Nedávno znovuobjevená Pamûtní kniha kostela a fary ve tûchovicích dokumentuje události poãínaje 23. fiíjnem 1915

O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • Ú N O R 20 0 4

Nedávno znovuobjevená Pamûtní kniha kostela a fary ve ·tûchovicích dokumentuje události poãínaje 23. fiíjnem 1915

2

slovo na úvod

okaÏdé, kdyÏ se blíÏí vánoãní svátky, události nabírají obvykl˘ spád: vrcholí pfiíprava, úklid, dárky, peãení cukroví…. Taky sami v sobû se snaÏíme „uklízet“ – duchovnû se pfiipravit na vánoãní ãas. Jako kaÏd˘ rok se v na‰ich farnostech pfied Vánocemi konala adventní duchovní obnova. Nûkter˘ z m˘ch farníkÛ se mne ptal, kolik lidí se na duchovní obnovu pfiihlásilo. Divil se, jak málo je tûch, ktefií se chtûli obnovy úãastnit. Sám jsem se pak zamyslel, proã? Proã jenom hrstka lidí cítí potfiebu zastavit se v pfiedvánoãním shonu? Vzpomnûl jsem si na jeden rozhovor s dûtmi. Vyptávaly se, kdo chodí na náboÏenství, coÏe se to tam uãí? A na závûr mi poloÏily otázku: „Kolik to stojí, pane faráfii?“ Pobavila mne ta „dûtská“ otázka. Pfiece to není golfov˘ klub, aby se platilo za ãlenství. Myslím ale, Ïe ãást lidí nahlíÏí na hodnoty kolem sebe právû tak. Hodnotné je pro nû pouze to, co se dá koupit, ãím draÏ‰í – tím lep‰í. Antoine de Saint-Exupéry v knize Mal˘ princ pí‰e: Lidé se snaÏí v‰echno si koupit, a protoÏe pfiátele koupit nelze, jsou sami…

Myslím, Ïe v tyto dny se lidé snaÏí o naplnûní sv˘ch tajn˘ch pfiání. SnaÏí se, aby vánoãní svátky byly krásné, souÏití doma ãi v práci co nejlep‰í. Pak to pfiijde: stromek, veãefie, cukroví, dárky a… po ãem ãlovûk opravdu touÏí, se nûjak nedostaví. V‰ichni doma jakoby trpûli a u veãefie ãekali, aby uÏ bylo po v‰em: po veãefii, po dárcích, po svátcích… Chybí to neviditelné, to, co nelze koupit, nijak získat, to co je moÏné pouze dostat. Duchovní obnova a kaÏdé jiné setkání, spoleãenství star‰ích, náboÏenství nám pomáhají oprá‰it, co je skryté v hlubinû na‰eho srdce. Proã nezajít na hlubinu? Na kaÏdé setkání mÛÏe pfiijít kdokoliv a nemusí platit za ãlenství. Já vûfiím, Ïe na tûchto setkáních tfieba najdete kousek toho, po ãem touÏíte. Porozumûní, lásku, kterou pak mÛÏete pfiinést sv˘m blízk˘m do sv˘ch domovÛ. âekáme na kaÏdého z vás. Já sám vám na dálku tisknu ruku na pfiivítanou a tû‰ím se na vás.

DOVùTEK K ÚVODNÍKU

spirace… Jak z toho? Chce to nové lidi. Malinko se sice zabl˘sklo na lep‰í ãasy, na‰e fiady roz‰ífiila Lída Dobruská, ale na‰e Proudy potfiebují mnohem více svûtla a tfieba i osvûÏení ovzdu‰í boufikou…

P

Jsou dárky, které koupit nelze…

MoÏná se ti, mil˘ ãtenáfii, zdá Ïe od posledního vydání ProudÛ uplynulo pfiíli‰ mnoho ãasu, Ïe úvodník s vánoãním zamy‰lením není v únoru zrovna nejaktuálnûj‰í, Ïe se z na‰eho vûstníku stává roãenka… Nejsi dalek pravdy, mil˘ ãtenáfii. Redakãní radû se nûjak nedostává sil, suÏují ji tu a tam nemoce, jindy ãasová tíseÀ a trvale nedostatek nov˘ch nápadÛ a in-

Pfieji lásky a milostí pln˘ ‰Èastn˘ nov˘ rok 2004. P. Pawe∏ Adam Deb´k, vበfaráfi

âekáme moÏná právû na tebe, mil˘ ãtenáfii, moÏná zrovna na ten tvÛj nápad, na tvoji ochotu pomoci…. Doãkáme se?… za redakãní radu ProudÛ Daniela Schröffelová

historie obce

V PROUDECH 66 jsme uvefiejnili první ãást zprávy Národního památkového ústavu v Praze o stavu dominantních sakrálních staveb v na‰ich farnostech. V˘sledek ‰etfiení t˘kající se posouzení nutnosti oprav a rekonstrukcí kostela sv. Petra a Pavla ve Slapech a pfiilehl˘ch objektÛ pfiiná‰íme v plném znûní. Slapské fafie se po dlouh˘ch letech jednání nakonec dostalo dÛstojného a potfiebného vyuÏití. Dnes vzkvétá díky laskavé péãi sv˘ch nov˘ch nájemníkÛ obãanského sdruÏení Portus. Podlehne ohroÏen˘ objekt slapské barokní márnice neúprosnému zubu ãasu, anebo se i pro nûj s Hospodinovou pomocí najde zpÛsob záchrany?...

Kostel sv. Petra a Pavla je pÛvodnû barokní stavba z roku 1693, v˘raznûji obnovován byl roku 1912. Osmiboká loì má na prÛãelí umístûnou vûÏ, na opaãné stranû je obdéln˘ trojboce ukonãen˘ presbytáfi. Fasáda je ãlenûna lesénov˘mi rámci. Stfiecha vûÏe je mansardová, nad sakristií sedlová. Presbytáfi má valenou klenbu s lunetami, nad lodí je cihlová polygonální kupole s lucernou, do vûÏe je vestavûna kruchta. V jednotliv˘ch polích kupole jsou temperové obrazy ãesk˘ch patronÛ v nadÏivotní velikosti a znak s datem 1716. Za hlavním oltáfiem je freska sv. Bernarda. Mobiliáfi je pfieváÏnû barokní z první ãtvrtiny 18. stol. Na hfibitovû je osovû umístûná osmiboká márnice sklenutá kupolí se zbytky nástûnn˘ch maleb Posledního soudu. U cesty se nachází barokizující ãtvercová kaple Panny Marie z roku 1841, obnovena byla v roce 1929. Stfiecha kostela byla opravována v druhé polovinû 80. let 20. stol., pÛvodní ta‰ková krytina byla nahrazena mûdûnou s mírn˘m pfiesahem nad fiímsami. Fasáda kostela byla opravována poãátkem 70. let 20. stol. V souãasné dobû je tfieba vyfie‰it pfiedev‰ím odvodnûní kostela. Vzlínající vlhkost se projevuje v interiéru i z vnûj‰í strany, kde dochází k opadávání omítky na zdivo (nejvíce po‰kozená je ãást presbytáfie). V souvislosti s vlhkostí je tfieba fie‰it celkové statické zaji‰tûní kostela. Je Ïádoucí, aby statik posoudil pfiíãinu v˘razn˘ch prasklin v klenbû lodi. Problém zatékání do interiéru je v souãasné dobû vyfie‰en opravenou stfiechou. Nadále v‰ak dochází k po‰kozování stfie‰ních fiíms, zejména v úÏlabích, kde dochází k vût‰ímu shromaÏìování de‰Èové vody. V tûchto nejvíce namáhan˘ch partiích by bylo patrnû moÏné uvaÏovat o umístûní mûdûn˘ch svodÛ. Po zaji‰tûní odvodnûní kostela je Ïádoucí provést opravu fasády a zajistit v˘malbu interiéru vãetnû figurálních fresek na klenbû.

3

Márnice je v havarijním stavu, po‰kozená je stfie‰ní krytina z bobrovek. Klenba je promáãená a fresky v interiéru jsou ve velmi ‰patném stavu. Vnûj‰í omítky jsou z velké ãásti opadané aÏ na zdivo. V prvé fiadû bude tfieba opravit stfie‰ní krytinu a provést v˘mûny

Katka ·edivá na své první Svaté pfiijímání ve slapském kostele jistû nezapomene po‰kozen˘ch ãástí krovu. RovnûÏ u márnice je Ïádoucí vyfie‰it odvodnûní a provést statické zaji‰tûní, následnû bude moÏné opravit vnûj‰í omítku a restaurátorsky zajistit nástûnné malby. Barokní kostel sv. Petra a Pavla se fiadí svou centrální dispozicí lodi mezi ojedinûlé památky na na‰em území. Spolu s márnicí a ohradní zdí tvofií jednotn˘ architektonick˘ celek, kter˘ zaujímá dominantní polohu nad obcí. Vzhledem k tûmto skuteãnostem doporuãujeme zafiadit opravy v˘‰e zmínûn˘ch objektÛ do Programu záchrany architektonického dûdictví MK âR. 11.2. 2003, Ing. arch. Vojtûch Láska, fieditel

4

názory a svûdectví

Rok poté – vzpomínky Není to pfiíli‰ dlouho, co jsem si v poklidu sedûla u vody, krmila labutû a vzpomínala jsem, co se v této dobû událo v loÀském roce. V m˘ch vzpomínkách byly obrázky velké vody, její následky, práce a pfiátelé. Kdyby existovala tiskárna na my‰lenky ãlovûka, vypadalo by to jako negativ vyvolaného filmu. V loÀském roce byl pln˘ hroziv˘ch barev, letos je trochu za‰edl˘, ale není pokryt˘ prachem. Je pokryt˘ slídou vzpomínek, ‰patn˘ch, ale i velmi krásn˘ch. Poznala jsem velice krásné du‰e lidiãek, které mám stále ve svém srdci, s nûkter˘mi se vídám, s jin˘mi jsem v telefonickém ãi písemném kontaktu, ale stále cítím jejich blízkost a snad i trochu lásky, protoÏe láska je dar pro v‰echny a kdyÏ ãlovûk dává, také se mu dostane. Nikdy nezapomenu (pokud mi bude dopfiáno pevné zdraví) na chvíle strávené na farní zahradû, kde se linula vÛnû grilovan˘ch ‰pekáãkÛ, dobrého ‰álku ãaje a kávy. Pohled do plápolajícího ohnû a naslouchání vypravování P. Debka, P. Kotase a vojenského kaplana Tomá‰e Hoffmana. Za cvrkotu cvrãkÛ byla jejich slova krásná, povzbudivá a nezapomenutelná. My posluchaãi jsme jen naslouchali pfiíbûhÛm, které byly veselé i smutné, ale v‰echny mûli cosi spoleãného, byly vypravovány od srdce. V‰echny mi pfiipadaly tajemné, snad to bylo tou tmou, hvûzdami na obloze, tichem a klidem v du‰i. KaÏd˘ veãer byl pro mne nov˘, nové hvûzdy na obloze, nové plameny ohnû, pfiíbûhy a proÏitky. Rok uplynul a tyto vzpomínky jsou pofiád plné barev. Tû‰ím se, kdyÏ mohu nûjakou prací pomoci na fafie ãi farní zahradû. Obãas se tam s kamarády sejdeme a s radostí a spoustou legrace se snaÏíme vykonávat práce v‰eho druhu. Nikdy bych nevûfiila, Ïe uklízení dfieva do sklepa je s klukama zábavnûj‰í, neÏ veãer stráven˘ na diskotéce. Moc ráda jsem se s vámi podûlila o své vzpomínky. Pfiála bych kaÏdému, aby mohl proÏít nûco takového, protoÏe já dnes za tyto dny dûkuji Pánu Bohu… Prosím vás o krátkou modlitbiãku za nás v‰echny, za víru, za ‰tûstí, za lásku… Martina Kuãerová Ohlédnutí za v˘stavou keramiky z dílny Bratfii Davidové Hlína je patrnû prvním materiálem, po kterém ãlovûk sáhl, jakmile se v nûm probudila touha po úãelnosti a kráse a jeho ruce dosáhly takové schopnosti a citlivosti, Ïe je dokázaly ztvárnit. KdyÏ k ãinnosti

ãlovûka pfiistoupil oheÀ, byla dílu lidsk˘ch rukou vtisknuta odolnost a trvanlivost. Tak se zrodila keramika, která neodmyslitelnû patfií do kaÏdodenního Ïivota. Jedním z míst, kde právû hlína lákala a pfiímo vybízela k tomu, aby ji ãlovûk bral a laskal se s ní, jsou ·tûchovice. Jako nûkdej‰í královské horní mûsteãko a známá vorafiská osada mají také prastarou hrnãífiskou tradici. Témûfi v kaÏdé druhé domácnosti tu kdysi b˘val hrnãífisk˘ kruh a v˘robou hlinûného nádobí si pfiivydûlávali hospodáfii vedle své práce. S potû‰ením musím konstatovat, Ïe ani dnes tato tradice ve ·tûchovicích nezanikla, ale naopak, nûkolik keramick˘ch dílen je‰tû vzniklo. Od kvûtna loÀského roku nám bylo z laskavosti pana faráfie umoÏnûno seznámit se ve ‰tûchovickém kostele s tvorbou Keramické dílny pana Václava Davida, která byla zaloÏena v roce 1864 a tudíÏ je ve ·tûchovicích nejstar‰í. Zakladatelem dílny rodiny DavidÛ byl Josef David, v dobû jeho pÛsobení se v˘robky rozváÏely do míst vzdálen˘ch aÏ ‰edesát kilometrÛ (Vla‰im, Pfiíbram, Písek, Hofiovice…). Prodávány pak byly zvlá‰tû na trzích, nûkolikrát v roce na Kampû. Kolem roku 1905 pfievzal rozkvétající dílnu syn Rudolf David. I on si vedl velice zdatnû. Dostalo se mu uznání – na v˘stavû fiemesel roku 1906. Jeho malované dÏbánky si oblíbil i malífi Václav ·pála, kdyÏ trávil dovolenou ve ·tûchovicích. Na jeho obrazech je nejeden z dílny Rudolfa Davida. KdyÏ pfied druhou svûtovou válkou pfievzali dílnu Josef a Franti‰ek Davidové a dali ji název „Bratfii Davidové – Keramika“, bylo navázáno na dobrou tradici, dílna proÏívala renesanci. Pfii‰el rok 1948! V roce 1950 byla na dílnu uvalena státní správa. Roku 1959 byla dílna definitivnû znárodnûna, Davidové se stali nájemníky ve svém vlastním domû. Josef David se stal v krátké dobû pro umûlecká fiemesla neÏádoucí. Franti‰ek byl mistrem umûleckého fiemesla a pro chod dílny byl nepostradateln˘. Sv˘mi díly byl znám nejenom v âeskoslovensku, ale i v zahraniãí. V roce 1991 byl dÛm s dílnou vydán v rámci restituce synÛm Josefa Davida – ing. arch. Josefu Davidovi a Václavu Davidovi. Pod vedením Václava Davida a jeho syna Martina dnes vyrábí témûfi úpln˘ pÛvodní sortiment, se snahou obnovit tak dobré známé jméno firmy nejenom v âechách.

názory a svûdectví

Pokud jste nestihli v˘stavu, která byla jen mal˘m zlomkem v˘roby, máte moÏnost nav‰tívit dílnu u DavidÛ ve ·tûchovicích a vyslechnout si v˘klad pro krásnou vûc zaujat˘ch tvÛrcÛ. V.B.

Od kvûtna do prosince 2003 jsme mûli moÏnost si prohlíÏet a obdivovat v˘stavu keramiky v na‰em kostele. Pro mnohé bylo pfiekvapující poznat tvorbu z dílny pana Václava Davida.

5

ností. Farnost se na ãas stala „stádem bez past˘fie“… a pfiece Ïila dál… Zkusme v následujících fiádcích najít tfieba kousek inspirace.

18. 3. 1990 Se‰li jsme se u fary a bylo opût nádherné poãasí, jako na objednávku. Jarní sluníãko ale b˘vá lechtivé a nás postihly choroby. Îemliãkovi se oba omluvili. Co do poãtu je nahradili Horovic prckové. Nepfii‰el téÏ Pavel. Po chvíli pfiíprav a dvou písniãkách jsme se vypravili na kopec nad ·tûchovicemi. Cestou jsme se pomodlili KfiíÏovou cestu a na kopci, kam jsme do‰li, jsme probrali Mk 1. Na pfií‰tû si pfiipravíme pokraãování.

Je‰tû vût‰ím pfiekvapením bylo, kdyÏ se na fafie objevila záhadná krabice. Po otevfiení jsme identifikovali obsah! Byla plná „Davidovské“ keramiky. Dárek opravdu mil˘, kter˘ nás v‰echny potû‰il a pfiispívá k dal‰ímu zútulnûní fary a zpfiíjemnûní na‰ich setkání. Upfiímn˘ dík patfií panu Davidovi za jeho mil˘ dar. farní spoleãenství

10. 6. 1990 Od minulého záznamu jsem se se‰li uÏ nûkolikrát. Mimo jiné na Bílou Sobotu odpoledne u kostela, pfiedtím je‰tû v postním období 1. 4., pfii pfiedstavení dramatického pásma o Sv. AneÏce. Po Velikonocích jsme se zaãali pfiipravovat na náv‰tûvu biskupa. T˘den pfiedem jsme uklízeli v kostele. 19. kvûtna jsme slavili celodenní pouÈ pfii pfiíleÏitosti svátku Sv. Jana Nepomuckého. Odpoledne toho dne pfiijel biskup Franti‰ek Lobkowicz. Od 15 hodin jsme spolu v‰ichni slavili m‰i svatou. UÏ od Vánoc 1989 mûl otec Karel nepfiíjemné zdravotní obtíÏe. Okolo Velikonoc zaãali pfiekraãovat únosnou mez. Nyní je jiÏ nûkolik t˘dnÛ v nemocnici. Dnes jsme bez nûj oslavili dne‰ní slavnost poutní m‰i svatou v kapliãce na Rovínku. Spolu s Honzou jsme ‰li pû‰ky údolím Kocáby a okolo Kralovek. Ostatní pfiijeli auty. P. Pavel Vrbensk˘, Pepa s Lídou a obûma dûtmi, Eva, ·árka, její kamarád Pavel, Pavel Svoboda a pfies sychravé poãasí dost dal‰ích poutníkÛ. Po m‰i sv. jsme se pfiesunuli na Brun‰ov k HorÛm. Bylo to milé setkání. Mluvili jsme o Matce Tereze, jejím díle, o potfiebû zti‰ení a modlitby pfii kaÏdodenním kfiesÈanském Ïivotû. Zazpívali jsme si i pár kánonÛ.

V minulém ãísle ProudÛ jsme otevfieli zápisky ze Spoleãenství mlad˘ch, které kdysi dávno sepsal Franti‰ek Pfievrátil. Uplynul pÛlrok, jáhen Franti‰ek byl vysvûcen na knûze a my se vracíme k stránkám, které mimo jiné dokumentují nelehké období v Ïivotû na‰ich far-

24. 9. 1990 Se vzpomínkou na otce Lobkowicze, kter˘ zemfiel 28. 6. 1990 v praÏské nemocnici a s modlitbou za jeho farnosti nyní bez faráfie, ale spojené se sv˘m nejvy‰‰ím Past˘fiem jsme se znovu se‰li. Vzpomínáme na 17 minul˘ch setkání a plánujeme dal‰í…

V˘stavu betlémÛ v kostele Sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích vloni pr˘ nav‰tívil i velbloud

6

ze staré kroniky

MINULOST MÁVÁ NÁM JAZYKEM PO P¤EDCÍCH, VZDùLANOU KRAJINOU S KOSTELY NA KOPCÍCH…

Otevfieme nedávno znovuobjevenou Pamûtní knihu kostela a fary ve ·tûchovicích. Strohá a zubem ãasu trochu om‰elá vazba postrádá barevnost a lesk souãasnosti. Ze zaÏloutl˘ch stránek k nám ale promlouvají lidé, ktefií kdysi kráãeli po cestách, kter˘mi dnes jdeme my… Místy strohé, jindy obsáhlej‰í statû dokumentují události poãínaje 23. fiíjnem 1915 – dnem, kdy byl kostel Sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích konsekrován kníÏetem-arcibiskupem Lvem kardinálem ze Skrbensk˘ch, konãe 1. 5. 1952, kdy na místo ‰tûchovického administrátora nastupuje P. Josef Krejãí, faráfi z Osova ve vikariátû Hofiovice.

I. Vánoce v kostele

První Vánoce slavili pfiíslu‰níci budoucí farnosti ·tûchovické veleãetnou náv‰tûvou chrámu Pánû, takÏe se rozsáhl˘ chrám naplnil ve v‰ech prostorách. ROK 1917 Mrazy

V polovici ledna zaãaly kruté, sibifiské mrazy, dosahující 25 0, na rovinách aÏ 35 0 Celsia a pfietrvaly del‰í dobu, zimní poãasí panovalo aÏ do 29. dubna. Zima byla bohatá snûhem, parník nejezdil pfies 3 mûsíce. Poãasí mûsíce kvûtna utváfií se v prav˘ opak: vedra a sucho.

ZE ZÁZNAMU VYBÍRÁME: Úmrtí mocnáfie

Dne 21. listopadu 1916 zesnul v Pánu Jeho Veliãenstvo mocnáfi Rakousko Uhersk˘, císafi rakousk˘ a nekorunovan˘ král âesk˘ Franti‰ek Josef I. po 68letém panování. První správce kostela ‰tûchovického mûl v nedûli 26. listopadu pfiípadnou promluvu, kterou vûnoval vzpomínkám na zesnulého panovníka a 28. listopadu slavnostní smuteãní bohosluÏby za spásu du‰e otce habsburské fií‰e. Nov˘ císafi

Nástupcem na panovnickém stolci stal se praedestinovan˘ mlad˘ arcikníÏe, jenÏ pfiijal jméno: Karel I. Nov˘ arcibiskup

Dne 7. prosince pfiesídlil do Prahy brnûnsk˘ biskup Pavel hrabû Huyn, aby se ujal jako kníÏe arcibiskup vedení arcidiecéze PraÏské. Ave!

Zvon z pohlednice nalezené v Pamûtní knize kostela fary ve ·tûchovicích. Kdo ví jak˘ byl jeho osud?

ze staré kroniky

7

Spolky

Správce kostela roz‰ífiil odvûtví Jednoty klanûní se nejsv. Svátosti oltáfiní, takÏe ãítá 36 ãlenÛ, zaloÏil spolek Bílého kfiíÏe se 29 ãleny a poprosil o privilegium altaris pro hlavní oltáfi sv. Jansk˘, které bylo propÛjãeno dto 3. dubna 1917 snb no 4293 na dobu 7 let. Májová poboÏnost

Májová poboÏnost koná se 2 krát t˘dnû s pfiíleÏitostnou promluvou a zpívan˘mi litaniemi. Odebrání zvonÛ

Dne 27. dubna dostavil se vojensk˘ oddíl pro odebrání zvonÛ do ·tûchovic. Ze 4 zvonÛ harmonicky sladûn˘ch vzaty byly zvony tfii, ponechán nejmen‰í zvon „umíráãek“. Nadáli jsme se, Ïe nám zÛstanou zachovány aspoÀ dva zvony jakoÏto u budoucího farního kostela, ale okolnost, Ïe ·tûchovické zvony jsou mlad‰ího data, z roku 1913, pak Ïe je velká spotfieba zvonoviny a Ïe je slu‰no pamatovati na zachování zvonÛ památn˘ch a starobyl˘ch, byla pro ·tûchovice nepfiíznivou. Pfii snímání zvonÛ bylo pláãe a teskn˘ch projevÛ dost. Nejvíce Ïelíme hlavního zvonu Mariánského, jenÏ nesl krásn˘ obraz P. Marie a nápis: „Maria Panno, Matiãko jediná, vz˘vá Tû z hlubin Vltavská dûdina“. „Dle návrhu arch. K. Hilberta. Arno‰t Diepold, zvonafi na Starém mûstû PraÏském L.P.1913“. Druh˘ zvon s obrazem sv. Matûje mûl nápis: „K oslavû Boha, k prospûchu osady tento farní chrám zaloÏil M. Rada. Matûji svat˘, patrone jeho, mluvãím mu buì u Otce nebeského“. Tfietí zvon s obrazem sv. Jana: „Svat˘ Jene z Nepomuku, drÏ nad tímto chrámem ruku, nechÈ v sv˘ch tich˘ch stûnách hostí ãeskou du‰i do vûãnosti“. Îelíme zvonÛ tím více, Ïe jsou v dohledné dobû nenahraditelné a Ïe nám je nyní tak ãasto sly‰eti zvon, b˘val˘ umíráãek. Prekáfi dfiíví

Následkem sibifisk˘ch mrazÛ a dlouhotrvající zimy, následkem váleãn˘ch pomûrÛ: drahoty a nedostatku uhlí a dfiíví, vinou ‰patného rozdûlení

Na za‰lé dobové pohlednici je zachycen je‰tû rozestavûn˘ kostel Sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích

farní budovy a malé v˘hfievnosti kamen zkusil správce kostela jako první obyvatel novostavby tolik zimy a nepohodlí, Ïe toho nezaÏil od své maliãkosti. Vzdor topení jiskfiila se zeì v jeho loÏnici krystaly jinovatky. ProtoÏe drahota topiva je‰tû znaãnû stoupla a správce kostela nebyl s to z knûÏské pense se ‰atit, uÏivit a vytápût, poprosil majitele velkostatku kanonie Strahovské na Hradi‰tku o v˘pomoc topivem a nejdÛstojnûj‰í opat Method Zavoral pfiikázal mu nafiízením dto 1. kvûtna 1917 ã: 400 na dobu jeho pobytu ve ·tûchovicích prekáfi roãních 8 metrÛ mûkkého dfiíví ramlí locoles, pfiímluvcem byl sám inspektor velkostatku, kanovník, fií‰sk˘ poslanec Thdr. Isidor Zahradník, BÛh jim buì obûma ‰tûdr˘m odplatitelem.

8

osobnost

Následující stránky na‰ich ProudÛ b˘vají obvykle vûnovány rozhovorÛm se zajímav˘mi lidmi. Toto ãíslo je v˘jimkou. S ãlovûkem, jehoÏ osobnost a dílo vám chceme pfiiblíÏit jiÏ rozmlouvat nelze… Jednodu‰e proto, Ïe na své bohaté a prospû‰né dílo patfií z vûãnosti. Laskav˘m okem tfieba „kontroluje“ jak funguje alternativní kotel na topn˘ olej, kter˘ byl pofiízen˘ z prostfiedkÛ „Kirche in Not“ pro obyvatele a náv‰tûvníky ‰tûchovické fary. Snad také P. Werenfrieda zahfieje skuteãnost, Ïe na farních zdech se uÏ nemusí tfipytit jinovatka jako v roce 1917…

VELIK¯ SVOU DÒVùROU V BOHA A BLÍÎENECKOU LÁSKOU. NA PAMÁTKU P. WERENFRIEDA VAN STRAATEN.

Velk˘m se ãlovûk nestává tím, Ïe vykoná velké ãiny nebo uskuteãní velká díla, ale také tehdy, kdyÏ po sobû zanechá velké projekty k pokraãování. Holandsk˘ premonstrát Werenfried van Straaten, kter˘ se stal znám˘m pod pfiezdívkou „‰pekpáter“ a kter˘ zemfiel ve vûku 90 let dne 31. ledna 2003 v 9,40 v nemocnici v Bad Sodenu, byl velk˘m ze v‰ech tûchto dÛvodÛ. V roce 1947 vyvolal v Ïivot jedno z nejoriginálnûj‰ích a nejznamenitûj‰ích dûl k sluÏbû chud˘ch a trpící církve, v nûmÏ zaloÏil jeden z nejneuvûfiitelnûj‰ích pomocn˘ch systémÛ na svûtû. Jeho odváÏná „akciová spoleãnost“, která byla pojmenována „pomoc v˘chodním knûÏím“ dostává kaÏd˘ rok devût tisíc prosebn˘ch dopisÛ ze 140 chud˘ch zemí, a ty kaÏd˘m rokem obdrÏí asi sedmdesát milionÛ euro. Peníze poskytuje 700 000 dobrodincÛ a sbírá je 16 národních sekretariátÛ v zemích blahobytu. Je to nápadit˘ systém velkorysosti, kter˘ funguje na mezinárodní úrovni uÏ víc neÏ pÛl století. Zoufalé volání o pomoc viet-

namsk˘ch boatpeople *) nebo africk˘ch uprchlíkÛ, prosebné Ïádosti misionáfiÛ, ktefií potfiebovali motorku nebo dÏíp k vykonávání svého úfiadu, Ïádosti fieholních sester o pomoc pfii znovuvybudování jejich hroutícího se klá‰tera nebo pfii stavbû kostelÛ a pro semináfie, které musejí b˘t nadále spravovány, náboÏenské texty, právû tak jako rozhlasové a televizní programy k podpofie evangelizace: v‰echno toto volání o pomoc nezÛstává bez odezvy. Po dlouhá desetiletí táhl Pater Werenfried cel˘m bohat˘m svûtem jako „Ïebrák BoÏí“ se sv˘m proslaven˘m „milionov˘m kloboukem“ v ruce a kázal a Ïebral ve jménu chudákÛ BoÏích. V‰echno zaãalo v roce 1947. âtrnáct milionÛ NûmcÛ bylo v dÛsledku Jaltské dohody, podle níÏ si vítûzné mocnosti dûlily Evropu, vyhnáni z v˘chodních území, coÏ byl zaãátek nejvût‰ího vyhnání na‰í doby. Vyhnanci z vlasti Ïili za katastrofálních podmínek v bunkrech a mezi troskami zbylé ãásti Nûmecka. Mezi nimi bylo skoro ‰est milionÛ katolíkÛ. V mûsíãníku opatství v Tongerlo ve Flandrech napsal mlad˘ nizozemsk˘ knûz ohniv˘ ãlánek. Byly Vánoce a on napsal, Ïe „v tûchto bunkrech není pro JeÏí‰e Krista místo.“ Prosil Vlámy, ktefií doposud truchlili pro své od NûmcÛ zabité pfiíslu‰níky, o gesto opûtovného usmífiení. Tak zaãalo dobrodruÏství Patera Warenfrieda: s jakousi podivuhodnou vynalézavostí. Prosil také flanderské selky o kousek ‰peku, z ãehoÏ povstala pfiezdívka „‰pekpáter“, která se mu velmi líbila. Pozdûji následovala iniciativa „jezdících kostelÛ“ (autobusÛ vybaven˘ch jako mobilní kostely) – péãe to pro uprchlíky v diaspofie bez kostelÛ, zaloÏení Mezinárodního stavebního fiádu, aby tak vznikly „kostely pro Boha a domy pro lidi“, smûlé zárodky pro Církev v komunistickém svûtû a skok Evropy na ostatní kontinenty s pomocí proti materiální i duchovní bídû ve v‰ech zemích svûta. Je tûÏké vyprávût o bohatství nápadÛ, které se rojily pfies víc neÏ pÛl století. Jeho mezinárodní dílo pomoci Ïilo bez vlastního kapitálu, jen z blíÏenecké lásky a z bohatství nápadÛ. Rok za rokem, od roku 1947 aÏ do dne‰ka, se mu celkem dafiilo vyrovnat se s poptávkou a

osobnost

P. Werenfried van Straaten

nabídkou. Zásada Patera Werenfrieda van Straaten byl prav˘ protiklad obvyklého správního vedení: „Ne, co se dûlat mÛÏe, ale co se dûlat musí.“ Velké dílo, v nûmÏ je tfieba pokraãovat. Ale smrt zabránila Pateru Werenfriedovi, aby sám své dílo dále vedl. Teì v nûm musejí v jeho duchu pokraãovat spolupracovníci a dobrodinci. Stateãná sluÏba Církvi pronásledované na druhé stranû Ïelezné opony mu vynesla úctu a uznání v‰ech velk˘ch hrdinÛ katolické církve ve v˘chodní Evropû. Od Mindszentyho pfies Berana, Slipého, Wyszynského, Trochty, Todey a samozfiejmû aÏ po Wojtylu. Ale to mu také zajistilo ãestn˘ titul „poslední generál studené války“. Právû ten, kter˘ pran˘fioval ústupky a kolaboraci ortodoxních hierarchií v komunistick˘ch zemích, vymyslel prorockou iniciativu: podpofiit ruskou ortodoxní církev, která se právû chystala povstat ze sv˘ch

9

trosek. Nezi‰tná pomoc, jak jen ji mÛÏe poskytnout sesterská církev, bez postranních my‰lenek, Ïe by na‰la nové pfiívrÏence nebo získala na vlivu. Jedná se o jedno z tûch gest, které mohou uskuteãnit jenom proroci a které teì Pater Werenfried zÛstavil sv˘m lidem. KdyÏ zaãal vykonávat svÛj fieholní úfiad jako premonstrátsk˘ knûz, dostal jméno Werenfried, coÏ znamená „ten, kter˘ bojuje za mír“. A toto jméno se stalo jeho Ïivotním heslem. Byl sice bojovn˘, ale s láskou pro ty, ktefií trpí nouzí, s láskou, které by, jak tomu chce evangelium, nemûl bránit nedostatek materiálních prostfiedkÛ. Povolání, které si vyvolil, bylo tak kromobyãejné, jako jeho statná postava. Tuto misi shrnul pod heslo: „Su‰it BoÏí slzy v‰ude, kde On pláãe“. Uãinit nûco pro Boha. Teologie Patera Werenfrieda byla velmi konkrétní. Nejlépe ho charakterizuje jeho heslo: „BÛh je lep‰í, neÏ si myslíme, ale také lidé jsou lep‰í, neÏ si myslíme.“ Teì mohou jeho ãetní pfiátelé s plnou nadûjí spoléhat na Boha, kter˘ je je‰tû mnohem lep‰í, neÏ se jemu kdy uzdálo. Jeho dûdictví tûÏce spoãine na ramenou jeho spolupracovníkÛ a dárcÛ, ktefií teì musejí vystaãit bez charismatu jeho Ïivoucí víry, bez fantazie jeho úÏasné nadûje a bez síly jeho planoucí blíÏenecké lásky. Pán jej teì nav˘sost srdeãnû objal a vzal si jej k sobû. Pfiesnû tak, jak to Pater Werenfried vÏdycky dûlal s námi. Orazio Petrosillo

*) Lidé, ktefií unikají ze zoufal˘ch podmínek ve své vlasti na ãlunech a také ti, ktefií se dostanou nelegálnû na velkou loì, ale nemohou nikde pfiistát, protoÏe je nikde nechtûjí.

DRAZÍ P¤ÁTELÉ, 17. ledna jsem oslavil své 90. narozeniny. Kdo by mi byl mohl fiíct v tak mnoh˘ch tûÏk˘ch okamÏicích mého Ïivota, Ïe se je‰tû doÏiji zaãátku tfietího tisíciletí, konce komunismu ve stfiední a v˘chodní Evropû i podivuhodného rozvoje na‰eho díla? Tohle dílo vyrostlo jakoby z nûjakého ma-

10

osobnost

lého semínka. Tenkrát o Vánocích 1947 to bylo jako v˘kfiik o pomoc a od jednoho volání k druhému jste se Vy, moji pfiátelé, stále rozrÛstali: V‰ichni jsme se stali nástroji Boha, kter˘ stále v nûjakém ãlovûku trpí nouzi. Od roku 1947 slavím vÏdycky svoje „pravé“ narozeniny o Vánocích, dohromady s JeÏí‰kem a na‰ím dílem. Stejnû si ale kaÏdého sedmnáctého ledna vzpomenu, Ïe jsem star‰í. Pfiipadá mi to jako vtip BoÏí prozfietelnosti, Ïe jsem se narodil na svátek svatého Antonína mnicha, toho svûtce, kter˘ se zobrazuje s vepfiem. Stejnû jako já jsem bûhem prvních akcí ãasto drÏel na ruce podsvinãe, coÏ mi vyneslo pfiízvisko ‰pekpáter. Dnes mû toto kulaté ãíslo naplnilo velikou radostí a upfiímn˘m pfiáním Bohu podûkovat. Teì, kdyÏ uÏ nemohu b˘t tak aktivní jako dfiív, stal jsem se uváÏlivûj‰í. Hodnû se modlím, dûkuji Bohu za jeho bezmeznou dobrotu a za Va‰i vûrnost a velkorysost. Co bych Vám rád fiekl ze svého naplnûného Ïivota je toto: Evangelium má pravdu. Nikdy mû Pán nenechal na holiãkách. VÏdycky mi pomohl a dal mi to, oã jsem ho pro „Kirche in Not“ (= církev v nouzi) prosil. Na tom jsem postavil svou bezmeznou dÛvûru. Stala se mou druhou, nebo spí‰ lep‰í, náturou. Buì na‰emu Pánu JeÏí‰i dík a na‰í Pannû Marii chvála. Vás v‰ak prosím, abyste mi pomohli podpofiit ty ãetné projekty, k nimÏ jsme se spoleãnû zavázali. Pomyslete na ty mladé lidi, ktefií zasvûcují Bohu svÛj Ïivot, aby jemu a tûm nejnepatrnûj‰ím slouÏili. Pomozte mi vystavût církev tam, kde je v nouzi. Jak vidíte, je‰tû i v 90 letech Ïebrám. Jsem tu se sv˘m milionov˘m kloboukem, co mi do nûho dáte Vy? Ale Ïebrám nejen o peníze, Ïebrám o Va‰i modlitbu. KdyÏ jsem ãetl Apo‰tolsk˘ dopis Svatého otce „RÛÏenec Panny Marie“, napadlo mû vyvolat svûtovou kampaÀ za rÛÏenec. Zaãít chceme na Kubû. Do‰la nám prosba probudit tam tuto podivuhodnou modlitbu k Ïivotu. A tak Vás zvu, abyste se se mnou dennû modlili rÛÏenec! Werenfried van Straaten (dopis od Patera Werenfrieda – Echo der Liebe 1. 1. 2003)

KIRCHE IN NOT/OSTPRIESTERHILFE E.V. (= Církev v nouzi/Pomoc v˘chodním knûÏím)

„Kirche in Not/Ostpriesterhilfe e.V.“ je mezinárodní charitativní organizace, která byla Svatou stolicí v souladu s papeÏsk˘m právem uznána roku 1984 jako vefiejné, celocírkevní sdruÏení. Organizace poskytuje duchovní a materiální pomoc kfiesÈanÛm – zejména katolíkÛm – celého svûta. Obzvlá‰tû tûm, ktefií jsou v nebezpeãí ztráty víry následkem pronásledování, utlaãování, nedostatku knûÏí, bídy a jin˘ch tûÏkostí, nebo tûm, kter˘m je zabraÀováno ve vyznávání jejich náboÏenství. „Kirche in Not“ byla zaloÏena Paterem Werenfriedem van Straaten v roce 1947 jako spoleãenství blíÏenecké lásky a smífiení. Pomoc urãená pÛvodnû NûmcÛm byla v 50. letech roz‰ífiena na církve trpící nouzí ve stfiední a v˘chodní Evropû, v 60. letech na Asii, latinskou Ameriku a Afriku. Základem pomoci je vzdûlávání knûÏí a fieholníkÛ, v˘uka katechetÛ a laikÛ, tisk a distribuce náboÏenské literatury, rodinná pastorace (zejména poznání Bible dûtmi i rodiãi), vybavení duchovních dopravními prostfiedky, pomoc pro uprchlíky, stejnû jako stavební pomoc pfii zfiizování a opravách kostelÛ a kaplí. Dnes je tato organizace, která má mezinárodní centrálu v Königsteinu u Frankfurtu nad Mohanem, zastoupena národními sekretariáty v 16 zemích svûta. V Königsteinu se roãnû zpracovává okolo 10 000 Ïádostí ze 140 zemí. Projekty jsou hrazeny z darÛ pfiibliÏnû 600 000 dobrodincÛ ze 17 zemí Evropy, Severní a JiÏní Ameriky a Austrálie. O stavu církve v zemích jednotliv˘ch projektÛ jsou dárci informováni pfiedev‰ím prostfiednictvím ãasopisu „Echo der Liebe“ (= Ozvûna lásky), kter˘ zaloÏil Pater Werenfried v roce 1953. Od roku 1958 vychází pravidelnû 8x roãnû, v souãasnosti v nákladu okolo 700 000 v˘tiskÛ v 7 jazycích. pfiepis a pfieklad Lída a Gábina Dobruské

11

v˘uka angliãtiny

Víte, Ïe ve ·tûchovicích se mluví anglicky? Îe ne? To je ale ‰koda! Na‰tûstí máte pofiád je‰tû moÏnost se pfiipojit! Kde? No pfiece na fafie! Tam totiÏ tyto dny právû oslavujeme zaloÏení zdej‰í Jazykové ‰koly. Ano, je tomu právû rok, kdy jsme zaãínali. A nebyly to zaãátky malé – 140 (slovy: jednostoãtyfiicet) nad‰encÛ se tehdy pfiihlásilo. Ne v‰ichni ov‰em vydrÏeli. Nûktefií si to dokonce rozmysleli, je‰tû neÏ nastoupili. Ale zÛstalo jich dost a jiní se zase bûhem ãasu pfiidali. A tak jsme zaãali v záfií uÏ druh˘ ‰kolní rok. Ten skonãí zas aÏ v ãervnu roku kalendáfiního pfií‰tího, ale pfiesto je i konec roku kalendáfiního dobou úãtování, a tak se chceme zamyslet nad tím, zda to vÛbec k nûãemu bylo, a co by se pfiípadnû je‰tû udûlat mohlo nebo mûlo. KdyÏ to vezmeme od tûch nejmen‰ích, máme kurz pfiípravy na povinnou v˘uku, kam chodí dûti z druhé a tfietí tfiídy. Letos je docela zdafiil˘, se‰ly se tam samé chytré dûti. Dal‰í kurz jsou ãtvrÈáci a ti mi dûlají starosti. Stále si nemohou zvyknout na to, Ïe i na toto vyuãování se musejí doma pfiipravovat, má-li to k nûãemu b˘t. Jazyk se lze totiÏ nauãit jen neustál˘m opakováním a to je nutno i doma cviãit – málo platné! Navíc je potfieba se nauãit i pravopis, takÏe je kaÏdé slovíãko nutno vnímat ve tfiech podobách: písmo, v˘slovnost a v˘znam. A to dá tedy práci, to vám povím! Ráda bych také proto svolala „rodiãovské sdruÏení“, a to nejen pro tento kurz, ale i pro ten dal‰í, a to: MládeÏ z (pfieváÏnû) osm˘ch tfiíd. To je kapitola sama pro sebe. Ti mají angliãtinu ve ‰kole uÏ pát˘m

rokem, ale my se stále pot˘káme se základními (ne)znalostmi. TakÏe i v uãebnici stojíme stále na místû a opakujeme a opakujeme a opakujeme. To se nezdá moc zábavné, Ïe ne? Tak jsme si zaãali hrát gramatické hrátky spojené se soutûÏemi, a jak se zdá, zájem se pfiece jenom probudil. Ale nelze si ani tady pofiád jenom hrát. A to by si mûly i tyto dûti 14-15leté uÏ uvûdomit. Mûly by vûdût, Ïe dnes se bez znalosti cizího jazyka tûÏko v dospûlosti obejdou. A v tom bych chtûla poprosit rodiãe o pomoc. Sejít bychom se mûli hned na zaãátku ledna, tj. pfied koncem pololetí. Dám v‰em hned po svátcích vûdût. S dospûl˘mi je práce snaz‰í, protoÏe vûdí, proã se snaÏí. A nûktefií se opravdu velice snaÏí a mám z toto radost. Loni zaãínali ve dvou kurzech zaãáteãníci. Jeden kurz (D/1) normálnû pokraãuje a je docela zdafiil˘. Druh˘ kurz (D/2) byl dokonce tak horliv˘, Ïe studenti (anglicky: learners) obûtovali v létû t˘den své dovolené a zúãastnili se devítidenní intenzivky (kde nám pomohla i milá Ameriãanka), takÏe v‰ichni velice poskoãili ve sv˘ch znalostech: jsou schopni se uÏ slu‰nû domluvit, dobfie porozumût i napsat pûkné slohové cviãení. Mám z nich opravdu radost. Letos zaãal také nov˘ zaãáteãnick˘ kurz (D/0) kter˘ si sami studenti vyÏádali. Byl zprvu poãetn˘, ale hodnû se ztenãil. Ti, kdo vydrÏeli, se ale dobfie ãiní a vypadají slibnû. Stále málo nav‰tûvovan˘ je bohuÏel kurz pro dospûlé pokroãilé (DP) : Zdá se, Ïe kaÏdému dospûlému, kter˘ dospûl do urãité fáze vûdomostí, uÏ staãí (nebo musí staãit?) to, co zná. No poãkejte, dospûláci, vy toho budete litovat, aÏ tu bude ta Unie! Mrzí mû, Ïe se loni rozpadl a letos neuskuteãnil kurz stfiedo‰kolákÛ,

protoÏe vím, Ïe i jejich znalosti potfiebují hodnû doplnit. Ale chápu, Ïe dojíÏdûní do ‰koly i pfiíprava na vyuãování je natolik zamûstná, Ïe uÏ asi víc udûlat nemÛÏou. Vy v‰ak, kdoÏ je‰tû stojíte opodál, vûzte, Ïe i vy budete jednou litovat, Ïe jste nezaãali s angliãtinou, kdyÏ byla pfiíleÏitost, a Ïe vám to bude v Evropské unii pofiádnû vadit! Nevûfiíte? No rad‰i neãekejte a honem je‰tû doÏeÀte, co se dá. Na ‰tûchovické fafie máte dvefie otevfiené, mÛÏete pfiijít tfieba jen nakouknout do kteréhokoliv kurzu a zmûfiit svoje znalosti. Také rodiãe jsou vítáni, aby se pfii‰li podívat do kurzu sv˘ch ratolestí a vidûli je, jak studují! A co se je‰tû chystá? No pfiece v létû v˘let do Anglie! Bude to pûtidenní zájezd do Lond˘na a okolí ve dnech 3.–6. ãervence 2004. UÏ se na nûj v‰ichni tû‰íme. Chcete se pfiidat? A zde máte je‰tû pfiehled na‰ich kurzÛ pro dospûlé, do kter˘ch jste zváni nakouknout: ÚTER¯:

D/1

lon‰tí zaãáteãníci 18,45–19,15 D/2 l lon‰tí zaãáteãníci pokroãilej‰í (viz nahofie) 19,30–21 âTVRTEK:

D/P

konverzaãní kurz s opakováním gramatiky 18,45–19,15:00

D/0

leto‰ní zaãáteãníci 19:30–21:00

GOOD AND SUCCESSFUL NEW YEAR! With love Yours Eva Lacinová

12

www.stránka farnosti

·TùCHOVICE NA INTERNETU tak to dokáÏi udûlat cokoliv jiného a hor‰í to b˘t jiÏ nemÛÏe. Zhruba za Od konce srpna roku 2003 se mûsíc a pÛl jsem spáchal návrh zánám podafiilo zprovoznit nové kladní struktury, naplnil základní oficiální stránky obce ·tûchovice údaje a pfiedloÏil návrh. Tím se na adrese www.stechovice.info. vlastnû naplnilo to „a …“ Jirky MaSouãástí tûchto obecních stránek lého a od té doby v tom vlastnû líjsou i stránky ‰tûchovické fartám a trochu nechtûnû jsem spustil nosti a vstup na nû je z hlavního lavinu. menu stránek, nebo mÛÏete zaMáme tedy pouze základní kádat pfiímo cestu www.stechomen ãi kamínek, na kterém mÛÏeme vice.info/pages/fara.htm. Také byla zfiízena nová oficiální adre- zaãít stavût. To jednodu‰‰í se nám sa Farního úfiadu pro elektronic- jiÏ podafiilo udûlat: návrh stránek, kou po‰tu [email protected]. základní obsah, registraci domény „stechovice.info“, webhosting, ovûPÛvodní adresa p.debek@ volfiovací provoz a spu‰tûní stránek. ny.cz na pana faráfie zÛstala Následuje a bude následovat soutaké zachována. stavná práce s naplnûním základního rámce, doplnûním aktuálních Díky daru od ing. Miroslava Homolky má fara jin˘ poãítaã a moni- údajÛ a dal‰ím roz‰ífiením stránek. K tomu postupnû vzniká t˘m ‰tûtor, kter˘ jiÏ bez problémÛ zvládá potfiebné aplikace pro internetovou chovick˘ch nad‰encÛ, ktefií se rÛznou formou jiÏ podílejí nebo budou komunikaci, prohlíÏení internetopodílet na tvorbû stránek. Kdyby nev˘ch stránek a kanceláfiské práce. bylo tûchto nad‰encÛ, tak je moÏné, Jedin˘m omezením tedy zÛstává Ïe by nové stránky dopadly jako ty naprosto hroznû pomalé pfiipojení staré. pomocí modemu a telefonní linky. Není moÏné, aby se o stránky Nûktefií z vás se ptali, jak jsem se k tvorbû internetov˘ch stránek obce v tomto rozsahu (cca 82 MB) staral pouze jeden ãlovûk. Ing. Petr Slovák a farnosti vlastnû dostal – ani vám nám bezplatnû pfiesmûroval domépofiádnû nevím. Nejsem v tomto nu www.stechovice.cz na na‰e stránoboru profesionál (a je to bohuÏel ky. A v jednání je, Ïe by firma znát) a ani se neÏivím niãím okolo v˘poãetní techniky. ¤eknûme, Ïe Nexum bezplatnû pfievzala profesiopoãátek byl o povodních v roce nální programátorskou a grafickou 2002, kdy jsem zoufale a beznadûjnû stránku. Ing. Daniela Schröffelová shánûl na internetu nûjaké aktuální poskytla perfektnû zpracovanou informace o ·tûchovicích. KdyÏ se historii ‰tûchovického a slapského stav ani po povodních, z hlediska kostela a … Ing. Jaroslav Schröffel informací i obsahu, na pÛvodních nám poskytl skvûle zpracovanou stránkách obce nezmûnil historii spojen˘ch farností sv. Kiliá(www.sweb.cz/stechovice/), tak jsem na, ·tûchovic a Slap. Pan Va‰átko pfieloÏil základní stránky do angliãpomûrnû ãasto napadal nejmenovaného místostarostu ·tûchovic, tiny. Jirka Mal˘ sepsal historii VltaaÏ jsem ho asi trochu na‰tval a fiekl vanÛ, aktualizuje a sumarizuje jízdní fiády, posílá obecní vyhlá‰ky a … a mi zhruba následující: Máme podstatnûj‰í starosti a kdyÏ chce‰ nûco vÛbec. Antonín RÛÏiãka nám pfiedal kritizovat, tak udûlej návrh na jiné spoustu nádhern˘ch fotografií a … (redakãnû kráceno a upraveno). a reprodukcí, to samé Eda Wej‰era, Tehdy jsem se nechal vyhecovat kterého jsem honil na stezce Svatoa fiekl jsem si, neÏ ty staré stránky, jánsk˘ch proudÛ a po vûÏi kostela.

Paní Richterová mû asi povaÏuje za zl˘ sen, ale pfiesto dodává obecní aktuality atd. Také pan faráfi Pawel Debek, kdyÏ pfieÏil mnou zpÛsoben˘ prvotní ‰ok, mi velice pomáhá v celkové orientaci a …. Pavel RÛÏiãka mi pomohl s vysvûtlením nûkter˘ch temn˘ch a praktick˘ch stránek tvorby internetov˘ch stránek a doufám, Ïe neustane. Martin Kopfiiva nám umoÏnil pfieti‰tûní svého podrobnûj‰ího ãlánku o historii ·tûchovic, s antibiotiky jsem ho vyhnal fotit v˘stavu betlémÛ a … Paní starostka Vlková nám fandí, kryje t˘l a poskytuje obecní zázemí. Díky tûmto lidem, urãitû jsem na nûkoho zapomnûl – promiÀte, se podafiilo dostat stránky na tuto základní úroveÀ, která jiÏ mÛÏe slouÏit obãanÛm a fandÛm ·tûchovic. Ale jsme pouze na zaãátku a ãeká nás mnoho práce. V pfiípadû, Ïe nemáte poãítaã ãi pfiístup na internet, mÛÏete se na stránky ·tûchovic podívat na fafie, po dohodû s panem faráfiem, kter˘ vám jistû vyjde vstfiíc. A já se budu, do zlep‰ení internetového pfiipojení, snaÏit o co moÏná nejrychlej‰í aktualizaci pevnû nainstalovan˘ch stránek na fafie. Velice rádi uvítáme i va‰i spolupráci a pomoc, poskytnutí materiálÛ a pfiíspûvkÛ, upozornûní na nepfiesnosti a chyby, zapÛjãení star˘ch fotografií a pohledÛ (po dohodû, je pfiímo ve ·tûchovicích obratem okopírujeme a témûfi je ani nemusíte dát z ruky) atd. Pfiíspûvky aj. mÛÏete posílat na adresu [email protected], velice rádi je zvefiejníme. Písemn˘ kontakt smûrujte na adresu OÚ ·tûchovice (pí. Richterová) s oznaãením WEB. Zachovejte va‰im stránkám pfiízeÀ a obãas si je nalistujte. A my se budeme snaÏit vás co nejaktuálnûji informovat, orientovat, i jinak vám pomáhat, ãi pobavit a zaujmout. Jifií Eliá‰

stalo se

13

5. 4. 2003 Postní duchovní obnova Se‰li jsme se na fafie jednu postní sobotu, abychom proÏili duchovní obnovu s tématem RÛÏenec svûtla. Pfiedná‰el nám Mons. Doc. Hab. Karel Vrána – takov˘ mil˘ star‰í pán. Abych se pfiiznala, první pfiedná‰ku jsem nestihla, jen jsem dovedla na faru babí a pak jsem je‰tû musela manÏelovi pomoci sloÏit náklad z auta. KdyÏ jsem se babiãky ptala, o ãem to bylo, jen se usmívala, Ïe sice nesly‰í, ale Ïe to bylo pûkn˘. Druhou i tfietí pfiedná‰ku jsem vyslechla. KvÛli velkému ãasovému odstupu jiÏ nedokáÏu pfiesnû citovat my‰lenky, které v nich zaznûly. Jediné, co vím úplnû jistû, je to, Ïe se RÛÏence svûtla pater dotkl aÏ ke konci té tfietí, jinak nám vyprávûl o sv˘ch záÏitcích z fiímské koleje Nepomucena, kde Ïil s bohoslovci za minulého reÏimu. Byl to takov˘ kaleidoskop záÏitkÛ, a ze v‰ech vypl˘valo, Ïe v nouzi se BÛh stará o potfiebné, a kdo se na Nûho spolehne, tomu nikdy nic nechybí. A Ïe pokud chceme dávat, je nejlep‰í se spolehnout na Nûho, a On nám ukáÏe, kde nejlépe pomoci, a také Ïe se nemáme stydût pfiijímat pomoc. A také jsem si z toho dne odnesla pouãení, Ïe není nutno striktnû se drÏet toho, co bylo naplánováno, neboÈ Duch vane, kam chce. Kdo se chce o RÛÏenci svûtla dovûdût víc, mÛÏe ãerpat z literatury, uÏ o tom leccos vy‰lo. Pokud nûkdo z tûch, kdo byli ten den na fafie také, má pocit, Ïe byl na úplnû jiné duchovní obnovû neÏ já, omlouvám se. Já vás varovala, Ïe si toho moc nepamatuji. P.S. Ale bylo to pûkn˘. M.D.

6. 4. 2003 – náv‰tûva divadla O 5. nedûli postní jsme nav‰tívili praÏskou Státní operu. Ten den bylo pravé aprílové poãasí. Jarní slunce se stfiídalo s rychle letícími tûÏk˘mi snûhov˘mi mraky, které vzápûtí sypaly svÛj náklad hnan˘ ledov˘m vûtrem na probouzející se jarní pfiírodu. KdyÏ pfiijel „nቓ autobus, kter˘ postupnû sbíral slapské, ‰tûchovické a davelské úãastníky, rádi jsme do nûj nastoupili. Silnice i praÏské ulice byly pomûrnû volné, takÏe autobus nás vysadil na magistrále u divadla s ãasovou rezervou. Na programu byla opera Giuseppe Verdiho Nabucco. Byla provedena v originální italské verzi a

Gloria in excelsis Deo… s mezinárodním obsazením. Nad jevi‰tûm se bûhem pfiedstavení na displeji prÛbûÏnû zobrazoval ãesk˘ pfieklad árií, takÏe sledování dûje bylo velice snadné, komfortní. Byli jsme vtaÏeni do biblického prostfiedí, do doby babylonského zajetí ÏidÛ, pfiíbûhu, kter˘ popisuje Star˘ zákon (2Kr 25), (Dan 1-5), Jer 20-52), (Î 137). Po zniãení Chrámu babylonsk˘m králem Nebúkadnesarem (Nabucco) v roce 586 pfi. Kr. byli Ïidé dobytého Judska vzati do babylonského zajetí na dlouh˘ch 54 let, neÏ jim byl povolen návrat do zaslíbené zemû sv˘ch pfiedkÛ. Znovu jsme proÏili se zatajen˘m dechem znám˘, a pfiesto strhující pfiíbûh izraelského národa – a jednoho z mnoha tûÏk˘ch období, kter˘m tento Bohem vyvolen˘ národ musel ve své dlouhé historii projít. Pfiedstavení skonãilo, a pfii zpáteãní cestû autobusem domÛ byl ãas pfiem˘‰let o dávném biblickém pfiíbûhu. A v duchu si pfiitom pobrukovat známé operní árie. K.F.

25. 4. 2003 Setkání s vicekonzulem Prostory ‰tûchovické fary se staly místem setkání vedení obce ·tûchovice, Základní ‰koly a vicekonzula âeské republiky v Polsku, kter˘ vedl delegaci SdruÏení pfiátel âeské republiky v Polsku. Základní ‰kole ve ·tûchovicích byl pfiedán finanãní dar Sdru-

14

stalo se

Ïení, urãen˘ k obnovû Z· tûÏce zdevastované následkem loÀsk˘ch povodní. Lidská solidarita, pfiátelství a ochota pomoct nezná hranice a podpofiena lidskostí na‰eho P. Pawla – pÛvodem Poláka, se stala mostem, po kterém dûti na‰ich farností mohou vykroãit ke v‰ednímu plnûní sv˘ch ‰kolních povinností v opravené ‰kole. rr

1. 5. 2003 Pû‰í pouÈ na Rovínek Opût se pfiiblíÏilo datum 1. kvûtna a s ním i pouÈ ze ·tûchovic na Rovínek. Pfiesto, Ïe jsme sezonní farníci (jak nám fiíkával P. Milo‰), vÏdy se na pouÈ ‰ikujeme, ale ne pokaÏdé nám to vyjde. Leto‰ní rok nám v cestû nic nestálo, a tak jsme 1. 5. ráno stáli u ‰tûchovického kostela. Bylo tam nûkolik znám˘ch tváfií, se kter˘mi jsme se po dlouhé zimû rádi pfiivítali. Pak jsme vyrazili na cestu k nauãné stezce a dále na Rovínek. Poãasí nám pfiálo, a tak se pûknû ‰lapalo. Nûkolik zastavení s písniãkou a svaãinou nám putování krásnû zpestfiovalo. âas byl natolik dobr˘, Ïe jsme si mohli zakoupit v Tfiebenicích i nanuky k osvûÏení a odpoãinout si. Po silnici od Slapské pfiehrady se „prÛvod“ rozdrobil na men‰í skupinky a v‰ichni jsme se se‰li u kapliãky. Tam také dorazili i ti, ktefií by uÏ celou pouÈ pû‰ky ujít nemohli, ale pfiesto jsou ‰Èastni, Ïe mohou b˘t na m‰i sv. k oslavû Panny Marie. Vzpomnûli jsme i na paní Pfievrátilovou, která mezi pravideln˘mi poutníky letos velmi chybûla. Byli jsme moc rádi, Ïe jsme leto‰ní pouÈ absolvovali a posilnûni m‰í sv. a celou pfiátelskou atmosférou jsme se v‰ichni vraceli ke sv˘m domovÛm, za kaÏdodenními starostmi. UÏ dnes se tû‰íme na dal‰í putování na Rovínek.

rád rozlouãil s talífii od obûda, které vzácnému hostu vûnoval na památku. danasch

4. 5. 2003 Poutníci z Popoviãek Na‰e farnosti nav‰tívili poutníci z b˘val˘ch farností P. Debeka – z Popoviãek. Ve slapském kostele slavili Májovou poboÏnost a poté si prohlédli secesní kostel sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích. rr

11. 5. 2003 Náv‰tûva poutníkÛ z Opavy Pfiiznám se, Ïe nedûlní dopoledne málokdy vûnuji rozjímání, spí‰ je trávím pobíháním kolem sporáku. Tato nedûle byla v˘jimkou. Byla jsem totiÏ poÏádána, abych kostelem sv. Jana Nepomuckého provedla poutníky z Opavy. Pan faráfi slouÏil m‰i na Slapech, a tak mi (v˘jimeãnû tich˘m!) spoleãníkem v nezvyklém klidu ‰tûchovické fary byl pouze Bart. Ta pÛlhodinka ãekání zÛstane v mé pamûti uchována nadlouho jako opravdick˘ kousek Dne Pánû. Pak dorazil autobus. Poutníci uÏ mûli za sebou náv‰tûvu u sv. Kiliána a ti, ktefií na‰li odvahu i „v˘let“ lodiãkou na Ostrov. (Vzhledem k vûkovému prÛmûru se moc odváÏlivcÛ nena‰lo!). Byli to posluchaãi opravdu pozorní a dokonce se mi orosilo ãelo pfii otázkách: Kolik Ïe to váÏí na‰e zvony? Jak to, Ïe nám nefunguje alarm (dodnes nechápu, jak to ten bodr˘ stafiík, kter˘ se hned nabízel, Ïe se na to „po-

Hladíkovi, Tuchlovice

3. 5. 2003 Náv‰tûva z „Kirche in Not“ Do na‰ich farností zavítala mimofiádnû vzácná náv‰tûva z mezinárodní organizace „Kirche in Not“ (ãti na str. 8–10), vedena prezidentem P. Aliendem z Argentiny, kterého doprovázel Ing. ˚urkowski z Polska – tiskov˘ mluvãí organizace. Oba hosté byli obeznámeni pfiedev‰ím s dÛsledky povodní v létû roku 2002 a s prÛbûhem rekonstrukcí a obnovy na‰ich farností. Prostfiednictvím stránek ãasopisu „Echo der Liebe“ (= Ozvûna lásky) se informace o ·tûchovicích dostanou k ãtenáfiÛm v mnoha státech EU. P. Aliende mimo jiné obdivoval uÏitou keramiku z dílny Bratfií Davidové, a tak se P. Pawe∏

Tradiãní figurky dfievûného betlému

stalo se

15

dívá“, vÛbec poznal!) a kdo nám dûlal rozvody elektfiiny? Kostelem se nesl mému uchu lahodící jazyk m˘ch slezsk˘ch pfiedkÛ a ta chvilka ãasu strávená s pfiíjemn˘mi lidmi ubûhla aÏ moc rychle. AÏ na závûr se zmínili, Ïe o ·tûchovicích uÏ nûco vûdí. V srpnu 2002 byla na‰e obec cílovou stanicí náklaìáku s pomocí, kterou pro nás ze sv˘ch obcí v opavské farnosti vypravili. Poutníci a putování…. proã se více a s vût‰í radostí nevracíme k tûmto atributÛm na‰eho kfiesÈanského Ïivota. danasch

17. 5. 2003 Posvícení ve ·tûchovicích Po posvícenské m‰i svaté mohli zájemci absolvovat prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého s v˘kladem doplnûn˘m o prÛfiez historií farnosti. Na‰la se hrstka pozorn˘ch posluchaãÛ, ktefií se poté pfiesunuli k ostatním a k jiÏ rozpálenému farnímu grilu, aby pfii bufitech pobesedovali a nadechli se májového vlahého povûtfií na farní zahradû. Vzhledem k zaãínající letní sezónû se v hlouãku mísili letní farníci s celoroãními, poznávali se noví lidé a dovídali jsme se leccos o Ïivotû praÏsk˘ch farností. Veãer byl uÏ skoro letní a gril evokoval vzpomínky na letní noci loÀského roku, kdy u nûj sedávali dobrovolníci likvidující následky povodní. Snad bude nadcházející léto laskavûj‰í. danasch

28. 5. 2003 Louãíme se s paní Libu‰kou Pfievrátilovou Ve stfiedu 28. kvûtna byla naposledy uprostfied nás ve ‰tûchovickém kostele paní Libu‰ka Pfievrátilová, kterou Pán osvobodil od jejích zdravotních útrap a povolal do svého Království. Kdo mohl, pfii‰el se s Vámi, paní Libu‰ko, rozlouãit. A v duchu s úctou a láskou podûkovat a vzpomínkou oplatit v‰e, co milého jej s Vámi spojovalo a co hezkého kdy s Vámi proÏil. Bylo toho mnoho, neboÈ jste byla Ïenou laskavého srdce, slova i ãinu. Hezky to vyjádfiili P. Robert, P. Milo‰ a P. Pawel. Cestou ke hrobu jsme zaslechli my‰lenku, Ïe budete leÏet blízko paní Vûru‰ky Barto‰ové a budete se tedy moci povídat. Tak si „dûvãata“ hezky povídejte. AÏ pfiijde nበãas, dá-li BÛh, opût se v‰ichni shledáme. Na‰i nadûji vyjádfiil krásnû a v˘stiÏnû Josef Václav Sládek: V náruãi BoÏí, odkud jsme vy‰li, v‰ichni se jednou sejdeme zas. Dûkujeme v‰em, ktefií se tak pûknû podíleli na malém obãerstvení na fafie po pohfibu paní Libu‰ky

Betlém z perníku je sladk˘, a tak na rozdíl od ostatních musí b˘t kaÏd˘ rok obnovován… Pfievrátilové. Paní Libu‰ka, která se vÏdy obûtavû starala, aby nikdo z pfiíchozích do spoleãenství nestrádal, má tak dobré zastání a pokraãovatele. DluÏíme opoÏdûnou vzpomínku paní Vûru‰ce Barto‰ové. BlíÏe jsme ji poznali pfii farní dovolené v Jeseníkách. Ode‰la navÏdy dfiív, neÏ jsme ji staãili nav‰tívit v jejím domovû dÛchodcÛ. Byli jsme proto rádi, Ïe jsme mohli b˘t pfiítomni alespoÀ uloÏení jejích ostatkÛ. Dodnes si pamatujeme hezké symbolické pfiirovnání P. Milo‰e. Vzpomenul, Ïe pfii jiné farní dovolené, kde paní Vûru‰ka spala na palandû, jednou její drobnou postavu zvedl a na tuto palandu poloÏil. A tentokrát ji ve sv˘ch rukou drÏí opût, aby ji uloÏil naposledy. I s Vámi, paní Barto‰ová, se rádi znovu shledáme. Hladíkovi, Tuchlovice

6. a 13. 6. 2003 Louãíme se s Jifiinkou DÛbravovou Uplynula uÏ del‰í doba od na‰í poslední náv‰tûvy paní Jifiinky DÛbravové, která spolu se svou sestrou Lidu‰kou ·imáãkovou patfiila k oporám ‰tûchovické farnosti, a tak jsme se rozhodli ji je‰tû do prázdnin urãitû nav‰tívit. Je‰tû pfied tím nás v‰ak pfiekvapil telefonát z domova dÛchodcÛ v Ostfiedku, Ïe to s paní DÛbravovou vypadá velmi ‰patnû a zda mÛÏeme urychlenû pfiijet. Po domluvû s na‰ím p. fará-

16

stalo se

fiem jsme hned druh˘ den ráno vyrazili a opravdu nalezli paní Jifiinku ve velmi zuboÏeném stavu uÏ blízko smrti. P. Debek ji zaopatfiil, pomodlili jsme se za spásu její du‰e a v kanceláfii znovu zdÛraznili její pfiání, aby byla pohfibena na ‰tûchovickém hfibitovû v hrobu svého manÏela. Pfii zpáteãní cestû jsme vzpomínali, jak „DÛbravce“ (s krouÏkovan˘m Û, jak vÏdy dÛslednû pfiipomínala) za pÛsobení P. Bubeníãka bylo v jejím vdovství velkou útûchou spoleãenství star‰ích, na veselá odpoledne s grilováním kufiat na krásné zahradû jejího domu na Rajchardovû, na její dovádûní v mofisk˘ch vlnách pfii farní dovolené v Itálii, na to, jak jí postupnû ub˘valo sil a zaãínala trpût depresemi, na náv‰tûvy v domovû dÛchodcÛ v Jílovém, na bezútû‰né a ãlovûku nedÛstojné podmínky v psychiatrické léãebnû v Bohnicích, naopak na pûkné prostfiedí sanatoria ve ·kvorci a na její „poslední ‰taci“ v Ostfiedku. Je‰tû to dopoledne z Ostfiedku oznámili, Ïe zanedlouho po na‰em odjezdu paní DÛbravová zemfiela. Letos se doÏila 90 let. Tû‰ilo nás, Ïe se je‰tû pfiece jen doãkala poslední svátosti ve svém pozemském Ïivotû. O t˘den pozdûji, v pátek 13. ãervna, jsme se rozlouãili s paní Jifiinkou ve ‰tûchovickém kostele a doprovodili ji ke hrobu, ve kterém odpoãívá se sv˘m manÏelem. Jsme rádi, Ïe se tedy nesplnila její nejvût‰í obava, která ji poslední roky tolik dûsila: Ïe ji pfii jejím osamûlém putování rÛzn˘mi ústavy kdesi anonymnû „zahrabou“. mal

8. 6. 2003 První Svaté pfiijímání Slapy 8.ãervna 2003. Ten den byl pro mû velk˘m záÏitkem, kter˘ se v mém Ïivotû uÏ nebude opakovat – první svaté pfiijímání. Byli se mnou v tuto chvíli v‰ichni moji blízcí – rodiãe, pfiíbuzní a mÛj dûda (jáhen) dokonce pomáhal na‰emu panu faráfii slouÏit m‰i. Oãekávali jsme tuto radostnou chvíli v‰ichni spoleãnû. Pfied tím jsem se ale musela dÛkladnû na tento okamÏik pfiipravit. A nebylo to vÛbec lehké. Byla jsem proto moc ráda, Ïe jsem to zvládla. A kdyÏ pfii‰el ten radostn˘ den, byli jsme ve velikém oãekávání, aÏ nastane ten okamÏik, kdy poprvé pfiijmu z rukou pana faráfie Kristovo tûlo. Je to velik˘ dar a jsem za nûj moc ráda. Katka V Ïivotû je jen nûkolik málo dnÛ, které se rodiãÛm nesmazatelnû vryjí do pamûti. Jedním z tûchto dnÛ bude navÏdy i den prvního Svatého pfiijímaní na‰í

dcery Katefiiny. Je to jedna z prokazateln˘ch BoÏích milostí, která dokázala zpÛsobit, Ïe bez jakéhokoliv ovlivÀování ãi nátlaku ze strany rodiãÛ do‰lo k rozhodnutí Katky dÛkladnû se pfiipravit a následnû pfiistoupit k této svátosti. Pfiejeme Katce, aby jí Svaté pfiijímání bylo posilou a aby v nûm vÏdy nacházela odpovídající smysl. rodiãe

14. 6. 2003 Brigáda na Ostrovû KaÏd˘ rok jsme touto dobou uÏ mûli za sebou nûkolik brigád na Ostrovû. Letos se konala tuto sobotu první a zároveÀ poslední. PÛvodní pfiedstava byla uspofiádat tentokrát na povodnûmi zdevastovaném Ostrovû m‰i sv. na palouku, kter˘ nám jindy slouÏil pro polední obãerstvení. Jeho vzhled i atmosféra se v‰ak natolik zmûnily, Ïe se nám nezdál b˘t vhodn˘m prostfiedím. Po poradû s p. faráfiem bylo rozhodnuto posekat a vyãistit prostranství hned na bfiehu pfied zbytky pÛvodního Rajského dvora, tedy alespoÀ v blízkosti b˘valého klá‰tera. Se‰lo se nás tentokrát jen kolem deseti ze v‰ech na‰ich farností, ale nasazení bylo maximální, takÏe bûhem dopoledne bylo hotovo. Byl ãas na práci, ale i na vzájemné bliωí seznámení s tûmi, se kter˘mi se tfieba právû v tom „na‰em“ kostele nepotkáme. Hela a Jirka

15. 6. 2003 PouÈ na Rovínku Slavnost Sv. Trojice se jiÏ tradiãnû koná ve slapské farnosti u kapliãky na Rovínku. Ten je v tuto roãní dobu v plné kráse. âerstvá zeleÀ trávy a kefiÛ a mohutné koruny lip zde tvofií opravdov˘ BoÏí chrám. Kde jinde se ãlovûk mÛÏe lépe zam˘‰let nad tajemstvím Trojice neÏ tam, kde kaÏdé stéblo chválí svého Stvofiitele? V homilii P. Debek pfiipomíná, Ïe kaÏd˘ z nás je stvofien k obrazu BoÏímu a je na nás, aby tento obraz zÛstal nezkreslen. Po m‰i sv. je díky krásnému poãasí pfiíleÏitost pozvat pana faráfie ke krátké projíÏìce na plachetnici, na které byl poprvé v Ïivotû a projíÏìka se mu pr˘ velmi líbila. Pohled na rovínskou kapliãku z vody je nezapomenuteln˘. J. S.

18. 6. 2003 PouÈ na Ostrovû u Davle Její leto‰ní prÛbûh silnû naru‰ila loÀská povodeÀ. JiÏ samotn˘ pfievoz poutníkÛ na ostrov byl velmi obtíÏ-

stalo se

17

n˘. Farní loì Kiliánku odnesla voda a fiádnû objednan˘ pfievozník z Vraného nedorazil. A tak se pfieváÏelo provizorními plavidly (farní pfievozníci se fiádnû zapotili).

Pfies v‰echny obtíÏe pfiinesla i leto‰ní pouÈ zúãastnûn˘m milé setkání s Bohem i lidmi. Proto za její uspofiádání velk˘ dík.

Samotn˘ ostrov byl vodou znaãnû po‰kozen. Voda ve své dravosti odkryla i nûkteré hroby v prostorách klá‰tera. Z tohoto dÛvodu Povodí Vltavy povolilo pouze m‰i svatou, která se v‰ak nesmûla konat v prostorách klá‰tera.

21.–22. 6. 2003 NovoknûÏské svûcení a primice P. Milo‰e Franti‰ka Pfievrátila

PouÈ nekomplikovaly jen problémy související s povodní. Za hlavního celebranta byl poÏádán P. Milo‰ Szabo, ten v‰ak byl neãekanû hospitalizován. Operativnû a ochotnû se tohoto úkolu ujal P. Petr Bubeníãek. Jeho promluva obsahovala nejen slova útûchy, ale i slova povzbuzující s názornou ukázkou. K té mu poslouÏil písek i kamení, které nabral do sv˘ch dlaní. Na závûr byl pfiítomn˘m pfiedán pozdrav. P. M. Szabo jej zaslal pomocí magnetofonové nahrávky.

L.D.

DojmÛ bylo bûhem té soboty a nedûle opravdu hodnû. Ale pro nás byla snad nejhlub‰ím záÏitkem ta odpolední chvíle ve ‰tûchovickém kostele, kde P. Milo‰ Franti‰ek udílel jednotlivû svá první knûÏská osobní poÏehnání. Slova, která jsme si bûhem krátkého rozhovoru staãili vymûnit, byla z jeho strany pro nás tak povzbudivá, tak v˘stiÏná pro na‰i nûkdy ne zrovna lehkou situaci. KéÏ mu jeho schopnost empatie, individuálního pfiístupu, umûní druh˘m naslouchat a mil˘ úsmûv vydrÏí po cel˘ jeho knûÏsk˘ Ïivot!

Opravená kapliãka Pov˘‰ení sv. KfiíÏe v Tfiebenicích

Hela a Jirka

18

stalo se

V nedûli 22. 6. 2003 kostel sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích byl naplnûn k prasknutí a dÛvod – no pfiece primice Milo‰e Franti‰ka Pfievrátila. Své pfiání stát se prostfiedníkem lásky mezi Bohem a lidmi a sluÏebníkem jejich potfieb zpeãetil novoknûÏsk˘m poÏehnáním. Závûreãn˘ chvalozpûv – slavné Te Deum bylo sborov˘m vyjádfiením vdûãnosti nás v‰ech nebeskému Otci. Poho‰tûní na farní zahradû pak bylo dÛstojn˘m pokraãováním této slavnosti. Na jeho zdárném prÛbûhu mûlo podíl mnoho ochotn˘ch rukou farníkÛ s úmyslem zastoupit maminku (na‰i Libu‰ku). L.D.

1. 7. 2003 Louãíme se s Lidu‰kou ·imáãkovou Neuplynuly ani tfii t˘dny od rozlouãení s paní DÛbravovou a byli jsme opût na pohfibu. Paní Ludmila ·imáãková následovala v poÏehnaném vûku témûfi 92 let svou sestru Jifiinku na vûãnost. Na rozdíl od ní mûla paní Lidu‰ka to ‰tûstí, Ïe témûfi do konce Ïivota mohla Ïít v kruhu své rodiny. Stále vidíme její drobnou postavu a usmûvavou tváfi ve druhé lavici ‰tûchovického kostela, jehoÏ byla dlouhá léta obûtavou kostelnicí a sly‰íme její krásn˘ soprán. Dobré skutky, které ve svém Ïivotû vykonala, jistû nebudou zapomenuty. mal

5. 7. 2003 Poutní m‰e svatá u kapliãky v Krámech Na svátek svat˘ch Cyrila a Metodûje, v sobotu 5. ãervence, byla slavena poutní m‰e svatá u kapliãky v obci Krámy. Tak jako kaÏdoroãnû, od opûtného vysvûcení této kaple v roce 1994, se zde se‰li pfiespolní spolu s místními obyvateli, aby spoleãnû slavili m‰i svatou a dûkovali Bohu i sv˘m pfiedkÛm za dar víry. Otec Pawel v kázání zmiÀoval, Ïe svatí vûrozvûsti Cyril a Metodûj nám spolu s vírou pfiedali i písmo a také první zákoníky. Rozvíjel my‰lenku, Ïe kfiesÈanství tvofií ãlovûka jiné kultury a promítá se do v‰ech lidsk˘ch ãinností a vztahÛ. ProÏitek ze slavení m‰e svaté nezmen‰ila ani mírná nepfiízeÀ poãasí. Radost z milého setkání pak zavr‰ilo bohaté poho‰tûní uchystané obûtav˘mi místními obyvateli. Marie Vejdová

Na farní zahradû po primici P. M. F. Pfievrátila se setkalo sladké s hofik˘m

19. 7. 2003 Generální oprava kapliãky v Tfiebenicích Kapliãka Pov˘‰ení sv. KfiíÏe v Tfiebenicích se doãkala generální opravy. Byla postavena v roce 1875 zdej‰ími usedlíky. Aã vesniãka malá, pfiece pamatovali na tomto místû na modlitbu, aby mûli kde prosit a dûkovat za úrodu na kamenit˘ch stráních nad Vltavou. V roce 1928 byla kapliãka opravena, ale od té doby chátrala. Na podnût paní Taterové se její opravy ujali synové Pavel a Petr spolu s místními obyvateli, hlavnû v‰ak s chatafii, ktefií jsou zde jako doma. Nechtûlo se ani vûfiit, kolik ‰ikovn˘ch rukou se pfiidalo k práci. Máme z toho upfiímnou radost, Ïe tito lidé mají v srdci pokoru, aã nejsou praktikující vûfiící. Proto v‰em patfií srdeãné podûkování. Oprava kapliãky byla dokonãena 19. 7. 2003. M. B.

2. 8. 2003 Cantus Jaromûfi Horké nedûlní odpoledne bylo pro ‰tûchovick˘ chrám mal˘m svátkem. Ve sv˘ch prostorách pfiivítal

stalo se

pûvecké sdruÏení Cantus z Jaromûfie. Hudba mnoha ÏánrÛ, mnoha staletí s jednotícím prvkem kvalitního hudebního provedení a pfiedev‰ím puncu lásky k hudbû, ke zpûvu, ke krásnu v hudbû ukrytém. Vtipn˘ a my‰lenkovû hlubok˘ slovní doprovod doplnil v˘kon umûlcÛ, ktefií pfiinesli hrstce posluchaãÛ poselství z hlubin lidské du‰e, sepsané v pûti fiádcích notové osnovy… Velk˘ dík. danasch

17. 8. 2003 Poslední leto‰ní pouÈ na Rovínek Poutní slavnost Nanebevzetí P. Marie jako obvykle pfiilákala na Rovínek více poutníkÛ, a to i z jin˘ch farností. V horkém letním dni tu vládla pohoda a pfiíjemn˘ stín. Pan faráfi v kázání pfiipomnûl, jak˘ v˘znam mûla kapliãka pro na‰e pfiedky a zdÛraznil dÛleÏitost a sílu modlitby v na‰em Ïivotû. A Ïe toto místo je generacemi „promodleno“, je zde opravdu cítit. I tradiãní rovínská píseÀ k P. Marii na závûr m‰e je toho dÛkazem. J. S.

20. 8. 2003 Louãíme se s paní Josefou Dvofiákovou Toho dne jsme se na slapském hfibitovû rozlouãili s na‰í farnicí paní Josefou Dvofiákovou. Po krátké tûÏké nemoci ji Pán ve vûku nedoÏit˘ch 75 let povolal na vûãnost. Její Ïivot nebyl lehk˘, byl naplnûn prací a starostí o rodinu. Cestu z domu mûla do velikého kopce, pfiesto docházela pravidelnû a ráda do farního spoleãenství, téÏ nedûlní bohosluÏby bez závaÏného dÛvodu nikdy nevynechala. Pfii‰lo se s ní rozlouãit mnoho lidí, vÏdyÈ zde Ïila 55 let. Bylo to podûkování za její dobré srdce, vÏdy pomáhala v‰em podle sv˘ch sil. Budeme na ni vzpomínat v modlitbách, aÈ ji Pán odmûní za v‰e, co dobrého vykonala. Marie Beranová

30. 8. 2003 Svûcení ‰kolních ta‰ek a pomÛcek Kdysi – byly sedmdesáté roky minulého století – jsem coby dítko ‰kolou povinné na‰la na pÛdû kufr se ‰kolními se‰ity své mámy. Pfiekvapila mne nejenom jejich úhlednost, úprava a dobré známky, ale pfiedev‰ím úvodní stránka, na které stálo: „Ve jménu Pánû, zaãínám!“

19

A právû na máminy se‰ity jsem si vzpomnûla, kdyÏ jsem do ‰kolní ta‰ky s nápisem Harry Potter rovnala ‰kolní pomÛcky svého syna. Vlastnû to bylo a je stra‰nû krásné nosit si na zádech do ‰koly BoÏí poÏehnání. Honza sice svÛj poprázdninov˘ povzdech zformuloval do ver‰Û: „Sebelep‰í poÏehnání od koulí mne nezachrání!“, ale vzal ta‰ku na záda a svûfiil nadcházející ‰kolní rok do Hospodinovy péãe a nebyl sám. M‰e svaté se svûcením ‰kolních ta‰ek a pomÛcek se úãastnilo témûfi dvacet ÏáãkÛ z na‰ich farností a sem tam i nûjak˘ uãitel. Provázej je Hospodin na klikat˘ch stezkách za vzdûláním. danasch

13. 9. 2003 Kufiata u PecharÛ JestliÏe se nûco pravidelnû opakuje, stává se to tradicí. Pokud to „nûco“ rádi vyhledáváme a dodrÏujeme, tvofiíme tak tradici radostnou. Pro mne se takovou radostnou tradicí stalo setkávání u Jany a Václava Pecharov˘ch. Minulé roky jsme obdivovali krásu rozkvetlé zahrady a uÏívali si posezení v proslunûné pfiírodû. Leto‰ní setkání by se dalo nazvat „louãení s létem“, které nám skuteãnû ukazovalo lítost ze svého brzkého konce. Ronilo slzy témûfi cel˘ den, jako v písni: „Vláha padá na vlasy, je uplakan˘ poãasí…“. V na‰em pfiípadû bychom mohli dodat, Ïe vláha padala na na‰e dva obûtavce: Václava – vrchního topiãe a Jifiího – vrchního kuchafie, ktefií pro nás mlsouny vykouzlili svá skvûlá kufiata i v de‰ti. My ostatní jsme si uÏívali pfiíjemné teplo v útulné kuchyni s bohatû prostfien˘m stolem. Hovor plynul rÛzn˘mi smûry, zásluhou na‰eho pana faráfie P. Pawla, kter˘, jak víme, je obdafien vypravûãsk˘m umûním a za pfiispûní nás ostatních nuda ani ‰patná nálada nemûly ‰anci se mezi nás vetfiít. Pfiipomnûlo mi to dobu dávno minulou – ãas dûtství. V‰e se tenkrát odehrávalo v kuchyni. Byl to velín na‰í rodiny. V‰ichni jsme se tu rádi scházeli. Díky za vzpomínku, za poznávání jeden druhého, za radost z toho b˘t s ostatními mnû mil˘mi lidmi, ktefií se dokáÏí na chvíli zastavit. „Je toho tolik na práci. A Ïivot je krátk˘. My jsme ale schopni poznat, co chce BÛh, kdyÏ se zastavíme.“ Pokud se tradice neporu‰í, tak za rok se urãitû ozvu z dal‰ího setkání. Janû a Václavovi patfií díky za laskavé pozvání. VB

20

stalo se

14. 9. 2003 Poutní m‰e svatá v Tfiebenicích

27. 9. 2003 Kfiest ve ‰tûchovickém kostele

„Toto je den, kter˘ nám dal Pán, jásejme a radujme se z nûho“ a k takov˘m dnÛm urãitû patfiila nedûle spojená se svátkem Pov˘‰ení svatého KfiíÏe.

Terezka, Krist˘nka a Matou‰ek jsou na‰e milovaná vnouãata a máme z nich velikou radost. Je‰tû vût‰í radost nám udûlaly na‰e dûti, syn Karel s manÏelkou Zdenou a dcera Lucie s manÏelem Jifiím, kdyÏ se rozhodly pro jejich kfiest. 27. 9. byla vnouãátka pokfitûna ve ‰tûchovickém kostele pfii m‰i svaté. Moc dûkuji panu faráfii za jeho krásn˘ pfiístup a jednání, s jak˘m ke kfitÛm pfiistupoval. Pfieji na‰im vnouãátkÛm hodnû zdraví, ‰tûstí a BoÏího poÏehnání.

Oslavu tohoto dne jsme mohli proÏít opravdu slavnostnû – poutní m‰í svatou u kapliãky v Tfiebenicích. Tfiebeniãtí se na tuto pouÈ dobfie pfiipravili. Jejich kapliãka Pov˘‰ení svatého KfiíÏe záfiila po dÛkladné opravû (o kterou se zaslouÏili s nemalou obûtavostí synové paní Taterové) nejen novotou, ale pfiedev‰ím „láskou“. Zní to jako fráze, ale zde byl vidût skutek, kter˘m synové plnili pfiání své nemocné matky. Láska a kfiíÏ, na první pohled dva nesouvisející pojmy, pfii pohledu na ukfiiÏovaného JeÏí‰e v‰ak velmi úzce propojené, a to nám pfiipomínala liturgie pfiipadající právû na tento den. Slova díkÛ P. Pawla bratrÛm Taterov˘m za opravu kapliãky, paní Beranové za v˘zdobu, varhanici Evû za hudební doprovod a v‰em pfiítomn˘m za úãast byla povzbuzením a posilou v úsilí oÏivit místa, odkud by Kristus mohl promlouvat k lidem. Po podûkování v‰ak následoval úkol a ten znûl: dejme si pfiedsevzetí, Ïe se zde za rok opût v‰ichni sejdeme (a to i s paní Taterovou), av‰ak snaÏme se roz‰ífiit na‰e fiady, kaÏd˘ z nás minimálnû o jednu osobu. No úkol nelehk˘. Mû v‰ak v té souvislosti napadla spásná my‰lenka. Ráno toho sváteãního dne jsem na rozhlasov˘ch vlnách poslouchala víkendové Dobré jitro s Rudolfem KfiesÈanem. Ten sv˘m posluchaãÛm pfiipomnûl svátek Pov˘‰ení svatého KfiíÏe, nejen jeho vznik a historii, ale i zasvûcené kostely a kapliãky v na‰í vlasti jemu známé. BohuÏel kapliãku v Tfiebenicích nejmenoval. VyuÏijme v‰ak jeho nabídky a po‰leme mu pozdrav nejen od kapliãky v Tfiebenicích, ale od v‰ech kapliãek v na‰í farnosti. MoÏná, Ïe se o nich nûkdy v rozhlase zmíní a osloví tak ‰ir‰í vefiejnost. Tím v‰ak nechci pfiebírat úkol za ostatní úãastníky, ktefií si vzali slova P. Pawla k srdci a pfiivedou dal‰í poutníky nejen ke kapliãce v Tfiebenicích. Co dodat na závûr. Asi jen to, Ïe celé krásné odpoledne bylo zavr‰eno mil˘m posezením u TaterÛ v hospÛdce. L. D.

dûda a babiãka z HvozdÛ

4 . 10. 2003 Îehnání zvífiátek Nበpan faráfi mi obãas klade roztodivné otázky…, a tak mne dotazem, ãím by mûl pohostit zvífiata, která si pfiijdou na svátek sv. Franti‰ka pro poÏehnání, ani moc nepfiekvapil. Nakonec pfiípravu jídelníãkÛ zvládl a v‰e dobfie dopadlo. Pfii‰la pfievaha kfieãkÛ, nûjak˘ ten pejsek, koãka, morãe i ptáãek v kleci a na nikoho nebylo zapomenuto. Ani pfii Ïehnání, ani pfii jiÏ zmínûném poho‰tûní. Veterinární dozor potfiebn˘ nebyl, protoÏe poÏehnání spolehlivû tlumí agresivní sklony u zvífiat v‰eho druhu. Navíc, doprovodem vût‰iny mazlíãkÛ byli jejich malí páníãkové a paniãky a pro dûti je poznání, Ïe zvífie není jenom Ïivá hraãka, ale BoÏí tvor, dÛleÏit˘m zji‰tûním. PoÏehnaného BoÏího tvora netrápíme hladem a zimou, nezanecháváme ho opu‰tûného na zastávce ãi dálnici, ale uãíme se jeho pfiiãinûním, jak lze lásku dostávat a dávat. Proto jsem já osobnû P. Pawlovi za vznikající tradici Ïehnání zvífiátek vdûãná. danasch

5. 10. 2003 PouÈ u kapliãky v Bojanovicích Byla první fiíjnová nedûle, první nedûle po svátku sv. Franti‰ka z Assisi. Jako kaÏdoroãnû i letos jsme se se‰li v kapliãce v Bojanovicích, která je sv. Franti‰ku zasvûcena. Letos nám poãasí nepfiálo, byla zima a pr‰elo, tak byla m‰e svatá slouÏena v kapli a ne pod ‰ir˘m nebem, jak je zvykem. Jako vÏdy pfii‰lo pár místních a více pfiespolních. Nበpan faráfi Pawel mluvil o Ïivotû sv. Franti‰ka z Assisi, modlili jsme se za celou obec, za ty, ktefií do kapliãky chodili a jiÏ nejsou mezi námi. Já dûkovala Pánu a modlila se za mal˘ zázrak, kter˘ pfiibyl do na‰í rodiny. Eviãka Îemliãková jiÏ tradiãnû dopro-

21

stalo se

vázela bohosluÏbu hrou na klávesy a i pfies nevydafiené poãasí byla dobrá nálada. Vûfiím, Ïe s pomocí BoÏí se za rok opût sejdeme v kapliãce v Bojanovicích. Ing. Marie Bene‰ová

o nûj pfiihlásil. P. Debek tento prohfie‰ek s nadhledem odpustil a obsluhujícímu personálu vyslovil upfiímn˘ dík. L.D.

25. 10. 2003 Koncert ZU· Zbraslav ve ‰tûchovickém kostele JiÏ jednou zru‰en˘ koncert ZU· Zbraslav, kter˘ byl pÛvodnû plánován na pouÈ ve ·tûchovicích (v kvûtnu) se uskuteãnil na posvícení (v fiíjnu). Chrámem zaznûla krásná hudba a zpûv star˘ch mistrÛ. Nejvût‰í ovace sklidilo trio mal˘ch flétnistek. Ani malá úãast posluchaãÛ nic neubrala na kráse sobotního odpoledne a kvalitû koncertu. A abyste se nevymlouvali, Ïe jste o tom nevûdûli, tak vás jiÏ teì zvu na dal‰í vystoupení ZU· Zbraslav ve ‰tûchovickém kostele v polovinû kvûtna 2004. Katka N.

2. 11. 2003 M‰e na hfibitovû

Kfiest ve ‰tûchovickém kostele Leto‰ní pouÈ v Bojanovicích byla ve znamení de‰tû, uÏ tolik potfiebného. Ten nás ale neodradil od poutní m‰e svaté v kapliãce. Ani sv. Franti‰ek z Assisi, kterému je toto místo zasvûcené, to nemûl v Ïivotû lehké, sám jistû mnohokráte zmokl, vÏdyÈ Ïil obklopen pfiírodou, v ústraní s ve‰ker˘m tvorstvem, které chránil. Tak jako sv. Franti‰ek chválil Pána, tak i my jsme chválili a dûkovali za v‰e, co od na‰eho Pána JeÏí‰e Krista máme. Díky v‰em, kdo se zúãastnili této poutní bohosluÏby. Marie Beranová

16. 10. 2003 Vikariátní konference Byl ãtvrtek a pfiesto byla ve ‰tûchovickém kostele slouÏena m‰e svatá a ne hned tak ledajaká. V tento den se totiÏ konala vikariátní konference a po ní se uskuteãnilo vikariátní setkání za úãasti biskupa Václava Malého. M‰e sv. se kromû vikáfie P. Stanislava Ho‰ka a knûÏí úãastnila malá skupina vûfiících, neboÈ bylo dopoledne v‰edního dne. Toto setkání provázelo obãerstvení, kterého se ujaly nejen Ïeny. V chlebíãkách dominoval pan Petr NoÏina. Za poho‰tûní i malé v˘sluÏky, úãastníci vikariátního shromáÏdûní ne‰etfiili chválou a podûkováním. Obsluhující personál byl z toho dojat, Ïe zapomnûl biskupu Malému pfiedat objednan˘ chleba, je‰tû Ïe se

Nበsyn se narodil „na du‰iãky“, a tak je tento den pro nás dnem radostn˘m. A pfiece dfiív neÏ zaãnou oslavy jeho narozenin, smûfiují kaÏd˘ rok kroky nás v‰ech k hfibitovu. On sám se uãí vidût smrt jako nedílnou souãást Ïivota a se zvlá‰tní úctou klade svíãky ke kfiíÏi ve stfiedu hfibitova. Letos pro nûho byla svíce poprvé konkrétním sdûlením blízkému ãlovûku. Poprvé to nebyla svíce ze neznámé mrtvé, ale svíce za paní Libu‰ku, Vûru‰ku a Jifiinku z Rajchardova, za kterou jsme jezdili na kole. Smrt nab˘vá obrysÛ lidsk˘ch tváfií a pfiesto ji nespojujeme se strachem. Vzpomínka na vûrné zemfielé a m‰e svatá, kterou jim jednou za rok pfiiná‰íme na místo jejich odpoãinku, je pfiíleÏitostí uvûdomit si, Ïe ve vûãnosti není konec ani zaãátek. Tam plamínek lásky hofií pofiád… danasch

8. 11. 2003 Svûcení kapliãky v Mûchenicích Pfied ãasem se obãané Mûchenic dohodli, Ïe opraví starou zvoniãku v obci. Podafiilo se jim pfiebudovat tuto památku na kapliãku, sice miniaturní, ale se v‰ím v‰udy, co ke kapli patfií, i s mal˘m zvonkem. Uvnitfi je obraz sv. Ludmily, která je patronkou tohoto místa. Je to mozaika od p. Pacáka. KdyÏ toto dílo dokonãili, poÏádali patera Pawla o vysvûcení kapliãky. Na tuto slavnost se se‰lo na sto úãastníkÛ od dûtí v koãárku aÏ po nejstar‰í obyvate-

22

stalo se

le, pfii‰lo i mnoho hostÛ. V‰ichni budou jistû rádi vzpomínat na tuto událost, nûktefií se snad u tohoto místa obãas zastaví a budou pfiem˘‰let o lidské pouti na tomto uspûchaném svûtû. Dík patfií v‰em, kdo se o tuto památku zaslouÏili. Marie Beranová

roz‰ífien˘ oltáfiní stupeÀ s nov˘m kobercem aÏ pod lavice a na nûm nov˘ obûtní stÛl, kter˘ pfiíjemnû zapadá do celého prostoru kaple. A aby to nebylo v‰echno, i nበpan faráfi oblékl nov˘ fialov˘ ornát, kter˘ byl speciálnû u‰it pro na‰i kapli. Doufám, Ïe se v kapli budeme cítit vÏdy tak dobfie jako v ten den. E.Î.

16. 11. 2003 Náv‰tûva divadla na Fidlovaãce Na‰e nepravidelné v˘jezdy za kulturou jsme tentokrát realizovali 16. listopadu do divadla Na Fidlovaãce, na pfiedstavení Blboun. Hra s hvûzdn˘m obsazením a pfiímo ze Ïivota – co víc si pro pobavení pfiát. Myslím, Ïe se v‰em líbilo. Omlouvám se tûm, kter˘m ne, i tûm v první fiadû, ktefií byli neãekanû a nedobrovolnû osprchováni. Tû‰ím se na dal‰í, tentokrát odpolední, pfiedstavení, které plánuji na polovinu února. Katka N.

1. 11. – 20. 12. 2003 V˘stava betlémÛ Po I. roãníku v˘stavy betlémÛ jsem se rozm˘‰lela, jestli uspofiádat dal‰í roãník.V loÀském roce jsem malou úãast pfiipisovala pozdní realizaci nápadu. Letos jsme o v˘stavû informovali s pfiedstihem a úãast se nejevila o nic vût‰í. Je‰tû t˘den pfied zahájením v˘stavy jsem se rozhodovala, zda ji nezru‰it. ON asi vidûl, jak je moje víra malá, a Ïe by to asi byla ‰koda dále nepokraãovat. Posteskla jsem si pfied na‰í farnicí Vûrkou Branou a ona mi fiíká: „No ví‰, já mám bráchu a ten vyrábí a sbírá betlémy cel˘ Ïivot.“ Slovo dalo slovo, nûjak˘ telefonát a uÏ se jelo do Modfian k panu MrÛzkovi. Má betlémÛ opravdu poÏehnanû, vidûli jsme jich jenom zlomek a nûkteré jsou opravdové skvosty. Chci mu tímto podûkovat za zapÛjãení betlémÛ a vás vyburcovat. Urãitû máte doma také nûjak˘ betlém a zrovna je ojedinûl˘. Zúãastnûte se v˘stavy, staãí jenom zajít v listopadu 2004 do kostela nebo na faru a roz‰ífiíte na‰i v˘stavu o dal‰í unikát. Katka N.

5. 12. 2003 Svûcení nového obûtního stolu a ornátu v kapli Nav‰tívení Panny Marie v Davli První pátek v adventu jsme letos v kapli v Davli proÏívali velikou slavnost. Nejen Ïe zaãal nov˘ církevní rok i v na‰í kapli, ale slavili jsme m‰i svatou na novém oltáfii. Kaple se témûfi rozzáfiila v novém svûtle:

6. 12. 2003 MikulበMikulበTomበjr. (buì mu za to chvála a velik˘ dík!) letos znovu vyhnal soby ze stájí v Mûchenicích, zapfiáhnul je do saní a po zmrzlém trávníku, oãekávajícím první sníh, se pfiihnal ke ‰tûchovickému kostelu. Ale konec s legrací… situace byla váÏná. Letos se nenadûlovalo nic jenom tak zadarmo! Posluchaãi lekcí náboÏenství byli ve v˘hodû, tûm paní Helenka pfiipravila básniãky v pfiedstihu, ale co ti ostatní – nic netu‰ící uboÏáãci? âerti chrastili fietûzy a nedoãkavû nastavovali pytle. Kdo si má v takovém stresu vzpomenout na poezii ãi nûco zapût? Ale na‰e dûti jen tak nûco nepfiekvapí! Básniãku ãi písniãku umûli nakonec v‰ichni alespoÀ trochu mluvící úãastníci a nadílku si právem zaslouÏili. Tûm, co pfiijeli v koãárku, bylo shovívavû prominuto. Co dodat? Velik˘ dík v‰em, kdo pfiispûli pamlskem, ovocem a ãímkoliv k pfiípravû mikulá‰ského setkání a balíãkÛ. Dík rodinû Gavlasov˘ch, Ïe hrdinsky doprovází Mikulá‰e na cestách, dík andûlÛm i ãertÛm, Ïe se zimy a práce nebojí a dík v‰em, kdo pfii‰li a pfiijali tradici Mikulá‰sk˘ch setkání ve ‰tûchovickém kostele za svou. danasch

14. 12. 2003 Posvûcení kaple v Maseãínû „Kde je tvÛj poklad, tam bude i tvoje srdce!“, pfiipomínal pan faráfi vûtu z evangelia ve slavnostní promluvû. A pokraãoval, Ïe srdcem obce je právû kostel nebo kaple. A i kdyÏ se cel˘ Maseãín zmûní, kdyÏ se sem vrátíte tfieba za dvacet let, podle kapliãky poznáte, Ïe jste zase doma. Stejnû to cítí i v‰ichni místní obyvatelé – pfiestoÏe bylo chladné poãasí a siln˘ vítr, se‰lo se nás nûkolik desítek (kolik pfiesnû vám nefieknu, s kapucí na hlavû má ãlovûk rozhled dost omezen˘). Rozhodnû mi ale neuniklo, Ïe tu byl s námi i pes, kter˘ se ov‰em choval vzornû, a kdyÏ pak pan faráfi kapliãku svûtil, chodil za ním a peãlivû znaãkoval (ten pes).

stalo se

Malovan˘ betlém, dal‰í exponát ze sbírky pana MrÛzka z Modfian Kaple je zasvûcena Nejsvûtûj‰ímu Srdci JeÏí‰ovu a pouÈ tu budeme mít na jafie – vÏdy druhou nedûli po Seslání Ducha svatého, aby ten termín nebyl tak jednoduch˘. Vnitfiní v˘zdoba je prostá a pfiitom úÏasnû pÛsobivá – velk˘ dfievûn˘ kfiíÏ se sklenûn˘m osvûtlen˘m srdcem uprostfied – ale to sklo není jen tak nûjaké obyãejné, to se nedá popsat, urãitû se sem musíte pfiijet podívat. Dûkujeme paní starostce a v‰em, kdo se zaslouÏili o opravu a v˘zdobu. Je to vánoãní dárek pro nás pro v‰echny. Marta Dobruská

20. 12. 2003 Adventní duchovní obnova Letos na sobotu pfied 4. nedûlí adventní pozval pan faráfi na duchovní obnovu Marii a Martina Opatrn˘ch, aby se s námi rozdûlili o svÛj duchovní Ïivot. Paní Marie je lékafika a nyní pracuje jako pastoraãní asistentka na onkologickém oddûlení v nemocnici na Karlovû námûstí, pan Martin pÛsobí jako trval˘ jáhen (a je také trval˘m bratrem P. Ale‰e Opatrného). Dopoledne nám povídala paní Marie na téma JeÏí‰ova blízkost jako zdroj radosti. Nejprve nás zasypávala citáty tfií velk˘ch mystikÛ (Jana od KfiíÏe, sv. Tereziãky a sv. Terezie z Avily), ktefií byli JeÏí‰ovi

23

cel˘ Ïivot skuteãnû nablízku, pfii volné diskusi jsme jako jeden farník zamífiili tro‰ku stranou, a sice k jejímu povolání. Onkologiãtí pacienti jsou konec koncÛ JeÏí‰ovi velmi blízko, nûktefií i víc, neÏ by chtûli. Mluvili jsme o vífie a hledání víry u tûÏce nemocn˘ch a umírajících (dá se poznat, zda pacient je pokfitûn˘ a nebo ne, i kdyÏ víru cel˘ Ïivot nepraktikoval. Pokfitûné lidi si BÛh jakoby „hledá“ – ti lidé se buì snaÏí dostat k informacím o vífie, nebo se sami pfied sebou i pfied druh˘mi obhajují, proã cel˘ Ïivot proÏili právû tak, jak ho proÏili a co je vedlo k tomu, Ïe víru odloÏili). Dotkli jsme se i tématu eutanázie – o té mluví lidé potud, dokud jim není opravdu zle. KdyÏ pfiijde krize a ãlovûku opravdu jde v té chvíli o Ïivot, je vÛle Ïít tak silná, Ïe bojují a na eutanázii ani nevzpomenou. ManÏelé Opatrn˘ch mají ãtyfii dûti, a rodina je pro paní Marii velkou oporou v tomto obtíÏném povolání. Odpoledne nám pfiedná‰el pan bratr jáhen Martin na téma Jistota – radost – vûrnost, a sice ve zkratce, Ïe nemÛÏe b˘t jedno bez druhého, druhé bez tfietího a tfietí bez prvního – prostû Ïe to spolu tûsnû souvisí. Hlavnû Ïe z jistoty pramení radost, a pak mu Danka Sch. zamotala hlavu otázkou, zda z jistoty mÛÏe pramenit i smutek. Odpovûì byla dost dlouhá, pochopila jsem to jako Ïe by nemûl, ale asi mÛÏe a kdyÏ tedy pramení, je to ‰patn˘. V diskusi jsme se pak hlavnû ptali na to, co to obná‰í b˘t jáhnem, protoÏe tûch ãlovûk moc nezná, kromû jáhna kardinála, kter˘ se v televizi toãí kolem papeÏe, a kromû jáhna svatého ·tûpána, kterého si pfiipomínáme o Vánocích. Jáhnem byl chvíli nበFranti‰ek Milo‰, neÏ ho vysvûtili na knûze, ale co je to jáhen natrvalo… Myslím, Ïe toto téma by si zaslouÏilo samostatn˘ elaborát v tomto ãi nûkterém z pfií‰tích ãísel ProudÛ. Pan Martin pak veãer pfiisluhoval? nebo spí‰ „jáhnoval“ pfii m‰i svaté, a nûkter˘m z farníkÛ zamotal hlavu. (Hele, dnes jsou tu dva faráfii! Znበho? Neznám. A hele, tu ‰tolu má nûjak nakfiivo… Ten bude asi nedostudovanej… – hlas lidu.) Skonãím tím, co po m‰i svaté fiíkal pan faráfi (nic lep‰ího ani nejde vymyslet) – Ïe manÏelÛm Opatrn˘m moc dûkujeme, Ïe ten den s nimi proÏit˘ byl velk˘ vánoãní dárek pro celou na‰i farnost, a Ïe pfiejeme panu Martinovi, aby byl první svat˘ trval˘ jáhen a paní Marii, aby byla první svatá manÏelka prvního svatého trvalého jáhna. Amen. M.D.

24

kalendáfi

P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T I BohosluÏby:

Svátost smífiení:

úter˘: 18:00 ·tûchovice – farní kaple Svaté rodiny stfieda: 17:30 ·tûchovice – farní kaple Svaté rodiny ãtvrtek: 17:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla (v letním období 18:00) pátek: 18:00 Davle – kaple Nav‰tívení Panny Marie sobota: 18:00 ·tûchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedûlní platností) nedûle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla

15 min. pfied m‰í svatou v kostele, nebo jindy a jinde po pfiedchozí domluvû s knûzem

Svátost manÏelství: ZpÛsob a délku pfiípravy domluvit osobnû s knûzem.

Pohfieb: Domluvit pfiedem s knûzem, osobnû nebo telefonicky.

Telefonick˘ kontakt:

V˘uka náboÏenství ‰kolní rok 2003/2004: pondûlí: 15:30 – 16:30 star‰í dûti 12 – 15let – fara ·tûchovice úter˘: 14:30 – 15:30 nejmlad‰í dûti 7 – 10 let – pfiíprava na I. Sv. pfiijímání – fara ·tûchovice 15:00 – 16:00 mlad‰í dûti 10 – 12 let – fara ·tûchovice

Setkání ve farnosti: stfieda:

16:00 spoleãenství star‰ích – fara ·tûchovice

Pfiíprava na kfiest dospûl˘ch: stfieda:

18:00 – fara ·tûchovice

telefon fara ·tûchovice, farní kanceláfi: 257 740 112 P. Adam Pawel DEBEK – faráfi: 776 788 848 Ing. Daniela SCHRÖFFELOVÁ, CSc. – místopfiedseda farní rady, sekretáfi: 721 773 644

Prezentace farností na internetov˘ch stránkách: www.stechovice.cz Pfiím˘ vstup na stránky farnosti je www.stechovice.info/pages/fara.htm

E-mail: Farní úfiad ·tûchovice: [email protected] Pan faráfi P. Pawel Adam Debek: [email protected]

Pfiíprava na bifimování:

Úfiední hodiny pro vefiejnost:

kaÏdá I. sobota v mûsíci: 16:00 – fara ·tûchovice

stfieda: 19:00 – Farní úfiad ·tûchovice

VELIKONOCE 2004 4. 4. 2004

10. 4. 2004

KVùTNÁ NEDùLE nedûlní pofiad bohosluÏeb ve v‰ech kostelech

BÍLÁ SOBOTA, ·TùCHOVICE – KOSTEL 21:00 Velikonoãní vigilie

8. 4. 2004

ZMRTV¯CHVSTÁNÍ PÁNù, BOÎÍ HOD VELIKONOâNÍ 8:00 Sv. Kilián, kostel – m‰e sv. 10:00 Slapy, kostel – m‰e sv. 18:00 ·tûchovice, kostel – m‰e sv.

11. 4. 2004

ZELEN¯ âTVRTEK, ·TùCHOVICE – KOSTEL 18:00 m‰e sv., obfiad mytí nohou

9. 4. 2004

12. 4. 2004

VELK¯ PÁTEK, ·TùCHOVICE – KOSTEL 17:30 kfiíÏová cesta 18:00 velkopáteãní obfiady

PONDùLÍ VELIKONOâNÍ 8:00 Sv. Kilián, kostel – m‰e sv. 10:00 Slapy, kostel – m‰e sv.

obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy

Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 257740112. ·éfredaktor: P. Pawe∏ Adam D´bek. Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav