A R E Á L Fary ve Skramníkách

AREÁL

Fary ve Skramníkách Číslo popisné/orientační: 13 Parcelní číslo: 4/1 Rejstříkové číslo památky: 24032/2-850

---

Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum

Mgr. Jindřich Záhorka Mgr. Vladimír Rišlink Kouřim2008

SHP areálu fary ve Skramníkách

Obsah: 1. Anotace

2

2. Úvod

3

3. Dějiny objektu - historická rešerše

4

4. Mapy, ikonografie, seznam plánové a obrazové dokumentace prameny, literatura

28

5. Popis a rozbor objektu

38

6. Stavební historie

54

8. Hodnotné prvky a detaily

66

9. Hodnocení objektu, architektonické, urbanistické a památkové závady, doporučení k rekonstrukci

69

Písemné přílohy Chronologický přehled zmínek o areálu fary v písemných pramenech

73

Seznam duchovních správců farnosti Skramníky

83

Obrazové přílohy Mapová příloha:

89

Ikonografie

90

Fotografie současného stavu

101

Plány

147

Celková situace areálu, M 1:500 Stavební vyhodnocení budovy fary, chlévů a špýcharu M 1:100 Památkové vyhodnocení budovy fary, chléva a špýcharu M 1:100 Situování snímků a hodnotné prvky budovy fary, chléva a špýcharu M 1:100

pamatkyprozivot.cz 07/2008

1


1. Anotace Standardní stavebně historický průzkum (dále jen SHP) byl zpracován v květnu a červnu roku 2008. Průzkum se týkal areálu bývalé římskokatolické fary ve Skramníkách (o. Kolín) čp. 13. Objednatelem SHP jsou majitelé objektu paní Petra Sovová a pan Tomáš Didunyk, kteří připravují rekonstrukci a revitalizaci areálu. Průzkum areálu byl proveden dle platné metodiky SHP, vydané Státním ústavem památkové péče v Praze v roce 1997, opravené podle 2. vydání z roku 2001. Standardní stavebně historický průzkum nenahrazuje závazná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. Předložený elaborát je duševním vlastnictvím uvedených autorů.


2


2. Úvod Standardní stavebně historický průzkum (dále jen SHP) byl zpracován v květnu a červnu roku 2008. Průzkum se týkal areálu bývalé římskokatolické fary ve Skramníkách (o. Kolín) č.p. 13. Objednatelem SHP jsou majitelé objektu paní Petra Sovová a pan Tomáš Didunyk, kteří připravují rekonstrukci a revitalizaci areálu. Podkladem pro vyhodnocení objektu bylo zaměření budovy fary a chlévů v měřítku 1 : 100 poskytnuté vlastníky objektu. Plánové podklady byly místy nepřesné (chybné zakreslení tvaru kleneb v 1NP, nedostatečné zakreslení středního traktu, chybějící okna). Tyto nedostatky byly napraveny do stávajícího zaměření. U budovy chlévů nebyl zaměřen prostor krovu. Prostor krovu byl také v době realizace SHP nepřístupný. Realizátor SHP zaměřil budovu bývalého špýcharu (sýpky) a vyhotovil celkovou situaci ze současné katastrální mapy. Všechny prostory byly přístupné, pouze stav podlahy v prostoru krovu špýcharu nedovoloval detailní průzkum tohoto prostoru. V průběhu zpracování SHP byl zadán restaurátorský průzkum dekorativní výmalby v interiéru 2NP a 3 NP, jehož výsledky nebyly v době dokončení SHP k dispozici.


3


3. DĚJINY OBJEKTU Dějiny areálu bývalé fary ve Skramníkách

Počátky historie fary ve Skramníkách s největší pravděpodobností sahají již do období raného středověku. Samotná vesnice se poprvé připomíná jako součást fundace českého knížete Břetislava I. Sázavskému klášteru, která se zřejmě vztahuje k roku 10321. Klášter benediktýnů v Sázavě pak byl až do první čtvrtiny 15. století držitelem vesnice a zdejšího patronátního práva. Ve Skramníkách založil farní kostel, k čemuž mohlo dojít brzy po získání vesnice. Stará tradice, zaznamenaná v první polovině 19. století v pamětní knize skramnické farnosti, uvádí jako datum založení kostela rok 10562. K prostředí Sázavského kláštera má zřejmě vztah také zasvěcení kostela sv. Janu Křtitelovi (Stětí sv. Jana Křtitele), které navazuje na historické patrocinium klášterního chrámu3. Kostel a fara ve Skramníkách jsou v písemných pramenech spolehlivě doloženy až od poloviny 14. století. Do roku 1356 zde působil farář Bartoloměj, po němž následovali Jan, syn Henlinův z Prahy, a Matěj, syn Petra z Chrástu (do roku 1387), který později jako kanovník metropolitní kapituly vykonával úřad generálního vikáře pražského arcibiskupství. V letech 1387 – 1397 byl skramnickým farářem Antonín z Kácova, po němž následovali Oldřich ze Žlutic (do roku 1407), Mikuláš řečený Kakabus (do roku 1414)4, který byl proslulým pražským kazatelem z doby počátků husitství. V období vrcholného středověku tak skramnická fara, podobně jako ostatní fary v širším

okolí

Prahy,

často

plnila funkci

obročí,

sloužícího

k ekonomickému zajištění členů vlivných šlechtických a měšťanských pamatkyprozivot.cz 07/2008

4


rodin, kteří za vlády posledních Lucemburků budovali svou církevní kariéru ve vztahu k prostředí královského dvora. Ve Skramníkách tak většina

z nich

s největší

pravděpodobností

trvale

nesídlila,

a

v duchovní správě se nechávala zastupovat placenými „střídníky“ z řad nemajetných kleriků. Pravděpodobně od roku 1414 měl titul skramnického faráře kněz Hašek, který byl posledním katolickým farářem před uskutečněním husitské reformace. Po začátku tažení pražanů do východních Čech na jaře v roce 1421 se ukrýval v Českém Brodě, avšak po dobytí města husity, k němuž došlo 17. dubna toho roku, byl společně s některými dalšími kněžími, měšťany a vojáky císaře Zikmunda Lucemburského údajně upálen ve zdejším kostele sv. Gotharda5. Nejspíše již od poloviny 15. století sídlili při skramnickém kostele utrakvističtí kněží, kteří jsou však písemnými prameny doloženi až od roku 1528. K tomuto datu se zde připomíná farář Jiřík, po něm Václav (1549)6. Samotná vesnice Skramníky se po vyvrácení Sázavského kláštera v roce 1421 dostala do majetku šlechtických rodů, jejichž členové vykonávali také patronátní právo nad kostelem. Roku 1436 získal Skramníky od císaře Zikmunda Lucemburského držitel nedaleké Radimi Wolfart z Javora, avšak před rokem 1492 již byla vesnice s dvorem a kostelním patronátem v držení Jindřicha ze Smržova, který ji připojil ke svému statku Kostelec nad Černými lesy7. Součástí černokosteleckého

panství

pak

Skramníky

zůstaly

po

dobu

následujících čtyř století. V letech 1494 – 1547 byl tento statek v držení rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka, načež byl Divišovi Slavatovi zkonfiskován za účast v českém stavovském povstání. V letech 1547 – 1558 se pak černokostelecké panství nacházelo v majetku české královské komory.


5


Roku 1558 panství Kostelec nad Černými lesy se Skramníky přešlo do majetku mocného rodu Smiřických ze Smiřic. Za jejich vlády působili na skramnické faře nekatoličtí kněží Jakub (1562), Matouš (1571) a Fridrich Bohdanecký (1585)8. V letech 1614 – 1622 byl skramnickým farářem význačný teologický spisovatel a vzdělanec Jakub Acanthes, zvaný též Acanthido – Mitis, který často pobýval u dvora posledních členů rodu Smiřických9. V roce 1621 však získal smiřický majetek do správy Albrecht z Valdštejna, který o dva roky později černokostelecké panství prodal knížeti Karlovi z Lichtenštejna, jednomu z hlavních vykonavatelů pobělohorských represí a počínající rekatolizace. Utrakvistický kněz Jakub Acanthes odešel v roce 1623 do emigrace, přičemž není známo, zda skramnická fara zůstala několik let neobsazena,

nebo

sem

Karel

z Lichtenštejna

vzápětí

dosadil

katolického kněze. První katolický farář po vydání Obnoveného zřízení zemského je ve Skramníkách doložen až k roku 165310. Až do druhé poloviny 17. století rovněž postrádáme jakékoliv informace o podobě skramnické fary, dokonce ani není bezpečně známo místo, kde stála. V nejstarší zachovalé písemné zmínce o ní, zaznamenané ve vizitačním protokolu pražského arcibiskupství z roku 1630 se pouze připomíná, že zdejší fara je v pořádku a nachází se v dostatečné

vzdálenosti

od

kostela11.

V pamětní

knize

obce

Skramníky je zaznamenána místní tradice, že fara původně stála jihovýchodně od kostela na pozemcích p. č. 7 a 8 (staré p. č. 3 a 16), kde se až do zboření v roce 2007 nacházela bývalá zádušní stodola se zahradou12. Tato informace však nemá oporu v žádném ze starších písemných pramenů. Již k roku 1668 je s největší pravděpodobností doložena dispozice areálu kostela a fary, která alespoň v základních rysech vychází z dnešního (respektive nedávného) stavu, kdy fara a zádušní stodola stály odděleně „naproti sobě“13. pamatkyprozivot.cz 07/2008

6


Prvním pobělohorským farářem ve Skramníkách, jehož jméno se zachovalo v písemných pramenech, byl Jan Křtitel Václav Janovský, doložený zde k roku 1653. V letech 1659 – 1673 pak byl skramnickým farářem Jiří Maxmilián Nicolai14. Po něm následoval pacovský rodák Jan Fridrich Ambrosius, který zemřel v Praze roku 1707 a byl pohřben ve staroměstském kostele sv. Jiljí15. Od roku 1663 je díky existenci dostatečného množství písemných pramenů možné poměrně soustavně sledovat stavební vývoj areálu kostela a fary. Ze zmínek v zachovalých zádušních účtech je zároveň možné získat alespoň částečnou představu o starší podobě budov, které zanikly v souvislosti s novostavbou vrcholně barokní fary v první čtvrtině 18. století. Původní obytná budova byla zděnou jednopatrovou stavbou, která byla jedním ze svých průčelí orientována ke kostelu a hřbitovu. Kryla ji dvojice krovů s dřevěnými lomenicemi a středovým úžlabím, střecha byla pobita šindelem. Průčelí fary bylo opatřeno krytou dřevěnou pavlačí. Uvnitř se připomíná velká stará světnice, která byla v rozmezí let 1663 – 1667 rozdělena příčkou na dvě nestejně velké světnice, farářův pokoj, mázhaus, kuchyně s pecí, tři komory a podzemní sklep. Obě světnice a farářův pokoj byly vytápěny kachlovými kamny, okna měla dřevěné rámy s kovanými závěsy a přítuhami a byla vyplněna do olova vsazenými skleněnými terčíky. Dveře byly opatřeny zámky a kovanými závěsy. Místnosti měly dlážděné i prkenné podlahy a jejich stěny byly vybíleny vápnem. Areál fary obklopoval dřevěný plot a částečně také kamenná zeď, k níž byla v období mezi lety 1663 - 1667 tesařem Martinem přistavěna roubená kůlna, v jejímž patře byla komora přístupná po pavlači. Tuto budovu kryla šindelová střecha. Obytný dům fary doplňovalo několik hospodářských budov. Jednalo se o maštal pro koně, chlévy pro krávy a prasata, sýpku a kurník. Vesměs to byly roubené stavby, kryté pamatkyprozivot.cz 07/2008

7


šindelem16. V roce 1687 farář Jan Fridrich Ambrosius zadal u tesaře Václava Kovaříka stavbu nové roubené sýpky se šindelovou střechou, která pak byla užívána současně se sýpkou starou17. Farní hospodářství doplňoval dřevěný haltýř na ryby, který byl nově postaven roku 1669, a studně opatřená dřevěným přístřeškem krytým šindelem18. Součástí areálu byla zahrada osázená višněmi19. Na samostatném pozemku naproti faře stála roubená zádušní stodola, jejíž střecha byla pošita došky. V roce 1690 byla původní stodola zbořena a nahrazena opět roubenou novostavbou s doškovou střechou. V letech 1696 – 1697 nechal farář Jan Fridrich Ambrosius přestavět obytnou budovu fary, přičemž došlo k jejímu rozšíření o zděnou patrovou přístavbu, v jejímž přízemí byly dva chlévy a v patře pokoj se zelenými kachlovými kamny, síň a spižírna. Stavbu provedl nejmenovaný zednický mistr s tesařem Štěrbou20. Přístavba obytných prostor snad souvisela se zřízením kaplanského místa při skramnické farnosti, doloženého zde k roku 169021. V roce 1707 se stal farářem ve Skramníkách rodák z Ústí nad Orlicí Florián Josef Mikulovský, který byl jedním z hlavních šiřitelů barokní kultury na území tehdejšího Kouřimska. V době jeho působení se skramnický kostel stal dějištěm působivých náboženských slavností, koncipovaných v duchu barokní symboliky22. V roce 1715 nechal východně od kostela postavit sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla vytvořena v dílně slavného pražského mistra Jana Brokofa23. Celé černokostelecké panství tehdy prožívalo období kulturního a uměleckého rozkvětu, které je vymezeno vládou knížete Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna (v letech 1684 – 1712) a jeho dcery Marie Terezie Antonie Felicity Savojské z Lichtenštejna (v letech 1712 – 1772). Farář Florián Josef Mikulovský zemřel v roce 1746, a pohřben


8


byl ve skramnickém kostele Stětí sv. Jana Křtitele před oltářem sv. Jana Nepomuckého24. Do doby působení Floriána Josefa Mikulovského spadá také stavba vrcholně barokního areálu skramnické fary, která položila základ jeho dnešní podobě. Tato činnost je poměrně dobře dokumentována zachovalými zádušními účty, které detailně popisují všechny stavební práce i množství použitého materiálu. V zachovalých písemných pramenech bohužel není postižitelné jak a kdy byly odstraněny starší budovy farního areálu, protože náklady na jejich zboření se z nám neznámých důvodů neuplatnily v zádušním účetnictví. Zároveň je však zřejmé, že možnost pouhé přestavby starších objektů je třeba vyloučit vzhledem k vysokým nákladům na stavbu a také z popisu objemu provedených prací25. Stavba nové obytné budovy fary probíhala v letech 1718 – 1719 pod vedením černokosteleckého zednického mistra Jakuba Tichého, který práce prováděl dle projektu („abrysu“) schváleného vrchností. Jeho autor není v písemných pramenech doložen, ale vzhledem k nevelké architektonické náročnosti stavby lze předpokládat, že jím byl přímo Jakub Tichý, který byl ve své době zkušeným stavitelem, provádějícím řadu staveb na lichtenštejnských panstvích ve středních Čechách26. Z popisu v zádušních účtech vyplývá, že obytná budova fary měla po svém dokončení podobu, která se v základních rysech zachovala dodnes. Vybudována byla jako zděná stavba z kamene a cihel na terénním zlomu jihovýchodně od kostela v linii ohradní zdi hřbitova. V klenutém suterénu se připomínají maštale pro koně a sklep, sloužící jako spižírna, který byl deset sáhů dlouhý a šest sáhů široký. Ve zvýšeném přízemí se nacházela síň, klenutá černá kuchyně s pecí a ohništěm, dvě světnice a dvě komory. V prvním patře byla síň, dvě světnice a dvě komory. V přízemí i v prvním patře byla v síle zdiva pamatkyprozivot.cz 07/2008

9


vložena dvojice záchodů. Místnosti v přízemí i v patře měly ploché stropy omítané na rákos. Přízemí bylo dlážděné, v prvním patře se nacházely dřevěné podlahy. Původní účel jednotlivých místností lze na základě studia písemných pramenů rekonstruovat pouze částečně. V prvním patře se nacházely dva obytné celky skládající se vždy z jedné světnice a jedné komory, které sloužily jako byty faráře a kaplana. Funkci místností v přízemí, soustředěných kolem vstupní síně s černou kuchyní, přesně neznáme. Jedna ze dvou světnic snad mohla sloužit jako čeledník, doložený k roku 172227. Obytná budova fary byla opatřena krovem s ležatou stolicí, který měl šindelovou krytinu. Střecha, nad níž vystupovaly dva komíny, vrcholila dvojicí plechových korouhviček a vyřezávanou věžičkou (lucernou). Nad vchody na jižní a severní straně vystupovaly ze střechy dva ozdobné zděné štítky. Budova měla hlazenou štukovou fasádu, všechny okenní i dveřní otvory byly opatřeny tesanými kamennými ostěními. Dveře a okenní rámy byly dílem černokosteleckého truhláře Vojtěcha Šámala. Byly opatřeny částečně pocínovanými zámky a kováním od zámečníka Fridricha Büchlera z Kostelce nad Černými lesy. Některé z dveří měly barevný nátěr. Do všech oken v suterénu a v přízemí byly osazeny mříže, z nichž čtyři byly pojednány v náročnějších uměleckých formách - dvě „vázaný s ciráty“ a dvě „lomený

s kšiltami“.

Všechny

byly

dílem

nejmenovaného

skramnického kováře. Okenní výplně, složené ze skleněných šestihranů

a

kulatých

terčíků

spojovaných

olovem,

zhotovil

černokostelecký sklenář Vavřinec Karásek. V obytných místnostech fary byly postaveny patery kachlová kamna, za jejichž výrobu bylo zaplaceno nejmenovanému kolínskému hrnčíři. Pravděpodobně podél západního průčelí fary probíhala krytá dřevěná pavlač se schody, spojujícími farní dvůr se hřbitovem. Pavlač byla zpevněna kovanými pamatkyprozivot.cz 07/2008

10


kleštinami a dvojicí železných „loketních kramlí“. Pamatováno bylo též na kanalizaci, kterou pro novou budovu zajišťovala odpadní štola („hejcuk“) v délce třiceti šesti sáhů, kterou postavil Jan Hanuš z Voděrad28. Rovněž v rozmezí let 1718 – 1719 bylo v areálu skramnické fary zednickým mistrem Jakubem Tichým vybudováno samostatné stavení prádelny. Jednalo se o zděnou klenutou stavbu s kuchyní a pecí, která byla jako jediný objekt ve farním komplexu opatřena nespalnou prejzovou střechou. Vybavena byla kamennými ostěními pro dvoje dveře a jedno okno. Současně s prádelnou Jakub Tichý stavěl ohradní zdi kolem hřbitova a farních pozemků. Celková částka na novostavbu obytné budovy, prádelny a ohradních zdí přesáhla poměrně vysokou sumu 2000 zlatých, a byla částečně financována s pomocí půjčky od poříčanského záduší, k jejímuž splacení došlo až v roce 172829. Další etapa přestavby farního areálu následovala roku 1721. Tehdy byl na západní straně dvora zednickým mistrem Jakubem Tichým vybudován dodnes zachovalý zděný objekt sýpky. Tesaná okenní a dveřní ostění zhotovil černokostelecký kameník Dominik Ledl, krov pobitý

šindelem

nejmenovaným

tesař

Jan

Výsner

černokosteleckým

z Chocerad.

řemeslníkům

Dále

bylo

(pravděpodobně

truhlářovi Vojtěchovi Šámalovi a zámečníkovi Fridrichovi Büchlerovi) zaplaceno za dvoje dveře se zámky a kováním. Celková částka na stavbu nové sýpky, která přesáhla cenu 300 zlatých, byla opět hrazena s pomocí půjčky od poříčanského záduší, splacené v roce 172630. Po dobu následujících dvou desetiletí působení faráře Floriána Josefa Mikulovského docházelo k mnoha dalším úpravám farních budov, které jsou většinou rovněž podrobně dokumentovány zádušními účty. Z větších stavebních akcí je třeba jmenovat vybudování dvou nových roubených chlívků na farním dvoře, uskutečněné v roce 1722 pamatkyprozivot.cz 07/2008

11


tesařem Bednaříkem, úpravy a rozšíření odpadní štoly („hejcuku“) Janem Hlaváčkem roku 1731, nebo stavbu roubené kůlny, k níž došlo v roce 1745. Pravděpodobně krátce před rokem, nebo v roce 1731 byl u fary vybudován venkovní podzemní sklep, neboť se připomínají práce při zastřešení jeho vstupní šíje, provedené tesařem Václavem Provazníkem31. Samotná stavba sklepa však není v zádušních účtech zaznamenána. Zřejmě byla financována z vlastních prostředků faráře nebo osobním příspěvkem patronky – kněžny Marie Terezie Savojské z Lichtenštejna. Po smrti Floriána Josefa Mikulovského v roce 1746 byl farářem ve Skramníkách jmenován Karel Podiven Horník, rodák z Dašic na Pardubicku, který zemřel po osmi letech roku 1754, a byl pohřben ve zdejším kostele32. V době jeho působení pokračovaly stavební úpravy hospodářských budov v areálu fary. V roce 1749 byla farní zahrada obehnána novou kamennou zdí v délce 71 sáhů, a současně černokostelecký tesař Jan Synáček postavil na místě starých nové roubené chlévy pro krávy, kryté šindelovou střechou33. Tentýž tesařský mistr nahradil roku 1753 roubenou novostavbou zádušní stodolu. Její střecha byla opět pošita došky34. V roce 1754 se skramnickým farářem stal litomyšlský rodák Jakub Ignác Zelenka35. Především v závěru svého života proslul jako autor několika náboženských spisů, reagujících na vyhlášení tolerančního patentu císařem Josefem II. roku 178136. Ve Skramníkách působil do roku 1783, načež odešel na odpočinek do Prahy, kde zemřel v roce 179137. Z jeho iniciativy došlo k několika menším stavebním úpravám areálu fary, které zřejmě měly spíše charakter údržby a dílčích modernizací. Tyto aktivity jsou poměrně podrobně dokumentovány zachovalými zádušními účty38. K roku 1755 jsou v pramenech doloženy různé nespecifikované stavební práce na kostele, faře a pamatkyprozivot.cz 07/2008

12


hospodářských budovách, které zřejmě ve spolupráci se svým synem Václavem Antonínem prováděl oblíbený knížecí stavitel Tomáš Vojtěch Budil z Říčan39. V té době se v budově fary výslovně připomíná pokoj faráře, pokoj kaplana, jídelna („Taffelzimmer“), černá kuchyně s chlebovou pecí a čeledník. Střechy obytné budovy, sýpky a chlévů měly šindelovou krytinu. Roubená kůlna na farním dvoře a protilehlá zádušní stodola byly podobně jako v předcházejících obdobích pošity došky. Na rozdíl od první poloviny 18. století již v areálu fary není doložena existence samostatného stavení prádelny, což ovšem nemusí nasvědčovat skutečnosti, že objekt zanikl již v této době. V roce 1757 byly vichřicí strženy dřevěné venkovní schody z fary na dvůr, které byly vzápětí nahrazeny novými. Roku 1769 byla z plochy farního dvora ve svahu pod hřbitovní zdí vydělena menší zahrádka, jejíž ohrazení tvořil dřevěný plot s osmi zděnými pilířky40. K roku 1785, měly farní pozemky rozlohu dvě zahrady 509 sáhů, pole u panského pastviště 3 jitra 643 s., na malém klíně 1 jitro 830 s. a panská nájemní louka 2 jitra 1 412 s., úhrnem 8 jiter 194 sáhů. V roce 1783 se farářem ve Skramníkách stal bývalý člen řádu jezuitů František Antonín Puchler. Tento člen kutnohorské erbovní rodiny proslul jako znalec mnoha světových jazyků, a na pražské univerzitě dosáhl titulu doktora filozofie. Zároveň byl titulárním kanovníkem petinským41. Ve Skramníkách zemřel roku 1809, a pohřben byl na zdejším hřbitově u presbytáře kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Po něm ve funkci faráře po dobu necelého roku působil hořický rodák Josef Rousek42. Zachovalé písemné prameny z přelomu 18. a 19. století nepřipomínají žádné větší stavební úpravy areálu fary. Zdá se, že veškeré činnosti se tehdy omezily pouze na běžnou a úsporně vedenou údržbu původních barokních budov. Pravděpodobně zde hrála roli také skutečnost, že po smrti kněžny Marie Terezie pamatkyprozivot.cz 07/2008

13


Savojské z Lichtenštejna († 1772), která byla podporovatelkou všech církevních

institucí

na

černokosteleckém

panství,

nebyli

její

následovníci – knížata František Josef Jan Adam (v letech 1772 – 1781), Alois Josef I. (v letech 1781 – 1805) a Jan Josef z Lichtenštejna (v letech 1805 – 1836) ochotni investovat větší finanční prostředky na provoz patronátních farností. V první čtvrtině 19. století se tak již areál fary nacházel ve značně zanedbaném stavu, který vyžadoval neodkladnou rekonstrukci. Když v roce 1809 do funkce skramnického faráře nastoupil říčanský rodák Václav Zákora43, začal usilovat o zlepšení tohoto stavu. Nejvýznamnějším stavebním počinem za dobu jeho působení bylo v roce 1816 vybudování dodnes zachovalého zděného objektu chlévů44, který nahradil starší roubenou stavbu téhož určení. Stavba chlévů nebyla hrazena z prostředků skramnického záduší, takže se zdá, že se na ni podařilo získat příspěvek přímo od vrchnostenského patronátního úřadu. Roku 1821 pak nechal farář Václav Zákora vlastním nákladem obnovit obytné stavení i hospodářské budovy, což doložil zápisem ve farní pamětní knize45. Konkrétní rozsah těchto úprav však bohužel neznáme. Poslední větší stavební aktivitou, spadající do doby jeho působení, byla oprava krovu na obytné budově fary, spojená s výměnou šindelové krytiny za pálené tašky. Došlo k ní v roce 1832, přičemž potřebné finanční prostředky byly částečně získány půjčkou od záduší kostela sv. Jiří v Aldašíně46. Farář Václav Zákora zemřel ve Skramníkách o tři roky později47, a pohřben byl na zdejším hřbitově u presbytáře kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Roku 1835 se stal skramnickým farářem Jakub Neubauer48, který navzdory opravám, provedeným o desetiletí dříve za Václava Zákory, popisuje ve farní pamětní knize velmi špatný stav celého areálu. V obytné budově fary se prý ani jediná místnost nenacházela pamatkyprozivot.cz 07/2008

14


v přijatelném stavu, byla poškozena většina oken, dveří i podlah. Již následujícího roku po svém nástupu proto Jakub Neubauer nechal pro svoje potřeby opravit jednu místnost na straně k vesnici, z jejíž oken se otevíral výhled na Žhery, a následně také dolní farářův pokoj („untere Wohnzimmer des Pfarrers“). Došlo také k základní opravě stáje pro koně v suterénu obytné budovy49. Tyto úpravy je s největší pravděpodobností možné ztotožnit s nespecifikovanými stavebními pracemi v hodnotě osmdesáti zlatých, zaznamenanými v zádušních účtech50. Farář Jakub Neubauer však nepřestával usilovat o provedení celkové rekonstrukce fary, která by více než sto let starou obytnou budovu přizpůsobila postupujícím nárokům na komfortní bydlení i na potřeby dostatečné reprezentace. Vzhledem ke skutečnosti, že finanční prostředky

skramnického

záduší

na

tak

rozsáhlou

opravu

nepostačovaly, snažil se pro tento účel vymoci příspěvek od patronátního úřadu. Pro prosazení myšlenky získal po roce 1838 nového ředitele černokosteleckého panství Jana Nejebseho51, určitou roli snad sehrála také skutečnost, že roku 1836 se držitelem tohoto statku a k němu vázaných patronátních práv stal kníže Alois Josef II. z Lichtenštejna, který se zasloužil o jeho nový hospodářský rozkvět. V roce 1839 tedy byly vrchnostenskými úřady poskytnuty dostatečné finanční prostředky, s jejichž pomocí mohla být pravděpodobně podle projektu inženýra Josefa Stibitze52 provedena klasicistní přestavba obytné budovy fary. Část celkové ceny ve výši 203 zlatých a 83 krejcarů byla získána půjčkou, kterou skramnické záduší splatilo teprve v roce 184853. V rámci této stavební úpravy byly zrušeny kaplanovy pokoje v prvním patře, a na jejich místě byla zřízena reprezentativní jídelna. Farní pamětní kniha se dále zmiňuje o výměně veškerých oken a dveří, a o vybavení pokojů novými kachlovými kamny. Místnosti byly vyzdobeny dekorativními nástěnnými malbami54. Přestavba byla pamatkyprozivot.cz 07/2008

15


dokončena v říjnu roku 1839, kdy již ovšem byl ve funkci skramnického faráře (od 15. července 1839) Neubauerův nástupce, pražský rodák Vojtěch Wolf. Samotný Jakub Neubauer se dokončení přestavby nedočkal, neboť toho roku 22. března zemřel55. V době působení faráře Vojtěcha Wolfa postupně pokračovala rekonstrukce areálu, které se zaměřila na hospodářské budovy. V roce 1846 byla opravována zeď kolem farní zahrady, v letních měsících roku 1852 pak došlo ke stavebním úpravám chlévů a sýpky, které provedl zednický mistr Moravec z Dobrého Pole56. Současně byla obytná budova fary nově pokryta pálenými taškami a částečně opravena byla také zádušní stodola. V roce 1855 pak byly kolem hřbitovní zdi vysázeny lípy57. Kromě zušlechtění vzhledu areálu kostela a fary měly budovy chránit před neblahým působením povětrnosti, která zde každoročně poškozovala střechy a okna58. Farář Vojtěch Wolf zemřel roku 1859, a pohřben byl ve Skramníkách na hřbitově u presbytáře kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Jeho nástupcem se na krátký čas stal Vincenc Bradáč, který odtud odešel již v roce 1861, neboť byl zvolen kanovníkem metropolitní kapituly v Praze59. Místo něho se farářem stal Matěj Kur, který byl před tím kaplanem při kostele Nejsvětější Trojice v nedalekém Dobřichově, a později, v době svého působení ve Skramníkách, získal titul osobního děkana a rady arcibiskupské konsistoře60. Za tři desetiletí jeho pobytu ve skramnické farnosti došlo k několika menším stavebním úpravám areálu fary, které měly převážně charakter údržby, a většinou byly financovány z jeho osobních prostředků. Roku 1863 byla v malé zahrádce pod hřbitovní zdí založena šparglovna pro pěstování chřestu, a současně nechal farář zděným tarasem oplotit zahradu za zádušní stodolou. Již v následujícím roce byla studně na farním dvoře opatřena litinovou pumpou. Po vichřicích v letech 1867 a pamatkyprozivot.cz 07/2008

16


1870 musely být opraveny střechy na všech budovách areálu, přičemž došlo k výměně doškové krytiny na kůlně, stojící ve farním dvoře, za šindel. O sedm let později byly roubené stěny zádušní stodoly na exponované západní a severní straně nahrazeny zdivem. V roce 1884 byla také zřízena silnice jdoucí kolem fary do Tatců. Při kopání této silnice bylo nalezeno několik koster z doby hradištní. Roku 1885 došlo k rekonstrukci a přestavbě záchodů v obytné budově fary61. V roce 1892 pak byla provedena větší oprava chlévů, přičemž byl tento objekt opatřen novým stropem a podchycen jeho krov62. K rokům 1880 a 1893 se zádušní účty zmiňují o stavebních pracích, za které bylo zaplaceno Františkovi Nekolovi, zedníkovi Jabůrkovi a staviteli Duškovi. Tyto aktivity však bohužel není možné na základě svědectví písemných pramenů blíže specifikovat, takže není jasné, zda se vztahují k areálu fary, nebo ke kostelu, hřbitovu a kostnici63. Půl roku před odchodem Matěje Kura na odpočinek postihla skramnickou faru katastrofa v podobě požáru zádušní stodoly, způsobeném dne 7. srpna 1894 neopatrností dětí zde pracujících ženců. Kromě zničení objektu došlo k velké škodě i na zde uskladněném obilí64. Úkol obnovit vyhořelou zádušní stodolu tak čekal na Kurova následovníka, sedlčanského rodáka Karla Hejhala, který se stal farářem ve Skramníkách na začátku roku 189565. K novostavbě zděné zádušní stodoly došlo v roce 1896 s použitím zachovalých částí původního objektu. Farář Karel Hejhal ostatně projevoval velký zájem o farní hospodářství, a roku 1899 dokonce nechal nákladem 10 502 rakouských korun celkově obnovit obytnou budovu fary66. Přesný rozsah a podrobnosti této rekonstrukce bohužel nejsou v zachovalých písemných pramenech postižitelné. Karel Hejhal zemřel po dlouhé nemoci ve věku čtyřiceti šesti let v roce 1902, a pohřben byl na skramnickém hřbitově u presbytáře pamatkyprozivot.cz 07/2008

17


kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Na jeho místo nastoupil Josef Lev67. Počáteční léta jeho působení ve Skramníkách byla ve znamení stavebních prací na zdejším kostele a kostnici, které se již řadu let nacházely v havarijním stavu. Kostnice se zřítila při vichřici 9. března 1906, kostel byl poté uzavřen a zahájena jeho rekonstrukce, načež při bouři 24. května 1907 došlo ke zřícení jeho staticky narušeného presbytáře a východního štítu lodi. Obě budovy byly v letech 1906 a 1907 nahrazeny novostavbami s použitím zachovalých částí původního zdiva68. Další stavební úpravy areálu znemožnilo vypuknutí první světové války a následné období všeobecného nedostatku finančních prostředků. V roce 1907 měla skramnícká farnost- 3 698 katolíků, 91 evangelíků a 33 židů. K farnosti patří Skramníky, Hořany, Žhery, Chotouň s filiálním kostelem, Chotutice, Velké Chvalovice, Tatce, Milčice. Držitelovi

zdejšího

patronátního

práva,

knížeti Janovi

II.

z Lichtenštejna, byl v letech 1919 – 1933 v důsledku pozemkové reformy postupně zkonfiskován veškerý nemovitý majetek na území někdejšího černokosteleckého panství, takže jím přestaly být poskytovány významnější dotace na provoz farnosti. V roce 1926 byla v souvislosti s reformou farnosti odebrána také část zádušního pozemkového majetku69. Úpravy areálu fary se tedy musely omezit pouze na nejnutnější práce, které bylo i tak možné realizovat až ve 20. a 30. letech 20. století. Roku 1923 byl opraven krov nad chlévem a místo šindele pokryt pálenými taškami. O rok později byla stavitelem Slavíkem z Kostelce nad Černými lesy opravena kůlna na farním dvoře, jejíž střechu rovněž pokryly pálené tašky, a provedeno statické zajištění chléva. Další dílčí opravy střech a fasád na farních objektech, uskutečněné v letech 1927 – 1931, farář Josef Lev financoval ze svých soukromých prostředků. Poslední větší stavební prací v areálu pamatkyprozivot.cz 07/2008

18


skramnické fary před zánikem první Československé republiky byla kompletní rekonstrukce fasády obytné budovy, kterou v září roku 1932 uskutečnil stavitel Hrouda z Poříčan70. V roce 1934 nastoupil do funkce faráře ve Skramníkách Karel Naxera, rodák z Rychnova nad Kněžnou71. Po vypuknutím druhé světové války v roce 1939 a komunistickém převratu roku 1948 nastalo v dějinách farnosti mimořádně tíživé období, kdy byla možnost činnosti zdejších kněží často nuceně omezována na minimum. 10. prosince 1945 byl nad skramnickou farností oficiálně zrušen patronát knížecího rodu Lichtenštejnů, a zádušní majetek byl předán do její přímé správy72. Právo hospodaření s ním však farnosti zůstalo jen do roku 1949, kdy byly pozemky nuceně vykoupeny státem a předány Jednotnému zemědělskému družstvu Skramníky73. Současně byly státem vyvlastněny i veškeré hospodářské objekty v areálu fary a předány k užívání Hospodářskému družstvu Český Brod. Farnosti tak kromě kostela zůstala k užívání pouze samotná obytná budova bez jakéhokoliv příslušenství. Ještě před tím, v roce 1949, byla uskutečněna oprava střech na celém areálu fary, kterou provedl pokrývač František Petránek z Kolína74. Od 1. ledna 1950 předal farní úřad místnímu. národnímu výboru matriky pro obce Skramníky, Žhery a Hořany. Dne 3. května 1958 byla fara společně s kostelem a sochou sv. Jana Nepomuckého zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek Československé republiky, čímž měla být zajištěna její ochrana ve smyslu státní památkové péče. V roce 1960 zemřel farář Karel Naxera, a byl pohřben do hrobu svého

dávného

předchůdce

Františka

Antonína

Puchlera

na

skramnickém hřbitově u presbytáře kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Po pamatkyprozivot.cz 07/2008

19


něm zde krátce (do října roku 1961) působil slovenský kněz Vojtěch Homola, který byl odtud na vlastní žádost přeložen do Příbrami. Farářem ve Skramníkách se místo něho stal Josef Dřínovský, rodák z Poříčí u Litomyšle75. Zápisy v pamětní knize farnosti vypovídají o jeho nezměrném úsilí a mimořádně obětavé snaze zachránit areál kostela a fary před rychle postupující zkázou, kterou způsoboval neustálý nedostatek finančních prostředků a naprostý nezájem státních úřadů o tyto památkově cenné objekty76. Jedním z nemnoha zdrojů příjmů farnosti bylo nájemné od Státního okresního archivu v Kolíně, který v letech 1962 – 1987 používal místnosti v prvním patře fary jako provizorní depozitář77. Vzhledem ke skutečnosti, že nový majitel hospodářských budov a farního dvora – Hospodářské družstvo Český Brod – tyto objekty nevyužíval, a v podstatě o ně neměl zájem, požádal v 60. letech 20. století farář Josef Dřínovský Ministerstvo zemědělství o jejich navrácení farnosti. Přestože k tomuto záměru získal podporu majitele i všech příslušných úřadů samosprávy, Ministerstvo zemědělství této žádosti nevyhovělo, a nadále zůstala respektována absurdní situace, kdy byl areál rozdělen mezi dva vlastníky – Římskokatolickou farnost Skramníky a Hospodářské družstvo Český Brod. Farář Josef Dřínovský pak prostor dvora využíval alespoň po neformální dohodě s Hospodářským družstvem, a v roce 1971 získal jeho tichý souhlas ke zboření nepoužívané farní kůlny, neboť její krytinu potřeboval použít k nouzovým opravám střech kostela a fary. Současně sám zbořil zchátralé chlívky v sousedství vstupní brány do dvora78, a nechal upravit k obývání místnosti v přízemí obytné budovy, které sloužily jako farní kancelář, pokoj faráře, pokoj farní hospodyně a kuchyně79. Místnosti v prvním patře nebyly používány, a po ukončení nájmu Státního okresního archivu sloužily pouze jako sklad kostelního a farního mobiliáře. Faru a kostel se dařilo udržovat ve pamatkyprozivot.cz 07/2008

20


funkčním stavu pouze za cenu nebývalého osobního nasazení Josefa Dřínovského, ale i tehdy se jednalo pouze o odstraňování největších škod (především na střechách), prováděné často neodborně svépomocí. O nízké úrovni těchto udržovacích prací svědčí například dodnes existující provizorní plechové pokrytí předsíně u dvorního průčelí fary, zhotovené roku 198780. Teprve pád komunistického režimu v roce 1989 farnosti zajistil oficiální návrat vyvlastněných hospodářských objektů a opětovné zjednocení areálu do jednoho funkčního celku. Desítky let nepoužívané budovy ovšem byly vráceny v žalostném stavu, a rovněž obytné stavení navzdory veškerému dosavadnímu úsilí nadále chátralo. Když v roce 1995 odešel farář Josef Dřínovský na odpočinek, zůstala skramnická

farnost

neobsazena,

a

byla

spravována

farářem

Římskokatolické farnosti Pečky Vladimírem Valentou. Opuštěné budovy kostela a fary se opakovaně staly cílem výprav zlodějů. V noci z 15. na 16. února 2001 byly z fary odcizeny veškeré hodnotnější součásti jejího historického mobiliáře včetně jedinečného souboru portrétů zdejších farářů ze 17. – 19. století81. Rozhodnutím Arcibiskupství pražského nakonec byla ke dni 31. prosince 2004 samostatná Římskokatolická farnost Skramníky po mnoha stoletích své existence zrušena a sloučena s Římskokatolickou farností Pečky82. Roku 2007 byl areál bývalé fary ve Skramníkách Arcibiskupstvím pražským prodán do soukromého majetku. Majiteli obytné budovy, přilehlých hospodářských objektů, dvora a zahrady se stali manželé Petra Sovová a Tomáš Didunyk. Protilehlý pozemek s někdejší zádušní stodolou získala Monika Táborská83, která vzápětí nechala zde stojící historický objekt z větší části zbořit.


21


1)

K tomu nejnověji Petr Sommer: Svatý Prokop, Vyšehrad 2007, s. 114 n. Zde rovněž uvedeny odkazy na starší literaturu.

2)

Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky. Liber memorabilium parochiae Scramnicensis 1735 – 1835 (dále jen PK1), s. 227. Letopočet 1056 se měl údajně nacházet na jednom z trámů na stropě kostelní lodi. Tento údaj však není v současnosti možné spolehlivě ověřit. S největší pravděpodobností vznikl chybným čtením letopočtu, který snad označoval rok 1656.

3)

Kostel Sázavského kláštera nesl až do roku 1789 patrocinium P. Marie a sv. Jana Křtitele.

4)

Antonín Podlaha: Posvátná místa Království českého, díl 1., Praha 1907, s. 45

5)

Archiv Římskokatolické farnosti Pečky. Gedenkbuch der Pfarre Skramnik 1836 – 1987 (dále jen PK2). Tento pramen uvádí v souvislosti s husitským tažením do východních Čech také domněnku o tehdejším vypálení skramnického kostela, kterou měly potvrzovat nálezy zbytků ohořelých zdí a trámů, učiněné při opravách této stavby v průběhu 18. – 20. století. Stopy požáru, které však dnes po razantní rekonstrukci kostela z roku 1907 není možné potvrdit, ovšem nemusejí mít žádnou souvislost s událostmi první poloviny 15. století.

6)

Antonín Podlaha, o. c., s. 45

7)

Archiv Obecního úřadu Klučov. Pamětní kniha obce Skramníky 1920 – 1965, (dále jen OPK) s. 232 n.

8)


9)

Ottův slovník naučný, Praha 1908. Pocházel z Velké Polomě na Opavsku. Vystudoval na pražské univerzitě, a v r. 1605 byl učitelem v Dobrovici, od r. 1612 byl farářem pod obojí v Dřínově u Velvar, od r. 1614 ve Skramníkách. R. 1612 sepsal dogmatický spis „Cunae Theantropi mundo nati, t. j. spis krátký a prostý o velmi poníženém a v nejhlubší chudobě stalém, však všemu světu žádostivém z Panny čisté Marie, Syna Božího... zaslíbení. Věnováno »pp. purkmistru a raddě, starším obecním a celé bratřině kůru literáckého i vší obci města Velvar« k novému roku 1612“. Je to výklad různých částí písma sv., vztahujících se k narození Páně (v Starém m. Pražském). Rok potom vydal „Asylum piorum, t. j. traktátek skrovný o pravém útočišti lidí pobožných, pod korouhví kříže Kristova, v mnohých bídách a protivenstvích těchto posledních soužených časův rytěřujících. Věnováno městské radě a učeným mužům Kouřimským“. Je to výklad III. žalmu Davidova, objasněný také příklady z dějin domácích a cizích. Roku 1614 vydal u Mat. Pardubského v pamatkyprozivot.cz 07/2008

22


Praze „Kratičké a sprosté správy světské vysvětlení, že všelijací správcové, knížata i páni střídmost zachovávati a opilství se vystříhati mají“. Téhož roku se zúčastnil slavného pohřebního průvodu Albrechta Václava Smiřického z Prahy do Náchoda, přičemž na Albrechtovu smrt složil „Zprávu o rodu a života skonání jeho, v rhythmy české uvedenou“, jakož i vhodnou latinskou elegii. Téhož roku vydal ještě „Modlitby a písně“. R. 1616 věnoval „Vinš pobožný v rhythmy uvedený šťastně na svět narozenému pacholátku, synu Tobiáše Štefka z Koloděj“ (vyd. v Praze u Dan. Karla z Karlsperku). R. 1619 vydal v Praze u Pavla Sessia „Katechismus náboženství pravého křesťanského pro dítky křesťanské obojího pohlaví jazykem českým vyložené“. Sestaven v otázky a odpovědi dle hlavních částek víry pro jednotlivé neděle celého roku. Vloženy také jednotlivé modlitby (Vyznání apoštolské a Otčenáš). Téhož roku vydal pohřební kázání pod názvem „Lessus funebris, t. j. pláč a žalostivé úpění nad smrtí Jeho Milosti uroz. p. p. Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic, direktora Českého království“ (†19. 11. 1618). Od něho pochází též „Píseň na pokoj“ (Dej nám, Hospodine, pokoj) při modlitbách svatých ze žalmů kn. Jana Sudlicia. Vynikal také v latinském básnictví. 10)


11)

Národní archiv, fond Archiv pražského arcibiskupství I., inv. č. 5360, č. kart. 4470

12)

OPK, s. 263

13)

Viz níže. Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy. Registra záduší skramnického 1663 – 1682, inv. č. 366 (dále jen ZÚ1)

14)


15)

PK2

16)

ZÚ1

17)

Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy. Registra záduší skramnického 1683 – 1713, inv. č. 367 (dále jen ZÚ2)

18)

ZÚ1, ZÚ2

19)

ZÚ1, informace z inventáře skramnického záduší z roku 1668. Zde se přímo hovoří o „faře výstavné“.

20)

ZÚ2

21)

PK1, s. 181

22)

PK2. Antonín Podlaha, o. c., s. 45

23)

Kolektiv: Baroko na Kolínsku I. – Společnost a kultura v letech 1650 – 1730. Katalog výstavy, Regionální muzeum v Kolíně, Kolín 2001, s. 158

24)

PK2 pamatkyprozivot.cz 07/2008

23


25)

Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy. Registra záduší skramnického 1714 – 1750, inv. č. 368 (dále jen ZÚ3). Jedinou zachovalou zmínkou o demoličních pracích je záznam o zaplacení za zboření starého komína a kotle v kuchyni, k němuž došlo v rozmezí let 1718 – 1719.

26)

ZÚ3. Kolektiv: Baroko na Kolínsku I. – Společnost a kultura v letech 1650 – 1730. Katalog výstavy, Regionální muzeum v Kolíně, Kolín 2001, s. 158 – 159. Zde je jméno Jakuba Tichého omylem zkomoleno do podoby „Jakub Tuhý“.

27)

ZÚ3. Vzhledem k požadavku na oddělení hospodářského provozu fary od obytných celků duchovenstva je však možné, že čelední světnice byla původně situována mimo hlavní obytnou budovu.

28)

ZÚ3

29)

ZÚ3

30)

ZÚ3

31)

ZÚ3

32)

PK1. PK2. OPK, s. 265. Antonín Podlaha, o. c., s. 45

33)

ZÚ3

34)

Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy. Registra záduší skramnického 1751 – 1796, inv. č. 369 (dále jen ZÚ4a)

35)

PK1. PK2. Antonín Podlaha, o. c., s. 45 – 46

36)

Ze Zelenkových spisů, vydaných na konci 18. století, jsou známy tyto tituly: „Otázky katolické v kterých se základové katolické víry pro duchovní ovčičky škramnické osady vysvětlují sepsané a vydané od Jakuba Ignáce Zelenky též osady na ten čas faráře. L.P. 1784“. Knihopis českých a slovenských tisků do r. 1800 uvádí tento titul pod č. K 17201, ale neuvádí žádný jeho výskyt. Všechny zachovalé exempláře této knihy jsou v současnosti bohužel nezvěstné. “List o užívání a ctění svatých obrazů pro bratry evangelického náboženství sepsaný a na světlo vydaný pro ovčičky škramnické fary“. Tento titul Knihopis českých a slovenských tisků do r. 1800 vůbec neuvádí. Pravděpodobně se žádný exemplář tohoto tisku nezachoval. “Spůsob vzbuzování lásky k Pánu Bohu na každý den skrz celý týhoden rozdělený, a mravným naučením rozmnožený od Jakuba Hynka Zelenky bývalýho faráře v Škramníku“. Vytištěno v Praze u Johanny Prussový vdovy r. 1787. Knihopis tento titul uvádí pod č. K 17201a a uvádí pouze jediný výskyt a to v Knihovně akademie věd, pod signaturou TG 478. Kniha má 51 stran. Za poskytnuté informace děkuji PhDr. Miroslavě Jouzové Ph.D.

37)

Antonín Podlaha, o. c., s. 45 pamatkyprozivot.cz 07/2008

24


38)

ZÚ4a. Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky. Počet záduší skramnického 1755 – 1816 (dále jen ZÚ4b)

39)

Tomáš Vojtěch Budil (kolem roku 1700 – 1757) je jako říčanský měšťan doložen od roku 1725, a později zde byl také primátorem. Je autorem přestaveb mnoha kostelů na lichtenštejnských panstvích ve středních Čechách – například kostela sv. Markéty v Praze – Kralovicích, kostela Všech svatých v Praze – Uhříněvsi, kostela Nanebevzetí P. Marie ve Lstiboři a kostela Zvěstování P. Marie v Plaňanech. Je zároveň autorem projektu kostela Narození P. Marie v Poříčanech, jehož stavbu však vedl jeho syn Václav Antonín Budil. Viz Kolektiv: Encyklopedie architektů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia, Praha 2004, s. 89

40)

ZÚ4a. ZÚ4b

41)

PK1. PK2. Antonín Podlaha, o. c., s. 46

42)

PK2. OPK, s. 265

43)


44)

PK1

45)

PK1, s. 227

46)

Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy. Registra záduší skramnického 1797 – 1835, inv. č. 370 (dále jen ZÚ5a). Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky. Počet záduší skramnického 1817 – 1949 (dále jen ZÚ5b)

47)

PK1. PK2. OPK, s. 265

48)


49)

PK2

50)

ZÚ5b

51)

Jan Nejebse († 3.10. 1866 ve věku 78 let, pohřben v Kostelci n.Č.l.) Byl posledním ředitelem černokosteleckého panství před zrušením roboty roku 1848. 31.ledna 1850 rezignoval na politickou správu a předal jí prvnímu okresnímu hejtmanovi. V letech 1836 - 1838 byl důchodním písařem a v letech 1838 - 1850 ředitelem černokosteleckého velkostatku. Roku 1848 byl mezi 226 členy Matice české pro vydávání českých knih, měl předplacené Havlíčkovy Pražské a Národní noviny, Přiměl v Praze lékárníka Hořínka, aby si na svůj krámek pověsil vedle německého „Apotheke“ i české "Lékárna". V Kostelci nad Černými lesy se zasadil o zbudování nové školní budovy (čp. 81, uskutečněno roku 1842) a městské čítárny. Za poskytnutí této informace děkujeme Vladimírovi Mrvíkovi.


25


52)

Ing. Josef Stibitz je doložen k roku 1832 jako autor projektu na opravu věže kostela sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu. Viz Kolektiv: Encyklopedie architektů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia, Praha 2004, s. 625

53)

ZÚ5b

54)

PK2

55)

Údaj je uveden na dnes nezvěstném portrétu Jakuba Neubauera, který byl součástí mobiliáře fary ve Skramníkách.

56)

ZÚ5b

57)

PK2

58)

Ve všech zachovalých knihách zádušních účtů nacházíme takřka každoročně záznamy o větších či menších opravách střech a oken, které souvisejí s nápravou škod, způsobených povětrnostními vlivy. Exponovaná poloha areálu na nízkém návrší v rovinaté polabské krajině byla velmi nevýhodná vzhledem ke zhoubnému působení častých bouří a vichřic.

59)


60)


61)

Pamětní kniha skramnické farnosti (PK2) se dokonce zmiňuje o jejich znovupostavení.

62)

PK2

63)

ZÚ5b

64)

PK2

65)


66)

PK2

67)


68)

PK2

69)

OPK, s. 263 Státní pozemkový úřad přidělil zdejší dvůr v r. 1926 sociálně demokratickému družstvu z Milčic ve výměře 68 ha 37 arů (v skramnickém katastru 49 ha 20 a, v tateckém katastru 19 ha 17 a).

70)

PK2

71)

PK2

72)

PK2

73)

OPK, s. 263. ONV v Čes. Brodě, zn. 611-Sk - ze dne 7. 12. 1949 zaslal farnímu úřadu v Skramníkách následující výnos: stát vykupuje podle zák.§ 1 odst. 3. zák. č. 46/1948 Sb. veškerou půdu zádušní mimo 1 ha parc. 180/1 ” farní ” 1 ha ” 89 –


26


Zádušní půda měří 5,0817 ha, farní 16,6728 ha. Pozemky byly přiděleny v roce 1950 jednotnému zemědělskému družstvu. 74)

PK2

75)

PK2

76)

OPK, s. 266

77)

PK2

78)

Za poskytnutí informace děkuji Jaroslavu Pejšovi, zaměstnanci Státního oblastního archivu Praha – Státního okresního archivu Kolín.

79)

PK2

80)

OPK, s. 266

81)

PK2

82)

Za poskytnuté informace děkuji P. Vladimírovi Valentovi, bývalému faráři Římskokatolické farnosti Pečky.

83)

https://katalog.apha.cz

84)

http://www.cuzk.cz/


27


4. Mapy, ikonografie, prameny, literatura Mapy

1.

Císařský

otisk

stabilního

katastru

z roku

1841,

zdroj

http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/cio/6952-1/6952-1002_index.html 2.

Indikační skica stabilního katastru z roku 1841, snímek pochází z fotoarchivu Podlipanského muzea v Českém Brodě Ikonografie

1.

Pohled na kostel Stětí sv. Jana Křtitele s ohradní zdí a farou, kresba tužkou, nedatováno, Seykora, 20. léta 19. stol.. SOA Kolín.

2.

Pohlednice z 20. let 20. stol. sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 11 305

3.

Pohlednice z 20. let 20. stol., detail sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 11 305

4.

Fotografie areálu kostela s farou, kůlnou a chlévy. 60. léta 20. stol. sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 15 635. Šipkou je označena střecha kůlny zbořené v roce 1971.

5.

Fotografie budovy fary od silnice, pohled na dvorní fasádu. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín

6.

Detail

předchozí

fotografie,

která

ukazuje

venkovní

mříž

s nástavcem i na druhém okně, kde v současné době již není.


28


7.

Fotografie fary od kostela. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín

8.

Fotografie boční západní fasády fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín

9.

Fotografie severozápadního nároží fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín

10.

Fotografie severovýchodního nároží fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín

11.

Fotografie severního průčelí fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín

12.

Fotografie interiéru místnosti 3NP fary s umístěním depozitáře. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín

13.


14.


15.

Fotografie

interiéru

místnosti

3NP

s umístěním

depozitáře

Římskokatolické farnosti Skramníky. Fotografie pochází z NPÚ ÚP. 90. léta 20. stol.


29


Vybrané fotografie současného stavu

Fara Obrázek 1

Pohled na severní fasádu budovy. Foto 125.

Obrázek 2

Pohled na severní fasádu směrem k východu se zazděnými okny. Foto 126.

Obrázek 3

Pohled na jižní (dvorní) fasádu. Foto 117.

Obrázek 4

Pohled na západní fasádu. Foto 121.

Obrázek 5

Pohled na východní fasádu. Foto 122.

Obrázek 6

Pohled do interiéru sklepa při jihovýchodním nároží. Směrem od vchodu. Místnost 0.1. Foto 1.

Obrázek 7

Pohled do místnosti 1.2 směrem od vchodu. Po levé straně je pískovcové ostění vchodu do místnosti 1.5. Foto 16.

Obrázek 8

Pohled na kamna v místnosti 1.5. Foto 18.

Obrázek 9

Pohled na severozápadní roh místnosti 1.5. Foto 19.

Obrázek 10

Pohled na pec se zbytky topeniště a otvorem pro odvod dýmu v místnosti 1.3. Foto 10, 11.

Obrázek 11

Pohled na stěnu místnosti 1.3 se vstupním otvorem do místnosti 1.4. Foto 13.

Obrázek 12

Místnost 1.4 pohled na východní stěnu. Foto 08.

Obrázek 13

Pohled na severní stěnu místnosti 1.7 s dodatečně zazděným oknem vlevo. Foto 05.

Obrázek 14

Pohled na jižní stěnu místnosti 1.7 s korytem pro krmivo. Foto 04.

Obrázek 15 pamatkyprozivot.cz 07/2008

Pohled na schodiště vedoucí do 2NP. Foto 28. 30


Obrázek 16

Pohled na severní stěnu místnosti 2.1 se dvěmi vstupními otvory. Vlevo na schodiště do 1NP, vpravo nástup ke schodišti do 3NP. Foto 29.

Obrázek 17

Vstup do místnosti 2.4. Tento vstup si jako jediný v interiéru 2NP zachoval ostění z červeného pískovce, dnes přetřeného bílou barvou. Foto 31, 34.

Obrázek 18

Detail krabicového zámku dveří v místnosti 2.1 vedoucí na schodiště do 1NP. Foto 36.

Obrázek 19

Pohled na vstup a okno v místnosti 2.2. Foto 37.

Obrázek 20

Pohled na okno v severní fasádě místnosti 2.2 s okenicemi a vestavěnou skříňkou pod parapetem. Foto 38.

Obrázek 21

Pohled na roh místnosti 2.3 s patrným výklenkem po umístění větších kamen. Foto 45.

Obrázek 22

pohled na dvojkřídlé dveře rámové konstrukce, výplně horních polí jsou skleněné. Dveře jsou k zárubním přichyceny vnějšími závěsy. Zámek je krabicový. Foto 43, 44.

Obrázek 23

Pohled na valenou klenbu místnosti 2.5. Foto 50.

Obrázek 24 Pohled na dvojkřídlé dveře rámové konstrukce spojující místnosti 2.5 a 2.1. Foto 51. Obrázek 25 Pohled na stěny záchodu vestavěného do místnosti 2.6. Foto 53. Obrázek 26 detail zámku na vstupních dveřích do místnosti 2.6. Foto 54. Obrázek 27 Pohled na zaklenutí okenní niky na záchodě, místnost 2.7. Foto 55. Obrázek 28

Detail okna na záchodě, rám okna je zpevněn pásky s dekorativně zpracovaným zakončením. Foto 56.


31


Obrázek 29 Detail okna s vnější mříží osvětlující schodiště, před oknem zábradlí s pruty novogotického tvaru. Místnost 2.8. Foto 60. Obrázek 30 Pohled na novogotické zábradlí kryjící schodiště. Místnost 3.1. Obrázek 31 Dveře dvojkřídlé rámové konstrukce vedoucí do místnosti 3.3. Obrázek 32 Detail mosazného kování zámku výše zobrazených dveří. Obrázek 33 Detail mosazného kování zámku u přikládacích dvířek v místnosti 3.1. Obrázek 34

Dřevěná dvířka přikládacího otvoru v místnosti 3.1.

Obrázek 35

Pohled na strop místnosti 3.2. Foto 75.

Obrázek 36

Detail malované výzdoby stěn napodobující tapetu v místnosti 3.2. Foto 76.

Obrázek 37 Skříň na archiválie farnosti z roku 1851 dnes umístěné v místnosti 3.2. Foto 77. Obrázek 38

Detail štítku z letopočtem a určením účelu skříně. Foto 78.

Obrázek 39

Celkový pohled do místnosti 3. 3 směrem k severu. Foto 88.

Obrázek 40

Pohled na strop místnosti 3.3. Foto 83.

Obrázek 41 Detail malované novorenesanční římsy oddělující strop od stěny v místnosti 3.3. Foto 86. Obrázek 42 Detail malovaného soklu místnosti 3.3 napodobující mramor. Foto 87. Obrázek 43

Detail malovaného novorenesančního ornamentu ve středu stropu místnosti 3.3. Foto 82.


Kachlová klasicistní kamna v místnosti 3.3. Foto 85. 32


Obrázek 45. Detail křídla otevřené okenice v místnosti 3.3, jejíž vnitřní obdélná pole jsou zdobena svislým rýhováním. Foto 89. Obrázek 46 Pohled do interiéru záchodu vestavěného do tloušťky stěny. Místnost 3.6. Foto 91. Obrázek 47 Pohled na výzdobu stěn místnosti 3.5. Florální malba napodobující tapetu byla provedena pomocí několika šablon. Foto 94. Obrázek 48 Pohled na ornamentální malbu stropu místnosti 3.5. Foto 100. Obrázek 49

Detail

malované

ornamentální

výzdoby

stropu

v místnosti 3.5. Foto 97. Obrázek 50

Detail

malovaného

ornamentu

ve

středu

stropu

místnosti 3.5. Foto 98. Obrázek 51

Kachlová kamna v rohu místnosti 3.5. Foto 101, 102.

Obrázek 52 Pohled do místnosti 3.4. Ve středu je vidět zazděné okno v severní stěně. Foto 103. Obrázek 53 detail malované ornamentální výzdoby stěn v místnosti 3.4. Malby byly provedené šablonou. Foto 105. Obrázek 54. Detail výzdoby stropu místnosti 3.4. Pod bílým nátěrem stropu je vidět rytá linka předchozí vrstvy výmalby, patrně z období klasicismu (1.pol. 19. stol.). Foto 106. Obrázek 55. Pohled na dvojkřídlé okenice svlakové konstrukce kryjící okna v místnosti 3.4. Foto 107. Obrázek 56

Detail kachlových kamen umístěných v rohu místnosti 3.4. Foto 109, 110, 111.

Obrázek 57 Detail spínače elektrického osvětlení instalovaného po roce 1927. Místnost 3.4. Foto 108. Obrázek 58 pamatkyprozivot.cz 07/2008

Pohled na vazbu krovu. Jihovýchodní roh. Foto 116. 33


Obrázek 59

Západní strana komína se štítky zaznamenávající data oprav střechy a krovu spolu se jmény řemeslníků. Foto 112.

Chlévy Obrázek 60

Celkový pohled na budovu chléva od severu. Foto 01, 02.

Obrázek 61

Pohled na chlévy od jihu. Foto 05.

Obrázek 62

Pohled na západní štít budovy chléva. Foto 04.

Obrázek 63

Detail půlkruhového okna ve štítě západního průčelí. Stejné okno se nacházelo i v protilehlém štítě. Fragmenty tohoto okna jsou dnes uloženy ve špýcharu. Foto 06.

Obrázek 64

Pohled z interiéru chléva směrem ke vstupu. Vlevo dodatečně vyzděná příčka. Foto 11.

Obrázek 65

Detail konstrukce stropu chléva s nosnými trámy. Foto 10.

Špýchar Obrázek 66

Pohled na hlavní průčelí. Vpravo vjezd do klenuté místnosti. Foto 01.

Obrázek 67

Pohled na budovu špýcharu od jihovýchodu. Foto 02.

Obrázek 68

Pohled do klenuté místnosti špýcharu směrem od hlavního vstupu. Foto 03.

Obrázek 69

Zazděný vstupní otvor mezi klenutou a volnou částí sýpky. Foto 08.


Pohled do přízemí špýcharu od vstupu. Foto 09. 34


Obrázek 71 Obrázek 72

Pohled do krovu špýcharu od severu. Foto 13. Pohled na konstrukci krovu špýcharu. Severojižní roh. Foto 11.

Obrázek 73

Pohled na bránu s vjezdem a brankou pro pěší.

Obrázek 74

Pohled na zbytky bývalé farské stodoly zbořené roku 2007. Podle některých historických zmínek na tomto místě stála původní budova fary.


35


Prameny Archiv

Obecního

úřadu

Klučov.

Pamětní

kniha

obce

Skramníky 1920 – 1965 Archiv Římskokatolické farnosti Pečky, Gedenkbuch der Pfarre Skramnik 1836 – 1987 Národní archiv, fond Archiv pražského arcibiskupství I., inv. č. 5360, č. kart. 4470, sign. B 41/3, č. 74a Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, Registra záduší skramnického 1663 – 1682, , inv. č. 366 Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, Registra záduší skramnického 1683 – 1713, inv. č. 367 Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, Registra záduší skramnického 1714 – 1750, inv. č. 368 Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, Registra záduší skramnického 1751 – 1796, inv. č. 369 Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, Registra záduší skramnického 1797 – 1835, inv. č. 370 Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní

úřad

Skramníky,

Liber

memorabilium

parochiae

Scramnicensis 1735 – 1835 Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky,

Počet záduší skramnického 1755 –

1816 pamatkyprozivot.cz 07/2008

36


Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky, Počet záduší skramnického 1817 – 1949

Literatura: Kolektiv: Baroko na Kolínsku I. – Společnost a kultura v letech 1650 – 1730. Katalog výstavy, Regionální muzeum v Kolíně, Kolín 2001 Kolektiv: Encyklopedie architektů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia, Praha 2004 Ottův slovník naučný, Praha 1908 Podlaha, Antonín: Posvátná místa Království českého, díl 1., Praha 1907. Podlaha, A., Soupis památek historických a uměleckých v pol. okr. Českobrodském. Praha 1907. Poche, Emanuel ed.: Umělecké památky Čech, díl 3., Academia, Praha 1980 Schaller J., Topographie des Königreichs Böhmen, X, 1788, s. 366. Sommer J. G., Das Königreich Böhmen, XII., 1844, s. 190. Sommer, Petr: Svatý Prokop, Vyšehrad, Praha 2007 Žižka

J.,

K

podobě

hospodářských

dvorů

na

bývalých

lichtenštejnských panství ve středních Čechách, In: Památky Středních Čech 12/1, 1998, s. 1-35. Internetové zdroje: https://katalog.apha.cz http://www.cuzk.cz/


37


5. POPIS A ROZBOR OBJEKTU

Celková situace Areál fary se nachází v dominantní poloze nad návsí s rybníkem, přibližně uprostřed obce. Samotná budova fary stojí v ohradní zdi areálu hřbitova u středověkého kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Směrem k západu se v téže zdi nachází ještě barokní márnice. Areál fary doplňují další dvě budovy: chlévy a sýpka. Budova chlévů stojí naproti jižní straně fary. Špýchar stojí při západní straně areálu. V prostoru mezi špýcharem a hlavní branou jsou vidět pozůstatky kůlny pilířové konstrukce. Celý areál je ohrazen více či méně porušenou kamennou neomítanou zdí sahající na jižní straně až k rybníku. V této ohradní zdi je při východní straně směrem k silnici do Tatců hlavní brána pro vjezd a branka pro pěší. Brána je půlkruhová s ostěním z červeného pískovce. Dřevená vrata jsou dvojkřídlá. Terén na hospodářské straně areálu fary je oproti terénu u kostela o několik metrů níže, což způsobuje, že budova fary má dva vstupy, jeden od kostela a jeden z bývalého hospodářského zázemí, na kterém jsou umístěny i výše zmíněná hospodářská stavení. K areálu patřila ještě zádušní stodola umístěná na východní straně přes silnici k Tatcům. Z této stodoly jsou v současné době zachována fragmenty jedné obvodové stěny.

Exteriér budovy fary Budova fary je obdélného půdorysu, kryta valbovou střechou. Budova sestává se tří nadzemních podlaží a dvou prostor sklepů vyhloubených mimo základní půdorys domu. Budova je postavena převážně z kamene s příměsí cihel. pamatkyprozivot.cz 07/2008

38


Hlavní fasáda (severní) se obrací směrem ke kostelu. Vzhledem k rozdílu ve výšce terénu, má tato fasáda pouze dvě podlaží. Fasáda má pět okenních os, hlavní vstup je umístěn ve střední ose. Spodní dvě okna na západní straně od vchodu jsou druhotně zazděná, stejně tak i jedno okno v patře v první okenní ose na západ od středu. Celkem pět oken má zachované ostění s parapetní římsou z červeného pískovce. Jsou to všechna okna spodního podlaží a zazděné okno v patře. Okno v pravé krajní ose patra má zachovaný pouze pískovcový parapet. Hlavní vstup je rámovaný ostěním z téhož materiálu, obvod ostění je ohraničen vystupujícím páskem při patě ostění je naznačený sokl. Dvoukřídlé dřevěné dveře jsou zapuštěny do líce fasády. Dveře jsou děleny středním prutem se soklem a hlavicí. Křídla jsou dělena dvěma nestejně velkými obdélnými poli z nichž spodní pole je zdobeno vystouplou bosou, vrchní pole je jednoduché. Nad dveřmi je obdélný světlík přeťatý prutem mříže se třemi kruhy. Všechna okna jsou shodná, dvojkřídlá, ven otvíravá, zasazená v líci fasády, dělená na tři shodné tabulky. Na fasádě jsou patrné zbytky členění, které bylo složené z lizenových rámců, rámujících okna horizontálně po dvojících, přičemž byla zdůrazněna vertikálně střední okenní osa. Barevnost této poslední úpravy se odehrávala v jednom odstínu okrové. Pod touto fází lze na některých místech spatřit zbytky zeleně barvené omítky. Jižní fasáda se obrací směrem k hospodářskému dvoru. Je třípodlažní a také pětiosá. Přízemí obsahuje ve střední ose hlavní vstup krytý menší předsíní obdélného půdorysu s jedním oknem a dveřmi. Další vstup (do chlévů) je napravo od předsíně. Oba dva vstupy mají dřevěné ostění. Dřevěné dveře jsou dvojdílné dovnitř otvíravé. Spodní patro nese ještě dvě obdélná okénka s pískovcovým ostěním a železnými mřížemi složenými z provlékaných železných prutů. 2 NP pamatkyprozivot.cz 07/2008

39


obsahuje čtyři okna, druhá okenní osa z leva má okenní otvor dodatečně zazděný, okno ve střední okenní ose je posunuto ze středu směrem k východu. Kromě okna v levé krajní ose mají zbývající okna pískovcová ostění. Okna ve dvou krajních osách napravo mají venkovní mříže z proplétanými železnými pruty předstupující před líc fasády, mříž v krajní ose je navíc zdobena nástavcem z motivem květu. Okno ve střední ose má jako jediné pouze vnitřní okno a železná mříž s pravoúhle provlečenými pruty a kruhovým terčem uprostřed je zasazena za líc fasády do kamenného ostění. 3NP má pět okenních os z nichž pouze dvě krajní nalevo mají pískovcová ostění, všechna okna jsou shodná dvoukřídlá, dělená do třech okenních tabulek, zasazená v líci fasády. Fasáda má dnes značně destruované omítky, na mnoha místech je vidět odkryté zdivo. V levé části fasády jsou vidět stopy po ohni sahající od terénu přes druhotně zazděné okno až po parapet oken 3 NP. Stejné stopy po ohni jsou rozeznatelné i nad střechou předsíně. Řešení fasády z poslední úpravy je shodné jako u protilehlé fasády. Západní fasáda je třípodlažní a obsahuje dvě okenní osy. Spodní podlaží člení dvě menší obdélná okénka v pískovcovém ostění s mříží s pravoúhlých železných provlékaných prutů. 2NP nese dvě shodné okna zasazené v líci fasády. Stejně tak i poslední podlaží, jehož okno v pravé krajní ose je zasazeno v pískovcovém ostění. Východní fasáda je třípatrová a obsahuje dvě okenní osy. Spodní má shodná okénka jako jižní fasáda. 2NP má okna v pískovcových ostěních s mřížemi s proplétanými železnými pruty umístěnými mezi vnitřním a vnějším oknem. 3NP má okna bez ostění. Obě boční fasády mají patrné členění v poslední vrstvě omítky, lizenové rámy dělili patra a rámovaly vždy obě okna v jednotlivých patrech. pamatkyprozivot.cz 07/2008

40


Celý plášť budovy je opatřen shodnými okny

INTERIÉR

1PP Sklep při jihovýchodním nároží, místnost č. 0.1. Sklep je obdélného půdorysu, zaklenutý valenou klenbou. Do sklepa se vchází po, dnes již značně destruovaném, schodišti dříve krytém pultovou stříškou. Nečleněný prostor je vyzděn ze smíšeného zdiva, klenba potom z cihel, západní stěnu tvoří obvodová stěna budovy fary. V interiéru jsou dvě jednoduché niky pro odkládání předmětů v jižní a západní stěně. Podlaha je zhruba ve 2/3 plochy snížená a to u severní strany. Stěny jsou hrubě omítnuté. Při východu jsou patrné otisky po konstrukci stěny obsahující vstupní otvor krytý původně dveřmi. 1NP Dispozičním rozvržení se jedná o trojtrakt se střední komunikační části, ve které je vloženo schodiště, a ze které jsou přístupny místnosti po obou stranách.

Místnost 1.1 Do 1NP, které je přístupné z terénu dvora, se vchází skrze úzkou plochostropou předsíň obdélného půdorysu. Hlavní vchodové dveře jsou rámové konstrukce s vnějšími kovanými závěsy zavěšenými na hák v dřevěném ostění, zámek je krabicový s talířkovitě ukončenou klikou. Okno vedle těchto dveří je dvoukřídlé osmi tabulkové dovnitř otvíravé, kryté vnitřní dřevěnou dvoukřídlou okenicí, zavěšenou na vnějších železných závěsech. Podlaha je pokryta čtvercovými dlaždicemi z pálené hlíny. pamatkyprozivot.cz 07/2008

41


Místnost 1.2 Naproti vchodovým dveřím je schodiště nahoru do 2NP, po levé straně místnosti 1.1 je vchod do menšího prostoru klenuté valenou klenbou a sloužícího jako předsíň pro přilehlé prostory bývalé kuchyně a kuchyně s pecí. Po pravé straně je klenutá mělká nika umístěná ve zdi vynášející schodiště. Naproti této nice je vchod do prostoru kuchyně (místnost 1.5), vchod je rámován pískovcovým ostěním, dřevěné jednokřídlé svlakové dveře jsou zavěšeny na železných závěsech, zámek je zapuštěný s historizující klikou. Místnost 1.5 Tato místnost je klenutá valenou klenbou se čtyřmi trojbokými výsečemi. Výseče jsou zakončeny náznakem hřebínku. Okna jsou zasazena do hlouby stěny v líci s vnější fasádou, zaklenuta jsou segmentovým záklenkem. Samotná okna jsou dovnitř otvíravá v jednoduchém dřevěném rámu dělená do čtyř tabulek. V místnosti jsou umístěna zděná kamna ze sporákem, pecí a částí určenou pro ohřev vody. Všechny klenby jsou vyzděny z cihel. V pozdější době byla místnost předělena zalomenou příčkou jdoucí kolem pece a končící u protilehlého okna. (místnost č. 1.6) Podlahy jsou z kamenných dlaždic. Stěny jsou omítnuty a vybíleny vápnem. Místnost č. 1.3. Do místnosti se vchází z předsíně skrze pravoúhlý otvor s dřevěným

ostěním.

Místnost

je

zaklenutá

valenou

klenbou

s výsečemi. Po levé straně za vchodem stojí hranolová pec ze zbytky vyzděných konstrukcí po obou stranách. Nad pecí je v klenbě pravoúhlý dýmný otvor pro odvod kouře ústící do společného komína. Naproti peci je ve stěně drobná mělká nika zaklenutá segmentově.


42


Klenby jsou vyzděny z cihel, podlaha je hliněná. Celá místnost je pokryta dehtem z kouře. Místnost 1.4. Místnost

je

přístupná

z místnosti

č.

1.3

půlkruhovitě

zaklenutým otvorem, krytým dřevěnými svlakovými dveřmi téhož tvaru. Tento otvor je po jedné straně dozděn cihlami. Prostor je zaklenut valenou klenbou vyzděnou z cihel. V čele klenby při vchodu místnosti je drobná mělká nika. Na klenbě jsou zbytky omítky, podlaha je hliněná. Místnost 1.7. Do tohoto prostoru se vchází ze dvora otvorem vedle zděné předsíně. Pravoúhlý otvor má dřevěné ostění, ve kterém jsou zasazeny dřevěné svlakové dveře s vnějšími závěsy. Nad dveřmi je pravoúhlý nezasklený světlík. Místnost je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi shodnými jako u místnosti č. 1.5. Místnost je osvětlena dvěma okny ve východní stěně, třetí okna stejného tvaru je dodatečně zazděné v jižní stěně. Vedle tohoto okna je drobná mělká nika. U severní a východní stěny je přiřazen zděný žlab. Stěny místnosti jsou omítnuté a nabílené vápnem. Podlaha je pokryta kamennými dlaždicemi. Prostor 1.8 schodiště Schodiště je kryté valenou klenbou ze zděnými stupni pokrytými dřevenými deskami na nášlapné straně. Při západní stěně je dřevěné zábradlí.


43


2NP

Druhé nadzemní podlaží je přístupné hlavním vchodem ze hřbitova u kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Další přístup je schodištěm z nižšího podlaží. Také toto patro je řešeno jako trojtrak se středním komunikačním prostorem a dvěma místnostmi po každé straně. Místnost 2.1 Do této místnosti se vchází hlavními dřevěnými rámovými dvoukřídlými dveřmi. Místnost je plochostropá téměř čtvercového půdorysu a obsahuje celkem čtyři vstupní otvory do dalších místností. Ve stěně naproti vchodu jsou po levé straně dveře na schodiště do 1NP. Dveře jsou zasazené v dřeveném ostění, svlakové dvoukřídlé s vnějšími závěsy a vertikálními západkami, zámek je krabicový s talířkovitě ukončenou kličkou. Vedle těchto dveří jsou při podlaze umístěné přikládající dvířka do kamen v místnosti 2.2. Napravo jsou dveře umožňující přístup k další místnosti, záchodu a na nástup ke schodišti do 3NP (místnosti č. 2.5, 2. 7, 2.8). Tyto dveře jsou dvoukřídlé, rámové, zasazené v dřevěném ostění. V západní stěně místnosti je vchod do vedlejší místnosti (místnost 2.4). Pravoúhlý vstup je rámován pískovcovým ostění s vystouplým lemujícím páskem. Dveře jsou rámové konstrukce, dvoukřídlé o nestejně širokých křídlech opatřené

klikou typu

„Elegant“. V širším křídle je umístěno dřevěné otvírací komunikační okénko. Protilehlé dveře ústí do místnosti č.2.2. Tyto dveře jsou shodné jako předchozí vyjma chybějícího vnitřního okénka. Osazeny jsou v dřevěných zárubních. Podlaha místnosti je z nakoso položených cementových dlaždic černé a žluté barvy. Stěny a strop jsou omítnuté, stěny jsou malovány a dekorovány ornamentem provedeným pomocí pamatkyprozivot.cz 07/2008

44


„válečku“. Strop je bílý s dekorem primitivních dodatečně malovaných květinových lístků. Místnost 2.2 Tato místnost je přístupná výše popsanými dveřmi z předsíně a propojena dveřmi s místností č. 2.3. Je osvětlena třemi shodnými okny umístěnými v pravoúhlých nikách sahajících až k podlaze. Vnější okno je umístěno v líci fasády. Všechna okna jsou dvojitá, dělená do tří shodných skleněných tabulek, vnitřní křídla jsou dovnitř otvíravá. Okna kryjí vnitřní jednoduché nezdobené dřevěné okenice svlakové konstrukce. Mezi těmito okny jsou umístěny železné kované mříže. Na severní stěně jsou v oknech železné mříže s pravoúhle provlečenými pruty a kruhovým terčem uprostřed. V oknech na východní fasádě jsou železné mříže s proplétanými pruty. Tyto mříže jsou umístěné mezi okny a nesou na sobě zbytky bílé barvy. Pod okny v severní stěně jsou vestavěné dřevěné skřínky kryté dvířky. Pod oknem ve východní stěně je pouze dřevěné obložení. Podlaha je z dřevěných prken, stěny jsou malované a zdobené technikou „válečku“ Místnost 2.3 Do místnosti ses vchází dveřmi z místnosti 2.2. Tyto dveře jsou dřevěné dvoukřídlé rámové konstrukce zavěšené na vnějších závěsech. Zámek je krabicový. Dveře jsou přichyceny na dřevěných zárubních. Horní pole výplně dveří jsou skleněné v současné době přetřené bílou barvou. Nalevo od dveří je mělká nika zaklenutá nepravidelným segmentovým obloukem. Místnost je osvětlena třemi shodnými okny, která jsou popsána u předchozí místnosti. Okenní otvor ve východní stěně obsahuje železnou mříž s proplétanými pruty. Na jižní fasádě jsou železné mříže z proplétanými železnými pruty předstupující před líc fasády, mříž v krajní ose je navíc zdobena nástavcem z motivem


45


květu. Podlaha je z prken, stěny jsou malované a zdobené technikou „válečku.“ Místnost 2.4 Do místnosti se vchází dveřmi z místnosti 2.1. Místnost je osvětlena jedním oknem v západní stěně. Toto okna je kryté jednoduchou dřevěnou okenicí shodnou jako v místnosti 2.2. V severní stěně místnosti jsou dvě pravoúhlé niky jdoucí až k podlaze. Tyto niky vznikly zazděním oken. Podlaha je prkenná, stěny jsou malované a zdobené technikou „válečku.“ Místnost 2.5 Tento prostor tvoří spojovací chodbu k místnosti 2.6, na záchod a dále na schodiště do 3NP. Do chodby se vchází z místnosti 2.1 dvoukřídlými

dveřmi

rámové

konstrukce

s vnějšími

závěsy

nasazenými na trnech umístěných v dřevěných zárubních. Zámek je krabicový. Místnost je zaklenutá valenou klenbou. Směrem k jižní stěně jsou dva pískovcové schodištní stupně, kterými se dostaneme na menší podestu, ze které je přístupný záchod a po dalších třech schodištních stupních jsou dvoukřídlé dveře s výplní v horních částech tvořenou volnými tyčkami. Za těmito dveřmi je další podesta, ze které je přímý vstup na schodiště do 3NP. Podlaha chodby je pokryta cementovými dlaždicemi černé a žluté barvy. Místnost 2.6 Místnost je přístupná z chodby 2.5 dvojicí dveří rámové konstrukce se zapuštěnými závěsy, zámek je kryt mosazným štítkem. Do místnosti je vestavěný dvěma stěnami záchod. Místnost je osvětlena dvěma okny. Obě jsou shodné konstrukce jako výše popsané. Pod parapety oken jsou vestavěné skříně. Podlaha je prkenná, stěny omítnuté malované.


46


Místnost 2.7 Záchod je přístupný z chodby jednoduchými svlakovými dveřmi s vnějšími závěsy. Místo zámku je prostá západka. Místnost je zaklenuta valenou klenbou a osvětluje jí jednoduché čtvercové okno jehož rám je spojen vnějšími rohovníky z plechu ornamentálně ukončenými. Samotný záchod je umístěn při obvodové stěně. Podlaha je ze čtvercových pískovcových desek.

3NP Toto podlaží je přístupné schodištěm které je osvětlené na dolní podestě oknem, které je jako jediné v celém stavení jednoduché z vnější straně je železná mříž z rovnými pruty ve středu s kruhovým terčem. Z vnitřní strany kryje okno železné zábradlí novogotických tvarů. Schodišťové stupně jsou kryty dřevěnými prkny. Místnost 3.1 Tato místnost slouží jako předsíň, jsou z ní přístupné všechny ostatní místnosti a zároveň sloužila jako místnost, ze které se obsluhovali kamna do přilehlých místností. Dva přikládací otvory jsou kryty jednoduchými dřevěnými dvířky. Hranu schodiště kryje železné zábradlí tvořené novogotickými lomenými oblouky. Prostor osvětluje jedno okno stejné formy jako výše popsaná v 2NP. Podlaha je prkenná. Stěny jsou malované do výše 1,5 modrou barvou překrytou bílým ornamentem. Zbytek stěny je bílý. Místnost 3.2 Místnost je přístupná z místnosti 3.1, 3.4 a 3.3. Hlavní vstup z místnosti 3.1 je kryt dvoukřídlými dřevěnými dveřmi rámové konstrukce se zapuštěnými závěsy. Zámek je kryt mosazným štítkem zakončeným motivem třech kapek. Tento typ dveří je u všech místností pamatkyprozivot.cz 07/2008

47


patra. Místnost je osvětlena jedním oknem, které je kryto dřevěnou jednoduchou dvoukřídlou okenicí. Při západní stěně je mělká a nízká, půlkruhem zaklenutá nika. Stěny jsou malovány bílým květinovým dekorem na hnědém pozadí napodobující tapetu. Tyto ornamenty jsou rámovány šedým soklem a vertikálními pruhy v rozích místností. Strop je rámován pruhy s novorenesančním dekorem. Ve středu stropu je kruhový ornament s převážně květinovými motivy novorenesanční formy. Podlaha je prkenná jako v celém tomto patře. V místnosti je umístěna dřevěná skříň na archiválie farnosti. Skříň je dvojkřídlá, ve spodní části s dvěmi zásuvkami. Skříň vrcholí nástavcem se štítkem, v kterém je nápis Anno MDCCCLI ARCHIVIUM Parochia Skramnik. Místnost 3.3 Místnost je přístupná dvěma vstupními otvory se shodnými dveřmi. Celá místnost je osvětlena šesti shodnými okny umístěnými v pravoúhlých nikách jdoucích až na zem. Dvě okna na severní stranu jsou navíc kryta okenicemi dělenými do čtyř obdélných polí zdobených na vnější i vnitřní straně svislým rýhováním. Prostor místnosti je nečleněný. Stěny i strop jsou vymalovány dekorativní malbou novorenesančních forem. Stěny mají malovaný sokl s vpadlými obdélnými poli napodobující obložení mramorovými deskami. Plochy stěn jsou jednobarevné rámované na okrajích místnosti. Celou místnost obíhá malovaná římsa napodobující štukové členění. Strop je také rámován malovanou nápodobou štukového zrcadla uprostřed kterého je kruhový malovaný terčík s rostlinným dekorem. U západní stěny jsou postaveny na původním místě vysoká kamna z bílých glazovaných kachlů. Kamna jsou kruhového půdorysu zdobená reliéfními motivy závěsných lamp, ženských obličejů, a palmetových listů. Kamna vrcholí vázou. Podlaha je jako ostatně v celém patře prkenná, natřená hnědou barvou. pamatkyprozivot.cz 07/2008

48


Místnost 3.4 Do této místnosti se vchází z místnosti 3.2 a je rovněž spojena s místností 3.5. Místnost osvětlují dvě okna, třetí v severní stěně je druhotně zazděné. Okno v severní stěně je kryto jednoduchou dřevěnou okenicí svlakové konstrukce. Stěny místnosti jsou malované stylizovaným rostliným dekorem napodobujícím tapetu. Sokl je hnědý, pod stropem je pruh s barevných stylizovaných květů. Strop je natřen bíle s motivem zelenou linkou provedených ornamentů, pod kterými je na několika místech starší vrstva malba provedená šedou a červenou linkou. U dveří při vstupu z místnosti 3.2 je porcelánový spínač elektrického osvětlení. V jihovýchodním rohu místnosti stojí hnědá kachlová kamna novorenesančího dekoru. Místnost 3.5 Místnost je přístupná hlavních vstupem z prostoru 3.1 a spojena dveřmi s místností 3.4. Místnost osvětlují tři okna umístěná v pravoúhlých nikách sahjících až k podlaze. Stěny místnosti jsou malované

bílými

stylizovanými

květy

na

modrém

pokladě,

napodobujícím tapetu. Kolem oken jsou malované rámy provedené hnědou barvou. Stěny jsou dělené na modrý sokl a hnědou římsu s oblounem vytaženým ve štuku. Plocha stropu je rámována po obvodu dekorativní malbou napodobující štuk s převahou stylizovaných květin a novorenesnčích ornamentů. Uprostřed stropu je malovaný ornament tvaru kvadrilobu napodobující štuk. Podlaha místnosti je prkenná. Místnost 3.6 Záchod je vestavěn do jihozápadního koutu místnosti 3.1, do které částečně zasahuje. Dveře jsou rámové konstrukce s jednoduchým zámkem na kličku. Na vnitřní straně se zachoval původní hnědý nátěr. Místnost je zaklenuta drobnou plackovou klenbou. Samotný záchod je


49


umístěn v nevelké nice při jižní obvodové stěně, ve které je i drobné okénko. KROV Prostor krovu je přístupný po jednoduchém dřevěném schodišti jdoucího z místnosti 3.1. Konstrukcí krovu je ležatá stolice. V prostoru krovu jsou dvě komínová tělesa. Na komíně pří západní straně jsou štítky většinou s vyrytými jména řemeslníků nebo firem a daty oprav krovu a střechy. (V. S. 1889, V. Oupic 1929, Ant. Rathouzký Sadská 1929, P. Drobný 1932, B. PEŠOVI A. DUŠEK 29/4 Kolín 1946, 30/5 Jančák Josef, Sadská 1956, 10/5 Veiss V., Tatce 1956, POŘÍČANY F. KLOUDA DOBŘICHOV 7/5 1966, PŘELOŽENO 26/9-1977 F. F. KLOUDA, KREPUŠ 1990 TV, 19.6 1993 OPRAVA ŠUGÁR ADÁMEK. Střecha je pokryta pálenými taškami.


50


CHLÉVY Exteriér Budova chlévů stojí na obdélném půdorysu, je nepodsklepená, krytá sedlovou střechou. Hlavní průčelí se obrací směrem k jižní fasádě budovy fary. Obsahuje tři přibližně shodně široké vstupy a dvě obdélná okna situovaná mezi těmito vstupními otvory. Jižní fasáda obsahuje pouze jedno obdélné okno zapuštěné v mělké nice se segmentovým záklenkem. Západní štít nese jedno půlkruhové okno s ostěním z červeného pískovce. Východní štít je bez okna. Interiér Obdélný prostor je rozdělen v současné době na čtyři příčné místnosti. Dvě místnosti při západní straně jsou odděleny stěnami bez otvorů. Místnost při východní straně byla rozdělena dodatečně příčkou vyzděnou z cihel na dvě prostory. Příčka obsahuje průchod. Obě tyto místnosti mají u jižní stěny vyzděné koryto. Strop je tvořen jedním podélným trámem a příčnými trámy překrytými prkny. Prostor krovu byl v době realizace SHP nepřístupný.


51


ŠPÝCHAR Exteriér Budova je postavena ze smíšeného zdiva na obdélném půdorysu, nepodsklepena, kryta valbovou střechou. Hlavní průčelí se obrací směrem k východu. Obsahuje v pravé části vjezd do klenuté prostory a jeden vstup, po jehož stranách je po jednom obdélném okně. Jižní a severní strana má po dvou shodných oknech. Na severní straně jsou okna dodatečně zazděna. Na západní fasádě jsou tři okna z nichž to nejsevernější je dnes zazděné. Všechna okna jsou shodná, mají ostění z červeného pískovce s vystouplým páskem lemující okraj. Uvnitř okna jsou jednoduché pravoúhle položené železné pruty vytvářející mříž. Vjezd kryjí dřevěná dvoukřídlá vrata. Vchod je kryt jednokřídlými dřevěnými dveřmi s vnějšími závěsy. Interiér Interiér je rozdělen na menší klenutý prostor při severní straně a velkou místnost s dřevěným stropem. Klenutá místnost je přístupná vjezdem. Klenutá je valenou klenbou se čtyřmi pětibokými výsečemi. Pod jednou z výsečí je zazděn vchod do vedlejšího prostoru. Klenba je vyzděna z cihel. Velká místnost je členěná pouze dřevěným sloupkem umístěným přibližně uprostřed a podpírajícím podélný trám spočívající na dvou přízedních pilířcích. Tento trám nese příčné trámy na kterých jsou prkna tvořící podlahu krovu. Okna jsou umístěna v poměrně hlubokých segmentově zaklenutých nikách. Podlaha je prkenná. Stěny jsou omítnuté. Krov Do prostoru krovu je přístup po dřevěném schodišti ze severozápadního roku velké místnosti. Konstrukci krovu tvoří ležatá pamatkyprozivot.cz 07/2008

52


stolice zpevněná zavětrováním z ondřejských křížů. Trámy krovu jsou spojeny dřevěnými kolíky. Podlaha je v prostoru nad klenutou částí pokryta pálenými topinkami ostatní plocha je prkenná.


53


7. STAVEBNÍ HISTORIE

Stavební dějiny areálu bývalé fary ve Skramníkách jsou archivně doloženy od druhé poloviny 17. století, avšak jeho současná podoba se utvářela teprve od první čtvrtiny 18. století. Dodnes se zde nezachovaly žádné viditelné stopy starších stavebních konstrukcí, které by bylo možné považovat za pozůstatky středověkých, renesančních či raně barokních objektů. Zachovalé písemné prameny z let 1663 – 1717 sice umožňují získat alespoň částečnou představu o funkci a někdy i podobě starších budov farního areálu, avšak nelze z nich rekonstruovat jeho půdorysnou situaci nebo hmotovou skladbu. Již ve druhé polovině 17. století se komplex farních objektů dělil do dvou samostatných celků. Vlastní obytná budova, na níž navazoval dvůr se studní, chlévy, sýpkami a kůlnou s komorou v patře, tvořila uzavřený areál, který se pravděpodobně nacházel v místech dnešního farního komplexu, a od jihu sousedil se hřbitovem s kostelem Stětí sv. Jana Křtitele. Jeho součástí snad již tehdy byla menší zahrada, která se stejně jako dnes připojovala na jižní straně, kde sousedila s návsí a rybníčkem. Starší obytná budova fary byla zděnou jednopatrovou stavbou s dřevěnou pavlačí, a kryla ji dvojice krovů s dřevěnými lomenicemi a středovým úžlabím. Střecha byla pokryta šindelem. Uvnitř se původně nacházela velká světnice, která byla někdy mezi lety 1663 – 1667 rozdělena příčkou na dvě nestejně velké místnosti, mázhaus, černá kuchyně s chlebovou pecí, farářův pokoj, tři komory a podzemní sklep. V letech 1696 – 1697 byla obytná budova rozšířena o zděnou patrovou přístavbu, v jejímž přízemí byly dva chlévy a v patře pokoj se síní a pamatkyprozivot.cz 07/2008

54


komorou (spižírnou). Patro této přístavby tedy tvořilo samostatný obytný celek, který zřejmě sloužil jako byt kaplana. Místnosti měly dlážděné i prkenné podlahy, obytné prostory byly vytápěny kachlovými kamny. Okenní výplně tvořily skleněné terčíky, zasazené do olova. Hospodářské budovy na farním dvoře byly roubené, a vesměs je kryly šindelové střechy. Jednalo se o pilířovou kůlnu, v jejímž patře byla nadstavěna roubená komora přístupná po pavlači (postavena v rozmezí let 1663 – 1667), maštal pro koně, chlévy pro krávy a prasata, kurník a sýpku. Roku 1687 byla v areálu fary postavena ještě další roubená sýpka, která pak byla používána současně se starou sýpkou. Na dvoře se nacházela studně s dřevěným přístřeškem krytým šindelem. Písemné prameny se dále zmiňují o roubeném haltýři. Část areálu obklopovala kamenná zeď, zbytek byl obehnán dřevěným plaňkovým plotem. Druhou samostatnou část komplexu farních budov tvořila zádušní stodola se zahradou, ležící na jiném pozemku jihovýchodně od kostela. Původní stodola byla roubeným objektem s doškovou střechou. V roce 1690 jí nahradila novostavba, která byla opět roubená a pošitá došky. Přilehlá zahrada byla ohrazena dřevěným plaňkovým plotem. Důležitým předělem ve stavebních dějinách skramnické fary bylo období působení farářů Floriána Josefa Mikulovského (v letech 1707 – 1746) a Karla Podivena Horníka (v letech 1746 – 1754). Tehdy došlo v několika etapách ke kompletní vrcholně barokní přestavbě celého areálu, která do značné míry určila jeho současnou podobu. Veškeré starší objekty byly zřejmě beze zbytku postupně odstraněny. Jako první byla v letech 1718 – 1719 černokosteleckým zednickým mistrem Jakubem Tichým postavena nová obytná budova, která se ve své základní podobě zachovala dodnes. Jedná se o pamatkyprozivot.cz 07/2008

55


trojpodlažní objekt obdélného půdorysu, situovaný na terénním zlomu jižně od kostela v severovýchodním koutě farního areálu. V každém podlaží

se

opakuje

členění

do

trojtraktové

dispozice.

V

klenutém suterénu ležely po stranách středové síně (1.2 1.3) dvě původně nečleněné prostory, z nichž východní (1.7) sloužila jako stáj pro koně a západní (1.5 1.6) jako spižní komora. Obě byly osvětlovány menšími obdélnými okny s tesanými ostěními z červeného pískovce. Okna byla opatřena dodnes zachovalými mřížemi. Přístup do síně v suterénu byl od jihu z prostoru dvora. Původní výplně oken a dveří se nezachovaly. Plochostropé zvýšené přízemí bylo přístupné od severu z prostoru hřbitova. Zde se nacházel hlavní vchod do budovy, opatřený portálem z červeného pískovce, jehož původní ostění se nezachovalo. Středem dispozice přízemí procházela síň (2.1 2.5), v níž bylo umístěno dřevěné schodiště do patra. Zda byla dalším schodištěm spojena také síň v přízemí se síní v suterénu, není za současného stavu poznání jasné. Po rozboru zachovalých písemných pramenů je spíše pravděpodobné, že přímé spojení přízemí a suterénu v 18. století neexistovalo, a obě části domu tak tvořily zcela oddělené provozní celky – hospodářský a obytný. V jihozápadním koutě síně v přízemí se pravděpodobně nacházela archivně doložená černá kuchyně s ústím chlebové pece. Dokladem jejího umístění je jednak skutečnost, že je to jediná klenutá prostora v 2NP a jednak, že okno, které osvětluje síň od jihu, je posunuto mimo osu východním směrem, a tak se zřejmě vyhýbalo přilehlému topeništi. Její původní dispozice zanikla při pozdější přestavbě. Přístupná byla vchodem v jihozápadním koutě síně. Po stranách síně jsou symetricky rozloženy čtyři místnosti, které v souladu s historickou tradicí bydlení tvořily dva obytné celky, skládající se ze světnice a komory. Původní funkci místností je možné pamatkyprozivot.cz 07/2008

56


rekonstruovat pouze hypoteticky. Světnice v severozápadním nároží (2.4) snad sloužila jako čeledník, který je po dobu 18. století opakovaně doložen písemnými prameny1. Místnost byla vytápěna zelenými kachlovými kamny. Sousední jihozápadní komora (2.6) snad byla vytápěna nepřímo prostřednictvím přilehlého tělesa chlebové pece.

Zřejmě

mohla

sloužit

jako

obydlí

farní

hospodyně.

Pravděpodobně nebyla přístupná přímo ze síně, ale dnes zaniklým vchodem ze severozápadní světnice – čeledníku2. Funkce protilehlých východních místností rovněž není bezpečně známa. Severovýchodní světnice (2.2) nejspíše sloužila jako farní kancelář. Vytápěly ji jedny z archivně doložených kachlových kamen. Sousední jihovýchodní komora (2.3) byla rovněž vytápěna kachlovými kamny, které dodnes připomíná výklenek v jejím severozápadním koutě. Místnost asi byla v souladu s dnešním stavem propojena dveřmi se severovýchodní světnicí – farní kanceláří. Pravděpodobně však byla přístupná také samostatně dnes zaniklými dveřmi ze síně. Zřejmě do této místnosti můžeme

situovat

barokní

jídelnu

(„Taffelzimmer“),

která

se

v písemných pramenech poprvé připomíná k roku 1755. Tomu nasvědčuje také skutečnost, že odtud byla snadno přístupná protilehlá kuchyně ve vstupní síni. Farní kancelář a jídelna tak tvořily samostatný reprezentativní celek, vhodný k přijímání a pohoštění návštěv. Všechny dveře a okna v přízemí byly původně opatřeny tesanými ostěními z červeného pískovce, z nichž se však dodnes zachovala pouze některá. Ve všech třinácti oknech přízemí byly osazeny mříže, z nichž šest v reprezentačních místnostech východního traktu mělo výtvarně náročnější podobu s proplétanými pruty. Tyto mříže, které jsou kvalitní ukázkou barokního uměleckého řemesla, dodnes přetrvaly v úplném počtu. U jedné z nich se dosud zachoval také tepaný rozvilinový nástavec. V ostatních oknech, vedoucích do funkčně pamatkyprozivot.cz 07/2008

57


podružnějších místností v západním traktu, byly mříže většinou odstraněny při pozdější přestavbě. Představu o jejich vzhledu umožňuje pouze jediná zachovalá, která je osazena v okně vedoucím z jihu do síně. Původní barokní výplně oken a dveří se nezachovaly. Patro obytné budovy do značné míry opakovalo trojtraktovou dispozici přízemí. Přístupné bylo po dřevěném schodišti, ústícím do středové síně (3.1 3.2). Ta byla původně jednotným nečleněným prostorem, z něhož byla přístupná dodnes existující záchodová komůrka v síle zdiva (3.6), do níž se analogicky s přízemím vstupuje vchodem v jihozápadním koutě síně. Vstupní síň osvětlovala od jihu a severu dvojice oken. Západní a východní trakt v prvním patře zaujímaly dva obytné celky, z nichž každý se skládal z vytápěné světnice a nevytápěné komory. Světnice, sloužící jako hlavní obytné místnosti, byly situovány při severní straně budovy, komory, používané jako ložnice, při straně jižní. Západní obytný celek (3.4 3.5), který se dodnes zachoval v původní dispozici, sloužil jako soukromé pokoje faráře, protilehlé východní pokoje (3.3) byly obydlím kaplana, a zanikly pozdějším odstraněním příčky mezi nimi. Každá ze čtyř místností v patře byla osvětlena třemi okny. Vzájemně související světnice a komory byly propojeny dveřmi, pravděpodobně každá z nich měla také samostatný vchod ze síně. Obě světnice byly vytápěny kachlovými kamny. Všechny dveře a okna prvního patra měly původně tesaná ostění z červeného pískovce, z nichž dodnes přetrvala pouze některá. Barokní výplně oken a dveří se nezachovaly. Na obytné budově fary se dosud nachází původní konstrukce krovu. V době dokončení stavby však střechu kromě dvojice existujících komínů členila drobná věžička (lucerna) a dva zděné štítky nad severním a jižním průčelím. Tyto doplňky zanikly při pozdějších přestavbách. Původně měla střecha šindelovou krytinu. Do dnešní pamatkyprozivot.cz 07/2008

58


doby se nezachovalo ani barokní architektonické členění fasády, které pravděpodobně mělo složitější formu. Zaniklo také kryté dřevěné schodiště, jež spojovalo prostor hřbitova s farním dvorem. Tento komunikační prvek nejspíše přiléhal k západnímu průčelí budovy. Ze zpráv v písemných pramenech vyplývá, že obytné stavení fary bylo opatřeno kanalizační štolou – „hejcukem“. Současně se zřízením nové obytné budovy byl v rozmezí let 1718 – 1719 zednickým mistrem Jakubem Tichým postaven samostatný objekt prádelny. Byla to zděná klenutá stavba s kuchyní a pecí, krytá prejzovou střechou. Do dnešní doby se nezachovala, a zdá se, že zanikla nejpozději v první polovině 19. století. Její umístění v areálu fary není známo. Snad stála ve výstupku ohradní zdi severně od brány do dvora, nebo přiléhala ke hřbitovní zdi západně od obytné budovy. Společně se stavbou nové fary a prádelny byl areál obehnán novou kamennou zdí, jejíž části se zřejmě zachovaly dodnes. Současné s ohrazením jsou pravděpodobně také vstupní brána a branka do dvora, situované na východním okraji areálu. Roku 1721 vybudoval stavitel Jakub Tichý zděný objekt sýpky (špýcharu), který komplex fary uzavřel na západní straně dvora. Jižní plochostropá část objektu sloužila k uskladnění obilí, v severní části byla zřízena klenutá kočárová remíza. Sýpka se dodnes zachovala v téměř původní barokní podobě včetně dřevěných konstrukcí stropu a krovu, které zhotovil tesař Jan Výsner z Chocerad. Střecha měla původně šindelovou krytinu. Pravděpodobně v roce 1731 nebo krátce před ním byla obytná budova fary doplněna o dvojici klenutých sklepů, z nichž menší (1.4) byl vyhlouben před linií severního průčelí a zpřístupněn od jihu vchodem ze síně v suterénu. Větší sklep byl zřízen pod úrovní terénu před východním průčelím, a vcházelo se do něho ze severovýchodního pamatkyprozivot.cz 07/2008

59


kouta dvora dodnes zachovalou šíjí se schodištěm. Šíje byla opatřena nyní z větší části zaniklým přístřeškem, který je dílem tesařského mistra Václava Provazníka. Roku 1745 byla v jihozápadní části farního dvora postavena rozměrná roubená kůlna s kamennou podezdívkou, která byla zbořena ve druhé polovině 20. století. Její střecha byla původně pošita došky. V roce 1749 postavil v jihozápadním koutě dvora tesařský mistr Jan Synáček z Kostelce nad Černými lesy roubený objekt chlévů pro krávy. Stavení spočívalo na kamenné podezdívce, a zaniklo při přestavbě v první polovině 19. století. Jeho střecha měla šindelovou krytinu. V témže roce byla farní zahrada obehnána novou kamennou zdí, jejíž části se zřejmě dodnes zachovaly. Hospodářské zázemí fary dotvářely od roku 1722 roubené chlívky pro prasata a kurník, které stály po stranách vstupní brány při východní ohradní zdi. Později byly několikrát přestavovány a zanikly ve druhé polovině 20. století. Stavební proměnu farního areálu uzavřelo v roce 1753 znovuzřízení zádušní stodoly. Její roubený objekt s doškovou střechou postavil Jan Synáček na místě starší stodoly z roku 1690. Po celou druhou polovinu 18. století a na počátku století 19. se stavební vývoj komplexu fary omezil pouze na dílčí opravy, drobnější úpravy a modernizace, které jsou poměrně dobře dokumentovány písemnými prameny. Významnějším zásahem do dispozice areálu bylo zřízení dodnes existující zahrádky v prostoru mezi obytnou budovou, hřbitovní zdí a sýpkou, která byla v roce 1769 vydělena ze severozápadní části farního dvora. Zahrádka byla opatřena dřevěným plotem se zděnými sloupky, který se nacházel v místech dnešního oplocení. K významnějším

architektonickým

proměnám

areálu

skramnické fary došlo až v první polovině 19. století v době působení pamatkyprozivot.cz 07/2008

60


farářů Václava Zákory (v letech 1809 – 1835), Jakuba Neubauera (1835 – 1839) a Vojtěcha Wolfa (1839 – 1859). Tehdy v několika etapách proběhly klasicistní úpravy většiny budov, které jim vtiskly téměř dnešní podobu. V roce 1816 byl na místě barokních roubených chlévů z roku 1749 postaven dodnes zachovalý zděný objekt téhož účelu. O pět let později došlo k celkové opravě všech zbývajících budov v areálu, jejíž konkrétní rozsah dnes již není možné určit. Roku 1832 byl opravován krov na obytné budově fary, spojený s výměnou šindelové krytiny za pálené tašky. Nejpozději při této úpravě došlo k odstranění barokních ozdobných štítků a věžičky. Jednou z nejdůležitějších stavebních aktivit první poloviny 19. století však byla klasicistní přestavba obytné budovy, uskutečněná pravděpodobně podle projektu inženýra Josefa Stibitze v roce 1839. V jejím rámci došlo kromě zjednodušení a nového architektonického členění fasády především k několika úpravám interiéru, které do určité míry změnily původní barokní dispozici. Do jižní části síně v přízemí bylo vloženo zděné těleso schodiště (1.8), jehož spodní rameno umožnilo přímý přístup z přízemí do suterénu a na farní dvůr. Druhým ramenem schodiště byl umožněn pohodlnější nástup do prvního patra. V souvislosti se stavbou schodiště byla v síni zrušena černá kuchyně s chlebovou pecí. Současně došlo v přízemí k rozšíření záchodové komůrky (2.7) na úkor sousední jihozápadní komory (2.6). Z tohoto důvodu bylo zazděno její jihovýchodní okno. Komora byla zároveň zpřístupněna dveřmi přímo ze síně. V přilehlé severozápadní světnici (2.4) došlo zřejmě z klimatických důvodů k zazdění obou oken na severní straně. Zrušení černé kuchyně v přízemní síni vyvolalo potřebu vytvoření náhradní prostory téhož určení. Nová kuchyně tedy byla zřízena v suterénu rozdělením původní spižní komory. Její větší jižní pamatkyprozivot.cz 07/2008

61


část (1.5) byla vybavena dodnes zachovalými kamny s troubou a kamnovcem, menší severní část místnosti (1.6) byla ponechána původnímu účelu jako spíž. V severozápadní části síně v suterénu byla postavena chlebová pec s topeništěm. Před vchod ze síně na dvůr byla přistavěna dodnes zachovalá předsíň (1.1). Prostora ve východním traktu suterénu (1.7) nadále sloužila jako stáj pro koně, k jejíž opravě došlo roku 1836. Po propojení suterénu a přízemí, řešeném nyní uvnitř domu, bylo zrušeno venkovní dřevěné schodiště při západním průčelí. Významnějších dispozičních změn doznalo také první patro budovy. Z jeho střední síně byla v severní části příčkou s dveřmi vydělena menší prostora (3.2), sloužící jako předpokoj. Kaplanův byt ve východním traktu byl zrušen, a na jeho místě vznikl vybouráním příčky rozlehlý farní sál (3.3), označovaný v dobových písemných pramenech

jako

jídelna

(„Refectorium“).

Jednalo

se

pak

o

nejreprezentativnější prostoru celé budovy. V protilehlé severozápadní světnici (3.4) bylo podobně jako v přízemí z klimatických důvodů zazděno severovýchodní okno. V průběhu klasicistní přestavby došlo k výměně veškerých dveří a oken, přičemž byla částečně odstraněna jejich pískovcová ostění. V přízemí byly z oken místností v západním traktu vybourány také všechny barokní mříže. Místnosti byly vybaveny novými kachlovými kamny v klasicistním stylu, z nichž se dodnes zachovaly pouze jediné ve farním sále (3.3) v prvním patře. Dle zmínky v písemných pramenech byly stěny obytných místností opatřeny dekorativními nástěnnými malbami, jejichž pozůstatky se zřejmě mohly zachovat pod mladšími vrstvami výmalby. Poněkud nejasný zůstává účel některých místností obytné budovy po klasicistní přestavbě. V prvním patře zůstal na svém původním místě farářův byt, sestávající z někdejší světnice a komory v západním traktu. Na rozdíl od předcházejícího období však byly obě pamatkyprozivot.cz 07/2008

62


místnosti vytápěny kamny, a tak získaly stejnou obytnou hodnotu. Zdá se, že po zazdění jednoho z oken mohl jako ložnice sloužit spíše pokoj v severozápadním nároží (3.4), kdežto hlavní obytnou prostorou farářova bytu se stala světlejší jihozápadní místnost (3.5). Protějšek tohoto obytného celku tvořil již zmíněný farní sál (3.3). Funkční rozvržení interiérů přízemí neznáme. Pouze hypoteticky se můžeme domnívat, že dvě místnosti ve východním traktu (bývalá farní kancelář a jídelna) nyní sloužily jako byt kaplana (2.2 2.3), a farní kancelář byla přemístěna do bývalé čelední světnice (2.4) v severozápadním nároží. Jihozápadní komora (2.6), po přestavbě navíc zmenšená ve prospěch sousedního záchodu, snad nadále sloužila jako obydlí farní hospodyně. Klasicistní proměnu farního areálu uzavřely v roce 1852 stavební úpravy sýpky a chléva, uskutečněné zednickým mistrem Moravcem z Dobrého Pole. Zdá se, že kromě celkové obnovy a několika drobnějších dispozičních úprav tehdy došlo k pokrytí střechy sýpky pálenými taškami. Současně byla také na obytné budově vyměněna starší krytina tohoto typu. Až do konce 19. století probíhaly v objektech pouze menší úpravy, které měly charakter údržby a drobnějších modernizací. Roku 1870 byla došková krytina na kůlně ve farním dvoře vyměněna za šindel, v roce 1877 pak došlo k výměně dvou roubených stěn zádušní stodoly za zděné konstrukce. Roku 1885 proběhla rekonstrukce záchodů v obytné budově fary, která však neměla vliv na jejich stavební dispozici. Poslední větší úpravy farních budov byly uskutečněny na konci 19. století v době působení faráře Karla Hejhala (v letech 1895 – 1902). Po požáru v roce 1894 byla s dvouletým odstupem znovu postavena zádušní stodola, která se nyní stala zděným objektem krytým pálenými taškami. Roku 1899 pak byla celkově obnovena pamatkyprozivot.cz 07/2008

63


obytná budova fary. Místnosti v prvním patře byly opatřeny dodnes zachovalou nástěnnou výmalbou s ornamentálními motivy, do obou pokojů farářova bytu v západním traktu (3.4 3.5) byla instalována nová kachlová kamna. Došlo k výměně některých interiérových dveří. Funkce jednotlivých místností zřejmě zůstala i po této úpravě nezměněna. Další významnější stavební práce v areálu fary proběhly až ve 20. a 30. letech 20. století v době působení faráře Josefa Lva (v letech 1902 – 1934). V rozmezí let 1923 – 1924 došlo prostřednictvím stavitele Slavíka z Kostelce nad Černými lesy k opravám chléva a kůlny na farním dvoře, přičemž oba objekty byly místo šindele pokryty pálenými taškami. Roku 1932 proběhla kompletní rekonstrukce fasády obytné budovy, kterou provedl stavitel Hrouda z Poříčan. Zdá se, že do období 20. a 30. let 20. století spadá také změna funkce interiérů v přízemí tohoto objektu, kdy byla snad na místě farní kanceláře v severozápadní místnosti (2.4) zřízena dodnes zachovalá kuchyně s kachlovým sporákem. Funkčně nahradila technicky zastaralou kuchyň z první poloviny 19. století nacházející se v suterénu. Farní kancelář byla nyní vrácena na své historicky původní místo v severovýchodní místnosti přízemí (2.2). V téže době bylo nově postaveno dodnes částečně zachovalé oplocení zahrádky mezi obytnou budovou a sýpkou. Ve druhé polovině 20. století se všeobecný úpadek životního stylu duchovenstva, který souvisel s nástupem komunistického režimu, projevil i ve stavebním vývoji areálu skramnické fary. Roku 1971 byla zbořena barokní roubená kůlna na farním dvoře, aby její střešní krytina mohla posloužit k provizorním opravám kostela a obytné budovy. Stejný osud potkal také menší objekty kurníka a chlévů pro prasata po stranách brány při východní ohradní zdi dvora. Veškeré zbývající pamatkyprozivot.cz 07/2008

64


hospodářské stavby ztratily svůj původní účel a bez užitku chátraly. Uvnitř obytné budovy proběhla v roce 1971 rekonstrukce přízemí, jehož interiéry byly opatřeny dodnes zachovalou výmalbou stěn. Místnosti ve východním traktu (2.2 2.3) sloužily jako farní kancelář a pokoj faráře, ve dvou protilehlých prostorách v traktu západním se nadále nacházela kuchyň (2.4) a pokoj farní hospodyně (2.6). Místnosti v prvním patře zůstaly neobydleny a byly pronajímány jako depozitář Státnímu okresnímu archivu v Kolíně, a později utilitárně využívány jako skladiště. Tento stav trval až do odchodu posledního skramnického faráře Josefa Dřínovského v roce 1995. Celý areál fary byl postižen značnou devastací, která je důsledkem jeho nedostatečné stavební údržby. Po rozprodání jednotlivých částí komplexu farních budov v roce 2007 byla novou majitelkou zbořena někdejší zádušní stodola z roku 1896. Tím se stavební vývoj areálu bývalé fary ve Skramníkách uzavřel.

1)

Nelze ovšem ani vyloučit možnost, že se čeledník nacházel mimo hlavní obytnou budovu. Toto umístění by splňovalo požadavek na důsledné oddělení hospodářského provozu od obytné a reprezentativní funkce fary.

2)

Přímému přístupu ze síně bránilo umístění topeniště černé kuchyně.


65


8. HODNOTNÉ KONSTRUKCE, PRVKY A DETAILY AREÁL Ohradní zeď spolu s hlavní branou a brankou pro pěší. Obrázek č. 88. Zeď z pohledových cihel členěná pilíři, dělící dvůr na užitnou a okrasnou zahradu. FARA

1NP Valené klenby všech místnosti. Foto 03, 04, 13, 15, 21. Podlaha s pálených dlaždic v místnosti 1.5 Pískovcová ostění při vstupu do místností 1. 2 a 1.5. Foto 14, 16. Pískovcová ostění všech oken, včetně železných mříží. Foto 120, 121, 122. Okno s dřevěnými okenicemi v místnosti 1.1. Foto 17. Kamna v místnosti 1.5. Foto 24, 25. Dřevěné dveře včetně závěsů, kování, zámku a klik při vstupu do místností 1.1, 1.2, 1.5. Foto 14, 16, 18. 2NP Kamenné ostění při vstupu do místnosti 2.4. Foto 31, 34. Valená klenba místnosti 2.5. Foto 50, 51. Pískovcové ostění oken u místností 2.3, 2.2 a 2.4. Foto 120, 121, 122, 125. Pískovcové ostění hlavního vstupu. Foto 129 Dřevěné dveře včetně dřevěných zárubní, železných závěsů, kování, zámku a klik při vstupu na schodiště 1.8, do místnosti 2.2, pamatkyprozivot.cz 07/2008

66


2.3, 2.5, 2.6 a 2.8. Foto 30, 35, 36, 40, 41, 42, 43, 44, 50, 51, 53, 54, 59, 61. Dřevěné okenice, dřevěné obložení pod parapety, v místnosti 2.2, 2.3, 2.6 a 2.8. Foto 37, 38, 52, 60. Železné mříže v umístěné v oknech místnosti 2.2, 2.3 a na okně osvětlující schodiště v místnosti 2.8. Foto 38, 39, 60. Železné zábradlí před oknem v místnosti 2.8. Foto 60. Dřevěná dvířka přikládacího otvoru do kamen v místnosti 2.1. Foto 35, 36, 30.

3NP Pískovcové ostění u oken místností 3.4 a 3.5. Foto 120, 121, 122, 125. Železné

zábradlí

novogotických

forem

kryjící

schodiště

v místnosti 3.1. Prostor záchodu včetně dveří - místnost 3.6. Foto 91, 92, 93. Dřevěná dvířka kryjící přikládací otvory do kamen v místnosti 3.1 Dřevěné dveře včetně dřevěných zárubní, železných závěsů, kování, zámku a klik ve všech místnostech. Dřevěné okenice v místnostech 3.3, 3.2, 3.4. Foto 89, 90, 75, 107. Malovaná ornamentální výzdoba stěn a stropů v místnosti 3.3, 3.2, 3.4 a 3.5. Foto 83, 88, 75, 106, 97, 98, 99. Kamna v místnostech 3.3, 3.4 a 3.5. Foto 84, 85, 109, 110, 111, 101, 102. Dřevěná skříň sloužící jako archiv na dokumenty farnosti. Dnes umístěná v místnosti 3.2. Foto 77, 78, 79. Zbytky elektrického vedení v místnosti 3.4. Foto 108.


67


ŠPÝCHAR

1NP Klenba místnosti v severní části. Foto 03, 04. Pískovcová ostění včetně mříží u všech okenních otvorů. Foto 01, 02.


68


9. HODNOCENÍ OBJEKTU, ARCHITEKTONICKÉ, URBANISTICKÉ A PAMÁTKOVÉ ZÁVADY, DOPORUČENÍ K REKONSTRUKCI Areál fary s ostatními budovami Budova fary tvoří nedělitelný urbanistický celek spolu s kostelem Stětí sv. Jana Křtitele, márnicí (původně kostnicí) špýcharem, chlévy a ohradní zdí s branou. Tento celek je dokladem provozu farnosti na středočeském venkově od středověku do poloviny 20. stol. Všechny budovy včetně ohradní zdi si zaslouží zachování, ochranu a citlivý přístup při případných rekonstrukcích. Budova fary Exteriér Stavení fary je příkladem barokní budovy typického rozvržení pro každodenní chod farnosti a příslušného hospodářského zázemí. V exteriéru zůstala zachována původní hmota budovy i s tvarem střechy. V průběhu času byly odstraněny některá pískovcová ostění oken a nahrazeny barokní okna dvojitými klasicistními zasazenými do líce fasády. Členění fasády pochází z 1. třetiny 20. století stejně tak i krytina střechy. Doporučení k rekonstrukci Zachovat hmotu budovy, včetně okenních a dveřních otvorů, tvaru střechy. Fasádu doporučujeme obnovit v naposledy zachované fázi členění, zachycené i na historických fotografií. Stejně tak i barevnost by měla respektovat tuto poslední fázi. Okna zachovat ve stávajících formách a materiálu. Dožilé kusy nahradit kopiemi. Zachovat tvar střechy i materiál krytiny. Zachovat umístění komínů. pamatkyprozivot.cz 07/2008

69


Interiér Rozvržení interiéru je víceméně původní z doby výstavby. Příčný trojtrakt se střední komunikační částí a dvěma vchody. Jedním od kostela a jedním ze dvora v 1NP. V 2NP nahradila původní prostor kuchyně s topeništěm chodba klenutá valenou klenbou. 3NP obsahuje dekorativně malované interiéry, které jsou v současné podobě cenným dokladem uměleckořemeslné úrovně výzdoby venkovského prostředí duchovenstva v 19 a na počátku 20. stol. Doporučení k rekonstrukci 1NP Toto podlaží obsahuje všechny místnosti klenuté a jeho rozvržení pochází víceméně z doby výstavby. Doporučujeme zachovat rozmístění všech prostor ve stávajícím rozvrhu a ponechat všechny klenby. V místnostech se zachovanými původními podlahami tyto ponechat v ostatních volit dlaždice z pálené hlíny. Příčku mezi místnostmi 1.5 a 1.6 je možné odstranit. V místnosti 1.5 ponechat kamna s pecí. Zachovat kamenná ostění vchodů do místností 1.2 a 1.5. Místnost 1.7 je samozřejmě možné adaptovat k jinému účelu než ustájení domácích zvířat. Zachovat všechny okenní ostění, včetně tvaru a velikosti. Zachovat a revitalizovat dveře do místnosti 1.1, 1.2 a 1.5. Zachovat umístění schodiště do patra. Všechny stěny omítnout a natřít monochromním nátěrem. 2NP Doporučujeme zachovat rozvržení všech prostor a vstupních otvorů. Pouze mezi místnostmi 2.4 a 2.6 je možné zřídit průchod opatřený dveřmi stejných forem jako v ostatních pokojích. V místnosti 2.4 je možné znovu otevřít okenní otvory pod podmínkou, že se do nich umístí kopie oken použitých na budově. V místnostech 2.2 a 2.3 zachovat železné mříže v oknech. Záchod je možné v interiéru pamatkyprozivot.cz 07/2008

70


přizpůsobit současných hygienickým standardům. Doporučujeme zachovat dveře u místností 2.2, 2.3, 2.6, 2.5 a 2.8. Ve všech místnostech z prkennou podlahou tuto zachovat. V místnosti 2.1 a 2.5 je

možné

ponechat

současnou

dlažbu.

Ve všech

místnostech

doporučujeme provést na stěnách a stropě sondy, které zjistí zda pod současnou malbou nejsou starší vrstvy malířské výzdoby. V případě jejich zachování ve smysluplných celcích rozhodně doporučujeme tuto výmalbu restaurovat a obnovit. 3NP Zachovat rozvržení místností vstupních a okenních otvorů. Zazděné okno v místnosti 3.4 je možné znovu otevřít. Zachovat umístění schodiště i zábradlí novogotických forem. V místnosti 3.1 ponechat přikládací dvířka ke kamnům. Ve všech místnostech ponechat stávající dveře, včetně zámků a klik. Záchod doporučujeme zachovat. Ve všech místnostech doporučujeme provést sondy na stěnách i stropech, které by mohli odhalit starší vrstvy klasicistní nebo barokní výmalby. V případě, že jejich stupeň zachování a kvalita provedení nebude převyšovat stávající výmalbu, doporučujeme je neobnovovat. Současnou výmalbu rozhodně zachovat ve všech místnostech. V místnosti 3.3, 3.4 a 3.5 ponechat kachlová kamna. Ve všech místnostech ponechat prkennou podlahu. Krov Zachovat současnou konstrukci krovu.

Chlévy Budovu chlévů ponechat v půdorysu, okenní otvory je možné měnit. Zachovat tvar střechy. Interiér je možné modifikovat.


71


Špýchar Budovu ponechat v původním půdorysu včetně rozdělení na dva prostory a tvaru střechy. Ponechat rozmístění okenních otvorů. Klenutý prostor ponechat, znovu otevřít zazděná okna a případně zazděný průchod do vedlejšího prostoru. Velký prostor nechat nečleněný v současné podobě, včetně dřevěné podlahy. Všechny „zdravé“ dřevěné prvky stropu ponechat dožilé vyměnit v původních tvarech. Stejně tak i prostor krovu, kde pokud to bude možné rekonstruovat původní konstrukci novými trámy.


72


Fara ve Skramníkách – chronologický přehled údajů z písemných pramenů (pro přehlednost jsou uvedeny pouze zmínky, týkající se fary a jejích hospodářských budov, údaje o kostele, kostnici a hřbitově jsou vynechány)

Prameny: APA1 – protokol o vizitaci skramnické farnosti z roku 1630, Národní archiv, fond Archiv pražského arcibiskupství I., inv. č. 5360, č. kart. 4470 APA2 – protokol o vizitaci skramnické farnosti z roku 1671, Národní archiv, fond Archiv pražského arcibiskupství I., sign. B 41/3, č. 74a PK1 – Liber memorabilium parochiae Scramnicensis 1735 – 1835, Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky PK2 - Gedenkbuch der Pfarre Skramnik 1836 – 1987, Archiv Římskokatolické farnosti Pečky ZÚ1 – Registra záduší skramnického 1663 – 1682, Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, inv. č. 366 ZÚ2 – Registra záduší skramnického 1683 – 1713, Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, inv. č. 367 ZÚ3 – Registra záduší skramnického 1714 – 1750, Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, inv. č. 368 ZÚ4a – Registra záduší skramnického 1751 – 1796, Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, inv. č. 369 ZÚ5a – Registra záduší skramnického 1797 – 1835, Státní oblastní archiv Praha, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy, inv. č. 370 ZÚ4b –Počet záduší skramnického 1755 – 1816, Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky pamatkyprozivot.cz 07/2008

73


ZÚ5b –Počet záduší skramnického 1817 – 1949, Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Kolín, fond Farní úřad Skramníky

1630 – v zápise o vizitaci skramnické farnosti se uvádí, že fara je v pořádku a v dostatečné vzdálenosti od kostela, APA1 1663 – 1667 – u fary opravován roubený chlév pro prasata, dále na faře připomínána velká stará světnice, která tehdy byla rozdělena zdí na dvě místnosti, mluví se o podezdívání trámů ve směru od hřbitova (doklad, že fara stála na dnešním místě?), doložen je podzemní sklep a zastřešení domu dvěma krovy, mezi nimiž byl žlab. Obytná budova fary byla zděná, ZÚ1 - tesař Martin postavil na ohradních (?) zdích fary kůlnu, která měla v patře komoru přístupnou po pavlači se zábradlím. Tato stavba byla krytá šindelem. ZÚ1 1668 – v kostelním inventáři se mluví o „faře výstavné“, u níž byla zahrada osázená višněmi, naproti faře stála stodola, ZÚ1 - u fary byl postaven nový haltýř na ryby, ZÚ1 1669 – tesař Jan Vlasák zhotovil nová vrata do fary, ZÚ1 1670 – různé drobnější stavební práce v budově fary, připomínají se zde tři komory, z nichž u jedné byl komín, fara byla obklopena dřevěným plotem, ZÚ1 1671 - v zápise o vizitaci skramnické farnosti se uvádí, že k faře patří zahrada, stodola a škola, APA2 1672 – opravena pavlač na faře, ZÚ1 1673 – postavena zeď v jedné z komor, zmiňována tzv. malá světnice, ZÚ1 1674 – štít farní budovy byl opatřen novou dřevěnou lomenicí, ZÚ1


74


1676 – zednickým mistrem Kryštofem Nykolynem z Kostelce n. Č. l. byla z obavy před možným požárem přestavěna farní kuchyně včetně komína, ZÚ1 1683 – byl nově dlážděn a vybílen farářův pokoj, ZÚ2 1684 – připomínána stará farní maštal a schody do sklepa, byla opravována hradba kolem fary a opravována šindelová střecha, ZÚ2 1685 – postavena nová kamna ve velké farní světnici a opravována stará kamna v malé světnici, ZÚ2 1686 – na faře vyzděn nový komín, zakoupeno dřevo ke stavbě nové sýpky, ZÚ2 1687 – tesař Václav Kovařík postavil novou roubenou sýpku, krytou šindelem, její stěny byly podezděny, a podlaha vydlážděna, ZÚ2 1688 – v rámci zmínky o opravě střechy znovu doložen žlab mezi krovy na faře, ZÚ2 1690 – zbořena stará farní stodola a na jejím místě postavena nová roubená, krytá došky, ZÚ2 1696 – postavena zděná patrová přístavba (?) u fary – v přízemí byly dva chlévy, v patře pokoj se zelenými kachlovými kamny, síň a spižírna, vše postaveno nejmenovaným zednickým mistrem a tesařem Štěrbou, střecha byla pokryta šindelem, ZÚ2 1697 – tesař Štěrba přestavěl jedno patro ve staré části fary, připomínány dvě světnice a mázhaus, opravovány zdi, ZÚ2 1699 – zhotovena cihlová dlažba v nové i staré sýpce, ZÚ2 1715 – postaveny nové roubené haltýře a kurníček, roubení studně a provedeny tesařské práce u rybníčku, zmiňována střecha mezi sýpkou a světnicí, která byla nově pokryta šindelem, dřevěný plot kolem fary, zaplaceno za lámání a tesání ostění k vratům, ZÚ3 1718 – 1719 – zednický mistr Jakub Tichý z Kostelce n. Č. l. postavil novou budovu fary, spodní podlaží bylo klenuté, v něm dvě maštale a pamatkyprozivot.cz 07/2008

75


sklep dlouhý 10 a široký 6 sáhů, ve druhém podlaží byly dva pokoje, dvě komory, síň a klenutá kuchyň s pecí a ohništěm, vše vydlážděno cihlami, v nejvyšším podlaží byly dva pokoje, dvě komory a síň s prkennými podlahami. V obou horních podlažích byly stropy na rákos, v každém pokoji kamna, v domě byly dva záchody vložené do zdí, byly postaveny dva komíny, uvnitř zhotovil římsy, všechna okna a dveře byla opatřena kamennými ostěními. Průčelí byla zpevněna dubovými kleštinami a pokryta hlazenou fasádou, a ukončena štítky, vyrůstajícími ze střechy na každé straně nade dveřmi. Dvoje trámy byly osazeny do stropů a dvoje do podlah, krov byl konstruován s ležatou stolicí, opatřen vyřezávanou lucernou („takovau Latrina“), střecha byla pokryta šindelem, na střeše byly osazeny dvě plechové korouhvičky, ZÚ3 - dále stavitel Jakub Tichý stavěl hradební zdi a postavil klenutou prádelnu s kuchyní, komínem a pecí. Prádelna byla pokryta prejzovou střechou stejně jako hradební zdi, opatřena byla dvěma kamennými ostěními pro dveře a jedním kamenným ostěním pro okno. ZÚ3 - nejmenovaný skramnický kovář zhotovil mříže do oken fary – dvě „vázaný s cyráty“, dvě větší „lomený s kšiltami“ a devět jednodušších, dále zhotovil tři mříže do oken spižírny a tři do oken maštale. Témuž kováři bylo zaplaceno za „2 loketní kramle“ ke schodům a kované kleštiny, jimiž byla přichycena pavlač (zřejmě pavlač se schody ze hřbitova na dvůr) ZÚ3 - zedníkovi placeno za bourání starého komína a kotle v kuchyni (jediný doklad o bouracích pracích!) ZÚ3 - truhlář Vojtěch Šámal z Kostelce n. Č. l. zhotovil 27 větších a 6 menších okenních rámů, dále rám dvoukřídlého okna do prádelny, 8 dveří z tvrdého a 18 dveří barvených i nebarvených z měkkého dřeva. Dveře a rámy opatřil kováním a zámky černokostelecký zámečník pamatkyprozivot.cz 07/2008

76


Fridrich Büchler – některé z nich byly pocínovány. Černokostelecký sklenář Vavřinec Karásek zasklil okna do olova skleněnými šestihrany a kulatými terčíky. ZÚ3 - nejmenovaný kolínský hrnčíř zhotovil do fary patery nová kamna, ZÚ3 - Jan Hanuš z Voděrad postavil „hejcuk“ (odpadní štolu?) o délce 36ti sáhů, ZÚ3 1721 – stavitel Jakub Tichý z Kostelce n. Č. l. postavil novou zděnou sýpku. Na stavbu bylo použito cihel z cihelny v Chotýši a kamene, lámaného Václavem Synkem. Kameník Dominik Ledl z Kostelce n. Č. l. dodal 9 okenních a 2 dveřní ostění, krov pobitý šindelem zhotovil tesař Jan Výsner z Chocerad. Dále bylo nejmenovaným kosteleckým řemeslníkům zaplaceno za dvoje dveře a kování a zámky na ně (pravděpodobně se opět jednalo o truhláře Šámala a zámečníka Büchlera) ZÚ3 1722 – tesař Bednařík postavil u fary dva nové roubené chlívky, na faře připomínána čelední světnice a kamna v ní, ZÚ3 1726 – poříčanskému záduší byl splacena půjčka na stavbu nové sýpky, ZÚ3 1728 – tesař Pospíšil zhotovil schody z fary, a opravoval střechu nad chlévem, ZÚ3 - poříčanskému záduší byla splacena půjčka na stavbu nové fary, ZÚ3 1731 – Jan Hlaváček zhotovil „hejcuk neb štolu“ u fary, ZÚ3 - tesař Václav Provazník zhotovil nový přístřešek s prejzovým krytem u prádelny a dále provedl potřebné práce při zakrytí sklepa a šíje, ZÚ3 1739 – skalickým zedníkem a říčanským hrnčířem byla zhotovena nová kamna do kaplanova pokoje, ZÚ3 1741 – černokostelecký truhlář zhotovil jedny dubové a jedny „tuplovaný“ dveře z měkkého dřeva (z fary ?) ke hřbitovu, dále pamatkyprozivot.cz 07/2008

77


„fasovaný“ dveře na faru a dvě okenice, vše bylo opatřeno kováním od černokosteleckého zámečníka. Ve farářově pokoji byla postavena nová zelená kamna, ZÚ3 1745 – nejmenovaný tesař postavil novou kůlnu na farním dvoře, ZÚ3 1746 – poříčanský tesař Beringr zhotovil nové schody do fary, ZÚ3 - plaňanský zedník Procházka a nejmenovaný českobrodský hrnčíř zhotovili dvoje nová kamna do fary, ZÚ3 1747 – 1748 – různé drobnější práce na faře a hospodářských budovách, ZÚ3 1749 – zaplaceno za stavbu 71 sáhů zdi kolem farní zahrady, černokostelecký tesař Jan Synáček postavil na místě starých nové roubené chlévy, jejichž podezdívku zhotovil nejmenovaný zedník, ZÚ3 1753 – na místě staré stodoly byla tesařem Janem Synáčkem postavena nová roubená farní stodola, ZÚ4a 1755 – zaplaceno staviteli Tomášovi Vojtěchovi Budilovi († 1757) za různé nespecifikované práce na faře a v kostele (ve skutečnosti je snad prováděl už jeho syn Václav Antonín Budil?), ZÚ4a, ZÚ4b - prováděna rekonstrukce ohniště chlebové pece, drobné úpravy místností na faře – je zde připomínán čeledník a „taffelzimmer“, ZÚ4a, ZÚ4b 1757 – postaveny nové zděné schody z fary na dvůr na místě původních dřevěných, které zničila vichřice, ZÚ4a, ZÚ4b - na faře připomínána kuchyně, ZÚ4a, ZÚ4b 1758 – zhotovena nová dřevěná vrata do fary a nové dveře „tuplovaný“ na hřbitov, ZÚ4a, ZÚ4b 1769 – oprava šindelových střech na faře a na chlévech (maštalích), oprava zdi kolem zahrady, podezdívání chlévů (maštalí), postaveno 8 zděných pilířků k oplocení zahrady, ZÚ4a, ZÚ4b


78


1772 – opravována šindelová střecha na faře, opravována došková střecha (na farní stodole?), ZÚ4a, ZÚ4b 1776 – opravovány šindelové střechy nad sýpkou, chlévy a maštalemi, zřízena dubová ostění ke vchodu do sklepa a na hřbitov, současně s tím uděláno 6 schodů (do sklepa?), ZÚ4a, ZÚ4b 1779 – na faře připomínán čeledník, pokoj kaplana a pokoj faráře, ZÚ4a, ZÚ4b 1816 – postaveny nové chlévy pro krávy, PK1 1821 – nechal farář Václav Zákora vlastním nákladem obnovit celý areál fary, PK1 1832 – střecha fary pokryta pálenými taškami (částečně hrazeno půjčkou od aldašínského záduší), ZÚ5a, ZÚ5b 1835 – po nástupu faráře Jakuba Neubauera popisován špatný stav celého areálu fary (údajně ani jedna z místností nebyla v přijatelném stavu, poškozená okna, dveře, podlahy apod.), PK2 1836 – nechal farář Jakub Neubauer opravit místnost na straně k vesnici s výhledem na Žhery, dolní farářův pokoj („untere Wohnzimmer des Pfarrers“) a stáje pro koně, PK2 –

připomínána

nespecifikovaná

oprava

fary

v ceně

80

zl

(pravděpodobně oprava za faráře Neubauera – viz výše), ZÚ5b 1839 – pravděpodobně podle projektu inženýra Josefa Stibitze (připomínán k roku 1832 v Děčíně – viz UPČ) byla po žádostech faráře Neubauera

za

podpory

vrchnostenského

úředníka

(knížecího

hejtmana?) Jana Nejebseho uskutečněna celková rekonstrukce fary, byla zhotovena nová okna, dveře a kamna, místo nevhodných kaplanových pokojů (?) byla zřízena velká jídelna (míněn tím nepochybně farní sál v patře) a místnosti vyzdobeny nástěnnými malbami, vše bylo zřejmě placeno přímo patronem, PK2 1846 – opravována zeď kolem farní zahrady, ZÚ5b pamatkyprozivot.cz 07/2008

79


1848 – vrácena část půjčky na rekonstrukci fary ve výši 203 zl, 83 kr, ZÚ5b 1852 – v létě byly přestavěny a nově pokryty chlévy a sýpka u fary, PK2 – oprava (stropů?) sýpky a chlévů („Eindeckung“) a oprava zdi farní zahrady zedníkem Moravcem z Dobrého Pole (viz výše), ZÚ5b - budova fary byla v srpnu nově pokryta pálenými taškami, došlo k částečné opravě farní stodoly, PK2 - kovář Jan Marný opravil poškozená vrata do hospodářské budovy, ZÚ5b 1855 – kolem areálu fary a kostela byly vysázeny lípy, PK2 1863 – v malé zahrádce byla založena šparglovna, farář Matěj Kur nechal vlastním nákladem postavit taras okolo zahrady za stodolou, PK2 1864 – farář Matěj Kur nechal vlastním nákladem postavit pumpu u studně na farním dvoře, PK2 1867 – oprava střech fary a farní stodoly po vichřici 7. 12., PK2 1870 - oprava střech po vichřici z 27. 10., kůlna na farním dvoře byla místo došků pokryta šindelem, PK2 1877 – západní a severní stěna farní stodoly byla místo roubení vyzděna, PK2 1880 – zaplaceno za nespecifikované práce Františkovi Nekolovi a zedníkovi Jabůrkovi, ZÚ5b 1885 – byly znovu postaveny záchody v budově fary, PK2 1892 – byla podchycena střecha kravína a vyzdvižen nový strop, opraveny zdi zahrady a střechy, opravena pumpa u studně, PK2 1893 – zaplaceno za nespecifikované práce staviteli Duškovi, ZÚ5b 1894 – 7. 8. shořela zádušní stodola, PK2


80


1896 – s použitím zachovalých částí zdí byla znovu postavena zděná zádušní stodola, PK2 1899

–

z iniciativy

faráře

Karla

Hejhala

byla

kompletně

zrekonstruována budova fary, PK2 1923 – oprava krovu nad chlévem, jeho střecha částečně pokryta pálenými taškami, PK2 1924 – stavitel Slavík z Kostelce n. Č. l. opravil kůlnu na farním dvoře, u níž došlo k částečné výměně krovu a nahrazení šindelové krytiny pálenými taškami, došlo ke statickému zajištění zdí chléva, PK2 1927 – vlastním nákladem faráře Josefa Lva byla opravena západní fasáda fary, PK2 1929 – vlastním nákladem faráře Josefa Lva byly opraveny střechy na všech budovách v areálu fary, PK2 1931- vlastním nákladem faráře Josefa Lva byly opraveny střechy na všech budovách v areálu fary, PK2 1932 – opraveny omítky všech zdí ve dvoře a kolem dolní zahrady nad rybníkem, opravena pumpa a vrata do dvora, v září kompletní rekonstrukce fasády fary stavitelem Hroudou z Poříčan, PK2 1949 – oprava střech pokrývačem Františkem Petránkem z Kolína, PK2 1971 – po dohodě s výkupním družstvem zbořena vyvlastněná kůlna (zřejmě omylem nazývána „stodola“) na farním dvoře aby tašky a latě z její střechy mohly být použity na nouzové opravy střech fary a kostelní věže, výmalba místností v přízemí, PK2 - po hloubení studně v areálu JZD byl stržen pramen ve farní studni, která v důsledku toho vyschla – byla použita jako septik, do něhož byl sveden odpad ze záchodů ve faře, PK2 - farář Josef Dřínovský svépomocí zbořil čtyři zchátralé chlívky u ohradní zdi fary v blízkosti chléva, PK2 pamatkyprozivot.cz 07/2008

81


1979 – 1980 – nouzové opravy střechy fary, PK2 1982 – nouzové opravy střechy fary a předsíně („závětří“) u vchodu ze dvora, PK2 1986 – oprava střech po katastrofálním krupobití, PK2 1987 – předsíň („závětří“) u vchodu do fary ze dvora byla místo tašek pokryta plechem, PK2


82


Seznam farářů ve Skramníkách Nejstarší faráři nejsou v písemných pramenech doloženi.

Bartoloměj – do roku 1356 Jan Henlinův – po roce 1356 Matěj z Chrástu – do roku 1387 Antonín z Kácova - 1387 – 1397 Oldřich ze Žlutic – 1397 – 1407 Mikuláš, řečený Kakabus – 1407 – 1414 Hašek – 1414 – 1421

Po roce 1421 ve Skramníkách působili utrakvističtí kněží, kteří až do roku 1528 nejsou v písemných pramenech doloženi.

Jiřík – kolem roku 1528 Václav – kolem roku 1549 Jakub – kolem roku 1562 Fridrich Bohdanecký – kolem roku 1585

Jakub Acanthes – 1614 – 1622


83


Po roce 1623 ve Skramníkách opět působili katoličtí kněží, kteří až do roku 1653 nejsou v písemných pramenech doloženi. Jan Křtitel Václav Janovský – kolem roku 1653 Jiří Maxmilián Nicolai - 1659 – 1673

Jan Fridrich Ambrosius – 1673 – 1707

Florián Josef Mikulovský – 1707 – 1746


84


Karel Podiven Horník – 1746 – 1754

Jakub Ignác Zelenka – 1754 – 1783

František Antonín Puchler – 1783 – 1809


85


Josef Rousek – 1809

Václav Zákora – 1809 – 1835

Jakub Neubauer – 1835 – 1839

Vojtěch Wolf – 1839 – 1859


86


Vincenc Bradáč – 1859 – 1861

Matěj Kur - 1861 – 1895

Karel Hejhal – 1895 – 1902 Josef Lev – 1902 – 1934


87


Karel Naxera – 1934 – 1960 Vojtěch Homola – 1960 – 1961 Josef Dřínovský - 1961 – 1995 Vladimír Valenta exc. – 1995 – 2004

K 31. 12. 2004 byla Římskokatolická farnost Skramníky zrušena a administrativně sloučena se Římskokatolickou farností Pečky.


88


Mapy

Mapa č.1, Císařský otisk stabilního katastru z roku 1841.

Mapa č. 2, Indikační skica stabilního katastru z roku 1841, snímek pochází z fotoarchivu Podlipanského muzea v Českém Brodě.


89


Ikonografie

Obrázek 75 Pohled na kostel Stětí sv. Jana Křtitele s ohradní zdí a farou, kresba tužkou, nedatováno, Seykora, pravděpodobně 20. léta 19. stol.. Kolín SOA.

Obrázek 76 Pohlednice z 20. let 20. stol. sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 11 305 pamatkyprozivot.cz 07/2008

90


Obrázek 77 Pohlednice 20. let 20. stol., detail sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 11 305


91


Obrázek 78 Fotografie areálu kostela s farou, kůlnou a chlévy. 60. léta 20. stol. sbírka Podlipanského muzea v Českém Brodě inv. č. 15 635. Šipkou je označena střecha kůlny zbořené


92


Obrázek 79 Fotografie budovy fary od silnice, pohled na dvorní fasádu. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín

Obrázek 80 Detail předchozí fotografie, která ukazuje venkovní mříž s nástavcem i na druhém okně, kde v současné době již není.


93


Obrázek 81 Fotografie fary od kostela. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín


94


Obrázek 82 Fotografie boční západní fasády fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín


95


Obrázek 83 Fotografie severozápadního nároží fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín


96


Obrázek 84 Fotografie severovýchodního nároží fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín

Obrázek 85 Fotografie severního průčelí fary, počátek 70. let 20. stol. SOA Kolín pamatkyprozivot.cz 07/2008

97


Obrázek 86 Fotografie interiéru místnosti 3NP fary s umístěním depozitáře. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín


98


Obrázek 87 Fotografie interiéru místnosti 3NP fary s umístěním depozitáře. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín

Obrázek 88 Fotografie interiéru místnosti 3NP fary s umístěním depozitáře. Fotografie pochází z přílohy zprávy o stavu objektů Okresního archivu v Kolíně, kterou projednávala rada ONV 12. října 1972. SOA Kolín pamatkyprozivot.cz 07/2008

99


Obrázek

89

Fotografie

interiéru

místnosti

3NP

s umístěním

depozitáře

Římskokatolické farnosti Skramníky. Fotografie pochází z NPÚ ÚP. 90. léta 20. stol.


100


Vybrané fotografie současného stavu

Obrázek 90 pohled na severní fasádu budovy. Foto 125.

Obrázek 91 pohled na severní fasádu směrem k východu se zazděnými okny. Foto 126.


101


Obrázek 92 pohled na jižní (dvorní) fasádu. Foto 117.

Obrázek 93 pohled na západní fasádu. Foto 121.


102


Obrázek 94 pohled na východní fasádu. Foto 122.


103

A R E Á L Fary ve Skramníkách

Recommend Documents