Václav Matouš
PAMĚTNÍ KNIHA FARY V RYBNÉ NAD ZDOBNICÍ Péčí
Státního okresního archivu v Rychnově nad Kněžnou byla v roce 2001 do českého jazyka i pamětní kniha fary v bývalé Německé Rybné, dnes v Rybné nad Zdobnicí a zpřístupněna tak široké veřejnosti. Tato "Pamětní kniha fary v Německě Rybné, sepsaná Janem Stiemchou, lokalistou a později prvním [ardiem v Německě Rybné a založená v roce 1836", jak hlásá její oficiální název, vznikla na základě guberniálního výnosu z 31. 8. 1835 1/ ještě při tehdejší loká1ii '2/ a od roku 1852 faře v Německé Rybné.V K uvedené farnosti patřily krom obce Německá Rybná ještě Bohousová, Litice a Záchlumí. Kronika je rozdělena podle tehdejších církevních předpisů do sedmi základních kapitol, t. j. topografie a dějiny farnosti, dějiny kostela, kaple a sochy, pořadí beneficiátů, školy, ústav chudých a pamětihodnosti. Kronika a její zápisy podléhaly kontrole církevních orgánů a kniha musela být překládána k nahlédnutí při každé kanonické vizitaci. Zápisy v jednotlivých kapitolách jsou různé kvality - od povrchních po fundované. Informace v nich zachycené jsou rovněž poplatny osobním zájmům jednotlivých autorů. V 1. kapitole je třeba zvlášť 'upozornit na zápisy týkající se vzniku lokálie a později samostatné fary, materiálních požitků duchovního správce, které byly v porovnání sjinými farami nevalné, na problémy s vymáháním roboty i potížemi s patronátním úřadem, Ve 2. kapitole o dějinách farního kostela sv. Jakuba nelze přehlédnout zprávy o ničivé větrné smršti 4. 5. 1909, abnormálních mrazech 1939-1940 i o člence Národního divadla v Praze národní umělkyni Marii Tauberové, která zpívala ve zdejším kostele při bohoslužbách 21. 6. 1973. V kapitole o beneficiátech by čtenářově pozornosti neměly uniknout zápisy o některých duchovních správcích. Kupř. P. Jan Laušman, který byl zdejším farářem v letech 1862-1865, byl zřejmě velmi dobrým hospodářem, ale špatným psychologem, který reálně neodhadl hranice svých možností. Ihned po svém příchodu na zdejší beneficium začal totiž vymáhat od osadníků plnění robotních povinností, zrušených však již v roce 1850. Samozřejmě že neuspěl, i když podával stížnosti, žaloby a odvolání na všechny strany. Nakonec byl přeložen na faru do Jásenné na Smiřicku a byl klid. Jiný duchovní správce P. Václav Horiěk a farář v Německé Rybné v letech 1868-1889, byl českým vlastencem, který v předchozím t?úsobišti v Lanškrouně "u piileiitosti prim: volby do Sněmu českého v roce 1861 co Cech k národnosti české se hlásil a pro poslance českého hlasoval, byl proto od Němců lanškrounskych. pronásledován. "4/ Českým vlastencem a mimořádně vzdělaným člověkem byl P. Jan Selichar, v letech 1908-1938 zdejší farář, za své zásluhy později povýšený na osobního děkana a biskupského radu a jmenovaný též čestným občanem obce Německé Rybné. Toho zde navštívil dne 21. 6. 1929 při své zpáteční cestě z Moravy i prezident Československé republiky T. G. Masaryk. přeložena
91
knihy o školách pak nelze opomenout sdělení, že "podle jednoho starého osadníka V)'učoval děti již od roku 1743 čtení a psaní jistý domkář z Němechě Rybnéjménem Jan Hynek, který však sám jen stěží uměl psát a číst. ":>/ Potěšitelná je oproti tomu zmínka o založení školní knihovny roku 1856. Nejbohatší na informace je však 7. kapitola, tzv. pamětihodností, přinášející množství nejrůznějšřch zpráv z veřejného života tamního regionu. Jsou zde údaje o počasí, požárech, stavbě železniční trati v roce 1873, o pořízenívarhan, o volbách i jubilejní výstavě v Praze roku 1891:" V roce 1891 konána v Praze jubilejní výstava česká za ohromného účastenství českého národa a cizinců ze všech zemí slouanskšch, Páni Němci odepřeli všeliké účastenstui. K své vlastní hanbě a šhodě, k našemu pak prospěchu a h naší cti a slávě národa českého. "li/ Mezi nejvýznamnější údaje se pak řadí velmi obsáhlá několíkastrankova "Zpráva o iuilečnsch. událostech roku 1866, které se udály (Je farnosti Německti R)lbná", odrážející bezprostředníprožitky jejich autora faráře P. Františka Novotného. 7/ Podrobného charakteru jsou i zprávy o první světové válce 1914-1918, i s uváděnými smutnými seznamy odvedených, raněných, zajatých i padlých a V
části pamětní
výpovědi
zemřelých vojáků.
Z těchto zápisů přinášíme tyto rozsáhlejší ukázky: " .. .Po mnohých marných jednáních diplomatických, kte'rými by měl býti zajištěn pokoj a bezpečnost rakouských národů, mezi vládami rakouskou a srbskou. nastal na věky památný osudný den 26. červenec 1914 - vypovězení válk~v Srbsku. Jako blesk když udeří, tak zachvěla zpráva tato rakouskými národy. Hned druhého dne 27. 7. opouštěli uojinouě své domovy a ubirali se k vojenském svým, sborům. Neuvličitelně jsou dojmy loučeni otců s rodinami, s.Vn'l1 s rodiči. Pláč a nářek hlasit,V propukl, kd,Vž dán rozkaz ke uztoupeni do vlaku. Přes 200 uojinů opouštělofarnost, mnoh,V naposled. Vtilha nastala a z ní poustala.soětoudválka. Jednadvacet válek vypovězeno. Proti Rakousku, a spojenci Německu zalarmován svět ... 81 Smutně se zakončuje rok 1914. Smutně zní "Pokoj lidem dobré uůle" o Vánocích. Hřměním děl a proléváním krve se oslavuje. Všude jen pláč a boj. Humanita a kultura 20. věku končí bankrotem. V té svaté noci vánoční slyšeti v chrámu pteplněněm nářek hlasits. Žádn,Vjazyk nevypoví, žádné pero nevylíčí hrůzy roku končícího ---' válkfsvětové ... V obcích farnosti, jako všude jinde, činěn soupis obilí, které rekvírováno. Rok b)11 špatný, neúrodný. Co nás čeká, když požadováno obilí, nutné k živobytí? Hlad! Ale vzdor tomu dává každý ochotně... Pomalu se obce vyprazd'ň,ují, aby tu zůstaly jen žen)' a děti. Do konce roku 1914 byli z farnosti povolaní vojíni ze 2/3 raněni a po různsch. nemocnictcli umístěni. Devět jich padlo na bojišti... Tah konči rok 1914 a předává vládu roku 1915, abyten.to započaté dílo hrůsx dokonal... ! J / ' Všichni mobilizovaní z obcí farnosti zdejší nastoupili válečnou službu ve Vvsokěm A1ýtě, kde po delší dobu konány pNpravy k. odjezdu do pole. Ženy a děti často cho~/.il)' do M.ýta k ruiuštěuě uojinů a vždy byl pláč a nářek. Pisatel těchto Md/di- 101 byl pouěien. jako bývalý resertmi vojensk.V kaplan apoštolským vojenským superiordteni ve Vfdni k návštěvě nemocných uojinů v lazaretech a špitálech, na drahách, k doprovodu raněnych a vydána mú úřední legitimace. Tou příčinou býval svědkem pohnuf,'Ých scén ... Pruni raněns na ruském bojišti u Komárova b)'l Antonín Tejkl. Byl střelen do zad a koule mu projela pod žebra ... ll/Dne 14. 9. 1914 došla zpráva, že František Dostál, četař z čp. 49, podlehl ranám, které v boji utrpěl ... J2/ Zajatí - někteii z těchto vrátili se šťastně do své domoviny, ale mnozi, jako JUDr. Ladislav Beran, Oldřich Hlavsa, Ladislav Doleček, František Motyčka, František Jareš
92
~stel sv. Jakuba v Rybné nad Zda bnicí (tehdejší Německé Rybné. Foto: archiv OMOH
- vstoupili do armády utvořené v Rusku z Čechosloudků a bojovali proti Německu a Rakousku s ruským vojskem pro záchranu své vlasti. HrdinooělPozději po pádu ruského kolosa bojovali jako legionáři čeští proti bolševikům, ab)! rozvrácené říši potddek a pokoj dobyli. Rovněž mnozí čeští uojinouě opustili sl l é pluh)] a utuoiiuše legie ve Francii a Itálii, bojovali proti Rakousku a Německu s nadšením 'neob)'čejn.'Ým, ([ hrdinností... 1~1/ Dlouho iroajici válka světová v.'Yžádala si mnoho těžk.'Ýeh obětí nejen na životech ale i na majetku. Poněvadž se začalo nedostávati udlečněho materiálu jako děl, granátů, šrapnelů atd. a nebylo potřebného kovu k v)!Tábění noosch; sáhla vojenská správa i na posvátné a Bohu svěcené věci - zvony. Dne 20. 8. 1 916 ohlášena rekvizice zuonů ... Lidé tehdy správně předpovídali, že nemůže válka šťastný konec vzíti, kd)'ž takotrjch. posvátných věcí se používá k válčení. A. stalo sel Válka prohrána na celé čáře, ovšem ruini Čechům' k neoyslouně radosti, neboť jsme tak nabyli samostatnosti po třistaleté porobě. Ostatně onen materiál zvonů použit,V k lití nových děl se valně neosuědčii. Děla po několika výsřelech pukala... 11/ Když udlka vypukla v roce 1914, bylo všeho sdostatek, jak potravin, tak i všech jiných věcí, obchody byly naplněny. Nač si člověk vzpomněl, vše dostal a to za levný peníz.
93
Naiiluino bylo sice tu a tam i před válkou na drahotu, nouzi, ale to již jest II povaze li ds kě. Byloť před tuilkou přece jen velmi dobře a každý, i ten nejprostši dělník, když jen chtěl pracovati, živ bJl docela slušně... Nastupujici vojáci dostávali v místech posádkových takové množství potravin, že tím až plýtvali. Chléb uvhazouali oknem, maso do karuilů! Neproxtetelnost uojenskě správy počítaliť s kratkou. válkou. Vždyť i sám Vilém, cisai německý, ten kroeiizniuec, v)jádřil se při jedné příležitosti k v ojdkům, že dříve než listí spadne se stromů, budou opět po dobytém vítězství doma u svých krbů: Tedy všeho hojnost na počátku a plýtvalo se. Ale když válka začala se prodlužovati a potravin začalo tib,fvati, začaly též stoupati ceny a začalo se šetřiti. Vojáci to pocit'ovali na menáži, nevojáci na ceruicli. Stoupáni cen, drahota, 'nedostatek začínal pomalu od jara 1915, ale důsledně drile, zvláště rychlým tempem v roce 1917 a 1918. Ceny dostOUpily tak horentní v.Vše, o které se nikomu ani ve snách nezdálo. A nebyly to jen životní potieby, ale vše, zuldště ldtk», prádlo a obuv... 10/ A tak nastala nouze nejen o životní potřeby, ale i o vše jiné. A k tomuto překotnému skupování všeho - ať potrauinm, ať zboží jakéhokoliv, zavdala touha nejen opatřiti se vším potřebným a nejen za příčinou lichvy, ale tahě ta okolnost, že bylo sdostatek peněz. Banka rakouská tiskla vesele papírové peníze, stát v)'plácel jednotliucům i celým,rodinám vJživovací podpor')' - a ty b)'lJ' dosti veliké, zvláště která rodina byla četnější. A tak bvlo čím platit... Při takovém počínání, aby nenastala 'úplná katastrofa výživy, bylť stát nucen vzíti do svých rukou tu věc a o výživu lidupečovati sám. Proto nastaly rekvizice obilí, dobytka a později i látek ajinscl: věcí. II stdt určil jisté kuanturn, jakého se má jednotlivci dostati. Tak vJšly na světlo Boží tJ' různě chlebenky,moučenky, cukřenky, tučenky a jiné "enky". Aby lich uaieni zamezila, nebo aspoli obmezila, uyd.ala vláda tzv. maximální ceny, nad které se dráže prodávati ani kupooati pod trestem nesmělo... [ak již řečeno, stát určil jisté množství chlebouin, mouky, cukru, petroleje atd. , jakého se má jednotlivci na lístky k tornu určené dostati. Rolnikůni a těžce pracujicim byla ustanovena d.doka větší. Než i tyto určené dávky byly měněny. O žních byla d.áodna větší dávka a k jaru ubíráno s ní a přede žněmi byla vžd)' nejmenší. K výživě člooěka ona dávka však naprosto nepostačouala... I u/ ... Celd úroda byla majetkem státu. Po žních bylo rolníku. určeno, kolik v příštím obsetí pole a kolik musí odevzdati zarnaximální cen)' suitu. Tohoto rekuirouaněho obilí od rolniků použito bylo k v,ýživě ostatních obyvatel země. Od určeného množstui obilí, které rolník měl odevzdati rekvizici, přece jenom nedalo se tak přesně 'určiti, abyjim. stát získal všechno přebytečné obilí u rolníka. Proto zpravidla aspoii u mnohěho zůstalo více, než činila ona dduka určena pro jeho obživu. Také byl)' [alšotuiny soupis)' osevních ploch udala se menší plocha oseta; než skutečně byla ... , takže rolníku přece jen zůstalo více, s čímž mohl uolně - ovšem pod rukou - disponovati. A toto obilí přebytečné, takto získané, musel ukrýti. Chodilit komise rekinsičnipo jednotlivých usedlostech se přesvědčo vat. A zvláště tam pilně hledáno ukrvtě obilí, kde rolník neodevzdal ani ono určené pro něho množství obilí, které měl odevzdati rekuisici... J 7/ Poněvadž vláda nám Čech ům nedůuětoualaza války a vůbec již i před tím, vždy nám na újmu N!mcú ubližovala. Proto také nejpřísnější rekuisice za válk,'Y byly v naší české vlasti. Ač Cech)' a Moravy byly vlastně zdsobdrnou pro ostatní části Rakouska vždycky, musely jimi b,ft zvláště za války. A k tornu když ptipojil se ten uztek a nenávist vlády uůči nám, lze si pomysliti, jak to vypadalo u ruis. Německě hornaté, neúrodné kraje alpské měly se lépe než bvlo u nás. Zde přímo bylo drancováno ... "18/
94
Závěrem lze říci, že právě těmi zápisy, jako jsou zprávy o obou zmíněných válkách, kde se odráží bezprostřední svědectví pisatelů, se stává tato pamětní kniha nezanedbatelným pramenem pro historické badaní o zdejším regionu.
poznámky: 1/
2/
3/ 4/ 5/ 6/ 7/ 8/ 9/ 10/ 11/ 12/ 13/ 14/ 15/ 16/ 17/ 18/
České gubernium bylo v letech 1763-1848 nejvyšším správním zemským úřadem v Čechách se sídlem v Praze. Rozhodnutí o povinnosti zakládat kroniky, bylo prosazeno vlivem hraběte Karla Chotka (1783-1868), osvícence a velkého ochránce památek, od r. 1826 nejvyššího purkrabí českého. Lokálie - místní duchovní správa ustanovená pro obce velmi vzdálené od farního kostela. Lokalista byl podřízen původnímu faráři. Později byly lokálie změněny na samostatné fary. Nazev obce prodělal několik změn. Nejprve se nazývala Německá Rybná, od r. 1945 byla přejmenována na Orlickou Rybnou a v roce 1947 na Rybnou nad Zdobnicí. Překlad kroniky str. 82 Tamtéž str. 98 Tamtéž str. 147 Tamtéž str. 140 Tamtéž str. 160 Tamtéž str. 161 P.Jan Selichar Překlad kroniky str. 163 Tamtéž str. 164 Tamtéž str. 168, Tamtéž str. 169 Tamtéž str. 170 Tamtéž str. 171 Tamtéž str. 172 Tamtéž str. 173
95
