1
Marie L. Neudorflová Masaryk a ženy. Přednáška pro Masarykovo demokratické hnutí. Divadlo Kolowrat, 27. 4. 2006.
Téma "Masaryk a ženy" má několik rovin, a já se budu snažit postihnout podstatu těch nejdůležitějších: vliv rodinného prostředí, vliv jeho ženy Charlotty, znalosti získané studiem určitých aspektů reality tak jak byly reflektovány v Sebevraždě (1881), studiem literatury české i světové, kontaktem s českým ženským hnutím od poloviny 90. let 19. století, a studiem sociálních poměrů žen v habsburské říši. Masarykův zájem o postavení žen se odráží hlavně v několika kapitolách jeho spisů Naše nynější krise, Otázka sociální, Rusko a Evropa, v řadě článků v Naší době, v Čase, a vrcholí publikováním jeho unikátně odvážných přednášek v desetiletí od konce 90. let. Obecně je možné charakterizovat Masarykův vztah k ženám jako pozitivní. Ten vyplýval jednak ze šťastného dětství, pocitu, že v Masarykově rodině byly děti milovány, a vedeny způsobem, aby se vymanily z chudého prostředí vrstvy svých rodičů. Ale podle Masarykova svědectví z Čapkových Hovorů s TGM se zdá, že zrovna tak důležité bylo vědomí Tomáše, že maminka, kterou miloval, vstával ráno jako první a chodila spát jako poslední, a veškerá tíha chudé a náročné domácnosti se čtyřmi dětmi ležela na jejích bedrech. Tomáše nikdy nenapadlo, že by práce, kterou matka pro rodinu dělala, byla méně hodnotná, než výdělečná práce otce, spíše naopak. A postoj, že hodnota práce žen byla obecně podceňována se stal součástí jeho celoživotních přístupů. Masaryk měl od začátku velmi zodpovědný vztah k ženám, v mládí se vyhnul všem zkušenostem, které přinášely závazky a zodpovědnost, i když dívčí společnost měl rád a nevyhýbal se jí. Měl z toho i problémy ve škole. Čím byl starší, tím rostly jeho nároky na duševní a intelektuální úroveň ženy, se kterou by chtěl spojit svůj život. Když Zdence Šemberové, dceři svého přítele ve Vídni, vysvětloval, proč s ní nemohl navázat vážný vztah, zdůrazňoval, že s ní nebylo možné vážně hovořit o věcech, které pro něho byly důležité, že všechno ironizovala. Když mu bylo 26 let a matka ho pobízela, aby se konečně oženil, odepsal jí, že nepoznal dívku, se kterou by se mohl oženit, a že mu je souzeno, aby zůstal starým mládencem. Romantické seznámení o rok později, a cesta ke společnému životu se vzdělanou Američankou a klavírní virtuoskou Charlottou Garrigue, je dostatečně známa. Z našeho hlediska je podstatné to, že pod jejím vlivem Masaryk rozvíjel svůj zájem o ženskou otázku a že spolu například četli knihu Poddanství žen od Johna Stuarta Milla, v níž autor rozebíral nerovnoprávné postavení žen v polovině 19. století. Snad ještě více bylo
2
důležité, že Masaryk začal vnímat nerovnoprávné postavení žen nejen z mravního hlediska, ale i sociálního. Tento přístup pak uplatnil, když přepisoval svou vrácenou docentskou habilitační práci Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty (1881 německy) a stavěl své úvahy na důkladné znalosti reality včetně statistik. Jeho hlavní závěr byl, že se lidé od mládí musí učit konstruktivnějším přístupům k sobě, k druhým, k celku, a musí být více zodpovědní za své jednání – že vždycky existuje několik alternativ k řešení problémů. Silný sociální přístup, který si nesl životem na základě zkušeností ze svého mládí a dětství, velmi posílil vlivem své ženy Charlotty, která byla hluboce nábožensky založená, ale její náboženství mělo hlubokou mravní podstatu a bylo velmi praktické. Masaryk vždycky obdivoval její intelekt, způsob myšlení a v Čapkových Hovorech dokonce říká, že její mysl a logika byly lepší než jeho. Podle svědectví jejich dcery Alice, do 90. let četla všechny jeho rukopisy, a Masaryk bral její připomínky naprosto vážně. Když přepisoval Sebevraždu, Charlotta jevila o jeho práci veliký zájem. Statistiky vypovídaly o tom, že sebevraždy se týkaly více sociálně slabších vrstev, že vdané ženy páchaly sebevraždu více než nevdané, a že naopak svobodní muži páchali sebevraždu daleko více než ženatí, více sebevražd bylo ve městech než na venkově. Příčiny viděl v tom, že mladí lidé nebyli většinou na manželství připraveni, a romantický přístup k manželství byl zrovna tak nebezpečný pro vyrovnané vztahy jako častá ekonomická motivace dívek se vdát, aby se co nejdříve zajistily a nebyly na obtíž rodičům. Důraz na pudovost také považoval za zdroj destruktivních přístupů k ženě, zvláště znásilnění, nelegitimní děti, a všechny nemorální přístupy k sexuálnímu životu. Zajímavé byly také vlastní názory Masaryka na příčiny těchto jevů. Na obecnější rovině viděl sebe destrukci jako výsledek obecného nedostatku vědomí vyššího smyslu života, nedostatku víry, že konstruktivní, pozitivní přístupy a smysluplná práce jsou schopny většinu problémů nejen řešit, ale i jim alespoň částečně předcházet. Již v této době si byl vědom, že sociální problémy jsou často u kořene nedostatečně konstruktivních přístupů, ale touto problematikou se důkladně začne zabývat až v 90. letech. Avšak již v této době začíná vidět vzdělání žen nejen jako cestu k jejich větší nezávislosti, důstojnosti, ale i jako cestu k jejich osobnímu rozvoji, k jejich většímu seberespektu, k většímu společenskému respektu, a tím i jako nutnou podmínku v jejich úsilí o rovnoprávnost ve společnosti. Jako poslanec požadoval, aby vláda začala dívčí školy podporovat tak jako chlapecké, na něž věnovala ročně 8 milionu korun a na dívčí něco nepatrně přes 150 tisíc. 3
Masaryk viděl jasně pokrytectví konzervativních a liberalistických přístupů, kterým scházel normální stupeň lidskosti, když předpokládaly, že každá žena má možnost zakotvit ve šťastném manželství, kde se o ně manžel postará. Tento názor přežíval i při vědomí, že v Rakousku bylo o jeden milion žen více než mužů. Postupně se tento nezpochybnitelný fakt začal brát v úvahu v tom smyslu, že ve výjimečných případech se ženy musí podporovat ekonomicky, a tudíž potřebují nějakou kvalifikaci, aby se nemusely živit jako prostitutky. Prostituce byla velmi rozšířená. Bylo zásluhou ženských hnutí všude v Evropě, že se začaly prosazovat svépomocí rovnoprávnější možnosti pro vzdělání a zaměstnání žen. Od začátku 90. let, kdy se Masaryk stal poslancem, obhajuje v říšské radě právo žen na stejné možnosti pro vzdělání jako měli muži včetně vysokoškolského. Ze svého vlastního života věděl jak velkým darem je vzdělaná a přitom praktická manželka. Masarykovi šlo hlavně o to, aby ženy měly možnost si v životě vybrat, v žádném případě nepodceňoval hodnotu ženské práce, ale naopak, považoval ji za stejně hodnotnou jako jakoukoli práci placenou. Masaryk v parlamentě obhajuje i myšlenku volebního práva pro ženy v rámci úsilí o zavedení všeobecného hlasovacího práva. Tohoto práva ženy nikdy nedosáhli v rámci habsburské říše, ale až po založení československé republiky roku 1918. Do svých argumentů Masaryk zahrnuje emancipaci žen ve smyslu emancipace od jakéhokoli útlaku, včetně emocionálního, kulturního, ekonomického, politického a právního. Jeho požadavek "žena budiž na roveň postavena muži kulturně, právně i politicky" se stalo roku 1905 mottem nového ženského časopisu Ženská revue, vydávaného v Brně Zdenkou Wiedermannovou–Motyčkovou, která s Masarykovými intelektuálně spoluprycovala. To, že Masaryk vycházel ze základního předpokladu, že žena je svým mravním a intelektuálním potenciálem úplně rovnocenná muži, vůbec nebyl v té době běžný názor. Rovnocennost pro Masaryka však neznamenala stejnost, ale spíše doplňování atributů, důležitých zvláště z hlediska potřeb dětí a dělby práce v manželství. A nebyla to jen katolická církev, která nepovažovala ženu za rovnocennou s mužem, ale byli to například i lékaři, kteří dokazovali nejrůznějším způsobem inferioritu žen (Albert, Freud. atd.). Masarykovy názory
měly
širší základ, který se týkal všech
neprivilegovaných vrstev a národů. Jeho přesvědčením bylo, že měly stejně hodnotný duševní potenciál, jako privilegované, a že společnost by měla být organizována tak, aby ho mohly svobodně rozvinout ke svému prospěchu i k prospěchu společnosti – v tom 4
viděl podstatu pokroku. Takovýto hluboce demokratický přístup stál samozřejmě v opozici vůči konzervativní, zvláště katolické orientaci, ale ne proti původnímu křesťanství. Byl také v opozici vůči liberalismu a marxismu, které mají materialistickou podstatu a podceňují mravní a duchovní stránky života. Masaryk často připomínal, že demokracie je jediný systém orientovaný na rovnoprávnost a pozitivní rozvoj všech lidí včetně žen a na spravedlnost pro všechny. To se týkalo i sociální oblasti, neboť obecná chudoba, jakou si již dnes nedovedeme představit, a zvláště podvýživa a nezdravé bydlení, nepřispívaly ke zdravému rozvoji většiny lidí. Teprve začátkem 80. let bylo prosazeno zkrácení pracovní doby ze 16 na 11 hodin, a k tomu se musí přičíst hodiny cesty do práce a z práce. Děti dělnic zůstávaly většinou bez dozoru. (V Čechách umíralo do 15 let 8% dělnic, mezi 16. a 20. rokem 28,3% dělnic, mezi 21. a 30. rokem 24,9% dělnic a mezi 31. a 40. rokem 8,4% dělnic.) Ženy braly poloviční mzdy jak muži za stejnou práci s argumentem, že tolik nejí a že nejsou hlavními živitelkami rodiny. Děti, jejichž práce zvláště v zemědělství byla považována za nutnou, braly jednu třetinu mzdy. Těsně před válkou statistiky dokonce zjistily, že jedna třetina dětí koná pravidelně těžké práce. Nejvíce se umíralo na tuberkulosu. Situace na venkově, kde námezdní síly bydlily pohromadě v ratejnách, nebyla o nic lepší – ženy z těchto vrstev málokdy unikly osudu, aby neporodily jedno nebo více nemanželských dětí, a často ani nevěděly s kým je mají. Většina žen ve svém životě někdy pracovala mimo domov, ale protože neměla žádnou odbornou kvalifikaci, dělala tu nejhorší práci. Ze všech těchto důvodu Masaryk uznával požadavky sociálně demokratických stran, ale neuznával revoluční filosofii a metody, kterými se náprava měla stát. Svůj postoj měl podepřený i oficiálními statistikami, které jasně ukazovaly, že ekonomické a sociální podmínky hrály podstatnou roli pro stabilitu a spokojenost rodiny. Pod vlivem Charlotty a jejich ryzího a hlubokého vztahu, v němž téměř absolutní vzájemná důvěra dovolovala naprostou otevřenost, včetně nejintimnějších aspektů jejich vztahu, se Masaryk naučil dívat se i na intimní vztahy z hlediska zdravých emocionálních potřeb žen. To bylo v té době naprosto něco unikátního. Tento úhel pohledu propracovával na abstraktnější rovině po dvě desetiletí a dovedl ho k účasti v českém ženském hnutí. Téměř úžas budila také jeho samozřejmá ochota podílet se na péči i výchově dětí a chodu domácnosti. Již začátkem 20. století mu české ženy za jeho postoje byly nesmírně vděčné. Tuto vděčnost pak ukázaly nejzřetelněji u příležitosti Masarykových 80. narozenin v roce 1930, kdy Česká národní rada vydává sborník 5
Masaryk a ženy, do něhož zahrnuje téměř všechny Masarykovy přednášky, týkající se postavení žen. K těmto přednáškám se vrátím. Poprvé se Masaryk angažuje v kritice nezodpovědných přístupů studentů ke svému zdraví brzy, když přišel do Prahy. Kvůli svým přednáškám z praktické filosofie, ve kterých studentům rozmlouval liberalistický přístup k intimnímu životu, měl první problémy v akademickém prostředí. Vysvětloval studentům, že sexuální abstinence je daleko méně nezdravá než návštěvy nevěstinců, a že pro chvilkové ukojení mladí lidé ničí často své zdraví na celý život, případně zdraví partnerky a dětí. Konzervativní kolegové žádali, aby byl z univerzity vyloučen, že kazí mládež, protože mluví o věcech, o kterých se veřejně nemluví. Za dalších několik let se znovu angažuje v kritice soudobých intelektuálně obhajovaných mladých intelektuálů k ženám v Čase v roce 1889, kdy pokrokáři zahájili svůj nový časopis Nové proudy úvahami o manželství a volné lásce, kterou považovali za východisko z mnohých závažných problémů. Přesto, že Masaryk neměl ironii ve zvyku, téměř ironicky ukazoval, jak jsou jejich názory materialistické, zastaralé, nedomyšlené a nezodpovědné. Dokonce se ptal co s malými dětmi, chudáčky – výsledku to volné lásky? Na to mu bylo v příštím čísle Nových proudů odpovězeno, že to nebyl předmět jejich úvah mladých pokrokářů. V této době ještě neexistovalo obecné povědomí, jak vlastně děti vznikají, a bralo se to jen jako zodpovědnost žen. Teprve těsně před první světovou válkou se prosadilo placení alimentů. Článek z Času Masaryk zařazuje jako poslední kapitolu Naší nynější krise, vydanou roku 1895, protože cítil, že se zase začínají šířit různé -ismy (individualismus, anarchismus, kosmopolitismus, socialismus, atd.), kterým mladí lidé nerozumí a které je záměrně odpoutávají od poznávání a pochopení reality. O nedostatku duchovního a mravního přístupu k intimnímu a manželskému životu v učení Marxe a Engelse se znovu rozepisuje v Otázce sociální (1898), v níž ukazuje jejich jednostranné a materialistické pojetí světa, a naprosté nepochopení důležitosti pozitivních emocí a mravních potřeb, zvláště žen. Masaryk si všímal, že krásná literatura, zvláště překládaná, nepřispívala pozitivně ke schopnostem konstruktivních vztahů mezi muži a ženami. Začal se literaturou velmi důkladně zabývat, později zvláště ruskou, na které hodnotil velký stupeň poctivého realismu, poctivé snahy ukázat destruktivní vztahy v pravdivém kontextu. Také si velmi cenil české literatury, kterou viděl jako odolávající západním trendům, v nichž začala převažovat glorifikace nezdravého, dekadentního, chorobně 6
romantického, oslavující lásku žen až k sebedestrukci. Českou literaturu, zvláště psanou ženami, viděl jako součást poctivého úsilí o sebepoznávání. A protože pro mladé lidi je velmi lákavé přijímat nedospělé a nezodpovědné přístupy, věnoval hodně úsilí, aby vysvětloval podstatu literatury, která falešně romantizovala nezodpovědné přístupy, a vlastně ignorovala realitu. Otázkou vztahu muže a ženy se dokonce zabýval i ve spise Rusko a Evropa, neboť nedospělé přístupy mužů k ženám a k rodině považoval za příčinu řady dalších vážných problémů ruské společnosti. Filozofickou podstatu své činnosti v českém ženském hnutí Masaryk sám nejpřesněji definoval slovy, že "ženská otázka" byla nejen ženská, ale i sociální, mravní, politická, a hlavně mužská. České ženské hnutí bylo velmi rozvinuté v 90. letech, zaznamenalo velké úspěchy dosažené svépomocí žen, mužů i celého národa. Například založení dívčího gymnasia Minerva Eliškou Krásnohorskou roku 1890, byl středoevropský unikát. Malá naděje, či spíše žádná, že ženy dosáhnou právní a politické rovnoprávnosti, tížilo ženy a orientovalo jejich neúnavné úsilí alespoň k částečným úspěchům. Ale ženy začaly mít vzrůstající pocit, že přes všechny úspěchy nezískaly dostatečný respekt od mužů a od společnosti, že ani společnost ani většina mužů je nepovažovala za rovnocenné. Dobrat se příčin bylo velmi těžké. A v této fázi Masaryk vstupuje aktivně do českého ženského hnutí. Masaryk se začal problémem zabývat a ženy správně cítily, že argumenty respektovaného vědce budou mít ve společnosti i pro muže daleko větší váhu než argumenty žen. Masaryk se pustil do řešení problému s důkladností jemu vlastní. Postupně přicházel ke kořenům pokřivených přístupů a předsudků mužů a společnosti k ženám, k manželství a rodině. Z těchto znalostí se rozvinuly unikátní přednášky pro veřejnost. Ženy, které mu byly za jeho názory nesmírně vděčné, by byly nikdy neměly odvahu takové názory formulovat veřejně. Jeho argumenty měly hlavně mravní, náboženskou a historickou podstatu. Ale věnoval se i ekonomickému postavení žen. V řadě přednášek například dokazoval, že hodnota práce a vším, čím žena přispívá k úrovni rodiny a společnosti, není o nic menší než jakákoli placená práce mužů. Tradiční postavení ženy v rodině charakterizoval jako sloužící pohodlí muže. Připomínal, že i podle zákonů byla žena považována v manželství za přítěž a její věno mělo tuto situaci kompenzovat (příslušné partie zákona obsahovaly přes 30 způsobů placení věna). Masaryk svým typickým aforistickým způsobem shrnul, že když 7
se muž ožení, dostává zadarmo služku, hospodyni, milenku, kuchařku, často švadlenu, ošetřovatelku a matku svých dětí. Jenom proto, že tato práce nebyla placená, nebyla považovaná za práci. A za tuto dřinu se většině žen, které musely hospodařit s velmi omezenými finančními prostředky, nedostalo nejen vděku, ale ani základní úcty a slušného zacházení. Ekonomickou nezávislost žen viděl i jako cestu k většímu respektu k ženám. Ale byl si vědom, že ekonomická zdatnost žen může snadno vést k jinému druhu jejich vykořisťování. Připomínal, že většina mužů holdovala únikovým činnostem od rodiny, jako byly hospody a často i nevěstince. I to bylo třeba změnit. Právní postavení žen považoval za základní podmínku na cestě k rovnoprávnosti žen i k jejich důstojnější pozici ve společnosti i v rodině, a k sobě, aby měly zdravé sebevědomí a snahu rozvinout svůj pozitivní potenciál. Všechny tyto myšlenky Masaryk vyjádřil hlavně ve své přednášce "Mnohoženství a jednoženství" roku 1899. Masaryk dbal na to, aby byl dobrým příkladem – například roku 1912 při doplňovacích volbách do českého sněmu se vzdal v jednom volebním okrese kandidatury, aby mohla kandidovat žena, a měla naději na vítězství. V podstatě mu šlo o demokratizaci společnosti, o to, aby se směřovalo k větší spravedlnosti. Masaryk vždy hledal základní příčiny jevů a v případě postavení žen to znamenalo pochopit napřed základní rozdíly mezi tradičními přístupy k ženám a k mužům, a poté zkoumat jejich kořeny. Roku 1899 jednou ze svých přednášek zaútočil na to, co nazýval "dvojí morálka". Díky Charlottě věděl, co je pro ženy důležité v emocionální oblasti. V nejobecnější rovině to byl respekt vůči ženě a její naprostá důvěra v partnera, v jeho slušné, konstruktivní a mravní chování. Jen z hluboké důvěry mohl vyplynout hluboký pocit sounáležitosti a hlubokého oddání se. Masaryk dokonce ironizoval do nekonečna opakovaná slova, že "mateřství je svaté"; uznával, že je, ale to nemělo znamenat, že všechna tíha rodiny měla být na bedrech žen. Mělo to hlavně znamenat návrat otce do rodiny a jeho účast na práci a na výchově dětí. Bylo potřeba, aby i otcovství bylo svaté. "Dvojí morálkou" Masaryk označoval společností nezpochybněnou naprostou svobodu mužů k intimním vztahům, a na druhé straně přísná morálka pro dívky a ženy. Důsledky byly katastrofální nejen pro zdraví žen, ale ženy žily příliš často strachem, celoživotním zklamáním, resignací. K tomu se přidružoval častá nechtěná těhotenství a katastrofální potraty. Takováto situace podle Masaryka nemohla zůstat nedotknutelnou oblastí soukromého života mužů. Masaryk byl stoupencem sexuální zdrženlivosti před manželstvím jak pro dívky tak pro muže, a
8
to nejen ze zdravotních důvodů. Podle jeho názoru chlapcům zdrženlivost dávala daleko vetší možnosti emocionálně a mravně dospět. Ve své ojedinělé kritice Masaryk dospěl ke kritice katolické církve, že přispívá ke zbytečně rannému sexuálnímu probuzení dětí. Zvláště kritizoval postoj katolické církve k manželství na základě učení sv. Liguoriho (1696–1787), který definoval manželství jako instituci na plození dětí a prevenci chtíče.
Toto učení nejenže bylo nesmírně
nemorální, degradující ženu i muže, ale učení ignorovalo pozitivní duchovní, mravní a emocionální dimenze lidské existence a vztahů. Obviňoval církev z pokrytectví, že nevěnuje pozornost výchově k mravní dospělosti, a k pěstování konstruktivních a zodpovědných vztahů. Dokonce se mu zdálo, že přístup katolické církve k ženě má daleko více starozákonních prvků než křesťanských, s důrazem na poslušnost a obětovat se pro druhé. Ale jeho kritice neušly ani autority světské – obviňoval doktory, právníky, učitele i kněze, že byli svým způsobem života špatným příkladem pro mládež. Mimo jiné příliš tolerovali alkohol, sami mu často holdovali, a přitom konsumace byla častou příčinou chudoby rodin a nezodpovědného chování. Přitom Masaryk viděl křesťanské učení jako dostatečný zdroj poučení a inspirace k mravním a konstruktivním přístupům ve vztazích obou pohlaví. Bohužel v církevní učení se brzy objevil pohled na ženu jako na nerovnocennou bytost a ten se stoletími zakořenil tak, že se stal samozřejmý, nepřemýšlelo se o něm, nepsalo, nemluvilo. Předsudky vůči ženám církev jen utvrzovala. Ale tyto přístupy Masaryk nepovažoval jako v souladu s původním křesťanským učením. V roce 1910 měl Masaryk přednášku "Žena u Ježíše a Pavla",
ve které
konfrontoval katolickou církev a její konzervativní tradici plnou předsudků vůči ženám způsobem, ke kterému by ženy nikdy neměly odvahu. Tato tradice vycházela z učení sv. Pavla, jehož přístup k ženám byl pohrdavý, postupně nepřátelský a tento vztah zabudoval do svého učení. Problém byl, že s původním křesťanstvím Ježíše měl jen málo společného. Masaryk ukazoval, že v pozadí těchto přístupů byl myšlenkový zmatek – matení cudnosti s fysickou neporušeností, glorifikace duše a pohrdání tělem, oddělování sexuálního vztahu od duševního, emocionálního a zodpovědného vztahu k ženě. Tento přístup vedl k dvojímu standartu morálky na úkor žen. Masaryk dokonce věřil, že nepřátelský postoj církve k lidskému tělu byl hlavním zdrojem mnoha perverzit. Masaryk uznával augustiánský koncept manželství jako fysické, duchovní a mravní jednoty. Byl přesvědčen, že jen z tohoto základu byla možná konstruktivní a hlubší úroveň vztahu v manželství. Tento vztah dával možnost jak vzájemnému 9
respektu a spolupráci v manželství, tak prostor pro duševní, intelektuální a mravní růst partnerů. Takovýto vztah, naplněný pozitivními hodnotami a spoluprací vytvářel příznivější prostředí i pro výchovu dětí. Takovýto vztah už nebyl v zajetí tradičních materialistických a znemravňujících, nedůstojných přístupů. Takovýto vztah již nebyl založen na využívání a zneužívání slabších. Na rozdíl od přísných názorů sv. Pavla, plných předsudků, Ježíšův přístup k lidem včetně žen byl plný pochopení a soucitu pro lidskou přirozenost. Kristus nehlásal, že celibát či panenství jsou nadřazeny manželství a dokonce uznával rozvod v případě nevěry. Masaryk zdůrazňoval duševní a duchovní rozvoj partnerů i dětí v manželství za bohatý zdroj čistých, intimních a šťastných vztahů. Byl si vědom toho, že smyslnost bez skutečné lásky je destruktivní. Péče o duševní a fyzické zdraví a přijetí mravních principů ve vztazích mezi mužem a ženou vytvářelo podmínky i perspektivu pro konstruktivnější vztahy i život než hodnoty tradiční a módní. Zároveň varoval ženy, aby nezačaly napodobovat muže v tom horším – například kouření, pití, vysedávání po hospodách, volná láska, pohrdání mateřstvím a rodinou. Neušlo mu, že vzdělané ženy někdy braly své vzdělání a pozice jen jako svůj osobní úspěch bez širších mravních implikací a zodpovědnosti za vše pozitivní, čeho pro ně minulé generace dosáhly. Masaryk vnímal soudobou společnost jako žijící v polygamii, zvláště se strany mužů. Vnímal tento stav nejen jako překážku k pozitivnějším vztahům a životu, k rychlejší skutečné emancipaci žen, ale i jako překážku k rychlejší společenské a mravní demokratizaci společnosti. Podle jeho názoru hluboce nedemokratické a nespravedlivé principy v soukromé sféře zpomalovaly rozvoj mravní demokratizace i ve sféře veřejné, která byla stále pod vlivem tradičních konzervativních názorů na společnost, ne demokraticky, ale hierarchicky organizovanou. Jak již bylo zmíněno, Masaryk podporoval ženy v jejich úsilí proniknout do politické sféry, ale byl si vědom, že to bude jen část úspěchu ženské emancipace, i když nezastupitelná. Větší záruku pokračování emancipace žen viděl ve spojení právních, politických a nepolitických prostředků, týkajících se i životní filosofie jednotlivců. Tyto aspekty viděl jako nutnou součást úsilí k potřebným společenským změnám. Nedělal si iluze, že cesta k důstojnějším postavení žen i ke konstruktivnější vztahům mezi ženami a muži bude snadná, a zdůrazňoval, že bez účasti mužů, bez podstatných změn v jejich přístupech k ženám není možné tohoto cíle dosáhnout. Zároveň si byl vědom, že toto úsilí bude stále narážet nejen na konzervativní přístupy, ale i na různé módní trendy, které záměrně orientovaly mladé lidi na únikové činnosti, nebo naopak předkládaly 10
radikální zjednodušené pohledy jako prostředek k řešení problémů ať již sociálních nebo týkajících se vztahů mezi mužem a ženou. Aby se informace o situaci žen a o důležitých problémech dostaly více mezi inteligenci, Masaryk zavádí od roku 1905 v Naší době rubriku "Ženská otázka", později přejmenovanou na "Ženské hnutí" a od roku 1910 na "Ženskou hlídku", kterou měla na starosti žena – Olga Stránská Absolonová. Masaryk viděl pohled na ženu jako rovnocennou bytost a společenské a politické úsilí o její rovnoprávnost jako podstatný aspekt demokratizace společnosti, jako cestu k větší spravedlnosti ve společnosti, jako cestu k vyšší úrovni celého národa. V tomto ohledu převážná část žen v českém ženské hnutí s ním sdílela jeho názory i perspektivu do budoucna. Bylo i Masarykovou zásluhou, že po založení Československé republiky roku 1918 ženy získaly rovnoprávnost právní, politickou i v přístupu ke vzdělání. Dokonce se odvažuji tvrdit, že jeho názory měly značný vliv na narovnání vztahů mezi mužem a ženou i v soukromé sféře. Masaryk si byl vědom, že tato oblast je jednou z nejobtížnějších v demokratizačním procesu. My se do velké míry stále potýkáme s nevyřešenými problémy v této oblasti. Také se domnívám, že by naší společnosti velmi prospělo, kdyby se na místo protlačovaných liberálních hodnot souvisejících s bezbřehou svobodou a pudovou kulturou začaly zdůrazňovat hodnoty mravní – v lidských vztazích, v kultuře, v politice, ve společnosti. Bohužel, své nejlepší tradice, do nichž na prvním místě patří ideje a koncepty T. G. Masaryka, totiž ke své škodě neoceňujeme a zanedbáváme.
11
Masaryk a ženy Zvyšování vzdělanosti a kvalifikace žen, jejich snahy o rovnoprávnost a rovnocennost byly v druhé polovině 19. století jedním ze základních programových požadavků prof. Tomáše Garrigua Masaryka. Jak na klubovém podvečeru v divadle Kolowrat 27. dubna uvedla prof. Marie Neudorflová byl to ve své době názor minoritní. Nepodporoval ho dokonce ani významný soudobý psycholog Dr. Sigmund Freud. V ženách viděl Masaryk rovnocenného partnera mužů. A právě v demokratizačním procesu v tehdejším rakouském státě spatřoval cestu k uskutečnění jejich lidského, ekonomického a politického osvobození z tradiční společenské podřízenosti. V tomto boji mu byla velkou oporou jeho žena Charlotta, která se aktivně účastnila práce v ženském hnutí. Masaryk svůj program zrovnoprávnění žen uskutečňoval i v rodinném životě. Podílel se nejen na výchově dětí, ale i na chodu domácnosti. To nebylo v té době vůbec běžné. Dokonce panovalo přesvědčení, že za děti a jejich vývoj mohou pouze ženy… V bohaté diskusi, která po přednášce následovala, účastníci zejména připomněli, že by se v současnosti měly vedle věcných hodnot mnohem více zdůrazňovat hodnoty mravní Miroslav Hlaváč
12
13
