Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)
Nemusíš zem?ít na své poušti David Wilkerson June 4, 2001 P?ednedávnem jsem za?al plánovat knihu o utrpení Božích svatých. Cht?l jsem povzbudit k?es?any o Pánov? v?rnosti k jeho lidu uprost?ed jejich zkoušek. Od té doby mi mnoho ?tená?? píše a sv?d?í o tom, jak jim dal B?h milost v jejich ?ase trápení. Jedna žena napsala o snášení fyzické zkoušky: „P?ed dvanácti lety jsme já a m?j manžel odešli do penze a B?h nás poslal do národ? jako misioná?ské evangelisty. B?hem té doby jsme procestovali více než t?icet zemí. ?asto jsme sloužili za hrozných okolností, ale Pán nás vždy udržoval v dobrém zdravotním stavu a dal nám milost v nadp?irozené síle.“ „Potom minulý b?ezen m? zachvátila neznámá nemoc, která je obzvlášt? zhoubná. Vid?li jsme, jak se toto utrpení dotýkalo množství lidí, kterým jsem sloužili, v odlehlých oblastech. Zp?sobuje bolest a otékání rukou. P?esnou p?í?inu bolestivého otékání v mých kloubech nedokázalo ur?it mnoho specialist?, jen si pouze v ohromení drbali hlavy.“ „K?i?ela jsem k Bohu, ale zdálo se, že nebesa ml?í. Po celou dobu jsem nikdy necítila blízkost jeho p?ítomnosti. Trávila jsem osam?le dev?t m?síc? v poušti bolesti a nejistoty. Do prosince 1999 si bolest vybrala svou da? na mém fyzickém i mentálním stavu. Byla jsem vy?erpaná, sotva jsem mohla spát. Ztrácela jsem duchovn? p?du pod nohama. Byly to nejtemn?jší dny mého života. Nev?d?la jsem, zda uvidím nové století.“ „Potom jsem se jednou ráno probudila do slune?ního jasu, který zaplavoval mou ložnici. Uv?domila jsem si, že jsem poprvé spala celou noc. Mou první myšlenkou bylo: ‚Nemám žádnou bolest.‘ Bála jsem se to ?íci svému manželovi. Stále jsem ?ekala, že se bolest vrátí, ale nevrátila se.“ „Uv?domila jsem si, že zatímco jsem spala, B?h jednal. A cítila jsem, že ?ekl ?áblovi: ‚Tak už dost.‘ Je to už rok a jsem stále bez bolesti. V záznamech mého léka?e jsou zapsaná tato slova: ‚tajemný zázrak‘. Mám více síly, než jsem m?la kdy p?edtím. Vyšla jsem ze své poušt? spo?inutím v náru?i mého milovaného Ježíše a d?v?rou v jeho slovo.“ Vzbuzuje to víru, když ?teme sv?dectví jako je toto, že se v??ící vyno?í ze svých pouštních zkoušek a radují se z Boží v?rnosti. Mluví o strašné bolesti, testování, kalamitách, tragediích, zkouškách, které se zdály nekone?né. Nejprve jejich nad?je vzroste, potom umlkne. Zažívají vzplanutí nadp?irozené síly, ale potom jsou p?emoženi hrozným strachem. A jejich mysli zaplavují trvale otravující pochybnosti: „Pro? m? postihla tato pohroma? Soudí m? B?h pro n?jaký minulý h?ích? Pro? mé modlitby nejsou zodpov?zeny? Postil a modlil jsem se, ale nic jsem neslyšel. Pro??“ Možná se potácejí ve svých zkouškách, p?ipraveni zemdlít. Ale p?es to všechno si udrželi svou víru. Jak? Dovolili, aby je jejich utrpení vedlo na kolena. V d?sledku toho jen vzrostla jejich d?v?ra v Pána. Vyšli ze své poušt? se sv?dectvím o Boží dobrot? a moci k vysvobození. ?íkám ti, nikdy jsem neslyšel o tolika utrpení mezi Božím lidem. Má žena Gwen a já jsme žasli nad dopisy, které jsme ?etli. Stále jsme si navzájem ?íkali: „Slyšel jsi n?kdy n?co podobného? Trápení tohoto ?lov?ka je nep?edstavitelné.“ Lidé popisovali napadení strašnými nemocemi, které ohrožují život. Rodiny procházející bou?í p?i rozvodu manžel? a manželek, d?ti, které se bou?í a vrhají se na drogy. Jiní píší o svém pobytu v duševní nebo duchovní poušti. ?elí depresím, strachu, úzkosti všeho druhu. N?kte?í nesou tíhu finan?ních b?emen a nar?stajících dluh?. A te? je jejich stres žene do poušt? zoufalství. Muž, který p?i katastrof? ztratil svou milovanou, píše: „Chv?ji se hr?zou, kdykoliv zazvoní telefon. ?íkám si: ‚Je to ješt? horší zpráva?‘ Všechno to zp?sobilo jedno zavolání.“ Zbožná žena píše, jak p?ijala takový hovor: „Jsme silná rodina, která v??í Bibli a pravideln? navšt?vuje církev. V ?ase naší zkoušky bylo našim krásným syn?m 7 let, 3 roky a 14 m?síc?. Strašný telefonát p?išel 25. srpna 1996. Page 1 of 6
Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) M?j manžel spadl z výšky 35 stop ze st?echy, kterou opravoval.“ „Bylo nutné chirurgicky napravit zlomené stehno a koleno. Poslední v?c, kterou mi p?ed operací ?ekl, bylo: ‚?ekni chlapc?m, že je miluji a ráno vás všechny uvidím.‘ Ale b?hem operace m?li dokto?i potíže. Do rána byl manžel v bezv?domí.“ „Moje víra mi ?íkala, že odpo?ívá a že bude v?as zase s námi. Ale po t?inácti dnech – po mnoha procedurách, p?evozu do nejlepší nemocnice a celostátním modlitebním ?et?zu – vzal Pán mého manžela dom?.“ „Všechno nasv?d?ovalo tomu, že to pro nás bude zase dobré. Potom se náhle celý náš sv?t z?ítil. Ježíš nikdy ne?ekl, že k?es?ané nebudou muset ?elit trýzni, že? Te?, když zaopat?uji sama t?i chlapce, se mi to potvrdilo.“ „P?esto všechno získali moji chlapci neporovnatelnou touhu po nebi. Nejen že mají nebeského Otce, který na n? v nebi ?eká, ale mají tam také svého pozemského tatínka, který na n? ?eká, a to zm?nilo jejich životy. Chválíme te? Boha, že vzal jejich spaseného tatínka do nebe. To je cíl pro každého z nás n?kdy v budoucnu.“ Tato žena se vyno?ila ze své poušt? také spo?inutím v Ježíšov? náru?i. P?esto se zdá, že mnoho k?es?an? nikdy nepozná Boží út?chu, zmírn?ní zármutku, úlevu v bolesti a sílu. Dovolte, abych se zeptal: Jak jsi ?elil svým pouštním zkouškám? Možná jednou procházíš práv? te?. Možná je tvou pouští hluboká deprese. D?síš se vstávání každého dne, protože nad tebou stále visí temný mrak. Tvým nem?nným k?ikem je: „Pane, pomoz mi, už to více nesnesu.“ Když jdeš do církve, všemožn? se snažíš nasadit úsm?v. Ale hluboko dole procházíš peklem. Postil ses, modlil ses, hledal Pána po dny, týdny, m?síce. Ale nezdá se, že by B?h odpovídal na tvé modlitby. N?kdy my všichni skon?íme na poušti. Mohl bych napsat knihu o mnoha poušti podobných zkouškách, které jsem snášel ve svém život?. P?esto n?kte?í k?es?ané odmítají uznat, že poušt? p?icházejí samoz?ejm? na nás všechny. Domnívají se, že taková ?e? nazna?uje nedostatek víry. Znám jednoho pastora, který ?ekl svému sboru: „Moje víra m? u?inila imunním proti škod?. Odrazil jsem všechny bolesti a nešt?stí ve jménu Ježíše. Prost? jsem to všechno odmítl.“ Nep?eji škodu nikomu, ale beze vší pochybnosti je tento muž zralý pro pouš?. Jeho mín?ní prost? neodpovídá Písmu. David píše: „Vysvobo? mne, ó Bože, nebo? jsou dosáhly vody až k duši mé. Poh?ížen jsem v hlubokém bahn?, v n?mž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely o?i mé od ohlídání se na t? Boha svého“ (Žalm 69:1–3). Bible to jasn? ukazuje: I nejzbožn?jší mezi námi snášejí hluboké zkoušky na poušti. Otázkou je, jak z nich vyjdeme? M?žeme si být jisti, že naše pouštní zkušenost v nás zp?sobí zm?ny. Ostatn? není to jen v poušti, kdy naše víra prochází ohn?m. Takže, m?ní t? tvá sou?asná zkouška k lepšímu nebo k horšímu? Sv?d?íš, že máš víru, ale jak jsi ji získal? Na jakém základu stojí tvá víra? Písmo nám ?íká, že víra p?ichází ze slyšení, a že Boží slovo nám dává „duchovní o?i“, které nás uschop?ují slyšet (viz ?íman?m 10:17). Nuže, zde je to, co Bible ?íká o pouštních zkušenostech v našich životech:
„Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina… Vyslyšiž mne, Hospodine, nebo? jest dobré milosrdenství tvé… A neskrývej tvá?i své od služebníka svého, nebo? mám úzkost; rychle vyslyš mne“ (Žalm 69:15–17). Nepochybn? vody utrpení zaplavily život zbožného. „Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, p?e?istil jsi nás, tak jako p?e?išt?no bývá st?íbro. Uvedl jsi nás byl do le?i, krut? jsi bedra naše ssoužil… vešli jsme byli do ohn? i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení“ (66:10–12). Kdo nás p?ivádí do sít? utrpení? B?h sám to ?iní. „Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ost?íhám… K dobrému? jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se nau?il ustanovením tvým“ (119:67, 71). Tento verš to perfektn? objas?uje. Je pro nás dobré – a dokonce nás to požehná – když jsme sklí?ení. Všimni si žalmistova sv?dectví: „Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas m?j a pokorné modlitby mé… Obklí?ily? Page 2 of 6
Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sev?ení a truchlost p?išla na mne. I vzýval jsem jméno Hospodinovo, ?ka: Prosím, ó Hospodine, vysvobo? duši mou“ (Žalm 116:1–4). Tady byl v?rný služebník, který miloval Boha a m?l velkou víru. P?esto ?elil bolestem, úzkostem a smrti. Nacházíme toto téma po celé Bibli. Boží slovo hlasit? vyhlašuje, že cesta k ví?e vede skrze povodn? a ohn?: „Skrze mo?e byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké“ (Žalm 77:19). „Aj, já u?iním v?c novou, a tudíž se zjeví… Nadto zp?sobím na poušti cestu, a na pustinách ?eky“ (Izaiáš 43:19). „Když p?jdeš p?es vody, s tebou budu, pakli p?es ?eky, nep?ikva?í t?; p?jdeš-li p?es ohe?, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe“ (Izaiáš 43:2). „Nebo já, Hospodin B?h tv?j, ujal jsem t? za tvou pravici, a pravím?: Neboj se, já tob? pomáhati budu“ (Izaiáš 41:13). V tomto posledním verši je skrytý d?ležitý klí?: V každé poušti, které ?elíme, nás náš Otec drží za ruku. P?esto jen ti, kdo procházejí pouští, získávají tuto ruku út?chy. B?h ji natahuje k t?m, kdo jsou chyceni prudkými vodami soužení. ?tená?ka z našeho mailového seznamu napsala mocnou knihu o utrpení. Její jméno je Esther Hunter a její kniha nese titul „Joy in Mourning“ (Radost ve smutku). Esther nám nedávno napsala o drsné zkoušce, kterou snášela. Ona a její manžel odlet?li ze svého domova v Arkansasu do Manitoby v Kanad?, aby pochovali jejího devadesátiletého otce kazatele. Všech dvanáct d?tí tohoto zbožného muže p?ijelo, aby uctilo jeho památku. Sourozenci Esther se svými rodinami se vt?snali do p?ti aut, když se vraceli dom? z poh?ebního ústavu. Ale cestou se p?ehnala prudká sn?hová bou?e, která zp?sobila „white-out“ na cest? (zdánlivé splývání oblohy a zem?). Uprost?ed bou?e se vedoucí auto odd?lilo od ostatních. Esther a její manžel jeli v druhém aut?. N?kde vp?edu na silnici, ?íkají, došlo k p?íšerné nehod?, dv? auta se strašn? rozbila. Esther je zdravotní sestra, tak její manžel zajel s jejich autem ke kraji vozovky, aby nabídli pomoc. Jak se p?ibližovali k nehod?, uv?domili si ke své hr?ze, že jedno z aut bylo vedoucí auto jejich pr?vodu. Protijedoucí auto se pokoušelo p?edjet v bou?i nákla?ák a ?eln? do n?j narazilo. Esther se podívala do zdemolovaného auta a vid?la v n?m ležet svou sestru, svého ?ty?letého synovce a dva své bratry. Vytáhla svého synovce, který byl rychle p?evezen do nemocnice. Esther pak vytáhla svou sestru, která ji brzy zem?ela v náru?í. Její brat?i byli již mrtví, zem?eli p?i srážce aut. Malý synovec Esther tuhle strašnou zkázu p?ežil. Ale nikdo z rodiny nikdy nezapomene nepopsatelnou scénu na té studené, pusté silnici. Celou tu dobu ležel jejich otec v rakvi v poh?ební síni. A jejich matka, která byla stižena Alzheimerovou chorobou, se nikdy o tragedii nedozv?d?la. Dva roky se Esther toulala po poušti smutku a zmatku. Neustále byla p?emáhána slzami. Nosila v sob? otázky, vinu a strašné b?emeno všech „co kdyby“. Trávila hodiny na kolenou v modlitb? a hledání Božího slova. Zoufale hledala jediný ždibec út?chy a uzdravení z té p?íšerné tragedie. Jednoho dne, když se Esther procházela podél ?eky, sebrala ze zem? kámen. Naškrábala na n?j tato slova: „Nemohu nést tohle b?ím?.“ A uv?domila si: „Už se nikdy nemohu obvi?ovat.“ Potom hodila kámen do vody. V tu chvíli B?h vzal její b?emeno. Esther se vyno?ila z p?íšerné poušt? spo?inutím v Ježíšov? náru?i. A m?la mocné sv?dectví: „M?j Otec je ve všem úsp?šný. S mým milujícím nebeským Otcem neexistují žádné nehody.“ Ona opravdu našla radost ve svém zármutku. N?kte?í k?es?ané cht?jí vytrhnout knihu Joba ze svých Biblí N?kte?í k?es?ané se nemohou vypo?ádat se skute?ností, že Job byl spravedlivý, svatý, milovaný Boží muž, který snášel strašné pohromy. ?íkám takovým k?es?an?m: Je pro nás nemožné poznat pravou víru, pokud se nem?žeme podívat zp?íma na Jobovo soužení a ?íci: „B?h zám?rn? dopustil, aby se všechny ty v?ci Jobovi staly.“ B?h povolil smrt Jobových d?tí. Dovolil ztrátu Jobova bohatství, jeho majetku, jeho pov?sti, reputace. Job byl bez milosti v rukou jeho takzvaných p?átel. I jeho vlastní žena se mu posmívala. A jeho t?lo bylo pokryto strašnými boláky. Tento muž žil s nesnesitelnou bolestí a zármutkem v srdci. Pohle? na n?j uprost?ed trosek jeho života, s pocity Page 3 of 6
Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) odmítnutí, zdrcený žalem, zdálo se, že nebe odpuzují jeho modlitby. Job trávil temné noci beze spánku a strašné dny plné bolesti. Jeho bolest byla tak velká, že prosil Boha, aby si vzal jeho život. P?esto, skrze tohle všechno, ho B?h stále miloval. Vskutku, Job nebyl nikdy v Božích o?ích vzácn?jší než uprost?ed své zkoušky. Bylo to v Jobov? nejhorší hodin?, kdy mu B?h dal zjevení sebe sama, zjevení, které m?ní život. On osobn? vyvedl Joba z jeho poušt?. A Job vychází s nezkrotitelnou vírou a sv?d?í: „By mne i zabil, což bych v n?ho nedoufal?“ (Job 13:15). Naproti tomu n?kte?í v??ící vycházejí ze své poušt? s ho?kostí a hn?vem. Jejich zkouška je zm?nila v pochybující, zatvrzelé, bezút?šné pohrda?e Boha: „Ale ?ekl Sion: Opustilt? mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne“ (Izaiáš 49:14). Vid?l jsem, jak se trpící k?es?ané obrátili kompletn? proti Bohu, kterého kdysi milovali. Obvi?ovali Boha, že je opustil v jejich ?ase nouze. Tak na oplátku zanev?eli na všechny modlitby. Odložili své Bible. A nechodí již do církve. Místo toho si nosí v sob? hn?v a odpor k Bohu. Znám služebníka, jehož víra byla ot?esena smrtí v jeho rodin?. Tento muž si myslel, že ho jeho víra ochrání p?ed každým nešt?stím. Když potom došlo k tragedii, byl zni?en. A úpln? se odvrátil od Boha. Jeho p?átelé byli šokováni jeho tvrdostí. ?ekl jim: „Nep?eji si, aby p?ede mnou bylo n?kdy zmi?ováno jméno Ježíš.“ Je tragedie, že n?kte?í k?es?ané zem?ou na své poušti. To se stalo Izraeli. Krom? v?rného Jozue a Kálefa, celá generace Izraelc? – lidí zázra?n? vysvobozených z Egypta – zahynula na d?sivé, ohromné poušti. Zem?eli plní pochybností, zármutku, muk, bolesti. Pro?? Odmítli d?v??ovat Bohem odp?isáhnutému Slovu, že je zachová v jejich ?ase trápení. Hospodin jim zaslíbil: „Nebojte se, ani se strachujte jich. Hospodin B?h váš, kterýž jde p?ed vámi, on? bojovati bude za vás… Hospodin B?h tv?j t? ponese, jako nosí ?lov?k syna svého… Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti m?li, p?edcházel vás… aby vám ukázal cestu, kterouž byste m?li jíti“ (Deuteronomium 1:29–33) P?esto ?ti, co se stalo této pochybující zatvrzelé generaci: „?asu pak, v n?mž jsme šli… bylo let t?idceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken v?k muž?… nebo ruka Hospodinova byla proti nim k set?ení jich… dokudž nevyhladil jich“ (2:14–15). B?h ?ekal, až ten opravdu poslední zem?e, ješt? než op?t promluvil k Izraeli: „I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prost?edku lidu, že mluvil Hospodin ke mn?“ (2:16–17). Co zp?sobilo, že tato generace zem?ela na poušti? Jsou to stejné dva d?vody, pro které i dnes umírají k?es?ané na své vlastní poušti. 1. Nikdy nep?ijali Boží lásku, která se jim nabízí Skrze všechny zkoušky, kterými Izrael procházel, se B?h pokoušel vyjád?it jim svou velkou lásku k nim. Ale oni ji odmítli p?ijmout. Oni prost? nev??ili, že jejich testování povstalo z jeho lásky. Místo toho lidé znovu a znovu ?íkali: „Kdyby nás B?h miloval, pro? by nás vyvedl sem na pouš?, aby nás zabil? Pro? by dopustil, abychom byli tak souženi?“ Tady vidíme ko?en veškeré nevíry: neochotu v??it a odpo?ívat v Boží lásce k jeho d?tem. P?esto opravdovým d?vodem, pro? si B?h vyvolil Izrael, aby byl jeho lidem, byla jeho láska: „Proto že (B?h) miloval otce tvé, vyvolil sím? jejich (tebe) po nich… ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, p?ipojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás… ale proto, že miloval vás Hospodin“ (Deuteronomium 4:37,7:7–8). Izraeli bylo ?e?eno: „B?h si vás nevybral proto, že byste byli n??ím zvláštním. Vyvolil vás prost? a toliko proto, že vás miloval.“ Uvažuj:
Pro? B?h nedovolil Balámovi, aby zlo?e?il Izraeli? „Ale obrátil Hospodin B?h tv?j tob? zlo?e?ení v požehnání, nebo miloval tebe Hospodin B?h tv?j“ (23:5). Pro? se je B?h nerozhodl zni?it u Rudého mo?e? Cht?l v?d?t, zda budou d?v??ovat lásce jejich nebeského Otce. ?íkal si: „Za jakého Otce m? mí lidé mají, jak si m? jako Otce p?edstavují? Opravdu v??í, že je dost miluji, že nedovolím, aby padli do rukou nep?átel? Spoléhají na mé neot?esitelné sliby, že se o n? postarám za všech okolností? V?dí, že se jich nikdy nevzdám, i když se situace zdá temná a beznad?jná?“
Page 4 of 6
Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) Pro? vedl B?h Izrael k ho?kým vodám Marah? Op?t cht?l ze svého lidu dostat pr?kazné sv?dectví, že v??í v Jeho lásku k nim. Cht?l v?d?t, zda mu d?v??ují, že uhasí jejich žíze?, protože je miluje. Vidíme ješt? další testování, když byl Izrael na pokraji zaslíbené zem?. Dvanáct muž? bylo posláno, aby prozkoumali zemi. Ale deset z nich se vrátilo se „zlou zprávou“. Tvrdili, že Izrael nem?že nikdy tuto zemi zabrat, protože je plná obr?, pevností, velkých opevn?ných m?st, p?ekážkami p?íliš zastrašujícími, aby je mohli p?ekonat. Jak lidé reagovali na tuto zprávu? Op?t volali ve strachu a neví?e: „Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu, nebo siln?jší jest nežli my“ (Numeri 13:31). V podstat? ?íkali: „Naši nep?átelé jsou siln?jší než Boží láska k nám.“ Oni obvi?ovali Hospodina, že se jich z?ekl v jejich ?ase nouze a nechal je, aby si to za?ídili po svém. A celou noc strávili st?žováním si a voláním: „P?ál bych si být mrtvý. Pro? nás B?h dostal do takové beznad?jné situace?“ Apoštol Št?pán o t?chto lidech ?ekl: „Odvrátili se srdci svými do Egypta“ (Skutky 7:39). Op?t vidíme, že v každé krizi Pán ujiš?oval sv?j lid: „Já vás v?rn? miluji.“ P?esto pokaždé dovolili, aby p?ekážky zastínily jejich v?domí o Boží lásce k nim. P?emýšlej o tom: Jestliže v??íme, p?ijímáme a d?v??ujeme v lásku našeho nebeského Otce, co je tu potom ke strachu? Nau?il jsem se nap?íklad, že když se opravdu spoléhám na Boží lásku ke mn?, nemusím se bát, že budu oklamán. Jestliže jsem opravdu jeho – jestliže v??ím, že m? nese ve své milující náru?i – potom nikdy nedovolím ?áblovi ani žádnému jinému hlasu, aby m? uvedl v omyl. Ani se nemusím obávat náhlé pohromy nebo že si ze m? tropí žerty nebo vyhlídky nejisté budoucnosti. M?j milující Otec nedopustí nic z toho, aby se stalo v mém život?, krom? t?ch v?cí, o kterých p?edem rozhodl, že jsou tím nejlepším pro m? a mé milované. Bez ohledu na to, jaké mohou být mé problémy, on je objasní, rozmotá a p?ipraví pro m? cestu. Milující B?h m?že kv?li mn? vykonat zázrak za zázrakem, když mu budu jenom d?v??ovat. Tohle m? uschop?uje ?elit tvrdým ?as?m, ohnivým zkouškám i smrti. Vím, že v tom všem se mnou bude m?j Pán sdílet mou bolest a že mé slzy budou pro n?ho tak vzácné jako zlato. Nedovolí, aby m? mé zkoušky zni?ily. On bude vždy v?rný, aby pro m? p?ipravil únikovou cestu. Možná si ?íkáš: „Ale neuvedeme své životy do zmatku svým špatným rozhodnutím? Nep?ivodíme na sebe chaos tím, že mineme Boží v?li? A co všechny bláznivé v?ci, které d?láme, nedostanou nás do nesnází?“ Ujiš?uji vás: Budete-li prost? spoléhat na Boží lásku, ?init pokání a držet se Ho, On vy?istí každý váš nepo?ádek, každý zmatek. Zm?ní náš popel v okrasu. 2. Byli slepí k tomu, že B?h z nich má radost Náš nebeský Otec nejenže miluje sv?j lid, ale raduje se z každého z nás. Má v nás zalíbení. A je skute?n? požehnán z toho, že nás ochra?uje a osvobozuje nás. Vidím toto rodi?ovské zalíbení na své manželce Gwen, kdykoliv zavolá n?které z našich vnou?at. Gwen se rozzá?í jako váno?ní strome?ek, když má na drát? jednoho z našich drahých mali?kých. Nic ji nem?že odtrhnout od telefonu. I kdybych jí ?ekl, že u našich dve?í stojí prezident, zaplašila by m? a mluvila by dál. Jak bych n?kdy mohl obvi?ovat svého nebeského Otce, že se ze m? raduje mén?, než já v mém vlastním potomstvu? Ob?as m? mé d?ti zklamou, ?iní v?ci v rozporu s tím, co jsem je u?il. Ale nikdy je nep?estanu milovat nebo se z nich t?šit. Takže, jestliže já mám v sob? tento druh trvalé lásky jako nedokonalý otec, o kolik víc miluje náš nebeský Otec nás, své d?ti? Proto shledávám, že je tato scéna s izraelskými špehy záhadou. Znova a znova B?h dokazoval svou lásku ke svému lidu. P?esto to p?i každé p?íležitosti odmítli uznat. Nakonec se uprost?ed nich postavili Jozue a Kálef a zvolali: „Bude-li Hospodin laskav na nás, uvede? nás do zem? té, a dá ji nám“ (Numeri 14:8). Jak prosté a p?esto mocné prohlášení. ?íkali: „Náš Pán nás miluje a raduje se z nás. A On porazí každého obra, protože ho t?ší to pro nás ud?lat. Proto se nesmíme dívat na naše p?ekážky. Nesmíme spoušt?t své o?i z Boží velké lásky k nám.“ Skrze celé Písmo ?teme, že B?h se z nás raduje: „Ctného obcování líbí se jemu“ (P?ísloví 11:20). „Modlitba up?ímých líbí se jemu“ (15:8). „Vytrhl mne od nep?ítele mého silného, a od t?ch, kte?íž mne nenávid?li, a?koli siln?jší mne byli… ale Hospodin byl mi podpora. Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sob? oblíbil“ (Žalm 18:17–19). Page 5 of 6
Nemusíš zem?ít na své poušti Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)
V tomto posledním verši objevujeme velkou pravdu, kterou Izrael minul: „Osvobodil m?, protože si m? oblíbil.“ Nezáleží na tom, jak silný je náš nep?ítel – nezáleží na tom, jak ni?ivá je naše zkouška ohn?m nebo jak beznad?jné se v?ci zdají – náš B?h nás osvobodí. Pro?? Protože si nás oblíbil! B?h dal svou p?ekypující lásku k Izraeli jasn? najevo. Proto se mohl ptát svého lidu: „Pro?ež tedy ?íkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skryta? jest cesta má p?ed Hospodinem, a p?e má p?ed Boha mého nep?ichází?“ (Izaiáš 40:27). ?íkal: „Jak m?žeš ?íkat, že jsem nevid?l tvou p?i? Jak jsi mohl uv??it, že se z tebe net?ším? M?l jsem zalíbení ve svém služebníku Jobovi p?es všechny jeho strašné zážitky. A já se z tebe raduji práv? te?, uprost?ed tvých tvrdých ?as?.“ Je pro nás absolutn? nevyhnutelné (je to p?íkaz), abychom v??ili – rychle, pevn?, dnes – že nás B?h miluje a raduje se z nás. Potom budeme schopni uznat, že každá okolnost v našich životech se nakonec ukáže, že byla v?lí milujícího Otce pro nás. Vyno?íme se z naší poušt? spo?inutím v milující náru?i Ježíše. A On zm?ní náš zármutek v radost. Drahý svatý, nedívej se na své nar?stající ú?ty. A nepokoušej se dívat do nejisté budoucnosti. Tvá ?ást je v??it ve smluvní zaslíbení našeho milujícího Otce a spo?inout v jeho velké lásce k tob?. Vyjdeš vít?zn?, protože On t? drží ve své milující náru?i.
Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2439/
Page 6 of 6
