Chov koní Michal Hejcman
Charakteristiky chovaných plemen koní • Třídění podle velikosti – Velký kůň (165 cm a více, Hannoverský nebo Holštýnský kůň) - Střední kůň (155 – 164 cm, většina jezdeckých plemen) - Malý kůň (154 cm a méně, horská a primitivní plemena) - Třídění podle užitkového typu - Koně klusoví a cvaloví – (dýchací typ, lehká hlava) - Koně tažní – krokoví (mohutní, těžká hlava, lymfatičtější končetiny) - Koně nosní – soumaři (menší tělesná stavba, delší tělo)
Plemena koní podle stupně prošlechtění • Primitivní plemena – původní plemena se znaky svých divokých předků, žijí v tvrdých podmínkách, tvrdá konstituce, prodloužená doba vývoje, dlouhověká, snáší extrémní teploty, chlad, žízeň • Kulturní plemena – dlouhodobě šlechtěna podle konkrétních chovných cílů s využitím záměrného výběru, v 16. – 18. stol. velký vliv španělských koní v celé Evropě, plemena náročnější jak na ošetřování, tak na výživu • Přechodná plemena – na pomezí mezi primitivními a kulturními
Třídění plemen podle fylogenetického hlediska • Skupina koní stepních, mongolského typu • Skupina koní orientálních, východního typu • Skupina koní okcidentálních, západních • Skupina koní severských, nordických
Skupina koní stepních, mongolského typu • • • • • • •
Předkem byl kertak – kůň Převalského (Equus przewalski) Jediný dosud žijící předek koní, ostatní byly vyhubeny 1880 – ruský kartograf objevil stádo v Džungarské poušti Část populace později odchycena a chována v zoologických zahradách (Praha – plemenná kniha) Naposled pozorován v přírodě v roce 1967 – 1968. Program reintrodukce do volné přírody – Národní park poušť Gobi, dnes již stabilizovaná populace Malý obdelníkový rámec (130 – 140 cm), těžká hlava s náznakem klabonosu, kátký a silný krk se stojatou hřívou
Skupina koní stepních, mongolského typu • Baškirský kůň – vznik v okolí Uralu a Volhy, jezdecký kůň, soumar, produkce masa a mléka • Kazašský kůň – plemeno známé již 5. stol. před n. l., chováni celoročně pastevně, tabunní chov, později zušlechťováni mnoha plemeny • Altajský kůň – soumarský kůň adaptovaný na drsné horské podmínky, chová se v různých barvách včetně hermelínové
Mongolský kůň • Primitivní plemeno malého krátce obdelníkového tělesného rámce (132 – 142 cm) • Přímý potomek kertaka • Konstitučně velmi tvrdý, vhodný k tabunnímu chovu (bez ustájení, stádo klisen s hřebcem) • Mongolská expanze v 13. století – koně se dostali až do východní Evropy • Využití: jezdectví, soumar, mléko, krev, maso
Čingischán (1162 – 1227)
Skupina koní orientálních, východního typu • Odvozují původ od tarpana – původní výskyt od Španělska po centrální Rusko • Poslední tarpan zemřel 1876 v Ascania Nova, Ukraina. • Příčina vyhubení: konflikty se zemědělci, hřebci odváději říjné klisny ze stád • Ve srovnání s kertakem lehčí, ušlechtilejší, menší hlava, stejná výška v kohoutku • Regenerace tarpana v Polsku v Bělověži – „polský tarpan“
Skupina koní orientálních, východního typu • Podskupina íránských koní (Achaltekinský kůň) • Podskupina arabských koní (Arabský plnokrevník, Perský arab, Berberský kůň, Karabašský, Azerbajdžánský, Shagya – arab, Těrský, plemena odvozená z berberskoarabské krve, plemena anglických koní, atd....) • Podskupina tarpanovitých koní (Hucul, Konik, Boseňský kůň)
Achaltekinský kůň • • • • • • •
•
• •
Podskupina arabských koní – arabský plnokrevník • • • • • • • • •
• • • •
Vyšlechtěn v suchých stepích a polopouštích Arabského poloostrova Šlechtěn arabskými nomády v první polovině 1. tisíciletí Nejvíce ovlivnil vývoj všech ostatních kulturních plemen koní Největší rozvoj chovu v 7. století v souvislosti s expanzí islámu Selekční kritéria: vytrvalost, rychlost, skromnost Získané vlastnosti upevněné příbuzenskou plemenitbou Jako jedni z prvních využili liniové a meziliniové plemenitby Vytvoření plnokrevných kmenů Al-Kham-Sa Cesty jimiž se dostal do Evropy: maurskou expanzí ve Španělsku, kořist při křížových výpravách, tureckou expanzí, Napoleonovým výbojem do Egypta, obchody a dary Výrazný jezdecký typ, malý čtvercový rámec (145 – 155 cm), suchá štičí hlava s širokým čelem, vysoko nasazený ocas, vysoký a dlouhý kohoutek Nejčastější barvy: bělouš, hnědák, ryzák, méně často vraník. Rychlý, vytrvalý a temperamentní jezdecký kůň Typy arabů: původní (selekce na exteriér, typ a vytrvalost), dostihový (selekce prostřednictvím rovinových dostihů)
Patří k historicky nejstarším plemenům Pochází z Turkmenistánu z hraničních oblastí s Íránem Dlouhodobá selekce jezdeckých koní kočovnými kmeny na vytrvalost Jméno podle kmene Achal Teke Označováni za „nebeské koně“ a stávali se pro svoji vzácnost válečnou kořistí Ovlivnění mnoha evropských chovů Střední tělesný rámec (157 – 161 cm), konstitučně tvrdí, velmi vytrvalí koně s velmi dobrou mechanikou pohybu ve všech chodech, dobří skokani, měně přizpůsobiví chladnému klimatu V roce 1935 absolvovalo 34 jezdců distanční jízdu na 4 200 km z Ašchabadu do Moskvy za 84 dnů, 1/3 trasy pouští, tři dny bez napájení! 1960 – vítěz na OH v Římě Chovná základna: 261 plemeníků, 1122 klisen, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Írán, Evropa, USA
Karabašský kůň • Vznikal pod vlivem arabských, perských a turkmenských koní na horských pastvinách Náhorního Karabachu (mezi Arménií a Azerbajdžánem) • Ušlechtilý, harmonický jezdecký kůň malého rámce (143 – 145 cm) • Tvrdá kopyta a mimořádná obratnost v horském terénu • Často selekce na bizarní zbarvení
Berberský kůň • Alžír, Tunis – pouštní a polopouštní oblasti • Lokální užitkové typy byly pravděpodobně ovlivněny západními koni za vandalských výbojů, později zušlechťování arabským koněm • Podobný arabu, ale má klabonosou hlavu, skloněnou záď a nízko nasazený ocas
Shagya-arab • Rozšíření: Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Česká republika • Koncem 18. století zřízeny vojenské hřebčíny Mezöhegyes, Bábolna a Radovec pro produkci jezdeckých koní. • Chovná stáda klisen sestavena na základě lokálních užitkových typů ovlivněných orientálními koňmi vlivem tureckých výbojů • Připařování arabských plemeníků – vznik kmenů arabského polokrevníka • Hřebec Shagya importován ze Sýrie v roce 1836 – vznik nejznámějšího kmene který se postupně rozšířil
Plemena odvozená z berberskoarabské krve – španělský kůň • Mimořádný význam španělských koní v 16. – 18. století na vývoj mnoha evropských plemen • Dali vznik westernovým plemenům (Appaloosa, Pain horse, Quater horse) a jihoamerickým plemenům (Paso fino, Criollo) • Vliv arabské a berberské krve s příchodem Maurů (r. 711 -1492) • Genetické předpoklady k drezurním požadavkům, vysoký kadencovaný klus, vysoká karpální akce, využití k ceremoniálním obřadům • Základ pro chov Lipického a Starokladrubského koně
Andaluský kůň (para raza espaňola) • •
• • •
Nejušlechtilejší z původních iberských koní Tři hypotézy o původu: 1) zušlechťování původních koní po příchodu Maurů, 2) je přímím potomkem 2000 numidských klisen přivezených do Hispánie za punských válek, 3) je potomkem Equus iberius (podle Caesara), kterého přivezli vandalové do Severní Afriky, kde se podílel na vzniku Berbera, vrátil se později s Maury Ušlechtilý jezdecko – kočárový kůň středního rámce (154 – 157) s mírně klabonosou hlavou Bělouš převládá, hnědák méně, vzácně vraník Velice učenlivý, vhodný na drezurní činnost
Lipický kůň (Lipicán)
Starokladrubský kůň •
• Vyšlechtěn v hřebčíně Lipica na Istrijském poloostrově • Hřebčín založen v r. 1580, stádo 24 andaluských klisen a 3 hřebců, dále uplatnění italských a rakouských klisen pod vlivem španělských koní • Cílem byla produkce jezdeckých koní • Ušlechtilý harmonický jezdecko-kočárový kůň menšího rámce (152 – 157 cm)
• • • • • • • • • •
Plemena anglických koní – Anglický plnokrevník (A 1/1)
Fríský kůň • Vznikl na severním pobřeží Holandska z původních okcidentálních koní zušlechtěných starošpanělskými koňmi • Střední tělesný rámec ( 152 – 158 cm) • Těžší protáhlá hlava, vysoko nasazený krk • Tah, vozatajství, jízda koňmo, cirkusová drezura
Naše autochtonní plemeno pojmenované podle hřebčína kde vzniklo. Od roku 2002 je plemeno a hřebčín národní kulturní památkou Hřebčín byl založen 1579 Rudolfem II na místě dřívějšího chovného zařízení. Cílem byla produkce španělských koní pro potřeby císařského dvora a armády. Později produkce majestátných karosierů předurčených k ceremoniálním účelům. Již 200 let chováni pouze bělouši a vraníci Ve 30. letech chov vraníků téměř zanikl. Program regenerace vypracoval Prof. Bílek. Vraníci: chov ve Slatiňanech, bělouši v Kladrubech Ušlechtilý kočárový kůň (galakarosier) velkého (162170 cm), mírně obdélníkového rámce, typická těžká klabonosá hlava, delší a vysoko nasazený krk Vyniká vysokou klusovou akcí a kadencovanými chody. Pozdní plemeno
• • • • • •
•
Selekce podle maximální výkonnosti prověřované prostřednictvím rovinových dostihů Vznikl z domácích anglických koní zušlechťovaných španělskými, germánskými a orientálními (arabskými) plemeny Došlo ke zvětšení tělesného rámce Obliba dostihů v Anglii již v 16. století – selekce nejrychlejších koní 1750 – vznik Jockey Klubu – povýšil maximální rychlost ve cvalu na jediné selekční kritérium Výkonostní typy: sprinteři (1000 – 1300 m), mílaři (1400 – 1850 m), koně středních tratí (1900 – 2100 m), derby koně (2200 – 2400 m), vytrvalci (2800 m a více) Jezdecký kůň středního obdélníkového rámce (155 – 165 cm), ušlechtilou suchou hlavu,
Německá teplokrevná plemena • Důležitá pro vznik Českého teplokrevníka (za první republiky dovoz Oldenburských hřebců, Hannoverských klisen) • Trakenský kůň (východopruský), Oldenburský kůň, Hannoverský kůň, Holštýnský kůň, Bavorský kůň, Württemberský kůň, Meklenburský teplokrevník, Brandenburský teplokrevník
Český a moravský teplokrevník • Moravský – ušlechtilejší ovlivněn uherskými polokrevnými kmeny Furioso, Przedswit, Gidran, poté využití oldenburského koně pro zvětšení rámce a zvýšení tažné užitkovosti, uznán jako samostatné plemeno v roce 2005 • Český – dříve spíše tažný, ovlivněn oldenburskými a výchofrískými hřebci, dříve univerzální zemědělský kůň, dnes šlechtění na sportovní potřeby – jezdecký kůň, zaměření především na skokovou výkonnost • Střední až větší tělesný rámec (161 – 167 cm), hnědák, ryzák, bělouš, vraník
Podskupina tarpanovitých koní Hucul
Kůň Kinských • • • • •
• •
Ušlechtilý kůň středního rámce Základem chovu byly žluťáci a plaváci chované chlumeckou větví rodu Kinských Oktavián Kinský – vedl plemennou knihu již od roku 1836 Cílem byl kůň pro překážkové dostihy a parforsní hony, využití A1/1. Z chovu pocházeli vítězové Velké Pardubické: Magyarád 1897, Sláva 1900, Pohanka 1931, Norma 1937, Nestor 1966. Chov po roce 1948 vyvlastněn, zachráněn jenom díky osobní iniciativě několika nadšenců Uznání samostatného plemene v roce 2005
• • • • • • • • • •
Předkem pravděpodobně domestikovaný karpatský tarpan Méně ušlechtilý a harmonický malého, krátce obdelníkového rámce (134 – 144 cm) Barva plavák, hnědák, častý úhoří pruh Všestranně využitelný soumar, jezdecký, lehký tah, pozdní, odolný 1852 zřízen hřebčín Lučina – cíl produkce soumarů pro armádní účely, po rozpadu monarchie byly drženi v Topolčiankách Snahy po zušlechtění lipicánem a arabem byly neúspěšné Další snahy o zmohutnění těla využitím haflinga a norika Chov: hřebčín státních lesů na Muráni – snahy o zmohutnění využitím fjordského koně Všechny snahy byly neúspěšné Po válce krize chovu – dnes jeho stabilizace
Boseňský kůň •
Chov v Bosně, Hercegovině a Černé Hoře – vemni podobný huculovi
•
Konik – podobný huculovi, Litva, Polsko, Bělorusko, polodivoký chov zřízen v rezervaci Bialowiesza v roce 1936
Norický kůň • Vznikl ve stařímské alpské provincii Noricum • Šlechtěn po dobu delší než 2000 let • Keltské kmeny 600 BC chovali podobné koně • Mohutný tažný kůň (155 – 167 cm) • Barva: ryzák, hnědák, skvrnitý bělouš
Skupina koní okcidentálních, západních • Předkem byl diluviální západní kůň (Equus robustus) • Nápadná robustní tělesná stavba velkého rámce • Domestikační centra: Alpy, Pyreneje, západní Evropa • Dříve uplatnění jako rytířský kůň • Většina plemen později šlechtěna na výkonnost v tahu • Plemena se člení podle zemí vzniku
Belgický kůň • Nejrozšířenější chladnokrevné plemeno na světě • Mohutný, poměrně ušlechtilý kůň středního, krátce obdelníkového rámce (160 – 164 cm) • V Belgii se chovaly tři rázy: Ardenský, Brabantský a Vlámský • Poptávka zesílila v 19. století – význam hluboké orby
Hafling • Jihotyrolské lokální typy koní byly zušlechťovány arabskými plemeníky • Malý (130 – 150), výkonný kůň přizpůsobený vysokohorským podmínkám
Skupina koní severských, nordických • Odvozují původ od malého severského koně (Eguus gracilis ewarti) • Původně jsem patřila plemena skupiny Pony • Dnes je termín pony používán pro všechna plemena s výškou do 148 cm • Fjordský kůň – vyšlechtěn v Norsku na základě původních koní zušlechtěných chladnokrevnými koni, • Primitivní plemeno malého rámce (131 – 144 cm) • Klidný temperament a pracovní spolehlivost
Stav plemenných koní v ČR v roce 2003