nMŠ: Tak mi prosím tě řekni něco o televizi, jak jste to měli teda u vás doma. Dalibor: Takţe u nás doma určitě co se týče hlavní iniciátor byla vţdycky matka, která si myslím, ţe je velkej fanoušek televize. Ta to sledovala jednak selektivně, ţe si vybírala ty seriál y a věci, který ji zajímali, ale jednak i jako kulisu třeba při ţehlení, při domácích pracech, takţe ta televize byla vlastně puštěná furt. Z čehoţ moţná i pramení moje taková averze k tý televizi, ţe to jako kulisu prostě nesnáším, ţe mě prostě vyrušuje, bolí mě z toho hlava a tak dále. A myslím si, ţe to není averze, kterou bych si vybudoval aţ teď, ale averze, kterou jiţ mám od dětství. A pořád jsem tu televizi sledoval jenom tak, ţe jsem opravdu zapínal věci, který mě zajímali, nebo pořady, který jsem chtěl vidět. MŠ: Takţe selektivně? Dalibor: Selektivně. MŠ: A co se týče těch pořadů, který sledovala máma, tak je moţný říct, ţe třeba nějakej typ pořadu sledovala selektivně a jinej typ měla jako kulisu, nebo jí to bylo jedno? Dalibor: Má třeba ráda detektivky, takţe ty seriály, který se týkaly tohohle, tak brala selektivně, ţe čekala na ten čas, kdy to přijde a chtěla mít teda klid a chtěla si udělat kafe, udělat si pohodu, podívat se na to. No a pak bylo spousta jiných, dalších pořadů, který sledovala jenom jako kulisu. Coţ můţe bejt cokoliv, teď v současný době jsou to pořady jako Prostřeno, ale co to bylo tehdy, to uţ fakt nevím. MŠ: A uţ tehdy sis teda vybíral taky jo? Ty svoje pořady. Dalibor: Já? Já jsem si vybíral teda většinou, kdyţ jsem přišel domů, tak to byla taková jediná chvíle, kdy jsem si to pustil bez toho, ţe bych čekal na nějakej konkrétní pořad. Kdyţ jsem přišel po škole domů, tak jsem si pustil něco jako kulisu, ale většinou jsem si u toho četl noviny. A to bylo maximálně 20 minut, dýl jsem to nevydrţel … MŠ: Třeba jako příprava jídla, ţe by sis udělal jídlo a najedl se u toho … D: No tak nějak, ale většinou tak půl hodiny to bylo. No a seriály nebo pořady, které jsem si vybíral, tak vţdycky večerní zprávy jsem sledoval a třeba úterky jsem si pamatuju, ţe byly Simpsonovi, nebo Přátelé, … MŠ. A ty večerní zprávy uţ jako fakt v dětství?
1
D: Jo, řekněme od základní školy, někdy o šestý třídy nebo tak jsem sledoval zprávy a to bylo ta situace, kdy jsme se sešli jako celá rodina. To byla asi jediná chvíle, kdy jsme byli spolu všichni. MŠ. Takţe dá se říct, ţe třeba jako, takţe řekněme takhle: zprávy začaly v sedm, takţe vy jste se prostě automaticky na tu sedmou … kaţdej se připravil tak, aby na tu sedmou … D: Jo, někdo přišel v průběhu zpráv, někdo před … MŠ: Takţe se nehrálo na to, ţe třeba v sedm chyběl brácha, tak se ptalo kde je … D: Ne ne, … MŠ: Ţe by to bylo takhle hodně ritualizovaný? D: Tak třeba brácha u nás v rodině nebyl, byla tam jen ségra, která byla o šest let mladší, takţe se třeba na těch zprávách nepodílela, to jsem byla vlastně jenom já a rodiče. Jinak musím říct, ţe my máme dvou generační barák, takţe nahoře je ještě babička s dědou, kde jsem se na tom sledování televize podílel a ti odjakţiva prostě čekali na ty zpravodajský bloky, zpravodajský pořady, zprávy … Takţe kdyţ jsem byl u nich, tak jsem vlastně kombinoval tady to sledování zpravodajskej věcí s tím, ţe jsem četl nějakej tisk, kterej odebírali, třeba Reflexy a tak … MŠ: Mimo nebo u toho? D: U toho. MŠ: Takţe takovou kulisu? D: To jsou ty výjimky, třeba u jídla, kdyţ jsem přišel ze školy nebo teda s babičkou a s dědou nahoře, kde oni teda měli puštěný aspoň ty zprávy nebo něco, co mě nerušilo a spíš to byla taková dobrá kulisa … MŠ: Takţe v podstatě kdyby tam běţel nějakej seriál, tak … D: U toho se to nedá číst. MŠ: Takţe nahoře i dole ta televize teda byla někde v obýváku, jako středobod toho obýváku? D: Obývák vyloţeně u nás dole, u nás je obývák oddělenej od kuchyně, to znamená, ţe tam nebylo tolik rušivých elementů, kdyţ se sledovala televize. Kdeţto nahoře u babičky s dědou, 2
tam je v kuchyni, kde to je spojený v jednom a tam je i ta televize, takţe se třeba i stalo, ţe dělala něco s mixérem a stejně ta televize šla a nikomu to nějak nevadilo, ţe byli takhle naučení. MŠ: A co se týče toho sledování potom s tou rodinou, jako u těch zpráv, tak tam to bylo nějak daný, ţe kdyţ uţ se pustily ty zprávy, nebo kdyţ uţ jste se tam nějak sešli na nějakej fim, tak jste se u toho normálně bavili o tom, a nebo se spíš říkalo: ticho, teď jsou zprávy. D: Ticho většinou, táta v tom pokoji většinou ječel: ticho, poslouchám. A nikdy jsme se vlastně nebavili u nějakejch filmů, ţe bysme si do toho házeli glosy, nebo … MŠ: Slouţilo to třeba i k něčemu jinýmu, fungovalo to jako sešlost tý rodiny jakoby? D: My jsme se jakoby nesetkávali u těch pořadů, nikdy všichni. Spíš to většinou aspoň jednoho člověka rušilo. MŠ: Takţe vy jste ty diskuze měli někde jinde? D: Jako diskuze většinou u nás neprobíhaly … MŠ: Jako nemyslím apriori diskuze, ale jako takový to, ţe si pokecá rodina … D: To nebejvalo většinou, my jsme nebyla rodina, která by si vyloţeně pokecávala. To spíš s babičkou a dědou, tam teda ta diskuze mohla proběhnout. MŠ: Jó, tím, ţe tam byl mixér, tak to mohli rušit i lidi? D: Bylo jim to jedno za prvý a tím, jak se sledovalo zpravodajství, byly tam třeba krátký bloky, tak tam třeba fungovaly ty diskuze. MŠ: A jakoby dole ani u toho zpravodajství, ţádný názory na to, na politiky … D: Málokdy, ale jako jestli to můţu porovnat s tím, myslím u Alči,kde jsem býval během svých středoškolských studií, tak tam byl právě vţdycky iniciátor toho, ţe jsme se o tom bavili. MŠ: Takţe to byl rozdíl? D: Jo úplně brutální rozdíl, tam se teda sledovalo, všichni pššt klid, ale někdy se pustil film a všichni mleli, takţe já jsem z toho filmu třeba ze začátku nedokázal vůbec nic mít. Samozřejmě se o tom povídalo … 3
MŠ: Já taky kdyţ si pustím film, tak rád sleduju a kdyţ mě někdo … Kdyţ třeba s Adélou koukáme u nich na něco, tak do toho hrozně melou … A neměl si s tím třeba trošku problém, ţe za prvý doma se ti někdy stávalo, ţes je doma zapojoval do debaty, protoţe sis neuvědomoval, ţe … Nebo u nich, ţe si zase moc nemluvil a nechal je mluvit, D: Ne, neměl, protoţe to nebyl problém, stejně tak jako u babičky s dědou … MŠ: A co se týče toho, ţe uţ tehdy kromě té televize jste měli třeba já nevím video jste měli? D: Na začátku v těch devadesátých letech jsme byli i nějaký ti fanoušci těch filmů, ţe jsme si i půjčovali z půjčovny, prostě věci, který nás zajímali, ţe jsme byli takoví ti aktivní … MŠ: A třeba nahrávali jste z televize nějaký programy? D: Spoustu programů jsme si nahrávali, filmů a tak, který jsme potom … MŠ: Pořadů? I jiný, neţ filmy? D: Pořady jsem si třeba nahrával já, nějaký Power play tenkrát běţelo, nebo nějaký hudební věci … MŠ: A pak se na to třeba zpětně koukal? D: A pak jsem se na to díval, byl jsem fanoušek do hudby a do sportu, tak myslím, ţe jo. MŠ: A tos měl v nějaký výslovně popsaný, datum, z kterýho to máš … D: Jo jo jo … MŠ: A počítač jste doma měli? Tady zhruba v tý době, řekněme kolem tý pátý třídy? D: Počítač asi tak v tý sedmý třídě jsme si koupili, on byl právě v obýváku, takţe někdy jsem právě seděl u počítače, něco jsem si tam hrál a vzadu šla televize … MŠ: No mě by spíš zajímalo v kontextu toho, ţe vy jste teda dole měli jednu televizi, nebo uţ jsi měl na pokoji? D: V pokojíčku uţ jsem měl po čase taky svoji televizi. MŠ: Jo a znamenalo to teda tím, ţe ty jsi měl svoji televizi, takţe ses jakoby uţ vykašlal na to sledování s rodičema a radši sis to sledoval jako sám?
4
D: No jasně, maximálně na ty zprávy jsme přišel se dívat s nima, protoţe mi bylo jako blbý aby šel ten stejnej … aby šly ty dvě televize, tak jsem šel za něma, ale MŠ: Takţe v tu chvíli, kdybyste se shodli jakoby na tom programu, tak jsi byl schopnej to sledovat s rodičema? Nebylo tam takovýto pubertální nechci s rodičema … D: Ne, to ne, ale většinou jsme se neshodli. Málokdy, maximálně na těch zprávách, pak si neumím představit pořad, kterej bych sdílel. Třeba mně se líbili Simpsonovi a mamina je úplně nesnášela, nebo … MŠ: Myslím třeba večer nějakej film, kterej začínal, nebo seriál … já nevím, jestli jste sledovali … D: Večer jsem s něma moc nesledoval, moţná v dětství, ale potom ne … MŠ: No dobře, potom, co jsi neměl svoji televizi a tím, ţe jste se neshodli, tak v podstatě říkal jsi, ţe to máma ovládala tu televizi, takţe ona si navolila program a ty jsi co? Čím jsi to teda nahradil, kdyţ běţelo to, na co ses chtěl koukat, ale nemohl ses na to koukat? Šel jsi nahoru k prarodičům? D: No většinou, kdyţ jsem se chtěl na něco dívat, tak to byly většinou seriály, který běţely ještě před těma zprávama, tak jsem se díval sám u sebe v pokojíčku … MŠ: Neţ jsi měl tu televizi … D: To si moc nepamatuju … To je první stupeň, já jsem měl tu televizi od druhýho stupně na tom pokojíčku. MŠ: Aha aha, mně šlo o to, jestli se máma třeba koukala a tys šel místo toho, já nevím, třeba koukat nahoru, protoţe jsi to chtěl vidět, nebo jsi prostě holt musel jít … D: No to je první stupeň moc si to nepamatuju, ale jako první stupeň jsme byli malí, takţe si myslím po zprávách spát. MŠ: Jo jo, je to moţný, je to svým způsobem rozdělený, tu první, druhou třetí třídu ještě jsem šel po zprávách, moţná jsem je ještě nesledoval jako ţe od osmi, kdy začínaly filmy to uţ moc nebylo … Ale pak tady ty seriály já nevím O zvířatech a lidech, Ţivota na zámku, na tohle to jsme pak koukat mohli. D: To si asi vzpomenu, ţe jsem díval s nima, to bylo nevím asi na druhým stupni. 5
MŠ: Noo, kolem devadesátýho šestýho, sedmýho to šlo no … Takţe v tu chvíli kdy jsi měl tu vlastní televizi, tak jsi prostě kromě toho aby nešel stejnej program na obou, tak jsi … D: No výjimečně jsem se díval s něma, ale většinou sám na tu … Protoţe jsme se neshodli.
MŠ: Jo, spíš mi jde o to, jestli kdyţ jste se shodli, jestli jste se koukali spolu, nebo ses stejně koukal sám, jestli to jako individualizovalo to sledování, protoţe jsi měl vlastní moţnost sledovat? D: Bylo mi to vlastně jedno a třeba se to lišilo i podle mý nálady, jestli jsem si lehl do postele .. MŠ: Nebo jestli jsi během toho chtěl i přepínat víc … A ten počítač teda nějak jakoby nedoplňoval sledování tý televize ve smyslu toho, ţe byste třeba na počítači koukali na filmyz těch cédéček, který tak na konci devadesátých let …? D: Ten počítač byl na filmy aţ vyloţeně někdy, aţ jsem byl na gymplu, dřív ne. MŠ: No tak nějak myslím, kolem devadesátých let, třeba šestnáct let nám bylo třeba D: Tak ten počítač byl v obýváku a v ţivotě jsme se na něj nedívali … MŠ: Neměli jste ho jako druhou obrazovku? Protoţe já si třeba pamatuju, ţe třeba cédéčka tehdy nikde jinde přehrát jakoţe přehrávače DVD nebyly k televizi, takţe my jsme ho k pouštění filmů měli D: Rozhodně ne … Já jsem se třeba díval u Alči v jejím pokoji na nějaký filmy, ale v obýváku to ne, jako naši na to nebyli zvyklí v tý době … MŠ: Dobře, tak jako abstrahujeme od toho, ţe to byl počítač u vás v obýváku, spíš všeobecně mě zajímá, jestli jsi televizi uţ doplňoval v tý době počítačem ve smyslu … říkal jsi, ţe u Alči uţ jste se podívali? D: U Alči jo, ale sám ve svý domácnosti ne, protoţe by mě rušilo, ţe tam jde další televize. Nemohl jsem se jako dívat na film, aby mi šla za zádama jakoby televize. MŠ: A co se teda týče toho hegemonního rozdělení, ţe ten ovladač od tý televize ovládala máma, nebo táta ho ovládal?
6
D: No občas se pokusil, kdyţ šel třeba sport, tak se jakoby emancipoval, ale spíš … MŠ: To je docela zvláštní, třeba u nás … táta teda nikdy nebyl takovej, ţe by řekl: koukáme na televizi, kterou jsem koupil já, takţe já jsem tady a budu rozhodovat, spíš jako spíš i hodně lidí říká, ţe to řídil táta. D: No to byly výjimky, ţe byl třeba fotbal, moţná i zprávy mámě … třeba, ţe jsme nekoukali na Novu, ale na ČT 1, ale jinak ho to aţ tolik nezajímalo, třeba u toho i spal a měl to úplně vysloveně jako kulisu. MŠ: Ten nějakej vlastní počítač jsi měl aţ na vysokou školu? Nebo uţ třeba na gymplu? D: Notebook jsem měl aţ na vysoký škole. MŠ: Nebo já nevím, v pokoji vlastní počítač, klidně stolní … D: Ten stolní byl vţdycky v obýváku … MŠ: Neměl jsi teda nějakej, na kterým sis mohl … D: Ne, někdy vím, ţe ke konci čtvrťáku měl táta notebook, tak jsem si ho občas půjčoval, tam jsem i podíval na nějaký filmy sám … MŠ: Takţe to jsi pouţíval v těch prvopočátcích, třeba na cédéčka? D: Jo jo, ale to uţ bylo v tom čtvrťáku … MŠ: A internet jste měli doma? D: Internet jsme měli na tom stolním počítači, kterej byl v obýváku a ten uţ jsme měli dlouho, vím, ţe uţ přes tu linku telefonní … MŠ: No a ten uţ si vzpomeneš, nebo asi ne … stahovalo se něco, nebo video nějaký? D: Vůbec … MŠ: Ani na tom notebooku jsi třeba přes internet nekoukal na něco? D: Ne. To ještě vůbec nebylo tak běţný tenkrát. To jsem jako čekal, jak se stahuje obrázek … MŠ: No dobrý, pak jsi teda přešel na tu vejšku, .. D: Tam se to změnilo dost. 7
MŠ: No no, … D: S tím, ţe jsem dostal svůj noťas, začal jsem koukat na filmy, … MŠ: Dobře, takţe můţeme se jakoby věnovat i tý koleji, ve smyslu toho, ţe tam teda televize nebyla, nebo byla v nějaký televizní místnosti? A chodil jsi tam tu televizi sledovat do tý místnosti? D: Určitě ne, párkrát jsme tam byli na hokeji, ale jenom … MŠ: Hmm, tys byl na Klácelkách ubytovanej, takovýto hromadný sledování sportu … Jo takţe jsi pak všechno sledoval na notebooku, co jsi chtěl sledovat … D: Jo MŠ: A byl docela rychlej internet předpokládám, takţe já nevím, co jsi jako sledoval? Seriály, nebo to jsi sledoval doma ses snaţil najít i přes internet? D: Tak tenkrát zašly ty seriály … MŠ: Předpokládám, ţe nějakou televizi jsi přes internet nesledoval? D: Ne, to ne. MŠ: Nějakou televizní kartu jsi asi neměl, jako ţe bys chytal to samý D: Ne, to jsem si právě uţ začal vybírat vysloveně ty věci … Myslím si, ţe první rok na koleji začala ta doba, kdy jsem se přestal dívat na televizi jako kulisu. Ţe uţ jsem si jenom vybíral aktivně, co sledovat, ale jako líbily se mi třeba seriály, začali Lost a tak … MŠ: A to ses dostával jak k těm obsahům? D: Mi vţdycky někdo něco doporučil, dal mi cédéčko nebo na flešce … MŠ: Takţe ti to někdo uţ předával nahraný, nebo jsi to sám stahoval? D: Předaný, většinou mi to někdo doporučil a dal mi k tomu nahraný tři cédéčka, pak jsem si to třeba stáhl. MŠ: Takţe jsi přistoupil k tomu stahování? D: Třeba jako přes uloţ to nebo online …
8
MŠ: Takţe i nějakej stream, ţes to našel … D: Jako já jsem začal s Torrentama … jako do tý doby jsem to měl jenom od kámošů do druháku, do třeťáku, pak jako Fuka mě naučil přes Torrenty MŠ: A to sledování jako bylo asi hodně individualizovaný předpokládám, teda maximálně s Alčou, ţe jste jako sledovali spolu … D: Jo s Alčou a výjimečně jsme se dívali na nějakej seriál, nějak ten vtipnej … takhle ve třech, nebo jsme se spolu dívali na Black books párkrát, ale to jsou výjimečný věci MŠ: A s tou Alčou to bylo jako automatický nějak spolu, nebo konkrétní obsahy jste sledovali a mimo to něco sám, nebo kdyţ uţ jsi sledoval, tak s Alčou? D: Většinou něco spolu a mimo to něco sám, tak i tak MŠ: Takţe se to lišilo, šlo o konkrétní obsah, nebo o konkrétní náladu?) D: Třeba u seriálů jsme se dívali spolu, ten Lost jsme rozjeli spolu, ţe jsem třeba na ni čekal, ţe se na ten díl budeme dívat spolu, ţe jsem se nedíval bez ní … Bokem jsem se díval třeba na Comunity MŠ:
A to proto, ţe ji to nezajímalo, nebo proto, ţe to nebylo tak důleţitý a ona si to
sledovala taky nějak sama? Takţe to nebyl seriál, kterej by vás zrovna jako … D: Přesně … MŠ: Ale tak vím, ţe třeba ty Prison Breaky jste sledovali spolu D: No a Losty … MŠ: Takţe to bylo tak jako, ţe vyšel novej díl, ty sis ho jako stáhl, a pak jste na sebe třeba dva tři dny čekali … D: Jo. MŠ: A bylo někdy, ţe ses stejně podíval a? D: Ty jo, fakt kdyţ … MŠ: Protoţe třeba jsem se o tom bavil s Anetou a ta říkala, ţe jí třeba právě Fuka udělal, ţe se na to stejně podíval a pak se na to dívali spolu a řekl jí, ţe se s ní na to jako klidně podívá 9
znovu. A pak z toho vyšlo, ţe ona se taky nasrala a taky se začala dívat sama a tím se jim to trochu rozpadlo. Tak jestli jste to tak taky měli? D: To ne, to jsme na sebe jako čekali. MŠ: A něco, teď asi aţ v poslední době, ale něco jinýho, neţ notebook, co bys pouţíval tady pro ty obsahy, asi ne, nějak telefon … D: No občas jsem se podíval na nějaký youtube videa nebo tak na telefonu … MŠ: Tablet asi jsi neměl … MŠ: A jak třeba ČT 24, to nepouţíváš na tom moc? D: To ne, většinou nějakej videoklip, ţe si pustím, kdyţ sedím na záchodě … MŠ: V šalině třeba? D: Ne, videa ne, třeba jen rádio … MŠ: Já v tom mám nahranejch pět, šest filmů, který sem tam v šalině, kdyţ jako si sednu, tak se na ně podívám … D: To ne, já nejsem takovej fanoušek, ţe bych se díval na nějaký filmy furt dokola, ale spíš jedu na nový věci … MŠ: A kdyţ koukáš na ten notebook, nebo jste koukali třeba i na tý koleji, tak jste koukali u stolu, nebo někde vleţe v posteli? D: I tak i tak … MŠ: Podle čeho sis to, podle nálady? D: Podle nálady, kdyţ jsi třeba jedl zrovna u toho, tak u stolu, … MŠ: Takţe o konkrétní obsah nešlo, třeba kdyţ ten seriál já nevím …. třeba ty nový seriály jste sledovali? D: Jo ty seriály nový, na pokračování, kde byl důleţitej ten děj, jsme většinou sledovali v posteli spolu, ale ty seriály, který jsou jenom pro pobavení, ty sitkomy a tak, tak většinou u jídla …
10
MŠ: A to časový, ţe jsi to mohl stopnout a tak, tak hrálo to nějakou roli v tom, nebo? D: Tak je to lepší, tím více se do toho zaţereš, ţe jo, ţe sis to mohl stopnout na kaţdou tu sekundu … MŠ: A kdyţ jsi potom něco sledoval na televizi, protoţe jak na tý koleji, tak na tom privátě tam jako byla televize, tak byly třeba obsahy, který jsi sledoval i na televizi i na notebooku a bylo ti to úplně jedno, nebo jsi to třeba rozlišoval? Tím, ţe na tý televizi to nemůţeš stopnout, takovýho typu … D: Od tý doby vlastně, uţ jenom vzhledem k tomu, co v tý televizi jde a jako ţe tě to moc nezajímá, tyty filmy a nevím, jestli vzhledem k tomu návyku, tak kdyţ jsem něco fakt chtěl vidět, soustředit se na to a fakt to vidět celý, tak na notebooku … MŠ: Takţe ten film třeba dávali na Nově, ale radši by sis ho teda stáhl … D: No … Tak jsem se radši díval na noťasu a u tý televize to bylo vţdycky takový rozvolněnější, třeba kulisa k jídlu, nebo tak … Někdy jsem to třeba nedokoukal celý, odcházel jsem v průběhu. Ale je to taky vzhledem k tomu, ţe filmy, který chceš vidět jdou na televizi aţ za pět let a ještě v blbým dabingu. MŠ. A kdyţ jsi pouţíval uţ tu televizi, na tom privátě, tak ta nebyla tvoje ţe jo, byla Volňase, pamatuješ si, ţe by tam vznikaly třeba nějaký věci, ţe by třeba přišel Volňas a řekl: hele ta televize je moje a já se budu koukat, nebo fungovala jako erární? D:Tak byla jako erární, ale občas jsme se bavili o tom, na co se chceš dívat, ale většinou jsme se domluvili, nikdo o nic nestál tak, aby někomu něco vypl. Jakmile tam někdo sledoval, tak druhej nepřišel a nepřepl mu to. MŠ: A kdyţ jste tam sledovali nějaký věci jako hromadně, tak tím, ţe doma si říkal, ţe se u toho hromadnýho sledování jako nemluvilo, tak tady to bylo jak? D: Já myslím, ţe se docela kecalo, tak jako sledovali jsme zpravodajství mi přijde … MŠ: Tak sledovali se sporty různý, nějaký ty atletiky a olympiáda, nebo mistroství světa ve fotbale … D: Hokej, u toho se mluvilo přirozeně … MŠ: A jako s tím jsi problém neměl? 11
D: Ne ne ne, já jsem o to ani nestál soustředit se nějak na ten obsah … MŠ: Takţe by ti to doma taky nevadilo, kdybys k tomu sem tam něco řekl? D: No to nemáš potřeba s těma rodičema něco říkat. Já jsem třeba takovou potřebu neměl, nevím jestli je to zvyk nebo co … MŠ: Prostě sis to tam odseděl jako … D: Hmm MŠ: … a věnoval se tomu … Jakoţe ve smyslu toho, ţe kdybys tam tolik sedět nechtěl, jako ţe by ses o tom chtěl bavit, tak bys tam s něma nebyl. Seš tam proto, protoţe to opravdu chceš sledovat … D: U mě to bylo takový, jako zavděčit se, jsem tam sedával, nedokoukal jsem to celý prostě jsem poseděl, kouknul se, šel jsem pryč a tak, jako nikdy jsem tomu nedával nějakej .. MŠ: Jako doma nebo? D: Doma. MŠ: Takţe nebyl problém v průběhu toho prostě odejít … D: Ne, to jsem vůbec neřešil MŠ: Nikdo to jako neřešil, kam jdeš a tak? D: Ne, to vůbec, nikdo to jako nesledoval celý aţ do konce. Sice bylo ticho, nebavili jsme se o tom, ale nebylo to takovýto sledování od začátku do konce. MŠ: Na začátku se zhasne, na konci se roţne? D: Nene. MŠ: A na tý koleji, kdyţ jste to teda sledovali společně, tak to bylo v pohodě se o tom bavit? Problém nebyl přicházet a zase odcházet? D: Ne. MŠ: A ten notebook pouţíváš i jako kulisu teď, nebo jakýkoli obsahy na notebooku?
12
D: Občas něco u jídla si dám, diskuzní pořady nějaký … Na ţádnej seriál se jakoby nedívám … MŠ: Já myslím jako hypoteticky, ţe by sis ho pustil jako kulisu. D: Kdyby to byl ten seriál jako na pokračování, kde je důleţitej děj, tak ten bych si jako kulisu nedal úplně, díval bych se normálně, v klidu, a jako kdyţ jde o sitcomy a diskuzní pořady a já nevím, ČT 1, který sleduju, tak to si jo. MŠ: A kdyţ jako pracuješ? D: Já u toho třeba cvičím, u práce ne, kdyţ se učím, nebo pracuju tak ne. MŠ: Nemáš třeba to hozený na ploše a kdyţ tě něco zajímá, tak to třeba otevřeš? Třeba koukáš pět minut na ČT 24 a pak to zase vypneš. D: To se mi stalo párkrát, třeba s fotbalem jenom abych věděl, co se děje, ale z pořadů ne. MŠ: Takţe to znamená, ţe kdyţ uţ si to pustíš, tak to potřebuješ sledovat. D: Aspoň trochu pozornost, to znamená, ţe nemusím být úplně soustředěnej, ale musím to sledovat. MŠ: Supr, tak to by bylo asi tady k tomu studentskýmu privátu všechno. Tak teď se ještě zeptám na tu poslední věc a to je v souvislosti s tou představou budoucnosti … D: No a ještě teda k těm obsahům … MŠ: Tak co sleduješ jako konkrétní obsahy, co se týče názvů konkrétních filmů, to mě aţ tak nezajímá, já po těch názvech nejdu, Spíš jestli se to vyloţeně změnilo v tom, ţe dřív jsi sledoval seriály a teď spíš filmy, nebo zpravodajství … D: Spíš jsem sledoval seriály a filmy a teď sleduju na tom počítači více méně uţ jen zpravodajství a pár vybraných seriálů … MŠ: Dobrý, teď můţem k tomu zpravodajství, to je vlastně taky ten typ toho kontinuálního, tak to sleduješ v podstatě jak? D: V archivu, nikdy online.
13
MŠ: Protoţe na internetu můţeš přesně najít to, co v televizi, takţe to nesleduješ? Ţe by sis pustil ČT 24 online? Třeba Otázky Václava Moravce? D: To jo, ale to si jakoby hledám většinou v archivu. Takţe vysloveně jenom vybraný pořady, to jsou jakoby Otázky Václava Moravce, Interview ČT 24, nebo Hydepark občas kdyţ je zajímavej, nebo třeba Uchem jehly, takový ty diskuzní … MŠ: takţe to není tak, ţe třeba Adéla to má třeba tak, ţe máme jen tu Primu a ona ví, ţe jdou Otázky Václava Moravce online a u toho třeba uklízí, nebo vaří … Takţe online zpravodajství vůbec nesleduješ? D: Ne MŠ: Coţ je to absolutní nahrazení tý televize tím notebookem, protoţe v archívu … D: Jako ţe se mi párkrát stane, ţe to zrovna sleduju online, třeba ty Otázky, tak to je spíš, ţe se člověk zrovna trefí … Ale vím, ţe je to v archívu, takţe vím, ţe si ten čas můţu přizpůsobit podle sebe a ne podle tý televize. MŠ: No a tím se dostáváme do budoucna, jestli si tedy myslíš, ţe v budoucnosti ještě přetrvají nějaký autoritativně daný se shora daný programy a nebo prostě řeknou, já nevím, tady na ten tejden máte tady těch sto pořadů dělejte si s něma, co chcete, pouštějte si je, kdy chcete. D. Jako já si myslím, ţe jak vidím ty zvyky u tý svý maminy, ale jak to dělala Janča, kdyţ příjde, takový to pasivní sledování bez ohledu na to, co tam je … To si myslím, ţe trošku přetrvá. Takţe si myslím, ţe bude nějakej program v budoucnu … MŠ: Takţe jako kulisa, kde nejde vlastně o sledování konkrétního obsahu, ale o samotnej proces sledování? D: Absolutní kulisa, o relaxaci no, nemusí to být kulisa k nějaký práci … MŠ: Jsou lidi, kteří nemají rádi ticho, třeba Jarda říkal, ţe nesnáší ticho a právě proto tohle dělá, ţe to můţe bejt někdy hudba a někdy … D: Mně ticho nevadí, já to mám rád, mě uţ tady z toho spíš bolí hlava. Ale protoţe tyhle návyky znám, tak si myslím, ţe zůstane v budoucnu to vysílání, kdy tam bude jasnej program, ale bude to jako obohacený o to, ţe si můţeš dát ten konkrétní program, kterej chceš.
14
MŠ: Ale ono je to uţ dneska tím pádem … Protoţe ty v podstatě máš danej program a jakmile ten program skončí tak tak devadesát procent uţ je v archivu a můţeš si to pustit potom. D: Takţe máš vlastní moţnost volby. MŠ: Já myslím ve smyslu toho, ţe si to budeš moct pustit i dřív, neţ pozdějc, jako dřív neţ by měl jít jo? Ţe třeba řeknou, já nevím, v osm půjde tady ten velkofilm, Pán prstenů, ale jako můţeš si ho pustit uţ od dvanácti, jestli chceš, v nějakým archivu bude uţ uloţenej. D: No to si myslím, ţe ne, protoţe furt budou chtít ty … ty, co to budou vysílat mít moc nad tím, kdy kdo tam bude sedět … MŠ: A za jakýho důvodu, kvůli reklamě? D: No kvůli reklamě, protoţe v tom archivu tak nějak ta reklama jako … MŠ: Ale řekněme, ţe by byla … Tak jestli se podívám na Pána prstenů s reklamou v osm, nebo ve dvě odpoledne, tak uţ přece můţe bejt tomu … Kvůli zadavateli tý reklamy je to problém, protoţe by si nebyl schopnej říct: jo od osmi se bude koukat 350 tisíc lidí … A co se týče jakoby struktury … D: A jde o exkluzivitu jako, ţe napřed to jde, co oni řeknou a aţ potom aţ si můţeš vybrat …. MŠ: Já si třeba myslím, ţe to tu exkluzivitu bude mít právě proto, co dělala tvoje máma, ţe byla schopná … ţe si prostě uzpůsobila ten svůj čas tomu, aby si stihla připravit to kafe, sednout si k tomu, neţ to začne a proto ty lidi budou mít rádi ten program pořád. D: Jo, ţe jim to dává určitej harmonogram … MŠ: Určitej harmonogram toho dne, ţe kdyby to vymizelo, tak ty lidi nebudou mít takovou tu jistotu … Ţe kdybys přišel dneska třeba k televizi, nebo kdyţ přijdeš k televizi a ty zprávy … víš, ţe v sedm mají bejt zprávy a najednou tam nejsou. Tak je něco špatně … D: Vlastně to je rituál, máš pravdu, třeba ty zprávy bych si asi nepustil z archívu, ale kdyţ uţ třeba mám čas v těch sedm hodin, tak se na ně podívám, to je rozdíl no … MŠ: Já bych si třeba zprávy z archivu taky nepustil, protoţe to uţ mi jako přijdou starý zprávy a to uţ si radši někde na internetu najdu aktuální … D: Teď je to aktuální, teď to všichni sledujou a moţná to i má i tenhle …
15
MŠ: Co se týče tý samotný technologie, jak bude třeba vypadat? D: Propojí se to určitě s internetem, myslím, ţe ty obrazovky budeš most pouţívat i jako notebook i jako televizi. MŠ: A jak se to třeba bude ovládat, myší nebo dálkovým ovladačem? D: Obojím … Uţ teď máš nějakej ovladač na počítač … MŠ: To je asi pravda no … Jako ţe třeba skladby můţeš měnit, hudbu nebo tak, obrázky, prezentace … D: … Ale i filmy, všechno. MŠ: I filmy tím můţeš ovládat? D: No jasně. MŠ: Jakoţe si lehneš do postele, notebook si dáš … To jsem třeba nikdy … D: Stolní počítač se takhle dá … MŠ: A co se týče tý rodiny, jak bys to měl s tou televizí? No a tady mě právě zajímá, jestli si budeš přetahovat ty vzorce z tý rodiny, ve který jsi vyrůstal do tý nový, nebo naopak se vůči to mu vymezíš? D: Tak spíš ta druhá volba, jako ţe prostě to, co mě štvalo, tak si říkám, ţe nikdy bych nedopustil v tý svojí rodině. To znamená, nikdy bych nedopustil, aby tam běţela televize jako kulisa více méně bych tu televizi nechtěl ani mít. Ţe mě to otravuje a myslím si, ţe to bere čas lidem a je to tak, ţe bych tu televizi spíš neměla a sledoval … MŠ: Jako vůbec bys ji neměl? D: Teď v týhle situaci jaká je teď, nevím, jak to bude v budoucnu … MŠ: Jako myslím i kvůli těm dětem, jestli … Jako ţe bys ty děti nenechal koukat na televizi? D: Ne MŠ: A neměl bys dojem, ţe by byly za ty outsidery potom v tý společnosti? D: Tak si to pustěj na počítači jako v tý době …
16
MŠ: Jako ţe to bude individualizovaný? Ţe ty děti budou mít svoje počítače … D: Mně se prostě nelíbí ta pasivní zábava, ţe se něco pustí a tupě čekáš, co ti jako naservíruje ten, co vysílá. Mám radši, kdyţ si najdeš to, co tě opravdu zajímá, co má pro tebe nějakej význam a pustíš si to, kdyţ máš čas. MŠ: Myslí, ţe bude dobrý fakt takovejhle extrém? V smyslu toho, ţe vţdycky fungovalo, ţe lidi se další den bavili, já nevím, o posledním dílu seriálu, ale kdyţ kaţdej si pustí něco jinýho, tak jako neumře ta komunikace těch lidí? D: Ale to máš tak, ţe já s Vénou teďka sledujeme (Faktlár???), tak se vţdycky ve čtvrtek bavíme o tom díle, co ve středu pustili na ten internet. MŠ: Dobře, ale to máte tím, ţe jste sesynchronizovaní, vem si, ţe byste kaţdej sledovali dva seriály, tak byste se neměli o čem bavit, jestli by jako trošku neschudla ta moţnost tý komunikace. A i to, ţe by se kaţdý … já nevím, ty bys koukal na svůj televizní obsah, já nevím tam prostě, manţelka tam, děti na něco jinýho … Ţe by se ani ta rodina nesešla pořádně, ţe kaţdej by byl v tom svým koutu zavřenej. Jestli by jako ten obývák neztratil to status toho centra, kde se ty lidi jako potkávaj? D: Ale o to jde, aby ses tam nepotkával kvůli televizi, pak … MŠ: No dobře a je něco jinýho, kvůli čemu se tam ty lidi budou potkávat? D: No určitě, tak třeba jídlo je dost dobrej pojící prvek … MŠ: No dobře, v kuchyni nebo v obýváku, řekněme, ţe by to bylo propojený … Ale zas třeba u nás se u jídla tolik nemluví. D: Mně třeba nevadí jíst a potom si něco dát, nějakej dezert a bavit se u toho, nebo tak. MŠ: Takţe máš dojem, ţe ta televize není jako prostě ideální pro todlencto? D: Asi mi přijde, ţe z tý svý rodiny, jak pocházím, tak mi přijde, ţe to jako spíš ruší tu komunikaci, neţ ţe by to podporovalo. MŠ: Mě schválně zajímá, jak to pak opravdu bude, protoţe spousta lidí říká, ţe to ze svý rodiny nesnášej a nepřenesou to do svý … a nakonec to pak stejně nakonec tak dopadne. D: Záleţí na tom partnerovi, taky ţe třeba chceš mít od těch dětí klid
17
MŠ: Já si třeba myslím, ţe na ty děti, kdyţ by to jako nebyl fenomén obecnej, sociální, tak kaţdej si bude sledovat co chce, tak jak to je dneska – kaţdej sleduje co chce a stejně bysme se tady byli asi schopní bavit o posledním díle Hry o trůny, ţe jo? D: No to jo. MŠ: No, tak takhle to myslím. Ale čím víc těch seriálů bude a čím více to bude roztříštěnější, tak s Vénou bych se o tom třeba nepobavil, protoţe on moţná ani nesleduje. To je jedno, ale řekněme, ţe by to nesledoval jenom proto, ţe on si prostě sleduje jinej typ serálu … D: Jako ty furt vycházíš z toho, ţe máš čtyři televize a ţe je velká šance, ţe se ty lidi jakoby sejdou na to stejným, ţe jo. Kdeţto na internetu máš tisíc různých pořadů … MŠ: Právě ţe ne, právě, ţe ty teorie říkaj, a to si jako myslím, ţe je praktický, ţe jako ty lidi, ţe kaţdej z nich proklamuje, ţe ty sledujou ty sport, ty detektivku, ty zpravodajství a ty jako erotiku plácnu. A ţe jsou jako loajální k těmhle programů, jenomţe ta loajalita je obrušuje v tu chvíli, kdy tím výsledkem je společný sledování něčeho, Čili ten udělá kompromis, ten udělá kompromis a budou všichni koukat na něco z těch čtyř, nebo na něco pátýho a to jenom proto, ţe tam chtěj bejt spolu. To si myslím, ţe tím by tadyto jakoby umíralo, ţe by to nebyl … jako by středobod … nebyla by ta průchozí místnost toho bytu, ţe by to architektonický rozprostření se změnilo a byly by čtyři uzavřený místnosti podle počtu členů domácnosti. Jestli by to jako bylo správný? D: Ţe by jako kaţdej měl vlastní jakoby televizi … MŠ: No, ţe by si všichni natolik individualizovali, ţe by se vlastně nepotřebovali nikde scházet, protoţe … D: No jako já si myslím, ţe ta potřeba lidská se sdruţovat je mnohem větším, neţ jako sledovat nějaký pořady, takţe by se stejně … MŠ: Tak jako moţný to je, já si třeba myslím, ţe vţdycky bude něco, co já jsem třeba měl … my jsme třeba měli sousedy, kteří neměli televizi jako v obýváku, ale měli ji někde v loţnici ty rodiče, protoţe byli takový jako skoupý pro ty děti vůči tomu televiznímu sledování a jako měl jsem dojem, ţe kdyţ uţ se scházeli, tak, se scházeli spíš tím, ţe vydali z baráku a někam jeli celá rodina na vejlet, lyţovat, oni byli hrozní sportovci … Ale ţe v to baráku …
18
D: Ale to je vono, je to hrozná úspora času. Ta televize mi přijde, ţe ti ţere čas, nebo tak.tak jako sedíš tam v tom obýváku, nic tam není, nic tam nehraje, ty se nudíš a to uţ tě nutí k tomu, se socializovat třeba tím sportem. MŠ: To je pravda, ale zas jako kdyţ se ti neshodnou čtyři lidi na televizi, tak jak se ti shodnou čtyři lidi na aktivitě mimo televizní program? D: tak zas kaţdej bude obrušovat, tak jak říkáš, ţe jo, ty svoje přednosti nebo to, co jako chce, bude to obrušovat proto, aby byl třeba jako s těma lidma a třeba se přizpůsobí na ten sport, kterej chtěj jenom dva v tý rodině … MŠ: Tak tam prostě půjde, i kdyby se měl jenom koukat, ale prostě být s tou rodinou. D: Já si myslím, ţe pro mě osobně je sledování, pasivní sledování televize, ztráta času. MŠ: A jaký je aktivní sledování televize? D: Aktivní je, ţe jdeš za tím pořadem, kterej tě zajímá. MŠ: Takţe by ta rodina třeba víc chodila do kina společně? D: Třeba. Ţe by si nesedli a neřekli: jo a co tam dneska je v sobotu. MŠ: No ne, taky by to mohlo dopadnout tak, ţe by to nesledovali pasivně, ale sledovali by to aktivně, to znamená, ţe by si řekli … já nevím, přeţenu to … kaţdou středu máme spoelčnej večer a koukáme na film a budem … Jako ţe by ta televize stejně mohla hrát roli. Jako ţe ji úplně vyškrtnout z tý domácnosti mi přijde takový … D: ale ten film můţeš sledovat na noteboku, ţe přineseš ten film, kterej … MŠ: Dobře, teď jako nemyslím, televize jako ve smyslu stanice televizní, ale jestli jako ten notebook propojíš s velkou obrazovkou nebo s malou obrazovkou, to uţ je jedno … D: To uţ je jedno, ale uţ je to aktivní sledování – přinese se konkrétní film, kterej … MŠ: Selektivní? D: No. MŠ: Takţe na jednu stranu říkáš, ţe ty programy přetrvaj, jako autoritativně se shora dolů, ale ţe ty lidi se jim jako budou chtít vyhýbat.
19
D: To ne, neříkám, ţe lidi, já říkám, co já bych dělal … Jako ţe aktivní sledování bych podporoval, a to poasivní bych jako více méně vyloučil s tím, ţe je to otravný a ztráta času. MŠ: Ale stejně to sám někdy pouţíváš? Já vím výjimečně, ale třeba u vaření. D: Výjimečně, ve svým volným čase to nedělám nikdy, ale kdyţ jsem doma, tak kdyţ uţ tam sedím, tak se na to třeba podívám. MŠ: Ale u vaření to třeba pouţíváš, ţe si ji pustíš jako kulisu? D: Jako kdyţ teď vařím na privátě? Ale pustím si pořad, kterej já sleduju. MŠ: takţe nepustíš něco jenom tak? D: Ne, ne, třeba konkrétně u vaření si pustím, Show Jana Krause, kterou můţu poslouchat a to uţ je skoro jedno, jestli sleduju koncentrovaně, nebo ne. MŠ: Supr, tak jo díky.
MŠ:Tak jo, tak mi řekni o tý televizi, jak jste to jako měli doma. Vţdycky jako mluv a kdyţ to bude mimo, tak já tě trochu usměrním, spíš neţ bych jako do toho furt vstupoval … Jana: Takţe telev … televizi … já jsem blbá … televizi jsme doma měli odjakţiva, co si pamatuju, ale vţdycky jenom jednu. A vţdycky byla postavená jako centrálně v obýváku a běţela převáţně jenom v době, kde jsme měli opravdu zájem na něco koukat a ne rozhodně celej den … to rozhodně ne a … pak uţ jako ţe kdyţ naši nebyli doma a já jsem byla doma, tak jsem na ni koukala doma na seriály, třeba odpolední … do tý doby neţ začali dávat teda samý telenovely … MŠ: Jako do tý doby, neţ se třeba vrátili jako rodiče? Jana: Do tý doby, neţ se vrátili rodiče, přesně tak. MŠ: Takţe na tajnačku?
20
Jana: Oni o tom jako věděli, ţe se na tu televizi koukám prostě, ale nechtěli, kdyţ jsou doma oni, tak nechtěli, abych na tu televizi koukala … MŠ: Kvůli tomu, ţe jim vadila ta televize, nebo kvůli tomu, ţe ti říkali, ať se jdeš učit? J: Ne, spíš ať nečumím na bednu, ať jdu dělat něco jako pořádnýho. Jinak pak večer jsme koukali na televizi, dost často hromadně, ale spíš jako s tím, ţe jsme vyloţeně vybrali jeden konkrétní program a to většinou film, na kterej budeme koukat. MŠ: Ani ty rodinný seriály jste třeba nesjíţděli? Ţivot na zámku, Četnický humoresky … J: Vůbec, … Četnický humoresky jo vlastně. MŠ: A to jste třeba na to koukali celá rodina vysloveně jste se sešli, teď nemyslím, ţe museli, ale jestli se to jako vţdycky nějak povedlo? J: Jo, jo, já myslím, ţe jo. Tak my jsme byli všichni doma, ţe jo vlastně do celkem nedávný doby, takţe to … takţe to nebyl vůbec ţádnej problém se večer sejít a ještě na víc, to nikdy nedávali v pátek nebo v sobotu. Já jsem v pátek a v sobotu samozřejmě doma nebyla, ale kdyţ to dávali jindy, tak jo. MŠ: To dávali myslím v pondělí, nebo … kdy to šlo, ve čtvrtek moţná … J: Jo tak na to jsme většinou koukali plus ale večer koukali na to, ţe jsme si půjčovali filmy z půjčovny … z videopůjčovny, my jsme měli video a … MŠ: K videu se ještě dostanem, …. Takţe přes den se třeba nezapla, jako ţes třeba jenom… já nevím, běhala kolem tý televize, protoţe ses já nevím převlíkala, dělala úkoly … J: Ne, ne vůbec, kdyţ uţ jsem si zapla, tak jsem na ni koukala. Přesně tak. A potom večer právě taky, ţe jsme … koukali, jakoţe fakt jako koukali na tu televizi, ne ţe se u toho něco dělalo. Máma u toho vţdycky jako utírala prach nebo něco ze začátku, ale to jsme sí vţdycky řekli, jako ţe to hle ne, teda. MŠ: nejhorší bylo, kdyţ utírala z televize prach … J: No, … a nebo by začla vysávat, to je taky moc dobrý. Ale to jsme jí jako jasně naznačili, ţe jako v tuhle chvíli ne a ţe to můţe dělat potom, ţe na tenhle film se koukat budem. MŠ: Nenavrhli jste jí, ţe to potom uděláte vy?
21
J: Ne. MŠ: A jako více méně rodiče to tak měli, ţe máma si třeba tu televizi taky nepouštěla sama pro sebe, kdyţ … J: Mamka jo, ale pro ţehlení jako jenom vyloţeně … jakoţe u toho ţehlení ano, ale jinak u jakýkoli jiný činnosti ne, jenom u toho ţehlení, coţ je toková pěkná činnost na tohle. A to zapínám uţ i já teďka. MŠ: Jasně, ale to neberu jako úplně úplně jako kulisu, protoţe tam člověk je … to spíš jako, kdyţ to má někdo puštěný a ani v tý místnosti není, sem tam tam projde, sem tam se na minutu zastaví, ţe ho něco zajímá … J: To u nás doma nikdy takhle nebylo, protoţe moje matka nesnáší neustále puštěnou televizi, jako strašně jí to vadí a táta, ten do toho nemá co kecat, takţe u nás jako … nikdy … prostě vůbec. Paradoxně mi to na začátku vadilo a dneska uţ mi spíš vadí ta zapnutá televize. MŠ: A kdyţ jste to uţ sledovali spolu, třeba ty Četnický humoresky, nebo jinej film, tak jakým způsobem? Kecali jste u toho, mluvili jste o tom, anebo jste se bavili o jinejch věcech, nebo se řeklo teď se díváme, pššt … J: No, … MŠ: Nebo záleţelo na obsahu třeba? J: Záleţelo na obsahu, to určitě, kdyţ byla nějaká blbost, tak jsme u toho kecali a hodnotili jsme to, anebo jsme kecali … ne vlastně, o ničem jiným jsme nekecali. MŠ: To byla taková blbost, ţe jste to ani vlastně vidět nechtěli? Nebo jste to jako chtěli vidět a vlastně jste u toho kecali a navíc bylo jedno, jestli to minutu neslyšíš nebo slyšíš? J: No to jako spíš, ţe jsme prostě tak nějak kecali, kdyţ uţ to … kdyţ se to ukázalo jako takový, ţe to nemusíš sledovat. A pak kdyţ někdo chce kecat u nás doma do něčeho, co je potřeba sledovat, tak to má velkej problém. MŠ: Tak je vykázán? J: Tak je vykázán. Většinou mnou. MŠ: Jo jasný, takţe stačí, aby to jeden člověk si chtěl sledovat …
22
J: Jo. MŠ: A maj to podobně, třeba mamka, kdyţ uţ si něco pustí, co chce poslouchat, tak prostě lpí na tom, aby se … aby u toho bylo ticho, aby … Máma to tak třeba má. J: Jo, jo, asi jo. Já si myslím, ţe jo. Táta u toho většinou usnul …. MŠ: Takţe to měl více méně jako kulisu? J: No ano, to je pravda. Ale on jako chtěl koukat, ale … MŠ: Ono to právě kaţdých pat minut … takţe táta do toho neměl co kecat, takţe ta hegemonie tam je taková jako obrácená, ţe on nebyl ten, kdo by říkal: tak já jsem tu televizi koupil, tak já si tady budu diktovat, co běţí … J: Ne, on jako nemá ani potřebu do toho kecat, on nechce, jeho to jako ani moc nezajímá … MŠ: Jako na nic jako moc nekouká? J: Ne. MŠ: Dobře, tak kdyby dávali třeba dokument o zoologických zahradách, tak … J: Tak na to budou koukat oba, … MŠ: Dobře, a ty kdybys nechtěla koukat, tak on si pak řekne, ţe je to moje a nebo ty bys přišla a řekla: hele sorry tati, ale tady je Star Wars. J: No jako většinou jsem se schopná obětovat spíš já, jako na to, co chci koukat, ale to jako není tak, ţe bych … MŠ: Jako ty se jich zeptáš a oni taky koukaj? J: Jo … MŠ: Jako, ţe jim řekneš, já tady mám nějakej seriál, tak … J: Já je jako přesvědčím, ţe ta hodnota toho, na co koukám já je lepší, neţ hodnota toho, jako na co chtěj koukat oni. Ale jako občas podlehnu, ţe koukám s něma na ty přírodovědný věci. Coţ je málokdy, ale občas jo. MŠ: Takţe nedá se říct, ţe on by si prostě určoval, je to spíš jako o těch argumentech?
23
J: Je to o tý argumentaci no. MŠ: Nebo jako řekneš: stejně u toho usneš, tak … Počkáš, aţ usne a pak si to … J: No jo, tak … přesně. MŠ: A to ho nebudí? J: Ne. MŠ: A třeba s bráchama sleduješ televizi? J: Dřív jo. Dneska uţ jako nejsme asi nastejno doma, nemáme jako … MŠ: A dřív jste byli? Nebo uţ se jako spíš individualizujete? J:Kdybychom byli, tak to uţ by byl větší problém, protoţe oni jsou mnohem schopnější si vymoct to, na co se chcou koukat oni, neţ na co jsem ochotná koukat já, takţe kdyţ uţ tam jsou … kdyţ uţ jsme tam fakt všichni, tak dost často vyhrajou oni se svejma přírodovědnýma věcma. MŠ: Protoţe tě přeargumentujou? J: Třeba, prosadí si tu hodnotu. Ale záleţí na tom, záleţí na situaci, na tom, jestli uţ jsme to viděli, třeba ten film, nebo seriál … záleţí na tom, co je pro nás lepší … jako na spoustu věcí koukáme jako normálně dohromady, dokáţem se na tom shodnout. MŠ: A co se týče toho, ţe to sledujete jako společně, tak to musí jako všechny bavit, aby se to sledovalo, nebo třeba to někoho jako úplně nebere, ale je tam kvůli tomu, protoţe tam jako bude s těma ostatníma? Nebo jako takhle dřív … Teď uţ se samozřejmě nesejdete tolik. J:Tak jako asi jo, protoţe … MŠ: Jakoţe bys sama třeba někdy cejtila, ţe …. Mně se stalo kolikrát, ţe se mi na to jako ani koukat nechce, ale prostě jsem tam proto, ţe tam je máma, je tam táta, nebo tam byli a třeba o tom trošku pokecáme a je to … J: Asi jo, to asi určitě jo … MŠ: Kvůli tý sociální komunikaci … J: No, jo částečně. 24
MŠ: A ty … to video jak jste měli? Tak to jste uţívali jak? Ţe jste jako silní uţivatelé? J: Silní uţivatelé, stoprocentně. Jako kaţdej tejden minimálně dvakrát do videopůjčovny. Protoţe naši jsou filmoví fanoušci a já taky, coţ znamená, ţe to bylo jako pořád vlastně. Ze začátku, kdyţ jsme byli hodně malí, tak to bylo tak, ţe jsme měli třeba ve videopůjčovně uţ vyhrazený kazety s dětskejma pohádkama, který nám naši půjčovali prakticky neustále dokola, pořád prostě … vţdycky půjčili, my jsme se na to třikrát podívali, pak to vrátili, pak jsme se na to zase koukali a zase a zase a zase … MŠ:A to jste si třeba nepřehráli, kdyţ …. Jako dvě videa by byly potřeba. J: Jo, dvě videa by byly potřeba a my měli jen jedno. Ale nám to jako nevadilo do tý videopůjčovny zajít, ta videopůjčovna byla v pohodě, a navíc jsme si půjčovali i jiný věci, my jsme si třeba vzali pohádky a ještě něco dalšího k tomu. V tý půjčovně toho byly opravdu strašný mraky. MŠ: A nahrávali jste třeba i z televize třeba nějaký pořady? J: Jo, hodně. Ale ne pořady, filmy. Pořady vůbec jako … MŠ: Seriály třeba taky ne? J:Ne seriály taky ne. MŠ: Jenom filmy? J: Jenom filmy, vţdycky jenom filmy. MŠ: Dělali jste si z toho třeba nějakou knihovničku? J: Jo, i dneska, ještě jsme to všechno nevyhodili, tak máme doma asi tři sta filmů prostě, nebo tak nějak. MŠ: A měli jste to zaevidovaný? J: Všechno, … MŠ: Bláznivá rodinka … A všichni jste se na tom jako podíleli víceméně? J: Jo, … MŠ: I bráchové? 25
J: Jo, jo i bráchové, kdyţ jsme se třeba chtěli koukat na nějakej film, tak … a nebo jsme to jako nestíhali, tak jsme si to samozřejmě nahráli a ten film jsme si potom jako schovali, ţe sme je pak nevyhazovali ty filmy. Pak jsme si je jako třeba i přehráli, ale to pak vznikl trochu problém, konflikt, … někomu jsme přehráli nějakej film … MŠ: Jako ţe se na něj dva roky nekoukal a zrovna se na něj chtěl kouknout … J: Tak, přesně ano … MŠ: A co se týče třeba kina? J: Do kina jsme chodili docela dost, jako na pohádky, na Pána prstenů, docela dost. A potom později jsme chodili i sami. A … kdyţ přemýšlím, … teďka v poslední době uţ moc ne, ale předtím jsem chodila docela dost do kina. Jako ale u nás ve městě to kino taky nehrálo nostop a dobrý věci většinou dost pozdě, ale tenkrát stejně nebylo moc jinejch moţností … MŠ: V tom kině to jako bylo dřív, neţ kdekoliv jinde, neţ třeba televize …. Na videu to bylo za rok, v kině za dva měsíce a v televizi za tři roky. J: No jo, takţe do kina jsem chodila hodně. MŠ: A měli jste počítač brzo? J: Měli, měli. Ale ten jsme nepouţívali na tadyhle … na věci jako filmy nebo něco takovýho. MŠ: Ţádný … a internet jste uţ měli? J: Ne, ne, internet jsme měli dost pozdě. A jako hlavně na tom počítači byl ten monitor mnohem menší, neţ ta televize, to znamená, ţe jako nemělo moc smysl, jako jak … proč na to koukat jako na tom počítači. MŠ: Tak třeba kvůli tomu, ţe v tý době se to rozjelo s těma cédéčkama a tam zas byly filmy, který se v tý době jinde jako moc přehrát nedaly, jen na tom počítači. J: My jsme si pak docela brzo pořídili DVD přehrávač, takţe to … MŠ: Ale zase strašně dlouho trvalo, neţ byly dívídíčka, třeba takový fakt přístupný, ţe by se na to vypalovalo, ţe jo. J: Hm, ale …
26
MŠ: My jsme měli taky jakoţe dívídíčko, půjčovali jsme dícídíčka, ale jako úplně první jsme ho měli u počítače. J: My jsme taky pak sháněly takový ty jakoby na černo vypálený dívídíčka, jako ono to bylo drahý a dělalo se to tak. Ale počítač co se týče filmů, nebo seriálů tak to začalo aţ mnohem pozdějc, mnohem mnohem pozdějc. MŠ: Třeba aţ někdy na vejšce? J: Aţ na vejšce. MŠ: To uţ jsi měla svůj notebook? J: Hm. MŠ: A máš s tím sledováním televize spojený ještě jiný rituály, já nevím, jako ţe se třeba u televize nikdy nejedlo, nebo naopak, ţe se u zpráv vţdycky jako večeřelo? Nebo ţe se to minimálně na ty zprávy vţdycky zaplo nejpozději? J: No to asi … jako nevím, jak dlouho to trvá, to si nepamatuju, ale rozhodně to tak dneska je, ţe se jako večeří u zpráv jako. Nebo jako večeříme u něčeho jinýho. MŠ: Teď? A zpětně, neţ jsi šla ne vejšku, tak to tak nebylo? J: Já si myslím, ţe to tak bylo … MŠ: Jako mně nejde o to, jestli to tak fakticky bylo, ale spíš jako o to, co si myslíš. J: Jo, jo, já myslím, ţe jo, ţe jsme u toho koukali … ale jako to byly vţdycky takový věci …. Ale jo, šlo to vidět … proto jsme nejedli u stolu, ale jedli jsme u tý televize, kdyţ jsme chtěli koukat na něco, co v tý televizi bylo. MŠ: A to taky tak nějak hromadně? J: Jako kdyţ byli všichni doma … nebo ti, co byli doma, tak jo. Pokud teda zrovna nečetl, protoţe my taky hodně čtem. MŠ: A dá se teda říct, ţe všichni na to koukali a ten jeden se teda postupně přitáhl z toho svýho pokoje, protoţe věděl, ţe ten zbytek tam teda je a ţe ho to jako láká nebo …. Nebo si jako někdo četl a kdyţ si četl, tak mu to bylo jedno?
27
J: Kdyţ si četl, tak mu to bylo jedno. MŠ: Třeba u nás to bylo tak, ţe máma lezla za bráchou, kterej byl takovej individualista, jako pojď se koukat s náma, jsme tam všichni. Jestli jste to taky měli v rámci tý rodiny, abyste tam teda byli? J: Ne, to ne. To nebylo jako nic organizovanýho, … MŠ: To ne, ale kdyţ šla máma za tím bráchou, tak ho tam prostě chtěla dotáhnout, protoţe se ho tam chtěla taky na něco sem tam zeptat a právě proto se mu o to víc nechtělo, ţe jo … J: Tak my kdyţ uţ jsme donutili bratry číst, tak bysme je u toho rozhodně nechali. Protoţe oni moc často nečtou. A kdyţ třeba někdo, třeba já nebo naši, tak to v podstatě nekomunikujem, to … Kdyţ uţ si někdo jde číst, tak jako … Ale kdyţ třeba … já nevím, čuměj do počítače, … MŠ: No třeba, ţe je odtrhávaj od komplu jako pojď se dívat s náma, tam je to dobrý … J: Jo, ale to je spíš místo večeře, ţe máma zavolá: je večeře, pojďte jíst a u toho se třeba na to kouká. MŠ: Takţe spíš jde o tu dodatkovou činnost, neţ o tu televizi samotnou? J: Jo, … MŠ: Jako kdyţ se tam jedlo, tak sešel brácha třeba najíst a odešel, nebo uţ tam vydrţel? J: Jak kdy, záleţí na situaci, ale … záleţí na tom, co dávaj a na tom, jakej vztah on k tomu má. My máme dost odlišnej přístup k tomu, co dávaj v televizi, to znamená … MŠ: … ţe se jako neshodnete? J: No, v některej věcech jo, ale třeba já s našima, nebo bráchové s našima,
a nebo já
s bráchama, ale jako ţe všichni jdou na televizi, to minimálně. MŠ: Četnický humoresky a co ještě? J: A filmy, hlavně filmy. Pokud to není nějakej extrémní krvák, pokud to není nějakej extrémní já nevím … horror, tak se na tom většinou shodnem. Je to takový extrémním jako ne.
28
… na tom
MŠ: A co se teda týče těch privátů, co já vím, co jsi přišla do Brna, tak jsi tady na druhým privátě? J: Na druhým privátě. MŠ: Jak to bylo na tom prvním, kde ta televize byla, jak se pouštěla … J: Na tom prvním privátě byla ta televize zapnutá prakticky pořád. Ale to bylo proto, ţe oni na to byli zvyklí, zvlášť Pecka, ţe to měla pořád vlastně zapnutý. MŠ: A to byla její televize, nebo erární? J: To byla erární, ale ona tady u toho fungovala nejčastěji v tom prostoru, takţe ona si ji pouštěla, kdyţ třeba něco dělala … MŠ: A kdyţ tam třeba přišel někdo, kdo na tý televizi nelpěl, jestli byla nějaká dohoda, třeba, ţe ona tam byla první, tak bylo právo na její straně, nebo ţe tam byla nejvíc, tak bylo právo na její straně? Jestli tam třeba byly nějaký třenice jako kdo to bude ovládat? J: Hele jakoţe kdyţ jsme to zapli někdo, Pecka nebo někdo další, tak mně to bylo prakticky úplně šumák, prostě jestli je to zapnutý. Jsem si prostě odešla do pokoje a nemusela jsem tam u toho bejt. MŠ: To bylo v nějaký společný místnosti? J: Bylo to ve společný místnosti no a já jsem si prostě šla něco dělat na počítači. Protoţe já jako fakt nepotřebuju nějak nutně mít tu televizi zapnutou, kdyţ v ní nehledám něco, na co bych konkrétně koukala. Jako jediný co … na čem funguju, je třeba kdyţ … vařím, tak jako jo, u toho mám zapnutou vţdycky televizi. Ale to mám tak … taky, ţe to sleduju a zároveň u toho jako vařím. MŠ: Musíš mít jako ten oční kontakt, nebo ti stačí to poslouchat? J: Ne, musím mít ten oční kontakt. MŠ: Adéla u toho třeba utírá prach … J: To nechápu, já ani nevyjdu z tý stejný místnosti … MŠ: No, takţe jsou lidi, kteří normálně … Takţe to pouţíváš jako kulisu tady v tom případě k jiný činnosti a dá se říct, ţe jenom k vaření, nebo … 29
J: Ne, jenom k vaření a k ţehlení. MŠ: Tak to seš úplně u toho u toho ţehlení, předpokládám, ţe neţehlíš jinde … J: No jasně. MŠ: Jako ţe nechodíš kolem, neutíráš prach … J: To bych si nezapla televizi. Protoţe u toho vaření i u toho ţehlení já vţdycky koukám přímo na tu televizi, ţe ji mám vţdycky nastavenu tak, abych na ni mohla přímo koukat. Zatímco u tamtoho bych musela jako nějak odbíhat MŠ: Takţe potřebuješ ten oční kontakt, potřebuješ tomu věnovat ne stoprocentní pozornost, ale řekněme tak šedesát a výš a ještě ten oční kontakt? J: Jo. MŠ: A kdyţ teda jako vaříš, nebo ţehlíš a něco tě fakt zaujme, ţe si to vyţádá stoprocentní pozornost, tak s tím vařením to bude problematičtější, ale jsi schopná jako přerušit tu aktivitu a třeba … J: Ne jsem schopná, já ji vţdycky přeruším. MŠ: Přerušíš i to vaření, jo? Sundáš to z těch plotýnek a jdeš koukat? J: Jo, klidně. MŠ: To jsou dobrý sledovací návyky. Já ji třeba nezapínám, jako vůbec, protoţe já bych od toho vaření neodběhl … jako vařím u toho, ale kdyţ je třeba nějaký Prostřeno, tam jako nemusím běţet, to je mi jedno, ale … J: No ne, ale já na to vidím, já prostě … MŠ: Jako jasně, ale kdyţ se třeba smaţí, tak to není slyšet, ţe jo. J: Jo, to je pravda. MŠ: To uţ bych to musel stopovat a to nejde. J: Já třeba nemůţu zapnout digestoř kvůli tomu, to nejde no. MŠ: Nebo kdyţ třeba umejváš nádobí, tak pustíš vodu a nic neslyšíš, ţe jo.
30
J: Tak to dám hodně nahlas. Já mám dobrý repráky na televizi. MŠ: Já mám blbej sluch, takţe … ale mě to prostě ruší, já bych to asi slyšel, ale mě to ruší. Já obecně mejvám televizi nehlas, mě nebaví se na to soustředit a chci to jako automaticky slyšet. J: Jako kdybych uţ opravdu věděla, ţe budu mít menší prostor to nějakým způsobem sledovat, tak si dám tu MTV, kde jako úplně přímo nepotřebuju vidět kaţdej moment … MŠ … ono jde o tu hudbu … J: Ono jde i o ty videa samozřejmě jako, ale kdyţ minutu dám ty oči pryč od toho videa, tak se nic moc nestane, i kdyţ občas jo, občas kvůli tomu prošvihnu název tý písničky a to jsem pak jako děsně naštvaná. MŠ: To chápu. J: Ale jinak na tom privátě jsme teda měli tu televizi v centru, společně jsme na ni prakticky nekoukali a … MŠ: Jako prakticky znamená vůbec nebo minimálně? J: Prakticky znamená … MŠ: Jako neberu nějaký výjimečný situace … J: Na hokej, na to jo. MŠ: Takţe u takovejch jako výjimečných situací jako je třeba sport, nebo co jinýho bys tam ještě … co tě ještě napadá, ţe byste třeba sledovali společně? J: Nic, akorát ten sport moţná, zprávy moţná občas, ale jenom občas. Jinak nic. MŠ: A kdyţ dávali třeba na tý ČT 24 nějaký all day z nějakýho třeba soudu, tak … J: Jako ono to bude zapnutý celej den, ona ta televize tam byla prakticky pořád zapnutá, tam se jako občas pohybovali nějací lidi, občas si k tomu šli sednout, občas ale ne, ale ta televize tam byla pořád zapnutá. Takţe jestli sis tam šel sednou od tý, od toho místa … No kaţdopádně na tom privátě jako ta televize s tím, ţe byla zapnutá, tak tam byla pro kaţdýho ta moţnost tam přijít a kdyţ náhodou tam nikdo jako nebyl a já jsem se třeba chtěla na něco koukat jako sama, tak jsem se na ni šla koukat. 31
MŠ: Jako ţe sis to přepla? Ţe ses nepídila potom, kdo to má jako zapnutý? J: Ne to ne, jako kdyţ tam nikdo nebyl, tak to stejně bylo zapnutý … MŠ: Jako ţe kdo poslední odešel z bytu to nechal zapnutý? J: Ne to ne, to samozřejmě byla jako vypnutá … MŠ: Jo ţe nikdo nebyl u tý televize? J: Jo, nikdo nebyl u tý televize … a nebo kdyţ ta televize byla právě jako vypnutá, protoţe tam nikdo vůbec nebyl, tak v tu chvíli samozřejmě jsem si tu televizi zapla a podívala jsem se na něco. Ale jenom kdyţ tam nikdo nebyl, protoţe mě to pak rušilo, kdyţ tam někdo běhal … MŠ: Jako zapla a seděla u ní? J: Jo. Já se jako vţdycky na tu televizi koukám, já to fakt nemám ráda u toho dělat něco jinýho. Jako to uţ pak na tu televizi nemusím koukat, kdyţ prostě neto … na ni nekoukám stoprocentně. MŠ: Tak to ale spousta lidí má … já to teda mám taky tak podobně, Adéla si to zapne jako kulisu a ona je schopná to sledovat jako kulisu, ale já jako ne. J: A proč mě nevnímáš, proč mě neposloucháš … MŠ: Jojo, přesně, to říkala i Kača, ţe prostě není schopná dělat dvě věci najednou a ona právě proto na to nekouká, protoţe si buď čte, nebo se učí a není schopná to vnímat. J: No já taky, absolutně nejsem schopná vnímat … MŠ: Já jsem se v poslední době naučil hudbu poslouchat ke čtení třeba, ale musí to být vysloveně třeba soundtracky z filmů, Pán prstenů a tady to, nebo jako váţná hudba, to jsem schopnej k tomu poslouchat. J: Mě teda většinou ruší i to. MŠ: Ještě před čtvrt rokem bych ti řekl to samý, ale teď poslední dobou jsem se to prostě nějak naučil. J: No jakoţe tohleto je blbý, to mám trošku problém a právě na tomhle privátě … jakoby takhle, …
32
MŠ: Vy kdyţ jste to sledovali jakoby společně, … J: Já si nevybavím ţádnou situaci, kdy bysme to sledovali společně jako … MŠ: Aha, no dobře, ale spíš nejde o ty fakta, jde o tu interpretaci, máš dojem, ţe kdybyste to sledovali společně, tak se to jako sleduje hrozně potichu, a teď nemyslím jenom kvůli tobě, třeba i kvůli jiným. Jestli třeba jsi tam nenarazila na to, ţe oni … J: Ne, ne, oni to … MŠ: Ţe jsi hrozně chtěla bejt u toho potichu a někdo z domácnosti do toho zase kecal. J: Jo, jo oni u toho kecaj pořád. MŠ: Takţe tebe to trošku iritovalo? J: Trošku dost. MŠ: Aţ tak, ţe jsi radši odešla od tý televize, kdyţ se u toho kecalo? A nebos je spíš jako upozornila … J: Pokud jsme u toho seděli a kecali, tak jsem prostě začala kecat s nima a snaţila jsem se prostě tu televizi nevnímat, akorát to bylo neuvěřitelně těţký … MŠ: Takţe ses jako snaţila přizpůsobit, zapadnout? J: Jo, přizpůsobit, … MŠ: Ale kdyby tě to jako fakt zajímalo, tak řekneš, ţe … J: Kdyby mě to jako hodně zajímalo …. Jenţe já si nedokáţu ani představit situaci, kdyby se jako chtěla jako nějak hodně …. Bych si to stáhla na internetu, kdybych chtěla něco hodně vidět. MŠ: No já nevím, třeba nějakej sport nemá cenu zpětně na internetu koukat … J: Ale třeba u toho hokeje by mi nevadilo … by mi nevadilo, kdybysme do toho kecali. MŠ: Ale to mně jako nevadí, ţe se u toho kecá, ale kdyţ se pak zakecáš a člověk zjistí, ţe půlku třetiny člověk neviděl … U některých zápasů mi to jako přijde škoda, někdy mi to je taky jedno.
33
J: Ale v tom případě bych nekecala s nima a sledovala bych to a nevadilo by mi, ţe mi do toho kecaj, zrovna u toho sportu. Kdybych to měla zapnutý, absolutně by mi bylo fuk, ţe mi do toho kecaj, ale sledovala bych to. Akorát ţe bych neslyšela je vůbec. MŠ: Takţe kdyţ to shrneme, dá se říct, ţe koukáš relativně ne málo na tu televizi, ţe si ji zapneš i teď, teda, ţe sis ji zapla na tom privátě, … J: Ale tam úplně minimálně teda …. Jako ţe úplně minimálně, to bylo tak jakoţe dvakrát do tejdne maximálně. MŠ: Jo já myslel, ţe jsi u toho třeba denně vařila … J: Ne, ne, já ani nevařím tak často, jako občas, ale to je strašně mělo kdy. MŠ: Aha, takţe v podstatě jsi to měla ke konkrétně danejm aktivitám a třeba dá se říct dvakrát tejdně, třikrát maximálně. J: Jo, ale to maximálně. A to spíš ani to ne, já kdyţ jsem tady v Brně tak na to nemám většinou ani čas. MŠ: A kdyby dávali nějakej dobrej film, kterej … třeba já nevím na dvojce, nějakej vysloveně tvůj typ filmů? J: Jenţe dneska ty filmy uţ seţenu jinde a radši je vidím v originále. MŠ: Není pro tebe takovýto … taková ta aura, ţe to běţí v televizi? Radši si to jako někde … J: Já to mám jako rozdělení … jeto takový zvláštní, ve dvou světech prostě. Kdyţ je to tady v Brně, tak na to koukat nemusím, je mi to prakticky jedno prostě a spoustu věci minu, protoţe o nich ani nevím, já si to prostě … nekoukám na program, mám jiný aktivity a většinou prostě buď tu televizi nemám, nebo kouká někdo jinej, na to, co by mě nezajímalo a prostě by tam byly i hrozný ruchy na to v tom bytě, kdyţ tak bydlí pět lidí, tak by to tam bylo moc lidí. To znamená, ţe tady v Brně na tu televizi prakticky vůbec nekoukám a mám počítač, na kterým jsem schopná si to vynahradit nějakým způsobem. Zatímco doma na ni koukám prakticky pořád, jakoţe furt, protoţe tam kdyţ vařím, nebo ţehlím, nebo dělám něco jinýho, tak … MŠ: Nebo kdyţ nic neděláš …
34
J: Nebo kdyţ nic nedělám, to spíš pravděpodobný, tak se na ni koukám jako furt. Pokud jsem doma, tak ji mám vlastně pořád zapnutou teďka, ale to je protoţe jako … dřív jsem na ni koukala jenom občas, kdyţ jsem zrovna jakoby chtěla. Ale teďka kdyţ se na ni nekoukám vůbec třeba čtrnáct dní v kuse, tak … MŠ: Počkej, takţe máš pocit, ţe na ni doma koukáš hodně, pořád jak ty říkáš, ţe to je jako nějaký vyváţení televizní diety, kterou tady v Brně podstupuješ? J: Jo, no … MŠ: A kdyţ jsi třeba o prázdninách doma … J: To ale nejsem doma jako doma, kdyţ bych byla … jako já jsem v práci většinou, kdyţ jsem doma. MŠ: No dobře, ale myslíš, ţe kdyţ jsi doma tak nějak na víkend, ţe jo, předpokládám jednou tak za měsíc, tak ţe právě … Já to tak mám taky, ţe kdyţ jsem doma, tak hodně koukám a nejsem schopnej říct, jestli je to díky tomu, ţe ji tady nemám, anebo jestli by to bylo tak, ţe tady je doma a tady jsem se na ni vţdycky koukal. Jestli to je spojený s tím, ţe doma se prostě kouká. Protoţ s tím privátem já mám hodně spojený ten zapnutej notebook, ţe jo. Zatímco doma … Já si vozím věčně domů, tahám to těţký jak kráva a třeba ho tam zapnu tak v deseti procentech. J: Asi oboje. Jako ţe doma … Doma mám třeba mnohem větší televizi, mám mnohem lepší sound systém, takţe kdybych se na něco chtěla koukat, tak si to spíš pustím přes tu televizi, neţ z toho notebooku, … MŠ: Nebo by sis propojila notebook s televizí … J: To tak hodně dělám, jo. MŠ: A tady v Brně? J: Tam jsme za prvý neměli tu moţnost, tak jako nebyl ţádnej kabel a to jinak jako nepropojíš … MŠ: To se dá koupit, ţe jo …
35
J: Říkám, tady v Brně na prvním privátě jsme měli televizi, ale furt tam někdo chodil a furt tam někdo rušil. A na druhým privátě nemáme televizi vůbec, to znamená, ţe tam ani není jako proč, jak bych na tu televizi koukala. MŠ: Tak ještě vydrţme u toho prvního chvilku, a to co se týče těch novejch médií. Jako nový média tam beru notebook, to … J: Jo. MŠ: Tablet? J: Ne. MŠ: Chytrej telefon? J: Jo. MŠ: Takţe začnem notebookem a pak se dostanem k tomu chytrýmu telefonu, kdybych nato zapomněl, tak klidně to zmiň. J: Dobře. MŠ: U toho notebooku, kdyţ tam byla ta televize, na co jsi pouţívala ten notebook? Jakoby na něco jinýho, neţ bylo v tý televizi, nebo klidně i na to, co bylo v tý televizi, ţe sis prostě našla live streamy ČT 24 spíš na notebooku …. J: Já nekoukám na Českou televizi, prakticky vůbec. Kdyţ uţ bych se na ni koukala, jakoţe na zprávy třeba, jako na Události, tak si pustím televizi. A uţ je nikdy nedokoukávám zpětně na počítači. MŠ: Takţe jako třeba ani Hyde Park, to tě jako nebere? Nebo Události komentáře? J: Ne, já vůbec na takovýhle věci v televizi nekoukám. MŠ: A kdyby šel na Český televizi nějakej super film? J: Tak na to koukat budu. MŠ: A byla bys schopná třeba ten film najít v archívu tý televize, nebo by sis ho spíš stáhla? J: Spíš bych si ho stáhla. Protoţe já ani nevím o tom, ţe by televize … většinou to ani nemaj v archívu. 36
MŠ: No ty co jsou z jejich produkce jo, třeba nějakej super českej film … J: No o moc super českých filmech nevím … MŠ: No pár jich je. J: Ale jsem je schopná dohledat někde jinde a nemusím přes archív. MŠ: Třeba Akumulátor jedna je dobrej film. No a ten kdyby dávali? J: Kdyby ho dávali a nestihla jsem to, tak se na to vykašlu a počkám si na to, aţ to příště budou dávat. MŠ: A kdyţ uţ něco sleduješ na tom notebooku, tak stahuješ, nebo i live stream, nebo ne live, ale prostě stream? J: Stahuju, nestreamuju. MŠ: Jakoţe absolutně nestreamuješ, nebo to uţ musí bejt aby … J: To uţ musí bejt aby … MŠ: Takţe sem tam si zastreamuješ? J: Já přemešlím …. MŠ: Já to třeba mám tak, ţe koukám teď na Hru o trůny, teď jsem si to dostáhl, tak to si vţdycky stáhnu, většinou v pondělí ráno sedím v knihovně a nejsou český titulky a tak koukám s anglickejma. A pak třeba … je nevím … kdyţ koukám na takovýho Colomba, nebo na Doktora House, tak jsem koukal třeba na streamu, protoţe jsem to nepotřeboval v supr kvalitě, uţ to tam všechno bylo, nečekal jsem na novej úplně díl … a oni většinou ty streamovaný videa, ty Mega videa byly omezený na nějakejch sedmdesát minut, tak … J: Jako na streamu jenom na věci, který jsou vyloţeně jenom na stránkách těch věcí, ţe uţ nepouţívám ţádný takový to Shlídni.to, takový ty pirátský vůbec nepouţívám … MŠ: To uţ teď ani není … J: A ještě navíc to teďka nejede. Jeden čas jsem to takhle zkoušela, ale to uţ pak těch seriálů sleduješ moc a pak jsem si připadala jako … MŠ: A bylo to tam, kde byla televize na tom privátě? 37
J: Jo, byla. MŠ: Tam jsi … J: Klidně taky no. Ale teďka uţ koukám asi na tři věci, a to je South Park na jejich stránkách, Daily show na jejich stránkách a moţná ještě něco, ale minimálně jako … MŠ: Dobře, minimálně časově, ale dá se říct, ţe pravidelně? J: Kdyţ mám čas, tak jo … MŠ: Relativně pravidelně, nemyslím, ţe kaţdej tejden … Ale není to tak, ţe půl roku nic a pak se na dva dny jako vkuse koukáš. J: Ne, ne, ne, to vůbec ne. Jako spíš kdyţ se mi objeví nějaký okno v rozvrhu, kdy nemám ţádnej film ani seriál staţenej a kdy se mi vlastně na nic nechce koukat, tak v tu chvíli koukám na ty streamy. MŠ: Jo, takţe to je poslední varianta? J: To je poslední varianta. MŠ: Jo, to znamená, ţe někdy jsi posledních deset South Parků neviděla … J: Jo, klidně … MŠ: A pak si je nějak dohlídneš. J: Jo. MŠ: Takţe poslední varianta to je úplně, kdyţ jsi jako všechno před tím … Z jakýho důvodu třeba? J: Jo. Přijde mi to, ţe to je menší kvalita, nejsou tam titulky a to ani anglický … mě nezajímá, jestli jsou anglický nebo český, ale prostě nejsou tam ţádný titulky … MŠ: Moţná kdyţ se koukáš přímo přes jejich americký stránky, tak tam ţádný nebudou, ţe jo… Kdybys koukala přes ty pirátský, který teď nefungujou, tak tam budou. J: To je pravda, … a hlavně je to tam pořád a nemusím to mít uloţený na počítači, to znamená je to jako jedno, kdy se na to podívám, protoţe nezabírá mi to ţádný místo na počítači a zároveň … 38
MŠ: počkej, ty jsi začla mínusama a teď zase říkáš plusy toho … J: No jasně, ale je to důvod toho, proč to sleduju na tom internetu, proč to sleduju jako … MŠ: Takţe dá se říct, ţe to pro tebe není aţ tak důleţitý, proto ho nechceš mít v počítači … a to, co si stáhneš, to si třeba jako uchováváš, nebo to zkoukneš a smázneš? J: Jak který. Půl na půl je to. MŠ: Jsou lidi, kteří všechno, co stáhnou, archivujou třeba. J: Ne, ne, já tak půl na půl. Jako věci, u kterejch vím, ţe bych se na ně podívala ještě někdy znova, tak ty si nechávám. Věci, u kterejch vím, ţe uţ se na ně v ţivotě nepodívám, maţu ihned, protoţe mám dost rychlej internet a můţu si to dovolit. MŠ: Jasně. Takţe si je klidně můţeš stáhnout příště. J: Jo. MŠ: Taky jsem teď promazal spoustu filmů, u kterejch jsem si říkal, ţe moţná jednou. J: Filmy teda nemaţu, seriály … Seriály totiţ zabíraj hrozně místa a … MŠ: Já jsem teď teda smazal i filmy, protoţ jsem si přesně řekl: vţdyť si to přeci můţu klidně stáhnout znova. J: Já mám u filmů ten problém, ţe já je hrozně nerada maţu, to je tak, kdyţ se ti nechce vyhodit nějakou věc, tak stejně nemůţeš vyhodit ten film jako … MŠ: Ale můţeš, zvlášť, kdyţ je to nějakej debilní rip, zasraná … třeba by se mi blbě mazaly Star Wars, který mám … tam uţ by to bylo jako moje hračka … J: Takhle stejný mám teď Indiana Jonese, … MŠ: Navíc tam se to jako nestáhne rychle, ţe jo. J: No,no … MŠ: To i s dobrým internetem stahuješ tak tři hodiny. J: No i víc, i víc.
39
MŠ: Já jsem to teď stahoval někde v cépéesce, jenomţe já mám doje, ţe se to tam kaţdý dvě hodiny odpojí a zase připojí. J: V cépéesce hlavně kdyţ překročíš určitej limit, tak tě tam uţ nepustěj, na ten internet, tak na to si dej bacha … MŠ: Ale tak ten limit zas nebude tak malej, ne? J: Ale je tam, je tam. MŠ: Ahá … J: A chytrej telefon jsi říkal ještě … MŠ: A na tom notebooku kdyţ sleduješ, tak jenom sama, nebo jsi schopná i s někým na notebooku něco sledovat? J: Většinou sama, já nevím 99, 9 % sama. MŠ: Tak jaká je ta moţnost, ţe s někým jiným, jestli se to týká nějakýho konkrétního obsahu, nebo konkrétní situace nebo? J: No … Kdyţ uţ s někým, tak je to o tom, ţe kdyţ si stáhnu nějakej dobrej film, tak jedu domů a chci se na něj kouknout na velký televizi, akorát zjistím, ţe bráchové … MŠ: Počkej, vyloţeně na tom notebooku … J: Počkej, já se k tomu dostanu. Tak zjistím, ţe mí bratři nejsou doma, nemají tam ani jeden notebook, to znamená, ţe já si nemůţu napojit notebook na televizi, protoţe jde jenom jejich notebook ne můj … to znamená, pokud tam není ţádnej takovej notebook, tak jakoby třeba řeknu doma, ţe OK, můţu vám pustit ten a ten film dneska večer a můţem se na něj koukat, ale půjde to jenom na notebooku. Načeţ mi v 99,9 % řeknou naši, ať jdu do prčic a ţe si půjdou číst, protoţe na tohle koukat nebudou. Protoţe to je moc malá obrazovka a špatnej zvuk … Coţ je pravda. MŠ: A ten notebook by se dal napojit, nebo nedal? J: No … ale to bych měla hrozně blbý a nevím ani, jak bych to udělala. MŠ: No ale mě to spíš … já tady mám takovej problém … To mě moc nebere, protoţe to se neodehrává na tom studentským privátu. 40
J: Na tom prvním, pořád mluvíme o tom prvním? Nebo na tom druhým? MŠ: ty jsi bydlela sama na pokoji, nebo s někým? J: Vţdycky s někým. MŠ: Takţe na tom prvním, bys byla schopná se se spolubydlící podívat na něco na tom notebooku? J: Ne. MŠ. Jako třeba Kača mi říkala, ţe se jako kamarádky dívaly spolu na HIMYM na notebooku … J: Ne, to je zbytečný, úplně zbytečný, nikdy, ne. MŠ: Znamená to třeba, ţe si sleduješ na svým notebooku něco na sluchátka a ona na sluchátka na svým notebooku něco jinýho? J: Jo úplně klidně. MŠ: Nebo nedej boţe to samý? J: To se taky stávalo dost často. MŠ: takţe jste jako neměly tu potřebu jako spolu? J: No ne, my se jako koukaly spolu … MŠ: No myslím spolu jako vysloveně, na jednom notebooku spolu prostě. J: To jako moc nejde … MŠ: A kvůli čemu? Ţe je ze sluchátek někdy jako blbej zvuk? J: Ze sluchátek je blbej zvuk … za druhý ostatní lidi tě vţdycky akorát rušej a jakoţe nevím … nikdy mě to jako nenapadlo. A za třetí ta obrazovka je jako moc malá … MŠ: Je malá, ale o to víc u ní můţeš bejt, ţe jo. Kdyţ jsi byla jednu dobu s tím přítelem, sledovali jste spolu já nevím v posteli … J: Jo, jo, to jsem sledovali a u toho jsme usli.
41
MŠ: No dobře, ale s tím, ţe můţeš bejt blíţ u toho, tak to můţe vynahradit … J: Ne notebook je moje personální, osobní věc, na kterou se nejraději koukám sama. Pokud uţ se mám koukat na nějakej film, tak se na to koukám sama a hotovo prostě. MŠ: A dobře, a teď mě to zajímá, kdyţ jsi byla s tím přítelem, tak tě to sralo vysloveně na to koukat společně, … J: No ne, ale my jsme se na ten notebook dívali asi jen dvakrát a pak jsme zjistili, ţe to tak nějak nemá smysl. MŠ: Jo, takţe to jako nebylo tak, ţe jednoho by to sralo a druhýmu by to přišlo normální … J: Ne, ne prostě jsme se shodli na tom, ţe bude lepší nekoukat takhle, ţe je lepší jít třeba do kina, nebo tak, neţ tohle. MŠ: Takţe dá se v podstatě přeneseně říct, ţe jde o nějaký základní pohodlí u toho sledování? J: Jo určitě. A hlavně takhle, já kdybych měla normální televizi tady v Brně a kdybych měla notebook, kterej si můţu napojit na tu televizi, tak já jdu na 99 procent koukat na tu televizi, protoţe ta televize má lepší zvuk, má lepší obraz … MŠ: No dobře, ale zase si představ, ţe jakoby ta televize byla někde ve společný místnosti, zatímco s tím notebookem si zalezeš … J: Jenomţe tady moc často ty lidi nemáš, takţe tam často nejsou ty lidi, jakoby tě nerušej … MŠ: Většinou tam jsou, kdyţ na něco chci koukat … taková je moje zkušenost. Kdyţ se učím a nemůţu na nic koukat, tak jsem tam sám. Jako ve smyslu, kdybys měla moţnost jako připojit tu televizi, třeba na tom starým privátě … J: Ne ta byla hrozná ta televize … MŠ: Byla by tam krásná televize … A měla bys moţnost jít a připojit to, versus to zůstat v posteli na sluchátka, kde třen zvuk na ty sluchátka je relativně dobrej a pak bys to taky sledovala? J: V pokoji a koukat na sluchátka. Jako já ti řeknu, ţe třeba můj sen je mít velkou televizi, ke který si budu moct připojit ten notebook a budu se na to moct prostě koukat v klidu, buď
42
sama, a nebo s někým, kdo bude koukat stejným stylem jako já. To znamená, nebude mi do toho pindat … MŠ: Nebude chodit na záchod … J: Ne, to ať si klidně na záchod jde, ale ať mi do toho nepindá a nebo nevysává a nebo něco, MŠ: Kdyby třeba v pokoji jsi měla v pokoji takovou tu televizi jako Bart Simpson, celou stěnu …. J: Ideální. Ale nemusím mít celou stěnu, ale tu velkou televizi bych jako chtěla prostě. MŠ: Já jsem moţná spíš na ten zvuk, neţ na ten obraz. J: Ale zas bych musela mít pokoj sama pro sebe aby mi tam nikdo … ale jo, tohle je jako můj sen, sledovat ty věci v klidu prostě a třeba i s víc lidma, ale s lidma, který mi do toho neţvaněj, nechoděj, nepindaj … MŠ: Takţe pokud budou splňovat tyto podmínky, tak můţou u toho být? J: Jo. MŠ: Ale zas ti o ty lidi tolik nepůjde, protoţe to sledování je natolik koncentrovaný, ţe vlastně je ani nebudeš vnímat? J: Jo, nebudu je vnímat, pokud do toho nebudou kecat. MŠ: Já z toho chci vyvodit to, ţe vlastně nejde o tu sociální interakce, ţe nejde o tom, ţe vás tam je víc, ale ţe to nejradši sleduješ prostě koncentrovaně … J: Koncentrovaně …. Ale potom je to i o obsahu, protoţe záleţí … pokud je ten obsah natolik špatnej na co koukáme, pokud to třeba nenaplňuje poţadavky, který na to mám, nebo něco, tak v tu chvíli do toho kecat můţu i já. Ţe to uţ mi je jedno, pokud do toho někdo kecá. Ţe jsem se ochotná i bavit … MŠ: To znamená, ţe v tu chvíli, kdy ty rozhodneš, ţe ten … ţe ty můţeš kecat, tak můţou i ostatní. Ţe je to ten nejmenší společnej jmenovatel. J: No jo, asi jo. MŠ: Ale tak kdyţ chce někdo něco sledovat, tak to chce sledovat.
43
J: No jasně. MŠ: Co se týče toho chytrýho telefonu třeba. Sleduješ na něm něco, nějaký televizní obsahy? J: Ne. Nikdy MŠ: takţe nikdy? J: Ne. MŠ: Já třeba aţ s tady tím telefonem …já jsem měla PDáčko před tím, 2006 starý a tam jsem si třeba nahrál filmy, takţe třeba ve Student Agency … a tady teď mám třeba taky nahranýho celýho Pána prstenů, takţe kdyţ třeba jedu v šalině, nebo v tom autobuse, tak kdyţ třeba dávaj blbej film, nebo to … tak si to prostě pustím, deset minut dobrou scénu. J: Jo, ale já kdyţ se na to chci koukat, tak se na to koukám na celý a ne na deset minut … MŠ: Já vím, ale jako … prostě mám nějaký scény, který vím, ţe si pustím a … J: Já takhle ne, takhle nekoukám na filmy. MŠ: Nekoukáš selektivně? Třeba jeden kámoš měl skvěle vychytaný, místo učení koukal na vybrané scény z … J: Ne já koukám … MŠ: On třeba dvouhodinovej film nacpal do půl hodiny, ale všechno podstatný si tam prostě takhle přehrál … Dobrý, takţe mobil nemá cenu probírat, třeba ani youtube na tom nesleduješ? J: Ne, ne. MŠ: Ale na internet ho pouţíváš? J: Jo, na internet ho pouţívám. MŠ: Ale ne na videa? J: Ne na čtení.
44
MŠ: Dobrý, tak to můţem nechat. A ještě mě napadlo … co jsem zase zapomněl zpětně s tou televizí … Jo, jestli tím, ţe to máš staţený, tak jestli vyuţíváš tý moţnosti, ţe to můţeš časově ovládat ten film, ţe si to můţeš stopnout, odběhnout, vrátit si to, znovu pustit … J: Ne. MŠ: Jako kdyţ si to pustíš, tak většinou tím televizním způsobem? J: Většinou kdyţ uţ si chci něco pustit, … MŠ: Teď se bavíme o tom, ţe to sleduješ sama, ne ţe by ses někdy podřizovala někomu … J: Ano, ale kdyţ uţ si chci něco pustit, tak si to naplánuju tak, abych od toho nemusela odcházet … abych to sledovala od A do Z prostě vkuse … MŠ: Takţe si nejdeš třeba v půlce uvařit čaj, nebo nalít pivo … J: Ne, to udělám předtím, … MŠ: A ţe si třeba vrátíš nějakou dobrou scénu? J: Ne, to taky nedělám. Já se chci koukat komplexně, jeto dělaný komplexně, protoţe to jde od A do Z prostě, proč bych přeskakovala. MŠ: Takţe kdyţ ti zavolá někdo, kdyţ se díváš na film, ty to musíš stopnout, nebo toho prostě minutu nevidíš. Jako vadí ti to vnitřně, nebo si řekneš: jo, tady to jde, super. J: Jako výhoda to samozřejmě je, ale samozřejmě mě to taky sere. Oboje prostě, víš … je to samozřejmě super, kdyţ někdo zavolá, nebo se můţu jít vyčůrat, jo … tak jako nejsou tam reklamy, to je velký plus, to je jako dobrý … i kdyţ já má reklamy ráda, ale to je jedno … MŠ: To se asi nebavíme o českých … J: Já mám ráda všechny reklamy … MŠ: Všechny? J: Jo. MŠ: I ty debilní? J: Jo mě bavěj, já je analyzuju, jakoţe na koho maj působit, proč jsou takový …
45
MŠ: Jo to jako jo, ale já teď spíš mám jako teď na mysli tu Primu, jsem zjistil, ţe Nova je ještě slabej odvar Primy, protoţe tam kdyţ máš jako padesáti minutovej program přerušenej třema sedmnácti minutovejma blokama, který se skládaj jakoby z úplně stejný reklamy a ještě z ukázek na jejich různý pořady, tak uţ to sere prostě. J: Ne, mě to vţdycky všechno baví, ale právě to, v čem oceňuju ten notebook a to, ţe si to můţu pustit sama je to, ţe to vidí prostě komplet celý. Já … bez těch reklam, můţu si zvolit sama, kdy si tam dám tu pauzu, jakoţe mám nejradši, ţe nikdy si tam nedám ţádnou pauzu, a kdyţ uţ musím, tak třeba to pak dokoukávám. MŠ: Mně se třeba líbí na tom stáhnutí, ţe jako já kdyţ uţ si to pustím, tak to jako tak z devadesáti procent musím dokoukat. To uţ musí bejt, ţe uţ pospíchám někam do školy, nebo … ţe to třeba nedokoukám, to radši přijdu o pět minut pozdějc, kdyţ mi třeba tři minuty chyběj. Kdyţ mi chybí patnáct, tak to musím přerušit a to mě sere hrozně třeba. J: Mě taky … MŠ: Ale hrozně mně vyhovuje …. Já se třeba chci jenom otočit na tý posteli, neslyšel bych třeba dvě slova, tak to pauznu, pěkně se navrtám, tak jak potřebuju a pak si to zase pustím. J: Jako dobrý, kdyby mně něco takovýho vadilo, tak to tak asi taky udělám. Ale přesně, já to chci prostě vidět od A do Z, ale s tím, ţe to můţu kdykoli pauznout, kdyţ uţ teda jako není zbytí … To je úplně … MŠ: Třeba jenom kdyţ se tam odehraje nějakej dialog, já to třeba pauznu, minutu nad tím přemejšlím, pak aha uţ to chápu a pustím to znova. Jako nepotřebuju kontinuálnost na to. J: Hmmm … MŠ: Ţe naopak mi to třeba u televize chybí, ţe se mi chce třeba hrozně na záchod a člověk čeká do těch reklam … J: Jo no … Jako výhoda toho je právě, ţe si to můţeš jako sám ovládat v tomhle tom … jediný, co jsem si teďka pauzovala v poslední době, tak to byl novej Sherlock, na kterýho jsem koukala s titulkama, ale jenom s anglickejma titulkama … a on jak děsně mele, tak jsem potřebovala opravdu jako to pauznout, přečíst si to, co on říká …. MŠ: Jako já taky, oni jak jsou tam ty titulky hrozně načasovaný a jsou tam chvilku hroznou, takţe třeba u toho Game of thrones, kdyţ to sleduju brzo ráno v pondělí, ještě nejsou český 46
titulky většinou, tak koukám s anglickejma, tak to taky potřebuju stopovat. Jako někdy to prostě potřebuju stopnout … nebo stopnu vrátím, vrátím … Teď mi tam něco nesedí, říkám si, není to blbě přeloţený, nebo blbě přespaný v těch titulkách? J: Zrovna u těch Game of thrones je mi to jedno, protoţe jsem to četla, takţe tak tipuju … MŠ: Je to aţ natolik podobný? J: Je to tak podobný, ţe kdyţ to náhodou podobný není, tak mě to děsně sere … Ale jako třeba první série byla úplně přesně. Druhá série uţ se občas odlišuje. MŠ: Kdyţ uděláme takovej oslí můstek k tomu druhýmu privátu, kde není ta televize … Nahrazuješ něčím to, co máš svázaný s tou televizí? Třeba kdyţ vaříš, pustíš si na notebooku něco, nebo kdyţ ţehlíš, tak si pustíš na notebooku něco? J: Já nevařím a neţehlím. MŠ: Jako na starým jsi to dělala a teď to neděláš? Protoţe není televize? J: Na starým jsem taky vařila jenom minimálně… MŠ: Dobře, na novým jsi nevařila vůbec za ten rok, co tam seš? J: Jo dobře, tak jo dobře … MŠ: Tak vidíš, takţe kdyţ vaříš, máš potřebu nebo tendenci si ten notebook k tomu dát, protoţe to máš ve zvyku? J: Ne. MŠ: …. A nebo to nebyl takovej zvyk? J: Ne, to bych tam musela mít televizi. MŠ: Notebook ţe by sis tam postavila třeba … J:Ne, ne … MŠ: Ţe by sis tam postavila HIMYM třeba … J: Ne,to ne, protoţe u televize je výhoda to, ţe kdyţ vaříš prostě, tak to přepneš někam a ta televize ti sama poskytuje ten obsah, to znamená, ţe nad tím obsahem a nad tím výběrem toho
47
obsahu nemusíš přemýšlet … Zatímco kdybych si tam postavila ten notebook, tak musím deset minut přemýšlet nad tím, co si tam …. MŠ: To máš dost podobný jak já …. J: Prostě tu televizi si jenom pustím … MŠ: Pak přemýšlím a mezitím se mi to spálí … J: No, no přesně, takţe ne, notebook zůstává v pokoji … MŠ: Takţe se dá říct, ţe to sledování na notebooku máš spojený s tou stoprocentní koncentrací, kdyţ uţ si tam něco pustíš, zatímco na tý televizi se to ještě někde můţe pouţít jako kulisa? J: No to jako není úplně kulisa, já to sleduju … MŠ: Ale víc kulisa, neţ ten notebook? J: Větší koncentrace na tom notebooku stoprocentně je. MŠ: Protoţe Adéla třeba vaří a pustí si k tomu v neděli Otázky Václava Moravce a má je fakt jako kulisu, ono se to sekne a pak se to zase rozběhne … A kdyţ ji něco zajímá, tak se na to podívá a pak zase ví, ţe zamíchat. J: Mě jako většinou nenapadne, ţe na to jsou i streamy, takţe já to prostě tady …. Já ten notebook taky na to prostě jako vůbec … MŠ: Nepouţíváš? J: Ne, na tohle fakt ne. MŠ: To znamená notebook má vyloţeně nejvíc koncentraci, stoprocentní téměř … J: Jo. MŠ: A televize jakoţe taky, ale vlastně tím, ţe nemusíš vybírat ten obsah, tak něco z toho … nevyţaduje tolik pozornosti? Ţe to zrovna není tvoje volba? J: Jo, ţe to zrovna není úplná volba … MŠ: Pokud teda sama úplně nevíš, co tam běţí…
48
J: No, no, no. MŠ: Ţe kdybys přišla ze školy a přepínala a běţel tam Star Wars, tak … J: No tak to samozřejmě. Ale já většinou jako … já projedu všechny programy, i doma jako, doma projedu všechny programy, máme jich tam dejme tomu čtyřicet takovejch těch, který jsem tam seřadila … MŠ: Ty jsou jako podle tvýho vývěru, jo? J: No, … MŠ: A nestane se, ţe přijedeš domů a je to třeba rozháźený? J: Oni to neuměj, to umím jenom já. MŠ: Ani bráchové? J: Ne, oni by to zvládli, ale je to nezajímá, takţe v pohodě. Takţe já projedu všechny ty programy, podívám se do programu, jestli náhodou nedávaj něco zajímavýho, pokud dávaj něco zajímavýho, tak to tam nechám a pokud ne, tak to prostě nechám na MTV dokud prostě nedávaj něco zajímavýho. MŠ: Jo, a teď kdyţ jsi vlastně na tom novým privátě, tak tam je to v podstatě velká televizní dieta? J: Jo, tak jako nekoukám na nic, co má něco společnýho s tou televizí … MŠ: No dobře, ale počkej … kdyţ … co já beru jako televizní obsahy, je cokoliv, co můţeš vidět na televizi a prostě to sleduješ jinde. Tak jako ty seriály, teď jako nemyslím konkrétní HIMYM, můţeš vidět na Český televizi, ale je to nějakej obsah, kterej je televizní. To znamená sleduješ jakoby televizní obsahy na jiným médiu, neţ je televize? J: Pokud to bereš tak, jak jsi to teďka říkal, tak ano. MŠ: Tak je to koncipovaný pro ten výzkum jo, ţe jako v podstatě nemáš tu tradiční televizi a něčím ji jako nahrazuješ … J: No akorát probléme je ten, ţe já i kdyţ jako tu televizi mám doma, tak tady ty programy, který sleduju normálně, tak nahrazuju taky vlastně …
49
MŠ: Jo jasně, to chápu. To jsou ty dvě verze toho nahrazování - jestli to vysloveně jako odlišuješ, nebo jestli i kdybys tu televizi měla, tak na ni sleduješ jiný věci, neţ na tom notebooku. J: No. MŠ: Spíš myslím v důsledku konzumace nějakýho média, tak tím vede k nahrazování … jako vyměníš jako … vyměnila jsi za televizi … J: Ne, ne … řekněme, ţe kdyţ mám tu televizi, tak je to přidaná hodnota k tomu, co nabízí ten notebook. Víš prostě … notebook mám základ, kterej prostě jsou věci, který na něm sleduju a kterej prostě kdyţ uţ můţu přepojit přes televizi, tak je to prostě dobrý, ale kdyţ nemůţu, tak budu prostě sledovat notebook. Ale prostě to, co sleduju na notebooku, je základ a kdyţ mám přístup k televizi, tak to je prostě jen přidaná hodnota navíc. MŠ: Jako jinej typ pořadu prostě na televizi? J: Jinej obsah, ne typ. MŠ: Jo a v jiných situacích prostě a tak dále … J: V jiných situacích i jiný věci. MŠ: Takţe řekněme, ţe kdybys dvě hodiny denně koukala průměrně na notebook, tak ta televize by byla jako navíc? J: No, no. MŠ: Ţe to není, ţe se to jako zahrne do toho času? J: Ne, ne … pokud ten základ dvě hodiny denně na notebooku, tak prostě ty dvě hodiny denně na notebooku zůstanou …naopak ta televize potom jako spíš přidá pár hodin navíc… MŠ: Pár hodin denně? J: No jo. MŠ: Takţe jako nemáš vůbec potřebu sledovat tyhlety internetový televize, třeba se na ně aspoň sem tam podívat na tom notebooku?
50
J: Ne, akorát ten South Park a tu Daily Show, to jsou dvě věci, který prakticky sleduju na notebooku naţivo. MŠ: Takţe ta televize je opravdu takovej jakoţe doplněk nepotřebnej … Jakoţe je – je, není – není? J: No, jakoţe mě to baví, kdyţ uţ u ní jsem … MŠ: Dobře a chybí … jakoţe v tu chvíli, kdy sis navykla potom prvním privátu na tu televizi nějakým způsobem, nebo ne navykla, jako myslím ve smyslu, ţe tam byla … byla tam přítomná … a kdyţ ses přestěhovala na ten druhej privát, tak ţe by sis vybavila, ţe by sis třeba první tejden říkala: jo, tady vlastně chybí televize, třeba teď je chvíle, kdybych si normálně pustila televizi, ale není… J: To se mi občas stane, ale je to minimálně, minimálně naprosto … MŠ: Většinou se to stává v prvních tejdnech toho, kdy se to jako změní … J: To je tak průběţně celou dobu. MŠ: Já si třeba jako navyknu, ţe třeba na kolejích mi to vůbec nechybělo, to uţ muselo bejt, abych šel do televizní místnosti místo učení se koukat třeba na hokej jo … a teď v podstatě … kdyţ tu televizi zase znovu máme, tak jsem se na ni zase začal koukat, ale kdybysme ji neměli, tak si myslím, ţe mi zas tolik nechybí. Ţe taky to mám takovou přidanou hodnotu jako ty v podstatě. J: No … jakoţe … já kdyţ jsem minimálně jednou za tři tejdny nebo za měsíc doma, tak mi to jako moc nechybí. Jako jo, jsou situace, kdybych si ji jako zrovna pouštěla, právě proto, ţe si tam nemusím vybírat, ţe to je hrozně pasivní, tak v tu chvíli mi to občas jako hrozně vyhovovalo, ale ve skutečnosti, pokud jsem aspoň jednou za dva, tři, čtyři tejdny doma a mám ji tam zapnutou, tak pak uţ ji nepotřebuju, protoţe já si nakoukám všechny věci dopředu. Já ji pouţívám tu televizi na to, ţe pak se vyznám v reklamách, vyznám se v tom, co teďka aktuálně v tý televizi nějakým způsobem běţí… MŠ: Dá se říct, ţe ač nemáš televizi tady, tak ţe máš stejně takovej přehled o tom, třeba který seriály jdou? J: To rozhodně.
51
MŠ: Já si jako zakládám na tom, abych ten přehled měla. Já se podívám na ty zprávy, abych měla přehled o tom, co se tak jako děje, … MŠ: Počkej ty se podíváš na zprávy a tady ti to nechybí nějak? J: Ne, čtu na internetu. MŠ: A doma zase nečteš na tom internetu? J: Ne to ne. MŠ: Aha, takţe uţ to chápu, ty máš teda ty návyky spojený s tím konkrétním prostředím. J: Spíš jo. MŠ: To já mám vlastně taky, jak říkám, já přijedu domu s notebookem a z devadesáti procent ho tam vůbec nezapnu … J: Nezapnu no … MŠ: … ţe jsou vlastně jiný věci na práci … Zatímco i kdybych tady měl televizi, tak ji z devadesáti procent nezapnu, protoţe tady to mám zas to obrácený a na ten notebook třeba koukám … J: Jo, … MŠ: Takţe to máš s tím daným prostředím, coţ vlastně …. Z domova máš zakódováno koukat na televizi, protoţe ses nenaučila na notebooku doma a tady na koleji ses naučila spíš na notebooku, na tom studentským privátě to přetrvá, ţe jo a ta televize i kdyţ tam je, tak není tak důleţitá. J: No, no, přesně. Přesně tak. MŠ: Supr, tak tímhle bysme to uzavřeli, chytrej telefon jsme taky probrali a ještě se zeptám na poslední dvě věci a to je, jakou představu máš, ţe třeba televize za deset let bude vypadat? Jako ve smyslu … teď fakt můţeš naťuknout technologie, sociální kontext, jestli to bude všechno přes projektor promítat se na stěnu, ţe nezůstane ta skříňka typický, nebo jestli zůstane ten autoritativně danej televizní program, nebo uţ všechno bude on demand,… J: Podle mě …
52
MŠ: Nebo ještě takhle sorry, zeptám se, máš nějakej kontakt, zajímáš se třeba o to, jak je to teď ta technologie? J: Jo, rozhodně. MŠ: Ţe třeba v Americe uţ mají hodně všechno on demand, … a takovýhle věci. J: Jo, i UPC mi teďka nabízeli takovou tu televizi, ţe si to můţeš nahrát, nebo zastavit, nebo něco prostě. Jako ţe můţeš tyhle věci dělat, ţe takovýhle věci jsou. Bude to … podle mě zůstane ta krabice, ta promítačka není podle mě ideální v mnoha směrech, zůstane i ta krabice, akorát ţe budou mnohem větší … MŠ: Proč myslí, ţe ta promítačka ne? J: No protoţe ta promítačka ti jakoby … potřebuješ na to to plátno, potřebuješ na to ten poměrně velkej prostor, … MŠ: Tak nepotřebuješ na to plátno, tobě stačí bílá stěna, ţe jo. J: Tak ta v tu chvíli uţ ztrácí na kvalitě, protoţe kdyţ nemáš plátno … to plátno ti ten obraz mnohem líp … MŠ: Jasně, to jako určitě. J: Takţe ty moderní dnešní LCD a plazmový televize mají mnohem lepší rozlišení a mnohem lepší to … kdyţ se dneska podíváš na to, co je schopnej udělat Apple, tak je to prostě úplně geniální … MŠ: No to je, ale na druhou stranu tady ty LCD a plazmy mají zase nízkej úhel sledování, … J: Ale to upravěj, to není takovej problém, já si myslím, ţe tohle to zvládnou úplně v pohodě. MŠ: Já jsem o tom zase přemýšlel tak, jako kdyţ přeţenu fantazii, ţe jednou nebude obývák, ale bude televizní místnost, jako v kaţdým bytě… J: To bych chtěla, to je můj sen… MŠ: A vysloveně ve smyslu toho, ţe tam bude automaticky ta jedna stěna plátno, nebo nějakej ještě lepší materiál, na kterým se to bude promítat …
53
J: No právě, nebude to promítačka a nebude to plátno, spíš to bude na stylu televize, nebude tam ţádná projekce, … ta televize bude mít rozhodně dobrej zvuk to stoprocentně, to bude tak udělaný, ţe podle mě to půjde i tak, ţe jakoby dneska to musíš mít rozestavěný po tom bytě, podle mě to pak bude tak, ţe postavíš doprostřed bytu jednu věc, která ti vytvoří ten efekt zvukovej, kterej ti dneska vytvoří spousta věci, který rozestavíš po tom bytě. MŠ: To je výzva pro vědce … J: A to … A potom … co se týče toho obsahu televizního, … MŠ: Ještě teď spíš co se týče toho, jak to bude fungovat … třeba jestli bude puštěná pořád a bude uţ to taková informační tabule … teď jsem měl rozhovor a on říkal, ţe viděl nějakej dokument, kde řekli: kaţdej barák má okna, okna jsou skla, budeme šetřit místo, proč to nemůţe bejt display místo toho, normálně to funguje jako okno a kdyţ to zapneš, tak ono se to ztmaví a začne to promítat jako display. J: No to je docela dobrý, ale myslím, ţe ta televize uţ právě běţí neustále, jako informační kanál, tak to si myslím, ţe nebude, protoţe by to hodně lidí sralo … oni by si na to asi v podstatě zvykli, ale podle mě … MŠ: Víš, jestli to není takový to, ţe ty si myslíš, ţe by je to štvalo, protoţe na to aplikuješ dnešní logiku. Ale ty lidi budou uţ třeba za deset let vyrůstat v tomhle, takţe to uţ je vlastně nebude štvát, tak jako to přirovnám … my jsme furt byli venku, kdyţ jsme byli malí, nebo ty ses moţná koukala uţ tehdy na televizi, ale relativně furt jsme byli venku. J: Já vím, ţe ono to tak dneska vypadá, ţe směřujeme víc k tomu technologickýmu … k tomu, ţe budeme pořád doma, ale tak to nebude prostě… buď tam budeme chtít bejt na naše vlastní poţadavky, ale aby se nám to vetřelo … to je to samý jak reklama, lidi nechtějí …. Nikdo nechce, aby se jim to vetřelo nějak samo o sobě … prostě do ţivota. To znamená, ţe to nebude běţet pořád podle mě, naopak to bude běţet jen na tvůj poţadavek. MŠ: Takţe ty si myslíš, ţe to nebude běţet víc neţ teď, ale naopak … ţe se to třeba ani jako kulisa nebude pouţívat? J: Ale to je to samý jako teďka, podle mě ten princip tý televize zůstane tady v tom úplně stejnej. Jako je teďka přesně, ţe některý lidi to pouţívají jako kulisu a někteří lidi to pouţívají jako ne kulisu, tak tak si myslím, ţe to zůstane.
54
MŠ: A myslíš, ţe to zůstane jako centrální, nebo kaţdá místnost bude vybavená svojí televizí …a ty lidi se prostě … jo, protoţe mně teď jde o tu sociální komunikaci … jako úplně původně ty výzkumy si myslely, ţe ta televize fragmentuje tu společnost, fragmentuje ty jedince, fragmentuje ty malý skupiny jako je rodina, ţe prostě oni místo toho, aby spolu komunikovali a teď se nemyslí jenom slovně, ale jakoby jakkoli interagovali, tak oni jakoby zamrznou v dívání na televizi. Na konci osmdesátých let přišly výzkumy, který řekly: ne, ne, ne, televize naopak tu komunikaci podněcuje, trošku sice jiným způsobem, ale podněcuje, protoţe ty lidi o ní a u ní komunikují… J: Teďka u nás doma je v podstatě jedinej … jediná věc, která … u který se sejdem jako opravdu všichni doma … jakoţe kdyţ jsme všichni doma, tak je to jediný místo, kde se opravdu sejdeme všichni a opravdu jsme všichni schopní se nějakým způsobem bavit, pokud to je teda nějaká blbost, pokud to není blbost, tak se u toho bavit nesmíme, ale pokud … ale třeba u zpráv bavíme, kdyţ si pustíme Události, tak se u toho normálně bavíme, a je to jediný místo, kde se jako opravdu všichni sejdem a všichni se bavíme u toho. Jinak ne, vůbec. MŠ: Myslíš si, ţe kdybyste se nesešli u televize, tak se nesejdete nikde a nebo ţe si najdete spíš … třeba u jídla, … J: Ale my to jídlo máme u tý televize … MŠ: Ne, ne, ale myslím, ţe kdyby ta televize nebyla, jestli tím skončí to … jestli to sejití je navázaný na tu televizi, a nebo jestli je to jako, my někde máme zakódovaný, ţe stejně by se měla sejít ta rodina a našli by si jinej důvod, proč … pro to sejití … J: To nevím, to fakt jako nevím … MŠ: Nevadí … A co se týče třeba potom tvý vlastní rodiny, kdybys měla nebo aţ budeš mít, tak jak bys to tam s tou televizí jako viděla? Jak třeba ve vztahu k dětem, samozřejmě člověk můţe pouţít takovej ten populistickej názor, ţe televizi jako ne tolik, ale jjestli by ty lidi zase nebyli třeba vyoutovaný co se týče svý skupiny, ţe by se jako neměli o čem bavit? J: Tak hlavně to je další věc o tom technickým rozvoji, teď to jde hrozně moc k tomu, ţe bude brzo dominance her. A jakoţe hodně velká dominance her nad jakoby televizním obsahem klasickým prostě. Uţ teďka je to vidět na X-boxu, na všech těchle věcech, ţe prostě ty hry nějakým způsobem dostávají víc nějakýho toho prostoru …
55
MŠ: Jako ţe ta televize se místo na původní obsahy pouţívá na hry? Jakoţe to je všechno připojený na televizi? J: No přesně. MŠ: Původně jako počítačový hry byly na jiným monitoru, neţ na tom televizním, … J: No, takţe si myslím, ţe v tomhle tom jakoby vůbec nebude vadit, kdyţ ty děti u tý televize budou a budou hrát nějaký řekněme hry, který prostě budou nějakým způsobem rozvíjející, něco pohybový … MŠ: Ale kdyţ to budou nějaký stupidní hry prostě? J: Ale uţ dneska jsou, uţ dneska se u toho hýbou, to je prostě krása, … a takovýhle věci právě přesně budou. To je jenom první krok podle mě ten X-box, … a pokud uţ se budeš chtít koukat na tu televizi, tak to bude tak, ţe buď si budeš moct zvolit, ten program, kterej ti je danej, … MŠ: Počkej a nebude třeba na ty hry jinej monitor? J: Ne, to bude ten samej. To je to samý, akorát … MŠ: Kdyţ se tam hrozně času bude trávit u těch her, tak třeba ta generace těch rodičů, coţ budeš třeba ty, bude chtít tu obrazovku stejně … J: A v tu chvíli asi nebude problém mít ty televize čtyři prostě. MŠ: Právě, na to se ptám, jestli nebude jiná obrazovka na hry, nebo jestli děcka třeba d osmi nebudou mít svůj notebook … prostě automaticky, protoţe to budou potřebovat do školy od první třídy, ţe jo. J: No, tak to určitě jo, potom co se týče těch víc televizí, tak jako je jednodušší mít jednu televizi a hlídat to, co na ní běţí prostě, je to mnohem jednodušší, neţ dát dětem do pokoje druhou televizi. To znamená, ţe tam uţ je to jenom o tom, nějakým způsobem vyváţit na to, ţe dobrý, přes den si u toho hrajou děti u těch her … MŠ: Tys neměla nikdy svoji televizi na pokoji? J: Ne, neměla. MŠ: No a těch dětí tvých bys to chtěla jak? 56
J: Já bych jim to radši nedávala, … MŠ: Radši nedávala? J: Ne, … MŠ: Samozřejmě můţe se stát, ţe to bude absolutně automatický, ţe s tím jako uţ nic neuděláš. J: No jasně, ale radši bych jim ji nedávala … MŠ: Abys měla teda kontrolu … Dobře, ale zase, oni by jakoby mohli mít televizi na pokoji, ale díky technologii vy byste mohli mít absolutní přehled o tom, vezmi si, ţe vy byste měli v loţnici taky a mohli byste se kdykoli kouknout na to, na co oni koukaj nebo byste jim mohli zakázat konkrétní … J: Ale proč bych jim to tam dávala? Prostě kdyţ jim to dám do obýváku, tu jednu velkou televizi, tak v tu chvíli nad něma budu mít přehled i ten, ţe je jako uvidím. Prostě v tom obýváku, ţe u toho něco dělaj a to, to znamená prostě … MŠ: Takţe jde o ten přehled … já jsem si myslel, ţe budeš chtít jednu v obýváku proto, aby se tam třeba ta rodina i sešla, aby jako kaţdej nekoukal byť na stejnej program u sebe v pokoji. J: Ale to právě je jednodušší, kdyţ máš tu jednu televizi. MŠ: No dobrý, mně jde o tu motivaci. Aby byla ta kontrola, … J: Je to oboje … no … MŠ: Dobrý, já bych to taky tak měl, furt beru, ţe sice televize není úplně nejinteligentnější, ale aspoň je to aspoň nějakej důvod na to, se sejít a jako myslím v tom smyslu, ţe kdyţ ty lidi se tam sejdou, ta televize se pak třeba vypne a oni se hned jako nerozejdou, a třeba tam zůstanou … třeba aţ kdyţ jsem o tom mluvil s Kačou, tak jsem si uvědomil, ţe třeba v naší rodině, se to hodně jako nahrazovalo, nebo ne nahrazovalo … hodně se to jakoby překlopilo, kdyţ naši koupili chalupu. Kdyţ uţ tam jedem, tak uţ tam nikdo nezdrhá nikam ven, protoţe tam jako nemáme kamarády, za kterejma bysme šli, nebo hospodu, … J: No to máme tak stejně …
57
MŠ: Takţe na tý chalupě …. A ještě se snaţíme tu televizi samozřejmě v některých chvílích jako vypnout vysloveně a třeba hodně to nahrazujou společenský hry, který hodně hrajeme, jo … plus karty. S mámou karty minimálně, to spíš jako ve třech s bráchou jako chlapi, ale většinou jako celá rodina a to jsem jako zjistil, ţe to nahrazuje ten společnej … J: Ta chata je to specifický prostředí, který je úplně jiný, tady to … jako hodně jiný prostředí. Tam jsem zase jediná já, kdo se kouká na televizi a to je tím, ţe jsem u toho tam vařila a kdyţ vařím, tak prostě mám zapnutou televizi, to znamená, ţe to je vlastně jedinej důvod a jinak dohromady tam nekoukáme nikdy na tu telku. Ale je to podle mě i tou technickou vyspělostí těch televizí, čím … právě doma máme televizi nejlepší, máme tam nejlepší zvuk a pak uţ je jako příjemnější se na tu televizi koukat, neţ koukat jako na shit prostě debilní televizi s debilním zvukem. MŠ: Jasně, ale člověk se pak jako dostane k tomu, ţe i kdyţ je shit, tak ji stejně jakoby pustí, ţe jo, jako v jinejch situacích samozřejmě. J: Jako jo, ale uţ to není o tom hromadným tom, jako kdyţ se chceme koukat hromadně, tak buďto jdeme do kina, nebo jdeme k naší dobrý televizi, která má dobrej zvuk, protoţe naši jsou na to třeba hrozně vysazený, jako na to, ţe ta televize musí mít dobrej zvuk. MŠ: Je to jakoby ústupek … ústupek tomu, ţe třeba na chalupě jsme měli menší televizi, ale zase tu chalupu berem jako chalupu, to znamená, ţe tam ta televize jakoby nepatří tolik, jako do toho baráku, a kdyţ tam chceme něco sledovat, tak nám na tý chalupě stačí ta malá. Máme tam ten krb, takţe tam se stejně jako všichni sejdem jako … J: Jo, jo, jo. Já myslím, ţe to máme tak stejně tady v tomhle tom. MŠ: tak jo, supr a díky moc.
Adélka - pilotní
58
MŠ: Takţe jak jste to měli doma, myslím s tou televizí? Byla na jednom místě, kolik jste jich tam měli a jaké byly vzorce jejího sledování, včetně genderové struktury - jestli táta rozhodoval, nebo jste měly vlastní televizi jako holky? Cecílie: U nás doma byla vţdycky televize jedna a byla umístěna v centrální místnosti, většinou v obýváku. MŠ: Počkej většinou? Cecílie: Třeba v Dalečíně nebyla přímo v obýváku, ale v pokojíku za kuchyní, ale byla to taková ta centrální místnost, kde nikdo nespal ani se tam nevařilo. Televize se u nás běţně nepouštěla, a kdyţ se pouštěla, tak to bylo spíše večer, kdy jsme se na ni koukali všichni dohromady. Poté co jsme se sestrou začaly být větší … MŠ: Ještě k tomu, kdyţ jste byly malý, tak se to dívání na televizi nějak omezovalo? Cecílie: Jo zásadně. Většinou to bylo tak, ţe jsme se mohly dívat na nějakou tu Omegu, … MŠ: Takţe na příděl v podstatě … Cecílie: Jo, vţdycky to tak bylo. Večer na Večerníček, pak jsem měla dovolené reklamy, pak zprávy. Kdyţ jsem byla třeba nemocná, tak se to tak neřešilo, ale v to běţném ţivotě, v tom běţným dnu tak maximálně ještě dopoledne někdy o víkendu, kdyţ dávali to studio Rosa, nebo tak nějak, tak to bylo dovolený. Jinak se televize nějak nepouštěla a vím, ţe ani rodiče si ji nějak nepouštěli, spíš aţ třeba jsme šly spát. MŠ: Rodiče třeba neměli svoji v loţnici, ţe by se koukali? Cecílie: Ne. No a potom jsme se přestěhovaly jenom s mámou. To uţ jsme byly na gymplu, to znamená, uţ jsme nebyly pod takovým přísným dohledem, tak jsme si se sestrou tu televizi většinou odpoledne pustily jako kulisu. MŠ: Kulisu k čemu? Cecílie: Například přijdeš domů, najíš se nebo uklízíš nebo uţ i k dělání domácích úkolů. Ovšem ta televize se opět vypínala, kdyţ přišla máma. MŠ: V podstatě aby o tom nevěděla? Nebo o tom věděla?
59
Cecílie: V podstatě aby o tom nevěděla, protoţe ona to má zaţitý tím způsobem: vy nic neděláte, vy koukáte na televizi. No a pak se zase pouštěla večer, v podstatě klasicky, co si pamatuju od dětství, se pouštěly vţdycky zprávy. Zprávama nebo ještě dřív Večerníčkem to sledování televize začínalo. A pak volně pokračovalo nebo nepokračovalo, podle toho co dávali. MŠ: Takţe třeba ráno, kdyţ jste vstávaly a připravovaly snídani, puštěná nebyla? Nepouštěla se třeba k snídani? Cecílie: Většinou ne. MŠ: Jako ţe to bylo zakázaný? Cecílie: Ne ne ne, kdyţ vstávali rodiče s náma, tak se to nepouštělo a pak kdyţ jsme vstávaly samy se sestrou, tak nějak nebyl čas. Jak se pravda, ţe kdyţ se člověk vzbudil dřív, tak si ji pustil, ale nebylo to běţné. MŠ: Člověk spal radši? Cecílie: Jo. MŠ: Takţe v podstatě ve všech těch bytech jste to měly v jedné místnosti a jenom jednu televizi, nebo třeba s tím, jak jste potom jako stárly, dospívaly, tak třeba bylo víc televizí, nebo vám rodiče daly jednu do vašeho pokoje? Cecílie: No já jsem měla televizi, kdyţ jsem bydlela s rodiči pak s mámou, vlastní jenom jednou a to, kdyţ jsme bydlely v tom velkým domě a to jsme měly se sestrou vlastní televizi. Ale to schéma toho, ţe se na ni člověk nemá aţ tak dívat bylo pořád zachováno. To znamená, ţe i kdyţ jsme ji měly u sebe, ne v pokojíčku, ale my měly se sestrou vlastní ještě jeden pokoj, kam nám moc nechodili, tak stejně, kdyţ oni přišli domů, se ta televize vypínala. Prostě neexistovalo, ţe bysme seděly u televize. To zase aţ pak večer. A bylo docela kontrolovaný i to, na co se díváme. I kdyţ mi pak bylo 15, 16, 17, tak pořád to bylo: na co se díváš, proč se na to díváš, aby se člověk nekoukal na nějaký vyloţeně kraviny. MŠ: A teď co se týče toho samotnýho sledování. Předpokládám, ţe se tou ségrou jste to měly jako kulisu ve smyslu, ţe jste fakt u toho neseděly, ţes to měla puštění třeba jako ČT 24 teď, a vysloveně jste u toho dělaly jiný věci. Nebo jste to měly jako kulisu, ale šly jste k tomu třeba jíst a koukaly jste se na to spolu, nebo třeba jednu něco nezajímalo a druhá koukala sama. 60
Cecílie: No dřív ţádná CT 24 nebyla a člověk to tak neproţíval, takţe jsme spíš koukaly na nějakou Primu, Novu, málokdy na tu jedničku. V pubertálních letech jsme většinou sledovaly seriály. A ty seriály kdyţ nás nebavily, tak jsme se na ně nedívaly a dělaly u toho jiný věci, na druhou stranu jsme se ségrou měly vytipovaných takových pár seriálů, které jsme sledovaly pravidelně nebo jsme je opravdu chtěly vidět a u těch jsme se většinou sešly. MŠ: Takţe jste je sledovaly v podstatě spolu? Cecílie: Jo. Třeba to byl jeden, maximálně dva neţ přišla ta máma. No a pak přišla ČT24, kterou jsem si pak většinou doma prosadila a ta běţela většinou jako kulisa, ale kdyţ bylo něco důleţitýho tak se u toho člověk zasekl. MŠ: A večer teda, kdyţ jste to měly vlastně povolené, tak se ten obsah sledoval nějak společně? Nebo tam kaţdej tak nějak chodil? Nebo to bylo tak nějak ritualizovaný, ţe jste si k tomu sedly nějaký čas víceméně všichni, třeba k večeři nebo po večeři? Cecílie: Tam to nebylo spojený většinou s jídlem, ale spíš s těma Zprávama, na které jsme si pak uţ s mámou sedly všechny tři a koukaly jsme na ně – někdo u toho jedl, někdo ne. MŠ: Čili u toho nebyl třeba problém jíst? Cecílie: Ne to ne, my jsme nikdy neměly zaţitý systém společných večeří, které by byly nerušené něčím jiným. Občas někdo uvařil, občas ne, ale jedly jsme to klidně u toho. Na ty Zprávy jsme se teda dívaly společně a potom se to rozhodlo dál podle toho, co bylo za program. Šly jsme se třeba učit, nebo si třeba číst, nebo společně něco sledovaly. U toho mamka pletla, nebo jsme si navlíkaly korálky. MŠ: Čili tedy šlo o společný chvíle při tom sledování a třeba v průběhu i těch Zpráv jste si třeba i povídaly o tom obsahu, nebo se prostě nějak mlčelo, kaţdý koukal sám a třeba se i zhaslo a ani jste neměly oční kontakt. Cecílie: Ne to určitě ne. Pokud to nebyl vyloţeně nějakej film, třeba s titulkama, na který se člověk potřebuje soustředit, tak to bylo většinou takový volný. Normálně jsme si u toho povídaly, říkám máma třeba pletla. MŠ: Společně jste to komentovaly, nebo jste se třeba i o něčem jiným bavily a stoprocentně nevěnovaly pozornost tomu obsahu?
61
Cecílie: No říkám, třeba na ty Zprávy a na jejich první část, která byla vţdycky důleţitější, bylo ticho a potom kdyţ začaly takovýty míň důleţitý zprávy, jako sport nebo počasí, se rozjela uţ nějaká debata. A to stejný i u toho dalšího sledování. Kdyţ byl film, tak se mlčelo a kdyţ to bylo volnější, tak jsme si i povídaly, nebo mě mamka zkoušela z něčeho u toho nebo tak. MŠ: A ještě nějakej jinej příjem tady těch řekněme televizních obsahů tehdy byl? Nevím, třeba kino? Cecílie: No do kina jsem chodila, MŠ: Videorekordér třeba? Cecílie: Teď si na to vlastně vzpomínám, ţe my jsme doma vlastně nikdy neměly video. Jeden čas jsme pak měly přehrávač DVD. Ale hodně málo jsme byly taková ta rodina, ţe bysme si na něm něco pustily. MŠ: Třeba ţe byste vysloveně do videopůjčovny chodily? Cecílie: No občas, ale opravdu to bylo strašně zřídka kdy. To pak zase aţ kdyţ jsme byly starší, tak jsme nějakej večer s mamkou otevřely víno, a koukaly. Ale fakt málo. To spíš jsem si ten film pustila sama, kdyţ jsem byla sama doma. To jsem si někdy do videopůjčovny zašla. MŠ: A tam to teda nebyl problém? Tam nekontrolovaly, co si půjčuješ? Cecílie: Né, to uţ jsem byla třeba maturitní ročník, první rok na vejšce kdyţ jsme ještě bydlela u mámy. Takţe to uţ bylo takový, ţe to nikdo nekontroloval. A stejně tak jsme hodně dlouho neměly internet doma, takţe vůbec nebylo nějaký stahování filmů, nebo koukání online na seriály. To začalo pak daleko později aţ na vejšce. MŠ: Počítač jste doma měly v tu dobu? Cecílie: počítač jsme doma měly, ale měly jsme strašně dlouho takovýto vytáčení přes tu pevnou linku a bylo to omezený tím, ţe se platilo nějak za čas strávený na tom internetu. Takţe jsme to měly silně omezený. MŠ: Takţe ţádný stahování, sledování …?
62
Cecílie: Ne, vůbec. Já jsem byla hotová z toho, ţe mám ICQ, na kterým jsem mohla bejt tak čtvrt hodiny denně. Ne vůbec. A já třeba celý gymlp, byla jsem asi hodně taková předpotopní, jsem nebyla ani zvyklá s počítačem pracovat. To znamená vyhledávat si informace, … MŠ: Třeba ani na nějaký seminárky jsi to nepouţívala? Cecílie: No tohle uţ se mi spojí spíš uţ s prvním ročníkem na vysoký škole.
Ale
s gymnáziem je to spíš knihovna, protoţe já jsem byla furt v knihovně, takţe mě to nějak stačilo a ten počítač jsem málokdy pouţívala. MŠ: A ten počítač, co jste doma měly, byl, předpokládám, pevnej. Cecílie: Ehm, byl umístěnej v kuchyni. MŠ: V kuchyni? Cecílie: No to uţ mluvíme o tom posledním bytě, protoţe jinde jsme ten počítač vůbec neměly. A v tomhle bytě byl v kuchyni. A ta kuchyň byla propojená s obývákem, takţe byl dost blízko té společné místnosti. V kuchyni byl i proto, ţe jsme si tam pouštěly hudbu kdyţ se vařilo a tak. MŠ: Vzpomínáš si, kdy jsi měla ty nějakej vlastní počítač? Předpokládám asi notebook nebo? Cecílie: Svůj první vlastní počítač jsem dostala k osmnáctinám od otce. Bylo to daný k osmnáctinám, ale bylo to myšlený spíš jako na studia na vysoký škole. A to byl můj první osobní počítač, kterej mi vydrţel dalších pět let. A stejně tak jsme ho začla pouţívat aţ vyloţeně při studiu. Nikdy to nebylo tak, ţe bych se zavřela v pokoji a něco bych si na něm pouštěla. Ono vlastně ani nebylo kdy. My jsme na začátku měly to pevný připojení, takţe mi to vlastně doma bylo na nic z pohledu sledování něčeho. MŠ: Takţe ses doma ani nepřipojovala na internet? Cecílie: Ne. No na ten notebook určitě ne. MŠ: No a na co jsi vlastně vyuţívala ten notebook? Cecílie: Ten jsem vyuţívala potom kdyţ jsem … To uţ je to rozhraní toho, kdyţ jsem bydlela dejme tomu tři dny z týdne v Brně a čtyři dny jsem třeba trávila doma. Takţe notebook jsme pouţívala v tom Brně především, kde uţ jsem se na něj normálně přes kabel připojila v tom prvním bytě a tam jsem ho vyuţívala hodně. Doma jsem ho skoro neotvírala, maximálně jsem 63
ho otvírala, kdyţ jsem chtěla něco psát, ale to jsem zase psala spíš na tom pevným počítači, protoţe ten byl připojenej k internetu. MŠ: A ten první byt, kde jsi ho pouţívala, byl kterej? To jsi ho měla jako místo koleje nebo? Cecílie: Jo to byl první privát, na kterým jsem bydlela. MŠ: Zkus trošku popsat ten privát. Cecílie: Byl to vlastně malý byt , ve kterém byla samostatná kuchyň, samostatný větší pokoj, samostatný sociální zařízení. Ten pokoj jsem sdílela s jedním spoluţákem. MŠ: 2kk to je? Cecílie: 2kk? 1kk ne? A tam teda televize byla. To znamená na tom počítači jsem si nic moc nepouštěla a spíš jsme sledovali třeba tu televizi spolu, nebo částečně aspoň. MŠ: Vy jste spali v jedný místnosti? Cecílie: My jsme spali v jedný místnosti. MŠ: A koukaly jste teda na filmy na televizi a kdyţ uţ, tak společně, kdyţ uţ jste tam oba byli? Cecílie: Kdyţ jsme se dívali společně, tak jsme se dívali na televizi, nebo u něj na počítači. Nebo on sám se díval na počítači. Ale ţe já sama bych si pustila nějaký film, to ne. Na počítači jsem si maximálně pouštěla tu ČT24 do sluchátek, jako podkres nebo třeba Otázky Václava Moravce. A bylo to takový opravdu … jako kdyţ večer nebylo co dělat, nešlo se někam ven nebo jsem se třeba neměla co učit, tak jsem si pouštěla jako kulisu v tom čase před spaním. MŠ: A měla jsi pak dojem, ţe ubylo tý televize? Nebo ubylo tý potřeby sledovat tu televizi po tom přechodu na ten privát studentskej, nebo na ten byt studentskýho typu? Cecílie: No vzhledem k tomu, ţe já jsem nikdy s tou televizí aţ tak nebyla sţitá úplně … MŠ: No hele tak říkala jsi, ţe u vás bylo normální sledovat zprávy v jistej čas…. Přetrvalo tohleto i do toho studentskýho privátu? Cecílie: To jo. Buď jsem se na ně dívala přesně v těch sedm, nebo jsem si je minimálně pouštěla ze záznamu na tý ČT24. Nebo takhle, díky změně ţivotního stylu se taky změnily ty 64
moje návyky. Uţ nebylo normální kaţdý den v těch sedm nebo ve čtvrt na osm sednout k televizi, protoţe ne vţdycky jsem byla doma a nebyl tam taky nikdo, kdo by mě jakoby drţel u tý televize. Na druhou stranu pořád přetrval ten zvyk, ţe někdy v průběhu toho dne jsem si minimálně jedny zprávy pustila. MŠ: A ten, v jistým slova smyslu rituál, který sis přinesla z domu … Ten spolubydlící ho měl taky? Cecílie: Ne. Vůbec. On byl chytrej, určitě se o to zajímal, ale myslím si, ţe by ho kolikrát ani nenapadlo si ty zprávy pustit. Jako kdyţ já jsem se na ně koukala, tak říkal pusť to nahlas třeba a koukal se taky. MŠ: A zúčastněně stejně jako ty? Nebo to spíš bral tak, jako ţe kdyţ uţ je to puštěný, tak v pohodě a dělal u toho třeba na notebooku … Vůbec to sledování s tím spolubydlícím bylo podobný tomu doma? Myslím tím, jako ţe jste se o tom bavili a tak? Cecílie: No na jednu stranu bavili, ale uţ jsem to popravdě nebrala jako ten kaţdodenní rituál. Třeba kdyţ jsem ještě bydlela doma, tak jsem dost pravidelně cvičila a měla jsem to spojený i s tím, ţe třeba v době těch zpráv si u nich i zacvičím. Coţ tady na tom privátě dost dobře nešlo, byl to přece jen cizí člověk. Úplně mi tím odpadl ten pocit toho rituálu. Na druhou stranu, kdyţ jsem přijela domů na ten víkend nebo prodlouţenej víkend, tak jsem se do toho začlenila hrozně rychle. MŠ: Takţe doma přetrvával? Byl teda spojen s nějakou prostorovou záleţitostí? Bylo to spojený spíš s prostorem, ţe tam byl ten byt nebo s konkrétníma lidma? Cecílie: Doma přetrvával. Spíš asi ty lidi, protoţe jsme jezdily i za babičkou poměrně často a i u té babičky byla ta televize koncipována stejně. To znamená v jedné místnosti společné, jedna televize a bylo to v podstatě na stejné bázi. Myslím, ţe si to mamka přinesla jakoby z domu a doma nám to pak fungovalo taky a funguje to tak v podstatě do dneška u babičky, ţe kdyţ není nějaká zvláštní příleţitost, tak se na ty zprávy sejdem i dneska. MŠ: A pak teda asi nějak ubývalo té televize a říkala jsi, ţe na jednom z těch privátu nebyla vůbec. A jak jsi ji teda nahradila? Nebo byla vůbec nějaká potřeba ji nahradit? Nebo ty návyky ţivotní byly natolik jiný, ţe se tam ta televize uţ prostě nevešla a nehrála roli? Cecílie: No samozřejmě určitým způsobem mi ta televize chyběla, především kdyţ si člověk přečetl televizní program a zjistil, dávaj tady to pěkný a tady to pěkný. Na druhou stranu 65
pořád jsem si zachovalo to, ţe je ta ČT 24 a to zpravodajství mi nějak zůstalo. Samozřejmě jsem tam měla i lepší internet, takţe se tam daleko víc stahovalo a koukalo na seriály. Bydlela jsem v jednom pokoji se spolubydlící a vypěstovaly jsme si zvyk, ţe kdyţ byl volnější večer, tak jsme si koupily láhev vína a koukaly jsme na nějaký seriál společně. Třeba jsme rozkoukaly já nevím Black Books a byl to zase náš rituál, ţe ten večer třeba nepůjdem do hospody a budem spolu doma, koupíme si víno a budem se koukat na tři, čtyři díly společně. Samozřejmě pak nastalo i to, ţe ona se dívala sama na něco na svém notebooku a já jsem se sama koukala spíš na tu ČT24, neţ na cokoliv jinýho. Nikdy jsem nebyla taková, ţe bych si vyloţeně stáhla film, na který bych se sama dívala. MŠ: Takţe ty jsi to, co nabízela televize, kdyţ byla televize, bylo nějaký zpravodajství, publicistika, informace a ty jsi ji nahradila na tom notebooku to 24…. Cecílie: Přesně … MŠ: A jen v týhle podobě, nebo i třeba v psaný formě? Ţe třeba kdyţ jsi nestihla zprávy, tak sis to jenom přečetla na nějakým portále zpravodajským? Cecílie: No vţdycky jsem se spíš snaţila si to pustit. Byla jsem opravdu vţdycky zvyklá se dívat a poslouchat a nikdy mi to nepřišlo jako plnohodnotná náhrada. MŠ: Takţe sis to pouštěla třeba i ze záznamu? Cecílie: Jo kolikrát … MŠ: A bylo to spíš to večerní zpravodajství, ty hlavní zprávy nebo ti stačilo si tu ČT 24 pustit kdykoli přes den? Cecílie: Kdyţ byl čas, tak jsem si pouštěla celý hlavní zprávy a především i diskuzní pořady třeba i dva týdny zpátky. Byla jsem si třeba schopná udělat oběd a u tohoto sledovat. MŠ: No jasně, tady se dá předpokládat nějaká dlouhodobější perspektiva tady těch pořadů. Ale třeba u toho zpravodajství, to jsi jako třeba i další den shlídla to z toho předchozího dne? Cecílie: No nebylo to pravidlo, ale spíš neţ abych si pustila nějakej seriál, tak jsem si pustila včerejší zprávy. MŠ: Jasně, mně jde o to, jak jsi nahradila ten zvyk … Druhá část televize, na kterou jsi byla zvyklá, byly seriály a filmy. 66
Cecílie: Ano. MŠ: Rozlišovalo se to třeba ještě nějak doma? Třeba seriály byly spíš odpoledne po tom, co jsi přišla ze školy a filmy pak večer? Cecílie: Je taky otázka, jak bereš seriál. My jsme se doma hodně dívaly i na historický, jak běţely třeba na dvojce, jestli pamatuješ. Třeba Hitlerovi muţi … Na to jsme koukaly hodně často a rády. To se pouštělo vyloţeně jako večerní program. Pak byly samozřejmě takový druhořadý seriály, jako třeba Buffy, krotitelka upírů nebo jak se to jmenovalo. A na ty jsme koukaly spíš odpoledne se ségrou. MŠ: A ty kdyţ jsi neměla tu televizi a byl tam jen ten notebook, tak jak se snaţila ty seriály nahradit. Třeba filmama? Předpokládám, ţe jste si někdy k tomu vínku pustily i film místo třeba seriálu … Cecílie: Ale to bylo spíš takový obecný dohodě. Já jsem na ty filmy hrozně ráda a často chodila do kina, kdyţ to teda finanční situace dovolila. Do těch artových třeba co týden. A doma, kdyţ jsem se třeba s tou kamarádku u toho bavila, tak pro mě ten film jakoby ztrácel smysl. Proto jsem měla radši sledování těch oddychových seriálů. Třeba Black Books, Přátelé, HIMYM. Taky jsme to většinou uţ třeba i znaly. MŠ: To jste sledovaly i třeba díly, které jste uţ viděly několikrát? A kvůli tomu, ţe jste je uţ viděly a neřešily to, nebo proto, ţe třeba byly dobrý? Cecílie: Jojo, protoţe jsme věděly, ţe jsou dobrý. Tak špatný díly bysme si asi nepouštěly, ţe jo. MŠ: No spíš namátkově jestli jste si to nepouštěly, třeba pustíš díl a ani nevíš, o čem zrovna je a zjistíš to aţ po nějakejch dvou minutách. Cecílie: Takhle jsem měla třeba Přátele, to mi bylo opravdu jedno, protoţe to byl první seriál, který jsem takhle viděla. MŠ: A ty seriály jsi měla stáhnutý? Cecílie: Ne, já jsem si nikdy ţádný seriály nestahovala. MŠ: Takţe jsi na to koukala streamovaně?
67
Cecílie: Jojo, to bylo super. Měly jsme třeba 45minut pauzu, nebo nevím jak to tam přesně bylo a v tý době jsme si šly třeba zapálit, nalít to víno pokecat, do sprchy nebo tak a pak jsme si k tomu sedly znovu. Ale ţe bysme si cíleně stáhly dvě série něčeho a to jsme sledovaly, to většinou nebylo. MŠ: A ještě ten přechod od tý televize tady k tomu sledování. Zeptal bych se na jeden takovej důleţitej aspekt a to ten, ţe televize nabízí ten pevnej program a ty se mu musíš přizpůsobit. Vy jste si třeba v tom programu … Já si třeba pamatuju, ţe moje máma si vţdycky tejden dopředu krouţkovala pořady, který by ji zajímaly. To neznamenalo, ţe je zkoukne, ale aspoň o nich věděla. Ty jste to měly tak, ţe jste třeba věděly, ţe třeba ve středu půjde dobrej film? Cecílie: Tohle jsme měly třeba o Vánocích. Hrozně jsem se těšila na tu vánoční atmosféru a to jsme i krouţkovaly, protoţe bylo nutný si ty pohádky nějak rozloţit. V tom denním ţivotě to aţ tak nebylo. Jasně, věděly jsme třeba, ţe nějakej seriál běţí ve čtvrtek v devět a ţe se na něj chci dívat. MŠ: A potom s těma publicistickejma, to jsi sledovala přes ten notebook jak? Cecílie: To jsem přesně věděla. Prostě ve dvanáct je Moravec, dál jsem sledovala třeba i 168 hodin, nebo Střepiny na Nově, … Takţe to jsem věděla, to byly nějaký dva, tři, o kterých jsem věděla, ţe je chci vidět a jinak mi to bylo dost jedno. MŠ: A pouţívala jsi to na tom notebooku i třeba jako kulisu, kdyţ ji pracovala na tom notebooku – psala jsi nějaký text nebo tak? Nebo jsi to potřebovala opravdu sledovat? Cecílie: Jo, kdyţ jsem se nemusela úplně soustředit, tak jo. Ono se to na tý 24 hodně opakuje, tak to šlo. Spíš jsem to měla puštěný takhle do pozadí spíš neţ hudbu. MŠ: Takţe jsi byla schopná i přerušit práci, kdyţ o něco šlo? Cecílilie: Jo, kdyţ bal nějaká zpráva dne, nebo jsem sem tam přepínala mezí prací a tímhle. MŠ: Tam jste teda televizi vůbec neměli na tom privátě. Cecílie: Ne, tam neměl vůbec nikdo televizi. Tam nebyla ani ţádná centrální místnost, tam byla kuchyň a jinak jen tři studentský pokoje. A ani oni tam televizi neměli. MŠ: A ani s nima dohromady jste třeba něco nesledovali? Cecílie: Ne, my jsme se aţ tak neznali, takţe jen s tou spolubydlící. 68
MŠ: A neměli jste zájem tam třeba tu televizi nějak dostat? Nemyslím jenom televizi, ale i ve smyslu nějaký televizní karty třeba. Cecílie: Ani ne, protoţe s těma děckama jsme se nějak zvlášť nebavili a s tou spolubydlící jsme toho času na to sledování televize ani moc neměly a já jsme si i dost odvykla, uţ tam to pouto nějak nefungovalo. Prostě tam ta telka nebyla a my jsme věděly, ţe tam budem nějakej omezenej čas, a proto jsme se do ţádnýho společnýho projektu jako je televizní karta ani nepouštěly. Rozhodně to pro nás nebyla ţádná priorita. MŠ: Teď řekněme, kdyby tam ta televize byla, tak ty návyky ţivotní a studentský byly, ţe byste se na ni koukaly? Nebo byste ji ani spíš skoro nezapínaly? Cecílie: Já nemůţu mluvit za ni, ale ve chvíli, kdyby tam ta televize byla, tak ji zapnu, kdyţ přijdu domů. Já totiţ nesnáším ticho i doma jsem byla zvyklá něco pustit. Takţe i na tom privátě bych to tak dělala. MŠ: Takţe ty nesnášíš ticho, který jsi kompenzovala tou televizí doma, tak čím jsi ho kompenzovala na tom privátě? To jsi tam v tom tichu byla? Cecílie: Ne, to jsem si pustila tu 24 nebo jsem si pustila hudbu. MŠ: Takţe jsi kompenzovala nějaký zvuky, který jsou z nějaký bedničky, a nešlo o konkrétní pořady? Cecílie: Tak tak. Seriály jsem si nepouštěla, to odtahovalo pozornost. Na druhou stranu, kdyţ tam byl někdo se mnou a to jsem tak měla i doma, tak jsem tu televizi vůbec nepotřebovala. Ale kdyţ jsem věděla, ţe budu celý večer na privátě sama, tak jsem to hned zapnula. MŠ: Takţe ty jsi v té televizi rozlišovala mezi obsahem, který je řekněme kulisoidní a tím, kterému se věnuje pozornost? Cecílie: Jo, doma jsme ty kulisoidní záleţitosti měly právě více méně zakázaný. MŠ: A jaký bylo to konkrétní místo, kde jsi sledovala ten notebook? U stolu, nebo na posteli Cecílie: Většinou jsem ho měla poloţenej ve svým pokoji a z 90 procent na stole, do postele jsem ho skoro nenosila. Já jsem měla takovej pocit, ţe do postele notebook prostě nepatří. Nikdy jsme nesledovaly doma televizi z postele, protoţe prostě nebyla u postele. MŠ: Takţe vy jste u tý televize většinou seděly? 69
Cecílie: Měly jsme gauč, ale vzhledem k tomu, ţe jsme měly gauč a křesla a byly jsme tři, tak se nikdo nemohl vyloţeně natáhnout. Takţe i ten notebook pak v podstatě vsedě. Neříkám, ţe úplně vţdycky, kdyţ jsem byla třeba nemocná, nebo jsem tam byla opravdu sama, tak jo. Ale většinou to bylo tak, ţe kdyţ jsem se vykoupala a šla do postele, tak jsem se na něj pak uţ nedívala. MŠ: A kdyţ jste sledovaly seriály s tou kamarádkou, tak jste je sledovaly jak? Cecílie: Tak jsme je sledovaly u stolu nebo v takových křesílkách, ale fakt ne v posteli. MŠ: A co se týče třeba jiných technologií? Jsem pochopil, ţe sama moc nestahuješ, ţe to spíš necháváš na jiných … Kdyţ za tebou někdo přijde, s kým zrovna sdílíš pokoj, a řekne: mám tady tenhle obsah, tak se přizpůsobíš? Cecílie: No jasně, a nebo řeknu, ţe ne, ať si to dá třeba do sluchátek. Bývalá spolubydlící seriály stahovala a většinou to bylo na dohodě. Přiznám se, ţe s těma technologiema si úplně nerozumím a jsem i trochu líná stahovat. Proto mi i přišlo vţdycky lepší si pustit to zpravodajství. MŠ: Takţe jsi vyhledávala zpravodajství online, a nebo nějaký streamy, a nikdy jsi nestahovala? Cecílie: Tak někdy jo, ale kdyţ jsem něco chtěla hodně vidět, tak jsem šla spíš do kina. MŠ: A kdyţ uţ to třeba v kině nedávali? Cecílie: Já jsem celkem dlouhou dobu chodila do těch videopůjčoven a to i doma – v Brně nebylo na čem si to pouštět. A obecně mě ty filmy na tom notebooku nějak moc nebaví. MŠ: Takţe rozlišuješ notebook a tu televizi? Cecílie: Na jistej druh sledování jo, notebook beru jakoby druhotně – mám pocit, ţe se u něj jakoby nesoustředím tak, jako bych se soustředila u tý televize. MŠ: Člověk u toho musí být trochu aktivnější, musí si ten obsah najít, můţe ho přerušit a dělat jiný věci. Sledování filmů máš spojený spíš teda s tou televizí? Cecílie: Jako samozřejmě jsem i u tý televize dělala různý věci, ale mám pocit, ţe se u ní člověk daleko líp soustředí – je i větší a právě proto se u ní dají dělat i další věci.
70
MŠ: A teď zkus ve zkratce svoji představu o tom, aţ ty budeš mít rodinu, tak jestli budeš touţit po tý televizi, přijde ti to jako normální nebo máš spíš alternativní myšlenky, ţe by tam třeba kvůli dětem neměla být. Cecílie: Já si myslím, ţe televize by u nás v domě být měla, ale samozřejmě není mým cílem, aby se děti dívaly pořád a byly k ní přilepený. Ale ta televize ve společným pokoji mi evokuje společný sejití tý rodiny. Mám ji prostě spojenou s pokojem, kde se lidi scházeli. Moţná by tam ani být nemusela, ale je hezký se sejít u nějakýho hezkýho filmu, nebo seriálu nebo čehokoli. Takţe televizi určitě, ale s jasnou regulací pro děti a nemít ji zase všude – v kaţdým pokoji. Jedna bude určitě stačit. Jinak podle mě ruší osobní prostor třeba tý loţnice nebo dětskýho pokoje. MŠ: Vzhledem k tomu, jak jsou dneska ty technologie, máš nějakou představu, jak ta televize bude vypadat? Cecílie: Nemám nějakou konkrétní představu o budoucích technologiích, ale bude asi propojená s internetem, ale koncept programů minimálně pro starší generace asi zůstane. MŠ: A jak bys řekla krátce hlavní rozdíl mezi sledováním na notebook a jiných chytrejch zařízeních a sledování televize? Cecílie: Televizi si člověk prostě jen tak někam jednoduše nepřenese, takţe si k ní musí sednout a musí tam nějakou dobu sedět. Kdyţ mám IPad, tak si sednu klidně někam do šaliny, nebo ve škole a v práci. K televizi si prostě sednu na tu pohovku, třeba s tou rodinou koukám. Ve chvíli, kdy se koukat nechci, tak se nekoukám. MŠ: No a ta rodina by si takhle nemohla sednout u toho notebooku? Cecílie: To mi vůbec nejde dohromady, hrozně to tříští. Ve chvíli, kdy se můţeš koukat na co chceš na mobilu, tak tě vůbec nic nenutí jít si do toho obýváku sednout a popovídat si a nejde jen o rodinu, ale i o společný privát s televizí- nezáleţí ani tak na vztahu s tím osazenstvem, i na tom privátě se lidi u ní sejdou, kdyţ je třeba Davis Cup. Kdyţ tam ta televize není, tak se tam ti lidi nesejdou. Je to společenštější, neţ kdyţ kaţdej leţí v pokoji a kouká na svůj notebook. A hraje roli i ten rozměr – kdyţ dáš notebook na stůl a kouká na něj šest lidí, tak všichni nevidí. Pořád mám televizi spojenou s nějakou tradicí.
71
MŠ: Tak já bych se zeptal, jak jste to teda doma měli s tou televizí, jestli jste měli jednu, jestli tam byli třeba … já nevim … táta vlastník ovladače, kde byla ta televize?
Lenka: Tak dlouhou dokud … myslim si, ţe určitě ty osmdesátý, devadesátý léta, kdy ještě nebylo zvykem, ţe by i zaprvý na to měli lidi peníze a za druhý to ještě tak nefungovalo, tak jsme měli v domácnosti jenom jednu televizi, kdy to byla prostě centrální, takovej fakt oltář v obyváku, prostě centrální záleţitost celý rodiny a … v podstatě ta … co si pamatuju, tak takový to raný dětství nebo řekněme skoro do puberty, tak to u nás doma bylo takový hodně tradiční, měli jsme prostě jako většina asi takovejch těch … rodin střední třídy jsme měli doma jednu televizi, která byly v obyváku, kde v podstatě jsme se scházeli vţdycky večer, dívali jsme se společně na filmy, na seriály a prostě bylo to takový jako fajn, ţe sme se tam sešli v tom rodinným kruhu, rychle jsme se třeba i najedli, v obyváku se teda moc nesmělo jíst, aby tam nebyl binec, ale občas, kdyţ byla nějaká hezká pohádka nebo něco, tak jako se mohlo …
MŠ: třeba o Vánocích?
Lenka: Třeba o Vánocích určitě no, nebo prostě, kdyţ … kdyţ … jsme něco buďto slavili nebo prostě byl nějakej takovej den, ţe mamka nám to dovolila a to se jako ta morálka jako uvolňovala, ţe nakonec jsme stejně v tom obyváku začali všichni jíst, ale pak se to nějak zlomilo a … naši si koupili novou televizi a tu starou si dali do kuchyně a pak ještě se někde objevila nějaká třetí televize, kterou jsme dostali do pokoje dětskýho, nebo spíš jako takovýho toho … to uţ bylo někdy v pubertě, takţe do našeho společnýho pokoje s mojí sestrou, takţe jsme najednou měli doma tři televize, který tam jsou dodnes a funguje to … protoţe … se ukázalo, nebo mamka argumentovala od začátku tak, ţe tu televizi určitě chce v kuchyni, protoţe se nemuţou s taťkou shodnout na programu, takţe ona, kdyţ třeba vařila nebo prostě něco, tak se zavřela v kuchyni, tam si šmudlila, co potřebovala a dívala se na televizi na svoje programy a on se díval zase na to svoje … v obyváku, ale kdyţ jsme se dívali jako rodina nebo prostě, kdyţ ses chtěl na něco pohodlně dívat, tak jsme se koukali v tom obyváku a to bylo fakt dlouho, to bylo aţ někdy v pubertě, kdyţ jsme si pořídili tu druhou a postupně i tu třetí televizi. 72
MŠ: Hmm a kdyţ jste to teda měli jako, ţe jste se dívali společně, tak to vysloveně bylo jako, ţe se ta televize třeba v sedm zapla na zprávy, nebo to uţ je jedno v nějakej čas se zapla, standardně, třeba ţe táta koukal na zprávy, vţdycky zapínal televizi a to byla jeho televize, nebo?
L: No, u nás to, a to jsem se bohuţel naučila, to mě strašně štve, to fungovalo tak, ţe kdo přišel domu, tak zapl televizi a pohyboval se po bytě a ta televize fungovala jako takovej background …
MŠ: Kulisa prostě …
L: Uplně těţká kulisa, která tam v podstatě jako hrála a … a do dneška to tak celkem chodí a … protoţe ten byt není velkej, takţe stejně všude slyšíš prostě co z tý televize jde, a pak teda kdyţ uţ tam byl nějakej zajímavej program, co nás zaujal, tak jsme k tomu sedli nebo jsme přepínali a je pravda, ţe dlouho to tak bylo …, ţe taťka jako by hodně rozhodoval o tom, co se bude … na co se budeme koukat a drţel v ruce ten vypínač, jsme se vţdycky smáli, kdyţ o tom vyprávěl Volek, ţe to byla pravda (smích), prostě, protoţe ovládal tu technologii a nechtěl nás k tomu pustit, ale to bylo fakt spíš jako hodně v tom dětství no, kdy ani … ale já si myslim, ţe my sme se moc na televizi ani nekoukali, respektive spíš takhle právě po večerech a takový ty podvečerní programy, hodně o víkendech po ránu, kdyţ naši ještě třeba spali … kdy vlastně ta televize byla naše a nejvíc jsme se dívali, kdyţ naši nebyli doma a bylo to na tajňáka a mohli jsme si pustit, co jsme chtěli, tak to bylo fajn, ale jinak my jsme ţili na vesnici, takţe my jsme trávili spoustu času venku a ta televize byla taková aţ jako druhotná zábava a aţ …
MŠ: 6e by třeba právě proto, ţe jste byli hodně venku a tý televizi jste nevěnovali tolik času, tak vás ani rodiče nějak aktivně neomezovali v tom dívání, jakoţe jsem se setkal s tím, ţe třeba měli hodinu a půl denně nebo … 73
L: Nee, nám totiţ, nás aţ tak to ani nebavilo, jako my jsme sledovali svoje pořady, kdyţ dávali třeba takový ty Magiony, Vegy nebo potom Simpsonovi, Přátelé, Beverly Hills, jo prostě takový ty … to jsme třeba si pamatuju určitý typy těch seriálů jsem se musela jako dovolit, ţe se na ně smím dívat, kdyţ dokud sem byla malá a ještě … ale to souviselo i s tou jako dobou, kdy sme museli jít spát, kdyţ jsme byli hodně malí, třeba ve školce nebo na niţším stupni základní školy, tak jsme se mohli dívat třeba do devíti, pak to mamka posunula do půl desátý, ale to bylo, ani ne tak kuli obsahu toho, na co jsme se dívali, spíš jako kuli tomu, abysme šli včas spát, ale proto řikám, ţe jsme byli takoví hodně aktivní děti a měli jsme i spoustu .. zaprvé jsme byli pořád venku, kdyţ bylo hezky, jako s děckama tam prostě ze vsi, a nebo jsme měli spoustu krouţků, tak v podstatě to, ţe jsme si sedly třeba i denně k tý televizi na chvilku nikomu nevadilo, protoţe jsme u ní nebyly vylepený celou dobu jo, takţe to naši … do toho nám vůbec nekecali, o víkendu na to stejně nebyl čas, protoţe taky jsme furt byly někde pryč, takţe jsme se právě dívali zase ráno nebo navečer na ty seriály různý, hlavně na ty dětský nebo pak různý americký komedie na Nově, co dávali v těch devadesátejch letech, to byl obrovském boom, to byla událost, to jsme si v programu zaškrtali co se nám líbí a … taťka koupil video v těch devadesátejch letech a … my jsme si jako dopředu vybrali, na co se budeme dívat a co si nahrajem, a byl to jako takovej dost …
MŠ: Mamka krasopisným písmem … já vim, ţe mamka jako zaškrtávala, zakrouţkovávala, pak se o tom vedla nějaká debata třeba, kdo co, ale …
L: No mamka jako zaškrtla … fakt jako … co se nám líbí a pak do deníčku zapsala prostě obsah těch kazet popsala, jo, všechno jsme to měli evidovaný a prostě dost dlouho to byl takovej fakt náboţnej obřad, ţe jsme byli uplně nadšený, ţe si vlastně muţeme nahrát něco, co je v tý televizi a můţeme si to pak někdy pustit znova …
MŠ: Takţe jste to hodně vyuţívali … toho nahrávání z televize a pouštění? Nebo třeba i jste si hodně půjčovali z videopůjčovny?
74
L: No, to pak taky, ve chvíli, co jsme byli spíš jako v pubertě, kdy opadlo takový to nadšení nějak z tý televize, protoţe třeba s nástupem Novy je pravda, ţe jsme tomu propadli trochu víc, protoţe oni prostě přinesli spoustu takovejch těch zajímavejch, pro nás děti jako by rodinejch filmů, komedií a tak a naši bych řekla, ţe oni jsou takoví spíš jako nenároční diváci, který v podstatě tohleto maj rádi, oni … jsou oba prostě pracující střední třída…
MŠ: Prostě mají to jako relaxaci …
L: Mají to jako těţkou relaxaci, jim vůbec nejde o to, co třeba propagovala Československá televize, kdyţ začínala vůbec s tím vysíláním, ţe jde o nějakou kultivaci člověka a měli by tam bejt prostě nějaký … záznamy z opery a já nevim co, tak to naše prostě nikdy nebavilo, takovýhle programy a nezajímalo, protoţe my sme hodně se dívali v těch devadesátejch letech na to, co dávali na Nově, to si fakt pamatuju. Nova jako ta jela, to byly ty rodinný filmy, seriály, pohádky a občas nějaký jako detektivky, ale na sme se moc nedívali, byly to hodně takový ty ţánry, který se hodí jako pro rodinu …
MŠ: Jako právě aby to byl průnik a mohli jste sledovat všichni …
L: Jo, a nebo potom to byly věci, který nás nezajímaly a tím pádem my jsme odešli, my jsme u toho nepotřebovali sedět, jenom kdyţ bylo něco co nás zajímalo … nás to nebavilo, jako uţ vůbec nás nebavil nějakej sport nebo něco, tak to vůbec, to jsme odešli, prostě kdyţ taťka řekl, ţe se dívá na fotbal, tak jsme šli pryč …
MŠ: jako nic, třeba mistrovství světa v hokeji nebo tak, neměli jste …?
L: Ne, to aţ všechno jako v pubertě, to se všechno přehodnotilo, ţe nás to zajímalo z jinejch důvodů, ale my jsme k tomu nikdy nebyly nijak vedený, ţe by nás to jako zajímalo, ani jako takový ty nějaký nacionální hodnoty v nás nebyly jako povzbuzovaný, takţe nám to bylo 75
celkem jako jedno … ani na olympiádu jsme se nikdy moc nekoukali, to byla taková chlapská záleţitost a tím, ţe jsme byly se ségrou doma dvě holky, tak táta nás ani neučil to mít rád, takţe ani nás nenutil třeba s ním na to sedět a sledovat to, takţe my jsme jako by, si myslim, ţe hodně selektivně jsme se dívali na tu televizi, ţe jsme spíš jako vţdycky zřekli, co dávaj, protoţe my jsme tu televizi měli strašně rádi a do dneška se mi spousta lidí směje, protoţe já prostě poznám třeba znělky seriálů a tak, to jsem sledovala celý to dětství, protoţe jsem to sledovala opravdu pravidelně, mám to v tý hlavě zapsaný do šedý kůry mozkový a uţ se toho asi nezbavim (smích), a řekla bych, ţe jsem byla docela, ne asi jako těţkej divák televizní se ségrou, ale takovej jako středně aţ lehce těţkej divák, ale ne ve zlym, protoţe jsme do toho stíhali dělat spoustu jinejch věcí a nebyly jsme takový ty televizní děti, ţe bysme pořád jenom seděli u telky …
MŠ: Jako spíš jste sledovali něco pravidelně, neţ prostě cokoli, co běţelo … ?
L: Ne, to ani ne, to pak přišlo právě v tý pubertě, spíš, kdy … hlavně třeba moje ségra, ona postupně opouštěla ty koníčky, uţ jí to přestalo bavit, ţe jo, ona jako dřív se stala takovým tím puberťákem, který absolutně nemá ţádnej zájem a nic ho vlastně nebaví a nejradši sedí někde na cigáru s děckama venku, zatímco já jsem třeba ty koníčky si udrţela ještě docela dlouho, tak jsem na to neměla tolik času, ale je pravda, ţe … postupně se z tý televize fakt stalo to, co jako do dneška podle mě maj naši, pokud teda nesledujou taky jako čistě výběrově nějakej jako film, nebo něco, co se jim líbí a co chtěj vidět, tak to pro nás začalo bejt taky takovým tím zdrojem spíš jako tý relaxace, jako ţe si přišel ze školy, teď si toho měl plný zuby, nikdo třeba nebyl doma odpoledne, ţe jo, kdyţ byly naši ještě v práci … tak sis to prostě pustil, hlavně teda moje ségra, ta podle mě u toho proválela jako spoustu hodin, ale aţ pak aţ v tý pubertě jo …
MŠ: Jako, ţe si to prostě člověk pustil a dal si třeba u toho jídlo, najed se u toho, ţe jo?
L: No, to určitě, to my jsme dřív jako nedělali, respektive … jo, kdyţ se prostě … třeba jsme byli na chatě o víkendu, přijelo se a … pak jsme si všichni chtěli jako tak oddechnout, tak 76
jsme sedli k telce a pustili jsme to a chvilku jsme na něco jako zírali, ale protoţe právě třeba tam bylo něco, co nás nezajímalo, tak jsme dlouho vybírali programy, anebo jsme právě třeba pustili nějakej film z tý kazety, nebo tak, protoţe chtěli jsme se dívat na něco, co by nás bavilo …
MŠ: Jakoby ve chvíli, kdy vás to třeba nebavilo, tak jste u toho nebyli, jenom kuli tomu, ţe běţí obrázky, ale byli jste schopní buď odejít, nebo dát teda kazetu, anebo to vypnout … ?
L: Aby nás to jako pobavilo, tak jak jsme si přáli, jako prostě podle chuti …
MŠ: Čili šlo o obsah, ne jenom to samotný sledování?
L: Jojo, ale je pravda ţe tím, jak prostě tu televizi jsme měli doma vţdycky a měli jsme ji vţdycky zapnutou, tak je to jako by částečně … takhle, protoţe buď jsme se teda na to dívali, protoţe jsme fakt jako chtěli sledovat ten obsah, ale nebo jsme to chtěli jako … jako tu kulisu, i kdyţ jsme se na ní nedívali, takţe stejně ty tam chodíš po tom bytě a něco děláš a něco ti tam jako hraje a občas se podíváš …
MŠ: To jste jako jaký činnosti … u toho člověk dělal?
L: třeba kdyţ takhle mamka přišla domů a nikdo tam nebyl, ale vim, ţe to tak udělala, prostě ona přijde, zapne si televizi a třeba se převlíká po bytě, ţe jo … teďka ona je taková pořádná, takţe přijde vezme, převlíkne se, vezme se … třeba v kuchyni vyklidí nákup, pak si třeba i sedne do toho obyváku, něco si tam jako pročítá, dělá a řeší… nebo … je na počítači, ale ta televize tam běţí, a tohle nás bohuţel jako naučila, to mě strašně štve, ţe já nesnáším ticho, já nesnáším ticho, takţe … jsem byla celej ţivot zvyklá, ţe nám tam něco hraje a ještě ke všemu jsme byli navyklí i na to, ţe jsme večer usínali u pohádek … buďto nám je mamka vyprávěla, kdyţ jsme byly menší, pak nám pouštěla třeba gramofonový desky, to jsme si pouštěli sami 77
pak, kdyţ jsme měli kazeťák, tak kazety … a zvrhlo se to k tomu, ţe potom v tý pubertě, kdyţ uţ jsme měli … v pokojíčku televizi, tak jsme usínali u televize a to je úplně nejhorší, já se toho nemůţu do dneška zbavit, já kdyţ třeba jsem přetaţená nebo prostě, jo … nechce se mi spát, tak nejlip mi pomůţe, kdyţ si něco pustim, do dneška třeba nějakej seriál nebo něco, co i dobře znám a usnu u toho prostě zaberu a je mi to jedno a někdo by třeba ti řekl, ţe neusne právě u toho, kdyţ hraje ta televize, ţe mu to vadí, já jsme tím uplně strašně jako stimulovaná a je to hrozný peklo, protoţe mě to fakt, fakt mě to jako štve …
MŠ: Já třeba jako blbě usínám, protoţe mám tendenci sledovat ty obsahy, jako, ţe mě to furt poutá i tu minimální pozornost, kdyţ je člověk třeba přenavenej …
L: No, ale kdyţ právě je to něco, co jsem uţ třeba viděla nebo co mě tolik jako nezajímá a jenom to jako sleduju, abych jako na něco čuměla, tak mě to jako vlastně uspí a to si myslim, ţe se hodně vytvořilo v průběhu uţ toho dětství, kdy ta, i kdyţ jsme jí nesledovali, prostě ta televize tam hrála a pak jsme k tomu jako tak přilnuli, jako kdyţ uţ se z nás začali stávat dospělí lidi, uţ jsme pak nešli jako po těch pohádkách a po tý zábavě pak jsem si chtěla jako odfrknout po tý škole, nebo prostě po něčem, cos řešil, tak prostě jsme přišli … a čuměli jsme a v tu chvíli jako si myslim, ţe uţ tolik ani o ten obsah nešlo, ale to jako přišlo s tím nástupem dospělosti…
MŠ: Tak já to mám taky tak, ţe prostě přijdu domu, do Brandýsa, a prostě tím, jak mám televizní dietu tady v Brně, tak si to taky tam pustim a nechávám to jako běţet, aniţ by tam něco bylo… No a vy kdyţ jste se scházeli u tý televize, jako celá rodina, tak bylo to třeba, kdyţ přeţenu, tak, ţe by tam třeba jeden nebyl v tu dobu, kdy tam očekávají ostatní … a ptali se po něm, jako ţe to bylo, vysloveně rituální – teď se tady všichni sejdeme a nebo to tak jako, jste se prostě sešli, ale bylo jedno, jestli všichni nebo jenom tři nebo …?
78
L: To ne, to nebylo … jako aţ takhle bych to asi nedefinovala, jako ţe by to byl takovej těţkej rituál, spíš to je takový jako srandovní, ţe to opravdu bylo to místo, kde jsme se vţdycky sešli všichni, ale ne nějak jako nuceně, prostě sis něco pustil a kdo chtěl, tak si tam k tomu sednul …
MŠ: U nás se třeba totiţ stávalo to, ţe jako táta dělal něco ve svý jako pracovně v loţnici, jeden na počítači, jeden se učil, máma v kuchyni a teď jeden z těch čtyř to třeba pustil a bylo vidět, ţe postupně jako to slyšeli ty ostatní a sbíhali se k tý televizi, protoţe se tam třeba něco děje, teď uţ tam seděli dva, teď se tomu smáli, povidali si o tom, ostatní se tam seběhli a te´d tam zůstali uţ, protoţe …
L: To jo, to tak jako myslim, ale ne ţe by řekli, pojďte všichni se dívat jako na televizi, nebo teďkom se díváme na televizi, to aţ tak ne, to spíš se dělo jako přirozeně a přesně tak, protoţe buďto jako ten obyvák, kde hrála ta televize, tak bylo to místo, kde jsme potom začali právě i víc vlastně nějakou konverzaci, i třeba buďto na základě toho, co jsme viděli, nebo prostě nás to nebavilo, tak jsme zabředli sami do toho rozhovoru …
MŠ: To mě právě zajímá, jestli …
L: Tak potom místo toho setkávání moţná to i jako by tě donutilo¨, tam přijít, ale …
MŠ: To mě právě ještě v návaznosti zajímá, jestli to bylo fakt sledování ala kino, ţe se teda zhaslo a sledovalo se a pšššt … a nebo to jestli jste si opravdu, tam byla jako volná zábava a povídali jste si o tom a kdyţ někoho něco nebavilo, tak třeba byl schopném i třeba odejít na deset minut a vrátit se aţ potom jako? A vrátil se zase, proto, aby byl s ostatníma, aby tam jakoby nechyběl …
79
L: Jo … no … to záleţí, jako v niţším věku jsme se s našima dívali na televizi, kuli tomu obsahu, ţe nám šlo o nějakej ten film, nebo něco, tak se tam sedlo a všicni jsme byli jako potichu, protoţe nás to zajímalo a kdyţ někdo mluvil, tak většinou mamka nás zprdla, ţe do toho kecáme, protoţe to jako chtěla sledovat, ale pokud prostě uţ … šlo o to, ţe … jsme se sešli v tom obyváku a něco takovýho tam hrálo, tak ta osoba nebo ta kulisa, aby se tam něco dělo ţivýho, tak takovej ten fakt jako stimul, tak pak jsme byli schopní prostě kecat, sebrat se, vrátit se a tak … ale pak kdyţ jsme si tu televizi zapli nebo jsme si k ní sedli, protoţe nám šlo nějakej film o něco, tak samozřejmě muselo bejt ticho a klid, aby to bylo jako v tom kině … jo třeba potom … to muselo bejt jako fakt povolený a tak, a pak to bylo jako, ţe ses tam natáhnul, udělal sis prostě pohodu … naši si třeba teďka pořídili do obyváku obrovitánskou sedačku … aby všichni se cítili komfortně, kdyţ se tam sejdem všichni a sejdem třeba jako i já se svým klukem a tak, taťka to dokonce počítal, aby se tam vešli i vnoučata … maloval si modýlek … takţe máme v obyváku akorát obrovskou sedačku přes celej obyvák … a takovou obrovskou plazmovou televizi, a to je celý, co je v tom obyváku, takţe asi tak bych řekla, ţe ta rodina naše se hrozně orientuje … na tu televizi a na to, aby ta televize prostě byla jako přítomná …
MŠ: Jako evidentně tam není ţádnej negativní vztah k tý televizi, ve smyslu prostě lidi by se neměli, děti by se neměli prostě koukat, protoţe …
L: Naši nad tím takhle podle mě nikdy nepřemejšleli a tím, ţe my jsme vyrůstali celkem zdravě, ţe jsme nevyrůstali třeba nikde … na nějakým jako sídlišti, prostě nebo tak a měli jsme dost dalších jako stimulů a moţností … a nějaký aktivity, my jsme byli fakt takový ty děti, co pobíhaj venku, dokud můţou a mamka nás ukecávat, řvát na nás, abysme šli domů, to dneska moc, to jako nevidíme, ţe by děti … na ulici, takţe my jsme ještě byli ta generace, co jsme si hráli, neţ ţe bysme nějak seděli u televize … ale o to víc jsme se na ni třeba těšili potom …
MŠ: Jako taková třeba odměna … ?
80
L: Jo.
MŠ: A kdyţ jste tam teda seděli jako všichni, a teď je to opravdu taková jenom tvoje vzpomínka, jak si myslíš, ţe by to bylo, kdyţ to třeba prostě někoho nebo tebe nebavil ten obsah, tak automaticky ten člověk byl jako … odcházel, a nebo to ţe tam byl jako s těma ostatníma, tak řekl, dobrý nebaví mě to, ale sedím tady, protoţe tady vlastně seděj všichni a tam bych byl sám? Jenom takový, jestli si jako pamatuješ?
L: Jo … No, já vim, ţe občas jsem tam třeba i sama seděl, ţe mě to nebavilo, ale to mě nikdy jako nevydrţelo dlouho, protoţe pak mě to začalo třeba i štvát, no prostě mě to nudilo, tak jsme se sebrala a navíc já jsme hodně četla, takţe já jsem kolikrát za nima ani nešla se dívat na tu televizi, i kdyţ jsem věděla, ţe to je něco zajímavého, protoţe jsem měla rozečtenou zajímavější kníţku …
MŠ: A nesháněl se po tobě třeba někdo … protoţe u nás bylo třeba, ţe můj brácha je taky takovej začtenej a vybírá si ty obsahy a vţdycky vybíral, takţe za ním byli třeba rodiče schopní přijít, jestli se nechce jít taky koukat, ţe tam jsou všichni, a zase třeba naopak táta byl schopnej odcházet, protoţe prostě … ho to třeba nebavilo, tak si odešel zase třeba k počítači a zase mám byla taky schopná říct hele, tak se koukáme všichni, tak nechceš se koukat taky, jak kdyby to bylo jako rodinný prostě …
L: Tak to zase jako úplně ně, u nás tohleto fungovalo tak bych řekla jako hodně přirozeně, ţe jsem necejtila nějakej takovej ten právě … nějakou třeba potřebu, buďto těch rodičů nebo někoho … ale je pravda, ţe občas se to samozřejmě taky stalo, ne jako nějak pravidelně, ale občas se to stalo, kdyţ třeba mamka měla pocit, ţe jsme dlouho spolu sami nebyli, nebo nebyli jako rodina a teďka jsme se o víkendu sešli doma a já jsem prostě zůstala v pokojíčku a pak jsme se tam někde třeba potkali, kdyţ jsem šla na záchod nebo do kuchyně nebo … jo kdyţ jsem tam prostě nakoukla jsem do obyváku a oni, co děláš? Nechceš jít za náma? Tak jako to jo, to určitě jo, asi jako … i někdy je to příjemnej pocit a do dneška se to tak asi někdy taky stane, ţe to … ţe kdyţ tam třeba přijedu na víkend a naši se na něco dívaj, tak já si tam 81
za nima sednu a nezáleţí mi aţ tak na to … na co se jako dívám, kdyţ tam sedíme spolu a kecáme, ale kdyţ to bylo v tom dětství … tak já jsem ani tu společnost zas tolik jako nevyhledávala a naši na to u mě byli zvyklí, takţe … moţná třeba … ze začátku se občas stalo, nebo v případě ségry se stalo, ţe se jí jako nechce dívat, ţe tam jsou oni … ale u mě ne, protoţe já jsem si to … vţdycky něco zajímavějšího a … jako to … my jsme třeba, do dneška jako drţíme a hodně jsme i v tom dětství drţeli tradici takovej těch společnej obědů o víkendu, nebo i v tejdnu, ţe jsme se večer, kdyţ se to stihlo, tak se sešli jako u jídla a chvilku jsme tam u toho poseděli, takţe jsme probrali třeba to nejdůleţitější u toho jídla a to televize zaplá nebyla, nebo byla ale byla vedle, ale nekoukali jsme se, takţe jako nebyla tak důleţitá …
MŠ: Ještě teď rychle, zkusim, co se týče počítače, takhle v dětství, tak měli jste počítač, nebo …?
L: Dlouho ne, a pak si ho taťka pořídil, ale spíš si ho tak pořídil, myslim, ţe ho někde dostal, on nikdy nebyl totiţ takovej ten jakoby technologickém nadšenec … některý lidi byli … no, on třeba spoustu věcí pořídil, jako to video, pořídil potom třeba … videokameru jsme měli, a pak i ten počítač no, ale všechno to koupil tak, ţe ho to spíš jako zajímalo, jaký to je, ale aţ tomu tak jako nerozuměl jo, protoţe on mu to někdo nějak poradil nebo to dostal …
MŠ: Takţe to nebylo tak, ţe by sledoval novinky a kupoval to nejlepší … ?
L: Ne, ne … já jsem ani, on mě ani nikdy nic jako na tom počítači nenaučil, jenom nám ukázal jak se to zapne, vypne, ţe tam je třeba nějaký malování a stáhl nám tam nějaký hry …
MŠ: Spíš mě třeba zajímá, právě ve vztahu k televizi a k nahrazování tý televize … nebo jestli nějaký cédéčka uţ potom, ţe jo, videokazety „umřeli“, tak jestli jste si na cédéčkách třeba vyměňovali pirátský kopie mezi kamarádama, nebo koukali jste třeba na počítači na nějaký filmy, nebo … ? 82
L: No, my jsme tohleto … ale to je podle mě fakt tim, ţe ty rodiče tu technologii k nám domu nepřinesli a já jsem sice na gymplu jako měla pár kamarádů, který se tomuhle jako věnovali a … byli to docela dobrý kamarádi, ale nějak nám na tohleto jako … jsme se nedostali, já jsem třeba strašně dlouho neměla mobil, já jsem tyhlety technologie odmítala, mě to tehdá přišlo i takový … nemusím mít přece mobil, kdyţ ho maj všichni a vůběc já jsem neměla ráda Titanik a … dost jsem šla proti těm věcem, kdeţto moje ségra po tomhletom hodně touţila, takţe … a v kombinaci ještě s tím, ţe můj taťka tahle právě ţádnej takovémhle ten … no on jako nějaký věci jako zkusil, zjistil, ţe mu to aţ tak jako nedává, takţe pak to neinovoval, takţe my jsme asi deset let mělo počítač … prostě nějakej úplně starej, na kterým jsem občas třeba napsala nějakou esej jako do školy, ale … to byl takovej ten PC, ta obrovská bedna …
MŠ: Čili nebylo to něco, co mohlo nějak suplovat, nahrazovat, doplňovat tu televizi … ve smyslu … třeba na filmy jste tam nikdy nekoukali na tom počítači přes cérečko teda?
L: Ne, ne, ne, vůbec, vůbec a hlavně ani u nás ve škole to tak nefrčelo jo, u nás třeba v tý Jihlavě, to mi tak přišlo, ti moji kamarádi, ale i spoluţáci, tak dlouho doma nikdo ani neměl počítač, jo … ţe všichni měli doma třeba video …
MŠ: Takţe třeba kazety se vyměňovali?
L: třeba kazety … potom naši koupili přehrávač na dvdečka, takţe jsme si pučovali dvdečka … ale protoţe jsme měli doma ten strašně starej počítač, nepřenosném, těţkej, obrovskej, tak ani nikoho nenapadlo se na tom na něco koukat a … stalo se to vlastně aţ ve chvíli … , kdy já jsem odešla na vysokou, pořídila jsem si noťas a taťkovi se to asi zalíbilo, tak kdyţ ten starej doslouţil a … navíc uţ jakoby nastoupil hodně internet, ţe … on ho pak začal pouţívat v práci, před tím ho nepouţíval, nepotřeboval ho, tam kde dělal před tím … tak kuli tomu si on sám taky pořídil noťas a dneska to tak přesně funguje, ţe on si tam stahuje různý filmy, věci a … pokud nesedí u tý telky, tak sedí někde u toho počítače, ale my jsme v tomhletom 83
byli takový jako strašně zabrţděný … a tím, ţe ani já jsem po tom nějak neprahla, nikdo mi to jako nikdy nějak nevysvětlil, ani ségře … ve škole jako naše nějaká naše výchova [počítačová; MŠ] byla úplně o hovně, nás tam jako dva roky, my jsme měli takovýho dementního učitele, který nás učil akorát dělat grafy, pak jsme tam hráli nějaký ty Wormsya já nevim co a prostě nenaučili jsme se vůbec nic, já jsem ani nevěděla, kdyţ jsem šla na vysokou, tak já jsem ani neuměla pouţívat email, jako bez prdele … kdyţ jsem se měla přihlásit na stránky … ISovský, abych zjistila, jestli mě vůbec přijali na Masaryčku neb one, tak já jsem si vůbec nebyla jistá, jestli mi to jako jde … ještě neměli jsme doma internet, takţe já jsem šla do knihovny v Jihlavě … a tam jsem na počítači, kde se platilo za net … jsem se nalogovala do těch stránek, tam jsem to zjistila a ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem byla přijatá a nevěřila jsem tomu dokud mi nepřišel papír … ale jako váţně, já jsem na to nebyla vůbec zvyklá, aţ pak jsem šla na vysokou a zjistila jsem jako ty vole (smích) … tady je něco jako internet a … takhle jsem teda začala a … to bylo úplně úţasný …
MŠ: A tím se dostáváme k tý vysoký škole … Co se týče koleje, tak tam ě moc nezajímá, ta je extremně specifická na přístup k tý televizi … Takţe na těch privátech, jak to bylo, jo? I co se týče typu privátu, toho osazenstva … ?
L: No, zaţila jsem několik privátů, jeden byl takovej hodně rodinnej, tam bylo sice hodně pokojů, ale … a to byla i výhoda toho, ţe jsme bydleli v tom pokoji největším, co byl vlastně bejvalej obyvák, tak tam bydleli kluci …
MŠ: Tak pojďme začít s tím, co byl rodinnej a pak se odpíchneme k tomu, co bylo na těch míň rodinnejch jiný …
L: Jo … dobře, … no tak je pravda, ţe ten rodinném, ale to bylo i tím uzpůsobením toho bytu, tím, ţe ty kluci byly takový hodně otevřený a neměli problém s tím, ţes tam kdykoli mohl přijít a měli největší pokoj, kde byla i televize, která uţ tam byla … a oni nám i řekli, protoţe neměli problém se soukromím, a tak to bylo takový hodně rodinný, ţe pokud přijdu domů a budu si chtít pustit televizi, tak ţe se tam klidně můţu dívat na tu telku a nemaj s tím vůbec 84
problém, takţe já jsem třeba přišla domů a chtěla jsem se na něco dívat, takţe jsem si tam k nim sedla a … pak přišel třeba ten Pepa …
MŠ: A neměla si s tím třeba problémy ze začátku?
L: Ani ne (smích) … to oni byli právě takový hodně otevřený …
MŠ: jestli to nebylo takový tak jako, ţe to říkaj, ale vlastně člověk cítí, ţe …
L: Ne, to byli dva kluci a byli takoví hrozní pohodáři, ţe uţ na začátku se to řeklo, oni tak takhle fungovali i rok předtím, takţe … já jsem tam do toho naběhla … ale jinak je jako pravda, ţe jsem toho nevyuţívala tolik a měla jsem uţ svůj počítač, kde jsem koukala na seriály … a ta televize … mě prostě přestala lákat, protoţe na koleji jsem si na ní odvykla … a po tom uţ mě tolik jako nechyběla a suplovalo mi to, ten počítač, takţe já jsem tam mohla … jako fungovalo to pořád jako doma, jak by v obyváku, ţe jo, takţe se tam sedělo na těch křeslech a tak, ale myslim si, ţe ta televize … jako obecně lidi, co jsou na ní zvyklí z domu, tak asi je tak jako nějak přitahuje, takţe moţná kdyby byla v kuchyni, tak bysme se jako scházeli tam, nevim … moţná, můj typ …
MŠ: A nebyl tam teda jinej společnej prostor takhle velkej, nebyl ţádnej typickej obyvák?
L: Ne, ne, ne, to byl právě malej byt, jako ty další dva pokoje byly fakt malý a i strašně malá kuchyň, takţe tam jsme třeba taky občas seděli a kecali jsme … takţe já nemůţu v tuhle chvíli úplně jako rozklíčovat, jestli to bylo hlavně tou televizí a nebo tím prostorem, to byla jako kombinace obojího …
MŠ: Tady nejde o ten fakt, spíš o to, co si o tom myslíš, ţe jo … 85
L: Já si myslím, ţe ta televize tam tu roli určitě hrála …
MŠ: ...ale ne stoprocentní nějakou … ?
L: To asi ne, ale asi mi přišlo, ţe jsme na to taky tak nějak byli zvyklí z domu, ţe si na to všichni zvykli bez problému, nikdo … nikomu to třeba nevadilo, ani těm klukům …
MŠ: A ta televize byla někoho konkrétního, nebo erární …?
L: Ta uţ tam byla, to byl jakoby původní byt nějakej … a uţ byl takhle zařízeném a my jsme to tak jako přijali a uţ to tak zůstalo …
MŠ: A … tím, ţe ona [televize; MŠ] byla u nich na pokoji, tak oni měli k ní jako nějakej hegemonickej vztah, ve smyslu toho táty, ţe by se jako … řikali, dobřě, ale já budu určovat ten program, a nebo tím, ţe byla erární, tak se říkalo dobře jako, sice je u vás na pokoji, ale ten program se budeme muset dohodnout … ?
L: No … jo, to bylo spíš takhle, protoţe právě oni sami řekli, ţe kdyţ jako si vylosovali ten největší pokoj vlastně, tak zároveň nám tím nabídnou to, ţe tam můţeme chodit, kdy chceme, abychom si mohli uţít toho většího prostoru taky a zároveň tý televizem která byla jako všech, ţe jo, ona byla erární na tom bytě a kaţdej k ní mel mít jako nějakej rovnej přístup prostě, takţe tím pádem do toho nikdo nekecal, samozřejmě, ţe oni se na ni asi koukali nejvíc, kdyţ ji měli v tom pokoji, ale většinou jsme se jako shodli na co se budeme dívat, respektive, kdyţ oni měli něco zapnutýho a já jsem tam přišla, tak já jsem jim neřikala, aby to někam přepli, já jsem koukala s nima, kdyţ mě to nezajímalo, tak jsem odešla …
86
MŠ: Ne, kdyţ si třeba věděla, ţe dávaj něco hrozně supr … a jestli si jim třeba neřekla, hele nechcete koukat na to … a oni řekli, hele jako sorry, ale seš u nás … nemyslím takhle explicitně, ale takový ten jemný náznak … nebo třeba, ţe by jeden chtěl odpoledne spát a tys tam měla třeba rozkoukaný seriál a on řekl, hele, jsme u mě na pokoji přece jenom … ? Nebo, jestli to jako fakt všichni chápali jako ten společnej prostor v tuhle chvíli pro tu televizi … a nebo jestli byli tlaky na to, tu televizi třeba přemístit do kuchyně, kdyţ teda by z toho mohli bejt takhle problémy?
L: To aţ zas ne, my jsme nikdo nebyli tak jako závislí na tom sledování tý televize, to bylo spíš takový jako druhotný jo, ale … spíš bych řekla, ţe ty kluci byli takoví jako psychický pohodáři, ţe jsem z nich nikdy nic takovýho nevycítila, ţe oni by měli problém s mojí přítomností v tom pokoji, nebo s tím, ţe by sis třeba chtěl pustit něco jiného, to jsme se vţdycky nějak jako dohodli nebo … spíš je pravda, spíš z hlediska toho, ţe jsem tak nějak vychovaná a zvyklá na to, ţe kdyţ jdeš do cizího pokoje, tak přece jenom nějak musíš toho druhého respektovat, aspoň tak jsem to měla já a i ty ostatní holky, ţe jsme i dost jako se sdrţovaly toho, abysme do toho kecali, co tam hraje a pokud nás to nebavilo, tak jsme prostě odešli anebo jsme se přizpůsobili, to jsme jakoby respektovali to teritoriální …
MŠ: Mě spíš zajímá, protoţe ty si jasně říkala, ţe jste na tu televizi byli z dětství zvyklí, nebo z puberty … ţe jste prostě přišli, zapli jí, protoţe si neměla ráda ticho … a teď tady byla televize, kterou bys, jako kdyby byla u tebe na pokoji, příjdeš a zapneš jí … a teď tam byla jako nějaká hranice, problém … proč by to třeba nešlo anebo jestli si prostě byla zvyklá a přišla si a zaplas jí, byť ot nebylo u tebe na pokoji … ?
L: To právě ne, moţná, kdyby to byl nějakej jako úplně prázdnej společnej prostor … třeba vyloţeně jenom obyvák, nebo něco takovýho, tak moţná jo, ale tady … jsem to nedělala, protoţe jsem přece jenom …, jako kdyţ jsem pak chtěla si něco pustit, tak jo, tak jsem tím pádem měla argument a šla jsem tam, ale … jinak já jsem si to jako vynahrazovala tím počítačem, já jsem prostře přišla, pustila jsem si buďto nějakou hudbu nebo jako nějakej seriál jako na pokoji …
87
MŠ: … to mě zajímá, to mě zajímá, nahrazování počítačem …
L: Nahrazovat, no, ta televize mi prostě nechyběla …
MŠ: A teď, na tom počítači, člověk sjíţděl spíš jako seriály, konkrétní filmy a nebo třeba nahrazoval vysloveně ty televizní obsahy, ţe seš na tom koukala na zprávy, nebo sis potom i na internetu pustila čétéčko, prostě internetový pozdějc, klidně uţ teď třeba?
L: jo, no třeba na tamtom privátu to nešlo, protoţe jsme neměli net, takţe jsem byla tim omezená a jenom jsem si mohla pouštět filmy a seriály, který jsem jako měla, ale na jinejch privátech … kde jsem uţ ten internet měla, tak … tak jsem dokonce si … nebo respektive … ne, jinak, ani jsem si to nenahrazovala tak, ţe bych po netu na něco koukala, ale jsme si dokonce s Terkou na tom dalším privátu, kde jsme neměli ani televizi, ani jsme neměli internet jeden čas dokonce, tak … to jsme byli … tak jako odstřiţený a pořídili jsme si takovou tu televizní anténku, jako, ţe do počítače …
MŠ: Televizní kartu …
L: Něco takovýho a dívali jsme se občas na něco v tom počítači … ale spíš mi vadilo to, ţe jak jsme tam ani neměli ten internet, právě ţe si nemuţu pustit ČT24 nebo něco, kterou jsem si navykla jako celkem postupně na tom předchozím privátě … těch jsem vystřídala několik, pak jsem zaţila i privát, kde byla televize a byl tam i internet a ta televize nebyla ve společných prostorech, ale v jednom pokoji, kde ty holky si to jasně vymezili, ţe je jejich a bylo to se svolením …
MŠ: Byla erární ta televize?
88
L: No … oni řekli, ţe jako je, ale vlastně nebyla … tam to bylo jasně daný a oni sice řekli, no můţeš se přijít podívat, ale nebylo to tak úplně a … musels jako vlastně získat svolení a tam o to víc jsem se já jakoby přimkla k tomu internetu, zvykla jsem si prostě sledovat ty věci, co jsou na internetu a pak kdyţ jsem byla nějakou dobu na dalším privátu, kde nebyla ani televize, ani nebyl internet, tak jako chvilku mi to nevadilo, protoţe jsem byla furt v práci … ale je pravda, ţe po čase jsem si to jako vynahradila tim, ţe jsem si koupila tu televizní kartu … sehnala nějakou takovou tu levnou … to jsme si koupila kaţdá svojí, jsme měli svůj pokoj kaţdá (smích) … no ona totiţ dokonce dělala nějakou … u ní to bylo motivovaný tím, ţe ona dělala nějakou diplomku nebo bakalářku a potřebovala si nahrávat televizní reklamy, tak si za pár stovek koupila tu televizní kartu a já kdyţ jsem zjistila, ţe je to za pár stovek, tak jsem si to koupila s tím, ţe jsem si říkala občas si to pustim, ale … jako já se na tom nebyla nějak kaţdej den, jenom občas, kdyţ jsem měla pocit …
MŠ? A to fungovalo jako bez problémů, úplně stejně jako televize nebo … ?
L: No… tam byl trošku problém se signálem, takţe kdyţ uţ jsem se rozhodla, ţe se budu dívat na tu televizi takhle po tý kartě, tak jsem tam s tím trochu bojovala a musela jsem chytat ten signál, takţe jsem se na to … radši vypadnout …
MŠ: To mě taky zajímá, jak moc aktivity ten člověk vlastně musí vynaloţit, aby dosáhl toho, co v tý televizi udělá tím jedním tlačítkem … ?
L: No, právě ţe mě přišlo, ţe uţ toho dělám hodně a po nějakým času mě to i přestalo bavit a přestala jsem to pouţívat, takţe … ale to stálo pár stovek, takţe mě to bylo celkem jedno, jako, ţe to nebylo nějak …
89
MŠ: A co se týče těch zpráv, to si člověk nakonec asi stejně přečetl vţdycky někde na internetu?
L: My jsme tam pak ten internet zavedli, takţe pak uţ mi to bylo úplně jedno …
MŠ: Takţe uţ si ji pak třeba nepouţívala?
L: Ne, ne, ne. Někde to mám, ale … uţ to fakt nepotřebuju, to byla taková spíš jako alternativa, to bylo ve chvíli, kdy jsem začala docela dost vydělávat, takţe nějakejch pár stovek mi bylo úplně … to bych mohla klidně někde propít (smích) …
MŠ: Teď na tom internetu … jakoby člověk měl dojem … ta individualizace toho sledování mě teď zajímá, v podstatě kaţdá jste měla svojí kartu, kdyţ si to tady … jako přirovnám k tomu, takţe kdyţ uţ jsi sledovala ty obsahy jakýkoli staţený, tak vzhledem k tomu, ţe to bylo na notebooku, tak sama nebo třeba někde i s … kamarádama nebo spolubydlící nějakou nebo … ?
L: Hodně sama, já jsem se naučila, ale to uţ jako i před tím právě tím bydlením na těch různejch privátech a tím, ţe ty máš ten noťas, kterej se jako i blbě sleduje společně, ţe jo … jako jo, občas jsme třeba si něco i někde pustili, ale … přijde mi, ţe jsem se úplně jako odvykla jako takovýmu tomu skupinovýmu sledování …
MŠ: Není to třeba daný ale i tou technologií … ?
L: Jo, protoţe ten počítač je menší, můţeš si ho dát k posteli …
90
MŠ: Vím, ţe jako spoustu lidí to nahrazovali jako televizi ne, počítač ano, ale propojili to s plazmou nějakou, vysloveně tak, ţe to sledovali jakoby to, co ty individuálně, ale hromadně, protoţe jim to umoţnilo prostě hodit na plazmu …
L: Aha, to ne … za prvý třeba na některejch těch privátech byly starý malý televize, takţe to vůbec nemělo smysl … a nebo …. mě i často vyhovovalo to, ţe jsem se prostě dívala na něco, o čem jsem si nebyla jistá, jestli by se na to se mnou chtěl někdo dívat, nebo jsem si to naopak chtěla pustit sama, ovlivnit to, kdy si to stopnu … kdy si to pustim … i to jak jako moc ovlivňuju … jakoby tu práci s těma věcma, s těma videama. Mě vyhovuje to, ţe já třeba něco rozkoukám a zjistím, ţe mě to nebaví, tak si najdu jinej film jo, nebo teďka mě aktuálně napadne, ţe … jsem si vzpomněla, ţe je novej díl HIMYMu, tak si rychle stáhnu seroš a třeba bych se na to podívala s někým, ale aţ tak jsem neměla potřebu to sdílet s těma lidma, co jsem s nima bydlela na privátě, takţe jsem si to jako sledovala sama a bavilo mě to tak … Teď se to změnilo, vlastně od tý doby, co ţiju s Fukou [přítel – respondent Gustav; MŠ], tak vlastně já strašně ráda s ním něco sleduju a my spolu hodně často si právě necháváme takovýhle ty nový díly těch seriálů, ale třeba i nějakej novej …
MŠ: Jeden na druhého si počkáte?
L: Tak to necháváme na tohleto a … a je v tom jako určitý … takovej jako ten návrat k tý blízkosti toho společnýho sledování, kdy máš pocit, ţe seš s tím člověkem, jste spolu, vlastně nemusíte nic dělat, nemusíte nic říkat, ale jste spolu, tím si vyjadřujete, ţe se máte rádi, ţe vám na sobě záleţí … jo, vlastně ta blízkost tam je, ale zároveň na něco čumíte, takţe je to vlastně návrat k tý televizi …
MŠ: Jsou tam nějaký obsahy, který … stejně buď třeba víš, ţe by je Fuka nesledoval, nebo ţe ho nebavěj a nebo, ţe stejně i kdyby ho bavili, tak chceš prostě sama sledovat … ?
91
L: Určitě, za prvý jsou věci, na který by se Fuka jako třeba nedíval, mám pár takovejch seriálů … jako hodně, řekněme, holčičích nebo prostě tím obsahem …mě se to líbí a vim, ţe on na tom aţ tak jako nevisí a mě je to jedno.
MŠ: Tak pak by bylo zase zajímavé, jestli by se jeden neobětoval pro to společný sledování …?
L: Jo, já jsem třeba takhle kuli němu začala sledovat toho Survivala [zahraniční reality show o přeţití; MŠ], Fuka jako propadl tomu … Kdo přežije … taková ta americká … co něţí uţ nějaká dvacátá sezóna … a on to miluje a já jsem se mu strašbě jako smála a pak jsem začala to sledovat s ním a začalo se mi to jako líbit, jo … ale teďka zase třeba běţí nějaká série … Kaţdopádně funguje to jakoby tak, ţe většinu těch věcí, co chceme jako vidět spolu, co nám přijde jako dobrý, sledujeme to oba pravidelně, tak si necháváme jako na sebe, ale občas se nám stane, ţe třeba Fuka jede na víkend domů, já tady zůstávám …
MŠ: Necháváme … jako ve smyslu, ţe prostě automaticky nebo, ţe ten jeden si říká, kurňa podíval bych se na to, ale … druhého by to sralo a mrzelo, nebo si to automaticky necháváte, ţe to tak jako vyjde, ţe jste spolu? A nebo se někdy stane, ţe třeba jeden to jako shlídne a … ?
L: Mně přijde, ţe se to jako postupně proměňuje tím, jak jsme spolu dýl a dýl a stejně tak to můţe fungovat i v tý rodině, ţe tam ze začátku byla nějaká ta blízkost a pak se to jako individualizovalo s tím, ţe jsme měli třeba i my televizi v pokoji, nebo jsem si četla ty kníţky … no a kdyţ jsme potom začali s Fukou bydlet, vyšel novej HIMYM, on řekl je novej HIMYM, já sem řekla je novej Big Bang, tak jsme to stáhli … a kdyţ on řekl, ţe teďka nechce, tak já jsem řekla dobrý, podíváme se zejtra, nebo já jsem nemohla, tak on počkal a podívali jsme se druhej den … a takhle to fungovalo docela dlouho a doteď to tak jako funguje, kdyţ si chceme udělat jako prostě pohodovej večer nebo prostě o víkendu si chceme na chvilku k něčemu sednout, tak si to pustíme, ale je pravda, ţe jsou určitý věci, který on třeba on třeba mi udělal … a to nevim, kdo s tím začal, moţná on, moţná já … moţná on, ţe prostě … nevim fakt, nevim … odjel na víkend a řekl mi, nó viděl jsem Big Bang, ale mě to 92
nevadí, podívám se na to s tebou znova a já si říkám aha, jemu to nevadí, takţe on to takhle několikrát udělal, ţe se na něco podíval dřív, ale protoţe on se pak na to se mnou podíval znova, tak jsem si říkala, tak já na to kašlu a kdyţ jsem si stáhla třeba dřív právě teďka ty Hry o trůny nebo něco, tak jsem se na to podívala … ne ale on to jako ví a nebo to funguje i tak, ţe prostě já jsem z toho nadšená, já to ţeru, strašně moc si to uţívám třeba zrovna tuhletu show, takţe já si právě přesně v pondělí večer, já si počkám ty český titulky, protoţe tý britský angličtině občas špatně rozumim … a mě se to nechce jakoby stopovat a zjišťovat, co byl ten význam, a protoţe tam je spoustu novech postav, tak já si počkám na ty český, mám ráda … a mě ten jejich překlad vyhovuje, takţe já si počkám v pondělí do večera, jsem stejně někde celej den v práci, ţe jo, tak to stáhnu, dám si ti titulky a říkám, je nový Game of Thrones, budeme se dívat? A on, ne klidně se na to podívej sama, já tady potřebuju ještě něco dočíst, dodělat, psát nebo tak … ale mě to třeba nevadí, protoţe mě to baví, takţe já se pak stejně s ním na to kouknu znova, takţe jako by furt ten princip toho koukání společnýho hodně dodrţujem, ale uţ se nám to trošku jako tříští (smích)
MŠ: Tak to je daný těma časovejma moţnostma lidí, no …
L: No právě. I to, ţe máš právě třeba jiný povinnosti nebo něco a … Je pravda, ţe kdyţ se nad tím tak zamyslím, tak dost sledujem věci spolu … do toho tam teďka hraje ještě další věc, ţe kaţdej máme svůj počítač a na televizi nekoukáme … my jsme zvyklí koukat na ty filmy na počítači a navíc se natáhneme v tý manţelský posteli, počítač dáme mezi nás a čumíme na to a kolikrát si třeba seriál pustim i v obyváku na tom našem velkým gauči, před náma je ta televize, my jí máme vypnutou a díváme se na něco na počítači, protoţe my jsme zvyklí se na to dívat na počítači a nechce se nám prostě tam někde něco propojovat nějakejma kabelami, ta televize totiţ není naše, tudíţ my sice jakoby jsme zjistili, jak to funguje, občas sem tam pustíme nějaký dývýdýčko nebo něco, kdyţ třeba máme nějakou návštěvu, ale i sem dostala normálně k Vánocům nebo k narozeninám od Fuky tu trilogii to Milenium, filmy … a normálně teďka aţ po dlouhý době … ty švédský … no a já jsem si je strašně dlouho neopustila, právě proto, ţe to bylo na dývýdýčku, ja uţ vůbec ani nejsem zvyklá, tohleto médium pouţívat a navíc mám … já jsem teďka dlouho měla netbook a tam ani tu DVD mechaniku uţ nemám a jedno nějak jsme uvaţovali, jakej film bysme si pustili … jo třeba v pátek večer … a nic se nám nelíbilo, no a já řikám hele, tak nepodíváme se uţ na to 93
Milenium prostě, fakt jako furt to odkládáme ne, no tak jsme to nakonec strčili do tý DVD mechaniky ve Fukově počítači a podivali jsme se na to, pak druhej den jsme skoukli hnedka dva další díly … protoţe to bylo super (smích) MŠ: Jako na počítači?
L: Jako na počítači …
MŠ: A ta televize funguje i jako televize?
L: Jo, to je normální televize, to jsem právě chtěla říct, my na ní nesledujeme nic, co bysme nemohli sledovat na počítači, ale … sledujeme na ní právě to, co běţí v televizi a přijde mi, ţe to …, ţe v poslední době na ni koukáme víc, neţ je zdrávo …
MŠ: Takţe ji pouţíváte … ?
L: Teď jo …
MŠ: … pro to, co na tom počítači by bylo třeba sloţitější?
L: Ne … jakoby takhle, já to co mám v počítači …
MŠ: Tak třeba Novu si na počítači moc nepustíš, ţe jo … ?
94
L: Ne, to ne … ale třeba my nemáme, my některý kanály nemáme, my to máme nějaký, já nevim prostě … nemáme Primu Family, protoţe jak se to přeladilo, tak my jsme to nepřeladili a my jsme tak jako nadšený, ţe … no my jsme se tam nastěhovali je to teďka skoro rok a od tý doby jsme si tam dývýdýčko pustili asi jednou nebo dvakrát, kdyţ uţ jsme si chtěli pustit dývýdýčko, tak jsme si to pustili v počítači … seriály, který já můţu stáhnout, nebo jsou třeba na iVysílání, ţe je nestihnu třeba sledovat v televizi … na Primě teďka běţí spousta programů, který občas mě i zajímaj, takţe já si to všechno podívám, potom se na to podívám na iVysílání na počítači, ale … ta televize … tam funguje spíš … tak jako u mě i fungovala dřív doma, to znamená, ţe kolikrát prostě kdyţ přijdem domů večera a pustíme si ji, ne úplně jako pravidelně a hlavně my tam přes den moc nejsme … ale koukáme na ni tak jako dřív naši …
MŠ: Takţe tu televizi máte jako tak „kulisoidně“ bych řek … ? Nebo selektivně?
L: No … je to takový zvláštní, jako ţe částečně jako kulisu, třeba já kdyţ … já mám takovej nepravidelném denní program a někdy jsem i dopoledne doma nebo dopoledne, kdyţ jedu odpoledne něco točit a mám …
MŠ: Já bych chtěl spíš navázat na ty technologie … to znamená, pouštíš si počítač, cokoliv na počítači, ať od streamovaný televize, přes streamovaný seriály po stahovaném film jako kulisu?
L: Ne, já jako většinou, já si to pustim, aby něco … nebo ne … já jako, kdyţ třeba jdu vařit a nebo … dělám něco na jednom místě, tak jsem jako zvyklá, aby mi něco hrálo, tak si jako pustim něco na počítači, ale protoţe tam ...
MŠ: Zvuku jenom nebo i obrazu?
95
L: Zvuku i obrazu, protoţe u toho počítače já uţ si můţu přesně vybrat na co se budu dívat, tam je to úplně stejný ta selekce jako byla … ţe jsem věděla, ţe tady ten oblíbený seriál, takţe já na to mám chuť, se podívám, mám tam nějakej film, co jsem ještě neviděla třeba, nebo nějakej novej díl seriálu … no je ale pravda, ţe někdy takový ty věci, co chci vidět, si nechám aţ po tom, nebo ţe si často pustim třeba film, kterej jsem uţ jako viděla … nebo Cesty domů třeba, protoţe to je … nepotřebuju u toho sledovat ten obraz, protoţe to ani není obrazově nějak atraktivní … ale … tam se mi líbí to, ţe … si můţu pak jako vybrat a není to úplně … není to úplně jenom ta kulisa, ale je pravda, ţe kdyţ třeba uklízím … nebo se nějak pohybuju po bytě … a my máme obyvák uprostřed, takţe já přes obyvák jdu do koupelny, pak jdu zpátky, tam se obleču, pak jdu zase do obyváku a ještě ráno si, protoţe kolikrát stávám dřív neţ Fuka a on je schopnej ještě leţet …
MŠ: Takţe ty pustíš televizi, i kdyţ on chce třeba ještě spát … ?
L: Jojo.
MŠ: … nebo neřešíte to nějak?
L: Ne, ne … on si taky třeba muţe něco pustit, mě to nevadí … a on stejně spí jako dudek, takţe jemu je to jedno a kolikrát je naopak fakt rád, ţe jsem mu to zapla, aby to jako slyšel … Takţe třeba ráno je rituál, ţe prostě si pustim … pustim tu televizi jako kulisu, obrazovku nesleduju, ale poslouchám to, něco jako rádio jo, ale protoţe já mám jenom malý rádio v kuchyni … jo tam taky, kdyţ si tam nevezmu přímo kompl a nepustim si něco jako, ţe selektivně, tak …
MŠ: A na tom komplu by sis v tý kuchyni třeba nepustila ČT24 … ?
L: Ale někdy jo, ale já jsem … 96
MŠ: Teď mě nezajímá …, jestli málo nebo hodně nebo … , ale myslíš, jestli tě to jako napadne, ţe by se to dalo pustit, jestli ti to přijde jakoby adekvátní …? Jestli to neuděláš proto, ţe neţ to naklikáš, neţ to najdeš … trhá se to, blbej obraz a internet prostě vypadává, tak jestli tady to ti vadí, a nebo si řekneš mě nevadí tomu věnovat o dvě minuty dýl, neţ … to najdeš, neţ to pustíš, ţe jo … ten počítač a ţe se to trošku trhá, ale prostě …
L: To, já jsem hrozně jako divnej vzorek, ale ne … já nevim proč … já většinou totiţ, kdyţ třeba vařim … večeře nebo o víkendu obědy a je to v době kdy mě to vysílání uţ jako tolik nezajímá jo, to je nějaký takový to odpolední, podvečerní … a mě nejvíc zajímá to ranní, takţe já se pak někdy … proto určitě sleduju tu ČT24 nebo někdy to mám zaplý ještě dopoledne, mě baví i ten dopolední proud … program … Já ráno, protoţe se soustředím na jiný činnosti, potřebuju se upravit, myslim si na svý věci, potřebuju se namalovat, oblíct, nasnídat rychle a tak, tak to mám zapnutý … přesně ono se to během tý hodiny tam čtyřikrát otočí ty informace a to mě jako neva, ale třeba odpoledne, kdyţ uţ jako vařim, tak sice jo … mám tu soustředěnou činnost, ale uţ nespěchám nikam, není to jako by … nefrčím pryč, takţe uţ chci víc jako relaxovat a tudíţ si třeba u toho vaření radši pustim nějakej film nebo seriál, něco takovýho co, kdyţ mi něco unikne jo, nějaká informace, neslyšim to celý nebo tak, tak … je to podobný jako prostě kdyţ si to pouštíš dokola jenom zprávy nebo něco, ale…
MŠ: Ty si to pouštíš na tý televizi teda jo … odpoledne, nebo na … na notebooku?
L: A … kdyţ jsem v kuchyni, tak kdyţ má něco zapnutý, tak radši mám zaplý rádio, ale to málo kdy, ale spíš tam mám ten noťas …
MŠ: To znamená, ţe kdyţ něco hodně nemáš … tak to můţeš vrátit? L: Jo, jo, jo.
97
MŠ: Jo, protoţe na tý televizi tohle nejde, ţe jo …
L: A nebo kdyby byl jako nějakej hodně zajímavej program na tý ČT24, třeba nějaký přenos z parlamentu nebo nějaký …
MŠ: Dá se teda říct, ţe ráno vlastně před prací potřebuješ ten rozjezd, tak proto jakoby u toho nerelaxuješ a proto si to nezjednodušuješ to sledování a zatímco odpoledne vlastně uţ chceš relaxovat, a proto si to klidně jakoby … zjednodušíš, a proto nemáš potřebu někde něco hledat, protoţe vlastně chceš uţ si odpočinout.
L: Ráno si to zapnu v tý televizi, která je slyšet skoro po celým bytě, ţe jo … a já tam jako běhám a tak, nebo třeba kdyţ se vypravuju tak, ţe jdu aţ odpoledne do práce a třeba si ráno ještě … vyţehlim si nějaký hadry nebo něco, stejně spoustu toho dělám si v tom obyváku tam ta televize hraje, já si jí jako zapnu, kdyţ tam jsem třeba sama i, jak jsem na to zvyklá z domu, tak abych nebyla sama, takţe buďto mi hraje televize a nebo stejně mi hraje něco na tom komplu …
MŠ: A vlastně tím, ţe jako s Fukou jste teda partneři, tak vlastně nemáš dojem, ţe ho tim obtěţuješ třeba tou televizí?
L: Ne, ne, ne. Já jsem zjistila, ţe mi jsme v tomhletom jako ... jako sladěný a on to Fuka má asi podobně a já kdyţ k nim přijedu, tak taky jim tam ta televize vţdycky jede …
MŚ: Já to mám třeba tak … ţe mě to uplně přitahuje ty hejbací obrázky …
L: To mě uplně ne, jako v případě třeba Fuky, tak on je uplně takovej jako zvláštní, ţe na něj ty technologie aţ tak jako nepůsobí jo, on si prostě dělá to, co chce, on se jako nenechá tím 98
moc ovlivňovat jo, on prostě třeba … já večer … on tam prostě sedí u televize, má ji zaplou, má ji jako kulisu a u toho třeba něco dělá na počítači, takţe tohle jako nějakej lehkej odtah a píše do toho jako něco do práce nebo chystá a … sedíme tam třeba kecáme u tý televize prostě to … a on se pak sbalí, ţe si de číst a je mu jedno, co tam běţí, pokud to zrovna není nějakej hustej seriál, my se třeba díváme hlavně na ČT24 a na Primu COOL … MŠ: A tak třeba, kdyby byl fotbal nebo sport, tak tomu taky on věnuje … ţe jo?
L: Jo, tak to samozřejmě, ale jinak my to buď hodně máme tu televizi jakoţe, jako těţkou kulisu, jako těţkou kulisu, která tam můţe běţet kdykoliv a jsme ochotní od ní kdykoliv ale taky odejít nebo ji vypnout, a nebo zase to máme … stejně jako s tím počítačem, ţe sledujeme kolektivně ty věci …
MŠ: Ţe kdyţ uţ to pustíš, tak se tomu věnuje pozornost … ?
L: No … ne, kdyţ uţ to pustíš, tak buďto u toho můţeš dělat něco jiného … nebo přepínáš kanály, něco třeba i hledáš nebo to necháš bejt a kecáš u toho … děláš něco na počítači nebo tak … a nebo potom uţ si jako ale i selektivně vybíráme kanály …
MŠ: Takţe ty prostě víš, já nevím, ţe večer jde to a to, co chcete sledovat a to si prostě tam přijdete, abyste tam byli včas, třeba vínko si předtím klidně otevřete nebo … jako, ţe vysloveně to připravíš jako … teď to začne, teď to budeme sledovat … jako finále mistrovství světa v hokeji, prostě teď, něco myslim takovýho toho rituálního, prostě … ?
L: No, to leda … ale my jsme myslim si, ţe tyhlety jakoby rituály trošku jako opustili, nebo jsme … si trošku od nich odvykli … my spíš tím, jak jsme navyklí, ţe to je ta kulisa, tak to jako zapneš, zkusíš, co tam je, kdyţ tam není nic, tak to prostě, co by tě zajímalo, ale chceš to jako tu kulisu aspoň, tak si ji tam necháš a třeba najednou začne běţet nějakej seriál, třeba
99
HIMYM … něco a ty zpozorníš a díváš se jenom na to … a nebo, nebo třeba Fuka zavolá, uţ je zase Spartakus (smích)
MŠ: A ještě kdyţ to pouţíváš jako kulisu, tak třeba i u toho vaření, popř. některý lidi třeba to práce pouţívaj, ţe v jednom okně pracujou a v jinym okně maj to puštěný, maj to hozený jenom dolu, třeba ty Přátele plácnu, nebo zpravodajství a kdyţ tě něco zaujme, jenom po zvuku, tak si to jako zap…, přerušej práci svojí a zapnou si to … ?
L: Jo, jo … já třeba často, kdyţ mám něco jako v češtině, čemu dobře rozumim a je to něco, u čeho mě právě aţ tak nezajímá ten obraz … třeba dneska ráno, já jsem dokoukávala díl, u kterého jsem včera večer usnula (smích) tak jsem se ráno ještě neţ jsem vypadla, tak jsem si řekla, ţe mám trochu času, tak to dokouknu, ale zároveň bych si potřebovala poslat nějaký maily, takţe jsem si sedla, mailovala sem a jelo mi to a teďka najednou jsem slyšela, ţe tohle zrovna chci vidět, tak jsem to přepla … to je tak super, ţe právě můţeš to pojit a můţeš si to, přesně, je lepší neţ mít jenom tu kulisu televizní, protoţe to nemůţeš vrátit, ţe jo … zatímco v tom počítači to můţeš kombinovat, ţe ti běţí nějaká kulisa a zároveň jít do prdele … kdyţ je něco důleţitýho, tak to jako vrátim na tom iVysílání nebo tak … takţe v tomhletom je to daleko příjemnější, a proto pořád je pro mě důleţitější ten počítač, kde mám všechno, kde mám internet, můţu tam něco sledovat prostě, můţu tam na tom pracovat a je to tam všechno při jednom, ale zároveň … a kdybysme tu televizi na tom bytě neměli, tak mě by nechyběla, ale tím, ţe tam je, tak přece jenom člověk si u toho prostě sedne, ale to je zase tim, ţe to je koncipovaný ten náš obyvák …
MŠ: A kdyby tam, tak ráno by sis pustila ten notebook, a nebo to, ţe notebook trvá dýl puštění neţ ta televize, jedno kliknutí, tak ses na to třeba vykašlala?
L: Ne, pustila bych si to určitě, ale tím, ţe mám na vývěr ráno, kdyţ to potřebuju rychle, nebo nechci se tím nějak zaobírat a šťourat se a prostě vybírat si, tak já rychle jdu, zapnu televizi a jdu se vyčůrat, vrátím se, jde ČT24, oblíknu se a jdu … ale prostě … kdyţ tam ta televize je a je to ta rychlá varianta, kdy to jenom prostě zapneš, projedeš programy jo, tohle tady můţe 100
bejt jo teďka, u toho třeba můţeš ţehlit nebo něco, tak to jako udělám, ale kdyby tam ta televize nebyla, tak prostě poběţí ten noťas …
MŠ: Jasně, čili je to tak, ţe vlastně člověk jako není závislej na tý televizi, ale kdyţ uţ tam je, proč jí nevyuţít … ? Stane se to prostě součástí …
L: Jsme na to tak prostě zvyklí, jsem na to tak zvyklá, někdo třeba na to zvyklej není, takţe by ji ani nezapnul, nebo bys ji fakt zapnul jenom, kdybys věděl, ţe tam něco běţí, no prostě né … já tam prostě potřebuju nějakej jako … aby se tam něco dělo, abych tam nebyla jako sama na tom velkým bytě … třeba teďka půjdu domů, začnu vybalovat nákup a já nevim co, tak pokud se budu pohybovat někde po bytě třeba utírat prach a rovnat hadry, co mi tam visí na vyţehlení, máme to tam v obyváku, většinou to tak i bejvá, ţe je ten obyvák největší prostor pro jako setkávání, kde máš ty gauče, kde se válíš, to máme přesně i my, udělaný podle toho Roberta, takţe tam i celkově jakoby toho času hodně trávíme, tam je dost nešťastná kuchyně, tam se blbě sedí u toho stolu … a buďto teda jsme v obyváku na gauči před tou telkou, a nebo jsme v pokoji na posteli … MŠ: A kdyţ jste před tím noťasem a sledujete ten, to, na co jste se třeba uţ tři dny scházeli, abyste se sešli … tak je to sledování jako ticho koukáme, prostě neruš, a nebo si u toho jako i povídáte klidně, jako, ţe to zastavíte, něco proberete … ?
L: Přes ten film, kdyţ se musí čůrat … (smích)
MŠ: Je to teda jako stoprocentní pozornost se tomu snaţíš věnovat?
L: Jo, jo, jo … protoţe fakt na to jako čekáš, jako kdyţ si pak řekneš … třeba vezmeme víno nalejem si k tomu víno, vezmem si nějaký křupky nebo prostě něco …
101
MŠ: Čili vy si to jakoby připravíte … svým způsobem rituál … ?
L: U tý televize to uţ tak není, protoţe to ztratilo tu svojí funkci toho, ţe pak jako se na to těšíš a …
MŠ: Tak hlavně si to člověk nemůţe přizpůsobit tomu svýmu času, ţe jo … to prostě nestihneš to víno holt, no tak tam jako budeš pozdě, no …
L: A tak si řekneš, teď si udělám tu chvilku a tak si ji jako uděláš, zatímco u tý televize to vlastně jako není moţný z hlediska … toho času a tak …
MŠ: Takţe v podstatě jako … dá se říct, ţe většinou si na těch studentských privátech to spíš sledovala sama ten notebook a aţ teda s tím partnerem to došlo k tomu, ţe teda si tam připustila ještě někoho … ?
L: Jo, ale taky to není teďka … řikám, čím jsme spolu dýl, tak … ne spolu, ale čím spolu ţijeme dýl, tak taky uţ se to tak trošku rozpouští, protoţe uţ ti přece jenom ti ten člověk není tak jako vzácnej, kdyţ ho visíš prostě … kaţdej den, ale pořád to má něco do sebe, ta blízkost, ţe jsme spolu a ţe spolu jakoby sdílíme ten obsah, ţe se na to díváme spolu, spolu se smějeme …
MŠ: Je to teda důleţitý vlastně nezávisle na tý televizi ten váš vztah, ţe je blízkej, tak proto jste schopní koukat i spolu prostě … L: Jo, já to sním chci sdílet, je to něco, co …
102
MŠ: Třeba tebe to nebaví, jeho jo, nebo jeho to nebaví, tebe jo, ale prostě jste tam pro sebe … jako teď nemyslim úplně nebaví, ale s tím Survivalem si tak řákala … sledovala jsem to, protoţe to sledoval on ….
L: … abych prostě věděla, o co vlastně jde … on mě teda do toho nenutil jo, to je zajímavý, ale já jsem se chtěla jako dívat … teď jsem taky začala, jak se kamarádkou bavíme o tom hubnutí, sledovat taky Jste to co jíte … je to zajímavý (smích) …
MŠ: Dobrý … ještě takhle bych se zeptal … srovnání toho dětství a tady toho … máš teda dojem, kromě toho „kulisoidního“ sledování televize, coţ si jako naučená, ţe teda nějaký rituály se přenesly tady do toho jako tvýho dospěláckýho sledování, kdyţ to tak řeknu, ţe v podstatě jako víš, svým způsobem nevědomě a uvědomíš si to aţ v tu chvíli, kdyţ ti třeba to někdo jako naruší a řekne takhle teda ne, no a ty řekneš to je přece normální … ? teď je to vysloveně tvoje představa, nezajímají mě fakta, spíš jestli máš dojmy a představy … o tom?
L: No … jako blbý je, ţe já jsem pro tebe blbej vzorek v tom, ţe právě proto, ţe jsem prošla nějakou mediální výchovou teďka na tý škole, tak já si všechny tyhlety věci uvědomuju, ţe jo, já jsem prostě načetla nějaký teorie o sledování televize, co lidi sledujou, proč to sledujou, proč se na tu televizi dívaj, já za tím vidím ty motivace, takový ty co od dětství co … já mám řekněme, v tom se uplatňuje, a i kdyţ nechci moje sociologická imaginace, řekněme (smích) … tak já si jako jsem vědomá toho právě, ţe dělám něco, co vlastně úplně jako nechci, ale přinesla jsem si to z toho dětství jo …
MŠ: Na druhou stranu to člověk stejně dělá … já jsem toho taky přečet spoustu, abych věděl, proč to ty lidi sledujou, ţe ty seriály jsou vystavěný tak, aby je lidi sledovali a stejně se na to dívám, protoţe si myslim jakoby, ţe ta teorie je teorie, ale mě to stejně zajímá nezávisle na tý teorii …
103
L: No … stejně se na to dívám, a dyť ta teorie jako nemusí primárně bejt … jenom to, ţe ty děláš něco co popsal někdo v nějaký teorii, nemusí bejt jako špatný … spíš jako není to teda o tom, ţe by to bylo aţ tak jako nevědomý ty věci, co já dělám, ale spíš o tom, ţe já si to jako dost uvědomuju, někdy mě to štve, ale spíš z toho hlediska, ne ţe bych se svýma rodičem v tom nějak nesouhlasila, ale spíš jako mi to přijde takový jako zbytečný … závislost na těch technologiích je docela jako velká, to mě vadí …
MŠ: Já jsem to spíš myslel třeba ve smyslu, ţe jste teda byli naučený spíš u tý televize jako mlčet a sledovat doma, neţ povidat, tak kdyby prostě někdo přišel, kdo by z toho dětství to měl jinak, to znamená ţe si povidali a ne jenom o tý televizi, ale vlastně i o jinejch věcech … Tak jako jestli kdyby si se sešla s takovýmhle člověkem, kterej by měl teda dojem, ţe vlastně … se u toho můţe povídat, tak jestli bys jako si najednou uvědomila a řekla hele pšššt, přece sledujem, a nebo jestli to z toho dětství není zas aţ tak silný a řekla jo, hele, tak se povidá, protoţe … ?
L: No … asi pokud by to bylo právě něco, co, jak jsem řikala, něco co fakt chci vidět a ať uţ by to jelo na tom počítači, kde to můţeš zastavit, takţe to nevadí, ţe se zakecáš, ale …v tý televizi to uţ znova neuvidíš, ţe jo, takţe moţná, kdyby mi do toho někdo chtěl kecat a bylo to něco, co enormně chci vidět a na co jsem se třeba těšila nebo třeba prostě nějakej zápas, tak to by mi taky vadilo, kdyby mi do toho někdo …
MŠ: Něco, co třeba nevrátíš ani na tom počítači …
L: No …
MŠ: … to znamená sport, ţe jo, většinou …
104
No, třeba … jo, takţe asi jako jo, protoţe … jak říkám, u nás to vţdycky bylo tak a já jsem si to jako odnesla do dneška, ţe buďto je to kulisa, u který můţeš dělat prakticky cokoliv a je uplně jedno, jestli to prokecáš nebo co … se třeba stavíš na hlavu před tou televizí … a nebo se prostě na to dívá jako seriózně, jako kvůli tomu prostě, co je to za obsah, co to je za film, seriál, program, jestli vzdělávací nebo cokoliv.
MŠ: A ještě, kdyţ se s Fukou koukáte … spolu … nebo … i sama, tak to sledujete jak u stolu, čili jakoby v sedě – si říkala, ţe v obejváku máte velkou televizi … , a nebo i na posteli? Rozlišujete nějak ty místa třeba podle obsahu? Jako, ţe to, co chcete vysloveně pozornost tomu věnovat a čekáte na sebe, tak sledujete v posteli, a to co je takový jako … tam, kde je samozřejmě ticho a intimita … a to co vás ten obsah nezajímá a je to vlastně jedno, tak sledujete u tý televize, kde se jako prochází, odchází … víš jak to myslím?
L: Jo, jo … no asi by se to tak částečně dalo říct, protoţe přece jenom v tý televizi většinou ani tak nedávaj to, co by nás tolik zajímalo, respektive třeba … stejně i ty seriály, který mi teďka jako sledujeme a který si stahujeme, tak tam opakujou, dávaj jakoby starší díly, kdyţ si vzpomenu, upozorním, jé běţíš náš seroš …
MŠ: Ale s dabingem …
L: Ale s dabingem, no tak stejně ale zpozorníme a díváme se na to a jako ztichneme a věnujeme se tomu, ale je pravda ţe … ale to je prostě daný tím, ţe tam není, gtam není jakoby to … to novum, ţe jo … to v tý posteli u toho počítače …
MŠ: No ne, spíš myslím, ţe byste pořádně něco sledovali jako novýho, ale byl to obsah, kterej sledujete, protoţe … prostě teď je čas a chcete něco sledovat a ne to, ţe se na to těšíte na ten konkrétní obsah …
105
L: Aha …
MŠ: Tak jestli třeba toho Survivala byste si pustili spíš v obyváku, protoţe vlastně … tam není jasně danej příběh ... tím, ţe je to reality show, tak můţeš třeba na minutku odejít a nic se nestane … a prostě ty Hry o trůny nebo HIMYM, si prostě pustíte v té loţnici, protoţe tam je jakoby větší klid a … je to prostě jakoby slepá ulice ten pokoj, zatímco ten obyvák je průchozí a můţe se tam cokoliv … ?
L: No, je pravda, ţe to, ţe třeba na tu televizi se díváme tak, ţe třeba i toho jíme, takţe …
MŠ: Tak to uţ je nějaká … to uţ tím narušuješ to sledování…
L: No, nebo právě u toho děláme něco jinýho, trošku si třeba i jako u toho normálně se jako bavíme a nikomu to jako nevadí, protoţe to uţ stejně viděl nebo to není aţ tak něco, co by nás jako zajímalo a … jenom občas třeba si vyloţeně jako lehnem, jak tam máme takovou tu dvoulůţkovou … tam si můţeme lehnout oba, protoţe párkrát třeba kdyţ jsme relaxovali, třeba o víkendu a koukali jsme na nějakou Zdivočelou zemi nebo nějakou pohádku a nic se tam nedělo, tak jsme se i jako natáhli, třeba se člověk i nějak přikreje nějakou dekou nebo něco a uděláš si takovou jako … pohodlí … mluvim teď u televize … ţe u ní jako něco děláme, nebo prostě k tomu se ještě něco přidruţuje … a jenom vzjímečně se jako třeba i společně natáhnem jao k sobě a díváme se jako spolu …
MŠ: A tím, ţe to nemůţeš stopnout, nic, tak se na to musíš koukat …
L: No, a kdyţ pak to … kdyţ pak ale sledujeme něco na tom noťasu … z větší části jako tak z devadesáti procent to sledujeme na noťasu, to jsme v tý posteli… ať uţ kaţdej sám nebo jako společně, ale tam si k tomu lehneš, odpočineš si a jenom se tak díváš na to, co chceš vidět … ten … 106
MŠ: Takţe v podstatě … mě právě zajíma to, jestli ta televize vlastně uţ samotná se stává spíš tou kulisou a takový to … stoprocentní pozornost, sledování televize uţ se přenáší k tomu notebooku, kde si to můţeš stopnout a tím tu pozornost můţeš furt udrţet …
L: Tak to uţ je právě takový to ritualizovaný ţe jo, ty uţ si teda uděláš ten čas, ty to jen tak nezapneš, ty si prostě uděláš ten čas a řekneš si teď, teď si na to sednu a těšim a … si to jako pustim a pak to máme taky tak, ţe většinou od toho nechcem odcházet a kolikrát drţim čůrání (smích) … protoţe nechci odejít … takţe asi jo, jako ţe to sledování třeba … těch věcí na tom notebooku tak je takový jako daleko ritualizovanější, oproti tomu sledování tý televize, ta je fakt uţ taková kulisa, takovej jako třetí společník prostě v tom bytě, a protoţe tam je, tak prostě jí jako vyuţíváme, ale zase na ni nevisíme tolik, protoţe kdybysme na ní viseli tolik, tak … třeba si tam naladíme nějaký další programy nebo prostě… nebo si na tom pouštíme víc dývýdýčka … nějaký filmy …
MŠ: Individualizace i ve smyslu … odpoutání se jako asi od toho jakoby autoritativně danýho televizního programu k tomu, ţe ten člověk si prostě najde, co ho zajímá a tak nějak si řekně, kdy si to můţe pustit, kdy má čas …
L: … a kdyţ tě to nebaví, tak to stopneš …
MŠ: … přesně, a nebo to úplně opustíš … L: jo, jo … vlastně zapneš tu televizi a seš limitovaném tím, co nabízí ty jednotlivý kanály a já jsem právě úplně nasraná, kdyţ hledám něco si jenom na chvilku pustit … a na dvou kanálech souběţně běţí reklamy, to jsem uplně nasraná … a to samozřejmě na tom počítači není, ţe jo … na druhou stranu ten počítač musíš nastartovat, musí se to najít, stránky … musíš si to … kolikrát to třeba není tak dobře slyšet …
107
MŠ: A teď k úplně tý poslední části … jak si myslíš, ţe ta televize třeba bude, já nevim za těch deset patnáct let fungovat?
L: Já nevim, mě to zas aţ tak nezajímá, já si to ani nějak nepředstavuju, já si myslim, ţe to jako … klidně i časem vymizí, protoţe …
MŠ: Tak co se týče techniky, myslíš si, ţe třeba časem vymizí to, ţe by ta televize byla nějakým středobodem, krbem tý … tý domácnosti?
L: Moţná jó … jako, já bych, já bych tomu i věřila, ţe se to tak stane, protoţe dneska třeba pozoruju, ţe spousta mladejch lidí, který vyrostli právě v těch domácnostech, fakt co nemaj tu obrazovku, ţe jo … v Český republice historie televize není tak dlouhá, takţe to je jedna maximálně dvě nějaký generace … ta první byla tím fascinovaná, druhá na to byla zvyklá, protoţe neměla moc nějakej velkej výběr kanálů a tak … a navíc nebyly počítače a jiný technologie, tak to bylo jedninej takovej zdroj nějakýho audiovizuálního poţitku a informace a tak … a teďka ty máš daleko víc nějakejch moţností a znám spoustu mladejch lidí, kteří teďka i říkaj, ţe třeba do nový domácnosti televizi nechtějí, já to třeba zvaţuju aţ bysme někdy bydleli s Fukou sami jako v našem vlastním bytě, ţe tam tu televizi moţná taky ani neměla … ţe není potřeba …
MŠ: Já teď myslím jako ve vztahu k rodině, aţ třeba … kdybys měla děti, tak jestli … Dobře ale nemyslíš si, ţe je zase ochudíš o něco, na čem ty si vyrůstala a z čeho ty sis odnesla, ať negativní nebo pozitivní … ale zkušenosti do ţivota … ?
L: To je právě otázka … mám několik fakt teďka jako známejch, co se jim jako narodilo dítě nebo čekaj dítě nebo tak … znám fakt jako lidi, který řekli, no my doma televizi nechceme a prostě naše dítě se na tu televizi dívat nebude … nebo náš malej Prokůpek, on se občas na něco dívá, já mu třeba pustim nějaký pohádky nebo něco, takţe vůbec nemám pocit, ţe by přicházel o to, co vidí ostatní děti, samozřejmě, ţe asi to bude problém, jakmile to dítě pak 108
začne chodit do školky a pak hlavně do školy … nebude znát … nebude mít v tom … takţe moţná třeba ty rodiče pak ještě tu televizi jako seţenou, ale to je otázka, moţná, ţe těch dětí potom bude přibývat, co tu televizi doma mít nebudou … nevim …
MŠ: A nebude to spíš třeba tak, ţe jakoby ty děti uţ … já nevim, od těch svejch ranejch sedmi, osmi let budou mít nějaký dětský notebooky … ?
L: No, oni uţ maj, ţe jo … no právě, takţe ta televize ani nebude tak potřeba, kaţdej bude mít svýho kompa a … a na druhou stranu to nebude tak sdruţovat tu rodinu …
MŠ: No právě … nebude to tak, ţe … já si myslim osobně, ţe by to třeba mohlo bejt tak, ţe ta televize vymizí na nějaký … pár let, teď nevim na jak dlouho … protoţe, to bude individualizovaný a vlastně táta si zaleze a bude se koukat na svůj fotbal, máma se koukne na svůj sladkej seriál, děcka se podívaj na … já nevim … na nějaký animovaný věci a najednou ta rodina vlastně zjistí, ţe to nejde a vlastně se to postupně zase vrátí do toho obyváku, na nějaký jenom vybraný věci, který budou sledovat spolu …
L: To je moţný, ale třeba co jsem četla různý takový ty jako by ty scifi a futuristický věci a tak, tak jako asi vize je taková, ţe se to individualizuje a roztříští natolik, ţe …
MŠ: Jo, jo, jo … a co se týče tý samotný technologie, kdyby teda ta televize přetrvala, tak jak bude jako vypadat?
L: No tak určitě bude muset bejt nějaká, teďka ty na trhu ty věci jsou ţe jo, nějaká asi propojená prostě s internetem, nějaká multi kulti … strašně moc různejch jako aplikací a … věcí, ţe to uţ nebude jenom takový to čistý … dívání se … domácí kina, takţe to se bude jako podle mě ještě vylepšovat a moţná se bude snaţit právě ta televize nebo ti výrobci těch televizí to propojit s těmahle technologiemi, aby diváky udrţely … takţe moţná je, ţe to třeba 109
vůbec nevymizí … akorát se to nějak … jakoby … vyšperkuje a pak se to propojí na ten net, třeba budeš moct jako … ţe jo, net přímo na televizi ovládat …
MŠ: Moţná bude v kaţdý místnosti televize a kaţdej bude koukat na televizi a pro nějaký společný věci se sejdou u jedný televize … a nebo … Spíš mě třeba ještě zajímá, jestli si myslíš, ţe přetrvaj takový ty, jak jsem řikal autoritativně ze shora daný televizní programy, a nebo spíš se prostě přikloní k tomu jako, ţe prostě tenhle den si můţete stáhnout něco z těhle pořadů … jestli jako víš takovej ten typickej televizní program přetrvá ve smyslu prostě … v osm jde to, v devět jde to, v deset jde to a vyber si chceš, nechceš … ?
L: No, to je otázka pro třeba nějaký další a další generace, ale myslim, ţe třeba ještě pořád naše generace a třeba naši rodiče jsou zvyklí, ţe ten den je nějak strukturovanej a ta televize vlastně na to nějak reaguje, nějakej takovej ten denní rytmus toho obyvatelstva … tak vlastně … teď jsem nedávno četla nějaký strategie Československý televize … to taky reagovalo na ţivotní denní rytmus lidí, takţe … já si myslim, ţe nějaká jako pravidelnost by tam asi …
MŠ: Ne jenom reagovalo, ono ho určovalo … takţe … jak by ty lidi byli teda strukturovaný, kdyţ by neměli … vţdyť to přece televize … ontologický bezpečí, to je jasný, takţe kaţdej den ty přijdeš a ty zprávy tam v těch sedm jsou … tak to přece strukturuje čas těch lidí, oni si kuli tomu tu večeři přizpůsoběj kdy … ale jak by to teda potom bylo, dyť to by musel bejt hroznej bordel v tom … jako … chaos, dyť přece ty lidi by neměli podle čeho si nastavovat hodinky, kdyţ to přeţenu … podle rozhlasu si dřív, ţe jo … nastavovali …
L: Máš na internetu …
MŠ: … no dobře, ale můţeš tomu internetu natolik věřit, je to natolik ritualizovaný ten internet? Kdyţ víš, ţe tam vlastně kaţdej můţe dát jakejkoli fake?
110
L: Moţná bude, no ale … je to takový jakoby …
MŠ: Nebude tam chybět ta autorita právě, ta co na internetu není? … to ţe kaţdej můţe do toho zasáhnout?
L: No … to je jako těţká otázka, já nad tím teď fakt přemejšlim … počkej … to je sloţitý …
MŠ: Spíš mě jde o to, ţe já třeba kdyţ si pustim televizi a najdu tam, ţe je … já nevim … ţe je 8:45 … stává se mi to třeba … kdyţ se změní čas, teď nedávno se měnil čas, tak já prostě vlastně nevim, jestli je ten čas … jestli můj mobil je natolik chytrej, ţe si ten čas změnil, nebo ne … takţe já si musim zapnout tu televizi, abych zjistil, kolik je, protoţe pro mě je to ta autorita, který já věřim, protoţe vim, ţe zatím stojí spoustu lidí, který prostě tam neudělaj ţádnou recesi, ţádnej přešlap a kdyţ uţ, tak je z toho problém, zatímco si pustim internet a … najedu na nějaký stránky, tak nevim, jestli těm stránkám můţu věřit, protoţe kaţdej ten obsah můţe takhle vytvořit, zatímco v televizi kaţdej ten obsah nevytvoří a nepustí ho do éteru … takţe pro mě je to prostě autorita, který věřim, protoţe za tim stojí tisíce lidí, na internetu za tim můţe stát jeden člověk, kterej je debil …
L: No… právě … no, je to jako by určitě v podstatě je to strašně srandovní, protoţe ale dřív lidi takovouhle ţádnou autoritu neměli a stejně byli jako strašně v pohodě, chápeš …
MŠ: Vţdycky měli autoritu, si právě myslim, vţdycky bylo něco, co jim řikalo, teď se děje to, teď se děje tohle, právě podle mě … ať to začínalo náčelníkem nějakým nějakýho kmenu … no přišel pak bubeník a končilo to prostě císařem, kterej prostě řikal, jako, kdyţ to přeţenu, teď začlo jaro, teď začla zima, teď je válka, teď je mír, teď dělejte tohle, teď dělejte támhleto, takţe ta autorita …
111
L: a tak … tak je moţný, ţe … ţe třeba časem se to vyvine tak, ţe prostě budou … se etablujou nějaký servery, třeba nějakej idnes, ţe jo, nebo něco takovýho, který budou taky takhle dostatečně, řekněme … důvěryhodný natolik, aby ty lidi se tim řídili a … jako nevim … ta televize pořád je hrozně jako hutný médium, protoţe tam máš zvuk, máš tam obraz, hýbou se ti tam obrázky …
MŠ: je to 3D teď, ţe jo, navíc nově …
L: … takţe je to lepší neţ ten internet v tomhletom … Mám takovej jako najednou pocit, ţe jsem i jako zapojená, ţe ten pocit tý sounáleţitosti … co sledujou další lidi … a hlavně ta televize mluví na tebe, ţe jo, jakoby ona mluví na všechny a na nikoho … jo prostě takţe … takţe je pravda, ţe zároveň je to nějaká autorita, ţe je to nějaká … jakoby nějakej … garant nějakejch hodnot nebo prostě něčeho, ale je to jenom proto, ţe je to tak uměle vytvořený, lidi si na to zvykli, ţe jo …
MŠ: Tak je srandovní třeba … kdyţ by to nebylo, samozřejmě to by nebylo ze dne na den, ţe by to nebylo, ale já si jako neumim představit … ve svý jako historický … jako v tom historickým zakotvení mym si nedokáţu představit, ţe by prostě ten člověk neměl … se k čemu obrátit, co by bylo prostě jasně daný … třeba já nevim, já mám takovou zkušenost svojí, ţe kdyţ je televizní program a já pustim televizi a ono to nesedí s tím televizním programem, tak já mám dojem, ţe se něco děje … ţe prostě … nebo kdyţ zprávy začínají o čtvrt hodiny pozdějc, tak ţe se musí něco výjimečnýho stát … a teď si nedokáţu představit, ţe by ty lidi jako zůstali bez toho, aby jim něco zarámcovalo to, ţe je ráno a to ţe je večer a to ţe se v ten den, kdy se má něco dít … jako já nevim, kdyby před stopadesáti lety přestalo lide klekat nebo zvonit poledne, tak jim přijde něco divného, právě …
L: No, ale to můţe nahradit něco jinýho, třeba to vůbec nemusí bejt ta televize jako taková, ţe …
112
MŠ: Ale podle mě to furt bude muset bejt něco autoritativního, protoţe v tu chvíli, kdy by to mohl dělat tvůj soused … tak si přece řekneš no jo ale, jaká on je autorita, proč já bych měl věřit tomu, ţe on kleká … ve správnou dobu … jestli jim nebude chybět jakoby … víš, ve smyslu toho, tý strukturace, ţe prostě člověk ví, ţe je všechno správně proto, ţe … jde ve čtvrt na osm večerníček, teď uţ teda né, ţe jo, ale taky jaký oznamování s tím bylo, kdyţ měnili čas večerníčku, nedovolili si to změnit jen tak ţe jo, museli to hrozně moc říct, protoţe podle mě ty lidi by s tim měli problém
L: Jo, to jako potřebujou lidi prostě nějakej sdíleném prostor jistoty, nějakejch informací a tak … dřív třeba chodili do kostela ţe jo, to bylo prostě kaţdou neděli a tam se dozvěděli nejdůleţitější věci … ale myslim si, ţe … já si to úplně nedokáţu představit, ale myslim si, ţe se to bude určitě nějakým způsobem modifikovat a … právě k tý individualizaci, k tomu, ţe třeba lidi uţ tolik jako nesledujou ty věci pohromadě, ale chtěj právě sami, pokud teda nejdou do kina, z čeho uţ se pomalu teda stává taky takovej jako ţe …
MŠ: Na jednu stranu přeţitek a na druhou stranu mi to přijde rituál, ţe to co dřív kino bylo … třeba před deseti lety, ţe mě přišlo, ţe kino bylo rituál, ţe vezmu přítelkyni do kina, to je něco velkýho, pak ţe se z toho stalo jako, ţe jdu do kina, protoţe jdu do kina a je to multiplexy, všechno … můţu přecházet a teď mi přijde, ţe se z toho zase stává ten rituál ve smyslu jako, tak uţ teda jdeme do kina … a proto, ţe v podstatě my bysme si to jinak mohli pustit kdykoliv jinde, ale my tomu chceme věnovat tu mnohem větší pozornost, mnohem větší důleţitost, a proto jdeme do kina, takţe vlastně novej rituál.
L: Jo, asi jo no … ale říkám, tak to uţ je něco ale tím pádem něco speciálního a já si myslim, ţe ta televize současná postupně bude taky nějak překonaná, aby přeţila a tak … a oni výrobci budou chtít, aby přeţila, tak … budou muset postupně ty technologie nějak vypilovávat, zdokonalovávat a propojovat právě s tím internetem, aby to bylo interaktivní a tak dál a tak dál …
113
MŠ: To asi se nebude týkat jenom těch technologií, ale i těch tvůrců toho obsahu, ţe jo … A teda ty doma ve svý rodině bys chtěla mít televizi, standardně nebo by ses chtěla nějak vymezit proti tomu nebo … jít proti jakýmukoli proudu, nebo dnešnímu proudu … ?
L: Já nevim no … já mám jenom strach, ţe … já bych ji jako na jednu stranu tam klidně měla, ale mám strach, ţe kdyţ ji pak budu mít doma, ţe se na to bude čumět furt a … to se mi nechce … chci, aby se dělalo i něco jinýho …
MŠ: A to proto, ţe vlastně ty seš na to naučená, nebo se bojíš, ţe ty děti by na to čuměli furt proto, ţe by vyrůstali v tý generaci?
L: No, protoţe jsem na to naučená, ţe by mě to stejně jako lákalo, abych si to občas zapla a pak by to na tom začly i ty děcka a prostě mě se to vlastně jako nelíbí, mě to přijde, ţe mě to vlastně omezuje, jako fakt, takţe já bych ráda s tím něco dělala …
MŠ: Čili byste tu televizi jakoby … nevyškrtla z tý domácnosti, ale přemejšlela nad tim, jak to jako určovat … ?
L: No … omezila no asi jo … ale vymyšlený jak, to jako nemám, ale v podstatě je to absurdní, ačkoliv teďka se na ní dívám v poslední době celkem dost, protoţe jí máme doma … tak … a ne ţe by mi to nějak strašně vadilo a totálně mě to omezovalo, ale kdyţ třeba přemejšlim o výchově mým dětí a o tom, jak bych chtěla, aby oni jako vyrůstali a tak, tak bych chtěla, aby tam ta televize tolik nebyla, přece jenom, já uţ k tomu mám nějakej taky jinej vztah ţe jo … a aby jenom pasivně koukalo [dítě; MŠ] na televizi, ale chci aby taky trochu něco dělalo, aby si trochu něco uţilo, aby ty záţitky mělo jako ze svých vlastních nějakejch aktivit …
114
MŠ: Tak mi prosím tě řekni něco o televizi, jak jste to měli doma… Nela: Tak kdyţ jsme byli úplně malí, tak jsme se na televizi, nevybavuju si nějak moc, ţe bysme se koukali nějak na pohádky vyloţeně s Radimem, ţe bysme seděli před televizí a koukali se na pohádky s tím, ţe rodiče dělají něco jinýho … dřív nebyla ta televize zas aţ tak běţná, nebo nebylo běţný, ţe člověk sedí celej den u televize, ţe má tu televizi puštěnou, takţe to bylo spíš takový rituální, ţe jsme se sešli jako celá rodina a koukali se na něco…. MŠ: Takţe kdyţ uţ jste se koukali … Nela: … tak jsme byli jako všichni, no … MŠ: A jak velkou pozornost jste tomu třeba věnovali? Vysloveně jste koukali jako stoprocentně pozornost na televizi, nebo to byla kulisa třeba k něčemu? N: Ne, tak vesměs pokud nešlo o fotbal, nebo hokej, na co se třeba koukal táta, tak to bylo asi si myslím, nebo co si vybavuju, tak to bylo spíš jako, ţe jsme seděli a koukali jsme se. Nebo aspoň s mámou, kdyţ byl táta někde, nebo naopak … tak to bylo spíš tak. MŠ: Dá se říct, ţe třeba nějaký konkrétní pořady se třeba sledovali stoprocentně pozorně, zatímco jiný byly fakt taková kulisa? N: No tak ten sport byl spíš taková kulisa, ţe táta u toho třeba něco dělal a koukal se na to občas, ale jinak co jsme se koukali, tak jsme se koukali myslím na nějaký vyloţeně filmy. MŠ: Hm a na ten sport jste koukali třeba i s tím tátou? Jako ty, máma … N: No, kdyţ jsme byli s tátou, tak já jsem ještě byla dost malá na to, aby mě to zajímalo. Ale Radim jako jo. Radim s tátou táhl vţdycky … ţe se spolu jako koukali, kdyţ táta koukal na fotbal, tak Radim se koukal taky, ţe ho to taky zajímalo. Taky sám hrál, ţe jo, takţe … MŠ: Já jsem spíš myslel, ţe právě kdyţ tě to nezajímalo, ale seděli jste tam celá rodina, protoţe to bylo něco jako hromadnýho … hromadná aktivita taková jako … N: No jako ten sport ani tak ne. To jako kdyţ jsme spíš byli s tátou doma sami, tak jsem tam seděla a třeba jsem si u toho hrála, nebo jsem si u toho kreslila, ale to bylo teda kdyţ … MŠ: Protoţe musela, kdyţ táta dával pozor na tebe …
115
N: No, … a naši se vlastně rozvedli kdyţ mi bylo šest let, takţe do tý doby to bylo … a zase si to aţ tolik nevybavuju. Potom jsme bydleli dva roky v Rovečným, teda … v Bystřici a tam uţ jsme byli aji s Pepou a Pepa ten zas byl takovej, ţe se vyloţeně koukal na tu televizi furt a měl to jako kulisu a on se koukal i na takový ty pořady jako o vaření, protoţe hodně rád vaří a nebo třeba o rybaření a tak. Takţe tam to potom uţ bylo často puštěný jako kulisa a uţ se to jakoby rozbilo aji tím, jak se rozbila ta rodina, tak se rozbilo to … MŠ: Sledování hromadný? N: No, … MŠ: A nějaká jakoby praxe jakoby… opravdu kulisu k něčemu konkrétnímu? Třeba jako máma k ţehlení, nebo … k učení? N: No tak to … To kdyţ jsme se učili, tak jsme prostě byli … tak jsme na to měli klid, ale je pravda, ţe máma, kdyţ … nevím jak k vaření, ale …protoţe my jsme měli vţdycky tu televizi v obýváku, která byla oddělená. Teďka zase uţ v tom Dalečíně uţ je to jiný, protoţe to máme propojený ten obývák s kuchyní…. MŠ: Jako v uzavřeným obýváku nějakým to bylo? N: Jo, no. No a potom vlastně kdyţ jsme se přestěhovali do Dalečína, tak Pepa byl do těch technologií takovej zapálenej, ţe on potom kupoval televize a uţ se mu líbila nějaká nová, takţe jsme měli starou, která potom šla k Radimovi do pokoje a nebo k nim do loţnice … takţe uţ pak těch televizí bylo víc a ještě měl nějakou malou, která pak přišla ke mně do pokoje a to uţ se pak hrozně rozbilo, jak uţ měl kaţdej pak u sebe nějakou televizi … a třeba mě bavilo se dívat, kdyţ jsme si třeba s Radimem řekli, ţe se budem koukat na nějakej film … a tímhle uţ to bylo takový, ţe byl večer a ţe si něco pustíme a Radim řekl, ţe by na to jako rád koukal u sebe, ţe by si u toho jako uţ usnul … MŠ: Takţe spolu jste koukali jen do tý doby, kdyţ byla jenom jedna televize … jakoby jedna hlavní v obýváku , tak jste spíš koukali hromadně … N: No. MŠ: S tím, ţe kdyţ uţ pak měl třeba kaţdej svoji, nebo ne, kaţdej, ale aspoň jeden svoji, tak pak se to jakoby rozpůlilo, nebo ten jeden, kdo měl tu televizi na pokoji, neměl potřebu se koukat se zbytkem? 116
N: No to bylo takový … Kdyţ třeba byl … kdyţ třeba šly Četnický humoresky, tak to jsme se koukávali všichni, ţe jsme se jako …. Ţe jsme byli zvyklí, ţe to sledujeme, tak to jsme se vţdycky všichni sesedli a koukali jsme se. MŠ: Hm a kdyţ byl třeba konflikt programů, tak se třeba vyuţila ta druhá? N: No. MŠ: Nestávalo se, ţe by stejnej program byl na dvou televizích? Jenom proto, ţe Radim byl v pubertě a přišlo mu to divný koukat s váma? N: Ne, to jako nikdy nebylo. Spíš to bylo, ţe třeba bylo pozdě uţ a uţ si tak jako říkal … spíš kvůli tomu, ţe u toho chtěl jako usnout. Takţe jsme se domluvili, ţe se na něco spolu podíváme a kdyţ to zrovna běţelo v televizi a nebylo to na dívku třeba, tak Radim řekl, ţe uţ by si tu … televizi pustil u postele a koukal by se z postele … Taky je jako pravda, ţe on si teďka přestěhoval postel víceméně do obýváku, takţe uţ se kouká z obýváku … MŠ: Do obýváku? N: No občas tam spává, ale ono taky přes zimu, kdyţ se mu tam nestíhalo topit, tak bylo u krbu hezky, takţe … MŠ: A kdyţ jste to sledovali teda hromadně takhle večer, tak dá se říct, ţe jste se kaţdý večer sešli třeba u večerníčku ze začátku, potom třeba jako u zpráv jako pravidelně, nebo to bylo nepravidelný a koukali jste se třeba na konkrétní filmy? N: U zpráv aji docela jo. Já si třeba pamatuju, kdyţ jsem byla malá a jezdili jsme za babičkou a za dědečkem ještě do Dalečína, tak to vţdycky jsme všichni seděli u večerníčku. Ţe dědeček ten to sledoval pravidelně, ţe se koukal na večerníčky i sám, tak ţe jsme se vţdycky sesedli všichni , to byl takovej rituál neţ se děti posílali spát, tak to bylo takový hezký, ţe jsme se před tím spaním takhle všichni sešli a koukali jsme na pohádku. MŠ: A doma? N: Doma … se to … já si večerníčky ani tak moc nepamatuju, vím ţe jsem se na ně koukala, ale jestli to bylo nějak moc hromadně, ono jako tím, ţe se Radim přestal na večerníčky koukat dřív, tak uţ to … Ale je pravda, ţe pak uţ to tak jsme se k tomu nějak vrátili … ţe kdyţ dávali večerníček, tak uţ to byla nějaká nostalgie z dětství … měli jsme takový období, kdy jsme se vyloţeně spolu chodili dívat na večerníček. 117
MŠ: Tak jako dobře, kdyby odpadl třeba ten večerníček, tak jestli třeba pravidelně zprávy se vţdycky pustili, protoţe táta nebo Pepa na ně prostě pravidelně koukal, nebo to jako nebylo? N: No, jo, kdyţ jsem ještě byla doma, kdyţ jsem ještě neodešla do Brna, tak jsme koukali na zprávy. A bylo to takový spíš jakoţe tam ty zprávy byly jenom puštěný a třeba tam Pepa seděl, nebo tam mamka seděla a já jsem šla okolo a nějak jsem to nikdy nevnímala, ţe jako v tolik hodin jsou zprávy, musím se jít koukat. Ale právě tím, ţe to tam bylo puštěný, tak jsme se tam právě jako sbíhali, ţe jsme si jako řekli: a jsou zprávy … MŠ: Jakoţe jste třeba slyšeli ze svýho pokoje tu televizi a věděli jste, ţe se ostatní scházej, tak jste tam jako taky tak … N: Tak jsme věděli … MŠ: Jako podvědomě, automaticky? N: No, … MŠ: A kdyţ by tam jeden jako nepřišel, nebo se neukázal, tak byste se jako sháněli, kde jako je, nebo to nebylo tak jako společný? N: Ne, ty zprávy ani tak ne. A ono jako fakt v tom … v tom Dalečíně uţ to bylo takový … uţ to nebylo tolik jako semknutý. Ale jako ty Četnický humoresky to fakt to jo, to jsme věděli, ţe se na to chceme dívat všichni, protoţe kdyţ tam někdo chyběl, tak jsme sháněli: honem, pojď se dívat, uţ to začíná … MŠ: Uţ je znělka … N: No, to se chodila aji babička nahoru se koukat a to bylo takový vyloţeně …. Rituální. MŠ: A kdyţ jste se takhle teda sešli tady u toho … jako pravidelnýho sledování, ať uţ u těch Četnických humoresek, nebo něčeho jinýho, tak se to sledovalo takovým tím kino způsobem, ţe se třeba jako zhaslo a teď jako sleduje se, nebo jste u toho jako komunikovali jak o tom seriálu nebo o tom, co přes den? N: Ne, tak kdyţ jsme se vyloţeně na něco koukali, kdyţ jsme se cíleně chtěli koukat na nějakou věc, tak jsme si udělali takový prostředí, ţe jsme si nechali rozsvíceno někdo vpovzdálí, aby jsme tam měli světlo … a kdyţ uţ se mluvilo, tak jsme říkali: hele bacha, tamhle se bude dít to a to, takţe to uţ jsme vyloţeně proţívali ten děj. 118
MŠ: Takţe kdyţ uţ se mluvilo, tak vyloţeně o tom ději, ne ţe byste probírali, co bylo třeba ve škole? N: Jo. To u těch zpráv třeba jo. Kdyţ se tam říkalo něco, co nám asociovalo něco, tak jsme se třeba v tý konverzaci dostávali někam jinam. MŠ: Je to tím, ţe se těm zprávám nemusí věnovat taková pozornost? No. MŠ: Tak třeba kdyţ se konverzovali, tak stalo se, ţe vás třeba Pepa okřikl, ţe ticho, ţe tam je teď třeba …? N: No kdyţ tam bylo něco, co někoho zajímalo, tak se samozřejmě ztichlo, aby sme si to poslechli, nebo aby si to poslechl aspoň ten, koho to zajímalo. MŠ: A co se týče toho sledování jako tý kulisy, tak já nevím … takový ty návyky, jakoţe jste třeba přišli ze školy a pustili tu televizi k tomu, jak se člověk třeba převlíkne, nebo uděláš si jídlo a najíš se u toho, nebo … N: No, jo … já si myslím, ţe docela jo. Ono teda … já jsem se té televize u sebe v pokoji docela brzo zbavila, protoţe mě to jako moc nebaví se koukat na něco v televizi sama, jo? Ţe to spíš beru tak jako, kdyţ se chci podívat na film, tak se radši podívám s někým, neţ abych byla sama. Ţe potom mám pocit, ţe aji ten film víc proţívám a takţe … kdyţ jsem přišla domů, tak neţ jsem zalezla do pokoje a třeba tam nikdo nebyl, … ono zas jak to tam máme takhle otevřený, tak zase pustit se televizi, tak jsem se musela podívat, jestli někdo něco nedělá, abych ho nerušila … ale kdyţ jsem byla doma sama, tak jsem si ji pustila, ale spíš jako nějakou muziku jsem si pouštěla, nějaký ty hudební programy. MŠ: Jako kulisu? N: No. MŠ: A kdyţ sis to teda pustila tímhle způsobem, …. Tak to znamenalo, ţe jsi u tý televizi v tu chvíli jako byla, … ţe jsi u ní teda seděla nebo leţela, nebo to bylo, ţe jsi běhala prostě po bytě, nebo po baráku a tady jsi udělala, já nevím nádobí, tohle nebo tamto a člověk to slyšel jakoby v pozadí a sem tam ses prošla tím pokojem, kde tam ta televize jako byla?
119
N: No to bylo spíš, ţe jsem přišla domů, odloţila jsem tašku do pokoje, mezitím se mi roţínala ta televize, potom jsem se podívala, co tam je , kdyby na nějakým programu bylo něco, co mě zajímalo … MŠ: Jako na tom programu? N: Ne, jako ţe jsem přeblikávala a ono to většinou skončilo tak, ţe jsem skončila na to Óčku no a potom jsem dělala tak nějak co jsem potřebovala a občas kdyţ tam by nějakej klip, nebo nějaká písnička, která se mi líbí, nějakej klip, tak jsem si u toho poseděla … MŠ: A ty jiný aktivity byly třeba v tý místnosti, kde byla ta televize a nebo jsi nechala a ani jsi jako nemusela být v tý místnosti? Protoţe jsou lidi, kteří maj tendenci, ţe kdyţ tu místnost opouštějí, tak tu televizi vypnou, protoţe tam jako nejsou. Tak jestli to je tak nějak, nebo jestli jsi prostě odešla do kuchyně si třeba udělat jídlo a ta televize furt jenom hrála … N: No u nás je výhoda v tom, ţe kdyţ si pustíš v obýváku televizi, tak ji uslyšíš všude. Jo, kdyţ si ji dáš trochu hlasitěji … MŠ: Takţe sis pouštěla v obýváku tu hlavní? N: Tu hlavní… MŠ: Ne tu u sebe? N: Ne tu u sebe jsem měla fakt jenom … tu jsem si pouštěla snad fakt jenom kdyţ uţ všichni spali a mně se nechtělo a potřebovala jsem se uspat, nebo … ale vyloţeně jsem si nijak moc … mně tam ani to Óčko nešlo. MŠ: Jo, takţe kdyţ byla prostě ta moţnost tu hlavní pustit, tak sis pustila tu hlavní? A aţ v případě, ţe by ta hlavní obtěţovala, nebo byla obsazená, tak člověk šel k tý svý jako sekundární televizi? N: No, … asi tak. Zase pravda, si myslím, ţe Radim byl zas spíš vázanej víc na tu svou televizi, ten si nějak dělal ty svoje věci u sebe v pokoji … MŠ: Hm, jasně, takţe tak jako individualizovanější trošku? N: No.
120
MŠ: No a tak prostě stalo se, ţe jsi nebyla vysloveně před tou televizí, ţe jsi dělala i něco jinýho, ţe jsi třeba odběhla někam támhle … N: jo, i třeba za babičkou jsem odběhla, ale věděla jsem, ţe kdyţ zas přijdu, tak tam bude hrát nějaká písnička a bylo to takový … kdyţ jsem třeba byla doma sama, tak … MŠ: Na tom Óčku je to dost pravděpodobný … N: No, kdyţ tam nebyla třeba reklama, ty jsou tam taky teď hodně. MŠ: Jo a teď teda nezávisle na tom, jestli ta aktivita byla před tou televizi v tý místnosti, nebo někde jinde, … fungovalo to tak, ţe kdyţ tě tam zaujalo teda něco, nějaká konkrétní písnička, něbo kdyţ začal nějakej seriál dobrej, tak ţes jako vypnula na chvilku a sledovala to jako …. N: Jo, to jako určitě. MŠ: Ţes tu pozornost jako přepnula od něčeho? N: Určitě, to jako … přišla jsem ze školy a věděla jsem, ţe mám tolik a tolik učení a já jsem se většinou učila večer, takţe kdyţ bylo odpoledne, tak ţe si dám nějakej čas, kdy se odreaguju prostě, neţ se zas budu učit prostě, takţe jsem si tam udělala takový prostředí, ţe jsem dělala něco, co jsem si říkala, ţe by bylo fajn, ţe třeba uklidím nádobí, no a … nebo jsem si u toho třeba dělala potom, kdyţ jsem byla starší, nějaký takový úkoly, na který se nemusíš tolik soustředit … Ţe jsem si jako seděla u televize a na stolečku jsem si psala, nebo jsem si tam něco četla a chvilku jsem koukala… kdyţ třeba začal nějakej seriál, tak jsem se na něj dodívala a pak jsem se k tomu zase vrátila a bylo to spíš takový … takový volnější. MŠ: Takţe v podstatě kdyţ člověk zapínal tu televizi po tý škole, tak ani moc nevěděl, co konkrétního tam půjde … jako ţe bys přišla vyloţeně na Gilmorovky, protoţe 14:40 začínaj, tak tady musím bejt … N: No, ne. To já jsem měla tady s tím smůlu, protoţe jsem dojíţděla autobusem a všechno končilo v tý chvíli, kdy já jsem dojíţděla domů, takţe jsem tam nějaký …. Já myslím, ţe kdyţ tam Colombo, tak jsme se koukávali… ale tak nějak, ţe jsme se zase slízali … scházeli jako celá rodina, nebo jako aspoň část. Ale tak to bylo takový … MŠ: Takţe si člověk pouštěl, ţe bylo celkem jedno, co tam bude, ono se něco najde, v nejhorším to Óčko …
121
N: No. Asi spíš tak. MŠ: A to byla vysloveně záleţitost jenom tebe sama doma, nebo tam třeba bejval uţ i Raďák a nějak jste spolu fungovali u tý televize? Nebo naopak, jemu to vadilo, takţe … N: Ne, tak já si myslím, ţe jemu by to třeba nevadilo, ale já jsem si tu televizi pouštěla, kdyţ jsem tam byla vyloţeně sama, ţe jsem chtěla mít pocit, ţe tam sama nejsem, ţe jsem chtěla jako něco slyšet … No a kdyţ uţ tam někdo byl, tak uţ jsem si jako radši povídala s tím člověkem a … MŠ: Takţe kdybyste s tím Raďákem třeba přijeli stejně, nebo on uţ tam byl, tak třeba tu televizi bys neměla tendenci hned zapnout, ţe uţ by ta komunikace probíhala spíš s Raďákem face to face? N: No, nebo jsme si řekli hele teď je ten a ten seriál, na kterej se můţem kouknout, tak si to zapnem, ale pak kdyţ uţ je nás tam víc, tak si to zapínáme víc cíleně. MŠ: A kdyţ jste to sledovali úplně jako celá rodina, tak napadá mě třeba, jestli měl táta, nebo pak ten muţ nějaký svoje vyhrazený místo v tý rodině, nebo rozhodoval o tom, kdy se přepne, … jestli ten dálkovej ovladač měl třeba pod kontrolou? N: No měl, ale nikomu se to nelíbilo. No měl, ale on byl takovej …. Jako táta, to si fakt nepamatuju, jako táta hodně chodil ven a my jsme se jako malí na televizi skoro nedívali, my jsme byli … víc se četlo, tak jako ţe nám četli rodiče … no moc si nepamatuju, je pravda, ţe nám tam občas vypadl proud, nebo takový … No ale jinak prostě jsme víc jako času trávili venku, spíš jsme si hráli, neţ abychom se koukali na nějaký pohádky …. to bylo fakt takový docela ojedinělý, ţe … MŠ: No a s tím ovladačem, ţe třeba Pepa … měla takovou potřebu, nebo dojem, ţe můţe? N: No on třeba Pepa … MŠ: Nebo jako tím, ţe televizi vţdycky koupil on, tak si na ni … tak nějak podvědomě nějak kladl nárok? N: No on jako rád přepínal, on vţdycky … A třeba kdyţ se nám tam něco líbilo, tak jsme to chtěli nechat a on si to přepl jenom proto, aby se podíval. Jo tak ten … je pravda, ţe on měl takovou … jako měl pocit, ţe musí mít nějaký dominantní postavení tím, ţe si bude drţet ten ovladač a to … Ale to bylo tím … spíš tak … 122
MŠ: A měl třeba nějaký svoje místo v křesle, nebo? U nás táta měl takový jako křeslo, do kterýho mu moc lidí nesedávalo, nebo jako sedávali, ale vţdycky je tak jako vyhazoval slušně … N: Hele Pepa vţdycky seděl u jídelního stolu … MŠ: A odtamtať jako koukal? N: Jo, on ten jídelní stůl byl jako kolmo k tý televizi a on seděl jako v čele, takţe seděl jakoby bokem ke stolu a koukal na tu televizi. A my seděli v obýváku … MŠ: Aha, … N: A málokdy seděl … no a nebo seděl na gauči a to uţ bylo, ţe se tam tak jako … MŠ: Ţe se tam … N: No, ţe se tam natahoval a usínal … Ale ţe bysme měli nějaký vyhrazený místa, jako kaţdej svoje, jak to bývá u stolu, tak to ne, v obýváku ne. MŠ: Takţe jako hromadný sledování, prostě jste se tam vţdycky nějak poskládali, … N: Jo. MŠ: Nějaký ještě jiný … jakoby média, jestli jste měli třeba video, nebo dívídíčko jste měli, kterým jste jako doplňovali nějak to sledování televize? N: Měli jsme video, ale na to jsme se nějak moc nekoukali, ale potom, kdyţ uţ jsme měli dívídíčko, tak kdyţ spíš uţ se člověk chtěl koukat, kdyţ jsme neměli satelit, tak jsme se na televizu vyloţeně koukali spíš prostřednictvím nějakejch dívídíček, na nějaký filmy … MŠ: A s tím videem, to jste jako nepouţívali proč? Jako nekoukali jste se na něj, nebo ho velice rychle vystřídalo … N: Asi ho jako velice rychle vystřídalo dívídíčko a taky v tý době … nás to asi tolik ani netáhlo k tý televizi a vyloţeně na filmy, asi jsme neznali tolik dobrejch filmů … a tenkrát asi nebylo, jako pro náš věk, taková nějaká … MŠ: Tak jestli jste třeba nahrávali něco v televizi anebo jste spíš vyuţívali, ţe jako do videopůjčovny jste někdy zašli nebo zajeli?
123
N: Teďka myslíš ty videa vyloţeně? MŠ: To video … N: No to si pamatuju, ţe jsme chodili do videopůjčovny v Bystřici, kdyţ ještě byla, tak to jsme si chodili půjčovat a docela často. Nebo jako respektive … ani nevím, pár filmů jsme doma měli na kazetách, ale vesměs jsme si chodili půjčovat a … MŠ: Co se týče toho dícídíčka? N: To to tam Pepa furt pořizoval, my máme takovou velkou bednu, ve který máme strašně moc dívídíček … MŠ: To kupoval, nebo? N: No, to kupoval, nebo přepaloval, furt to někde sháněl, nebo třeba s kámošema: mám ten film, tak ti ho dám a … MŠ: A nějaký seznamy, nebo něco? N: Jo no … Tak ty seznamy … To byla taková jakoby kartotéka, takţe v podstatě jo, ţe to tam je vlastně očíslovaný a tak a já jsem tam potom dodělávala vyloţeně jména, čísla filmů, abysme věděli, co tam vlastně máme, protoţe jich bylo jako fakt hodně … MŠ: A jako koukali jste na to vysloveně, ţe jste to konzumovali ty obsahy, ty dívídíčka, nebo to spíš tam jako bylo a nikdo se na to pořádně ani …? N: Jo to jak co, on totiţ Pepa sháněl fakt jako všechno moţný , jo, ţe od pohádek, od nějakejch takovejch seriálů jako je Tom a Jerry, jako je Štaflík a Špagetka, tak přes seriály … takový ty s Jakube na rybách nebo takový ty … i přes takový ty jako o vaření, ale i nějaký filmy, jako Harry Pottera a já nevím … Jméno růţe, úplně jako všechno. Jako kdyţ si vezmeš jakejkoliv druh filmu, tak tam nechyběl. Takţe potom uţ jsme si z toho jako my vybírali, on přišel domů a řekl: sehnal jsem tohle a my jsme buď byli nadšený a chtěli jsme si to co nejdřív pustit a nebo jsme si říkali: no dobře, máme doma další … MŠ: No a nějak významně často jste to sledovali? Nebo kdyţ uţ jste se spíš pozdějc sešli celá rodina, tak se pustilo spíš dívídíčko, protoţe v televizi nic nebylo, nebo … N: No asi to bylo tak, ţe …
124
MŠ: Jako vyloţeně svátečně, nebo třeba ob den se někdo podíval někdo na něco, jako různí členové rodiny? N: Ne, tak kdyţ nás tam bylo víc, tak jsme to pouštěli tak, ţe jsme si řekli: hele tenhle film je dobrej, mohli bysme se na to podívat, tak si to pustíme večer. MŠ: Hm a jak často se dá říct, nebo? Víš, jestli večer jste tím vysloveně nahrazovali tu televizi, nebo jse jako kašlali na to, co dávaj, protoţe stejně nic moc nedávaj a většinou večer dívídíčko a nebo standardně večer televizi a kdyţ uţ se vám tam nic nelíbilo, nebo kdyţ jste se večer sešli všichni, tak uţ to dívídíčko? N: No já si myslím, ţe to bylo asi spíš to dívídíčko, kdyţ uţ jsme se teda sešli všichni. Protoţe já si nepamatuju, ţe by to bylo nějak, ţe bysme se vyloţeně jako kaţdej večer všichni koukali na televizi, ţe uţ jsme se na tu televizi koukali, kdyţ tam fakt bylo něco, co stálo zato … a nebo kdyţ uţ jsme si teda pustili nějaký to dívídíčko, ale je pravda, ţe to dívídíčko asi jelo víc, neţ ty večerní filmy, kdyţ jsme měli normálně jenom ty základní čtyři programy. MŠ: A kdyţ jste sledovali teda to dívídíčko, sledovali jste to teda se stoprocentní pozorností tím, ţe jste si to vybrali, ten film, a nebo se u toho tak nějak kecalo? N: Ne to určitě, kdyţ uţ jsme si vybrali nějakej film, na kterej se chceme podívat, tak jsme se vyloţeně dívali … A to i kdyţ se někdo nekoukal a mluvil někdo něco, tak jsme prosili ať je klid, ţe se chceme dívat. MŠ: A vţdycky se nějak shodli všichni na tom filmu, nebo jako někdo udělal ústupek a kdyţ ho to jako úplně nebavilo, tak tam jako zůstal právě z důvodu jako toho, ţe jste tam všichni v tý … toho stmelování nějakýho rodinnýho? N: No tak to záleţelo. Jo, jako kdyţ jsme … Většinou to bylo tak, ţe třeba někdo řekl: hele máme novej tady tenhle film, večer se na něj můţem podívat a kdyţ třeba tam byl nějakej sport, kterej kluky zajímal, ale nás ne, tak jsme si to pustily samy a oni se šli dívat někam na ten sport … a nebo … to bylo tak, jakoţe stejně, co bych jinýho dělal, tak tady na ten film budu sedět s ostatníma a koukat se, ţe uţ to stejně člověka … kdyţ uţ se díváš na nějakej film a uţ trošku víš, o čem to je, tak uţ tě potom stejně zajímá, jak to dopadne. MŠ: Jasně, čili dá se říct, ţe tam člověk byl kvůli tomu společnýmu sledování kolikrát spíš, neţ by ho úplně zajímal ten obsah?
125
N: No … Ono, tak je pravda, ţe většinou jsme se shodli na tom filmu. Ţe většinou to byl zajímavej film, kterej nás všechny upoutal … MŠ: No já neví, protoţe i nás se jako shodnout … mys vţdycky, kdyţ jedem do kina třeba ve čtyřech, tak jedeme tak na tři filmy. Máma jinej, brácha jinej a já s tátou teda nějakej. Takţe my v těch multikinech vţdycky hledáme, aby to jako začínalo plus mínus stejně, aby to plus mínus skončilo stejně a pak jako většinou nejedem nakonec… N: Ale bylo to jako dost individuální, jako co se týče těch jednotlivých lidí v tý rodině, jakoţe kdyţ jsme se nějak dohodly, tak s mamkou jsme se koukávaly, Radim tam taky bejval, ale zase Pepovi kdyţ se to nelíbilo, tak to pro něj nebyl takovej problém odejít. MŠ: Takţe klidně odešel si někam něco? N: No. A nám to jako nevadilo, my jsme nikdy neměli pocit, jakoţe kdyţ se jdeme na něco dívat, tak tam musíme bejt všichni … jakoţe spíš jsme byli rádi, ţe tam pak není někdo, koho to nebaví a … MŠ: … ţe by kecal … N: a akorát by, no.) MŠ: A stávalo se, ţe by někdo jako sám sledoval, nebo kdyţ uţ to dívídíčko, tak hromadně? N: Jo, taky se stávalo … tak třeba, kdyţ byl někdo nemocnej, jo kdyţ já jsem byla nemocná … MŠ: No jako večer, ţe by se někdo vyloţeně díval a ostatní by si vyloţeně šli po svejch, nebo … kdyţ uţ teda večer, tak jste se snaţili dělat kompromis, aby se co nejvíc lidí koukalo? N: No, jako stalo se třeba někdy, ţe se šel někdo dívat sám, ale uţ ne na tu hlavní televizi, uţ si vzal třeba to dívídíčko a přepl si to na tu svoji televizi a koukal se u sebe. MŠ: Hm a ještě poslední věc … Do kina jste třeba nějak významně chodili, nebo …? N: Hmm, tak my jsme jako neměli moţnost, my jsme jako nejbliţší kino měli tady v Brně, coţ jako jezdit z Dalečína do kina …. MŠ: V Bystřici nebyla?
126
N: No v Bystřici je letní kino, který je tejden v létě akorát … Kdysi tam bejvávalo vyloţeně jako kino, ale to uţ … za mě si myslím, ţe uţ nefungovalo. … MŠ: A do Brna je to dál? N: Do Brna je to dálka no … Zas nevím, my jsme se nikdy neorientovali na tu stranu jako na Jihlavu a tak, takţe ani nevím, jakým tam byly moţnosti … Vím, ţe třeba v Poličce, coţ taky není tak daleko, tak ţe tam něco bylo, … ale oni tady v těch menších kinech zas hrajou filmy, který my uţ jsme měly třeba doma na dívídíčku, jo … takţe uţ to pro nás nebylo tak zajímavý … Ale jo, tak byli jsme, … byli jsme v kině, uţ teda nevím na čem, ale bylo to tak, ţe kdyţ uţ jsme se vydali … MŠ: Bylo to spíš sváteční třeba? N: No bylo to hodně sváteční a tak jako, kdyţ uţ se jede do kina, tak uţ bysme se jako domluvili víc lidí, ať … ať to zato stojí, ten záţitek, ať to máme všichni no…. MŠ: A co se týče ještě počítače, měli jste ho doma v tý době, neţ jsi jako odešla do Brna? N: Jo, měli no. MŠ: A ten počítač se pouţíval právě ke konzumaci nějakejch těch televizních obsahů, ať uţ přes internet, nebo přes cédéčka nějaký filmy nebo … N: No my skrz to, ţe jsme měli to dívídíčko, tak jsme neměli potřebu pouštět a hlavně ono to u toho počítače není zas tak pohodlný, ţe jo. Kdyţ máš notebook a můţeš si ho někam poloţit, lehnout si do postele třeba, nebo si sednout na křeslo a poloţit si notebook tam, kde je to pohodlný, kde na něj hezky vidíš, tak je to jiný. Ale ten počítač …on ho měl doma Pepa jako pracovní … a my jsme ho spíš tak jako vyuţívali na věci do školy a tak. Ale vyloţeně na média ne. MŠ: Takţe třeba se nedá říct, ţe byste na to někdy sledovali třeba s Raďákem nějakej film, kterej dotáhl na cédéčku od kamaráda, nebo tak? N: Jako asi se to párkrát stalo, ale fakt jako ojediněle. MŠ? Takţe spíš máš zakódováno, ţe počítač na sledování toho nebyl uzpůsobenej moc? N: No.
127
MŠ: Jako ten disk … A notebook jsi měla aţ s příchodem do Brna? N: Notebook jsem si kupovala, aţ kdyţ jsem šla na vejšku. Ale to jsem občas vyuţívala, kdyţ byl brácha na vejšce, tak měl notebook a kdyţ ho měl doma, tak to jsme si třeba někde zalezli a koukali jsme se, ţe má Radim staţenej film v počítači, nebo v notebooku teda, tak to jsme se koukali z něj. MŠ: Jo, a to zařizoval jako to stahování jakoby Raďák? N: Jo, já jsem skrz tady tohle jakoby nikdy nic nezařizovala. Vţdycky kdyţ bylo nějaký nový dívídíčko, tak se o to někdo postaral, kdyţ byl novej film ke staţení, tak ho někdo stáhl a já jsem k tomu vţdycky přišla jako slepá k houslím. MŠ: Aha, takţe ani ne, ţe bys řekla: chci abys stáhl tenhle film, spíš jako pasivně jsi prostě … N: No, jako spíš, no. MŠ: Jo, supr, tak to bysme měli ten domov a teď na tom studentským privátě, jak jste to měli? Ty seš vlastně na prvním a na jediným doposud? Tak jak to máte tady s televizí a pokud nemáte samozřejmě, tak jak … jestli sleduješ něco a jak, jakým způsobem, kde, na čem … N: Jo, tak my tady televizi nemáme, akorát moje spolubydlící má notebook uzpůsobenej tak, ţe k tomu anténku a mlţe si sledovat televizi, ale není to zas aţ tak dobrý, nevím, asi to tady nějak dobře nechytá, nebo … MŠ: A znamená to, ţe tady na tom privátě vůbec není televize, třeba není jenom ve společnejch prostorách a někdo ji na pokoji má? N: Ne, vůbec tady nikdo televizi nemá. Ale hodně se tady děcka koukaj na seriály různý a tak. MŠ: A ta televize přes tu kartu, nebo přes tu anténu, nebo cos to říkala, tak tu nějak třeba sledujete sem tam, nebo? N: Hele, jednou jsme se na ni dívaly a nevím, jestli Verča se na ni dívala ještě někdy jindy, … ale … no, je lepší se kouknout třeba ně jaký stránky Novy a podívat se třeba, co tam běţelo, je to kvalitnější, neţ přes tu anténku. MŠ: Teď uţ se za to platí, to víš?
128
N: Jo, nevím, já se na to nekoukám. Ale jo, slyšela jsem to, ţe Prima to má teďka zadarmo a … MŠ: Takţe jste si tam jako našli jednou nějakej program, pořad, prostě to samý, co … bylo v televizi, tak na tom? N: No, … MŠ: A ten důvod, jakoţe jste ten pořad chtěly vidět, nebo jste chtěly vyzkoušet, jak funguje ta televize? Jako byl to nějakej konkrétní pořad, kterej jste chtěly vidět? N: Jo, sledovaly jsme ten seriál … to bylo Prostřeno myslím, to jsme se koukaly. Holky tady sledujou Prostřeno a já se s něma občas jako koukám, kdyţ … MŠ: A to jste jako koukaly teda jakoby v ţivým vysílání? N: Jo. MŠ: Ne ţe byste se třeba do archivu nějak podívaly? N: Ne. Ale to bylo jednou jedinkrát, kdyţ jsme se koukaly na ţivej a jinak se holky koukají normálně … jako z archívu. MŠ: A ty? N: No já se na to zas aţ tak moc nekoukám. Já co jsem tady, taky jsem si strašně odvykla se koukat na televizi, prakticky vůbec … i kdyţ přijedu domů, tak neţ … uţ není úplně ten rituál, ţe přijdu ze školy a přijdu domů a zapnu televizi, tak to se strašně vytratilo. MŠ: Takţe nemáš třeba dojem, ţe tady máš nějakou televizní dietu bez tý televize, ţe bys přijela domů a tam ji jako automaticky zapla jako saturovala tu potřebu tý televize, …? N: Ne, to určitě ne, určitě ne. Já jsem si strašně zvykla na to, ţít bez tý televize a nekoukat se … jako kdyţ se chcu podívat vyloţeně na nějakej film ţe jo, tak to uţ si pak sednu s tím, ţe si ho fakt pustím … MŠ: Jako doma nebo tady? N: Spíš doma. MŠ: Na tý televizi?
129
N: No. MŠ: A tady teda sleduješ nějaký … nebo něco? … já tomu říkám televizní obsahy, takţe znamená to od těch ţivých jako přenosů, jako třeba ČT 24 nebo ČT 4 jestli sport třeba sleduješ … potom případně do archívu jestli koukáš, nebo jako streamy různých seriálů a nebo jestli stahuješ seriály? Nebo jestli si od někoho získáváš seriály, třeba od Kuby a ty pak sleduješ? Nebo třeba vůbec notebook nepouţíváš na tady to. N: No jako sem tam, ale taky hodně málo se podívám na nějakej seriál, ale to se jako kouknu z internetu, nestahuju … a … ale kdyţ uţ se na něco dívám, tak třeba jedu za Kubou a pustíme se večer nějakej film. MŠ: A ten film je jako na cédéčku, na dívídíčku, staţenej, online? N: Na dívídíčku. MŠ: Originál? N: No jak co. MŠ: A nebo si to spíš stahuje do počítače Kuba jenom? N: No hele to máš asi jako film od filmu no …ono jako dřív se tolik nestahovalo, dřív bylo jednodušší si jít sehnat cédéčko, takţe má doma hodně cédéček nějakejch starších filmů a jinak jestli má něco staţenýho, to ti ani nevím … Asi jo, ale nekoukali jsme se na ţádnej staţenej film, ne. MŠ: A nějaký třeba seriály sleduješ? Který si ty stahuješ, nebo? N: No staţený nemám, staţenýho nemám v počítači vůbec nic. MŠ: Takţe ty nestahuješ? N: Ne. MŠ: A nějak důvod, máš třeba problém, jestli je to legální nebo není, nebo spíš … jakej se ten důvod, ţe to nestahuješ? N: No protoţe pro mě není problém se podívat u někoho jinýho … proč si to stahovat do svýho notebooku, kdyţ vím, ţe to třeba Radim má, nebo ţe máme doma tolik dívídíček, ţe tam ten film bude … 130
MŠ: No já myslím třeba ve smyslu seriálů, jestli sleduješ takový ty, co kaţdý týden vycházej, ty americký, který jsou ke staţení … N: Ne, tak já nemám ţádnej seriál, na kterej se dívám vyloţeně, ţe čekám na další díl aţ bude, takţe se koukám spíš na seriály, ţe si najdu ty stránky, kde jsou k dispozici a kouknu se sem tam na nějakej, co jsem chtěla třeba předevčírem a nestihla jsem a nešlo mi to, protoţe uţ to zablokovali … MŠ: Takţe streamy jako? N: No. MŠ: Zablokovali? N:No, nějaký jeţkovy oči… iseriály nebo něco takovýho … MŠ: A co jsi dělala? Vzdala jsi to, nebo jsi to hledala někde jinde? N: Ne, vzdala. Já jsem se chtěla podívat jako před spaním, aby se mi líp spalo, ale byla jsem tak unavená z toho, ţe … MŠ: Ţe tě to ani nenaštvalo nějak? N:Ne … MŠ: A kdybys jako nechtěla jít spát a chtěla bys ten seriál vidět, tak bys pátrala po něm dál, nebo tady ta komplikace by tě odradila? N: No asi bych se koukala na nějaký jiný stránky, jestli tam není moţný si ho prohlídnout, ale asi bych ho nestahovala … MŠ: Takţe nestahuješ vůbec přes nějaký … uloţ.to … N: Hm, ne tam stahuju muziku, ale taky ne moc. Já vesměs, máme doma muziky dost, takţe fakt jako nemám vůbec potřebu nějak stahovat nic. MŠ: Takţe vyuţíváš ten notebook k nějakýmu sledování třeba jako pravidelnýmu? Nebo jako kulisu, ţe si třeba jako putíš třeba ČT24, nebo něco takovýho, nebo třeba jako z archívu to Prostřeno, kdyţ třeba snídáš, připravuješ si jídlo, ať uţ jako kulisu, nebo jako něco, co bys stoprocentně sledovala?
131
N: No víš co, já jsem zvyklá … nebo byla jsem zvyklá z domu, ţe jsem tam byla často sama. Takţe jsem si pustila televizi a věděla jsem, ţe to nikoho neruší. A teďka mám problém s tím, ţe je nás tady osm a určitě slyšíš, ţe ty zdi zase nejsou tak jako … prstě slyšíš to, co se děje za zdí, takţe já mám problém, ţe kdyţ si něco pustím, tak ţe uţ to můţe někoho rušit, ţe se třeba vedle holky učí … MŠ: A myslíš, ţe jako vysloveně ruší, ţe někdo přijde a nebo máš jenom nějakej vnitřní problém, ţe by jako mohlo? N: Ne, nikdy se mi nestalo, ţe by jako někdo přišel, to ne … spíš jako tady s Verčou se jako domluvíme, hele můţu si to pustit … MŠ: Tak jako třeba na sluchátka? N: No na sluchátka … já si spíš pouštím jako muziku vyloţeně, ţe kdyţ mám něco jako kulisu, tak to není, ţe si pustím vyloţeně to, co tam jede, ale pustím si třeba nějakou muziku a kdyţ je tady ruch a já potřebuju mít svůj klid na učení, nebo si dělám nějaký úkol, tak si pustím muziku do sluchátek , která vím, ţe je příjemná, ţe se mi u ní bude dobře pracovat. Ale jinak jako, ţe bych si pouštěla … něco na notebook jako kulisu, jako jen tak, to ne. MŠ: Ţe by sis já nevím pustila nějakej pořad, kdyţ si tady třeba poklízíš … N: Ne, vůbec. MŠ: Ráno, kdyţ třeba vstáváš? N: Ne MŠ: nebo kdyţ se třeba učíš? Spousta lidí se jako třeba dvě hodiny učí a pak si za odměnu dá nějakej seriál, dvaceti, třicetiminutovej… N: … Hm… to já si radši zajdu někam ven, asi spíš neţ bych si pustila … nebo si tady jako uděláme nějakou chvilku s tou spolubydlící, ale … MŠ: A třeba něco sledujete společně? Ţe se někdy dohodnete a na jejím, nebo na tvým, asi spíš na jejím notebooku byste to spíš sledovaly … N: Jo tak jsme se … na to Prostřeno, ţe se občas přidám k holkám, kdyţ se na to koukaj, nebo ţe se třeba Áďa nekouká, tak se koukám s Verčou já … Ale ony to maj jako takovej rituál, ţe se na to rády koukají, já zas tolik ne … 132
MŠ: A přidáváš se proto, ţe tě to taky zajímá, a nebo proto, ţe to sledujou, smějou se u toho, tak se taky jako přidáš k nim? N: No tak určitě mě to táhne tím, ţe je znám, mám je ráda ty holky a kdyţ vím, ţe je to zajímá, tak mě to taky nějakým způsobem táhne, ale tak je to zajímavý, určitě ten seriál jako takovej samotnej, ţe mě to … baví sledovat a akorát … kdyţ to pak člověk jako nesleduje pořád, tak uţ ho to tolik netáhne jako … jeţkovy oči, je Prostřeno, musím se jít podívat. MŠ: Takţe není to tak, ţe bys věděla, ţe v šest to půjde … N: Ne, já teď vůbec nevím kdy co je, jak jsem na tom privátě, tak úplně … jsem mimo tohle všechno dění, televizní … MŠ: Je třeba něco na co jsem se nezeptal a pouţíváš ten notebook k nějakýmu sledování, já nevím, třeba kdyţ jde člověk do koupelny, tak si to bere … nebo spousta lidí … jo třeba vedle vany si klidně postaví notebook a něco sleduje, nebo kdyţ ráno se prostě holky upravujou, tak ţe si tam něco pustěj … N: Hele ani ne … MŠ: Zprávy třeba … N: Co se týče zpráv, tak si spíš čtu, ţe si najdu nějaký internetový noviny a čtu si to tam, neţ ţe bych se na to koukala. MŠ: A třeba u toho často bývají videa k tomu, tak to si jako pustíš? N: No, to si pustím, kdyţ tam je video, zase je to jednodušší, neţ číst, tak si to pustím … MŠ: Spíš jako text a k tomu video třeba nějaký … N: Ale ţe bych si vyloţeně pustila jako zprávy … já se spíš podívám na nějaký ten portál, podívám se, co se dělo, jenom na ty titulky a vyberu si z toho to, co mě zajímá. Ţe se nedívám na celej ten vyloţeně jeden … MŠ: A třeba do archívu český televize, Primy, ţe bys jako … Třeba na Ano šéfe, ţe by ses třeba podívala … N: Ne. Já nemám teďka vůbec nic … já jsem si to fakt prostě přetrhla tím, …
133
MŠ: Dá se říct třeba nějak průměrně, kolik třeba denně se dostaneš ke sledování … jestli je to třeba denně zhruba tak tu hoďku, nebo jako jednou nula, jednou hoďku … N: Jako vyloţeně, ţe u toho sedím a sleduju ? MŠ: Tak nemusíš vyloţeně sedět, stačí to prostě nějak sledovat … Jako od prostě jednoprocentní pozornosti, ţe prostě u toho opravdu děláš něco jinýho, třeba já nevím … Raďák říkal, ţe u toho jí prostě, vţdycky kdyţ jí, tak si k tomu pustí nějakej krátkej seriál, i třeba ten, kterej zná, protoţe u toho prostě věnuje třicet procent jídlu, tak nemůţe všemu … aţ jako zbytek tomu seriálu. N: Já to asi hodně naháním doma tohleto … jakoţe potom, co jsem trošku dýl doma, … jako tím, ţe já nejsem od pondělí do pátku v Brně a teďka jezdím domů ve středu, tak potom jsem od středy nebo od čtvrtka do neděle doma, takţe tam uţ pak sedím a říkám si, ţe je televize a nechce se mi nic dělat, tak na chvilku sednu a na něco se podívám, takţe tam uţ potom naháním ten čas, ale tady jako téměř vůbec … jako třeba jednou za čtrnáct dní se na něco podívám. MŠ: A je moţný, ţe bys to doháněla, ţe kdyţ jste třeba přes víkend někdy u Kuby, tak ţe tam byste třeba koukali víc? N: Asi nějak moc ne … jako kdyţ jsem u Kuby, tak se vyloţeně … právě ţe u Kuby se koukáme na zprávy a … MŠ: Na televizi normálně? N: Na televizi … a pak jako ţe se podíváme, pokud je jako vyloţeně v televizi nějakej film, tak se podíváme na nějakej film v televizi, nebo se podíváme na něco z dívka nebo, kdyţ má něco v počítači … Ale ţe bysme to vyloţeně naháněli a měli večer vyloţeně potřebu se na něco podívat, tak to ne. MŠ: Jako ţe byste si třeba udělali hezkej večer, jako s Kubou třeba automaticky film … Nebo co děláte večer, kdyţ třeba nejdete ven a nebo chodíte ven teda spolu? N: Jo, no … MŠ: Jako do hospody nebo na procházky, nebo … N: Hej, jak kdy, tak on má strašně moc kamarádů nebo … 134
MŠ: Nebo v jakým smyslu …jako jdete ven a kdyţ se vracíte, tak jdete uţ jenom spát, nebo máte třeba ještě nějakej prostor, kterej tam normální člověk … nebo dneska uţ normální člověk zaplní televizí nějak? N: No třeba si připravujeme jídlo, kdyţ přijdeme … nebo jak kdy. Jdem třeba ven, pak se vrátíme, tak si uděláme třeba jídlo … MŠ: A kdyţ třeba jíte, tak jíte jako bez televize, nebo u televize, nebo u notebooku, nebo … N: My si většinou, kdyţ teda jíme, tak si většinou pouštíme Přátele, … MŠ: Tak a jsme u toho supr … N: Ale to by mě jako samotnou nenapadlo, si to pustit, kdyţ mám něco k jídlu. MŠ: Ne? Takţe ty kdyţ tady jíš, tak jíš jako bez televize? N: No. MŠ: Třeba u hudby aspoň, nebo si třeba čteš? N: No, u hudby. A mám to spíš jako kulisu, ţe to jako vnímám, jako ţe to někde v dálce je, ne ţe bych na to vyloţeně koukala a vnímalo to nějak. MŠ: A kdyţ třeba pracuješ na počítači, já nevím, do školy, nebo cokoliv, tak třeba k tomu … já nevím, třeba spousta lidí si k tomu sem tam kouká na Youtube a sjíţdí nějaký videa dobrý, nebo tak jako. N: No, kdyţ he tady klid, tak já to ani tolik nepotřebuju, jako kdyţ uţ je tady klid dlouho, tak já se potom uţ cítím sama a to uţ si zas něco pustím, … a pokud tady třeba někdo něco dělá a ruší mě to, tak si pustím hudbu do sluchátek, abych na to měla klid no … MŠ: No ta hudba, ta mě zas tak nezajímá … Takţe ty videa prostě, v podstatě nic ... ţe bys opravdu tady ty Přátele po dvou hodinách učení si prostě jedny Přátele dala a odfrkla u toho? N: Ne, ani ne. Ne to já spíš fakt jdu někam, nějak se odreagovat … já tím, ţe sedím u učení a musím něco číst, nebo něco psát, tak se potom radši jdu někam projít, nebo jdu někam ven abych se hejbala, neţ jako abych znovu zase seděla. MŠ: A kdyţ uţ to sleduješ teda, to uţ je jedno, jestli výjimečně, nebo … sleduješ nějak, tak máš jako notebook a sedíš u toho u stolu, nebo si s tím spíš zalezeš do postele? 135
N: No, kdyţ se koukám tady, tak spíš v posteli. MŠ: Jako udělá si člověk pohodlí? N: No … takovej polosed a … MŠ: A kdyţ třeba sledujou holky a ty se k nim přidáš, tak jako někde u stolu vsedě, nebo na zemi? N: Ne, tak to se samozřejmě taky udělá pohodlí a to někdy i stěhujeme postele, abychom měli víc místa na to, kdyţ se koukáme tři, tak si dáme dvě postele vedle sebe. MŠ: Aţ tak? N: No. Tak ony jsou takový lehký, takţe tady se hodí takhle dvě vedle sebe, na stůl se hodí Verči velkej notebook … MŠ: A takhle se koukáte v polosedě - pololeţe? N: No, takhle jsme se koukaly na Asterixe a Obelixe takhle jednou, to bylo někdy minulej semestr. MŠ: Hranýho? N: No, MŠ: A kdyţ teda Verča něco sleduje, tak stane se někdy, ţe ty na něco koukáš se sluchátkama a ona na něco jinýho, nebo … N: Jako nestává se, ţe bysme se koukaly obě dvě na něco jinýho, jo? Ţe jako Verča si pouští něco před spaním, vţdycky se kouká na nějakej seriál … MŠ: A to má do sluchátek nebo nahlas? N: Hm … tak jak kdy, kdyţ ví, ţe já tady něco dělám a potřebuju na to svůj klid, tak si to dá do sluchátek … MŠ: A kdybyste se třeba dohodly, ţe na to mrknete spolu, nebo to se jako nestane? N: Jak kdy, ale
tak ona se většinou fakt dívá, aţ kdyţ jde fakt jako spát a to uţ si potom
kaţdá děláme něco, ţe já třeba kdyţ … třeba včera se koukala na seriál, já jsem se učila na zkoušku, tak jsem si to tak jenom prošla ještě prostě … 136
MŠ: a kdyţ třeba uţ holky sledujou, nebo ty s nima, … tak se u toho jako hodně kecáte jako o něčem jiným, neţ je ten pořad, nebo o tom pořadu, nebo to jako sledujete to Prostřeno jako stoprocentně pššt, teď se sleduje … N: No ticho u toho rozhodně není, protoţe to se musí hodnotit, jestli ten člověk jako … je blbej a tak a to jsou vţdycky takový výkřiky jako: Jeţkovy oči, vţdyť je úplně blbá, co tam vůbec leze, kdyţ má takový řeči … Jakoţe se komentuje se … vyloţeně to dění. MŠ: Takţe to dění spíš, neţ ţe byste se bavily o tom, co bylo ve škole a tak … N: No občas se třeba něco řekne, ale … MŠ: Jako kdyţ je to nudnější jako zrovna, nebo tak? N: No, a nebo se řekne, jo tohle jsem někdy vařila … MŠ: Takţe spíš v souvislosti s tím pořadem? N: Jo, v souvislosti. MŠ: Jako, ţe bys začala vyprávět o minulejch prázdninách, to asi ne … N: Ne, to ne, to spíš, kdyţ pak někdo přijde a něco řekne, tak se to zastaví, chvilku se mluví a pak to … se to zase pustí dál … MŠ: Aha, takţe tomu věnujete tu pozornost natolik, ţe to zase jako zastavíte, kdyby se řešilo něco jinýho? N: Jo, … MŠ: A kdyţ koukáte na ten film s Kubou, tak je to taky, ţe zastavujete a nebo … tomu jako věnujete plnou pozornost a tím pádem to zastavujete, kdyby někdo jako třeba zavolal ti, nebo to jako tak pustíte a necháte to plynout, jeden si jde zavolat a … N: Ne, kdyţ … MŠ: Nebo tím kino způsobem to fakt sledujete, jakoţe teď se teda zhasne a fakt se sleduje? N: No to asi tím kino způsobem, ţe sedíme, koukáme se … jako občas můţeme si u toho povídat spolu, ale kdyţ třeba někdo chce jít na záchod, nebo si jít zavolat nebo tak něco, tak se to stopne a ten druhej na něj počká.
137
MŠ: A s tím Kubou to sledujete … já neví, on tím, ţe je vlastně IT, tak on to třeba propojí ten notebook s tou televizí, aby jste to měli na větší obrazovku? N: Jo, no … to mě vţdycky strašně fascinuje … MŠ: Takţe takhle to sledujete, i z počítače kdyţ sledujete, tak vlastně na televizi. N: Tak na televizi, no. MŠ: A nebo si s tím někdy spíš zalezete do postele a uděláte si … N: Ne, on má takovej gauč, kterej vţdycky přisuneme k počítači, takţe je to pohodlnější vţdycky sedět u počítače i kdyţ se díváme na televizi. MŠ: K počítači, nebo k tý televizi? N: Ne … on má televizi … on má vlastně kuchyň a potom uţ má svůj pokoj. Jo takţe v kuchyni u jídelního stolu má televizi, a na ni se jako … no spíš je tam puštěná hudba, neţ nějaká kulisa jen tak, jo? No a kdyţ uţ, tak je puštěná třeba k tomu vaření, nebo na ty zprávy, který si třeba pustíme k jídlu. MŠ: Takţe ty zprávy berete jako něco, čemu se nemusí věnovat plná pozornost, čili se u toho třeba můţe vařit, nebo … a nebo se ty zprávy jako pustěj a teď jako pššt. N: Ne, jako vyloţeně se nesedí, něco se u toho dělá, ale zas ty zprávy nejsou vyloţeně jako kulisa. Je to něco, co sleduješ, ale u toho něco děláš. MŠ: Jasně, a potom ten film … N: ten film, to si vţdycky zalezeme na ten gauč, aby sme měli svoje pohodlí , aby sme se nemuseli lámat na těch ţidlích u stolu … MŠ: A ten počítač propojíte teda, jak jsem pochopil. N: No … propojí počítač s televizí, ţe místo monitoru koukáme na televizi , i kdyţ to jde z počítače. MŠ: Tak a teď ta televize je kde, v tom jeho pokoji taky ještě další, nebo v tý kuchyni? N: Ne, on má televizi jenom v kuchyni, v pokoji má počítač a on dá jako před monitor tu televizi …
138
MŠ: Takţe ji jako z tý kuchyně přesune? N: No. MŠ: A tam jako sledujete vlastně tu televizi před tím počítačem? Takţe vy si sunete ten gauč před ten počítač, ale před ním je vlastně ta televize … N: Jo, promiň … MŠ: A to je z notebooku, nebo má nějakej jako stolní počítač? N: Má vyloţeně jako stolní počítač no, notebook má jenom pracovní a ten doma nevyuţívá, pokud vyloţeně nepracuje, coţ se stává jen málokdy. MŠ: A teda kdyţ to sledujete, tak ticho a sleduje se … N: Jo, ale … MŠ: Kdyţ uţ si vyberete nějakej pořad samozřejmě … N: Ne, tak jasný, ţe si vţdycky vyberem nějakej film, kterej se nám líbí, ţe jo. Nebo jako u těch seriálů třeba … se koukáme na ty Přátele, tak to je věc, kterou uţ máme kaţdej zkouknutou šestkrát.Takţe uţ se u toho jako něco říká … MŠ: Takţe to je takový, jako spíš výplň … N: A ten seriál je takovej, jako ţe si sedneš, je to taková příjemná půlhodinka, ţe … dáš si k tomu třeba nějaký jídlo a to je spíš takový jako odreagování. MŠ: A kdyţ třeba … já nevím, u těch Přátel se zakecáte, tak to stopnete a vrátíte, nebo vrátíte, kdyţ třeba něco přeslechnete? Nebo uţ to tak berete, ţe vlastně to tak plyne furt dál? Ţe to ani nevracíte, protoţe je to vlastně jedno ty dvě minuty, co jste neslyšeli. N: Ne, ani ne. Spíš jako kdyţ je tam nějaká vtipná scéna, kterou chceme vidět, tak … a nějak to přeslechnem, tak se to vrátí, ale jinak ty seriály ani ne. Ale kdyţ se pustí vyloţeně film, tak to uţ potom jako … to uţ chceme jako potom slyšet všechno a … MŠ: Ţe jako třeba pauzy na čůrání děláte … N: No.
139
MŠ: Jo a ještě teda co se týče, kdyţ ty teda koukáš u toho Kuby, nebo tady s těma holkama, tak jsou tam třeba nějaký, teď nechci říct boje o to, kdo bude rozhodovat o tom, co se bude sledovat, nebo kdy se to stopne. Nebo tím, ţe třeba koukáš u Kuby na jeho počítač, nebo u holek na jejich počítač, tak jestli jako … N: Ne, tak … t je taková demokracie … kdo chce, jak chce, musíme se prostě všichni domluvit … MŠ: Já myslím, ţe to jako všichni sledujete a teď to pauzneš, nebo řekneš, hele nešlo by to pauznout? N. No, takhle, vţdycky ten, kterej chce odejít, se zeptá těch ostatních, ţe by chtěl odejít … není to tak, ţe to prostě stopne. MŠ: Kdyţ se s Kubou třeba nedohodnete na filmu, tak on třeba řekne: tak hele, ale víš jako … N: Hej, to se nikdy nestalo, ţe bysme se nedohodli teda. MŠ: Tak já si nedokáţu představit Kubu, ţe by se hádal s tebou … to je pravda, ale N: Ne, tak já si myslím, ţe máme docela podobnej vkus na ty filmy, ţe i tak jako si tak prostě řeknem, ţe máme náladu na nějakej film … třeba na nějakou komedii a Kuba řekne: no tak jo, a co třeba z těch komedií má mi řekne a já potom řeknu: no, ţe bych se chtěla dívat na to, třeba tohle by se mi líbilo, ale co si vybereš, mně je to jedno. Ţe třeba jeden řekne, ţe chce nějakou komedii , ale ţe uţ mu je jedno jakou. MŠ: A ţe třeba někdy film nevyberete a vykašlete se na to? N: Jo, tak kdyţ uţ se nám … třeba jednou se nám stalo, ţe jsme vybírali tak dlouho, ţe uţ se nám chtělo jít spát a tak jsme se na to vyprdli. MŠ: Nebo ţe třeba vyberete a pak zapnete televizi radši … nebo uţ vybíráte film, kdyţ víte, ţe v televizi nic není? N: No my se málokdy koukáme, jestli v tý televizi vůbec něco je. MŠ: Jako ţe ji ani nezapnete, jo? N: Jakoţe bysme prostě prošli program, kde co je, tak to ne. MŠ: Anebo problikali? 140
N: No nebo problikali, ale on na to většinou kouká v televizi na tom … na teletextu. MŠ: Nějaký jiný přístroje? Jako tablet, nebo chytrej telefon … vyuţíváte nebo nevyuţíváte? N: Nevyuţíváme, vůbec … MŠ: Ani jako nemáš nebo nevyuţíváš? N: Nemám … Nevyuţívám, protoţe nemám. Kuba taky nic jinýho nemá, Radim taky ne… MŠ: Takţe kdyţ uţ, tak notebook? N: No … v podstatě notebook je taková ta nejposlednější … MŠ: A ty máš doma i pevnej počítač, ne? N: Máme, no … ten je vyuţívanej vyloţeně k nějakejm potřebám školním a tak. MŠ: Jako domů, kdyţ přijedeš, vozíš si třeba ten notebook vţdycky domů? N: Vozím. MŠ: Takţe zapínáš spíš ten, nebo ten pevnej doma? N: No já pevnej skoro vůbec nepouštím … MŠ: To je babiččin přístroj skoro uţ, ne? N: Ne, tak to je Radimův. On si skoro nevozí notebook, nebo respektive teďka zas jo, protoţe … MŠ: Tak ty ho máš na pokoji ne, ten pevnej? N: Je u Radima, já u sebe teďka nemám pevnej počítač. MŠ: Ne? N: Ne. On tam byl, protoţe Radim měl notebook a u mě byl počítač, … MŠ: Takţe tam byl … N: Byl tam, ale teďka uţ tam dlouho není.
141
MŠ: No je pravda, ţe teďka je vlastně tam v rohu u Raďáka … Jo, tak to by bylo, takţe jiný média ne … do kina chodíte třeba nějak do kina hodně s Kubou? Ţe jako kdyţ chodíte hodně do kina, tak pak nemáte potřebu sledovat jinak filmy nebo … N: je fakt, ţe co jsem v Brně, nebo …. Respektive co chodím s Kubou, tak chodím do kina … asi tak … jako dřív jsem to … ani tak moc mi to nechybělo, protoţe jsem to moc neznala a bylo to pro mě spíš takový … jako velký kino … bavilo mě chodit na letní kino, ale to uţ byla jen ta atmosféra, ţe jsme šly do kina, šly jsme s holkama a šly jsme prostě na film. Tam bylo sedm filmů a i kdyţ senám ţádnej nelíbil, tak jsme si vybraly ten nejzajímavější prostě. MŠ: Jakoţe tam uţ je nějaká pouť? N: Ano, tak. MŠ: A tady v Brně, je to tak jednou tejdně, jednou za dva tejdny, nebo kdyţ je čas … N: Já si myslím, ţe tak jednou, dvakrát za dva měsíce třeba. MŠ: Takţe dá se říct, ţe jednou za měsíc zhruba? N: Zhruba no. MŠ: Tak to zas není nějak výrazně, ţe byste jako chodili ta často, ţe byste to třeba nesledovali kvůli tomu … N: Ne, to určitě ne. MŠ: No tak to by bylo k tomu … nebo napadá tě třeba ještě něco … nějak jako jinak, ţe bys … ţe se třeba zapomnělo, ţe sleduješ někde jinde třeba, ţe by tě napadlo, televizi … já nevím, kdyţ třeba cestuješ v autobuse, tak notebook jestli tam třeba neotevřeš? Domů kdyţ cestuješ, nebo jezdíte vlastně často autem, ţe jo. Nebo já nevím, kdyţ někam s Kubou jedete, tak jestli vozíte notebook a sledujete … N: Ne to ne … takhle i kdyţ mám ten notebook s sebou, jakoţe teďka teda jezdím víc autobusem nebo vlakem, neţ jsem jezdívala, protoţe máme teďka jinej rozvrh s Radimem, ale stejně se mně jako … Stalo se mně, ţe jsem vytáhla notebook, ale to bylo kvůli tomu, ţe jsem měla naskenovanou kníţku, kterou jsem potřebovala číst do školy, ale jako vyloţeně koukat se na něco, to ne … To jako pokud jsme jezdili třeba na školní výlety, tak nám pouštěli na těch televizích zabudovaných … 142
MŠ: Jo, ale to uţ nebyla tvoje volba moc. N: Jo, ale my jsme se vţdycky hádali půlku cesty, na co se kouknem a druhou půlku jsme se koukali na první půlku filmu … ale bylo to, většinou jsme se tak nějak … ţe aspoň půlka koukala, ţe bylo aspoň půlce vyhověno. MŠ: Dobrý, tak se můţem dostat k tý poslední části – nějaký tý tvý představě o televizi, jak bude vypadat do budoucna a pak, jestli ty si tu televizi, ať uţ jakkoli bude vypadat, připustíš třeba do toho svýho … do svý rodiny a do svýho domova? Teď jako nemyslím to, ţe budete bydlet pak uţ s Kubou, ale myslím uţ vysloveně tu rodinu s těma dětma … protoţe teď jde o to, ţe tys byla v tý první rodině jako dítě a mě zajímá, jak budeš jako přechovávat … nebo máš představu, ţe se budeš chtít chovat jako rodiče? Jako napravovat chyby tvých rodičů, ţe ti nedopřáli tolik televize, vlastní televizi, nebo přebereš to a řekneš jako jo, to asi byl správnej styl výchovy. N: No tak jaká je moje představa o televizi … ty jo … to mně přijde trošku strašidelný, protoţe ta televize má tak strašně rychlej vývoj, ţe si ani nedokáţu představit, jak to můţe jít dál. MŠ: Máš třeba představu, kde je teď ta nejnovější technologie? N: Tak já si myslím, ţe to je tak nějak u těch 3D … MŠ: Jo, to technologicky a třeba co se týče jako vysílacího schématu?... Jo, jakoţe v Americe uţ hodně fungujou na vyţádání programy, ve smysu, ţe ty lidi si na tý televizi můţou stáhnout film, kterej chtěj za nějakej mírnej poplatek … tak jako se stahuje třeba hudba … N: Jakoţe uţ máš nějakej systém … MŠ: Jo, třeba narvanej dva tisíce, nebo tři tisíce filmů a oni si vţdycky třeba za dolar můţou koupit na večer, ţe uţ nejsou vázaní , co ta televize jako vysílá, ale jsou sluţby typu kabelovejch internetových televizí, který tohle nabízej … Tak to je teď řekněme. N: Tak to ani nevím … MŠ: Tak jakou máš představu, ţe za deset let to tak přijde do Český republiky a nebo za deset let uţ … jo, jako jestli si myslíš, ţe za deset let uţ pak nebudou vůbec ty pevný televizní programy, ve kterejch ti někdo říká, co bude vysílat, ale vlastně člověk uţ si to bude skládat sám, nebo … 143
N: Ale tak já si myslím, ţe jo, ţe budou pořád, ať uţ jich třeba bude míň, ale kdyţ si třeba vezmeš dvojku, tak tam je spousta zajímavých věcí, který … jsou tam různý dokumenty, různý … MŠ: Máš nějakej hlavní důvod, proč si myslíš, ţe to přetrvá? N: No protoţe, já třeba kdyţ … kolikrát jsou na dvojce věci, na který by mě v ţivotě nenapadlo se podívat a potom najednou uvidím, ţe to tam je a zaujme mě to a koukám se na to, aniţ by mě to napadlo dřív, ţe bych se jako šla cíleně na něco koukat. MŠ: Čili říkáš, ţe jakoby výběr, kterej za tebe provede někdo jako kvalifikovanější, ať uţ tak, nebo tak jako, tak někdy můţe rozšířit obzory víc, neţ kdyby si člověk vybíral furt sám? N: Jo, jakoţe si myslím, ţe prvotní účel tý televize je informovat, nějak se kulturně vzdělávat a získávat informace o něčem, o čem třeba nemáš ani zdání. Jo třeba … v ţivotě by mě nenapadlo dívat se třeba na něco o letadlech, protoţe letadlům nerozumím, jednou jsem letěla letadlem, takţe mě to tam nějak netáhne. A viděla jsem jednou … koukala jsem se na televizi, jako co tam je, nikde nic nebylo a na dvojce byl nějakej … dokument o letadlech a prostě to bylo hezky udělaný a zajímalo mě to, tak jsem se na to dívala. MŠ: Takţe kdyby sis sama mohla vybrat, na co se budeš koukat, tak k tomu vlastně nikdy nestpěješ? N: No a myslím si, ţe to tak i hodně lidem jako funguje a neřekla bych, ţe to je jen vyloţeně problém toho, ţe na jinejch programech nic není, ale prostě ţe má člověk občas … občas máš prostě takovou představu, jo mám tyhle filmy, ale nemám na ţádnej teďka chuť. A teďka by ses rád podíval na něco, co neznáš a neţ aby ses probíral nějakým archívem, kde máš spoustu filmů a teďka by sis musel o kaţdým číst, co to je, tak si myslím, ţe je hezký … MŠ: Aha, takţe někdy jako na úkor toho, ţe člověk nechce tu aktivitu vlastně jakoby vyvinout, tak si jako pasivně nechá něco předloţit. N: No a jakoţe si myslím, ţe je spousta programů, který jsou nějak zaměřený. Jo a třeba já bych si nekupovala cédéčka, teda dívídíčka o nějakejch přírodovědných věcech, ale zase kdyţ uţ to v tý televizi je, tak se na to ráda podívám. Jo, ţe to má taky takovej … dá se říct výchovnej účel televize … MŠ: Jo jasně, jako ţe nějaká větší kvalita to třeba je, neţ kdyby si to člověk sám vybral. 144
N: Tak si myslím, ţe hodně takovejch … třeba se budou víc specifikovat … jako kdyţ si vezmeš Novu, nebo Primu, tak tam vyloţeně pouštěj všechno moţný. Ale třeba na Primě jde teďka hezky vidět, ţe uţ se začíná specifikovat, ţe jo … má Prima Love, kde jsou takový romantičtější filmy … MŠ: Jo a máš třeba dojem, ţe ta televize jak jsi ji měla jako doma, neţ jsi odešla do Brna, ţe měla třeba jako schopnost nějak strukturovat denní čas tomu člověku? Ţe třeba věděl, ţe v sedm jsou zprávy, ţe v osm je ten prime time, kdy začínají filmy, ţe ráno šla Snídaně s Novou a ţe pak to třeba chybí jako? Teď nemyslím ty konkrétní obsahy, ale takový to, ţe to jako pustíš a teď ty víš, co tam zhruba bude, ţe jo. Kdyţ pustíš náhodně televizi, tak asi tušíš, ţe tam prostě je půl čtvrtý, takţe tam budou nějaký odpolední seriály, ţe jo. Ţe tam asi nepůjde Snídaně s Novou, nebo ţe tam ještě nepůjde večerní Prostřeno. N: Hej určitě si myslím, ţe jo, jako člověk, kterej má třeba … já teďka mám rozhozenej den tím, ţe mám školu pokaţdý jinak, občas ji nemá, občas ji mám celej den, ale ti lidi, kteří prostě ráno vstávaj do práce, přijdou z práce a potom večer mají … pak si večer udělají ten klid, myslím jako, ţe to je hrozně dobrý, kdyţ má člověk svůj řád a ţe ta televize tomu nějak napomáhá, uţ jenom tím, ţe kdyţ je večer cokoliv, tak vţdycky jsou zprávy. MŠ: Ty lidi by jako třeba večer přišli a chtěli si udělat hezkej večer, tak by je asi sralo, kdyby tam dávali třeba béčkový seriály jeden za druhým, ţe jo, ţe to je jako uzpůsobený … A teďka tím, ţe tu televizi jako nemáš, tak jestli ti něco takovýho jako sem tam třeba chybí, ţe vlastně nemáš nic, co by sis mohla večer hezky pustit a věděla, ţe tam bude ten film, nebo ty zprávy? N: Ty asi ne, protoţe jsem tady začala ţít úplně jiným ţivotem, neţ doma. Protoţe doma jsem chodila ráno do školy, vracela jsem se odpoledne, pak jsem večer chodila dřív spát, teďka vím, ţe můţu ponocovat, protoţe ráno nemusím vstávat, … pak vím, ţe mám školu od dvou třeba, uţ mám prostě kaţdej den jinak postavenej. MŠ: Takţe se dá jako říct, ţe se jedná o dva nějaký rozdílný světy? N: Asi tak. MŠ: Ţe doma to bylo spojený s televizí z těch a těch důvodů, který jsi mi třeba řekla a tady to prstě není spojený s televizí z těch jinejch důvodů, který jsi mi řekl … N: Hm, ale jako myslím si, ţe z mýho pohledu ta televize byla víc atraktivnější, kdyţ jsem věděla, ţe si nás tam můţe sednout víc. Takhle jako kdyţ … já vyloţeně, kdyţ si sednu 145
k televizi, ta je to spíš, jakoţe nemám co dělat, tak si něco pustím, nebo se mi nechce se zrovna učit MŠ: Televize je taková jako prokrastinace dobrá … Takţe kdybych ti tady teď prostě postavil televizi a řekl ti, tady máš třeba deset programů tak budeš, čistě hypoteticky, budeš na ně koukat, nebo by tě to nebavilo, protoţe tady v Brně ti ta televize do toho ţivota nepatří? N: Hej … nedokáţu říct teďka. Ale asi jo, jo asi bych se koukala. Asi ne tak často, jako jsem se koukávala dřív, ale … MŠ: Nebo bys spíš měla tendenci tu televizi odmítnout a vyhodit, protoţe prostě víš, ţe by ti to ţralo čas a nabourávalo takovou tu svobodu tvojí, ţe můţeš vlastně … N: Jo, moţná jo, protoţe … tím, ţe jsem tady ve městě, tak mám mnohem víc moţností, neţ u nás doma, takţe … MŠ: A co se týče televize a tvý rodiny budoucí? Patří do tý rodiny? N: No mně se … Jo, jako já si nemyslím, ţe to je něco špatnýho. Jako kaţdá věc je špatná, stejně tak internet je špatnej, ale jako prapůvod tý věci není špatnej. Ţe jako ta věc má tomu člověku nějak pomoct, má ho nějak informovat, nějak ho zabavit, nějak ho … vzdělávat řekněme a … MŠ: Počkej a myslíš, ţe třeba v dnešní době televize, kór ty soukromý, komerční nějak jako vzdělávají, nebo mají tendenci jako někoho ještě vzdělávat? N: No já si myslím, ţe dělaj strašně moc dokumentů, vem si dvojka … MŠ: No jasně, ale teď se bavíme jako komerční televize a dětský pořady. N: Hm no tak k tomu jsem chtěla dojít, ţe … jakoţe nebudu odmítat to, mít doma televizi, ale zase bych nechtěla, aby moje děti byly zvyklý na to, ţe si sednou k televizi a koukaj. Ţe mně přijde, ţe pokud se vyloţeně za účelem ta rodina na něco nekouká, ţe pokud za tím vidí něco víc, neţ sezení před televizí, tak uţ to má nějakej účel. Ale nechtěla bych, aby děti prostě seděly před televizí a byla bych radši, kdyby sme si třeba povídali, četli si, chodili spolu ven, aby ty děcka nebyly furt doma a furt nekoukaly …
146
MŠ: Jasně, a bude to teda tak, ţe tu televizi budeš třeba ochotná tu televizi mít fakt v centru dění toho bytu, obýváku, a nebo třeba … já nevím, naši sousedi ji měli jakoby v loţnici u sebe to uţ bylo, ţe tam teda ty děti pustili, v obýváku třeba vůbec televizi neměli. N: Asi by mi to nevadilo, kdyby byla takhle v centru. MŠ: Ale ráda bys měla přehled o tom, na co se ty děcka kdy koukaj? N: Jo, určitě jo. No jako od začátku, kdyţ ty děti jsou malý, myslím v nějakým věku, ne úplně malý, ţe jo, ţe uţ jako maj zájem o tu televizi, … tak jako rozhodně bych si dávala pozor, na co se koukaj. Protoţe tam je spousta věcí, který nejsou pro děcka vhodný, i kdyţ to není po desátý hodině, takţe bych si to určitě hlídala. Jako nemyslím si, ţe je špatný, kdyţ se děti koukat na televizu, ale v nějaký míře … MŠ: Takţe jim to spíš zakazovat, nebo je nechat a spíš jako vysvětlovat? Ţe je to prostě fikce nějaká, ţe jako se tam nezabíjej, … N: No asi … to záleţí, pokud vezmeš nějaký třeba velký drasťáky, kde se zabíjí a tak, tak to bych ty malý děcka nenechala na to koukat, protoţe jako dítě, který přijde z kolíbky k televizi, kde se zabíjí, tak si myslím, ţe to je pro to dítě strašný … a pak je zvyklý na to, … nebo pak má nějakej … respektive je zvyklý na to, ţe se tohle děje. MŠ: Já vím, ale jestli třeba … protoţe já jsem měl trošku problém, nebo ne problém, ale naši nás nenechávali koukat na filmy, na který se jiný děti v tom věku, třeba devíti desíti let, třeba jako koukaly. Na Ramba prostě mohly koukat … a já nevím, jestli s rodičema, nebo bez rodičů, nicméně potom jsem měl dojem, ţe jsem si druhej den ve škole s něma neměl moc co povídat s těma klukama, protoţe jsem to prostě neviděl, nemohl vidět. A mně přišlo, ţe si to jako ty rodiče zjednodušujou, ţe mi to prostě zakázali spíš, neţ by třeba jako koukali, vysvětlovali a kdyţ by bylo něco jako hodně drastickýho, tak to třeba přepli na chvilku a pak to vrátili. Jestli to jako není takový jednodušší pro ty rodiče prostě říct: nebudeš se koukat, coţ pak podle mě vede k tomu, ţe ty děti jako jakmile samy můţou, tak dělaj to, ţe čuměj furt … N: No jasně, to … MŠ: A ţe kdyţ jim to ty rodiče jako vysvětujou a říkaj, ţe je to tak a tak, taková filmová fikce, neříkám, ţe to devítiletýmu klukovi vysvětlíš, ale myslím si, ţe mu můţeš říct, ţe to prostě … 147
N: Jo, tak pravidlo je, ţe kdyţ dítěti něco zakáţeš, tak má o to větší chuť to dělat prostě jo, takţe spíš … spíš jako třeba se uţ … MŠ: Překrmit ho těma krvákama a pak on přijde do školy a řekne: no neviděl, mě uţ to ani nebaví ta krváky, já se na to nemůţu koukat. N: Ne, to ne. Spíš jako bych se vyhejbala ta nějak jako … ještě dřív, neţ se na to začne koukat, jo nějak nenápadně to dítě k tomu třeba jako nepustila a kdyţ vím, ţe tam je něco, co se mu nebude líbit, nebo teda co pro něj nebude vhodný. Ale kdyţ uţ by se na to koukalo, tak … je to jako … je to těţký, no. Potom kdyţ tomu dítěti řekneš: hele to pro tebe není vhodný, tak potom to děcko neví, co s tím má dělat, s tou informací … spíš … MŠ: Jako proč to není vhodný? N: No, právě a to dítě nechápe, ţe je malý a ţe ještě musí dospět, neţ pochopí nějakou věc … MŠ: A co se třeba týče nějaký vlastní televize pro to dítě, do jeho pokoje? Coţ uţ je taková … jakoby ústupek z tý moţnosti kontroly nad těma obsahama, který sleduje to děcko? Tak to třeba svázaný s nějakým věkem, nebo spíš jako … kdyţ na to budou prachy, tak bude mít televizi automaticky, nebo si myslíš, ţe za takovejch deset let, uţ ty děcka budou mít automaticky televize, svoje notebooky? N: Ne, tak to doufám, ţe ne … ale já doufám, ţe to … no myslím si, ţe kaţdopádně děcka, aţ budou starší, tak budou mít kaţdopádně na střední potřebovat notebooky do školy … MŠ: To uţ jste měli i vy? N: My ne, ale pokud děcka chodily do školy, nějaký specializovanější, neţ na gympl, tak ho třeba uţ potřebovaly. Nebo třeba jeden kluk byl, nevím, na jaký škole, ale oni ty notebooky prostě dostaly … bylo to nějakou velkou firmou …. MŠ: Tak není nic lepšího, neţ si děti nod střední školy učit na Acery nebo na Asusi, ţe jo. To je fakt ale dobrý, protoţe oni kdyţ si pak budou kupovat, tak si ho koupí zase, ţe jo. I kdyţ zrovna Acer bych se nerozhodl, ţe koupím zase … N: No, mně to přijde jako, ţe ty děcka budou mít …rozhodně takhle, já ze svejch vlastních zkušeností, pokud děti budou mít povahu po mně, aspoň trochu, tak si myslím, ţe by se po čase stejně dostaly k tomu, ţe tam tu televizi stejně nechcou, coţ se stalo mně. Ţe já jsem
148
potom byla … kdyţ jsem potom byla u své televize v pokoji, tak mně bylo líto, ţe nejsu s ostatníma. MŠ: Takţe jako na úkor tý sociální komunikace? N: Jo … MŠ: Ta individualizace … N: No a nebo na úkor toho koukání hromadnýho, jo? MŠ: No a nemáš třeba dojem, ţe uţ to bude jako automatičtější mít tu vlastní televizi v tom pokoji … coţ já si myslím, ţe za těch deset let prostě to bude automatický mít skoro v kaţdý místnosti třeba televizi, dneska uţ to taky někde bývá … s tím, ţe se jakoby individualizuje to sledování, ţe se jako vlastně ty lidi jakoby ani nesetkaj, ţe kaţdej bude koukat u sebe na televizi, aniţ by to věděli, ţe se třeba koukaj na stejnej pořad? Ţe to bude jako automatičtější? N: No já hlavně doufám, ţe to nebude tak hrozně důleţitý dívat se kaţdej večer na televizi, … nebo večer … kaţdej den se jako koukat v jakoukoli dobu na televizi. Jo, doufám, ţe to nebude takový, ţe budeme víc komunikovat, neţ ţe si bude kaţdej sedět u svýho a dívat se. MŠ: A ta komunikace bude jako v souvislosti s tím, ţe by se sešli, nebo jako úplně nezávisle na tom, ţe by se lidi scházeli … N: Hm … No jako… to je v podstatě jedno. MŠ: Jestli ta televize jako není … jestli to pozitivní tý televize jestli není právě v tom, ţe jako posiluje tu sociální komunikaci v tý rodině … N: Jo jako myslím to tak, ţe uţ je mně v podstatě jednou, jestli budem spolu u televize, nebo spolu dělat něco jinýho, hlavně, ţe nebudeme kaţdej zalezlej ve svým pokoji a kaţdej se koukat na to svoje, co nás zrovna zajímá, nebo dělat si to svoje … na počítači, nebo … MŠ: Protoţe to je to, co se stává na těch privátech, to je to, co mě pro celej ten výzkum zajímá, ţe kdyţ kaţdej má svůj vlastní notebook dneska uţ na vejšce, tak jako není tendence se scházet nějak dohromady a koukat se na něco. To jsem si jako myslel, naopak zjišťuju, ţe ty tendence tam jsou, ţe ty lidi v podstatě i tím, ţe se člověk furt učí sám s tím notebookem a to a to, tak v podstatě ta tendence sledovat společně, to, co jsi říkala, ţe k těm kamarádkám se jdeš podívat, ţe je, ţe těm lidem chybí to sociální ,… 149
N: No já teda fakt … mě samotnou zas aţ tak moc nebaví se na něco koukat, i kdyţ vedle mě někdo sedí a vůbec na sebe za celou dobu nepromluvíme, tak uţ je pro mě příjemnější se na něco dívat a sdílet ten děj toho filmu, nebo toho seriálu s někým, neţ prostě … no a potom jako ten záţitek s někým sdílet, neţ vyloţeně sama na něco kouknout a
…
MŠ: Takţe i kdyţ jdete do kina, tak předpokládám, ţe si nepokecáte o tom v tom kině, ale potom kině, ţe si o tom povídáte, ţe to bylo dobrý, nebo s holkama třeba jestli chodíte někdy do kina? N:No spíš s Kubou chodíme do kina. Ale … jako občas jo, jako občas to komentujem i během toho, ale já jsem tím chtěla spíš říct, ţe i kdybych s tím člověkem neměla bejt vůbec v kontaktu během toho koukání na televizi, nebo na nějakej ten film, nebo pořad, tak uţ je pro mě příjemnější, ţe uţ tam vedle mě někdo sedí, někdo, kdo se se mnou kouká … někdo, kdo jako proţívá to stejný, co já. MŠ: Prostě, ţe tam je ta blízká přítomnost, byť se spolu nebavíte? N: Jo, mně nejde tak jako o … prvotně o to, ţe se musíme na to podívat, .. MŠ: Jasně, radši jdeš do kina ve dvou, neţ sama… N: No, sama bych do kina vůbec nešla … jako myslím si, ţe kdyby byl nějakej film, kterej by mě jako strašně lákal a měla bych jít sama, tak bych nešla. … Protoţe bych z toho neměla takovej proţitek, ţe bych vylezla z kina a říkala: hej to bylo super a komu to mám teď honem říct. MŠ: Jo, jo a kdyţ vylezeš s tím Kubou, tak si o tom povídáte, předpokládám. Kaţdej normální se asi baví o tom, jak ho to bavil, ten film N: Jo, ano. Kór v tom kině, to člověka zasáhne jako mnohem víc, neţ kdyţ koukáš na film v televizi. MŠ: Sice jsou filmy, o kterejch bych uţ nechtěl nikdy slyšet, ale budiţ … Tak děkuju.
150
MŠ: A tady na privátě? Gustav: Na privátě jako na koleji? MŠ: Na koleji ne, na tom privátě … to byl vlastně jedinej, na kterým jsi bydlel, ne? Gustav: Jo … tak tam se televize nesledovala jako skoro vůbec … někdy večer moţná … ale podle mě asi nikdy to nebylo tak jakoţe bych šel a pustil ji sám, ale spíš ţe jsem viděl, ţe se někdo kouká, tak jsem se přidal. To uţ by musel bejt nějakej speciální obsah, o kterým jsem věděl a těšil jsem se na ně, ţe bych šel a pustil si ho. Moţná nějakej sport, nebo nějakej film, ale nepamatuju si fakt jako, ţe … sport asi jo a moţná po práci chvilku, nebo k jídlu na čtvrt hodiny nějaký zprávy … ale nesledoval jsem skoro vůbec, aspoň co si pamatuju já. A je to taky tím, ţe kaţdej měl svůj počítač, koukal se prostě na svoje. MŠ: Ale některý věci se tam jako sledujou líp na tý televizi, i kdyţ můţeš na počítači, třeba ty sporty jsou určitě jako … G: Jo, to jo. Jakoţe kdyţ byl nějakej sport, tak … MŠ: Liga mistrů, nebo něco takovýho sem tam. G: Jo, to jo … MŠ: Spíš kdyţ jste se sešli, on tam taky často někdo nebyl … G: No právě … no fotbaly si moc nepamatuju, moţná jako pár, akorát vím, ţe asi v tom hokeji jsme koukali na pár zápasů … MŠ: Na mistroství světa ve fotbale 2010 párkrát … jsme tam sledovali … G: jo, je to moţný, ale fakt to beru jako výjimečně … hlavně jako oproti tomu, jak z domova to beru, kde to běţelo skoro kaţdej den, nebo kaţdej den teda. MŠ: A … přes notebook jsi sledoval nějaký vysloveně jako … třeba ČT 24, ţe bys sledoval vyloţeně jako ţivě, ale na internetu … G: Jak jsem říkal, kdyţ mám přístup k televizi, tak prostě nesleduju na internetu … MŠ: Takţe ty kdybys měl tehdy hypoteticky chuť jít sledovat ČT 24, tak by sis šel sednout spíš k televizi, neţ na tom notebooku?
151
G: Jo. Asi kvůli těm technickejm limitům, jakoţe kvůli tý obrazovce a kvůli tomu internetu, kdy na interentový televizi prostě riskuješ, ţe ti kaţdou chvíli spadne a ani si nepamatuju, ţe by byl nějakej obsah, kterej bych jako chtěl sledovat … MŠ: Třeba zprávy kdyby ses chtěl podívat večer, protoţe zrovna já nevím, byla povodeň … politická situace se změnila … G: Ne, to ne … kdybych měl přístup k tý televizi, tak na televizi, ne na internetu. MŠ: Hm a na internet něco jo? Třeba vyuţít toho, ţe tam se do archívu můţeš podívat… toho jsi vyuţíval? Koukal jsi já nevím, třeba na Uvolněte se prosím, nebo na něco? G: Hm … Moţná na Pohlreicha, ale to je tak jediný … Vím, ţe ho člověk třeba minul ten … tak zpětně si pustil pár dílů, ale … ale to je tak jediný. Na Uvolněte se prosím ne. Tak moţná jen na toho Pohlreicha. MŠ: To jsem jenmo tak nadhodil … G: Jo, ale já se na nic jinýho nevzpomínám, ţe bych koukal. Na nějakej televizní obsah prostě si asi nevzpomenu. MŠ: Třeba nějakej Hyde Park, nebo tak něco… G: Ne, ne, ne … MŠ: A co s týče jako jiných? Seriálů, filmů na notebooku? G: Jo to jo, ale to přišlo taky aţ po … aţ s tou vysokou. Ţe se člověk k tomu dostane snáz a hlavně je omezenej na koleji tím, ţe nemá tu televizi, takţe si ten obsah prostě stáhne … a je to o to lepší, ţe si stáhneš jenom to, co chceš, ţe jo … nemáš to puštěný furt. MŠ: Takţe jsi spíš uţ stahoval, neţ třeba streamoval? G: Jo, stahoval, nekoukal jsem on – line, nekoukám on - line právě kvůli tomu, ţe … ţe ti to kolikrát můţe spadnout, coţ by mi i vadilo, ţe skončíš v půlce a pak musíš čekat další půlhodiny, neţ se to znova nahraje. MŠ: No jakoţe a priori nekoukáš on – line, nebo minimálně koukáš on – line? G: Sám za sebe vůbec a někdy kdyţ něco Aneta kouká on – line, tak se jako přidám. Ale jinak stahuju … 152
MŠ: A kdyţ stahuješ a koukáš na to, tak koukáš sám, nebo s někým, nebo máš ten notebook spojenej s tím samosledováním … i kvůli těm technickejm limitům samozřejmě. G: To jako v drtivý většině sám, aţ tady na tom bytě jako s Anetou, ale jinak sám … jako nemám spojený, ţe by jako koukalo víc lidí na jeden počítač. MŠ: Kromě Vény … na koleji ještě … jak jsme vţdycky sledovali … ale na tom studentským privátě, kdyţ uţ notebook, tak sám? G: Jo. MŠ: A sledovals to tam vysloveně jako výběrově, ţe kdyţ uţ jsi něco sledoval, tak jsi tomu věnoval plnou pozornost, anebo taky tak jako kulisu jsi tam měl puštěnýho? G: Ne, nikdy jako kulisu. Jako kdyţ koukám na něco na počítači, tak jsem to stáhl, protoţe to chci vidět a nemám to jako kulisu. MŠ: Nekoukal jsi nikdy na počítači, já nevím, na fotbal, nebo na něco? Na Mladou Boleslav? Něco jsi u toho dělal a měl to puštěný jakoby video, ale jenom poslouchal? G: Jo, ale fakt jenom v hodně výjimečných případech, kdyţ jsem to puštěný měl, tak jsem u toho jako koukal … to je moţná jako jeden z mála on – line obsahů, … ale to taky jenom ve výjimečnejch případech, protoţe to nedávali dřív, jako kaţdej zápas. MŠ: Hm, spíš myslím, jestli se stávalo, ţe … já nevím, ses učil, něco psal nebo do práce pak uţ něco dělal a měl třeba nějakej obsah puštěnej, ale jako hozenej na plochu a jenom jsi poslouchal a kdyţ tě něco zaujalo, tak bys třeba přerušil práci a díval se chvíli … G: Maximálně u toho sportu jako, u ničeho jinýho … MŠ: Spousta lidí má třeba seriály, který sjíţdí furt dokola, tak to uţ jenom poslouchaj, sem tam na to mrknou, ale … G: Ne. Jako minimálně sjíţdím dokola, a i kdybych si chtěl pustit něco znova, tak tomu věnuju tu plnou pozornost a nedělám nic jinýho. MŠ: A kdyţ se třeba stalo, ţe se na tom privátě sledovala společně ta televize, tak sledovalo se to taky s plnou pozorností, nebo se spíš jako kecalo, lidi přicházeli, odcházeli … Nebo to bylo zase závislý na obsahu a jestli máš třeba pocit na jakým, konkrétním …
153
G: No to si nemyslím, ţe by se zhaslo … tam to bylo ještě sociálnější, neţ v tý rodině. Tam bylo prlno těch lidí, takţe tam se jako kecalo a bavilo se o tom obsahu víc neţ třeba doma. MŠ: A dá se říct výlučně o obsahu, nebo se kecalo o čemkoliv? G: Dá se říct, ţe o čemkoliv u čeho jsem byl … MŠ: A máš dojem, ţe jsi byl třeba u minima společných sledování, ţe bez tebe jich probíhalo taky dost, nebo ţe jsi byl třeba u většiny, kdyţ uţ se sledovalo? G: No to jako nevím … nedokáţu … MŠ: A to se sledovalo třeba nějak pravidelně, cos tam byl? Ţe se to třeba domlouvalo dopředu … ţe by třeba přišli i jiní kamarádi, neţ kteří tam bydleli? G: Jo to jedině na sport nějakej a to uţ musel být nějakej významnější, neţ nějaká Gambrinus liga … to fakt třeba na ten hokej, nebo … a to jsme stejně si myslím nesledovali moc hromadně, ţe jsme spíš chodili … vím, ţe společně tak jednou, dvakrát tam někdo byl … MŠ: A ještě nějaký jiný jako způsoby sledování … tablet jsi asi neměl nikdy? G: Ne. MŠ: Chytrej telefon? G: Ne … ani by to nešlo, já to fakt většinou mám tak, ţe … nebo nevidím důvod proč … jedině jako kdyţ nemáš přístup k televizi a potřebuješ něco nutně … MŠ: No tak jestli se třeba stalo, ţe to třeba chceš vidět a v tý televizi to nebylo? Kdyby třeba finále Wimbledonu si sledoval a dávali ho na Nova Sportu, kterej ne kaţdej má, jestli bys prostě za tím šel anebo … ţe bys musel věnovat aktivitu si to najít, teď by to bylo technologicky nějak omezený ten stream, tak by ti … jestli by ses kvůli tomu jako vykašlal na to sledování? G: Já jsem taky někdy hledal nějaký … ale to zase jenom na sport … nějaký on – line streamy, ţe jsem se to snaţil najít a to jenom kdyţ to nedávali v Český televizi a jinak bych to řešil asi jako hospodou no. MŠ: A nepouštěl sis třeba někdy zahraniční televize, BBC … jestli jsi to někdy jako hledal a sledoval to kvůli něčemu?
154
G: … Jedině kvůli tomu sportu, jako kvůli ničemu jinýmu. MŠ: Na výšce do kina hodně chodíš, nebo míň, nebo … Tak jako bavili jsme se, jak to bylo doma a tady … nebo v průběhu toho privátu, jestli kdyţ uţ jsi chtěl vidět nějakej hezkej film, tak si prostě na něj šel do kina, neţ jsi ho stáhnout, nebo jako naopak prostě jsi radši nešel do kina a radši sis ho stáhnul? G: Ne, radši půjdu do kina, neţ si ho stáhnu, kdyţ to je něco, o co fakt jako stojím, tak vţdycky spíš radši kino, neţ si to stahovat. Uţ jenom proto, ţe ve chvíli, kdy to je v kině, tak kvalita na to staţení je nízká … jako kdyţ to chci vidět v ten čas, tak je lepší jít do kina na lepší kvalitu, neţ si to stahovat v niţší. MŠ: Já to třeba tak mám … ţe film, kterej chceš jako vidět, ale nepotřebuješ ho vidět v tom kině stoprocentně, tak si třeba počkáš dva měsíce a pak si je stáhneš? G: To jo, no … i kvůli ušetření … počkal bych si aţ na kvalitu, neţ abych to sledoval hned. MŠ: A kdyţ jsi sledoval ten notebook na privátě, tak jakým způsobem? Kde, jestli na sluchátka nebo bez sluchátek, nebo … G: V posteli na sluchátka, vţdycky vlastně, jak na koleji, tak na privátě, tak i tady to takhle sleduju … MŠ: A bylo to daný čím? G: Asi tím, ţe to je prostě tvůj prostor a ještě tím, ţe je na tý koleji a na tom privátě víc lidí, tak je nechci rušit a hlavně seš mít ten klid a … asi kvůli tomu a ţe to je … ţe ti umoţňuje se soustředit … MŠ: A taky moţná ta technologická rovina, ţe ty repráky na tom notebooku … S tím já jsem měl třeba vţdycky problém … G: Já jsem zvyklej prostě, ţe kdyţ si něco pouštím, tak si to pouštím do sluchátek. MŠ: A … tam nebyl pracovní stůl, ţe jo? Takţe vţdycky sleduješ v posteli, nebo tady seš schopnej si takhle otevřít notebook a u stolu to sledovat, nebo máš prostě to sledování spojený jako fakt v leţe … G: No liší se to, ţe … i tady kdybych to měl puštěný, tak v leţe, … takţe to je skoro to samý, jako v posteli, ale preferuju fakt tu postel, kde se člověk můţe natáhnout, kdyţ uţ máš jako tu 155
moţnost notebooku, kterej si jako můţeš vzít kamkoliv … tak to, akorát … doma častějc koukám v sedě na gauči. MŠ: Kdyţ přijedeš domů, tak proč zrovna tak? G: Doma, tak tam, nevím proč, moţná nějakým technickým omezením, tím, ţe tam musím, kdyţ se chci na to koukat z postele, tak musím natahovat kabel … to je asi technicky, kdyţ sedím na tom gauči, tak je to vedle zásuvky a tam mi to jako nevadí, tam jako strávím asi většinu toho času na tom gauči, ţe si tam i čtu, u toho se i natáhneš … MŠ: Takţe jako sleduješ notebook i doma, kdyţ přijedeš teď z vysoký školy? G: Jo, kvůli tomu já nepouštím televizu, protoţe … MŠ: Nemáš to třeba rozdělený, jako já to tak, ţe doma spíš televizi a notebook si vozím Brno – Praha úplně zbytečně a ani ho nezapnu … G: Ne, já ho doma dokonce skoro ani nevypnu. Jedině jako, kdyţ jdu někam ven, mám ho prostě místo televize … nesleduju televizi, ale sleduju ty věci, který si třeba tady postahuju a prostě se k nim přes týden nedostanu, tak právě mám jednou za měsíc, jednou za měsíc a půl víkend, kdy jako mám klid a prostě můţu si dokoukat ty věci … A právě to tak beru, jako oddychovej víkend, ţe se tam jako snaţím úplně vypnout a televizi nesleduju … i tím, ţe tam má člověk víc času, protoţe tam jako nemá ţádný povinnosti, ţe jo … tady, uţ jenom proto, ţe jsi na bytě, tak se musí se člověk starat, musí nakupovat a tam je o člověka postaráno, tak má daleko víc času … MŠ: A na tom privátě, kdyţ jsi sledoval seriály nebo filmy, tak … i k nějakejm třeba aktivitám? Který … samozřejmě nechci říct jako kulisu, ale který u toho jdou dělat? Od jídla po, … nevím, co se u toho ještě … G: K jídlu jo, ale to neberu jako kulisu, protoţe to stejně jako vnímáš naplno tu … je to primární, nebo aspoň důleţitější, neţ to jídlo … MŠ: Takţe znamená to, ţe třeba … G: Jiný aktivity ne, maximálně to jídlo … MŠ: Třeba kdyţ si to jídlo připravuješ, ţe by sis ten notebook vzal jako do kuchyně a tam …
156
G: Ne, ne, ale to je daný jako technickým parametrem, ţe notebook je relativně těţkej a nevydrţí mi, kdyţ jako není zapíchlej v zásuvce, ale kdyby byl a vydrţel, tak to stejně nedělám, … nevím proč, ale nepustím si to, … asi kvůli tomu, ţe bych tomu nemohl věnovat plnou pozornost, ţe by mě to nebavilo, ţe jo, kdyţ člověk něco dělá a musí pořád utíkat očima … Vím, ţe Aneta to třeba dělá, jako pouští si to, ale já ne. MŠ: A dá se teda říct, ţe televizi si jako kulisu pustíš proto, ţe jsou tam třeba pořady, není to ten jednolitej proud, kterej nemusíš tolik úplně sledovat, zatímco na tom notebooku, kdyţ uţ si ty něco vybereš, jako co budeš sledovat, tak tomu chceš věnovat plnou pozornost? G: Hm, jo, jo, je to fakt … a i teď tu televizi si myslím, ţe … si ji nepouštím jako kulisu … MŠ: Jako ţe si fakt vybíráš pořady? Třeba kdyţ víš, ţe v televizi půjde fakt něco dobrýho výjimečně, co tě bude zajímat, třeba důleţitej sport, fotbal, tak třeba si sedneš k tý televizi a budeš tomu věnovat tu pozornost, jako kdyby najdeš si na to ve svým časovým harmonogramu jako čas, abys u toho nemusel nic dělat? G: Jo, jo, ale těch obsahů je jako minimum, to fakt je sport …. MŠ: Teď mi nejde o tu frekvenci, spíš o ten přístup k tomu, jestli si to ten člověk prostě připraví, vysloveně všechno a pak čeká, začně to a chce to sledovat jako s plnou pozorností a bez přerušení? G: To je asi… neříkám, ţe úplně vţdycky, ale jako dominantní … kdyţ tady v tom bytě koukám na televizi, tak je to tak, ţe si vyhradím čas na nějakej obsah … nebo myslím si, moţná to tak není … MŠ: No a jako ne tady o tom bytě, ale na tom privátě jsi to tak třeba taky měl? G: Hm… jo, myslím si, … já akorát jediný, kdy to bylo moţná jako kulisa, tak u toho jídla, kdyţ přijdu z práce, tak to bylo občas puštěný, tak se u toho najím, kouknu na dvoje Simpsonovi a pak to vypnu a jdu si dělat svoje a co si vzpomínám, tak u toho jako stejně jím, kdyţ jsem přišel z práce, …co si vzpomínám, kouknul jsem na zprávy, pak to vypnul a … to je moţná jediný, kdy to sleduju jako kulisu. MŠ: Takţe to sleduješ jenom k jídlu? G: Jo, …
157
MŠ: Ale sledování notebooku k jídlu jako kulisu nebereš? G: Ne. MŠ: Kde je jakoby ten rozdíl? Je to v tom konkrétním obsahu, kterej ty si vybereš v tom notebooku, nebo? G: No myslím si, ţe to je technicky … ţe tady je jednodušší si sednout a pustit to a u toho se najíst, kdeţto u toho musíš otevřít ten notebook, počkat … najít ten svůj obsah … tam si pouštím jako konkrétní, kdeţto tady je mi to víc jedno, co tam bude … ale není to tak, jakoţe bych si to pouštěl na konkrétní díl Simpsonovejch, protoţe vím, ţe tam budou, tak si to u toho pustím. MŠ: Dá se čistě hypoteticky říct, ţe kdyby tady nebyla ta televize, nebo na tom privátě nebyla ta televize, ţe by sis k tomu jídlu byl schopnej pustit i … ne něco staţenýho, ale prostě jenom televizi přes internet? G: Ne … nevím, proč to tak je, ale to si pouštím více rádio. MŠ: A je to tak, ţe máš vţdycky něco staţenýho jakoby do foroty, do zásoby, na co se chceš přímo koukat, nebo se třeba stane, ţe musíš dát jako stahovat nebo … nebo prstě holt jíš bez ničeho, bez obsahu nějakýho nebo? G: Jo určitě, jako kdyţ nic staţenýho nemám a neměl bych televizi, nebo tam nebyla, tak se najím jako v pohodě bez toho. MŠ: Jako nepotřebuješ to? G: Ne, ne. MŠ: Jako ţe by sis pustil něco, co uţ jsi párkrát viděl, nebo nějakou dobrou scénu z filmu desetiminutovou, kterou máš rád … G: Myslím si, ţe ne … to jako teď, kdyby tady ta televize jako nebyla, tak to určitě nedělám, protoţe ani na tom bytě jsem to jako nedělal … Ale to je tím, ţe se mi to nestalo, ţe tam ta televize byla, tak jsem jako mohl mít puštěný ty zprávy a u toho se najíst. MŠ: A ty teda třeba seriál, kterej prostě sleduješ takovým tím typem, ţe kaţdý týden vychází prostě … jeden díl ty americký, … chceš to vidět a chceš tomu věnovat extrémně plnou pozornost, protoţe by se třeba jednalo … já nevím, o poslední díl Hry o trůny první série, … 158
tak u toho bys jako jedl? Ţe by tě to nerušilo? Anebo bys třeba řekl, ţe tohle je tak důleţitej obsah, ţe to ani jíst jako … ţe bys to nechytal celý … G: …. Já si myslím, ţe to jídlo bych si k tomu nedal no … ţe bych se najedl před tím a pak bych se šel koukat, abych tomu mohl věnovat plnou pozornost. MŠ: Takţe rozlišuješ ty obsahy, u čeho budeš třeba jíst, ţe ti to jako ubírá deset procent pozornosti … třeba plácnu … G: Spíš neţ na obsahy, tak na t médium. Jako u televize se najím a u počítače bych asi ve větší části nejedl, no … nebo moţná, pokud by tam byl nějakej míň důleţitej obsah … ale jo, asi dělím podle toho, co … MŠ: Mně zrovna někdo říkal: Hry o trůny u jídla ne, ale HIMYM jo, protoţe to je takový oddechovější. Tak i takhle se dá říct, ţe to člověk jako dělí. G: Jo, jako je to moţný no. Ale to je fakt minimum případů, tak to nemůţu asi nějak zobecnit, protoţe fakt kdyţ se chci najíst, nebo tak, tak si k tomu pustím tu televizi. MŠ: A na tom studentským privátě se teda nikdy nestalo, ţe byste něco na notebooku sledovali ve více lidech? G: Myslím si, ţe ne. MŠ: Jako ţe by třeba někdo tam měl donešenej notebook u televize a něco tam pustil … G: Ne, to si fakt jako nepamatuju … nebo jako určitě jsem u toho nebyl, ţe jsem k tomu nepřišel. MŠ: Jasně a teď zase hypoteticky, kdyby se to stalo, … přišlo by ti to normální anebo prostě tím, ţe ten notebook je menší, je takovej jako … blbě se na to kouká, … G: Moţná technicky, ale beru to, jako ţe ten notebook je jako tvoje soukromá televize, ţe na ni jako ty lidi většinou koukaj sami a ţe se prostě nekouká na notebook ve skupině … MŠ: Ţe by ti to bylo jako přišlo i blbý s někým koukat, protoţe ten druhej by z toho vlastně mohl bej takovej to … nebo spíš tobě osobně by to nevyhovovalo? G: Mně osobně právě tím, ţe bych mu jako nechtěl zasahovat do toho, protoţe by mu asi vadilo … ale to je tím, ţe většinou na tom notebooku taky koukáš v soukromí. Ţe jako nejdeš
159
do obýváku, kde je ta televize a nečekáš, ţe tam ty lidi jako budou chodit, je to prostě u sebe v pokoji. MŠ: No a tou výjimkou můţe bejt asi ten partner, ţe jo … G: Jo, určitě … MŠ: Koukáš třeba … jako dělá ti to problémy koukat se s Anetou na něco, ţe bys to jako radši sledoval sám, nebo i tak ti přijde ten notebook jako soukromá věc, ţe to jako můţeš kdykoli stopnout, kdykoli přerušit, kdykoli zesílit, zeslabit, zvětšit, změnšit… Jo jako, ţe se musíš někomu podřizovat, kdyţ to sleduješ s někým? G: … Jako u toho partnera mi to nevadí. U ostatních by mi to asi, ne vadilo, ale nejsme na to prostě zvyklej, ţe bych koukal s cizíma, kdyţ to tak řeknu a s partnerem mi to nevadí, no. Uţ jenom proto, ţe ona usne po pěti minutách a já si to stejně jako můţu nastavit podle sebe. MŠ: Jo … ještě jsem se chtěl s tím notebookem zeptat … no, to je myslím všechno, ten … jo takhle to jsem se chtěl zeptat, kdyby teda někdo sledoval na svým notebooku film, kterej by se ti jako líbil a měl bys čas a to, tak … a někdo ti říkal, pojď si sednout a pojď se koukat se mnou, tak jestli by sis spíš nestáhl ten film sám a nekoukal na něj taky sám anebo jestli bys prostě zvládl koukat třeba dvě hodiny na malou obrazovku takhle vedle někoho? Jestli jako nemáš zakódovanej ten notebook jako, ţe není dělanej na hromadný sledování? Uţ jenom proto, ţe z boku LCD nejsou vidět a tak … G:
Já myslím, ţe jo a tady jak jsme o tom mluvili, ţe bych asi spíš neţ podle toho
technickýho omezení, tak podle toho, jak bych zjistil, ţe je ten druhej naladěnej, jestli jako má zájem to sledovat ve více lidech, nebo ne … i kdyby jako proklamoval, pojď se dívat … musím mít nějakej osobní úsudek, ţe jo, nebudu mu u toho, jakoţe to. MŠ: Takţe by sis jako neřekl, ţe si to půjdeš jako stáhnout a koukneš se na to taky … G: …. Asi v tý situaci kdy bych měl pocit, ţe jako to chce sledovat sám a to poznáš podle toho, ţe je do toho ten člověk třeba fakt jako zaţranej, tak to sleduje, tak bych asi počkal a v tom je ten notebook jako dobrej, ţe si to pak můţeš pustit pak tam. MŠ: A to je ten rozdíl proti tý televizi, tam si prostě sedneš, seš jeden z mnoha, kdeţto k tomu notebooku si sedneš a seš tam jakoby cizí …
160
G: Jo, jo, protoţe kaţdej má ten svůj notebook, ţe jo, kdeţto televize je prostě společná, i kdyţ třeba něčí, tak společná pro všechny. MŠ: Co mě napadá mezi tímhle v tomhle smyslu notebookem, kterej je kaţdýho osobní věc, ţe si ho furt s sebou nosí a tou televizí, která je někde daná a je spíš erární, tak kdyby ten člověk seděl jako u desktopu, jako stolního počítače s relativně jako velkou obrazovkou, tak jestli bys měl pocit, ţe spíš sedáš k němu jako k notebooku, nebo jakoby k televizi? G: No jako k notebooku, nevím proč, ale … asi moţná ten zásadní rozdíl je v tom, ţe on si na tom počítači jako pustí ten obsah, kterej zajímá jako jeho, on si to prostě vybral, kdeţto v tý televizi vlastně konzumuje něco, co někdo vysílá a on se k tomu akorát přidá, kdeţto … jo jako ta iniciativa jako vychází od něho, on ten obsah vybere a on ho pouští … MŠ: Aha takţe je to vlastně, ţe v tý televizi někdo něco pouští a vy jste na stejný úrovni, jako pozorovatelé, zatímco u toho notebooku on je ten nadřazenej, kterej to pouští a zároveň sledovatel a ty seš jenom sladovatel? G: Jo. MŠ: Takţe i kdyby sledoval v notebooku něco svýho a propojil to s takhle velkou televizí, tak ty bys měl dojem, ţe jdeš k němu jako k notebooku? G: … To asi ne. Protoţe tam je zase rozdíl, ţe kdyţ uţ to prostě sdílí na takhle velkou televizi, tak očekávám, ţe jako počítá s tím, ţe se na to bude koukat víc lidí. Jinak by si to pustil na tom svým notebooku. MŠ: Takţe je to jakoby spojený s tou konkrétní technologií asi někde jako vědomě v tom smyslu? G: Jo, … asi proto, ţe člověk není tak zvyklej, ţe by někdo pouštěl něco z notebooku na televizi, nebo já se přiznám, ţe jsem se s tím ještě nesetkal, ţe by někdo přišel, připojil … u toho jsem zrovna nebyl, ţ by to někdo takhle sledoval … a i tak, jako ţe kdyţ jdeš a … protoţe si prostě myslím, ţe tomu jednomu člověku ten notebook stačí, ţe prostě se kaţdej dívá na svůj, … G: Ale jako ţe bys nebyl první, kdo se přidává, ţe by tam byli dva třeba a koukali, ţe bys prostě … ta atmosféra by tomu …
161
MŠ: Automaticky očekáváš, ţe kdyţ to někdo pouští na takhle velký televizi, tak ţe to pouští pro někoho, jako ţe si to nepouští sám, to by se mohl koukat na notebooku a tady to je daleko větší komplikace, ţe jo, ještě nějakej kabel propojit a … MŠ: Takţe kdyţ uţ to pouští na velkou televizi, tak uţ tím valstně říká, jako pojďte se dívat? G: Jo. Jakoţe očekávám, ţe uţ je třeba s někým i domluvenej … MŠ: Jo … hm … máš třeba ještě nějaký návyky nebo rituály spojený se sledováním notebooku, nebo obecně novejch technologií, ale asi to bude ten notebook, protoţe … Nevím, ţe třeba kdyţ jako koukáte, nebo ty jdeš koukat na film, kterej fakt chceš vidět, tak se před tím večer umeješ, vyčistíš si zuby, abys pak uţ nic nemusel, aby ti do toho nic nelezlo, nebo seš třeba schopnej si i vypnout telefon, aby ti nikdo nevolal, protoţe se chceš koukat? G: Ne to ne. MŠ: Jako jestli uděláš takový to, ţe vyhradíš ten čas, kdy nechceš být rušenej, stejně tak, jako kdyţ jdeš do kina, protoţe prostě … ţe si u toho zhasneš, kdyţ seš sám … G: Ne, určitě to právě není jako do kina, s tím, ţe ten počítač můţeš kdykoli zapojit a odpojit a vlastně ti nic neuteče … MŠ: Jako jestli se to nesnaţíš simulovat pro ten pocit, lepší pocit z toho filmu? G: Ne. MŠ: Jako ţe tě víc táhne, vţdyť já to mám jako tak, ţe kdyţ jsem byl třeba sám na koleji, nebo kdekoliv a mohl jsem si to pustit, tak jsem si prostě zhasl, a pak jsem si prostě připravil pití na tak, abych nemusel nikam utíkat a pak si to jako pustil a snaţil se nasimulovat co nejvíc to kino, aby mě co nejvíc ten děj stáhl. Tak jestli ty to máš tak, ţe vţdycky kdyţ to sleduješ na notebooku, tak to holt nikdy nebude kino, nebo ses toho snaţil dosáhnout? G: … Neuvědomuju si, ţe by tam byla nějaká takováhle racionální úvaha, jakoţe to nebude kino, jako nepřemýšlím nad tím, nemám to tak, ţe bych si tu situaci … ţe bych to nějak simuloval, prostě počítám s tím, ţe to můţu jako pauzovat, zajít si pro pití … Jako asi automaticky kdyţ vím, chystám se na něco, tak si asi automaticky přinesu tu láhev, abych vydrţel celej film.
162
MŠ: Takţe jako nemáš problém s tím, to přerušovat, pauznout si to, vrátit si, kdyţ něco přeslechneš … jako setkal jsem se s lidma, který i tady ty obsahy, který jako můţou časově ovládat, tak ţe je jako přerušujou minimálně, protoţe jako chtěj simulovat tu televizi, tu kontinuitu toho programu a přijde jim, ţe oni kdyţ do toho zasáhnou, ţe se ztratí nějaká ta aura toho pořadu … G: Ne, to ne. To uţ jenom podle mě, ţe kdyţ si to stahuješ, tak si to stahuješ právě proto, abys to jako mohl ovládat, jako nejen kdykoliv si to pustit, ale i kdykoliv si to v průběhu zastavit a vrátit si to, takţe já s tím problém nemám, jako … zastavit to … MŠ: Jako nemyslím samozřejmě nějakej explicitní psychickej problém, ale spíš jestli jako …nejvíc se to jako pozná, kdyţ bys to sledoval s tou Anetou … a partnerem obecně a kaţdej by měl ten návyk jinej. Jestli ti přijde jako úplně normální to stopovat anebo … G: Mně osobně to přijde normální to stopovat, myslím, ţe jí taky, takţe jako problém není a není to tak, ţe bysme se prostě zakutlali a hodinu a půl a teď se nebude chodit, pít dokud se to nedosleduje. I kdyţ většinou to tak je, ale není to jako tak, ţe by to tak muselo bejt, protoţe to tak prostě je … MŠ: Já mám třeba problémy s tím, ţe kdyţ já koukám na to co si jako nepřipravím, tak se hodně třeba vracím, kdyţ něčemu nerozumím, nebo mi přijde, ţe tam je blbej překlad u těch amatérských titulek, nebo se mi něco líbí … jo a tak prostě, nebo si to stopnu a najdu si, jestli tam fakt hraje ten herec, kterej mi přijde, ţe tam je, nebo to … G: To já ne, to já to mám puštěný jako furt. Ale nedělá mi problém to zastavit jako, jít se napít … ale jako preferuju to, ţe to jako dokoukat najednou a neruším se tím, ţe … MŠ: A já jsem jako naráţel na to, ţe kdyţ sleduju něco s Adélou, tak mám takový tendence, kdyţ něco přeslechnu, si to automaticky vracet a myslím, ţe ona to moc nemá a ţe jí nevadí, ţe ty dvě, tři věty neslyší, na minutu si odejde já nevím … si dolejt víno, tak já to hned stopuju, protoţe i vůči tomu druhýmu mám takovej pocit, ţe chci, aby viděl všechno … ono to teda trošku plyne z toho, ţe ona by se mě pak doptávala za pět minut, co se tam stalo, jo? V tomhle my si jako nesednem u toho, tak jestli vy to máte … nesednem … sednem, ale cejtím, ţe se musím omezovat v tom vracení … G: … Ale to děláš dobrovolně, nemusel bys to kvůli ní zastavit, ale zastavíš to, aby jí to neuteklo … 163
MŠ: Jako nedělám to dobrovolně, já to prostě tak nějak musím, protoţe kdybych to neudělal, tak by to vlastně ani mě nebavilo, protoţe mám dojem, ţe tomu druhýmu něco utíká. G: My jsme na tom podle mě většinou stejně, ţe kdyţ koukáme na něco a jeden musí odejít jako na záchod nebo pro pití, tak to pauzujem, i kdyţ myslím si, ţe Anetě by to nevadilo, kdyby ten kus jako neviděla, … je to stejný, já to dělám jakoby pro ni … ale mně to jako nevadí, já s tím problém nemám. Já to jako klidně zapauzuju a počkám. MŠ: Tak jo, máš třeba ještě dojem, ţe jsem na něco zapomněl, nebo jsem se tě na něco nezeptal, cos čekal, neţ to opustíme, to téma? G: Ne, nemám. MŠ: Co se týče tvojí budoucí představy o tom, jak ta televize jako socio - technickej systém bude fungovat?Jako jak po stránce technologický, samozřejmě mě nezajímá jaká bude ta technologie zobrazování, ale spíš jestli to zůstane nějaká takováhle skříňka, nebo budou promítačky na velký stěny se promítat, nebo celá stěna bude obrazovka jako normálním způsobem … jestli třeba zůstane jako pevnej televizní program, kde ti bude někdo diktovat … G: Ne, myslím si, ţe ne. Uţ teď frčí to na vyţádání, ţe si uděláš ten … nebo respektive asi poběţí nějakej … jako poběţí ty programy a ty do toho jako budeš moct kdykoli zasáhnout, jako automaticky si stáhnou něco … jako minulej pořad, kterej jsi prošvihl, takţe bude moţnost to stáhnout a jako dosledovat je. MŠ: A budou to myslíš jako dvě oddělený sluţby? Jakoţe bude jeden proud, kterej poběţí a druhý bude jakoţe video, který … G: Archiv … MŠ: No, fungovat prostě jako video archív, jako ve smyslu, ţe proud poběţí dál a ty se budeš koukat na tohle, nebo … nebo ty ten proud, kterej jde k tobě domů přímo rozbiješ, jako ţe řekneš: teď mi dejte znovu tenhle pořad, nebo … G: Jako myslíš, ţe kdyţ se rozbije, tak on na mě počká a začne běţet aţ kdyţ dokoukám tohleto? … To nevím, spíš jako teď si dokáţu spíš jako techničtejc představit, ţe prostě nějakej běţí a jako běţí nezávisle na mně dál … MŠ: To znamená, ţe kdyţ tě přestane bavit v půlce, tak se zase vrátíš k tomu filmu?
164
G: Jo. Uţ jenom kvůli tomu, ţe je to pak podle mě technicky neřešitelný, ţe to hrozně rozhází … víš a pak kdo jako určí ten, kterej je správnej, ţe jo. Kaţdej bude mít nějakej svůj vlastní a začne se to posouvat jako i o dny a nevím, nedokáţu … a myslím si, ţe hlavně někde bude nějakej hlavní univerzálně uloţenej obsah, globálně a ty si z něho jako budeš moct vzít jako cokoliv, … ţe si z něho vytáhneš, co chceš. Je dost moţný, ţe si i ten proud budeš moct nějak upravit, ţe si jako navolíš přesně, ţe chceš sportovní kanál a ţe od osmi tam chceš nějakej trhák a ono ti to jako bude dodávat kaţdý … nevím … MŠ: Jakoţe si navolíš ve smyslu … jako v sedm zprávy, v osm film … A jaký zprávy a jakej film, to uţ … a budeš moct třeba kombinovat … míchání různých televizí? G: No právě, ţe tahle úvaha je aţ za nějaký univerzální televize, nebo … asi nějaká globální televize, kde si jenom navolíš, jako ţe v tom obsahu, kdyţ přijdeš tak chceš seriál, pak bude navazovat nějakej sport a asi ti bude i jedno jakej sport, nebo ţe budeš preferovat fotbal, tak sestřih všech fotbalů, který v tý době budou … protoţe u toho sportu je to ještě zvláštní, ţe potřebuješ mít jako přímej přenos, ţe to nemůţe bejt tak, jako u filmů … tam je důleţitý, ţe to jako zrovna teď běţí. MŠ: A co se týče televize v tvý rodině budoucí? Teď uţ myslím i včetně děcek? G: Jo … já jsem nad tím přemýšlel a je to jakoby … určitě nechci, aby to měli jako kulisu a myslím si, ţe budou jako relativně přísnější pravidla, ţe to nebude tak, ţe bych malý dítě před to posadil jako … a snaţil se ho zabavit, ale spíš, ţe to bude jako za odměnu. Ţe kdyţ prostě … bude moţná jeden rituál, moţná večerníček, uţ jenom kvůli tomu, aby ta rodina …. G: A to uţ jako říkáš v rámci těch budoucích proměn, který nastanou, který jsi teď zmínil? Jestli ty děcka nebudou mít automaticky… já nevím, počítače od první třídy ve škole uţ potom … MŠ: Já s tím nepočítám … já si nemyslím, ţe by se to tak rychle změnilo, jsem ani nepřemýšlel, ţe to jako bude jinak … se svejma děckama ještě počítám, ţe to bude technicky minimálně stejný, moţná jiný v tom, ţe ta televize bude schopná přijímat i daleko jiný obsahy i včetně internetu a to … a různý jiný sluţby, jakoţe to bude celý médium a ţe to nebude jenom určený na sledování tý televize … ţe to bude o hodně jiný komunikační médium. MŠ: Jakoţe bude i automaticky propojený s internetem?
165
G: Jo, jo, to si myslím, ţe tohohle se moţná i ty moje děcka doţijou. Ţe ty televize dneska jsou, ţe to bude docela běţný a bude to standard … jakoţe budeš mít internet v televizi. MŠ: Myslíš, ţe budou automaticky všechny 3D? Budou pak vyţadovat jiný způsob sledování, spíš neţ kulisu? G: 3D u televize je mrtvý, no … nebo já si myslím, ţe třeba ta technologie je slepá … ja si myslím, ţe na ní není tolik obsahů, aby sis to jako uţil MŠ: Jako na tom udělat uměl 3D? G: No, to jo, ale ţe ten obsah jako není k tomu přizpůsobenej a ţe to skoro nepřidává nic navíc jo … MŠ: Já spíš vidím tu kvalitu v tom, ţe ona je schopná úplně normálně vysílat 2D a ve chvíli, kdy máš nějakej obsah, kterej to umoţňuje 3D, takţe ona to umí zobrazit zase. Jako ţe sem tam si můţeš jako udělat super … G: Ale to je jako daný mým přístup, já nejsem jako fanoušek 3D … po tý zkušenosti z kina, kde mi … to přijde jako zbytečný kolikrát … já v tom nevidím tu přidanou hodnotu … za ty peníze, kolik to jako stojí navíc … a to technický omezení, ţe musíš mít brýle, který tě kolikrát prostě tlačí do uší nebo do nosu … tak já v tom prostě nevidím tu přidanou hodnotu, uţ jenom proto, ţe většinou, nebo snaţím se minimálně chodit na filmy kvůli nějakýmu přidanýmu efektu, ale kvůli příběhu. A to 3D je spíš o tý vizuální stránce, neţ o tom příběhu … většinou takhle omezený … MŠ: A takţe prostě v postatě tu televizi budeš mít doma, chtěl bys ji mít asi normálně v centrálním obýváku nějakým, nebo bys na to vymezil nějakou jinou místnost, kde by se to jako líp regulovalo? Aby se ty lidi nescházeli jenom u tý televize? G: … No asi v obýváku, ale … jako zas si nemyslím, ţe … kolikrát jsem ji viděl jako v nábytkových stěnách, takţe prostě zavřená. Takţe kdyţ se na ni chceš koukat, tak musíš otevřít tu skříň … to si prostě nemyslím, ale nemyslím si, ţe by to bylo tak, … jako neumím si představit jako teď … ţe bysme se celá rodina jako sešla a koukali jsme na televizi … nevím, jako nemyslím si …. MŠ: Budeš to brát jako nějakej impuls k tomu se sejít? A nebo bys tlačil na to, aby se ty lidi scházeli i kvůli něčemu jinýmu, neţ televizi, třeba společný obědy, večeře … 166
G: No jako preferuju nescházet se kvůli televizi, ale sejít se … uţ minimálně proto, ţe kdyţ se sejdeš bez tý televize tak si jako navzájem věnuješ daleko víc pozornosti neţ u tý televize … takţe se sejít a pak třeba jako společně přejít k tý televizi, ale … zároveň jako mi přijde těţký jako sladit celej ten program tý rodiny a zájmy jako do jednoho kanálu, nebo do jednoho programu, kterej navíc nerozhoduješ ty, ale kterej ti někdo vysílá. Jako nemůţeš s tím nic dělat a jediný co, tak konzumovat na těch pár programech, který máš … MŠ: No jestli právě ta socializace a to stmelování nebude o tom, ţe jako nebude tolik důleţitý, co sleduješ, ale ţe to sleduješ s někým dalším? G: … … spíš přemýšlím nad tím, kdy to dítě … mu tu televizi pustit a jak, za jakých pravidel … MŠ: To bys jako chtěl mít pod kontrolou?Jako abys třeba věděl, co ty děcka sledujou neţ abys řekl hele sleduj si co chceš … G: No jako spíš jako klidně sleduj si co chceš, ale s omezením, abys u toho neseděl furt a měl jako nějaký další zájmy, protoţe si myslím, ţe jako spousta věcí by se dala dělat místo toho, ţe ta televize ti jako ubírá ten čas, kterej můţeš věnovat tomu, … protoţe je to hrozně lákavý a to i na základě toho, ţe kdyţ před ní vykydneš, tak seš schopnej před ní sedět jako pár hodin a uţ jenom proto, ţe můţeš vypnout a nad ničím přemýšlet a nemusíš ani rozhodovat o tom, co běţí … ţe ti to furt někdo posílá. MŠ: A máš třeba dojem, ţe tak jako bude standardem nějaakej typ televize, ţe třeba bude standardem to, co třeba před padesáti lety bylo nemyslitelný, ţe ta televize bude automaticky uţ v kaţdým pokoji? Ţee uţ se vlastně lidi nebudou scházet ani kvůli tý televizi, protoţe ji kaţdej bude mít v pokoji? G: Ani ne … jakoţe kdyby to tak mělo bejt, … MŠ: Tak je to u Volných teď, tam maj čtyři televize v kaţdým pokoji, kaţdej se kouká na tu televizi ani se jako nesejdou, říkal Peťa … G: … Já si myslím, ţe kdyby to měl bejt jako vzdálený trend, tak uţ by se to, protoţe televize jsou uţ dneska tak technicky … cenově dostupný, ţe uţ prostě není problém mít v kaţdým pokoji jednu, ale ţe ty lidi maj … já jsem to viděl, třeba naši plánovali, ţe moţná budou mít, nebo na chvilku i měli televizi v loţnici, ale pak se na ni stejně nikdo nekouká, takţe je to
167
zbytečný ji tam mít … takţe se to omezuje a máme ji jenom tam, kde je nějaká pravděpodobnost, ţe na ni budeš chtít koukat. MŠ: Jestli třeba televize bude dělaná, ţe bude přenosná prostě? Ţe nebudeš muset mít čtyři, ale bude stačit jedna … z obýváku vezmeš automaticky něco lehkýho … promítačku prostě do loţnice, protoţe to zrovna … G: Určitě jich bude standard víc neţ jedna, uţ jenom kvůli tomu, ţe kaţdej jako chce jinej obsah, ale zas ne, ţe všude … ţe to jako bude omezený, nebo myslím si, ţe to bude omezený … ţe to zůstane tak, ţe většinou je obývák pro rodiče a pak v dětským pokoji. MŠ: A i kdyţ si teda připustíme, ţe jich bude víc, tak máš dojem, ţe třeba ta hlavní v tom obýváku bude nějaká jiná? Vţdycky lepší, větší? Nebo uţ ani to nebude hrát roli … jakoţe si budou všechny rovny? Protoţe teďka, kdyţ je víc televizí, tak ta v obýváku je většinou … G: Jo, jo, jo … MŠ: Nejnovější, největší, nejlíp se sleduje … G: To těţko odhadnout, … na tý osobní zkušenosti, kterou mám … MŠ: Jako spíš co máš tak jako … G: Z osobní zkušenosti si myslím, ţe to tak bude vţdycky, no … ale tím, ţe … o tom nákupu televize rozhodujou rodiče, který v tý rodině mají ty peníze, tak si pořídí tu lepší a těm děckám, který by podle nich na to neměly moc koukat, tak prostě dají tu horší, ţe jo. Jako proč bys měl mít lepší televizi, kdyţ bys stejně měl jít ven si hrát a nekoukat na ni, ţe jo … MŠ: Hm, tak jo … díky moc …
168
MŠ: Prosím tě, řekni mi něco o tom, jak jste to měli doma s tou televizí, kde jste jí měli, kolik jich bylo, jak jste jí sledovali. Karel: Tak u nás doma byla původně jedna televize a ta byla v obýváku, ale, no byla v obýváku a koukali jsme se na ní vţdycky a koukali sme se na ní vţdycky po různu nebo tak, nebyl tam ţádnej zaběhnutej řád, ten kdo přišel, ten vyhrával, dokud nepřišla máma večer a nezačala se koukat na ty svoje seriály. To bylo vţdycky daný a přes to vlak nejel nikdy. Ale jinak to nikdy nebylo jako zajetej pořádek. My kdyţ sme byli malí, tak sme měli svoje seriály s bráchou a to bylo všechno. Potom to bylo o tom, kdo dřív přišel, ten dřív koukal. MŠ: Takţe nebylo to třeba daný jako tak, ţe by vás rodiče třeba omezovali v tom dívání hodinu denně ... Karel: Nenene, ono to nebylo potřeba, protoţe my sme byli pořád venku, takţe akorát byly Ţelvy Ninja, tak sme šli na Ţelvy Ninja, ráno o víkendu byl Kačerov, tak se koukalo na Kačerov, to bylo daný. Ale protoţe jsme doma netrávili moc času, tak tu televizi nám nijak nezakazovali extrémním způsobem. My jsme na ní ani ve výsledku moc nekoukali. MŠ: Myslíš, ţe kdyby to jako přeteklo do toho, ţe byste pak uţ koukali jen na televizi, tak by vám jí zakazovali, anebo ty rodiče by byli tak benevolentní? Karel: Neměli ani tu potřebu nám to zakazovat, takţe to je tězko odhadnout. Spíš jako by potom nás vyhazovali od počítače. „Pořád sedíš u počítače, běţ někam.“ , ale nevím, jestli se to dá srovnat s tou televizí. MŠ: A pak si ještě říkal, ţe vlastně máma byla jakoby ta, co si tu televizi přivlastnila .. Karel: No jasně, ta jediná, protoţe ta vţdycky říkala „Já tady pro vás dělám večeři, takţe potom večer po večeři se chci podívat na to svoje, ţe jo.“ MŠ: Táta teda nebyl ten, co by rozhodoval o tom a drţel ten dálkovej ovladač? Karel: Nenene, tátovi, tomu to buď bylo jedno, anebo to dělal tak, aby nebylo poznat, ţe mu to jedno není. 169
MŠ: Jasně, takţe tam neměl svoje místo, na který by mu lidi nesedali ... Karel: Ne, jako měli svoje místa rozdělený. Máma nalevo, táta napravo, ale máma si tam štrikovala, koukala na televizi a táta si četl, luštil kříţovky a takovýhle věci. MŠ: Takţe jako by nebyl ten hegemon, co by ... Karel: Nene, rozhodně ne, byl tam taková kulisa pro tu mámu, aby si měla s kým kdyţtak popovídat, kdyţ byla reklama nebo tak něco. MŠ: Takţe to vlastně znamená, ţe to byly svým způsobem jejich společně strávený chvíle, ţe třeba si táta neodešel číst někam jinam? Karel: Občas se to stávalo, ale málo. Ještě si k tomu dali kafe, dali si sušenku a takhle trávili defacto večer co večer. MŠ: A vy ste tam byli s nima? K: Ne, my jsme se toho s bráchou neúčastnili. MŠ: A důvod? Jste měli jako jiný aktivity, nebo jste uţ museli spát, nebo to bylo uţ pozdě večer? K: Ne, nebylo to pozdě, ale tak brácha si byl u sebe v pokoji a já jsem se učil, tak jsme se toho neúčastnili. MŠ: Takţe vţdycky jednu televizi, jo, jste měli? K: No ne, to je pár let zpátky, tak pět let, brácha dostal televizi do pokoje. MŠ: No já spíš myslím neţ jste třeba odešli, nebo ty odešel na vysokou, tak jestli potom, já nevím, třeba od dvanácti od třinácti. K: Ne, měli sme furt jako jednu televizi. Vţdycky jsme se museli shodnout, na co se koukat nebo nekoukat vůbec. 170
MŠ: A nějaký ty sledovací rituály byly v tom, ţe jste se tam na něco sešli jako všichni nějak? Jako večerní filmy? K: Nikdy nikdy. My kdyţ jsme se sešli všichni čtyři u televize, tak to bylo výjimečně. MŠ: A nebylo to daný třeba něčím konktrétním, já nevím, ţe dávali nějak film jako dobrej, americkej ... K: Nenenene, to vůbec. MŠ: Takţe náhoda spíš? K: U nás se třeba televizní kultura vůbec nepěstovala do značný míry, takţe záviselo na rozpoleţení aktuálním, jak se chtělo nebo nechtělo. Pokud byl třeba nějakej dortík nebo něco, tak nás nalákali, ţe jo. MŠ: A kolem tý televize, nějakej další typ médií. Měli ste třeba videorekordér nebo uţ potom DVD? K: No tak měli, ale to defacto to zase pouţívala jenom máma, kdyţ něco nestíhala, tak si to nahrávala a my ostatní vůbec. MŠ: Takţe to pouţívala hlavně máma? K: No, nepouţívala, protoţe to neuměla, ale bylo to pro ní. MŠ: Takţe to znamená, ţe vy jste si třeba nenahrávali ţádný filmy ze svý vlastní iniciativy .... K: Výjimečně výjimečně ... MŠ: Ţe by běţel nějakej super fim, kterej by ste si chtěli nahrát a pak byste ho sjíţděli. K: Tak to nebejvalo. MŠ: A to co se nahrálo, tak na to koukala zase jenom máma, protoţe to bylo její. 171
K: Přesně tak, za tejden to zase přemazala třeba něčím dalším. MŠ: Jo, takţe nenechávala si ţádnou videotéku, takţe to byly spíš seriály, co nestíhala. Super. A co se týče třeba ještě kromě toho DVD nebo i toho videa, tak nějaký vyuţívání videopůjčovny nebo... K: Tak jak se říkal, u nás ta televize nebyla nijak rozšířená, jo, protoţe u nás bylo furt co dělat, tak u televize sme se sešli, aţ kdyţ si odpočíval a takţe si neměl potřebu si půjčit dvouhodinovej film, protoţe by si tím zabil celej večer, a potom ţe jo a pak bys šel akorát spát, takţe u nás ... MŠ: Takţe si u tý televize vysloveně pasivně relaxoval.... (nějakej předěl) K: .. a maximálně něco takovýho malýho, jo, takţe nějakej fotbálek, ale rozhodně ne pravidelně, to jako určitě ne. MŠ: Jo, takţe to spíš kaţdej jako pouţívá jakoby a tys teda říkal ţe vlastně minimálně oproti třeba ostatním, co víš, ţe na tom sjíţdějí filmy a seriály. A ty seriály, ty filmy teda necháme. Ty seriály, jak se k nim dostáváš, stahuješ, streamuješ, od někoho je bereš. K: Tak závisí, něco mám postahovaný, něco koukám ze streamu. MŠ: A ten rozdíl je třeba seriál, kterej tě více zajímá, koukáš ze streamu. K: Ne, závisí, to se nedá nijak rozlišit todlecto, to je individuální, čistě individuální, seriál od seriálu, něco mám nastahovaný. MŠ: No víš co, a ted jestli sleduješ nějaký ty seriály jako, ted je zase Hra o trůny, co vycházejí jednou týdně, tak jestli si to stáhneš, nebo čekáš, nebo se to objeví na streamu a tam to shlídneš. K: Taky jak co, jak kdy, závisí na tom, co najdu nebo nenajdu, ţe jo. MŠ: A primárně teda to zkoušíš na streamu a pak kdyţ to není ... 172
K: Ne, právě obráceně, prvně se to snaţím stáhnout a pak se snaţím najít stream, kdyţ to nejde. MŠ: Jo, a jakoby nějaký třeba televizní kartu nebo něco si nikdy neměl do počítače? K: Vůbec, já sem prvně nevěděl, co to kloudně je, snaţil sem se to zjistit, nikdo mi jí nechtěl koupit, takţe sem se na to vykašlal a ono jí nebylo potřeba, kdyţ byla ta televize na těch privátech, na tý Bratislavský a na tý Tererový, tak to bylo v pohodě, tam se většinou dalo, kdyţ sis to pustil potichu, tak ses v klidu mohl koukat i na to, co si vesměs chtěl a teďka, kdyţ se na něco chceš koukat, tak si to můţeš stáhnout, takţe jakoby nad tou kartou jsem nepřemejšlel nikdy nějak extra hodně. Nebyla potřeba. MŠ: Jo, a ty zpravodajský servery jako koukáš, ČT24 nebo... v podstatě u nás jen ČT24. K: No jasně, protoţe ne všechno se dá vyčíst z netu, takţe občas prostě se... ají tady to pouţívám jako kulisu, ţe třeba kdyţ píšu nějaký ty práce, jak sem psával, a do toho mi běţely třeba zprávy nebo sport, abych jakoby nebyl sám. MŠ: Takţe to zase pouţíváš jako kulisu, s tím ţe třeba se u toho učíš, máš to jenom na pozadí. A kdyţ tě něco zajímá, tak zapneš pozornost a zaměříš se na to. K: Přesně tak, přesně tak. Takhle to pouţívám v současnosti. Protoţe na bytě tu televizi nemám, tak pouţívám čistě počítač a kdyţ přijedu domů, tak sednu k televizi, kouknu se, co tam běţí, nic tam neběţí, tak to nechám puštěný a jdu dělat něco jinýho. Většinou to tak dopadne. MŠ: A jako posloucháš to? K: No, jako vím, co se tam odehrává, a kdyţ mě něco zaujme, tak se k tomu vrátím. MŠ: Jasně, tak se k tomu vrátíš, stejně tak jako u toho učení to hodíš nahoru. A v podstatě, kdyţ uţ tohle sleduješ, tak sám, nebo třeba i tu kulisu, jakoţe u toho něco děláš, nevím, třeba spolubydlící na pokoji to taky poslouchá.
173
K: No právě, to musím sám prostě, protoţe ostatním to vadí. Doma všem úplně, tam musím buďto bejt sám nebo to musím mít vypnuty anebo na to koukat. MŠ: Takţe jako jdeš si vařit, já nevím, Áda u nás dělal... šel vařit, tak si prostě pustil na počítači něco a koukal sledoval poslouchal. K: Jo, to můţu udělat, ale musím bejt sám. MŠ: Jo, takţe ostatním to vadí i tohlencto. J. Jo. Jako doma, na bytě sem to nezkoušel, to nevím. MŠ: Myslíš jako v Brně na bytě? K: Tady na bytě to dělá Ondra, to nedělám. MŠ: Tady ne a doma jo, proč? K: Protoţe kdyţ doma vařím, tak tam lidi neruším, tam je to tak, ţe já vařím odpoledne... MŠ: Jo, takţe to znamená, ţe tam jako nejsou, ne ţe jim to nevadí, kdyţ tam jsou. K: No, kdyţ tam jsou, tak jim to vadí. Kdyţ tam nejsou, tak si to pak zařídím tak, abych si to udělal, jak chci. MŠ: A tady v Brně na bytě jim to vadí, nebo tam nejsou jsou? Nebo se tomu uţ třeba primárně vyhejbáš, aby tam nebyli. K: No, z ohleduplnosti, protoţe Kubín se pořád učí, ţe jo a má pokoj vedle kuchyně, tak ho nechci vyrušovat, ţe bych mu tam kdákal nějakýma zprávama. MŠ: Zase má pokoj vedle kuchyně? K: No má, jasně. Takţe nechci ho tím nijak vyrušovat, ţe jo. 174
MŠ: Jo, to byl počítač, neţ se stalo DVD nebo CD mrtvým médiem, tak na tom notebooku si pouţíval ty CD a DVD s filmama nebo vůbec. K: Taky ne. To jsem pouţíval zálohování akorát. Jako vypaloval sem si ty filmy, ale nekoukal sem na ně potom. Kdyţ je někdo chtěl, tak sem mu to vypálil a stáhnul a poslal dál. MŠ: Takţe si to jako moc nesjíţděl? K: Ne, jakoţe občas sem na něco kouknul, to určitě, ale ţe bych jako byl kaţdej večer měl rituál kouknul se na dva filmy a šel spát, to sem neměl. MŠ: To sem nemyslel kaţdej večer, ale spíš tak jako. K: Ale u mě to bylo strašně výjimečný, strašně málo sem na to... (blbej předěl). K: si u toho člověk vlastně oddychne a jde dál. Koukat na nějakej hodinovej. MŠ: Ten Big Bang, HIMYM. K: Na to nekoukám, ale to je jedno, na co koukám asi si myslím, ale prostě beru to jako překlenutí mezi tím kdyţ si potřebuju odpočinout a zase něco udělat. MŠ: Jojo, takţe já nevím, třeba pouţíváš to jako někteří, já nevím, ţe se dvě hodiny učej, pak si daj 25 minut seriál a pak se zase 2 hodiny učej. K: Přesně tak, přesně tak.Jakoţe bych si cíleně pustil tři díly něcoho za sebou, to ne. Rozhodně ne. MŠ: Neláká tě to, jako kdyţ ten seriál skončií nějak, ţe chceš vidět ten další díl. K: Ne. Nevím, já sem tomu nikdy nepropadl tady tý kultuře. Já vţdycky strašně obdivuju ty lidi, co přijdou a sází ze sebe ty názvy těch filmů a seriálů a porovnávaj tam tohlecto. Nevím nevím, nepřijde mi to nějak důleţitý, čím bych se měl zabejvat.
175
MŠ: No, a takţe jako svůj volnej čas, kterej nevěnuješ učení, nevěnuješ práci, nevěnuješ třeba přítelkyni, holkám, tak ho trávíš čím, jako čtením normální textů? Třeba jako českej nebo... K: No tak jako, já trávím u počítače hodně času, ţe jo, ale většinou je to to, ţe si hledám nějaký čtení, nebo čtu si zprávy, nebo mám nějaký online hry, který hraju. A pak, ale není to tak. MŠ: Takţe dá se říct, ţe takovou tu zábavu, který třeba jiní mají jako seriály, ţe si pustěj, tak ty třeba hraješ ty online hry, třeba hoďku a půl ţe si hraje online hru. Nějaký,... K: No,taky, spíš hledám zprávy, čtu čtu, Idnes mám pročtenej skrz naskrz. MŠ: No, já zase aktuálně.cz, takţe spíš jako by i co se týče zpravodajství čtenýho neţ ţe by sis poustil ČT24, kde vlastně tím, ţe se to opakuje během dvou hodin... K: To je takový shrnutí, ţe jo, takţe tam si to akorát ujasníš a v těch zprávách můţeš si tam více zdrojů, takţe si to vlastně porovnáš, jako to .... MŠ: Čili v podstatě spíš vlastně čteš neţ sleduješ. K: Jo, určitě. MŠ: Seš jako takovej čtecí typ. K: Jsem. MŠ: Jo, a ještě kdyţ se vrátím jako by k tý paralele doma, co ste měli, tak v podstatě tím, ţe jste tam neměli ţádný sledovací rituály nebo nic, co by se dalo vyloţeně nazvat sledovacím rituálem, tak si říkal, ţe ses doma jako učil na tom pokoji, jenom, nebo si taky měl i nějakou zábavu svojí, předpokládám .... K: Počkej počkej počkej, teďka tě nechápu. MŠ: No říkal si byl nejspíš na svým pokoji, kdyţ rodiče koukali na televizi. 176
K: No jasný, tak to bylo, kdyţ sem byl ještě na gymplu. MŠ: Nonono, to myslím, teď se bavím o gymplu, zpátky domů jakoby se vracím do toho tradičního rodinnýho... Tak tam si říkal, ţe si byl na pokoji zavřenej a učil se. K: Tam to bylo takhle. Přišel jsem ze školy, zapl sem si toho svýho MacGyvera, pak sem si třeba na chvilku zapnul Diablo na kompu, ... MŠ: To mě zajímá u toho MacGyvera, to bylo fakt jakoţe třeba si nešel s klukama po škole si kopnout, protoţe si měl MacGyvera, anebo kdyţ uţ si přišel, tak si toho MacGyvera pustil? K: Víš co, tam to zase bylo daný jinejma věcma. Já sem bydlel na vesnici, tak já sem vţdycky šel ze školy domů a byl sem sám v tu chvíli, takţe nic mě jako netáhlo někam jít si s někým kopnout, protoţe sem neměl s kým. Takţe já sem si sednul k MacGyverovi a kouknul sem se na něj. MŠ: Ne, mě třeba jako ţe jo, ty jsi z Dačic jezdil ne, domů nebo odkud kam. K: No, do Touţína. MŠ: No jasně, ale ve škole si byl v Dačicích? A tam kdyby po škole kluci řekli „hele, jdeme“. K: Ne, to nebejvalo. MŠ. Nebejvalo, takţe tys prostě ti to vţdycky vyšlo po škole na toho MacGyvera. K: Já sem vţdycky po škole šel domů, den co den. 8 let. Tam sem si dal toho MacGyvera, pak sem si třeba zapl nějaký to svoje Diablo a pak sem se učil. Přišli naši v šest, máma řekla běţ se učit, tak sem se šel učit. MČ: Takţe ses učil, neţ přišli, nebo si do tý doby pařil? K: No, tak taky zase tolik ne.
177
MŠ: Takhle to vypadá, ţe ses pořád učil. K: Ale tak jako jo, já sem se hodně učil, sem se snaţil. Nebylo to tak, ţe bych se vztekal, ţe si nemůţu zahrát Diablo. Byl dějepis, ţe jo, tak sem se naučil dějepis, abych si nedělal ve škole ostudu. MŠ: Takţe se dá říct, ţe i kdyţ tě to nebavilo, tak si měl tu vůli na to. K: Měl sem, no. MŠ: No, tak já sem se taky učil, ale spíš, kdyţ mě to bavilo. K: Tak fyziku sem taky flákal, ţe jo. Ale tam to bylo kvůli tomu, ţe sem chtěl já sám. Naši mě k tomu nikdy nijak extra nevedli. Oni mi řekli „seš naučenej“ já na to „jo sem naučenej“. MŠ: Ţe by tě třeba přezkoušeli? K: Jo, to kdyţ sem byl hodně malej, ale kdyţ sem byl starší, hlavně tomu nerozumněli, tak nevěděli, z čeho mě maj zkoušet, viď... MŠ: Dobrý, vrátíme se ještě, takţe řekněme, ţe od těch šesti ses učil ... K: No prostě ten večerní reţim tý televize, kterej začínal v těch sedm zprávama .. MŠ: To je ten primetime, no od těch sedmi osmi, tak ten mě spíš zajímá. K: No, tak v tuhle dobu sem uţ svůj čas televizi nevěnoval. Já sem začínal vţdycky po škole, v závislosti, kdy sem skončil, vţdycky ve dvě nebo ve čtyři ... MŠ: Takţe ty děcký pořady tehdy, dá se říct... K: Přesně tak. Takţe jako ty byly to moje, to bych moţná řekl, ţe byla nějaká pravidelnost v tom, ale (předěl) ... sem najel na nějakej reţim, v kterým televize vesměs nefigurovala.
178
Výjimkou moţná byly sportovní zprávy, ale potom jakoby večer ţe by něco, to uţ opravdu minimálně. MŠ: No a teď třeba já vím, ţe jako ty rád sleduješ sport, fotbalový zápasy a takhle, tak tehdy, kdyţ třeba dávali nějakej výjimečnej fotbalovej zápas... K: Ne, v době, kdy byla jedna televize, tak to bylo buďto překecat mámu nebo nekoukat vůbec, ţe jo, ale ... MŠ: No, a kdyţ šlo třeba já nevím, mistrovství 96 ve fotbale, já vím, ţe jsme sledovali, protoţe jsme tam Česká republika, to si třeba sledoval večer ty zápasy. K: No já vím. Počkej, ty zápasy byly večer? Já mám ten dojem, ţe třeba s Francouzema jsme hráli odpoledne. MŠ: S Francozema jsme hráli odpoledne, ale já vím, ţe s Portugalcema to bylo myslím večer, to sem sledoval. K: Já nevím, to mi bylo 10 let. MŠ: Nebo respektive, tyhle zápasy si sledoval třeba? Já si třeba pamatuju, taky nevím, kdy byly. K: Já vím, ţe sem koukal na Francouze, zbytek jakoby nevím, to uţ je fakt strašně dávno. To si nepamatuju. MŠ. No ne, mně spíš jde o ty večery, jestli třeba běţel nějak pořad, kterej bys i ten večer, byla velká výjimka a co by vedlo k tý výjimce, aby sis ty sedl k tý televizi. K: Těţko, těţko. No jako občas se ta máma překecat dala, ale jako ona nechtěla sedět u televize a koukat na fotbal u toho. MŠ: To je jasný, jasný. Tak třeba s ní jako na seriály si nikdy neměl ...
179
K: Ne, to ne. To sem nedělal. MŠ: Ţe by ses třeba u toho učil, ale jak ten táta, ţe bys jako pro to povídání byl, ţe bys ... K: Nevím, já tam měl tam přišlo takový to, takový ty vzorce toho chování, ţe tam jsou a ty jakoby na truc tam s nima nesedíš, jo, ţe radši si půjdeš po svejch věcech. MŠ: U nás to teda bylo spíš tak, jakoţe ţe ne bysme tam nechtěli sedět, ale ţe rodiče tam řekli „hele, my si tady otevřem víno, tak jako jděte“. Takţe si k tomu jako neměl ţádnej vztah k tý televizi? K: U nás jako televize nefunguje nějak jakoby ... MŠ: Dobrý, mně to právě jakoby zajímalo z toho důvodu, jestli teda jako byly nějaký, chci říct, návyky, na co si ten člověk zvykne a pak kdyţ přijde na ten studentskej privát, kde zaprvý je třeba jiná strukturace času, ţe jo a hlavně kdyţ tam tak televize není, tak jestli ji člověk jako něčím nahrazuje. Jestli máš třeba dojem, ţes tu televizi něčím nahradil. Já to třeba vím, ţe sem doma sledoval televizi hodně a kdyţ do teďka přijedu domů, tak jí jako pouštím jako kulisu, zvlášť kdyţ tam jsem sám, tak jako hodně. Buď jí sleduju nebo jí nesleduju. Spíš mám tendenci jí sledovat a třeba tady jako na privátě, nebo kdyţ sem bydlel na privátě s Adamem, tak sem to teda neměl, protoţe ta televize tam sice byla ale byla jako mimo můj pokoj, kde sem měl to moje zázemí a tam to byla taková cizí místnost pro mě. Takţe jsem to nahrazoval tím, ţe sem si třeba pustil ten notebook. Taky si měl dojem, ţe to musíš něčím nahrazovat? K: Defacto, já kdyţ sem přišel na vejšku, tak všechny ty moje oblíbený seriály skončily a já neměl na co navazovat, takţe já sem si potom musel nají něco novýho. MŠ: Takţe nelákalo tě znova třeba toho MacGyvera si stáhnout? K: Ne, vůbec ne, já sem ho za tu dobu viděl několikrát, ono se to opakovalo, takţe uţ sem toho byl jakoby docela plnej a kdyţ sem přišel na tu vejšku, tak za a) na kolejích první rok nebyl internet a neměli sme televizi, takţe tam za ten rok jsem tomu tak jakoby úplně odvykl.
180
MŠ: Takţe dieta taková jakoby mediální. K: No, přesně tak, kdyţ si chtěl na internet, tak si musel sejít pět pater dolů a zaplatit deset korun na hodinu. MŠ: Kde ste bydleli? K: Na Lomený. Tak jako tam to byla jakoby taková odvykačka. MŠ: Ani internet tam nebyl? K: Ne, ten tam nebyl. Aţ potom, co sem se odstěhoval se tam zavedl. MŠ: A já sem bydlel... To byly ty paneláky. K: Jo. MŠ: Já sem bydlel na Sladkovskýho a tam internet teda byl. Ale nebylo wifi, byly dráty, ale bylo tam jako dostat drátů. K: No vidíš, byls na tom líp. A ten rok prostě na tý vejšce mě odnaučil nějak holdovat televizi. MŠ: Takţe tys to ani předtím neměl v podstatě nějak moc naučený a tohle tě ještě víc odnaučilo. K: Přesně tak. MŠ: No dobře, ale ten notebook ste přece pouţívali, tak ste ho mohli pouţívat na ty offline sledování televizní, to uţ tehdy, to vím, ţe cédéčka hrozně letěly. Já sem třeba pařil hodně K: No jasně, já sem měl spolubydlícího medika, kterej se taky pořád učil, tak bylo blbý ho zase rušit, ţe jo, tam jako bylo hrozně moc věcí, který se sešly a vylučovaly sledování televize nebo jakejchkoliv pořádů na počítači.
181
MŠ: A čili došlo jako k době, kdy ty sis řekl „ted bych jako sledoval seriál normálně, ale něco vede jinýho k tomu, ţe ne“ anebo proto vůbec nedošlo k tomu, ţe by sis vzpomněl, ţe je něco jako televize, protoţe prostě bylo spoustu jinejch aktivit. Ţe furt člověk byl někde jinde, nebo ve škole nebo se fakt učil. K: No, přesně tak. Tam to bylo daný tím, ţe toho bylo fakt hodně v tom prváku, člověk byl na vejšce novej a jednou tam a jednou tam, televize ti jako mohla bejt u prdele. MŠ: Takţe to bylo v podstatě tím, ţe člověk vlastně minimálně byl i v tom prostředí toho svýho aktuálního domova. K: Potom, kdyţ sme přišli na ty priváty, kde ta televize byla, tak ona taky jako neběţela furt. Tam my sme se... já sem si jí pustil třeba kdyţ sem vařil, jako kulisu, ale zase jakoby tak, abych měl něco puštěnýho, ale abych někoho nerušil, jo, takţe kolikrát jsem ani nevěděl, co tam běţí. (divnej předěl) K: vlastně sme se rozešli kaţdej jinam. Občas se stalo, ţe sme se tam sešli dva na film, kterej byl večer, výjimečně. MŠ: Takţe se nikdy jakoby nestalo, ţe bys třeba jako na vlastním pokoji v rámci privátu měl televizi? K: Nenenene MŠ: Kde bys jako mohl pustit, aniţ bys obtěţoval někoho jinýho. K: Nene, to sem neměl. Neměl sem to ani doma, ani tady v Brně. MŠ: Takţe v podstatě jakoby mně z toho tak jako přijde, ţe neměl si to moc naučený z domova a najednou na tý koleji tě jako by nic netáhlo se to v tom jako vybít, kdyţ uţ si mohl, kdyţ si doma třeba, kdyţ to bylo omezený tou mámou večer, těma seriálama. K: No, jako asi to tak nějak mohlo bejt, protoţe nevedli mě, nebo já sem se k tomu nikdy nevedl. Já si vţdycky myslím, ţe já kdyţ sem přišel domů, tak já sem radši šel ven... 182
MŠ: No to my právě taky jako malí. Sme celý odpoledne trávili venku, naši nás v postatě museli tahat domů, ale zase tím, ţe sme museli bejt třeba v sedm doma a prostě uţ začalo se jíst, tak samozřejmě ze začátku mě zprávy nezajímaly, aţ potom, a ty sportovní mě taky zajímaly dřív, protoţe to bylo něco, co sem chápal, ţe jo, potom mě uţ začaly zajímat jako i normální zpravodajství, tak sem u toho jedl... zase uţ to byla doba, kdy sem úplně nemusel bejt doma a v podstatě sme vţdycky byli doma jako ze začátku na ten večerníček nebo ještě před večerníčkem, abysme byli umytý, potom jako na tu sedmou, na půl osmou, takţe stejně došlo k tomu, ţe od osmi, kdyţ dávali něco normálního ... vím, ţe sme... v pondělí vţdycky dávali seriály jako O zvířatech a lidech, Ţivot na zámku, Formuli 1 nějakou nebo co dávali prostě americkou, takţe … K: Dávali Neváhej a toč, co si pamatuju v pondělí. MŠ: No … tohlencto sme jako sledovali a v podstatě sme minimálně v tý tejdenní periodě se na to těšili K: Tak to u nás nefungovalo, nějaký společný sezení u televize, to bylo to, … ale kdyţ jsem byl malej, tak já jsem hodně četl, furt jsem četl, takţe já jsem se večer, po večerech zalezl do postele a četl jsem, den co den a televize byla pro mámu, pro tátu … potom kdyţ dali bráchovi televizi, tak občas se koukám s bráchou na něco, ale zase měl ji v pokoji on sám u sebe a… já jsem tam jakoby taky nemohl furt lízt. MŠ: Jasně, takţe prostě zas to bylo trošku jako ne Tvoje prostředí, ţe jo? K: Přesně no. Bylo to třeba tak, ţe běţela Liga mistrů, já jsem se chtěl dívat na Ligu mistrů, ale prostě máma i brácha koukali na dvou televizích ten samej program, ale mě tam tu Ligu mistrů nepustili ani na jedný televizi… MŠ: A nebyla moţnost, ţe se to dá … K: Ne, ne, prostě nešlo, nešel… MŠ: Takţe si ji neviděl? Nebo si musel třeba do hospody… kamkoli nebo ?
183
K: No, třeba tak no, ale to doma nešlo, takţe jsem seděl doma u sebe v pokoji a četl jsem si nebo čuměl do kompu na něco … MŠ: No a teď třeba, kdyţ se vrátíš domů? Jak to vypadá? Stejně jako tehdy, nebo nějaký jiný návyky? K: No, tak jakoby mívám takový hospodský návyky, v pátek večer jdu do hospody, v sobotu večer máme, vrátím se večer, zase pozdějc a, a televizi spolu zase nesledujeme. Já si potom ráno třeba …, no ráno, pustim si něco po obědě, tam je nějaká ta televizní pohádka nebo takovýdle ptákoviny… MŠ: Třeba na Moravce nekoukáš v neděli, nebo takhle, ţe bys…? K: Mmm … my obědváme, takţe já to nestíhám, to potom moţná … MŠ: Máte jako společný obědy, jo, ţe se to u toho nedá? K: Přesně tak … a vţdycky tam potom vytuhnu po obědě a pak se vzbudim a jdu zase pryč, jak jsem rozbitej, ţe jo, protoţe to tam jde spát máma, takţe … no já s tím, ţe mám pocit, ţe já jsem v tom pořadníku aţ druhej vţdycky, jo … MŠ: Jasně. No tak dobře, ale řekněme, ţe by se ti stalo, moţná hypotetická situace, ţe … prostře přijedeš, budeš sám o víkendu doma … z nějakýho důvodu, jako doma doma … tak … já třeba kdyţ jsem sám, tak tu televizi pouţívám jak jako kulisu … tak jako zábavu, která mě prostě drţí, s tím, ţe bys byl ten první teda jednou, řekněme, tak jak by to probíhalo, si myslíš? K: Tak televizi budu mít puštěnou, ale … budu u ní … já nevim … málo, prostě budu kolem ní chodit a koukat se, jestli neběţí něco novýho někde jinde, ale pokud mě to nezaujme, tak u ní nebudu. MŠ: Takţe spíš budeš jakoby chodit kolem a mít to prostě jako … něco, aby nebylo ticho, v podstatě jako ….
184
K: No … jako v současnosti uţ tu televizi hodně supluju rádiem, takţe si pouštím radši rádio, neţ televizi. MŠ: Hm jasně, a třeba proč? Já třeba si někdy pouštím rádio záměrně kuli tomu, protoţe mě jako ty „hýbající obrázky“ odtahujou pozornost a v tu chvíli to zrovna nechci … zatímco rádio … já spíš neţ rádio, si pouštím hudbu teda v posledních letech. K: No jasný, no … mě se … nevim no … jako, z tý kulisy mám radši jenom kdyţ se poslouchá, protoţe ta televize … jako tu mysl odvede od tý práce, kterou mám, ta hudba mi k tomu tolik nevadí, ţe jo … MŠ: Rádio taky neapeluje na tu pozornost oči, přitáhnout, protoţe ti vlastně všechno řeknou, ţe jo … takţe kdyţ třeba pracuješ, tak máš puštěný, jako myslím studijně, … K: Jo, jo, jo, to víc neţ hudbu, protoţe to uţ je potom takový moc monotématický a to rádio, tam máš vţdycky písničku, třeba blok písniček čtvrt hodiny, tak jakoby pohoda, čtvrt hodiny zamakáš a pak já … nevim, nějaký povídání na chvilku vypneš, pak se zase zaposlouchám a pak začnu pracovat … nedokáţu pracovat v tichu prostě, absolutně ne. MŠ: Hmm, to já právě to mám naopak, úplně, jak není ticho, ta nedokáţu pracovat. A … no dobře, tak můţem přistoupit k té třetí části … Jak si myslíš, nebo jak to budeš chtít mít potom teda v tý svý domácnosti, teď mě samozřejmě zajímá, jestli to bude mít nějakou návaznost na to, jak jste to měli vy … K: Hele čoveče to já nevim … jako nějaká představa toho mít nějakou ohromnou bednu, to rozhodně jo, ale spíš bych koukal na to, co je v kinech a takovýhle věci, jo … neţ nějaký sledování … MŠ: Spíš netelevizní sledování … ? K: Přesně tak. Nějaký to volnočasový … MŠ: Víš, ţe bys měl prostě tu moţnost, prostě bejt ten první a dávali by ti tu Ligu mistrů, tak jestli by ti prostě stačila nějaká malá televize, anebo bys prostě chtěl mít … jdeš po tý 185
technologii, jako, ţe bys chtěl mít tu velkou plazmu a vychutnat si to jako Barney Stinson [postava s obří televizí ze seriálu How I Met Your mother; MŠ]? K: Nevim no, jako ţe … televizi jako ţe … určitě ji budu mít, jako, ţe si myslim, ţe … MŠ: Nebo jestli ti bude prostě stačit mít počítač, kterej to bude zvládat? K: Mmm, jako na to koukání potom uţ jakoby … člověk chce to pohodlí, sednout si do gauče, pustit si nějakou televizi, nějakou tu stodvacítku [velikost úhlopříčky v palcích; MŠ] plazmovku a … to uţ je asi lepší neţ ten počítač, ţe jo … musíš u toho sedět blízko, pokud nemáš něco velkýho … M: Já vim, ale třeba spousta lidí, co jsem jako tak četl ty jiný výzkumy, právě taky na základě rozhovorů, tak prostě řikalo, ţe jako televizi budou mít, ale jako, ţe si třeba koupěj velkou plazmu a vţdycky to propojí s počítačem, kdyţ něco chtěj … prostě najdou si někde, kde dacan na streamu ten fotbal a jenom, aby to nemuseli sledovat na tý malý, tak to prostě hoděj přes dráty na tu velkou, ale nemaj jakoby, ty prostě ty televizní stanice, jako ţe nechytaj … K: Je to moţnost … no, já jsem nad tak přemejšlel, takţe jako tam je hodně moţností, který se daj realizovat … já nevim, to je těţký odhadnout dopředu, jako ţe, kdyţ televizi, tak jako … kuli zprávám hlavně … v současnosti… MŠ: Tak ne spíš odhadnout, ale tak spíš víš, jak bys to, nebo myslim si, ţe by člověk ví, jak by to chtěl mít … ta ideální … aţ prostě ty budeš ten, kdo bude rozhodovat, v tý rodině, řekněme… K: No jasně, tak potom prostě chci mít ten obyvák, kde budu mít ten svůj konferenční stolek, tam si budu pít … já nevim čaj nebo pívo, tam budu mít postavený a vpředu bude ohromná televize, která … občas bude slouţit jakoby … pro moji pozornost, občas pro moji kulisu, ţe jo. Ale … jako, ţe rozhodně televizi chci, ale jak bude fungovat v tu danou chvíli, to nevim, to nedokáţu odhadnout … MŠ: Jako, ţe nemůţeš třeba říct, jestli budeš to mít, vysloveně zapínat účelově jako rodiče, anebo prostě hodně to poběţí jako kulisa … třeba i … s tou predikcí do budoucnosti, jak si 186
myslíš, ţe to bude fungovat, ţe jo … jednu dobu se taky rádio pouštělo prostě účelově, ţe jo, kdyţ začínalo, vím, ţe mi někdo říkal, ţe jeho taťka to prostě pustil v těch 7 nebo v kolik, kdy to oznámilo, ţe prostě je 7 hodin a začly nějaký zprávy a pak se to změnilo vlastně v kulisu rádio jo, ve velkou kulisu .. ať v obchoďácích, práci nebo … K: Jasný, no … nevim, no … nedokáţu ti to říct takhle, nemám s televizí nějaký extrémní plány do budoucna … samozřejmě mě fascinuje ten pokrok v těch televizích, takţe je, kdyţ tam budou nějaký ty vychytávky jo, který uţ jsou a nevim, co přijde dál … MŠ: No, nemáš třeba nějakou představu, jak to bude teda vypadat potom jednou, aţ si tu televizi budeš kupovat … nebudem se bavit o tom, jestli to bude LCD nebo plazma … ale spíš třeba jestli jako … bude propojená s internetem potom uţ, nebo … K: Já nevim no, já si myslim, ţe by se z toho mohlo stát nějaký individualizovaný médium, kde si sám dokáţeš jakoby parametricky určovat, co budeš chtít sledovat … MŠ: Ty myslíš, ţe třeba uţ nebudou takový ty televizní programy, ve kterejch si budeš krouţkovat, co tě zajímá? K: Tak jako ono v případě toho propojení s tím internetem, tak tam uţ si potom dokáţeš nějak jako určitě nadefinovat … MŠ: Ne, myslim jako spíš, jestli bude nějaký typický … schéma jakoby televizního programu, který je vlastně diktovaný shora … dolů, to znamená, ţe někdo rozhodnul, co se bude dávat a ty jako, maximálně si můţeš třeba ten den si to pustit … já nevim, o hodinu dřív nebo o hodinu pozdějc, jo … to co třeba uţ jde dneska na těch serverech zpravodajských, ţe hned potom, si to můţeš vlastně uţ tam pouštět dokola … K: Tak to nevim … nedokáţu odhadnout, jako myslim si, ţe nějaká … určitě … ale zároveň si myslim se to bude nějakým způsobem individualizovat … MŠ: Takţe si myslíš, ţe se zachová … ţe prostě i za dvacet let bude Nova, která bude prostě nějaká … autoritativní televizní stanice …
187
K: Tak jasně, tak furt ta televize má nějakou svoji poptávku, takţe nemá … v tomhletom není moc důvod tady tohleto schéma měnit, tam samozřejmě, ţe budou vzníkat ty nový … nějaký … platformy, u kterejch bude asi taky vznikat nějaká poptávka … MŠ: Protoţe třeba v Americe uţ ty televize jako ustupujou od právě tadytoho typického, ţe ti zaplňujou celej program, vlastně se začínaj hodně skrze ty … moderní seriálny zaměřovat na tu jakoby filmovou tvorbu, hrozně kvalitní drahou filmovou tvorbu a uţ jako ty televize prostě nevyráběj svoje diskuzní pořady … K: nemám o tom tušení vůbec … nevim, ţe to takhle funguje, nedokáţu to říct … MŠ: Dokáţeš si třeba představit … nebo, byl by ses třeba schopnej podepsat se pod to, ţe za těch 10 let uţ ta televize bude automaticky propojená s internetem? K: Ne, nebyl, nebyl …
MŠ: Tak mi prosit řekni něco o tom, jak jste to měli doma s televizí, obecně prostě, kolik jich bylo, jak jste sledovali … co tě napadne …?
Martina: Záleţí jako, v kterým úseku, samozřejmě … já nevím … v tom raným dětství jsme měli jenom jednu televizi … tak ale my jsem měli vţdycky více televizí, dnes je to tak, ţe … máme čtyřčlennou domácnost, máme čtyři televize (smích) a v podstatě … kaţdej kouká zvlášť na tu televizi …
MŠ: To, co je dneska, k tomu se kdyţ tak dostanem … zkus jakoby zpětně, jak to bylo … to co si jako pamatuješ, vybavuješ …
188
Martina: My jsme vţdycky měli jako ţe více těch televizí, já jsem teda nikdy moc tak nekoukala a kdyţ, tak … jsem se přidala k ségře nebo k mámě, protoţe táta koukal spíš vţdycky zvlášť na fotbal … takţe … spíš vţdycky tam byly jako dvě a více televizí, s tím, ţe nikdy asi nebylo takové hromadné jako sledování … po večerech nebo tak, to určitě ne.
MŠ: A přes den teda … ještě to období třeba, prostě mluv o tom, neţ si jakoby odešla na vysokou školu, jo, to je to co mě zajímá, protoţe tam si jako bydlela tradičně na stálo s rodičem, předpokládám …
Martina: To jo. Tak já třeba na střední jsem … skoro vůbec nekoukala na televizi, jenom kdyţ … kdyţ jsem přišla ze školy, tak ségra ji měla věčně zapnutou, takţe jsem se třeba, kdyţ jsem si dělala svačinku, tak jsem se s ní koukala na nějakou telenovelu nebo tak …
MŠ: A to mě zajímá, vůči ségře … ona to měla zapnutý jako, ţe na to koukala, byla u toho nebo jako kulisu, ţe chodila kolem, ţe něco dělala … ?
Martina: Koukala … ona tak jako denně třeba tři seriály, čtyři a fakt jako jela …
MŠ: A to měla uţ konkrétní, selektivně vybraný pořady, a nebo jí to bylo jedno, ţe to prostě pustila a koukala na to?
M: Většinou to byli … ţe máš takovej ten vzorec, já nevim ty čtyři od těch čtyřeh, co jdou za sebou … v tom běţným pracovní týdnu ţe jo, kaţdej den, takţe tím pádem, kdyţ to měla zapnutý¨kaţdej den, tak uţ na ně jako koukala …
MŠ: Takţe koukala vysloveně na ty seriály, ne ţe by třeba přepínala mezi šesti programama a tajdle se jí něco líbilo, tak … ? 189
M: To ne.
MŠ: A … to znamená, ţe tu pozornost měla vysloveně zaměřenou na … na ten seriál, ne ţe by si u toho vařila, prala, uklízela, ţehlila … ?
M: Vyloţeně koukala …
MŠ: Tak tady tohle máme jako nějaký výchozí bod, jak to dělala ségra … mělas to podobně, nebo jinak a jak jinak, kdyţ tak …
M: Já jsem skoro nikdy nekoukala na televizi jako ţe by nějak pravidelně, maximálně jsem si přímo, jak říkáš, selektivně vybrala nějakej seriál a na ten sem pak zas urputně koukala … hlídala jsem si sledovací čas …
MŠ: Hmm, to znamená, ţe si prostě chtěla bejt doma na ten seriál, stihnout ho od začátku …
M: No … třeba Divoký anděl …
MŠ: Jasně, jo … a co se týče třeba toho, ţe by si přišla a zapla televizi, aniţ bys věděla, co konkrétního tam je?
M: To ne … to já nedělám do dneška … ani jsem neměla nikdy takové to večerní sledování televize …
190
MŠ: Neměli jste nikdy třeba to, já nevim, ţe v sedm začínali zprávy, plus mínus řeknu, ţe třeba se zapínala televize u vás v sedm … u nás třeba se kolem tý sedmý vţdycky zapínala, takţe se snaţila ta večeře stihnout buď před tím, a nebo aby byla připravená k tomu … jíst v obyváku ...
M: To ne.
MŠ: … a vim, ţe pokud nebyla zapnutá od předtím, tak minimálně na večerníček předtím se vţdycky zapla pro nás … no i táta na to rád kouká na večerníčky doteď … a po tom to teda běţelo jako zase pro děcka minimálně do osmi …
M: Tak u nás spíš uţ byla ta televize zaplá, kdyţ beru tu v obýváku … ségra většinou přišla ze školy, zapla televizi a koukala na něco čtyři hodiny do tý doby neţ přišli naši, seřvali jí, ţe kouká … akorát pak to místo její v tom obýváku u té největší televize zaujal táta a koukal na nějakej sport.
MŚ: Takţe u vás běţěla docela často televize, jako byla zapnutá?
M: No, akorát, ţe se u toho ti recipienti měnili …
MŠ: Hmm … a znamená to, ţe ty si jako nebyla jedním z těch, který by třeba po tátovi ještě vzal večer …¨
M: Ne, ne.
191
MŠ: Takţe ty si spíš byla takovej jako náhodný … kdyţ tě tam buď něco zaujalo, ţe si šla kolem a sedla sis k tý ségře, a dá se říct, ţes to zároveň měla jako kulisu, třeba k tomu jezení odpoledne … ?
M: Jo, přesně tak … nebo potom, kdyţ uţ jsem teda měla vybraný nějaký večerní seriál, já jsem většinou spíš jenom kdyţ, tak na seriály koukala, tak to jsem se třeba večer koukala … i kdyţ dneska bych mohla říct, ţe se všichni společně díváme, já nevim, na takové seriály jako je Vyprávěj, tak to jsou třeba takové věci, u kterých se sejdem všichni …
MŠ: A třeba tehdy si nepamatuješ, ţe by byl nějakej, u kterých byste se sešli všichni, byly takový ty rodinný seriály jako Ţivot na zámku … třeba my jsme to měli tak … ţe kaţdý pondělí … na tenhle seriál jsme se koukali v podstatě dost pravidelně všichni …
M: To spíš asi … máma s tátou a se ségrou, já jsem se moc nekoukala …
MŠ: A tys místo toho dělala co, buď si nebyla doma nebo četla nebo … ?
M: Nebyla jsem doma nebo sem si četla nebo sem byla na počítači …
MŠ: A na počítači si sledovala nějaký jako … videa … nebo tak … ? Nebo spíš nějakej chat ne, nebo něco takovýho?
M: No … přesně …
MŠ: Dobrý, to mě nezajímá, protoţe se to netýká těch televizních obsahů, jako ten chat a tohlencto … 192
M: Přemýšlím, přemýšlím … a … nevím, jestli to je pro tebe podstatné, ale měla jsem celou dobu, co jsem byla doma … jako na základce a na střední … televizi v pokoji a já jsem ji nikdy v tom pokoji nezapínala.
MŠ: Takţe tys to nevyuţívalas to … ve smyslu, jak mi říkali jiní, ţe třeba se neshodli večer na co se budou koukat, ţe ten se sešel koukat … třeba k sobě, na televizi na fotbal a máma se koukala na seriál.
M: Ne, to já spíš jako kdyţ uţ jsem se koukala na tu televizi, tak buď jsem měla selektivně vybranej nějakej seriál, a nebo … v tom případě jsem se třeba někdy koukala i u sebe, ale to výjimečně, ale spíš, ţe jsem se přidala k někomu …
MŠ: No, a takţe třeba kdyţ nastala ta situace, ţe prostě běţelo něco, co si chtěla vidět, na co ses třeba těšila a někdo by tu hlavní televizi zabral, tak by si šla k sobě se dívat na televizi? A nebo … nebo jakoby si řekla a co, tak se budu koukat radši tady s tím člověkem … nebo kdyby šlo o to, ţe tam seš prostě třeba s tou mámou a ségrou jako, protoţe jste tam spolu ţenský?
M: Takţe kdyţ jsem fakt měla jako vybraný a oblíbený nějaký seriál, tak samozřejmě jsem třeba odešla k sobě, ale nestávalo se to tak často, ţe bych nějaký takový vybraný měla …
MŠ: A dá se třeba říct, ţe někdy tím, já nevim, řeknu, koukala na to ségra nebo máma nebo ségra a máma dohromady a ţe tys tam jako si šla k nim sednout, aniţ by tě vlastně úplně ten obsah zajímal, ale šlo o to, ţe jste tam jako seděli a ještě jste třeba i u toho si povídali, ne jenom o tom obsahu?
193
M: Mmm … No, to se stalo, ţe jsem se takto k nim přidala, ale …
MŠ: Jako jde mi o to, ţe nejde o ten obsah, ale ţe jde jako takový … ţe tam vlastně seš s nima, jo … o tý sociální komunikaci …
M: Hmm … akorát jsme si moc nevykládali, jsme byly zaujaté tím pořadem …
MŠ: To mě taky zajímá, kdyţ jste třeba nějak koukali, já nevim, jako ve více členech, jestli spíš takovej ten kinotip, jako ţe se shasne a pšššt, teď se kouká, a nebo takový ty kecací … ţe vedete u toho debatu a ne jenom o tom obsahu, ale třeba i … ?
M: No … spíš takovej ten kinotim a … někdy se stane, ţe my si třeba začnem my tři jako holky vykládat a táta právě okřikuje pššt pššt pššt, tak v tu chvíli se jako zvedenem a přejdeme k jiné televizi a tam si vykládáme a koukáme na tu televizi …
MŠ: Hmm … a táta teda … takţe vlastně koukáte … obě skupiny na stejnej obsah … ?
M: Ano, a to se stává jako i docela často, ţe máma s tátou se kaţdý dívají zvlášť.
MŠ: A kdyţ se dívaj oba sami, tak … proč, kdyţ u toho asi ani jeden nekecá, ne? Nebo jako ţe máma se dívá a táta pak u toho kecá?
M: To ne, ale on má takové … ve zvyku, kdyţ je reklama, tak to strašně přepíná a projede ty, já nevím, padesát programů …
194
MŠ: A stane se mu třeba, ţe teda se ani nevrátí na ten původní, protoţe se mu někde něco jinýho zalíbí, coţ máma nemá ráda, nebo … ?
M: Ne, tak většinou se vrátí k tomu původnímu, ale tím, ţe ona má jako zvlášť tady pokoj, kde se kouká, tak třeba ta ségra za ní často se chodí dívat nebo já a my si vţdycky k tomu s ní jako vykládáme a on chce mít u toho ticho …
MŠ: Takţe vy v podstatě jako ţenský nemáte problém s tím vykládáním a táta jo … ? ¨ M: No, tak …
MŠ: A … dá se teda říct, ţe u vás doma prostě jako by nebyl problém tu televizi pouštět jako kulisu, neselektivně? Jo … zase jsem se setkal, ţe v nekterejch rodinách … prostě proč to zapínáš … je tam něco konkrétního – není, tak to nezapínej, kdyţ nevíš … jako … nebyl a není problém?
M: Ne … no, ale je asi jedinej člověk, kterej to tak dělá, tak je ségra.
MŠ: Rodiče taky ne?
M: Ne, máma určitě ne … jako jedině, kdyţ si chce odpočinout, tak to aţ zapne …
MŠ: No a nebo třeba kdyţ jako … Má to taky jako kulisu, hodně to mívaj právě takhle jako … takţe vysloveně jako kulisu?
195
M: Asi jo.
MŠ: Ty ne?
M: Já ne.
MŠ: Ty buď teda úplně selektivně nebo se k někomu přidáš, nebo nic?
M: Přesně tak.
MŠ: A co se týče třeba videa, měli jste video?
M: Měli jsme video, no …
MŠ: Hned od začátku, co si tak jako pamatuješ, nebo třeba někde v průběhu toho, na co si vzpomeneš, ţe nastoupilo a tím s třeba změnilo nějak to sledování?
M: No právě moji rodiče nikdy nepodlehli … tomu videu, takţe … oni snad ani nikdy jako nekoukali přímo, ţe by si pustili nějaký film na videu, takţe tam ty televizní vzorce zůstali zachované … takţe hlavně sestra …
MŠ: Sestra? A ta si pouštěla jako filmy, co jste si pučovali ve videopůjčovně nebo … si nahrávala nějaký seriály ty co sledovala a sledoval je pak ještě jednou nebo … ?
196
M: Aha, ještě s tím nahráváním seriálů, tak rodiče si nahrávali maximálně seriály, který nestihli, ţe třeba … ja nevim … pracovně zaneprázdněni nebo někam jeli …
MŠ: takţe to není, ţe by si nahrávali kaţdej díl a dělali si někde knihovničku … ?
M: Ne, to ne, jenom kdyţ se nedostali k televizi … k tomu oni vyuţívali video a dneska vlastně takový to automatický nahrávání přes televizi, to maj do dneška … a sestra ta si nahrávala, to co neviděla a … a teď nevím, jestli si nahrávala třeba … jako měla spoustu pohádek a to nevim, jestli vţdycky si … měla od někoho jinýho … a do videopůjčovny chodila minimálně …
MŠ: Jo, takţe spíš si nahrávala, neţ ţe by …
M: Ne to ne, to my jsme do videopůjčovny nechodili …
MŠ: A … dobrý, ségra, rodiče a ty a video? M: Vůbec. Maximálně …
MŠ: Vůbec? Ţe by třeba kamarádka ze školy doporučila tenhle film je fakt dobrej, pučila ti videokazetu nebo prostě si to měla jinak …
M: To ne … spíše pak uţ ţe se ta ségra na něco koukala, tak jsem si sedla k ní a koukala na to, ale ţe bych jako …
197
MŠ: Hm, hm … takţe ty ses v podstatě spíš přidala, neţ ţe by si byla sama ten aktivní iniciátor, co by si to třeba sehnal … ?
M: Přesně tak.
MŠ: A bylo to jako třeba z důvodu nějakýho jako … technického omezení svýho, ţes prostě tomu nechtěla jako rozumět, nerozuměla … ?
M: To ne … to mě spíš tak ani nenapadne, jako ţe si zapnu tu televizi … pak samozřejmě mám někdy jako období nějaké ţivotní, kdy pořád jsem na něco koukala … ale jako ţe bych si to video pouštěla, to ne …
MŠ: Dobrý, a to období bylo třeba uţ tehdy ještě jako do gymplu neţ si opustila … ?
M: Jo, já jsem pak třeba měla nějaký období, kdy jsem sledovala nějaké ty seriály, co jsme o nich mluvili …
MŠ: Jo, jo … ale bylo to teda období, ţe bys to měla od rána do večera, si u toho seděla, nebo si prostě měla dva tři seriály, který …
M: No přesně tak, dva tři …
MŠ: Čili nebylo to jako … nějaký závislácký sledování?
198
M: Ne. Ani jsem nikdy nekoukala na takový ty programy publicistické, nebo já nevim, jak je teď … Sama doma … nebo soutěţní …
MŠ: A co se třeba týče kina, chodili jste hodně do kina, málo do kina, vůbec do kina … to jeno tak jako na doplnění, jestli jste … jsem z toho teď pochopil, ţes nekoukala moc na filmy, ţe spíš na seriály, tak jestli se to právě třeba nahrazovalo tim kinem u vás?
M: no, kdyţ jsme byli malí, tak jsme dost chodili do kina, na disneyovky nebo takový ty filmy pro děti …
MŠ: Potom třeba jako puberťačka s holkama na takový ty různý Prci, prci, prcičky …
M: Já jsem chodila úplně minimálně … to ne, to já v pubertě jsem skoro vůbec nechodila … proto já mám taky velký deficit, ţe já neznám klasické filmy …
MŠ: Hmm … no oni taky nikdy moc ty klasický v kinech nedávali, mám takovej dojem …
M: Ale já myslim jako i v televizi … já jsem třeba ty hrabalovský filmy neviděla …
MŠ: Co se týče toho počítače, tak předpokládám, ţe asi do toho odchodu na gympl … i kdyţ těsně neţ si šla na gympl tak uţ na cédéčkách filmy byly, tak … nevim, měli jste … vyměňovali jste, koukali jste z cédéček na filmy?
M: … minimálně, já jsem spíš potom, kdyţ uţ jsem koukala na ty filmy, tak to bylo v rámci vztahu, kdyţ jsem s někým byla … ţe jsme koukali …
199
MŠ: To mě taky zajímá, to znamená jakoby, ţe on byl iniciátor?
M: Jo, no takový jako, co budem dělat … tak budem koukat na film, takţe já jsem pak asi nejvíc shlédla … s tím přítelem …
MŠ: pořád se ještě bavíme na gymplu?
M: Hmm.
MŠ: A to znamená, ţe v podstatě, jakoby, ty by ses koukala taky, a nebo si se spíš fakt podřídila, ţe ani tě to jako nebavilo, ale ţe jste byli spolu, a nebo to třeba byly i filmy, ţe si řekla jó tak ten bych chtěla vidět, ale on byl ten, co ho sehnal nějak a …
M: No … jako samozřejmě, ţe jsem třeba byla ráda, ţe jsem to viděla, někdy byly okamţiky, kdy mě to nezajímalo …
MŠ: Hmm … ale bylas tam kuli tomu … zase tý sociální jako přítomnosti … toho druhého.
M: Přesně tak.
MŠ: A ty filmy teda předpokládám sháněl vţdycky ten druhej, jako myslim i technicky, ţe je prostě někde stáhl nebo na cédéčku … nebo se to půčovalo na dývýdýčkách a uţ rovnou tehdy originály, nebo …
200
M: No, to byly nějaké vypálené, ale … no já umim stahovat poslední rok … seriály …
MŠ: Takţes předtím jako vůbec nestahovala?
M: Ne. A zajímalo tě třeba někdy, jak on to shání, nebo …?
M: Ne.
MŠ: Dobrý, tak můţem postoupit k tomu období v podstatě tý vysoký školy … vysloveně ty studentský priváty … jak to bylo … protoţe si byla na více privátech, si myslim, ne? Nebo … ?
M: Ne, na jednom, ale tam bylo zas zajímavé, ţe nám se tam vystřídalo za tu dobu, co tam bydlim, asi deset obyvatelek.
MŠ: Hmm, tak kdyţ tak by bylo fajn třeba … zkusit vţdycky, kdyţ jako začneš o něčem mluvit, jako popsat pokud si vzpomeneš … co se týče třeba jakoby těch vztahů mezi těma lidma … takţe … měli jste třeba televizi na tom privátě, vţdycky od začátku?
M: Hmm.
MČ: Předpokládám, ţes taky měla notebook uţ u sebe, ţe jo … jako svůj soukromém, osobní, ţes prostě mohla … sledovala se ta televize nějak třeba podobně jako u vás doma nebo … ?
201
M: Takţe … v našem bytě vţdycky bydleli čtyři osoby a kdyţ jsem se tam nastěhovala, tak v tu dobu tam byly dvě televize … dvě, jako, ţe kaţdý měl ve svém pokoji …
MŠ: takţe … byl tam nějakej společnej prostor?
M: A… byla kuchyně, ale tam ta televize nebyla … a my jsme zpočátku měli televizi na pokoji, to jsem bydlela s Dášou a tu jsem znala třeba …
ve chvíli, kdy jsem se s ní
sestěhovala, tak asi jenom rok a to jsme se znali více méně povrchně a přesně ona byla ta iniciátorka, co tu televizi zapínala a já jsem vţdycky jako koukala s ní … jako kdyţ to bylo zaplý, tak jsem koukala …
MŠ: V podstatě to, co se ségrou třeba bylo … ?
M: Přesně tak.
MŠ: … akorát … tam asi u tý ségry si mohla odejít z tý místnosti, tady moc ne, takţe …
M: Tady ne .. přesně tak.
MŠ: Takţe stalo se třeba někdy, ţes to jako sledovat nechtěla a dělala něco jinýho, já nevim, ţe sis třeba pustila na sluchátka hudbu, nebo … cokoliv … Jako, ţe třeba ona měla puštěnou televizi a ty si sledovala jako jinou, jinak televizi, nebo jiný obsahy třeba na notebooku, film seriál … ?
M: Jo, jo, to se určitě taky stávalo, jako ţe se mi … nestalo se mi nikdy to, ţe ona by zapla televizi, já bych automaticky všechno nechala leţet a šla koukat, to ne, to třeba jenom kdyţ 202
jsem neměla co dělat, nebo před usnutím, tak jsem koukal s ní, a potom byl … byla tam ta druhá televize a … to je kamarádka Lenka, to jsem se s kamarádila … poznala jsem jí aţ na tom privátě, to se bavíme do dneška a … to uţ bylo takový, ţe to uţ šlo vyloţeně o tu interakci, ţe kdyţ jsme neměli obě dvě ţádný plán na večer, tak ona koukala třeba, já nevím, na Ordinaci v růţové zahradě, mě tenhle seriál nikdy nebavil, ale nechtěla jsem být sama, tak jsem šla koukat za ní …
MŠ: Jo, takţe v podstatě … nikdy tě to nebavilo, nebo se dá říct, ţe potom třeba člověk do toho příběhu jako … uţ se ti chce, protoţe uţ tě to taky zajímalo, jak to pokračuje?
M: No, jo…
MŠ: Jo takţe to … a to bylo teda kuli tomu, ţes nechtěla bejt sama, sociální kontakt nějakej?
M: Hmm.
MŠ: A co se týče tý televize třeba, jak u vás na pokoji, tak u tý Lenky, tak ta byla erární, nebo byla někoho konkrétního z toho privátu?
M: Ona byla těch holek, Lenky a Dáši.
MŠ: A … jak tam … byl třeba někdy problém toho, ţe by si na tu televizi dělala jako nárok, ve smyslu prostě, ţe tys třeba chtěla na něco koukat, kdyţ uţ to bylo u vás na pokoji, ale ona řekla nene, já chci prostě tady si teď odpočinout a číst …
203
M: … já jsem vţdycky měla takový … ţe jsem se k někomu přidala tak … jsem neměla ani nějaký eminentní jako zájem si tam vybírat programy …
MŠ: Takţe … nebyla si třeba ta, co by tam … pustila tu televizi jako první … třeba kdyby tam nebyla ta jedna?
M: Ne … a … kdyţ tam třeba nebyla ta Dáša, ta spolubydlící, tak jsem si ji někdy zapla, kdyţ jsem neměla co dělat, to jo a to se stává jako výjimečně … a u té Lenky, to se stalo za ty … ona tam bydlela dva roky se mnou, tak maximálně dvakrát, kdyţ jsem třeba … ona nebyla doma a tak jsem se šla koukat na její televizi, to bylo ve chvíli asi, kdyţ jsem měla … oblíbený nějaký seriál, tak jsem chtěla jít třeba k ní …
MŠ: Stalo se třeba někdy … ţe sis jako zapla tu u vás na pokoji tu televizi a koukalas hodinu a pak prostě přišla ta Dáša nebo jak se jmenovala a … stalo se tohle někdy?
M: Asi jo …
MŠ: A jestli jo, tak jako jak … jak se to řešilo, bylo to jako v pohodě, ţe to máš zaplý, protoţe jste se znali, a nebo třeba ses jako zeptala hele můţu … ?
M: Jo, tak jako, ţe hned jak jsme se nastěhovali, tak ona říkala jako ţe, ať jí pouţívám, to … nebyl problém. A ani nevim jako, ţe by mi asi to přepínala, to ne … většinou měla něco jinýho na práci …
MŠ: Takţe jí to ani nevadilo jako kulisa … a … pouţívali jste to, tak jak jsem se ptal vlastně uţ …
204
M: Ale ještě, kdyţ ti skočím do řeči, tak ve chvíli, kdy ona odešla, tak já jsem ji moţná automaticky zapla, ţe já tu televizi jsem měla fakt jako takovou poslední moţnost zábavy, kdyţ uţ nebylo co … tak jsem si ji zapla, takţe asi ve chvíli, kdy ona odešla, tak jsem jí zapla, protoţe … jsem se raději s ní bavila …
MŠ: Takţe … radši si se bavila s ní, neţ koukat na televizi, ale, kdyţ ji ona měla zapnutou, tak si byla schopná se s ní koukat …
M: Hm, hmm.
MŠ: Tak. A teď kdyţ jste se koukali spolu … nebo s tou Lenkou … tak zase, byl to spíš ten kinotip a nebo vysloveně jste u toho prostě drbali? … A nebo záviselo na konkrétním obsahu, jako kdyţ jste sledovali Růţovku [Ordinace v růţové zahradě; MŠ], tak se jako spíš mlčelo a kdyţ jste třeba sledovali něco … já nevim … ţe ty ses přidala, tak jste třeba spíš mluvili, protoţe ten obsah nebyl vysloveně jako na …
M: No, spíš kinotip … kdyţ jsme si chtěli jako povídat, tak jsme tu televizi vyply.
MŠ: Takţe u tý Růţovky určitě … se nepovidalo … ? M: A i u jiných no … maximálně jsme se bavili o tom obsahu třeba s tou Dášou, ale opravdu … kdyţ jsme chtěli vykládat, tak … ta televize nebyl zapnutá.
MŠ: Jo … a dělala teda ona něco jako ten táta, ve smyslu prostě pšššt, teď se jako teda díváme nebo … ?
205
M: Ne, to ne.
MŠ: Nebo spíš jste se jako vţdycky dohodli, ţe budete …
M: No, jasně.¨
MŠ: Supr, a co se týče … sledování nějakých televizních obsahů, coţ já chápu prostě od seriálů … staţenejch, stremovanejch, filmů, přes třeba ČT24 ţivě a nebo z archivu různý věci … sleduješ tady … jako co seš na vysoký škole nebo na tom privátu, říkala si jako, ţe poslední rok umíš stahovat … ? Tak zkus ještě třeba před tim, neţ ses to naučila, to stahování … co si vzpomeneš?
M: … Já jsem ještě … i kdyţ to je na kolejích, ţe jsem měla televizní kartu, to ne … a televizi vlastně mám …
MŠ: A televizní kartu si měla jenom na kolejích?
M: No jenom na kolejích, mě pak … nešla na počítači … a v podstatě jsem ji nevyuţívala na tom privátě, protoţe tam byla ta televize od Dáši … tak to uţ jsem nepouţívala, ale ještě televizi mám poslední rok na privátě, před tim nefungovala půl roku, tak to jsem měla vybraný seriál, na který jsem koukala kaţdý den, ţe jsem si opravdu našla ten čas a teď mi nefunguje, takţe jí nevyuţívám …
MŠ: Přestala prostě ze dne na den … ?
M: Ne. Já jsem se přestěhovala do jiného pokoje a tam není signál. 206
MŠ: Jo, hm, hm. Tak … cos dělala, kdyţ přestala fungovat, začala si to, na cos byla naučená, koukat … ses nějak snaţila nahradit …
M: Ten seriál naštěstí během té doby skončil …
MŠ: Skončil. To znamená ţe v podstatě to pro tebe zas takovej zásah nebyl, nebo nesnaţíš se ničim nahradit tu televizi, jako, ţe by sis ten seriál našla někde, prostě … na internetu, na streamu … ?
M: Ne, to je tím, ţe ten seriál skončil, tak ne … tak nekoukám … ale k tomu obsahu, tak … na výšce, to bych řekla, to je takové období sitcomů, od Přátel, Big bang, HIMYM … Dva a půl chlapa …
MŠ: Tak to uţ je tak čtyři pět šest let, moţná, ţe jo dokonce? V podstatě od prváku, od druháku tady ty seriály?
M: No.
MŠ: A … v televizi je nedávali, kromě Přátel moţná, takţe jak si je sledovala?
M: A … tak do té doby, neţ jsem je uměla stahovat, tak jsem si je většinou … sehnala od někoho jiného …
MŠ: To znamená na flashce nebo přehrála?
207
M: Přesně tak. A teďka uţ umim stahovat sama, takţe … jsem schopná vţdycky kdyţ vyjde ten seriál, co dávaj v Americe, tak si ho bezprostředně stáhnu a koukám …
MŠ: A přes co to stahuješ?
M: Uloz.to …
MŠ: Takţe přes nějakej fileserver … A co se týče třeba streamovaných … na tos nikdy nekoukala jako …
M: Jo, jo, jo, koukala, myslim, ţe … ty stránky, co jsem měla oblíbený, oni pak přestaly jít … megauploady …
MŠ: Takţe streamovaný taky si to sledovala a co třeba sledování … kdyţ si byla doma, koukalas třeba na zpravodajství, zajímaly tě zprávy, nebo si byla spíš ten typ, co .. moc nekoukal?
M: Moc ne.
MŠ: Tady na vysoký škole, začala ses o to zajímat nebo … ja nevim, třeba ČT24, jestli si sledovala někdy nebo … kdyţ byly nejaký já nevim, povodně nebo něco … ?
M: někdy si jí jako ţe zapnu, ale ţe bych nějak pravidelně to ne, mě to vůbec nenapadne.
208
MŠ: A zapínáš si jí jako live … zrovna to co jde live …
M: Hmm … a někdy i teď si něco vyhledávám, kdyţ třeba někdo má odkaz na facebooku, tak se podívám …
MŠ: Takţe řekněme, ţe třeba kdyţ byl třeba … já nevim … Šmíd v Hyde parku, tak jestli sis to třeba našla nebo ses na to chtěla koukat … ?
M: Jo, to jo … ale … mě to opravdu tady tyhle věci nenapadne … to uţ si rikám, sedíš tady půl dne, tak bys na to mohla koukat …
MŠ: A z jakého důvodu, z toho ţe kdybys měla televizi, tak to tam zapneš a koukáš na to … ?
M: Ani v té televizi by mě to právě moc nenapadne …
MŠ: Takţe není problém jakoby to, ţe … v televizi je to jeden čudlík a na počítači je to zapnout, počkat, vyhledat to třeba blbej signál … ?
MŠ: Ne, ne … s tím, ţe já jsem to ani doma tak neměla … jako, ţe mě to nenapadlo, já jsem přímo tu televizi měla naproti posteli a někdy schopná jako hodinu nic nedělat, jako tak jenom lelkovat a nenapadlo mě tu televizi jakoţe zapnout a ani na něco tam koukat …
MŠ: Čili nemáš zakódovaný takový to, ţe jakmile chvilku není co dělat, tak se zapíná televize?
209
M: Ne.
MŠ: A … kdyţ si nezapínala tu televizi, tak ani třeba na notebooku si to jako … ţe, protoţe ses třeba hodně učila, takţe bys tam měla něco rychle pustila … nebo … já nevi, nějaký takový ty seriály, co lidi můţou poslouchat … ?
M: Nee, ani ne … nevim … absolutně jsem schopná projíţdět cokoliv, ale … abych si zapla tu ČT24, tak to … si myslim, … bych uţ musela nad tím sedět …
MŠ: A … máš třeba nějaký seriály, který koukáš já nevim, po desátý po dvacátý, ţ jenom tak jakoţe … protoţe se ti líběj … jestli to třeba pouţíváš, ţe se jako učíš a máš ten seriál puštěnej, hozenej na ploše … a jenom tak koukáš …
M: Ten, co uţ jsem viděla jednou?
MŠ: No, třeba, protoţe, kdybys ho neviděla, tak to zase by bylo blbý jenom na zvuk ţe jo nebo tak … ?
M: Ne … tak to ne, to já kdyţ se učim nebo píšu, tak bez jakejchkoli kulis … takţe i bez televize.
MŠ: Potřebuješ úplný ticho?
M: Potřebuju … jsem schopná pracovat i … jako, ţe v ruchu, kdyţ to tak řeknu hloupě, ale … ale absolutně nevnímám ten obsah, ţe jsem se to naučila na kolejích … se soustředit. Ani nejsem schopná třeba mít něco zapnutý a zároveň něco dělat … 210
MŠ: A… řekla bys třeba, ţe si člověk, kterej spíš má ráda ticho, nebo spíš nemá … ?
M: Já jsem spíš ten typ … co má rád ticho … nemám to jako, ţe by hned vstala a zapla rádio … spíš mě to aţ vytáčelo, kdyţ to někdo dělal jako na privátě, jako nic jsem neřekla, ale nebylo mi to uplně tak příjemný …
MŠ: Dá se říct, ţe ses prostě dívala kuli, ţes to třeba nebyla naučená z domova, jako ţe kdyby asi si na to byla zvyklá z domova, ţe furt … já nevim … tys nebydlela se ségrou na pokoji, viď asi, ţe bys ..
M: Ne.
MŠ: Tak moţná právě i proto, no, ţe si to … tam nebyl ty … nebylo to zakódovaný …
M: U nás třeba kaţdé ráno, kdyţ jsem ještě chodila na základku nebo na střední, tak asi zapínali takové … já nevím … stávání s ČT1 nebo jak se to jmenovalo …
MŠ: A to si taky ne ty … to spíš zapínal někdo jinej, teda nebo …
M: No, jenomţe my máme ještě dvouposchoďovej barák a my se ségrou bydlíme nahoře a oni to zapínali dole v obýváku a tím … my máme nahoře i koupelnu, takţe já jsem ráno vůbec nechodila dolů mezi ně, takţe já jsem tam měla to absolutní ticho …
211
MŠ: Hm, hm. Takţe ani to není to takový to, ţe kdyţ se … to mám třeba já jo, ţe kdyţ bych byl nahoře a pustila se dole televize, tak mě to prostě táhne dolu za tou televizí, z nějakýho důvodu, protoţe mám dojem, ţe tam se jako odehrává něco důleţitýho, nemyslim v tý televizi, ale třeba i před tou televizí, ţe si o tom povídaj a mě jako … nechce se mi tam chybět …
M: Ne, to ne …
MŠ: A … co se týče toho … sledování notebooku a nějakejch televizních obsahů na notebooku, pouţíváš to někdy … i jako třeba kulisu k nějaký … nechci říct fyzický práci … ale třeba lidi si to berou … já nevim .. do kuchyně, kdyţ umejvaj nádobí nebo … kdyţ vaří, tak si tam prostě pustí na notebooku třeba v neděli Moravce, tak jestli to pouţíváš takhle jako kulisu?
M: Ne. Já jsem asi jako v tomhle asi jako chlap, já … neumim dělat více činností zaráz a … mě to tak přijde jako, ţe nepřirozené, takţe kdyţ vařím, tak vařím a soustředím se na to. No … a moţná je to i daný tím, ţe mám ráda právě ten klid.
MŠ: Jo, takţe ty to vlastně jako kulisu dneska moc nepouţíváš, pokud k tomu jakoby … nechci říct … nejseš donucená, pokud nepřijdeš do prostředí, kde to má spolubydlící, nebo měla, puštěný …
M: Hmm, hmm …
MŠ: A teď bydlíš sama?
212
M: Teď bydlim sama na pokoji …
MŠ: Takţe vlastně uţ vůbec jako kulisu nějaký …?
M: Ne, teď mám dva seriály, na který koukám … pravidelně.
MŠ: Supr, tak to je … to je asi všechno k tomuhle a teď se do tý třetí části nejkratší pustíme … zkus třeba nějak přdestřít, jak si představuješ, ţe by za deset let mohla vypadat ta televize, nebo kam si myslíš, ţe se to jako bude ubírat třeba, jo, i ve vztahu jak máš teď … já nevim … televizní program, kde vlastně někdo ze shora říká … tehdy a tehdy se bude vysílat to a to a uţ proti tomu je ta sluţba on demand, ţe ty lidi si v podstatě, uţ v Americe to funguje … ţe si prostě objednaj film, kterej chtěj, na kterou dobu chtěj … takţe jak si myslíš, ţe to třeba bude do budoucna vyvíjet, jestli ten tradiční televizní program prostě bude odumírat, a nebo jestli si myslíš, ţe se bude drţet, protoţe strukturuje těm lidem čas a den?
M: Jo, no to já si právě myslím, ale nevím jestli to právě není dáno nějakým subjektivním vnímáním …
MŠ: Tak to určitě bude, ale mě spíš neţ o ten fakt, jak to třeba doopravdy bude, tak spíš jak to vnímáš … ?
M: … já si myslim, ţe ta role televize a celkově jako, ţe toho programu … čím dál tím má menší roli v tom ţivotě těch lidí, vem si kdysi, já nevím, třeba před rokem 1989 vyloţeně … nebo ještě dříve ti lidi se vyloţeně jako scházeli u té televize, protoţe něco hraje, ale dneska uţ je bych řekla přesycený trh s těmi programy, ţe …
213
MŠ: A není to jako proto …. A teď se vydám ještě do větší historie, ţe prostě ty lidi se vţdycky u něčeho scházeli … ne nadarmo se tý televizi v těch šedesátejch, sedmdesátejch letech řikalo jako, ţe to je ta náhrada toho krbu domácího? V podstatě i … to rádio původně, neţ bylo jako …
M: Ale, ţe dneska právě ty lidi mají … jiné moţnosti, kde se scházet, kde právě ví, ţe …
MŠ: A co se týče tý rodiny, třeba tak kde ona se ta dnešní rodina podle tebe schází … kdyţ uţ se nesejde u televize … ?
M: No, ţe ta televize bude mít právě čím dál tím marginálnější roli, protoţe ten ţivot se stává hektičtější a myslim si, ţe … lidi dneska mají daleko nabitější program, takţe ten čas, který můţou strávit jako společně, tak … nebudou … víš, ţe jako dají přednost před sledováním raději nějakému vzájemnému rozhovoru …
MŠ: No jo, ale jako … já … to chápu, ţe jakoby to nebude televize a u toho nějaký moţný rozhovor, ale prostě jenom ten rozhovor, ale jako … nedokáţu si reálně představit … kde by se to odehrávalo, jako nedokáţu si představit by si všichni čtyři sedli takhle jako do obyváku a řekli, tak … teď něco budem probírat, víš, ţe ta televize byla jako ten sjednocující prvek, ţe ty lidi tam nebyli apriori kuli tomu rozhovoru, ale vlastně kuli tý televizi, ale ta televize vyvolala zpětně tu komunikaci, kterou ta rodina podle mě potřebuje a vţdycky jako měla společnou …?
M: To jo, ale třeba, jak ty říkáš, ţe by ti to přišlo divný, ţe byste tak seděli, tak jestli … spíš ta televize uţ dneska nemá větší roli té kulisy, neţ třeba měla u vás doma před desíti lety, kdyţ jste byli oba dva s bráchou doma … a nepotřebovali jste si tak povídat … MŠ: Hm, hmm … Je pravda, ţe dřív ta televize nebyla taková kulisa, ţe se fakt pouštěla, kdyţ tam fakt něco bylo … 214
M: No, a dneska je kulisa, protoţe by bylo … jak říkáš, přišlo by ti divný, ţe tam takhle sedíte … to my třeba doma hrajeme právě hodně tyhle deskový hry, i karty a … to fakt hrajem a to tu televizi nemáme zapnutou …
MŠ: To je pravda, ţe vlastně ty … ty hry deskový, takovej návrat jako do minulosti. No a co se týče jako tý technologie samotný?
M: Jestli budou přímo … ţe si budeš moct navolit … dejme tomu nějaký program …
MŠ: No třeba, nebo … jestli si myslíš, ţe to třeba bude automaticky propojený s internetem, jako ţe nebudeš řešit internet na počítači a … televizi zvlášť, jestli jako … ?
M: No … čoveče já jsem takový technický antitalent nebo mě to právě nikdy nějak moc nezajímalo … tak vůbec nevim … ani nevim o těch moţnostech, ţe v Americe je, ţe si můţeš přímo … navolit, nebo ţe to bude propojené …
MŠ: … něco jako iTunes, jo? Ţe prostě si volíš a za peníze si jako stahuješ …
M: Myslim si, ţe jo, ţe … tady toto bude, to by mě ani nenapadlo a propojený to asi taky bude …
MŠ: A co se týče třeba tý samotný „skříňky hrací“, myslíš, ţe bude vypadat podobně nebo … já nevim … mě napadlo, ţe třeba uţ televize nebudou, protoţe to bude hnaný přes projektor a bude se to promítat v nějaký místnosti na velkou stěnu automaticky nebo …
215
M: ale ještě kdyţ řeknu … k tomu programu, k té struktuře, tak dneska ţe jo, je to zacílený především na matky v domácnosti nebo na důchodce, ale ţe dneska, jak jsem říkala je více volnočasových, větší výběr volnočasových aktivit, i ti důchodci jsou aktivnější, uţ nejsou odkázáni podřídit ten celý den jako té struktuře té televize, proto si myslím … ţe právě bude větší ta tendence, aby si mohli navolit ty své programy podle sebe a za další … teda jak to bude vypadat no … vim já? (smích) … ţe bude projektor? MŠ: Nemusíš odpovídat, ţe bude projektor, stačí říct, ţe třeba nevíš, ţe nemáš představu …
M: No … nemám absolutně ţádnou představu, no ale myslím si, ţe ta televize sama o sobě, kdyţ pozoruju své známé, ţe jo tak kolem těch 25, co si zařizujou teďka domácnosti, tak … nechcou mít tu televizi doma, a kdyţ uţ … někde skrytou, jako ţe ve skříňce …
MŠ: Takţe myslíš, ţe ona se bude jakoby vytlačovat z toho … obyváku uprostřed, kde i ta architektura byla namířená na televizi?
M: Přesně tak … ale jaký ty skupinky … tady se bavím o vysokoškolsky vzdělaných …
MŠ: No, tak to se můţem rovnou dostat k tomu, coţ je ta druhá část … na konci … a to je, jak ty by sis to představovala, ţe to budeš chtít mít aţ si budeš zařizovat ten svůj byt pro tu svoji rodinu, vysloveně jakoby pro rodinu jo, ne teď pro sebe, ţe budeš bydlet třeba pět let sama nejdřív ještě po … po studiích, ale … prostě pro rodinu?
M: No … vzhledem k tomu, ţe celý můj ţivot ta televize hraje jako marginální roli, tak já jí tam nebudu muset mít (smích) …
MŠ: A kdyţ si to fakt jako představíš … ty bys to zvládla jako bez tý televize? Třeba i kuli dětem, ţe jo, protoţe … je tam třeba posadíš a máš prostě hodinku pro sebe?
216
M: No právě kuli těm dětem, aby třeba nebyly ostrakizovány, tak určitě jí mít budu, ale já ji sama nepotřebuju, já v podstatě jsem tři čtvrtě roku bez televize, takţe … já ji ani nepotřebuju a jako jsem zvyklá teďka bez ní, ale … pro ty děti, jo? … já si spíš dokáţu představit, ţe budu mít tu televizi jako krásný módní doplněk … ţe bude obrovská, nová moderní … a třeba bude mít i tu dominantu, ale jako takový designový prvek a … jako budu jí chtít mít, zřejmě asi kvuli toho partnera …
MŠ: A tak třeba kdyţ připustíme, ţe ta televize bude v podstatě propojená s internetem a vlastně celej den by tam moh bejt člověk jako na internetu, takţe zjišťovat … já nevim … ráno od počasí, jak bude, aby se člověk moh oblíknout, přesto, kde mají co k obědu v nějaký restauraci, po to, co večer jde za kino, muzeum nebo divadlo … ţe nebude uţ jakoby … televize bude vytlačená pro ty tradiční televizní obsahy, ale vlastně se tam vrátí skrze tady ty nový obsahy, který bude schopná nabídnout … ?
M: A … to já si nemyslím, ţe bych ji takhle vyuţívala a to z toho důvodu, ţe třeba … proč já hlavně pouţívám ten laptop, protoţe chodím na email, chodím na facebook …
MŠ: No dobře, ale teď si vem, ţe teď budeš mít ten email v tý televizi … ?
M: Já vím, jenomţe … tím, ţe mi to přijde právě ten email, facebook jako takový spojení jako, ţe … ţe to je hodně takové jako osobní, soukromí … a nechtěla bych, aby, to je na velkým plátně, aby to viděli všichni …
MŠ: Jo, a s tím je třeba spojený i to, kdyţ sleduješ něco nebo …
217
M: nebo kdyţ … si pouštím jako za stránky, aby ti vedle mě na to koukali, navíc … mi přijde … ţe to je fakt taková jako osobní potřeba ten laptop, ţe … nejde tu televizi vyuţívat jako ten laptop, protoţe ten vedle bude mít uplně jiný potřeby.
MŠ: Hm, hmm. A … právě co se týče toho vyuţívání laptopu tak … vuţíváš ho vysloveně jako individualizovaně, nebo třeba někdy, kdyţ si koukala na nějakej seriál, tak si byla schopná s tou spolubydlící jako na jednom laptopu na seriál, nebo na notebooku?
M: … no já jsem se se spolubydlící nikdy nekoukala na laptopu … moţná … vţdycky s tím svým přítelem jsmě koukali ţe jo na laptopu …
MŠ: Takţe to není vysloveně tak individualizovaný, jako ţe člověk by musel sám, ale je to hodně řekněme … intimní … ţe s tím partnerem je to v pohodě … ?
M: Jo, tak kdyţ máš … no … přesně tak …
MŠ: Jako intimní, ţe prostě člověk musí bejt jako …
M: … blízko u sebe …
MŠ: Za prvý blízko u sebe, za druhý jako z úhlu se to moc nedá sledovat, ţe jo … ty LCD displeje, a kdyţ to sledujete tak …
M: A taky to bylo daný i tím, ţe jsem neměla jinou moţnost, jak jinač koukat, ţe jo …
218
MŠ: Tak pomocí jednoho drátu se to dá propojit s většinou televizí, víš? To jste ale vy jakoby neřešili … předpokládám ?
M: No, to jsme neřešili …
MŠ: A … při tom sledování … to bylo asi selektivně vysloveně, ţe jste si chtěli něco pustit, tak jste si pustili … a to bylo jako u stolu nebo třeba v leţe posteli …
M: V posteli.
MŠ: Takhle, ţe byste si to dali před sebe u stolu, asi moc ne … nebo ty, třeba kdyţ sleduješ vţdycky seriály, tak u toho potřebuješ bejt v leţe …?
M: To ne, to já se právě snaţim jako, ţe diversifikovat, ţe u stolu, kdyţ sedim u toho laptopu, tak pracuju … kdyţ se koukám na seriál, tak si prostě lehnu …
MŠ: Takţe nestává se, ţe třeba jíš a u toho máš puštěnej prostě HIMYM, Big bang … ?
M: Tak já často jím, to já mám právě takovej zlozvyk, kdyţ jím, tak vţdycky na něco koukám (smích) …
MŠ: A to teda jíš v posteli vleţe? A nebo se koukáš teda v sedě, nějak … ?
M: No, v sedě, přesně takhle a nebo na gauči no … a pak aţ dojim ţe jo, tak si lehnu …
219
MŠ: Tak můţem, řekni mi teda něco o tý televizi, jak jste to měli doma … Evţen: Hele, jak jsme to měli doma … Na televizi si pamatuju, ţe jsme ji měli vlastně doma odjakţiva, úplně si nevybavím takovéty první roky, vím, ţe takový tím, podle mě podstatnou věcí … Sledoval jsem televizi často u babičky, kdyţ mě dávali, nebo my jsme i jednu paní, ke které mě dávali jakoby hlídat a ta mi tam pouštěla, to si pamatuju, takovéty Hříchy pro pátera Knoxe a takovéty detektivky. Doma … si pamatuju tak jakoby matně ty večerníčky, ale nějakým zásadním způsobem, nemyslím si, ţe by to do nějakejch šesti let významně ovlivňovalo můj ţivot. Nebo ţe by to bylo úplnou, strašnou součástí … pamatuju si dobře, ţe kdyţ jsme se stěhovali protoţe naši koupili dům a prodal se byt, tak jsme asi měsíc bydleli na diskotéce, protoţe jsme neměli kde bydlet asi měsíc a tam máma měla doma … přinesli video a pouštěli tam takový klip, jako ţe to byla strašná móda pouštět video klipy na jakoby televizi z videa a poprvé jsem tam viděl třeba film Karate Kid, ne Karate Kid, ale Karate tygr a strašně se mi to líbilo. A jako do mých deseti let mě strašně naprosto zformovalo video ţivot, protoţe jsem chodil opravdu denně, nebo třikrát týdně jsem chodil do videopůjčovny a normálně jsem tam stál třeba tři hodiny, čtyři a bavil jsem se tam s tím člověkem, kterej tam půjčuje ty videa, bylo to v obchodním domě Termo, taková malá videopůjčovna … měl jsem ty všechny filmy nastavený, jsem si to stokrát četl a vţdycky jsem si nějakej vybral a šel jsem se na něj dívat. Takţe jsem se opravdu tak do deseti let jako ţe video filmy byly úplně moje … bylo to promě něco fascinujícího. Znal jsem takovýty herce, reţiséry … Naši mi to … našim to nějakým způsobem ani výrazně nevadilo, ani si nemyslím, ţe by mě to nějakým způsobem negativně ovlivňovalo, bylo to prostě takový … nebylo to prostě proto, ţe bych zabíjel čas, ale prostě proto, ţe fakt jako bavilo. Takţe jako opravdu i v těch osmi letech jsem se fakt díval i jako na horory … MŠ: Koukali se jako rodiče s tebou? Evţen: Ze začátku jsem se díval s otcem na ty filmy, on mi samozřejmě někdy zakrýval oči, kdyţ tam bylo něco silného nebo tak. No a pak jsme samozřejmě doma přehrávali ty filmy, které jsem si půjčoval, ţe jsme je jako přetáčeli na druhé video, protoţe otec měl bistro a pak je půjčoval v tom bistru v Hrabini, takţe takovej ten standartní jako postup, co začátkem devadesátých let všichni jako proţili, to přetáčení filmů a tak. Vím, ţe jsem si dokonce jako 220
sbíral … ţe jsem dělal takovýty sbírky a ţe jsem záviděl … ţe to byla na Havířovsku hrozná móda, ţe jsem chodil a záviděl jsem děsně spoluţákovi, ţe jsem přišel k němu domů a oni měli místo knihovny, kde by měly být kníţky, tak tam byly jenom videokazety s tisíce tisíce filmama, prostě neskutečné … MŠ: Originální? E: Ne, vůbec, takové ty přetočené právě, ty originály byly strašně drahé a to byla taková ta móda to video jako po těch … bavíme se třeba v roce devadesát dva, tři, první třída. První, druhá třída, tak to strašně valilo. Doma jsem se díval na to video s otce, máma třeba hodně pracovala v té době. Otec byl takový ten typický člověk, který po roce devadesát hledal nějaký to svoje místo, ţivotní, pracovní a tak dál. A moje máma tenkrát pracovala na diskotéce, potom ještě pracovala jako vedoucí restaurace a tak, takţe ona poměrně často pracovala a já jsem chodil … a jo, já jsem tím jako de facto trávil jako volný čas. Jako hrál jsem hokej, ale moje jako opravdu zábava byl film. Doma jak to fungovalo později … MŠ: Mě spíš zajímá ta televize … E: Jo jo, já přesně nevím, jestli jsme se jako dívávali s rodiči na televizi, neuvědomuju … nemám to nějak … S otcem to bylo takové, ţe jsme vypli světlo a dívali jsme se opravdu jako ve tmě a nebavili jsme se u toho … máma se čas od času jako s náma, ale nevzpomenu si, ţe by televize byla nějak podstatná jako taková. Třeba … MŠ: Ani zprávy jste nesledovali? Nebo jakoby něco pravidelně, vím, ţe byly pondělní seriály a ţe to byl takovej jako náš rodinnej rituál, kdyţ z devadesáti procent jsme se tam všichni čtyři snaţili sejít… Ţivot na zámku, nebo něco takovýho … E: Jo, jo to je pravda, ale třeba jako Bylo nás pět, to je pravda. Na to jsme se dívali, ale nebylo jako nic pravidelnýho, bylo to spíš jako nárazově. Nebylo to jako kaţdý pondělí, ale kdyţ to bylo dobré … nemyslím si, ţe by ta televize hrála pro nás v tý době nějakou nějakou opravdu jako socializační … MŠ: Ţe by jako nějak strukturovala, já nevím, třeba ţe byste jedli před sedmou abyste stihli zprávy: 221
E: Ne, to si myslím, ţe ne. To právě ne. Spíš vůbec. Ani dodnes to tak není, jako kdyţ … No a později s tou, kdyţ máma přestala chodit pracovat a tak a zůstala jakoby doma, tak … jo a co se týče počtu … tak kdyţ jsme bydleli na bytě, tak otec se strašně rád díval jakoby na televizi a matku to samozřejmě štvalo, tak jsme si pořídili druhou televizi domů, tu jsme si pořídili jako my do pokoje a já jsem měl tak od dvanácti let jakoby televizi v pokoji, na kterou jsem samozřejmě koukal, ale jako taky jsem to nějak nepřeháněl. Vţdycky jsem přišel třeba ze školy, koukal jsem se na takový ty seriály jako Škola zlomených srdcí, Helena a její chlapi … MŠ: Na tý svojí televizi? E: Na tý mojí televizi, ale nebylo to … chodil jsem jako na sport … nebylo to, ţe by mi to … ale je pravda, ţe v tý době jsem se na to těšil na ty seriály, kdyţ jsem přišel domů ze školy … MŠ: A tys teda sledoval pravidelně, ty seriály? E: Jo, to jsem sledoval pravidelně. MŠ: No, a kdyţ třeba doma nikdo nebyl, tak tos nemohl sledovat na tý hlavní televizi v obýváku? E: My jsme doma nikdy neměli nikdy něco jako hlavní televize … u nás nikdy nebyla … dobře, kdyţ do minulýho roku jsme měli jako v obýváku, tam u krbu jako teďka na baráku, jsme měli tu nejhorší televizi v baráku. Jo, nebyla tam jako vůbec podstatná. My nemáme jako … to spíš, ţe se kaţdej jako zavřel jako do pokoje, protoţe je ještě důleţité, ţe můj otec chrápe silně, opravdu jako silně a matka měla jakoby ještě druhý pokoj, samozřejmě někdy jako přespává u otce, nebo nepřespává, spíš je maj jako oddělené pokoje. Tak samozřejmě já třeba o tom jejich ţivotě jako privátním zase neřekl bych, ţe bych tolik věděl. Ale otec třeba chrápe tak, ţe já to slyším na druhé straně domu, takţe … Na tom baráku … kaţdej získal svůj osobní prostor díky tomu domu … no a kaţdý kdyţ si zalezl, kdyţ jsme se třeba nějak bavili přes den nebo něco se dělo, tak kaţdý se třeba zavřel před spaním k tomu filmu. Otec se třeba na televizi poměrně … je ten klasický přepínač, pamatuju si, ţe jsem se s ním často
222
díval na fotbal. Jeho to sice nikdy nebavilo, ale byla to taková ta příleţitost, kdyţ jsem chtěl, tak jsem přišel za ním a koukali jsme třeba spolu na fotbal. MŠ: Takţe to jako bylo spíš neţ to, ţe by to oba bavilo, primárně ten obsah, tak to bylo takový společný chvíle vaše? E: Jo, mě třeba bavil i ten obsah a otci to byla tak nějak jedno. MŠ: Nebyl nějakej fanoušek? E: Ne ne ne, vůbec aby to musel vidět, jeho to samozřejmě baví, jako ocení zápas a chodí i sem tam sám na fotbaly, ale nic takovýho, ţe by to proţíval jako hrozným způsobem … E: Jako Dobrodruţství kriminalistika a ta bla bla bla, jako ţenám to připadalo zajímavé jako celé rodině, ţe to bylo dobré. Moje matka se i s otcem na to dívali, ne socializačně, ale jako ţe je to bavilo. MŠ: Mě spíš jako zajímá, kdyţ jste neměli hlavní televizi, takţe ta rodina se scházela kde jako? Takţe spíš jídelna potom tam hrála takovou tu … Byl nějakej společnej prostor, kterej … E: My máme díky tomu domu a díky tomu, ţe máma pak byla … ţe po koupi doma pak přestala krátce po tom, nebo krátce po tom, pár let potom přestala chodit do práce a začala se starat o ten dům a my jsme měli sociálního prostoru jako poměrně hodně. My jsme často … často se scházíme … kdyţ je hezké počasí, tak se často scházíme na zahradě, bavíme se bez … nepotřebujeme televizi k … u nás nebyla televize jako sociální prostor. MŠ: Jako nefungovalo to jako … E: Ne vůbec. MŠ: Nemyslím jako záměrně, jako minimum rodin se schází u televize záměrně, ve smyslu …
223
E: Já rozumím jako co chceš říct, ale nebylo to u nás nikdy jako to místo, kde bysme se sešli a koukali jako společně na bednu a bavili se o tom, tak to nikdy ne. Aţ jako moţná … ani ne … To je jako spíš o tom, ţe jako máš něco před sebou, my se spíš bavíme, máš tam něco … nějakou … na něco se díváš … MŠ: Takţe se dostáváme k tomu, ţe to pouţíváte jako kulisu, ţe tam něco běţí … Protoţe já nevím, spousta lidí mi třeba říkalo, ţe: my třeba u nás televizi jako vůbec puštěnou a jiní mi zase říkali: u nás běţela pořád, furt, buď u ní někdo seděl a nebo neseděl, ale jako prostě furt běţela, lidi kolem ní tak nějak chodili, kdyţ začlo něco důleţitýho, tak se tam třeba začli scházet. Fungovalo to u vás takovým kulisoidním … E: Hele, ona třeba jako běţela ta televize, ale jako moje máma třeba tím, jak pak jako byla doma, tak se třeba dívala na určité pořady a třeba něco stáhla, protoţe ji to zajímalo a říkala: dívej se na ten a ten seriál, protoţe je to třeba dobré, tak jsem se na to díval v pokoji, nebo třeba i s mamkou, třeba na Plastickou chirurgii. Matka byla opravdu takovej ten jeden z prvních … Já jsem se třeba na seriály skoro nedíval, protoţe mě to aţ tak nějak moc nebaví, jakoţe trávit u toho čas, ale třba na některé, co mi doporučila máma, tak ty byly jako opravdu dobré. Myslím, ţe máme podobnej vkus a někdy jako spolu koukáme na tu telku a tak se u toho bavíme. Neřekl bych, ţe to je jako kulisa ani hlavní, prostě to tam tak nějak je. MŠ: Jasně, takţe to není kulisa, ţe byste tam odcházeli a přicházeli… jako sedíte u ní, ale v podstatě jste schopní bavit nejenom o tom obsahu, co zrovna běţí, ale i mimo o jinejch věcech … E: Ne, my se ani nebavíme o obsahu toho, co tam běţí … MŠ: Takţe spíš o jinejch věcech a ono to tam jenom běţí, ale třeba neděláte u toho ţádnou jinou aktivitu? Já nevím, ţe by máma uklízela, nebo někdo vařil … ţe byste u toho jedli E: Ne ne ne, máma třeba ţehlí u televize, nebo … Ale ona třeba často poslouchá rádio, jakoţe rozhlas … To jsem se taky naučil, i kdyţ jsem televizi často v tom … v pokoji, tak jsem často poslouchal rádio.
224
MŠ: A dělal jsi třeba něco u toho poslechu? Předpokládám, ţe jo, ţes nebyl jenom stoprocentně soustředěnej ná rádio. E: Hele třeba kdyţ jsem chodíval spát, mezi tím třeba dvanáctým a patnáctým rokem, tak jsem strašně dlouho poslouchal jako Noční proud na Radioţurnálu a to jsem si normálně lehl a neţ jsem usnul tak jsem poslouchal co v tom hrajou, co tam vyprávěj a mluví … MŠ: Myslím normálně během dne … Jestli třeba televizi, i tu svoji v pokoji jsi měl jako k učení puštěnou nebo ke čtení pustěnou jako kulisu, nebo jestli jsi přišel do pokoje, a kdyţ ses jako vysvlíkal nebo převlíkal, kdyţ jsi přišel ze školy, tak jsi jako zapnul automaticky televizi, nebo spíš selektivně? E: Neuvědomuju si … Je to moţné, ale já si to teď vůbec neuvědomuju, takţe to vysloveně nebylo podstatné … MŠ: No mě nejde o ten fakt, jestli jo nebo ne, ale spíš, jestli si na to teď vzpomeneš a řekneš: jo určitě to tak bylo … E: Ne, ne vůbec nevím … MŠ: Spíš myslíš, ţe ne teda asi? Já jsem třeba přišel domů a třeba z padesáti procent vím, ţe jsem třeba došel domů a měl jsem hlad, tak jsem jedl doma no a k tomu jsem si prostě pustil tu bednu a ani … buď mi bylo jedno, co tam běţí, protoţe jsem prostě jedl a vţdycky se tam něco našlo na těch šesti sedmi kanálech, který pak uţ jsme třeba měli nebo jsem třeba věděl, ţe je MacGyver třeba od půl čtvrtý, kdyţ přijdu, tak jsem se prostě koukal na McGyvera, ale u toho jsem se přesně najedl, převlíkl, takţe jsem tomu věnoval třeba 80% pozornosti, ţe jsem u toho nemusel vyloţeně sedět. E: Hele já jsem byl celej takovej deorganizovanej, takţe vůbec nevím jako. Jednou to bylo tak a podruhé úplně jinak … MŠ: Nebyly třeba nějaký vzorce, který …
225
E: Ne nebyly, já jsem to třeba zapl a mohl jsem být stoprocentně pozornej, protoţe mě to třeba začalo bavít, nebo jsem to mohl zapnout a dělat úplně něco jiného, nebo úplně tak jako hala bala. MŠ: Ale tak zase jsi říkal, ţe ses těšil na některý ty seriály, takţe … E: O kterém věku se jako bavíme? Pokud se budeme bavit do těch deseti let, do dvanácti, tak jsem se těšil a pak mi to uţ připadalo takové blbé, ţe jsem hrál fotbal … MŠ: Ve dvanácti ses koukal na Školu zlomených srdcí? E: Kolik mi mohlo být … čtvrtá pátá třída … MŠ: Fakt? Mě to třeba v tu dobu vůbec … A já myslím, ţe to šlo pozdějc … E: Ne, to vím stoprocentně, ţe to šlo čtvrtá pátá třída, moţná potom na gymplu první ty roky třeba do osmé třídy. MŠ: Já taky tak zpětně nevím … E: A pak třeba v té deváté třídě uţ vůbec televize nehrála velkou roli, to hrál třeba počítač jako silnou roli. MŠ: K tomu se ještě dostanem. Takţe jsi to jako někdy měl jako kulisu, někdy ne, ale záleţelo to spíš na aktuální náladě? E: Spíš on to byl jako takový prvek, kdyţ ses chtěl jako k někomu jako … něco slyšet … nebo mít takový … MŠ: Jaká byla teda motivace toho, to pustit, pokud to nebylo selektivní, ţes věděl, ţe tam teď jde tohle a ty to chceš sledovat. Jaká byla motivace, jestli si ji dokáţeš nějak vybavit a pojmenovat? E: Nechtělo se mi spát večer, odpoledne … jen tak … 226
MŠ: Bylo to jako automatický, ţes prostě přišel a pustil? E: Já teď přemýšlí …. MŠ: Já to mám třeba automatický, ţe kdyţ jsem přišel a nebyl doma nikdo jinej, s kým bych jako kecal, tak … E: Můţu říct, ţe jsem to asi pustil automaticky, ale ta pozornost hodně kolísala jako. MŠ: Buď tě to chytlo jako nebo tě to nechytlo a třeba za dvacet minut jsi to vypnul? E: Jo jo určitě, nějak tak to bylo. MŠ: A ţádný to hromadný sledování nebylo, nebo říkal jsi, ţe nějaký to hromadný sledování jako bylo? E: Ne, ţe bysme se cíleně sešli a cíleně se vyloţeně na něco dívali … MŠ: My kdyţ jste se třeba s rodiči dívali na to Dobrodruţství kriminalistiky, který zajímalo všechny, tak jste se koukali tím kino způsobem, ţe se u toho vůbec nepovídalo. To u vás jako nejmíň prostě? E:Ale to zase jo, my to jako sledujeme všechno, ale často se jako dostaneme od tématu, jakoţe někoho něco napadne, tak jako se o tom bavíme … MŠ: Takţe tam jako není někdo, kdo by třeba říkal: pššt, já to opravdu sleduju. Já to třeba potřebuju sledovat stoprocentně, mně kdyţ u toho někdo mluví, tak mám třeba tendenci … teď kdyţ uţ můţeš stopovat, tak říct dobrý teď mluv a pak se fakt koukat. E: Ne, to vůbec nebylo … To dělám sem tam já, kdyţ jsem opravdu koukal na nějakej film a to tím, ţe kdyţ jsme měli kaţdej tu svoji televizi, tak třeba po večerech, kdyţ třeba máma něco chtěla, nebo kdyţ se chtěla bavit, tak jsem třeba někdy řekl: teď se dívám jako. Opravdu kdyţ tam byl film, na kterej jsem se chtěl dívat, napínavej třeba jako.
227
MŠ: A teď co se týče toho sledování videa ještě, hrálo tam roli ta moţnost to třeba pauznout, přetočit, jako pracoval jsi s tím, nebo to bylo tak, ţe sis to prostě pustil a uţil si ten film jak kdyby šel v televizi? Nebo jsi vyuţíval tý technický moţnosti přetočit zpátky dobrou scénu? E: Ne, ne, ne … hele ze začátku dobře, kdyţ jsem byl fakt jako malej, tak mě to fascinovalo, tak jsem si i něco … klidně jsem se na ten film podíval fakt jako třikrát, ţe se mi to tak jako líbilo a ţe jsem to neviděl nikdy … MŠ: Ne, já myslím spíš ve smyslu toho, jestli ten film jako třeba běţel v televizi a tys ho jako nestihl a řekl sis dobře, tak já si ho pustím na videu a pak jestli tak konzumace byla vysloveně televizní, lineární, nebo jestli jsi byl schopen … E: Jo, byla lineární … MŠ: Jestli na tom videu jsi věděl, ţe si to budeš moct stopnout, kdyţ třeba budeš chtít jít třeba na záchod … E: Lineární byla … dobře, někdy se stalo … MŠ: Jasně, spíš myslím, jestli to a priori člověk stopoval kvůli kaţdý blbosti, … mně se třeba stane, ţe se zamyslím, přeslechnu tu větu, tak si to prostě vrátím, protoţe mě to prostě zajímá … E: Jo, to se stane, ale nic, ţe by to tak prostě bylo pořád prostě … Ţe jsem na to prostě hleděl a říkal jsem si … MŠ: Fascinovanej? E: Jo jo jo, fascinovaenj malej … MŠ: Co se týče toho počítače, tak ten …Bylo to tak, ţe jste třeba … Nebo takhle, měli jste počítač a kde doma? E: No měli jsme … Kolik mi bylo, kdyţ jsme dostali počítač?
228
MŠ: Ten věk není úplně hlavní. E: Měli jsme počítat třeba kolem dvanáctého roku, takţe poměrně uţ měly děcka, mívaly … On byl v… Jeden počítač byl v … Měli jsme jeden a ten byl … MŠ: To bylo ještě v bytě? E: Na baráku, takovej jako obývák … a ty televizní hry, ty mě strašně bavily. MŠ: Televizní hry jako jaký? E: No jsem hrával televizní hry. MŠ: Jako, ţe jsi měl připojený prostě … E: Jako, ţe jsem měl takovou tu konzoli, takovou tu černou … MŠ: Jo tu Atari, nebo jak se to … E: Vůbec nevím, co to bylo … MŠ: Komodor? E: No no, něco takovýho jsem měl a to jsem hrál třeba. MŠ: Jo, ale to mě moc nezajímá, protoţe to není sledování televize, to je jako něco jinýho. E: Dobře, ten počítač jsme měli … to je takovej … propojenej … my tam totiţ nemáme dveře, takţe těţko říct, jako co to je vlastně, taková jako průchod do obýváku … tam je taková větší knihovna MŠ: To ková jako … Jak se tomu říká, kdyţ někoho hostíš v obýváku, tak máš takovou jako …
kde ho jako usadíš, kdyţ ho přijmeš v tom obýváku …
229
E: Jo, ale my to máme docela jako otevřené. No něco takového, tak tam počítač byl. MŠ: Jako salónek? E: Jo, jo něco takového. Tak tam ten počítač byl a tam jsem hrál hry a potom se ten počítač, protoţe u nás ho nikdo nepotřeboval doma jako, já jsem ho měl opravdu jenom na hry … MŠ: Takţe to nebylo něco, jako ţe táta ho potřeboval … E: Ne, ne, ne otec aţ později ho začal potřebovat a on ho měl jenom v práci a já jsem ho měl doma jako svůj a ten mi potom dali … měl jsem ho v pokoji, takţe já jsem měl televizi i počítač v pokoji. MŠ: I počítač i televizi? E: Jo jo jo. MŠ: Takţe to znamená, ţe jste přemístili ten počítač, nebo jste pak měli jako dva? E: Ne, přemístili jsme ho a otec pak si pak samozřejmě koupil jako ţe to … MŠ: No a teď co se týče jakoby počítače pro vyuţívání sledování televize, ve smyslu toho, ţe to co jsi dřív jako koukal na videu, tak teď uţ letěly cédéčka, tak jestli jsi prostě pouţíval počítač na sledování nějakejch filmů, ale to nemusí bejt jenom filmů, čehokoli prostě. Vzhledem k tom, ţe ČT 24 začla aţ někdy v roce 2003 nebo čtyři nebo kdy, tak to asi nehrálo roli, měli jste internet třeba? E: Asi od patnácti let. MŠ: A vyuţíval jsi na nějaký sledování nějakých obsahů? E: Hel mě to nikdy … třeba filmy v počítači mě nikdy jako neoslovovaly, jako mě to nikdy asi nebavilo ani, já k tomu asi nemám vztah úplně. Jako dívám se samozřejmě, ale dívám se jenom z toho důvodu, ţe ty filmy nejdou v televizi, nemám ţádné jiné médium … 230
MŠ: K tomu se dostanem, to je ještě teď jako, … Ale tehdy doma jestli uţ jsi jako prostě vyměnil video za cédéčka, protoţe to bylo vlastně levnější, kvalita byla asi i lepší v tý digitální podobě … E: Ne, ne, ne, ale často jsem chodil do kina, jako na ty filmy, začal jsem s otcem kaţdej tejden, zašli jsme na něco a já jsem potom na to ten počítač … MŠ: A bylo to chození do kina, nechci říct rituál, ale jako takovej zvyk, ţe jste si jako zašli? E: My jsme to měli rádi, otec t měl rád … MŠ: Ţe se třeba řeklo: hele je pátek, ještě jsme nebyli, tak skočíme zejtra … E: Jo, úplně na blbost klidně nějakou, my jsme si ani nevybírali, na co půjdem jako, ale jako pojďme. Asi to bylo fakt takové, otec se synem chce být jako sám. Matka moc často jako nechodila, ta byla vţdycky jako náročnější, i na televizi a tak jako, … MŠ: Náročnější divák ve smyslu toho, ţe ne kaţdá blbost jí … E: Ne, ona se dívala vţdycky … celý ţivot se dívala na takové ty filmy jako … na dvojku prostě celou dobu … MŠ: Takový jako populárně naučný trochu? E: Jo, proto ji to sralo, ten otec jako … MŠ: A ten otec to jako vyuţíval, jako kdyţ si to pustil, tak ten u toho jako třeba relaxoval? E: A otec to má tak jako relax … MŠ: Jako, ţe u toho usínal u tý televize? E: Jo otec to má opravdu …
231
MŠ: Noviny u toho četl? E: No, otec opravdu … ne to moc nečte, spíš to, co ho jako zajímá, on má svý koníčky, jako kutilství, televizi má takový jako, ţe si lehne, čumí na to … Jo, on na to třeba hledí, usne uprostřed filmu a zas se dívá … on to má úplně … ţe se dívá na obrázky. MŠ: Jasně, nejde mu jako ani tolik o ten obsah … E: Ne MŠ: A máma teda uţ spíš sledovala selektivně, ţe uţ si vybírala ten obsah? E: Jo, máma … MŠ: Třeba moje máma … další, co mi říkali lidi, ţe se ta máma vzala ten program a na týden dopředu si zakrouţkovala ty filmy, který by ji mohly … jako, který by mohla vidět a líbily by se jí. E: Tak tohle nedělala. Ona moje máma kdyţ se dívala na televizi, tak se dívala na pořady pravidelné, které běţely a které ji jako zajímaly. A vţdycky náhodně vzala jako nějakej film a prostě se jí to líbilo, ale ţe by se dívala třeba na Novu, tak to ne, to vůbec. MŠ: Ani zprávy jste jako, nikdo ani táta? E: Hele já jsem se třeba díval na zprávy, já jsem se třeba díval na zprávy od jedenácti let. Ţe jsem byl jako rád, kdyţ ty zprávy … A fotbal, český fotbaly jsem na televizi sledoval, jo, to je třeba jako, všechno, co běţelo v televizi, jsem prostě ţral. MŠ: Takţe jsi měl nějakej rituál v tom smyslu, ţe prostě, kdyţ bylo něco, co tě bavilo, tak sis to připravil tak, abys to stihl, aby ses mohl koukat, radši ses, já nevím, naučil o den dopředu, neţ poslední den, aby … E: Jo přesně, ale já jsem se klidně jako učil u toho fotbalu, mně šlo vyloţeně o to, ţe to tam mám před sebou a ţe vím, co se děje jako a to jsem jako u toho. To jsem jako vţdycky ten 232
fotbal … A na zprávy se máma dívala a já jsem se díval asi nejvíc z rodiny, jako ţe mě to opravdu u toho seděl a čuměl jsem na zprávy. MŠ: Co nějaký národní sportovní události, ve smyslu mistroství světa v hokeji, nebo úspěchy … na to jste koukali třeba s tátou? E: Jo jasně, ale spíš jsem koukal sám jako. Jako naši nikdy tady tohle moc neproţívali, tady ten banální nacionalismu, ne … Jo samozřejmě byli rádi, kdyţ jako … zapálí tě to jako, kdyţ někomu řekneš, ţe je fakt dobrej, kdyţ jako vidíš, ţe to má otevřené, ale nijak selektivně … mistroství světa v hokeji … jo, jako díval jsem se, určitě jsem sledoval hokej, hodně západů, ale úplně jako nevím ani proč. Spíš tak jako, ţe se to čekalo tenkrát. Mohl jsem to vyuţít jako jinak. No a mně potom jako strašně třeba od patnácti ovlivnil ţivot internet. Jako, ţe televizi jsem měl třeba zapnutou, jako kulisu, ale trávil jsem strašně moc času na internetu, aţ neúměrně, chatoval jsem … MŠ: Chatoval? E: Chatoval jsem, tři roky nebo čtyři roky fakt denně. MŠ: S holkama? E: No hele, … MŠ: ICQ? E: Ne XChat, ale bylo to strašně dobrý sociální prostředí, protoţe jsem se znal takhle se strašným mnoţstvím lidí jako. Ale na druhou stranu, mohl jsem dělat i něco mnohem lepšího jako ve svým ţivotě … To povaţuju za takovou tu … Ale říkám, měl jsem u toho puštěnou tu televizi … MŠ: Takţe tady jsi to měl jako kulisu k jiný činnosti? E: Ano, ale třeba jsem se i díval, …
233
MŠ: Je to takový to, ţe lidi to pouţívají i při práci, ţe mají puštěnou televizi jakoby, třeba dneska na počítači, mají to hozený na plochu dolu a u toho pracujou a kdyţ je něco zajímá, tak přerušej práci, otevřou to okno a sledujou já nevím, nějakou dobrou zprávu na ČT 24? Takţe takhle jsi to předpokládám měl? Ţe jsi jako chatoval, a na tom chatu, kdyţ tě něco zaujalo v tý televizi, tak bylo na tom chatu jedno, jestli odpovíš za minutu nebo za dvě? E: Jo, jo MŠ: Takţe jsi to měl jako takovou kulisu, která kdyţ tě něco zajímalo … Přepínal jsi pozornost mezi televizí a … E: Ano, ano přepínal mezi televizí a… MŠ: Jinou činností nebo jenom tím chatem? E: Já jsem fakt takový kokot … No seděl jsem u toho chatu fakt často. MŠ: Takţe to nebylo tak, ţe bys mimo to třeba i četl a tu televizi … E: Hele já vlastně vůbec nemůţu říct … Já jsem byl takovej nestrukturovanej, já jsem do toho hrál fotbal, hodně jsem si chatoval, a nevím kde jsem se ocitl … Já jsem dělal jen to, co mě baví. To samé i s tou televizí, ta televize tam byla taková jako … ani by nemusela být, myslím si, ani by mi tam … Ale dneska ji povaţuju jako za podstatnou, nesouhlasím jako by s názorem, ţe u nás doma televize nejede, protoţe to je … já nevím, ţrout času. Ne, s tím jako vůbec nesouhlasím, to spíš odmítám. Spíš si jako myslím, ţe to je určitým způsobem omezenost, … já teda nevím, jestli je to jako k tématu, … no připadá mi, ţe to je jako omezenost, protoţe je to tady, je to kolem tebe, je to určitý fenomén, o kterém se nakonec jako hovoří a nemluvím jenom jako o zprávách, … MŠ: Ale jo, to se vracíme k těm teoriím, který znovu říkáš, ţe prostě původně si říkali, ţe to jako rozbíjí, rozmělňuje to a individualisuje to sledování televize, protoţe kaţdej to sleduje jakoby … je jakoby dráha mezi tou televizí a tím, kdo ji sleduje jako paprskovitě. To byl takovej ten názor toho, ţe se ty lidi spolu budou míň bavit a tak a nakonec se zjistilo, ţe to vlastně posiluje tu sociální komunikaci, ţe se lidi o tom bavěj, … 234
E: No jasně, já kdyţ jsem byl na brigádě jako na páse, kde jsem balil bonbóny … bonbóny jsem balil, ţe jsem je takhle dával osm hodin do krabic, a tam jsem to jako viděl naprosto, jako o čem se bavily ty ţenské tam? No o tom, co bylo včera v televizi. O čem by se bavily, kdyby ta televize nebyla? To by mě třeba jako zajímalo … MŠ: Asi o rodinách by se moţná víc bavily, ne? Asi obecně o zkušenostech jinejch, neţ jsou z televize. E: Ne, ony se bavily o všem, to bylo moc redukující, ony se bavily o všem, o rodinách, pak se bavily o těch seriálech a takových věcech a spíš si jako myslím, ţe televize rozšířila niţší třídě rozhled. Jako nevím jak, ale myslím, ţe rozšířila. Jako nechci posuzovat, jestli pozitivně nebo negativně, ale rozšířila, aspoň … minimálně dala moţnost, jako já jsem taky jako nevěděl … kdyţ uţ jsme se tam bavili, tak o seriálech nebo jinejch kokotinách s něma… MŠ: Jako je to takový, ţe seš někde s člověkem, s kterým seš tak dlouho, ţe dřív nebo později se s ním začneš bavit, je to taková úniková cesta, tak se budeme bavit o tý televizi … No o čem jiným, já mu nebudu říkat o svých problémech v rodině E: No jasně, no … jeho to stejně nezajímá, nebo mně se o tom nechce mluvit MŠ: Dobrý, takţe jsme se vlastně shodli na tom, ţe televize, video, ale na počítači jsi jako nesledoval nic, co by jako nahrazovalo televizní obsah. E: Myslím, ţe jsem se sem tam díval na nějaký … MŠ: N, myslím jako … E: Ale ne cíleně. To třeba aţ jako na vysoké škole. MŠ: Jasně, k tomu se dostanem. Ale doma to teda nebylo tak, ţe bys byl velkej dealer filmů na cédéčkách a prostě jsi to sledoval, protoţe to přišlo z videa. E: Ne, to vůbec. MŠ: Supr, tak teď se teda dostáváme k tý vysoký škole, tam jsi měl od začátku notebook? 235
E: Jo, od prváku. MŠ: A bydlel jsi na koleji, nebo? E: Bydlel jsem první rok na koleji a od druháku jsem bydlel pět let na jednom privátě, z kterého jsme vţdycky odjel, kdyţ jsem musel – kdyţ jsem jel na Erasmus nebo do té Itálie … MŠ: Na té koleji to jste měli televizi na pokoji svoji přímo, nebo tam byla jenom nějaká televizní místnost? E: Byla televizní místnost na koleji, já jsem bydlel na Vinařkách totiţ a měl jsem spolubydlícího, kterej stahoval fakt spoustu filmů … já přemýšlím, jestli jsem se jako já díval na televizi, asi ne … Ale já jsem ani v tom prváku nesledoval aţ tolik filmů. MŠ: Dobře, tak ale opustíme kolej, protoţe ta mi úplně nezapadá do toho schématu a půjdem na ten privát … Tak zkus nejdřív tak nějak popsat ty vztahy těch lidí … Jak to tam jako fungovalo … E: Vlastně na privátě jsme bydli na začátku čtyři kamarádi. Ne vlastně, čtyři spoluţáci, ne kamarádi. My čtyři jsme se seznámili tady na fakultě sociálních studií … pak jsme byli takový čtyřka … Ty vztahy byly spíš takové konkurenční, … mam ti jako popsat ty vztahy? MŠ: Ne spíš mi jde o to, jestli jste se všichni jako znali, nebo jste tam byli jako třeba dva kamarádi … E: No po roce se ten jeden odstěhoval, ten můj spolubydlící, on nemohl z nějakého důvodu unést tu moji přítomnost, on mě jako neměl krajně rád, já jsem ho jako docela i bral jako v pohodě, ale on opravdu … spousta věcí mu vadila, tak on se odstěhoval po druháku, nebo … po druháku to bylo. MŠ: To uţ je celkem jedno a přišel někdo … E: No přišel místo něho ke mně do pokoje … počkej počkej, jak to tam bylo kurva drát? 236
MŠ: Ne to uţ je celkem jedno, ale spíš jestli se nějak změnily ty vztahy mezi lidma … E: Já přemýšlím, kdo se přistěhoval, to je podstatné … Jo tam přišlo víc … Takţe po tom druháku nás tam bylo snad osm jeden čas, na to privátě. MŠ: Pro čtyři? E: Jo, on se odstěhoval a přišli … jako ţe se na dva měsíce nastěhují dva … a já jsem ještě hledal spolubydlícího, tao jsem měl takovou situaci a on, ţe tam s náma jako bude taky a do toho ten jeden měl přítelkyni, která tam byla nasáčkovaná taky, tak to byli sedm … Ale to tenkrát byla strašná situace … Pak oni jako vypadli … A já jsem začal bydlet … MŠ: Hele to není … E: Ne to je podstatné … Pro ty vztahy je to určitě podstatné … Protoţe tam se potom strašně střídali ty lidi, ţe. No hele, vţdycky se většinou ty lidi znali nějak, nebo znal se aspoň jeden ten, co se přistěhoval, tak byl nějakým způsobem známý … MŠ: No mně jde spíš o tom, jestli ty pokoje byly více méně uzavřené jednotky, jakoby samostatný priváty, a nebo to prostě fungovalo, jako více méně průchozí a vy jste se potkávali někde v nějaký místnosti, kde se jedlo, vařilo a kecalo … E: Ne, my jsme měli jakoby charakteristický byt, oni fungovali de facto jako uzavřené priváty, protoţe my jsme měli jako dlouhou chodbou od sebe, ale byli jsme jako kamarádi. MŠ: Byla tam vlastně malá kuchyň? E: Byla tam malá kuchyň, tam jsme se setkávali, to bylo setkávací místo a televizi jsem měl já v pokoji. Tu jsem měl dlouhou dobu. MŠ: Jedinej? E: Jedinej. Potom co jsem bydlel s Radovanem na pokoji dlouhou dobu, on se ke mně přistěhoval, kdyţ se odstěhoval ten … a ty holky myslím tenkrát přišly, … no takţe takhle to 237
bylo, ţe já měl na pokoji televizi, na kterou … kdyţ jsem přišel ze školy, tak tu jsem sledovával. Ţe jsem ji zapl, ale to běţela 24, tak jsem jel na ČT 24. Opravdu … a ČT 4. MŠ: A jakej způsob to byl, toho sledování. Věnoval jsi tomu plnou pozornost, částečnou nebo téměř ţádnou? A bylo to tak, jak u toho chatu, ţe jsi u toho dělal jiný věci, nebo sis k tomu opravdu lehnul a … E: Hele bylo to tak, ţe kdyţ jsem přišel unavenej, tak jsem zapnul televizi a jenom jsem tam hodil nějakej seriál, pamatuju si, ţe pár měsíců jsem koukal na dva, nebo tři seriály za sebou, protoţe byly detektivní a to byly takové ty Právo a pořádek a ještě něco. A koukal jsem se na všechny tři, protoţe to byla strašná prdel. Nebo na všechny tře … věděl jsem, ţe tam budou, a kdyţ jsem zapl televizi, tak jsem se na to cíleně díval, ţe jsem u toho i usnul. MŠ: Ale kdyţ jsi jako nebyl doma, tak nebyl problém, ţe jsi prošvihl jeden díl … Ţe bys jako hnal domů … E: Ne, ne vůbec, úplně mi to byla jako jedno. Ale taky jsem někdy nezapl televizi tejden, nebo čtrnáct dní, prostě fakt jak se mi to hodilo. Sledovali jsme třeba před spaním zprávy, nebo nějaký diskuzní pořady třeba o víkendu, ale zase ne cíleně, jako ţe to opravdu nahrazovalo relaxaci. Jako, kdyţ se ti nic nechtělo, tak zapneš televizi. Ale opravdu ta televize nebyla primární, byla taková poslední varianta. MŠ: Kdyţ uţ nic jinýho, tak je tady ta bedna … E: Jo. Ale nebo, kdyţ byly třeba nějaká zajímavé …Ona ta bedna je blbá, já ji mám třeba i teď na privátě, ale nejde mi anténa, mně de facto nechybím, protoţe si čtu tiskoviny hodně, takţe mi to nechybí, se re mě to jen, ţe se nemůţu dívat na tu ČT 24, ţe ty Události jsou docela zajímavý. MŠ: takţe ti chybí to zpravodajství, tak jestli to nesleduješ třeba na internetu? Kdyţ máš ten notebook … máte internet? E: Dívám se uţ jenom na opravdu vybrané pořady, kdyţ jako vím, ţe je v Hydeparku dobrý host, tak se podívám na něho. 238
MŠ: A koukáš jak, v archivu nebo v tu chvíli? E: V archivu. Já se skoro nikdy v tu chvíli nedívám, kromě sportu. To mně došlo, ţe sport mě nebaví se koukat jenom jako na výsledek. MŠ: A tehdy, kdyţ jsi měl tu televizi na tom pokoji, tak jste to sledovali tak … tam byla i ta ČT 24? Tak jsi ji sledoval? E: Jo, jo tam. MŠ: A kdyţ jsi měl teda tu moţnost tý televize, tak pouţíval jsi notebook k nějakýmu sledování těch televizních obsahů, teď myslím zpravodajství, seriály, cokoliv, co by mohlo být místo televize. E: Asi jo, ale selektivně velmi. Kdyţ jsem potřeboval nějaký rozhovor, nebo nějakej pořad, tak jsem to tam někde našel. MŠ: Takţe jsi šahal do archívu pro to, co jsi na tý klasický televizi nestihl? E: Jo, jo … a někdy jsem třeba našel. Hledal jsem třeba nějaký dokument a nebyly tam v tom archívu české televize, coţ mě jak strašně sralo. Jako v tom ohledu, co mi jako uteklo v tý televizi, coţ jako strašně hrozné, mají práva na nějakej skvělej pořad, daj ho jako v jedenáct ve středu nebo v úterý a pak uţ ho nemáš jako šanci vidět. Ani … MŠ: Většinou je dávaj právě dvakrát, to dělala Česká televize, ţe měla strategii jednou třeba večer a jednou ráno, aby to ty lidi mohli chytnout, E: Hele ale třeba nějaký dokumenty nebo takové nějaké fakt ne. Nějaké fakt dobré dokumenty, na které jsem se chtěl fakt dívat, nebo filmy na ty soutěţe mezinárodní a nebylo to tam jako a nebylo se k tomu jak dostat. To bych si klidně i zaplatil, jak v kině bych si to zaplatil, abych to viděl, protoţe to jsou některé dobré jako. No a jinak televizní obsah opravdu selektivně, kdyţ byl nějaký pořad, nějaká diskuze, klidně na Moravce, kdyţ jsem neměl čas předtím, podívám se klidně potom, …
239
MŠ: Takţe to bylo z archívu, nešel jsi do přímýho ţivýho vysílání … E: Ne, ne, to jsem si radši zapl televizi. MŠ: A seriály, jsi třeba sledoval nebo filmy? Stream, nebo jsi stahoval? E: Stream, a to zase poměrně, některé seriály jsme opravdu viděl potom všechny série, třeba Twin Peaks jsem takhle viděl, … MŠ: Jako cíleně epizodu po epizodě? E: Cíleně, epizodu po epizodě. Ale to bylo jen u některých, zase neorganizovaně. Podíval jsem se na jednu a líbila se, tak jsem tomu věnoval fakt jako čas. MŠ: To jako najednou jsi byl schopnej hodně dílů, nebo jsi čekal, ţe to jednou tejdně vychází, E: Jako dva, tři při jídle. Ale kdyţ mě ten seriál opravdu chytl, tak jsem toho chtěl vidět jakoby hodně. To se mi třeba u Twin Peaks stávalo jako. MŠ: A všechno stream, nebo sis i něco stahoval? Ţe tě jako sralo, ţe ten stream je třeba blbá kvalita. Neměl jsi třeba filmy z Uloţ.to nebo nějakej takovejch serverů … Já třeba jako stahuju hodně filmy. E: Ne všechno, stream Filmy jako stahuju, ale opravdu jenom ty, které nemám jako moţnost, opravdu kuriozitky takové … MŠ: Dá se říct, třeba artový? E: Jo jo, italské filmy s anglickými titulky, nebo filmy, které se mi opravdu líbí a které chci jako vidět, takový ty co bylo jako Must, tak jsem si to jako stáhnul, nebo jsem jako neviděl Fargo, tak jsem si to jako stáhl. Ale zase neorganizovaně. MŠ: A něco to třeba tak, ţe přijdeš z práce, ze školy večer, nic nedávaj v normální televizi, ţe si cíleně stáhneš na večer nějakej plácnu film, třeba Pán prstenů. 240
E: Ne ne, vůbec. To skoro vůbec nemám. Mám někdy chuť, ale já třeba vím, ţe mám … kdyţ jako mám opravdu jako, tak jdu do kina. Nechodím jako často, ale někdy jako. Ale já opravdu nejsem fanoušek nějakej filmů … MŠ: Ale říkal jsi, ţe jsi byl hroznej fanoušek filmů. E: No, ale úplně se mi to jako otočilo. Spíš jako nevidím důvod, proč se na to dívat, proč tím jako opravdu … Co jsou poslední dobou za filmy nové, tak ty mě spíš jako sraly, neţ
ţe by
mě to vůbec bavilo. Jako baví mě to tu chvílu, ale je to hrozné … Jako neznám filmy, které by se mi jako … A kdyţ třeba nějaké zajímavé vidíš, tak … No nevím, nahrazuju to teď knihou. MŠ. Knihou? Takţe teď spíš čteš? E: Ano, tak 99 procent a jedno procento … MŠ: A kdyţ jste ji jako měli ve dvou na pokoji tu televizi, tak jste ji sledovali jako jak, spolu, nebo kaţdej sám, … E: Někdy jsem se díval sám … ta televize byla jako pod oknem, takţe jsme na ni viděli a kdyţ jsme koukali na nějakej jako film, nebo nadávali jsme u toho, nebo jsme jen tak leţeli a kecali, prostě … Nechtěli jsme se prostě tak jako bavit, ale tak jako prostě nebylo to nějaké cílené … On to byl jako kámoš, ale tak cíleně jsme u toho jako trávili čas, a oba dva jsme u toho tak jako usnuli. MŠ: A shodli jste se tak jako vţdycky na tom, nebo to prostě byla tvoje ta televize, tak jsi … E: Ne, spíš on to bral, jako ţe je moje, ale já jsem mu to hodil, jako na dívej se. Ani u nás v rodině to tak nebylo… MŠ: Ale tady je právě jenom jedna. Nebo jestli ty ses třeba díval na televizi a on u toho jako na notebooku něco. E: Jo takhle to jako klidně bylo, on se často díval na notebooku na své animované filmy a ta televize třeba ani neběţela. Koukal se třeba na to, co se v televizi neseţene. 241
MŠ: Tím teda byl jako vyřešenej ten potencionální konflikt, jako co se bude sledovat … E: Vůbec ţádnej konflikt nebyl. MŠ: No ne, jako teď to myslím ve smyslu, ţe ty ses tam koukal na něco trošku konkrétnějšího, já nevím, fotbal a jeho to nezajímalo, tak se nepřepínalo dál, neţ se najde něco společnýho, ale on se automaticky si zapl … Nebo ty sis i četl u toho klidně? E: Jo, jo já jsem měl zapnutou televizi a u toho si čteš, nebo jsem byl na netu, takový ty … zase neorganizovaně, ne ţe bych něco jako dělal cíleně, kdyţ to nebyly opravdu ty věci, co jsem fakt chtěl. MŠ: Takţe tam běţela jako kulisa televize, jednou ji sledoval chvilku ten a pak zase ten? E: Tak někdy. MŠ: A nebo se třeba vůbec nazapla někdy? E. Jo často, spíš byla vypnutá, neţ byla zapnutá. MŠ: Takţe jako spíš minimum času, nebylo to takový jako automatický? E: Ne, ne, čas od času jsme se na to dívali a čas od času ne. Tak tady na té škole to je, ţe … Ţe tady na té škole máš spoustu jako jiných příleţitostí, jak trávit čas neţ u bedny. Ale je to jako pravda, ţe zase někdy u tý bedny … MŠ: Teď ji nemáte? E. Teď ji mám já na pokoji, ale nemám připojení na anténu, bych si to musel zaplatit. MŠ: Takţe nejde? E: Nejde, …
242
MŠ: Takţe jako bys ji ani neměl jako? E: Je to jako bych ji neměl … MŠ: Áha, to mě teď zajímá … E: A to mě teď sere v současné době, je to docela divoké tady v té republice, sere mě, ţe jsem třeba nemohl věci týkající se třeba školného, ty debaty sledovat, nebo já nevím … tak jak byla … tak jak byly korupční aféry, tak bych to chtěla jako … MŠ: Hm a čím to nahrazuješ, jestli to teda něčím nahrazuješ? Nebo nemůţeš říct, ţe tě to jenom sere a nic proto nedělat a nesnaţit se dostávat k těm obsahům nějak jinak … E: Přečtu si noviny, ale … já nevím, jestli …. Ta ČT 24 opravdu jenom jako selektivně, opravdu jen to, co počítám, protoţe ve svým důsledku to jsou jako kecy … já mám tendenci to sledovat jenom proto, ţe bych měl. Jako ţe by se tak čekalo. MŠ: A spíš v tý ţivý verzi? Protoţe to má auru a pak uţ je ti to vlastně zpětně jedno? E: Jo, jo, de facto tak. MŠ: takţe dá se říct, ţe něco bys sledoval ţivě a pak i třeba v archivu, jako byl Hydepark nebo Moravec, a něco by si sledoval jenom ţivě, protoţe pak uţ by tě to nenapadlo, protoţe to uţ proběhlo a uţ je to neaktuální … E: Jo a to většinou, protoţe já bych to chtěl sledovat jenom proto, ţe by se to jako čekalo, protoţe jsem dělal ty bezpečnostní věci, tak bych se na to asi měl dívat, ale nakonec kdyţ nad tím tak jako přemýšlím, tak opravdu z té televize, jestli jsem dostal nějaké podstatné informace, kdyţ jsem se na to díval, tak jsem nedostal jako nic. De facto jsem si to jako vţdycky zjistil a samotná informační hodnota vycházela z úplně něčeho jiného, spíše z novin, spíše z nějaké interpretace, nějakých rozhovorů, neformálních rozhovorů s lidma a tak dále… MŠ: A sport, ten tu furt je, ne? Kdyţ chceš sledovat nějakej fotbal, nebo byl ten hokej, to brněnský šílenství … 243
E: to jsem byl jednou na Svoboďáku se podívat, jednou jsem byl v hospodě, mě to šílenství zas tak nebralo, ale byl jsem se podívat, jako je to Brno, studuješ tady, mělo by se. Ale je to takové pomíjivé jakoby pro mě. MŠ: Takţe to není tak, ţe by sis hledal na netu nějakej stream, abys to mohl sledovat na to streamu? Já to někdy třeba dělám, třeba dneska jsem koukal na poslední třetinu ČR – Finsko … E: Hele, jako jo, takhle občas koukám na fotbal, nebo tenis takhle koukám. Tenis – Davis Cup a Fed Cup koukám vţdycky celé … MŠ: A celé jako na streamu? E: Ne, nějakou náhodou jsem jako doma, kdyţ běţí, a kdyţ nejsem doma, tak sleduju jako na streamu nebo online … MŠ: V knihovně? E: V kanclu. MŠ: Takţe někdy … je i důleţitý k jakýmu obsahu, ale jestli jako máš tady ty vzorce toho, kdyţ potřebuješ a opravdu chceš, to uţ je jedno proč, tak si to najdeš … E: Ale je to taková věc, ţe já to nemám naplánované týden dopředu. Nebo jako … MŠ: Mně je to jasný, já to taky nemám, ale kdyţ to jako jde, já mám teď čas, stejně nemám co jinýho dělat, tak si to jako najdeš. Ţe kdyby sis připravoval přednášku důleţitější, tak si to maximálně pustíš nějak … Je pravda, ţe jsem si takhle do počítače stáhl SopCast, cos mi doporučoval. E: Jo. Je pravda, ţe jsem si takhle připravoval … Je pravda, ţe jsem se koukal třeba na sport … ani nevím, kde jsem si to stáhl a co jsem na tom, ale jo, zahraniční ligu, nebo kdyţ jsi takhle něco … neběţelo to v televizi, tak vím, ţe to pro mě bylo nějakým způsobem, nevím proč, podstatné. 244
MŠ: Ale tak to tě zajímá, byla nevím, třeba Liga mistrů … E: Jo, jo MŠ: Takţe seš schopnej si to na tom internetu jako aktivně najít, protoţe to není jenom čudlík, to musíš fakt aktivně hledat. E: Jo bohuţel jo, to mě na tom právě hrozně sere a odrazuje, … MŠ: tak to jsou takový častý věci i u jinejch lidí, jako ţe tím, ţe to nemůţou jenom zapnout a pasivně sledovat, ale musej pro to něco aktivně udělat, tak se tím jakoby ztratí ten jejich zájem o to a vlastně to … E: Ale pár situací bylo, ţe jsem to opravdu hledal pracně, dlouho, … MŠ: A kdyţ jsi to našel třeba, tak je člověk o to šťastnější …. E: No pak se to zasekává, ţe jo. Takţe u toho nadáváš a máš nakonec dvě hodiny, který strávíš nakonec a nálada jde akorát do prdele … MŠ: Ale kdyţ chceš, tak se to snaţíš jako najít, ať uţ úspěšně nebo neúspěšně. Co se týče těch jakoby novejch médií, kromě televize, tak pouţíváš jenom notebook, nebo máš i nějakej tablet nebo chytrej telefon … E: Měl jsem chytrej telefon, ale ten jsem dal pryč, to mě sralo. MŠ: A cos na tom třeba sledoval? Nějaký televizní obsahy? ČT 24? Já si totiţ na telefonu občas pustím ČT 4, pře 3G, nebo přes internet, nebo filmy tam mám nahraný. E: Ne. Já mám pocit, ţe uţ by mi to bralo … mám pocit, ţe uţ i tak toho vím hodně a ţe to nepotřebuju jako. MŠ: Ale, ne, jako třeba, ţe kdyţ je to taková úplně náhrada, tak ve chvíli, kdy nic jinýho dělat pořádně nic nemůţeš, kdyţ jedeš v šalině, tak se prostě deset minut kouknu na film, kterej 245
znám tam zpátky, protoţe v tý šalině stejně nic jinýho dělat pořádně dělat nemůţeš. A není to tak, ţe by mi to prostě ţralo čas, protoţe bych na to koukal doma furt, protoţe to nejde, ţe jo. Tak blbě se na to kouká, je to tak nepraktický, ţe E: Já nevím, ale já takhle ani nikdy moc neposlouchal ani hudbu. MŠ: Já taky, aţ takhle tohle má MP3 přehrávač. E: Já ne, protoţe mě to fakt jako sere, mám rád vědět, co se kolem tebe děje, ţe člověk jakoby slyší, mám rád ty vjemy okolní … MŠ: Pouštíš si třeba vysloveně tu ČT 4, nebo ČT 24 jako kulisu? Teď třeba kdyţ nemáš tu televizi, tak já nevím, třeba jako, kdyţ uţ se dostaneš domů, tak vaříš, nebo jsi plácnu doma ţehlil, prostě dělal něco, uklízel svůj pokoj … ţe to máš jako kulisu? E: Jo, jo. Někdy, jako myslíš na notebooku? MŠ: No. E: Ne, tak to ne. MŠ: Kdyţ nemáš televizi teď? E: Ne, teď nemám televizi. MŠ: Teď myslím, jestli místo toho tam pustíš notebook a pustíš si tu čtyřku a u toho si jako uklízíš. E: Ne, to ne. MŠ: Takţe jakoby, kdybys to měl, tak se díváš na televizi, ale nemáš potřebu to nahrazovat? E: Ne nemám to vůbec potřebu nahrazovat.
246
MŠ: To je zajímavý. Nic tě k tomu jako nevede? E: Ne. MŠ: Jako my kdyţ se bavíme o kulise, tak ty si nemůţeš jako kulisu číst. Takţe ni hudbu si nepustíš nebo? E: jako můţu si pustit, ale přemýšlíš něco … MŠ: Jo jasně, tak určitě, ale taky mám někdy rád ticho, ale někdy zase to ticho nechci, třeba teď jsem přes celej dlouhej víkend jsem sám doma a jakoby nechci abych byl sám, tak si jako pustím tu televizi aby tam něco hrálo, kdyţ třeba meju nádobí, pustím si z mobilu hudbu. E: Ale já jako nepotřebuju … MŠ: A znamená to teda, ţe máš někdy i hlučný období, kdy to potřebuješ nebo prostě v sobě jako vůbec nemáš zakódovaný to, ţe … koukal bych se na televizi, tak to nahradím notebookem. E: Ne. Tak to nemám zakódovaný. MŠ: A teď uţ se dostáváme k tý poslední části a předtím ještě, bavili jsme se o tom dětství, o těch zvycích … to co bylo v rodině, máš dojem, ţe sis nějaký ty habity vysloveně přetahoval tady do toho svýho studentskýho ţivota, kde jsi uţ mimo tady ten tradiční domov, nebo rodinu, nebo máš spíš dojem, ţe se proti nim chceš vymezovat, protoţe vlastně ty studijní léta jsou takovej ten karneval, taková ta anarchie vůči tomu tradičnímu ţivotu E: Já to ani tak nevnímám jako MŠ: No teď nemyslím, ţe bys to jako vnímal … Ale spíš jestli seš schopnej jako reflektovat sám sebe. E: Hele, kdyţ to srovnám s tou mámou nebo tátou … kdyţ jsem se na něco jako selektivně díval, tak se na to samozřejmě podívám i teď … 247
MŠ: já jsem pochopil, ţe v dětství jsi to jako moc nepouţíval jako kulisu. Pochopil jsem, ţe ani teď to moc nepouţíváš jako kulisu. E: Ne. MŠ: Dá se říct, ţe … Včera jsem mluvil s jedním a on mi řekl: miluju ticho, miluju ticho proto, ţe kdyţ jsem byl malej, tak matka doma měla pořád puštěnou televizi a mě z toho uţ bolela hlava. Takţe teď to prostě nechci, vymezuju se proti tomu, je to ten důvod, proč nechci to dělat a pak mi říkal: hele aţ budu mít rodinu, tak tu televizi snad ani nechci doma. E: No hele to je moţná jako i pravda … MŠ: Počkej ještě … To je taková ta paralela s těma alkoholikama, můj otec chlastal … já nebudu, mě to sere, ale spousta lidí to pak nakonec dělá, protoţe to maj zakódovaný. Ale ta představa jestli je taková, ţe jako máš zakódovaný, ţe takhle to bylo doma, tak teď je logický, ţe teď to bude taky tak, nebo to mě sralo, tak teď chci, aby to teď bylo takhle. E: No jak říkal, ţe má rád ticho, tak to je přesně ono. Já mám pocit někdy, jako ţe mě hrozně bolí hlava z přetlaku různých zpráv, vjemů, informací a snaţím se tomu vyhnout třeba i. Fakt cíleně. Třeba i jak mám doma to ticho, tak máš pravdu, ţe mě z toho jako bolí třeba i palice jakoby z různých věcí a nechci jako třeba uţ nic slyšet jiného. Uţ si to jako vyhledám sám, kdyţ budu chtít. Tohle asi jo. Ale já jsem totiţ měl takovéto … informační návaly a vjemové a najednou … To je to, co mě strašně sere na tom Student Agency jako … MŠ: Jako, ţe tam běţej ty filmy? E: Ţe tam běţej filmy, dostaneš noviny, tady máš kafe a ještě jsem si do toho potřeboval číst a mě to vţdycky jako úplně rozhodilo, byl jsem z toho unavenej vole … MŠ: Já mám třeba hrozně rád, ţe tam ta … ten film jde, protoţe jsem neusnul nikdy v tom autobuse, nemůţu si v autobuse číst, protoţe mě z toho bolí hlava jako a je mi blbě, takţe ten film je něco takovýho, ţe jsem schopnej sledovat, z toho mi blbě není, plivu krev, kdyţ tam pouštěj film, kterej je delší, neţ ta cesta, ţe ti ho vypnou a ty ho nemůţeš vidět do konce a jim
248
to jako nedojde, ale jsou lidi, kteří odmítnou všechno a prostě se tam opře a ty dvě a půl hodiny mu to nedělá problémy. E: Já jsem zas ten typ, ţe bych chtěl všechno vyzkoušet a dívat se na ten film a číst i ty noviny a
…
MŠ: Takţe tebe to všechno nesere, ty bys to chtěl jako všechno přijmout? E: Všechno přijmout a vyuţít ten čas a pak nakonec vylezu z toho autobusu, nevyuţil jsem z toho nic, bolí mě z toho hlava a … prostě nejhorší varianta. MŠ: Aha, takţe se dá říct, ţe nic nebylo, co by tě v dětství sralo na uţívání televize, proto to … teď nemáš potřebu se proti tomu nějak vymezovat a spíš teda to přebíráš, protoţe jako kulisu jsi to nepouţíval tehdy, nepouţíváš to jako teď … A kdyţ jsi to trochu pouţil, tak teď taky trošku … E. Jo jo. No řekl bych, ţe neberu televizi jako výraznou a opravdu podstatnou část svého ţivota ani co se týče společenského, ani co se týče osobně informačního ani co se týče zábavy …. Jako jo, osobně informačního jo, … MŠ: Ale ty jsi říkal na druhou stranu, ţe ta televize je důleţitá, jako ţe člověk by se vůči neměl vymezovat, jako nějaký diety mediální si ordinovat. E: Jako ne, já jsem měl poměrně liberální rodinu ve všem, oni mi dávali jako ve všem poměrně volno, já jsem si jako hledal ke všemu cestu sám, hledal jsem, jak mi to vyhovuje. MŠ: Čili nedělal jsi ty věci automaticky, protoţe to dělali rodiče, ale kdyţ uţ jsi ty věci dělal, tak jsi to měl vyargumentovaný a tím pádem to zase bylo lehčí opustit … E: Jo jo jo. Opravdu, pro mě nikdy jako nebyl problém … MŠ: A nebylo to nikde zakódovaný hluboko, ale bylo to takový …
249
E: Já si jako myslím, ţe televize je důleţitá, ale pro mě není jakoby osobně … Jako dovedu si představit, ţe by mě to začalo za nějakej čas zase chybět, ţe bych se chtěl na něco jen tak podívat, co se děje a tak jako. MŠ: Čili úplně bez tebe bys jako nebyl schopnej? Prostě chybělo by ti to? E: Hele jako asi byl … MŠ: Teď se nebavím o opuštěným ostrově v Karibiku jako … E: Jako myslíš jako doma jako? MŠ: Teď kdyţ přijedeš domů, jak to máš s televizí? Přijdeš, zapínáš, protoţe ji tady nemáš, … E: Já se někdy ani nedívám na televizi. MŠ: Takţe někdy jsi o víkendu doma a ani nevidíš televizi? E: Já vţdycky kdyţ zapnu televizi, tak tam je Dominik Duka, … MŠ: Nezapínáš nějakej blbej program? E: Ne, jako, já uţ si z toho dělám prdel, protoţe vţdycky tak půl hodiny tam je Dominik Duka… MŠ. No kaţdopádně nepovaţuješ za důleţitou pro svůj ţivot? E: Nepovaţuju ji pro svůj ţivot za důleţitou, ale zas jsem rád, ţe existuje. MŠ: Tak já z toho mám prostě takovej dojem, ţe v podstatě ty nemáš takový ty distopický názory na tu televizi, ţe by ničila lidstvo, tu komunikaci, protoţe sám jsi byl schopnej tomu ubránit.
250
E: Jo. To je pravda jako. MŠ: A myslíš, ţe kaţdej můţe jako si říct, ţe ji nepotřebuje a tím pádem se neničí? E: Já jsem nikdy jako ani nerozuměl těm, kteří jako … jako ţe jsem tomu nerozuměl vnitřně, takovým těm řečem, ţe televize nabádá k násilí. Já kdyţ jsem viděl jakejkoli film, nějaký karate nebo něco, tak jsem vţdycky věděl, ţe to je jenom jako, ţe to tak ve skutečnosti není. Respektive rodiče, tam moţná nějaké vysvětlení bylo, ale ne nějaké silné. MŠ: Já si moţná myslím, ţe je lepší ten způsob toho, ţe zen rodič to sleduje s tím dítětem a říká mu, ţe tohle je jenom jako, tohle to se točí, ta krev je jenom umělá … E: Ale tohle mi třeba jako otec neříkal. Spíš matka říkala, ţe tohle je blbost, takhle to vůbec není. Ale jako já vţdycky, uţ od těch šesti let, nebo sedmi, jsem jako věděl, ţe tohle není ono jako reálné, … MŠ: tak moţná je tím, ţes to měl na těch kazetách … Ţe jsi to byl ty, kdo si zvolí, kdy to bude sledovat a spíš jsi to ovládal, neţ jako kdyţ těm normálním děckám to servíruje ta televize, ta autorita, tak oni to přijímají trošku jinak. Oni nemaj tu volbu, oni to neovládaj, protoţe jim to je dávaný a chápou to jinak, neţ kdyţ ty jsi byl schopnej to ovládat to médium a vlastně tomu dávat svoje vlastní významy. E: Jo to je pravda, takové to zakázané ovoce, jako nedívej se na Fantomase a potom to děcka braly jako skutečnost. Protoţe nedívej se na televizi, protoţe tam jsou věci, který by si neměl vidět. Takové ty korekce, s tím souvisí kodex zakázaných knih, ţe jo. Úplně ten opačný efekt to nabralo. Asi máš jako pravdu v tom, ţe já jsem si to uvědomoval, ale to jsi jako řekl ty, ne já. MŠ: No ne, to je moje taková jako domněnka off record klidně, ţe jako ty jsi určíš, na co se podíváš, kdy se na to podíváš, tak to vnímáš jinak, neţ kdyţ tam člověk musí být aby to viděl … E: Ne to je dobré. Asi máš pravdu, kdyţ se na to tak dívám zpětně, tak bych s tím asi souhlasil. 251
MŠ: A co se týče do budoucna? V tvý rodině jak budeš chtít mít televizi? A teď mě samozřejmě bude zajímat, jestli budeš přejímat ty vzorce, jak jste ti měli v rodině, to znamená, jo klidně ať má kaţdej svoji, a nebo chci, aby byla v obýváku jedna centrální. E: Hele kdyţ jsem přemýšlel o rodině, tak jsem v ţivotě nepřemýšlel o tom, jak to tam bude … jakou roli tam, bude mít televize. MŠ: Vůbec? Tak jestli teď můţeš, neříkám vymyslet, ale takovej jako primární první názor, jako ţe bych ti řekl, doma televizi určitě mít nebudeš, tak to asi ne, ne? Jakoţe negativně to schopnej vymezit seš ne? E: Hele kdyţ by mi … asi doma bude, ale nepřemýšlel jsem nikdy o tom, ţe by to zase hrálo nějakou podstatnou roli, doufám, ţe to nebude hrát podstatnou roli… MŠ: Třeba v architektuře toho domu? E: Třeba v architektuře toho domu … no to ne. MŠ: Ţe většinou jsou ty obýváky uţ tak dělaný, ţe … E: To je strašně zvláštní, jak se v tom Česku dává ten význam jako té televizi, … MŠ: Tak to není jenom v Česku … E: Ale takové ty stěny … Dobře, ale ve Východní Evropě hodně, dejme tomu, takovej ten fenomén stěn, kterej sice přišel ze západu, ale je tam hodně místa, … MŠ: No no no, to je moţná z toho fenoménu sídlišť a králíkáren, kde ti to takhle prostě postavili a bylo to unifikovaný bez moţnosti vlastního zásahu do toho. E: No nebudu tomu rozhodně přizpůsobovat ţádnou architekturu domu, nebo architekturu něčeho jiného jako … A jak ta televize bude vypadat za pár let … MŠ: A jak myslíš? Teď se neptám na nějakou konkrétní technologii, jestli se to bude … 252
E: Hele já si myslím, ţe televize je z takového toho ranku, jako je třeba kniha, … nebo jako … kniha, televize, ţe … nic jiného jako nevymyslíš, to je tak dobré, ţe jako pokud to budou jako hologramy … to si teda nemyslím jako. MŠ: Uţ teď je to 3D, ţe jo. Vem si, ţe proměna televize od tý černo – bílý do tý barevný 3D si prošla větší proměnou, neţ třeba lţíce, nebo kniha … A i knihy prošly proměnami … E: Hela vţdycky si myslí, ţ ta forma, ţe to je jako skříňka, a v tom obsahu hraje film, tak si myslím, ţe se změnila jenom ta forma tý skříňky, takţe já si myslím, ţe televize bude v takovým to stavu i tý skříňky, ty kostky prostě přetrvají, ţe to je prostě dobré … MŠ: Ale tak jako, uţ jen to, ţe z takhle tlustejch televizí to šlo do takhle tlustejch … To ti nepřjde jako vývoj nějakej? E: Jako je to vývoj, ale jako nevím, jak to bude pokračovat, … MŠ: Nemáš nějakou představu? Tak víš jak, teď se ptám i na to, ţe to skončí tím, ţe ţádná takováhle televize nebude, skříňka, protoţe budeš tady někde, přijímat signál, ten půjde do projektoru, kterej ti bude automaticky promítat na stěnu … To uţ je velká změna, ţe jo? E: No to je, … MŠ: Ţe vlastně nebudeš mít ţádnou skříňku, budeš mít jenom … E: Tak budeš mít projektor … MŠ: No to je skříňka, ale není to ta skříňka s tím obrazem … To není ta finální skříňka … E: No tak jestli to takhle bude, tak to bude si myslím zajímavá změna, protoţe takhle jak ta televize je, je to zajímavej fenomén, ne? Ţe ona jako de facto přitáhla i rodiny, který by se jinak nebavily, tak je přitáhla k … já si myslím, ţe má nějakej pozitivní funkci ve slučování, ţe tam spolu jako sedíte, já vím, ţe to můţe nuda, všem to můţe připadat jako debilní, ale jako u lidí … kdy spolu nějaký rodiny nemluví, to ţe tam spolu jenom sedí a dívají se na tu
253
televizi, to mi připadá jako stále lepší, neţ kdyby si jako seděli, koukali se doblba a napadly je samé nesmyslné věci. MŠ: No a ještě co se týče tý technologie, … E: No to nevím … MŠ: Jako bude ta televize vypadat jako tak, jak vypadá dneska tvoje televize, co máš na pokoji? Nebo bude to propojený třeba s internetem, myslíš automaticky jednou? E: To asi bude no, to asi bude. To uţ tak nějak … Mě třeba fascinuje, jak si na tý televizi naťukáš na tý digitální si tam najednou pustíš program a o čem ten film jako bude, ţe uţ jako … to mi připadne fascinující docela … MŠ: A co týče toho autoritativně danýho seshora televizního programu jako, schématu pořadů, v tolik a tolik jde tom v tolik a tolik je to, myslíš, ţe to přetrvá? A nebo uţ ty lidi si ten program budou sestavovat sami úplně? Teď se chci kouknout na tohle, teď na tohle … Ţe si to jakoby naobjednávaj, zaplatí za to nějakým způsobem … Jestli jako přetrvá ten program, kdy ti někdo řekne: ty se můţeš dívat v tolik a tolik na tohle, jinak máš smůlu. Rozumíš? Nebo tam třeba bude ten archiv a ty si třeba na ten měsíc můţeš vybrat z danejch pořadů … E: Já nevím, já si myslím, ţe to je jako … nevím, jestli to tak bude, ale v něčem je to jakoby dobré tady tohle .. MŠ: A v čem myslíš? E: Jako ţe ty, kdyţ si budeš volit, co ty chceš, tak strašně odejmeš tu moţnost, ţe bys mohl vidět něco jiného, co bys nechtěl … co má pro tebe jako význam … MŠ: To je zajímavý, jako omylem vidět něco dobrýho? E: Kolikrát jsem jako ty koukal na dvojku a kolikrát jsem to jako zapl, ani jsem nevěděl podle názvu a bylo to strašně dobré a přemýšlel jsem nad tím … Já bych se na to jako sám… Kolikrát jsem o tom přemýšlel, ţe tě baví akční filmy, dáš deset akčních filmů a zakončíš to 254
nějakejma krimi zprávama nebo něco takovýho … Myslím si, ţe to schéma porgramové bude jako bude ještě nějakou dobu vypadat a myslím, ţe to je jako …. Ţe to není jako … MŠ: Nechybělo by třeba něco, jako ve smyslu, ţe teď ta televize jako strukturuje čas těm lidem? Jeslti by to schéma nechybělo? Ty lidi vlastně ovlivňujou to schéma a to schéma jako ovlivňuje je, ve smyslu, ţe některý lidi věděj, ţe v sedm jsou zprávy, coţ je to jejich ontologický bezpečí jestli by to tímhle jako nebylo narušený …Ţe by neměli ţádnou jistotu. Ţe by nebylo jistý, ţe kdyţto zapne, tak tam něco poběţí. E: To vlastně udělali jeden čas na Raioţurnálu, kdyţ tam byla ta Tachecí, nebo jak se ona jmenuje, tek říkali, ţe uţ ty zprávy nebudou, ţe se to schéma úplně … ţe se na to schéma vyserou, ţe nebude nic přesně daného a to rádio jako poběţí tak, jak … jakoby interaktivně podle toho, … To jsem říkal, ţe to je hrozné, ţe jsem byl zvyklej po celý ţivot na nějaký třeba Radiofórum nebo něco takovýho, který šlo v jedenáct, nebo jako 20 minut Radioţurnálu běţí v tolik a v tolik, a proti tomu se ty lidi jakoby zvedli, ne? Kvůli tomu ji taky vyrazili ne? Jako ona přišla s věcma, ţe najednou budeš poslouchat jenom to, co ti přidělí … Tady je ještě ta moţnost volby jako, potom uţ budeš odkázanej jenom na ten svůj vkus. Coţ je jako blbé, ne? Já bych se třeba nechtěl dívat jenom jako na věci, které se mi líbí. Nebo které jsem si vybral … MŠ: teď je otázka právě o tom, jestli ta rovina toho výběru bude v tý primární, ţe pustí – nepustí jako, a nebo v tý sekundární - on sice běţí, ale budu dívat – nebudu dívat. E: Jo takhle, ale jako pustit – nepustit to je mnohem podstatnější věc, protoţe ty jako kdyţ si zapneš opravdu tu televizi a budeš se dívat, něco tě náhodou zaujme, obohatí tě to třeba jako trochu jinak. Kdeţto tady … tady má televize aspoň nějakou funkci, trošku jako výchovnou nebo informační, kdyţto v tomhle, kdyţ uţ si něco navolíš, tak v tu ránu to totálně propadá do kategorie zábavy podle mě. MŠ: Takţe ty tu informační funkci vidíš v tom, ţe si nevybíráš ty sám, ale někdo jinej ti jako trošku říká, na co by ses mohl koukat?
255
E: Je to takové, jako kdyţ jedeš v tý tramvaji, posloucháš ty cizí rozhovory a nikdy nevíš, co budeš poslouchat. Kdeţto takhle se to uţ úplně převrací do nějaké volby svojí vlastní, jako tohle mě bude bavit, na tohle se budu dívat … MŠ: Čili člověk by jako degeneroval, protoţe by koukal furt dokola na to samý a neměl by přístup k ničemu jinýmu, protoţe nikdo … někdo jinej zvolil …. E: Jo takhle jo. To si myslím, ţe jo. MŠ: A co se týče tý strukturace času? Jako měl jsi někdy dojem, ţe je dobře, ţe … Já nevím, hodně třeba hejbali s Událostma, kdyţ začali, máš dojem, ţe to je třeba důleţitý? Jestli jsi sledova třeba debatu, ţe po padesáti letech posunuli třeba Večerníček … Vţdycky začínal v sedm, nebo ve tři čtvrt na sedm a posunuli ho někam. E: Hele já si myslím, ţe to je jako třeba tady u těch večerníčků, nebo tady těch základních pořadů klidně ať to je, to mi ta strukturace času jako vůbec nevadí … MŠ: Já se právě bavím o tom, jestli si jako myslíš, ţe je třeba důleţitá … Ţe se dřív to rádio zapínalo v osm večer, v sedm večer, protoţe tam šly ty zprávy … E: Hele nevím, nevím, vůbec nevím …Nedokáţu odpovědět jako, to je jako otázka, na kterou vůbec jako … nedokáţu říct, jestli je to dobře nebo špatně. MŠ: Nebo jestli to hraje nějakou roli? Máš dojem, ţe ta televize hraje roli ve strukturalizaci času? E: Jako neznám nikoho, komu by to strukturovalo čas. MŠ: To já nemyslím ve smyslu, ţe ten člověk běţí domů, aby … E: Já vím, co myslíš, ale …
256
MŠ: Ale samotnej prime time strukturuje ten čas, kdyţ ty víš, ţe filmy začínají v osm. Takţe pokud chceš něco vidět, tak musíš být doma v osm. Kdyţ přijdeš v devět, tak seš holt prostě v prdeli … Ţe přijdeš do půlky … E: Já ti rozumím, ale to je taková jako … je to úzus nějaký … MŠ: Ale dobře, ale můţem se shodnout na tom, ţe nějaký habity, o kterejch jsme se bavili jsou pro společnost důleţitý přece … jsou to nějaký vzorce chování, E: Jestli ta strukturace času, tak jak je, jestli je důleţitá? MŠ: Jaká koli strukturace času je důleţitá pro člověka a jestli je důleţitá na základě toho … E: Fakt vůbec nevím, nepřemejšlel jsem o tom nikdy takhle … Nevím, fakt nevím … MŠ: Supr tak jo.
MŠ: Tak začnem. Tak mi řekni něco, jak jste to měli s tou televizí doma. Bára: takţe doma jsme televizi měli, jako rodina. Běţela celkem často, ale spíš jako taková zvuková kulisa, s tím ţe večer, třeba od sedmi, od osmi, to jsme se dívali jako rodina celkem hromadně na televizi. Aţ třeba nevím do takových dvanácti, třinácti, čtrnácti, kdyţ uţ jsem měla televizi i u sebe v pokoji a to uţ jsme se nějak hromadně nedívali. MŠ: K tomu se dostanem, k tý televizi zvlášť, to je docela velká změna … Ţe běţela jako kulisa, to znamená, jako ţe pořád běţela, nebo se prostě zapla, kdyţ někdo přišel domů, nebo ji někdo zapl a seděl vysloveně při ní. Bára: Spíš zapl, přišel a pak se pohyboval po baráku bez toho, ţe by … MŠ: To znamená, ţe běţela bez toho, ţe by u toho někdo vyloţeně seděl … 257
Bára: Jo, jo … MŠ: A kdyţ takhle běţela, tak kladl si jakoby někdo nárok na to, ţe on si ji pustil a teda by mu to nikdo neměl přepínat, nebo … Bára: No jo, jakoţe s bráchou jsme měli takovou jako ţe, kdo to pustil tak. S tím, ţe kdyţ jsme byly jako malý děcka, tak to jsme měli televizi jako u dědy, kterej nás hlídal, a tamto jsme měli vyloţeně rodinou, ţe jeden jsem měla jako právo vybírat program já a druhej den on. MŠ: Jo aţ takhle … No a kdyţ jste sledovali potom … Nebo takhle, kdyţ jste to měli jako tu kulisu, tak k nějakým konkrétním činnostem, nebo nějaký činnosti, který u toho člověk vyloţeně dělal? Bára: Ani ne. MŠ: Jako ţe bys u toho třeba dělala jídlo, kdyţ přijdeš ze školy a pak ho jedla nebo … Bára: To jo, jenomţe to bylo aţ později.
To jsme potom měli televizi třeba i v kuchyni.
MŠ: Takţe v podstatě tady ta se pustila jako kulisa, ale člověk u toho nedělal nic, nebo byl úplně jinde, nebo … Bára: Třeba i jinde, nebo prostě nevím … na to uţ asi nevzpomenu. MŠ: Jestli já nevím třeba jsi u toho uklidila hadry, nebo já nevím, něco takovýho, nebo třeba ţehlia, … Bára: To třeba taky, ale nebylo to prostě jako … Prostě všemoţný činnosti u toho probíhaly. MŠ: Jo a co se týče toho večerního sledování, tak to bylo nějaký jako automatický, ţe třeba celá rodina? Teď nechci říct, ţe by se počítalo kolik tam je lidí, ale ţe to tak bral kaţdej vnitřně, ţe to sleduje celá rodina a na tom obsahu třeba tak nezáleţelo, a nebo bylo primární se shodnout na tom obsahu a pak je jasný, ţe sleduje celá rodina … Bára: Ne spíš celá rodina a na obsahu zas aţ tak nezáleţelo, spíš to bylo jakoby zábava na večer.
258
MŠ: A dá se říct, ţe třeba bylo nějakým zvykem aţ rituálem, ţe třeba nejpozději na zprávy se ta televize vţdycky zapla, nebo byl třeba nějakej obsah … Třeba na večerníček my jsme se vţdycky scházeli na večerníček, protoţe táta ho měl rád. Bára: My jsme měli jakoţe zprávy a dál. Potom jakoby ty filmy od osmi, program od osmi. MŠ: Takţe se dá říct, ţe kolem tý sedmý se to zapíná a … Bára: Přesně. MŠ: A kdyţ jste to sledovali jakoby hromadně, tak to byl tady ten kino typ, ţe se jako zhaslo a pššt a nebo spíš jsem pochopil, ţe jste u toho kecali, komunikovali jako rodina. Bára: Spíš teda komunikovali. To nebylo jako pššt ticho a … MŠ: Komunikovali jako spíš o tom obsahu, nebo úplně to bylo … Bára: Úplně i obsahu i … MŠ: O škole a tak … Bára: Přesně. MŠ: A nějaký jiný média neţ ta televize, třeba video, jestli jste měli a to nějak pouţívali nějakým způsobem? Bára: Měli jsme video, ale jako rodina jsme video vyloţeně moc nepouţívali. To spíš pak třeba jenom já jako na nahrávání seriálů a tak. MŠ: Tak zkus pospat blíţ, na cos to … nebo jakým způsobem jsi ho pouţívala. Jestli jsi chodila hodně do videopůjčovny, jako mi někdo říkal, nebo spíš jenom nahrávala seriály? Bára: Spíš jenom doma nahrávala seriály … MŠ: Ty, co jsi třeba neviděla, nebo i ty co jsi viděla? Bára: Ty, co jsem viděla a t, co jsem chtěla vidět znovu. Kultovní seriály. MŠ: Jasně a znamená to, ţe jsi dělala třeba nějakou knihovničku toho a popisovala jsi to …
259
Bára: Jo a ještě jsme nahrávali jako dobrý filmy, jakoţe videopůjčovna to ani moc ne, myslím, ţe jsme tam neměli ani zřízenej účet tam, ţe jako kdyţ něco, tak jsme to řešili přes někoho jinýho, ale jakoţe filmy jsme nahrávali taky hodně. Dělali jsme si jakoby filmotéku. MŠ: Takţe to nebylo takovýto …Třeba my jsme to jako nahrávali, ale ono se tom jako na to přemazalo, spíš nemohl jsem vidět – kouknu se příští den a pak se to přemazalo. Takţe vy vysloveně jako … Bára: Jo, jo … MŠ: U toho večerního společnýho sledování, kdyţ třeba hypoteticky by tam někdo jako chyběl, tak ten druhej by se jako doptával, kde je … Třeba máma chodia za bráchou, kterej seděla u počítače a říkala mu: pojď se koukat s náma, koukáme se všichni a nebo kdyţ uţ tam někdo nebyl, tak se to neřešilo? Bára: Přesně neřešilo. MŠ: A stávalo se třeba, ţe jsi byla třeba, já nevím, ve svým pokoji, a začala hrát ta televize a tebe to tam jako táhlo k tý rodině, nebo kdyţ uţ jsi seděla, tak tě to nezajímalo … Bára: Jo, jo to se stávalo, ţe jsem automaticky … Ale v pubertě to taky bylo trochu jiný, ţe to uţ jsem se spíš separovala, ale jako to děcko to tak bylo, jako ţe jsem to brala jako stanovenej program na večer. MŠ: Hm super a ty jsi v tý pubertě teda, jako člověk uţ taky musel s rodičema sledovat. Na jednou uţ to bylo o tom, ţe ty obsahy uţ hrály roli třeba? Kdyţ předtím ne? Bára: To jednak a jednak uţ jsem neměla potřebu trávit večery prostě s mamkou u televize, jako i kdyţ jsem se třeba na tu televizi dívala, tak u sebe v pokoji … MŠ: Třeba i na stejnej obsah? Na ten stejnej program? Bára: Jo, ale minimálně. Ona spíš prostě se koukala na ty komerčnější věci a já nevím, já jsem se třeba dívala na ČT 2. MŠ: Takţe bylo to tak, ţe ses na svou televizi dívala spíš, kdyţ jste se neshodli na programu, zatímco kdyţ jste se shodli tak se koukáte spolu nebo to samotný, ţe uţ se ti třeba s tou mámou nechce sedět?
260
Bára: V pubertě to prostě bylo tak, ţe jsem se dívala i kdyţ nešlo o obsahy, většinou jenom sama a potom, nebo teďka kdyţ teda přijedu dom, tak se dívám sama jenom, kdyţ jde o obsah. Kdyţ jsem s mamkou shodneme, nebo kolikrát raději ustoupím a dívám se s ní, abychom mohly být spolu. MŠ: Jo ale to je tím, ţe teď tam nejseš tak často, ţe? Kdybys tam byla pořád, tak si asi stejně vybíráš … Bára: Jo MŠ: No a tím, jak jsi dostala tu svoji televizi, tak dá se říct, ţe jsi koukala pořád jakoby co se týče času stejně na televizi, nebo to to třeba narostlo to sledování tý televize tím, ţe jsi ji měla u sebe u sebe v pokoji. Teď mi nejde o ty obsahy, ale spíš jestli to byla společná televize plus ještě navíc tvoje, nebo se to jenom nahradilo? Bára: Asi spíš nahradilo, ale v pubertě jsem to měla taky. Kdyţ jsem přišla ze školy, zapla … MŠ: Třeba tím, ţe ses učila u sebe na pokoji, jestli sis ji jako automaticky nepouštěla, protoţe jsi věděla, ţe to nebude nikoho jinýho obtěţovat. Bára: Ne, automaticky jsem si ji pořád pouštěla, u toho jsem dělala všechno, i věci do školy, mě to tehdy jako nerušilo. MŠ: Jo a bylo to teda, protoţe jsi neměla ráda ticho k tomu nebo? Bára: No jo. MŠ: A to třeba platí do teď? Bára: Tohle jo. MŠ: Jako, ţe si radši pustíš hudbu nebo něco? Bára: Ono hodně záleţí na věci, kdyţ se třeba potřebuju hodně moc soustředit, tak uţ ne, ale jinak jako nemám ráda ticho, takţe mám vlastně furt něco puštěnýho. MŠ: A tam na tom pokoji, kdyţ jsi to měla puštěný vlastně jako tu kulisu, tak byla jsi schopná tomu věnovat pozornost jakým způsobem? Jako já nevím, já se třeba učím a jako poslouchám, a kdyţ mě tam něco zaujme, tak jako přeruším to učení nebo nějakou jinou činnost a třeba pět deset minut čumím.
261
Bára: Jo takhle… MŠ: Jasně, takţe tím přerušovaným. A jaký to třeba byly obsahy? Předpokládám, ţe nějaký kontinuální zpravodajství v tý době ještě ne … Bára: Ne, ne to spíš odpoledne seriály, co byly, nějaký dobovky, MŠ: A tys teda věděla, ţe tam nějaký seriály koukatelný, teď nejde o to, jak se přesně jmenujou, budou a nebo ti bylo úplně jedno, co tam poběţí? Bára: Ne, věděla jsem, ţe budou a prostě jsem to měla tak, přišla jsem, zapla jsem to a televize běţela aţ do večera. V momentě kdy tam bylo to, na co jsem se chtěla cíleně dívat, tak jsem se na to cíleně dívala a kdyţ tam hrálo něco, co mě nezajímalo, tak jsem to jako většinou nevypla, ale měla jsem to jako kulisu a věnovala se něčemu jinýmu, MŠ: Jasně, supr a co se týče výhledově toho společnýho sledování, tak toho asi ubylo … já nevím, máš vůbec sourozence, máš? … Starší nebo mladší? Bára: Starší. MŠ: A dá se říct, ţe on tímhle způsobem ubyl uţ dřív, ţe třeba do tý puberty a měl vlastní televizi, nebo uţ tam nebejval s váma … Bára: Teďka nevím, jak to myslíš … MŠ: No jestli jako jste sledovali jako celá rodina a on přišel jako dřív do toho věku, kdy uţ třeba s tou rodinou být nechtěl, takţe on jako první odpadl a vy uţ jste tam byli teda jen s tou mámou … Bára: Jako asi jo, ale jakoţe on se i brzo stěhoval pryč a vůbec se na televizi aţ tak nedíval brácha. Jako ţe to neměl jak já, ţe by si to zapnul jako kulisu nebo tak. MŠ: A poslední věc k tomuhle, ze strany tý mámy ona potom nějakým způsobem přemlouvala, nebo nedávala najevo, ţe by byla ráda, kdyby ses s ní na tenhle … Moje máma mi to třeba doteďka tahle dělá, ţe … Bára: No ani ne – e, ona to tak brala, jakoţe moţná asi radši i svým způsobem mít klid, neţ aby tady pindal … MŠ: Máš pořád ještě oba rodiče?
262
Bára: Jo jo … MŠ: Spolu? Bára: Jako já jsem měla pak uţ jenom mamku, takţe jako ţe mamka sama. MŠ: A dá se teda říct, kdyţ tam byl ještě táta, jakoby nějaký mocenský boje o to, kdo tu televizi jako bude ovládat? Ve smyslu fakt toho dálkovýho ovladače, ţe třeba přepíná táta? U nás třeba většinou přepíná táta … Bára: U nás ani ne, u nás bylo vţdycky všechno podle mamky, ale jako ţe kdyţ uţ jsem byla děcko, tak s náma moc neţil. MŠ: Jo, jo … A co se týká ještě toho kina, chodili jste nějak často do kina? Teď myslím, jestli by to mohlo hrát nějakou roli, ţe jste tolik nesledovali tu televizi, protoţe jste … Bára: My jsme do kina moc nechodili, to uţ pak spíš v tý pubertě s kamarádama. MŠ: Jo, jo a teď co se týče těch privátů, můţeme tak volně přejít, zkus to tam tak nějak taky shrnout. S tou televizí, jak to bylo … Ty vztahy mezi těma lidma, jestli třeba byly podobný těm rodinejm, nebo spíš takový, ţe se lidi moc neznali … Bára: Vesměs jsme měli privát tak, ţe jsme se hodně znali a televize fungovala podobně tak, jak jsem to měla doma. Ţe to byla taková zvuková kulisa, aniţ by se někdo konkrétně na něco díval a jenom občas se stalo, ţe se někdo chtěl cíleně dívat na nějakej program a to jsme se vţdycky bez problémů dohodli, na co se budeme dívat. MŠ: A to mě zajímá, ta televize byla erární, nebo někoho? Bára: Byla erární, byla v kuchyni, prostě všech. MŠ: To uţ tam byla, kdyţ jste se přistěhovali? Bára: Myslím, ţe třeba byl moje a pak se různě měnili, odešla televize, někdo dostal z domova starou, tak … MŠ: Aha, já myslela, ţe byla erární, kdyţ uţ jste se přistěhovali … Ţe by byla majitele toho bytu. Bára: Ne, to ne, měla majitele, ale nikdy to nefungovalo tak, ţe ten, kdo by ji vlastnil, by si ji nárokoval jakoţe moje televize, já vybírám program. 263
MŠ: Asi i tím, ţe to bylo v tom společným prostoru. Bára: Přesně tak, jako ţe … MŠ: Takţe se nikdy nestalo, ţe by třeba byla i na jinejch privátech třeba televize jen na pokoji někoho? S tím nemáš zkušenosti, jsem tak pochopil … Bára: Ne. MŠ: A tady, kdyţ byla v tý kuchyni, tak se to sledovalo jak, kdo tam první přišel, pustil ji nebo ráno se spíš nepouštěla, protoţe mohla rušit ostatní? Bára: Ráno jsme ji puštěnou měli, ale třeba potichu, ţe byly třeba zavřený dveře, kdyţ ještě někdo spal a my jsme se pak docela shodli na tom programu, takţe to nebylo, ţe by někdo přišel a vyloţeně přepl … MŠ: Teď myslíš shodli jako ţe automaticky, ţe jste se ani dohadovat nemuseli, nebo jste si třeba vybírali … já neví …kdyţ jste věděli, ţe tam třeba jeden den nebo víkend budete, tak jste se nějak domlouvali … Bára: To spíš automaticky. MŠ: To znamená, ţe to někdo pustil a ostatní se k němu jako přidali a koukali? Bára: Jo, jakoţe prostě třeba uţ někdo přišel, já nevím, odpoledne ze školy nebo tak, zapl televizi v kuchyni, chystal si jídlo a postupně chodili další lidi a postupně jsme se tam potkali a zas to bylo, jakoţe televize zase byla zaplá jako kulisa, na kterou nikdo ani moc tak jako se nakoukal, spíš jsme to měli jako takovej rodinnej … MŠ: Bylo to zase o nějaký tý sociální komunikaci? Bára: Jo, přesně. MŠ: A zase o všem jste si povídali, ne jenom o tom obsahu, ten jste třeba ani nesledovali. Ještě mě napadlo, v tý domácnosti, měli jste doma počítač tehdy, ještě neţ jsi odešla? Bára: Jo, měli. Jakoţe později, aţ tak v pubertě no. MŠ: Uţ s internetem? Bára: Jo, potom později i s internetem.
264
MŠ: A dá se říct, ţe i pře ten počítač jste sledovali nějaký televizní obsahy, který by mohly doplňovat nebo nahrazovat tu televizi? Bára: Ne, tehdy ne, vůbec. MŠ: Jestli z těch dívídíček, který tehdy uţ byly, nebo třeba vím, ţe se šmělily filmy na cédéčkách … Bára: To aţ později, To aţ pomalu, kdyţ jsem začala vyšší gympl, já nevím šestnáct sedmnáct. Jako dřív ne. MŠ: No jasně, ale to mě furt ještě zajímá, protoţe to je ještě před odchodem na tu vysokou … Bára: Ale to uţ jsme zase měli kaţdej svůj počítač, takţe jsem vlastnila svůj počítač … MŠ: Jako notebook? Bára: Ne, ale jako ţe jsem to neřešila, jako ţe bych se s někým hádala, nebo jakoţe … MŠ: Ne to nemyslím hádala, spíš jestli jsi sledovala televizi míň právě, protoţe ses radši koukla na film na počítači … Bára: Jo to jo, to jo MŠ: Čili se dá říct, ţe se třeba stalo, ţe jsi vyšmelila nějakej dobrej film na cédéčku, já nevím od spoluţačky nebo od koho, a místo toho, jak jsi domů přišla a kulisu zapla televizi, tak došlo k tomu, ţe ses koukala cíleně na ten film? Bára: Jo, to jo. Ale jako cíleně na ten film a pak jsem tu televizi zapla a běţela dál jako kulisa. MŠ: Takţe ten film na tom počítači jsi sledovala mnohem víc cíleně a jako se stoprocentní pozorností. Bára: Jo, jo MŠ: takţe ten jsi nepouţívala jako kulisu? Bára: Přesně tak. MŠ: A tos u toho seděla jako u stolu, nebo sis mohla nějak lehnout do postele a koukat? Bára: U stolu i do postele
265
MŠ: A co jsi preferovala? Nebo jestli u nějakýho typu činnosti to a u nějakýho typu to? Bára: Jéţiš, to je asi … nevím … MŠ: Mně jde o ty fakta, jako co si vybavíš … Bára: Jak kdy, jako ţe prostě i podle toho jestli bylo třeba večer, tak to jsem si lehla, odpoledne mi třeba nevadilo u toho sedět nebo tak. Jako nemám v tomhle vyhraněnej nějakej … MŠ: No mě třeba napadlo, ţe jako třeba, kdyţ jsem jedla, tak jsem u toho seděla a kdyţ jsem nejedla, tak jsem měla tendenci si lehat … tak to má třeba já … Bára: No to asi tak, ale prostě nebylo to jako pravidlo … MŠ: Jasně, nějaký jiný obsahy, neţ ty filmy na cédéčkách, jestli třeba nějaký videa na internetu přímo nebo? Bára: No tehdy ještě ne MŠ: Jo, takţe tehdy ještě ne. A s tím cos měla vlastní počítač, předpokládám, na tý vysoký škole, notebook nebo stolní počítač tady v Brně jsi do školy netahala? Bára: Já mám notebook teprve tři roky … MŠ: Jo? Aha, no dobrý, k tomu notebooku se ještě dostanem tady. To televizní sledování na tom privátě, to uţ je jedno na kterým, tak tam jste u toho kecali, jak jsi říkala, takţe to nebyl ten kino způsob sledování? Bára: Ne, ne, ne občas taky. Občas jsme jako vyloţeně, kdyţ jsme třeba zjistili, ţe dávaj v televizi něco, co nás zajímá, nějakej film, nebo tak … a nebo vím, ţe jsme si to … No počkej teď si vlastně uvědomuju ještě jednu věc, my jsme měli televizi v kuchyni na starým privátě a pak jsme měli něco jakoby TV pokojíček, to byl takovej malej pokoj pro sluţky a my jsme z něj pak udělali takovou kino věc, ţe jsme tam naházeli na zem matračky a měli jsme televizi tam. A tam spíš … MŠ: Jako, ţe jste ji přesunuli, nebo i tam i tam? Bára: Já teďka nevím, mám pocit, ţe jsme ji asi přesunuli … MŠ: Dobře, tak i kdyby to bylo jakkoli, tak jakoby … 266
Bára: Ne, uţ vím, jak to bylo … Jeţíš, já ti tady zamotám celý … První byt, co jsme se tady nastěhovali, tak jsme měli právě ten kino pokojíček … tam jsme spíš sledovali to kinový … i kdyţ u toho jsme taky kecali, ale bylo tam třeba zhasnuto a víc přímo jsme se dívali na tu televizi … MŠ: Tak tam se to asi míň pouţívalo jako kulisa, ţe jo, kdyţ to bylo někde? Bára: Pak jsme právě tu televizi přesunuli do tý kuchyně, protoţe ten pokoj jsme vyřešili jinak. Jako … MŠ: Aha a dá se říct, ţe se tady tím přesunem změnily hodně a jak ty sledovací návyky? Předpokládám, ţe tam uţ nešlo moc v tý kuchyni si zhasnout a udělat si tam takovýto minikino … Bára: Nešlo, ale zase jako nevím, pro mě se to zase moc nezměnilo, mně nevadilo, ţe bylo roţnuto a tak … MŠ: No dobře, ale kdyţ jsme to jako pochopil, ţe v tom kino pokojíčku jste si třeba pustili film konkrétně, nebo taky jenom tak televizi prostě? Bára: Ale taky i tak, ale jenom to nebylo tak, ţe jsme to měli zaplý třeba při tý snídani, kdy tý televizi opravdu nevěnuješ pozornost a sleduješ opravdu jenom tak nějakou zprávu nebo … MŠ: Takţe v tomhle případě to nešlo k tomu rannímu snídání si to zapnout? Bára: Nešlo no … MŠ: A pak jste to přesunuli a jako rozjelo se to … Bára: Jo. MŠ: No a do tý doby, kdyţ to nešlo, tak jsi u tý snídaně měla třeba … jo tys neměla ten notebook, viď? Dobře, kdyţ máš teď ten notebook, tak si třeba zapneš ten notebook? Bára: Ehm … MŠ: Nebo i tu televizi? Nebo jenom jedno? Bára: Já to rozděluju, kdyţ chystám snídani, tak mám zaplou televizi … MŠ: To na ni vidíš?
267
Bára: Ne – e, já ji jenom poslouchám, ale jak kdy, to záleţí podle toho, v kolik vstávám a jak kdo ještě spí … Bych nechtěla ostatní tím budit. A potom kdyţ snídám, tak snídám v pokoji a to snídám u notebooku. Ale nepouštím si třeba seriál nebo tak, … MŠ: Já jsem spíš myslel, ţe by sis ten notebook do kuchyně třeba vzala … Bára: Ne – e … MŠ: A jsou lidi, co si ho tam třeba na linku hoděj a koukaj třeba na ČT 24? Bára: To málo kdy, kdyţ jsem třeba v tom obyváku, nebo v kuchyni, tak tam mám prostě tu televizi puštěnou a notebook tam nenosím. MŠ: A tu televizi jako jenom posloucháš … Bára: Více méně jo … MŠ: A kdyţ tě něco zaujme, tak jsi ochotná si k tý televizi sednout, nebo prostě ji jenom posloucháš, protoţe máš jinou práci? Bára: Ne, kdyţ mě něco zaujme, tak jdu k ní a prostě si tu zprávy poslechnu, to co mě zajímá, … MŠ: Třeba těch pět minut a pak zase … Bára: Jo jo … MŠ: A přidávaj se třeba lidi, kdyţ vstanou nebo tak? Bára: Ráno ani moc ne, protoţe já vstávám jakoţe poslední, ale večer i jo. Ale není to vyloţeně, ţe bysme seděli u té televize, prostě ţe pustím televizu a teď si chystáme všichni jako večeři a u toho posloucháme třeba. MŠ: Jo, jo … No a je to třeba tak, ţe ty lidi by tam chodili jenom kvůli tomu, ţe tam jsou ti ostatní, tak jsem to pochopil, ţe jste to měli i doma, teď myslím jako podvědomě samozřejmě. A nebo prostě, kdyţ nic nemají, nebo si nechystají večeři, protoţe, já nevím, … Bára: Ne skrz ty ostatní … MŠ: takţe vlastně se nepíděj potom obsahu, nepíděj se potom, co tam děláte, ale jdou si tam i pokecat a potom …
268
Bára: Já si dám cígo … MŠ: Jo v pohodě … No to bysme měli tak nějak probranou tu televizi a teď mě zajímá ten notebook … Jak sleduješ notebook? Teď to zkus porovnat s tou televizí, třeba tenhle typ pořadů sleduju spíš tady, tenhle typ pořadů spíš tady, kdyţ tomu chci věnovat plnou pozornost, tak spíš notebook … Víš, nějak zhodnotit … Bára: No jakoţe na té televizi poslední dobou sleduju maximálně ČT 24, prostě z toho, ţe to je cyklus nepřetrţitých zpráv a jakoby je ti tam celkem jedno, kdy přijdeš a kdy na to zaměříš tu pozornost, jakoby to furt opakujou a nejde o tom, ţe bych tam měla vybraný pořady, ale … MŠ: Prostě, kdyţ uţ nic, tak se pustí ČT 24? Bára: Jo … A jako minimálně je t tak, ţe bych se tam dívala na film, to uţ se mi tady v Brně nestalo fakt hrozně dlouho, jakoţe … MŠ: A jako z důvodu, ţe nejseš doma v tu chvíli, nebo seš doma, ale nenapadne tě to … Bára: Nenapadne mě to, jakoţe to je míň konfortní, neţ se na to podívat na počítači, protoţe víš jak, jestli si pamatuješ, my máme tu malinkou televizi v rohu a ono dívat se z té sedačky, prostě přes den o víkendu tam svítí slunko, ale někdy je to tak, ţe třeba o víkendu, kdyţ mám čas, tak se spolubydlící … děláme já nevím nějakou činnost, třeba manikůru, nebo takovou kravinu a u toho se díváme jako na nějakej film … MŠ: Ale asi ta pozornost není stoprocentní? Bára: Není … A jinak u notebooku … Tam tomu jakoţe … Tam si myslím … No i kdyţ, stoprocentní pozornost taky, třeba si pustím nějakou věc online, ale ne nějakej film, třeba zpravodajský pořady jako Kultura.cz a takový … MŠ: Takţe jakoby šáhneš do archivu, dá se říct? Bára: Jo MŠ: Sáhneš do archivu, pustíš si to a … Nebo kdybys to náhodou stihla jakoţe live, ţe to zrovna dávaj, tak si to pustíš? A teď jako co – spíš ten live, nebo? Bára: Ne spíš do archivu. MŠ: Takţe ČT 24 live stream teda nepouštíš?
269
Bára: Ne, to ne, prakticky nic live. MŠ: Jako ţe vůbec, nebo kdyţ tě to napadne? Bára: Prakticky vůbec, vůbec nic nepouštím live MŠ: A ani třeba nestreamuješ seriály? Teď se nebavím o livu, ale nevím … kdyţ uţ tak stahuješ? Bára: Jo. MŠ: Takţe na tom notebooku si to taky spíš pustíš jako tu kulisu … A k čemu, k jakejm … Třeba k nějakýmu úplně jinýmu druhu činnosti? Bára: Třeba k úklidu ... MŠ: Pokoje? Bára: Jo, potom já neví třeba právě k manikůře, nebo nějakejm těmhle holčičím blbostem, někdy při čtení mailu – mám to třeba puštěný jako kulisu a s někým chatuju … MŠ: Počkej a dá se teda ještě rozlišit, jako kdy to máš jako kulisu a u toho notebooku sedíš, coţ je mail a chatování a kdy u něj vůbec nejseš, kdy třeba běháš po pokoji? Bára: No, jo, ale není na to asi nějakej klíč prostě … MŠ: A i u toho běhání, kdyţ tě něco zaujme, tak tomu věnuješ pozornost a to samý i u toho mailu, kdyţ píšeš mail a v půlce prostě … Bára: Jo a kdyţ to nechytím, tak si to třeba vrátím a podívám se na to znovu, prostě jako ţe mě to zaujalo a řeknu si hele neslyšela jsem část, tak si to vrátím … MŠ: U toho notebooku se teda nedá rozdělit, kterou a kterou činnosti tam děláš? I u toho mailu to máš hozený na plochu, na obrazovku, děláš něco, a kdyţ tě to zaujme, tak Bára: … tak si to přepnu, nebo třeba vrátím. MŠ: Ještě taková jako zajímavost, seš schopná si to přepnout třeba jen tak na tři minuty, nebo klidně na hodinu tě tam něco zaujme a zůstaneš tam u toho?
270
Bára: No spíš na kratší dobu, ale to je i typem toho, na co se dívám … Tak v tom archivu se dívám na zpravodajskej, ale odborně zaměřenej … na kulturu, na umění, na divadlo, na takovýhle věci, který jsou představený v krátkých reportáţích … MŠ: No dobře a kdybys tam teda měla čistě hypoteticky hozený na plochu něco, třeba třičtvrtě hodinovej dokument o Mahence tady … Bára: Jo, to jo … MŠ: Kdyţ tě to zajímá tak … Bára: Jo, pokud mě netlačí čas, tak jo. MŠ: A co se týče televizního programu tady na tom studentským privátě, koukáš do něj, nebo víš vůbec, co jako dávaj? Bára: Ne, vůbec … MŠ: Takţe podle toho se neřídíš? Bára: Ne podle toho se neřídím a právě proto se nedívám na nějaký ty věci online, protoţe já vůbec nevím, kdy jsou. MŠ: Proto jsem na tom online myslel právě i tu ČT 24, ty vţdycky kdyţ pustíš tak … Ale to spíš říkala, ţe na televizi, na notebooku tě to nenapadne live. Kdyţ sledujete ten notebook, nebo ještě ty seriály … Ty jsi říkala, ţe spíš stahuješ? Bára: Ehm. MŠ: Nějaký důvody máš pro to? Třeba horší kvalita streamu, nebo jsi tak prostě zvyklá nebo ukládáš někam? Bára: Ne neukládám, ale já nevím, uţ jsem na to tak nějak zvyklá, protoţe ne všechno na co se dívám, je tam někde online a mně se to nechce hledat. Pak je to třeba i ve smyslu, třeba i kdyţ se dívám na nějakej seriál, tak se dívám třeba na půlku a pak třeba dělám něco jinýho a pak se dodívám a u toho online by se mi to nechtělo řešit. MŠ: A to máš teda tak dobrej internet, ţe kdyţ se třeba rozhodneš, ţe za pět minut třeba chceš něco sledovat, nebo za deset, tak to rychle stáhneš? A nebo máš připravený vţdycky nastahovaný něco, na co by se dalo koukat, kdyţ by byl čas?
271
Bára: Většinou mám jakoby nastahovaný dopředu, ale jako máme i tak dobrej internet, ţe prostě za deset minut, za patnáct, jsem schopná něco stáhnout. Takţe kdyţ si jdu třeba chystat jídlo, tak to dám prostě stahovat a vím, ţe kdyţ přijdu, tak to mám prostě stáhnutý. MŠ: Jo a k tomu jídlu si to pustíš. Bára: Jo. MŠ: Kdyţ si to pustíš takhle, tímhle způsobem, tak tomu věnuješ úplně plnou pozornost, nebo … Bára: Jako kromě toho jídla jako úplně plnou pozornost. MŠ: To znamená, ţe kdyby někdo zazvonil, nebo jsi někam musela jít, tak to jako pauzneš, nebo to necháš běţet? Bára: Jo, pauznu to. MŠ: Budeš vyuţívat tý moţnost … Kdyţ třeba sleduješ ten notebook, tak je to na tom privátě jako s tou televizí, ţe to někdy sledujete hromadně? Nebo ten notebook bereš jako individualizovanej prostor? Bára: Spíš individualizovanej, ale jako taky se někdy stalo, ţe jsme se jako hromadně podívali na nějakej film, nebo seriál nebo něco. Ale jako úplně minimálně. Protoţe uţ je to horší v tom, ţe řejnem, podíváme se na to aţ budeš mít čas … MŠ: Ne já spíš myslím, ţe by ses na něco koukla na notebooku, já nevím, v obýváku a někdo přišel a začal se koukat s tebou. Nebo obráceným způsobem by tě napadlo, ţe někdo by se koukal a ty by ses šla koukat k němu. Bára: Ne my jakoţ kaţdej máme notebooky v pokoji a nějak si do toho nevím nezasahujem. MŠ: Jestli to jako ty automaticky nebereš, ţe kdyţ se někdo kouká na notebook a nekouká v tý společný místnosti, tak chce koukat sám … Bára: Ne, kdyby byl někdo ve společné místnosti … Ale my to máme rozdělený tak, ţe kdyţ je většinou člověk v pokoji, tak to jakoby s ním nesdílíš a kdyţ chceme být tak nějak spolu, tak se přirozeně potkáme v obýváku, nebo v kuchyni.
272
MŠ: Jakoţe kdyţ se člověk začíná koukat sám na notebooku, tak automaticky v pokoji, nebo vesměs … Bára: Jo, jo MŠ: A co se týče tady těch prostředku, kterejma to sleduješ, pouţíváš jenom notebook, nebo máš třeba tablet? Bára: Jenom notebook … MŠ: Chytrej telefon? Bára: Nic, notebook. MŠ: Nemáš, nebo nepouţíváš? Bára: Nemám. MŠ: Tady s tím kinem jsi ještě říkala, ţe chodíš, nechci říct významně, ale ţe chodíš dost. Bára: chodím celkem často … MŠ: A to znamená, ţe ty filmy pak uţ si třeba ani nestahuješ, protoţe jsi je viděla v kině, nebo si je znovu stáhneš … Bára: Ty dobrý si třeba znovu stáhnu … MŠ: Tím jak chodíš do kina, tak uţ třeba nemáš čas ani náladu koukat na notebooku na filmy, protoţe film je moc dlouhej, seriál je půl hodina? Bára: Ne tone, ale do toho kina ani nechodím kvůli tomu, abych byla v kině, ale taková jakoby zábava na večer. Třeba je to kino spojený s tím, ţe před nebo potom jdeš na pivo a tak. A vidíš se tam s jinejma lidma … MŠ: V tom kině? Bára: No ţe jdu s nějakým kamarádem, ţe jo. MŠ: Aha, tak to je jasný, ale já jsem měl dojem, ţe kdyţ jde člověk do kina, i tím, ţe se to sleduje tím kinovým způsobem, ţe tam jde hodně o ten obsah, ţe bych nešel na nějakou blbost, ţe bych šel před nebo po na nějakou tu hospodu, ale to bych pak nešel do toho kina. Teď jako mluvím z vlastní zkušenosti. Jestli to máš jinak, tak … 273
Bára: Nevím, já to mám tak, ţe asi jako na úplně blbej film bych taky nešla, ale jakoţe … MŠ: Jako kdyby tě úplně nezajímal ten film, tak kdybys věděla, ţe si ho můţeš někde stáhnout, ţe uţ jsou v dobrý kvalitě někde, tak bys tam šla jakoby kvůli těm lidem? Bára: Jo, jo. MŠ: Já jdu třeba jenom na to, co vysloveně stojí za to, vidět v kině. Třeba Okresní přebor by úplně v kině … jo, kdyţ bude v dobrý kvalitě, tak ho stáhnu. A pak jsou zase filmy, jako třeba Pán prstenů a na ty prostě půjdu, protoţe. Bára: Ale jako jo, tak to mám taky, jakoţe zaměření vyloţeně na kvalitu. A na ty jdu, protoţe neřeším jako vůbec stahování. MŠ: A nebo si to potom stáhneš, kdyţ se ti to třeba, nebo by jsi třeba šla víckrát do kina na to? Bára: Spíš asi stáhnu, no i kdyţ spíš záleţí … MŠ: Tam v tom kině hraje i nějakou roli, ţe tam seš s těma lidma, ţe i v tom kině si dovolíte povídat o tom? Bára: To ani ne, jasně někdy něco šeptnem nebo tak, ale není to jako, ţe bysme si během toho filmu vykládali. Ale pak jdeš z kina a máš … MŠ: O čem mluvit? Bára: Přesně tak, ţe to můţeš jako rozebrat s někým, a tak. MŠ: Jo, jo, dobrý. Tak se ještě můţem vrhnout na tvý představy o tý televizi budoucí, jaký máš. A teď nezávisle na faktech a na vývoji poslední technologie. Tak třeba za deset let, aţ budeš mít vlastní domácnost, tak jak to bude vypadat. Nevím, třeba vlastní televizní místnost, nebo jestli vůbec máš nějaký představy? Bára: Ani ne, MŠ: Myslíš, ţe ještě bude fungovat ten danej program televizní, ţe ti bbude nějaká stanice říkat, kdy co vysílá, nebo ti dá třeba na vývěr tady z toho … a ty si můţeš vybrat … Bára: Já nevím, já si myslím, ţe bude to i to, ţe bude moţnost na výběr, ţe si jako navolíš a ţe si tam třeba naťukáš nejakejch deset věcí, který pojedou jak budeš chtít. Ale nevím, myslím, 274
ţe budou i pořád klasický normální televizní stanice, s daným programem a prostě kdyţ se někomu nebude líbit, tak má smůlu. MŠ: Jo takţe, jakoby by byly dvě rozdílný sluţby? Bára: Asi jako jo, ale po pravdě já nevím, já si myslím, ţe jsem o tom nikdy nepřemýšlela, takţe jako úplně představu. Myslím určitě půjde dál trend velkých televizí na zeď … MŠ: nebo třeba to co zkoušela jednu dobu česká televize, ţe měla dva programy a dávala dva různý … ţe si můţeš vybrat aspoň ze dvou filmů, ţe třeba bude já nevím tří hodinovej blok na večerní film a prostě ty si vybereš … ty se koukni, na co chceš, kaţdej na něco jinýho a furt je to stejnej program. Bára: Já nevím, fakt o tom nemám vůbec ţádnou představu. Jakoţe nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ani mi to jako nepřišlo podstatný … MŠ: A myslíš si třeba, ţe ta televize bude automaticky propojená s internetem uţ potom, ţe to bude tak jako televizní počítač? Bára: Hm asi jo, to si myslím, ţe jo. MŠ: jako ţe lidi si tam třeba budou psát na mail … Bára: Aţ takhle no … MŠ: Nevíš? A jak bys to chtěla mít s tou televizí ve vlastní domácnosti? Jako třeba zakazovat těm dětem, nebo spíš úplně volně? Ať má kaţdej na pokoji, nebo jednu centrální abyste měli, nebo aby to rodiče mohli kontrolovat? Bára: Já bych asi chtěla mít jako centrální, ale … MŠ: Jsi iritovaná třeba z toho jak to bylo u vás? Chtěla bys to jinak, nebo ti to přišlo úplně normální? Bára: No mě to přišlo normální, kdyţ tady byly ty názory ţe děcka se nemají moc dívat na televizi, tak já si myslím, ţe mě to v ničem jako nepoznamenalo, ţe jsem to měla puštěný celej den jako kulisu. MŠ: No ne protoţe byli samozřejmě lidi, kteří mi říkali, ţe to doma měli puštěný furt, takţe ho to sere, jeho z toho bolí hlava, takţe doma to určitě nebude chtít mít tímhle způsobem. Ty
275
jsi byla vlastně spokojená s tím, jak to bylo doma, ta se asi předpokládá, ţe to udělá podobně, byť podvědomě, potom, a nebo tě doma fakt něco štvalo a říkáš si, já nevím: chtěla bych aby ty děti měly od mala tu televizi svoji, nebo aby byly dvě minimálně … Abys ji měla třeba v kuchyni, aby ses mohla třeba kdykoli koukat. Bára: No to bych jako brala, abych měla třeba i v kuchyni, aby byla jedna v obýváku, teda takhle, abych měla ideálně jeden prostor – obývák i kuchyň dohromady, takţe tam by mohla být jedna televize. Určitě bych chtěla … nebo by mi jako nevadilo, kdyby ta televize běţela furt a jediný co, tak ţe bych nechtěla, aby se brávala ta sedmá osmá … MS: Jako aby to byl ten prime time? Bára: No ne, ţe by to jako znamenalo, ţe se ta rodina sejde v sedm osm a pak se jako dívají na něco … MŠ: Jako aby měli jinej důvod na to setkání, kromě televize? Bára: Asi, ale jakoby kdyţ si na to vzpomenu, tak i kdyţ jako děcko jsme se dívali i jako s rodinou večer na televizi a nikdy mi to nějak zásadně nevadilo, tak vím, ţe kolikrát mě jakoby štvalo, ţe tam je nějakej blbej program, kterej mě jako aţ tak jako moc nezajímal, ale to uţ zas bylo tím, ţe byly třeba já nevím jiný televizní programy. A dneska uţ máš tak širokou … širokej ten, ţe … Ale já nevím, moţná bych jako nechtěla, aby sme se večer scházeli u televize. MŠ: To mě jako zajímá, kdyţ se třeba vede debata rodinná večer u televize, tak ta moţnost tý debaty byla daná i tím, ţe ste se sešli u tý televize, ne? Ale ţádnej program nevyhovoval, takţe jste se bavili? Ale kdyby to bylo takhle široký, tak by se vţdycky našlo něco, co ty lidi věnujou pozornost a ta komunikace by umřela. Bára: Kdyby nebyla zaplá televize? MŠ: Ne kdyby byla a bylo na výběr tisíc moţností, tak vţdycky najdeš něco, co tě baví víc, neţ to povídání rodinný… Tím, ţe kdyţ jsme byli malí, tak byli tři programy a kdyţ na ţádným nic nebylo, tak všichni kecali u toho Bára: Ale my asi kecali i tak, i kdyby bylo jako hodně na výběr. Jako ne, ţe bysme seděli a mleli a mleli, ale dneska se mi stalo tamto tamto a jakoţe …
276
MŠ: Jo jasně, takţe tak nějak by sis to představovala i doma, jakoţe ţádnou velkou změnu, nebo třeba v loţnici televizi? Bára: Hmm tak to asi ne. MŠ. Tak jo, děkuju.
MŠ: Tak mi řekni, jak jste to měli doma s televizí … Igor: Jako teď doma? MŠ: Ne, jako doma neţ jsi šel na vejšku. Co si z dětství pamatuješ … Ani nejde tolik o ty fakta jako o to, jak teď to interpretuješ. Jak to teď vidíš zpětně… Igor: No nejzábavnější byly vţdycky soboty ráno, kdy všichni vstali a koukali se na Kačery. To byla jako největší legranda. Jako ranní kreslený disneyovky … A jinak … tenkrát jsem ještě na zprávy nekoukal, ale vţdycky jsem se koukal n politický debaty v neděli v poledne, na Ottu Černýho, … MŠ: Tu televizi jste měli jako normálně v obýváku? I: Jo, tenkrát jenom vlastně v obýváku. Tenkrát byla jenom jedna ještě. A jinak všechny ty standartní filmy mám zkouklý, nic mi neuniklo zásadního …. Na artový filmy jsem nekoukal, protoţe jsem nevěděl, ţe jsou … A stejně bych k nim despekt tenkrát, takţe se nic neděje … Takţe v dětství asi nic zásadního, asi jsem stejnej muster. MŠ: No spíš jde o ten způsob, kterým jste to sledovali, jestli třeba hodně jako to bylo puštěný, nebo třeba vysloveně selektivně na konkrétní pořady, … I: To si jako nevybavuju, jako kulisu myslí ani ne, ţe jako tenkrát ještě v dobách, kdy nebyla Nova, tak nebyly ani takový ty pořady pro ţenský, takţe si to ani jako mamina, která byla v domácnosti nepouštěla jako jenom tak. Protoţe nedávali ty telenovely … MŠ: To uţ je tak dvacet let, ne? 277
I: Ne, ne, ne, to nebylo dřív podle mě. Takţe dřív to jako kulisa nefungovalo. Dřív to fungovalo na ten prime time, na ten večer. Kdyţ přišel ten muţ a ţena prostě uvařila, pak se zapla televize a to byl jako kulturní program na večer. MŠ: To znamená jako selektivně vybraný a s velkou pozorností sledovaný … I: No já si myslím, ţe to máš kdyţ uţ jednou tejdně běţel nějakej zajímavej film, tak se jako šli dívat všichni … takový to čekáme aţ budou nastavovat zrcadlo … Dřív to podle mě tak nebylo, jako ta kulisa přes den, protoţe ta televize byla jako něco vzácnějšího, ţe se nepouštělo furt. MŠ: A kdyţ se to teda pouštělo jako navečer, tak jako pravidelně kaţdej večer třeba nejpozdějc na zprávy se to zaplo u vás, nebo? I: Čoveče, to si nepamatuju. Já si myslím, ţe já jsem se na zprávy třeba jako nedíval. MŠ: Spíš tak jako obecně, jestli třeba táta jako pravidelně v sedm jako … Nebo večerníček jestli jako automaticky ve tři čtvrtě na sedm zaplo … I: To se asi zaplo a přesunulo se to do nějakýho toho večerního … Já si nepamatuju, jestli kaţdej den dávali něco zajímavýho … to asi ne … ale spíš ta televize byla něco tak zvláštního, ţe kdyţ jsi ji měl, tak ses na ni díval … MŠ: To někdy tak v sedmdesátejch letech ne? I: Ale tak nějak to bylo. Měl jsi větší nebo menší, prostě tenkrát, kdyţ jsi … jsme přece bydleli oba dva v paneláku, tak kdyţ si někdo koupil větší televizi, větší, barevnější, tak se na ni prostě díval…. Ale jako nevím, nic zvláštního si z tý doby nepamatuju. MŠ: Takţe říkáš, ţe jako kulisu jste to u vás nepouštěli? Ţe jako máma by u toho ţehlila, … I: Asi fakt ne … jako u nás se to určitě jako malý dítě nepouštělo. MŠ: Tak jako samozřejmě teď se můţeme bavit od sedmi do sedmnácti, neţ jsi vypadl na vejšku prostě. I: Myslím, ţe ne. Ţe jako kulisu se to prostě nepouštělo. MˇY: To znamená máma, kdyţ třeba vařila nebo něco, tak si to u toho jako vedle nepustila televizi?
278
I: Jako v nějakejch posledních letech jo, co jsme se přestěhovali do baráku a měli jsme televize čtyři, tak jo. Kromě toho, kdyţ si zrovna nečetla nebo neběhala po zahradě, tak kdyţ třeba vařila nebo tak, nebo třeba ţehlila, tak si tu televizi pustila. Ale to uţ právě frčely ty telenovely a těch pořadů bylo hafo, ţe jo. MŠ: Takţe se dá říct, ţe to jako bylo s příchodem nějakýho obsahu, kterej se dá sledovat jako kulisa? I: No, já si myslím, ţe ty lidi si zvykli na ten model potom jak bylo těch televizních stanic víc a ten obsah to odpoledne byl přesně cílenej na ty lidi, kteří si to pouštěj jako tu kulisu, takţe si myslím, ţe jo … máma takhle fungovala. MŠ: Takţe se to jako vyvinulo s tím příchodem … I: já to jako myslím … MŠ: Dobře a kdyţ jste teda sledovali co si jako vybavuješ tu televizi prostě cíleně ţe se to zaplo, tak jste to jako sledovali jako se stoprocentní pozorností vůči tomu obsahu, a nebo jste u toho prostě kecali co se dělo přes den, nebo o tom obsahu aspoň? I: Ne, já si myslím, ţe kdyţ se koukalo na film, tak se koukalo na film. MŠ: Tím kino způsobem, ţe se zhaslo, ticho? I: No, jo. U babičky, kdyţ se koukalo na Dallas, tak prostě deset lidí koukalo na Dallas, ani nedutalo, čtyři brečeli … A my se sestřenkou jsme se jako smáli tomu, ţe brečej. MŠ: No a jako měli jste nějakou … jako návyk toho, ţe se to sledovalo společně? Nebo třeba u nějakejch pořadů, jako byly pondělní seriály … Od Ţivota na zámku po Četnický humoresky? Teď jako fakt dávám příklady … I: Jako, byly ty sobotní rána, to byla klasika … MŠ: I s rodičema? I: Jo, oni vstávali taky na Kačery … A nebo já jsem je vykopal z postele, to uţ si nepamatuju, ale seděli jsme na Kačery a koukali jsme všichni, ty disneyovky byly boţí. A večer … asi jako nenuceně jsme se u toho sešli všichni, protoţe všichni chtěli vidět filmy,já nevím s Luis de Funesem, tak prostě na Četníky jsme koukali, vţdycky kdyţ dávali Četníky jednou za rok, tak
279
někdy na začátku devadesátých let, tak jsme se prostě koukali všichni. Kdyţ prostě byl ten film zajímavej, tak jo. MŠ: A dá se říct, ţe kdyby někoho z toho osazenstva ten obsah samotnej tolik nebral, ţe by tam seděl jenom proto, ţe tam sedí zbytek rodiny? Jako pro tu sociální … I: To si myslím, ţe ne. Já si myslím, ţe kdyţ na to jako koukáš, tak je lepší, neţ se na to koukat sám, ţe se jako společně směješ, nebo něco … A kdyţ to někoho nebaví, tak si myslím, ţe jako šel dělat něco jinýho. Ono je to, jako kdyţ to přehraju do úplně legrační fáze, tak je to … ţe teď jsou ty televize čtyři v tom domě, tak se stane to, ţe se koukáme všichni na stejnej pořad, ale kaţdej ve svým pokoji. MŠ: Fakt? I: Jo. Ţe máma neví, ţe táta kouká nahoře na to samý a táta neví, ţe máma kouká na to samý , protoţe kaţdej před tím tu půl hodinu koukali na něco jinýho … Takţ teď uţ jako jak je těch televizí hodně, tak se to neděje, ţe bysme se jako sešli. Doma … MŠ: Ani večer? I: Oni jako večer fungujou, fungujou a pak si někdo jde jenom tak lehnout k televizi a máma neví, jestli si táta nahoře nepouští dévédéčko … Prostě jak ty lidi přepínaj, tak se ani nedohadujou o tom, na co bude kdo koukat a stane se, ţe kaţdej kouká na to samý a sám u tý televize. Jako stane se, ţe koukaj dohromady, kdyţ se omylem nějak potkaj, ale neplánujou to nějak. MŠ: Počkej, znamená to teda, ţe kdyby kaţdej koukal na svůj program a o reklamě šel třeba táta dolů a zjistil, ţe se máma kouká na to samý, ţe by tam s ní třeba zůstal? I: Jo, třeba jo. Já si myslím, ţe tohle je důsledek jenom neplánování, na co se kdo bude koukat, ale není to tak, ţe by se jako naschvál koukali sami, to ne. Ale prostě se nepotkaj v tom domě, takţe se omylem koukaj na to samý, kaţdej jinde. Ale kdyţ ta televize byla jedna a programy byly čtyři, tak shodnout se na jednom programu nebylo tak těţký a většinou se nestalo, ţe by dva programy najednou dávaly dobrej film … MŠ: A existovalo něco, ţe by to jako někdo rozhodl, na co se bude koukat v rodině? Předpokládám, ţe děti to většinou nebejvaj kromě toho sobotního rána, ale jestli teda spíš táta byl ten, kterej prostě drţel ten dálkovej ovladač … 280
I: To si jako nevzpomínám, ţe by probíhaly nějaký jako bitvy třeba v tom prime timu, na co se budem koukat. Říkám, třebo to bylo daný tou programovou nabídkou, … ţe většinou jen jedna stanice v tom prime timu nasadila něco dobrýho, ţe nebyla ta konkurence, ţe by nasazovaly proti sobě. MŠ: Třeba zprávy se nasazovaly proti sobě, tak jestli tam se to nějak řešilo? I: Tak třeba právě u babičky se to řešilo, protoţ babička měla ráda Novu a my jsme měli rádi zprávy na ČT, tak se řešilo, kam se to jako přepne. MŠ: Všech y babičky měly rády většinou Novu, ale normální lidi měli rádi ČT. I: Babičky mají rády ty drby, ţe jo. Babička odebírá Blesk pořád, prostě načte si to ráno v Blesku a večer to chce vidět pohyblivý prostě. Tam jako ten střet teda probíhal a nevím, jak to dopadlo, nevím jakej je poměr vítězství a proher. Vím, ţe většinou jsme koukali na Novu u babičky. A doma jsme většinou koukali na ČT a to jsme se shodli. Ale já si jako nevzpomínám, ţe bysme nějak bojovali u televize, na co se budem koukat. Ţe pak zas přišlo video a tím videem se dal nahrávat jinej kanál, neţ na kterej ses koukal. MŠ: Já tím nemyslím něco konkrétního, spíš jestli se jako vědělo, ţe táta se chce na něco koukat, tak se jako předpokládalo, protoţe on je třeba ten, kdo koupil tu televizi. I: Takhle to v naší rodině třeba jako nefungovalo, to uspořádání je hodně tady v tom konsensuální, Ţe třeba nikdo neukládá třeba peníze někam bokem, nikdy se nepřemejšlí z čích peněz se bude něco platit, …. Máma třeba nevydělává, je v domácnosti. Kdyby třeba vydělávala, tak … Nad těmahle věcma se nepřemýšlelo nějak kdo bude dominantnější v čem … v kterejch oblastech a máma pere, otec vytírá podlahy prostě, nějak si to rozhodili, nějak jim to vyhovuje a neřekl bych, ţe jeden v tom vztahu je ten, co by v něčem strádá a v něčem vítězí. Ani v tom, ţe by z toho měli nějakej dobrej pocit, ţe by teď jako prosadili svoji, zrovna u našich si myslím, ţe to je takovej flegmatickej vztah nějakýho klídečku, domácí pohody, která přechází aţ do nějaký letargie … Jo, co si jako vzpomínám je, ţe čas od času je problém se sejít u nedělního obědy, kdy máma se chce koukat na ty pořady o zahradničení … ty jsou těsně předtím … něco jako alá Přemek, ale dneska se to jmenuje jinak … MŠ: Jo myslím, ţe Přemek na Primě začíná těsně před tím, … I: A uţ začíná Debata a táta se chce dívat na politickou debatu a ona se chce koukat na Přemka, ale ta televize je jedna v tý jídelně a zároveň se to pere s tím, ţe jako rodina se 281
chceme v neděli sejít u jídla … to je ten největší střet asi. A tam se to nějak jako střídá, ale je vidět, ţe jedna strana, která jakoby prohrála, je naštvaná. Takţe máma si rychle dojí a jde se jako koukat jinam … MŠ: Takţe to znamená, ţe ona tam jako zůstane, protoţe jako máte společnou rodinou chvíli nějakou … I: Jo přesně a pak jako rychle … obětuje se ta společná chvíle. MŠ: Jako ţe by máma neudělal jako spíš to, ţe by si to šla sníst někam jinam? I: Přesně, udělá jako na oko to, ţe se najíme spolu. Nějak to jako nasimuluje, ale je vidět, ţe padá za oběť tomu pořadu, na kterej se chce dívat … Jo takţe jo, to je asi největší fight. MŠ: A kdyţ tady u toho oběda jako sledujete jeden nebo druhej pořad, kterej vyhraje, tak se o tom debatuje, nebo je to takovým tichým, plně sledovacím pozorným způsobem? I: U tý politický debat v poledne, to je ta kulisa. Nikdo se jako nedívá na tu obrazovku, nepotřebuješ tu obrazovku, ale posloucháš to u toho jídla, kdy … můţeme se samozřejmě zas bavit o tom, nakolik je to společný jídlo, kdyţ všichni seděj a nepovídaj si spolu, co dělali včera, ale maj nastraţený uši a pak se o tom jako mluví jo, i u toho jídla. MŠ: Mluví se teda převáţně o tom obsahu, nebo třeba zabrouzdáte i k tomu co se komu přihodilo ten den, nebo … I: Kdyţ je puštěná u toho oběda ta televize, tak ţe to někoho zajímá, tak ten někdo … prostě ho nebudeš rušit, kdyţ vidíš, ţe to poslouchá. MŠ: Takţe není třeba máma taková, ţe by třeba tam byla u tý politický debaty a ţe by říkala o tom, ţe má zahrádku … I: To si nějak nevybavuju, ale je to moţný, ţe tam nějakej crash talk jako proběhne … MŠ: Jo … A ještě k tý televizi jako ke kulise, kdyţ jsi někdy třeba na gymplu přišel domů, tak pustil jsi televizi? Jako k takovýmu tomu, ţe se člověk převleče, nají se … I: To spíš kdyţ jsem byl na vejšce a jezdil jsem jako domů, … jako na vejšce jsme na kolejích nekoukali na televizi vůbec …tak právě jsem přijel domů na ten víkend jak jsem měl nějak ten televizní deficit, tak jsem si pustil …. Jak jsem byl unavenej i z tý cesty, tak jsem si
282
jenom sedl, sundal jsem ten bágl a zapl jsem si televizi a koukal jsem na nějakou kravinu. Na nějakýho … fakt to jako nebylo zajímavý … MŠ: Takţe nešlo o ten obsah, ale o to, ţe tam jako relaxuješ? I: No, no přesně. MŠ: Ţe se člověku nechce nic jinýho dělat a plnou pozornost věnuje … I: … nějakýmu nesmyslnýmu pořadu. MŠ: A neţ jsi šel na vejšku? Já myslím, ţe já jsem u toho třeba vţdycky jedl, kdyţ jsem přišel domů ze školy … I: Jo, to třeba taky, kdyţ uţ jsem si dělal ten párek legendární …. Tak jasně, ţe si ho vezmu k televizi, protoţe sám jíst jako u stolu potichu je docela nanic. A k tomu jídlu takhle je ta televizní kulisa skvělá, to jako jo. MŠ: Vy jste ji nemívali jako kulisu k něčemu, ţe jsi třeba nemusel u tý televize jako sedět? Ţe bys to jako pustil a běhal kolem … třeba nevím, uklízel, nebo I: Třeba se to stalo, ale to bylo spíš nevědomky, ţes ji jako zapomněl vypnout. MŠ: Já třeba myslí, ţes třeba věděl, ţe budeš běhat kolem, ţe budeš já nevím … nechci říct luxovat, to je blbý k tý televizi, ale třeba vytírat a ţe by sis to jako pustil a věděl, ţe v tý místnosti chvilku budeš a chvilku spíš nebudeš … I: Hm, to si myslím, ţe nedělám. Říkám, k tomu jídlu jako jo, protoţe to je fakt taková pevně stanovená doba, kdy jako … MŠ: takţe to znamená, ţe kdyţ uţ si ji pustíš, tak u toho sedíš? Ţe se ti nechce běhat a bejt tam a nebejt tam … I:
A třeba fakt u toho jídla je to tak, ţe pak u tý televize ani jako nezůstaneš, máš to
vyhrazený na to jídlo, k tomu jídlu, teď tam něco jako proběhne, ty to vstřebáš, za půl minuty zapomeneš … MŠ: Takţe se jako nestávalo, ţe by tam zrovna něco bylo a potom jídlu tam člověk jako seděl … I: To muselo bejt hodně zajímavý … Ale jako proč ne, pokud byl čas. 283
MŠ: A potom, co jsi měl televizu uţ u sebe na pokoji, tak stávalo se třeba, ţe ty obsahy, nebo ty situace, který jste dřív sledovali společně, tak to jako rozbilo? To, ţe kaţdej měl, nebo aspoň jeden televizi jinde? I: To si myslím, ţe jo, To si myslím, ţe … To je to, jak jsem nastiňoval. Přesně kdyţ těch televizí máš hodně, tak se neplánovaně stane, ţe se z tý dřív moţná společenský události stává fakt jenom ta událost kratoch … kratochvíle pro tebe … MŠ: No to myslím, ale třeba i plánovaně ve smyslu takovýho toho pubertálního odporu třeba … nechceš tam být třeba s rodičema, třeba budeš sledovat ten samej obsah, ale sám, tak jestli se třeba tohle stávalo … Jo, na co ses s něma dřív koukal dole, tak jakmile jsi měl televizi nahoře, tak ses radši koukal sám, protoţe člověk je hrozně hustej. I: Já jsem tohle nikdy neměl fakt, to mě nějak vynechalo v mým vývoji, takţe to bohuţel neproběhlo. Takţe ne. MŠ: Jako ale sledoval jsi někdy televizi ve svým pokoji sám … I: Jo přesně, stávaly se ty věci, ţe jsme koukali na stejnou věc kaţdej u svý televize neplánovaně. MŠ: A stávalo se třeba, ţe jsi ji měl puštěnou jako kulisu třeba k učení, nebo já nevím k čtení, nebo ţe kdybys třeba stavěl modely … plácnu? Ţe to máš jako kulisu a něco děláš a kdyţ tě to jako zaujme, tak si koukneš na tu televizi dvě minuty a pak si zase něco děláš? I: Jo, to si myslím, ţe se jako stávalo, prostě seš v tý místnosti nebo třeba já kdyţ jsem věděl, ţe je ten pořad zajímavej, ale zas jsem nechtěl … zajímala mě jenom část něčeho … tak jsem u toho dělal nějaký věci a přesně jak říkáš, kdyţ jsem něco dělal, tak jsem odhlídl, ale jako k učení … Musela to bejt fakt činnost u který … která musí být fakt jako relaxační, ţe si jako hraješ … Kdyţ koukáš na nějakej hokej třeba, kterej není tak zábavnej, jako není to taková pecka, ale zase si ho jako pustíš, protoţe chceš vědět, jak to dopadlo, tak vţdycky na ten gól jako zvedneš tu hlavu, jdeš se podívat na ten gól a pak si zase sedneš k tomu, co děláš jinýho. Takţe … MŠ: Taky jsi říkal, ţe jste měli video, jak jste to video pouţívali? Jakým způsobem? Jako z videopůjčovny, nebo spíš nahrávat doma, nebo obojí? A jak často? Jestli jste se dohodli na nějakým společným filmu, nebo kaţdej si to individuálně pouţíval to video …
284
I: Pamatuju si, ţe to video, který tam mohlo nějak řešit ty spory, kdyby nějaký nastaly, jako na co se budem dívat, tak jsme jako měli šanci si jeden program nahrát a na druhej se podívat, ţe jo. Otázka je, jestli na to video pak někdo jako sám koukal. To jako vyţadovalo víc, neţ ten jeden klik, vyţadovalo to někde najít, přetočit to přehrát … podle mě to hrozně lidi odradí od toho se podívat na to, co si jako nahráli, ţe to není právě takový to … MŠ: Moţná právě ţe se na to nechceš koukat sám a jde o to, v jakým čase se na to koukneš, máš čas jenom večer a večer se vţdycky na něco kouká … I: Přesně no. To si jako myslím, ţe můţe bejt ten případ no. No ale normálně jsme měli půjčovnu, tam všichni chodili, takţe půjčovali jsme fakt filmy normálně. A to uţ bylo zase, kdyţ se šlo pro nějakej film, tak se taky jako vybíralo, aby na něj koukali … jako co nejvíc lidí … MŠ: Nějakej nejmenší společnej jmenovatel? I: No, třeba jako. Třeba já jsem … Do půjčovny jsme jako chodili fakt jako všichni tři, jako vybrat ten jeden film. MŠ: Ten jeden, nebo kaţdej třeba svůj? I: Ten jeden a pak třeba i kaţdej co chtěl, ale myslím jako … Ono to tenkrát nebylo všechno dostupný a levný, takţe se jako vybíral film, aby to jako nějak vyhovovalo všem. Ale zas mamina byla taková, ţe se koukala s náma i na akčňáky a tak. MŠ: Takţe dá se říct, i kdyţ jí to nebralo, tak abyste tam teda byli společně? I: To si myslím, ţe jo, ţe to fungovalo jako společenská událost. To bylo jak tenkrát jak jít do kina, ale nešels do kina, ale půjčit si film. To si myslím, ţe tady ten model fungoval toho … MŠ: A co se týče toho nahrávání z televize, tak to bylo takový nějaký jako nárazový, nebo jste vysloveně měli nějaký filmotéky a katalogy, kde se najde ta kazeta s tím filmem? I: Měli jsme katalog no … No můj otec je taky takovej technickej ... tak nějak ho zajímá ta technika, … MŠ: Můj otec si vţdycky vypálí dívídíčko, stáhne si originální fotku z obalu, přesně si ji vystřihne a takhle si ji do toho dívídíčka vloţí … a má dojem, ţe má originál.
285
I: No můj otec byl taky takovej … jako věda a technologie, takţe jsme nahrávali, měli jsme Četníky a já jsem měl právě nějak disneyovky a měl jsem je jako okoukaný, ţe fakt byly kazety, který jsem jako já jako dítě viděla jako mockrát. Jsem si je pouštěl jako třeba sám, nebo jsme si je pouštěli večer třeba, kdyţ to nedávali v televizi a nic nedávali v televizi, tak jsme šli a pustili jsme si je. MŠ: Třeba kdyţ jsem byl nemocnej tak já jsem hodně, kdyţ jsem byl dlouho nemocnej, tak my jsme nikdy neměli, ale třeba jsme si půjčili video na čtyři dny a já jsem seděl u Vinettou třeba … I: Jo no. Takţe takhle to fungovalo. Jako ţe kdyţ nebylo nic v tý televizi, tak ty video kazety nebo i ty videopůjčovny, nebo kdyţ jsi měl jako nahraný ty filmy, tak se šlo jako vybírat, co si pustíme. No moţná to … moţná byl to nějakej rituál jako večerní na něco se podívat. MŠ: Na tom videu? I: Na to videu, kdyţ není … kdyţ nic nedávaj v televizi, tak na tom videu. MŠ: A ještě taková úplná zajímavost. Ty kazety, co jste si nahráli doma, popřípadě i ty půjčený, jestli jste si nějak třeba půjčovali se známejma, ty půjčený třeba kvůli tomu aby zaplatili tu dvacku … I: Měli jsme takovou … Byli i takový věci … My jsme měli … to si pamatuju, asi jednu kazetu, právě od toho Disneyho epizodkama s tím hrozně slavným … těch kostlivců, a to ještě nebylo úplně … to se ještě nedávali ani disneyovky, ţe jo neţ začala Nova, to bylo fakt v hodně raný fázi devadesátých let a to si pamatuju, ţe to jsme právě někde vyhandlovali a pak jsme někde jako úplně šíleně zkoušeli 36 komnat Šaolinu a to byla taky hodně půjčovaná kazeta, protoţe to byl taky takovej kultovní film, … MŠ: A třeba ty kazety z videopůjčovny jste se nějak nesnaţili přehrát pirátsky? Dvě videa asi jste neměli, ale … Pamatuju si, ţe se lidi dohodli, přinesli si video a přehrávali si … I: Něco takovýho si pamatuju, ţe se dělalo v paneláku no, ale nepamatuju se, ţe bysme se toho nějak hodně aktivně účastnili, ale pamatuju si, ţe někdo … MŠ: Je to anonymní, můţeš to říct …
286
I: To se jako dělalo … A my jsme dokonce časem měli jako starý a nový video, tak moţná otec taky nějak pozapojoval aby to přehrál … Asi jo, myslím si, ţe jo. Jednou nebo víckrát, ale nevybavuju si to nějak … MŠ: Prostě nějak konkrétně si to nevybavíš, ale něco takovýho … I: Jo, přesně jak říkáš … Asi to bylo jako ohromný dobrodruţství, ţe jo. Kdyţ se na tom uţ musej domluvit dva lidi, to uţ jako … aby si půjčili videa … aby si přehráli natajňačku nějakou supr kazetu … MŠ: To byly bez ochrany ty kazety? Nebo moţná nějakou ochranu … I: Já nevím … MŠ: Těţko říct … No a ještě, kdyţ jste pouštěli to video a měli jste ten rituál toho filmu, tak jste to taky sledovali tím kino způsobem předpokládám? I: Hmm … MŠ: A nebyl problém, kdyţ si potřeboval někdo třeba odskočit, to stopnout, a nebo jste spíš apelovali na to, ţe …? I: Stopovalo se. MŠ: Kdyţ to pustíš, tak uţ je to puštění a hrajem … I: To se stoplo vţdycky. Dělala se reklamní pauze. MŠ: Nebyl problém s tím kouskováním? Nebo naopak to byla příhodná … I: Já nevím, já bych to asi hodnotil neutrálně. MŠ: Ţe třeba nějaký dobrý scény tam a zpátky? I: Ne, to ne. Myslím, ţe to byla taková klasika, ţe prostě někdo … jako, ţe musí na záchod, tak se to zastavilo, ostatní si šli dát sklenici vody, nebo nějakýho a pak se zase sedlo zpátky a … MŠ: A co se týče kina? Chodili jste hodně, nebo středně, nebo málo? Nebo dá se říct, ţe se tím nějak nahrazovala ta televize?
287
I: Tím příchodem multikin … dřív v Brandejse třeba ne ţe jo, protoţe bylo jedno kino, to byla taková jako … nebyla to zkrátka rodinná zábava jako. Ale s příchodem těch multikin jsme chodili … třeba já s tátou jsme chodili vţdycky … byl to takovej víkendovej rituál, jo? Jít ráno nakoupit v sobotu, potom, nebo jít na oběd, potom nakoupit, přijet domů a potom odjet třeba zpátky do kina na Čerňák třeba. Tam prostě … kaţdej tejden je nějakej novej film, to skoro bylo jedno, jestli to recenze strhaly nebo ne prostě se jelo do kina … MŠ: Takţe se dá říct, ţe jste jako … ţe to nebylo úplně o tom obsahu, kterej … ale zase to bylo nějaký jako táta se synem … I: Jo, takovej rodinnej rituál právě v sobotu, kterej nebyl špatnej, jako bylo to fajn, ţe jsme si pak popovídali o tom, jestli to teda bylo blbý, nebo ne, nebo jsme se o tom pohádali třeba, jestli to bylo blbý, nebo ne … MŠ: A teď kdyţ přijedeš domů jako host, tak v podstatě běţí u vás ta televize třeba jako zapnutá, často, ţe u ní třeba jako ani nikdo nesedí, nebo spíš jako pořád výběrově? I: No jo … kdyţ jako tam jsem, tak aspoň jednu zapnutou někde slyšíš, přesně … a to je tím, ţe buď mamina někde něco dělá u nějaký televize, buď vaří, nebo u druhý ţehlí, nebo ţe otec si odběhne od programování, ţe si lehne do loţnice a tam si něco pouští, a nebo ţe já teda sedím v tom pokoji, jenom tak a na něco se koukám, ale spíš o jako to no … jako to … jak se to rozdistribuovalo … ţe se kaţdej kouká na to svý, ţe ty lidi jako nevyhledávaj ten kolektiv u toho … koukání … MŠ: Moţná je to i tím, ţe ten táta si chce pustit jako nějakou … jeden film, nějakou část toho filmu, nebo si zapřepínat a ţe by se … I: Přesně tak. On má dévédéček hrozně moc … MŠ: Dobrý, a ještě neţ jsi šel na vejšku, tak jste měli uţ počítač, předpokládám? I: Ehm … MŠ: Dá se říct, ţe i na tom počítači jste uţ sledovali nějaký televizní obsahy? Nebo to ta technologie v podstatě ještě neumoţňovala? A teď myslím jak do filmů vypálených na cédéčko, přes pozdějc dívídíčka, nebo internetový obsahy – videa, stáhnutý seriály, streamy …
288
I: Jako naši rodiče určitě ne. Jako táta ani máma nekoukali na počítači na filmy. A já jsem se to naučil aţ jako na vejšce koukat na seriály … MŠ: Takţe doma jsi to nevyuţíval jako … I: Doma jsem hrál akorát Diablo … Doma jsem fakt jako na seroše nekoukal … MŠ: Ani jako třeba na … ţe kolovaly na cédéčkách filmy, který jako nebyly v televizi, byly v kině, ale tady zadarmo? I: Já to nesbíral, já jsem měl dobrý, ţe jsem věděl, ţe často jezdíme do toho kina a věděl jsem, ţe to uvidím a já jsem se pak do toho kina víc těšil … Jako mně se nelíbí ty kinoripy a tak … mně se zdá, ţe to ten film jako otupí. Takţe kdyţ jsem se na něco těšil, tak jsem si byl schopnej počkat a věděl, ţe ten táta nebo máma nebo všichni na to půjdem prostě do toho kina v tu sobotu a ţe to bude fajn a ţe to uvidím jako … ţe nebudu zklamanej prostě … jo z nějakýho blbýho ripu prostě a ţe se mi to bude víc líbit v tom kině … a nějaký filmy jsou prostě dobrý v tom kině … MŠ: A ani třeba … ţe by člověk sjíţděl nějaký videa … I: Tak kromě porna … Ale tenkrát ani to porno moc nefrčelo … bylo to prostě pomalý … To se stahovaly obrázky … Hmm já jsem se to fakt naučil aţ na vejšce … A já si to ani nepamatuju, ty si vybavuješ, ţe by na gymplu nějak … MŠ: Já si pamatuju, ţe jsme si jako vyměňovali na cédéčkách nějaký filmy … s Tomášem no … Já nevím, záhy se třeba objevily nějaký verze Pána prstenů, různý jako teenager komedie … ţe jsem to vypálil někde, nebo sehnal I: Jasně no, já jsem právě ani nevypaloval nic, ne jako ţe bych byl nějakej anti pirát, ale přišlo mi to jako sloţitý to hledat na tom netu a tak. Jsem línej vţdycky v tomhle hrozně. MŠ: To uţ tím, ţe táta … někdo chtěl nějakej film … tak on ho prostě někde sehnal a vypálil a udělal mu to pseudo originál, takţe my jsme k tomu přístup nějakej měli. I brácha se o to jako začal zajímat … I: Jasně no, tak já jsem tohle jako neměl. Já jako nevypaluju do teďka, maximálně uţ teda něco stáhnu, ale kdyţ nemám něco z nějaký flashky od někoho nahraný, tak jsem hrozně línej.
289
MŠ: Hm tak se můţem dostat k tomu privátu. Zkus popsat tam tu televizní situaci, třeba zajímavý bude popsat i ten vztah těch lidí, jestli to fungovalo jako napůl rodinný vztahy, ţe jste se všichni znali a míjeli se tam, teda setkávali se tam nebo naopak jestli to bylo víc uzavřených skupin na různých pokojích, kteří se někde ve společnej místnostech zas tolik nescházeli … I: Teď myslíš jako ten privát, kde jsme byli spolu? MŠ: Hm. I: Já si myslím, ţe tam jsme jako … MŠ: Kdyţ to jako bylo … kdyţ je něco odlišný na těch privátech, tak aby šlo říct, tam televize byla, tam televize nebyla … tam jsme se znali, tam jsme se neznali .. I: Ono by to šlo porovnat i s tím, jakoby s tím, jak jsme se koukali na televizi na tom … ţe jo, na kolejích. Protoţe tam jsi jako mohl jít taky k tý televizi … tam to mohlo být větší, těch lidí tam bylo hodně … MŠ: Já jsem jako ty koleje vyřadil z toho výzkumu, … I: chápu no, ale podobný je to třeba v tom, ţe se lidi scházej na takovým tím … no fungovalo to jako … u nás na privátě to fungovalo jako kulisa k jídlu. My jsme neměli kde jinde jíst, tak jsme šli do obýváku a tam jsme si zapli televizi, ţe jo. Takţe to bylo dobrý. A pak tam … buď jsme tam zůstali chvíli na něco čumět a u toho jsme třeba i kecali, nebo …. Tam to fungovalo jako takovej ten … ta společenská místnost, a nebo jsme si na takový ty sportovní události … jako na to se koukaj jako přirozeně všichni … na sport, na krasobruslení, … Je zajímavý jak Véna se na to nikdy nedíval s náma. MŠ: Tak ten má hodně specifickej výběr jakoby … I: Ale jako na večerní filmy jsme se tam moc jako nedívali … Akorát kdyţ byl třeba Sherlock a tak … MŠ: Tak asi bylo problematický, ţe jednou ten nebyl v osm doma, jednou ten nebyl v osm doma … I: Jo, no. A na seroše jsme zase koukali na notebookách, kaţdej v pokoji … jo, no … s těma computerama uţ nebyla taková … s těma seriálama na počítačích … propojovat to s tou 290
televizí někdy je to sloţitý … tak se nikomu jako nechtělo shánět … a dva dráty do toho obejváku aby sis to pustil na větší televizi, ţe jo. To se na to radši podíváš na notebooku. MŠ: A jakej je ten hlavní důvod přechodu od tý televize k tomu notebooku? Jako obsahovej, technologickej, … I: Já si myslím, ţe jako asi obsahovej, protoţe ten komfort, ţe na ten film musíš se … prostě tý televizi se přizpůsobuješ, tomu co tam jako běţí … u toho notebooku si ten obsah jako vybereš prostě … a je ho hrozně moc … a je to prostě jako hrozně pohodlný podle mě … MŠ: Ale třeba mi někdy říkali, ţe si někde pouštějí televizi, třeba v kuchyni ráno, kdyţ si dělaj snídani nebo večeři večer, právě proto, ţe prostě to zapnou, z devadesáti procent je tam něco, coje úplně nezajímá, takţe tomu nemusej věnovat takovou pozornost, coţ jim tady u tý daný aktivity vyhovuje. Kdeţto kdyby si tam vzali notebook, tak tak dlouho přemešlej co si pustěj, aţ si pustěj něco, co je zajímá a uţ by je to odtrhávalo od tý aktivity, co ji chtěj jako dělat. I: Jo, to úplně chápu jako, na to je vhodnější ta televize. Ale ten notebook si právě nikdy nepouštíš jako tu kulisu, to je …. MŠ: No to nevím, jestli si ho nepouštíš jako kulisu, třeba Adéla dělá to, ţe si pustí k uklízení v neděli ČT 24, protoţe my to na televizi nemáme … I: Ale tak to nahrazuje tu televizi … MŠ: A Moravce. No dobře, ale pustíš si ten live stream ať uţ z jakýhokoli důvodu … I: Jasně, ale kdybyste to měli na tý televizi, tak si to pustí na tý televizi. MŠ: To jo, ale na druhou stranu je schopná překonat to, co ty jsi říkal, co tě odradí na tom videu třeba, třeba na tom internetu spoustu lidí odradí to, ţe … I: No jo, ale proto, ţe to nemá v tý televizi … MŠ: No jasně, ale nějaký lidi prostě odradí to, ţe na televizi můţeš zmáčknout jeden knoflík, zatím co na to počítači to musíš spustit, najít seká se to … tady to, támhle to … A to je odradí … Adélu to jakoby neodradí a navíc jí vyhovuje to, ţe ona si třeba ten malej notebook hodí do kuchyně … I: Jo, jako jmenuješ to jako dobře … 291
MŠ: Jo, jestli třeba takovýmhle způsobem taky třeba pouţíváš ten notebook, nebo cokoliv? I: No jo, někdy se jako koukám na … MŠ: Tak se budem ale drţet notebooku, třeba na tablet se tě potom ještě doptám. I: Třeba kdyţ sedíme v jedný místnosti a nechci rušit televizí, ČT 24 Bobinu a chci se na něco dívat, tak si to pustím na notebooku do sluchátek. Coţ je zase … MŠ: Jako někde v pokoji, nebo přímo? I: Klidně přímo, protoţe ona to nebude slyšet, ţe jo … jako nebude ji rušit ta televize a já si píchnu do notebooku sluchátka … MŠ: A nemá ona třeba dojem, kdyţ vidí, ţe něco sleduješ, ţe to jako sledovat společně? Jako ţe se hejbaj ty obrázky, strhávaj pozornost i kolemjdoucích a tak? I: Jo, to asi funguje, no … MŠ: Ţe to jako začíná tím, ţe tam jako nakoukne, pak si přisedne … pak řekne, ať vyndám sluchátka a pak to vlastně sledujete spolu? I: Jo, tak nějak … to se stává, no. Ona takhle kouká na Partičky, ţe jo, pouští je někde z Primy … MŠ: Z archivu? I: Hm, večer se nudí, tak se tam gebí … já se zajímám proč … to by byl asi divnej vztah, … tak se jí zeptám, na co se kouká, řekne mi, ţe se kouká na Partičku, tak se jdem koukat na Partičku spolu. MŠ: Ale tady předpokládám, ţe tebe to zajímá, ţe to není takový to koukání s ní, jen abys koukal s ní. I: Ne, to je prostě sranda. MŠ: A kdyby to byl nějakej obsah, kterej baví jako primárně jí a tebe jako vlastně nebaví, ale jako nevadí ti, ale nechtěl bys ho vidět a ona jako řekla, ať se koukáš s ní, tak pro tu společnou aktivitu s ní by ses jako koukal, nebo?
292
I: Já myslím, ţe ne. Ani ona se nějak nedoptává … Ona někdy otravuje, ať se s ní jdu koukat na film, ale kdyţ se mi jako nechce, tak řeknu, ţe ne. MŠ: A ona jde, nebo se taky nekouká? I: No, ona se taky nekouká, protoţe … ona většinou nechce, … ona má to, ţe nerada kouká sama na nějakej film, já se taky nerad koukám sám. MŠ: Já třeba právě zrovna chci jako koukat sám, třeba ţe jako úplně vím, ţe si to budu vracet, nebo ţe bych musel tý Adéle vysvětlovat, o co tam jde … I: Jo no. Ale jako někdy mě překecá, i kdyţ se mi nechce, ale třeba zas vím, ţe kdyţ je ten film dobrej, tak … kterej si vybere, nebo ho má někde staţenej, kterej má třeba dobrý hodnocení na čsfd, tak v tu chvíli na to nemám náladu, kdyţ mě přemlouvá, pak jdu a jsem jako rád, ţe jsem se díval. MŠ: A kdyby tě to třeba nebavilo, tak jsi schopnej odejít, nebo uţ se teda dokoukáš, kdyţ jste jednou začli? I: Kdyţ uţ začnem spolu, tak to jako většinou dokoukám. U toho filmu nevíš … MŠ: No ale kdyţ u toho filmu po prvních deseti minutách víš, ţe to jako bude hrozně americký, … I: Ale to mi se zas schodnem, jestli je ten film dobrej nebo ne a jako uprostřed, kdyţ uţ se jako díváme a oba nás to nebaví, tak to jako vypnem oba. MŠ: A kdyţ to sledujete takhle jakoby selektivně, kdyţ si takhle vyberete ten film, tak to sledujete s tou stoprocentní pozorností, nebo ţe si u toho jeden třeba čte, nebo ty máš v ruce chytrej telefon, nebo tablet …nebo si sem tam odběhneš prostě a ona kouká dál? I: Kdyţ se rozhodnem, ţe na tom notebooku budem koukat na nějakej film, tak je to potom to … ten filmovej klub, ţe sedíš a koukáš. MŠ: A vy třeba to … nepropojujete ten notebook s tou vaší televizí, abyste to mohli sledovat na velký, nebo si radši zalezete do postele? I: Jakoţe obojí.
293
MŠ: Hm a dá se třeba říct, ţe podle konkrétního obsahu nějakýho si vybíráte to místo, nebo? Já nevím, kdyţ je ten film s titulkama, tak se koukáte na velký, nebo kdyţ jsou tam nějaký … nebo podle nálady, nebo podle toho, jestli u toho budete jíst nebo nebudete? Jestli jsou jako nějaký … proč tak a proč tak? I: Protoţe já jsem si nekoupil ještě tu redukci pro výstup z Maca, takţe kdyţ to mám staţený já a nechce se mi jako giga a půl dávat … nebo nastavovat síť, nebo něco takovýho, tak na to koukáme na mým notebooku v posteli. Kdyţ má staţeno ona, tak to prostě propojíme a koukáme na telku, jakoby z notebooku na telku. MŠ: Takţe jako není situace, ţe by to měla staţený ona a koukali jste v posteli? Nebo kdyţ je potom pozdějc večer, tak si zalezete do postele, abyste potom mohli jít rovnou spát a nemuseli se přemísťovat? I: To ne, teď kdyţ jsme jakoby sami, tak to děláme takhle, ţe připojujem tu telku, kdyţ můţem. MŠ: A to koukáte normálně bez sluchátek, nebo máte nějakej split a kaţdej sluchátka? Protoţe ty notebooky nemaj vţdycky takovej výkon toho … I: Koukáme bez sluchátek … MŠ: A kdyţ koukáte na notebook jako na notebook, tak se stane třeba, ţe koukáte i u stolu někde, nebo vţdycky si k tomu lehnete k tomu notebooku? I: K tomu notebooku si leháme. Třeba na nějakou tu Partičku … ona se směje, já si sednu za ní, kouknu se na jeden gag, potom na druhej a pak si řekneme, ţe se na to budeme koukat dýl, pustíme pět těch epizod a jdeme se koukat do postele. MŠ: A kdyţ se třeba nemůţete dohodnout na nějakým obsahu … A teď třeba rozdělím tu televizi, kde jsi jako nemůţeš prostě … nemůţete kaţdej sledovat, jako máte jenom jednu předpokládám? Tak jak to řešíte? Nebo jestli se to třeba stává? I: No jako někdy jo, … MŠ: Jako vyberete si oba pořad a teď se jako nemůţete dohodnout … Tak jak se to řeší? Jestli jako jeden teda odejde a dělá si úplně něco jinýho, nebo si to pustí někde na streamu, pokud tam ta televize je a sedí v tý samý místnosti, ale na sluchátka? Teď to jako myslím v tý
294
souvislosti s tím, ţe chcete být jako spolu a v tý místnosti si kaţdej sledujete něco jinýho, nebose jako separujete? I: Tam prostě jo … takový ty fotbaly a prostě to … tak já se většinou koukám … fotbal většinou vyhraje, tak to je dobrý a já koukám na fotbal a Bobina to … MŠ: Jestli jí to nějak naznačíš? Nebo se pouţije ten argument tý moci? I: Čoveče, nějak nevím. MŠ: Nebo jestli máš jako dojem, ţe ona to jako chápe a prostě automaticky, pokud tě jako nepřeargumentuje, tak ustupuje, protoţe jako ví, ţe je tvoje … I: Takhle to asi vůbec nechápe, ona asi televize není ţádnej velkej … MŠ: Tak třeba si myslím, ţe tebe, kdybys byl doma, tak … I: Takţe finále Ligy mistrů mi neuteče a to by mohli dávat cokoliv. A to ona by jako uhla, protoţe to je prostě jednou za rok. MŠ: A koukala by třeba? I: A ona by na finále Ligy mistrů koukala taky teda … MŠ: Koukala by se s tebou? I: Hm. MŠ: A dá se teda říct, ţe ona i kdyţ ji ten obsah jako úplně nebere, ţe tam je u toho s tebou? Ţe si tam jako odchází mezi kuchyní a pokojem a něco si tam jako šolichá? I: Jo. Ono je to … Ale já si myslím, ţe se to taky odvíjí od zajímavosti toho pořadu. MŠ: No mně jde o to, jestli ona tam zůstane proti tomu, ţe jí o ten pořad samotnej nejde … I: Jo, je to moţný, ţe se jakoby vzdá něčeho na chvíli a kdyţ já se chci dívat, tak mi prostě vyhoví a nevím, namaţe mi chleba. Abych to nemusel dělat já, kdyţ ví, ţe se chci dívat … Takţe to nějak funguje nějaká ta elementární … jako nějaký vyhovění si jako … takţe to je jako, si myslím, ţe funguje. Ale nepamatuju si, ţe bysme kvůli tomu vedli nějaký střety, ţe by někdo někoho jako … předhodil, no ty ses taky před tejdnem chtěl na tohle dívat, tak … To
295
zas ne, ale je to tím, ţe tu televizi nebereš … jako ty pořady jako něco, na čem by se měli štěpit lidi jako. MŠ: Tak samozřejmě se nejedná o nějaký dlouhodobější … Ale ten večer se o tom můţeš, nechci říct pohádat, ale popřít, ţe jo. I: Jasně, já vím, ţe ona se chce dívat na detektivku, tak … MŠ: My to třeba máme vyřešený. Na tom jednom programu si to můţeš chtít přepnout, kam chceš, ţe jo. I: Já jsem jako za zrušení televize, ale Bobina ne. To je takovej jedinej zajímavej … třeba si myslím, ţe jako ty … MŠ: A teda pouţíváte tu televizi, nebo aspoň jeden asi teda spíš Bobina, ţe jako přijde dřív z práce, hodně utahaná, tak ţe si ji jako automaticky pustí? I: Jo, ona to dělá. Jako já to někdy taky udělám, hlavně ve spojení s tou únavou, to jo. Takţe funguje to na chvíli, právě jako ţe na ten relax, ale právě proto bych ji chtěl jako zrušit, mně se to zdá, ţe jsou jako … jiný formy relaxace, který jako … ţe si jako nevšimne … ţe nebudeš jako trpět, kdyţ tu televizi mít nebudeš. Jako já nechci nadávat, kdyţ si pouštíš třeba tu ČT 24, … já teď v práci jako nově zprávy nečtu, takţe kdyţ přijdu po práci, tak se chci podívat aspoň na ty krátký zpráva, takţe kvůli tomu to jako pustím a začnu si dělat tu večeři a přesně u toho poslouchám tu … ty titulky, ale … MŠ: Takţe tím obsahem … ţe ta ČT 24 nevyţadují ten typ té pozornosti … I: Jasně, není to ţádnej děj, ţe by ti třeba něco uteklo nebo tak, ty zprávy se tam točej, ty zprávičky dole taky … takţe na tohle je to jako dobrý … Ale pak je to právě … přijde Bobina a pak se to jakoby … ta televize tam jakoby běţí a koukáme na tu detektivku a já si tam právě sedím, tak něco dělám na notebooku, ale na tu detektivku pak třeba jako začnu koukat taky … MŠ: A máš dojem, ţe tě to jako odtrhává od práce anebo i od toho, ţe by ty lidi trávili ten čas prostě, byť relativně … prostě ne prací, ale jinak? I: Jako jinak no. Já si myslím, ţe prostě ten čas je takovej … Já z toho prostě pak nemám dobrej pocit, protoţe před tím, neţ se jdu koukat na tu televizi, nebo neţ mě ta Bobina na něco strhne, ať uţ je to ta Partička blbá, nebo nakonec s ní dokoukám tu detektivku, protoţe si prostě necháš strhnout tu pozornost a pak jako se na to začneš dívat a pak to dokoukáš s ní … 296
tak si říkám, ţe jako vyuţít to jinak, by bylo dobrý … mám takovej pocit, ţe jsem jako zabil tři čtvrtě hodiny čuměním na něco, co si zejtra nebudu vůbec pamatovat. To je taková ta prokrastinace, kdyţ si čteš v kuse nějaký blbý webový články … MŠ: Jo, ţe máš jako pocit, ţe bys toho měla jako nechat a dělat něco … A co jinýho by sis jako představoval, ţe by jako fungovalo? I: To já právě nevím, něco jako … MŠ: Ţe byste jako hráli karty s tou Bobinou? I: Ne, to nejde o to, aby to bylo něco společenštějšího, to ani ne … ale něco jako moţná uţitečnějšího … MŠ: No jo, ale kdyţ to má zase ten efekt, ţe to ty lidi jako přivede k sobě, byť oni by se jako zavřely jinak do dvou pokojů zvlášť… ţe to má ten socializační efekt? I: No, já si to … já chápu, ţe ho to moţná má, ale já si to nějak jako vědomě neuvědomuju … jako já to nevnímám nějak vědomě … moţná, ţe by to pak bylo jako horší, jo, ţe druhotnej efekt toho, nemít televizu by bylo, ţe bysme se nějak … MŠ: … jako míjeli na tom bytě? I: Jo, je to moţný, ţe by to k tomu vedlo, ale já si to jako neuvědomuju, nebo mě to jako nenapadá jako důvod, proč tu televizu nechat … takţe kvůli tomu, nikdy jsem to jako nevzal jako argument, ţe bysme si nechali televizi proto, ţe se na ni díváme spolu. Protoţe podle mě lepší, kdyţ uţ se fakt chceš na něco cíleně dívat, … to uţ je podle mě důvod, proč se na něco dívat, ne bezcílně to zapnout s tím, ţe tam jako něco je a kvůli tomu, ţe seš línej prostě dělat něco jinýho, tak u toho vytuhneš na tu hodinu a pak jako zjistíš, ţe je devět a ţe jako můţeš jít spát … ţe se pak ten ţivot stane jakoby práce, televize, spaní… MŠ: To tak mám no … I: No jasně, … MŠ: Jako je fakt, ţe kdybychom tu televizi neměli, tak děláme víc různejch věcí… ať bysme třeba hráli ty hry, … kdyţ jsme tu televizi neměli, tak jsme furt hráli to Česko s Adélou a teď jako zapnem tu Primu …
297
I: Já právě vycházím z části z těch kolejí, protoţe tam mi celej ten tejden ani na minutu jakoţe nechyběla. Jakoţe kdyţ ti nikdo nedá do ruky ten ovladač, kterým ji můţeš zapnout, tak si prostě děláš automaticky něco jinýho. Ne moţná jako automaticky uţitečnějšího, jak si namlouvám, ale prostě jinýho, coţ jako znamená, ţe je substituovatelná ta televize … MŠ: A čím ji jako substituuješ tu televizi? I: Já nevím, jako nějak zvlášť jsem si to na tý koleji jako nevyhodnocoval, jako ţe jsem si nikdy neřekl: ty jo a teď bych se normálně díval na televizi a teď dělám něco jinýho. MŠ: A nemáš jako dojem, ţe kdyţ jsi z tý koleje, po tý mediální dietě, přijel domů, ţe jsi na ni koukal doma víc, neţ kdyţ ji teď máš třeba tady? Já to třeba mám tak, ţe na koleji jsem vţdycky měl notebook, 24 hodin denně zapnutej třeba a furt jsem na něm buď četl, nebo učil, kdyţ jsem se dokopal, nebo čuměl, jo prostě a na televizi jsem nekoukal. A ve chvíli, kdyţ jsem přijel domů s tím, ţe jsem si tahal domů notebook, ţe na něm budu něco dělat, tak jsem skončil za tou televizí a notebook jsem doma skoro nezapínal. I: To já jsem zase … to já to mám jako podobně. Já přijdu i teď večer domů, tu tašku s notebookem prostě odloţím a bavím se s rodičema. Pak si jdu sednout do toho svýho pokoje, bavím se ještě s rodičema a pak nevím, od zpráv … přijdu za tím otcem do tý loţnice, kdo na co kouká, lehnu si vedle něho a chvíli s ním jako koukám na něco, … jako u toho se jako bavíme, nebo před tím se bavíme … jako tady vyšlo nový dévédéčko, tady teď vyšlo tohle a mám nový 3D brejle … tak já jako chodím, od matky si poslechnu květinky, s otcem se jdu podívat s 3D brejlema na kus něčeho a tam to má, tam to asi má … já jako doma přijdu do toho pokoje i jako sám a je tam ta televizi, není tam nic jinýho … jo nemám tam svůj těstovinovač, abych mohl dělat těstoviny, tak si tu televizi fakt pustím a moţná … Ale dokaď mi nikdo nedá ten ovladač do tý ruky, tak ten deficit fakt necejtíš podle mě. MŠ: Počkej, takţe kdybys neměl tu televizi u sebe na pokoji doma, tak si myslíš … I: … tak tak deficit necejtím … MŠ: … tak si myslíš, ţe bys jako nešel dolů? I: Ale jo, ale tak jako obecně, kdyţ nemáš ovladač, tak ten deficit necejtíš … MŠ: Tak to asi ne, … No tak teď je otázka, jestli jako není deficit ne přítomnosti toho ovladače, nebo tý televize, nebo informací, který z tý televize dostáváš … 298
I: Je to moţný. MŠ: A to znamená, ţe ty o něčím nahrazuješ. Ty to nahrazuješ tím, ţe si čteš zprávy … I: Jasně, určitě. Třeba před dvaceti rukama, kdyby ta televize jakoby nebyla, tak jako nemáš tolik těch šancí se rozptýlit podobným způsobem, ať uţ jsou to teda filmy, nebo seriály na notebooku, nebo ať to je čtení těch zpráv, nebo sledování … nebo ať to je čtení jinejch zpráv, který v tý televizi nejsou, tak ty máš jakoby … říkám, je to jakoby o tom způsobu konzumace těch informací. Ta televize ti něco předkládá, ty si buď řekneš ok, nebudu se tomu vyhýbat, budu brát to, co tam je, anebo řekneš ne, teď se na to dívat nebudu a jdeš si hledat ty informace, který chceš a máš jiný kanály … MŠ: Takţe ta televize má jako výhodu v tom, ţe … I: … ţe nad tím nemusíš přemešlet. MŠ: … ţe to je čistě relaxační, protoţe ta aktivita není taková u tý televize, necháváš na sebe jako proudit něco, zatímco ty čtený zprávy jsou třeba tím hypertextem dělaný, tak se prostě od jednoho dostaneš k druhýmu, taky tě to nebaví, tak skočíš sem a co tě jako drţí u tady toho jakoby neefektivního čtení? I: Je to jako … A teď jsi to jako trefil, ţe je to v tom konceptu … ty nemusíš u tý televize mít ani ţádnou … ţe ty nevybíráš ani nic, kromě teda toho přepínání, ale teďka mluvíme o … a já mám dojem, ţe kolikrát ani nepřepínám, najdu jako ten jeden program … MŠ: Mně se jako kolikrát stane, ţe mám daleko ten ovladač, tak radši nechám běţet tenhle program, ţe se mi nechce ty tři kroky udělat … I: Jo, jo, ţe fakt jako nemusíš o tom přemešlet … u toho notebooku musíš jako aktivně hledat, ţe jo. Tam jak se říká na tom internetu, všechno, co má víc jak odstavec lidi nečtou … jo to je, jako ţe jo… u toho notebooku a u toho internetu ty musíš prostě … ty si musíš vybírat zprávy a na co se budeš koukat, ţe jo. MŠ: A je to, znamená to teda, ţe tě ten notebook odrazuje jako od toho koukání? Ve smyslu toho, ţe si říkáš, jo tady je takovej dobrej rip, nejde to na ţádný český televizi, zkusím si najít ten stream jo. Já ho třeba někdy deset minut hledám a pak řeknu seru na to … I: Jo, no.
299
MŠ: Jestli tě tady to odrazuje: I: Tady to desetiminutový hledání? Jo, já jsem přesně ten typ, co ani nevypaloval, takţe mě to odradí hodně rychle. Teď i ty filmy, to stáhneš, ono to je maďarsky vole, nebylo to tam nikde napsaný, … MŠ: Nebo stáhnu a zvuk je tak potichu, ţe to nejde pustit. I: Takţe je to jako sloţitější no, furt pořád, i kdyţ za to nemusíš teda platit a v Čechách to teda ani moc nejde, ale jako rozumím tomu, ţe trh s filmama je největší elekrtonickej v Americe. MŠ: No a není zase, nebo nemáš ten dojem, já ho mám, ţe jakoby s tím videem, kdyţ jste doma měli jo, ţe kdyţ to jako chytneš v tom čase, ve kterým ti to tam někdo naservíruje, ţe to je takový jako auratičtější, takový jako romantičtější ve smyslu, … I: … ţe se na to můţeš připravit … MŠ: Ţe se na to připravíš a jako chytneš, neţ kdyţ si to jako můţeš pustit kdykoliv? I: Ono jako to vyvolává pocit jakoby vzácnosti větší, to koukání na ten správnej a jedinej film, kterej běţí … MŠ: A zároveň to strukturuje ten denní čas, ţe jo, jakoţe ty víš, kdy je prime time, prostě tvoje tělo tak nějak ví, ţe teď je kolem osmý, takţe si dodělám práci a půjdu se koukat, nebo to přetáhnu a uţ to jakoby nemá cenu. I: V tom máš jakoby pravdu, ţe to dřív jako bylo cennější v tom, ţe dneska to prostě není cennější ten právě ten film … dřív byl cennější právě tím, ţe byl přesně jeden čas, musel ses na to připravit … jo jo přesně, můţe to bejt ono, no. Ale logicky se ztrácí tady to tím příchodem těch médií, kde to jenom nekonzumuješ, ale kde to můţeš najít sám. Takţe …. teď fakt, … ta motivace je jiná, ţe jo. Dřív to mohla bejt třeba vzácnost a ta motivace u toho hledání na tom notebooku je, ţe tě to váţně zajímá. MŠ: Takţe dá se teda říct, ţe třeba … protoţe kdyţ tu televizi teda vyuţíváte na to propojení s tím notebookem, takţe to nemá nic společnýho s tím obsahem, ţe třeba to je obsah, ţe to nemusíš věnovat stoprocentní pozornost, protoţe jako s tím notebookem si jako zalezeš blíţ a seš jako v takový intimnější zóně a koukáš na to zblízka víc …
300
I: Ne tak to nemáme, jako ţe fakt důvod, proč to dávat na televizi je, ţe to má větší obraz a má to moţná víc ten kino feeling … a přesně má to lepší zvuk … je to jako tradičnější sledování, ţe se u toho nemusíš mačkat … je to tradičnější. MŠ: A kdyţ sleduješ na notebooku něco, to uţ je jedno proč … tak jako máš takový to, ţe na tom notebooku pracuješ a v tom pozadí máš třeba něco hozený dolu? I: Jako vím, ţe lidi to dělaj, ale sám to nedělám… MŠ: Jako, ţe to tam máš, a kdyţ tě něco zajímá, tak si jenom přepneš do okna … jenom na ty pětiminutový zprávy? I: Tohle jsem dělal s olympiádou, protoţe ta je většinou přes pracovní dobu, ale … MŠ: Já to třeba tak dělám často, kdyţ třeba běţej ty nedůleţitý zápasy mistroství světa v hokeji, ty skupiny, ţe třeba u toho píšu … I: Já si to nepouštím, já se u toho neumím soustředit. … MŠ: Jako ţe se neumíš plně soustředit, nebo? I: Já … kdyţ něco dělám, konkrétně na notebooku, kdyţ něco dělám, tak to většinou vyţaduje tu pozornost tak, ţe bych to jako nezvládl. MŠ: A díváš se aspoň na blbý zprávy, třeba na aktuálně, nebo na něčem? I: Já na to jako nejsem zvyklej a myslím, ţe jako moje hlava … to jako neumí, ale řikám, jako třeba sport jo, protoţe tam tě jako vytrhne třeba ten gól, ţe si jako přepneš, … ale řikám, já třeba neposlouchám ani podcasty, jako kdyţ uţ si ho poslechnu, kdyţ uţ je nějakej odbornej, tak ho chci slyšet jakoby… ţe ho chci slyšet, ţe chci bejt jakoby vnímavej. MŠ: Takţe u toho radši stejně nic neděláš? I: No jasně, no a ono je to …. Ale je pravda, ţe kdyţ je to ten podcast, kterej je jenom zvukovej, tak mě to jako strhává dělat něco jinýho, protoţe ty máš ten notebook před sebou, teď to máš v těch sluchátkách … to mluvený slovo … MŠ: Jako, ţe to je blbý, ţe jenom tak sedíš, kdyţ to není ta televize? I: Zkoušíš to, ale já se vţdycky přistihnu, ţe zapomenu tu poslední větu, co říkali.
301
MŠ: A dá se teda vlastně říct, ţe u televize máš dojem, ţe bys nic jinýho dělat neměl, zatím co u toho notebooku něco jo? I: To nevím, ten notebook jako vyuţíváš hodně … MŠ: Interaktivně? I: Přesně, nepustíš si artovej film staţenej proto, aby sis ho pustil na pozadí někde odpoledne. Stáhneš si ho právě na to večerní leţení s tou přítelkyní, nebo … A to je přesně jako chceš se dívat na film. Pak máš ty puštěný zprávy, nebo olympiádu a to je někdy v pracovní době, kdyţ něco děláš a můţeš prostě na ty momenty, který tě zajímaj jako přepnout na chvíli a je to zajímavej, ten moment. MŠ: To nejdůleţitější … I: Ale zároveň u toho musíš dělat něco jinýho, chceš se najíst, tak seš v tý kuchyni … ale u toho notebooku je to tak, ţe u toho třeba musíš dělat nějakou práci. MŠ: A kdyţ jste teda koukali na tom notebooku na nějaký ty filmy, tak jakoby vyuţíváte v tu chvíli, ţe jakoby kontrolujete ten časovej průběh toho filmu, to znamená můţeš to kdykoliv stopnout, můţeš to kdykoliv vrátit, třeba dobrý scény … protoţe kdyţ si propojíte s tou televizí, tak tam uţ to jde hůř … I: Jo, to je taky jediná vada toho, ţe … Ale já jsem to vychytal tak, ţe jak máš … tak já mám jako by myš na stolečku vedle křesla, takţe kdyţ je notebook tam, tak … ale to je jakoby jedno. MŠ: Jo prostě jestli tím, ţe ten obsah sledujete přes tu televizi, tak to má víc takovou tu … takovou tu povahu toho televizního sledování, a proto je to prostě, … prostě to není tak normální sledovat jako kdyţ to máš prostě v posteli a zmáčkneš mezerník a můţeš odejít, ţe jo. I: My to jakoby neděláme ani v tý posteli, jako ţe bysme přetáčeli scény nebo se k nim vraceli nebo tak, i kdyţ jsou hodně dobrý … i kdyţ jsme koukali teďka na toho Černocha … MŠ: Untouchable? I: Jasně, tak jsme se jako hodně zasmáli, ale ani jednou jsme to nevrátili.
302
MŠ: Já jsem to takhle vracel, kdyţ jsem se třeba zamyslel a něco jsem nestihl, tak jsem se omluvil Adéle a vrátil to abych to slyšel znova, protoţe chceš slyšet … Coţe třeba u tý televize je problematičtější, nebo kdyţ to máš přes televizu. I: Jo jasně, to je, ale v tomhle bych nějak neviděl důvod …nebo nemyslím si, ţe by tohle byl důvod … třeba tyhle maličký technický problémy, který by rozhodovaly ve prospěch jednoho nebo druhýho … to si nemyslím, ale máš … je to tak… MŠ: Jasně, ale kdyţ nějakej film sleduješ přes tu televizi, a teď jako sledujete plynulejš, protoţe to nestopujete kvůli kaţdý blbosti, kdeţto u toho notebooku to můţeš kvůli kaţdá blbosti … I: Je to jednodušší, určitě to je jednodušší, ale zase ţe jo … máme pauzy na čůrání, i u tý televize to jde nějak udělat. Takţe tak, no. MŠ: Supr, tak se trošku ještě podíváme do budoucna … jakou představu máš o televizi, ţe bude třeba za pět … deset let? Teď jako nemyslím ţádnou konkrétní technologii, nebo spíš takovej ten dlouhodobej … jestli jako bude třeba propojená s internetem, nebo bude speciální televizní místnost … I: Myslíš to zařízení, nebo ten institut tý televize? … Ţe jako někdo před tebe předkládá furt něco … MŠ: Myslím jak to zařízení i jako ten … ten sociální … I: TO zařízení se mění uţ teď, ţe jo … jako, ţe všechno uţ je dneska nějakou formou počítač … i v tý televizi, v těch telefonech taky … tenhle telefon je hrozně podobnej s tvým notebookem a kdyţ budeš mít novou televizi, tak v ní budeš mít něco, co je v tom telefonu a bude si to zase hrozně podobný … dokonce v tý televizi bude něco androidního jako máš tady a google tam třeba vrazej .. jako moţná trochu poupravený, ale aby sis zas z toho stejnýho obchodu aplikacema mohl kupovat ty stejný Angry Birds i na tu televizi a stejný aplikace, který znáš odsaď, Skype a tak. Takţe ten trend jako je aby to bylo něco zajímavějšího … oni prostě chtěj tu obrazovku vyuţít právě ještě k něčemu jinýmu, neţ je sledování toho broadcastu … oni chtěj dát ty moţnosti, kdyţ lidi to přirozeně dělaj aniţ by to bylo institucionalizovaný kdyţ si jako přirozeně stahujou ty filmy, dělaj ten model: kdyţ se chci na něco dívat, tak si to stáhnu … oni se snaţej na tom vydělávat, ţe jo. Oni se snaţej z toho udělat tu oficiální cestu. 303
MŠ: No jasně, a myslíš, ţe v závislosti na tomhle ty tradičná televizní programy jako schéma, jako kdyţ si to zapneš, tak tam bude něco, ţe to jako zabalej? I: Já nevím, tak ten trend od tý televize, nebo od toho sledování určitě je. Já nevím, jestli stoupá, nebo klesá, … MŠ: No jasně, ale spíš mi jde o to, jestli máš dojem, ţe ten … jestli je to jako vlastně proměna tý tradiční televize, nebo jestli se tady spíš tvoří jako druhá větev, která bude jako ze začátku jenom doplněk a … jako jestli spíš dvě větve, neţ aby se jedna měnila? I: To je jako hodně těţko říct. Ale já řikám třeba jako za sebe, ţe já bych si vystaačil bez toho broadcastu, bez toho pozemního vysílání, čímţ neříkám, ţe bych zatratil tu televizi, třeba tu ČT 24, která jako chrlí jednou za hodinu ty zprávy a ona by to dělala tak jako tak, ţe jo, tak proč to nevysílat broadcastově, ţe jo, jakoby náplň. Kdyţ je úzká specializace tý televize jako je ta ČT 24, tak tam nemá cenu se koukat na zprávy, který jsou čtyři hodiny starý, ale chceš ty nejnovější, takţe kdyţ to zapneš v tu chvíli, tak víš, ţe dostaneš ty nejnovější zprávy … Teď je otázka, jestli by ČT 24 jako instituce, jako firma musela vynakládat peníze na to, aby šířila ten signál všem domácnostem broadcastově … teď pominu nějakou veřejnoprávní sluţbu a tak, ale jako obecně … Ţe já si právě myslím, ţe ta technologie toho broadcastu, toho právě ţe někdo … nějakej vysílač vysílá furt něco před sebe a ty jako nemůţeš ovlivnit, co z toho vysílače jde, ţe to jako není úplně ono. Ţe jako zaniká lehce … Ţe ty jako nejsi schopnej interagovat tady v tom, … MŠ: A není to jako ten účel, ţe ti někdo jako dává tu strukturu dne a říká ti jako a nebo říká … on to jako neříká … ale dřív to lidem, já nevím, dávaly jiný věci, klekání, východ slunce, západ slunce, něco … něco, co strukturovalo den, oni věděli, ţe teď se má dělat tohle. I: Jasně, ale televize nevznikla za tím, aby ti strukturovala den. Něco na televizi lidi zaujalo tak, ţe to byl vedlejší produkt toho sledování, ale nemyslí, ţe kvůli tomu vydrţí. Chápeš, ţe to není jakoby … MŠ: Jako jedna z těch věcí, proč přetrvává, byť se upravuje, je to, ţe ty lidi jsou na ni právě navyklí, tak jako před tím byli zvyklí sedět, já nevím, u ohně. Jo? Protoţe to je jejich spojení s tím časem … s nějakou strukturou toho dne …
304
I: Já to chápu, ale tohle je jakoby nějaká tradice, která vznikla … to je ten typ tý tradice, kterej jakoby vznikl jako vedlejší produkt něčeho, ale ţe ho to jako neudrţí při ţivotě, jakoby ţe to nemá tu zpětnou vazbu. MŠ: Dobře, neudrţí při ţivotě, pokud se najde něco, co ji vystřídá. A co by byla ta instituce, co by ji vystřídala, co by je spojovala, která by je strukturovala časově … I: Ale ono to jako nemusí … třeba se dostanem do doby, kdy lidi nebudou muset bejt tak časově strukturovaný a jakoţe věci, který lidi spojujou … ţádná technologie to nevydrţela jako nějak moc dlouho … v dnešní době vůbec ne, ony se střídaj … před pár lety nikdo nevěděl o facebooku, dneska bysme se bez něj na fotbal nesešli … no to se nesejdem ani s ním, ale nikdo nevěděl o internetu a neměli jsme mobilní telefony, ale stejně jsme to vţdycky zvládli někde se potkat, ale bylo to prostě horší … nebylo to tak dobrý a ty technologie se prostě střídaly, jo? Dřív to byly papírky doma na zdi: přijdu ve čtyři, dneska je to prostě zavolání, nemusíš tak plánovat a nemusíš bejt tak strukturovanej a je to prostě fajn … takţe já si myslím, ţe tady to není parametr tý televize, kterej by jí měl … jakoţe nějaká tradice, nebo nějakej zvyk, nebo to, ţe nějak uspořádávala lidem čas, …ţe to není věc, která by televizi nějak udrţela v tom postavení, který jakoby má nebo … MŠ: ty myslíš, ţe její postavení takovýho toho centrálního hráče v poli té rodiny, ať uţ od tý pozice, ţe je v tý centrální místnosti aţ po to, ţe kdyţ uţ nic, tak televize se pouští, … I: Kdyţ se podívám třeba na svoji sestru mladší, tak ta je třeba totálně netelevizní člověk. No kromě toho, ţe kdyţ byla malá, tak se koukala na ty disneyovky nebo pohádky … MŠ: Dobře a nemá od mládí notebook, kterým to nahrazuje? I: No má. Ale ne ty zprávy ve smyslu tradiční televize, ona se nedívá na broadcast vysílání, kde by jí někdo říkal, na co se má dívat …. MŠ: Hm, takţe se dívá jenom na to, co si stáhne? I: Ţádnej kanál ji prostě nezaujal, ona prostě sedí u toho komplu, s našema se na nic nedívá, chodí s něma do kina, to jo, ale na televizi se nidky … ale kino je ten on demand model, ty jdeš jakoby na něco si vybereš … je to jako alá televizní, ale je to … jakoby pro ni to není ani společenský, ji to nezajímá, to ţe tam bude sedět s rodičema a na něco se koukat, to ji jakoby netáhne a ty pořady v televizi ji taky netáhnou …. Ona jako vydrţí sice se koukat hodiny a
305
hodiny na Youtube, … nebo na cokoliv jinýho, já nevím, na co ona se kouká, ale ona jako má televizi vypnutou pořád a s náma se jakoby s rodinou se nikdy nedívá. MŠ: Jo a ještě jsem se tě zapomněl úplně zeptat, jak máš ten tablet a chytrej telefon, tak jenom v rychlosti, na co to ještě pouţíváš? Jestli ještě na jiný obsahy, neţ ten notebook? Nebo jenom třeba… I: Notebook je to … pořád ještě zařízení … nebo já to pořád ještě vidím jako job, … viděl bych to tak, ţe notebook je zařízení na produkování vztahů, takţe jako na kreativní práci a table a mobil jsou dělaný přímo jako na konzumaci. Takţe jako,
ţe … na tabletu se jako
nedívám na filmy, nemám tam jako nahranej ani jeden a jenom … já na tom čtu, jakoţe na tabletu čtu. MŠ: Takţe ţádný jako videa, obsahy, nic? I: Ne, ne, ne, maximálně jako na Youtube … MŠ: Ţe by tam jakoţe jsi měl nahraný dva, tři filmy … I: Ne, ale já zase nejsem ten typickej příklad, ţe … typickej seriálovej koukatel … jakoţe někdo … MŠ: No kdyţ jako cestuješ do Prahy, tak si vezmeš tablet, protoţe je pohodlnější … I: Ne, nekoukám, ale zastane to tu notebookovou část, ţe to je levnější na manipulaci, ale zastane tu část toho sledování, ţe jako dá se na to koukat … MŠ: Tak jako ten display je srovnatelnej, ne? I: Jo, jo, určitě … MŠ: A chytrej telefon? I: Chytrej telefon pouţívám na nějaký rychlý … jednoduchý hledání většinou … MŠ: Jako myslíš třeba … na zprávy a tam je nějaký video a tak na to mrkneš, nebo ani třeba? Já mám s tím problémy, s tím telefonem, … I: Myslím, ţe to není úplně ono ,…
306
MŠ: Ale mám tam nahraný filmy, jakoţe se podívám po sto padesáty si pustím deset minut, který mě zajímaj nebo … Jestli to na tohle pouţíváš, nebo? I: Ne, to ne. Jako na telefonu hledám rychle šalinu, kdyţ něco nevím, tak to googlim, meníčka … MŠ: Takţe jako na televizní obsahy nikdy? I: Je pravda, ţe tam mám aplikaci ČT 4 Sport, takţe pamatuju se, ţe jednou, kdyţ bylo nějaký utkání a já jel ve Student Agency, tak jsem se na to koukal, protoţe nebyla jako jiná cesta, jak se na to koukat, ale jinak, ţe bych se … MŠ: Takţe standardně tě to nenapadne, jenom kdyţ tě k tomu situace doţenou? I: Kdyţ prostě není zbytí, tak … MŠ: Takţe jako poslední varianta se dá říct? I: Jo, … MŠ: A ještě zkus nějak v rychlosti, jak si představuješ třeba pozici televize ve svý budoucí rodině, nebo kde budeš potom ty rozhodovat, jestli ji pustíš nebo nepustíš? I: Já říkám, já bych se toho jako zařízení nebo ani ne třeba tý obrazovky, ta jako můţe bejt dobrá na sledování těch filmů z notebooku, ale na to klasický vysílání … mám jako tendenci … z tý jako antény … mám jako tendenci se zbavit a to není jako … a to není … já nejsem ţádnej moralista, kterej by říkal, ţe se má nebo nemá koukat na televizi … mně prostě jakoby připadne … mě prostě sere ta televize … MŠ: Já vím, ale jestli by to nemělo jako nějaký negativní dopady na to… kdyţ se v tý práci … kdyţ jako bylo něco, co sledovalo, tak o tom jako bylo téma na kecání… a kdyţ to někdo neviděl, tak byl jako trošku out, ţe se to sledovalo i trošku proto, abys nebyl druhej den out. I: Vyzkoušeli jsme si to na těch kolejích a já jsem si jako nepřipadal nějak out … MŠ: Jasně, ale třeba děti? Kdyby všechny děti třeba v sobotu ráno na … a v pondělí o tom kecaly? I: Tenkrát jo, ale teď právě třeba na tý svý sestře vidím, ţe ne. Ţe oni na to nebudou koukat prostě… tam bude jinej problém … tam bude problém, ţes včera neviděl virální video, který
307
má milióny zhlédnutí a ty prostě ses zatím koukal někde na televizi … Přitom jsi měl sedět u Youtube, koukat na Facebook, kde někdo postoval svoje video prostě. A tys ho ještě neviděl? MŠ: Takţe ymyslíš, ţe ty děti jako nebudou out v nějaký sociální … socializaci? I: Já myslím, ţe ne. Fakt si myslím, ţe ne. MŠ: A tak třeba často jsou názory, ţe kdyţ se bude třeba jen ten člověk vybírat, tak ţe nedostane něco, co je hrozně kvalitní, ale co on by si nevybral? Kdeţto v tý televizi vidíš někdy něco … na co nechceš ani koukat, ale ţe ti někdo dá ten výběr, ţe někdo je kurátor, kterej ti říká: tohlencto je dobrý, to můţe bejt nějakým způsobem kvalitní … I: Ale to přesně můţe bejt nahrazený tím světem internetu taky, kdyţ si představíš, ţe máš spoustu nějakejch virtuálních …nebo ne virtuálních, ale internetových konektů … gooogle o tobě ví skoro všechno, takţe ti předkládá na míru šitý věci … na tý blbý facebookový zdi se dozvíš, ţe je něco dobrý, já na twitteru se dozvím o tom, co mě zajímalo, protoţe sleduju lidi, který zajímají podobný věci, jako mě, takţe oni to pro mě jako předagregujou a předhazujou mi věci, o kterých já bych asi měla zájem a fakt se to tak jakoby děje, protoţe já mám … MŠ: Ty si jako můţeš vybírat a rozhodnout se … jako teď to beru jako rozhodnutí toho hloupýho, jo prostě … onto nechce, tak on to dělat nebude, ale … ty to jako nebudeš číst, zatímco kdybys jako kdybys to musel přečíst aby ses dostal někam dál … jakoţe zkoukneš nějakou zprávu, protoţe potom je to, co tě zajímá … tak potom se ti dostane něco kvalitního nezávisle na tobě, protoţe kdyţ člověk si můţe vybírat sám, tak si furt vybírá to samý a neobohatí se sám. I: Je moţný, ţe se ti něco takovýho stane, je těţký jako rozhodnout, jestli se ti to jako stalo, nebo jestli se ti to jako stane … MŠ: No ne, ale mně se třeba několikrát stalo, ţe jsem večer zapnul televizi jako nablind a najednou jsem na dvojce viděl film, kterej byl fakt super prostě. Nebo nějakej třeba super dokument … Povídkovej film, nebo něco … a kdybych já si mohl vybírat, tak si to nikdy nepustím, nikdy si to nestáhnu a nikdy si to nepustím … i kdyby mi to sto lidí doporučilo, tak já si to … jenom slyším o čem to je, tak říkám, ne mě to nezajímá… I: Jo, to můţe bejt jakoby defekt, já to jako uznávám, ale nicméně si nemyslím, ţe to je taková jakoby závaţná … závaţná věc zase, nebo tak jakoby tvrdej argument pro tu televizi … kterej by jako měl, … kterej by převýšil ty argumenty z toho, ţe ti to jako vybere nějaký kolektivní 308
vědomí na internetu … jako ty informace, co ti předhazujou, mně se to zdá jako efektivnější a těm lidem asi taky, kdyţ tak na to … kdyţ se tak zvětšuje ten segment a ty lidi do toho jako nikdo nenutí MŠ: Ale jde jako o to, ţe ti to vybírají jako lidi, který se chovaj stejně jako ty … Nedostaneš se právě z toho okruhu … jde o to, kde se jako bere ten autoritativní … I: On taky vychází z nějaký společenský poptávky … MŠ: Ta Prima Cool uţ podle mě hodně, tak uţ udělala ten krok do tý subkultury… I: Jo, určitě. MŠ: Tak jo, díky moc.
MŠ: tak mi řekni něco o tý televizi, jak jste to měli doma prosím tě … Olga: Kdyţ jsem byla úplně malá, tak jsme bydleli v bytě a tam to bylo udělaný tak, ţe obývák byl jakoby součástí i loţnice rodičů, takţe tam byla jedna televize normálně barevná teda, která se pouštěla akorát večer na zprávy … teda uţ před tím se pouštěl večerníček, takţe se pouštěla aţ kolem sedmý večer … a byly zprávy a potom se člověk podíval na nějakej hlavní program, na nějakej film, nebo něco. Ale to se náš většinou netýkalo, protoţe jsme fakt byly menší a třeba kolem půl deváty … ještě jsme se mohly podívat na začátek a pak jsme stejně šly spát … MŠ: A dá se říct, ţe třeba na ten večerníček se ta televize jako nejpozdějc zapla ten den? Olga: Nejdřív na ten večerníček, právě ţe televize neběţela vůbec … jako televize nebyla zaplá … jako nejdřív na večerníček. MŠ: jako zpravidla na večerníček? O: Ano, zpravidla na večerníček jsme pouštěli televizi s tím, ţe následně po něm se celá rodina dívala na hlavní zprávy. A potom většinou běţel nějakej ten hlavní program na tý ČT 1 309
nebo … v tý době si moc nepamatuju ty kanály … No a potom byla ještě jedna televize a ta byla u táty v pracovně a to byla taková ta stará malinká černo – bílá televizka a to jsem se dívala vţdycky akorát v neděli ráno na takový ty klasický dětský pořady. MŠ: Jako myslíš americký Walt Disney nebo … O: Taky a nebo Kačeři, Hry bez hranic … coţ bylo na tý černo - bílý televizi trošku nepraktický, ale i tak nás to bavilo. MŠ: Hry bez hranic musely být trošku nepraktický, určitě …Moţná, ţe i Kačeři byli takoví … zlato nebylo zlato … O: No, no, ale to bylo takový, ţe jsme se na to stejně dívali akorát ráno v neděli… MŠ: Tos třeba koukala sama? O: To jsem se většinou … jenom já, Adéla to moc nesledovala, nebo občas koukala se mnou, ale většinou to bylo tak, ţe to bylo puštěný fakt ráno, protoţe potom se chodilo do kostela, takţe … MŠ: Ale ono to bylo v sobotu i v neděli, ne? O: Bylo, ale v sobotu to bylo málokdy puštěný, protoţe jsme spíš dělali něco jinýho, jakoţe jsme se nedívali … to bylo fakt jenom ty nedělní rána, ţe kdyţ se člověk vzbudil dřív, neţ byl vzbuzenej rodičema, kvůli … nebo mamkou kvůli kostelu, tak jsem si prostě sedla k tátovi do pracovny, koukala jsem a pak se odcházelo. MŠ: A proč v tý pracovně a ne na tý hlavní televizi? O: Protoţe to byla loţnice rodičů … tam spali … tam spal taťka s mamkou, takţe … tam se nedalo dívat, tam člověk jenom prošel do tý pracovny, sedl si na gauč a koukal. MŠ: Jasně, takţe nedalo se třeba jakoby … byť výjimečně, ţe byste jako koukali jako celá rodina? Někdy i v posteli a děcka lezly rodičům do postele, nebo … O: Moc ne, tohle moc nebylo, já si to aspoň moc nepamatuju, ţe by to byla nějaká tradice, ţe bysme přelezli k rodičům do postele a koukali se … to nebylo takhle nějak nastavený. Tak co se týkalo druhýho domova, tak to bylo …
310
MŠ: Ještě se zeptám, kdyţ uţ jsi to sledovala, tak jsi to sledovala s nějakou stoprocentní pozorností, nebo u toho uţ člověk mohl něco dělat, já nevím, převlíkat se, připravovat si jídlo, nebo ses prostě soustředila jen na to? O: Kdyţ jsem byla malá v tý Praze, tak to bylo tak, ţe jsem se fakt stoprocentně soustředila. Jo, pak jsem dostala oblečení, ţe uţ se odchází, tak jsem se u toho převlíkla, abych viděla co nejvíc. MŠ: Jasně, chápu. O: Ale u nás se ta televize jako nebrala jako nějakej prostředek pro zabavení dětí, u nás to bylo tak, ţe jako naopak ta televize byla spíš … byl jako nastavenej čas na to, na co se jako dívalo, co rodiče jako uznali za vhodný, coţ bylo večerníčky, dětský pohádky a tak. MŠ: A na zprávy vás nechali jako v pohodě? O: Zprávy jsme se taky dívaly, no…. Zprávy jsme se dívaly, my jsme z toho nic moc neměly, ale protoţe ta televize byla docela zvláštnost jakoby pro nás, tak o to víc jsme to hltaly, ţe jo. Jako ţe jsme koukaly a prostě bylo zajímavý, ţe je puštěná televize. Takţe to bylo takhle nastavený … takţe zprávy jo, na zprávy jsme se dívaly od malička s rodičema … No potom jsme bydleli v tom Dalečíně a tam to bylo tak, ţe byla jedna televize taky v obýváku a tam ten systém byl furt stejnej, protoţe to bylo v takovým věku ještě nějakejch desíti, jedenácti let … MŠ: A ten systém myslíš teda jako to … hrubě selektivní, ţe se to prostě pouštělo, jenom kdyţ se na to mělo koukat? O: No … MŠ: Jako kulisa třeba? O: Ne, jako kulisa se fakt u nás ne …rádio to byla kulisa, ale určitě ne televize. A hlavně ten obývák byl takovej ten … takovej ten pěknej obývák a tom se člověk ani moc často jako nepohyboval, většinou jsme byli v kuchyni, v pokoji dětským a tak, … MŠ: Jasně, ţe přes den byl spíš pro vítání hostů … O: Tak, ano. Neţ aby se tam sedělo a člověk tam měl roztahaný třeba papíry, nebo tak, to ne. K tomu byl určenej jako pokoj za kuchyní takzvanej, coţ byl takovej druhej obývák, právě
311
takovej ten pracovní. Ale určitě to nebylo udělaný tak, ţe by si člověk prostě pustil televizi a u toho něco dělal, to vůbec. MŠ: Ani jako rodiče neměli, třeba máma, k nějakejm pracem jiným domácím? O: Za prvý máma odjíţděla ráno do práce, vracela se docela pozdě a potom nikdy na to nebyla naučená, ţe na to ani neměla čas, to pouţívat … MŠ: Ţe ani třeba neţehlila u toho?) O: Moc ne, málokdy, nepamatuju si moc, ţe by jako mamka automaticky při ţehlení pouštěla … naopak to bylo spíš tak, ţe kdyţ mamka ţehlila, tak já jsem u toho třeba psala úkoly a ona mi pomáhala s úkolama nebo tak. Ţe to bylo spíš, ţe jsme byly jako spolu, ţe v tom pokoji u ní ještě byl a něco se u toho dělalo, ţe jsme fakt něco psaly, nebo tak. MŠ: A táta třeba nějaký sporty, nebo tak, nebo na něco, co ho zajímalo? O: Ano, tak to jo, ale to fakt bylo aţ v těch večerních hodinách a táta nikdy nebyl typ, kterej by si sednul k fotbalu, k televizi, on byl spíš dole zavřenej v dílně, normálně ve sklepě, co měl … takţe taťka taky není zrovna velkej sledovač televize … nebo v tý době. MŠ: A kdyţ se jakoby dohadovalo, co se bude sledovat, a tak to … samozřejmě jako rodiče rozhodli, předpokládám, a ještě třeba mezi nima byl nějakej boj, kdo jako tu televizi bude ovládat, přepínat, kdo bude rozhodovat o tom, …. Jako kdyby třeba mamka se chtěla koukat na pořad A a táta na pořad B, tak jestli by táta byl ten, kdo by jako rozhodl v tý domácnosti vaší, nebo spíš máma? O: No, ono je to takový, ţe … ten věk, co si pamatuju já, jako kdyţ jsem byla mladší, tak rodiče jako spolupracovali nějak na tohle téma, tak tam k hádkám jako nedocházelo a hlavně ten výběr těch programů nebyl tak širokej. Kdyţ uţ jsem potom byla starší, tak stejně uţ potom v tom věku se rozváděli, takţe ani k nějakejm diskuzím, na co se budou dívat ani nedocházelo, protoţe kaţdej si dělal spíš svoje a tohle si nějak moc nevybavím jako kdo by rozhodoval. Ale myslím si, ţe oni teda co se týče filmů a tak, tak měli dost podobnej vkus … MŠ: Jo, jestli by se dalo říct, ve smyslu, ţe táta měl svoje jasně vymezený křeslo, ve kterým sedával … O: Ne, ne.
312
MŠ: A ţe k němu patřilo to dálkový ovládání … O: Ne, to ne, to ne … to byl teda spíš dědeček ještě kdyţ ţil, to bylo jako dědovo místo, ale tkahle to rozhodně nebylo, vůbec. Ale to vůbec nebylo potom udělaný tak, ţe by jeden z rodičů měl takový to … jak se říká ten klasickej taťka, co sedne do toho křesla a kouká, to vůbec, nebo ţe si otevře to pivo, to ani náhodou. To u nás ta televize byla fakt jenom jako doplněk, jako nebylo to ţádný … nebyl to nějakej kult, jako je puštěná televize, tak táta sedí na jednom místě, máma na druhým a … MŠ: A nějaký třeba takový jako rituály spojený s tou televizí, kromě toho víceméně kaţdodenního večerníčku a … i v průběhu toho, kdyţ jste to sledovali, tak jste to sledovali spíš takovým tím kino způsobem, jako ţe se zhaslo a běţí televize a teď jako ticho, sleduje se a nebo jste spíš jako debatovali a komunikovali … O: Spíš se komunikovalo … MŠ: Nemyslím jenom o obsahu, ale třeba i o celým dnu … O: Ne, ne, komunikovalo se celkově, ta televize byla … ani, v tomhle případě ta televize byla zase spíš jako doplněk toho společnýho sejití se. MŠ: A byl to i ten hlavní důvod toho, ţe jste se sešli, ţe se ta televize jako pustila třeba na večerníček, tak se z různejch koutů toho bytu nebo pozdějc baráku se ty lidi tam jako scházeli, nebo uţ před tím jste šli třeba na večeři a pak jste se jenom přesunuli? O: My jsme se jako scházeli na večeři, u nás bylo jako jasně daný, ţe i jídlo je společná věc, nikdy to nylo tak, ţe by se přišlo najíst jedno dítě, druhý, pak táta a mamka by nám jako dávala na talíř tak jako průběţně, vůbec ne, u nás se vţdycky zavolalo: oběd, nebo večeře, všichni jsme se sešli, najedli jsme se spolu a pak jsme se přesunuli k televizi. A my jsme opravdu dělávali i to, ţe byly černý hodinky, ţe jsme zhasli a sedli jsme si třeba v tom pěkným obýváku a často třeba i v zimě, tam vypadával proud na Vysočině hodně, takţe se prostě rozsvítila svíčka a seděli jsme a povídali jsme. Bylo to takový … ta televize nebylo to, co by nás stmelovalo … MŠ: Takţe byste se sešli i bez tý televize? O: Jo, dá se říct, ţe jo.
313
MŠ: Kdyţ ten proud nešel, večerníček nebyl, tak teď se stejně sejdete, protoţe uţ to byl nějakej rituál? O: Jo, dá se říct. A tím, ţe … v tý době, kdy ještě fungovala ta komunikace mezi rodiči, tak ano. Potom uţ to bylo takový, ţe ten měl svůj program, ten měl svůj program, takţe uţ to tak častý nebylo. MŠ: Takţe tam třeba jeden, nebo druhej, nebo oba chyběli? O: Jeden, nebo druhej občas, ale myslím si, ţe i přes ty hádky v tý době se docela snaţili, aby sme se sešli všichni, aby to … aby sme to jako my holky moc nepociťovaly. MŠ: Takţe v tu chvíli, kdy tam třeba ten táta, nebo ta máma, nebo prostě jeden v tom krátkým časovým horizontu, nevím po druhý, potřetí, tak vy uţ byste začaly vnímat, ţe se něco děje, nebo … nebo bylo uţ natolik zakódovaný ve vás, ţe se sházíte všichni, nebo vlastně se sem tam stalo, ţe tam někdo nešel, protoţe mu nebylo třeba dobře, nebo neměl náladu? O: Tak v momentě, kdyţ byl někdo nemocnej, tak se samozřejmě nechával leţet, ţe by to bylo o náladě to ne … to bylo udělaný tak, ţe ty rodiče docela dlouho nedávali nic najevo a vlastně jsme to nepociťovaly nějak razantně … MŠ: Myslím jako to poprvé, kdyţ tam někdo já nevím chyběl, tak jste si jako řekly, neděje se něco? O: No pak uţ to bylo tak ţe my jsme věděly, ţe se něco děje, my jsme … v momentě, kdy oni přestali docházet … kdyţ jsme přestali mít takový nějaký společný chvíle, tak uţ jsme i věděly, ţe jako uţ spolu nekomunikujou, ţe uţ to není dobrý a ţe uţ bude rozvod. Jako sice tam bylo, ţe je to zvláštní, ţe tam někdo není, takţe jsme z toho odvozovaly, ţe se něco děje. MŠ: takţe prostě nebylo to normální? O: Nebylo, do tý doby jsme se scházeli. MS: No a … nebo vlastně můţeš pokračovat dál, jak to bylo, jak se to jakoby měnilo … to, co bylo stejný to jakoby nemusíš opakovat, ale to co se třeba měnilo v závislosti … O: Jo určitě, pak se to změnilo, kdyţ jsme se přestěhovaly a bydlely jsme vlastně jenom s mamkou a se ségrou … a bylo to tak, ţe jsme bydlely ve Znojmě v bytě a tam byla televize v obýváku … tam jsem se dostala do věku, uţ jako na gymplu a ségra uţ byla taky na gymplu, 314
takţe to bylo tak, ţe mamka chodila domů z práce pozdě, takţe kdyţ jsme přišly domů, tak se televize pustila. Já jsem se ségrou televizi pustila a běţelo to jako kulisa, běţely prostě takový ty klasický seriály, já nevím, Gillmorovic děvčata a takový ty věci a … MŠ: A to jste sledovali jako pravidelně konkrétní seriál na kterej jste šly, nebo v podstatě vţdycky , kdyţ jste přišly, tak jste to pustily jenom … O: Kdyţ jsme přišly, tak jsme to pustily, běţelo to jako kulisa, ţe to člověk moc nesledoval a potom v momentě, kdy běţel nějakej určitej seriál, kterej jsme chtěly vidět, tak v ten moment jsme se na to jako soustředily víc, ţe jsme třeba přestaly psát úkoly, nebo jsme se přestaly učit a prostě jsme hodinu sledovaly ten daný seriál a pak jsme si zas šly dělat svoje. MŠ: A kdyţ jste si potom šly dělat svoje, tak jste ji furt nechaly běţet, tu televizi, jakoby dokud nepřišla máma, nebo jak? O: V tomhle věku docela jo, protoţe jsme tam často byly samy se ségrou v tom bytě, takţe v tomhle věku docela jo. Ale … i to bylo třeba kvůli tomu, ţe mi přišla třeba kámoška, sedly jsme si třeba do obýváku a povídaly si a u toho byla puštěná televize. MŠ: A jak říkáš, ţe jste přišly, pustily televizi aniţ byste věděly, co přesně tam bude, nebo jste to nějak kontrolovaly v programu? O: To ani ne, ale on člověk, kdyţ to bylo od pondělí do pátku, tak věděl, to bylo úplně jasný, nebo furt stejný, ţe jo. MŠ: Dobře, ale jakoby nezapínalas to já nevím, ve 14:20, protoţe má začít ten seriál, na kterej se chceš koukat? O: Ne, to ne. Jako kdyţ to byly nějaký takový věci, jako třeba Gilmorovky, který se mi líbily v tom věku, nevím, patnáct, šestnáct, tak to bylo, ţe vyloţeně jsem věděla, ţe to začíná třeba v tolik a v tolik takţe jsem to pustila záměrně v tu danou dobu … MŠ: Ale kdyţ byly od tří a ty jsi přišla v půl třetí, tak jsi to prostě zapla v půl? O: Tak, dá se říct, ţ ano. MŠ: A do tý dobyl, neţ jako přišel ten seriál, kterej jsi jako chtěla sledovat stoprocentní pozorností, tak jste třeba u tý televize seděly, nebo jste třeba v tý místnosti nějakou dobu nebyly, protoţe jste běhaly jako něco zařídit v pokoji, v kuchyni … 315
O: Klidně jsme tam nebyly v tom pokoji, … jenomţe tam to bylo tak, ţe ten obývák byl docela jako propojenej i s kuchyní, takţe ten obývák byl středem … MŠ: Ne, jako jestli ta televize zrovna běţela, kdyţ jste u ní seděly a kdyţ jste se zvedaly, tak jste ji jako vyply? O: Ne, ne … přes to odpoledne byla puštěná pořád, pak se vypla v momentě, kdyţ přišla mamka … MŠ: Proč jako? Přišla mamka, tak se dělaly jiný věci? O: Taky a mamka to neměla ráda, kdyţ to běţelo právě takhle jako kulisa … nikdy to ráda neměla, nikdy se to nenaučila to takhle pouţívat … takţe se to prostě vypínalo, protoţe ji to rozčilovalo. A nám to ani nijak nevadilo, ony právě v podstatě ty seriály, který jsme chtěly vidět, běţely kolem třetí, ţe to byly třeba ty Gilmorky, kdyţ je teda zmiňuju, ale … pak to bylo, aby se mamka akorát nenaštvala zbytečně, tak se to prostě vyplo a bylo nám to jedno. MŠ: Takţe ona jako nesledovala nic, ţe by … O: Jo, to byly ty zprávy … MŠ: A to bylo tak, ţe jste u toho seděly a máma se pak přidávala, kdyţ jste seděly dřív, nebo tak nějak hromadně jste koukaly na zprávy? O: To bylo tak nějak hromadně, koukalo se na zprávy … MŠ: Po večeři? O: No, a kdyţ se třeba jedna z nás musela učit, tak se prostě zavřela v pokoji a … na ty zprávy nešla. MŠ: Takţe to neprobíhalo tak, ţe tam šla kvůli tomu, ţe jste zvyklý a jsou tam ty druhý dvě, tak by se přidaly z takovýho toho … O: To ne, mamka se vyloţeně na tu televizi dívala jenom kvůli těm zprávám a ty chtěla vidět. Adéla taky, jako ségra, protoţe ta … tu to zajímalo hodně a já jsem byla ráda, ţe aspoň vím, co a jak, ţe jo, ţe mám přehled. MŠ: Takţe to znamená, ţe tys ty zprávy jako úplně nemusela vidět, stoprocentně, ţe kdybys třeba byla venku, tak nespěcháš na zprávy domů, abys je stihla …
316
O: To ne. Ale myslím, ţe v tomhle věku uţ to jako málokdo dělal, ţe by v noci v 16, 17, 18 člověk uţ … hlavně jak mamka pracovala dost, ţe opravdu byla málo doma, tak jsme ten společnej program uţ neměly … to uţ třeba spíš o těch víkendech, v tom tejdnu to nebylo tak … Já jsem třeba měla často krouţky, no nebo krouţky … MŠ: Spíš mě zajímá, ţe kdybys prostě neměla nic moc důleţitějšího, tak jestli by ses na tyzprávy jako šla koukat, protoţe ti ani nejde o to, co dávaj v tý televizi, ale ţe tam jako jsou ty dvě a ţe si třeba něco ni vyprávěj, a nebo to bylo tak, ţe se ani moc nemluvilo? O: Při důleţitých zprávách, který někoho hodně zajímaly, se nemluvilo, bylo ticho, ale jinak to bylo o tom, ţe kdyţ jsem věděla, ţe jako … neţ sedět v pokoji a čist si, tak na tu tři čtvrtě hodinku jdu za nima … bylo to o tom kolektivu. MŠ: Hm a co se týče nějakých jakoby jiných technologií na sledování, já nevím, video jste třeba měly někdy? O: Měly jsme dívídíčko … MŠ: To uţ je pak pozdějc … O: No ne, kdyţ mi bylo těch … 17 … MŠ: No, no, myslím jako malý jestli jste v těch 10, 12, měly video? O: Ne, ne, měly jsme Play station, jsme dostaly, kdyţ nám bylo asi deset, jedenáct, to jsme dostali Play station jako všichni čtyři - já, ségra, bratránek a sestřenice a měli jsme tam Batmana, auta a takovýhle věci, ţe jsme si jako hráli, ţe jsme to mohli jako občas zapnout. MŠ: A to bylo jako přes televizi? O: To bylo jako přes televizi, ale bylo to taky jenom s dovolením, ţe jo. Ţe jsme si řekli hele, jdu si zahrát Play station? Jestli máte úkoly, tak jo. MŠ: Jo, dobrý Play station mě tak nezajímá a s tím dívídíčkem, jakým způsobem jste ho pouţívaly? O: Pouţívaly jsme ho fakt jak na filmy, ţe jsme chodily třeba do DVD půjčovny a půjčovaly jsme si občas nějaký filmy, zvlášť třeba kdyţ jsme byly nemocný nebo tak, protoţe jsme hodně … tam byly dobrý repráky, jedny z prvních, ţe se to rozmístilo po pokoji, takţe jsme přes to poslouchaly hodně i hudbu, … ţe jsme si radši pouštěly hudební cédéčka. 317
MŠ: Jo to mě taky úplně nezajímá … O: Ţe to nebylo takový to vyuţíváný dívídíčko, ţe by člověk přišel večer, ţe si pustí dívídíčko … MŠ: Nedalo se z toho nahrávat na to z televize třeba? O: Nedalo, ne. MŠ: A ten, kdyţ jste šly …. To uţ byl svátek, kdyţ jste si šly půjčit film, a nebo to bylo jako třeba obden? O: Ne, to ne, určitě ne, my jsme hlavně
… ta televize tam zas tak často neběţela, aby
bylo něco, ţe jako obden se bude na něco koukat jako … to vůbec. MŠ: Jako večer myslím třeba? Ţe … O: Ne, ani ne … MŠ: Jako kdyţ v telce nic není, ani ţádnej jinej film třeba … O: Ne, to bylo tak, ţe jednou za čtrnáct dnů se třeba něco půjčilo, ale ne častějc … MŠ: A kdyţ uţ se to půjčilo, tak jste na to předpokládám zpravidla koukly večer? O: Jo, jo. MŠ: A sledovalo se to tím kino způsobem, jako tady uţ ticho, chceme to vidět, nebo se u toho taky nějak komunikovalo? O: U tohohle … protoţe se půjčovaly filmy trošku jako slušnější, ţe se nepůjčovaly kraviny, jako nevím … třeba nějaký Prci Prci Prcičky, to u nás v ţivotě nebylo, … MŠ: Byly hodnotnější? O: No takový jako Čokoláda, potom to byla Šifra mistra Leonarda třeba, … takţe takovýhle filmy, který sice taky nejsou ţádný jako úţasný, jako ţe by měly jako extrémně vzdělávací a kulturní hodnotu, ale … i takový se půjčovaly, ale my jsme hodně chodily do kina, protoţe třeba kaţdej čtvrtek v kině ve Znojmě byly vyloţeně tyhle filmy, takţe … MŠ: A na ně jste chodily hodně?
318
O:Na to jsme chodily docela dost no … jako ne mamka, ale já se ségrou. Začla ségra a já jsem pak chodila taky s kamarádkou, ale kdyţ se půjčovaly, tak se půjčovaly právě tyhle filmy … My jsme třeba věděly, ţe to běţelo v televizi a nestihly jsme to, ţe jsme se na to nedívaly, tak jsme si pak řekly: ty jo, to je škoda, ţe jsme třeba tu Čokoládu neviděly, protoţe to je dobrý, nebo Americkou krásu, to je taky takovej docela zajímavej film, takţe … MŠ: No a teda to samotný sledování bylo … O: Úplná pozornost ano, v případě těchto filmů bylo jako spíš ticho, sledujeme. MŠ: No a kdyţ by e něco dělo, nebo se někdo rozkecal, nebo já nevím, někdo prostě přišel a otravoval, tak byste byly schopný to stopnout? O: Klidně. MŠ: Nebo jste to měly potřebu to sledovat spíš kontinuálně? O: Ne, kdyţ se něco stalo, nebo někdo přišel, tak jsme daly prostě pauzu a jako nedělaly jsme to nějak extra rádi, protoţe v momentě, kdy jsme si řekly, ţe si uděláme filmovej večer, tak jsme to chtěly jako … MŠ: Jo takţe byl to ten filmovej večer se vším všudy, ţe si na to člověk připravil pití, sedl si k tomu, zhasl si … O: No ano, ale bylo to fakt jako výjimečný, nebylo to nějak fakt častý … spíš jednou za tři tejdny, neţ za dva. MŠ: Jo, … O: My jsme měly všichni dost aktivit, jako ţe jsme odjíţděly i mimo byt na víkendy, takţe to nebylo nějak častý, ţe bysme se takhle scházely … MŠ: No a dá se teda říct, ţe jste se večer moc nescházely, a kdyţ uţ jste se sešly, tak jste si naplánovaly něco takovýhleho? O: Jo, ano, dá se to tak říct … no my jsme fakt v tomhle věku měly všichni dost … těchle aktivit … u nás jako nikdy ten kult tý televize nebyl, u nás bylo vţdycky lepší, ţe se někam radši jelo na výlet jako, kdyţ jsme byly malý a potom i v tom pozdějším věku … trávení společného času absolutně nebylo spojené s televizí. To byla jedna z variant trávení společného času … 319
MŠ: Dá se říct, ţe nějaká jako poslední, nebo jako někdy televize, protoţe nebyl ten výlet? O: Dejme tomu, ţe byly třeba čtyři věci, jak trávit společný čas, výlet, televize, … nebo jsme si klidně sedly a četly jsme si kaţdá svoji kníţku večer prostě, jako kdyţ nebylo nic v televizi … MŠ: V jedný místnosti? O: No, klidně … MŠ: A třeba jste u toho občas něco prohodily? O: No jasně, samozřejmě. A nebo jsme četly jako noviny a tak … MŠ: Aha, a nějaký hry třeba? O: Taky, hrály jsme hry samozřejmě, hrály jsme i hry, takţe tohle je třeba … kdybych řekla pět hlavních moţností, jak trávit společný volný čas, tak televize byla jedna z těch věcí a byla na stejné úrovni jako ty ostatní … Kdyţ bylo hnusně, tak se nešlo na výlet, nebo se nešel hrát … já nevím tenis, nešlo se ven, nešlo se nic hrát jako nějakej sport, tak se buď hrály třeba karty, nebo se teda koukalo na televizi, nebo se hrála nějaká hra, nebo se koukalo na televizi … Nebo se to rozpůlilo, ţe jsme se koukly na zprávy a pak jsme si něco zahrály. MŠ: Hm … ale jako v podstatě tu televizi, na kterou jste koukaly spolu jste jako třeba nahradily něčím jiným, co jste dělaly spolu? O: Jo. MŠ: A kdyby tam teda ten jeden člověk chyběl, ta, z nějakýho důvodu nebyl, … kdyby třeba Adéla nepřišla, tak byste se po ní sháněly? Jestli jako nechce jít a hrát, nebo kdyţ nepřišla, tak asi nechce? O: No ona ta komunikace v naší rodině takhle nastavená nebyla úplně, u nás to bylo takový, ţe jako všichni jsme věděli, co ten další dělá a bavili jsme se o tom, co budem dělat večer prostě a kdyţ jsme věděli, ţe se Adéla učí, tak jsme prostě věděli, ţe se Adéla učí, třeba … Nebo kdyţ jsem třeba já měla jinej plán, kdyţ jsem třeba měla … já nevím, trénink, tak jako všichni věděli, ţe mám trénink. MŠ: Jasně …
320
O: Takţe to nebylo tak, ţe bysme jako nevěděli, kde kdo je, tak to prostě nefungovalo. Ţe jako mamka nebyla ţádná extrémní autorita, … teda takhle, ona je extrémní autorita, ale nebylo to tak, ţe by ona určovala, co se bude dít, bylo to spíš o diskuzi, a kdyţ měl někdo zájem se něčeho zúčastnit, kdyţ měl někdo chuť na společnej večer, tak to řekl těm ostatním dvoum a ty buď řekly: hele fakt dneska nestíhám, nebo: tak jo, tak si uděláme večer společnej … MŠ: Dobře, tak to by bylo asi tady k tý domácnosti, tak se můţem přesunout k tomu privátu … takţe jak tam to bylo s televizí – byla, nebyla … nebo jako jetli jsi byla třeba zvyklá koukat na televizi a jakmile nebyla, tak jestli jsi měla nějakou potřebu ji nahrazovat, nebo jsi to brala jako úplně jiný prostředí, kam ta televize prostě nepatří … O: Za prvý by se mi zdálo jako divný mít na privátě v pokoji televizi jako, nevím proč, ale jako vůbec mě nenapadlo, ţe bych si měla shánět jako televizi … MŠ: Jako na svůj pokoj? O: Na svůj pokoj. MŠ: Nebo jako do společnýho? O: Na těch privátech, kde jsem bydlela jako moc společnejch prostor nebylo, kromě třeba kuchyně … protoţe ty pokoje byly tak, ţe byly všechny zaplněný nějakýma lidma, ţe nebyl jeden pokoj jako obývák. MŠ: Jo jako ţe byste si drţeli jeden pokoj volnej jako obývák? O: Ne, to ne. Jako společný prostor, kde jsme se opravdu jako potkávali, tak to třeba byla kuchyň nebo tak, a nebo jsme se vţdycky sešli u někoho v pokoji. Jako ţe jsme se dost jako druţili na všech těch privátech, kde jsem kdy bydlela … MŠ: Jako dá se říct, ţe na všech těch privátech jste měly dobrý vztahy? Ţe tam nebyly na tom privátu jako nějaký malý priváty? O: Ne, ne,vůbec … MŠ: Ţe byste jako moc nekomunikovali, počkali, aţ si jeden uvaří a druhej tam pak aţ šel … O: Vůbec, naopak … ne všech privátech překvapivě to fungovalo tak, ţe třeba někdo uvařil a řekl třeba: hele vezmi si ode mě a druhej večer uvařil jinej, tak taky nabídl nebo … se to 321
dělalo tak, ţe jeden den uvařil někdo pro všechny prostě. A jako bylo to celkem jedno, kdyţ někdo neměl prachy, tak se prostě udělaly těstoviny s kečupem a někdy to bylo, ţe někdo udělal jako maso a bylo mu to taky jedno, ale to odbočujem … Já jsem … díky tomu, ţe jsem tu televizi nevnímala jako nějak důleţitou součást mýho ţivota, tak jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, ţe bych si na svůj pokoj na privát sháněla televizi … vůbec by mě to ani nenapadlo. Takţe na tom prvním privátě, kde jsem bydlela, tak … jsem to kompenzovala teda tím, ţe jsem se dívala teda na zprávy na netu, to uţ bylo bez problémů … MŠ: Aha, teď mě napadá, to jsem trošku zapomněl … doma jste počítač měli předpokládám? O: Měli, v pozdějším věku jo … MŠ: A vyuţívali jste ho tímhle způsobem na sledování něčeho, co šlo i v televizi? O: Ne, protoţe na tom … my jsme měli ještě tehdá telefonní připojení a měli jsme to spíš na studijní věci … MŠ: Jo, takţe na to se asi moc koukat nedalo … O: Ne, ne MŠ: A třeba v tom Znojmě? O: Taky ne, to bylo … aţ do maturity jsme měli telefonní vytáčení na ten internet, protoţe jsme ho měli fakt jako jenom na … na … MŠ: I třeba u toho Karla? Tam nebyl nějakej kvalitní internet? O: Ne … no nic extra jako, tam hlavně internet byl akorát … tam byl počítač akorát u něj nahoře v pracovně a na ten se mohlo jenom občas, takţe já jsem chodila třeba na ICQ třeba na půl hodiny večer, ţe jsem mohla na internet … u nás tady ty moderní technologie do nás moc nehustili, opravdu nás od toho spíš drţeli dál a radši … my jsme spíš četly nebo tak, já jsme moc neměla ani čas na tyhle věci, my jsme fakt spíš byly po těch zájmových krouţcích nebo tak, nebo s kámošema někde venku … MŠ: Já si třeba pamatuju, ţe se třeba vyměňovaly já nevím, někdy od devítky třeba cédéčka s filmama jako vypálenýma, ţe jsem se pak doma mohl podívat na nějakej film na cédéčku. O: Tak to u nás taky se dalo podívat na film, kdyţ ale já vůbec nevím, jestli tam třeba byla CDromka v tom počítači … my jsme to fakt pouţívaly minimálně … jako opravdu … 322
MŠ: A jako ţe si ani nevybavíš, ţe bys na nějakej film koukalo, nebo jo, ţe se na pár koukalo, ale bylo t spíš … O: Bylo to spíš tak, ţe já jsem fakt chtěla něco vidět a bylo to pro mě … MŠ: A na tom počítači taky? O: Na tom počítači taky, ale to uţ bych spíš pouţila dívídíčko, ţe jo … MŠ: Moţná by to spíš nepřehrálo to dívídíčko jakoby ty CD, právě proto my jsme na to museli koukat na počítači, co si pamatuju … Ale dobrý, vrátíme se k tomu privátu, teda ţe jsi sledovala ty zprávy … O: Sledovala jsem ty zprávy a zbytek věcí jsem si stahovala. A vzhledem k tomu taky, ţe to bylo, kdyţ jsem začala chodit na vejšku, takţe jsem spíš koukala, ţe jsem si postahovala seriály, který jsem chtěla, jo, ţe se na ně podívám … a občas nějakej film, ale to bylo pro odreagování třeba mezi učením, nebo před spaním jsem si to pustila. Nebylo to nic, ţe bych se vyloţeně těšila na to, aţ si jako stáhnu film a budu jako večer sedět a koukat, byla to jako odpočinková záleţitost. MŠ: Jo, takţe co se třeba týče těch seriálů, tak to fungovalo tak, ţe se člověk třeba hoďku, dvě učí a za odměnu si pak dá seriál? Nebo k jídlu? O: Ano, přesně, přesně tak. Seriál k jídlu no … MŠ: A znamená to i, ţe jsi ty seriály sledovala i v kuchyni, kdyţ sis vařila uţ jídlo, nebo připravovala? O: Ne, to vůbec … MŠ: Nebo spíš sis to všechno připravila, aby sis k tomu seriálu mohla pak v klidu sednout? O: Přesně tak, ţe jsem se v klidu najedla. Já neumím sledovat něco … u vaření jídla neumím sledovat nějakou televizi, nebo to … MŠ: Ani třeba ty … já nevím, ČT24 ţe … ani tyhle stanice jsi nesjíţděla? O: Ne, já jsem si pouštěla hudbu spíš … ale vzhledem k tomu, ţe já jsem vţdycky bydlela na bytě, kde bylo docela dost lidí, kolem osmi, takţe vţdycky v tý kuchyni skoro někdo byl a kdyţ v ní náhodou nikdo nebyl, tak jsem si docela uţívala toho klidu v tom, ţe si prostě sama
323
v klidu uvařím, můţu si přemýšlet nad svým, můţu si na tom bytě, kdyţ tam nikdo nebyl, klidně i zazpívat u toho vaření a bylo mi to úplně jedno a nepotřebovala jsem pořád nějaký zvuky, člověk má rád chvilku klid, třeba u toho vaření … MŠ: Jo a ještě to zpravodajství jsi říkala, ţe jsi sledovala a to bylo jakým způsobem?Jkoţe na internetu jsi našla live stream prostě nebo potom jsi do archívu šahala? O: Ne, live stream na netu, vţdycky jako aktuální zprávy, ţe jsem si pustila v těch sedm … jako ţe bych dělala to, ţe bych nestihla zprávy a pustila si je z archívu třeba o půl hodiny pozdějc, to ne. MŠ: Takţe si to spíš člověk přečetl potom? O: No, to jsem si spíš přečetla, a nebo jsem si pustila ty pozdější večerní … ty kratší … MŠ: Ony ty zprávy na ČT 24 jdou docela často … O: Ano … takţe potom aţ jsem si kdyţ tak pustila něco dalšího … MŠ: Tak tam bych to u toho zpravodajství chápal, ţe člověk nešahá do archivu, ale u nějakej konkrétních pořadů, třeba … já nevím Hyde Park, nebo … nikdy z archívu? O: Ne, … kdyţ třeba vyloţeně vím, ţe nějakej díl, ţe jsme se o tom třeba bavili a někdo mi řekl: Hele teď byl jako před dvouma dňama jako výborenj Hyde Park, prostě byl tam tenhle a tenhle, tak v tomto případě ano. Ţe jsem vyloţeně byla … ţe jsem někde zjistila, ţe nějakej takovejhl díl byl zajímavej, … MŠ: Jako na nějaký prostě doporučení od nějakýho kamaráda? O: Ano, ale ţe bych jako vyloţeně si řekla cíleně budu sledovat tohle a tohle, tak to ne. MŠ: Hm a kdyţ máš někdo jako mezi učením čas na seriál, kdybysneměla nic stáhlýho, tak si řekneš, ţe se podíváš třeba na včerejší Hyde Park? O: Tak to jo, tak to takhle jo, ale nebylo to jako prvoplánově z hlediska toho danýho programu, nebylo to prostě tak, ţe bych chtěla vidět všechny díly Hyde Parku třeba a bylo to tak, ţe jako nemám nic stáhlýho, tak na co kouknu … na nějakej díl třeba zajímavej a to bylo spíš třeb Na plovárně, to mě dost bavilo, takţe to byly takovýhle spíš co jsem koukala. Ţe jako na to odlehčení, člověk se celej den učí prostě a do toho si dát nějakej oraz, tak ten Hyde Park, nebo tyhle programy nejsou zrovna jako úplně jako extrémně odlehčující. To uţ jsem 324
spíš koukla na něco jako pro pobavení i. Nebo jsem hodně koukala na různý ty cestopisy, ţe … to byla Cestománie … MŠ: Dobrý a dá se teda říct, ţe jsi jako vyhledávala něco, co vlastně není tak náročný? Jako nechci říct blbý, ale ţe nemusíš prostě se soustředit nad tím, kdo přesně co říká … O: Jo, nechtěla jsem …. Třeba právě na tu Cestománii nebo něco takovýho … tak byly tam … informace zajímavý a nebylo to, ţe bych koukala na nějakou kravinu typu Beverly Hills, coţ jsem nikdy nějak nesledovala, ale zároveň to nebylo politická diskuze, jo? Jako občas jsem na ni chuť měla samozřejmě, ale nebylo to tak častý, … kdyţ jsem si chtěla odpočinout, tak jsem nešáhla po … automaticky po politický diskuzi. Protoţe tam se musíš soustředit na to, co tam říkaj, ţe jo … u tý Cestománie kdyţ prostě na chvilku vypneš … tak ti utečou … já nevím, tři datumy kdy kdo tam koho … MŠ: A kdybys to neslyšela, tak bys to třeba vrátila? O: Jak kdy, to taky záleţelo …nejsem aţ tak precizní sledovač těch programů MŠ: A ten způsob, kterým jsi sledovala by teda, ţe ses učila někde u stolu, nebo jsi s tím zalehla do postele, ţe někdo spíš sledoval v posteli … O: Já jsem měla takovej ten malej stolek u postele, takţe jsem vţdycky seděla na posteli a měla to na stolku vedle postele a vlastně jsem všechno tak nějak dělala z tý postele, pokud jsem teda vyloţeně nedělala nějaký sloţitý věci do školy, ale u toho jsem stejně nic nesledovala, jsem jako musela sedět u stolu a něco jsem třeba psala na milimetrovej papír, tak to bylo o tom, ţe jsem seděla u stolu a vůbec jsem neměla zaplej počítač s něčím takovým. MŠ: Jo, takţe prostě člověk to sledoval tam, kde se zrovna učil, jo? Nebylo to tak, ţe se člověk učil někde, a kdyţ šel sledovat, tak se s tím přesunul jako na jiný místo, jakoţe to rozděloval nějak? O: Ne, ani ne, nějak výrazně ne. MŠ: V podstatě tys nikdy neměla, jak jsem pochopil, pracovní stůl nějakej, kde bys seděla prostě? O: Měla, ale člověk v momentě, kdy měl noťas, kdyţ šel na vejšku a opravdu jsem začala ten počítač vyuţívat jako velmi intenzivně, tak to byl notebook … a mě vyhovovalo radši sedět prostě na posteli a psát na tom malým stolečku, protoţe jsem si papíry rozloţila po posteli 325
kolem sebe a učila jsem se, nebo jsem něco dělala do školy prostě si na tom notebooku. A v tom případě, v momentě, kdy jsem se šla dívat na ten seriál, tak jsem prostě jenom překlikla okna a nikam jsem ten notebook nestěhovala prostě. MŠ: A ten seriál, to ses jako koukala na to, cos měla staţený? Spíš jsi stahovala, neţ abys někde hledala streamy? O: Ne, stahovala jsem … MŠ: Bylo to teda tak, ţe jsi měla jako do foroty postahovaný, nebo kdyţ sis řekla, ţe se na něco budeš chtít kouknout, tak ses ještě třeba dvacet minut učila, neţ se to stáhlo? O: Já jsem si přesně právě řekla: hele nauč se tři kapitoly a nejlepší bylo, ţe jsem si třeba řekla, ţe aţ při tý třetí kapitole si to dám stahovat, takţe opravdu i tu třetí jsem byla donucená si aspoň přečíst nějak kdyţ uţ jsem byla utahaná, protoţe jsem věděla, ţe stejně nemám co dělat, neţ se mi to dostahuje. A vţdycky jsem si stáhla jenom ten jeden, protoţe v momentě, kdybych si je postahovala do foroty, tak uţ to mám stáhlý a o to spíš bych se na ten ještě jeden díl podívala, jakoţe se nic nestane. Myslím si, ţe jsem nikdy nedělala, ţe bych dala stahovat třeba celou sérii, dvacet dílů … MŠ: Vţdycky jakoby ten jeden a asi i proto, ţe kdybys jich měla na počítači víc, tak by tě to nutilo se na to třeba podívat? O: Spíš asi jo. MŠ: Jako ţe to bylo za odměnu? O: Jo, ano, já jsem se dívala vţdycky za odměnu, přesně tak. Ono jako jinak v tom normálním roce, kdy prostě člověk jde do školy, potom jde někam s kámošema, vrátí se, potom dělá něco do školy, tak jsem si pak pustila jeden seriál před spaním. Ale ţe bych přišla domů a pustila seriály, nebo seděla prostě u seriálů tři hodiny, to vůbec. MŠ: Jak je to vlastně dlouho, co nejsi ve škole? O: Ve škole nejsu … rok a půl, asi tak no. MŠ: A tady třeba ostatní, jak bydlí, třeba jsou studenti, nebo uţ taky ne? O: Tak je to tak půl na půl teď, většina z nich byli studenti, vlastně já jsem pracující, partner je pracující a jedna holčina je taky pracující, ale jinak zbytek jsou studenti. 326
MŠ: A je vás na privátě? O: Devět teď momentálně … MŠ: Dobrý a co se ještě týče těch, na tom notebooku sledování, tak vy jste tu televizi doma pouštěli jako takovou tu kulisu, co jste přišli … tak šlo něco podobnýho, nebo dělo se něco podobnýho s notebookem? Ţes třeba prostě přišla ze školy a ten notebook prostě autoamticky … něco na něm pustila a u toho třeba … O: Ne, ne … vůbec. MŠ: Takţe u toho notebooku to bylo hodně selektivní, ţes ho jako pouštěla tehdy, kdyţ … O: Ano, co jsem si stáhla, co jsem chtěla sledovat. To nebylo tak, ţe si člověk prostě něco pustil, jako ţe bych … spíš hudbu jsem si pustila, ale ne … nikdy jsem nebyla ten typ, ţe bych prostě třeba měla dole na liště hozený … a hrál by mi tam třeba seriál nějakej, vůbec … a u toho bych se učila, to ani náhodou. MŠ: Ani třeba, kdyţ jsi … já nevím, třeba vyřizovala nějaký emaily nebo něco a k tomu bys měla puštěnej nějakej seriál nebo ČT 24 live prostě? O: Ne, ne MŠ: Adéla to tak má, ţe třeba něco dělá, má puštěnou ČT 24 a kdyţ ji to zaujme, tak přehodí okna a sleduje pět minut zprávy a pak to zase přehodí … O: To moc ne … protoţe já nejsem úplně typ … já kdyţ něco dělám, na co se chci soustředit, takţe potom stejně vůbec netuším, co se dělo, kdyţ bych to měla puštěný, to by byl jenom zvuk a to radši hudbu, stejně bych z toho zvuku nic neměla, já bych vůbec nevěděla, o čem to bylo … já kdyţ se něco soustředím, tak se soustředím na tu jednu danou věc a nestíhám druhou věc. A to se mi zdá zbytečný prostě jako … koukat na něco, co tě aţ tak nezajímá, na způsob já nevím … teď mě nic nenapadá … já nevím, Ulice, nebo nějaká takováhle hrůzostrašnej seriál, kterej mě nezajímá, … MŠ: Spousta lidí to má kvůli tomu, ţe prostě nemá ráda ticho, ţe … O: Tak to si radši pustím hudbu. Ale já teda kdyţ mám puštěnou hudbu, tak i vzhledem k tomu, ţe to je česká hudba, tak rozumím slovům a ruší mě to, kdyţ je to angličtina a
327
rozumím slovům, ruší mě to … a jinou hudbu jako moc neposlouchám a ţe bych si pustila váţnou hudbu třeba, to taky moc ne k učení. MŠ: Ani nějakou instrumentálku? O: Ne, ne MŠ: Já si právě pouštím váţnou hudbu, abych se u toho mohl učit … O: Já ne, kdyţ se chci učit, tak prostě dělám tak, ţe se na to soustředím a učím se a pak si dám dvacet minut oraz u Přátel, třeba, nebo u Big Bang Theory, nebo cokoliv a potom zase jdu dělat intenzivně to, na čem chci pracovat, co se chci učit nebo tak. MŠ: A ještě to zpravodajství kdyţ sleduješ, tak dá se říct, ţe ten den, kdy máš jako volno ve tři čtvrtě na sedm nebo kdy to začíná, tak si to pustíš? A nebo je to fakt, ţe nesmí bejt nic jinýho? O: Kdyţ se mi opravdu velmi výjimečně stane, ţe ve tři čtvrtě na sedm nebo v sedm mám moţnost si pustit zprávy, tak si je pustím. Ale nestalo se mi to tak tři měsíce jako, takţe já … tuhle domu mám tak, ţe jsem chvíli doma z práce a mám spoustu věcí na dělání, co potřebuju vyřešit, dejme tomu udělat, nebo uvařit, nebo něco … A to jako spíš si … to jako ţe si ty zprávy v tomhle případě dám fakt ten noťas sem, dám si to víc nahlas a u toho vařím, takţe poslouchám aspoň ty zprávy místo hudby. MŠ: Takţe ho pouţíváš jako teda kulisu k něčemu jinýmu neţ…? O: No zprávy, ale to velmi výjimečně, já kdyţ jdu vařit, tak to málokdy udělám … MŠ: Jako kvůli tomu, ţe tomu třeba nemůţeš věnovat tu pozornost? MŠ: Hm to já si spíš ty zprávy … dělám ta, ţe si je spíš jako čtu teďka ty zprávy … na iDnes většinou. MŠ: A kdyţ uţ něco sleduješ, nějakej film, nebo seriál, tak máš to s tím notebookem spojený jako individuálně to sleování, nebo jako nebo třeba jste schopní to sledovat ještě s někým? O: Tak já to hodně sleduju s partnerem a … MŠ: To je jakoby samostatná kapitola, ale klidně i s nějakejma jinejma spolubydlícíma, ţe byste jako si pustili jako hokej, kdyby se hrálo?
328
O: To děláme, ţe se sejdem tady v kuchyni prostě a koukáme, to jo … u toho různě odcházíme, není to, ţe by celá ta skupina seděla a hleděla, to ně, vţdycky někdo přijde, chvíli posedí a pak zas jde, někteří nadšenci pro ten sport tady sedí dýl a pak se to na to jako nabaluje … a občas uděláme jako filmovej večer, ţe se domluvíme, je nás tady hodně, ţe bysme si šli pustit nějakej film … prostě slezem se u někoho v pokoji, vlezem všichni na postel prostě, uděláme si leţení, přinesem si nějaký dobroty a pustíme si nějakej film, naposled to byl myslím Habermannův mlýn myslím, ţe si pouštíme spíš tady ty filmy, ţe si uděláme … prostě zajímavej, někdo opravdu ví o nějaký jako jobovce nebo chuťovce, o který se mluví, tak si to jako pustíme takhle. MŠ: A to jsou všechno jako staţený filmy předpokládám? O: Ano, to jsou staţený filmy. MŠ: Jo … a teď s tím partnerem to teda sledujete, jakoţe jsou seriály … často mi i lidi říkaj, ţe je nějakej novej seriál, ţe třeba ta Hra o trůny a teď ţe na sebe jako čekaj ty dva, aby se koukali spolu … O: Čekáme, čekáme, některý seriály jo, třeba ty Hry o trůny ne, protoţe to jsem začala sledovat já, kdyţ byl partner dlouhodobě v zahraničí, takţe to ne, to potom dokoukával, ale třeba HIMYM, Big Bang Theory a takovýhle věci to máme jako společný, ţe …. Stane se jako, ţe on třeba řekne: hele pusť si, to já na to mrknu jindy, ale často na sebe čekáme. Hlavně my to máme tak, ţe jakoby společnej čas, kterej máme, jak toho máme docela dost oba, tak to máme udělaný tak, ţe já třeba udělám večeři, pak se najíme v pokoji a prostě a k tomu si pustíme ten seriál. Ţe stejně u toho jídla toho jako moc nenakecáme, takţe si prostě pustíme seriál k jídlu … MŠ: Takovou jako kulisu vlastně … O: No, no MŠ: No počkej a znamená to teda, ţe u toho jídla tomu nevěnujete úplně stoprocentní pozornost, nebo třeba u toho seriálu … třeba Přátelé, kterej znáte tam zpátky, ţe jo … tak u těch byste jedli a … nebo byste jestli u těch novejch seriálů, jako je třeba poslední díl Hry o trůny? O: No jako u Hry o trůny ne, ale třeba u toho HIMYM jo …
329
MŠ: Protoţe je to trochu odlehčenej? O: No, no, ano … ale jinak některý seriály, jako je třeba ta Hra o trůny, tak to máme tak, ţe si třeba lehnem do postele, vezmem si noťas do postele a před spaním se na to podíváme, ţe se na to fakt jako soustředíme. MŠ: A zase by se to stopovalo, kdyby někdo … O: Jo, … ale oni zas ty seriály tak dlouhý nejsou, to se nám stane spíš u filmu. MŠ: A kdyţ takhle sledujete společně, tak sledujete spolu někde, nebo jste zase v posteli, nebo to bude záviset na tom obsahu a na tom, jestli třeba jíte nebo nejíte … O: Je to i v závislosti s tím obsahem. MŠ: Jestli se to váţe třeba na konkrétní obsah? O: Ne, to je prostě na daný situaci, … jako sedíme u stolu, jsme takoví utahaní, nechce se nám uţ nic dělat, ale třeba jsme se ještě nebyli umejt a tak si to pustíme třeba u stolu na to kouknem, pak jdem do sprchy a rovnou spát. A nebo prostě se domluvíme: hele já jsem fakt utahaná, uţ se mi nechce sedět a to, tak se domluvíme, dobrý, jdem do sprchy, vrátíme se a vezmem si to do postele … Ale není to tak, ţe třeba Hra o trůny se sleduje v posteli před spaním, ţe se na to soustředíš, to není takhle. MŠ: A to je předpokládám u vás v pokoji? O: To je u nás v pokoji, normálně velkej pracovní stůl, tam je pevnej počítač, velká obrazovka a potom máme malej noťas, kterej vezmem do postele. A kdyţ třeba máme nějak … ţe si jako fakt uděláme, ţe … to jsme měli teď před dvouma dnama asi, ţe jsme byli fakt strašně utahaní, tak jsme se domluvili, ţe si odpočnem a najíme se, tak jsme prostě přisunuli to velikánský dvojlůţku ke stolu pracovnímu obrazovku jsme zvedli vejš, udělali jsme si takový leţení, vzali jsme si jídlo prostě , dali jsme si přes to přehoz, vzali jsme si jídlo do postele a udělali jsme si prostě takový leţení, u toho jsme se hrozně najedli, koukali jsme u toho na film a bylo to takový odpočinkový. U toho jsme třeba i povídali, ţe jsme to chvílu stopli, kdyţ jsme se dostali k nějakýmu tématu … to byl zrovna Jeff Dunham a jeho divadelní představení, břichomluvectví, takţe tam člověk musí i sledovat ty titulky, protoţe … tam si to vţdycky jako pauznem na chvilku.
330
MŠ: Hm… a v podstatě kdyţ je třeba ten člověk u tý televize … je takovej pasivnější, ţe vlastně lehneš, zmáčkneš ten čudlík a běţí to, zatím co na tom počítači to musí nějak nastavit jo? Prostě stáhnout, nebo prostě ve správným prohlíţeči …vyţaduje to prostě ten aktivnější způsob … takţe dá se říct, ţe tohle třeba někdy člověka odradí od toho jakoby … sledovat něco? Protoţe u tý televize je to takový, ţe nic není, zmáčkneš jeden čudlík a něco ti tam běţí, … zatímco tam to musíš zapnout, najít to, nastavit prostě … O: Určitě to ovlivňuje, třeba u mě … já kdyţ jsem večer utahaná, chci si třeba pustit něco v posteli a zjistím, ţe tam fakt nemám nic stáhlýho nebo tak, tak se na to vyprdnu a radši si vezmu časopis, přečtu si třeba pár stránek z 21.století a u toho stejně usnu. Tak, jako bych usnula u toho seriálu. MŠ: Kdyby tam byla třeba televize, tak ji spíš pustíš? O: Tak ji spíš pustím, no … zvlášť kdyby …. Ale já jsem třeba … já nechci jako mít televizi naproti posteli, já to nepovaţuju za nic, co by bylo jako úplně ideální jako … pro mě to není, ţe bych si z postele pustila televizi, to ne … to fakt jako, kdyţ se z postele nemůţu dívat, tak si vezmu ten notebook do postele. MŠ: Jako blíţ aby to člověk měl? O: No a nebo se budu dívat na ten pevnej komp. Si třeba přiblíţím obrazovku k posteli. MŠ: Máte i pevnej jo? O: No, na tom velkým pracovním stole je pevnej počítač s velkou obrazovkou a potom máme ten notebook. MŠ: Jo, takţe ale vlastně kdyţ se díváte na notebooku, chcete tak relaxačně sledovat, řekl bych odpočinkově, tak to v podstatě není tak, ţe by člověk třeba na něco koukal a u toho se podíval na mail, nebo na facebook, je to prostě … soustředěný na tu televizi, ţe se to jako pustí a teď to jede na notebooku a kouká se … O: Ano, ano, zvlášť kdyţ si to pustíme třeba před spaním, tak jo. Ţe jsme třeba oba dva strašně rozlítaní z celýho dne a člověk ví, ţe kdyţ zavře oči, tak mu bude všechno lítat před očima, bude z toho úplně … tak potřebuje na chvíli vypnout, aby potom zavřel oči a byl klidnější, tak si člověk na ten relax pustí něco, na co fakt nemusí myslet a vypne tu hlavu. MŠ: To je ta simulace tý televize? 331
O: To je ta simulace tý televize. MŠ: A někdy to sleduješ i tím způsobem, ţe ţe teda jako koukáš, já to tak někdy mívám, ale vlastně nejsem úplně přesvědčenej, ţe chci koukat, takţe to jako přeruším, pět minut se koukám na facebook, přečtu si mail, dvě zprávy, kouknu na čsfd na něco o tom filmu a zase se k němu vrátím. O: To já moc takhle nemám, já …. MŠ: Takový aktivní sledování, ţe můţeš jako to pauznout, dohledat informace k tomu filmu, někdy si dohledávám … O: To moc ne … v momentě, kdy se jdu dívat na film, tak si ty informace na čsfd přečtu před tím, protoţe na základě toho ten film i stahuju, ţe jo … ţe si třeba řeknu, je šest, teď si musím udělat tohle, tohle a tohle, tohle udělám večer, teď si chci pustit film, tak si sednu na čsfd, vyberu si nějakej zajímavej film, dám si ho stahovat a večer vím, ţe ho mám nachystanej. MŠ: A stahuješ přes nějaký torrenty, nebo? O: Ne, ne, přes uloţ.to … torrenty nevyuţívám vůbec, to občas partner, ale to spíš, kdyţ si chce stáhnout nějakou hru, jestli fifu nebo něco takovýho … ale partner hraje třeba jako na počítači nějaký hry, ale ten si k tomu sedne jednou za měsíc, jednou kdyţ má třeba volnější den, tak třeba večer místo aby se díval na seriál, tak na vypnutí hlavy si zahraje hru. MŠ: Takţe spíš, kdyţ uţ tam člověk něco sleduje, tak si to jako připraví a vlastně simuluje to tu televizi? O: Jo, protoţe je to pro mě těch pár minut toho relaxuj, je to pro mě ten seriál, u kterýho já prostě relaxuju a mám to něco, ţe vypínám hlavu a soustředím se na ten seriál. MŠ: Nějaký jiný technologie, neţ notebook pouţíváš? Máte třeba tablet? O: Nemáme. MŠ: Chytrej telefon? O: Nemáme. MŠ: Ani jeden? O: Ani jeden … no jako … 332
MŠ: No jestli třeba … přes ten chytrej telefon se dá sledovat něco … O: Ne MŠ: Ţe si tam třeba můţeš hodit film, seriál … A kdyţ jedeš vlakem, nebo autobusem třeba … O: Ne, ne, to nepotřebuju. Za prvý mi máme ten notebook, ten netbook, ten malejtakţe kdyţ to chcem vzít s sebou, tak vezmem ten netbook, to je jedno a … co se týče těch telefonů, měn vyhovuje, ţe můj telefon umí psát esemesky a volat … a dobrý … Jo, kdyţ se nudím v čekárně u doktora, tak místo toho abych četla noviny, tak si zahraju hada, jakoţe retro, super. Hrála jsem to asi před deseti lety a teď to hraju znova a to ještě udělám rekord, ale ţe bych jako opravdu byla nadšená z toho, ţe mám telefon, kterej umí šedesát tisíc věcí, tak ne, to nepouţívám. Kdyţ třeba potřebuju něco řešit pracovně, tak si sednu ke komplu a vyřeším to normálně … nejsem nadšenej uţivatel těchle super novinek nejnovějších. MŠ: Co se týče počítačů, notebooků, netbooků, … tak nepouţíváte nic jinýho na sledování? Dívídíčko nějaký? O: Ne. Nemáme vůbec a ani jako není potřeba. MŠ: Prostě to takhle stačí? O: No, nám to stačí. My na to stejně nemáme moc času. MŠ: No a máš třeba dojem, teďka čistě hypoteticky, ţe kdyby ten čas byl, nebo kdyţ je, tak ţe je něco, co ty notebooky jako neumějí poskytnout, na cos třeba byla zvyklá z televize? Teď nemyslím třeba konkrétní obsah, ale typ sledování … nebo ti to úplně takhle … O: Mně to dostačuje, jako … já uţ vůbec jako … ţe bych chtěla teď sednout a přeblikávat mezi programama vůbec … jako je pravda … kdyţ přijedu domů a třeba … stane se ţe tam není moc práce … tak to jako projedu, ale potom se stejně zastavím na něčem, co mě zaujme a u toho zůstanu. Ţe to jako projedu, protoţe si jako nepřečtu program a nevyberu si z programu, zapnu televizi … jako jů telka, tu uţ jsem neviděla měsíc, takţe v tomhle případě to projedu, zjistím, ţe tam stejně nic není … MŠ: Takţe kdyţ tam nic není, tak se koukáš na to, co … jakoby na to nejlepší, co tam je, kdyţ tě nic nezaujme, nebo to potom klidně vypneš?
333
O: Vyberu to nejlepší, co tam je. MŠ: A ten princip tý televize, třeba tady z toho Brna, takţe kdyţ má člověk jednou za měsíc ten víkend, tak má člověk dojem, ţe to jako hrozně dlouho neviděl … O: Ne, ne, ne … jako často se stává, ţe to takhle ani nezapnu právě, ţe tam právě … je to pohodlí, ţe kdyţ si jdu třeba … kdyţ vstáváme brzo, jdeme na zahradu, tak si řeknem, hele máme hoďku, tak si zdřímnem, abysme vydrţeli večer dlouho třeba … jako je tam to pohodlí, ţe si člověk lehne na tu pohovku … pustí tu televizi, projede to, místo toho aby si bral ten notebook a něco si pouštěl,ale stejně u toho do pěti minut člověk vytuhne, takţe je to jedno. MŠ: Do kina teďka chodíte nějak, tak jako významně? O: Občas jo, ale ne významně … občas zajdem, ale … zase, nemáme s partnerem moc moţností jako společných večerů, kdy bysme na to měli čas, musíme to naplánovat, musíme to domluvit … hele uděláme si v úterý za čtrnáct dnů hezkej večer a půjdem do kina. MŠ: Jasně, aby si tam nikdo nic třeba nedomluvil … O: Přesně tak, přesně tak. MŠ: Jasně, … No tak to by bylo suprově k tomu privátu a teď uţ jenom ty poslední závěrečný věci, jakou máš představu do budoucna, ţe ta televize bude vypadat, jak bude fungovat, jak se bude uţívat … tak jako ve zkratce? O: No … tak já předpokládám, ţe by byli sami proti sobě, kdyby to udělali jako vlastně televize rovná se počítač, pak by jako měli … co jako s celý tím průmyslem. MŠ: No ale ono to tak je, ţe uţ ty nový televize jedou na nějakým stejným programu jako třeba Windows … O: Jo, jasně, ale ta televize … je to prostě televize, ţe jo … člověk to nepouţívá jako počítač, pouţívá to jako televizi a na ty ostatní věci má ten počítač … Asi to nějaký veliký bedny dávno uţ nebudou … bude se to furt ztenčovat, bude se to moţná zvětšovat jako plošně … nebo úhlopříčka se bude prodluţovat, ale jinak je to … a mě to je popravdě jako celkem jedno. Já si jako nějak nedovedu ani představit do budoucna, ţe bych měla doma … předpokládám, ţe budu mít televizi v baráku, kdyţ budu mít rodinu … ale nemyslím si, ţe bych ji měla, kdyţ budou děti malý. 334
MŠ: Jako vůbec? O: No, já si myslím, ţe to nebudu potřebovat, ţe kdyţ se moje děti budou chtít dívat na pohádku, tak jim ju pustím na počítači … A pokud ta televize bude, tak nebude od toho … tak třeba bude od toho, ţe se na ní člověk podívá na zprávy MŠ: Takţe ty ji nebudeš mít třeba centrálně v obýváku, ale někde? O: No moţná bude v obýváku právě, protoţe to bude jakoby to místo, kde se ta rodina bude potkávat a bude to fungovat na stejným principu, ţe se to pustí nejdřív na večerníček prostě a pokud uţ ta televize bude, tak samozřejmě jako úţasná, ţe se na ni bude dát dívat přes internet, jako stahovat všechno, tak předpokládám, ţe kdyţ přijde dítě, ţe chce vidět něco v televizi, nebo ţe se chce dívat na televizi, tak mu řeknu: dobře, tak si vyber, na co se chceš dívat. On řekne třeba pohádku, tak já mu stáhnu, nebo mu pustím pohádku, přímo co bude chtít vidět, ale nebude to tak, ţe dítě přijde k televizi, zapne si jeden ze šedesáti dětských programů a něco si vybere, to ne. MŠ: Myslíš, ţe třeba nepřetrvaj televizní programy, ve kterých ti někdo říká, co a kdy se bude dávat? Budeš si to spíš takhle pouštět sama? O: No to určitě přetrvá, ale já nechci aby to to dítě vyuţívalo … jako já si myslím, ţe v momentě, kdyţ se bude chtít dívat … jasně, kdyţ bude puštěná jako ve dvanáct v neděli půjde pohádka nějaká dětská … oni to dávaj myslím na jedničce nějaký dětský pohádky někdy odpoledne, tak jako dobrý, jestli se chce dítě dívat na pohádku, tak fajn, v neděli v klidu. Ale ţe to dítě zabavím tak, ţe si jako půjde sednout před televizi a bude blikat mezi já neví … Fox, nebo ja se to jmenuje tyhle dětský programy, tak to ne, to jako nechci aby pouţívalo. Pokud vůbec ta televize jako bude, pokud to nebude opravdu dostatečný na tom počítači. MŠ: No a myslíš, ţe třeba ty děcka, já nevím, budou potřebovat uţ svoje vlastní notebooky? Jako třeba na tu výuku, takţe si budou vlastně moct pak koukat na pořady, nebo … O: Nemyslím si, ţe by ty děti potřebovaly od sedmi let notebooky teda, je moţný, ţe školství uţ bude takhle nastavený, já jsem jako doufala, ţe … nebo doufám, ţe to takhle nebude MŠ: Jako máš dojem, ţe by rodiče měli mít vliv a kontrolu nad tím, k čemu se to dítě dostává?
335
O: No do určitýho věku určitě, myslím si, ale ţe bych nebyla matka, která by třeba řekla dítěti, ţe na něco se nebude dívat, jako ţe se mi to zdá nevhodný, jako … já nevím, jako, ţe bych mu zakázala Harryho Pottera a vyřadila bych ho tím ze společnosti těch dětí, to jako ne. MŠ: Nebo ţe bys ho jako nechala dívat třeba na Ramba? O: No to mi zrovna přijde úplně zbytečný, to vidět vůbec nepotřebuje v tomhle věku. MŠ: No dobře, tak řekněme v deseti, ale taky můţe bejt vyřazený ze společnosti … pak budou dávat Ramba od osmi a všichni to budou vidět, všichni si o to budou povídat a prostě … ţe bys jako moţná měla počítat s tím, ţe by se mělo dívat taky … O: Kdyţ mu bude dvanáct a budou dávat Ramba … tak je šance, ţe mu to dovolím, ale … ale jako, ţe bych měla … zase na stranu druhou myslím si, ţe to dítě se s tím jako srovná, jako já jsem měla taky různý zákazy, byly věci, který člověk nesměl a ostatní mohli a musel chodit domů … no tak jako bude protestovat, ale jako má smůlu … jako to dítě prostě … já si nemyslím, ţe by musely mít takovou volnost ty děti a třeba nemyslím si, ţe by kaţdý dítě muselo mít doma od osmi let deset her a střílet a todle, protoţe já třeba dělám vedoucí na dětským táboře a kdyţ potom pozoruju, jak jsme na výletě a dítě v osmi letech, klučík, mi tam hodinu vypráví o tom, jak hraje nějakou onlajnovku, kde střílí nácky a pomalu jako neví, kdo ten nácek jako je a potom ty se snaţíš mu tu půl hodinu jako vysvětlit, co to jako bylo, proč je to takhle hanlivý označení, co to vůbec značí, tak se mi to nelíbí a nemyslím si, ţe by to to dítě potřebovalo. MŠ: Chápu. O: Takţe si myslím, ţe ano, pokud budu hrozná matka a bude mě nesnášet za to, ţe mu nedovolím se podívat na Ramba, bude mít psychickou újmu no, za dva roky se z toho dostane. To říkám samozřejmě s nadhledem, zas jako nadneseně MŠ: Takţe ty si tu televizi nějak necháš připustit do toho domova, ale tím, ţe jako v tvým ţivotě nehrála nějakou zásadní roli, tak jako nepostavíš na tom třeba tu domácnost? O: Ne. MŠ: V tom smyslu, ţe třeba obývák velká televize, všechno natočený k televizi, … O: Ne, ne, vůbec ne, naopak bych to udělala tak, ţe bych ji dala tak jako bokem a v momentě, kdy se na ni jako chci dívat … aby byla přístupná, ale zároveň aby, kdyţ je třeba puštěný 336
něco, tak aby byla zároveň moţnost … ţe ať to není, ţe všichni seděj jenom k televizi, ţe všichni sedí jako spíš k sobě a televize je někde, kde se jako dá sledovat … ale spíš tě to táhne k tomu společenství, neţ k tý televizi jako takový. MŠ: Dobře, takţe se dá vlastně uzavřít, ţe tím, ţe ses na tu televizi nikdy nenavykala ty od dětství, tak ţe nemáš potřeba na ní stavět … O: Pokud udělám ten ústupek, ţe v domácnosti bude … MŠ: Počkej, ty to vnímáš jako ústupek, uţ teď? O: Částečně jo. MŠ: Jako ţe to nebude, jasně ţe tam bude … O: Ne, já ji tam vůbec nepotřebuju … MŠ: Takţe nad tím se budeš muset třeba zamyslet, probrat to i s partnerem … O: Ano, ano, určitě. A myslím si, ţe na to máme naštěstí dost podobnej názor. Ţe ani partner nebyl vychovávanej, ţe by přišel ze školy a pustil si televizi, ţe jako vyrůstal na vesnici,takţe jako první co, tak hodil tašku do kouta a valil ven, ţe jo. Televize se fakt pouštěla jako na večerníček a to bylo všechno … a on měl dost svejch aktivit uţ od mladýho věku a byl furt v čudu, takţe tu televizi taky tak nějak nesledoval MŠ: Takţe se bude taky tak jako snaţit? O: Jasně, samozřejmě, ale u nás to tak bylo udělaný, ţe neţ aby člověk seděl a koukal na televizi, kdyţ v ní nebylo nic, co by mohlo bejt zajímavý, tak radši prostě …
MŠ: Řekni mi něco o televizi, jak jste to měli doma a jestli jste ji měli, máte … Alena: Co si pamatuju, tak jsme televizi měli od malička. Nepamatuju, ţe bysme byli bez televize. Jednu, vţdycky jsme měli jednu a naši … v tom bytě je pořád jenom jedna. Měli jsme ji v obývacím pokoji, a kdyţ jsme byli menší, tak to byl večerníček a spát.
337
MŠ. Takţe rodiče svoji nikdy neměli v loţnici … nebo ţe by v kuchyni máma … Alena: Ne, vţdycky jenom jedna v obýváku. MŠ: A kdyţ se třeba koupila nová, tak se s tou starou? Alena: U nás se kupovala nová, aţ kdyţ ta stará přestala fungovat. Takţe se spíš vyhodila, anebo se odnesla někam do sběrny nebo … MŠ: Neţ jsi odešla z domova, tak se v podstatě nedočkala toho, ţe bys měla televizi na pokoji? Alena: Ne, neměla jsem svoji televizi a naši taky ne a vlastně nikde jinde, jedna společná. MŠ: A vţdycky to byl večerníček a spát? Alena: Kdyţ jsme byli malí, menší tak večerníček a spát. Pak kdyţ jsme uţ byli větší, tak třeba jeden film, pátek sobota po té osmé hodině, ale většinou to bylo podle výběru rodičů: Oni se museli svým způsobem i přizpůsobovat nám, protoţe kdyţ my jsme seděli u televize, tak oni si nemohli pustit to, co oni chtěli, protoţe si mysleli, ţe je to třeba nevhodný. Teď myslím, ţe kdyby byl od osmi nějakej akční film nebo něco, tak nebudou chtít abysme třeba do dvanácti koukali na nějakou akční … MŠ: Takţe v podstatě jako se přizpůsobovali vám a ne, ţe by tam, třeba měli něco, na co by se chtěli koukat a pro vás by to bylo nevhodný a řekli: tak spát a my si tady pustíme tohle … Alena: Co si tak pamatuju, kdyţ uţ jsme teda jako mohli zůstat vzhůru dýl, tak to byla většinou domluva. Samozřejmě asi předpokládám, ţe kdyby to chtěli vidět nějak hodně hodně moc, tak by si to prosadili, ale většinou to byla spíš taková domluva. My jsme ale nikdy moc nějak nesledovali tu televizi, ţe bysme seděli a všichni byli ticho. Bylo to spíš takový, ţe jsme se sešli a povídali jsme si a nějak jsme to komentovali a tak. MŠ: Takţe takovýto stoprocentní soustředění na ten film alá kino, jako zhasne se a pššt .. Alena: Ne vůbec, my jsme u toho jedli, pili, postupně různí lidi usínali a zase se probouzeli, takţe jsme třeba dovysvětlovali třeba ty děje a tak. Takţe u nás ta televize byla jen tak jako jakoby kulisa. Občas se člověk chtěl podívat na něco, co ho zajímalo, ale nebylo tak jako ţe zhasneme, ticho, nikdo nemluvte a máme jenom přestávku.
338
MŠ: No a potom vyuţívali jste tu televizi jako opravdu jenom kulisu, ve smyslu toho, ţe byste třeba ani v tý místnosti nebyly, ţe si třeba u toho uklízela s mámou … Ţe bys jako ani nesledovala ten obraz, jenom pobíhala kolem a poslouchala třeba ČT 24 … Alena: No tak … Většinou třeba v neděli, kdyţ nic moc nebylo, nebo kdyţ jezdily třeba formule, tak si pamatuju, ţe ty jezděj ten závod na tři hodiny a je pořád to samý, takţe u toho se uklízelo, nebo se něco dělalo, ale člověk jenom poslouchal, občas se třeba kouknul, kdyţ byl nějakej opakovanej záběr nebo tak. MŠ: Takţe dá se říct, ţe byl rozdíl mezi tady tou kulisou a kulisou sledování těch filmů? Alena: Jo, u toho filmu se člověk koukal, ale neměl sto procent koncentrace na ten film. MŠ: Nebylo to prostě to alá kino se vším všudy … Alena: Přesně tak. Ale bylo to, ţes sledoval, nebo ses snaţil sledovat. Kdeţto dopoledne to bylo vyloţeně jako kulisa. MŠ: A kdyţ byla ta dopolední kulisa třeba, tak rozhodoval někdo o tom, co bude ta kulisa? Byl třeba ten táta ten, kterej si sedl a řekl: bude se sledovat tohle protoţe … Alena: Tak kaţdej z nás má nějaký pořady, nebo měl v tý době, který chtěl sledovat … MŠ: A při konfliktu třeba těch pořadů? Alena: Většinou asi táta no. MŠ: Byl třeba táta ten, kdo drţel ten dálkový ovladač … Alena: No, asi jo jako. Ty dopoledna … on má prostě svoje pořady, bez kterejch … tam člověk nemohl sledovat vůbec nic jinýho. MŠ: Takţe v podstatě ty vaše pořady byly jindy, neţ tátovy a na tom to bylo zaloţený? Alena: Naštěstí nám to vycházelo, ţe kaţdej měl ty pořady v jiný časy. MŠ: A to společný sledování jako bylo večer, normálně i přes den probíhalo, nebo to byl vysloveně nějakej rituál, ţe ste si večer sedli u toho pořadu? Alena: Tak bylo to třeba, já nevím, třeba od šesti, kdyţ přišlo se z práce, ze školy, z venku MŠ: Třeba zprávy byly ten spouštěcí mechanismus, vím, ţe často byly o sedmý? 339
Alena: Třeba zprávy, většinou jo … Většinou na zprávy. Nebo příchodem těch novejch věcí, třeba začali dávat seriály před zprávama, jako teď je Ulice, nebo tak, takţe myslím, ţe něco probíhalo uţ i před tím. Ale většinou jakoby zprávy, udělala se nějaká ta večeře na ty zprávy a potom se pustil ten program, co šel po osmý. MŠ: Takţe dá se říct, ţe nějakej kaţdodenní rituál se tam jakoby vypěstoval, nějak to strukturovalo část toho dne … Alena: No jakoby většinou jsme se tam sešli všichni …. MŠ: A co se týče potom jakoby jiných obsahů, třeba kino bych vynechal, ale třeba video jestli jste měli, nebo pak uţ DVD přehrávač, nebo třeba počítač, kde se něco dalo pouštět? Alena: Hm, my jsme měli tenkrát nějaký hrozně starý video, nikdo ho nepouţíval moc, nebo já jsem si občas půjčovala nějaký nahraný filmy od sousedky, ale ţe bysme jako si šli do videopůjčovny půjčit nějakej novej titul a slavnostně si to pouštěli, tak to asi ani moc ne. Naši maj šest let dívídíčko doma a jedinej, kdo ho pouští jsem já, takţe nikdy na to nebyli. A co se týče počítače, tak maximálně teď v poslední době co se týká nějakýho toho videa. MŠ: Tak to probereme kdyţ tak potom. Ale spíš mě zajímalo, kdyţ jste si z toho programu nic nevybrali, tak jestli jste si byli schopní si tam půjčit nějakou kazetu, nebo jste si třeba nahrávali to, co šlo a pak si to pouštěli někdy jindy. Alena: Ne, vůbec jsme nenahrávali. Jako naši jsou takoví trošku antitechnický typy, takţe kdyţ třeba nějaký staţený filmy, tak se to pouští aţ dneska přes dívídíčko, přes flešku. Ale před tím vůbec. MŠ: A měli jste doma potom uţ počítač, kdyţ jsi třeba byla malá a internet? Alena: Počítač jsme měli, tak asi od mejch osmi, od šesti jsme měli nějakou konzoli herní a od osmi jsme měli počítač. Takţe bez internetu, pak kdyţ přišel internet, tak jsme měli internet, ale byl vyhrazenej určitěj čas, kterej tam můţeme trávit. Většinou byl na studijní věci a pak se rozmohla hrozně velká vlna filmů na cédéčka, takţe se stahovalo, nebo se vyměňovaly, půjčovaly a přepalovaly filmy na CD. MŠ: A sledovali jste je na tom počítači? Alena: Sledovali jsme je na tom počítači …
340
MŠ: Jako celá rodina? Alena: Ne jako většinou já jako sama, nebo já a můj bratr, kdyţ tam ještě byl, nebo já … A většina těch cédéček, protoţe se vypalovaly cédéčka, tak nešly ani přehrát, takţe to tenkrát byl ten počítač spíš takový stáhnout, vypálit … MŠ: Jako jinde neţ na tom počítači to přehrát … Alena: Přesně tak. MŠ: Jo, a rodiče tady se třeba nekoukali, i kdyţ ten film byl fakt jako zajímavej a nešlo to přehrát, tak ţe bys jim řekla: pojďte se kouknout se mnou nebo koukněte se na to klidně někdy sami … Alena: No, to se stalo tak jednou, nebo dvakrát, ale ţe bych přišla a řekla: mám staţenej novej film a všichni se přesunuli k počítači nebo před televizi, tak to ne. MŠ: Jasně a nějakej svůj první počítač vlastní jsi měla uţ třeba doma, nebo aţ se studiama je to spojený? Alena: První vlastní aţ jako na studijích, kdyţ jsem dostala notebook hned jak jsem přišla jako na vejšku. MŠ: Jako předpokládám, ţe ten v Jablonci jsi pouţívala taky jako spíš ty … Alena: Víceméně já, ale třeba máma tam měla nějaký pracovní věci a tak uţ začínala, takţe kdyţ si potřebovala něco najít … Pak uţ kdyţ se odstěhoval brácha, tak uţ většinou byl můj, já jsem ho pouţívala nejvíc, já jsem na něm měla nejvíc věcí, ale potom máma tam do toho taky zasahovala, nebo chodila na něj. MŠ: Takţe a ten vlastní přišel aţ na těch … Alena: Aţ kdyţ jsem se na tu školu … MŠ: A na co jsi ho třeba začla hned pouţívat, jako neměla jsi počítač a pak najednou jsi měla svůj vlastní přenosnej notebook, tak na co ho člověk tak jako pouţíval? Alena: Tak na vysoký nejdřív samozřejmě na studium, člověk je takovej vyjukanej, první materiály všechno na internetu a pak samozřejmě na internet a pak kdyţ se člověk trošku
341
otrká tak já nevím, stahování filmů a seriálů, nebo třeba streamovaný seriály, online se koukat. MŠ: Jasně, k tomu se ještě taky dostanem. Kdyţ jsi přišla do Brna, nepočítám tu kolej, ale teď nějakej ten studentskej privát, jak to tam bylo s televizí ve smyslu toho, na co jsem se ptal v souvislosti s domovem. Alena: Nikdo neměl televizi. MŠ: Nikdy jste neměli na tom privátě televizi? Alena: Hlavně na privátech jsem neměla televizi, takţe si kaţdej jel na svým počítači, co chtěl. MŠ: Jak teda konkrétně u tebe docházelo k nahrazování tý televize tím počítačem? Říkala jsi, ţe nějaký základní rituály jste měli, třeba zprávy a večer filmy. Tak jak to potom bylo? Alena: Tak asi jsem se přestala koukat na zprávy jako takový, protoţe ten obsah je pořád podobnej a … MŠ: A doteď třeba nekoukáš? Ţe by sis pustila třeba ČT 24 … Alena: Doteď nekoukám, spíš jako čtu online deníky, občas si koupím noviny nebo něco, nějakej měsíčník, týdeník, ale nekoukám na zprávy, na ţádný. Občas jsem si pustila nějakou diskuzi, kdyţ mě někdo třeba upozornil, ţe to bylo zajímavý téma nebo takhle. MŠ: politickou diskuzi? Alena: Třeba Otázky Václava Moravce nebo tak tyhle nedělní odpolední … nebo Partie … MŠ: Ještě nějaký jiný věci, který normálně jdou v televizi a pak se dají v archivu sehnat, koukáš? Alena: No sportovní přenosy, ty mi zůstaly, takţe kdyţ to jde, tak koukám na ČT 4 … MŠ: A to spíš ţivě, nebo pak ze záznamu? Alena: No záleţí … Kdyţ to jde tak ţivě, ale někdy to nejde, protoţe je to přenášený s časovým posunem, takţe ze záznamu. Pokud to tam najdu, tak se kouknu. MŠ: A nějaký jiný pořady sleduješ? Třeba Uvolněte se prosím nebo něco takovýho?
342
Alena: To ne. Aţ teďka v poslední době občas nějakou reality show, ale to spíš jako takovou vloţku, pohled do českého ţivota. Nevím třeba Výměnu manţelek, nebo Farmář hledá ţenu, tady takový náhledy. Ţe bych se koukala na nějakej seriál českej, to ne ale, ale spíš tyhlety trochu reality show. MŠ: A co se týče těch privátů, tak kolik členů tam bylo? Třeba na pokoji, přímo na tom, kde jsi bydlela ty. Alena: Tak já většinou bydlela se spolubydlící, takţe jsme bydlely dvě na pokoji. A na privátě nás bývalo kolem pěti. MŠ: A ten privát fungoval jako ta rodina, ţe jste se prostě všichni znali a tak jste se míjeli, a nebo to prostě spíš kaţdej uzavřenej pokoj a moc jste si nepovídali, třeba jenom ve společnejch prostorech. Alena: Jako jak kterej. Většinou to bylo spíš takový, ţe jsme se hodně znali a bavili se. Ale přece jenom kaţdej má trochu jiný zájmy, trochu jiný věci, takţe třeba jsme se třeba domluvili ve dvou a pustili si nějakej film, takţe většinou jsme se na to podívali ve dvou jako na počítači, neţ abysme si jako sedli celej ten privát a dali jsme si dohromady, udělali si jídlo a něco koukali. MŠ: takţe celej privát spíš ne? Alena: Ne. MŠ: A kdyţ tam teda nebyla ta televize, tak byla tam nějaká místnost, kde jste se třeba scházeli? A apoň třeba jedli všichni? Nebo spíš kaţdej jako zalezl jako za tu obrazovku do toho svého pokoje? Alena: Ve většině případů kaţdej za svoji obrazovku do svého pokoje, nebo do svýho koutku i v tý společenský místnosti. Třeba kaţdej seděl někde jinde. MŠ: takţe interakce nějaká moc … Alena: Moc nebyla. MŠ: Maximálně teda těch dvou na tom pokoji? Alena: Ve dvou na pokoji. Nebo pak se třeba pozvali další lidi, jako jiní, kteří tam nebydleli, jako ţe se pustí nějakej maraton něčeho, třeba tři filmy. 343
MŠ: Jasně, ale to byla spíš výjimečná situace, neţ abyste se jako kaţdej den scházeli, někdo kdo jako neměl televizi u vás na koukání. Alena: Ne MŠ: A večer jste teda, teda jako v návaznosti na to, ţe člověk není vţdycky doma, tak ste se jakoby koukali, kdyţ uţ jsi večer byla doma, nevím, na filmy nebo spíš na seriály a jako kde ses dostala k těm obsahům? Alena: Na filmy, ale já teda víc preferuju ty seriály, takţe většinou americký seriály. A buď se to teda stahovalo … MŠ: Vysloveně z internetu? Alena: Z internetu do počítače a potom v nějaký, jako kdyţ byly nějaký horší, nebo míň atraktivní seriály, tak se daly najít na streamovaným videu se to dalo pustit přes internet a nemuselo se to … člověk nemusel ty objemný data tahat … MŠ: Ta kvalita těch streamovanejch byla v pohodě? Byl s něma člověk spokojenej, byla jsi s něma spokojená? Alena: Tak já si myslím, ţe to v rámci moţností nebylo špatný, rozeznávala jsem potom i barvy a dalo se na to koukat. Samozřejmě lepší to bylo v původní velikosti, kdyţ si to člověk roztáhne na celou obrazovku, tak uţ tak kvalita jde trošku někam jinam. Ale jinak si myslím, ţe na to, aby se člověk na dvacet minut, na čtyřicet minut zabavil seriálem, tak to absolutně stačilo. A ty lepší ty, na který se člověk chce třeba podívat víckrát, tak ty si stáhnul, v nějaký dobrý kvalitě. MŠ: A to sledování na tom notebooku, nebo na tom jiným, neţ televize, nebo já nevím, je to jen notebook, nebo třeba i přes chytrej telefon jestli někdy koukáš na něco? Alena: Přes chytrej telefon moc ne, tam spíš moţná nějaký krátký videa co jsou třeba u článků, nebo tak. Ale ţe bych si takhle něco stáhla do telefonu, to uţ je dneska …. MŠ: takţe při cestování třeba? Alena: No to buď notebook jsem dřív vozila, nebo spíš se snaţím spát nebo někdy i číst … MŠ: Takţe televizní obsahy jakýkoli nějak nesleduješ, video …
344
Alena: Ale spíš záleţí na dopravním prostředku, kdyţ jedu autobusem, kterej má nějakej film, nebo něco, tak si ho tam pustím, nebo v letadle to samý aby člověk přes těch 20 hodin … tak si tam pustím nějaký blbosti. MŠ: Jakýkoli nahrazování televize je jenom prostřednictví notebooku v tvým případě. A kdyţ ten notebook sleduješ, tak jsou ty návyky třeba podobný jako u tý televize doma, jak jsi říkala, ţe teda to máš jako kulisu a teď buď jako tu odpolední kulisu, jaks jsme o tom mluvili, nebo … Čili, ţe opravdu kolem toho jenom chodíš, máš puštěný něco a kdyţ tě to zaujme, třeba u vaření, tak se opravdu zastavíš a věnuješ se tomu? Případně u práce? Alena: To mám, mám takový … Ale většinou to jsou věci, který uţ jsem viděla několikrát a popřípadě jsou to uţ starší věci, který mám uţ s dabingem, který mám uţ uloţený v počítači, ať uţ filmy nebo seriály. MŠ: Abys nemusela být vázaná na ty titulky? Alena: Přesně, a abych slyšela a dělám to, ţe si to pustím a jdu uklízet, nebo věším prádlo, ţehlím … MŠ: Já nevím, teďka plácnu, kdyby třeba běţela Diamantová liga, tak si ji pustíš tímhle způsobem, nebo to jsou vysloveně některý obsahy, se kterýma se někam zavřeš a sleduješ to jako koncentrovaná plně? Alena: Tak ty koncentrovaný, co mají plnou soustředěnost, jsou třeba nový seriály, který jsem prostě ještě neviděla a jak který, protoţe u některých taky přeskakuju. Tam se mi to narušilo, protoţe u tý televize tady člověk nemá tu moţnost. Má tu moţnost, má tam ty pauzy, kdykoli si dojde na záchod, dojde se napít, dojde si udělat čaj, ale jinak veškerej ten obsah sleduje kontinuálně, v celý svý dýlce. Kdeţto u toho notebooku kdyţ je nějaká pomalejší nebo horší pasáţ nebo tak, tak to člověka svádí se přesto jako překousat rychlejc, posunout si to. MŠ: Nicméně to, co si neposune, tak tomu věnuje plnou pozornost? Alena: Tak tomu věnuje pozornost, jako by těm … většinou večer, kdyţ přijdu z práce, udělám si jídlo, všechno, tak potom teprve si pustím něco, abych si oddechla. MŠ: Takţe u jídla třeba zase něco jednoduššího, co můţeš jako trošku přehlíţet … Alena: Jo asi tak.
345
MŠ: No a kdyţ se … kdyţ jste to třeba sledovaly s tou spolubydlící najednou na notebooku, tak jak moc velkou pozornost jste tomu věnovaly? Tak jako třeba doma, ţe jste u toho vysloveně kecali?, Alena: Právě, ţe ne. Tady při to se všichni soustředěj, maximálně jedí ty brambůrky, ten popcorn, pijou to víno a pokud je to něco, co jsme jakoby nikdo neviděli, něco novýho, tak většinou to probíhá v klidu. Pokud je ten obsah zajímavej nebo zábavnej, kdyţ to takhle řeknu, kdyţ se samozřejmě koukáme na nějakou blbost, tak tam nastupujou komentáře, ale točí se to všechno kolem toho filmu a ne třeba kolem ostatních věcí. MŠ: A dá se teda říct, ţe kdyţ tomu chcete věnovat plnou pozornost, a někam se zakecáte, ţe to můţete teda stopnout, vykecat se a zase to pustit? Alena: To by byla jako další alternativa, ale říkám, u toho počítače kdyţ se mluví, tak se věnuje pozornost tomu filmu, kdy se zesměšňuje hlavní hrdina, dělá se alternativní dabing nebo něco. Kdeţto třeba u televize, kdyţ jsme byli doma, tak tam se povídalo celej den, ţe to nebylo, jako ţe sme … MŠ: Nevázalo se to jenom k tomu filmu? Alena: Přesně tak. Tom to prostě probíhalo, jako ţe jsme se bavili o čemkoliv, včetně teda i toho obsahu, ale byl jenom součástí. Kdeţto u toho počítače se pak lidi bavěj jenom o tom televizním obsahu, nebo tom seriálovým, to uţ je jedno. MŠ: Teď rychle přeskočím zpátky, jak jste to měli doma. Tam jste teda měli televizi jako, nějakej centrální bod toho obýváku předpokládám … Alena: No byla jakoby v rohu, ale byla na ni namířená sedačka … MŠ: Tak myslím, ţe to třeba nebylo schovaný … Alena: Ne, ne … MŠ: Tak a teď, tam jste to sledovali v podstatě jako vleţe, nebo vsedě? Alena: No nejdřív asi jako vsedě z devadesáti procent, i se u toho jedlo postupně jak šel čas … MŠ: Takţe byla tam ta moţnost si lehnout?
346
a povídalo, a pak
Alena: Byla tam ta moţnost si lehnout, kaţdej měl přesně svůj vyhrazenej prostor tak, aby všichni mohli leţet a koukat. MŠ: Jasně. Bylo tam něco jako ţe, třeba křeslo bylo tátovo, kde on vţdycky sedával? Alena: Ne kaţdej prostě … MŠ: Nebylo tam prostě jedno Sheldonovo (postava z amerického sitcomu) místo? Alena: Ne kdo urval, tak ten měl. MŠ: A teďkon, kdyţ sledujete na tom notebooku s těma spolubydlícíma ne sama, tak jak to sledujete, jako poloţíte ho na stůl a nějak se sesednete kolem nebo? Nebo zalezete do postele třeba s tou spolubydlící? Alena: Většinou na stůl a daj se kolem toho třeba i křesla, ţidle, kdyţ je nás víc. Uţ párkrát se nám taky stalo, ţe jsme třeba lehli na postel a koukali, kdyţ se třeba kouká víc lidí, kdyţ někdo přijde … Ale není to tak častý, ţe koukáme, kaţdý má svý zájmy, takţe většinou sedíme. MŠ: Jako na ţidlích, nebo na zemi? Alena: Na ţidlích, na křeslech … Je tam víc těch lidí, tak je blbý, aby někdo jakoţe leţel.
MŠ: jasně, jo. A kdyţ sleduješ úplně sama ty, tak jakým způsobem si u toho uděláš to pohodlí? Alena: Já většinou teda v posteli, vleţe, nebo v polosedě, takţe si jako dám za záda hodně polštářů a jako natáhnu si nohy a tak. MŠ: A někdy jako ţe bys seděla u stolu vysloveně? Alena: Ne, já většinou sleduju, kdyţ přijdu domů, takţe kdyţ se jakoby najím, dám si sprchu, všechno, tak potom uţ mám takovej ten klid večer a tak si lehnu a koukám. MŠ: Takţe v podstatě si člověk jakoby najde tu jednu polohu, kdy mu to vyhovuje a kouká … Supr, tak teď uţ jenom tu poslední část, ten tvůj názor nato, jak by sis to představovala potom jednou, aţ budeš mít tu rodinu. Jestli bys to chtěla, jak jste to měli doma, nebo tě na tom něco štvalo a posunula bys to někam jinam? To bude ta první část.
347
Alena: No, mně se to líbilo, jak jsme to měli doma, hlavně si myslím, ţe kdyţ pak člověk má děti, tak by to do určitýho věku bylo dobrý to mít podobně, protoţe jakoby kontrolovanej ten obsah. MŠ: Čili do určitýho věku jim nedávat vlastní televizi Alena: Vlastní televizi ne, aby člověk věděl, co sledujou, kdy to sledujou a aby měli třeba tadyty podobný návyky, protoţe třeba pro nás to byla taková část dne, kdy jsme se opravdu všichni sešli a povídali si. MŠ: Takţe mělo to i ten sociální rozměr? Alena: Jasně … MŠ: Nešlo jenom o sledování televize, ale i to bejt pohromadě. Alena: Přesně tak. My jsme to měli teda i spojený s tím jídlem, coţ je moţná trochu nešvar, jakoţe jíst u televize, u toho konferenčního stolku, ale u nás to tak bylo. Takţe si myslím, ţe moje děti do určitýho věku nebudou mít svoji televizi, ale pak asi v určitým věku by ji měly mít, měly by mít moţnost sledovat obsahy. Neříkám, ţe na televizi, moţná na počítači, někde jinde. MŠ: Myslíš, ţe uţ to dospěje tak jako, ţe uţ budou mít standartní televizi v pokoji, nebo jako kaţdej spíš nějakej svůj vlastní notebook? Alena: No spíš si jako myslím, ţe bude mít kaţdej … Ţe televize jako taková postupně se nedbude pořizovat. Bude jedna velká prostě v rodině, maximálně třeba jedna v kuchyni, aby se nemanipulovalo s tím notebookem, ale kaţdej bude mít ten svůj notebook, protoţe to bude jednodušší pro ty lidi. Koupit notebook, s kterým se dá dělat víc věcí – sledovat televizi, psát seminárky, chodit na internet, neţ aby jim člověk koupil televizi a pak ještě počítač. MŠ: Takţe spíš jako jednu centrální televizi … Alena: Jednu centrální, který bude chodit ta rodina … MŠ: A potom vy třeba jako rodiče potom někde budete mít televizi svoji ještě? Alena: Moţná, ale to jako záleţí no … MŠ: jako nevyţaduješ to, nemáš to naučený vzory …
348
Alena: No přesně tak. Myslím si, ţe bych nepotřebovala mít v loţnici televizi a ţe jsem schopná si třeba tydlety filmy stáhnout a dát si je na tu centrální. MŠ: No a jak si myslíš, ţe bude vypadat ta centrální televize? Nemyslím nějaký technologický detaily, ale bude to třeba jako standartní televize, jako ţe by stačily standartní televizní stanice, kde bude předurčený televizní program, který pošlou tomu klientovi, koukej se … Alena: já si myslím, ţe to bude asi tak, ţe budou nějaký nový obsahy, třeba na tejden, ale vţdycky si budem moct třeba vybírat z filmů třeba, ţe si jenom vybere z těch obsahů, protoţe ta doba k tomu tlačí, aby ty lidi nebyli vázaní na ten čas, kdy se to vysílá. Takţe tam bude v nabídce, třeba budem vědět, ţe jednou v osm vyjdou televizní zprávy, ale já si je budu moct pustit aţ o půl devátý aţ dodělám věci, co budu potřebovat. To bude taková nabídka tý televize, stejně tak budu mít třeba v nabídce pět nějakejch dílů seriálu a já si to prostě pustím postupně, a nebo si to pustím najednou a vţdycky se to bude třeba obměňovat jednou za tejden, bude tam něco novýho a tohleto sklouzne do videotéky. MŠ: A odkaď si to ten člověk bude jako tahat, to bude nějakej … Alena: Já předpokládám, ţe to bude fungovat podobně, jako teď uţ jsou ty videotéky na Outůčku, kde si člověk můţe předplatit filmy, takţe se to jakoby rozšíří. MŠ: Takţe jakoby předpokládáš, ţe ta televize bude spojená s internetem? Alena: S něčim takovým, s nějakým prostě datovým tokem, kde člověk prostě bude mít moţnost výběru, takţe tam bude mít třeba deset filmů a můţe si vybrat, kterej si chce pustit. Kromě samozřejmě těch přímějch přenosů, ať uţ třeba kulturních přenosů nebo sportovních, tam to asi bude jasný. Ale jinak aby měl člověk právo volby, protoţe ty lidi k tomu sklouzávat víc a víc. MŠ: Jo a myslíš, ţe ta televize pak bude plnit i formu jiných elektrospotřebičů. Teď nemyslím třeba mixér, ale ţe bude mít třeba rádio dohromady nebo … Alena: Tak rádio uţ tam je. Předpokládám, ţe pokud tady bude ten obsah tak, jak by třeba podle mě mohl vypadat, tak by potom nahrazoval DVD přehrávač, protoţe na ty premiéry by se čekalo, aţ vylezou tam, moţná za nějakej drobnej poplatek by si to člověk mohl pustit dřív … tak by zmizely dívídíčka, protoţe ten obsah by byl lehce dohledatelnej, popřípadě by byla
349
nějaká … ţe člověk by si to stahoval do svý filmotéky na externí harddisk nebo na něco a samozřejmě videokazeťák, ale ten teď uţ asi ani není. MŠ: A bude ta televize myslí celej den na ní běţet něco, buď hudba nebo textový zprávy, nebo reklamy, nebose taky bude vypínat a zapínat? Alena: Já doufám, ţe se bude vypínat a zapínat … MŠ: Asi ta moţnost tam bude, ale jestli myslíš, ţe ty lidi na to budou tak zvyklí, prostě jako kdyţ někde hraje celej dan rádio, takţe uţ to bude absolutní kulisa …. Alena: Ne, já si myslím, ţe ne. Tak přece jenom určitě to nebude v kanceláři, protoţe ty lidi jsou mnohem víc stimulovaní tím, ţe to můţou vidět, takţe by je to jakoby rozrušovalo od práce. Takţe tomu nevěřím a to samý si myslím, ţe by to určitě nemělo bejt ve školách, nemělo by to prostě bejt ve veřejných prostorách, jako jsou já nevím knihovny, sportoviště a tak. Tak si myslím, ţe ten model bude podobnej, Dopoledne, kdyţ jsou lidi ve škole a v práci, tak to nepojede a odpoledne to pojede. MŠ: Dobře, tak jo, supr, děkuju!
MŠ: Tak mi řekni, něco o televizi, jak jste to měli doma, co tě napadne … Hynek: Dobře, doma jak jsme to měli … MŠ: Já se spíš pak jako budu ptát, ale zajímá mě to, jestli jste to fakt jako sledovali celá rodina, zajímá mě ta sociální aktivita u toho, jestli jste si u toho povídali, nebo spíš nepovídali a tak dál. Hynek: Jako hodně malej jsem koukal na televizi strašně málo, spíš takový to, třeba letní dny, kdy člověk přijde dom v tolik hodin, ţe jde rovnou spát po večeři, jo? A vím, ţe v televizi byla pro mě v těchle letech převáţně pohádky … tak byla pro mě televize běţná pouze, kdyţ jsem přijel k babičce a s dědou jsme koukali na večerníček. Takţe to bylo tak jako … plácnu, do těch osmi, jo?
350
MŠ: A třeba ten večerníček to byl nějakej jako rituál, ţe jste se vţdycky … Hynek: To bylo vţdycky, kdyţ jsme přijeli do Dalečína za babičkou a všichni ty vnoučata, co tam byli se šli s dědou koukat na večerníček do obýváku. To byl takovej … taková tradice … děda měl taky rád ty večerníčky a to bylo tak. Později si pamatuju, takovejch kdyţ mi bylo třeba deset, tak jsme se přestěhovali a tam vím, ţe jsme měli … vţdycky jsme měli televizi v obýváku. A potom co jsme se přestěhovali, tak jsme měli tří pokojovej byt, tam byla jedna televize rozhodně a tam to začalo být takový, ţe takovýto hromadný rodinný … jo máte napsaný úkoly a vím, ţe jsme se mámou koukali na Četnický humoresky, třeba kdyţ běţely premiérově. Takţe to byl takovej rituál. A pak jsem začal sledovat sport, takţe to byla ta televize určená k tomu, abychom s tátou třeba sledovali sport. MŠ: A kdyţ jste sledovali třeba tady ty Četnický humoresky, nebo ten sport, tak to bylo takovým tím kino typem, ţe jste třeba zhasli, všichni jste koukali a pššt, anebo jste jako spíš u toho povídali a spíš se scházeli ta jako … H: To záleţelo, jo? Třeba konkrétně ty Četnický humoresky, tak to bylo ticho, ale pakliţe byli … taky byla taková ta televize, v nedělu odpoledne sednem k telce, ta byla vyloţeně jenom taková, ţe pátej člověk v rodině. MŠ: Takţe záleţelo na konkrétním obsahu? H: Jo. MŠ: A vy ste to vyloţeně selektivně sledovali, kdyţ jste měli ten pořad vybranej, ţe jste tam seděli, kdyţ začínal, tak se to sledovalo, věnovala se tomu pozornost a potom nějaká, jaký to byly třeba obsahy, třeba v neděli jste věděli, ţe něco jde, nebo jste to pouštěli vyloţeně na blind? H: Tak to bylo … byla to kulisa taková ta vyloţeně, jakoţe po nedělním obědě kdo první seděl u televize, kdo neměl na starosti zrovna nádobím, tak přečetl první ten program a řekl: hele nepustíme zrovna tady na Primě dávají Colomba, nebo něco takovýho, tak jo, pust to. Takţe uţ to třeba běţelo dvacet minut, nebo to začínalo v nějakou dobu, bylo tam ještě něco jinýho … třeba americká komedie, nebo česká pohádka nebo něco a pak, ţe to tam prostě běţelo takovou tu hoďku po obědě, neţ jsme se šli třeba zase učit nebo …
351
MŠ: Kdyţ to tam třeba běţelo, tak jste u toho třeba vysloveně seděli a potom po obědě si jako odfrkli, nebo jste u toho třeba dělalo něco jinýho, třeba uklízelo ze stolu, máma myla nádobí … H: Tak jako říkám, ten jeden šel třeba pustit tu televizu uţ během toho poklízení nádobí … MŠ: A ten teda měl právo uţ sedět a ti ostatní … H: Ten opravdu měl právo na to, ţe kecá do toho, co se pustí a četl třeba ten program. Většinou to bylo tak, ţe jsme šli zároveň se ségrou uklidit nádobí a máma si třeba nachystala ţehlení k tomu. Spíš to bylo takový, ţe jsme pohromadě a … u toho se ještě koukalo na telku. MŠ: A bylo to teda takový, ţe pokud u toho máma ţehlila, tak vy jste nikdy nic nedělali, nebo třeba jste si u toho, já nevím, četli, řikám povídali, hráli karty … H: Jo, jo rozhodně, já nevím, kdyţ byly takový ty úkol do školy, kterej nemáš dělat … kdyţ si třeba píšeš něco, nebo počítáš, tak to jde. Mně třeba učit se něco dokola nikdy nešlo. Takţe dělali se u toho takový různý … MŠ: … další aktivity k tomu. A někdy vysloveně jako kulisu, ve smyslu, ţe se to prostě jako pustilo, ţe jste u toho jako neseděli, ale třeba jako chodili kolem, co tam hrálo … H: Taky se to stávalo, určitě. MŠ: No protoţe jsem se teď setkal s tím, ţe u nás doma zakázaný, kdyţ u toho nikdo nesedí, tak tam nic nehrálo a jiní mi zas říkali, ţe to hrálo furt, ţe to bylo úplně jedno, jestli tam někdo je nebo ne. H: Tak u nás to šlo, kdyţ tam nikdo nebyl v tom baráku, pak kdyţ uţ tam někdo byl tak jako vím, ţe mamka měla puštěnou televizu k umejvání podlah … MŠ: Jako, ţe to ani nemusela sledovat, jenom slyšet a kdyţ ji něco zaujalo, tak … H: Asi tak asi. Ta televiza byla jenom její společník, aby se tam člověk jako necejtil sám … Pamatuju si, ţe jsme malovali obývák a ţe jsme k tomu měli puštěnou televizu, která byla devadesát procent času přehozená plachtou. Nějak jsme s Josefem poslouchali hokej, ale měli jsme tam ubrus, myslím, ţe to byl nějakej přípravnej zápas, tak jako přikrytá televiza plachtou a pak kdyţ byl gól jsme ji třeba odtáhli a koukli. Takţe takováhle kulisa tam ta teeviza myslím vesměs … vesměs byla. 352
MŠ: V souvislosti s televizí se skoňuje hodně takový téma, jestli si někdo dělal nárok, většinou otec si dělá na tu televizi jakoţe on je ten, kdo ovládá ten ovladač a třeba určuje, na co se bude koukat. Měli jste to tak, nebo byla dohoda nebo jste to opravdu měli tak, ţe jednou má právo volby ten nebo ten? H: To se vyřešilo koupí další televize, kterou měla máma v loţnici a tím prostě to bylo, ţe ta většina byla v obýváku a ten, kdo se vymykal, šel do tý loţnice. MŠ: A tam mohl jí t taky kdokoliv, ne jenom ţe by to byla vysloveně televize mámy? H: No tak ne, my jsme tam nechodili třeba se ségrou, ale to se mi stalo … a já jsem potom později měl svoji starou televizi, kterou jsem měl v pokoji, takţe … kterou jsem pouštěl fakt vyloţeně na to, ţe jsem se díval na ligu mistrů a leţel jsem u toho v posteli. Ale to uţ byla otázka potom pozdější doby, kdy uţ jsme netrávili tolik času jako rodina, kdyţ uţ mi bylo sedmnáct. MŠ: A znamená to teda, ţe tou koupí, ţe ses dostal ke svý vlastní televizi, tak uţ jsi netrávil tolik času jako … ţe uţ jsi nechodil do tý společnosti k ostatním k tý hlavní televizi? H: Ne, ne, … v to nedělní odpoledne, kdy jsem nešel sledovat ten pořad přímo, tak jsem šel za něma, ale jakmile šlo o večerní program třeba, konkrétní pořad, kterej jsem chtěl sledovat, tak jsem kolikrát šel na to dívat do pokoje a doufal jsem, ţe to stejný nebudou mít puštěný v obýváku, protoţe jsem věděl, ţe u toho budu chtít mít klid a ţe by mi do toho třeba někdo kecal. MŠ: Takţe jsi doufal, ţe si tam pustí něco jinýho, … H: Aby to nebylo takový … proč běţí dvě televize se stejným programem … MŠ: To znamená, kdyby o nic velkýho nešlo, co bys chtěl sledovat, tak bylo jako zvykem tam bejt pohromadě? Ţe by se někdo uklidil jenom, protoţe neměl náladu … H: Jo, jo … Říkám, pakliţe uţ nešlo o něco konkrétního, … MŠ: Ţe by se třeba hrálo semifinále hokeje a oni se chtěli dívat na Colomba, ta předpokládám, ţe … H: No, no …. Ale zas u nás byl ten hokej takovej, ţe … MŠ: Dávám příklad … 353
H: Ale tenhle sport se zrovna u nás sledoval, ţe jsme si ho pustili i jako chlapi normálně a holky u toho dělali prádlo a byly tam prostě s náma … MŠ: Myslíš, ţe proto, ţe je to taky zajímalo, … H: No napůl, byly určitě rády, ţe jsou s náma a ten hokej je tolik aţ tak nezajímal, ale zas na druhou stranu jim, ale tolik nevadil, ţe tam je puštěnej. MŠ: Co se týče třeba videa, měli jste nějaký video nebo něco? H: Čoveče, video jsme měli chvíli naprostou … to bylo … to mi bylo asi deset a to jsme měli asi rok video … který si pamatuju, ţe jsem se tam koukal jenom na Četníka ze San Trope, … MŠ: Kde? H: To video u nás bylo fakt jenom chvilinku … a pak jsme měli dívko, to Pepa byl právě sběratel těch bleskovejch dívídíček … MŠ: Myslíš, jako k tomu videu … k tomu dívku se ještě dostanem … A stávalo se někdy, ţe to někdo pouţíval na nahrávání programů z televize, na ty videokazety? H: Zcela výjimečně aby pouţíval … to bylo fakt jako kdyţ uvedu příklad zase těch Četnickejch humoresek, tak jako by tam … tak bysme mu je nahráli, aby se na ně druhej den mohl kouknout, ale bylo to fakt jako … jestli za tu dobu, co jsme ho měli … tak jestli dvakrát, třikrát, třeba … MŠ: Takţe nestalo se automaticky hele nestíhám, nahraj mi to nebo šly dobrý dvě věci najednou, … H: Ne, to se fakt nestávalo, to video bylo vyloţeně u nás jenom na tu chvilku, kdy … já si pamatuju, ţe Pepa ho měl v práci, kdyţ dělali prohlídky na vodárně, tak ho tam měli to video pro ty … no na ty prohlídky, ţe jo … na ty exkurze školní, tak tam byla kazeta s nějakou dvaceti minutovou smyčkou, ta tam byla 16 krát na tý kazetě, nebo kolikrát jo a … kvůli tomu to měli a pak to zrušili, tak ho vzal domů prostě. MŠ: A pak jste se ho zbavili, protoţe doslouţilo, … H: Spíš já si pamatuju, ţe tenkrát se koupila nová skříňka pod televizi, ve který byla blbá polička a řeklo se, ţe tady bejt nemusí … A ţe do dneška je furt ve sklepě …
354
MŠ: A třeba kazety se nepůjčovaly z video půjčovny, ţe byste si tak nějak …? H: To si pamatuju, to bylo pouze jednou … kdyţ jsme měli se ségrou neštovice, takţe mamka šla z práce a přinesla šest kazet, … je ti třináct a máš desetiletou ségru a musíte vybrat … Tam šlo spíš o takový ty … ţe to bylo spíš typu … Bax Bunny hraje basket s Jordanem a takový ty fakt úchylný americký komedie … MŠ: Ale to bylo fakt výjimečně? H: Jo, to fakt jednou, snad dvakrát … MŠ: A co se týče toho dívídíčka? Kdyţ třeba jako … popiš spíš jako ty, jakej jsi k tomu měl vztah … Primárně teda … můţeš popsat i zbylý členy rodiny … H: Já jsme teda k tomu … já jsem sledoval výjimečně to dívídíčko, ale to bylo tak, ţe jsme prostě … MŠ: Ono se ze začátku začlo nahrávat z televize … H: My nemáme vůbec tu … jenom to přehrávací a nepřehrává ani MP3 třeba … MŠ: Vyloţeně teda jenom půjčený dívídíčka to přehrávalo? H: No, no, no … takţe to bylo fakt výjimečně, kdyţ někdo třeba … jsem měl kamaráda na gymplu, kterej byl takovej filmovej fanda a kupoval si nějaký filmový časopisy a měl často hodně filmů, nebo šel do kina … a koupil si tam i nějakej film … takţe spíš jako půjčil … takţe to potom vyloţeně tak, ţe jsem vyčkal na nějakej čas, kdy bude doma míň lidí, aby mě jako nic nerušilo, případně jsem dívídíčko přenesl do pokoje … MŠ: … na týs vý televizi? H: Na tý svý televizi … Nebo kdyţ kámoš měl přijet na víkend, na pívo a přivezl film … ale to bylo taky takový výjimečný. Spíš to bylo v době opět nemoci, tak to dělalo společníka … MŠ: A tím, ţe měl třeba ten Pepa tu filmografii, tak to bylo …ţe vysloveně on se na to koukal, nebo … H: On zase moc nekoukal, to bylo … pocit toho, ţe jeho kamarád Franta z Dolní horní sbíral dívka, tak on chtěl taky, protoţe to bylo dobrý si je pak půjčovat, jo … To byly většinou sračky, já jsem to nepochopil, proč musíme mít všechny série … Já vím, ţe pak byla mamka
355
ráda, kdyţ se objevili v nějakým tom časopise Profesionálové, protoţe vím, ţe na to se ráda dívávala, kdyţ to bylo v telce a jinak … však víš, co tam dávali za filmy … MŠ: Nejlevnější, nejhorší … H: Ze třicet devět korun … MŠ: A on to vysloveně kupoval pravidelně, nebo vysloveně kdyţ uţ na … tak to koupil … H: Ne, já si vyloţeně pomatuju … do dneška to je, on jezdil do práce do Víru, tam byla v tý Jednotě ta … vedle pokladny krabice, ve který byly nastavěný ty dívídíčka, ty co tam zbyly, ţe se neprodaly … tak tam byly naházený … a on vţdycky kdyţ tam byl, tak do toho nakoukl a kdyţ tam bylo to, co chtěl, tak to vzal. Koupil třeba takovej ten kufřík a skládal to do toho kufříku a vytiskl kníţečku … takovej ten šanon … MŠ: Jako seznam? H: Ne seznam, on tam měl naházený ty … vytiskl obaly, který vytiskl na A4 a naházel je do toho šanonu, ţe je prodirkoval dírkovačem, na nějaký světlý místo napsal lihovkou číslo aby pak věděl, kde ho najít v tom kufru. Nedělal to bohuţel podle abecedy, takţe to je k hovnu trošku, kdyţ něco hledáš … MŠ: Ţe si to evidoval prostě … H: Svým způsobem se tomu dá říct evidence …Je to spíš seţazenej bordel … MŠ: Ještě mě napadlo u tý televize, jestli fungovalo něco jako u mě, ţe kdyţ jsi přišel ze školy, ţe sis třeba pustil tu televizi … třeba pozdějc, na gymplu … a u toho já jsem se třeba převlíkl, udělal si jídlo, najedl … a vysloveně jsem to měl jako … ani jsem nevěděl, co tam dávaj … jako tušil jsem, ţe tam bude MacGyver, … H: Hele to bylo … MacGyvera si pamatuju a ještě tam bývalo Beverly Hills, ale to bylo spíš ještě mladší. Na gymplu ne … To spíš… já kdyţ jsem začal chodit na gympl, tak jsem dojíţděl a to byla podle mě … já kdyţ jsem stál půl hodiny na autobusáku a pak jsem jel půl hodiny domů, tak to byl ten čas, kdy ti spoluţáci, co bydleli v Bystřici, koukali na ten MacGyver. Já kdyţ jsem třeba v zimě přijel ve čtvrt na šest dom, tak uţ jsem prostě na telku nekoukal … MŠ: No dobře, ale kdyţ jsi přijel třeba dřív domů? 356
H: To fakt jenom výjimečně … po škole ne, ta televize se takhle u nás pouštěla aţ třeba se zprávama … MŠ: A dá se říct, ţe s těma zprávama, protoţe to máma nebo táta sledovali, tak se vědělo, ţe třeba v sedm, nejpozději v sedm deset se ta televize zapne? H: Ne,ne, bylo to prostě tak, ţe někdo šel chystat večeří z nich, tak si uţ k tomu zapnul tu televizu a někdy se prostě začátek zpráv prošvihl kvůli něčemu jo … MŠ: U nás si třeba pamatuju, ţe většinou na ty zprávy se to stíhalo … Ne, ţe by to bylo stoprocentní pravidlo … H: Já si totiţ myslím, ţe ta televize na začátku zpráv uţ běţela kvůli něčemu, právě kvůli tomu, ţe někdo chystal večeři anebo máma, jak jsem říkal, ţe třeba ţehlila, tak uţ byla v obýváku, protoţe v loţnici na to neměla prostor … ţehlila, nebo zašívala, takový věci dělala v obýváku, takţe si myslím, ţe ta televize uţ běţela … MŠ: A dá se říct, ţe u tý televize, u těch zpráv nebo u nějakýho toho večerního vysílání jste se třeba postupně tak jako další a další přicházeli… členové rodiny? H: No to rozhodně a říkám, postupem času nás přicházelo míň, tím uţ ţe …dřív to bylo takový, ţe jdem za rodičema tam večer posedět, neţ půjdu spát a říkám, postupem času, kdyţ já jsem chtěl pak sledovat jinej pořad, tak uţ jsem tam nešel. Třeba jen na ty zprávy si sníst večeři a pak jsem šel zase … případně pak jsem začal uţ mít i počítač … takţe jsem strávil radši čas u počítače, neţ s něma u televize. MŠ: Takţe jsi neodcházel jakoby od televize ke svojí televizi, jenm ţes mohl … H: To jen výjimečně … MŠ: Spíš za tím programem, kterej jsi chtěl, … ale proč bych koukal s rodičema, kdyţ můţu tady sám … H: No, no jo. Tak asi no. MŠ: A s tím počítačem … to se týkalo taky nějakejch televizních obsahů, nebo jsi dělal úplně něco jinýho? Sledoval jsi tam nějaký videa … měli jste internet? H: Pozdě docela. My jsme měli hodně pozdě počítač, já jsem ho měl ve dvancti snad aţ?
357
MŠ: To tak pozdě není, ne? H: Tak já jsem … MŠ: To byl tak rok dva tisíce, nebo kolik? H: Tak 2003, 2000 jsem šel na gympl a to mně bylo tak deset, ne? Já nevím … MŠ: Ty seš rok devadesát? H: Osmdesát devět. MŠ: No tak dvanáct let jsi měl, kdyţ bylo rok 2001, no dobře … H: Jako třeba na poměry v naší třídě jsem měl hodně pozdě počítač, … MŠ: Jako ţe jsi cejtil, ţe ostatní uţ si o tom povídaj? H: Uţ jako pařili po síti a já jsem si říkal jak jako pařit po síti, rozumíš … A vlastně s prvním počítačem jsem se setkal na gymplu, nebo setkal … tak, ţe jsem ho sám mohl obsluhovat … To bylo na gymplu v rámci IVT. MŠ: To bylo poprvé? H: No, tak jako … před tím to bylo fakt jako asi spíš výjimečně … MŠ: A potom jste ho jako dostali domů? H: No, to kdyţ se k nám pak nastěhoval Pepa, tak přivezl počítač, kterej býval v obýváku chvíli … A aţ vlastně před maturitou jsme to ukecal, ţe se potřebuju učit, tak se přestěhoval ke mně. A v obýváku byl novej, to se tenkrát kupoval novej před mojí maturitou někdy. MŠ: a na to počítači jsi teda … pokud se to netýká televize, tak bych to neprobíral, ale jestli třeba nějaký cédéčka jste si půjčovali … s filmama ve třídě … my třeba sem tam něco jo … H: Málo jako no. Tol začalo aţ nějaký videa a filmy na to počítači … to začalo aţ později. V tý době, aţ kdyţ jsem měl notebook svůj, aţ kdyţ jsem šel vějšku. MŠ: K tomu se ještě dostanem. Takţe dá se říct, ţe to nějak nedoplňovalo televizi, krom toho, ţe víc toho času neţ u televize, jsi radši trávil u toho počítače? H: Tak, tak
358
MŠ: Protoţe sis tam co? Chatoval, nebo co se tam teda dalo dělat v tom Dalečíně? … Pařil hry nebo? H: No tak jako NHL 2002 … to si pamatuju, jak jsem si to koupil od svýho kamaráda, kterej mi to za tři pětky vypálil, jo … a pro mě to bylo jako ţe jsem dobrej a fungovalo to a tejden nna to přijel jinej kámoš, kterej mi ukázal, jak to kreknout, takţe jsem to měl tejden nainstalovaný a nehrálo to … Pak uţ jsme měli nainstalovanej ten internet, takţe uţ se dalo na ICQ, ţe jo … MŠ: Ale ţádný stahování ještě seriálů? H: To já jsem vůbec nevěděl, jak na to. To přišlo podle mě aţ s vejškou u mě teda … MŠ: U mě taky no. A na tý vejšce teda, na tom … ty jsi asi nebyl na kolejích, rovnou na nějakým privátě … H: Na privátě, no. MŠ: Tak mi řekni nějak od začátku, jak tam to bylo s televizí, se sledováním televize … Dobrý bude nastínit i třeba nějaký vztahy s lidma, se kterejma jsi bydlel nebo bydlíš … Protoţe ty priváty jsou některý, kde se všichni znaj, jako to třeba máte teď, ţe není problém nějak komunikovat a koukat se současně, a někde jsou priváty, kde se ty lidi spolu moc nebavěj, takţe se tvořej takový minipriváty v rámci privátu … Jenom tak jako zhruba … H: Jasně, tak bydlím na privátě s přítelkyní a jejím bratrem… MŠ: Takţe takový familiární vztahy máte? H: Vyloţeně a on nesleduje televizi vůbec. MŠ: A je tam? Je tam, televize tam je … H: Je tam, televize tam je … MŠ: A kde? H: máme obývací pokoj … MŠ: Takţe máte nějakej společnej prostor?
359
H: Máme společnej prostor, kterej teda okupuju já, protoţe tam mám psací stůl a máme tam televizi. Prvně jsme tam měli starou jakousi telku z osmdesátých let a my jsme ju moc nepouţívali, protoţe byla prostě malinká, mrňavá, divná a ten obývák ani nebyl moc útulnej, ţe tam člověk jako ani nechtěl moc být. A teď to máme opravený? MŠ: Telka byla erární nebo něčí? H: Erární … Teďka od přítelkyně táta si koupil novou televizu, tak tu starou dal a to je jako … tam to sleduju právě tak, ţe třeba Prima Cool nám běţí třeba během večeře. Na to se tam podíváme, třeba na ty Simpsonovi, kdyţ třeba nikdo nic nedělá a jsme tam, tak se scházíme konkrétně tam. MŠ: Jako všichni tři? H: No i ten bratr … MŠ: Kouká? H: Přijde na ty Simpsonovi třeba na tři minuty. … MŠ: Takţe ne na celý? H: Ne, ne … já si tam sednu k nim, třeba aspoň na jeden díl , ţe si dám pauzu od učení, jeden díl se kouknu a on asi proto, aby nebyl asociální, tak se přijde trochu do společnosti … MŠ: A tím, ţe to je v pokoji, kde nikdo normálně nebydlí, nespí, tak pouţíváte to třeba jako kulisu? Jako doma jste to měli? H: jako třeba kdyţ jsem tam sám chvíli v tom bytě a třeba vařím, tak si ji pustím nahlas a jdu vedle do kuchyně … akorát tam na ni jde trochu vidět, takţe kdyţ třeba … teď jsem třeba koukal na play off, chystal jsem si večeři, takţe jako vykloněnej jsem viděl na telku. Tady je to ale míň, třeba k uklízení, … MŠ: No no, třeba já nevím, při vysávání je to blbý, ale při utírání prachu, nebo … H: No třeba teď minulej víkend jsem umýval okna a to jsem si ji nepouštěl. Byť na ňu jde ze dvou místností jako z těch oken vidět, kdyţ seš venku i vevnitř na balkóně, tak z těch dvou pokojů jde na ni vidět. Ale nepustil jsem si ju k tomu. Takţe jako kulisu fakt výjimečně. Spíš si pustím fotbal, kdyţ se mi nechce do hospody za těma ostatníma …
360
MŠ: Kdyţ si ji pustíš a ne jako kulisu, kdyţ si k tomu chceš tak jako sednout, tak je to selektivní, nebo víš, ţe chceš sedět nebo leţet u televize a je ti úplně jedno, co tam je? H: Ne, to jako vůbec … Vyloţeně tam musí jako bejt něco, co mě zvedne od počítače, abych se přesunul k telce. MŠ: Má třeba Káťa spíš jako podobný, nebo jiný návyky toho sledování? Jako ţe ona si to klidně zapne jen tak, nebo … H: Ona víc třeba dělá to, ţe kdyţ si třeba nachystá jídlo, tak si jde sníst k televizi a je jí v tu chvíli jedno, co tam je. Třeba jenom něco pustí … Mně se třeba nechce, to se třeba radši kouknu na nějakej seriál na počítači, neţ ţe bych šel takhle … uţ konkrétní. Nebo se aspoň kouknu … zapnu tu telku, projedu programy, jestli tam něco zajímavýho není, kdyţ je tam houby, tak to zase vypnu a jdu si sednout k počítači s tím jídlem. Ona radši častějc dělá v tom obýváku, ţe si pustí něco … MŠ: Takţe kdyby tam nic nebylo, tak neodejde ke konkrétnímu počítačovýmu seriálu, ale … H: tak protoţe uţ tam sedí, tak si tam něco najde … MŠ: Nejmenší zlo nějaký? H: No no, takţe reklamy. MŠ: Jo a ve smyslu, ta televize je jako něčí, berete ji jako něčí, nebo fakt společná? H: Neberem, vůbec. MŠ: Jako, ţe by ona sledovala krasobruslení a ty hokej a ţe ona by řekla: je to od mýho táty, tak … H: Ne. Hele za ty tři roky, co tam ta televize je, tak se nestalo, ţe by více lidí chtělo sledovat jinej program. MŠ: A ve smyslu, ţe ty se tam učíš a je tam ta televize? Jestli potom vznikaj nějaký mocenský spory ve smyslu: já jsem tady byl první, nebo … ta televize je od naší rodiny, nebo já jsem si to pustil, jestli chceš, můţeš jít ven … Jestli je to primárně tvůj studijní prostor H: Já jsem si tam studijní prostor udělal aţ pozdějc, kdyţ byla Káťa na Erasmu, tak jsem neměl studijní prostor v obýváku. Teď jsem si ho tam udělal, kdyţ jsem začal psát bakalářku,
361
ţe chtěl tam bejt sám a věděl jsem, ţe se prostě na tu televizu nekoukaj, takţe mě to nevadilo. Většinou stejně kdyţ se televiza pustila, tak jsme se koukali s Káťou oba. Ţe se třeba šlo konkrétně na ty Simpsny a to jsem se neučil. A pakliţe jsem se chtěl učit, tak se Simpsni prostě nepouštěli, protoţe já si myslím, ţe já jsem byl ten největší iniciátor pouštění televize. MŠ: Takţe se to v podstatě nestalo, ţe by … H: Ne, ne, vůbec ne. MŠ: A kdyţ by teda se Káťa chtěla jít dívat a ty by ses učil, tak ona by si šla něco na notebooku pustit, nebo by dělala úplně něco jinýho? H: Jako pakliţe by třeba chtěla jíst, tak si půjde pustit něco na notebooku MŠ: Takţe kdyţ nejde ta televize … H: Tak si pustí něco na notebooku, nějakej seriál, co sleduje. MŠ: A tady jak u Káti, tak u tebe, s těma seriálama … to máte jako staţený, nebo sledujete spíš online streamy? H: Ona sleduje streamovaný seriály, já to nesnáším … MŠ: Proč? Jako rozdíl v kvalitě, nebo ţe se to seká? H: Kvůli všemu prostě. Já mám rád staţenej dopředu, a pak si ho pustím v lepším rozlišení … MŠ: A to vţdycky kdyţ jdeš jíst, tak máš něco staţenýho? Mně se totiţ často stane, ţe se chci koukat, ale nic staţenýho novýho nemám, tak zapnu nějakýho doktora House na streamu. H: To se mi snad nestalo, ţe bych se díval na streamovanej seriál. Já u toho jím, takţe si u toho můţu pustit tu telku. Nebo kdyţ jím, nebo si to jídlo uţ chystám uţ u těch Simpsnů … já mám třeba staţenej … třeba teď večer vyjde nový HIMYM, takţe si ho stáhnu a zejtra budu obědvat a řeknu si: Co k tomuhle? Vţdyť mám staţený to HIMYM. MŠ: Takţe ty víš i kdy to vyjde, takţe tomu přizpůsobíš … třeba přes den, kdyţ se učíš, tak to dáš stahovat, abys potom u jídla uţ to měl? H: Hm, tak asi … MŠ: Takţe ty tomu jako třeba přizpůsobuješ svůj denní rytmus?
362
H: Těch seriálů je pár, co člověk sleduje a … MŠ: Kdy se ti třeba stalo, ţe kdyţ jdeš jíst a nemáš nic staţenýho, tak stejně zapneš ten stream? Nebo vezmeš to, co máš staţenýho a viděl jsi to uţ šestkrát … H: No to ale nevím, co bych si pustil jako jo. Buď by to musel být nějakej seriál, kterej nezná, nebo se riál, kterej z nějakýho důvodu nesleduju, a nebo seriál, kterej sleduju, ale kterej jsem uţ viděl. MŠ: Takţe koukáš na ty nejaktuálnější? H: No, jo. Ţe bych si pustil film … Mám na notebooku rozhodně Tarrantinovi filmy, tak třeba pustím já nevím, Gaunery třeba a lupnu kurzor někde do prostředka a prostě neţ se najím, tak se koukám, sedm osm minut, nebo patnáct. MŠ: A v podstatě to nemusíš úplně plně … H: Ne, ne. To stejně dělá jen tu kulisu … A ještě k tomu streamu … Film vůbec bych si nepouštěl streamovaně … To třeba Káťa dělá večer si chce pustit film, najede na nějakej ten web a tam si vybere film streamovanej … to bych vůbec. MŠ: To uţ bys radši stáhl jako? Jako, ţe to není ta aktuální volba … já nevím, jak máte rychlej internet, ale stahovat dvou hodinovej film, takovejch těch sedm set mega to mívá, trvá třeba tři čtvrtě hodiny aţ hodinu. H: To já tady v bytě ho mám za dvacet minut, takţe kdyţ člověk zajde do sprchy a nachystat si nějaký jídlo k tomu, tak se vrátím k notebooku, kterej nachystám k posteli, sednu do postele a třeba si pustím film, jo ţe … Ono je to asi závislý na tý rychlosti internetu, kdyţ máš pomalej internet, tak to streamovaný video … já zuřím u toho. MŠ: No, jo, ale já si to dám těch dvacet minut jako načíst … H: za tu dobu já to mám staţený, takţe … ne v Dalečíně třeba, ale tady na privátě máme rychlej internet třeba… MŠ: Takhle jsme třeba sledovali Colomba s Adélou, protoţe nestahovat kaţdej díl, proč, tam je to pěkně seřazený … A třeba takový ty live TV, jako ČT 24 v přímým přenosu, ale na notebooku? H: Jo … 363
MŠ: A jakej je jako důvod, ţe si to nepustíš na televizi, ale na notebooku, protoţe předpokládám, ţe to budete mát taky na televizi? H: To jo, ale třeba v Dalečíně, nemáme tolik sportovních kanálů, takţe pakliţe dávaj nějakej zápas na Nově sport, tak jsem si to našel na nějakým … třeba na Fitstopu mají hodně. MŠ: No spíš jsem jako myslel, jestli si pouštíš vyloţeně live vysílání ČT 24, nebo ČT 4na notebooku … H: Tak to si pak pustím radši na televizi, protoţe ten notebooku dál můţu pouţívat k něčemu jinýmu. Kdyţ si psutím ČT 24 … Podobně kdyţ je nějakej sport, kterej mě aţ tolik … ţe ho nepotřebuju sledovat pořádně, tak si to zesílím a změním pozornost … MŠ: Ale je to jako televize notebook, nejen ten notebook … Adéla třeba dělá, ţe si pustí tu ČT 24 na notebooku a na notebooku píše a poslouchá,a kdyţ ji něco zaujme, tak otevře okno s tou televizí a kouká se pět minut na zprávy. H: To já si radši rovnou pustím tu televizi … ono je to takový pohodlnější … MŠ: A kdyţ to sledujete jakoby hromadně, to znamená dva aţ tři lidi, tu televizi, tak je to taky tím kino typem, jako ţe opravdu, teď se kouká, ticho, nebo si u toho povídáte jako … přirovnám to k tomu MIMYMu, jak si tam Marshall řekli, co dělali celej den … H: U nás je to, uţ tím, ţe fakt přítelkyně fakt nevydrţí bejt chvilku po tichu, musí prostě u toho kafrat, aţ mě to třeba … Rozumíš, stáhneš si třeba film nějakej s něčím, tak ona: hele a myslíš, ţe udělá támhle to a támhle to? MŠ: Adéla se mě vţdycky ptá, jak to dopadne, tak jí řikám, ţe to nemá cenu – proč bych ti to říkal, kdyţ to za dvacet minut víš … H: Je to tak a vadí mi to, ale proto se s ní třeba nekoukám … to je lepší, kdyţ jsme v posteli a pustíme si nějakej film a usnem si, tak je potichu, protoţe ona u toho brzo usne. Takţe já si to v klidu dokoukám. MŠ: A ty seriály, který sledujete třeba kaţdej tejden, tak ty sledujete třeba i Káťa? H: Jo, většinou společně, … MŠ: Ty to třeba stáhneš a čekáš neţ se sejdete?
364
H: No, no, dřív byl takovej rituál, neţ odjela na Erasmus, tak neexistovalo, ţe by jsme se dívali na HIMYM bez sebe, prostě tejden jsem nejel do Brna, tak jsme počkala. Já jsem přijel třeba v nedělu večer do Brna, tak jsme koukli třeba na dva díly, nebo jsme si dali třeba jeden, sprchu, jídlo a druhej. Teďka tím Erasmem se to rozházelo a tolik to nedrţíme. MŠ: Spousta lidí říkalo, ţe s přítelkyní čeká a taky mi říkali, ţe teda … pak nějak se jako jednou podívala sama, ale neřekla mu to … načeţ on to zjistil a tak se začal koukat taky … H: Tak mi jsme to takhle měli a to HIMYM drţí dál. Třeba Big Bang uţ ne. Více méně, kdyţ nejedu do Brna, tak si zavoláme a já řeknu: mám staţený HIMYM, budeš se na něj koukat dneska, nebo počkám na tebe? A ona třeba řekne: nemám nic jinýho, tak se na něj kouknu a taky. Ale vidíváme to ve stejnej nebo podobnej čas, minimálně ve stejnej večer třeba … MŠ: Stane se třeba, ţe kaţdej koukáte na svůj notebook na něco jinýho? H: Ne, to se mě právě nedávno ptal můj kamarád z Prahy, kdyţ se mě ptal: Co děláme doma s přítelkyní, kdyţ se sejdeme doma mimo školu? A ţe si spolu jako nedokáţou sjednotit nějak ty zájmy, ţe třeba přijdou domů, kaţdej má svůj notebook, kaţdej sleduje svoje věci a to mi přijde … Pakliţe se neučíme, tak pouţíváme třeba jeden notebook na sledování něčeho, domluvíme se abychom jako mohli bejt spolu. Přijde mi to pouţívání toho kaţdej vlastního notebooku … to uţ by mohl bejt kaţdej v jiný místnosti … potom, kdyţ uţ se neučíš, tak jsme rádi spolu, vedle sebe … třeba si pustíme … MŠ: Takţe jde o tu společnou … H: Jo, jo … MŠ: Adéla se někdy kouká na tu ČT 24 a já na něco jinýho, ale fakt je, ţe kdyţ uţ to jde, tak se většinou snaţíme koukat spolu. I kdyţ já bych nějaký obsahy radši sledoval sám, … H: Kdyţ ti do toho kafrá? MŠ: No, za prvý o kafrání jde a za druhý, já se u těch seriálů, který mě zajímaj nebo filmů, tak já se třeba zamyslím, dvě věty poslední nestihnu, tak si to prostě klidně vrátím, pustím si to znovu, nějakou zajímavou scénu si pustím znovu, pomalu si to pustím, zajímá mě to … nebo vidím nějekýho herce, říkám si, to je ten, tak vlezu na net, na csfd, kouknu se, jestli tam hraje ten, co myslím, a to s tou Adélou nejde prostě. Vţdycky …
365
H: No je to pravda. Mně tohle to vadí třeba u Káti, ta šahá na notebook furt, pohne hlavou, teď uţ se jí to leskne, tak sklopí monitor bez nějakýho zeptání se třeba, kdyţ je to třeba její notebook ne bo můj nevadí mi to, ţe tím ohejbá, ale vadí mi, ţe já jsem nějak nasměrovanej na ten … a kdyţ máš občas některý filmy … kdyţ jsme se dívali třeba na novýho Sherlocka Holmese, tak je to strašně tmavý, tak pak nemůţeš se dívat moc z boku a … tohle to bylo strašně tmavý, takţe musíš bejt nasměrovanej na televizi, takţe kdyţ s tím pohne, tak bych jí lištil. V tomhle mně to vadí … MŠ: To je pravda, ale musím se spíš přiznat, ţe tohle dělám spíš já, ale ve smyslu toho, ţe se třeba ona pohne a já mám tendenci se jí zeptat, jestli dobře vidí, ţe bych to ještě natočil nebo … Ale prostě pravda je, ţe některý radši sleduju sám. A hlavně kdyţ třeba vím, ţe ji to nebude bavit a kdyţ jí to nebaví, tak má tendenci do toho kafrat, nebo odcházet a to já mám vţdycky tendenci jako to stopnout a počkat na i, protoţe kdyţ ona pak přijde, neviděla třeba minutu, tak jí to musíš vysvětlit … H: Mně třeba vadí ještě jedna věc na sledování spolu, pakliţe jeden ze dvou uţ to viděl. Mně se tam často vyskytujou dva případy: první je ten, ţe buď mě to nudí trochu, kdyţ jsem se kdysi podíval na nějakej film a někdy mě napadlo, ţe se třeba Kátě bude líbit taky, kouknem se na něj znova a pak uţ je to takový víš … ţe máš pocit, ţe bys dělal radši něco jinýho a uţ je ti to jako blbý jí to říct. A pak je druhá věc, jako ţe se mi to děsně líbilo a chtěl bych to vidět znova a mám tendenci se dívat na Káťu, jestli se taky jako dívá a potom třeba vidím, jak si piluje nehet. A řikám si, jako baví ji to vůbec? To mě rozčiluje … Ale Káťa třeba ani nemá to, ţe by se tolik smála u filmů, jsou třeba hodně vtipný, ale jakoby to sledovala s nějakým … jako by neslyšela … třeba je tam vtip, kterýmu se člověk hlasitě zasměje a divím se, proč ona se mu nesměje, kdyţ já jsem se mu jako tenkrát smál a směju se mu zas. Ale ona je na to prostě jiná, ona aţ jako skončí ten film, tak si to jako přebere, směje se a je ráda, ţe ho viděla, víš aţ jako zpětně, jakoby sama sebe nechtěla rušit v tu chvíli. MŠ: A kdyţ sledujete ten notebook, tak sledujete v posteli, nebo u stolu třeba? Nebo záleţí na obsahu a na konkrétní situaci? H: Tak záleţí na tom, jestli se jdeme dívat na něco krátkýho před spaním, tak je to v posteli, ale kdyţ je třeba brzo a chceme si pustit film a bejt vzhůru, tak si ho zaneseme do obýváku a tam si ho dáme v podstatě na stolek, takţe v podstatě tak, jak televize. MŠ: A kdybyste to třeba propojovali s televizí, protoţe je třeba lepší obraz? 366
H: Nemáme káblík, ale děláme to občas. Dělali jsme to na Silvestra akorát tady na privátě, ţe jsem si nahrál na externí disk, kterej jde přímo do kompu … to dělám doma, ţe mám … doma mám redukci … takţe se dívám doma na exterňák v pokoji teďka, takţe televizní programy jsou u mě v pokoji uţ nepuštěný strašně dlouho, takţe jedu přes externí disk, kde mám spousty filmů a prostě kdyţ jdu spát v Dalečíně, tak si prostě pustím nějakej namátkou … teď sleduju zrovna ty Simpsonovi … občas se akorát táno probudím a je tam další série … ţe to zapomenu vypnout … MŠ: Jako ţe celou noc ti to běţí? H: No. Jakoţe si chci pustit jeden před spaním a řeknu si, a tak ještě jeden. A najednou prostě usnu a pak se vzbudím o půl šestej a … MŠ: Jasně, tak to ničemu nevadí, to se mi taky stalo minulej tejden, kdyţ byla Adéla v Dalečíně, jsem se nějak picnul vínem usnul jsem u něčeho a taky jsem se probudil a tam uţ ta věštkyně na Primě, jak věští z těch karet … Cose týče nějakej těch novejch technologií … Tablet? H: Ne. MŠ: Chytrej telefon? H: Měl jsem, pak jsem ho utopil a teď šetřím teda no. MŠ: A ten chytrej telefon jsi pouţíval na něco? Sledoval jsi na něm něco? Já nevím … já kdyţ jedu v šalině, tak tam mám nahraný filmy, který jsem viděl desetkrát, tak se podívám na dobrou scénu z Pána prstenů nebo tak. H: Já jsem teda měl … protoţe jsem si udělal věci v bytě i věci v Dalečíně, tak jsem třeba … tak jsem třeba lelţel v posteli a sjíţděl jsem já nevím … cokoliv. Třeba jsem napsal „přátelé“ a jezdil jsem třeba před spaním pár videí, nebo z HIMYM třeba … takový ty staţený scény sleduješ, nebo takovýhle věci … Takţe na tohle jsem to pouţíval … Moc jsem tam neměl nahranejch věcí, to jsem si natáčel radši sám na nějakým koncertu, pak jsem se na to koukal třeba sám zběţně … ţe si lehneš a před spaním se podíváš na pár videí, co tam máš nahraný … MŠ: ŢE by sis třeba před spaním zapl tu ČT24 nebo z archivu nějaký … H: Na tom telefonu vůbec, to spíš na tom notebooku z toho archívu, na telefonu ne. 367
MŠ: Tak a na tom notebooku co z toho archívu? V podstatě ty pořady … H: Ne, teď se musím vrátit k tomu streamovanýmu videu, který mi v těch archívech tolik nevadí, jak na tom nějakým uloţišti. A třeba si uvědomuju, ţe jsem se koukal na Mentalistu takhle streamovaně na Nově, kdeţto teďka to zpoplatnili hajzlové. MŠ: A oni jsou zpoplatněný všechny, tam není … H: Všechny. A já to nechámpu, Prima má zadarmo všechny seriály, co dělaj i na Coolu, tak je maj zpětně na … nevím, jak se to jmenuje, iPrima? MŠ: Prima Play ne? H: Jo, tak tam maj všechno zdarma, ne? MŠ: No, ale je moţný, ţe jim to taky dlouho nevydrţí, protoţe ta Nova to drţela tak čtyři roky, vím, ţe já jsem tam koukal na Kriminálku Anděl jednu dobu, … H: Hm, jako co mi přišlo zajímavý, kdyţ začali dělat to, ţ si můţeš … já nevím … já si myslím, ţe to začalo s tím … Okresním přeborem, tak ţe jeden kamarád chodil do práce a ţe si vţdycky zaplatil těch devatenáct korun, ţe se na to mohl kouknout uţ dopoledne, protoţe aţ večer byl vysílací čas, takţe … Takţe to zaplacení za to, ţe se na to koukneš dřív mně přišlo takový férový, to bylo dobrý … jako proč ne … MŠ: Záleţí na tom, kolik to je, ţe jo. H:Jako byla to třeba dvacka za ten seriál … MŠ: Ale teď jsem třeba koukal a tam třeba film stojí 120 korun, to je prostě draţší, neţ ve video půjčovně. Nebo 80 korun … H: Nechápu. MŠ: Jim za to platí hrozný prachy to Vayo, jako mně přišlo, ţe to fungovalo dobře ta … novácká televize, tam byly reklamy, stejně se jim to muselo zaplatit a vím, ţe ta Prima tam má takový novinky jako je Spartakus a tady to. H: Jako seriál? MŠ: No, no. Ale zase některý tam nebyly. Já jsem teď … v neděli ráno dávali nějaký Hitlerovi muţe … nebo atentáty … 368
H: Hitlerovi bodyguardi? MŠ: Jo jo, to to. A to tam třeba nebylo. H: Ono tam taky bývalo dost chybe, ne? Ţe to tam nebylo druhej den, ale třeba aţ za čtyři dny ne? MŠ: To je moţný, já jsem na to koukal ten den … Mělo by to tam bejt ve smyslu, kdyţ to skončí … H: Já Vím, ţe i Kraus bejval … nebyl tam hned druhej den. Ţe ten Kraus, co běţí v pátek podle mě ještě nebejvá na tom netu, ale nevím, moţná .. MŠ: Já nevím, proč to tam nemůţou dávat hned jako … Co jim brání? H: Současně, ţe jo? MŠ: No, no, No současně, současně asi ne, ale hned potom. Vím, ţe třeba Ordinace jakmile skončila … Kdyţ končila Ordinace v růţový zahradě, tak se na obrazovce v rohu objevilo … H: … Ten díl můţete sledovat na tn.cz. MŠ: Tak se ještě vrátíme k tomu, ţe tam teda ty streamy nevaděj u tady toho? H: Ne, to je jako zpětný sledování tý televize … MŠ: Tak je to takový … nikde to asi nestáhneš, Hyde park asi nikde nestáhneš … Na uloţ.to, nebo … H: Je to tak, … MŠ: A dá se říct, ţe třeba nějak často si to tam vyhledáš? H: Ne, to je fakt výjimečně. MŠ: Třeba na zprávy, ţe bys takhle kouknul? H: Ne, na to se nekoukám zpětně vůbec na zprávy. To mi přijde potom … to je zdlouhavý, to si je spíš v rychlosti přečtu, třeba na na … Já chodím na iDnes a na Lidovky, takţe to projdeš a přečteš si, co tě zajímá. Ale ale … co jsem chtěl? MŠ: Něco s tím streamem ještě?
369
H: Jo, ţe tam koukám, kdyţ je třeba u Krause zajímavej člověk a já se na to nedívám, nesleduju Krause pravidelně, … MŠ: Ale oni toho Krause dávaj právě na Youtube teď nějak nově. H: To uţ jsem zjistil. Ale to je ten příklad, ţe kdyţ byl u Krause někdo nějakým způsobem zajímavej, tak se na to půjdu tam zpětně kouknout, nebo tam v Hyde parku kdyby byl člověk a zajímalo by mě to. Jinak, kdyţ mě to nezajímá, tak o tom ani nevím třeba a nenapadne mě se na to jít koukat zpětně, jako ţe nemám ten důvod na to zpětný … MŠ: Hm, tak to jsme asi probrali všechno teda i na tom privátě … Máš třeba nějakej dojem, ţe vysloveně si tam přetaháváš nějaký návyky z toho dětství, nebo z toho domova? Jo, příklad byl, ţe ta Káťa u toho mluví, vy jste byli doma zvyklí to sledovat spíš jako pozorně a moc u toho třeba nemluvit, u těch filmů, co vás zajímali, co jste si selektivně vybrali, u Káti asi evidentně nebyli, … Tak jestli tenhle střet vnímáš jako nějakej kruciální ţe jako je normální u toho nemluvit? H: Ne, spíš pozitivně jsem si přejal jakoby to jako sejít se u tý večeře u tý telky, byť je nás tam málo, takţe se sejdeme … MŠ: Ale aspoň … H: Ale je to takový, ţe se najíme společně aspoň, jo? Mně se to líbí, kdyţ prostě nemusíš jíst u učení, ale můţeš si prostě říct: teďka dvacet minut jo? Uděláš si toasty, čas ji uvaříš a jdeš si to sníst do obyváku před tu televizi,… Takţe to se mi líbí, ţe jsem si vzal. Jinak k tý Káti a k tomu mluvení, kdyţ jsem byl třeba u nich, tak oni to tam maj tak, ţe mluvěj pořád u televize a ţe tam televize mnohem víc běţí, neţ já jsem byl zvyklej. Takţe u nich třeba běţí televize tak, ţe se ráno zapne a večer vypne. MŠ: Jako vysloveně nebo metaforicky? H: Ne, metaforicky … A jo, jestliţe oni maj taky propojenej obývák s kuchyní, takţe kdyţ Kátina máma vaří, tak kouká na televizi … MŠ: Takţe ji má puštěnou? H: Takţe ji má puštěnou, pak ji třeba vypne na oběd a to mně ještě přijde, ţe kdyţ u nich su, tak se říká takový: tak vypněte tu televizu, kdyţ tady máme hosta, budem si povídat.
370
MŠ: A kdybys v podstatě řekl, ţe ti to nevadí, ţe bys třeba taky chtěl sledovat … já nevím, Wimbledon nebo něco … Tak se to spíš nechá? H:
Tak oni to maj tak jako blbě, jako jak to máme třeba my – my kdyţ se sejdem, tak se
můţem třeba sesednout a koukat v obýváku na televizi, ale oni to maj tak … tu televizu mají dost daleko a maj malej kulatej stůl, takţe v podstatě vidí jenom jeden člověk na televizu, kterej sedí bokem a vídí na to. A ty další … Spíš je to u nich taky, ţe neobědvaj tolik jako společně. Já jsem byl zvyklej, ţe ty obědy u nás bejvaly často společný a povídalo se třeba a byly bez televize. A u nich prostě … ona vaří, často je to tak, ţe si ještě radši poklidí a nemá jako hlad a nají se třeba brácha s tátou, Káťa se nají úplně nějdy jindy a ona zase někdy jindy, jo? Takţe tam ta televize neruší ten rodinej oběd, takţe tam prostě běţí furt. MŠ: A má třeba Káťa, tady to si nepřitáhla? Ţe by vařila a koukala u toho na televizi? H: Vůbec, ona to nesnášela nikdy, ţe jí to vadilo, takţe si myslím, ţe si z toho vzala spíš opačně a já jsem rád, ţe ona tu televizu jako úplně málo sleduje. Ona sleduje třeba takový … MŠ: Hodně selektivně? Kdyţ si jako něco vybere? H: To uţ jako musí bejt, kdyţ se dívá na televizi. MŠ: Ale zase jsi říkal, ţe u jídla si to jako zapne? H: Jo, ale je tam sama. Pakliţe bych tam byl já, tak si něco třeba pustíme spolu. To má jako sama ten svůj … a je to jenom k jídlu, ne k vaření … Prostě jde jíst a pustí si něco, aby tam nebyla jakoby sama. Moţná jí chybí ten hluk z domu, ţe se nedokáţe najíst v tichu. MŠ: Moţná jo, to je všechno podvědomý … A co se týče nějaký ty představy, jak bude ta televize vypadat v budoucnu? Jako co se třeba týče pevnýho programu, jo … Ţe dávaj teď tohle, teď tohle … H: To si myslím, ţe nebude. Myslím si, ţe spíš bude … ta televize, ţe bude interaktivnější … myslím si, ţe podle mýho názoru budou víc takový ty … já nevím, jak se tomu teďka říká … MŠ: Na vyţádání něco? H: Ne, ne. Takovej ten, ţe máš ten domácí počítač. Připojený k telce prostě, můţeš to pouštět jako počítač, nebo si tam pustíš telku, která bude interaktivní … ţe bude prostě to vysílání jako … to vysílání vypadat jako ta streamovaná stránka na tom internetu. Ţe i na iPrima.cz a 371
Prima bude furt podobnější a podobnější. Ţe prostě bude seriál, kterej ti řeknou: o šesti v pátek vychází novej díl toho seriálu. Buď se na něj koukneš … MŠ: Jasně, chápu, chápu. Ale to co v podstatě ty říkáš, by ještě nahrávalo tomu, ţe zůstanou nějaký pevný programy? Ţe to půjde pevně a hned se to rozváţe na internetu? H: No… podle mě to bude … ta technologie, kterou ty koukáš doma a budeš ji k tomu vyuţívat, ta se bude podle mě víc měnit. MŠ: A nebude nějakej tlak jakoby ze strany těch lidí pro zachování toho programu, protoţe jim to strukturuje ten jejich čas, jako ţe víš, ţe teď máš Simpsonovi, tak teď si uděláš tu večeři. Jako kdyby tohle vůbec nebylo, tak v podstatě tak tě nedonutí nic … nebude nic, co ti řekne: hele je šestá, měl bys večeřet … protoţe v osm uţ je prime time, tam uţ se nevečeří, … Nebo někdo je zvyklej vstávat s Českou televizí, protoţe je ráno … H: Holt si lidi budou muset najít něco jinýho, třeba jako ţe přijdu z práce, dám si svačinu a … nevím … nevím, jak to bude, ale tohle si myslím … jako, ţe to bude interaktivnější vysílání, jo? MŠ: Já si jako myslím, ţe ty programy jako zůstanou, ale nebude to uţ jako tak autoritativní, … H: Nebo minimálně si myslí, ţe bude třeba jako na výběr, takovej jako ţe … nechcu říct, ţe budou jako … ţe bude vysílání a ty klikneš do leva nebo do prava, podle toho jestli jsi pro tenhle film, nebo tenhle film, ale jako ţe si myslím, ţe nebude tolik rozlišený … určitě uţ nevznikne další Prima, ale bude jako uţ prostě, jako by sis měl … je mi šest a chcu tady, aby jeli Pokémoni a nebo ne a pustím si zprávy z večera. Jako takový to … rozumíš? MŠ: Jako omezenej výběr? H: Jo, nějakej omezenej … třeba novej program ve dvanáct … třeba já nevím … zprávy odpolední a před těma zprávama bude ta půhodina více méně na výběr. Buď si pustím ten seriál, kterej jsem neviděl … MŠ: Jo jako nějaká základní kostra … H: Jo, ale ty pořady … Třeba v tu chvíli, kdyţ dávaj Ordinaci v Růţový zahradě, kdyţ budeš chtít, tak si budeš moct pustit teď smotám dva … tak kdyţ budeš člověk, co má rád sport, tak si budeš moct místo toho pustit včerejší Dohráno, který jsi neviděl. Chápeš ten …? 372
MŠ: Jo, chápu ten princip. Je nějaká pevná kostra, která je daná, ţe třeba v těch dvanáct budou jen ty zprávy a mezi tím budou bloky, který si kaţdej bude moct vyplnit, jak chce. H: Jo. Zvýhodněný pro nějakej seriál, kterej bude třeba novej, já nevím … Pak bude další blok, večerní, nebo podvečerní … tam bude, třeba dneska běţí na Nově ty seriály mezi odpoledníma zprávama a večerníma zprávama … to je tak hodina a půl, tak buď si vybereš, ţe si třeba pustíš jeden díl Colomba, nebo díl Ordinace v Růţové zahradě a nebo si můţeš pustit třeba sestřih ze včerejšího zápasu a nebo máš děti, tak jim pustíš nějakou pohádku třeba. MŠ: Takţe to bude, ţe oni ti nabídnou, co si pustíš, nebo … H: Třeba, třeba … Ale tak jako já nevím, … uţ to spíš bude …. asi …. na tý společnosti. MŠ: Aha, jako ţe ti daj na vývěr, ale ten výběr jako budou kontrolovat? H: No, jako ţe moţnost třeba sledovat naše novácký, kterýkoli novácký seriály. A ty si vybereš, kdyţ uţ sleduješ teda Novu, tak si vybereš, kterej nováckej seriál si tam teda pustíš. Jeden premiérovej díl - tak jestli si dáš Ordinaci nebo Ulici. MŠ: A myslíš, ţe se bude pořád ještě hodně rozlišovat mezi teda sledováním na televizi a na notebooku, nebo uţ se to v podstatě tak nějak propojí. H: Já říkám, já si spíš myslím, ţe se propojí obě ty technologie. MŠ: Já vím, ale ten notebook je přece jen individualizovanej v tom smyslu, ţe se na něj nedá moc koukat ve třech, ve čtyřech, v pěti na ten film. A na tu televizi zatím jo … Jestli to nebude tak, ţe televizi společně a notebook prostě kaţdej pro sebe. H: Já myslí, ţe ta televize můţe jednou bejt tím notebookem v tom obýváku … takovej velkej notebook pro všechny, kterej bude … MŠ: Já jsem se právě o tom bavil s jednou holčinou, co jsem ji teď po obědě zpovídal. A já jsem právě říkal, ţe to bude tak jako, ţe ráno zapneš tu velkou televizu, počítač a budeš tam mít třeba počasí, aby ses … abys věděl, co si máš oblíct, budeš tam mít, co maj kde k obědu, abys věděl, do který restaurace máš jít … A ona říkala: No jo, ale ten počítač se přece pouţívá i na mail, na facebook, to jsou přece jako osobní záleţitosti a to já se přece nechci tam před celou rodinou tam koukat … H: To, zajímavý. 373
MŠ: To mi taky přišlo zajímavý, v podstatě na něco to pouţívat půjde a na něco to pouţívat nepůjde. To je jako můj názor … H: Je to jako tak. MŠ: Takţe já bych to asi viděl tak, ţe v podstatě ano, kouknu ráno na počasí a potom někde na ten svůj notebook na email. H: Já jsem teďka viděl, jak v Americe udělali kvůli úspoře místa … ţe můţeš pouţívat okno jako nějakou interaktivní televizi. Bylo to tam normálně udělaný tak, ţe ta obrazovka ztmavla a mohl sis na ní pustit film. Ţe tě tam jako … neviděl jsi, ale nerušili tě světla z ulice zároveň a další věc, co tam byla, ţe se ukazovalo aktuální počasí. Takţe to vypadalo, … třeba se ti tam spustil jenom déšť. Takţe jsi viděl ten obraz za tím oknem opravdovej, ale doplněnej třeba deštěm, nebo přibýval sníh … A takový věci, coţ bylo strašně zajímavý, … ale právě v tu chvíli jsem si říkal, ţe facebook … facebook … MŠ: Ale jak to vypadalo z tý druhý strany? Jako rozumíš ty lidi … budu to pouštět … H: Tady to, co bylo ukázaný, bylo někde ve třicátým patře jo … Ale jako i tak pusť si tam třeba porno … MŠ: Zas by bylo chytrý, aby to nebylo vidět z tý druhý strany. Ale zas moţná lepší, neţ kdyţ ti tím oknem pak někdo špehuje opravdový … H: Ale fakt to bylo zajímavý … oni to měli jako … bylo to dotykový … takţe si právě četl emaily, pustil si počasí a ještě to bylo, jako ţe nemusel mít ţaluzie … ţe se to ztmavlo a on si rozsvítil a převlíkl se. MŠ: To je dobrý, jako úspora místa a kdyţ uţ máš nějaký sklo, tak proč ho nevyuţít … A co se týče toho, jak by sis to teda v tý rodině představoval? Nebo třeba i představovali, jestli jste se o tom třeba s Káťou i bavili … Jestli teda televizi ano, nebo spíš ne? H: Co mně se líbí a vím, ţe kdyţ jsme se o tom Káťou bavili, tak jí taky, je, ţe spousta lidí a rodin mají obýváky udělaný směr k televizi. A mně se líbí, kdyţ jsem to párkrát viděl, ţe je obývák udělanej do kruhu a ne k televizi. Jako ţe si do obýváku pozvu lidi tak … ten obývák je vyloţeně takovej … ne jenom návštěvová místnost, ale i takový ty jako interaktivní … buď rodinný … uţší nebo širší rodiny třeba … tak se mi prostě líbí, kdyţ je obývák udělanej, ţe
374
lidi seděj do kruhu proti sobě tak jako u táboráku někde a ta televize můţe bejt … nevím, mně se líbí prostě televize, která je schovaná v nábytku … MŠ: Ţe se dá jako třeba zakrýt a ta obrazovka tam není vidět? H: Jo a můţou se před to dát dvě křesla a to se mi líbí a chtěl bych to tak mít. Myslím si, ţe třeba … Můj otec má dva malý syny – první a čtvrtá třída – a čuměj na televizu pořád. O víkendu, přes tejden jako teda ne, … Tam se vůbec nepouští televiza jako kulisa nebo tak, protoţe maj televizu malou v kuchyni, respektive v jídelně a to je taková ta televiza, ţe kluci, kdyţ ráno přijdou snídat, tak uţ přijdou o hodinu dřív a pustěj si ty pohádky. Pak maj televizi v obýváku, kterou jsem neviděl zaplou, co tam jezdím. Oni ten obývák celkově moc nepouţívaj, táta tam má udělanej koutek jako koncelář a drzhej koutek, kde má hudební nástroje a repráčky, takţe to má spíš jako místnost pro sebe. Ale často kluci prostě koukaj na televizu, to mě trochu vadí, nebo nevadí, ale sám bych to nechtěl. Jako ţe se dítě ráno vzbudí … já si pamatuju, ţe kdyţ jsem se ráno malej vzbudil, tak jsem šel k rodičům do postele a oni se ráno vzbudí a jdou do kuchyně na telku, na Pokémony, nebo na něco. Teď jsem koukal, ţe ten sedmiletej kouká na Hannah Montanu a já jsem myslel, ţe mě trefí. MŠ: Co to je, to je nějakej seriál? H: To je seriál jako hranej … nějaká prostě … já nevím kolik tý holce je … třeba patnáct nebo třináct, taková ta začínající puberta a rodiče a kluci … a ten sedmiletej to sleduje. MŠ: A v podstatě teda to rozmístění tý televize … ţe by mohla narušit nějakou tu zaţitou … trend toho obýváku? V podstatě by si chtěl aby se na i furt nečumělo? H: No, minimálně si myslím, ţe i tím, ţe do tý doby, neţ ty děti nějakým způsobem vychováš, nebo neţ je vypustíš z domu minimálně jako na střední nebo jako na vejšku, tak jako tam zůstanou ty rodiče sami … takţe já bych to viděl tak, ţe a ty děcka vypadnou, tak si klidně hodím tu televizi do obýváku a budu tam v těch 55 nebo 40 aţ přijdu z práce, tak si můţu klidně sednout na chvílu k televizi, neţ půjdu třeba posekat zahradu, jo? MŠ: No a co teda k těm dětem? Kdyţ jim tu televizu moc nedáš, tak oni se nebudou mít o čem tak moc bavit jako vlastně ve škole, dnešní škole s těma děckama … Já si pamatuju, ţe kdyţ běţela Super Star a neviděl jsem to, tak jsem se neměl první půl dne o čem bavit s děckama na gymplu. Tak aby ony jako za takový osamělý jako víš?
375
H: No já jsem jako … já vím, ale já jsem třeba sám měl kamaráda, který vůbec doma televizu neměli. Respektive měli televizu, ţe jeho táta měl televizu v kanceláři, on měl doma kancelář a tam měl takovou malou televizu, kde se koukali na zprávy třeba s manţelkou a spíš jako výjimečně jako. A on potom televizi viděl u babičky, nebo tak. A dodneška nemá televizi, teďka je v Praze, studuje a na privátě vůbec nemaj televize a vyhovuje mu to. A myslím, ţe dneska se máme o čem bavit, protoţe ty seriál nesleduje naše věková skupina, spíš sledujou, ţe si stahujou něco … Vem si třeba Big Bang a HIMYM, to se po třech letech nebo čtyřech, kdy jsem to začal sledovat, objeví na Primě a uţ jsou to prostě tři roky starý díly, takţe to je … No člověk teďka jako nestrádá vůbec … A tím pakliţe budeme uvaţovat do budoucna, tak jsem řekl, ţe se ty technologie propojí, ta televize s tím počítačem, tak strádat rozhodně nebudou, protoţe uţ jim televizu nebudu moct odříct, protoţe budou potřebovat třeba notebooky k učení, takţe to stejně budou mít. Ale takový to MŠ: Jako ţe bys nechtěl, kdyţ se ta rodina sejde, aby se sešla u tý televize, ale spíš bez ní a tu televizu pak ať si kaţdej … H: No, o to mně jde, ať si sám bude pouštět hudbu, nebo si bude číst nebo hrát na kytaru, nebo … to uţ je prostě jeho věc. Samozřejmě já bych byl rád, aby nečuměl na to a dělal něco aktivně, jo, třeba jak jsem pouţil tu kytaru, ale kdyţ uţ bude na něco čumět, tak jestli bude čumět na Super Star, nebo jestli bude čumět na Ordinaci, nebo jestli bude čumět na já nevím co, tak je mi to jedno asi. MŠ: Takţe kdyby koukla na nějaký dokumenty jenom? H: Tak budu rád, ţe je … ţe má potřebu se třeba vzdělávat, nebo ţe se o jistý věci zajímá a nekouká se jenom na kraviny, to je samozřejmě dobře, ale rozhodně nechcu mít tu televizu jako ten … aby byla televize důvodem k nějaký rodinný interakci a rodinnýho shledání se … MŠ: Aby to byl doplněk, ale hlavní důvod … H: Jo, jo, prostě televiza pak se můţe pustit, ale … kdyţ si s ně kým povídáš a on ti najednou řekne počkej počkej, támhle něco sleduju, to jako ne … MŠ: Tak jo, díky.
376
MŠ: Dobrá, tak teď na tom privátě … nebo respektive, jestli jsi byl na více? Filip: Ne jenom na jednom … MŠ: Na jednom, super, tak zkus zase popsat, jak tam to bylo s tou televizí … jestli sis přitáhl nějaký sledovací návyky, nebo nesledovací návyky u tebe, jestli se tam jako sleduje společně, můţeš samozřejmě popsat i tu situaci na tom privátě … Filip: No tak jo, tak … jako u nás, nebo u mě se to teda vlastně proměnilo, … mezi tím, co jsem popisoval teďka, taková ta nejzajímavější situace dejme tomu u nás doma … do té doby neţ jsem se odstěhoval na ten privát, a to v tom, ţe jsem začal právě ty zahraniční seriály. MŠ: Ještě před vejškou teda? F: Ještě před. Já uţ jsme net dostatečně rychlej na to, abych si mohl v dostatečné kvalitě stáhnout … já nevím … od Startreku po … MŠ: A co byl teda ten spouštěcí mechanismus, to byla ta technologická moţnost, ţe to, nebo to byli nějaký kámoši přišli s tím, nebo … F: To bylo v rámci té komunity … já jsem se začal cítit trošičku jako mimo tady v tomhle jo, protoţe v rámci té komunity nějakejch lidí, se kterýma jsem komunikoval denodenně přes ten kompl, tak se začaly řešit jo takový seriály … já nevím, vím, ţe třeba Battle Star Galactica, to jsem začal sledovat díky nim tenkrát prostě kdysi … právě Startrek, Stargates … to mě moc nechytlo … jo, ale jakoţe co se týká spíš takovýho toho peer pressure, tak to bylo jako díky nim, ţe jo. Navíc oni byli taky většinou starší, já jsem tam byl víceméně nejmladší … oni uţ tady s těma věcma zacházeli jiným způsobem a já jsem to … ţe jsem se začal cítit trochu mimo, kdyţ oni se bavili o nějakým filmu, tak jsem se na to začal jako koukat taky a zjistil jsem, ţe to není vlastně aţ tak úplně špatný a ţe díky tomu, ţe uţ jsem měl ten rychlejší net, tak uţ jsem si to mohl v pohodě stahovat, ţe uţ to netrvalo … čtyři hodiny, ţe jo … MŠ: Takţe místo toho, aby sis to třeba od nich vzal na cédéčku, tak sis to klidně stahoval? F: To byla hodně decentralizovaná komunita, já bych musel třeba do Prahy, ţe jo … MŠ: Jo takhle, aha, to bylo přes nějakej jako Xchat, já myslel právě, ţe soused, kterej měl nataţený ty kabely, ţe jako přes něj …
377
F: Ne to nebylo, to bylo taky přes net, ţe jo, to nebylo přes kábl, … jako to bylo … tohle to byl kamarád jako bejvalej informatikář, kterej se tady tím hodně zabýval, byl jako hračička a my tím, ţe jsme byli jako dobří přes tu informatiku, tak on nám … to tam jako prostě povolil, jo. MŠ: Jo, takţe on nebyl třeba ve stejným baráku vůbec? F: Ne, ne, vůbec, to bylo právě přes net všechno … vyloţeně jako tým přes internet, právě proto to dělal, aby si to mohl natáhnout, jako i pro sebe … jako ve škole aby měl televizi prostě … no a tak prostě jsem začal tady ty věci sledovat, ale postupně … stejně jak jsem začal poslouchat víc hudbu a to, tak jsem víc začal sledovat tady … MŠ: A začal jsi teda stahovat? F: Stahovat určitě, … MŠ: Jako z torrentů? F: No, z fire serverů … MŠ: A nebo jako i streamovaně, ţe jsi jako streamoval a koukal? F: Tenkrát ještě to moc nefungovalo myslím … to jsem … já jsem ale teda streamování neměl rád nikdy … MŠ: Ne? A tohle bylo jako tehdy z fire serverů, to spíš … F: Radip share, já jsem měl účet na Rapid sheru odjakţiva … MŠ: Já jsem měl vţdycky dojem, ţe první byly ty torrenty … F: No to jo, torrenty jo, ale nevím … já jsem torrrentům nikdy moc nedůvěřoval prostě, to pro mě … v ţivotě jsemto musel pouţívat tak asi třikrát a z toho mi dvakrát přišel mail od Paramontu, abych neuploadoval jejich to … takţe tak, no … MŠ: No a proč teda na stream tolik ne? F: No, protoţe to je hnusný, ţe jo. MŠ: Takţe kvalita?
378
F: Kvalita určitě a to, ţe prostě je spousta serverů ţe jo, který vlastně nefungujou, jo …. tam … MŠ: Tak teď uţ vůbec ne, potom co FBI ty mega videa všechny zastavila … F: Hm, to jo, třeba to mega video … MŠ: Takţe ta kvalita … ale zas teď si to pustíš, nemusíš to stahovat … F: já tím, ţe jsem měl optickej kábl potom doma, tak jsem to neřešil tady tyhle … MŠ: Kolik to stahuje? F: No tenkrát to bylo asi do dvou a půl nebo dvou mega, nějak tak … MŠ: A to dávkování třeba za sekundu? F: Víceméně stejný, … MŠ: To nemá ţádný ztráty? F: Ne, MŠ: To jste měli jako na byt nebo na barák? F: To jsme měli všichni tenkrát jako v tom baráku tenkrát, protoţe se natáhly oprický kábly v Bohunicích jako první a bylo, jo. A my jsme měli, tenkrát se našli přimluvili, aby měli … koupili ten nejdraţší net, co tam byl, kdyţ to prostě začlo a to bylo supr jo … to prostě víceméně jsem fungoval tak, jak funguju teďka, jo … ţe prostě stahuju všechno, já nemám rád nekvalitní seriály a … MŠ: A i kdyţ si to teda stahuješ, tak si to stahuješ uţ v HD kvalitě? F: V hádéčku. Jako takhle, filmy tam nejsou úplně všechny v hádéčku, já vţdycky … jsem přesedlal, protoţe Rapid share rapidně zdraţil, tak jsem přesedlal prostě na jinej server a … MŠ: A na jakej? F: na Cz share … MŠ: Já jsem na Hell sharu .. F: Jo, jo to jsem měl taky zaplacený, tam mám nějakej kredit ještě … 379
MŠ: To je super, za kilo máš nějakejch sto tisíc kreditů, nebo šedesát a můţeš si stahovat šedest tisíc mega, coţ je … ale jepravda, ţe kdyţ stahuješ deseti gigový ty … já vím, ţe kámoš má prostě HD televizi stahuje si tam prostě všechny filmy v tý DVD kvalitě … coţ zase já, kdyţ ten seriál, já nevím, Game of Thrones, prostě kouknu na jeden díl a pak ho smaţu, tak nemám potřebu to vidět v nějaký … F: Tak to já zase jo, to já prostě všechny seriály, co můţu, co prostě najdu v HD, tak stahuju tak … MŠ: Jako je to úplně jiný a kdyţ si na to zase pak zvykneš … F: Víš co, já mám doma i dvaceti šesti palcovej monitor prostě, … a to kdyţ u toho třeba jíš, nebo něco, koukáš prostě na to z blízka, tak je to hnusný, kdyţ to není v to hádéčku. Nebo mě se to jako zdá … No ale tak k tomu privátu ty jo moţná … se vrátím … no kaţdopádně začal jsem prostě takhle ty věci prostě konzumovat víc a tím, ţe jsme se pak … nebo ještě byla vlastně jedna taková přechodná věc, kdy jsem začal chodit s Májou a byli jsme hodně na kolejích u ní a tam jsme u ní na noťasu, protoţe, ţe jo, na kolejích byl super net rychlej … MŠ: Tu kolej můţem přeskočit … F: Jo, ale tam jsme víceméně začli takovej náš zvyk, ţe prostě se s ní koukáme … při jídle vţdycky … já jsem tam přijel, udělali jsme nějaký jídlo a pustili jsme si Přátele nebo cokoliv … MŠ: Na notebooku předpokládám? F: Na notebooku, u ní na noťasu a vţdycky jsme u toho jedli prostě večer, protoţe já jsem přicházel prostě večer. MŠ: A tak to vám trvá do teď, ne? F: To nám právě přetrvává doteď, to je takovej asi … úplně hlavní … vyloţeně máme jako pár seriálů, na který se koukáme vlastně dokolečka … MŠ: A to mě ještě zajímá, setkal jsem se s tím uţ u toho Martina, … kdyţ vyjde novej … já nevím, Hru o trůny sledujete? F: No. MŠ: Tak kdyţ to vyjde nový, tak jako ty se koukneš, ona, nebo na sebe čekáte? 380
F: Ne, určitě čekáme, protoţe prostě … takhle my máme rozdělený ty seriály jo, … nebo rozdělený, já vlastně já nemám ţádnej, u kterýho nečekám, protoţe ona je třeba na ty seriály víc taková jako … takovej maniak, ale … já se třeba koukám sám na nějaký filmy, který vím, ţe ji by zas tolik nebavily, jako sci – fi nějaký a takhle a ona se dívá na Gray´s anathomy, který mě nebaví, ale jinak sledujeme všechno spolu, těch seriálů je … já nevím, Big Bang Theory, HIMYM, Game of Thrones, … to uţ je myslím všecko, jo a Dva a půl chlapa jsme sledovali … MŠ: Dextra? F: Ne, Dextera ne. To je tak všecko no. MŠ: A s tím na sebe čekáte teda? F: S tím na sebe čekáme … MŠ: Jako ho chceš shlídnout a radši tři dny počkáš, jo? F: Jako, kdyţ je někde pryč dýl, tak se na to kouknu, ale … jinak ne, no. A jinak máme prostě Přátele, který máme na disku uţ odjakţiva pomalu a to je prostě náš seriál takovej vycpávkovej … MŠ: Jasně, … F: Prostě kdyţ není nic jinýho, tak si k tomu jídlu pustíme aspoň ty Přátele, který koukáme prostě furt dokolečka … MŠ: A s tou televizí na tom privátě samotnou, jako televizorem, to je jak? Je, nebo není? F: Je, já jsem si samozřejmě TV tuner hned jako pořídil, kdyţ … protoţe právě kvůli tomu sportu … MŠ: Ale to máš zase přes komp? F: To mám přes komp, určitě … MŠ: Ale televizi myslím, jako televizi … F: Ne, televize není, … MŠ: Vůbec na privátě?
381
F: Ne, … no, jo, kamarád má televizi vlastně, jako spolubydlící, kterej má televizi, má obrovskou plazmu ty jo v pokojíčku a má ji kvůli tomu, aby si tam mohl pařit na Xboxu hádéčkový hry. Takţe … protoţe já vím … jako myslím, ţe ju má k notebooku připojenou, ale nemá tam … nevím, jak to dělá, protoţe tam nemá to, … protoţe tam nemá nataţenou anténu prostě z toho rozvodu, tak nevím, jestli má anténu jinde, nebo MŠ: Čili není to tak, ţe byste tam prostě … já nevím, kdyby bylo finále mistrovství světa, ţe byste tam … F: Ne, hlavně on má tak debilně prostě daný, ţe … MŠ: Takţe to nepouţíváte? F: On má takovou nudlu pokoj a má to tam tady, tady pod tím má postel, takţe vyloţeně jako kouká na to, nebo asi hraje z postele a prostě tam bysme se ani nevešli. No ale právě, kdyţ bylo minulej rok mistrovství světa, tak jsme se sešli u nás, kde já mám prostě TV tuner a ten velkej monitor a koukali jsme u nás, jo. A to bylo teda jenom jednou a … MŠ: Takţe u nějaký takovýhle výjimečný situace se tam sejdete, ale … F: Jo, ale nijak jinak asi … zatím k ničemu jinýmu, neţ k tomu sportu prostě neto … MŠ: A tu televizi … nebo takhle prostě, tady to obecně beru jako ty nový média, vzhledem k tomu, ţe to je přes notebook … a pouţíváš to jako kulisu, nebo uţ jako, ţe na to selektivně jako koukáš, …Jako jedna věc je vycpávka Přátelé, jakoţe kdyţ nic jinýho není, tak pustíš Přátele, ale nebo to máš i tak, ţe se prostě vaříš v kuchyni a vzal by sis tam notebook, kde běţí Přátele, protoţe na to uţ nemusíš koukat, stačí jen poslouchat? F: Ne, ne, tak to ne … Já kdyţ jsem v kuchyni, tak si občas ten notebook přinesu, ale pouštím si Radioţurnál, takţe to s televizí nemá nic společnýho … MŠ: Radio teda? F: Rádio … MŠ: ČT 24? F: Ne, ne, ne … MŠ: Nesleduješ vůbec?
382
F: Ne, a navíc v kuchyni je špatná wifina uţ a nevím, jestli by tam ten stream toho videa vůbec fungoval, takţe nezkoušel jsem to. MŠ: To je jednom, nemusé to být zrovna v kuchyni, já třeba nevím, jestli někde jinde … F: Ne, … MŠ: V tom pokoji, jestli to třeba pouţiješ taky, … něco si pustíš a pak si uklidíš hadry, nebo něco a pak tomu nevěnuješ pozornost … F: Jo, tak já u toho ţehlím, to jo … Mája to nemá ráda, takţe já ţehlím u … u… MŠ: Ţehlení nemá ráda? F: No, … ale mně to nevadí, já si u toho právě vţdycky něco pustím a ţehlím, takţe to … MŠ: Ale to na to koukáš furt? F: Jo, to na to koukám, ale víceméně se věnuju hlavně tomu ţehlení … MŠ: Ale jestli to máš někdy zaplý, ani v tý místnosti nejseš, pak tam přijdeš a tak, ţe tě něco … zaujme, tak tam prostě na tři minuty jako ztuhneš u tý tlelvize a pak zase jdeš dělat něco jinýho … F: Ne, to já takhle nemám, já si jako pustím rádio, kdyţ jako se na to nechci dívat vyloţeně, tak si pustím to rádio a běhám kolem … to nevadí prostě, to slyším všude, ţe jo, to rádio. MŠ: Takţe dá se říct, ţe ve chvíli, kdy si pustíš něco jakoby s obrazem, tak tě to jakoby nutí minimálně u toho bejt … stacionárně u toho obrazu nějak? F: Jo, to jo, minimálně sedět u toho počítače … já si myslím, ţe jsem schopnej si pustit televizi a to je zas rozdíl v tom obsahu samotným, kterej si pouštím, takţe já kdyţ se koukám na seriál, nebo na něco takovýho, co má děj, tak koukám prostě, ale kdyţ prostě dělám něco na počítači, tak si pustím třeba Ligu mistrů, ale mám to shozený a jenom poslouchám prostě ve sluchátkách… MŠ: Kdyţ tě něco zaujme, tak přehodíš okno? F: Jo, jasně, kouknu se na ten gól, co padl zrovna a zase to upozadím a pracuju, nebo něco.
383
MŠ: A co se týče … seriálů, těch nových, tak v podstatě stahuješ, nevyuţíváš tu televizní kartu, předpokládám … F: Ne, ne, jsou na Coolu, ale ten dabing je prostě hroznej, já jsem … zapšklej vůči tomuhle … prostě dabing českej ne –e. Obzvlášť, kdyţ u jsem to začal sledovat, třeba u těch Přátel mi to nevadí, tak uţ jsem to od začátku viděl v češtině a to je asi nejlepší dabing vůbec, moţná ještě Dva a půl chlapa bylo dobrý, no,. No ale … Co byla otázka, uţ ani nevím? MŠ: Jestli jakoby si pouštíš kromě tý televizní karty, tak jestli ten počítač máš i na to stahování pořád, nebo jestli díky tomu, ţe čumíš na tu televizní kartu, tak jako kromě těch tří pravidelně … tak jako namátkově stahuješ? Ţe ti někdo řekne, hele tohle je fakt dobrej film a ty si prostě jdeš a stáhneš … F: Jo, já pouţívám na tohle buď jako čsfd nebo Jakuba … Ne, ale jak kdy. Ale kdyţ prostě neoc někdo hodí třeba na ten facebook, tak se občas na něco kouknu, ale já na ty filmy moc nekoukám, jo … spíš seriály určitě. MŠ: Třeba kvůli tomu, ţe ten film je moc dlouhej? F: No jasně, je moc dlouhej, protoţe já jako většinou … já jsem si fakt, nebo my jsme si spíš s Májou udělali ten zvyk, ţe na to prostě koukáme u toho jídla jo, a přeci jen ten film, i to Game of Thrones je takový prostě, uţ přece jen to má hodinu … MŠ: No kdyţ vyhodíš ty úvodní titulky, tak to má tak dvacet minut ten zbytek … Ne, ale myslím spíš ve smyslu, jestli … spousta lidí to dělá tak, ţe se učí tři hodiny a pak si jako za odměnu dá ten půlhodinovej seriál a nebo jestli seš třeba schopnej se spíš naopak učit třeba pět hodin v kuse a pak si za odměnu dát ten dvouhodinovej film? F: No tak to ne, to já se učím ty jo tak maximálně hodinu v kuse a pak pařím Conter strike … abych se vystřílel… po netu s lidma, ale sám no. Ţe to jako potřebuju většinou nějak vybít … a přitom ta interaktivita v těch hrách je pro mě mnohem lákavější, neţ ta samotná televize, jako co se týče .. kromě toho sportu samozřejmě … MŠ: Takţe v podstatě tím, ţe tys nebyl zvyklej nikdy sledovat tu televizi jako nějak … ani ne průměrně bych řekl, tak v podstatě tím, ţe teď televizi nemáte, tak ji nijak nenahrazuješ, protoţe jsi to nikdy nesledoval? Spíš jsi seděl u počítače doma, u počítače tady. A jak třeba procentuálně tu televizní kartu versus to stahování?
384
F: Tak osmdesát ku dvaceti pro to stahování … MŠ: Takţe tu televizní kartu úplně minimálně … F: Vyloţeně jenom na to, … MŠ: To co nestáhneš? F: Jo, to jsou vyloţeně jako věci, … občas, to je opravdu jako málo … občas nějakej dokument na Čétéčku, kdyţ je něco zajímavýho a jinak ten sport prostě, protoţe ten je prostě někdy streamovanej na netu, ale stojí to za prd. MŠ: A třeba nějaký archivy televizní, vůbec do nich nelezeš? Kvůli nějakejm seriálům třeba? F: Jenom vyloţeně na … jako ty prostě … ţe třeba strýc dělá u kriminálky a řekne byl se mnou rozhovor tam a tam, koukni se, takţe asi takhle … a nebo právě kvůli nějakýmu českýmu dokumentu, kterej mě vyloţeně někdo … na kterej mě upozorní, jako ţe dá nějakou referenci, ale jako já sám vlastně ani neví, co v té televizi je, jo? Pokud se nepodívám na ten sport, do toho, tak já netuším … MŠ: Pracuješ nějak s televizním programem? F: Ne, vůbec netuším, jediný co prostě, tak akorát … MŠ: Pamatuješ úterý, střed Ligu mistrů, ne? F: No, … ale mě to třeba zas aţ tak … tolik nekoukám, spíš to bylo většinou tak, na tu Ligu mistrů jsem se koukal tak, ţe jsme se koukal na hokej, kterej byl před tím a ta Liga mistrů uţ byla pak … taková ta proklikávačka, kterou jsi tam nechal tak jenom ze setrvačnosti, ţe sis říkal, ţe hrajou zajímavý týmy … já jsem rád, ţe vím, ţe je hokej prostě v šest… MŠ: Jako play off? F: No, no. MŠ: Ten notebook, na kterým to sledujete, je většinou tvůj? Nebo to tak jako … F: No my to sledujeme na pevným, já mám pevnej … MŠ: Jo aha a ten máš propojenej s tou … F: V tom mám tu TV kartu … 385
MŠ: K tomu pevnýmu počítači máš tu velkou obrazovku? F: No, no … tak já ji mám … takhle, já to mám udělaný tak, ţe ji mám i k notebooku, já to mám všechno … dva káblíky … ale ten noťas nepouţívám, protoţe … jako on zvládne hádéčko, zvládne všecko, ale prostě ta práce s tím pevným počítačem je mně příjemnější … vţdycky byla. Prostě … mám ho úplně novej teďka relativně, ţe prostě … MŠ: A kdyţ to prostě třeba sledujete s tou přítelkyní, tak … nebo s někým jiným i neţ s přítelkyní? Jako sleduješ hromadně? F: Ne, ne, jenom s ní no. My na tom privátu … je to totiţ tak, ţe nemáme vyloţeně spolubydlící, nejsme kamarádi tak nějak úplně … nebo jako známí víceméně, jo? Vyloţeně … MŠ: Takţe se spíš tak jako míjíte, neţ aby jste spolu tak nějak sociálně komunikovali? F: Spíš jo, výjimka byla to, kdyţ
přišli ještě nějací kamarádi a ten jeden spolubydlící se šel
s náma dívat na to Mistrovství světa, protoţe přes net se mu to sekalo a já jsem měl právě tu TV kartu přes kterou to jelo dobře, ţe jo. Ale uţ se jako těším, aţ budou to … hádéčkový mistrovství světa teďka, MŠ: To uţ bude v hádéčku? F: To uţ bude v hádéčku no … a já jako doufám, ţe to budou dávat i na tom ČT v HD, kdyţ uţ to maj v hádéčku … protoţe oni tam cosi blekotali se satelitem jenom … MŠ: No, to vůbec nevím, jestli to maj, protoţe na internetu jsem koukal na ty český hry a ty právě v hádéčku nebyly … F: No, ale v hádéčku to má bejt určitě, říkali, ţe jo. MŠ: To bude hezký … F: no to jo, hlavně uvidíš ten puk konečně. On jak je malinkej, tak kdyţ máš analogovou televizi nedej boţe … MŠ: Dobře a co se teda týče toho sledování ve více lidech, tak se vţdycky dohodnete, co budete sledovat? Nebo tam někdy vznikne nějaká třenice a ty řekneš: hele ten komp je prostě můj a …
386
F: Ne, tak my máme … přítelkyně má svůj vlastní noťas, takţe kdyţ ona se chce koukat na tu Greys Anathomy , tak si to prostě pustí, nebo pustíme kaţdej … MŠ: Jako ve svým pokoji a kaţdej jedete svoje? F: Jo, a to je docela častá jako věc, ţe já tím, ţe si občas zapnu ten Counter strike a ona třeba poslouchá muziku, já poslouchám muziku, takţe my jsme schopní sedět třeba čtyři hodiny kaţdej u svýho stolu a mít sluchátka oba dva prostě. MŠ: A dá se říct, ţe třeba ten počítač bereš víc jako teda individuální záleţitost? F: Já to mám tak, ţe beru jakoţe notebook jako individuální a ten prostě co je tam, tak ţe jo, do něho je zapojená ta TV karta, je tam zapojená tiskárna, tak to beru jako kolektivní prostě … samozřejmě, kdybych si já chtěl hrát nějaký hry, ţe jo a Mája přišla s tím, ţe se chce dívat na Greys Anathomy jenom kvůli tomu, ţe tam je velká obrazovka, tak bych jí řekl: hele ty jo, je to můj počítač, máš notebook, dívej se na notebook … Protoţe já si to na noťasu nezahraju, ţe jo. MŠ: Countera? F: Jo, jako zahraju, ale je to malý, ţe jo, je to hnusný prostě … není to ono. MŠ: Tak my, co jsme zvyklí na notebook … F: Navíc já do něj nemám kábl a přes wifinu máš hroznej … MŠ: To máš no, no jako jednou jo a jednou vůbec, … A co se ještě týče toho sledování, kdyţ to teda sledujete řekněme spolu, kdyţ uţ jste se dohodli, co budete sledovat, tak kecáte u toho, nebo to máte jako fakt jako v kině, ţe se řekne, tak teď ticho a … F: My u toho jíme většinou, takţe to … jediný, u čeho mluvíme … MŠ: Vy si třeba večer nepustíte film, nebo film … ale třeba nějakej hezkej film … F: Ale jo, jako pustíme, ale my to máme takhle …. Kdyţ pustíme film, coţ je ta jednou do měsíce, maximálně, tak si prostě lehnem do postele, přitáhnem si tu obrazovku trošku blíţ, ono to tam za není nějak velký, a koukáme na to, máme zhasnuto a díváme se prostě. A jediný, co, tak házíme třeba nějaký komentáře nebo hlášky, ale ţe by sme se jako bavili, tak to určitě ne. Ţe je to většinou fakt jako aţ večer a …
387
MŠ: A vyuţíváte teda toho, ţe se to dá jako stopnout, ţe můţete odejít, nebo to spíš necháváte beţet … F: Jo, to určitě jo, stopujem to, minimálně kdyţ jeden odejde, tak ten druhej to stopne, to funguje vţdycky takhle no.
Aby prostě nikomu … tím, ţe sledujem vlastně to samý,
z devadesáti devíti procent, tak si to prostě nenecháme takhle jako … MŠ: A to ještě ohledně toho, jak to sledujete … takţe i sedíte někde u stolu a i v posteli, … a to záleţí na situaci, nebo na obsahu? Ţe třeba takovej ten obsah, kterýmu nemusíte věnovat sto procent pozornosti, tak ten si jako odsedíte a pak si zas chcete zhasnout a koukat … F:
No záleţí na titulkách … Jediný, co sledujeme fakt z postele, tak buď filmy, který …
občas máme v češtině, protoţe se nám prostě nechce mţourat na ty titulky a ty Přátele. Jinak co má titulky, to si prostě dáváme k tomu jídlu, abysme se na to mohli koukat jakoţe zblízka, protoţe přece jenom … MŠ: Takţe kdybyste měli něco s titulkama, byli jste hrozně přeţraný a nejedli jste u toho, tak stejně sedíte u stolu? Kvůli těm titulkám, nebo kvůli tomu, ţe jste na to zvyklí nebo? F: No ne, ještě je jedna moţnost, kterou jsme … jako pouţívali fakt jako v minimálním počtu případů a to je to, ţe jsme to dali na její noťas, kterej je větší, neţ ten můj, protoţe ona má patnáctku, ten noťas jsme dali na takovej pojízdnej stoleček a otočili jsme se jako tak, ţe jsme se koukali přímo na to a v té posteli jsme byli, ale to je zanedbatelnej třeba počet případů. Vyloţeně kdyţ uţ já jsem třeba unavenej a vím, ţe u toho filmu nějakým způsobem třeba usnu, nebo něco, tak to dělám takhle… MŠ: A ještě nějaký jiný technologie kromě notebooku? Tablet, chytrej telefon? Vyuţíváš něco takovýho pro sledování? F: Tablet nemá, takţe ten nevyuţívám a asi i kdybych ho měl, tak bych ho nevyuţíval, … s tabletama já nejsem kamarád, takţe … MŠ: A chytrej telefon? Myslím třeba ve smyslu, ţe jedeš v šalině a máš to jako tu výplň, kdyţ …. Třeba ty Přátele … F: Jenom, kdyţ jsem dělal mdáčko tenkrát ještě, tak jsem si pouštěl Simpsny po kaţdé, kdyţ jsem jela v šalině do školy, nebo v autobuse …ale teďka ne, teďka totiţ … mně přijde, ţe
388
tenhle telefon je … umí i jako míň, neţ ten, co jsem měl předtím, takţe já nemám chytrej telefon, vlastně on je ještě … MŠ: Blbej … F: No ještě jo, prostě ten poslední blbej telefon no. Má sice střeva stejný jako Samsung, ten první Galaxy, ale nemá operační systém. MŠ: Takţe jakoby na tom… nechová se jako počítač prostě? F: Ne. Takţe na tom jako … tím, ţe se na tom nemůţu dohrát ţádný kodeky, jako ono to přehraje jedno avíčko, dvě avíčka to přehraje jo, takţe já to nepouţívám tady na tohle. Jako zkoušel jsem to, ale pak jsem jako zjistil, ţe to je nevhodný, tak jsem se na to vykašlal a já mám mobilní internet, takţe prostě stahuju zprávy na netu psaný … MŠ: Čili jakoby není nějaká potřeba sehnat lepší telefon, abys mohl sledovat něco? F: Ne, … MŠ: Takţe to byl jako takovej nadstandard, ţe by to umoţňovalo … F: No a při cestování delším jako ve vlaku nebo tak, tak prostě mám noťas, ţe jo. MŠ: Kterej sleduješ? F: No, no většinou jo, většinou nějaký ty Přátele nebo něco, záleţí kdyţ mají oba nebo ne … to je takovej třeba jako rituál, kdyţ jedeme k ní do Prachatic, … za rodičema … to je prostě šesti hodinová cesta a to si třeba tejden dáme pauzu od seriálů, nastahujem si je do zásoby a pak se na ně koukáme po cestě prostě. Dáme si je na externí disk, aby kdyţ chcípne jeden noťas, tak abysme to mohli přepnout do druhýho tak, abysme se nenudili. MŠ: Takţe zase spíš seriály neţ filmy, ţe byste … F: Spíš seriály no … MŠ: I kdyby tam prostor byl, tak ten film by vás prostě ne to … Nebo to je tak, ţe přítelkyně by ty filmy brala, ale jen se tak jako uskromňuje kvůli tobě? F: Ne, ona se nemusí uskromňovat, ona se na ně můţe dívat, kdy chce … my to máme prostě tak, ţe kdyby ona se chtěla dívat na film, tak můţe prostě a já …
389
MŠ: Ne, tak já myslím třeba v tom vlaku, kdyby řekla: hele tady je super film, hodíme prostě dva filmy místo šesti seriálů … F: Tak my se v tom většinou shodnem …jakoţe … kdyţ je fakt dobrej film nějakej, nějakej prostě artovej nebo něco, tak se podíváme … to zas ne … MŠ: Jestli to třeba není tím, ţe v tom vlaku není stoprocentní klid, jestli prostě ty seriály v tom vlaku nejsou jako … povrchnější zábava, kterou … ţe to není třeba ten artovej film, u kterýho by člověk musel nějak … F: Tak takhle mě to asi nenapadlo, my se prostě …díváme na co chcem jo, to je … není to ničím takhle … ani okolím ani tak, se prostě domluvíme, ţe si dáme něco to … máme jako dobrou tu komunikaci, ţe třeba je to o tom kompromisu a nikdy jsme neměli prostě nějaký třecí plochy nebo tak. MŠ: Nebo i třeba k tomu, kdyţ třeba jíte, kdyţ teda ta pozornost je sto procentní tomu seriálu, tak jestli třeba máte nějakej obsah, kterej nevyţaduje vaši sto procentní pozornost neţ jako kdyţ je novej díl, kdyby třeba byl poslední díl série Game of thrones, tak si ji pustíte jako někde v klidu, … F: Jako takhle …. Game of thrones je trošku speciální kategorie, která je … u toho se prostě většinou najíme právě kdyţ běţej ty titulky a pak na to koukáme, protoţe to pozornost vyţaduje kvůli tomu, ţe je to sloţitý prostě … ta zápletka a všechno … hodně postav a docela i ta angličtina je taková jo … je tam dost přízvuků takhle … MŠ: Jedete bez titulků? F: Jedem s titulkama, ale já je třeba nepotřebuju … Mája třeba jo, ale já … třeba HIMYM úplně jako bez problémů, Big Bang tam ty titulky zase potřebuju, ţe tam jsou ty věty … MŠ: Tam ani titulky nepomůţou … F: Ale prostě to co máme česky dabovaný, ty Přátele a případně i ty Simpsnyi kdyţ ty jsme taky nesledovali x let, tak to je k tomu jídlu jako vhodnější jo, ale i taky ty jednodušší seriály … MŠ: Takţe dá se jako říct, ţe k tomu jídlu je trošku jinej typ, nebo …
390
F: No spíš to Game of thrones vytahujem z toho … všechno je víceméně k jídlu, ale ten sloţitější seriál je jakoby mimo, jako u filmů od Kubricka bych se asi nenajed … MŠ: Takhle to myslí, jestli jsou nějaký obsahy, který vyţadujou aktivnější pozornost a člověk je sleduje jiným způsobem, to znamená, ţe si na to uděláte klid, míň se u toho jako kecá … F: U toho Game of thrones je ještě jedna specifičnost, ţe jsem četl knihy a přítelkyně je nečetla, takţe to docela často pauzujem a já jako vysvětluju … ale to je jako z takovýho pragmatickýho důvodu, ţe ona se v tom ztrácí, ţe jo, … MŠ: Jasně, to chápu. F: Takţe tak. MŠ: Kino? Chodíte třeba hodně do kina, nebo málo? F: Teď jsme byli … jediný co, tak kdyţ vyjde něco nebo občas … poslední tři roky, co spolu bydlíme, tak jsme byli v kině asi třikrát. MŠ: Na jeden rok jedno kino? F: No, tak je to … A většinou prostě kdyţ je něco … například ten … Avatar, kdyţ byl ve 3D, tak do toho 3D jsme si zašli, … spíš jako záţitek… prostě trochu jinej … MŠ: A jako ten konkrétní obsah … F: Ten záţitek prostě … spíš jako podívat se na to na tom velkým plátně, v tom 3D … MŠ: Jo, není to spojený s tím, ţe si potom třeba někam zajdete a celý ten večer je takovej jako obecně pěknej? F: Ne … víceméně se tak jako domluvíme, ţe bysme jako mohli někam … není to jako nějaký … rande nebo něco takovýho … MŠ: A třeba přítelkyně nepouţívá … nebere si ten notebook třeba do koupelny ráno, nebo tak? F: Ne, ne, ona jediný co tak s ním, tak si ho bere do postele no, ale to se zvedne půl metra od stolu a … kvůli tomu, ţe ji třeba bolí záda, … MŠ: Ţe u toho nechce sedět?
391
F: No, no … ale to většinou, nevím jestli na tom něco sleduje nebo ne, protoţe kdyţ ona většinou sedí v posteli, tak já mám sluchátka a vůbec ji jako nesleduju, takţe … MŠ: Takţe je moţný, ţe vůbec nekouká? F: Právě, to je dost dobře moţný … MŠ: A co se týče nějaký tý budoucí představy tvojí o tý televizi? F: Já mám úplně konkrétní představu ,jako jak by to mělo vypadat. Jako já uţ se k tomu dokonce postupně s tím, jak mám ten pevnej kompl, tak uţ se k tomu jako snaţím přibliţovat. A to je, ţe já chci mít jeden centrální server a na něm bude úplně všechno. Bude prostě napojenej na nějaký … bude se dát ovládat ze všech dejme tomu místností a bude tam prostě na něm uloţenej veškerej obsah multimediální v tý domácnosti, bude se to dát zobrazit kdekoliv prostě, na jakej koliv obrazovce jo a bude prostě takovej ten mozek prstě toho baráku, kterej … MŠ: A co se týká těch věcí, který si jako stáhnete primárně, nebo je tam nahrajete … F: Nějak to tam dostanem, většinou … MŠ: Nějakej upload jako domácí? F: Více méně, … MŠ: A co se týče ve vztahu k tomu jako stálýmu televiznímu programu? Jestli jako přetrvá, nebo uţ bude všechno hodně on demand … F: Hmm … no tak já nevím … jako já bych byl určitě rád, kdyby se všechno udělalo on demand, protoţe mně strašně nevyhovuje ta forma té televize, jaká je. Prostě, ţe člověk musí sledovat ten televizní program, kdyţ je prostě pryč … MŠ: Ty jako ho v tý obecný rovině sledovat nemusíš … takový to, ţe všichni věděj, ţe v sedm začínají zprávy, nebo kolem sedmý plus mínus, ţe v osm je prime time a kdyţ přijdeš v sobotu v půl devátý, tak přijdeš do půlky filmu nebo do čtvrtky, abys jako neměl dojem, ţe kdyby se tohle zrušilo, tak by ta straukturace toho denního času těm lidem mohla přinýst nějaký jako stresy, nebo narušit ontologický bezpečí, nebo něco takovýho … F: Já nevím, já jsem byl dřív vţdycky zvyklej si to prostě zařizovat podle sebe jo, takţe jako … ţe by to někomu mohlo vadit, to si myslím, ţe je dost dobře moţný, ale já … mně osobně 392
by to jako vyhovovalo. Protoţe pokud bych měl … prostě přístup k … já jako ani nestahuju kvůli tomu, ţe bych za to nechtěl platit nebo něco takovýho, ale stahuju kvůli tomu, ţe je to pohodlný a ţe mám ty věci, který jsou normálně nedostupný ţe jo. MŠ: Jasně, takţe jako řekněme, ţe kdyby byla Prima Cool, která by prostě vysílala ty seriály, který sleduješ, hned další den v originále tak v podstatě koukáš tam nebo? F: Jo, klidně. MŠ: Nebo si je jako stejně stáhneš? Jestli si to nějak … F: Záleţelo by na tom, kdy by to na tý Primě Cool dávali, kdyby to prostě dávali … MŠ: Ne jako samozřejmě, kdybys to tam stihnul, tak jestli bys to zkoukl spíš tam, nebo by sis to stejně pro to pohodlí, ţe si to můţeš kdykoli stopnout a … a nebo jestli to stahuješ i kvůli tomu, ţe kdyţ máš představu nějakýho multimediálního centra, tak jestli si to nějak eviduješ a filmotékuješ? F: No já určitě si to ukládám, já mám prostě teďka rozházený sloţky se vším moţným, jo … filmy, seriály, filmů tam teda moc není no, … filmy, seriály, hudba … tohlencto ale jako já … bavím mě to jako mít doma jako jo, ani nevím proč vlastně, ale je to dobrý no … se třeba občas k něčemu vrátit, i kdyţ to nedělám zatím a pak třeba bude víc času, nebo něco … protoţe teďka dělám spoustu věcí, … MŠ: Takţe zřejmě by sis to stejně stáhnul potom …? F: Asi jo, no, spíš jo. Jako tam jde i o tu kvalitu prostě, ţe to televizní vysílání nemá takovou kvalitu prostě … MŠ: Dobře, řekněme hypoteticky, ţe by mělo, a šlo by jenom o tom, ţe ty bys zpátky věděl, ţe na Primě Cool je to v tom čase, kterej ti i vyhovuje, a nebo ne úplně vyhovuje, ale jestli by to strukturovalo ten tvůj ţivot, ţe ty by sis řekl: za hodinku mi začíná prostě ten seriál, tak já to tady ukončím dřív, abych se dostal domů a stihl to, nebo by sis řekl: hm tak dneska to nestihnu, ale nevadí, stejně si to stáhnu … F: Hele já si myslím, ţe ani vzhledem k tomu, ţe jsem na to nebyl nikdy zvyklej, prostě na tohle, na struktu …, prostě na to, ţe ta televize by mi strukturovala čas, tak si myslím, ţe by mě tohlencto nějak … ţe …
393
MŠ: A kdyţ je jako nějakej zápas, co vidět chceš a seš třeba ve městě, tak tě to jako ţene domů, nebo si jako řekneš: tak to uvidím od desátý minuty. F: Tohleto já sleduju on – line přenos kdyţ tak textově no, jako … samozřejmě, ţene mě to trochu lae zas mi to nějak extra nevadí, protoţe i ten text mně relativně … nemůţu říct, ţe mi stačí, no ale je to prostě náhraţka … MŠ: Takţe jde o tu informaci spíš, neţ o ten záţitek? F: No, spíš … MŠ: Předpokládám, ţe asi z textovýho popisu člověk asi nědělá Hůůůů … F: No to ale ani u televize … Jako ten text plnohodnotnej určitě není, ale prostě … já si jako … určitě mě to ţene domů, to jako nemůţu říct, ţe ne. Prostě chci bejt doma co nejrychlejc. MŠ: A ještě co se týče, jak bysto chtěl, i kdyţ si to uţ jsi to trochu řekl, v tý svý rodině, jakoby ve vztahu k dětem, jestli by jako nějaká mediální dieta, jak se říká a furt opakuje, ţe to třeba degeneruje lidi, nebo je ti to v podstatě jedno, nebo … a teď samozřejmě jestli si tam přetaháváš to z toho domova, jak jsi to měl ty, nebo … jestli kaţdý děcko bude mít svůj notebook od sedmi let, nebo nějakou svoji malou mediální krabičku, se kterou si bude dělat všechno … F: No jako já si myslím, ţe by bylo úplně ideální, kdyby se to řešilo prostě individuálně. Ţe jako nikomu nic neordinovat, vím, ţe mně vyhovovalo tak jak to bylo u nás, jak jsem si to já u nás prostě vydupal, ţe jsem si to zařídil tak, abych se prostě nemusel koukat na to, na co se chce koukat otec, vím, ţe mi to bylo nepříjemný a chtěl bych na to samozřejmě reagovat a prostě udělat to tak, ţe i třeba ţe bude něco, kde ty věci budou prostě nasekaný a ty děcka si tam budou moct pustit, co chcou. Případně se dívat na televizi. MŠ: Čili nechtěl bys to jako všechno centralizovat na jedno místo, kam choděj … kam by jako museli přijít a být tam vlastně jenom kvůli tomu, ţe tam jsou ostatní? F: Ne, ne. Já jako … mně totiţ třeba … ještě jsem si teď moţná vzpomněl, kdyţ přijdem s přítelkyní k naším na návštěvu, tak oni maj prostě zapnutou televizi, ţe jo a já první co dělám, tak říkám: hele my jsme přišli na návštěvu, přišli jsme si prostě popovídat jednou za tejden, vypněte to. A oni to vypnou, protoţe ví, ţe já to nemám rád. A pro mě to takhle funguje, pro mě ta televize není background k nějakýmu sociálnímu prostě … 394
MŠ: Nejenom teda, ţe není důvod k tomu sociálnímu, ale ani background? F: Ne, ne, ne … MSˇ: Spousta rodin to má tak, ţe se jako u tý televize sejdou primárně, ale pak ji třeba vypnou a zůstanou tam a ta sociální komunikace pokračuje a za to jsou tý televizi jako svým způsobem vděční. F: Hm ne prostě, já to mám tak, ţe jakmile přijdu k někomu, kdo mě chtěl jakoby vidět prostě a abych si s něma povykládal, ţe jsme se uţ tejden neviděli, tak já řeknu: ne prostě, tady tu televizi vypněte, protoţe jako vím, ţe otec na to čumí … je zvyklej prostě .. MŠ: Není schopnej tomu nevěnovat pozornost? F: Přesně tak. A má to jako … ta … jako nechá se hodně lehko stáhnout, jo zas k té televizi taky … MŠ: A ty to tak třeba nemáš? Ţe kdyţ tam běţí ta televize nestahuje ti to ten pohled? Mně třeba to stahuje automaticky pohled … nebo ve Student Agency kdyţ jede ta televize, ještě jako ji máš nad sebou ob sedadlo, takţe já se přistihnu, ţe se stejně jako koukám, ţe i kdyţ nemám sluchátka, tak si čtu ty blbý titulky a stejně koukám na to, co se tam děje. Takţe mně to stahuje pozornost. F: No jako v hospodě občas … v hospodě tam jede jako většinou sport … a to je pro mě jako speciální kategorie trošku, takţe jako mně to ten … tu hlavu prostě jako vytáhne sem tam, ale to je jenom kvůli tomu, abych se podíval jakej je výsledek jo a to ani nemusím vědět, kdo hraje … jenom tak prostě … Ale říkám u nás doma, teď je to většinou tak, ţe jakmile já přijdu, tak se prostě televize vypne a … MŠ: Hm a nemáš teda dojem, ţe v tý budoucí tvý rodině, kdyţ to bude takhle individualizovaný, jak seš zvyklej a třeba by ta televize centrální nehrála takovou roli, ţe jako by nebyl ten podnět k tomu, ţe se ta rodina sejde a bude spolu komunikovat? F: Já … MŠ: Nebo to máš, ţe se to bude nějak jinak dělat, třeba společnejma obědama, teď plácám … my třeba hrajeme deskový hry jako naše rodina, kdyţ …
395
F: Jo, právě, to jsou prostě věci, který jsou jako interaktivní víc, prostě kde se ty lidi jako spolu interagujou a nečumí na tu televizi … nevím, mně to prostě přijde jako rušivý a já si mnohem radši vytáhnu svoje děcka budoucí někam ven, ţe jo, nebo … si prostě sednem k nějaké deskové hře, který … já jsem taky velkej fanoušek deskových her, takţe to by mě určitě lákalo a nebo si i třeba zahrát … já nevím, kdyţ budou menší, tak přes X box nějaký ty pohybový hry nebo takovýhle ptákoviny? MŠ: Jo, u kterejch se můţou jako vzdělávat? F: No a navíc je to prostě jako interakce ještě jo … já hraju s ním prostě … třeba v rámci toho X boxu, takţe je to takový ... MŠ: Takţe jako v podstatě … jestli si to můţem trošku shrnout, tak mi řekni, jako rušivej element to bereš tu televizi, ale ve smyslu toho, kdyţ je tam nějakej jednosměrnej proud televize vůči lidem, který jsou pak jako zkamenělý tou televizí? F: Jo, určitě, spíš mě štve, ţe ostatní na to jako čumí a já … pak jako co, protoţe mně je to úplně, mě to prostě nazejímá. MŠ: A kdyţ pak něco, tak tě kolikrát ještě okřiknou, ţe se koukaj prostě … F: No, ale říkám, naštěstí jsem si je vychoval tak, ţe prostě řeknu: hele podívejte se, jsem tady jednou za tejden, pokud mě tady chcete, jakoţe chcete, protoţe byste mi jinak nevolali, tak to hnedka vypněte a dejte mi s tím pokoj prostě. Tam je takový to … já mám takovou tu pozici tý moci, … takovýho toho nedostatkovýho zboţí, … MŠ: Hosta v podstatě … F: No, jo, no.
396
