Nevšední osmičkový Kolowrat Masarykovo demokratické hnutí uspořádalo ve čtvrtek 28. února 2008 další z úspěšných klubových podvečerů v divadle Kolowrat. O nevšední zážitek se tentokrát postarali vystupující publicista, novinář, zpravodaj a překladatel Jan Petránek , zpěvák, šansoniér, překladatel a herec, mistr Rudolf Pellar a profesor konservatoře, klavírista mistr Milan Jíra. Podvečer byl konán na téma „Reminiscence na rok 1948 a další osmičková výročí“. Krásný a dojemný byl již úvod Jana Petránka, po němž následovala Jakoubkova „Živá voda“ , krásná píseň v podání Rudolfa Pellara s klavírním doprovodem Milana Jíry. Dlouhotrvající potlesk do posledního místa zaplněného sálu divadla Kolowrat byl hned na počátku milou odměnou účinkujícím. Poté se ujal mikrofonu Jan Petránek, aby započal téměř dvouhodinový „koncert“ myšlenek a faktů, prokládaný „Pellarovými a Jírovými“ šansony. Uvedl též jejich „patru“ nazvanou „Šanson, věc veřejná“ jejíž jádro účinkující tvoří a která vznikla před 39 ti lety krátce po upálení Jana Palacha, jako odezva na tento čin. Únor, to co se stalo v roce 1968 a 69 a celá ta epocha, kterou jsme potom museli prožít, měla svůj původ nejen v roce 1948 ale už i 38. Jak říkával T.G. Masaryk, 50 let republiky a poté Edvard Beneš, „mít tak ještě 20 let klidu, kde jsme mohli být“. A z dalších myšlenek, „kdyby byl prezident Evropy , byl by to T.G. Masaryk“, těžko proti němu postavit kandidáta. A vliv na vývoj mělo to, co bylo uděláno špatně, o nás, bez nás, kdekoliv ve světě. My, mohu říci, hrajeme čtvrtou třetinu v hokejové terminologii a dovolená je opravdu na zotavenou. Je potřeba bilancovat ve smyslu Masarykovském. Zajímavé je též v otázce slušnosti ve vztahu k dnešku, jak se díval Tomáš Garrigue Masaryk na mluvu a politické vyjadřování na začátku a v proudu první světové války, když všichni proklínali Němce, „do pekla, k čertu s Vámi“. Jan Petránek zde uvedl vlastní překlad z amerického vydání knihy „Duch a čin“ (Hovory s Masarykem) Emila Ludwiga, kde Masaryk říká, že bylo nutno dodržovat základní principy slušnosti, které
tehdy deklaroval. „Němcům , Rakušanům ani nenadávat, ani je nepodceňovat. Not to apear as a supplicant. Vyzdvihovat ne sebe, ale tyto myšlenky. Peníze nebrat, lež nepoužívat, fakta nepřekrucovat …“. Dále Jan Petránek připomenul i J.F.Kennedyho (...ptej se co můžeš udělat pro svůj národ) a uvedl, že Masarykovo demokratické hnutí nesporně ctí tyto (zde jen stručně uvedené Masarykovy zásady, tak jak je autor příspěvku během nevšedního představení stačil zachytit) principy a stojí na nich. Následovala píseň „Občan Mathieu“, kritizující občanské ctnosti, spíše nectnosti od královské Francie, přes republiku a Napoleona a končící „když vyhráno je k vítězi se přidej. Jak by se občan Mathieu choval dnes rozvádí dále Jan Petránek. Dále filozoficky rozebírá, co je důležité a podstatné, když je člověk mladý a o čem může rozhodovat. Dívá se zpátky na historický vývoj, když byl požádán napsat pojednání k padesátému výročí první družice. Co byl „sputnik“, 80 kg vážící koule, která v sobě měla 60 kg baterií „aby to mohlo pípat“. A „vemte“ si dnes mobil, já mohu mluvit s kýmkoliv, kdekoliv na světě, třeba s Ottonem Kovaříkem. Pan Otton Kovařík, představitel všech Čechů v Kalifornii má dnes i svoji planetku č. 3308, kterou objevil Jiří Grygar. Já mu musel popřát k narozeninám , osmdesátinám, básní Josefa Hory. Kolik lidí vzpomíná na „únor“ v Paříži, Upsalle i jinde na světě, je krásné používat mobil, mail, Internet. Za ta léta „když jsem byl v kotelně“, jak jsem byl šťastný, když jsem mohl poslouchat rozhlas, BBC. Někdejší ministr Chňoupek se snažil uzákonit zákaz, že se nesmí přijímat TV signál z družic. On to měl tehdy spíš jako fantazii, dnes je to skutečnost. Dále Jan Petránek rozebral některá méně známá a zajímavá fakta Americké pomoci poraženým státům Německu, Itálii a Japonsku (likvidace válečného průmyslu, odpuštění dluhů, podpora zemědělství a civilní výroby) a jak to chtěl řešit Stalin (chci Německo industriální). Zatýkání od NKVD začalo na Slovensku ještě dříve než v Čechách. Historické úvahy vhodně doplnil další „song“ na text Ing. Josefa Honce „Historický atlas“, jak jej chápali před léty
(hranice se mění, špinavé listy…aby už nebyly) a píseň Milana Jíry na Vladislavův překlad Shakespearova 66 sonetu. Jan Petránek dále pokračuje sdělením svého kolegy Karla Pacnera z dubna 1948, jak viděl „únor“ u nás Kongres USA. „Dokonalý převrat“, zmobilizuje část lidu na svou podporu, druhé části jakoukoliv akci znemožní… tento problém byl demonstrován v únoru 1948 v Československu. Když s Jiřím Rumlem vystoupili z ilegality, obnovili redakci Lidových novin na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí. V době převratu proti prezidentu Jelcinovi v roce 1993 obrátil se na ně
A.A.Lebeděv (přítel Jana
Pelikána a Rudolfa Slánského ml.) s žádostí o otištění prohlášení , že já a Pankin protestujeme proti pučistům. Zvedli jsme tím vlnu z Prahy a přidalo se k nám 16 ruských ambasád ve světě, což přispělo k tomu, že Jelcin převrat ustál. A.A.Lebeděv napsal knihu, která teprve vyjde a Jan Petránek z ní vybral a diváky seznámil z některými postřehy, týkajícími se tématu. Před únorem vracely se demokratické poměry Masarykovské ČSR , avšak pak začaly přicházet instrukce z Moskvy. Kreml si vybral Československo pro velký sociální experiment, který byl dlouhodobý. Neměla tu hrát hlavní roli sovětská armáda (i když v roce 1968 k právě tomuto došlo), šlo o převrat parlamentní formou ve spojení s brutálními prostředky. Milice byly připravovány sovětskými poradci. Šlo o tichý výsadek prý jen 400 důstojníků NKVD do Prahy. Sudoplatov předkládá svědectví, že kolem Dr. Beneše byla přímo bariéra z NKVD, byl jimi obklopen, zřejmě se však přeci jen jejich vlivu bránil. Proto bylo rozhodnuto o „sovětizaci“ v československé variantě kolem předsedy vlády. Dále dokládá roli Churchilla a Stalina, dále lidí z týmu Valeriána Zorina (smrt Jana Masaryka však zmiňována není), spiklenců tvořících kominternovský braintrust. Upeklo se to ve vile zastupitelství Na Zátorce 16, kde byl salon přeměněn na zimní zahradu, vodkou se nešetřilo, stoly se prohýbaly pod kaviárem, jen Jiří Dimitrov, po vzoru stalinského asketismu, jedl pouze vajíčka na tvrdo.
Nyní Jan Petránek navrhl dva songy, aby mohl dotvořit myšlenku, kterou je potřeba domyslit. Rudolf Pellar zazpíval za doprovodu mistra Jíry „Utkání s větrnými mlýny“ a „Falstafa“ s textem Petránkovým. Písnička rošťácká a všechny myšlenky jsou pryč. Avšak i závěr měl hluboké myšlenkové kořeny a smysl. Farsalská pole
a další obsáhlé citace
z vhodných pasáží Fausta aktualizované na dnešek. Dopisy Nehrua dceři Indiře (nedělej nic tajně, to znamená, že se bojíš), myšlenky Johna Ganttera o Evropě (Evropa je jaká je, je tu klid, za Československem a hluboko pod ním je Balkán, prostor, který je dlážděn špatnými úmysly velmocí), otázka Kosova i obrat Javiera Solany. Závěrečnou písní Rudolfa Pellara byla „Zpověď“ odměněná stejně
jako
myšlenky
a
úvahy
Petránkovy
bouřlivým
potleskem.
Místopředsedkyně MDH Ludmila Rypová v závěrečném poděkování účinkujícím popřála Rudolfu Pellarovi k jeho „dnešním“ 85. narozeninám a navrhla společně zazpívat Českou a Slovenskou hymnu, které umocnily důstojnost představení. Předsednictvo
Masarykova
demokratického
hnutí
vystupujícím za nevšední zážitek a umělcům za vynikající výkon.
Vratislav Preclík Místopředseda MDH
děkuje
všem
