Návrh referenčního dokumentu o nejlepších dostupných postupech na jatkách a v průmyslu zpracovávajícím jejich vedlejší produkty

EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ DIREKTORIÁT JRC SPOJENÉ VÝZKUMNÉ STŘEDISKO Institut perspektivních technologických studií (Sevilla) Technologie pro udržitelný rozvoj Evropská kancelář IPPC

Integrovaná prevence a kontrola znečištění Návrh referenčního dokumentu o nejlepších dostupných postupech na jatkách a v průmyslu zpracovávajícím jejich vedlejší produkty Návrh Leden 2003

Edificio Expo-WTC, C/ Inca Garcilaso, s/n, E-41092 Sevilla, Spain Telefon: přímá linka (+34-95) 4488-258, ústředna 4488-318. Fax: 4488-426. Internet: http://eippcb.jrc.es; Email: [email protected]

RHC/EIPPCB/SA_Návrh_2

Verze Leden 2003

Souhrn pro exekutivu

SOUHRN PRO EXEKUTIVU Bude napsán po dokončení druhého návrhu


Verze Leden 2003

Předmluva

PŘEDMLUVA 1. Status tohoto dokumentu Pokud není uvedeno jinak, pak odkazem na „Směrnici“ v tomto dokumentu je míněn odkaz na směrnici Rady 96/61/ES týkající se integrované ochrany a kontroly znečištění. Protože tato směrnice platí, aniž tím jsou dotčena ustanovení Společenství o ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti, platí stejně i tento dokument. Tento dokument je pracovní návrh vycházející z Evropské kanceláře IPPC u. Není to oficiální publikace Evropských společenství a nemusí nutně odrážet stanovisko Evropské komise. 2. Významné právní závazky plynoucí ze směrnice IPPC a definice BAT Abychom pomohli čtenáři pochopit právní souvislosti v nichž probíhalo vypracování tohoto návrhu, popisujeme v této předmluvě nejvýznamnější ustanovení této směrnice IPPC, včetně definice termínu „nejlepší dostupné postupy“. Tento popis je nevyhnutelně neúplný a je poskytován pouze pro informaci. Nemá žádnou právní působnost a žádným způsobem nemění ani neovlivňuje skutečná ustanovení uvedené směrnice. Smyslem směrnice je dosáhnout integrované prevence a kontroly znečištění pocházejícího z činností, které jsou na seznamu v Příloze I, což povede k vyšší úrovni ochrany prostředí jako celku. Právní základ Směrnice souvisí s ochranou životního prostředí. Při implementaci Směrnice je třeba brát v úvahu také další cíle Společenství jako jsou konkurenceschopnost průmyslu ve Společenství, a tak přispívat k udržitelnému rozvoji. Řečeno konkrétněji, směrnice poskytuje povolovací systém pro některé kategorie průmyslových zařízení, u nichž je třeba, aby jak provozovatelé, tak dozorčí orgány, uplatnili celkový a integrovaný pohled na spotřebitelský a znečišťovací potenciál instalace. Souhrnným cílem takového integrovaného přístupu musí být zlepšení řízení a regulace průmyslových procesů tak, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Zásadní význam pro tento přístup má obecný princip uvedený v článku 3, že provozovatelé mají přijímat veškerá vhodná preventivní opatření proti znečisťování, a to zvláště tím, že použijí nejlepší dostupné postupy, které jim umožní zlepšit výkonnost v ochraně prostředí. Termín „nejlepší dostupné postupy“ je definován v čl. 2 odst. 11 této Směrnice jako „ vývojově nejefektivnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a způsobů provozování těchto činností, které dává najevo praktickou vhodnost jednotlivých technik pro zásadní zajištění základny pro limitních hodnot emisí, určených k tomu, aby zabránily, a kde to není proveditelné, obecně snižovaly emise a dopad na životní prostředí jako celek“. Čl. 2 odst. 11 tuto definici dále objasňuje takto: „postup“ zahrnuje jak použitou technologii, tak způsob, jímž je zařízení navrženo, postaveno, udržováno, provozováno a odstaveno z činnosti; “dostupné” postupy jsou takové postupy, které byly vyvinuty v rozsahu, který umožňuje jejich aplikace v příslušném průmyslovém sektoru, a to za ekonomicky a technicky životaschopných podmínek při zvažování nákladů a přínosů, ať už jde anebo nejde o postupy používané nebo vytvářené dotyčným členským státem, pokud se jedná o postupy, které jsou provozovateli přiměřeně dostupné; „nejlepší“ znamená, že jde o nejefektivnější postupy ve smyslu dosahování vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Kromě toho, v Příloze IV této Směrnice je zahrnut seznam „aspektů, které je nutno brát v úvahu obecně anebo ve specifických případech, kdy se určují nejlepší dostupné postupů … přitom, že se vezmou v úvahu pravděpodobné náklady a přínosy nějakého opatření a zásady předběžné opatrnosti a prevence“. Do těchto úvah se zahrnují informace publikované Komisí a v souladu s čl.16 odst. 2. Od kompetentních orgánů, zodpovědných za vydávání povolení, se požaduje, aby při stanovování podmínek povolení braly do úvahy obecné principy uvedené v Článku 3. Tyto podmínky musejí zahrnovat hodnoty emisních limitů, doplněné anebo nahrazené ekvivalentními parametry nebo technickými opatřeními tam, kde je to vhodné. Podle čl. 9 odst. 4 této směrnice, hodnoty emisních limitů, ekvivalentní parametry a technická opatření musí – aniž tím je dotčena shoda se standardy kvality životního prostředí – být založeny na nejlepších dostupných technikách, aniž by použití nějaké techniky nebo konkrétní technologie předepisovaly, musí však brát v úvahu konkrétní technické charakteristiky té které instalace, její geografickou polohu a podmínky místního životního prostředí. Za všech okolností musejí podmínky povolení stanovit opatření k minimalizaci znečistění na dálku nebo přes hranice a musejí zabezpečovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Členské státy jsou podle článku 11 této směrnice povinny zabezpečit, že kompetentní orgány sledují anebo jsou informovány o nejlepších dostupných postupech.


Verze Leden 2003

3. Cíle tohoto dokumentu Čl 16 odst. 2 směrnice požaduje od Komise, aby organizovala „výměnu informací o nejlepších dostupných postupech, s nimi souvisejícím monitorování a o jejich vývoji“ a publikovala výsledky této výměny. Účel výměny informací je dán ve výkladu 25 směrnice, který uvádí, že „rozvoj a výměna informaci o nejlepších dostupných postupech na úrovni Společenství pomůže změnit technologickou nerovnováhu ve Společenství, podpořit celosvětové šíření limitních hodnot a postupů používaných ve Společenství a napomůže členským státům při účinném provádění této směrnice“. Komise (DG Životní prostředí) ustavila forum výměny informací (IEF) aby napomohlo při práci podle čl. 16 odst. 2 a dále IEF zastřešila ustavení četných technických pracovních skupin. Jak IEF, tak tyto technické pracovní skupiny mají zastoupení z členských států a z průmyslu tak, jak to vyžaduje odstavec čl. 16 odst. 2. Cílem této série dokumentů je přesně zobrazit výměnu informací, která se uskutečnila ve smyslu požadovaném článkem 16 odst. 2, a poskytnout referenční informace pro povolovací orgány, které přicházejí v úvahu při stanovování podmínek povolení. Tím, že poskytují významné informace týkající se nejlepších dostupných technik, mají tyto dokumenty být cenným nástrojem prosazování činností slučitelných s prostředím. 4. Informační zdroje Tento dokument reprezentuje souhrn informací shromážděných z mnoha zdrojů, mezi nimiž je zvláště expertíza skupiny, vytvořené k výpomoci s prácí Komise a verifikované službami Komise. Všem přispěvatelům se s vděčností vyslovuje dík. 5. Jak používat tento dokument a jak mu rozumět. Informace poskytované v tomto dokumentu jsou zamýšleny k použití jako vstup při stanovování BAT ve specifických případech. Jestliže stanovujeme BAT a nastavujeme podmínky povolení na bázi BAT, je vždy třeba vzít v úvahu celkový výsledek, jehož má být dosaženo, a vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Ve zbytku této kapitoly jsou popsány informace poskytované v jednotlivých kapitolách tohoto dokumentu. Kapitoly 1 a 2 podávají obecné informace o příslušném průmyslovém odvětví a o průmyslových procesech používaných v tomto odvětví. Kapitola 3 podává údaje a informace týkající se běžných úrovní emisí a spotřeb a odráží se v ní situace v existujících instalacích v době psaní tohoto dokumentu. Kapitola 4 popisuje ve větším detailu snižování emisí a další postupy, které jsou považovány za nejvíce příslušné pro stanovení BAT a podmínek povolení na bázi BAT. Tyto informace zahrnují úrovně spotřeby a emisí, které jsou považovány za dosažitelné při použití daného postupu, zahrnuje některé představy o cenách a o problémech křížové kontaminace souvisejících s postupem, a zahrnuje rozsah, v němž je postup použitelný v řadě instalací vyžadujících povolení IPPC, například nové, existující, velké nebo malé instalace. Postupy, které jsou obecně považovány za zastaralé, nejsou zahrnuty. Kapitola 5 uvádí postupy a úrovně emisí a spotřeby, které jsou v obecném pojetí považovány za slučitelné s BAT. Smyslem je poskytnout obecný indikátor týkající se o úrovně emisí a spotřeb, který by mohl být považován za vhodný referenční bod napomáhající při stanovení podmínek povolení na bázi BAT anebo pro ustanovení obecných závazných pravidel v čl. 9 odst. 8. Je však třeba zdůraznit, že tento dokument nenavrhuje hodnoty emisních limitů. Stanovení vhodných podmínek povolení bere v úvahu místní a pro instalaci specifické faktory, jako jsou technické charakteristiky instalace, její zeměpisná poloha a místní podmínky životního prostředí. V případě existujících instalací je třeba vzít v úvahu také technickou a ekonomickou životnost v případě jejich modernizace. I jediný případ zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, bude často znamenat, že je třeba učinit kompromisní rozhodnutí mezi různými druhy dopadu na životní prostředí,a takové rozhodnutí bývá často ovlivňováno lokálními úvahami. I když byl učiněn pokus dotknout se těchto záležitostí, není možné, aby byly plně zváženy v tomto dokumentu. Postupy/technologie a úrovně uvedené v Článku 5 nemusejí tedy být nutně vhodné pro všechny instalace. Na druhé straně, z povinnosti zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí včetně minimalizace znečištění na dálku anebo přes hranice vyplývá, že podmínky povolení nemohou být stanoveny na základě čistě místních úvah. Je proto krajně důležité, aby informace obsažené v tomto dokumenty byly povolovacími orgány plně brány v úvahu. Jelikož nejlepší dostupné postupy se s časem mění, tento dokument bude revidován a modernizován příslušným způsobem. Vaše poznámky a návrhy je třeba adresovat na Evropskou kancelář IPPC při Ústavu pro perspektivní technická studia (Institute for Prospective Technological Studies), na tuto adresu: Edificio Expo-WTC, c/ Inca Garcilaso, s/n, E-41092 Seville, Spain Telefon: +34 95 4488 284 Fax: +34 95 4488 426 e-mail: [email protected] Internet: http://eippcb.jrc.es


Verze Leden 2003

ROZSAH Směrnice IPPC Tento dokument je odrazem výměny informací o činnostech uvedených na seznamu v Příloze I, odstavce 6.4.(a) a 6.5. této Směrnice IPPC, tj.: 6.4.(a) Jatka s produkční kapacitou jatečných trupů více než 50 tun za den a 6.5. Instalace pro likvidaci anebo recyklování živočišných mrtvol a živočišného odpadu se zpracovatelskou kapacitou převyšující 10 tun za den. Některé případy je možno pokrýt v BREF, protože souvisejí s činnostmi z 6.4.(a), přestože na první pohled by u nich šlo zřejměji o proces z 6.5., avšak dostávají se pod hraniční hodnoty. Jatka BREF pokrývá jatka pro všechna zvířata, která mohou přispívat k celkovému výstupu instalace IPPC, i když je nepravděpodobné, že jedna instalace by pro dané zvíře splnila prahové požadavky uvedené v Příloze 1 této Směrnice. Skot, ovce, kozy, prasata, koně, vysoká zvěř, pštros, drůbež (slepice, krocan, perlička, kachna, husa, křepelka, holub, bažant a koroptev) a králík jsou zahrnuti. Činnost „porážka“ se považuje za skončenou tím, že se provedou standardní řezy na velkých zvířatech, anebo tím, že se vyprodukuje čistý, celý prodejný trup drůbeže. Činnosti, přímo související s procesem porážky jsou zde zahrnuty. Míra bourání velkých zvířat na jatkách je omezena právními předpisy [169, ES, 1991] Likvidace a recyklování jatečných trupů a živočišného odpadu V nedávno minulých letech došlo k posunu v terminologii používané k popisu výstupních produktů z jatek. Ve větší míře se používá termín „vedlejší produkt“. Slovo „odpad“ se v tomto dokumentu používá pouze tehdy, jestliže se informuje o likvidaci. Aktivity kolem vedlejších živočišných produktů zahrnují zpracovatelské postupy pro celá těla nebo části mrtvých zvířat nebo produktů živočišného původu a může anebo nemusí při tom jít o záměr zpracování pro lidskou spotřebu. V některých případech vedlejší produkty živočišného původu mohou být vhodné pro lidskou spotřebu v souladu s legislativou Společenství, nejsou však myšleny pro lidskou spotřebu z komerčních důvodů. Některé z pokrytých procesů jsou jak činnostmi podle odst. 6.5, tak „přímo souvisejícími činnostmi“ podle odst. 6.4.(a). Některé činnosti podle odst. 6.5 jsou zahrnuty, protože agregovaná kapacita více než jedné činnosti přesune v některých případech instalaci až k prahové hodnotě IPPC. To se může lišit u kterékoliv zvolené instalace, protože poměr „živočišných těl k odpadu ze zvířat“, vyskytující se v různých procesních proudech, se může měnit a je závislý na tržních okolnostech. BREF pokrývá široký rozsah činností s vedlejšími produkty. Patří mezi ně vytavování tuku, výroba rybí moučky a rybího tuku, zpracování kostí, zpracování krve na jatkách do stupně, kdy krev se stává materiálem pro použití při přípravě dalšího produktu. Spalování mršin a jejich částí, spalování MBM a spalování loje jsou v zásadě zachyceny jako zoůsoby likvidace. Patří sem i půdní postřik, půdní injektáž, výroba bioplynu, kompostování, konzervace kůži na jatkách pro jejich činění v koželužnách a výroba želatiny. Likvidace na skládce není uvedena, pokud se nezmiňuje jako způsob likvidace. Jiný dokument BREF z této řady, tj. Referenční dokument o nejlepších dostupných postupech průmyslu potravin, nápojů a mléka [328, ES, 2003] popisuje výrobu potravin, která následuje po procesech, které zachycuje tento dokument. Významné činnosti, které onen dokument BREF zachycuje, jsou uvedeny v příloze I, odst. 6.4.(b) směrnice IPPC, i.e., 6.4.(b) Ošetření a zpracování určené pro výrobu potravin z: - živočišných surovin (jiných než mléko), s výrobní kapacitou hotových výrobků větší než 75 tun za den. Jiný dokument BREF z této řady, tj. Referenční dokument o nejlepších dostupných postupech pro spalování odpadu [328, ES, 2003] se zabývá problémy spalování odpadu, takže uvedený dokument se týká jen záležitostí, které se přicházejí při spalování mrtvých těl zvířat a jejich částí a spalování živočišné moučky. Kůže a usně, které jsou vedlejším produktem porážecího procesu, mohou být určeny ke zpracování v koželužnách. Čtenáře upozorňujeme na jiný dokument BREF této řady, tj. Referenční dokument o nejlepších dostupných postupech pro činění kůží a usní [273, ES, 2001].


Verze Leden 2003


Verze Leden 2003

1 VŠEOBECNÉ INFORMACE 1.1 Jateční průmysl v Evropské Unii Jateční průmysl v celé EU je pestrý, s mnoha rozdílnými národními charakteristikami. V tomto období se však zdá, že existuje trend k menšímu počtu jatek se zvýšenou průměrnou kapacitou. Všechny členské státy musí splnit obecné hygienické a stavební normy (99, Es, 1964; 169, ES, 1991) a všeobecně se věří, že právě to je důvod pro rostoucí slučování porážky zvířat do menšího počtu větších instalací (57, DoE, 1993; 127, MLC Economics, 1999). V tabulce 1.1 jsou podle druhů prezentovány počty skotu, prasat a ovcí (včetně koz) poražených ve všech MS v r. 1998. V zájmu srovnání, MLC vypočetl celkové porážky na bázi „britské jednotky skotu“. Britskou jednotku skotu (1 GB cattle unit) definovali následovně: 1 GB cattle unit = 1 zvíře skotu nebo 3 telata nebo 5 ovcí nebo 2 prasata (Tato definice se liší od definice dané ve směrnici Rady 91/497/EHS, která definuje jednotky pro hospodářská zvířata následovně: hovězí a lichokopytníci: 1,0 dobytčí jednotka, prase: 0,33 dobytčí jednotky, ovce: 0,15 dobytčí jednotky (169, ES, 1991). Je pozoruhodné, že tato definice se používá, přestože průměrné porážkové váhy některých druhů jsou v jednotlivých členských státech rozdílné, někdy se liší až o 100%.) Dospělý skot

Telata

Ovce(1)

Prasata

V jednotkách GB Cattle Units

1000 kusů 1000 kusů 1000 kusů 1000 kusů 1000 kusů Belgie 612 311 203 11531 Lucembursko 21 3 129 Dánsko 615 50 66 20960 Německo 4126 485 2151 41352 Řecko 225 82 11993 2241 Španělsko 2331 133 21963 33428 Francie 3858 1984 8639 26567 Irsko 1899 7 4067 3339 Itálie 3317 1099 7806 12571 Holandsko 1039 1373 650 19277 Rakousko 550 135 366 5359 Portugalsko 264 118 1271 4954 Finsko 372 14 61 2195 Švédsko 480 46 159 3962 Spojené 2297 32 18698 16286 království EU-15 22005 5872 78092 204151 (1) zahrrnuje kozy; (2) porovnání je provedeno na bázi britských jednotek skotu; nc – nelze porovnat Zdroj: SOEL, MLC

% změny 1998/87(2)

6523 87 11125 25394 3772 23482 19531 4384 11530 11266 3348 3034 1487 2508

+ 22 -5 + 24 -4 + 64 +9 + 40 +3 +1 nc + 52 nc nc

14191

-6

141656

+ 12

Tabulka 1.1: Počty skotu, ovcí a prasat poražených v EU v roce 1998 [127, MLC Economics, 1999] Tabulka 1.1 ukazuje, že Německo má největší podíl na jatečních porážkách v EU, konkrétně 18% z celku, a je následováno Španělskem s 17% a Francií s 14%.

-


Verze Leden 2003

Mezi lety 1987 a 1998 vzrostly počty zvířat porážených v EU, na bázi britských jednotek skotu, o cca 12%. Většina nárůstu se uskutečnila v prasatech a v menší míře v ovcích. Porážky skotu a telat všeobecně poklesly. Za většinu nárůstu jsou zodpovědné Španělsko a Portugalsko. Obě tyto země jsou novými členy EU od r. 1987 a od té doby jejich sektor hospodářských zvířat rychle expanduje. Ve Španělsku byl nárůst ve všech sektorech. V Portugalsku byl největší nárůst u prasat, avšak porážky skotu ve skutečnosti v tomto období klesaly. Přestože Německo poráželo více zvířat než jiné země v EU, jeho celková čísla v roce 1998 byla více-méně nezměněná ve srovnání s rokem 1987. Holandsko rovněž vykázalo jen malou změnu. Po zavedení opatření ochrany životního prostředí pro zmenšení stáda prasat a po problémech s propuknutím prasečího moru poráželo méně prasat. Pokles počtu zvířat porážených v UK vznikl primárně vlivem poklesu porážek skotu kvůli BSE. V roce 1999 mezi největší skupiny jatečního průmyslu pro skot v EU patřily 4 společnosti ve Francii a Německu a měly podíl 11% na porážkách v EU. V sektoru prasat byla koncentrace ještě vyšší, dominovaly dvě velké skupiny v Dánsku, s podílem 8% z celku v EU. Tyto dvě skupiny se od té doby sloučily. Francie dominovala sektoru drůbeže, se dvěma největšími skupinami s podílem 14% na celku v EU. Belgie V období 1987 až 1998 v Belgii v jatečním sektoru dominují porážky prasat, které také odpovídají za prakticky veškerou expanzi v uvedeném období. Toto průmyslové odvětví je roztříštěné a jeho ziskovost je chabá. Žádná ze společností neporáží více než jeden milion prasat za rok. Několik z největších společností pro zpracování masa patří mezinárodním skupinám. Dánsko Většina jatek pro prasata a skot v Dánsku je v družstevním vlastnictví. Dominuje sektor prasat. Průmysl je velmi koncentrovaný, díky fůzím a převzetí společností v průběhu osmdesátých let. Největší společnost měla 12 jatečních jednotek v roce 1997 a zajišťovala kolem poloviny porážek v zemi. Byla to největší skupina v sektoru jatek pro vepře v EU a byla řazena jako druhá nebo třetí na světě. Od té doby se sloučila s druhou největší společností, která patřila mezi desítku největších na světě. Takto vzniklá největší dánská společnost v sektoru jatek provozuje 5 jatek skotu a poráží více než 60% dánského skotu. Jedna jatka skotu porážejí přibližně 20000 jehňat za rok na samostatné lince. Zbývající ovce a jehňata jsou poráženy ve značném počtu závodů. Dříve prováděla jedna z oněch společností 38% porážek hovězího v Dánsku a řadila se jako osmá v EU. Operovala jak v Dánsku, tak v UK. Její podíl na trhu je nyní ještě větší. Dánská jatka pro drůbež jsou obecně v soukromém vlastnictví. Každá ze dvou společností poráží 40% z celku, tj. kolem 25 milionů kuřat za rok, a z šesti dalších poráží každá mezi 9 a 13 miliony kusů. Německo Německo poráží nejvíce skotu a prasat v EU. V roce 1987 bylo odhadováno, že v samotném západním Německu je 350 jatek. V roce 1995 tam bylo 268 jatek schválených EU. V roce 1997 existovalo 200 závodů zaměstnávajících více než 20 osob. Údajně je v provozu několik tisíc jatek porážejících do 20 jednotek GB za týden a pracujících podle „Kleinbetrieb Regelung“ (Předpisů pro malé podniky). Vedoucí pozice Německa v EU se odráží ve skutečnosti, že 3 z německých společností obsazují třetí, čtvrtou a desátou pozici v sektoru hovězího. Společnost, která je 10. největší v sektoru hovězího, je zároveň třetí největší porážeč prasat v EU. Německo má také největší společnost provozující jatka v EU. Tři z největších společností jsou v družstevním vlastnictví producentů. Přehled o ekonomickém postavení jatek v Německu je uveden v Tabulce 1.2. Porážení zvířat a zpracování masa (bez drůbeže) 1997 1998 1999 200 219 228 Počet společností 83 75 76 Počet zaměst. na společnost 16668 16459 17430 Celk. počet zaměstnanců 14122,9 12532,1 12693,4 Obrat (miliony DM, bez DPH) 70,4 57,2 55,7 Obrat na společnost 8,8 10,6 11,0 Exportní poměr(%)

Tabulka 1.2: Počet jatek s údaji o obratu v roce 1999 [163, German TWG Members, 2001]


Verze Leden 2003

Španělsko Sektory jatek pro skot, ovce a zvláště pro prasata ve Španělsku v posledních deseti letech do roku 1999 rostly poté, co Španělsko bylo přijato do EU. Jedna z největších jatečních společností ovládá kolem 12% španělského trhu. Francie V průběhu deseti let mezi 1987 a 1997 ve Franci poklesly počty porážek skotu, telat a ovcí, naproti tomu počty porážek prasat vzrostly. Počet jatek poklesl z 602 v r. 1986 na 344 v r. 1997, avšak průměrný porážkový výkon vzrostl. Jednou z hlavních charakteristik francouzského průmyslu je trvající význam veřejných jatek, přestože prakticky veškerý pokles v počtu jatek se odehrál v tomto veřejném sektoru a jejich průměrný výkon je nižší než v privátním sektoru. Tato veřejná jatka stále ještě mají na kontě více než polovinu porážek. V roce 1997 existovalo ve Francii 187 veřejných jatek a 157 privátních jatek. Veřejná jatka dominují ve skupině jatek menší velikosti, zatímco privátní sektor má větší podíl ve skupině jatek větší velikosti. Došlo ke snížení počtu jatek pro všechny druhy, což naznačuje, že průměrný porážkový výkon všeobecně vzrostl. Nárůst počtu poražených prasat však značí, že sektor prasat je zvláště koncentrovaný. V sektoru hovězího má Francie dvě největší skupiny v EU a ty si mezi sebe dělí více než polovinu všech porážek ve Francii. Irsko Počty porážek všech druhů zvířat vzrostly v Irsku v období od 1987 do 1997. Existuje relativně malý počet společností a mnohé z nich mají také významnou část činnosti v UK. Největší hráč v sektoru hovězího má odhadovaný podíl ve výši 22% z celkového počtu porážek v Irsku a je také významným hráčem v UK. V sektoru skotu existuje malý počet hlavních společností a tento sektor sužuje přebytek kapacity. Je to ovlivňováno poklesem počtu chovaného skotu a postupným odbouráváním intervenčních nákupů jakožto velkého trhu. V roce 1998 podporovala irská vládní rozvojová agentura Forbairt racionalizační programy. Šlo v podstatě o programy výkupu financované průmyslem. Do roku 1999 se nedosáhlo žádné zásadní restrukturalizace údajně kvůli ztrátě zájmu ze strany průmyslu a kvůli částkám kompenzací, které byly nabízeny za snížení kapacity jatek. Jedna společnost má velký podíl v irském průmyslu s prasaty, když kontroluje 42% porážek. Itálie V posledních dvaceti letech došlo v Itálii k postupnému poklesu v jatkách na červené maso [161, Italy, 2001]. Průmysl jatek je velice rozdroben, zvláště v sektoru prasat. V sektoru hovězího má pět skupin podíl asi 39% z národního celku. V sektoru prasat má pět vedoucích společností podíl pouze 16% z národního počtu porážek. Žádná z nich neporáží více než 500.000 prasat za rok. Holandsko V roce 1987 mělo Holandsko po Německu a Francii třetí největší počty porážek prasat v EU. Počátkem devadesátých let byly zavedeny opatření směřující ke snížení počtů chovaných prasat, a to z důvodů týkajících se životního prostředí, a následně v r. 1997 vedla epidemie prasečího moru k utracení milionů zvířat. Z těchto důvodů došlo k významnému poklesu počtů porážených prasat a to následně vedlo ke zmenšení počtu společností provozujících porážky prasat. V roce 1987 počet jatek porážejících 25000 prasat ročně byl 55. Kolem r. 1997 došlo k poklesu na 27, tj. zhruba na polovinu. Od té doby počet dále klesal, protože se kapacita jatek soustřeďovala do menšího počtu větších závodů [240, The Netherlands, 2002]. Do roku 1995 vedly problémy s přebytkem kapacity jatek pro skot a prasata ke snaze racionalizovat tento průmysl uzavíráním kapacit - v jeho vlastním zájmu. Odhaduje se, že do roku 1997 bylo odstraněno 15% kapacity nizozemského jatečního a zpracovatelského průmyslu. Ve stejném období došlo ke spojení dvou družstev v sektoru masa a vytvořila se nová zemědělská společnost. Tato nová společnost operuje v oblasti porážení, obchodování a zpracování masa a produkuje 650000 tun vepřového z 6-7 milionů prasat, tj. 40% z poražených kusů v Holandsku a dále produkuje 35000 tun hovězího. Produkce prasat, drůbeže a skotu může ještě dále klesat kvůli programu holandského ministerstva zemědělství, v jehož rámci se chce vypořádat se znečištěním fosfáty pocházejícími ze zemědělství [170, ENDS Daily, 2001]. Rakousko Největší rakouská skupina v oblasti jatek poráží 500000 prasat a 85000 kusů skotu za rok. Tři společnosti zpracovávají téměř 20% všech rakouských masných produktů.


Verze Leden 2003

Spojené království Počet jatek ve Velké Británii poklesl mezi léty 1987/1988 a 1998/1999 z 919 na 416. Ve stejném období vzrostl podíl na trhu u jatek porážejících přes 50000 britských dobytčích jednotek za rok z 59% na 78% a podobně závody s kapacitou přes 100000 britských dobytčích jednotek zaznamenaly nárůst z 30% na 56%. Došlo tedy ke koncentraci, zvláště v sektoru prasat, ale také - v menším rozsahu - v sektoru ovcí a ještě méně v sektoru skotu. Financování jatek na červené maso ze strany EU v pozdních sedmdesátých a ranných osmdesátých letech přispělo ke vzniku přebytečné kapacity. Nízké míry zisku pak vedly k levným prodejům, které měly za následek levné převzetí firem a fůze, kdy v mnohých z nich figurovaly investice z Irska. Kapacita byla do jisté míry snížena, a to kvůli novým požadavkům na teplotu čerstvého masa, které vedly k zaplnění chladicích prostorů, a zvýšené frekvenci pravidelných kontrol, která snížila rychlost na porážecích linkách. Konglomeráty jatek střední velikosti byly nahrazeny skupinami kontrolujícími velká jatka, které jsou pod důkladnou kontrolou svých hlavních zákazníků, tj. supermarketů. Mnohé ze závodů, které patří do první desítky na špičce, investují také v oblasti integrované porážky, bourání, vykosťování a v některých případech ještě do navazujících zpracovatelských zařízení. Finsko Většina z velkých jatek ve Finsku je v privátních rukou, nicméně 77% porážky prasat a 65% porážky skotu se provádí v družstevním sektoru. Porážka ovcí ve Finsku je omezená a vždy se provádí na stejné porážkové lince jako skot. [134, Nordic States, 2001] Ve Finsku je 10 jatek s kapacitou produkce opracovaných jatečních trupů větší než 50 tun za den a tyto provozy obstarávají 83% z celé finské produkce. Existuje také určitý počet menších jatek. Postupy a druh zvířat, které jsou poráženy, jsou silně proměnlivé. Porážena jsou hlavně prasata, skot, kuřata a krocani. [148, Finnish Environment Institute and Finnish Food and Drink Industries’ Federation, 2001]. Švédsko Jedna švédská družstevní skupina dominuje v průmyslu jatek jak u skotu, tak u prasat. Tato skupina ovládá 76% domácího výkonu u skotu a podobně 79 % u prasat. Je to devátá největší skupina v EU v oblasti jatek pro skot a sedmá v oblasti jatek pro prasata. Existuje mírný trend k privátním jatkám a odklon od jatek družstevních [134, Nordic States, 2001]. Jatka pro drůbež jsou ve Švédsku v soukromém vlastnictví. Jejich celková produkce je 65 milionů kuřat za rok, 99% z tohoto množství však prochází jatkami společností, které všechny patří do jedné organizace [134, Nordic States, 2001]. Norsko V Norsku je nízká koncentrace zvířat, a tak většina jatek je malých ve srovnání s jinými zeměmi. Dodavatelský trh je rozdělen mezi společnost vlastněnou výrobci a jistý počet privátních jatečních společností. Společnost vlastněná výrobci vlastní více dceřinných jatečních společností, které porážejí 75% z celku. Nízká koncentrace zvířat také znamená, že jen několik z přibližně 55 jatek poráží pouze jeden druh zvířat [134, Nordic States, 2001].


Verze Leden 2003

Počty jatek, počty porážených zvířat, průměrná živá hmotnost a průměrná hmotnost opracovaného jatečného trupu jsou shrnuty v Tabulce 1.3. Země

Belgie [127, MLC Economics, 1999] &[136, Derden A. 2001, 242, Belgium, 2002] Dánsko [132, Thy-Christensen, 2001, 134, Nordic States, 2001]

Druh

skot ovce prasata kuřata skot ovce jehňata prasata kuřata

krocani kachny Německo skot [127, MLC Economics, 1999, ovce 163, German TWG Members prasata 2001] Řecko skot [127, MLC Economics, 1999] ovce prasata Španělsko skot [69, AINIA, 2000, 70, AINIA 2000, 127, MLC Economics, ovce 1999] prasata Francie skot [127, MLC Economics, 1999] ovce prasata Lucembursko skot [127, MLC Economics, 1999] ovce Holandsko skot [127, MLC Economics, 1999] ovce prasata Rakousko skot [127, MLC Economics, 1999] ovce prasata Portugalsko skot [127, MLC Economics, 1999] ovce prasata Irsko skot [127, MLC Economics, 1999, ovce 215, Durkan J., 2001] prasata Itálie skot [127, MLC Economics, 1999, ovce 137, Leoni C., 2001, 248, Sorlini prasata G., 2002]


Počet jatek Počet porážených zvířat za rok 52 49 45 13 1

923000 203000 11531000 184937000 650000 74000

24 7

21000000 136600000

Průměrná živá hmotnost v kg 42 117 450

100 1,8

1000000 1750000 4611000 2151000 41352000

128 (výrobní kap. > 50 t) zahrnuto výše zahrnuto výše

Průměrná hmotnost korpusu v kg 336 21 93 1,4 250 ovce 33 jehňata 21 77 (kuřata - droby) 1,4 9,9 321 20 92

307000 11993000 2241000 2464000 21963000 33428000 5842000 8639000 26567000 24000 129000 2412000 650000 19277000 685000 366000 5359000 382000 1271000 4954000 1906000 4067000 3339000 4416000 7806000 12920465

330

143

114

Verze Leden 2003

Finsko [127, MLC Economics, 1999, 134, Nordic States, 2001, 148, Finnish Environment Institute and Finnish Food and Drink Industries´ Federation, 2001] Švédsko [134, Nordic States, 2001]

skot ovce & kozy prasata smíšené druhy (vyjmenované) kuřata skot ovce jehňata prasata kuřata krocani kachny

husy Spojené království skot [12, WS Atkins-EA, 2000, 67, WS Atkins Environment/EA, ovce 2000, 127, MLC Economics, 1999] prasata smíšené druhy (vyjmenované) kuřata krocani Norsko [134, Nordic States, 2001]

Slovinsko [143, Sklodar M., 2001]

Česká republika Maďarsko Malta Lotyšsko [312, Latvia TWG, 2002]

skot

5

103000 61000 756000 skot 270000 prasata 1390000 43800000 518000 187000

3 10 4 15 10 16 6

3900000 69300000 200000 57000

376

30000 2329000

zahrnuto výše

18698000

zahrnuto výše

16282000

470 100 1,9 530

110 1,8 15

260 16 80 nebo 85? 255 1,4 290 ovce 25 jehňata 19 84 1,3

(Anglie a Wales) 263 (Anglie a Wales) 18 (Anglie a Wales) 51

zahrnuto výše 130 zahrnuto výše 55

(Anglie a Wales) 780000000 (Anglie a Wales) 24000000 353725

ovce zahrnuto výše prasata zahrnuto výše smíšené druhy (jmenované) skot 5 ovce prasata smíšené druhy 5 (vyjmenované) kuřata 2 krocani 1

skot ovce/kozy prasata koně králíci drůbež „skot“ zahrnuje telata v těch případech, kdy telata nejsou uvedena odděleně „ovce“ zahrnují kozy v těch případech, kdy kozy nejsou uvedeny odděleně „kuřata“ zahrnují slepice

4 5 skot 263 telata 81 18 80

1156065 1324571 zahrnuto výše 127128

484

261

500000

104

82

21000000 90000

2

1,5

46248 953 211211 144 399 3101222

300 500 100

140 25 60

2

1,2

Tabulka 1.3: Počty porážených zvířat a jejich hmotnosti (živá / korpusu) v Evropě [Zdroje jsou uvedeny ve sloupci 1] Trendy, které mohou ovlivnit budoucí zdroje v jatečním průmyslu Následující pohled na věc je souhrnem informací, o nichž bylo referováno severskými zeměmi [134, Nordic States, 2001]


Verze Leden 2003

Hlavní tendence Existují některé trendy, které mohou ovlivnit budoucí spotřebu zdrojů v jatečním průmyslu. Jsou to: požadavky na větší a větší jednotky, narůstající požadavky na větší bezpečnost potravin, zvýšený zájem o životní podmínky zvířat, narůstající požadavky na dobrou stolní kvalitu jídla, potřeba zlepšovat pracovní prostředí a zvyšující se úroveň zpracování potřebná pro výrobu hotových jídel. Větší výrobní závody Výroba se průběžně koncentruje do menšího počtu větších závodů. Z pohledu jednotlivých závodů by se teoreticky mohla u velkých jednotek očekávat nižší spotřeba na jednotku. V praxi však tomu tak není. Analýza v norských a dánských masných a drůbežích jatkách ukázala, že mezi velkými a malými závody není žádný významný rozdíl. Tvrdí se, že u velkých závodů, vztaženo na jednotku, je snadnější a levnější řešení problémů životního prostředí co do omezení zápachu a čištění odpadních vod. Bezpečnost potravin. Výskyt druhu Salmonella, včetně multiresistentního kmene DT 104, dále Listeria VTEC (0157) a dalších mikrobiologických kontaminantů v masných výrobcích - a k tomu krize kolem BSE - způsobily, že se pozornost zaměřila na bezpečnost potravy. To vede k zvýšeným hygienickým požadavkům na jatkách, což má za následek vyšší intenzitu operací čištění a sterilizace. To dále znamená zvýšenou spotřebu vody a energie. Používají se větší množství vody 82°C teplé pro sterilizaci nožů a dalších nástrojů. K dispozici jsou sprchovací kabiny pro sprchování korpusů prasat nebo skotu horkou vodou při spotřebě např. 40 litrů na korpus prasete. Rozsáhlejší používání takových systémů by mohlo mít za následek významně zvýšenou spotřebu vody a energie. Také se ve větších množstvích používají čistící chemikálie [237, Itálie, 2002; 240 The Netherlands, 2002]. Kde se manipuluje s masem, mohou být také požadovány nižší teploty a bezpečnější a efektivnější chladící řetěz z jatek ke spotřebiteli. To všechno by mohlo zvýšit spotřebu energie. Důsledkem zvýšených hygienických nároků může také být zvýšené používání obalů a nové druhy obalů [241, UK, 2002]. Zákaz krmení hospodářských zvířat, chovaných na výkrm nebo pro chov, „zpracovanými živočišnými bílkovinami kvůli krize kolem BSE změnil se koncepční pohled na to, co je odpad a co má další využití, a tento pohled se může ještě dále měnit. Optimální péče o zvířata a etika Otázky optimální péče o zvířata mohou ovlivnit metody omračování. Diskuse o etice krmení zvířat zvířaty mohou vést k nižšímu využívání vedlejších živočišných produktů a ke zvýšeným množstvím likvidovaného se odpadu. Stolní kvalita Stolní kvalitě se dostává zvýšené pozornosti. Při porážce prasete je například možné pečlivým řízením procesu chlazení korpusů dosáhnout zlepšení jemnosti masa. V zájmu snížení frekvence výskytu PSE je důležité ochladit teplé prasečí korpusy po porážce co možná nejrychleji. Udává se, že v důsledku snížení spotřeby vody na porážecí lince např. v odštětinovacích strojích, po ožehu a v oškrabovacích/lešticích strojích dochází ke snížení rychlosti poklesu teploty v korpusech procházejících porážecí linkou. Proto bylo navrženo, aby korpusy byly sprchovány velkým objemem studené vody před tím, než dojde k jejich otevření. Pracovní prostředí. V zájmu ochrany zdraví zaměstnanců a kvůli získání dostatečně dobrých pracovních sil do tohoto odvětví je nutno vyloučit zvedání těžkých břemen, opakované pracovní činnosti a namáhavé postupy. To vede k automatizaci některých úkonů. Existuje-li, podle očekávání, nedostatek pracovní síly, pak tento fakt také urychluje zavádění automatizace. Automatická zařízení vyžadují pro svůj provoz energii a dále podle veterinárních pravidel, např. v Itálii, existuje požadavek čištění a sterilizace mezi zpracováním jednotlivých korpusů, je-li maso určeno pro vývoz do USA [237, Italy, 2002]. V každém případě se zařízení musí čistit a sterilizovat několikrát denně a každý den na konci práce [99, ES, 1964], ačkoliv je to skutečně doporučeno po každém trupu. Mytí a sterilizace vyžadují školení [241, UK, 2002], dozor a údržbu zařízení [241, UK, 2002]. Vyžaduje to také použití značných množství jak studené, tak 82°C teplé vody. Zlepšení osvětlení a ventilace na pracovních místech rovněž spotřebovává více energie. Prostředí v prostorech pro zvířata často musí být zlepšováno, a to jak pro pracující, tak pro zvířata, např. je potřebné zvýšené větrání pro odstraňování prachu a sprchování prasat. Zpracování Stupeň zpracování masových produktů se současně zvyšuje vlivem požadavků na výrobky, které je možno rychle a jednoduše připravovat. Znamená to, že zpracovatelé masa provádějí zpracování na vyšší úroveň a balení spojují s chlazením a zmrazováním. Zpracování a balení nejsou zahrnovány do rámce tohoto dokumentu, jsou to však činnosti mnohdy připojené k jatkám.


Verze Leden 2003

Další úvahy Nejlepší možné využití souboru vnitřností prasat (vnitřnosti přežvýkavců jsou SRM) se může dostat do konfliktu s přáním snižovat spotřebu vody a znečištění. Je tendence nečistit střeva, nebo nečistit části souboru vnitřností, jestliže se požaduje snížení spotřeby vody nebo snížení znečistění. Běžnějším se stává chlazení krve pro kafilerní zpracování a diskutuje se i o chlazení dalších surovin pro kafilerní zpracování, např. surovin pocházejících z porážecí linky. To vše vyžaduje významná množství energie, získávají se však jiné výhody, jako jsou lepší produkty a menší znečistění vzduchu a vody. Změny v systému podpory zemědělství v EU mohou mít za následek změny v dostupnosti a výnosnosti kapitálu v masném průmyslu. Bude-li k dispozici pro kapitálovou investiční činnost pouze omezené množství peněz, pak se předpokládá, že vznikne tendence používat tyto peníze pro zlepšení výroby a ne pro účely zlepšení životního prostředí, i když poslední uvedený účel má krátkou periodu návratnosti. Předvídá se, že investice do zlepšení životního prostředí budou pravděpodobně ve větší míře určeny k odstranění zápachu a hluku kvůli tlaku ze strany místních komunit. Chápe se, že snížení problémů se zápachem vede ke zvýšení spotřeby energie, například kvůli překonání tlakových ztrát ve vzduchovodech, komínech a filtrech a uvádění velkých množství vzduchu do pohybu. Mnohé čisticí systémy rovněž vyžadují použití vody a chemikálií. Technické charakteristiky jatek Jatka pro velká zvířata mohou být obecně roztříděna na dvě skupiny. Jatka první skupiny provádějí pouze jateční operace, tj. porážejí, upravují a chladí korpusy pro prodej u velkoprodejců. Jatka druhé skupiny také mají bourací závod, takže produkují specifické výseky a porce masa jak s kostí, tak bez kosti. Tyto produkty jsou následně baleny jako chlazené nebo mražené maso pro prodej ve velkoobchodu i maloobchodu. [57, DoE, 1993] Většina zpracovatelů drůbeže provádí porážku, bourání a porcování na tomtéž místě. V sektoru jatek existuje trend k vyššímu rozšíření produkce produktů s vyšší přidanou hodnotou, jako maso řezané na malé kousky a sekaná, a trend k další diversifikaci do dalšího zpracování. To vyžaduje velké investice, které si často mohou dovolit pouze velké nadnárodní společnosti. [127, MLC Economics, 1999] Koncentrování tohoto průmyslového odvětví do menšího počtu větších jednotek může proto dále pokračovat. Tam, kde se následné činnosti a/nebo likvidace či recyklace vedlejších živočišných produktů uskutečňují ve stejném areálu, v němž se nachází jatka, je zpravidla možné uvážit příležitosti ke snížení spotřeby a úrovně emisí celého integrovaného objektu jako celku. Pro stanovení podmínek pro povolení IPPC založených na BAT bude pak možná potřebné vzít v úvahu ostatní dokumenty BREF této řady. Mnoho procesních linek je automatizováno. Není neobvyklý jejich výkon ve výši např. 80 kusů skotu, 350 ovcí a 300 prasat za hodinu. [57, DoE, 1993]. Výrobní výkon v typických jatkách pro skot nebo prasata je v průběhu celého roku relativně konstantní. U ovcí jsou běžně nejzatíženějšími periodami měsíce červen a prosinec. [EA, 2000 #12]. Podle islámských tradic je špičkovým obdobím porážek jehňat doba velikonoc. Porážka drůbeže je vysoce mechanizovaná. Rychlosti porážení kolem 100 kusů za minutu jsou běžné. Typický výrobní výkon je v průběhu roku konstantní [67, WS Atkins Environment/EA, 2000]. Obecně platí, že předpokládaná životnost jatečního závodu je 25 až 40 let. Jatka musejí splňovat kritéria a normy obsažené ve směrnici Rady 64/443/EHC [99, EC, 1964] v platném znění. Novely obsahují i technické podmínky pro projekci zpracovatelských závodů a finální úpravy (povrchové úpravy) staveb [12, WS Atkins-EA, 2000], ale i hygienické otázky.

1.2

Průmysl vedlejších živočišných produktů v Evropské Unii

Úvod do průmyslu vedlejších živočišných produktů Živočišný vedlejším produktům z jatek se někdy říká „pátá čtvrtka“. Patří sem poživatelné materiály, jako jazyk, poživatelné vnitřnosti, jedlé tuky a pouzdra, stejně jako kůže a ostatní nepotravinářský materiál. V minulých desetiletích tyto vedlejší produkty představovaly pro jatka cenný zdroj příjmů. V poslední době, kvůli BSE, se hodnota materiálů páté čtvrtky podstatně snížila a mnohé dříve využívané materiály se nyní likvidují jako odpad [12, WS Atkins-EA, 2000]. Průmysl vedlejších živočišných produktů se zabývá veškerými surovinami, které nejsou přímo určeny pro lidskou spotřebu a některými surovinami, které jsou určeny pro konečnou lidskou spotřebu.


Verze Leden 2003

Usně a kůže jsou prodávány kožedělnému průmyslu, Poživatelné vnitřnosti a tuky jsou prodávány pro přímé použití anebo začlenění do zpracovávaných produktů. Nepoživatelé vnitřnosti a tuk jsou obvykle zpracovány na lůj a živočišnou moučku. Některé jedlé tuky a ořezky jsou vyškvařeny na sádlo a vyškvařené zbytky [57, DoE, 1993]. První výtok krve, např. prasat, se může sbírat a použít jako potravina, krmivo nebo pro farmaceutické účely. Ze 47 milionů tun zvířat ročně zabitých pro výrobu masa v Evropě se 17 milionů tun, snížených o kůže, usně a kosti pro výrobu želatiny, zpracuje v průmyslu vedlejších živočišných produktů. Kolem 14 – 15 milionů tun [(13, UKRA, 24, EURA, 1997] je zpracováváno v kafilériích a vyškvařovnách tuku. Jak se společnost stává bohatší a mění se její jídelní návyky, podíl přímo spotřebovávané živočišné stravy se stává nižší než kdykoliv dříve. Množství vedlejších produktů, které jsou dostupné pro zpracování, z tohoto důvodu roste. [24, EURA, 1997]. Přibližně polovina produkovaného loje a živočišných tuků je využívána v tukovém průmyslu jako surovina pro řadu chemických výrobků. Tyto chemikálie jsou pak používány v mýdlech, detergentech a v celé řadě průmyslových výrobků od barev až po pneumatiky automobilů. Oleje a tuky produkty produkované u škvařičů tuku se používají v potravinářském průmyslu, např. při pečení a zpracování potravin, při smažení a při výrobě margarinu. (24, EURA, 1997) Značný počet mrtvol zvířat je také ponecháván shnít nebo jsou ilegálně zakopány. [20, UKRA, 2000]. Zakopávání uhynulých zvířat je nelegální v Nizozemí, Dánsku, Německu a Francii. Zakopávání zvířat na povolení je přípustné v Itálii a ve Španělsku. Ve Spojeném království je zakopávání mrtvých zvířat povoleno, pokud se dodrží pokyny DEFRA a provádí se podle pravidel EU realizovaných prostřednictvím vnitrostátní legislativy. Používání MBM, vyrobené ze určených hovězích vnitřností, jako hnojiva bylo zakázáno ve Spojeném království v listopadu 1991. [19, UKRA, 2000] Až do krize, způsobené BSM, se velký podíl pevných koncových kafilerních produktů, tj. proteinové frakce, používaly jako důležité složky krmiv. Krmení skotu, ovcí a koz MBM je v EU zakázáno od 1. července 1994. Od prosince 2002 je zakázáno krmení hospodářských zvířat, chovaných na výkrm nebo na chov pro produkci potravin „zpracovanými živočišnými bílkovinami“ dokud nebude provedeno celkové přehodnocení právních předpisů Společenství v členských státech. [88, ES, 2000]. Tato omezení vedou k tomu, že se likvidují ukládáním na skládku nebo spalováním větší podíly pevných materiálů. Masokostní moučka (MBM) má energetický obsah asi dvoutřetinový v porovnání s uhlím, takže energii lze regenerovat jako teplo a/nebo elektřinu. Limity, uložené na tradiční používání vedlejších živočišných produktů vedou k dalším alternativním použitím a cestám likvidace, které se zkoumají a vyvíjejí [22, UKRA, 2000]. Patří mezi ně např. spalování MBM jako pomocného paliva při výrobě cementu [22, UKRA, 2000]; spalování loje jako paliva [22, UKRA, 2000]; výroba bioplynu [22, UKRA, 2000, 287, ES, 2002]; kompostování [287, ES, 2002]; výroba bionafty [22, UKRA, 2000]; použití MBM jako hnojiva na pozemcích, které se nespásají [22, UKRA, 2000] a použití tuku jako paliva v turbinách a motorech [22, UKRA, 2000]. Tyto alternativy jsou v různé fázi vývoje a ekologického a ekonomického hodnocení. V době práce na tomto dokumentu jsou uvedené zákazy platné. 1.2.1

Škvaření tuku

Belgie V Belgii existují tři závody, které vyrábějí tuk pro lidskou spotřebu [242, Belgium, 2002]. 1.2.2

Kafilérie

Belgie V Belgii je 5 kafilérií, které zpracovávají vedlejší živočišné produkty kategorie 1, 2 a 3, buď odděleně, nebo smíšené dohromady [242, Belgium, 2002]. Dánsko Dánsko má jeden kafilérní podnik, který provozuje 5 závodů. Společnost je v družstevním vlastnictví jatek. V roce 2000/2001 zpracovala 750 000 tun vedlejších živočišných produktů. Veškeré SRM se zpracovávají v jednom ze závodů [239, Denmark, 2002].


Verze Leden 2003

Německo V roce 2000 německé kafilérie zlikvidovaly celkem přibližně 2,6 milionů tun surovin. Počty společností v Německu, množství zpracovaných surovin a vyrobených produktů v těchto závodech jsou uvedeny v Tabulce 1.4. Počet společností 63

Zpracované množství / t/ 2 600 000

Moučka z masa / t/ 460 000

Masokostní moučka / t/ 214 000

Moučka z krve / t/ 21 000

Živočišný tuk / t/ 310 000

Tabulka 1.4: Zpracování surovin v německém průmyslu vyrábějícím moučku z masa (2001) [163, German TWG Members, 2001] Finsko Finsko vytváří ze zvířat přibližně 200 milionů kilogramů vedlejších produktů ročně. Kolem 170 milionů kg, které představují z toho odpady z jatek a odpady z výroby živočišných kožešin, se považuje za nízkorizikový materiál. Vysoce rizikové materiály a SRM pocházející z jatečního odpadu a z uhynulých zvířat z farem přispívají přibližně stejně – po 15 milionech kg - k celkovému množství zpracovanému v průmyslu vedlejších živočišných produktů. Ve Finsku existují dvě kafilérie, které jsou schváleny pro zpracování a likvidaci anebo další regeneraci SRM a vysoce rizikových materiálů. Pro recyklaci nízkorizikového materiálu k dalšímu využití existuje 14 závodů se zpracovatelskou kapacitou větší než 10 tun za den. Finsko patří mezi největší producenty zvířecích kožešin na světě a spotřebuje ročně 370 milionů kg krmiv pro kožešinová zvířata, z čehož více než polovina jsou vedlejší produkty z masného a rybného průmyslu. [148, Finnish Environment Institute and Finnish Food and Drink Industries´ Federation, 2001] Spojené království V roce 2000 bylo oznámeno, že z celkových 1,75 milionů tun vedlejších živočišných produktů ze skotu, ovcí, prasat a drůbeže (13, UKRA, nedat.) bylo z jatek červeného masa ročně shromážděno 1,25 milionů tun produktů které je nutno spálit anebo zpracovat v kafilérii a pak uložit na skládku [12, WS Atkins-EA, 2000]. Slovinsko Slovinsko provozuje 3 kafilérie se zpracovatelskou kapacitou převyšující 10 tun za den [ 219, Skodlar M., 2002]. 1.2.3

Výroba moučky z ryb a rybího oleje

Následující informace pocházejí z velké části ze severských zemí [155, Nordic Council of Ministers, 1997 ], další zdroje jsou citovány tam, kde je to namístě. Surovinou pro průmysl výroby moučky z ryb jsou hlavně malé ryby, které nelze prodat pro lidskou spotřebu. Tyto ryby jsou loveny pro účely zpracování na rybí moučku a na olej. V mnoha oblastech je podstatnou částí této suroviny rybí odpad pocházející z filetování nebo dalších procesů. Při zpracování hlubokomořských rybích druhů jako herink a makrela, které přicházejí na pevninu nevyvržené, lze filetováním využít pouze 50% vyloděné suroviny. Zbytek suroviny jsou vnitřnosti, které musí zmíněný průmysl prodat anebo nějakým způsobem zlikvidovat. Rybí moučka se používá jako proteinový doplněk v zemědělství, zvláště při pěstování prasat a kuřat. Menší množství jsou používána pro krmení norků. Nejvýnosnější je použití ve vodním zemědělství a výrobci rovněž kupují značná množství rybího oleje. Většina rybího oleje se však využívá při výrobě margarinu. Velká skandinávská produkce lososů a pstruhů by nebyla možná bez moučky z ryb a rybího oleje. Konkurence z Peru a Chile na trhu se standardní moučkou z ryb ztěžuje evropským výrobcům dosažení přiměřených cen. Je tomu tak kvůli daleko vyšším nákladům výroby v Evropě. Podstatná část znečištění je způsobena ztrátami v procesu výroby rybí moučky. Znečištění je možno zásadním způsobem snížit tím, že se zvýší kvality suroviny. Technické, ekologické a ekonomické podmínky se závod od závodu velmi liší..


Verze Leden 2003

Některé továrny produkující rybí maso v severských zemích mohou ovlivňovat investice do zařízení, aby zlepšily jakost suroviny. Některé z těchto továren jsou vlastněny rybářskými družstvy. Provozovatelé továren mohou ovlivnit kvalitu suroviny cestou podmínek nákupu suroviny při dodání. Zdá se, že dostatečně velká diferenciace v cenách suroviny vede k značnému zlepšení v její kvalitě. Pokles kvality suroviny může nastat ve skladovacích nádržích, a uvádí se, že změny v hospodaření na těchto nádržích vedou ke zlepšení kvality suroviny, která se dodává k dalšímu zpracování. Zlepšení kvality suroviny nejenže snižuje znečištění, ale umožňuje také výrobu specializovaných a dražších produktů. Tyto produkty vyžadují určitou kvalitu suroviny, tj. obsah TVN nesmí přesáhnout určitou hodnotu. Dánsko Dánsko produkuje kolem 5% světové produkce rybí moučky a 8% rybího oleje. Existují zde tři společnosti. V Dánsku je světově největší továrna produkující rybí moučku a rybí olej s produkcí přibližně 215 000 tun rybí moučky ročně, což je 67% dánské produkce. V této továrně se zpracovávají ryby lovené speciálně pro výrobu rybí moučky a rybího oleje, které patří k druhům neloveným pro účel přímé spotřeby, jako např. smačci, a závod využívá vedlejších produktů ze zpracování ryb jako jsou vnitřnosti a droby. Smačci tvoří 60% suroviny a 60% se jich uloví v sezóně od dubna do července. Spojené království V UK se produkuje kolem 0,25% světové produkce rybí moučky a rybího oleje. Využívají se k tomu vedlejší produkty z ryb. 1.2.4

Zpracování kostí

1.2.5

Zpracování krve

Jako potravina nebo krmivo pro domácí zvířata krev obsahuje snadno využitelné železo. Krevní proteiny mají vysokou nutriční hodnotu a vysokou schopnost vázat ve vyráběných produktech vodu. Červené krvinky praskají, je-li do krve přidána voda. Udržují-li se však červené krevní buňky nepoškozené, je možno je odstranit odstředěním, aby bylo možno získat plasmu. Krevní plasma je žlutá kapalina, připomínající vaječný bílek, a je možno ji sušit na prášek pro potravinářské účely. [27, University of Guelph, nedat. ] V Evropské unii existuje 11 závodů na zpracování krve. celkem zpracují každý rok 300 000 milionů tun krve. Po jedné takové továrně mají Belgie, Dánsko, Španělsko, Francie, Nizozemsko, Itálie a Švédsko, zatímco ve Spojeném království a v Německu je po dvou závodech [271, Casanellas J., 2002 ]. 1.2.6

Výroba želatiny

Průmysl želatiny je representován sdružením Evropských výrobců želatiny, které má 10 členů a 20 výrobních jednotek. V roce 2001 vyrobilo 117 000 tun želatiny. Toto odvětví zaměstnává přibližně 3 600 lidí [290, GME., 2002 ]. Belgie V Belgii existují dva závody, které vyrábějí želatinu [242, Belgium, 2002 ]. 1.2.7

Spalování zvířecích mrtvol a jejich částí a spalování zvířecího masa

Masokostní moučka (MBM) má hnědou barvu, sypnou hmotnost přibližně 600 kg/m3 a má intenzivní nasládlý zápach. Je to vysoce výhřevné a snadno hořící palivo. [164, Nottrodt A., 2001]. Proto se zejména spalování MBM rozvinulo v podnikání v poměrně velkém měřítku, protože používání živočišných bílkovin v krmivech bylo zakázáno. Některé z členské státy států provádějí společné spalování MBM ve spalovnách městských odpadů, ve spalovnách nebezpečných odpadů, ve spalovnách čistírenských kalů, v uhelných elektrárnách, v cementárnách, v plynárnách a ve spalovnách zbytků v papírenském průmyslu. [164, Nottrodt A., 2001]. Informace v tomto odstavci se uvádí pro dokreslení scény, ačkoliv společné spalování a spalování směsných odpadů není v tomto dokumentu BREF ani popisováno ani dále hodnoceno.


Verze Leden 2003

Německo První případ BSE v Německu byl potvrzen 26. listopadu 2000. Tato skutečnost vedla k zákazu používat MBM jako krmivo pro dobytek, jako např. prasata a drůbež s účinností od 1. prosince 2000. Podobně to vedlo k zákazu veškerého používání a k požadavků na likvidaci zpracovaných živočišných bílkovin jakožto odpadu spalováním. Rozvoj specializovaných spaloven nebyl považován za ekonomicky životaschopný kvůli relativní nejistotě o dlouhodobé dostupnosti tohoto zdroje. Byla navržena možnost umístění spalovny v kafilérii a regenerace energie přes teplo a elektřinu. [164, Nottrodt A., 2001]. Relativní ceny zpracování za spalování živočišné moučky a ostatních odpadů a vyšší výhřevnost živočišné moučky (MBM) jsou příčinou, jak se uvádí, že spalovny přestaly téměř úplně aktivně usilovat o spalování MBM na plnou kapacitu z ekonomických důvodů, protože si mohou více vydělat spalováním odpadu s menší výhřevností. Ceny se různí mezi spalovnami nebezpečných odpadů, spalovnami čistírenských kalů, elektrárnami a cementárnami. [164, Nottrodt A., 2001]. Úspěšně bylo vyzkoušeno zplyňování jak MBM, tak loje. [164, Nottrodt A., 2001]. Francie produkuje přibližně 850 000 tun MBM a přibližně 150 000 tun loje ročně. Přibližně 130 000 tun MBM a 40 000 tun loje pochází ze SRM a jsou spalovány (ko-incinerací) v cementárnách. Plánuje se, že zbývající MBM bude rovněž spalována v cementárnách a při výrobě elektřiny. MBM ze zvířat s nákazou BSE se likviduje ve spalovnách nebezpečných odpadů. V roce 2001 bylo skladováno ve skladištích anebo odesláno na skládky 400 000 tun MBM. [164, Nottrodt A., 2001]. Itálie V Itálii bylo nedávno vyvinuto a realizováno jednoúčelové spalování zvířecích mrtvol a jejich částí. Spojené království Spojené království má tradici spalování jednotlivých zvířecích mrtvol v malých spalovacích zařízeních, umístěných hlavně na farmách. V současnosti to je jediný členský stát s jednoúčelovými spalovnami pro živočišnou moučku. Na dvou místech jsou od sklonku devadesátých let provozovány tři spalovny speciálně určené pro MBM. Na jednom místě jsou 2 spalovny, každá s kapacitou 3,5 t/h a na dalším místě je jedna spalovna o kapacitě 7,5 t/h [199, PDM Group and Wykes Engineering (Rushden) Ltd, 2000 ]. Tyto spalovny spalují celkem 60 000 t/r. Jedna další spalovna speciálně určená pro MBM, s kapacitou 60 000 t/r, zahájila provoz v dubnu roku 2001. Všechny spalovny ve Spojeném království speciálně určené pro spalování MBM jsou typu s fluidním ložem. Jedna elektrárna, předtím spalující kuřecí hnůj, byla přizpůsobena a od roku 1999 výhradně spaluje MBM. Spaluje se v ní 85 000 tun MBM za rok. Má spalovací pec s mechanickým přikládáním. MBM se dodává do uzavřeného skladiště a odtud je transportována do pece na uzavřených dopravnících. Tato spalovna nespaluje MBM pocházející ze SRM. Celková kapacita spaloven v UK je 200000 t/rok, i když se nespaluje žádný MBM pocházející ze SRM. Kromě spalování MBM je každoročně spáleno přibližně 3000 mrtvých kusů dobytka přímo v malých spalovnách s výkonem do 50 kg/h. Odhaduje se, že ve Spojeném království je v současnosti v užívání asi 2000 až 2600 těchto spaloven pro spalování zvířecích mrtvol. [227, ADAS, 2001]. 1.2.8

Spalování loje

Lůj se spaluje jako náhradní palivo za topný olej nebo elektřinu. Tato cesta likvidace však není podle předpisů ABP Reg. schválena. 1.2.9

Postřik půdy, injektáž půdy

1.2.10

Výroba bioplynu

Německo Prvním velkým procesem v Německu na methanizaci (methanové zkvašování) čerstvých bachorů a zbytků z flotace je anaerobní reaktor, umístěný na jatkách v Hamburgu [206, Tritt W.P. a Schuchhardt F., 1992 ]. Platné požadavky právních předpisů, aby vedlejší živočišné produkty byly předem zpracovány, nebo aby byly zpracovány zbytky po výrobě bioplynu způsobují, jak se uvádí, že výroba bioplynu je neekonomická [244, Germany, 2002].


Verze Leden 2003

Rakousko Průmyslový závod na methanizaci obsahu bachorů byl vybudován v Greinsfurtu. [206, Tritt W.P. a Schuchhardt F., 1992 ]. Švédsko Zpracování hnoje, žaludků a střevního obsahu, kousků usní, odpadní krve a podobných produktů v závodech na bioplyn se provádí ve Švédsku, Některá jatka mají své vlastní instalace pro výrobu bioplynu a kde další mají podíl na veřejně vlastněných (státních) zařízeních [134, Nordic States, 2001]. Ve Švédsku existuje 7 závodů na výrobu bioplynu, speciálně schválených pro použití vedlejších živočišných produktů určité kvality jako suroviny, spolu s použitím dalších materiálů jako jsou hnůj a produkty rostlinného původu. Používá se technologie kvašení za mokra v reaktoru. Spojené království Kvasná zařízení průmyslové velikosti pro anaerobní rozklad byla na několika jatkách ve Spojeném království instalována v devadesátých letech, avšak jejich provozní potíže a vysoké náklady odradily od hromadného používání. Většina těchto původně postavených zařízení je dnes odstavena. [12, WS Atkins-EA, 2000 ]. uvádí se, že se komerční výroba bioplynu z vedlejších živočišných produktů v současnosti ve Spojeném království neprovozuje. [144, Det Norske Veritas, 2001 ], ačkoliv se o ní znovu uvažuje. 1.2.11

Kompostování

Uvádí se, že až donedávna nebyly potenciální výhody kompostování vedlejších živočišných produktů využívány, většinou pro neznalost jejich kompostovatelnosti a ekonomického přínosu kompostování v porovnání s některými jinými způsoby a cestami likvidace. je možné, že kompostování vedlejších živočišných produktů se může v budoucnosti rozšiřovat [206, Tritt W.P. a Schuchhardt F., 1992 ]. Na druhé straně, předběžná úprava, kterou některé vedlejší produkty vyžadují předtím, než je lze zkompostovat, a omezení pro jejich používání, jaká požadují předpisy ABP Reg, mohou takové rozšíření omezit. ABP Reg zakazují použití kompostu, odvozeného od vedlejších živočišných produktů, na spásané pozemky [287, ES, 2002]. Příležitosti pro jejich používání zůstávají v zahradnictví, lesním hospodářství, parkových úpravách a rekultivacích [176, The Composting Association, 2001]. Růst nebo pokles odvětví bude zřejmě do jisté míry záviset na ekonomických činitelích, jako jsou náklady či výnosnost alternativních použití a cest likvidace. Německo Bylo zveřejněno, že v roce 1986 byly kompostovány obsahy bachorů na devíti jatkách v celkem jedenácti federálních zemích bývalé Spolkové republiky Německo [206, Tritt W.P. a Schuchhardt F., 1992 ]. Finsko Kompostování se provádí na hromadách nebo v reaktorech. Je to běžná metoda zpracování materiálů jako jsou exkrementy a moč, obsahy žaludků a střev a pevných produktů z čištění odpadní vody jako jsou záchyty na sítech, tuk z lapačů tuku, usazených látek, přebytečný aktivovaný kal a flotační zbytky. Produkt kompostování se vyváží na pozemky. [148, Finnish Environment Institute and Finnish Food and Drink Industries’ Federation, 2001] 1.3

Klíčové problémy životního prostředí

Jatka Nejvýznamnější problémy životního prostředí, který souvisí s provozováním jatek jsou spotřeba vody a emise kapalin s vysokým zatížením organickými látkami do vody a spotřeba energie, související zvláště s chlazením a ohřevem vody. Vzduch Většina emisí z jatek do vzduchu jsou vodní páry z kotlů, používaných na přípravu horké vody a páry. Existuje také možnost úniku chladírenských plynů z chladicích a mrazících zařízení a CO2 z přístrojů používaných pro omračování zvířat. Tyto problémy jsou společného charakteru ve většině instalací odvětví průmyslu potravin a nápojů. Emise prachu, vznikající při vykládce drůbeže a zavěšování živých ptáků na porážecí linku je klíčový ekologický problém drůbežích jatek [240, The Netherlands, 2002].


Verze Leden 2003

Voda Nejvýznamnější zátěží životního prostředí ze strany jatek jsou emise do vody [177, EA SEPA a EHS, 2001]. Týká se spotřeby vody, což je další hlavní problém zátěže životního prostředí [12, WS Atkins-EA, 2000, 67, WS Atkins Environment-EA, 2000]. Vysoká spotřeba vody a vysoké koncentrace znečišťujících látek (BOD, COD a TSS) vznikají při zabíjení zvířat a zpracování mrtvého těla zvířete. Pevné části jsou rozdělovány na menší kusy, při čemž se uvolňují koloidní a suspendované tuky a pevné látky a hodnoty BOD a COD rostou. [177, EA SEPA a EHS, 2001 ]. Jinými klíčovými kontaminanty jsou dusík a fosfor, např. z odbourávání bílkovin; měď a zinek např. ze zbytků potravy prasat a chloridy ze solení kůží. Spotřeba vody je zčásti regulována legislativou jak EU, tak členských zemí, která vyžaduje používat čistou pitnou vodu téměř pro všechny mycí a oplachovací operace a omezuje rozsah opakovaného používání vody na jatkách. Používání nadměrného množství vody není jako takové pouze problémem pro životní prostředí a ekonomii, ale je také přídavnou zátěží pro ČOV, protože zmíněná voda běžně není vypouštěna bez čistění v čističce. Kontaminace odpadních vod může být minimalizována shromažďováním vedlejších produktů a odpadů co nejblíže u jejich zdroje, včetně prevence jejich kontaktu s vodou. Minimalizace spotřeby vody používané při porážce a při následném opracování mrtvého těla zvířete může také snížit aktuální kontaminační zátěž tím, že se snižuje příležitost pro vstup organických látek jako jsou tuk a výkaly. Jestliže se vedlejší produkty dostanou do vody, možnosti jejich opětovného využití jsou omezené. Je třeba zkoumat možnosti vyloučení anebo snížení spotřeby vody v každé z jednotkových operací vstupující do procesu. Na každých jatkách je hlavním faktorem, který ovlivňuje spotřebu vody, velikost používané podlahové plochy. Z hygienických důvodů musejí být podlahové plochy myty nejméně jednou za den [99, ES, 1964]. Z tohoto důvodu je spotřeba vody velmi závislá na rozmístění jednotlivých operací na jatkách. U drůbežích jatek spotřeba vody závisí také např. na velikosti ptáků, na metodě porážky a opracování mrtvého těla a na stupni automatizace. Velké množství vody se spotřebuje na jatkách drůbeže při kuchání, čištění a mytí. [67, WS Atkins EnvironmentEA, 2000; 177, EA SEPA a EHS, 2000]. Krev má nejvyšší příspěvek COD při porovnání se všemi dalšími kapalnými odpady vznikajícími na dobytčích i drůbežích jatkách [12, WS Atkins-EA, 2000, 67 WS Atkins Environment/EA, 2000]. Znečišťující potenciál krve a její ohromná množství, s nimiž se pracuje a která jsou skladována, jsou tím, proč krev představuje klíčovou zátěž pro životní prostředí a je předmětem hodnocení a řízení. Potenciální znečistění vody je třeba brát v úvahu, ať pochází z procesu či všech ostatních potenciálních zdrojů, od malých úniků až po velké technické a provozní havárie. V některých zemích, jako jsou Dánsko, Finsko, Švédsko a Norsko jsou odpadní vody z jatek považovány za důležitý zdroj uhlíku potřebného pro denitrifikaci v městských ČOV, a z tohoto důvodu se na jatkách provádí jen omezené čištění. [124, Nordic States, 2001]. Energie Většina velkých živočišných jatek nemá zavedeno měření spotřeby elektrické energie v menších částech provozu. Celková spotřeba se stanovuje podle toho, co se objevuje na účtu za energie. Některá jatka mají měření spotřeby energie podle procesních oblastí a očekávají, že dosáhnou významné úspory nákladů monitorováním a cílovými programy [12, WS Atkins-EA, 2000]. Většina jatek má pohotovostní generátor, který umožňuje částečný provoz závodu v případě výpadku elektrické energie [12, WS Atkins-EA, 2000]. U většiny jatek je největším spotřebitelem elektřiny chladírenský závod, což činí 45 – 90% z celkového příkonu celé instalace v provozních dnech a téměř 100% v době, kdy výroba neběží. Chladírenský závod zahrnuje chlazení, mražení, chladírenské sklady. Je běžné, že každá chladírenská místnost má soběstačnou jednotku s přímou expanzí, která se skládá z kompresoru, výparníku a kondenzátoru. Některé velké chladírenské provozy mají centrální kompresor a kondenzační zařízení [12, WS Atkins-EA, 2000, 67, DoE, 1993]. Požadavek na chlazení mrtvých těl zvířat jim ukládá zákonnou povinnost, aby před opuštěním jatek poklesla teplota jatečně opracovaných trupů přinejmenším na 7°C a teplota vnitřností nepřesáhla 3°C [169, ES, 1991]. U velkých zvířat tento proces chlazení může trvat i 48 hodin [239, Denmark, 2002]. Z Itálie se oznamují některé výjimky z pravidla pro chlazení jatečně opracovaných trupů před opuštěním jatek, a to v jatkách spojených do jednoho celku s bourárnou, vyrábějící parmskou šunku. Také se uvádí, že proto, že se chladí menší kusy, je spotřeba energie na chlazení menší, než když se chladí celé trupy nebo půlky [237, Italy, 2002]. Používání energie na ohřev vody je další klíčovou ekologickou záležitostí. Topný olej nebo zemní plyn jsou hlavní paliva používaná k ohřevu vody. Kotelní voda se před ohřevem obvykle změkčuje. Požadavky na horkou vodu lze rozdělit na vodu pro umuvadla a sprchy, tanky na paření prasat (58 –65°C), mycí lázně (60 – 65°C) a


Verze Leden 2003

lázně na sterilizaci nástrojů (přes 82°C). [57, DoE, 1993]. Některá jatka mají své vlastní prádelny přímo na místě. Při porážce prasat jsou k přímému opalování mrtvých těl zvířat používány hořáky na zemní plyn, LPG (v zásadě propan), nebo na topný olej. Uvádí se, že opalování olejovými hořáky může způsobit problémy s hygienou a jakostí [237, Italy, 2002]. Zvedací zařízení, řezačky, stahovače kůží a pily na jatečních linkách jsou poháněny pneumaticky nebo elektrickými motory. [57, DoE, 1993]. Zápach

Zápachy šířící se ze skladování a manipulace s krví, kejdy, obsazených prostor se zvířaty či skladů nepoživatelných vnitřností se uvádějí jako nejproblematičtější. Plochy dvorů, nevymyté nádoby na vedlejší produkty a čistírny odpadních vod včetně česlic se také uvádějí jako potenciálně obtížné oblasti [285, Brindle J., 2001]. Hluk Hlavním zdrojem hluku a vibrací jsou hlučnost zvířat při vykládce, pohyb vozidel, kompresory, klimatizační jednotky, ventilátory. [134, Nordic States, 2001 ]. Vrácení místa do původního stavu U jatečních činností se neočekává, že problémy s navracením plochy závodu do původního stavu budou významné. Průsak z podzemních kanalizačních potrubí a nádrží by snad mohl způsobit v dlouhodobém horizontu poklesy půdy, je však nepravděpodobné, že by mohlo jít o významnější problém kontaminace půdy. Veškeré materiály, s výjimkou solanky z nasolování kůží, vypouštěné do kanalizace z jatek, včetně čisticích chemikálií, jsou snadno biologicky odbouratelné. [12, WS Atkins-EA, 2000, 241, UK, 2002 ]. Problém s navracením plochy do původního by mohl vzniknou kvůli průsaku topného oleje a paliva ze zásobníků, tento problém však není pro odvětví specifický [12, WS Atkins-EA, 2000].

1.3.2

Zařízení pro vedlejší živočišné produkty

1.3.2.1

Obecné informace o klíčových ekologických problémech

1.3.2.2

Vyškvařování tuku

Energie Spotřeba energie v průběhu procesu vyškvařování a u usazovacích nádrží, odstředivek a drtičů [319, NL TWG, 2002]. 1.3.2.3

Kafilerní zpracování

Voda Znečistění vody, stejně jako nečistá voda, produkovaná v kafilerním procesu, je klíčový ekologický problém [243, Clitravi – DMRI, 21002]. Energie Proces spotřebuje značná množství energie, např. pro výrobu páry, uváděné do procesu. Zápach Jedním z klíčových problémů souvisejících s kafilerním zpracováním je zápach. Jak sám proces, tak související činnosti mohou být zdrojem nepříjemných pachů. Jsou spojeny s příjmem, manipulací a skladováním, přepravou a přípravou surovin; procesem ohřevu/vaření, manipulací a skladováním zpracovaného produktu a s manipulací, skladováním, úpravami a likvidací pevných látek, kapalných odpadů a procesních plynů [241, UK, 2002 ].


Verze Leden 2003

Čím je surovina čerstvější, tím je méně problémů se zápachem, ať už přímo anebo v průběhu kafilerního zpracování. Pro pachové látky je charakteristické to, že některé jsou nerozpustné ve vodě a některé jsou těkavé s párou. Tyto látky je možno zjistit již v nízkých koncentracích. Koncentrace a složení uvolňovaných látek se může v průběhu výrobního procesu náhle měnit. Jestliže se tvorbě těchto látek nezabrání, je třeba použít technologie, které jsou schopny jejich charakteristiky utlumit. K tomu bude patrně potřebné použít několik různých technologií [49, VDI, 1996]. Infekční materiály Suroviny kafilerního zpracování jsou potenciální zdroje infekce, což závisí na jejich původu, stáří a stavu uchování (konzervaci). Je to zvláště důležité s ohledem na zničení materiálů TSM a SRM. Proto je infekčnost klíčovým ekologickým problémem [243, Clitravi – DMRI, 21002]. 1.3.2.4

Výroba moučky z ryb a rybího oleje

Voda Používají se velká množství mořské vody. Znečištění z výroby moučky z ryb pochází z mnoha různých zdrojů. Znečišťující látky jsou často v provozech smíchány se značnými množstvími mořské vody, která je používána pro chlazení. [155, Nordic Council of Ministers, 1997]. V průběhu bakteriálního rozkladu surovin před tím, než dojde k vaření/tepelnému zpracování surovin, vzniká značný počet sloučenin. Tyto sloučeniny jsou za podmínek procesu těkavé a mohou znečistit mořské životní prostředí a působit problémy svým zápachem v okolí továren. Navíc ke zmíněným problémům, životní prostředí v moři rovněž zasahuje znečištění pocházející ze ztrát výrobků, včetně rybí moučky, „lepivé vody“ a kapaliny, známé jako odpařená lepivá voda, která obsahuje asi 40% sušiny.. Míra bakteriologického rozkladu, kvalita suroviny a koncentrace těkavých látek, zvláště čpavku a trimethylaminu (TMA) v surovině jsou ve vzájemném vztahu. Energie Pro sušení je potřebné značné množství energie. [155, Nordic Council of Ministers, 1997]. Zápach Zápach ze suroviny, procesu a z čistění odpadních vod může představovat významný problém. Těkavé složky, které jsou původci zápachu, vznikají při rozkladu ryb, a proto je nejen pro jakost produktu důležité, aby ryby byly čerstvé. Čerstvost rozhoduje také o šíření zápachu z výrobny. 1.3.2.5

Zpracování krve

Voda Tekutá krev má hodnoty COD kolem 400 g/l a BOD kolem 200 g/l. Sražená krev má hodnotu COD kolem 900 g/l [12, WS Atkins-EA, 2000] a celkový obsah dusíku kolem 30 g/l. Za prioritní záležitost je třeba považovat zabránit havarijním únikům kapalné krve nebo rozprášení sušené krve, např. při explozi v rozprašovací sušárně nebo při roztržení obalů v průběhu skladování nebo manipulace. Hlavní požadavky na vodu vznikají při čištění. Krev obsahuje asi 82% vody, takže emise do vody budou zahrnovat tuto vodu oddělenou z krve v průběhu různých separačních operací. Energie Spotřeba energie je významná, zvláště pokud jde o sušení rozprašováním. Skladování podchlazené krve může rovněž spotřebovat významné množství energie, pokud krev není rychle zpracována. Zápach Problémy se zápachem mohou vznikat běžně denně v průběhu vykládky krve z přepravní cisterny [168, Sweeney L., 2001 ]. Hluk Rozprašovací sušárny jsou hlučné.


Verze Leden 2003

1.3.2.6

Výroba želatiny

Voda Klíčovým problémem pro životní prostředí spojeným s výrobou želatiny je spotřeba vody v ranných stádiích procesu extrakce a spotřeba související s čištěním odpadních vod. Energie Sušení produktu spotřebovává významná množství energie [244, Německo, 2002]. Zápach Zápach šířící se jak z vápnící nádrže, tak ze sušení, je klíčovým ekologickým problémem [244, Německo, 2002] 1.3.2.7

Výroba klihu

Energie Sušení produktu spotřebovává významná množství energie [244, Německo, 2002]. Zápach Zápach šířící se jak z vápnící nádrže, tak ze sušení, je klíčovým ekologickým problémem [244, Německo, 2002] 1.3.2.8

Spalování těl mrtvých zvířat

Vzduch Potenciální atmosférické emise běžně spojované se spalováním těl mrtvých zvířat zahrnují částicové materiály, chlorovodík, oxidy síry, oxidy dusíku, oxidy uhlíku a organické sloučeniny, jako jsou dioxiny. Chlor může vést na tvorbu chlorovodíku. Existuje potenciál uvolňování částicových materiálů v důsledku neúplného spalování. Půda K potenciálním emisím do půdy patří dioxiny, organické sloučeniny, alkalické kovy a jejich oxidy a kovy alkalických zemin a jejich oxidy [65, EA, 1996]. Chlor ze soli z mršin znamená potenciální nebezpečí vzniku dioxinů. Infekčnost Suroviny jsou, podle svého původu, stáří a stavy uchování, potenciálním zdrojem infekce. To je zvláště významné s ohledem na zničení materiálů TSE a SRM. Infekčnost je proto klíčovým ekologický problémem [244, Německo, 2002]. Zápach Všem zařízením, kde se provádí manipulace, skladování nebo zpracování vedlejších živočišných produktů je společný zápach jako potenciální problém. 1.3.2.9

Spalování živočišné (masokostní) moučky

Vzduch V Irsku a Portugalsku byla ve vzorcích MBM zjištěna množství dioxinů a furanů 0,2 a 0,3 ng/kg [164, Nottrodt A., 2001]. Existuje také riziko tvorby dioxinů během procesu spalování, přičemž vážnost rizika závisí do jisté míry na technologii, použité k provozování spalovacího zařízení [65, EA, 1996]. Z nedokonalého spalování mohou také vznikat prachové emise. Půda Má se zato, že klíčovým ekologickým problémem je ztráta fosforu při spalování masokostní moučky, namísto jeho regenerace [239, Denmark, 2002]. Infekčnost Postupuje-li se při výrobě MBM způsobem předepsaným pro tento proces v předpisech ABP Reg, má být potenciální riziko ze strany patogenů BSE nevýznamné. Z tohoto důvodu nemá spalování řádně vyrobené MBM vyžadovat žádná další ochranná opatření, pokud jde o biologické ohrožení ze strany TSE. Totéž má platit pro MBM dováženou za podmínek vyžadovaných nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001ze dne 22. května 2001, kterým se stanoví pravidla pro prevenci, kontrolu a vymýcení některých přenosných spongiformních encefalopatií [173, EC, 22 5 2001]. Jestliže se spaluje MBM z nespolehlivého zdroje, pak může existovat riziko ohrožení zdraví související s potenciálním přenosem infekce stykem nebo vzdušnou cestou, pro jejichž kontrolu je třeba mít prostředky.


Verze Leden 2003

Může existovat riziko škůdců, hlodavců, obtížného hmyzu, baktérií a plísní které přitahuje značné množství živin a vlhkost MBM. Je-li MBM skladována ve vlhkém prostředí, poskytuje tento materiál ideální prostředí pro baktérie, havěť a plísně. Jestliže se skladovací teplota zvýší nad 40°C, MBM se může zahřát a samovolně se vznítit. Některé jakosti, nebo způsob jejich distribuce, mohou přinášet riziko exploze. [164, Nottrodt A., 2001]. 1.3.2.10

Zplynování masa a kostního masa

1.3.2.11

Spalování loje

Lůj se dnes běžně spaluje v kotlích a přitom vznikají emise CO2, NOx a prachu. V době zpracování tohoto dokumentu není spalování loje v EU dovoleno, protože není uvedeno v ABP Reg, ani nebylo schváleno v souladu s postupem, uvedeným v čl. 33 odst. 2 tamtéž, po projednání v příslušném vědeckém výboru. 1.3.2.12

Postřik a injektáž půdy

Vzduch Je-li např. močůvkou z prostorů pro dobytek před porážkou postřikována půda, mohou nastat potíže s atmosférickými emisemi těkavých složek, jako je amoniak. Tím se ztrácí potenciální přínos živin pro půdu. Problémy mohou být i se zápachem. Voda Může dojít ke kontaminace povrchové a spodní vody močůvkou, kejdou a/nebo čistírenským kalem, jestliže obsahují např. pathogeny jako jsou Salmonella, E. coli 0157 a Camplylobacter, nebo kovy. Zbytky z výroby bioplynu a kompost mají být prosté pathogenů, protože by je tyto procesy již měly zničit. Půda Ukázalo se, že pevné podíly, obsahující více než asi 4% tuku nebo oleje, mají nepříznivý účinek na růst rostlin. Považují se tudíž za nevhodné pro rozptylování na půdu [179, EA SEPA a EHS, 2001]. Zápach Klíčovým ekologickým problémem je zápach [244, Germany, 2002]. Infekčnost Je-li desaktivace pathogenů nedostatečná, existuje riziko kontaminace půdy a spodní vody [244, Germany, 2002]. Ke znečistění půdy může dojít močůvkou, kejdou a/nebo čistírenským kalem, jestliže obsahují pathogeny jako jsou Salmonella, E. coli 0157 a Camplylobacter, nebo kovy. Zbytky z výroby bioplynu a kompost mají být prosté pathogenů, protože by je tyto procesy již měly zničit. 1.3.2.13

Výroba bioplynu

Vzduch Hlavním produktem výroby bioplynu je methan. Methan je „skleníkový plyn“. Z hlediska jeho škodlivého potenciálu, jedna molekula methanu je 30krát účinnější než jedna molekula oxidu uhličitého. To je důvod, proč požadavek zabránit jeho havarijního úniku do atmosféry tak významný. Kvůli nebezpečí exploze a požáru jsou vyžadována bezpečnostní opatření, která zároveň souvisejí s prevencí a regulací znečištění tímto plynem. Zápach Zápach může mít původ v surovinách a může vznikat i v procesu. 1.3.2.14

Kompostování

Vzduch Mezi klíčové ekologické otázky patří biologické aerosoly a prach. Energie Někteří autoři mají zato, že klíčovou ekologickou otázkou je, že použitím vedlejších živočišných produktů pro kompostování se nijak nevyužije jejich energetická hodnota [243, Citravi - DMRI, 2002].


Verze Leden 2003

Voda Důležitým ekologickým problémem je riziko, že výluh znečistí půdu a spodní vody. Zápach Zápach vzniká ze surovin a během procesu kompostování, zvláště při kompostování v hromadách. Infekčnost Je-li desaktivace pathogenů nedostatečná, existuje riziko kontaminace půdy a spodní vody [244, Germany, 2002]. 1.3.2.15 Hlavním Klíčovými problémy životního prostředí spojené s kompostováním jsou zápach, bioaerosoly, prach, hluk a výluhy. 1.4 1.4.1

Ekonomický přehled Jatka a vedlejší živočišné produkty

FAO předpovídá, že globální spotřeba masa poroste o 2% každý rok až do konce roku 2015. Varuje, že potřebný vzrůst obchodu a dopravních spojů zvýší riziko šíření veterinárních onemocnění přes hranice států. Uvádí se, že tyto tendence se začaly projevovat již počátkem 80. let, poháněny růstem počtu obyvatelstva, rostoucími příjmy, urbanizací, změnou stravovacích zvyklostí a otevřením trhů, zejména trhů s drůbeží a vepřovým masem. Předpovídá se, že většina z tohoto růstu se zrealizuje v rozvojovém světě, kde se očekává růst o 2,7% ročně, v porovnání s 0,6% v bohatých zemích. FAO také prohlašuje, že nedávná propuknutí veterinárních chorob, jako je BSE, ve v zemích s velkým exportem masa urychlila posun ve spotřebě od červených mas k drůbeži. FAO předpovídá každoroční růst poptávky po drůbežím mase o 2,9 % až do konce roku 2015, roční růst poptávky po hovězím o 1,4%. Podle FAO existuje v epidemiích veterinárních onemocnění množství skrytých nákladů. V Nizozemsku bylo během epidemie klasického prasečího moru v roce 1997/98 utraceno celkem 11 milionů zvířat a ve Velké Británii bylo během propuknutí slintavky a kulhavky v roce 2001 utraceno 6,24 milionu zvířat. FAO uvádí, že „Likvidace poražených zvířat má ohromné ekologické důsledky; během prvních šesti měsíců epidemie slintavky a kulhavky ve Spojeném království se spalováním dobytčích mrtvol uvolnily do atmosféry dioxiny v množství téměř 18 procent z celkové roční produkce emisí ve Spojeném království“ a „Mimo to, masové porážení zvířat způsobilo ztrátu rozmanitosti(„biodiversity“) domácí populace dobytka, přičemž některá plemena zůstala po epidemii slintavky a kulhavky ve Spojeném království kriticky ohrožena.“ [324, Brough D., 2002]. V roce 2000 EURA uvedla, že průmysl vedlejších živočišných produktů vyrábí ročně produkty o hodnotě převyšující 2,2 miliardy EUR a že představuje velmi významný zdroj příjmu pro evropský zemědělský průmysl. [24, EURA, 1997]. Vlivem krize způsobené BSE se v několika minulých letech významně zvýšily náklady jatek na likvidaci živočišných odpadů. Aby jatka udržela tyto náklady na minimu, většina se snažila uzavřít kontrakty s většími kafilerními společnostmi, které nabízely úspory z velkoprodukce. Vlivem nelítostné konkurence mnohé kafilerních společnosti zbankrotovaly nebo byly koupeny většími společnostmi. Výsledkem popsaného vývoje je, že nyní zbyly v UK pouze dvě velké kafilerní společnosti a kolem dvaceti menších společností [12, WS Atkins-EA, 2000]. Zvedly a zvedají se náklady na zpracování a likvidaci vedlejších živočišných produktů, a toto zvýšení se přenáší dodavatelským řetězcem masa až na zákazníka. [18, UKRA, 2000]. Například před krizí BSE bylo ve Spojeném království množství vedlejších živočišných produktů, včetně úhynů, prodáváno kafilériím anebo byly poplatky za jejich sběr minimální. Zákazy Evropské komise, kterými od 1. ledna 2001 omezila používání a vývoz „zpracovaných živočišných proteinů“ vede k dalšímu zvýšení nákladů na skladování likvidaci [18, UKRA, 2000]. Kafilérie nyní ukládají za sběr vedlejších živočišných produktů značné poplatky. Počty případů BSE ve Spojeném království významně převýšily srovnatelné počty kdekoliv jinde v Evropě a tato skutečnost vedla ve Spojeném království a v Irsku k přijetí některých preventivních akcí, které měly finanční důsledky, a to před jejich přijetím v ostatních členských státech EU. Před krizí BSE byla hodnota proteinů a tuků produkovaných kafilerním průmyslem ve Spojeném království 150 milionů GBP. V roce 2000 poslední číslo spadlo blízko k padesáti milionům GBP. [17, UKRA, 2000]. V roce 1996 MAFF poskytl dočasnou finanční podporu 100 milionů aby zabránil zhroucení tohoto masného průmyslu. V létech 1997/98 podobně poskytl dalších 59 milionů GBP[18, UKRA, 2000].


Verze Leden 2003

Opatření, která ve Spojeném království zakázala používat MBM pro krmení veškerých hospodářských zvířat a ne jen pro krmení přežvýkavců a jimiž byl zakázán export do třetích zemí ještě předtím, než se tak stalo ve zbytku EU, vložily na masný průmysl břemeno, které v té době znamenalo zatížení jaké nesnášel masný průmysl nikde jinde. Vládní podpora masného průmyslu byla v UK ukončena v roce 1998. Až do doby prvních zjištění případů BSE – od prosince 2000 dále - v některých členských zemích, jejich trh s MBM nebyl z převážné části ovlivněn, i když použití MBM pro krmení přežvýkavců bylo už předtím zakázáno. Ostatní členské země potom zavedly právní předpisy, aby rychle omezily jejich další používání. Každá členská země měla své vlastní mechanismy placení za kafilerní služby a následnou likvidaci masokostní moučky. V Dánsku systém družstev, v němž jsou farmy, jatka a kafilerní závody ve společném vlastnictví,znamená, že přídavné náklady jsou přenášeny na zákazníky a neexistuje žádná vládní podpora. V Itálii, Francii a Nizozemsku jsou náklady přenášeny na zákazníky. V Německu je možná podpora pro kafilérie. Ve Francii vláda poskytuje finance na sběr, zpracování a likvidaci SRM a všech mrtvých přežvýkavců, prasat a drůbeže ze zdrojů pocházejících ze spotřební daně, uvalené na prodávané maso. Jde o množství přibližně 59 milionů GBP za rok. [21, UKRA, 2000]. Dočasně byly zemědělcům, kteří nebyli schopni dostat „zaváděcí cenu“ za hovězí a telecí, zpřístupněny kompenzace. O kompenzaci se žádalo u vlastního členského státu. Tento program byl znám jako „program pro stáří přes třicet měsíců“ (OTMS = “over thirty months scheme“). Náklady se dělily mezi Komisi, která platila 70% a členskou zemi, která platila 30%. Tento OTMS byla určena pro skot starší než 30 měsíců a skot negativně testovaný na BSE, nezpůsobilý pro intervenční nákup. Cena placená farmářům za tato zvířata, která poté nebyla k dispozici pro lidskou spotřebu, byla stanovena pevně na základě tržních cen ve členských státech, podle příslušné kvalitativní kategorie masa. Pro členské země bez kompletní testovací kapacity bylo zajištěno opatření pro „nákup pro program likvidace“ („purchase for destruction scheme“), které platilo až do 30. června 2001, kdy vstoupilo v platnost povinné testování. To vše bylo uskutečněno proto, aby byl do potravního řetězce vyloučen vstup masa netestovaného na BSE z dobytka staršího než 30 měsíců. Trvající zákaz používání zpracovaných živočišných proteinů ke krmení zvířat chovaných pro potraviny vede k diversifikaci průmyslu vedlejších živočišných produktů na spalování a na výzkum alternativních způsobů nakládání s vedlejšími produkty a zejména s materiály TSM a SRM. Kafilerní průmysl stále zpracovává většinu vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, ačkoliv některé jsou skladovány ve zmrazeném stavu pro pozdější spálení. 1.4.2

Ekonomické náklady spotřeby a emise

Obecné problémy Snížení úrovní spotřeby a emisí na minimum má v mnoha případech bezprostřední finanční přínosy. Lze je vidět např. ve snížených nákladech na energii a snížení potřeby používat technologie „čistění na konci roury“. Některé finanční náklady spojené se spotřebou zdrojů a emisemi do vzduchu, vody a půdy se měří snadno. Použití některých zdrojů, jako je elektřina, paliva a v některých případech voda, se kvůli placení měří přinejmenším na úrovni místa, kde je umístěna instalace/závod. U některých instalací je měření prováděno na úrovni jednotkových operací, kvůli monitorování a identifikaci oblastí možného snížení spotřeby. Některé emise, včetně např. pevných odpadů, jsou odváženy k likvidaci mimo závod smluvními specializovanými firmami, které jsou placeny za jednotku odvezeného odpadu. Některé takové odpady by mohly být možná využity a se ziskem prodávány. Akvizici a údržbu zařízení pro snížení emisí, např. výměnu filtračního materiálu, je rovněž možno relativně snadno kvantifikovat. Některé z nákladů spojených s čištěním a náhradou škod vzniklých v závodě a na životním prostředí po provozní havárii (pojištěných i nepojištěných) je možno kvantifikovat. Kompletní měření ekonomických nákladů na spotřebované zdroje a emise vyžaduje soustředěné úsilí. Například se musí brát do úvahy veškeré náklady na pracovní sílu použitou na identifikaci, plánování, zabezpečení zdrojů, nákupy, uvedení do provozu, provoz, seřizování, údržbu, čistění, opravy anebo transport zařízení určených pro omezení emisí. Náklady spojené se změnou technologických a provozních postupů, jimiž se zlepší ochrana životního prostředí a které mají svůj efekt v procesu, se obtížně stanovují přesně, a to z různých důvodů, k nimž patří prvek úspory nákladů vlivem např. snížené spotřeby elektřiny.


Verze Leden 2003

Některé příklady Voda Náklady na vodu závisejí na faktorech jako např. zda je voda kupována z externího zdroje anebo přímo čerpána v místě instalace a zda je požadována její předběžná úprava, jako je například změkčování. Postoj ke spotřebě vody do jisté míry výrazně závisí na její ceně. Někteří uživatelé, kteří mají vlastní bohaté zdroje vody a potřebná čerpací zařízení, nepovažují vodu za klíčový ekonomický problém ani za problém životního prostředí. Rámcová směrnice o vodě [(180, EC, 2000] to řeší a vyjadřuje se, aby zajistila, že si všichni uživatelé uvědomovali hodnotu vody a platili za vodu, kterou používají. Tato směrnice zavádí zásadu zpětného získání nákladů na dodávky vody, včetně nákladů na životní prostředí a zdroje, spojené s poškozením anebo negativním dopadem na vodní prostředí a uplatňuje zvláště zásadu „kdo znečišťuje, ten platí“. Směrnice vyžaduje, aby cenová politika kolem vody dávala uživatelům odpovídající stimuly pro efektivní využívání vodních zdrojů. Přístup, který podporuje zvýšenou spotřebu vody tím, že dodavatel ji poskytuje za nižší jednotkovou cenu při vyšší spotřebě, může ztratit své oprávnění. Vazba mezi spotřebou vody a spotřebou energie je na jatkách a v průmyslu vedlejších živočišných produktů velice významná. Obvykle zhruba polovina z celkově spotřebované vody na jatkách je ohřívána na teploty mezi 40 a 60°C a jistá část až na 82°C. V Anglii a ve Walesu platila jatka, spoléhající na dodávku vody od místní správy, typicky 0,70 GBP (1,13 EUR)/m3 v roce 1998. Jestliže je třeba vodu před použitím změkčovat, pak zpracovatelské náklady na změkčování na místě instalace zvyšují cenu vody o dalších 0,30 GBP (0,48 EUR)/m3. Každé zvýšení teploty vody o 10°C vyvolává dodatečné náklady, typicky ve výši 0,16 GBP (0,26 EUR)/m3 při ohřívání vody plynem nebo 0,47 GBP (0,76 EUR)/m3, je-li voda ohřívána elektřinou (jde o cenové relace platné ve Spojeném království v r. 1998) [121, WS Atkins-EA, 2000; 67, WS Atkins Environment/EA, 2000]. Uživatel nemusí platit jen za spotřebu vody. Použitá voda musí být před vypouštěním čistěna. Bez ohledu na to, zda je čistění prováděno na místě anebo v komunální čistírně odpadních vod, spotřebitel je musí zaplatit. ČOV musí být schopna zpracovat jak objem tak zátěž kontaminantů. Zmenšení velikosti obou těchto parametrů sníží jak investiční, tak provozní náklady ČOV. Čistírny odpadních vod, stejně jako ostatní technologie „na konci roury“ pouze regulují emise. Nijak nepřispívají např. k produktivitě, což technologie zařazené do procesu dělat mohou [327, Es, 2002]. V Dánsku se uskutečňuje většina čištění odpadní vody v městských čistírnách, na jatkách se předběžně odstraňují pevné látky při použití síta o velikosti ok 2 mm. Odpadní voda se považuje za žádoucí surovinu sloužící při denitrifikaci a platby za její likvidaci jsou obvykle stanovovány na základě její hodnoty BOD. Ceny vody v r. 1998 byly v průměru 14 –16 DKK/m3. Na závod, provádějící poslední čistění před vypuštěním, se také uplatňuje „zelená daň“. [134, Nordic States, 2001]. V Itálii odebírá většina jatek spodní vodu přímo a upravuje ji na normu pitné vody. několik malých jatek používá vodu z místních vodovodů. Náklady na vodu z veřejných sítí závisejí na konkrétním místě a objemu. Pr.měrný náklad činí 0,8é EUR /m3. Náklady na odběr a úpravu studniční vody závisí na hloubce a pohybuje se v rozmezí 0,16 – 0,20 EUR. Pokud je potřebné změkčení – pouze vody, která musí být zahřívána či použita na výrobu páry, musí se platit další náklad ve výši 0,24 EUR/m3. Ohřev vody pak stojí 0,52 EUR/m3 za každé zvýšení teploty o 10°C. Průměrné náklady na vyčistění odpadní vody, včetně likvidace kalu, jsou 0,5 – 0,7 EUR/m3. Některá jatka vypouštějí odpadní vody po mechanickém a chemickém předčistění, které stojí 1 – 2 EUR/m3, do komunální kanalizace a za využití komunální ČOV zaplatí dalších 0,35 EUR/m3 [237, Itálie, 2002]. Veškerá finská jatka vypouštějí své odpadní vody do veřejných ČOV. Některá jatka mají svá vlastní zařízení předběžné úpravy (flotace). neexistuje žádná zvláštní „zelená daň“ na spotřebu vody na jatkách, avšak poplatek za vodu se skládá z platby za čistou vodu a z poplatku za odpadní vodu (vodné a stočné). Ceny se liší od obce k obci tak významně, že nemá smysl uvádět průměrnou hodnotu. [134, Nordic States, 2001]. Náklady na vodu ve švédských jatkách jsou typicky 15-18 SEK/m3. Pokrývá to použití čisté vody a čištění odpadních vod v komunálních ČOV. Tam, kde jatka mají svůj vlastní zdroj, jsou jejich náklady na vodu významně nižší. Platby za použití vody a za vypouštěnou odpadní vodu jsou založeny na měřené spotřebě, jsou však složeny z vodného a stočného. Příplatky za zvláště vysokou úroveň znečištění jsou aplikovány jen vzácně, pokud však je tomu tak, pak jde o příplatek 20% ke standardním poplatkům [134, Nordic States, 2001]. Energie Pro masný průmysl existují a jsou dostupné určité informace o vztahu mezi ekonomikou a dopadem na životní prostředí. Řečeno co nejjednodušeji, roční náklady závodu na energii lze srovnávat s ročním ziskem. Takto se nebere plně v úvahu dopad výroby energie na životní prostředí, např. těžba paliv a výstavba a provoz elektráren. Ukazuje to však, že jestliže by se snížila spotřeba energie, byl by zisk větší. V jednom přehledu MLC z r. 1987, týkajícím se jatek na červené maso bylo zjištěno, že průměrné zisky byly řádově stejně velké jako náklady na


Verze Leden 2003

energii. Závěrem studie bylo, že tedy existuje významný prostor pro zvýšení ziskovosti cestou zvýšení provozní efektivity. Jeden průzkum ve Spojeném království, provedený v r. 1991, ukázal, že na jatkách pro červené maso, přestože elektřina představovala méně než 39% z celkové energetické spotřeby, tvořily náklady na elektřinu 78% z celkových energetických nákladů [57, DOE, 1993]. Snížení používání elektřiny je proto cílem, o nějž stojí za to usilovat jak z hlediska ekonomického, tak ekologického. V Dánsku je uvalena na dodávky elektřiny „zelená daň“. Průměrná cena elektřiny pro jatka v roce 2000 byla 0,48 DKK/kWh. Dánsko používá okrskové systémy topení, které jsou také zatíženy „zelenou daní“. Průměrná cena tepelné energie v roce 2000 byla 0,165 DKK/kWh. [134, Nordic States, 2001]. Ve Finsku existuje „zelená daň“ na dodávky elektřiny ve výši 0,026 FIM (0,1 EUR)/kWh Ceny elektřiny jsou různé podle dodavatele a pohybují se v intervalu 0,22 – 0,37 FIM (0,1 – 0,6 EUR)/kWh (cena elektřiny + cena její dodávky + všechny daně). Tepelná energie spotřebovávaná na jatkách se získává z lehkého nebo těžkého topného oleje. „Zelená daň“ je uvalena na tyto primární zdroje ve výši 0,40 FIM (0,7 EUR) resp. 0,34 FIM (0,6 EUR) [134, Nordic States, 2001]. Norský masný průmysl platí v průměru 0,265 NOK/kWh elektrické energie. U oleje jsou ceny v oblasti 0,35 NOK/kWh nebo 3,5 NOK/litr. Zhruba 65% spotřebované energie pochází z elektřiny, zbytek je z oleje. Průměrná cena energie je 0,295 NOK/kWh. Norský průmysly masa osvobozen od daně za elektřinu. 1.5 Vliv potravinářských a veterinárních právních předpisů Existují další zákonné požadavky a zákazy, jež je třeba brát v úvahu při identifikaci „nejlepších dostupných postupů“ na jatkách a v průmyslu vedlejších živočišných produktů. Existují specifické požadavky vztahující se např. na bezpečnost potravy a na optimální péči o zvířata. Směrnice Rady 91/497/EHS ze dne 29. července 1991, kterou se mění a konsoliduje směrnice 64/433/EHS o problémech ochrany zdraví, postihujících obchod s čerstvým masem uvnitř Společenství tak, aby byla rozšířena na výrobu a uvádění čerstvého masa na trh [169, ES, 1991] a směrnice Rady 92/116/EHS ze dne 17. prosince 1992, kterou se mění a aktualizuje směrnice 71/118/EHS o problémech ochrany zdraví, postihujících obchod s čerstvým drůbežím masem [223, ES, 1992] stanoví hlavní hygienické požadavky pro jatka. některé z těchto požadavků mají významné ekologické důsledky, pokud jde např. o spotřebu vody a energie. Existují právní předpisy, které jsou velmi významné pro činnosti, jichž se týká tento dokument a které jsou vzaty v úvahu, tj. Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví zdravotní pravidla pro vedlejší živočišné produkty, neurčené pro lidskou spotřebu (ABP Reg) [172, EC, 2001]. Zatímco ostatní potravinářská a veterinární legislativa a legislativa upravující optimální péči o zvířata ovlivňuje používané procesy a postupy, např. pokud jde o teplotu vody používané na jatkách, předpis ABP Reg jde dále. Stanoví konkrétní zpracování vyžadující např. ohřev materiálu na určitou teplotu po určitou dobu. Stanoví, která použití a způsoby likvidace jsou povolené nebo požadované pro vedlejší živočišné produkty jež nejsou určené anebo jsou nevhodné pro lidskou spotřebu. Tam, kde je podle ABP Reg povolen více než jeden proces, provozovatelé se mohou rozhodnout, který budou dodržovat, na základě tržních preferencí nebo ekonomických úvah. Následkem toho se mohou takováto rozhodnutí různit v různých geografických oblastech anebo vc různých dobách. Předpis ABP Reg umožňuje, aby byly schvalovány v současnosti nespecifikované procesy pro využití nebo likvidaci vedlejších živočišných produktů, jež nejsou určeny pro lidskou spotřebu a odkazuje na potupy pro takové schválení. Cílem provádění předpisu ABP Reg je zabránit, aby se vedlejší živočišné produkty, odvozené od zvířat/živočichů nevhodných pro lidskou spotřebu, po zdravotní kontrole, nedostaly do potravinového a krmivového řetězce a tudíž nepředstavovaly riziko ani pro zvířata, ani pro zdraví veřejnosti. Předpis ABP Reg se také vztahuje na části poražených zvířat, které jsou vhodné pro lidskou spotřebu, ale nejsou pro lidskou spotřebu určené z komerčních důvodů. Některé z materiálů zpracovávaných průmyslem vedlejších živočišných produktů jsou poživatelné a lidé je konzumují. Některé z z činností, zachycených v tomto dokumentu, produkují výrobky pro lidskou spotřebu produkují a je třeba dbát, aby bylo zabezpečeno, že nic není ve sporu s příslušnou legislativou, týkající se bezpečnosti potravin a krmiv. Až donedávna právní předpisy EU, týkající se průmyslu vedlejších živočišných produktů, popisovaly živočišné tkáně, které nejsou lidmi přímo konzumovány, jako „odpad“. Současná praxe používání termínu „vedlejší produktů pro materiály, vyhrazuje používání termínu „odpad“ pro vedlejším produkty, s nimiž se nakládá jako s odpadem.


Verze Leden 2003

Návrh referenčního dokumentu o nejlepších dostupných postupech na jatkách a v průmyslu zpracovávajícím jejich vedlejší produkty

Recommend Documents