi has prepared dramaturgy of a concert series of early music “BMW presents” and of the International Music Festival of 13 Towns Concentus Moraviae. She is Professor of historic keyboard instruments at the Janáèek Academy of Music and Performing Arts in Brno.
Tomáš Ondrùšek
Jiøí Genrt, Robert Škarda a Jaroslav Šśastný jsou èleny tubového kvarteta Síla. Tento
soubor vznikl na Pražské konzervatoøi v roce 2001 ve tøídì prof. Pavla Trnky. Zamìøuje se pøevážnì na hudbu 20. století. Vystupuje nejen na koncertech vážné hudby, ale èasto hraje i na rockových nebo folkových festivalech.
Smitse (Belgie). Pøi zahranièních pobytech pøišla do bližšího kon- at rock and folk music festivals. taktu se soudobou hudbou, kterou od té doby pravidelnì zaøazuje do svého repertoáru. Jako vítìzka Oundle International OrAutorské komentáøe: gan Festival získala cenu v podobì pìti recitálù na mezinárodních varhanních festivalech. Vìnuje se také intenzívnì høe na cembalo, kterou vystudovala na JAMU pod vedením Barbary Marie Willi. Nebudu zde psát o interferencích vln a jiných pozoruhod-
•
Probuïte se! Ukolébavka pro 3 tuby a perkuse (2002)
•
Kateøina Chroboková.
Petr Cígler,
•
Petr Cigler
•
Anna Ptáková
Barbara Maria Willi
(born 1964) spent his youth in Germany (1968–90), where he studied percussion in Nurnberg and Stuttgart. In 1990 he won the competition of the Studienstiftung des Deutsches Volkes and got the scholarship in Prague. Since 1990 he lives in the Czech Republic, in Trstìnice, where he organizes the International Percussion Courses. He is a percussion teacher at the Academy of Music in Prague and one of the most devoted performers of contemporary music in our country.
to se pøece normálnímu èlovìku nemùže povést, pokud nesleduje stopky!)
Fokusations
All the material used in this piece is organized on a mathematical basis: the focusations of rhythmical patterns is derived from certain algebraic series, tempos and dynamics from the integral equations.
Èchi (...pro hloubavé klarinetisty) (2004) Èchi je základ veškeré èínské lékaøské teorie. Odpovídá øeckému slovu „pneuma“, sanskrtskému „prána“ a japonskému „ki“. Pokládá se za životní sílu a tok energie ve všem živém. Má skladba Èchi je o jejím hledání, však pohledem neznalého Evropana. Klarinetistka Anna Ptáková, které je tato meditace vìnována, bude bìhem hry skrze svou vlastní osobnost intenzivnì zkoumat rovnováhu mezi prostorem, jeho rezonancí a svou vlastní èchi.
Chi
Chi is the fundamental of all the Chinese medicinal theory. It corresponds to the Greek term “pneuma”, Sanscrit “prana” and Japan “ki”. It is considered to be a vital power Kateøina Chroboková studovala hru na var- Jiøí Genrt, Robert Škarda and Jaand a flow of energy in all the live entities. My composition Chi concerns in its finding, however in view of innocent hany nejprve na Konzervatoøi v Ostravì u Martiny Zelové a poté roslav Šśastný are members of the tuba quartet na JAMU v Brnì u Kamily Klugarové. Bìhem studia na JAMU získa- named The Power which was founded 2001 at the Prague Music European. Anna, to which is this meditation dedicated, will thoroughly investigate the equilibrium between the space, la stipendium pro dvouletý magisterský program u Jana Raase Conservatoire in the class of Prof. Pavel Trnka. Contemporary its resonance, and her own chi. v Utrechtu. Vzdìlání si rozšíøila postgraduálním studiem u Reitz music is the main focus of this ensemble which also often plays
After finishing her studies at the Janáèek skladatel, hornista. Studoval lesní roh Conservatory in Ostrava with Mrs. Martina u Zdeòky Strnadové. Ve skladbì autodidakt. Zaèal komponovat Zelova as her teacher she was admitted to na gymnáziu, pozdìji se zabývá silnì strukturovanými kompozithe Janáèek Academy of Music (JAMU) in cemi využívajícími prostøedky minimalismu. Od roku 1996 se spe- Brno in the organ class of Mrs. Kamila cializuje na intepretace soudobých skladeb jako komorní hráè Klugarova. During her studies at JAMU a sólista (premiéroval více než 30 skladeb èeských i zahranièshe was awarded a scholarship for twoních autorù, nahrávky pro rozhlas). Spoluyear study (Master degree) in the Netherpracuje s èeskými ansámbly soudobé hudby lands at the Utrecht School of Arts with Jan Raas. She extended (Agon, Konvergence, Mondschein). Vyher education as a postfraduate student in Leuven, Belgium with studoval anorganickou chemii na PøF UK Teitze Smits. As a winner of Oundle International Organ Festiv Praze, nyní pracuje na výzkumu HIV. val in England in 2000 she was awarded five recitals at the pres is a chemist by pro- tigeous organ festivals and organ series in Warwick, Coventry, St. In addifession (involved in HIV research), but he is Albans, Cambridge and London (St. Pauls Cathedral). tion she studied harpsichord at JAMU with Barbara Maria Willi. one of the most interesting Czech compo sers as well. In his music he uses a systevystudovala hru na klarinet na matic “scientific“ approach and sometimes pražské AMU. Pùsobila v souborech Agon a Tuning Metronomes. a very personal humor. Jako sólistka se èasto vìnuje interpretaci soudobé hudby a mnozí skladatelé, vèetnì Petra Cíglera, psali skladby pøímo pro ni. patøí k pøedním cemba studied clarinet at the Academy listkám v Èeské republice. Studovala cembalo ve Freiburgu of Music (AMU) in Prague. She was a member of the ensembles a Štrasburku. Obory hra na cembalo/kladívkový klavír a provozovací praxe staré hudby (u Nikolause Harnoncourta) na Mozarteu Agon and Tuning Metronomes. As a soloist she often performes contemporary music, and many composers, including Petr Cigler, v Salcburku absolvovala s vyznamenáním v roce 1995. Získala zvláštní cenu na cembalové soutìži v Bruggách, spolupracovala dedicated their solo pieces to her. s významnými osobnostmi jako jsou Magdalena Kožená, Martina (1964). Žil 1968–90 v NìmecJanková, John Holloway, Jiøí Bárta, Eric Hoeprich, Jos van Immer- ku, kde také vystu-doval hru na bicí nástroje (Norimberk, Stuttseelem èi Sergio Azzolini. Pùsobí také jako dramaturgynì (cygart). V roce 1990 pøišel díky nìmeckému stipendiu do Prahy klus koncertù staré hudby v Brnì, MHF 13 mìst Concentus a natrvalo se usadil v Èechách, v Trstìnici, kde také poøádá
•
každoroènì mezinárodní interpretaèní kurzy. Vyuèuje na pražské AMU a patøí k nejoddanìjším interpretùm soudobé hudby u nás.
Anna Ptáková
Tomáš Ondrùšek
ných jevech, kterých si jistì užijete do sytosti. Doufám jen, že vás skladba, zaèínající snad jako ukolébavka, neuspí. Záhy poté, co do výšky zamíøí perkusní pistole s dùkladnou ucpávkou, se totiž zøejmì probudí i ti nejzavilejší koncertní spáèi. Hlemýždi, línì spoèívající v jejich vnitøním uchu, se zase budou moci po dlouhé dobì zèerstva protáhnout!
Awake! Lullaby for three tubas and percussion
Cloud 9 (2006)
premiéra Putuji po oblacích a obèas nahlédnu do sedmého nebe. Zvuk se tu zvláštnì odráží a rozostøuje. Prsty poletují po cembalech stejnì hbitì jako za dob Couperina. Dnes už ale pøece nic nemùže znít tak jako tenkrát...
Cloud 9
I am walking on the clouds and sometimes I visit 7th Heaven. The sound has a different quality here. The fingers are flying on the keyboards of the harpsichords like in the times of Couperin. However, nothing is as it was in the past.. .
----- přestávka -----You can hear interferences and other peculiar acoustic phenomena quite a lot in this piece. I hope this Lullaby will not lull you to sleep...
Fokusace pro bicí sólo (1999)
●●Ulrich Krieger:
Ve Fokusacích jsem pro sebe objevil pár tajù strukturální kompozice – všechen materiál je zde organizován v mnoha rovinách, které jsou zceleny jednotícími, èistì matematickými kritérii. Jednoduchý dominantní zvuk: i nebys- Ulrich Krieger (Berlin) – saxofon, trému uchu neunikne mechanická, velmi pozvolná inverze základního modelu, nárùst dynamiky a ony „fokusace“ – elektronika = saxophone, electronics obèasné zaostøování a synchronizace rytmických modelù. Avšak, je tu pár háèkù: výstavba rytmiky – na základì alge- Phill Niblock: Ten Auras (1994) braických øad; výpoèet tempových zmìn a dynamiky – inUlrich Krieger : AOS-Loops (2000/2007) tegrální poèet... Ve výsledku nesnadno nepostøehnutelné, Ulrich Krieger: Gimme some pro interpreta však tvrdý oøíšek! Jediná volnost – výbìr feedback (1992) nástrojù, je omezena skoro stránkou instrukcí. Proè jsem to jen všechno takhle komplikovanì udìlal? Mìl jsem totiž Reinhold Friedl: Poopy (1998) podezøení, ve kterém se neustále utvrzuji, totiž že Tomáš Ondrùšek, pro kterého je skladba pùvodnì napsána – je biorobot! (Z mnohých, alespoò jedna indicie: od teoretické duraty 4‘ 23“ se pøi premiéøe odchýlil o pouhé 4 sekundy, Ulrich Krieger viz/see 13/3/2007
New Sax Electronica
Petr Cígler
Barbara Maria Willi
Kateøina Chroboková
Handa Gote
STRANA 7 / XX. ENH 2007
È T V R T E K = T H U R S D AY
Fascinated by the concept of Don Li’s* music, he played as part of Zimoun Momental and Zimoun Na. These experiences resulted in the CD productions „Zimoun Momental“ and „Zimoun Na“, featuring the musicians Don Li and Philipp Schaufelberger. In 2003 Mik Keusen founded his own quartet, named BLAU, with whom he ceaselessly composes new music and has been awarded the prize of the Axell and Max Koch Foundation in Lucerne. In spring of 2005 he was commissioned by the Paul Klee Center to write a composition, which can be heard as part of its current exhibition. Mik Keusen’s debut album entitled BLAU is now being released in cooperation with DRS II and Tonus-Music Records.
----- přestávka ------
15 / 3 / 2007: Mik Keusen: Trios ●●Handa Gote: Noise ●● 5.0/5.1
•
•
Veronika Švábová – tanec = dance Veronika Švábová, Tomáš Procházka – koncepce = conception Jakub Hybler, Tomáš Procházka – technický vývojový tým = technical development team
6. 0 14.0 20.0 21.0 22.0 23.0 Gareth Davis – basklarinet = bass Handa Gote je projekt pro výzkum a vývoj taneèníclarinet ho a pohybového divadla, výtvarného divadla, hudby a zvukového designu a integraci vìdy a technologie v umìní. • Mik Keusen – klavír = piano Divadlo Handa Gote vzniklo v roce 2005 jako zpìtnì kom- Julian Sartorius – bicí = drums
patibilní platforma pro spoleèné projekty zúèastnìných. Handa Gote (founded in 2005) is a group for research and development of dance-art-music&sound design Gareth Davis studoval u Antonyho Paye a Rogera Heatona v Londýnì a pozdìji u Harryho Sparnaaye v Amsterdatheatre integrating science&technology. mu. Díky pozvání francouzského cellisty Alaina Meunier studoval komorní hudbu na Accademia Chigiana di Siena. K jeho uèitelùm zde patøili: Yuri Bashmit, Katia Labeque, Mario Brunello a významný italský skladatel Luciano Berio. Koncertnì debutoval ve svých osmnácti letech v londýnské Wigmore Hall a následnì hrál na pódiích v Evropì, Severní Americe a Asii. Spolupracoval se svìtoznámými dirigenty, napø. Riccardo Chailly, Sir Simon Rattle, Diego Masson, Gregory Rose a Roger Norington a s mnoha orchestry a soubory, jako napø. London Sinfonietta, English Chamber Orchestra, Asko, Netherlands Radio Orchestra a Sinfonia 21. Gareth Davis se pøevážnì zabývá interpretací skladeb nové hudby. Mezi skladatele, kteøí napsali díla pøímo pro nìj patøí Salvatore Sciarrino, Jonathan Harvey, Toshio Hosokawa, Gavin Bryars, Peter Eotvos a Misato Mochizuki. V souèasné dobì spolupracuje se zpìvákem Davidem Jamesem (kontratenor) a zpìvaèkou Sarah Leonard (soprán), s virtuoskou na cembalo Jane Chapman, basistou Corrado Canonnicim, s Kreutzer Quartet, Rossetti Quartet a dalšími.
•
•
Handa Gote
Noise První díl zamýšlené trilogie BODY AND TECHNOLOGY, zamìøený na práci s kontaktním zvukem. • Pomocí Gareth Davis studied with Antony Pay and Roger zvukových snímaèù a optických èidel je taneènice spojena Heaton in London and then with Harry Sparnaay in Amsterdam. pøimo s prostorem. Pohyb vyvolává zvukové a svìtelné zmì- He was invited by the French cellist Alain Meunier to attend the ny, a tak vzniká hra tøí na sobì závislých prvkù: tanec zvukù Accademia Chigiana di Siena on a Scholarship and study chama svìtel. • Postkatastrofická pohlednice z výletu do nezná- ber music with Yuri Bashmit, Katia Labeque, Tshaikovsky Prize mé zemì. • Pøedstavení jsme pøipravili zpùsobem DIY, zce- winner Mario Brunello and the Italian composer, Luciano Berio. la bez prostøedkù, jen za použití nìkolika zvukových efektù • Since his debut, at the age of 18, at London’s Wigmore Hall, a vìcí, které jsme našli v popelnici. • Info o pøedstaveních Gareth has gone on to play throughout Europe, North America handa gote na webu divadla Alfred: www.alfredvedvore.cz and Asia. He has played under conductors including Riccardo Chailly, Sir Simon Rattle, Diego Masson, Gregory Rose and Roger / další fota a info na webu skupiny B4: www.noise.cz/B4 Noise is the first part of the planned trilogy BODY AND
TECHNOLOGY focused on work with contact microphones and optical sensors. In this way a dancer interconnects sound and space. The body movements produce both sound and light changes: these elements are also “dancing”. • The performance was prepared in a “do-it-yourself” manner with the use of several sound effects and materials found in dustbins. • For more details see www.noise.cz/B4
Norington with orchestras and ensembles including the Philarmonia, Sinfonietta, ECO, Asko, Netherlands Radio Orchestra and Sinfonia 21. . Gareth has been strongly involved in New Music having had pieces written for him by many composers such as, Salvatore Sciarrino, Jonathan Harvey, Toshio Hosokawa, Gavin Bryars, Peter Eotvos and Misato Mochizuki. He has worked extensively with the Hilliard Ensemble’s countertenor David James, soprano Sarah Leonard, harpsichord virtuoso Jane Chapman, Heinz Holliger, Sine Nomine, Kreutzer Quartet the Rossetti Quartet and Xenakis Prize winning contra bassist, Corrado Canonnici.
*) Švýcarský skladatel Don Li (1971) už jako dítì se nauèil na bicí, klavír a saxofon a od 16 let píše vlastní skladby. Vytvoøil hudební koncept tzv. „Tonus-Music“ a založil znaèku Tonus-Music-Records. *) Don Li, born 1971 in Berne, Switzerland, is composer, clarinetist, multi-instrumentalist and creator of the music concept Tonus-Music. Founder of the Tonus-Music-Records label.
. Partneøi Bösendorfer Wien, Èesko-nìmecký fond budoucnosti, ECPNM, EFA, Fléda, Goethe-Institut Prag, LÍDLMusic, Velvyslanectví Nizozemského království
Gareth Davis
Julian Sartorius
studoval hru na bicí nástroje na Music University v Lucernu u Norberta Pfammattera, Fabiana Kuratliho a Pierra Favra. V r. 2005 se mu dostalo zvláštního ocenìní nadace Friedla Walda a v r. 2006 cenu nadace Axella a Maxe Kochových. Koncertoval v Evropì a Jižní Americe s hudebníky jako napø. Pierre Favre, Christy Doran, Jean-Paul Bourelly, Hans-Peter Pfammatter, Christoph Erb, Peter Schärli, Herbie Kopf a Amar Quartet.
Julian Sartorius
, born in 1981, studied drums at the Music University of Lucerne with Norbert Pfammatter Fabian Kuratli and Pierre Favre. He was winner of the special award of the Friedl Wald foundation (2005) and the Axelle and Max Koch foundation (2006). He has played throughout Europe and South America working with musicians such as Pierre Favre, Christy Doran, Jean-Paul Bourelly, Hans-Peter Pfammatter, Christoph Erb, Peter Schärli, Herbie Kopf and the Amar Quartet.
Mediální partneøi . Brnoinfo, ÈRo Brno, Harmonie, His Voice, Hudební mládež, Hudební rozhledy, Kult.cz, Literární noviny, Metropolis, Radio 1, TVb1, Uni
Mik Keusen.
Mik Keusen se uèil høe na klavír od svých osmi let. Už jako teenager objevil svìt jazzu a byl nadšen improvizací a souhrou s ostatními hudebníky. Po absolvování školského studia pokraèoval na Musikhochschule v Lucernu, kde studoval napø. u Hanse Feigenwintera, Chrise Wiesendangera. Zásadní vliv na nìj mìlo seznámení s hudbou švýcarského skladatele Dona Li*. Jeho skladby „Zimoun Momental“ a „Zimoun Na“ nahrál spolu s Donem Li, Philippem Schaufelbergerem a dalšími hudebníky. V r. 2003 založil kvartet BLAU, s nímž provádí vlastní skladby. Na jaøe 2005 byl povìøen Støediskem Paula Kleea v Bernu, aby napsal skladbu, která se bude hrát jako souèást výstavy.
•
•
•
Mik Keusen
Born in 1977, began his classical piano studies at the age of 8. As a teenager, he discovered the world of jazz music and was fascinated by the art of improvisation and by interplay with other musicians. Concerts in his youth inspired him to follow the path of a professional musician and begin his third-level studies in music. After graduating, he continued his piano studies at the Musikhochschule of Lucerne, with, amongst others, Hans Feigenwinter, Chris Wiesendanger. In 2000, Mik Keusen first discovered Don Li’s long-established Tonus-Music.
•
Julianj Sartorius
Gareth Davis
Mezinárodní hudební festival Brno ARS/KONCERT, spol. s r. o., Úvoz 39, 602 00 Brno, tel.: +420 543 420 951 / fax: +420 543 420 950 e-mail:
[email protected] / www.arskoncert.cz
Program EXPOZICE NOVÉ HUDBY 2007 • Vydavatel ARS/KONCERT, spol. s r. o., Brno • Šéfredaktor: Jaroslav Šśastný • Redakce: Radek Tejkal, Pavla Spurná • Fotografie z archivu ENH • Grafická úprava: Jan Rajlich ml. • Tisk: Tiskárna EXPODATA-DIDOT s. r. o., Brno-Výstavištì • Redakèní uzávìrka 26. 2. 2007 / Náklad 300 ks Mik Keusen
STRANA 8 / XX. ENH 2007
EHN na ENH (viz str. 4) – obr. 4
www.enh.cz