NAŠE P O H R A N I Č Í OMLÁDLO N ábor m ladých b rig ád ník ů pro zem ědělství v našem pohraničí úspěšně pokračuje. Do 28. července se p řih lásilo 4200 m ladých lid í, kteří po usnesení Ü V K S Č a na výzvu Ü V GSM ch tějí pomoci dlouhodobým i brigádam i našem u zem ědělství'v pohraničí. P řih lá sili se m ladí pracovníci ze závodů i vesnic. Je d ni se na cestu chys tají, druzí už na různých m ístech pohraničí p ln í svůj velký vlas tenecký úkol. Některé z brigád si p o čínají ták dobře, že byly za příkladnou a obětavou práci odm ěněny v la jk a m i a někteří je d notlivci b y li zvoleni jak o delegáti na Varšavský festival. Dnešní stránku věnujem e aspoň m alé části z řad této uvědom ělé a poho tové m ládeže. M ládežníci, p racující v Ú valně na K rnovsku, kteří b y li nedávno odměněni R udým praporem K V GSM v Ostravě, se všem i silam i snaží, aby dobře obdělali 500 ha zem ědělské půdy. B o ju jí se špat ným počasím, zem ědělská práce je pro ně dosud nezvyklá, ale přesto dosahují stále rovnom ěrnějšího plnění norem. L u dm ila Te rnová (obr. nahoře vpravo) pracuje ve vepříně a m á tu velm i pěkné výsledky. Ve svém paviloně ošetřuje 230 vepřů, u kterých m á denní přírůstek 60—80 dkg váhy. N a okopávce a sjednocení řepy dobře pracují L u d v ík K ročil, A lois Soukup, Joséf L ínek a A dolf Toníček (tíbr. uprostřed). V kravíně se už zapracoval Leo nard Chobot (obr. vpravo dole). M á dobrou průpravu, protone jeho
Je nám líto , že tu nem ůžem e uveřejnit jména všech m ladých brigádníků, mládeže, na kterou m ůže být právem hrda celá republika. Avšak přejem e všem těm , k teří se rozhodli pomoci na šemu zem ědělství, m noho a mnoho úspěchů V práci. A těm brigádníkům , kteří uza vřeli m ezi sebou sňatek a rozhodli se zůstat v pohraničí na trvalo, přejeme m noho štěstí v jejich novém domově.
bratr V ladislav, který absolvoval zem ědělskou m is trovskou školu, ho n a u čil zacházet s elektrickou dojičkou. Na sním ku vlevo dole je Ladislav Babiš, kteiý dříve pracoval v bohum ínských železárnách Gustava K lim enta, p ři setí směsek. , Mezi prvním i, k teří se p řih lás ili na jednoroční brigádu do zem ědělství, byla pracovnice plánova cího oddělení n. p, C hirana, Jiřin a T ům ová (obr. dole uprostřed). Zastává fu n k ci politicko-organisačního referenta GSM a p řih lásila se zároveň s Jarkou Krubnerovou, pracovnicí kádrového oddělení: téhož podniku.
M noho by se dalo psát o příkladné p ráci a hrdinských činech m ladých lidí v pohraničí. Stále sledujeme jejich ži vot a moc by nás v redakci těšilo, kdyby i oni ve volných chvílích sledovali náš Časopis u navázali s nám i spolupráci. R ád i uveřejním e je jich zkušenosti z no vého života, které by jistě zajím aly všechny maše m ladé čtenáře. — red. —
CESTA D O Š Ť A S T N É H O V Ě K U Naše delegace na zasedání Akademie věd SSSR o mírovém využití atomové energie Ve dnech 1.— 5. července 1955 se konalo v Moskvě zasedáni _ Největší zájem delegátů přirozeně budila návštěva první so-’ ftkademie věd SSSR o mírovém využití atomové energie. Zú větské atomově elektrárny, takže bylo nutno delegaci rozdělit častnili se ho delegáti 24 států. Za naši republiku byli v dele- : na dvě skupiny, z nichž jedna odjsla z Moskvy ráno, druhá gaci zastoupeni zejména ing. Čestmír Šimáně z Üstavu Jaderné v poledne. Všichni delegáti si mohli elektrárnu podrobně pro fysiky v Praze, člen korespondent ČSAV Václav Votruba, ing. Ja hlédnout, nebyli nikterak omezováni a naopak dostalo se jim romír Malý a PhADr Jan Urbanec. _ podrobných vysvětliv-Jc a výkladu, kdekoliv o to požádali. Zařízení elektrárny jsou rozložena ve dvou objektech. V prv O průběhu zasedáni byli naši čtenáři informováni ze zpráv ním jsou umístěna všechna speciální zařízení týkající se výroby denních listů. Chceme- se proto spíše -dotknout technických tepla, v druhé částí pak je parní turbina a alternátor o elek podrobností, o nichž nám delegáti referovali. trickém . výkonu 5000 kilowattů. Velmi překvapila poznámka děkana fysikální fakulty mos Místnost, ve které je postaven atomový reaktor, působí ne kevské university V. S. Fursova, který ve svém referátu o vý zvyklým dojmem svou jednoduchostí. Nejen že u elektrárny vinu uran-grafitových reaktorů uvedl, že první reaktor v So větském svazu byl postaven již více než před deseti lety, tedy , chybí obvyklé rozsáhlé sklady uhlí s množstvím vagonů, které se tu vykládají; nejen že tu nejsou ohromné kotle se složitou ještě v době druhé světové války. Byl tedy zároveň prvním obsluhou a množstvím personálu: celá místnost s reaktorem atomovým reaktorem v Evropě vůbec. Z referátu plyne, že je totiž celkem prázdná a na jedné její stěně v délce asi 10 sovětští vědci postupovali vlastními, původními cestami, ne metrů je rozvěšena řada uranových tyčí, které představují zá závisle na cizích výzkumech a získali při své práci mnoho cen sobu paliva elektrárny na dlouhé melice. ných poznatků a zkušeností, které nyní dávají k disposici ce lému světu. Svrchní část reaktoru, který sám také nemá veliké rozměry, Pro fysikální účely byly zkonstruovány zvláštní reaktory je ve výši podlahy místnosti, a vyčnívají z ní jen dva motor s obohaceným štěpným materiálem, t. j. s přídavkem uranu ky, sloužící ke spouštění regulačních tyčí, zhotovených v tomto 235 i uranu přirozenému. Jako moderátoru používají obyčejné případě z karbidu boru, Bezpečnostní tyč lže vsunout do re vody. Tyto reaktory dávají při malém objemu velmi intensivní aktoru v čase 0,6 vteřiny, čímž se úplné zastaví chod reakce. neutronový tokf což má véHký význam *při použití ve fysikálriím To je doba až nadbytečná: je známo, že část neutronů se uvolr výzkumu jako zdroje radioaktivních isotopů. I Češkosióvenško ňuje ze štěpných zplodin opožděně, takže reaktor, ponechán dostáné jeden takový reaktor. zcela sám sobě, by se rozbçlil k nebezpečné hranici teprve : V druhém referátu předneseném na plenárním zasedání podal v několika vteřinách. Vlastní reaktor, který je pod zemí, má v grafitovém mode člen-korespondent AV SSSK M. G. Měščerjakov přehled o pra rátoru ve tvaru válce o průměru 1.5 metru a délce také 1,5 cích provedených s velkým synchrocyklotronem. Tento přístroj fhetru zasunutý tyče s obohaceným uranem (asi 5% U 235) urychluje protony až na energii 680 milionů elektronvoltů a podoby válcové trubky. Tyče jsou obtékány chladicí vodou. částice alfa až na 840 MeV. V podstatě tu jde o zdokonalení Celková váha použitého uranu je 50 kg a náplň vydrží prů cyklotronu : mezi póly velmi silného elektromagnetu jsou umís měrně po dobu jednoho roku. Potom začne brzdit výkon tím, těný dva „duanty“ , jež si můžeme představit jako velkou ple že v ní vznikají nové látky, pohlcující vě tš í.měrou neutrony, chovou krabi« od krému na boty, rozříznutou v půli na dvě a je třeba tyče vyměnit. To se děje samozřéjmě bez přítom části podoby písmene D. Duanty jsou připojeny na zdroj stří nosti lidí. Tyče jsou vyňaty samočinným jeřábem" a vnořeny davého napětí. do nádrže s vodou, kde zůstanou několik měsíců, než radio Vytvoříme-li-uprostřed mezi oběma polovinami částici s elek aktivní záření zeslábne natolik, že je možno tyče dopravit do trickým -nábojem (proton, deuteron, částici alfa a p.), je vta chemického závodu k vytřídění vyniklých štěpných zplodin a žena do duantu, který je v tom okamžiku záporný. Magnetické obnovení uranu. V : pole stočí její dráhu ve spirálu. Vtom se však změnilo napětí, Celkový tepelný výkon reaktoru je asi 30.000 kilowattů, účin částice je vtažena do druhého duantu a koná tak Spirálovitou nost elektrárny je tedy asi 16%, což není nadměrně nízká hod- • dráhu za neustálého urychlování, až se na obvodu dostane nota pro zařízení á parní turbinou. Tok neutronů dosahuje okénkem ven. uprostřed hustoty asi 5.10'* neutronů za vteřinu na plošku Synchrocyklotron je umístěn ve vlastní budově, která -má 1 cm*. Jaderný reaktor je obklopen silnou vrstvou vody, betonu imposantní rozměry: je dlouhá asi 70 m , široká 40 m a vysoká a litiny. také asi 40 m. Je celá z betonu a bez oken. Zdi budovy mají ■ Primární okruh chladicí vody má teplotu až 270“ C a je div některých místech tloušťku 6 až 8 metrů, aby se pronikavé mensován na tlak 100 atmosfér — aby Se mohla voda na tuto záření,, nebezpečné pro živý organismus, nedostalo do volného teplotu ohřát bez proměny v páru. Tákto ohřátá voda proudí prostoru. . ' ' do výměníku tepla, kde odevzdává teplo sekundárnímu, parnímu ; Také celá aparatura je nebývalých rozměrů. Elektromagnet je okruhu. V něm se. totiž jíž voda mění v páru o teptotě asi 210®C 18 metrů dlouhý, 6 m široký a Í2 m vysoký a váží 7000 tun. při tlaku 12 atmosfér. Tato pára pak pohání turbinu a s nl Je chlazen vzduchem. Vinutí elektromagnetu má ' elektrický generátor. Pára se odvádí do kondensátorů á odtud se čerpá příkon asi- 2Ö00 kilowattů — čili mohlo by napájet žárovky ■zpět do výměníku. některého menšího města. Celé jaderné zařízení obsluhují pouze dva Inženýři, kteří tu Vnitřní vakuová komora má průměr 6 metrů a v nejvyšší jsou vlastně jen pro případ náhodilé poruchy, protože jinak části je 70 cm vysoká. Je přirozené, že urychlování částic se pracuje celé zařízení zcela automaticky. musí dít ve vzduchoprázdném prostoru. K dosažení a udrženi Pokud jde o hospodárnost atomové elektrárny, uvádějí so vakua má přístroj dvě difusní vývěvy, každou o výkonu 2000 větské prameny, že už dnes je elektrická energie z atomové litrů za Vteřinu. elektrárny levnější než z elektrárny parní. Dosavadní zkušenosti Tento synchrotron byl uveden do provozu v téže době, jako s provozem atomové elektrárny jsou velmi dobré. Obsluha je obdobný stroj v Berkeley v USA, o kterém se mnoho psalo a jednoduchá; řádióaktivita v- odpadoivé vodě a ve vzduchu větra který byl považován za největší zařízení toho druhu. Sovětský cího komínu (jím ž se vzduch odvádí vysoko nad obytné pro synchrocyklotron je.však větší a urychluje částice pa dvojná-, story) je malá, mnohem menší, než stanoví bezpečnostní normy. subnou energii než přístroj americký. V levo: Dispečerský stůl atomové elektrárny Akademie věd SSSR. Vpravo: Vodni vým ěník tepla v atomové elektrárně.
V eoA
A
T E C H N IK A
M l. A I) JEŽI
515
Moskevská výstava „10 let ČSR"
Deset* let uplynulo od chvíte, kdy naše země začala hojit své rány po kruté nacistické okupací, kdy lid i u nás započal budovat pod ve dením svého osvoboditele Sovětského svazu novou epochu lidstva, epo chu socialismu. Deset let je v historii krátká doba, ale co všechno se dá v ni vy tvořit a vymyslet, co lidí se může převychovat, to nám ukazuje právě bilance v letošním jubilejním roce; Na všech frontách vědy, techniky, průmyslu, kultury, všude -chce me ukázat, jakými velkými změnami prošel vývoj, jak velkými pře vraty prošel život našeho člověka v uplynulých deseti letech. Na vý stavách, přednáškách, koncertech dokumentujeme, jak působilo osvo bozeni republiky Sovětskou armádou, jak pomoci Sovětského svazu zvelebujeme: svoji vlast a jaké máme výsledky. Velkolepou ukázkou naší desetileté práce bude výstava „Deset 1eť ČSR", která bude dne 20. srpna otevřena v Ústředním parku kultury a oddechu M. -Gorkého v Moskvě.! ' S radostí a vědomím odpovědnosti převzalo ministerstvo kultury tento- úkol, o kterém bylo rozhodnuto na zasedáni vlády dne 21.. dubna roku 1355. Orgarusováni výstavy je odpovědný a těžký úkol již proto, že vše chny práce mely být skončeny .během čtyř iněsiců (normálně se při pravuje výstava přes rok), a zároveň;proto, že to bude největší naše zahraniční výstava, nebot svým rozsahem a bohatostí předčí všechny, které jsme až dosud pořádali. Nyní něco bližšího o výstavě samé. , Jádrem výstavy budou tm výstavní pavilony a menší budova, kde bude umístěna, restaurace. Dáie bude použito dvou až tří menších pavilonků, zařízen biograf, divadlo pod širým nebem, skupinky prodej ních stánků. Na volné plaše budou umístěny veliké exponáty, jež nelze vystavovat v pavilonech. V úvodní části výstavy fende arkáda , v jejímž centru budě motiv osvobození Československa Sovětskou armádou v roce 1945 Po lete straně tohoto centrálního motivu budou tří thematické celky, zahrnu jící historickou epochu od Velké ří jnové socialistické revoluce do osvo bozen! ČSR V roce 1945. Po pravé straně bude zaojiycen politický a hospodářský rozvoj ČSR za prvních deset let po Osvobození. Obě boční stěny arkády ukáží pře hled současného života v ČSR. PAVILON A Uvnitř vstupního prostoru tohoto pavilonu bude přehledná světel ná mapa ČSR, znázorňující nejvýznačnější data o rozvoji kultury, škol ství, vědy, zdravotnictví a tělesné výchovy. Obsahem celého pavilonu bude tisk. literatura, polygrafický průmysl, film, rozhlas a televise, divadlo, výtvarné umění a architektura, .J^idba, gramofonový průmysl, osvěta, školství, věda, zdravotnictví, tělesná výchova a sport. Významně zde bude zastoupena i Čs. akademie věd, které připadl úkol seznámit sovětskou veřejnost s výsledky našeho základního vě
deckého výzkumu Do Moskvy byl zaslán bohatý materiál, který doku mentuje práci takřka ; všetíh významných akademických pracoviší. CSsemičký ústav bude zastoupen exponáty silikonů, které jako moderní plastické hmoty se -uplatňují v mnoha Odvětvích průmyslové výroby, exponáty z chemie sterolů a přirozených látek š ukázkami nově získa ných l&tek s léčivými účinky. Ostav technické fysiky přichystal pro výstavu dokonalý krystal germania, užívaný k výrobě polovodičových žiáraků, které budou rovněž vystaveny. Velmi bofeatá bude exposice na šich vědeckých publikací a nejvíce pozornosti soustředí ^jistě nové vě decké přístroje. V prostoru, věnovaném našemu strojírenství, bude instalován kaikulaciJí děrovač; sestrojený docentem dr Ant. Svobodou a vyrobený Aritmou, který zaujímá vynikající místo mezi nejlepšími matematickými stroji toho druhu. Světovou úroveň mají i nové polarograficfcé přístroje, vyvinuté na základě objevů akademika HeyrovSkého a jeho školy. Kromě nových standardních typů polarografů, bu dou vystaveny i přístroje speciální:je to polarogr-ifitký analysátor, dů-. dežitý pro automatisaci chemické výroby, za jehož sestrojení byl Dr 3. V. A. Novák vyznamenán letos státní cenou Klementa Gottwalda, dále tak ar. koaugulograf, určený kse kontrole vodárensky upravované vody, a konečně i speciální kathodový osciloskop, který jako pokroskop p 524 vyrábí n, p. Křižík. Početně budou zastoupeny té ž tensometry, sestrojené v Üstayü theoretické a aplikované mechaniky ČSAV a dnes již v sériích vyráběné v n. p. Metra, pro potřebu haších vod ních děl- Tyto přístroje, které se umisťují v přehradních tělesech, slouží k mëêèiÿ napětí ý důležitých místech hráze. V exposici bude též nový prototyp pneumatického tensometru, jimž bude možno měřit nejmenší defoVmace s přesnosti na desetitisíciny milimetru. Ve všech pavilonech budcra organisovány služby návštěvníkům v růz ných fcrmšch; Zde, v pavilonu A, bude na příklad rozmnožovací tis kařský stroj v činnosti, íoukač skla zde bude vyrábět skleněné figur ky, u hrnčířského kruhu á keramické pece budou vyráběny a návště
Projekt výstavy v Moskv?. Autoři projektu jsou architekti Fr. Cubr, Jos. Hrubý a Jar. Pokorný.
5 1 6 V EDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
světelný graf k názornému vyjádření rozvoje v oborech, které jsoií zastoupeny svou exposici v tomto pavilonu. Jádrem výstavy bude střed pavilonu, kde budou umístěny výrobní prostředky všech výrobních od větví. Některé stroje budou v chodu. Návštěvníkům budou rozdávány hřebeny z umělé hmótyi vyráběné na místě. PAVILON C : Zde ukážeme návštěvníkům hlavní a nejdůležitější druhy, našeho spotřebního zboží, a to.'z převážné části lehkého průmyslu. V přízemí ■tohoto pavilonu bude v obou křídlech umístěno 12 panelových ploch s vývojovým programem: textilií, oděvů, nábytku, bytových textilií, skla a keramiky. Bude zde malá přehlídková siří,- kde' se budou konat občasné malé módní přehlídky.
Jak jsme se jíž zmínili, bude v pavilonu D zřízena restaurace, kde se budou prodávat naše speciality, jako párky, taliány, pravé plzeňské pivo a jiné dobroty ve studeném i teplém provedení. Účinkovat zde budou střídavě estrádní orchestr, dechová a cymbälová muzika. Tyto soubory budou hrát i k tanci. * V prodejních Stáncích venku se budou vyrábět karlovarské oplatky, koláče, buchty, bude zde výroba a zároveň prodej drobné galanterie, umělých květin( výroba a rozdáváni záložek do knih, rozdávání dřevě ných figurek pro děti, broušení a prodej drobných skleněných výrob ků, předvádění mechanických hraček, rozdávání zápalek s emblémem výstavy, rozdávání papírových upomínkových předmětů pro děti Tato velkolepá výstava potrvá celý měsíc a- již nynější velký zájem Moskvaný slibuje, že přehled desetileté práce ČSR v míru bude mít plný úspěch. Sa.
Uzávěr z umělé hmoty PVC
mu metod a způsobů; čištění odpadních vod. Měřící rozsah aneroidu je 200 Torr, s odeV potravinářském průmyslu jsou to zejména čítací přesností 0,1 „Torr“. V udaném roeMiroslavské Frucukrovary a masné závody, které, znečišťují sáhu se větší ručička otočí, desetkrát ko tě na Moravě byl naše řeky. V cukrovarnictví bylo již Uvede lem stupnice, která má rozvinutou délku te jTj j y ! d upraven Výzkumným no do provozu několik pokusných zařízení 4500 mm. Jsou na ní vyznačeny desetiny a / U jfiLigt ústavem pro mecha-na čištění odpadní vody &nejnověji též v mas jednotky „Torr“. Ě [J j- s M jsíl nisací potravinářské- ných závodech. Doposud používané aneroidové barometry SíM S I j< j |í S I p í ho průmyslu uzaví Princip čištění spočívá v mechanickém od vykazují chyby způsobené při změně teploty rací automat, který zbytků niasa a šlach pomocí rotačních a jejich odečítací přesnost je přibližně je dosud uzavíral láhve stranění potom v chemickém vyčištění a od- den „Torr“. -áč S pjMI, g § j § s ovocnou štávou hlí— kartáčů, tučnění,, vody a konečně v definitivním pro-i R níkovými foliemi, na Mrazírny pouze přízemní čištění v biologicky pracující věži. -ký uzávěry z umělé hmo ty PVC (Polyvinylchlorid). Výsledky jsou vel Ještě do nedávná , / /* Nová pila mi dobré a závěr je stejně těsný jako uzávěry se všeobecně stavěly \ \ fi n jT T j jtfÉ kovové či korkové a při tom šetříme deficitní V horských le- mrazírny v několika j \ \ U jí r f f Æ M materiál. Jde tu zejména o úsporu korku, sichr v blátivém podlažích nad šebou. • \ \ \ U h r f f ÆfliS protože nedostatek korku jé celosvětovým k ra ji a na jiných Tvrdilo se, že nej- ... . problémem a jeho opatřování nás stojí ročně málo přístupných výhodnější jsou pav značné množství devis. místech, kde ne trové mrazírny jak ]N j ijufjLjí ní možno postavit s hlediska provozu, Byly provedeny již podobné pokusy s uzaelektrostanici, po tak i ztrát chladu. V * víráním vina a v poslední době i piva. Lze užívá se pily pohá minulých letech byl očekávat, že v budoucnu uvidíme čím dá však přOVeden velmi ---- - ~ le .tím více hezkých poloprůsvitných bapodrobný technicko-ekonomický výzkum, kte ■ řevných uzávěrů na lahvích s nápoji. Vlastní rým bylo zjištěno, že naopak přízemní typ “ uzávěr je vysekáván ve formě kroužků z pásmrazíren je z většiny hledisek výhodnější a I ku PVC, ohřát na teplotu asi 130# C a za provozně hospodárnější. Z tohoto důvodu byl tepla na naplněnou láhev nalisaván. -ký něné benzinovým motorem. Tato_ pila iv Královéhradeckém kraji postaven u budo „Družba“ má jednováloový benzkioyy mo vaného masokombinátu první typ přízemní tor o výkonu ví ca než tři koně. Motor po^ mrazírny a dán loňského roku do provozu. bání řetěz s ostrýma ocelovými zuby. P ři Lze oprávněně předpokládat, že všechny no pohybů řetězu podřezává pila velmi rychle vé mrazírny budou již stavěny jen přízemni statné stromy. S pomocí této pily lze po A, ještě maličkost. Víte, že řada z našich razit za sm ěnu kolem 100 kubických met nových zimních stadionů nemá vlastní mra zící zařízení, nýbrž- je zásobována ledem z ne rů lesa. Tato motorová pila je znamenitým po daleké mrazfrny? V zimě má mrazírna vol mocníkem p ři probíráni lesa, kdy je třeba nou kapacitu vé své výrobě chladu a proto ji kácet strom y podle výběru. Hodí se i tesa ' využívá k mrazení ledpvé plochy zimního sta-* řům při stavbě domů, mostů a jiných kon dionu. V létě nám mrazírny uchovávají čer stvé ovoce a zeleninu a y zimě tvoří dokona strukcí ze dřeva. lý povrch ledové plochy pro bruslení a hokej. Nový maďarský motorový vlak -ký Nový typ tlakoměru • Nejmenší spalovací motorek světa Rychlostí 120 km v hodině se řítí nové V poslední době byl di eselelektrické vláky po maďarských tra Leningradský letecký modelář A. F. Kuz>\ ve • Výzkumném a tích. Vlak dlouhý 94 m etry má dva moto zkušebním leteckém něbov zkonstruoval a sestavil nejmenší vý rové vozy, jeden vpředu, druhý na konci ústavě v Letňanech bušný motorek na svétě. vlaku. Každý z nich m á Dieselův m otor o zkonstruován a vyro Tento motorek váží vŽeho všudy 13 g výkonu několika set koní. Tyto m otory ben dvouručičkový ' (s vrtulí 20 g), m á obsah válce 0,25 cm®, a jsou ovládány z kabiny řidiče dálkovým aneroid pro měření koná 8500 obrátek ža mkvuitu. Byl vesta řízením. denních barometric věn "do modelu vrtulníku, který vydržel Prostorné vozové oddíly jsou tři m etry kých tlaků, který se léta* čtyři a půl minuty. široké a m ají měkce polštářovaná sedadla. přibližuje svou přes A. F. Kuměcov sám sestrojil 20 rozlič Kiknatisační zařízení ohřívá nebo chladí ností rtuťovému ba ných motorků — Dieselových, výbušných vzduch ve všech vozech. Nechybí v nich rometru. Chyby tohoto eneroidu nepřesahují . se žhavicí svíčkou, kompresorových a j. ani rozhlas ani telefon. Tyto nové vlaky v celém měřicím rozsahu 0,3 „Torr“ a jeho Jezdí na dálkových tratích. mechanismus je kompensován pro rozsah —25° C, +50« C. ■:.j j g i i g Boj za očištění vodních toků Oproti Rtuťovému barometru, který je vel mi křehký a při jeho přenášení neustále hro Ife, ;, -’Průmysl ová výroba aa obvykle způsobuje, zí nebezpečí rozbití skleněné trubice, má aneroid tu výhodu, že je snadno přenosný a i— ‘ že vodní toky protékající v blízkosti zá- ■ proto jej ize lépe využít v polních podmín kách. Nový typ tlakoměru je upevněn v dře věném ochranném pouzdře, aby nebyl jeho vlastní mechanismus poškozen prudšími vněj šími nárazy. Je velmi výhodné, že aneroid ukazuje přímo „Torry“, kdežto údaj rtuťové ^ č i š t ě n í našich toků pďp y vede k velmi nákladho barometru musí být převáděn, na autový stupeň teploty, Tm YnToK? nému studiu a výzku V
VEDA
A
T E C H N IK A
M LADKZI
517
Stroj na sešívání prken ** Tento neobvyklý stroj postavil kartôteuk■|ér autozávodu J. V. Stalina G. Ivanov. Pomocí hřebíkových skob stroj spojuje prkna celkové tloušřky do 50 irum a po případě je sjpojuje i s plechem. Připojený
obrázek znázorňuje postup práce. Ocelový drát se uřízne, zašpičatí, zahne. Tím se do stane skoba, kterou stroj s velikou šitou vrazí do dřeva. Spdřky skoby jsou zaostře ny šikmo, takže v prkně probíhají poně kud zahnutou drahou a nakonec narazí na kovovou podíoěku, na n S se ohnou a pev ně v prkně uvíznou. Posouváme-li desky do stroje, můžeme dostat šev, složený z řady takových skobek. Tento strojek um ožňuje daleko pevnější Spojení prken než sbití hřebíky a velm i urychluje práci.
60 tvar trojHranné vačky se zaoblenými rohy. Na 216 stránkách svého díla popisuje Uno Olsson ťheorii konstrukce různých druhů neOkrouhlých soukolí. Zároveň však uvádí směr nice pro jejich výrobu.»» běžných,obráběcích strojích, Usnadňuje sç tím ýyuži^f tohoto' no vého, zatím téměř neznámého konstrukčního prvku v technické praxi. Těmito nezvyklými soukolími lze dosáhnout nejrůzněji upraveného otáčivého pohybu tak, že úhel otočení jednoho hřídele je matema tickou funkcí ; úhlu otočení druhého hřídele. Prakticky se toho dá použít u balicích stro jů, tiskařských lisů, různých textilních stro jů ; v elektrotechnice u komutátorových mo torů nebo transformátorových armatur, ale i v soukolích pro řízení sklonu dělově hlavně. K theoretickému řešeni konstrukce Uno Olsson vypočetl a uveřejnil nové matematic ké tabulky s vyčíslením hodnot pro hyperbo ly a jiné křivky.
Rychlá přeprava mléka Na našich silnicích vídáme stříbrnou cis ternu na automobilu jedoucím obvykle vel kou rychlostí a s ná pisem „Doprava mlé ka“. Je to rychlá pře prava pasteurisovaného mléka z krajů, kde je miéfca přeby tek do průmyslových měst a hlavního města. Tato služba se jíž Velmi dobře osvědčila; proto je y několika mlékárnách zkoušen — a ihned můžeme ř í ci, ze s úspěchem — i .svoz mléka od výrob ců v cisternách. Odstranění konví při dopravě mléka od výr „£obce.:da lé k á rn y má řadu výhod. Je .to žejtaéaa ^snadná a rychlá n tn j^ h o é při vlast ním přejímání mléka ve sběrnách, Cisterna Je zařízena tak, že je v ní trvale asi 0,3 až atro. podtlaku, takže mlčko si vlastní cisterna sama nassává. Podtlak je v cisterně jaskán velmi jednoduchým způsobem, ssáním . Ig y rměcihO motoru automobilu. .Motor nassává část vzduchu, potřebného pro karburátor 2 cisterny. Cisternový vůz objíždí jednotlivé sběrny a vehni rychlým způsobem přejímá mléko. Po ' do mlékárny se vyprazdňuje Cister na přímo do příjmových tánků à odpadá tak "^ řada ^operací, jako je zkousaní každé . konve ^mlélía í»a » kyselost, vylévání mléka i z konví, prát né a nákladné mytí konví a ná vrat prázdných konví do sběren. Do budoucna se uvažuje o všeobecném za jedení tohoto výhodného způsobu svozu mléka a dokonce i o rozvozu pasteurisovaného mléka pro větší spotřebitele, jako jsou hotely, nemocnice, velké závody a pod. Pro drobné Spotřebitele se bude dávat mléko jen v lah vích a tak se odstraní všechny konve z oběsniž* se možnost infekce mléka a od-stra' gi_ se namáhavá práce s ko-nvemi. -ký t ’
Je vidět, že 1 v takové „šedivé“ mechanice lze ještě objevit mnoho nového a dají se na jít daíší cesty pro ted ritfc wi praxi. -ek Plynový akum ulátor Vynálezce A. G. Preeňakov vypracoval or&gitoálnl návrh plynového akum ulátoru. Za elektrody používá desek z -aktivního u h lí Toto u h lí m á schopnost zachycovat plyny vznikající p ři pfůtíhodu elertiiicfcfiho proudu « štěpit je jic h m olekuly m atom y chemický sitně aktivní. Elektrody zfrotoyenéyz /jiktivního u h lí, ppnořené na p řík lad do kyseliny solné, absorbuji po das nabí jení na kathodě vodík elektrolytu a n a anodě chlor. P lynů se m ůže na eSiektrodách nahrom adit veliké množství. P řf vybíjení působí atoohy na sebe «#»©m icky a vzniká napětí metó elektrodami. Je zajím avé, že tá k w ý -akumulátor fun-'. guje dobře, i když m ísto kyseliny solné : použijem e roztoku obyčejné kuchyňské soii. . ,
Ozubená soukolí bez koleček? . : Královská švédská akademie- technických Wd uveřejnila ve svýph ÀCTA POLYTECHNICA 153/1953 práci Uno Olssona, inženýra wědských závodů Esea ve Stockholmu; na thema: „Ncokrouhlá čelní ozubená soukolí.“ : Překvapí vás asi, že jde o ozubená soukolí, ftý no y é ^ t ^ u l á ^ f y . j n a jí .ytííkbu e lá t^ jejjchž „kola“ nejsou' kruhová: ,'Âîio, jé.Jtomu trom otonckou silu. N ejvělšího napětí 2,8 Ý tak opravdu, ostatně podívejte sé na náš obrýbylo. dosaženo p ři v ^ jŒ iu îé m ,pi^obesií voNa něm je jen jediné kolečko kruhové, diik^ ÂrchîoiH, ,Jryslîi: à voálk d áv al nap ětí ® tovje ještě nasazeno na osu excentricky*' ; j V Akumtd«*U»Jiy ' d áv ají i- fcm&úS- jjíkiý Ostatní části soukolí :,mají tvar eliptický, ne- ’ proud........... ', ,7 '
s u
VE0A
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
Lepší způsob oprav železničních kol Kola železničních vagonů, lokomotiv a sendrů se značně opo třebovávají tměním o kolejnice, zvláště ; v zatáčkách tratí á při brzdění. Z těchto dů vodů mají kola obruč ze zvláštního mate riálu, který má zvý šenou odolnost proti otěru ; i přesto je však opotřebení poměrně značné, H Dosud se opravují kola tím způsobem, že obruč, která je na povrchu nerovnoměrně ojetá, se osoustruží na předepsaný profil, při chází tím nazmar značné množství drahého materiálu, při čemž obruč může být jen ně kolikrát opravována. Konaly se již pokusy zvětšit životnost obručí navařováním vrstvy oceli na ojetá mís ta. Navařovalo se ručně, obalenými elektroda mi, což byl způsob velmi nákladný, nebo sva řovacími automaty "s použitím holého ocelové ho drátu. Takovéto svary byly málo kvalitní a špatně se opracovávaly. Nyní 'b y l tento problém úspěšně vyřešen úzkou spoluprací ministerstva dopravy s Vý zkumným ústavem svařovacích strojů a tech nologie svařování, pobočka v Chotěfooři. Navaruje se holým drátem pod vrstvou speciál ního tavidía, které dodává navařenému kovu vysokou jakost. Navařování je vefani produk tivní, neboť může pracovat současně někoiik oblouků a navařené vrstvy jsou velmi ja kostní. K navařování se užívá universálních polo automatů ke svařování pod tavidlem, které jsme ú nás zkonstruovali. Speciální železni čářské automaty, jim iž se dosud navařovalo holým drátem, byly upraveny k navařování pod tavidlem. Ve Výzkumném ústavu svařovacích strojů a technologie svařování bylo rovněž vyvinuto tavidlo, jehož hlavním úkolem je chránit te kutý kov před přístupem vzduchu, který svar tw ý kov znehodnocuje. Užívá se ho dnes běžně při moderním vysoce produktivním způsobu svařování ! navařování pod tavidlem. -ký
Nově sovětské stroje pro hnojení půdy Sovětské zeměděl ské vědecko-výzkumné ústavy soustavně pracují na nových zemědělských stro jích, kterými přispí vají k -evyšování pol ních výnosů., Mnohé, z nich, se -vyrábějí ve velkém měřítku, fle-iboí se v praxi osvěd čily. Patři k nim na příklad závěsný nakladač hnojivá k traktorům „CT-54'‘, nétoo „SCHTZNATI“, vyrobený kolektivem vědeckého vý zkumného ústavu pro medřmisaci zemědělství Akademie věd Běloruské -SSSR. Nakladač se skládá ze zdvihacího zařízení, umístěného na traktorovém rámu, * z výměnných pracov ních součástek. Nakládání a vykládání trvá l*»uze minutu. Zvláštní konstrukční kancelář zřízená při závodu „Gomselmeš“ , společně s laboratoří mechanisace Všesvazového vědeckého výzkiunného ústavu pro hnojivá a aerotechniku, sestavila universální rOzmetadlo hnojivá, rašetóny a vápna, znáčky „TUR 7“. Tímto; strojem lze dát půdě 100^-400 kg mineřálrifto hnojivá, 5 tun vápna, 50 tun orga nických minerálních směsí, mrviti a ^rašeJiiíového prá% u o» . í h^. Dno" karoserie tóioto stroje, je pak vybaveho dopravníkem, který podává hnojivá dojrozmetávajíeího mčíiianis-j3 .jíiu. ,Rychio--t dopravníku je řů^tiá a je ířízeiia a.,ře®djeíena na 20' rychWstí. Při největší rychtosö se .karoserie' vypráziání ža šedin minut. Její obsah činí 7 m' a únosno6t-5 ton.
MECHANISACE SILÁŽOVÁNÍ] blížit jakost zimního krmivá jakosti; krmivá ty. Kysličník uhličitý během svého vývoje Silážujeme proto, abychom si zachovali po letního. Šiláž jé důležitým krmivém, po v- silážní hmotě má stejný účinek jako chlo-. kud možno největší množství zelené, šťavna rofofm, ether nëbô kokain, t. j. umrtvuje vzbuzuje u zvířat chul ke žrádlu, čímž ' se té pice: rostlinu — dochází k odumírání rostlinných, žvyšuje využit! živin v hrubé pící a v jadr 1. jako základnu pro celoroční krmení hos ných krmivech. Chceme-ll získat, skutečně buněk — ustane život. Rostlinná hmota je podářských zvířat,. tím ■ konservována a snese při odborném hodnotnou, stravitelnou a nejchutnějšl siiáž, 2. abychom v době sucha mohli krmit šťav ošetření i dlouhodobé uchování. použijeme k silážování mladé rostliny. Dobře natou pící uchovanou silážováním pro ce připravená siláž má chuť po sušeném ovoci,1 lý běžný rok, , Silážní stavby kompotu, chlebovém kvásku nebo nakláda 3. abychom v době hojnosti zelené píce sta ných okurkách. Není slizká a nemaže se. f čili ji sklidit, uchovat a konservovat, Silážní věže. Jsou to nadzemní vysoké 4. abychom v době dešťů, kdy se nestačí postavby, válcovitého' a čtvercoví tého půdorysu. Zásady správného silážování - kosené rostliny u su šit.je uchovali..silážoSilážní komory. Tyto jsou zcela nebo z čas váním jako hodnotné a šťavnaté krmivo. ti zapuštěny do země nebo postaveny i na Posečenou rostlinu je třeba rychle rozře Hlavní předností silážování je, že dovo povrchu terénu. Silážní komory, typu MO zat a konservovat, aby k ní neměl přístup luje poměrně snadno a rychle připravit znač RAVIA jsou stavby zapuštěné v zemi, čtver vzduch a mikroby, hlavně plísně. Rozřezanou né množství velmi hodnotného krmivá z růz cového půdorysu. Maji speciální závěr, t. j. píci vrstvíme v silážním prostoru a součas ných rostlin, při menších ztrátách živin i za $ víko, kterým Se komora po naplněni uzavře, ně vhodným způsobem silně udusáme. Tím deštivého počasí. z rostlinných prostorů vypudíme vzduch a. zapadá do drážky, do níž se nalije olej nebo melasa, takže je siláž hermeticky uzavřena současně zamezíme přístupu vzduchu k udu Které rostliny lze silážovat? a nemůže k ní vzduch. sané rostlině. V siláži. dýchají rostliny po Silážní Jámy jsou prostory Zapuštěné tud, pokud dýchají rostlinné buňky, t. j. po Silážovat můžeme všechny rostliny, které v zemi, případně mohou mít i nízkou pode kud k nim má přístup vzduch. Udusaná píce nejsou zdraví zvířat škodlivé. K typicky si zdívku. Nejvhodnější silážní stavby (po strán prodělává za studená kvasné pochody, při lážním rostlinám patří jmenovitě" kukuřice, ce mechanisaee prací) jsou delší silážní jámy nichž so ze snadno zkvasitelných . uhlobyslunečnice, topinambury, čirok a krmná ka (přes 20 m) s vjezdem a to z toho důvodu, že drátů, obsažených v uvolněné vegetační šťá pusta. Kromě toho pak luskovinoobilné směsje v nich možno ,snadno mechanísovat dusání vě (někdy i záměrně přidaných) tvon kyseky pěstované na šiláž, porosty luk a pastvin, kolovými nebo pásovými traktory..' odpadky tykvovitých rostlin, vedlejší produk ' lina mléčná a kysličník uhličitý, které nám ty potravinářského a lihovarnického průmys- ■ naloženou píci konservují, t. j. zabraňují dal- j Mechanisaee prací při hloubení silážních jam Šímu rozkladu organické hmoty — uhlohyiu (eukrovarské řízky, lihovarské výpalky drátů a cenných bílkovin. Pamatujeme, že atd.). Aby si zemědělství mohlo zajistit dostateč mléčné baktérie ?ijí za nepřístupu vzduchu, Rozmanitost druhů zelené píce umožňuje nou výrobu siláže, musí se vybavit silážními kdežto bakterie octové a máselné za přístu zemědělcům přípravu‘ mnoha druhů siláže prostorami a méchanisačními prostředky, pu vzduchu. Posledním dvěma druhům ba pro hospodářská zvířata. Důležitým momen potřebnými při silážování .. píce. Levnou a kterií zabráníme ‘růst silným udusáním hmo tem správné výživy. dornácích zvířat je, při
Nahoře: vlevo: DusSnI stláíe řepných skrojků pásovým traktorem KD-35 v «iiáín í SRK nH sklizni m lá d « kukuřice na silAž. Vpravo: Silážní věze plněné pomoci hrabiíkoveho transportéru.
ysoA
a
DOl* ! V‘ *V° <
tttcmvsA m la d k s i
519
fychle Jrrovedltetnou silážní stavbou Je si lážní jáma. K hloubení-těchto jam použije se těžkých mech-amsačních prostředků screperů (čti skrejprů), buldozerů « bagrů. SCRAPER D-147 je přívěsný vyklápěcí stroj, tažený traktorem S~80, Je to v principy fcorba, jejíž přední stěna je vysunovatelná. Před ní spodní hrana korby tvoří silný břit. Stroj: narýpává břitem zeminu, hromadí se v korbě. Obsah korby je. 6,25 » * . ©dváží-li stroj ze minu do vzdálenosti 100—306 m, je výkon stroje za 8 hod. 138—300 m 3. Podobný stroj je scraper D-185. Je to vleč ný škrabák s hydraulickým řízením. Má vy klápěcí korbu o. obsahu 2,15 m\ s výkonem 90—230 m3 za 8 hod. práce, s odsunem mate riálu na vzdálenost 100—300 m. BULDOZER, Základ stroje tvoří traktor S-80, který je po celé šířce přední strany opatřen vydutou, kovovou deskou s radlicí, šířky 3 ni. Její přední hrana je opatřena sil ným břitem. Při práci traktor narýpává ze minu pomocí zmíněné radlice a hrne ji před sebou na místo určení, Za 8 hod. práce vy hloubí stroj 190—490 nr8 zeminy při roz vozu narýpané půdy do vzdálenosti 50 m.
S transportér. Tento sťroj sbírá’ picí se ¥aä a transportérem ji dopravuje primo’ do Vozů. Posečená píce je vozy odyážena k silážním prostorům. Zde se dovezená rostlina rozřeže webo rozmělní. K tomu účelu se používá si lážních odhazoyých řezaček nebo výlukových řezaček, nebo také drtičů. Použijeme-li při řezání výfukové řezačky, je hmota foukána přímo do silážních prostor. Od odhazových řezaček nebo drtičů se rozrezaná, případně rozmělněná píce dopravuje bisd transportéry do silážních prostorů nebo se musí ručně do těchto prostorů vhazovat. Příprava silážního krmivá těmito stroji je však velmi zdlouhavá, namáhavá a vyžaduje velké množství pracovních sil a potahů. Práce spojené se sekáním, řezáním a na kladením, posekané pice, usnadní v nejbližší době t. 2v. Sldízecí řezačka — SRZ, kterou staví náš závod Agrostroj n. p. v Pelhřimově, lato sklízeč! řezačka má dvě vyměnitelná ustrojí pro sklizeň zelené píce.
a stvoly rozřezává na silážní hmotu. Kombajn je závěsný, vpravokosící, tažen pásovým traktorem KD-35. Kombajnem lze sklízet současné dvě řádky kukuřice, Vzdálené od sebe 70—90 cm. Palice kukuřičně se shromaždují v zásobníku na levé stráně stroje.Pozřezaná píce se shromažďuje v přívěsném zásobníku. Palice se vyprazdňují ze zásob níku samospádem, silážní hmota pomočí ře tězového laťkového transportéru. Agregát (traktor, kombajn, zásobník) obsluhuj! tři lidé. Výkon kombajnu za 1 hodinu při sklizní kukuřice ze 70 cm. meziřádkové vzdálenosti činí 0,7 ha, z 90 cm meziřádkové vzdálenosti činí 0,85 ha. Délka řezanky je 40 mm. Výška strniště je 9—10 m Obsah zásobníku palic je 1 m3, zásobníku na siláž. hmotů- 5 m*.
Sklizeň silážních plodin lze také provádět upravenými obilnými kombajny. V SSSR po užívají ke sklizni silážních plodin upravené Jednak žací ústrojí se záběrem 130 cm __ .kombajny KOMUNAR, STALINEC 1, STALIhodící se pro sklizeň nízké a slabostéfeelné NEC 6. pice (na pr. vojtěšfca, obilní směsky, sudanPři kombajnové sklizni lze k odvozu ře stea tráva, mladá kukuřice), jednak jedno zané hmoty použít nákladních vozů, vlečných řádkové zací ústrojí — hodíc! se pro sklizeň BAGR — rýpadlo. Bagr je namontován na vozů, nejlépe sklápěcích. U valníků lze mekukuřice na siláž, slunečnice a jiných wšších pásový podvozek a je opatřen buď drapákem chanisovat_ vykládání nařezané silážní píce porostů. nebo lopatou — lžící. Drapák je ovládán po tak, Že přední čelní pohyblivou ^stěnou po mocí lan a sestává ze dvou proti sobě še Žací ústrojí se záběrem 130 cm — sestává mocí navijáku se řezaná ptee zadním otevře uzavírajících čelistí. Při práci se drapák z rámii, který nese žací ústrojí normální kon ným čelem vyhrnuje přáno do jámy, nebo na s otevřenými čelistmi spustí ďo zeminy. strukce, z príháněče a transportního žlabu. hrabičkový transportér, při dopravě do nadStou vahou 700 kg.se zarýpává do půdy, pří & Proveden šnekovým převo- • zemních vysokých silážních staveb: Z vleků .čemž se současně Čelisti uzavírají. Prostor ^ * J ^ hyb ř.e převódí Houbovým • a^ nákladních automobilů bez vyklápěcího za drapáku se tím pjní narýpanou zeminou. hřídelem. Požaťé rostliny jsou přiháněčem řízení lze vyklSpět silážní hmotu pomoci Bagristou ovládaní lana zvednou plný drapák podávány do žlabu s transportérem, odkud Frolovovy sítě. Je to čtyrlartová síť s laťo a otáčivým pohybem bagru je j přemístí nad jsou dopravovány do podávacího a 'řezacího vými příčkami šířky vozu a 2,5 krát delší než skladovací prostor. Otevřením Čelistí drapáku ,tVDřs botová, čtyřnožová řezačka, délka korby. Síť se rozprostře od zadu ku se zemina z něho vysype. Theoretický výkrm obstarávající současně výTuk rozřezané hmúbagru je 40 m3 za 1 hod., při obsahu dra- • ty do dopravního prostředku. ’ předu i přes boudu řidiče. Rozřezaná hmota päkü 5,3 m*. se fouká na rozprostřenou síť. Lanem, zapo Jednořádkové žací ústrojí - sestává z ráJednoduchý scraper (vlek). K hloubení měl jeným na předním konci Sítě a taženým ze x»ry P opatřen jednořádkovou žací kých silážních jam, mělkých jam pro krech*adu, se pomocí navijáku nařezaná píce vy-' feštou, Ma rámu je přimontován transportní ty a pro odstranění blátivé zeminy z výběhů, loží z vozu. žlab, v jehož postranicích bělí dva párv unálze použit jednoduchého sersperu. Základ secich dopravníků. Posečená píce'je dopravo seraperu tvoří vana, zhotovená z 8 mm ple Dusání siláže vána těmito dopravníky (unášeči) do podávachu. Spodní krása vany tvoří břit. Obsah této tíh o a řezacího ústrojí. 2afeěr tohoto stroje vany je 0,8 ma. Při hloubeni tímto strojem Rozřezanou silážní píci, která má být řádně je 8W mm. Tato sklízeč! řezačka s tím a je nutno zeminu dříve naorat několikaradličuchována, je třeba při skladování řádně udu on™ žacím ústrojím se zavěšuje za traktor ným pluhem. Porrx>cí dvou lan je scraper sat. V silážních jamách lze s úspěchem du ® P J}m Poháněna pomocí kardanového h ří vtečen za traktorem. Narýpává naoranou zesat kolovým traktorem se zvlášť upravenými dele pres pojistnou spojku. Nožové kolo v odmteu, jež se hromadí v prostora seraperu. dvěma páry orebných kol <mebo pásovým nazovém bubnu je křížového tvaru. Pice řeže Horní lano, .jedním koncem upevněné za traktorem. Ve věžových slech lze provádět a současně fouká do dopravního prostředku. traktor a druhým koncem zachycené na stře dusání pomocí soustavy konických válců, siIážní feza* y i vlečného vozu du horní hrany seraperu, slouží k vyklopení je třeba traktoru o síle 35 ks. Je-li k dispo z nichž válec, pohybující se u stěny, je po obsahu korby, když spodní tažné lano se sicí pouze slabší traktor Z-25 nebo ,5-30. před tím vypnulo. Za 1 hod. práce se serapeháněn elektromotorem nebo hnacím moto »WSJ být vlečný vůz tažen vlastním traktore® narýpe 8—10 m* zeminy. rem. Všechny tyto stroje pracují s úspěchem v písčité, v^ písčito-hlinité a v hlinité půdě. Ošetřování silážní hmoty 1 ° záběru 130 ™ sklízí za Bagr lze též využít i v půdách s rozrušenou 0 n 4^ r í2? q ««řezané píce s plochy skálou. Při hloubení silážních jam těmito Udusaná siláiovaná hmota musí být zaří Cy25—0,40 ha. Lze ji použít pro sklizeň rost těžkými mechanisačními prostředky je nut lin do výsky 130 cm. Sklízeči řezačka s jed zena a isolována od účinku, vzduchu, dešťové no předem zjistit druh zeminy a 'hloubka nořádkovým žacím ústrojím sklidí za 1 hod. vody, slunečních -paprsků a mrazu. V siláž spodní vody. O tom se přesvědčíme sondová w ao q rozřezané píce s plochy 0,20—0,30 ha. ních věžích přikrývá se hmota prkny a na ně ním půdy, Přísun prázdných vteček nutno řádně ’orqase nanese vrstva hlíny, která se mazanicí -aby byl stroj plně využit. V SSSiR po uhladí, nebo rnlusá. S úspěchem lze k tomu Mechanisační prostředky při sklizni užívají ke sklizni silážních plodin silážního to dusání použít elektropěchů, používaných silážních rostlin kombajnu SK-2,6. Je tažen traktorem Ivr-54 ve stavebnictví. Dobře s£ též uplatňují tyto s t z “NATI. Lze jím sklízet rostliny úzkepěchy při dusání hlíny, navrstvené při za Velké procento našich zemědělských závo rádkové ^ ntzkostéblé pícniny nebo vysoké dů používá při -sečení silážních pícnin pokrývání silážní hmoty v průběžných jamách. seté^do širokých řádků nebo hnízdově o výš tdtový žací stroj zn. HEROS o záběry žací ce až 4 m a výnosu 800 q z 1 ha. Základními Silážní jámý bez nadezdívky lze přikrývat “« y cm. Tímto strojem se za 1 hod. po pracovními orgány tohoto stroje jsou: Přihlínou pomoc! zakrývačů. Jsou velmi výkon seká 0,20—0,40 ha zelené pice. Kromě tohoto háněč — přes tavitelný vpřed i vzad jehož né. Pavelkův zakrývač (upravený vyorévač stroje je hojně používán k sečení traktorovýšku lze regutavat od 1,5—3,7. Žací ústrojí brambor) nahází za 1 hodinu 280 m3 hlíny. I jy ■ *aeí str°J ŽT-183 -o záběru žací lišty ® záběru 2,6 m. Dělič porostu, transportér 183 cm. Zací lišta je líamontována na pravé žacího ústrojí, podávači válec, bubnová ře Mechanisace vybírání siláže straně traktoru. Pohyb na kosu je pronášen začka a horizontální a šikmý transportér. od náhonového hřídele traktoru kloubovým U .všech silážních staveb zapuštěných v ze Z transportéru padá rozmělněná silážní teleskopickým hřídelem pomocí řemenic a mi pod úrovní dopravních, prostředků je vel hmota do vozu neb aut. Váha kombaj.iu je dvou klínových řemenů převodem do rychlá 2,500 kg. Kombajn řeže rostlinu na částice mi namáhavou prací vybírání siláže a naklá nayýstředník. Máme-li.těmito stroji píci po —50 mm dlouhé. ’Výkon stroje je 0,9—1,7 učenou, shrnujeme ji do řad potahovými dám do vozů. Tuto práci lze usnadnit hra- ■ ha za 1 hodinu. taíbačkami KULI, jejichž pracovní výkon za Mikovým transportérem, případně použitím 10. hod. cmi až 9 ha. Shrabanou .píci naklédrapákovéfoo zařízení nebo visuté drážky se . V současné době užívají v SSSR pro skli aane do vozů buď ručně anebo pomocí t. zv. zdvihacím zařízením. zen kukuřice na zrno kukuřičný kombajn nakladačů píce, jejichž hlavními pracovními KTj -2. Stroj sřezává rostliny, odděluje od líig. MARYŠKA a ing. KUČERA, jednotkami je buben s pružnými vidlicemi tóeh ï«!ice, ktei« i části Ö sö od blan. Listy yUMEZ-Vokovice
5 2 0 veda
a
te c h n ik a
m lá d e ž i
M ĚŘÍM E ČAS ELEKTRICKY řía nedávné výstavě, kterou v Praze pořádal národní pod nik „Elektročas“„ jsme se do věděli, kolik krásných nových strojů se u nás v posledním desítiletí začíná vyrábět. Jsou to nejen stroje, které jsme dříve dováželi z ciziny* ale 1 nové typy speciálních časo měřičů, které se jinde neděla jí a byly navrženy a vyvinu ty jen u nás. Tato okolnost nás přivádí k myšlence ukázat ve struě-, ném přehledu, odkud vlastně máme základní jednotky času, jak čas kontrolujeme s přes ností zlomků vteřiny za rok a jak měříme časové úseky od řady, dní až do milióntin vteřray. Základ měření času Málcrkdo si uvědomuje, když pohlédne na hodtoy, jak slo žitým problémem je přesné měření času. Je ho základem je doba trvání jedné otočky na ší Země kalem její osy. To je h v ě z d n ý d e n . Následkem precese (předcháizení) zem ské osy a krátkodobé nutace (kolísání) vzni ká už tady maiá chybička. Nevidíme tedy určitou hvězdu ve stejná poloze právě za 24 hvězdných hodin, ale s rozdílem 0,008 vte řiny. Pro praktický život však nemá hvězdný čas význam, protože si lidé odedávna zvykli mě řit čas podle polohy Slunce. Sluneční dea. te dy by měla být doba od jedné kulminace, t. j. nejvyšší polohy Slunce (v poledne) do drahé. Protože Země obíhá kolem Slunce tím smě rem, jako by se po povrchu Slunce valila, uvidíme každého příštího dne Slunce o ně co později. Za rok bude tento rozdíl činit právě jeden den, takže slunečnkrh dílů je do roka 0 jeden méně než hvězdných. Sluneční den tedy trvá déle než jedno otočení Země kolem osy . Další potíž měření čaisu však spočívá v tom, že sluneční dny nejsou po celý rok stejně dlouhé. Jsou dvě příčiny nerovnoměrnosti. Dráha Země kolem Slunce není kružnicí, nýbrž elipsou. Podle Kepl.erových zákonů se pohy buje Země ve vzdálenější čisti dráhy poma leji — proto se dni zkracují, na protějším konci dráhy pak narůstají. Ale kromě toho nastává ještě zkreslení tím, že rovina polo žená rovníkem nesouhlasí .s rovinou 'zemské dráhy, vyjma doby rovnodennosti.
Automatická hodinová ústředna MUS 40.
Samozřejmě neexistují hodiny, které by mohly tyto nepravidelnosti sledovat. Pravé poledne proto ukazují jedině hodiny sluneč ní. K raSření času byl tedy zvolen fc w , střední sluneční den,1 který je průměrem z celého roku. Následek toho je, že čas. který Udává na příklad radio, nesouhlasí s místním polednem mimo čtyři dni v roce. .Na ohr. 4 je tečkované naznačena úchylka působená slçlonem rovníku proti ekliptice (zdánlivé slu neční dráze), čárkovaně pak rozdíl vznikají cí eliptickou drahot* Země. Výslednice — t, j. skutečný rozdíl raeži průměrným časem a místním časem — je naznač.ena na ohr. 4 plnou čarou. Největší rozdíl nastává 3. listo p a d u — plných 16- minut a 20 vteřin. V po měru k tomuto průměrnému času je sluneč ní den ö 3 minuty 56,55 vteřiny delší než den hvězdný. Budete-lí však měřit poledne pádle kulmi nace Slunce, přijdete ještě na další roždfl. Místní čas j« totiž na každém poledníku jiný. Pro provoz železnic, radia a jiných *ař£žení závislých na čase není však prakticky mož né,. aby každé místo ve státě mělo svůj* vlast ní čas. Proto je zaveden t. zv. čas pásmový. Celá Země je rozdělena podél poledníků na 24 pásy pa 15 stupních,, počínajíc od nultého poledníku Qreeawichskéfco. Čas každého pás ma se tudíž liší od pásma sousedního právě o hodinui Ale následkem. toho tenfcaji uvnitř pásma, po případě v určitých zemích, které takto upraveného času. používají, značné roz díly-mezi místním a průměrným časem. Tak na příklad še na na® východoslovenské jtra- : ni ci může stát, že tam lidé'obědvají až tři ětvrti hodiny před kulminací Slunce. Právě tytg. rcsdíljí hrají: velkou-úlohu při určování jterr.ěpisnč polohy lodí a letadel na moři nebo v končinách, kde není pevných orientačních bodů. K tomu lidé odedávna po třebovali přesné měřiče' časa — d w i w metry.
ky kyvadla teplem, stálý tlak vzduchu. Na îôài, ani u kapes ních hodinek nebylo možno použít kyvadla; proto bylo na hrazeno obdobným systémem, upevněným v těžišti, takže také nepodléhá gravitaci, kte rou nahrazuje pružnost jem ného peeíového párka. Protože i nejjemnější me chanismy, udržované kyvad lem v pravidelném chodu, pů sobí na kyvy určitým vlivem, byly sestrojeny hodiny, kde kyvadlo kýve ve vzduchoprázdném prostoru samo, po háněno magneticky. Jeho ky vy se přenášejí na hodinový stroj opticky. Ale astronomové se snaži li měíení času ještě zd»ko-< nalit. Z mnoha prostřed ků, které se nabízely, byly vzaty za podklad kmity fcřemeroaé destičky buzené s‘ po mocí elektronky ve střídavém elektrickém poli. Tohoto principu se začalo používat k udr žování stálého kmitočtu vysilačů. Převést ty to kmity na měření času, čili sestrojit „krys talové hodiny", nebylo až. obtížným technic kým problémem. Kyvadlové hodiny však dosáhly takové do-; konalo*ti, že* se jejich nový konkurent jen těžko áostávai v závodě o přesnost do- po předí. 1 krystal totiž podléhá vlivu tepiaty. Kmitající křemenná destička musila tudíž být v dokonalém, thermostat» udržována na přís ně stejné teplotě. Tímto způsobem došlo měření času tak da leko, že hodiny mohly kontrolovat a kárat z nepřesnosti. vlastní základ měření času r rotací .Země. Byto na příklad, zjištěno, že se otáčení Země zpomaluje,, protože zeměkoule ztrácí část své pohybově energie účinkem pjüivu a odlivu moří, což tee zhruba názorně vykžit tím, že tu je pevnina při otáčeni brzděna y mase moří, vzdutých přitažlivosti Měsíce. Zpoždění činí jen tisíciny vteřiny za rok, ale přece jen je dnešními prostředky měřitelné. Poslední- dobou se začíná psát o. „atomo-^ vých hodinách“. Nejde tu však vůbecř o ně jakou spojitost s nukleární energií ani s ato my ; využívá se rovnoměrnosti kmitů molekul určitých látek ke kontrole existujících za^ řízení.
Hodiny
O b r. 1. S lu n e č n í d e n t r v á d é l e n e ž j e d n o o t o č e n í Z e m ě k o le m o sy , A n i s lu n e č n í d n i n e js o u s te j n á d lo u h é .
Pro praktickou potřebu bylo třeba hle dat k měření času takové děje, které pro bíhají v čase rovnoměrně, pfí nejmenším aspoň tak jako zemská rotace, kterou jpme~ vžatf*za, základ,1 ofaçeîiï známo, že se nej prve použilo I doby kývu kyvadla, které za' určitých předpokladů koná kyvy rovnoměrně. K těmto předpokládám patří především me chanická stálost zařízeni, neproměnnost .gra vitace, na níž. kyvy závisí, iieproměnitost děl"
O b r . 2. J e n , s l u n e č n í h o d i n y u k a z u j í s p r a v n S m í s t n í č * s.. R o ě i í f c á le ž í v e s m ě r u z e m s k é o s y , a b y v r ů z n é r o č n í ď o iíě u k a z o v a l a s p r á v n é .
V £»A
A
T EC H N IK A
M LADE2X
521
Nakonec je třeba připomenout, že se ! v dů ležitých přípaďech používá k měření času za jímavých žařízeíií, která’ berou čas teprve jaksi „z druhé ruky“. Sem .patří růzhé hodi1 nÿ a časoměřiče poháněné synchronními mo, torky, zařízení k ■ elektrickému měření velmi krátkých časových úseků (m ilióntin vte^iy a pod.), a do značné míry vlastně i televisní “ aparatury a všechna zařízení užívající elektro magnetických kmitů. Elektřina v měření času
mům je polarfsované zařízení krajně jedno-, totlči pak zapojují elektrické zvonky, hou duché, takže vylučuje možnost poruchy á brákačky, zhášejí světla ve výkladech, ’ uvádějí 1ní předbíhání hodin, které- by mohlo nastat v pohyb kostelní zvony a pod.- , ^ . přerušovaným impulsem následkem opálení Kromě uvedených zařízení á k nïnî přísluš kontaktů znebö , cizím impulsem »vzhikiýrn ných relátek, zvonků, rozváděčů a podobných indukcí ze sousedního vedení. - věcí-, které jsme dříve dováželi z ciziny, vyŽádnou zvláštností nejsou s i g n i l »1í h or rábí Elektročas mnohé zajímavé přístroje, diny. jakých se užívá vo školách, obchodních z nichž některé jsou zcela původní, důmysl domech a továrnách : hodiny otáčejí kovovým nou konstrukcí; Docela originálním výrobkem. kotoučem jednou „za 24 hodin, kolíčky v kojsou — h o l u b á ř s k é h o d i n y . Slouží ke kontrole poštovních holubů. Holub, vypuště 24^ ný ve vzdálené- staniči; přinese na nožce lehký kroužek. Vloží-li pěstitel kroužek do otvo ru ve víku skřínky a otočí klíčem, zazna menají, hodiny přesný čas. Tak lze uskuteč nit :až 30 záznamů na papírový proužek. Ho diny jdou týden na jedno- natažení a jsou chráněny proti jakémukoliv nepatřičnému zákroku. Elektročas staví též řadu :k o n t r o 1n í c-h zař i z e n í pro s p o r t o v n í p o d n i k y : , pro lední hokej s udáním časů, .viditelných pro všechny diváky, a s měřičem trestů pro vy loučené hráče; pro měření čistého času ko likové.;; stopky pro kopanou, elektrické stopky na síťový proud, s relátky pro dálkové ovlá dání. Důležitým výrobkem jsou i m e ř i č e f r e k v e n c e střídavého proudu pro elek trárny, protože síť pak pohání kdekoliv syn chronním motorkem přesně jdoucí hodiny. Měřič má dva strojky, jeden je poháněn z přesných hlavních hodin, druhý pak syn• chronním motorkem ze sítě střídavého prou du. Pokud jdou oba strojky souhlasně, ukazuje Ob.r. 3.-Znázornění ro/dOii řasu na Zemi. Po ručička měřiče na nulu. Při odchylce frek hle^. na severní pot Země v době rovnodennosti^ vence- ukáže na jednu nebo ná druhou stra když je na nultém poledníka poledne. nu, o kolik se proud předbíhá nebo opožďuje. MIM MIN K časoměřičským problémům patří ještě určování kratších časových i n . t e r v a l ů , trvajících zlomky vteřiny, tisí ciny až milióntiny. Zdálo by se, že je takové měření neobyČejí p l j obtížné. Ale ve skutečnosti máme takové měřiče mnohdy na dosah ruky: jsou to na příklad oscilografy, televisory a radiolokáto rové (radarové) ukazatele. Nelze tu zabíhat do podrobností, proto se zmíníme jen o prin cipu takových aparatur. Používá se u nich zpravidla obrazovek s dvěma páry odchylujících desek, kde jsou desky pro ' vodorovný posuv napájeny t. zv. pilovými kmity, vytvářenými výbojkou. Zá kladní schema zapojení je na obr. 7. Jde tu o zjev připomínající nejštarší řecké vod ní hodiny. Tam pomalu a v pravidelných in tervalech kapala voda. Malým otvorem při- ' Obr, 4. Graf, zachycující ve výslednici skutečný bývalo vody v kapce, až konečně byla kapka rozdíl mezi průměrným a místním časem. -tak těžká, že ee utrhla. U našeho zařízení však místo vody „kape“ elektrický proud. Desky obrazovky se totiž pomalu nabíjejí přes veliký odpor. K deskám jsou připojeny téjž elektrody vfhodné výbojky a po případě pro měnný kondensátor. Jak se desky pomalu nabíjejí, putuje elek tronový paprsek ná stínítku obrazovky od levé strany k pravé. Rychlost pohybu se zvýší zmenšením odporu a snížením kapacity kon.densátořu; můžeme ji tedy v libovolných me zích regulovat.. Napětí na deskách stoupá, až v planém okamžiku dosáhne zápalného napětí výbojky. Ta rázem vybije, kondensátor a celý, ’ děj se znovu opakuje, . Je zřejmé,, že napětím zdroje, velikostí od poru a kapacitou kondensátoru můžeme po suv paprsku libovolně řídit; jeho frekvenci ■ Obr. 5. Princip kontaktního zařízení pro minu můžeme kontrolovat v jednodušších přípa tové impulsy. Ohr. 6, Princip podružného -stroje is kývavou kotvou. Polarizované impulsy hlavních dech střídávým proudem ze sítě, při důleží-.' hodin. tějším měření kmity křemenného krystalu. Na drUhý. pár vychylovacích destiček pak zapo jujeme rpříslušrié měřicí impulsy, na příklad vyslání/impulsu a vrácený odraz radiolokátoru nebo výškoměru. Byly sestrojeny i obrazovky se dvěma systémy, kde se pro ča.soměrné úče- : ly elektronový paprsek pohybuje V kruhu. Mé- i řit můžeme i nejkratší časové intervaly, pokud ] jen je možno je převést na elektrické impulsy.
Dnešní život a zejména moderní technika jsou široce závislé; n a . správných a přesných časových .úd ajích. Mohli bychom jmenovat tisíceré případy,, kde člověku hrají’ minuty a vteřiny důležitou rolí. Nejsou to ’ jen poža davky agronomů, kterýsi byl čas vždy vý znamným činitelem. Vyučování ve školách, provoz v továrnách; a úřadech závisí na čase. Cas řídí všechno. dopravníctví, vládne v la boratořích a výzkumných ústavech, v elek trárnách, v technickém provozů- železáren, chemických závodů, právě tak jako u léka řů či v telefonních ústřednách. O zlomky vte řiny jde r ve sportu, ať jde o- závody nebo o dobu hry v hokeji nebo kopané. Ve. všech těchto případech může být elek trický proud vydatným pomocníkem v něko-likerém směru. Buď sáim pohání elektrické hodiny a stopky pomočí synchronního motor ku; nebo samočinně natahuje závaží hodin, když došlo a stisklo příslušný dotekl, nebo konečně údaje přesných hodin rozvádí na množství podružných míst. Přesné přístroje toho druhu se dříve k nám přivážely z ciziny, nebo nanejvýš se tu ze součástek jinde vyrobených sestavovaly; Dnes naopak náš národní podnik Elektročas v Pra ze velmi dokonalá zařízení, namnoze vlastní nové konstrukce, sám vyrábí a vyváží; _ Vezměme jen obvyklé v ě ž n í h o d in y , které vidíme na připojeném obrázku. Je to dokonalý stroj, jdoucí s přesností pro věže neobvyklou : ± . 0,6 vteřiny za den. Hodiny odbíjejí čtvrtí i celé hodiny a mohou pohánět přímo čtyři číselníky, Samý se natahují elek trickým proudem. Mohou být kontrolovány a řízeny přesnou hodinovou ústřednou. Takových h o d i n ov ý c h ú s tř e d e n vyrábí Elektročas několik typů. Hodí se prá vě tak pro velké továrny a závody, jako pro moderní města, kde mohou řídit veliký počet ~ až několik set podružných hodin, kaifie&l- i ní hodiny ve vrátnici, pouliční ; hodiny nebo dokonce hodiny v bytech moderních domů. Srdcem časové ústředny, jsou’ hlavní hodi ny, které vyrábí Chronotechna. Jsou seřízeny tak, že za měsíc činí odchylka nanejvýš ± 10 vteřin Ústředny na důležitých místech, na nádražích, ve velkých závodech, ve městech, inají hlavní hodiny dvoje, aby pří Čištění, ole jován^ nebo poruše jednoho stroje mohl hned naskočit druhý jako reserva. V rozhlasových . stanicích, v elektrárnách, hvězdárnách, vědeckých ústavech se staví zvláště přesné automatické- hodinové, ústřed ny s dokonalými hodinami HH — 3. Ty m ají těžké invarovč kyvadlo'S tepelnou kompensací. Po případě má ústředna dvoje takové hcdiny, jejichž kyvadla jsou elektricky synchronisována. Všecky takové hodiny se samočinně elek tricky natahují. Kromě toho mají dále kon- . taktní zařízení pro pohon podružných hodin. Dnes zhotovujeme pohon podružných hodin vesměs na principu poiansovanč kotvy; Hlav- , ní hodiny otáčejí kontaktním zařízením Uspo řádaným podle obr. 5. Ze schematu je zřej-.. mo, že do sítě podružných hodin Vysílají proudové impulsy střídavého směru, a to pra videlné každou minutu, je-li třeba, tedy v kratších intervalech, po případě vteřinovýoh. Podružné hodirçy pak pohání kotva, buď ký vavá, jak je znázorněna na obr, 6, nehó stej,. ně upravená rotační. Kotva je otáčivě upev něna na silném permanentním magnetu, a proto podle toho, ktérým směrem projde proud elektromagnetem, vychýlí se jednou Obr. 7, Schema zapojení měřičů nejkratších Cavlevo, po druhé vpravo. Proti jiným systé ...... sových intervalů.
522 V E D A
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
RUDOLF FAUKNER
AFRIČTÍ KOUZELNÍCI Pro „Vědu a techniku m ládeži" napsal cestovatel L. M. PARÍZEK. ,J5ong . . . hong . . . bang__ edema ajá Mladí lidé zpívají své oblíbené písně. a při pohledu na jejich roz- . 'zářené tváře se vám nechce věřit, že tito vyspělí chlapci a děvčata byli ve dnech svého začínajícího dětství svědky strašlivých scén, kte ré se odehrávaly v okolí jejich rodné vesnice. To byla tehdy, když v Panga byl uloupen mocný rodový fetiš, který byl prostředníkem mezi kouzelníkem a rodovým ochranným duchem. Ano, ve vesnici Panga v Belgickém Kongu, právě tak jako v mno ha nespočetných vesnicích středních oblastí Afriky, a to od desátého stupně severní šířky až po patnáctý stupeň šířky jižní, vyznává ještě většina lidí náboženství, které na sto honů čpí pověrou. Je tf> ani, mistické náboženství, opírající se o kult fetiše. Vyznávali je naši předkové před náboženskou reformou, kterou s sehou přineslo do Evropy křesťanství. „Bong . . . bong. . . bong .. .edema ajááááá. . . !“ Mladí Udé z vesnice Panga zpívají a rozhodně nemyslí na doby, kdy v rodné vesnici i v okolních polích tekla krev náboženských od půrců, kteří přišli, aby uloupili vesničanům v Panga všemocný fetiš. Fetiši Prostředník mezi' kouzelníkem, duçhy zemřelých předků a božstvem. Fetiš, který nabývá moci posvátnými amulety, které jsou naň navěšeny, fetiš, vseutěšitel a všenapravitel, který má pro každou vesnici nebo celý kraj tak velikou cenu. A pro jeden takový poklad, který byl ochranou celé náboženské ideologie pangských obyvatel, vznikla před lety krvavá roezifcmenová válka. ' Bylo to totiž tak. Všichni obyvatelé okolních vesnic věděli, že kou zelník v Panga má fetiš, který je velmi mocný. Což neudělal pomocí toho fetiše spoustu všelikých a rozmanitých zázraků? Což se mu ne podařilo odehnat pomocí fetiše od radových pastvin a polí i tesů v ro- » ce krokodilů veliké požáry, které jinak zničily úrodu V celém kraji? Nepodařilo, se mu snad zahnat pomocí fetiše zlou nemoc, na kterou v jiných vesnicích lidé umírali po celých desítkách ? A protože tento fetiš byl tak velice mocný, byl pangským vesni čanům ukraden. Krádež je na africkém venkově vždycky, ztou zále žitostí. Avšak krádež fetiše, to už je nejtěžší zločin a trestá se tak, jako. v Evropě ve středověku vyloupení kostela. To znamená smrti. Kde však, hledat vumíka? Kouzelník vesnice Panga čaroval. Čairoval a vyotával se duší zemře lých předků, frý se dověděl, že zloději pocházejí ze vzdálené vesnice Ipaka. Ihned byli vysláni zvědově, kten kouzelníkovu věštbu potvrdili. Potom to začalo! Tenkrát se nad střechami vesnice Panga rozezvučely telegrafní i válečné bubny a všichni mužové rodu, schopni držet zbraň, se dostavili, atay smyli strašlivou pohanu. Výsledkem bubnové válečné kampaně byla krvavá potyčka. Desítky mrtvých zůstaly na bojišti. Kromě toho mezi oběma vesnicemi zavládla krevní msta, která snad až dosud trvá. Tak všichni tito bojovníci zemřeli pro fetiš. — pouhý kus klacku, pobitý mosaznými hřeby. Mládi lidé z vesnice Panga už na toto dávno, zapomněli, avšak stařf vzpomínají. Až skončí večerní tance a zpěvy, které jsou zasvěceny ra
dosti nad dobrým lovem ryb, až mládež, unavená zpěvy a tancem, se vytratí do noci, kterou měsíc zalévá stříbrným světlem, zůstanou staří vesničané sedět a budou vzpomínat na staré, zašlé a slavné časy, kdy v jejich žilách kolovala ještě bojovná krev. Kdepak dnešní mládež! Nejméně starostí jeví starý kouzelník v Panga. To proto, že se vý tečně najedl a že může toho všetečného bělocha, který má spoustu otázek, ohromovat svým vyprávěním o znamenitých kouscích, jaké kdy provedl, a které ho proslavily.. Na fetiš, o kterém kdysi prohlašo val, že je nejmocnějším z fetišů, už pravděpodobné dávno zapomněl. Vždyť tentokrát s® klaněl fetiši zcela jinému. Měl před sebou kalebas palmového vína 'a pod ochrannou stříškou stál už několik let fetiä zcela nový, udělaný z plechovky od benzinu, která byla ověšena vše možnými amulety. A tato plechovka sa stala fetišem proto, že před lety tudy jel motocyklista, který ve vesnici plechovku zapomněl. Teh dy ji zvědavci otévřeH a přinesli k ohni, aby se podívali, zda se^ dá páchnoucí tekutina pít. Nedala! Protože najednou zapáchající nápoj vzplanul mocným plamenem a mnoho lidí bylo popáleno. Kouzelník tehdy řval své modlitby ke hvězdám tak dlouho, dokud Ohnivého ďábla y plechovce nezkrotli. Benzin totiž mezi tím dohořet, plechovka se neroztrhla a kouaelnik ji pasoval na fetiš, který prý je o mnoho moc nější, než bývala hůl. okovaná mosaznými hřeby. Jak by ne ? To se tak často neděje ani v Africe, aby pouhými modlitbami byl zkrocen ohnivý nepřítel. . J i" Při tomto kusém vyprávění se zdá, že v dnešní, moderní dobe není takováto hloupost možná ani v samém středu Afriky. Proč chodit tak daleko pro pověrčivost, když velmi dobře známe příhodu s hýbajícím Se křížkem v čihošťském kostele, což je případ, který se Stal před několika lety u nás? NÁBOŽENSTVÍ AFRIČANŮ Abychom se mohli vžít: do představy o moci fetiše, je zapotřebí seznámit se alespoň částečně s černošskými primitivními nábožen skými. názory. Věřte, že jsou to názory Vekm zajímavé, a že studium těchto primitivních náboženství plně potvrzuje, že tato náboženství se opírají p materialistický názor na vývoj světa. Na svých cestách jsem se setkal s mnoha náboženskými směry, byl jsem přítomen řadě náboženských slavností u kmenů v samotném středu pralesů, i Ve vesnicích na planinách. Viděl jsem sjavnosti do spělosti i slavností za duše mrtvých předků, dávno zemřelých (neco na způsob našich slavností dušičkových), hovořily jsem s tak zvanými kouzelníky nebo příslušníky jejich rodin, kteří měli pred svými domo rodými božstvy nezměrnou úctu. Rovněž jsem poznal, že mnozt *sla— mišovaní nebo pokřtění Afričané zůstávají v skrytu státe vyznavači svých původních náboženství, a to hlavně v případech, kdy se dostá vají ďo nečekaného nebezpečí, nebo když jsou svědky úkazů, a to hlav-* ně přírodních, které si nedovedou dohře vysvětlit. . Afričan z oblasti mezi 10. stupněm s e v e rn í šířky a 15. stupněm sirky jižn í v podstat» věří, že každý člověk má dušt. Když člověk zemře * tělo je pochováno podle zvyklostí, zmizí, zetlí, nebo se prohrabe w
V8BA A TECHNIKA » U D IB S 3 S
příklad přivoláváni deště pomoci hry na bambusovou píšťalu, dovedou prý nově narozenému děcku přičarovat štěstí, dovedou zhotovovat amulety pro štěstí* zabránit svými kouzly přívalu rozvodněné řeky, a tak dále. V této skupině je pochopitelně šarlatánů jako máku. A jak by ne ? Je pravda, že kouzlo s přivoláváním deště jsem viděl na vlastní oči. Chlapík začal hvízdat na svou píšťalu, sledován pozornýma očima téměř všech vesničanů. Ovšem několik mladých lidí chybělo. To proto, že před prováděním kouzla je kouzelník poslal daleko do planiny, aby v určitém okamžiku zapálili hustý podrost. Vát východní vítr, který nikdy s sebou nepřinášel deště. A najednou, asi tři hodiny po kouzel nické písklavé produkci, se na obzoru objevil mráček, který se stéle podzemní vesnice, která má být u některých kmenů jakýmsi rájem. rozrůstal a z kterého se ftajednou spustil krátký, avšak prudký déšť. Duše zemřelého prý dlí neustále na těch místech, kde nebožtík před Horký vzduch a kouř, vystupující z hořící planiny, se v chladnějších svou smrtí žil. A proto duším těchto zemřelých předků jsou stavěny vzduchových vrstvách srazily v páru a kouzlo bylo hotovo. Tito kou na okraji, vesnice, nebo na krajích lesů — náčelníkovi obyčejně v sa zelnici prý dovedou rovněž uspat člověka, kdykoliv se jim zlíbí, a do motném středu vesnice —, óltáříčky, na které jsou pokládány ve vý káží pouhým pohledem zabít i'm enší zvířata. znamné dny obětiný. Mohu to být obětiny buď ve formě jídla, nebo Čtvrtá a nejobavanější »skupina afrických kouzelníků jsou tak žvaní ) domácího nářadí. To proto, že duše musí být silná Vždyť většina zlí čarodějové, pozůstalých příbuzných věří, že tyto duše zemřelých předků v hod, Zlý čaroděj! Při vyslovení těchto dvou jednoduchých slov se každý když celá vesnice spí, pilně pracují. pravověrný fetišista Otřese. Zlý čaroděj ! Muž, který ovládá všechny Kromě toho věří tito Afričané, že každá věc na světě, od nejmenšidobré i zlé mocnosti pod zemí. v povětří i ve vodě. muž, který je vše ho kamínku do největší hory, od nejmenší rostliny po nejvyšší strom, vědoucí a který zná nejtajnější myšlenky všech lidí, s kterými se se od nejmenšiho broučka po největší zvíře, má svého ochranného du tká, muž, jemuž slouží nespočetné legie různých běsů, strašidel a . cha. A ještě věří v to, že všechny přírodní jevy, ať už bouře, náhlé ďáblíků, muž, který může libovolně na kohokoliv poslat kletbu. která deště, vichřice, sucha, požáry, to všechno že je .výslednicí činnosti dob přivádí lidi nejen do nesnází, ale může jim ořivodit i smrt. Zlý čaro rých či zlých mocností. A všechny tyto mocnosti ovládá prý kouzelník, děj, chlap, obávaný kdekým pro své travičské umění a pro svou ne- ' který se s nimi stýká právě pomocí fetiše, Rovněž názor riá stvořeni postižitelnosť. Prostě zlý .čaroděj, muž, který je postrachem celého světa je u různých kmenů různý, v zásadě však věří, že svět stvořil kraje a proti kterému tak zvaní dobří čarodějové vedou skrytý boj.jeden veliký bůh, ve kterém byli další. tři. Avšak u některých kmenů Otevřený boj proti nim vedou misionáři a někdy i koloniální úřady. se domnívají, že svět byl stvořen velikým krokodilem nebo jiným zví Největšimi nepřáteli zlých čarodějů jsou však pokrokoví Afričané. řetem. Ve všech jmenovaných skupinách jsou mnohá proslavená jména. Je pochopitelné, že toto náboženství ssebou přináší velikou pověr Sláva kouzelníka čaroděje se dovede šířit po afriekveh lesích i plani čivost. Tu pověrčivost, která ještě v mnoha zbytcích zůstala i u nás, a nách neuvěřitelnou rychlostí. Jak by ne, když ji rozšiřují pověrčiví bu která není ničím jiným než pozůstatkem našeho aninjistického nábo beníci, nebo sensacechtiví lidé rychlosti klepotu dřevěných bubnů, ženství, které bylo pozvolna zatlačováno křesťanstvím I v Africe věří ňebo dokonče i pomocí evropského telegrafu. Všem těmto kouzelní lidé na polednici, klekánici, na hastrmana nebo na jiného běsa. Že je kům samozřejmě pomáhá v jejich práci fetiš nazývá jinak, na tom pramálo záleží. Rovněž náboženské slavnosti a Je nesporné, že mnozí afričtí kouzelnici ovládají mysl svých ovečěk tak zvané bohoslužby vůbec, m ají velmi mnoho společného se slav tak, že pomoci hypnOsy je dovedou k masově davové sugesci. Jedním nostmi a bohoslužbami křesťanských náboženství- To proto, že fetiše zde zastávají úlohu liturgických soch nebo obrazů, a kněz se po slav •z takových kouzelníků byl Rava z Belgického Konga. Hovořilo .-se o něm. že sé dovede stát podle přání neviditelným, že ooubvm pohle nostním tanci modli většinou shodně jako knězi křesťanských nábodem zabíjí malá zvířata..že dovede uspat člověka na libovolně dlouhou zname{‘á buď vkleče, nebo s hlavou sehnutou, s modlícím dobu. Setkal jsem se s Ravou osobně a viděl jsem, jak skutečně sou válečkem, který tře neustále v dlaních, nebo se zvonečkem v jedné středil svůj zrak na Psa. který upadl do hyonotiekého spánku. Vši ruce a s dikobrazi štětkou v ruce druhé. Tuto Štětku obyčejně namáčí oo kohoutí krve, kterou kropí přítomné. Většina vyznavačů fetišismu chni občané byli přesvědčeni, že Rava osa zabil. Ten však ho po něko- -í lika minutách chytil za ocas, zatočil jím nad hlavou a pes se se sta vsak myslí své_ modlitby upřímně. Někteří pak sé jím oddávají ze ženým ohohem odbelhal za chatu svého pána. Veliké kouzlo! Kdvž strachu, protone se bojí trestu fetiše nebo různých duchů či ďáblíjsem o kouzelnickém umění Ravy pochyboval, prohlásil, že mne o svém P i® ronozí se dnes těmto bohoslužbám a kouzelníkům smějí, protože kouzlu přesvědčí. Učinil to zcela originálním způsobem. S°děl jspm bojovali v Evropě ve dvou velkých válkách a viděli jinačí kouzla, než jednoho večera ve svém stanu a pracoval, když se náhle za mnou Jakými je muze počastovat jejich kouzelník. V každém případě však tato náboženství, právě tak jako činnost kouzelníků, jsou velikou brz- •eetel _hlas. otočil jsem sé. Ža mnou'v uzavřeném stanu stál Rava. Vy běhl jsem ven a nařídil jsem svým nosičům, aby Ravu vyhodili. Ze flou pokroku v Africe. Je to samozřejmě proto, že nedostatek školství, šedli strachy. To prý je veliké Rávovo kouzlo. Vběhl jsem do Stanu a' ' -WSÉĚTÉlĚ úřady zanedbávaného,, zbavuje lidi možnosti Rava tam nebyl. Přitom stan nebyl s dnuhé strany otevírací a s kolíky obecného vzdělání které je nejlepší průpravou k boji proti pověře. nebylo hnuto. Zřejmě působení sugesce na dálku. I když jsem tuto Je ovsem take nejlepší průpravou k boji za práva utlačovaných nárotheorii svým nosičům vykládal, zřejmě mi nevěřili. , uu, a to je hlavní důvod brzdy se strany kolonisátorů. Druhého dne jsem Ravu potkal u úzkého potoka. Zřejmě na mne SLAVNÍ KOUZELNICI cekal. Prohlásil, že mne,byl včera večer navštívit, přestože se od d o kouzelnír 1 se prakticky děli na čtyři rozdílné kasty. První äu '’ fryí vzdálen několik hodin cesty od mého předohoz/ho nehnul. prohlásil, že mne přesvědčí, že skutečně doY pořadí kastovnictví jsou nejtábora váženější., Jsou Royněž to vw hovořit sTrůznými zvířaty. To, co mi, tehdy ořeďvedt byla y k° uze.lníci> většinou patriarchové rodů, kteří požívají ukázka znalosti zvírerich zvyků a uměni vábit zvířata růz " ™ů{1 vellkou vážnost, pro svou moudrost i pro nými zvuky, Fiše začal hovořit do dutiny nedalekého stromu. Jeho řeč svůj důstojný život. Jsou upřímnými vyznavači svých božstev a dobyla plna sykaveka vůbec se nepodobala lidská řeči. Spíše to vypada î^eden6líp n t ř t tat 4 Ť prlYa .svÿch rodů i proti koloniálním úřadům, lo,, jako .když syčí. had, který občas vypískne. Po chvilce se z dírv vv« « íís w t, teto kasty sedí dnes ve vězeni za to, že pro rod žádal ^•acet procent7 Můžeme počítat, že těchto kouzelníků je asi. *°u® 2 ' J®*těrka, dlouhá asi 60 cm. Nemohl jsem si ji ani pořádně prohlednout, protože, po dalším zasyknutí zmizela v díře. Pak mi Rava ' hoku. Podivně hvízdal, klokotal, vydával skřeky nebo tiché stáTOiírn—v « t^ 9° rÍt Patř* ^ u,feíDÍC? raphojiči. Jsou to lidé, kteří zapípání. A různi ptáci přilétán, kroužili mu kolem hlavy, někteří si mu v stejnou úlohu jako kdysi u nás báby kořenářky. dokonce sedli na ramena. U veliké bažiny se zastavil, podivně zafrkli rs T f f , ! íno?erm dobe mnozí „přírodní lékaři“. Že v této katea z bažiny vylézal na břeh krokodil. Bylo to opravdu podivuhodně, pro ‘ saj"látáni je samozřejmé. Nesporné ovšem je, že mno* dokáží velmi dobře spravovat zlomeniny, vy- ' tože krokodilové před lidm i prchají. Konečně si Rava sedl na vywámnote ^ m i f n ^ Provádět * ^bky a vyznají, se 7 léče V ív S ,. S-r0nl a sriustí! ^těkavou řeč. My museli být schováni v houštině. Videi jsem podivné rokování. Napřed se k Ravovi přiblížilo několik pr0íl epidemickým jsou naprosto opic a po cbvffi měl kolem sebe celé stádo, s kterým zdánlivě mzip a g w n l Do _teto kategorie patři rovněž ženy. uzdravovatelkv ktemiouval oničí řečí. Rava byl opravdu dokonalým znalcem africké pří bablekarni. P ů d n íh o lékařského umění jsou ještě porodními rody a výtečným lesníkem. _„Vid®, i opice mi rozumějí. Mám velikou moc. Proto jsem udělal skupiny patři tak zvaní „dobří čarodějově". To jsou lidé vcereisí kouzlo, abych tě o své moci přesvědčil “ Jak vesnicane verí, dovedou všelijaká různá kouzla. Je to na* Tehdy Se se mnou rozloučil mávnutím ruky a náhle mi zmizel v les ním podrostu, přestože js.ém ho bedlivě sledoval Sugesce, autosugesce. hypnrsa, davová psychosa, to jsou prostř^dRy, které zároveň s velikou pověrčivost! afrického lidu pomáhali afric kým kouzelníkům k jejich slávě. s]e,!nï veîikym. ne-li větším, byl kouzelník Mamadů Seko. Všichni tvrdili, že je nadán jasn^eři-ostí a nesporné je. že se mu často poda řilo určit zloděje nebo vraha. Ze tady Obrovskou úlohu hrál právě strach proviněných z čarodějné Mamadůovy moci, je samozřejmé. Dovedl slavnostně před celým davem proklít neznámého zloděíe a prohlásit že ten. který skutečně kradl, nebude moci od okamžiku, i«?T 'T * * " sni iT,1r ani n it * zemře h W v . když se nepřizná. Při povërôvosti afrického Bdu byl úspěch zaručen, protože
524
VíEDA
a
t e c h n ik a
M LÁ D EŽI
Strach z kouzelníkovy moci bezpodmínečně vyvolal u, provinilce žalu deční nervosu. A nemyto to Jenom u A friča n i Stalo- se to i jednomu Evropanu v Lusambu. který z misijního kostela ukradí zlaté mešní náčiní. . . • \\ Slavným zlým čarodějem byl Baagasá Msarsda. z kraje Sankuru v Bel gickém Kongu. Ten proklel jistého mladého muže, a nebyl to první případ, sprohlašením, že mladík zemře1do příštího měsíčního úplňku, až bude;zahájena, slavnost obřízek. Misionáři v Lusambu, kteří byli zároveň lékaři; mladíka Okamžitě isolovali, dali do misie pod zámek, sami mu vařili jídlo. To proto, že afričtí čarodějové doveilmt člověka otrávit -nenápadným způsoibém. Avšak veškerá péča lékařů vyzněla naplano, protože čím víc se Blížil začátek slavnosti, tím více mladík • sesychal. Umělé vyživování injekcemi selhalo. V den, kdy se rozhačely slavnostně bubny, které oznamovaly začátek slavm e»^ mladík,, kte rému bylo třiadvacet tet, zemřel. Pitva ukázala, le zemřel sešlostí věkerň. Takový vliv měl strach na nervovou soustavu prokletého mu že. Kouzelníka nebylo možná obžalovat z vraidyv protože se zesaúííé— ho nedotkl. N a mne kdysi jeden ze zlých čarodějů seslal hadí kletbu. To zna menalo, že od jejího vyslovení jsem se v nečekaných chvílích a ma nečekaných místech setkával s jedovatými hady. Dvakrát jsem ho našeT"3okonce ve spacím pytli- a jednou ráno ve vysoké botě. Kouzlo trvalo pouze do té doby, ne-ž jsem zjistil, že jeden z aosüft je příbuzný ča-' roděje, který mne proklel. Vyhodil jsem nosiče a kouzlo přestalo účinkovat, protože už nebyl nikdo, kdo by jtedswaté hady chytal a zne příjemňoval mi tak život. Těch čtrnáct dní býk) pochotpttetaě utrpenim. * Nejkrásnější případ kouzelnické davové sugesce je nesporně zazna menán z kraje Nzérekoré v jižn í francouzské Guineji. Gerzeové m ají slavnosti, při kterých jsou obětovány děti. Je to tak zvaný tanee s mrtvým dítětem. Před davem diváků, kteří jsott vyWěováiEti pekelno® hudbou, divokými zpěvy a palmovým vínem, je tančen tanec, který nemá obdoby. Do- kruhu tanečníků je přivedeno děcka asi pětileté-, které je na d^né znamení nabodáváno dvěma sólovými tanečníky na oštěpy a přehazováno s oštěpu na oštěp. Samozřejmě, že z dětského tjffiíka je v několika minutách- beztvará a krvavá hmota, která nakonec padne na zem. Lidé třešti hrůzou a náboženským šílenstvím. íifc se stane zázrak. Nad mrtvou hromádkou se skloní kouzelník, a zatím co, jpíiQ tanečníci tančí fantastický tanec, čáraje. QhrOmuiíct ehvfle nastává. Mrtvé a probodané dítě se začíná hýbat a nakonec jde zdrávo ke své matce. Neuvěřitelné? Ale kdepak. Podařilo se tuto slavnost nafilmovat a vyvolaný film objasnil pravdu^ Místo pro bodávaného dítěte létal & oště pu na oštěp věchet slámy, zatím co dítě státe sedělo zdravé, avšak v hypnotickém spánku. na zemí. Nejkrásnější případ davové sugesce
a hypnosy, který je shodný s pověstným visutým lanem indických fákirů. Nesporné je, že- afričtí kouzelnici jsou stále předmětem velikého obdivu a že jejich činnost je opředena legendami, které jim propůjčují punc nadřazenosti a podivuhodných schopností. .To ovšem neznamená, že bychom se dnes v Aßrice nesetkali s případy, které dosud nebyly objasněny. Jsou opravdu věci, které zatím současnými vědecky zná mýmii metodami objasnit nelze. A jsou to případy, které čekají na své objevitelé. Jedním z nich je velmi známá schopnost některých Afriča nů, přenášet zpřísněným lidem své myšlenky na dáJku. Tato schop nost existuje à je nesčetněkrát dokázána. Jde pravděpodobné o shodné vyzařování mozkových vln určité délky. Vcelku však můžeme říci, že vedle pěti procent nevysvětlitelných dosud případů je navařeno devadesát pět procent romantického a leh kověrného nánosu. Jednou přijde čas, kdy i kouzelníci slavných jmen budou patřit minulosti. SOUMRAK KOUZELNÍKŮ ' nesporně přichází.. Dávno jsou pryč doby, kdy se vedly války pro mocné fetiše. Dnes, už nechodí koloniální vojsko» aby rovnalo šarvátky kmenů pro zňáméíutost fetisistťckého kouzla.. Případ fetiše Batetetů se nám zdá být jenom pohádkou. Dva kmeny bojovaly o znamenitý; fetiš,; který nebyl ničím jatým* než želvím k r á e ^ m , vyplněným hhnora„ ve které byly nasázený barevné skleněné střepy. Byt to ffetiš jisté nebezpečný, a proto*, po trestné výprav# koloniálního vojska;, byl zazděn do vycementované díry v zemi, která byla pokryta ocelovou des kou, uzavřenou na těžký visací zámek. Klíc od tohoto zámku si odnesl koloniální důstojník. Musela to být tehdy nákladná investice; protože pro; tyto dva roďy, ktere ö fetiš bojovaly, byly zvýšeny daně o třicet procent.. Dnes už se pro fetiše nedělají betonové kryty. Ty jsou sta» věny v podobě betonových věží v místech, kde je v Belgickém Kongji. těžen uran. Z těch černých valounů, vyvážených na povrch země, která, kdysi patřila černé*®» Edu, m ají být vyrobeny vprostředky k navýn% moderním kouzlům. A je samozřejmé, že i tady stojí proti sobě dobraj a- zlo-. Ti, kteff jsou obránci rafal,. si přeji. aby síta. skrytá ve smoflnc^ sloužila mírovému budovaní světa. ti. kteří touží ovládnout svět, s? přeji, aby tato síla sloužila- k jeho- zničent Je samozřejmé, že ti druzí jsou titíž, kteří ovládli černý Kd Afriky, kteří mu; vzali jeho zem, a kteří z tohoto lidu nadělali moderní otroky; A do služeb téchto nepřáteli míru se zařadila valná část špatných, kott-r zetotků, kteM neustále, za pomocí zbytku feudáM, udržují černý M v područí pověry a- strachu před tajemném a neznámem. Avšak moc moderních zlých čarodějů právě tak Jako čaroděj# mt* raäych století, se ehýE ke konci. To proto. že lid A f t t t y « p W «•< pojii do- boje -za národní a politickou svobodu, do tx>J» z* wfir.
DŘEVO JA K O VZÁCNOST Pro „Vědu a techniku mládeži“ napsal KAREL PELEŠKA různé pochody l chemické reakce dopo Průmyslový rozvoj mnoha zemí způsobil sud málo známé. Především zjev fysikální, v celém světě stoupající spotřebu, dřeva. t- j. vysychání způsobené odpařováním ie proto zcela přirozené, žé dřevo se stsilo vzácnou surovinou, s niž se musí v lesích dobře hospodařit. Vedle toho je vsak důležité i správné ošetřovaní dříví ve skladech. A tady máme ještě velké ne dostatky. Dosavadní neutěšená situace v ošetřová ní dřeva tkví především v nedostatku zna- ; lost! o dřevě. Mnohému našemu dřevaři ne ní na příklad jasné, proč se dřevo sesýchá více ve směru příčném než podélném Moderní vědecké výzkumy přinesly mnoho nových poznatků o dřevě a uka zují nám i nové cesty pra lepší jeho využítkování a zpracování. Doposud vznikaly našemu dřevoprůmyslu značné ztráty špatným uskladňováním dřeva. Tak na příklad bylo zjištěno, že vody zfe dřeva, dále zjev chemický, způ poškozením kulatiny během uskladnění se sobený přístupem vzduchu, který přichá ochuzujeme až o čtvrtinu hotových výrob zí d<* styku s dosud živými buňkami ve ků. Tbto dřevo zůstává nevyužito a při dřevě. . chází do odpadu nebo; je zpracováno na Dřevo; je vystaveno atmosférickým vttpodřadné výrobky. Za toto poškozené vům, t. j. vzduchu, světla a tepla, které množství dřeva musíme zpracovat jinou po delším působení pozměn! í vzhled dře kulatinu; v důsledku toho se kácejí tasní va; — vznikají trhliny, mění se bar porosty, které b,y jinak zůstaly ušetřeny. va povrchu a mění se fysikálmí U stojících stromů je vnější část dře i chemické vlastnosti obsahů buněč va — běl — po celý rok značně vlhká* ných a tím i vlastnosti dřeva. Tyta ť. j. buňky jsou vyplněny vodou, je zde vnější atmosférické vlivy ještě působí málo vzduchu pro životní činnost hub a i na vývoj přímých škůdců dřeva, ^ to jak živé buňky svou vlastní odolností brání z Häe rostlinné ffc, j. na výyoj, dřerokazvývoji škůdců. Tím je běl zčásti chráněnaných hub), tak I z říše živočišné (t. j. na vývoj hmyzu). Stromy po skácení še většinou hned Houby potřebují ke svému životu určité zbaví větví a koruny, takže dostane«*® množství vzduchu. Pra většinu dřevokazdlouhé kmenové dříví, z něhož se vyrábě ných hub je optimální teplota 2O-—30P C jí pilařské nebo dýhárenské výřezy a pod. % optimální vlhkost 35—70%. Vztah hub Po poražení stromu se ve dřevě odehrávají
k vlhkostí dřeva je základem ochrany dře va. Dřevo se uchová nepoškozené bud s vy sokou vlhkostí, kdy houby- nemají potřeb né množství vzduchu a buňky se mimo to uchovají živé ^odolné) nebo naopak vysu šené, kdy zase nemají potřebnou vlhkost. Jak patrno, dalo by se proti jednotli vým škůdcům samostatně bojovat poměr ně snadno jednoduchými prostředky — n př. proti brouskům a hnilobě odkoměn te dřeva, ale tím zase vznikají trhKay. Pomalé sušeni v kůře zmírní nebo zame zí rozpraskání dřeva, ale zase je velké nebezpečí zabarvení a hniloby dřeva. Existují však ochranné způsoby, kte ré se bezpečně osvědčují proti všem . škůdcům. Sem patří na prvním místě uložení dřeva do vody, kterého však ne lze běžně použít pro nedostatek přiroze ných, a. nákladnost umělých vodních ná drží, a -dále hlavně postřik vedou; který Je lehce proveditelný a pří pečlivé práci po skytuje bezpečnou ochranu. v Ochranía dřeva postřikem se již delší d o b u provádí v SSSR a v našich závodech se v posledních letech již též povinně zavádí. Na přiloženém obrázku vidíme ošetřování jehličnatě kulatiny v závodě v Ostravici, kde tímto ošetřováním byla dosažena úspora na jeden plný metr ku latiny více než 13 Kčs- U kulatiny bo kové byla na př. v závodě v HoáeSavě zvýšena výtěž při ošetřování; postřikem oproti dřevu aeóěetřovanénau až « 23%. Počítáme- li s celkovým množstvím dřeva, které se zpracuje ve všech našich závo dech. jsou to úspory velmi značné, ne hledě k tomu. že tin» ušetříme lesní parosty před dalším kácením.
J f f iO A
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
52$
M L Á D Í C E L É HO S V Ě T A M A N I F E S T UJE Z A M ÍR
# Representant] čínské sportovní delegace se seznam ují s Emilem Zátopkem. i Pohíed na vznosný P alác Vědy a kultury ve Varšavě při slavnost ním ©světlení, • Nahoře vlevo: Celo československé delegace při pochodu na »«Stadion desetiletí**, • Druhý snímek zachycuje naši krojovanou skupinu při' def-iié národu, kterému v den zahájení Festivalu přihlíželo na „Stadionu desetiletí“ 100.000 diváků. • Dole? P ři výměně odznaků, při vystoupeních umělců i spor tovců a na transparentech v průvodech vždy dominují ve všech Květových jazycích dvě slova: Mír — nrátehství!
1945
-
VÍTÉZŠTVÍ! NAŠÍ VÉDY TECHNIKY AVÝROB\
První prášková lokomotiva
955i Toho rána se nemohl Josef Förstr dočkat/ Konečně je u cíle. Dnes pojedou po prvé. Ještě svítily hvězdy, když přišel ke své loko motivě. Stálá na opravářské kolejí jeho ma teřského depa Praha-střed, ja k ji včera poz dě večer pö úspěšných pokusech opustili. Ale tentokrát, celý den až do tmy, se mar ně pokouší se spolupracovníky inženýry Ja nem Stejskalem a Václavem Klímou vyvinout páru v kotli svého novátorského díla — první lokomotivy na práškové uhlí. Přicházejí strojmistři. zámečníci, zastavují se strojvedoucí a ' '"« c . jdoucí ze služby. Postojí, snaží se 'po-; ' ii*'-»- ale marně. Topeniště lokomotivy je chvílemi přímo rozžhaveno, avšak hořáky opět a opět zhasínají. „Dnes už nevyjedeme,“ říká Josef Förstr a vysvětluje příčiny nezdaru. „Prášek je příliš vlhký a v šoupátku přívo du do hlavního nassávacího potrubí sě slehává. Skoda, právě d n e s , v den narozenin sou druha Stalina. Ale nedáme se!“ To bylo 21. prosince 1951. A již 6. ledna 1952 se novátorské dílo Josefa Förstra roz jelo po kolejích. Po prvé v dějinách česko slovenské dopravy se dostala na trať lokomo tiva, vytápěná práškovým uhlím ! Za 33 m inut od zatopení měla potřebný tlak páry, ačkoliv u normální lokomotivy s roštovým topením to trvá tři až čtyři hodiny. Již za stanicí Libeň-horní dosáhla své největší rychlosti. Byl to veliký úspěch Josefa Förstra a jeho spolu pracovníků, kteří první práškovou lokomotivu vyvinuli přestavbou z no rm áln í m ašinky, staré dobrých 30 let. ’ Takový byl začátek. Od té doby byly pro vedeny stovky zkoušek a kromě původní lo komotivy 365.501 byl vyvinut další prototyp práškové lokomotivy na nejmodernějším stroji 556.101. Tentokrát již pomohli kon struktéři Závodů V. I. Lenina v Plzni. Josef Förstr, dnes 601etý pracovník Vědecko-výzkumného ústavu dopravy, vykonal s ní už mnoho zkušebních jízd s vlaky normální nákladní dopravy na trati Smíchov—Plzeň. Zúčastněme se Jedné takové jízdy. Práško vá lokomotivy vypadá na pohled jako každá jiná; jen místo normálního tendrü s otevře ným prostorem na uhlí je k lokomotivě zapo- . jen jiný, s těsně uzavřenou nádržkou na práškové uhlí, která je rozdělena přepážka mi na několik koráor, jim iž se umožňuje pře
Pro „Vědu a techniku mládeži'* napsal VILÊM DOLEJŠKA.
souvání prášku do je jí přední Části. Také ve strojvůdcovské. budce se mnoho nezměnilo, je n topná dvířka jsou zajištěna, aby se p ři zvýšeném podtlaku v topeništi sama neotví rala. „Zato čelo tendru se změnilo úplně,“ říká Josef Förstr. Pod plošinou z něho vy stupují vývody dvou trub pro dopravu směsi práškového uhlí ss spalovacím vzduchem z tendru k hořákům v topeništi lokomotivy. Doprava spalovací směsi je umožněna gumo vými, drátem armovanými hadicemi, jim iž jsou vývody trub na tendru a lokomotivě spojeny. V čele tendru nad plošinou je vidět regulační zařízení pro podávání práškového uhlí (šoupátka) a táhla k pohonu klapek, ji m iž se reguluje množství nassávaného spalo vacího vzduchu. Krpmě toho je tam řada ven tilů a kohoutů pro čechrání práškového. uhlí v nádcžce a jeho přesouvání ze zadních ko mor do předních. V čele tendru je také roz místěno několik manometrů k usnadnění ob sluhy zařízení pro přesun prášku v tendru a k jeho podávání do dopravních trub. Také topeniště je upraveno jinak než u normální parní lokomotivy. Je bez roštu a jeho dutina je dole ještě prohloubena o spa lovací komoni, výtvořehou na místě dřívější ho popelníku, v niž jsou umístěny dva vířivé hořáky. Klenba a stěny topeniště jsou ze ša motových cihel. Pro uspořádání topeniště bylo použito konstrukce německého ■odborníka Hanso Wendlera, nositele státní ceny NDR. Mezitím lokomotiva již najela na vlak a Josef Förstr nám vysvětluje princip topení práškovým uhlím. Ze vzduchotěsně uzavřené nádržky na tendru, v níž je přetlak asi po lovina atm. (tlakový vzduch se odebírá z nor málního lokomotivního kompresoru), vytéká uhelný prášek otvorem v podlaze. Trubkami o světlosti asi 10 cm přechází do dopravních trub, jim iž je nassáván spalovací vzduch do topeniště, a to působením ; výfuku páry do komína. Prášek je vzdušným proddem nesen k vířícím lopatkám na koncích hořáků a žá rem rozžhavené vyzdívky topeniště se vzněeuje. Ppi zatápění práškové lokomotivy se postu puje tak, že pomocná dmýchavka se zapojí na parní-potrubí; jiné lokomotivy pod párou. Do topeniště před hořáky se vhodí zapálená čis ticí vlna namočená v haftě. Pak se uvede v činnost zařízení pro přívod práškového uhlí,
které je z: tendru vytlačováno vzduchem ode bíraným z pomocné lokomotivy. Prášek jě unášen spáloyacím vzduchem, nassávaným pomocnou dmychavkou, do topeniště, kde se o hořící vlnu vznítí. 1 Při malém výkonu lokomotivy je v chodu pouze jeden hořák, při velkém se topí oběma. Výkonnost a jakost spalování se reguluje množstvím přiváděného prášku a spalovacího vzduchu. Přeruší-li se topení na kratší dobu 15—20 min., zapálí se hořák při novém spuš tění spalovací směsi o rozžhavenou vyzdívku topeniště. Je-li čekací doba lokomotivy delší, vhodí se před zhasnutím plamene do spalo vacího prostoru kus dřeva, které při zavře ných vzdušných klapkách pomalu hoři a je připraveno k dalšímu zapálení směsi. A již výpravčí dává znamení k odjezdu. Cehó jsme si nejdříve všimli ? Z komína nejde vůbec kouř. Říkáme si, snad po cestě, při stoupání, až bude lokomotiva pracovat na plný výkon. Avšak ani tehdy ne. Kplá lokoRioÜvy v pravidelných akordech tlukou, o kolejové spoje. Lokomotiva využívá svahových poměrů a živé váhy vlaku. Dosahuje rychlosti až 60 km. Jedeme hodinu, dvě, tři á nikdo ne přikládá. Josef Förstr, který topí. zatočí ob čas některým kolečkem nebo pohne regulační pákou. To jo vše. Na první pohled jednodu ché, ale co to dalo práce, než bylo možno za h ájit pokusný poloprovoz s normálními ná kladními vlaky! A kolik zkušeností je třeba k té zdánlivě snadné manipulaci! TROCHU HISTORIE Plzeň! Zatím co prášková lokomotiva pr jíždí spletí plzeňského kolejiště a připravuje iç na zpáteční cestu, Josef Förstr nás sezna m uje s historií práškóýého topení. První zprá vy o práškovém topení’ jsou z dvacátých let minulého století. Nejprve se tento způsob hospodárnějšího využití uhlí ujal v cemen tárnách, později v hutích. Vývoj práškového topení u stacionárních kotlů byl mnohem rychlejší než u kotlů lokómotivních. Práškové lokomotivy jsou zařazeny v normálním pro vozu pouze v Německé demokratické republi ce. Avšak jejieh vývoj v jiných zemích, pře devším v Sovětském svazu, spěje k jejich ši rokému použití v provozu. " Není divu. Změny v palivovém hospodář-
V l e v o : Zkušební jízdy s prvním^prototypem práškové lokomotivy se zúčastnil ministr dopravy Antonín Pospíšil (na obrázku vpravo, vlevo výzkumník Josef Förstr), V p r a v o : Druhý prototyp československé práškové lokomotivy. /
VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
527
PARNÍ LOKOMOTIVA ŘADY 556101 NA PRÁŠKOVÉ UHll
Práškové uh lí se čerpá do tendru přes plnicí nátrubek (7), plnicím potrubím (5) do jednotlivých komor bUnkru (1). Bunkr je opatřen průlezy (4)»Jkterými je rovněž m ožno sypat práškové uhlí. Prášek je vytlačován z tendru do směšovacího potrubí tlakem vzduchu» který je přiváděn ventily (11). Práškové u h lí se snadno slehává a proto je ve spodní částí bunkru instalováno čechrací zařízení (2 a 3)» kterýnf se udržuje prášek ve stavu tekutosti. Práškové uh lí vytéká z bunkru po otevření šoupátka (13) do dopravních trub <10) a jim i je spalovacím vzduchem unášeno 6. Uzavírací kohout na plnicí p o tru b í 8. Sedlo, rozdělující prostor bunkru ve dva žlaby. 12. Varné trubky, na nichž spočívá klenba topeniště (19). 20. Vodojem. 21. Třínápravový podvozek tendru. 22« Dvounápravový podvozek tendru. 23. Hák tendru. 24. Celo tendru s regulačním zařízením pro podávání práškového uhlí. 25. Harmonika spojující tendr se strojvůdcovskou kabinou. 26. Sfukovač sazí. 27. Trubice pisečníku. 28. Písečník.
29. 30. 31. 32. 33. 34. 85. 36. 37. 38. 39. 40. 41.
přes spojovací hadici (14) do vířivých hořáků (15). M nožství spalovacího vzduchu se reguluje vzduchovými klapkam i (17) um ístěným i na začátku ssacích trub a ovládaným i táhlem (9) ze strojvůdcovské budky. Prášek rozm otávaný vířivým i hořáky se zapaluje od žhavé stěny topeniště» Spaliny» vzniklé hořením, procházejí kolem šamotové klenby (18 a 19), odevzdávají teplo stěnám topeniště a tím kotlové vodě a unikají žáraicovým i à kouřovými troubam i do dýmnice. Nahromaděný popílek se vypouští z topeniště popelníkovými klapkam i (16). ~
Napájecí ventil. Kompresor. Usměrňovači plechy (usměrňovače). Dvojitý komín* Dálkový světlomet. M alá světla. Vypouklý nárazník. P ružná spojka vlakové brzdy. Hák (šroubovka). Plochý nárazník. H lavní vzduchojem. . Nosný rám lokomotivy. Přiváděči potrubí páry k levému válci.
42. Kryt samočinného vyrovnávacího šoupátka. 43. Kryt pistu a parního válce. 44. K řižák. 45. Vodicí pravítka. 46. Vnější kulisa. 47. Výstředníková tyč pro pohon levého rozvodu. 48. Ojnice. 49. Vyrovnávací zátěž proti hlavním u :klikovému převodu. . 50. Pomocný vzduchojem. '51. Ruční uzávěr pneumatického odkalovače. 52. Brzdy a brzdové špalíky. 53. Ú stí písečníků.
DY 556101 NA PRÁŠKOVÉ UHLÍ
ËN I
O M O TI V Y
lid (14) do vířivých hořáků (15). M nožství íu se reguluje vzduchovými klapkam i (17) látku ssacich trub a ovládanými táhlem (0) >udky. vaný vířivými hořáky se zapaluje od žhavé nliny, vzniklé hořením» procházejí kolem šaa 19)» odevzdávají teplo sténám topeništi i unikají žárnicovými a kouřovými troubam i omaděný popílek se vypouští z topeniště ?kami (16). 42. Kryt samočinného vyrovnávacího šoupátka. 43. Kryt pístu a parního válce. 44. Křižák. 45. Vodicí pravítka. 46. Vnější kulisa. 47. Výstředníková tyč pro pohon levého rozvodu. 48. OJnice. 49. Vyrovnávací zátěž proti hlavním u klikovému převodu. -50. Pomocný vzduchovém. '51. Ruční uzávěr pneumatického odká lovače. 52. Brzdy a brzdové špalíky. 58. Ústí písečníků.
stanicích zbrojit lokomotivy též přímo. To vše ství po druhé světové válce zájem o práškové" je spojeno se značnými investicemi, které se topení podstatně zvýšily. Uhlí na celém světě však podle rozpočtů zaplatí během několika přestalo být jen palivem a stává se ve značné let úápjřami. Výhled v rozvoji provozu práš míře také důležitou výrobní surovinou. Vý kových lokomotiv je u nás pochopitelně vázán voj palivové základny ukazuje, že železnice na zajištění palivové základny. Lze očekávat, budou k vytápění lokomotiv dostávat jen hor že zvýšení mechahisované těžby hnědého uhlí ší druhy paliva. Je to správné, neboť želez v dosavadních a nových velkodolech zajistí nice spotřebují celou šestinu naší těžby uhlí, dostatečné množství hnědouhelného prachu při čemž se v parních lokomotivách pouze pro stovky práškových lokomotiv.“ malé procento tepelné energie spotřebované ho paliva mění v energii pohybu, kdežto vícej| Nastupujeme s lokomotivou zpáteční cestu než 90 procent letí do vzdychu bez užitku. z Plzně. Po rozmluvě se soudruhem Förstrem se nám problémy železní oni dopravy značně Hospodárné využití méně hodnotných paliv, přiblížily. Jé hám také jasné, že ačkoliv práš případně odpadových druhů uhlí jejich spalo kové lokomotivy šé jeví jako velký pokrok vo, váním pó rozemletí na jemný prášek je jed vozbě, samy o sobě otázku vývoje trakčních nou z cest, jak se Vyrovnat na železnicích Vozidel nevyřeší. Nejvýhodnějším řešením v s vývojem palivové základny. A tu je třeba hašem železničním provozu jé elektrifikace zdůraznit hospodárnost a ostatní výhody všech vhodných tratí, o níž také bylo již zá práškových lokomotiv. Podle německé doku sadně rozhodnuto. To však kromě elektrifi mentace dosahují úspory uhlí na práškových kace hlavních tratí, je dlouhodobý úkol, gáelokomotivách plných 25 procent a jejich vy hledě k tomu, že i pak zůstanou některé trati soká hospodárnost se zvlášť uplatňuje u těž odkázány na jinou trakci než elektrickou. kých vlaků na dlouhých tratích. Při práško Proto se do budoucna jeví možnost i použití vém topení nejsou ztráty propadem paliva do lokomotiv dieselových, generátorových a lo popelníku a je omezen na nejmenší míru úlet komotiv se spalovací turbinou na práškové nespálených částic uhlí do dýmnice. Ježto uhlí. doba zatápění práškové lokomotivy je nepo měrně kratší než roštově a také při delší za Taková je perspektiva naší železniční do stávce není třeba v ní stále topit, odpadá rov pravy; o níž bývalí mocipáni tvrdili, že je od něž znacná ztráta uhlí. Z komína nevyletují kázána k zániku, a podle toho o její technic jiskry a tudíž neobtěžují cestující ani lokoké vybavení také pečovali. Rozvoj sovětské Pohled na přední část tendru práškové lokomo motivní čety a nedochází k zapalování podél železniční dopravy jasně ukázal, že v zemi, tivy 936.101. trati, což je sám o sobě velmi významný přínos. kde není kapitalistická konkurence jednotli Velkou výhodou je rychlá přizpůsobivost kot vých druhů doprav, nýbrž jejich spolupráce le okamžité potřebě páry. Odpadá tém ěř vů na podkladě zdravé socialistické soutěže, tam ke u nás během několika lot dojde k širšímu bec čiStění popelníku a dýmnice, což u rošto má železniční doprava, zvláště dálková a œ použití práškových lokomotiv, zavedení práš vých lokomotiv spolu s čištěním ohně na roš loVOzových a hromadných zásilek, i do Bí kového vytápění lokomotiv však vyžaduje tu spotřebuje mnoho času à lidí. Prášková dou cna obrQvské úkoly. Sovětští odborníci především vybudování mlýnskérstanice a pak lokomotiva tedy není vázána na čištění a m ů ještě také neřekli poslední slovo ve Vývoji několika tankovacích stanic v depech a vý že projíždět mnohem delší úseky než loko práškové lokomotivy. Přechod ná práškové zbrojních místech. K zásobování tankovacích motiva roštová. Nemusí zajíždět do depa ani „átanic budou sloužit speciální bunkrové vo topení se v Sovětském svazu klade k novým za účelem zbrojení. Za tendr Izé připojit ješ otázkám v oboru lokomotivní techniky. zy, z nichž bude možno v menších depech a tě bunkrový vůz, z něhož se uhelný prášek přečerpá do tendru i za jízdy. Práškové to pení také podstatně ulehčuje práci topičovi, DOBRÉ ZKUŠENOSTI S PRÁŠKOVÝMI LOKOMOTIVAMI V PROVOZU který se může zcela soustředit na pozorování Čtenáře jistě bude zajímat, kde obě práškové lokomotivy dnes pracují. Jsou zařazeny v normálním trati a na techniku topení a stává se oprav provozu v Iokomotivnim depu ve Veselí na Moravě. Starší typ, 365501 vozí osobní vlaky z Veselí dovým strojníkem. Četa rovněž není vysta do Brna a zpět a nejmodernější typ 556101 jezdi s těžkotonážními vlaky na trati Veselí na Mora vena tak značnému střídání teploty jako dří vě—Trenčanská Teplý—Brno a zpět, , ! ve, neboť dvířka topeniště jsctu stále uza Z počátku se lokomotivní čety dívaly na práškové lokomotivy s nedůvěrou. Avšak pustily se s chutí vřena. PERSPEKTIVY PROVOZNÍHO POUŽITÍ „Výzkum parní lokomotivy pro práškové to pení je u nás prakticky ukončen,” říká Josef Förstr. „Podle výsledků je možno soudit, že práškové topení lokomotivy zajišťuje hospo dárný, spolehlivý a bezpečný provoz a že ta -
CO BYLA „CIVETTA"? Psal se den 4. srpna 1829. . . Na pří stavním molu v Terstu se shromáždilo mnoho lidí, kteří chtěli přihlížet úřední zkušební plavbě prvního šroubového par níku „Civetta“ (Sova). ,jCo to je za nesmyslný nápad ?“ ptali se mnozí. „Civetta“ byla dlouhá 19 m, široká 3,5 m a vysoká 2 m. Měla rychlost 3,09 m za vteřinu. Většina přihlížejících diváků nechtěla věřit, že šroub, jím ž náš krajan Josef Ressel loď vybavil, dokáže tu neuvěřitel nou věc: uvést loď do pohybu. A přece všech čtyřicet lidí, kteří se úřední plavby zúčastnili, mělo možnost se na vlastní oči přesvědčit, že plavba pomocí šroubu je skutečností. Strojní zařízení, dodané ze štýrských
530
VEDA
A T E C H N IK A
M LÁDEŽI
do jejich poznání a dnes si je nemohou vynachválit. Zvláště pomocníci strojvedoucích dosáhli takové virtuosity v topení, že předčili ve svých výsledcích i výzkumníky z Vědecko-výzkumného ústavu dopravy přes jejich dlouhodobé pozorování lokomotiv. Zvláštní péči lokomotivám věnuje strojvedoucí Viktor Leitgeb, jeden z prvních strojvůdců těžkotonážníků. Škoda, že až dosud nemohlo být lokomotiv plně využito. Mlýn v Ratiškovicícb, který dodává pro obě lokomotivy práškově uhlí, měl totiž jiné úkoly. V nejbíižší době budou však již - lokomotivy dostávat plné množství Uhelného prášku, takže budou moci plnit všechny plánované úkoly. Dosavadní zkušenosti prokázaly, že lokomotivy jsou schopny dlouhodobého a bezporuchového výkonu na trati. Úsilí železničních výzkumníků sklízí zasloužený úspěch.
OKNO DO
MINULOSTI dílen, bylo však nedokonalé. Již při před cházejících třinácti pokusech došlo po každé k nějaké, menší poruše. Také při této úřední zkušební plavbě došlo, k ne hodě, když po chvíli bezvadné plavby prasklo měděné potrubí, pro přívod páry. Závada nenastala ha šroubu a nijak ne* souvisela s ResslóVým vynálezem. Přesto však policie, hájící zájm y kapitalisty Morgana, další opakováni pokusů „z bezpečnostnlch důvodů“ zakázala. Roku 1830 psal Resbß o lodi „Civetta" svému příteli takto: „Postavů jsem zde parník . vzadu se šroubem 6 stop dlouhým místo koles, který
poháněn, parním strojem dokáže pohánět loď. Parní stroj byl postavený ve Štýrsku. Byl tak špatný, že po čtvrthodinové plav bě se poroučel. . . “ Tak skončila úřední plavba parníku „Civetta“, prvního šroubového parníku v Evropě. Pro Josefa Ressla nastal krušný život. Kapitalista Fontana, který Resslovy pokusy financoval, ztratil o vynálezce zájem a smlouvu, kterou s ním před ča sem uzavřel, jednoduše zrušil. Zklama nému Resdovi nezbylo, než jednostranné porušení smlouvy žalovat. . . Po pětiletém sporu došlo k vyrovnání s Fontanovými -dědici ( Ottavio Fontana mezitím zemřel). Po odečtení soudních výloh zůstalo Resslovi 1100 zlatých. To byl ve skutečnosti jediný hmotný prospěch, který měl Ressel ze svého vskutku epo chálního vyňal ezu.
ELEKTRICKÁ A MAGNETICKÁ POLE Již v prvním článku jste se seznámili s magnetickým polem a podobně ve čtvrté stati s pelem elektrickým. Podívejme se nýnr blíže na jejich vznik, vlastnosti a na jejich souvislost. V 1. čísle časopisu, v článku „Začíná věk U = J 3 E ” 25 cm . 8 • atomové energetiky", jste četli: Hmota — toť 200 V. Nyní je soustava kladných a záporných nábojů. Atom tfâm také jasno, :proč při oddalování desek libovolné látky se skládá Z atomového jádra (v pokušeeh 4yědenýčh ve ^čtvrté'statí): a •— protonů —s s kladTlým nábojem a ze zá tedy při prodlužování siločar ukazoval Sta porná nabitých elektronů, pohybujících se tický voltmetr -větší napětí. ' ' 2 . kolem jádra. Pokračujme dále. Spojme destoy s náboji, Je proto důležité si uvědomit, že elektřina kovovou tyčinkou. Povšimněte si dobře, co je soustředěna v nejmeriších částicích — pro se stane. V kovech jsou elektrony volně por tonech — se stálým dále nedělitelným množ hyblivé a napětí mezi deskami je uvede do stvím elektřiny skladní' a v elektronech — ' pohybu. Elektrony ze záporné desky přejdou se stéjhým dále nedělitelným množstvím tak na kladnou desku, neutralisuji se -Ve elektřiny záporné. Jsou tedy dva druhy svém účinku kladnými náboji a, náhlý pokles: elektrického náboje, zçela libovolně označené lístku statického. Voltmetru. ukáže, že mezi. Jako ( f ) a (—). Protpny m ají kladný, elek feskami není napětí, že. elektrické pole zmi trony záporfiý náboj. • zelo. Spojíme-h desky dřevěnou tyčinkou, ni Proč to zdůrazňujeme? Abychom si osvět-* tí a pod., uvidíme také,; že elektrické pole mizí, ale daleko pomaleji, kdežto při spojení » « vznik elektrických a magnetických polí. Každý, elektron nebo obecněji každý elektric- i skleněnou tyčinkou, neznamenáme žádný po kles napětí a tudíž ani změnu pole. Seřaký náboj výtváří totiž kolem sebe elektrické díme-li látky v tom pořadí', jak rychle mizí' pele a svým pohybem vytváří1 magnetické elektrické, póle, dostaneme na jedné straně pole. Jak to souvisí s předchozími statěmi? t zv. dobré vodiče — kovy a na druhé stra-:' Takto: Podívejme se nejdříve ha čtvrtou stať, jakým zpOçsobem tam, vzniklo mezi ' deskami ! ne t. zv. špatné vodiče — isolanty, jako sklo,' porcelán, ebonit a pod. Proto, se isolantů elektrické pole. Ze záporné svorky přešly užívá v- technické praxi k výrobě isolátorů. elektrony na desku K á zde Vytvořily podle předchozího výkladu záporný náboj.; Z dešký A odešel stejný počet elektronů do zdroje a proto se na desce A objevilstejně velký klad ný náboj protonů. Tyto náboje zůstaly na deskách i po odpojení baterie, a ony a pouze ony vytvořily elektrické pole a v něm na-, pěti, které nám ukázal Statický voltmetr. Prostor v okolí elektrických nábojů, který jsme nazvali elektrické pole, má určité fy sikalni vlastnosti, které se projevují přede| vším tím, že n a . každý jiný náboj ; v tomto prostoru působí síly. Dynamické účinky těch-, to iil uvádějí v elektrickém poli nabitá malá těliska v pohýb. Tak na př. v uvedené čtvrté stati to byly kousky bavlněných vláken. Elektrické pole představuje tedy. zvláštní druh hmoty, která zprostředkuje působení jédněeh, nábojů na druhé náboje. Jednotkou . pro elektrický náboj, elektrické množství je ampérsekunda As ; tato ..jednotka se. nazývá. řoUlomb (čti kufbmb) C. Větší jednotka je na př. ampérhodina Ah; vzpomeňte si, že v Ah je udáváno na př, elektrické množství ! v akumulátorech..Síla, kterou elektrické pole- Mezí vodiči a isolanty tvoří přechod 't. .zv. po působí na jednotkový náboj v určitém místě lovodiče, jim iž se pilně obírá dnešní výzkum'; pole, se nazývá intensita elektrického pole a mezi polovodiče patří, i lidské tělo. Š| , 1 udává se ve voltech na metr nebo centimetr si ; Nyní si musíme dobře uvědomit důsledky; ločáry. Ve čtvrté stati ukazovala seřazená via-. toho, co jsme si řekli o elektrickém polí. ' kénka směr této síly, představovala siločáry. I 1. Pamatujme si, že elektrické pole je .vždy' Mezi deskami probíhají siločáry přímočaře a mezi/ dvěma tělesy, na nichž jsou stejná.' vg, ste jných vzdálenostech od sebe ; taková množství nábojů opačných znaméřiek Od tě elektrická pole (náš obr. 1 ) nazýyáme stejlesa k tělesu probíhají siločáry, které udá-I norodá, homogenní. Scčteme-li intensitu tako vají_ směr síty v elektrickém poli. Siločáry1 vého elektrického pole podél celé siločáry, do končí vždy kolmo na povrch tělesá a na je staneme napětí mezi . deskami Ve voítech. Na jich koncích jsOu nffboje opačných znamé př. vzdálenost desek, t. j. délka siločáry. nek. Volné náboje existuji tedy. pouze na 1-25 cm a intensita elektrického pole je koncích siločar a to vždy v páru a opačných znamének Není tedy správný; názor, -že je 8 voltů na centimetr siločáry (E =8 V— ): jak ! ' ■ !i ■ >m ■ cm j s možno- nahromadit náboje jednoho znamén ka Od nahromaděných nábojů jdou vždy si 1veliké je napětí mezi deskami? Napětí ločáry- k nejbližšírru tělesu a, na jejich' kon cích jsou náboje opačného znaménka -Vidíme' tedy, že skutečně pro vznik elektrického pole jsou vždy nutná dvě tolesa, která my struč ně označujeme ; názvem kondMUsátor. Proto i u technických kondensátorů máme vždy dva druhy polepů nebo desek. ; Nyní si můžeme vyložit jeden zajímavý úkaz, Přenášíme-íi ifektnčké náboje dovnitř, dutého tělesa, ziistime že se náboje uvnitř tělesa neudrží, nýbrž idou vždy na povrch (obr. 2.). Tento jev byl dosud vvkládán vše lijak, jen ne správně* Teprve dnešní vědecký' Správný názor na. elektrické pole nám jev spotehlivě vysvětluje. Víme, žé volný elektrický" náboj sé udrží' pohíe ína konci ,siločáťý'-v elěk-', trickém poli. K tomu je potřebí dvou të'es. Uvnitř je však pouze jedno těleso, nemůže
Ï
/yžniknoyt* elektrické pole, y něm í .by se náboje na koncích siločar udržely sj proto. jdou náboje na povrch.; , od ni.ch nak jdou siločáry k- nejbližšířr.u tělesu, kde jsoa na -koncích siločar ďáboje opačného žnamén-í. ka (obr. 2 ). Kdybychom však ^dovnitř dutého tělesa vpravili isolovaně kovovou tyčinkui druhý vodič, ihned by náboji?. s. povrchu pře-* ' šly dovnitř, kde by: se vytvořilo elektrické1 pole. - Tohoto jevu využívá technická praxé k ochraně vnitřku budov před výbojem bIes-4 ku. Není potřeli arti dutého vodiče, stačí kle# ze síťovipy. Obklopí-Íi se místnosti se snad-? n p ;zápalnými nebo výbušnými látkami drá-* teným pletivem (i se širokými oky), je míst«?.’ Jiost dokonale chráněna před výbojem bles-* ku._ Ovšem nesmí se vést do místnosti o « site isolované nějaké potrubí. Pak by uvnitř byla dvě tělesa a tudíž i elektrické pole, čímž* r| Ä naopak zvýšené nebezpečí výboje ff výboj by proběhl ze sítě k isolovaně vedené-* mu potrubí. • . Poznali jsme, že napětí je vázáno nát elelctrick^ pole, nebof napětí ve voltech ájS součet, intensity, elektrického pole podél silo-* řárý. Nyní si ještě zrtovu ujasníme, jak vzni ká elektrický proud. Víme již, že při spojení desek kondensátoru vodičem elektrické; pole 1, napětí v něm mizí. Pamatujme si: ve vo diči se elektrické pole neudrží," elektron^ podléhají napětí, dají se do pohybu a tentd uspořádaný pohyb elektronů ve vodici nazý-* váme elektrický proud, Co tedy vyrobí ve vodič? proud — jedině napětí v elektrickém poli a nic jiného a má-li vodičem protékat Stálý proud musí se stálé udržovat elektrické' pole a v něm napětí; k tomu nám 'slouží ge-í něrátory i jiné t. zv. zdroje elektrickéhcf proudu. Tak nám dnešní vědecké důsledky, objasňují .pojmy, jichž se již dlouho užívalo, aniž byly správně chápány, a na druhé stra-í ně se; ukazUje, že užíváme zé zvyku rčení, která podíe dnešních, důsledků ji? nejsou vlástně správná. Pokuste se sami podle dneš ního výkladu na př. zodpovědět správně öbvyklá rčení v otázkách: a) Je možno vyrobiť Elektřinu ? b) Co vlástně vyrábi elektrárny* respektive generátory v nich? 3. Při studiu intensity elektrického "pole na' povrchu kouie se zjistilo, že tato intensita ' při dosti malém poloměru nabývá vysokých; Hodnoť, .Tím si nyní vysvétlimě,, proč ' jsme vé čtvrté stati řekli, že ‘ ha hrotech je největší Hustota siločar. Hroty můžeme totiž povaJ žovat, za kpule o .velmi malém poloměru,^ ná nichž je veliká intensita elektrického pole a. tím i velký počet nábojů. Od každého náboj«! jde siločára a proto je hustota siločar'ňá hřo-í fech Jak veliká. Ale při tak veliké intensité elektrického pole, jako je na hrotech, ztrácí vzduch' svou isolačni Schopnost a stává se vo divým. takže z hrotů buď nosiči nábojů vóM ně odcházejí (odtud rčení: z hrotů srší elek třina), nebo naopak na hroty bez nábojů jsotí nosiče nábojů silně přitahovány (odtud rčení: hroty sSají elektřinu. Prihcip Divišova první ho bleskosvodu.) í 4. Nakoftéc si objasníme na zákládě před^ chozího výkladu Ještě jednu vlastnost elek^ trického pole, známou pod názvem élektřic-? ká influence. Původně se lidé 4°nvnívali, žsš influencí je možno vyrobit elektrické náboje; — elektřinu.’ Skutečnost je'jiríá a vyložHné stí ji pomocí několika obrázků. Podle obr. 3. vlo-i
VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
53 1
Přemysl Mareš nositelem Sádu pr áce
______________
[
VYRÁBÍM E VLASTN Í ELEK TRO N KY
’ Nedávno ’ jsme oslavovali šedesát let ode 'dne, kdy ruský vědec Alexandr StěpanovičPopov předvedl veřejně první radiový pří ji— mač. Jaký nesmírný rozmach za těch šede sát let radiotechnika prodělala. Prostituké mu zařízení s anténou, kohererem a zvonte m ze 7. května 1895 se podivovali nejpředIiějsí vědci, členové fysikáíního odboru Ruské s, řysikálně chemické společnosti. A když za: rok, 24. března 1896, Popov znovu předvedl v pe trohradské universitě svůj přístroj,, tentokrát jíž doplněný citlivým relé a telegrafním za pisovacím přístrojem» vypukla pravá bouře nadšení, když předseda společnosti,, proffe-* sor Petruševskij zapsal na tabuli první bez drátově přenesený telegram. A my se dnes vůbec nedivíme, že může me bezdrátově přenášet nejen značky, ale i lidskoíí mluvu a dokonce i živý obraz. Na«, vyklým pohybem zapínáme přijím ač, který se stair pro většinu posluchačů kusem nábyt ku, a o ten kus nábytku se začneme teprve starat, když mu znenadání dojde dech. Pak mužští členové rodiny vyhledají šroubovák a, začnou si vnitřek té leštěné skříně prohlížet. První podezření samozřejmě padne na ,Jtampy“ — totiž odpusťte, správně česky „elek tronky". Ta starost o elektronky je celkem oprávněná, protože nejdůležitější , součástí každého přijímače jé právě elektronka. A ns~ jěn přijímače. Zařízení» která pracují s elek trickými kmity, je mnohem více a jsou do konce důležitější než přijímač. Elektronka, je zrovna tak hlavní součástí vysílacího zaří zení, přístroje pro diathermü v nemocnici, zesilovače v meziměstské telefonní ústředně, rpentgenu, kterým se kontrolují svarové švy na parních kotlích. Bez elektronek b.y nemoh la létat ani letadla, lékař by nemohl sledo vat činnost mozku pomocí enceCalograíu. ani Činnost srdce, pro něž má zase kardiograí. Bez elektronek by nešlo využít atomová energie, bez elektronek by nám chybělo mnoho věcf„ které přijímáme jako samozřejmost. Elek tronika zkrátka pronikla naším životem a tak. je s naším životem těsně spjata i elek tronka. I Na první pohled jé to jednoduché zařízení. Možná* že se vám už podařilo ně jakou elek tronku rozbít. Ozvalo se buchnutí, a pak jste mezi .střepinami skla našli několik drátků na vlečených do slídové destičky. Nic zajímavé ho, a tak jste to vše zametli na lopatku.. . Jenže něco jiného by vám pověděl Přemysl Mareš z Tesly Vršovice. On spíš by mohl Sici,, že na elektronce není nic zajímavého. Pra cuje ve výrobě elektronek Jíž. téměř od po— ěátku, kdy byla ve Vysočanech založena to várna Radioslavie. Viděl jich taž mnoho a také jich mnoho sám zkonstruoval. Ten, by vám pověděl, co* práce na příklad dá, aby baňka elektronky byla docela prázdná. Pravda, do baňky se vkládá systém elektrod, ale kolem těeh elektrod nesmí být ami stopa ptynnii,, ■vzduch musí být., co nejulokonateji odstraněn. Háček je v torn, že nestačí jjea wzdiiiiefe vy- čerpat. Důležité je, aby vysoké vzducho prázdno zůstalo v elektronce i po vyčerpání. A to je zdrojem mnoha trampot. Především • Pokračování se stir. 531. žíme mezi desky nabitého kondensátoru a te dy do elektrického pole dvě kovové desky na isolujících rukojetích. Desky se spolu dotý kají. Víme však. že vě Vodiči se elektrické pole neudrží; elektrony podléhají napětí a jdou směrem ke kladné desce na konec silo čar a na druhé desce ná konci, siločar, zasta nou; náboje kladttié. V deskách elektricky pole zmizelo. Oddálíme-ii desky (obr. 4.), tak jsmè náboje úplně rozloučili, a vyndáme-ti nyní desky z elektrického pole, má jedna nábo-
532
VĚDA
A
T E C H N IK A
M LADSZI
baňka musl být vzduchotěsně * uzavřena. U skla žádný problém, myslíte, si. Jenže dßvnitř baňky musí procházet kovové vodičem Zatavite-li do skla třebas železný drát,, mů žete si být jisti, že- zátav praskne. Železo má jinou tepelnou roztažnost než skla a ochlazením vznikne v zátavu; takové pnuti, že praskne. A tak byl® nutn® vyhledat stažení skia a takové kovové materiály, které m ají co možná stejnou roztažnost. V začátcích vý roby elektronek se předpokládáte, že světo známá: české sklářstvt teto potíž hravě znó> ža, avšak sklárny neprojevily q, výrobu ba něk zájem a, tak ani zkoušky této. výroby ve sklárnách, podporované žárovkárttou' Elektra, se nezdařily. Nakonec nezbylo, než baňky do vážet. Plyn ani nemusí dovnitř baňky- teprve vnik nout zvenčí. Jeho částečky huni na skle a jsou obsaženy v povrchové vrstvičce všech kovových součástí. Když se gak elektronka v provozu zahřívá, plyny se uvolňují a va
]
na do- n. pí. Tesla, dochází k rychlému roz-J voji- Pošty dostaly za úkol rozšířit sít vy silačů, a tínat nastaba i práce pro pracovníky; vršovické, Tesly.* Úspěšné byly splněny i do*, dávky do Polska, Jugoslávie a Rumunska: Tentokrát se již nečerpal jen náš vzduch i cizích baněk, ale celé elektronky, i ty n e j' větší vysílací,, dovedou v Tesle vyrobit z do mácích surovin. Již od roku 1946 dodávají speciální skla naše sklárny a také kovovéi keramické materiály dovedeme vyrábět u nás. Není jich mála: skláři» keramici a hut níci dovedou našemu radioprůmyslu dodávat materiály, o nichž se jim před dvaceti lety ani nezdálo: kovářové sklo, kovar, chromže— lez-o, niklželezo, vakuové pájky, sintrovaný kprund., vysokofrekvenční stastit, OFHC měď, wolfram a molybden, thorium, zirkon a grafit. Z těchto roztodivných materiálů vyvíjí sou druh Mareš se svými spolupracovníky vše možné vysljad elektronky. Jsou mezi nimi všelijaké košaté útvary, které se vůhec ne podobají lampičkám, jaké jsme zvyklí vídat v přijjraači' Bachratý kořenáč s poniklova nými držadly je vysílači trioda BD2XF, dá vající 5 kilowattů vysokofrekvenčního vý— kamt. Ten kořenáč, to jsou měděná chladicí žebra, obklopující masivní anodu. Dmýchá se do, nich chladicí- vzduch. A nahoře vyčnívá docela; malá skleněná baňka s elektrodami, .jejichž vzdálenosti jsou vymezeny na setinu milimetru nejen, za studená, ale i za provozuj kdy teplota uvnitř dosahuje několika set stupňů. Soudruh Mareš se nám, pochlubil i elektronkou, která pracuje v televisním vy silači. na Petříně. Největší elektronky m ají 100—150 součás tí;, málo vhodný ,materiál, nečistota třeba jen ve stopách, nebo chyba o milimetr znamená naprostý neúspěch. Pak je třeba pracně celou, elektronku překontrolovat a zhotovit nový vzorek od začátku. Na 25 materiálů — kera mika, sklo, železo, vzácné kovy, jako zirkon •a tantal, je nutno zpracovat zvláštní techno logií a každý materiál vyžaduje zvláštní opa trností protože sebemenší chyba se vymstí a projeví se třeba i za rok. „Člověk se za ta léta naučí každému materiálu přijít ňa chuti aby si nedovoloval nějaké samorostlě nápady,, které se přece jen nakonec vymstí,“ říká soudruh Mareš, „Někdy je nutno bojovat kuum se zhoršujte. Proto musí. být použito s dodavateli o porozumění pro naše potřeby; speciálních materiálů a ty jsme před válkou ono pro takovou h u ť není nijak výhodné vy-, dováželi. V Radioslavi byl totiž z jedné po -robit třebas jen 500 kg mědi podle naších loviny zúčastněn britský kapitál společnosti požadavků. Alé člověk se nakonec naučí svoji Marconi. Marconi též dodal výrobní stroje, a: práci milovat a, místo, co by od ' toho utekl* suroviny — i svoje odborníky. Pod jejích dcH zůstane a snaží se to vylepšovat ještě dál.“ hledem se ve Vysočanech čerpat z britských, Neměli jsme vlastní výrobu vysílacích baněk československý vzduch. elektronek — a dnes ji máme. Máme ji díky Za okupace výroba ustrnula. A v březnu všem spolupracovníkům soudruha Mareše^ protože se nedali odradit potížemi a houžev 1945 byl závod vybombardován. Byly zachrá natě se snažili, abychom i v tomto oboru stálí něny jen některé větší, stroje. S tím měla být « nových pr®v®za>ynácb zahájena výroba* ná vlastních nohou. Mámé ji díky soudr. No-, vému, ing. Pokornému a Bízkovi, díky soudr. DaJo to hodně práce, zvláště když bylo. nut Vackovi,; který vyřešil lisování skleněných no c® aejrychlěji uvést do provozu vysilač Banskou Bystrici' a Košice. Pracovníci Ra— pa tie, soudr. Suchéma, který si vzal na sta rost čištění kovaru pro postřibřování a vše dioslavie se s tím však dovedli vypořádat a tak prokázaM sv®ji schopnost dalšího vývoje. chny chemické záležitosti, ^fcoudr. Třesohlavému, který vypracoval novou konstrukci P® roce 1948s kdy byla Radioslavie začleněchladicího radiâtorut Máme ji diky všem me chanikům a sklářům v dílnách, od. mchž se fs kladné a druhá záporné a mezi nim i vyžaduje nejen zručnost, ale i svědomitost a je elektrické pole — obr. 5. Vyrobili pozorovací talent a kteří mohou svými ná jfane náboje? Nikoli; náboje, jak víme, v des vrhy při výrobě vzorků uspořit mnohou kruš kách byly, a my jsme je, vložením do elektric nou chvíli konstruktérovi nové elektronky. kého pole. pomocí sil působících v elektric Neměli jsme. vlastní, výrobu vysílacích’ kém poli; pouze od sebe odloučili. Tento po>- elektronek a dnes ji máme. Proto odměnou za chod nazvali staří fysiko«# ihtluencí. Tohotot tento významný pracovní výsledek propůjčil jevů je vyúšjito U influeněních elektrik, které president republiky Antonín Zápotocký, na tím to způsolsem rozdělují elektrické ááboj® návrh vlády Československé republiky vědec a vyrábějí elektrické pole a v něm napětí ně kému pracovníku n. _p. Tesla Vršovice soudr, kolik desítek tisíc voltů. Přemyshl Marešovi Řád práce. D r ALOIS MAZUKEK ZDENĚK ŠKODA
Naše první noční sanatorium Ve čtvrt na tH, kdy skončila v ČKD Stalin-*' grad v Praze směna, vyjíždí od brány závodu IjĚPŠSf ' --SggggjiÉpiSŽía autobus se 64 -lidmi. Autobus je každé odpo■ _ ledne týž, lidé v něm se však vždy po mě- UáHjjffff s «Ím sici vystřídají. Mihne se i i i W SËBSÆ i pražskými předměstími, projede několika vesni-' cemi a zastav! v malé osadě Ostrov, položené uprostřed zeleně sadů. I šumění jezírka je tu v tichu daleko slyšet. Před velkým domem s ná pisem „Noční sanatorium ČKD Stalingrad" cestu jící vystoupí. V tu dobu v kuchyni sanatoria sleduje kuchař ■Zapp napjatě hodiny na stěně. Rychle ještě ochutná Všechny druhy obědů — normální i čtyři různé diety. Alp již se malá ručička dotkla čísla „3“, Na chodbě nastal šum — znamení, že pacienti při cházejí. „Okolem našeho sanatoria," vysvětluje jeho ve doucí dř Piek, „je léčit choroby, při kterých se může chodit- do zaměstnání. Kdyby se však za nedbaly, mohly by vyvolat těžká onemocnění. . . Při léčení hodně záleží na vlivu prostředí. Proto se snažíme, aby zde byl naprostý klid, dobrý ko lektiv, pravideiná životospráva; útulné bydlení i vy datná a chutná strava.” V jídelně talíře sotva pojmou porce. Sanatorium je určeno hlavně pracujícím z nejtěžších oborů . —1a ti už něco snědí. Jsou však se stravou spo kojeni. Jen nemocní žaludečními vředy se závistivě dívají na stoly ostatních, kde rychle mizí vepřové řízky. Sami smějí jíst pouze snadno stravitelná jídla. Sanatorium je vybavená moderními léčebnými přístroji. Zvláštní aparát pomáhá ultrazvukem tělu vstřebávat reumatické usazeniny v kloubech. Jiné přístroje slouží k ozařováni revmatických ůdů. Poblíž sanatoria jsou prameny přírodní siroželezítě- vody. Denně se jí jen na koupele spotřebuje 12.000 litrů. V některých vanách se hladina neustá le čeři drobnými bublinkami. Kompresor vhání do vody vzduch. Jeho bublinky jemně dráždi pokožku, a to uklidňuje nervovou soustavu. V koupelně je právě Bedřich Kříčka. Trpí roz štěpem páteře. Během dne se v jeho kanceláři v ,ČKD Stalingrad vystřídají stovky lidí. Soudruh Kříčka vždy vystupoval klidně, ale málokdo věděl, kolik sebezapření k tomu potřeboval. Někdy prý se obával, že se zhroutí, teď už téměř nepociťuje příznaky své nemoci. Po koupeli odcházejí pacienti do odpočívámy a odtud do místnosti s masěrským stolem. Kari katura v-jídelně sanatoria sice ukazuje, jak masérfca narovnává křičícímu marodovi záda válečkem na těsto, ve skutečnosti však pacienti masáže » chválí. Masérce Vaňousové říkají „Roentgen“. Vy právějí,; že objeví hmatem reumatický zánět spo lehlivě jako roentgenový přístroj. . V protější místnosti léčí průduškové katary inhslováním. V aerosolu stlačený teplý -vzduch roz prašuje penicilín a streptomycin. Tuto směs pa cienti vdechují. Po večeři zůstali všichni v. jídelně. Začal kul turní pořad. Divadlo československé armády v Pra ze, které má nad sanatoriem patronát, tu každý měsíc pořádá představení. Přijíždějí sem-také čle nové Svazu spisovatelů besedovat o své práci. Vět šinou však připravují zábavný večer pacienti sami. Slevač Kříž hraje na harmoniku. Rozprávějí o před náškách^ lékařů. Sanatorium má velkou knihovnu» ale většina knih z ní "bývá neustále rozpůjčena. ? V devět hodin večer zábava končí. „Spánek je také součást léčení.“ vysvětluje nespokojeným ošetřo vatelka Tesaříková Ráno odveze-autobus pacienty do zaměstnaní. Soudruh Zuna t- cestě vypráví: „Léčil jsem Se v lázních. Nevydělával jsem a stýskalo se ml po práci. Když jsem se vrátil do zaměstnání, žil jsem jako dříve. Tady si I při práci. zvykneme dodržo vat předpisy lékařů;" Výsledky činnosti sanatoria jsou vidět v celém fcávodě. Nemocných je stále méně. . Autobus zastavil u tovární brány. Dělnici se loučí: „Příjemnou neděli a v. pondělí na shledá- , nou.“ V pondělí po směně je autobus opět odveze doprostřed zeleně a venkovského klidu, do* nočního sanatoria. JIÜI BOŘEK
K zadní straně obálky
Mořské hlubiny m ají zvláštní půvab pro obyvatele pevniny. Proto se odedávna pokoušeli ponořit se pod hladinu moře a prozkoumat pestrý život vodního živočišstva. Stavěli potápěcí zvony, ponorky, ocelové koule, které by snášely vysoký tlak vody. Spouštěli se do hlubiny ve skafandrech, v ocelových pancířích; domorodci v teplých mořích sbírají obratně s mořského dria perly,, korále a mořské houby. Aby se krásy moře a tajemné hlubiny staly přístupnými i lidem, kteří žijí daleko od mořských břehů, pokoušejí se fotografové a film aři přinést obrázky, poslední dobou i barevné, z velkolepého Neptunova království. Ukázku takových barevných snímků přinášíme na zhdní straně; Zhotovili je soudruzi ;M. Krivcun a M, Kudrjacev. Sluneční svit už sotva proniká tlustou vrstvou vody. Na dně moře panuje soumrak, oživovaný jen chvějícími se záblesky slunečních paprsků, které se lámou ve vlnách na hladině. Panuje tu zvláštní, rázovitý podmořský život. Moderní technika pomáhá člověku sledovat jej. z bezprostřední blízkosti. Mezi nejrůznějšími potápěčskými přistrojí se dnes používá k práci na nevelikých hloubkách s výhodou lehkých skafandrů, které sestávají z kaučukové masky na obli čej a jednoduchého dýchacího zařízení. Zásoby kyslíku a chemikálie k pohlcování kysličníku uhličitého Si nesou tito potápěči v nevelikých gumových balonech, které m ají připevněny na hrudi. Člověk s takovým zařízením není nikterak vázán k po vrchu moře nepohodlnými hadicemi a může se proto po dně podle libosti svobodni pohybovat. Může se pustit kterýmkoliv směrem za věcmi, které ho právě zajímají. Snímky, otištěné na naší barevné straně, byly zhotoveny ve vodách Černého moře, v Karadarském žáUvu Ba jižním pobřeží poloostrova Krymu.Horský masiv Kara-Daru se noří téměř svislou stěnou do hlubin Černého moře. Vy tváří tu kol dokola kouzelné útvary z divoce nakupených skal a mezi nimi jsou do kamenných stěn zaříznuty hluboké a úzké zálivy Srázné skalní stěny , jsou porostlé vodními rostlinami a hustým lesem tmavozele ných chaluh, mezi .nim iž zejí černé štěrbiny, vedoucí do skalních trhlin a slují, do kte rých nikdy nepronikne paprsek světla. Ale i néjtvrdší skály jsou při povrchu vyhlodány tisíciletými údery mořského příboje a provrtány drobnými škeblemi, jim iž je na mnoha místech celý povrch skály pokryt. Generacé za generací tu vyrůstají, hynou a padají na mořské dno^ nebo-se stávají potravou-silnějších jedinců, vodních dravců. Kara-Dar je velkolepá vyhaslá sopka, která už před miliony let naposledy vyvrhla Hlavou lávtí ze svého nitra. Ňýní se jé jí kráter nachází pod hladinou moře; ponořil se pod povrch ještě v dřívějších geologických obdobích Tam kdysi tekly žhavé potoky lávy a valily sé po úbočí hory, spalujíce vše živé, co se jim postavilo do cesty. Dnes na tfefiťo místech plyjí pestřé ryby; lezou po dně krabi, rostou nejpodivnější rostliny. Ze dne na den po mnoho tisíciletí rozrušují mořské vlnv skalnaté břehy. Bijí do nich všemi směry a vytvářejí z nich najpodívnejší tvary. Mořským příbojem rozrušené karadařské skály představují veliký zájem dnešních geologů. Kara-Dar — to je pro nás gigantická geologická laboratoř, ve které můžeme sledovat krok ža krokem vliv mořské vody na vytváření břehů. Svérázné útvary Kara-Daru přivábily sedmičlennou skupinu Mořského kinostudia populárně-vědeckýčh filmů, která tu na točila mnoho zajímavých a poučných filmů, jež budou nyní {»■omítány jak v normálních kinech, tak i na školách a v odborných vě deckých ústavech., * Tyto snímky byly zhotoveny pomocí ..speciálních aparátů,, jejichž mechanismus je Uzavřen ve vodotěsné skříni. Hlavní nesnáz! při takových snímcích je Zpravidla nedostatečné-osvětlení, neboť niořská voda již v nevelikých hloubkách pohlcuje’ mnoho chemicky aktivních paprsků. Působí tu i přítomnost velmi drobílých organismů v mořské vodě. které vytvářejí při větším nahromadění špatnou viditelnost. 1 V tomto směru jsou však právě vody Karadarského zálivu velmi příznivé. Protože má záliv skalnaté dno, nehromadí se tu bahno a kal, a voda tu je neobyčejně čistá a prů zračná. S povrchu moře je ještě dobře vidět do hloubky až dvaceti metrů. Ale i v této zdánlivě zcela čisté vodě žijí miliardy drobných živočichů, jejichž pří tomnost prokáže teprve silně zvětšující drobnohled; Plankton — velmi ipzmanité spole čenství mikroskopických organismů — obsahuje v sobě nesmírné množství nejrozmani tějších tvarů drobného živočišstva, které je zároveň potravou ryb a větších mořských tvorů. Proto je rozvoj rybného průmyslu nerozlučně svázán S životem vodního planktonu. Sledováním a zkoumáním života v Černém moři se zvláště zabývá karadarská hydrobioiogická stanice. Každého dne v průběhu celého roku konají její pracovníci bedlivá pozorování v mořských hlubináchNěkteré obrázky z tohoto pestrého života a činnosti pracovníků v obvodu Karadarského zálivu jsme přinesli na obrázcích. Vidíme na nich práci geologů; kteří zkoumají rozhlodané skály. Na jiném obrázku je příprava speciální kinokamery pro snímky pod hladinou moře. Vidíme, jak kinooperatér sestupuje do vody. aby přinesl divákům obra zy z pestrého podmořského života. Jeho práci sledují a podrobují potápěči z povolání. Konečně jsou na obrázku reprodukovány snímky drobných mořských živočichů po zorované pod mikroskopem různého zvětšení
VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
533
Řídí ALEXANDER J ANDER A, konsultuje univ. prof. dr BEDŘICH BOUČEK
V áženi a m ili přátelé, uveřejňujeme dnes jména deseti spolupracovníků, jejíchž odpovědi na sedmou lekci IM „Ze života Země'* jsme vybrali jako nejlepši:, ; 1. František Ptíšek, Rozkoš 25, p. p. Biskupice u Hrotovic, okr.' Mor. Budějovice, ’ í 2. František Tirpak ul. 29, augusta, Košice, 3. Zdeněk Kratochvíl, ul. u Kapličky 395. Hradec. Králové III, 4. S. Vavřín» Česká Třebová» táborská 724» 5. František Klíma, Domov odpočinku, černá Hora ti Brna, Blahopřejeme jtm. a posíláme po pěkné knize.
i
6. Ivan Brzobohatý, Králová při Senci, okr. Senec, 7. Walter Frics, Semily II» Letu* 4Ö4, 8. Antonní Harabiš, Kozlowee 16? u Frenštátu p . R., 9- voj. Jan Sedlák. PS 25/D, Hajníky u Zvolena, 10. Karol Badtik, Bratislava, Zilinská 15. ----- -- ------------ —
----- —
---------- ------- ’ ________ ___________________
/
9. ČLOVĚK - BOŘITEL A TVŮRCE Cásto jsme se v našich lekcích LU zmiňovali o Stověku jako geo logickém činiteli. Zdá se to možná odvážné, že chceme čkwěka řádit mezi ony gigantické přírodní síly, které po tisíciletí modelují naši pla netu, ale je tomu tak. Zvláště v posledních desetiletích, staly sé zása hy člověka do vývoje přírody tak mocné, že často .převažují i nad ta kovým činitelem, jako je na příklad činnost řek a běhuté vody na Ze, mi» Toto tvrzení není žádnou fantasií, a jak poznáme dále, můžeme je 1 statisticky prokázat? Snad si ani neuvědomujeme značnou geologickou činnost člověka, neboť jsme právě současníky obrovské přeměny přírody a nemáme dostatek času se zamyslet nad změnami zemské kůry, které jsou vý-' sledkem lidské práce. Avšak postačí k potvrzení této skutečnosti »jiš těni, že dnes už prakticky nenajdeme na mapě světa, místa, kde by tvář krajiny byla v té podobě, jak J vymodelovala saama příroda. Jest liže ještě_ před dvěma nebo třemi tisíciletími byl vývoj zemského po vrchu určován výhradně přírodními činiteli, potom dnes musíme umete zřizovat tak zvané národní parky, přírodní to reservace, kde uchová váme krajinu v takovém stavu, jaký jí byl dán přírodními vlivy. Po dívejme se nyní podrobněji na výsledky lidské činnost!» která tak mocně ovlivňuje tvář riaší Země, BIOLOGICKÁ č in n o s t
kladem ničtvého zásahu dó živé přírody je vyhubení ohrovskýcli stád evropských zubrů a amerických bisonůí jejichž živé exempláře vidíme mž jenom v umělých přírodních reservacích a zoologických zahradách. I dnes hrozí zánik tiideňům, mrazům, velrybám, stejně jako rysům, vlkům» medvědům a něktefýťn druhům kožešinové zvěře. Nejinak působil člověk i na rostlinný kryt zemského povrchu. Někde zcela vymýtil původní porost a změnil tak nejenom tvář krajiny, ný brž f klimatické poměry. Výstražným příkladem je ostrov sv. Heleny v Atlantickém oceán u. V době, kdy byl ostrov objeven, byl pokryt původními hustými piralesý, které člověk téměř do posledního stiioruu vykácel. Nová květena se zde neujala a když další obyvatelé ostrova začali pěstovat ve velkém košty, dílo zkázy bylo dokonáno. Dnes se po vrch ostrova proměnil: z pěti šestin v raieůrodnou, mrtvou krajmu. Je dobře, ste dnešní hospodář si uvědomuje škody, napáchané na pří rodě neuváženými zásahy minulých generací a snaží se v ě d o m ě napravit to» co bylo ko škodě' lidstva zničeno. V'e většině zemi jsou dnes zákony o ochraně přírody a krajiny, které regulují bořivou čin nost člověka, a tak umožňují' blahodárný -vývoj přírody k našemu pro spěchu. J? q pravdě řečeno, biologická činnost lidstva však není nejpodstat nějším zásahem do přírody. Tím je právě výlučně geologická činnost, o níž si povíme obšírněji.
Je snad známým faktem, že Člověk je nejmocnějším činitelem v ž i-> v é prírodě. A nejen tvůrcem, nýbrž i hubitelem, eaž dokazují smutné příklady vyhubení celých rodů některých živočichů. Člověk od pradávna lovil divokou zvěi a živili se jejím masem. Zdo konalování lovecké techniky, početní růst lid i a větší spotřeba masa byfy pak příčinou, že stavy zvěře se prudce snižovaly, až posléze byly nekteré druhy vyhubeny do posledního jedince. Tak badatelé usuzují, z® uz primitivní člověk zcela vyhubil Jihoamerické lenochody a pásovc®*,^ez Pro svou těžkopádnost byli snadnou loveckou kořistí. Není rovnm pochyb o ton», že obrovití ptáci běžci, zvaní n o t, kteří se vysky toval ve velkém množství na Novém Zélandě, byli vyhubeni loveckou vesni Malajeů, t Zdál" bJ , se’ ?e s Postupující civilisací si lidé uvědomovali své zká««esne dtlo a ze se snažili hubení zvěře omezit a regulovat tak jetí stavy Avšak zprávy z 19 století říkají, že ješté nedávno byly zcela vyhubeny nekteré druhy želv, že ve.čtyřicátých letech minulého, sto letí zanikla a t k a - ve f k á a zcela byla vybita k v a g a. zvíře podob né zebře, nekterč druhy pštrosů, papoušků; kachen átd. Smutnými do
Tak bychom mohli klasifikovat působení člověka na formování zem ského povrchu. Víme. že řeky a tekoucí (běhuté) vody vůbec odnájí_ ročně tisíce tun hmoty s povrchu zemského a přenášejí je do rnori, úcfoíí, a nížin Tomuto procesu říkáme d e n u d a e ' e (odnos). Člověk však je mocnějším denudačnítn činitelem než voda! NevěříteP Nuže, Bvetfhie přikladl. Anglický geolog R. r.. Sherlock vypočítal, ze za dobu asi dvou tisíciletí přemístili obyvatelé britských ostrovů (Anglie, Skotska a lrska) přes 30^ miliard krychlových metrů hmot. Kdybychom toto množství rozprostřeli na plochu jmenovaných ostrovů, pokryto by je vEstíou 10- cm mocnou! Jiný údaj praví, že povrch britských ostrovů se sníží odnosein řek a běhuté vody o jednu stopu (31.6 čin} za 8800 roků. Tedy za 2000 roků by řeky snížily povrch Britannie o 8,9 centimetrů. Čtověk však zá touž dobu přemístil nebo vytěžil tako vé množství hmot, které — jak jsme uvedli M by tvořilo vrstvu moc nou W em. Z toho plyne jasný závěre Geologická činnost člověka je mocnější, než denudační působení běhutě vody!
Razšířeni pralesů na území Spojených států severoamenekÿch n. 1620.
Dnešní lesní porostu ve Spájených státech.
5 3 4
V K »A
A
T E C H N IK A
M I.A D E 2 I
MOCNĚJŠÍ n e ž ŘEKY SVÈTA
Zvláštnost teto donudační činnosti člověka proti odnosu řek je r tom, že člověk rozrušuje zemský povrch n á h o d n ě a zcela n e p r a v i d e l n ě . Nejlépe to poznáme, poroynáním donudační činnosti °bou činitelů. Víme, že. bčhuté vody — řeky, dešťové, přívaly, sněhové laviny-, a ledovce — rozrušuji měrně odolné horniny, a tak pevnější • vrstvy vystup-,ijí na zemském povrchu jako pahorky, hřbety a vysoká Pohoří. Naproti tomu čip věk vyhledává právě tyto odolnější horniny, které potřebuje pro svou další práci. Vzniká-li tedy jbřírodní dénudáct na zemském povrchu h ř b e t , lidskou činností se na ťémz místě vyí tY?rí P r o h l u b i n a . Samozřejmě, to platí i v opačném případě! Vytěžené hmoty z. nitra zemského člověk vrší na místěeh, kde dříve byla činností vody vytvořena prohlubina. Už tylo příklady naznačují, že se ■ člověka význačně podílí na stavbě zemského povrchu. HMOTA POD ZEMÍ SE STĚHUJE '
Ještě lépe vynikne geologická činnost člověka, sledujëme-,li úftlí lidstva.o vydobytí užitečných nerostů a hornin /. nitra zemského. Mů* žeme^ směle prohlásit, že člověk je ve vytváření podzemních prostot' V kůře zemské několikanásobně mocnějším činitelem než sama pří roda. Podzemní (krasové) útvary jsou na světě celkem vzácností, avšak “.stoly, tunely, šachty, sloje, překofiý a jámy, jim iž s.e člověk zavrtává do. země, zabírají'dnes obrovské podzemní prostory ve všech částech : ■světa. ■ Shrneme-li množství vytěžených hmot z nitra zemského, dojdeme k úžasným číslicím. Tak v ro„ce 1910 bylo vytěženo ve všech zemích světa zhruba 150 milionů tun železné rudy. Ale už v roce 1938 byío vytěženo přes 412 milionu tun. Těžba uhlí je jéště výraznější. V roce 1900 bylo vytěženo 770 milionů tun hnědého i kamenného uhií, ale v roce 1938 už těžba činila jednu miliardu 600 milionů tun. Je třeba podotknout, že toto množství uhlí bylo v průmyslu a domácnostech zfcela spotřebováno, takže se prakticky zemský povrçh ó vydobytou hmotu zmenšil (neplést se zničením hmoty, protože vytěžená hmota se přeměnila opět v jinou formu hmoty). Nafty bylo v roce 1938 vytezene 280 milionů tun. A to jsou údaje téměř 20 leť staré, které už zdaleka neodpovídají dnešní skutečnosti. Vidíme, že těžba z podzemí dosahuje mnoha a mnoha miliard tun hmoty, což se jistě musí proje vit na stavbě zemského povrchu.
•
_ Vegetační^ kryt jednotlivých pokoří. (Velikosti h m h ú .v poměni jejich plošného rozsahu. ) l.Su m a va , 2. Krušné-hory, 3. Krkonošet - 4. Hrubý Jeseník — Král. Sněžník, 5. Tatranská oblast, 5a Vysoké T a try samotné, 6. N ízké Ta try, 7. Velká Fatra, 8. Moravskoslezské
Beskydy, 9. Slovenské Beskydy, 10. Malá F a tra ,11. Slovenšké Rudo* , horie. ■ ■ ,
.#
' hřbetu. Dnes se udává, že Hoang-ho odnese ve svých vlnácří <72,500.000 krychlových metrů hmoty ročně, což je snad vůbec nej větší množství denudovane hmoty, přenesené činností říčního loku. V Evropě máme takový příklad na Balkáně. Tak zvané Dinárské po hoří, které bylo kdysi pokryto lesními prostorami, bylo ve středovexu úplně zdecimováno Benátčany, kteří zde káceli stromy na-stavbu svýeli lodí. Humus, udržovaný ochrannou činností lesů, byl postupně smýván,-a stáda dobytka zničila zbylý rostlinný kryt. Tak bylo celé toto; PŘÍMÁ PŘEMĚNA ZEMSKÉHO POVRCHU pohoří nerozumným zásahem člověka přeměněno ve skalnatou a ka menitou poušť. " . lidská činnost se pochopitelně neomezuje pouze na těžbu z hlubin země. Mocně se rozvíjí přímo na zemském povrchu. Průplavy, kapaly, Vykácením lesů změnil člověk nejen vodní režim, ný#rž umožnil P Í hradní ^jezera, rybníky atd., to všechno je výsledkem zásahu člo i zvýšenou činnost větru. V jižní Francii se daly do pohybu, v důsled věka do přírody. Pn těchto stavbách musí člověk vykopat a přemístit ku vykáceni lesů, písčité uloženiny a písečné přesypy a zničily roz obrovské množství hmot. Tak při stavbě velkého jihofrancouzského sáhlou oblast kdysi úrodné půdy. Klasickým zůstává příklad znehodprůplavu zvaného Canal du Midi, bylo vykopáno přes 11 milionů krychnocertí celých zemí v,, oblasti Středozemního máře, Blízkého Východij ; lových metrů hmoty, při stavbě průplavu u Kielu odklidili lidé 183 m i a v Africe,'Krajiny, které dříve sluly svou úrodností, jsou dnés prak lionů krychlových metrů zeminy, při'stavbě Panamského průplavu tic k y pouštěmi. více ňéž* 200 milionů krychlových métrů a při budování Kujfeyšévské Zdálo by se, že všechny tyto nerozumné zásahy člověka byly pro^ hydrocentrály bylo vykopáno na 150 milionů krychlových metrů hmo vedený kdysi v -dávné minulosti, kdy lidé ani nemohli m ít znalosti ty. Jedním z nejmohutnějších děl člověka na zemském povrchu je o vědeckém řízeni přeměny přírody. Ale není tomu tak r Podíváme-3i stavba Hlavního, turkmenského kanálu (který přemění odvěké pouště .Se na přiloženou mapku, která znázorňuje rozšíření pralesů na území v úrodnou zemi), dlouhého 1100 km a k jehož, zbudování bude třeba Spojených států severoamerických na počátku 17. století, a porovná^ odklidit a přemístit na-650 milionů krychlových metrů hornin a zemin. me-li ji s druhou mapkou, zachycující stav lésů v USA dnes, vysvitne Člověk mění zemskou tvář nejen přemisťováním a odebíráním hmot nám ihned nerozumná a škodlivá činnost člověka v těchto oblastech.* s povrchu zemského a z jeho hlubin^ nýbrž člověk pochopitelné také Jaké to klá důsledky ? Především* velké reky (Mississippi, a Missouri), [ stüvi, čili' tvořivě se podílí na modelování povrchu naší plane které dříve měly pravidelný odtok, se dnes často katastrofálně roz ty. Je pochopitelné, že sídliště lidí, zvláště velkoměsta, vytvářejí na vodňují a způsobují zemědělcům nesmírné škody. Naopak, v le tmelí povrchu ^země svéřázné oblasti, které jsou výlučně dílem lidským. měsících m ají nedostatek vody, a tak se tyto výborné přirozené do ' . ťyořivé geologické. činnosti člověka patří .i stavby na mořských po pravili tepny stávají pro dopravu bezcennými. RcJvněž vody v četný clí břežích. Zvláště pražně se projevují tam, kde těmito stavbami člověk amerických jezerech ubývá. V největších jezerech Ameriky, v Hořej ? k í j á moři část jeho dna a proměňuje je v úrodnou suchou zemi. ším a Michiganském, je rok od .roku méně vody a přibývá, mělčin a jt , / svět zná trpělivý a odvážný boj holandských obyvatel s moř ostrůvků. Úbytek vody, povodně, zvýšená dénudační činnost řek, roz skými vlnami. Rozsáhlé prostory země, které by byly bez lidského úsilí vrácení vodního režimů, činnost větru, písečných přesypů, to všechnof pokryty mořem, jsou dnes v rukou lidí, kteří na nich pěstují se zda -je odveta přírody ža neuvážerié a nevědecké zásahy člověka do vý rem kulturní rostliny. voji.' zemské kůry. J>f -P°znáváme, že geologická činnost, člověka je neobyčejně mnohotvár Zvláštním zásahem do přírody, lépe řečeno do atmosféry, je zvyso— ná. A bylo by nesprávné, kdybychom se nezmínili o vlivu člověka riet - vání množství kysličníků uhličitého v ovzduší činností továren, spalo-’ změnu podnebí zásahem do zemského rostlinného krytu. -v‘; n- elektráren atd. Podle údajů některých badatelů spálí se na Zemí Před vznikem lidstva a, před jeho rozšířením do všech částí světa, přibližně 1600 milionů tun uhlí za rok. Počítáme-li* že toto uhlí byla naše^ zeměkoule pokryta většinou souvislým pralesem. Člověk, Který potřeboval volnou půdu, začal tyto pralesy postupně likvidovat. ' Průběh hranice lesa — příklad z Krkonoš. 1. hranice lesa snížená t: Bonuzel, dělal tak bez uvážení a bez vědeckého zkoumání zákonitostí lidskou činností, 2. hranice lesa snížena lavinam i a můrami, 3. hraniče’ přírody. Ták se stalo, že vykácením rozsáhlých lesů změnil se krajinný lesa je nižší z geomorfologických důvodů, 4. klimatická hranice lesa, 'Vzhled a klima Velkých prostor země k neprospěchu lidstva. Povrcho maximální, 5. theoretický průběh maximální hranice lesa (klima*: vé vody, zbavené přirozené překážky — lesa S brzy rozervaly povrch tické). ......- ~ ji > úboči, denudovaly celá pohoří, zanesly úrodné ní/inv a servaly s po vrchu země jeho humusový přikrov, čímž proměnily úrodné plochv .v pustinu. ■ ;; Několik příkladů nám ukáže -tyto nedomyšlené zásahy' člověka do rostlinného krytu. Povodí řeky Adréche ve Francií bylo ještě na po čátku středověku pokryto hustými lesy, které byly téměř celé v průběhu několika desetiletí vykáceny. Člověk tak připrayil řeku ó přiroze ného regulátora a řeka dnes při každé povodni zanáší rozsáhlé ploy Pu<Jy nánosem písků a štěrku a proměňuje ornici v bezedné a bežbahno. ,Jenom v roce 1843 bylo při povodni zaplaveno přes nektaru orné pudy, která se proměnila v bahnisko. Jiným doi®, neuváženého zásahu člověka do přírody je vykácepí lesů v po vodí reky Hoang-ho v severní Cíně. Před 4000 lety tvořilo povodí.řeky p amnu pokrytou hustými lesy, které chránily sprašové ' uloženiny pred odnosem povrchovými vodami. Člověk tyto lesy zničil a umož ni1 tak rozvodnene řece její žkážoňosně dílo. Činnost řeky Hoanq-ho proměnila povrch severní Cíny, v množství hlubokých roklí, strží a VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
535
Nahoře: Opuštěné Mubočepslvé lomy. Strmé stěny, rozervané zlomy, spadají k lu Idám ssutě a štěrků. Ty pický případ loupeživé těžby. Dole: ,»Jezírko“ v opuště ných hlubočepských lomech. Je dílem člověka, který tu bezděky vytvořil , novou, krásnou scenerii ná místě, jež dříve bezohledně vytěžil.
bbsahuje 80 procent uhlíku, spálí se na celém světě asi 12X6 milionů tun uhlíku ročně, z něhož vznikne zhruba 4,5 miliardy tun kysličníku ..uhličitého. A nyní počítejme. Našé atmosféra má asi 2 biliony 200 miliard tun tohoto plynu. Kdyby tedy přibývalo ročně ono udané množ ství čtyř a půl miliard tun kysličníku uhličitého do našeho ovzduší, za 500 let by se množství CO„ zdvojnásobilo a zhruba za .1000 let ztrojnásobíte Kysličník uhličitý má důležitou úlohu v tepélném režimu ízeměkoule. Čím více je kysličníku uhličitého v atmosféře, tím více -°yzduší chrání^ zemi od vychládání. Vrstva kysličníku uhličitého ; totiž tvoří jakýsi čepec nad zemským povrchem a nedovoluje, aby tepelné záření s povrchu zemského unikalo do prostoru. Zvýšením obsahu kysličníku uhličitého v naší atmosféře by teplota na. Zemi podstatně vzrostla a současně by se zmnožila í srážková činnost vody V teplejším a vlhčím prostředí, jež by nastalo zvýšeným obsa-
kysličníku uhličitého ve vzduchu, dal by se očekávat i mohut—
nejsi rozvoj rostlinstva a snad í živočišsťva Až k takovým závěrům pás vede sledování geologické činnosti člověka. VELKOLEPÁ PHEMÈNA PŘÍRODY . _Poznali j s m e z výkladu, že člověk byl často pachatelem nerozum ných a škodlivých zásahů do přírody. Dnešní lidstvo pochopilo, že musí od základu změnit své působení na přírodu, že musí odhalit zákony, jim iž se vývoj světa řídí a na základě jejich poznání nejen napravit chyby minulosti, nýbrž i tvořivě přispívat k modelování povrchu naší rodné planety. Prvním krokem proti zhoubným živlům byl nesporně boj se živly, , ®re Kszooročně ničily práci lidí. Povodně, zhoubné písky, putující , krajiny do krajiny, škody způsobované bleskem, vichřicemi, mořs ým příbojem atd., to všechno bylo postupně lidstvem spoutáno ,°i'ein0' ° bJeviI se však další nepřítel, který pomaly, ale jistě ničil lidskou práci Byla to výmolná a odnosná Činnost běhuté vody S , bnych větrú- smrští a suchovějů, které proměňovaly urodnou pudu v mrtvou poušť; K ^ r° se Půdy, kdy celé oblastí úrodné "ornice byly doslova smyty ftehutou vodou, znamenala nemalé nebezpečí hladomoru. Bylo třeba IT * ™ .z‘*hS'íit neúprosný boj. Zvláště v Sovětském svazu za’ ' Pfakt,kov5 Proti této Zhoubné činnosti vody. Obrovské S S ř * sovětské^ země, které byly ohroženy erosí, zachránil so■yetsjcy hospodař důsledným prováděním t. zv. travopolní soustavy æmeaejstw, kterou vypracoval znamenitý sovětský pedolog V. H. y jams (podrobnější vysvětlení o travopolní soustavě bylo uveřej M něno v minule lekci). . proti erosi je Jenom malou součástí velkolepého plánii PFlr°dy jalc ji dnes prováděj^ sbvětští občané. Největší
3 |8 ||l
nnficfívíT
e ye^en proti $r- zv. mrtvým oblastem, pouštím a polo-
w.™ IS i í,ere J-9U Pro člověka dosud bezcennou a nevyužitou w J i ? « ® pOTjto a polopouští na- povrchu zemském je nèsmirnâ. níiiionrt w ?,I! ^ n?J svazu pouště a polopouště více než 500 ph!! o o iil ?rU-.P y' r Turkmenii tvoří- dokonce 80 procent ploxr lovní, o tentoria, podobně jako v Uzbekistánu. Knzachstanu a v šic h n i 1. stredlü” Asie. Kdyby se lidem podařilo přeměnit hv íf (Sí,h,ary. Kara-kum. Gobi a další) v úrodné lány, kde ™m , ^ L P va,t k,jlturni rostliny « zavést produktivní živočišSna L r . se na t®chto nov# získaných ptoeháCh téměř ri t a L . T t t Proto si v Sovětském svazu vytyčili plán na po-
-
ükvidaci poušti a suchých stepních oblastí. .
JeJ §°,větfkéro svážu zavodněno přes 6.5 milionů hektarů ’•
j kv îrî!’ vych oblastí a novými vodními díly, ktérá
v současné
w ýší se tato plocha na 28 milionů :hektarů. Totö «-jsio je temer neuvěřitelné. Vždyť člověku se podaří zavodnit de
5 3 6 VEDA A TECHNIKA MLÁDEŽI
setkrát větší plochu než je ná příklad oblast zavodnění I řeky Nilu, který po tisíciletí umožňuje tamnějšlm obyvatelům žít a sklízet úrodu. A přece není ani toto číslo konečné. Desetiletý plán, který bude dokončen v roce 1960, počítá s tím , že celková rozloha nově Zavodněných půd bude činit okřouhle 40 milionů hektarů. Tedy více než osmina z oněch tří set milionů mrtvé půdy bude proměněna zásáhem člověka v úrodné lány. Už tato čísla sama o sobě ukazuji, jakým mocným a důležitým geologickým činitelem je člověk. •Ruku v ruce s tímto gigantickým plánem zavodněni mrtvé půdy provádějí se v Sovětském svazu rozsáhlé zalesňovací práce, které rovněž ovlivní klima velkých prostor sovětské země. Podle usneseru rady ministrů SSSR má být do konce roku 1963 zalesněno více než 6 milionů hektarů dnešní holozeiriě. Je pochopitelné, že všechny tyto práce změní nejen tvář krajiný, tiýbrž i podstatně ovlivní celkové klima. Nepřátelská činnost suchavějů bude'-potlačena, stěhovavé písky zastaveny ve svém smrtonos ném pohybu do úrodných krajin a postupně úplně zlikvidovány, stepi se promění v 4r«dnou zahradu. V Sovětském svazu máme nejkrás nější příklad, jak může člověk tvůrčím Způsobem zasahovat do vývoje spřírody a napravovat současné chyby minulosti. Nezapomeňme, že lidstvo žije dnes nedlouho po velké horotvorné revoluci,. která podstatne.změnila tvář naší Země a že někteří badatelé předvídají novou horotvornou revoluci asi za 30—40 milionů let. Bude hodně záležet na člověku, jak se na příchod nové horotvorné revoluce při praví. Nic není na tom, že my a ještě mnoho generací po nás, se této nové etapy Země nedožijí. Každá chyba, každý chybný zásah do přírody, který še odehrává třeba dnes, může mít pro budoucí lidstvo nedozírně neblahé důsledky. Je naší povinností udělat vše, aby tomu tak nebylo. Už jsme m luvili'0 některých velkých stavbách komunismu, kterými sovětští lidé plánovitě měni přírodu. Vyvrcholením tohoto gigantic kého plánu bude odvážné dilo inženýra Davydova, podle něhož se m ají obrátit největší sibiřské toky Ob a Jenisej {mohutnější néž Volha) k jihu. Obrovské spousty vod budou přinuceny změnit své přirozené řečiště a budou vtékat namísto do Severního ledového moře do Aralského a Kaspického jezera. Současně vybudovaná za vlažovači soustava umožni, aby vody těchto mohutných řek zavod nily na 30 milionů hektarů půdy v subtropické Sibiři. Nemůžeme se podrobně rozepisovat o tomto díle, ale čtenáři snad postačí, uvědomí-Ii si, že při těchto pracích bude třeba přemístit zhrubat t l m i l i a r d k r y c h l o v ý c h m e t r ů zemin. Z naší dnešní lekce jsme poznali, že můžeme orávem mluvit o člo-\ věku jako o mocném geologickém činiteli. Čím více si bude lid-' stvo uvědomovat své pravě posláni na Zemi, poslání tvůrce a budo vatele, tím více se přiblíží k okamžiku, kdy bude moci, na záktadě poznaných zákonitosti přírody, činně působit na vývoj naší rodné planety — Země, KONTROLNÍ OTÁZKA: Vysvřtiete, jak může člověk působit na vývoj přírody. LITERATURA: V těchto čnech vySla v Nakladatelství Československé akademie věd kniha akademika Radima Kettnera, která uzavírá jeho rozsáhlé dilo, věnované všeobecné geologii, Dosid vyšly tři svazky a.tímto čtvrtým svazkem, který se včlSinou zabývá vnějšími geologickými Činiteli a zvláště geologickou činností člověka, je. celé dílo dokončeno. Doporučujeme všem zájemcům o geologii, aby si tuto knihu opatřili.
Háš
hám páše
Požádali jmne výherce naší letecké soutěže, aby nám sdělili své dojmy z nadoblačných cest. Otiskujeme ťu část dopisu výherce p r v n í ceny, soudruha A. Slezáka, žáka odborného učiliště státních pra covních záloh, z Hrachovišíě v okrese Myjava na Slovensku: „Velmi som sa potěšil, keď som sa dozvěděl, že sem vylosovaný ako prvý výherca súťaže „5090 km letu našim čtenárom*«. Mali sme právě školu, keď som sa to dozvěděl od majstra. Keďže sme šli do Prahy (cvičil som na DSO-PZ), mal som příležitost vyzdvihnut si letenku osobné. Keďže som zo Slovenska, Velmi sa oni to hodilo. Na let som sa velmi těšil a ledva som sa dočkal dňa, kdy som letel domů na- Slovensko. Hoci som bol istý o bezpečnosti leteckej dopravy z vašich článkov, predsa som váhal po tolkych rečiach, ktoré ml vraveli či už učitelia a majstri, alebo sami žiaci kamarady. Myslel som si ,reku čo mi budete rozprávať, přesvědčím sa o tom sám. Udivila *na čulá doprava a množstvo letadel na letišti. Cestováni letadloan, ako som sä presvedčíl, je opravdu příjemné a najma pohodlné a bezpečné. Veîmi som sa těšil krásnému vyhlaďu na krajinu pod sebou, na velké družstevně lány i na malé polička su-' kromnikov 'Všetko bylo vidě€ opravdu jako na dlajoi. Som rad, že m i CSA umožnily tak prijemné cestovanie.“ Milý soudruhů, | redakce se těší, že se i první výhra dostala do ru kou žáka učiliště pracovních záloh, který přijel cvičit na velkolepé Vystoupení D(SO*PZ Budeme se snažit, abychom brzy zase naše čte náře mohli podobným způsobem potěšit.
Wider pružce sftous! a l mu zaskřípěly ëubÿ. , „Ty . . . T y...“ Li Wangova dlaň lehce kmitla vzduchem a zůstala trčet před ovčím obličejem, který byl pokroucen zuřivostí. „Prosím, žádná podobná slova! Tady,“ ukázal na brašnu, „je věc, kterou potřebujeme. Já se před úsvitem vrátím.“ Z a b í t ! Myšlenka se poznovu vrátila do Widerova mozku- Ten člověk něco hraje ..s jněco . r, šíleného . . . ale co . . . co . . . co? Slůvko se převalovalo v mozku jako bo dající jehla. Srdce rytmicky vyťukávalo červená kola před očima. Všiml si, že Li Wang ho už netituluje slůvkem pane. Vůbec je jiný. Proboha . . . co ten člověk hraje? Přihmouřil oči, aby se uklidnil. Chladně se podíval do Li Wangovy dlaně. Řemeslo ho na učilo neztrácet klid. Mozek pravidelně kombinoval. Ten Člověk nesmí žít! Něco se. děje, něco podivného, jenom není jasné CO ? ? ? Dobrá. Li Wang chce odejít a zanechat ho; samotného v letadle. Vzpomínka na oškubaného, ohyzdného ptáka bez křídel se opět zavrtala do myšlení. Li Wang se bojí, že všichni, kdo budou v letadle zahynou. Widerovi nevěří, n e. . . když. se to vezme. Ale to se mýlí. Zehiře především on, Li Wang. Klidně pokrčil rameny. „Jak si přejete, pane," řekl posměšně a zamířil k mechanismu spouštěče. Propadlo se bez hluku otevřelo a šumot velkoměsta zavířil v kabině silněji. Wider mlčky vy hodil provazový žebřík a stejně mlčky ukázal do husté tmy. Levá ruka spočívající na knoflíku se nepatrně posunula a nahmátla železnou tyč, opřenou o stěnu kabiny. „Jděte!“'sykl. Li Wang se ohnul jako vrbový prut v náporu větru a drobnými krůčky přistoupil k propadlu. Podíval se Upřeně do WiderOvy tváře à zašeptal: „Věřím, že už nikdy nenazvete mě a mé bratry barevnými opicemi nebo psy.“ Wider pokrčil rameny. Neodpověděl. Všechna jeho vůle byla soustředěna do zlomku vteřiny. Li Wang sestoupil na první příčku a pomálú se hroužil do malátně šumící tmy. V okamžiku, kdy jeho Šikmé temeno bylo v úrovni podlážky, Wider vyrazil. Levá ruka výmrštila kupředu železnou tyč, pravá se k ní ve vzduchu přisisála a setrvačnou silou švihla. Slabé zapraskání proběhlo tmou doprovázeno v zápětí dutým buchnutím. Li Wangovo tělo proletělo otvorem propadla a spolu s jeho vědomím se pohroužilo do inkoustové noci: Widera se zmocnila horečka. Zalomcovala s him jako vltř uschlým listím, proběhla všemi údy . . . Co teď?! Mátožné se rozhlížel po kabině. Jeho zrak najednou utkvěl na kožené brašně. A h a ........Mlčte! Jste ve službě a vaší povinnosti je poslouchat ., !” Graham se vloudil do otupělé mysli. 't » „No, no, no, vždyť já nic.“ , | / ■', |||11 Mechanicky poklekl k brašíiě a zaqál ji ohledávat,. Potehoučku odklopil víko. Obje- ‘ vila se načervenalá ocelová skřínka, omotaná kolem dokola barevným kabelem. Hra čička je v pořádku, pomalu vyjmul celou skříňku z koženého obalu a opatrně ji po stavil na podlážku. ! -„Kdo by. to řekl,“ pomyslel si, „taková věcička a rozhází letadlo na tisíce střepů.“ Citlivými prsty popojížděl po kabelu. V pořádku! To víte, kam na starého Wintra, pana Wintra. Všem Vám ještě ukáže, co je to pořádná práce. Třesavka se poněkud zmírnila a Widerovi se vracela, stará'spokojenost. Na kolenou budete prosit, až gauleiter Winter ge na vás podívá. Huby vám bude trhat na počkáni. Fuka, sunoucí se po kabelu, ztrmila. Pozor! Signál smrti! Třesavka se ho znovu zmocňovala. Zaťal zuby a veškerou silou potlačil chvěni. Proboha . . . teď ne! Cítil, jak mu pot promáčí košili, kazajku, celou kombinésu. Několik kapek přeběhlo od čela k obočí a po chvíli byl celý ovčí obličej zalit bleskavým tokem. Jeho oči se zacepily na malý aparátek, který visel na konci kabelu. A z n ě h o vyrážel k prstům sotVa postřehnutelný nepokoj. Dva slaboučké drátky, vedoucí z ústí kabelu, byly přichyceny na koncovkách aparátu. " „Probohaj“ šeptal Wider, „proboha . . . kdy . . . té . . . n i . , , vybuchnout .. ?! Prsty byly jakoby zmagneťisovány dvěma drátky. „Teď je nesmím pustit,“ jektal, „proboha nesmím , í . kdy ,..to ř*. vybuchne?.
„K čertu, hněte sebou,“ zasyčel Wideř. Několika pohyby ovázal nehybné tělo, že se podobalo svinutému koberci. K botám připevnil dvě železné tyče a přes Bertyho ústa utáhl olejem nasáklý hadr. Odstrčil druhého mechanika a protáhl se. „Mazat na své místo, konat službu!“ Druhý mechanik se vytratil, lehce poklesávaje v kolenotf. Wider se protáhl do pilotního prostoru. Stříbřitá kupole byla opásána jiskřivým zlatem slunce, modravé nekonečno obtékalo „Indickou královnu“ ‘ jako horská říčka kolem pstruzího těla. Letadlo napodobovalo buráéivý hrom, krájelo svými vrtulemi jasnozřivý vzduch a pod nim skotačivě ubíhaly hory, louky, řeky, rýžoviště a . . . čas. Druhý pilot se mírně pootočil. Wider š přimhouřenýma očima kývl a jeho ovčí tyář se roïsedla do spokojeného úsměvu. „Kurs?“ ťukl samolibě navigátora do kožené přilby. ^ Qbtloustlý mužik se zavrtěl. Namísto odpovědi trhl hlavou k nosu letadla. Wider* Sleduje pohledem navigátorův pohyb, uvidél pod sebou stříbrnou pláň, Hory, louky rýžoviftě. . . všechno zmizelo. , , jenom stříbro, satiné stříbro. . . „Tonkinský záliv, 150 kilometrů od Paracelských ostrovů. Kurs Honkon “ zahučel tlustý navigátor. Wider měl pocit něčeho velkolepého. „Indická královna“ tedy přistane v Honkonu. A kdo to zařídil ? On, prosím, mister Wider, pan Josef Winter. „Koukat bude dědek Grahamovic. Chtël’s nehlučnou práci, máš ji mít,“ brumlal si spokojeně pro sebe. Vylovil z kombinézy cigaretu a s rozkoši si zapálil Teď ještě aby ta žlutá opice všechno zařídila. Pan Číňan, pobaveně si m roukal... Chlapečku .! kam se hrabeš na pana Wintra. Wider byl pojednou pln laskavosti. Nu, konečně, také se staral. Ať mu zaplatí . * však oni ho přejdou ideály. „Čtrnáct třicet,“ houkl od zadu drUhý mechanik. „Je čas,“ řekl si Wider. Pečlivě zamáčkl nohou zbytek cigaréty a šoural se do tunelu. Postavu se nad svázaným tělem a podíval se Bertymu do očí. Šéfpilotův zrak bvl lehce zakalen a bělmo bylo protkáno krvavými nitkami. „«T ak co, starý, jak je?“ poklepal mírně Bertymu po noze. „Nezlob se, musí to být. Každý si Vydělává na chleba, jak umí. To víš, nám už zbývá jenom tohle,“ Mávl na druhého mechanika, „ „Tak jodem!“ . , ř ■ . ... Druhý mechanik se jenom přikrčil à ustupoval od Widera s hrůzou v očích.
33
29.
„Tak, co, bade- to?“ zašklíbil se Wider. . /) • 1 ‘K Mechanik jenom vrtěl hlavou a z jeho úst-se vydral slaboučký zvuk, jenz se podo bal zakňučení štěněte. • _ „ . , „Nu, «ech být, když máš v kalhotech,“ blahosklonně usoudil Wider a jeste jednou poplácal Bertyho po stehně. „Aspoň ti tnm nebude takové horko, šéfe. Říkám ti, na zlob se, musi to b ý t“: » r ^ ' Přistoupil ké 'stěně, kde stálo několik železných tyči a rozvázne si jednu vybral. Šetrně ji vsunul pod Bertyho tělo a vší silou se do ní opřel. Berty se překulil a spočinul o půl. metru blíže k propadlu. V Bertyho ocích se objevilo šílenstvSi Celé jeho tělo, svázané.do balíku, Sebou zaškubalo. . » ' . , , „M áš'ty,ale váhu,“ konejšil ho Widpr, „a helkubej, š é fe ..; stejně to. musí byt., Od stěny, kde se krčí! druhý mechanik, ozvalo se nové zakňučení. Wider znovu podsu»nul tyč a vyvalil šéfptlotovo: tělo ná okraj propadla. Z Bertyho hrdla vyrazilo táhlé zavytí. Ozvalo se ještě jednou, když-propadlo se zašklebilo a Wider , slabě popostrčil, svázaní tělo do otvoru. Mihlo Se kolem letadla, několikrát še převrátilo a zmizelo» „Ták vidíš,“ zabublal Wider, „muselo to být. Aspoň ti tam nebude-horko,“ pokýval hlavou a utřel si hadrem spocené čelo. Ovčí obličej se složil do pokojných záhybů a W i der. .vylovil z kobinésy cigaretu. t „Nekňuč, poseroutko!" houkl ke stěně, „zapal si a nemudruj!* ' Hodil druhému mechanikovi cigaretu a vysunul se chodbou do pilotního prostoru. Druhý pilot se mírně pootočil, obtlo.ustlý navigátor zavrňěl a třetí pilot beze slova vedl .Indickou královnu* nad Stříbrnou záplatou. Wider s přihmouřenýma očima kývl a jeho o.vči tvář, se rozsedla do spokojeného úsměvu. „Kurs"?“ ťukl samolibě navigátora do kožené přilby. Obtloustlý mužík se zavrtěl. Namísto odpovědi trhl hlavou k nosu letadla. Wider, sle duje pohledem navigátorův pohyb, uviděl pod sebou stříbrnou pláň. A v dálce vystupo vala z rozlitého stříbra rozpláclá skvrna. 11 o n k o n ! ' I , . Letadlo burácelo jako dovádivý hrom. Plulo v modři, které nebylo_ konce, krájelo svými- vrtulemi jasnozřivý vzduch a pod nim se blýskalo, dovádělo, stříkalo a šumělo stříbro' , , .Indická královna* klouzavě dosedla na Utíkající plochu letište. Trochu se rozkolébala jako děcko, které se UČÍ chodit, ještě několikrát zavrněla a stanula majestátně upro střed' hoňkonského letiště;: -, g ■ -■ . ■‘ ■ Slunce šlehalo po letištní ploše barevnými šípy, skotačilo se skleněnou kupoli, která kryla, palubní prostor a kreslilo na sbíhající se plochy kopii .Indické královny*. Polehoučku s® sluneční šípy začaly prodlužovat, stín letadla dostával protáhlý, bizarní^ tvar. V uzavřeném prostoru kabiny mechaniků odpočíval Josua Wider. Ležel ná kupě roz cupovaných hadříků, které sloužily k čištění stçoje a líně se usmíval. „K Čertu, pořád jenom horko,“ žabublai, ale smířlivě mávl rukou. ; „Už, to nebude dlouho trvat,“ uvažoval „a zbavím se toho proklatého vedra. Kdy asî přijde ta žlutá rpice? Pravděpodobně v nocí. Ale co když budou před odletem bedlive kontrolovat všechny prostory, letadla ? O mě přece nejde ! Mechapik . ,6 hlídá jako věrný pes svěřené letadlo . . . Konečně . . . kontrola je v rukou Britů . . . nebude jistě tak zle.** Wider byl na výsost spokojen. Broukal si písničku a čekal . . . č e k a l •••! Slunce se nabodlo qa teti$tai věž, rozpůlilo se a rozhodilo své šípy do stran. S při bývajícím šerem průzračně! vzduch a nesl ve vlnách hukot velkoměsta. Wider za mlaskal; vzjipmněl si, že za nedlouho bude sedět někde na terase v Tókju, popíjet vy chlazený nápoj a pozorovat vlnící se dav '... :Před ním se lehce ukloní malinká, Japonka, měkká jako koňské ohubf,'vontvá . . . ch . . . poručík Milligan je v" tomhle chlapík. Ještě jednù noč musí Wider přečkat v bachratém trupu. Potom, až Se Slunce, začne, šplhat na letištní věž, .Indická královna* se naplní včerejšími cestujícími a přijede konvoj lesk noucích se automobilů. Přiveze toho čínského delegáta, kvůli němuž se On, pan Josef Winter, musel obtěžovat až do Honkonu. ' \ pjak vypadá," snažil se* Wider vykreslit si jeho podobu: „Je velký nebo m alý. ., oni jsou si všichni podobnířŤíónečně . , . , co je mi do toho. Velký nebo malý, spadne tam stejně. Vlastně jich taní spadne pěkná hromádka? Kolem tiřceti, počÍtám: Mají smůlu,. ü
íe letí žřovna tímhle letadlem;..tfú, musí to bý%. Služba je služba!-Člověk % .ironii .slzu nad těmi ostatními.“ . , . , , . „ . ' í, Usmál se koutkem'úst a druhým sykaví vypouštěl ;kouï‘-cjgàretÿv » „Vlastně ten žlutý opičák toyřekl docela dobře, -2ál i lítost, všechno se ut<>^ nehlučně se utopí . . ; grahamovsky . , « kulatě.“ . ' .j V. ' i !l .1 . WjŠ Celé letiště už bylo ponořeno do černé tmy. Jenom na okrajích přistávací plochy se« děly v 'řadě světlušky poznávacích světel a lákaly zbloudilého poutníka k přistání. Vzduch by{*;čiťý jako horská bystřina, klokot velkoměsta utíkal a zase se vracel po« doben valníkovému reji. ,. ' ■■ ,' , , -, , Wider se nechal kolébat zvuky, které mu připomínaly Berlín. V mysli se valí nespočí« táiié šiký vítězných bojovníků z Francie, Polska, Holandska, Belgie, Jugoslávie, Řecka .. < Jako římské legie . . . Krok duní, zbraně chřestí, slává stoupá až k vikýřům, Všechno jé opojené mocí. A za nimi, za legiemi SS i USA, postupuji iîëûprosni úředníci filšě. íibjj nastolili tisícileté panství. ' v J ' ' :, . : ;: , ' „Och, to byla doba,“ mlaskl si Wider, „a vrátí se, určitě, se vrátí. Potom se zase po« staví yauleiter Josef Winter před tu chásku. Budu vám trhat huby na počkáni," za1Vrčel, a „slastně vyfoukl kouř.. S ' í ‘S ■ Vzdálený hukot velkoměsta byl přerušen určitějším zvukem. Wider se prudce po*’ sadil. Co je? Po kolenou se dopiížil k propadlu a přitiskl ucho k podlážce. Srdce mu proklouzlo až do hrdla a rytmicky vyťukávalo červené ikvrny před očima. , ' Teď . . . znovu . . . teď ! : ■> 1 , _. , j _/ J j» 1* S í«s|i Kt.kdo bubnoval na vnější stěnu propadla, < ~ ■ "JSP s , t f1 * „Neblázni, Josefe,“ uklidňoval se, „to může být jenom ten žluťák.” . | Srdce- však nepřestávalo lomcovat. Představa, ře se opět setká s uhlíkatýma očima, v noci,-v uzavřeném letadle, ho nijak nelákala. Přiložil poznovu ucho k propadlu. Klepqi , „gňěl určitěji. Zaposlouchal se. , , ,' 1 A* sÉ 'Dvě stě jedenáct . . . dvě stě jedenáct . . . vyťukávala trpělivě ruka. .Vf» ‘Nemýlil se. Je to on! Li Wang! Odjistil pistoli a vsunul ji do široké kapsy letecký kombinésy. Potom se postavit na propadlo a nohou odpovídal: Sto . . . deset . . . sto . . . deset . . . sto deset . . . ! , . , , . 1., , , Klepot zvenčí naráz ustal. Wider nahmatal mechanismus spouštěče a prudce stiskl. Propadlo se nehlučně otevřelo a pa Widera zazívála spící tma.' Uprostřed temného obdél níku něco žhnulo. Wider se tiše; zachvěl. Co to je? „K čertu, vždyť jsou to jeho oči, žhnou mu jako kočce," prskl a cítil, jak se Ho zmocňuje týž pocit-,!který iněl v..Li Wangově domku na Tajvanu. Děs i vztek se smísily. Hodil do tmy provazový žebřík a zasyčel: ‘ ■' p x ,.Tř,k polez, barevná opice, a žaháky zhasni!“ *■*«."I ,. Lehounce jako, vánek, se vyhoupl Li Wang do trupu letadla. Splÿvavÿ šat % neto pýřími rukávy byl vyměněn za vatovanou bluzu a dlouhé, úzké kalhoty. Nohy, podobné dětským capáčkům, byly ovinuty měkkou kůží, která byla na chodidlech vyměněna za silnou vrstvu průlinčitč gumy. Přes rameno měl zavěšenu velkou koženou kabelu. Mě• síční úsměv zaléval tvář, uhlíkaté oči podoby makového koláče ztrnule mlčely. Li Wang měkce sklonil hlavu a šikmé temeno se octlo blízko ovčího Widerova obličeje. .; Wider zavřel propadlo a přejel rukou po náprsní kapse. Oddychl si, pistole byla na svém místě. , ■ ■ „Všechno v pořádku?“ , • Chtěl být úsečný, ale drnčivý zvuk rozkazu še utopil v cbrapotu. Díval se na sklo něné temeno a měl pocit, že se s ním točí celé letadlo. Nenávidí je, ty šikmooké ďábly, lenávi.dí. toho zvlášť. Najednou se mu v mozků rozkmitalo poznání! Zabít! Z a b í t ! Poznání se propalovalo všemi buňkami. Co ho to napadlo? Proč? Musíš, šeptal hlas, Tius í š ! J e d e n n e b o d r u h ý ! Ale Co s ním, co s ním? Nechat ho ležet v kaDině? Ne ..,. proboha ne . . . to nejde! ■Li Wang opatrně položil koženou brašnu na podlážku. Ukázal na ni a : zvedl: hlavti, v Uhlíkaté oči se ponořily do přihmbuřeného zraku. Wider těžce polkl. , „Všechpo je.tadyv“ dechl Li Wang, „mohu zase odejit!“ . • ' v ú ' „Co?“ rozzuřil se W idér,'„odejít? Kam se půjde, co se bude dělat?“ v ■; •' „Odejít,“ řekl Li Wang pevně. „Nemohu tu zůstat celou noc. Mohli by přijítkNe-; bezpečí se vyhíii, do bezpečí si sedni, říká naše přisloyí.‘‘ ‘ . â ' ' • I \WÊi /. V'* ORAHAM-XOKJO NEODPOVÍDÁ, . ?Á
Pro „Věda a techniku m ládeži" napsal cestovatel F. A . ELSTNER
Je údělem cestovatelů, že opustí Jednoho dne technicky vyspělý svět 8 zapadnou na dlouhé měsíce do končin, kde Jsou skoro ve všem od kázáni sami na sebe. Prožil Jsem bodně dobrodružných příhod a sotiva bych si vzpomněl, kde už jsem se všude vyspal, co jsem jedl a z jaké kuchyně, četMU všemu mě na učili Indiáni, černoši, pastevci na pampách nebo stopaři a lovci zvě ře. Mají swÄ technika života, tak zajímavou, že se « ni trochu roz povídáme. Snad v ní najdete lec-
d
Otar. 1
hy, až se vznítí a vzplane. Podpá líme jím připravenou hraničku dříví. Z 20 misek, které jsem si vy hloubil v prkénku tenkrát v roce 1923, je jich do čerr.a vypáleno Šest, a sotva se dožiji tak dlouhého věku a tolik dalších cestovatelský-ch yýprav, atojtehje spotřeboval všechny, Roztočení vřetene chce rychlost a dobrý dech. Horní jam ka v hranolku nesmí 'být příliš těs ná, jinak se nám vřeteno rozpálí nahoře. „Hnízdo“ držte v dlani vol ně, aby k něwu mohl vzduch? Ba vili jsme se někdy závody, kdo bu#e ne jrychjejší, koma. zahoří v r ace oheň nejdříve, nebo za kolik vte řin. Když byly táborové nebo slav nostní
cos doibréhb, -Co i váťn prospěje v 5 cm dlouhý, 3 cm vysoký, s vy rekreačních táborech a všude upro hloubenou malou jamkou, do které střed volné přírody. je možno nasadit zúžený konec vřetene. Hranolkem sfe vřeteno p ři TAJEMNÝ ZAPALOVAČ držuje, když je nasadíme "do mlsky Dejte si otázku, co byste dělali y prkénku. Pak ještě potřebujeme na dlouhé cestě v pralese, v houš „smyčec”. Asi 1,5 až 2 cm silný tinách nebo na poušti, kdybyste prut z čerstvého, pružného dřeva, vyškrtali všechny zápalky nebo, Itdyby vám zvlhly. Mate zapalovač? Obr. 3 a 4 a Došel benzin nebo Jste ztratili ka mínek! Je to opravdu tok nesnad ně rozdělat oheň primitivním způ sobem : třením suchých dřev ? Mohu vám potvrdit, že je to nejspoteMnuějši zapalovač. Vyrobil jsem si jej po prvé v roce 1925 a mám jej dosud. Doprovázel mě ještě v roce 1947 na cestě Západní Afrikou a za 24 let mi ani jednou nevynechal! Tehdy byl Výroben podle návodu starého dřevaře, s kterým jsem se na svých. Coulkách setkal. Vyřízněte si z naprosto suchého dřeva obdélníkovou destičku, sil-, nou 12 až 15 milimetrů, 15 centi metrů dlouhou a šest širokou. Do tohoto prkénka vyhloubíte podle dlouhý 45 cm. V jeho koncích vy obrázku č. 1 deset mělkých pravi vrtáme otvory, na jednom dva A; delných misek, s horním průměrem na druhém jeden. /NavïBkneme do asi 15 milimetrů. Až do jejich stře nich. kulatý řemínek o síle asi iS a m , podle obrázku. Může te být také pevná, dosti silná šňůra, ta ovsem tolik nevydrží. Pak si ještě připravíme „hnízdo“, chomáč su ché twšvy, sena nebo koudele, a lo vecký nůž. Prkénko položíme na zem nebo na partez, na bednu či ha stoličku, když to zkoušíme doma. Zaklekneme na ně tak, že je přidržujeme špičkou levé nohy. Levou rukou přidržujeme vřeteno v misce a pra vou rychle pohybujeme smyčcem,. aby je roztáčel (obr. 2). Za oka m žik se začne z misky kouřit. Do zářezu padá jemný, žhavý troud. Nabereme rychle žhavý prach :,na špičku nože a vložíme ho do „hňlzda-“, do chomáče suché trávy nebo koudele. „Hnízdo“ vezmeme do dlaně a roztáčíme je velkými kru-'
Bude táborák! Se všech stran se snáší nesmírné množství dříví, od těžkých polen až po hromady roští, jako by chtěli účastnící vy pálit hektar lesa a sousední ves lic i. Tak nikdy nezakládá pravý lesák ©hen. V čistém, jasném pla menu je kus přírodní krasy, pra-
věké síly a kouzla. Proto také ne zapalujeme oheň v přírodě papí rem nebo dokonce snad benzinem nebo petrolejem. Především vy čistíme a vymeteme prostranný kruh pro ohniště, uprostřed tábo rového prostranství. Daleko od nás ve světě, v suchých houštinách, na yysehle stepi nebo na lesní mýtině, jsou lidé velmi opatrní! Proč, *o byste rychle pochopili, kdybyste prožili stepní nebo lesní požár. Jednou jsme tak prchali i hořící
džungle kdesi v severním MexikiJ v Sierra Madre, jindy ze stepi Su-» dánu, kde zapálili vyschlé křoviny; lovci, aby vyhnali Sióny. Tím větší dejte pozor v našem .kraji, kde každá piď půdy má svou cenu. D í-. vejte se také pozorně, jak silný je vítr a kam vane. Odletující oharkyj mohou způsobit milionovou'škodu! Do středu vymeteného kruhu po^ stavíme nevelkou pyramidu z ten-í kých suchých větvi nebo odštěpí ků á pod ®ii matou hraničku ze su-* chých třísek, obloženou vyschlým! chrastím nebo suchými větévkamif jehličí (obr. 3). Pak se seřízne „podpatovač“, jak to ukazuje obr. 4^ Pro ®nalý ohníček stačí široká třís ka, do tenká seříznutá. PodpatovaS zapálíme zápalkou, počkáme, až se’ rozhoří, zažehneme vnitřní maloi* hranióku, ta podpálí pyramidu as roÄtöfi se čistý plamen. Pak ještě* chviii přikládáme na pyramidu, a ž: se pod n í vytvoří hromada prvníhožhavého popěla, Do rtèj zasunem» konce tří nebo čtyř suchých potent Prospěje, když je na vnitřních! koncích podložíme malými polén-iky, aby „měla vzduch“ a dobře se rozhořela. I to je r.dět na našem nákresu č. 5. Pomalu posunujeme polena do -ohně a jasný plamen' pěkně plane, skoro nekouří, ne-i 'obtěžuje dýmem a je naprosto bez-í pečný pro oksli. Takový čistý oheň doved®« za-* žehnout a udržovat všichni přírod-í n í lidé. Vždyť se rozdělává v in-> diánských staneafo, nahoře Otevřel ných, aby unikl kouř (obr. 6). Yaghanové, otužilí pobřežní Indiáni v \ :st«déné Ohňové Zemi, udržuji malé ohně na dně kanoí, na podložce z udusané hlíny (obr. 7). Hřejí si zmrzlé ruče na lovu tuleňů a ryb. Gaučové na obrovských ovčích far mách v jižní Patagonii spí na sně hu za matou sternu z napjaté kůže a hřejí se u malého ohně a pak nad teplým popelem (obr. 8). Divoké „táboráky“» jaké poadí tak často v našich letních tábo rech, nevidíme tedy nikde na svě-í . tě, kde je oheň skutečně přítelem1* a pomocníkem člověka. Ve slavnostních dnech zapahi-í Jáne „hranice'“. Vyrovnáme suchá; polena, pěkně pravidelně síožená’ do různé výšky, a malá pyramidka. se připraví uvnitř. Zapálí se stejní ným způsobem, jak jsme si říkali^ a je rozhodně lepší ozdobou pří-1 rody než hořící hromada na pálený čarodějnic .
VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI 5 3 9
Oheň má mît svého strážce. Ten Sapaluje, přikládá a pak sé posta rá, aby udusil poslední jiskérku a (zbytky žhavého popela dobře polcryl piskem, hlínou nebo je zalil vodou. Teprve potom jde spát. Tak bychom si ještě dlouho tnohU vypravovat jen o tomto pří rodním umění, jak je posbírá ces tovatel. Snad by vás zajímalo, jak ee peče ná popelu nebo pod pope lem, Naučil bych vás, jak založíte Strážní oheň, který si sám přiklá dá, i když spíte. Poznali byste, že áipečete u žhavého polena pekáč jmehet nebo těstového „hada“ na
silném prutu. Víte, jak chutná maso, upečené ipoťUkotlem., v hor kém popelu?; Znáte nejřůznějši způsoby, jak se zavěšuje kotlík
nebo podkládá hrnec nebo pánev, když se v přírodě .vaři ? Znáte nej různější .recepty „lesní kuchyně“ ? Už jste někdy jedli rybu, upečenou
na horkých kamenech, pod kusém pytle, zasypaným pískem? Nebo pečeni, připravenou v okrouhlé jámě, pod kopřivami a trávou? Co je tó pečení na rožni, jak se při praví, a provede, aby nezbyl ž krá líka, husy nebo kusu hovězí kýty černý škvarek? I s tím se později seznámíme. Snad máte v domácnosti plynový nebo elektrický sporák, grilux, a těšíte se, až budeme jednou vařit a smažit v ultrakrátkých vlnách. Ale na světě jsou miliony lidí, pro které je podnes podmínkou života „lesní věda a technika“.
PRO DOVEDNÉ RUCE
E l eí ks t tr oi c k z ý v b oz un č ká ků m Snad vás zlobí elektrický zvonek kím, že příliš drnčí- a vyrušuje.Snad vůbec nemáte elektrický zvo-jnek a chcete si nějaký levně po řídit, Poradíme vám, ja k si v tako vých případech lehce vypomůžete. Místo zvonku si sami postavíte vel mi jednoduchý bzučák na střídavý proud, a můžete jej pohánět transíormátorkem, který vás nebude nic ptát. Bzučák na střídavý proud'nepo třebuje žádný přerušovač. Staví se proto velmi pohodlně a dává. pěkné výsledky. Nejprve si zhotovíte dřevěnou podložku, kterou napustíte moři“ dlem a nalakujete. Postačí prkén ko rozměrů asi 100X100 mm. Po tom si podle nákresu vyříznete a vypilujete z měkkého železa síly asi 2 mm plotničku 70X60 mm a vyyrtáte do ní tři otvory pro malé
šroubky a dva otvory pro železná jádra. Plotničku pak, podle tečko vané čáry žahnete do pravého úhlu. Z téhož dvoumilimetrového plechu si ještě zhotovíte dvě vložky s otvory, které se přesně shodují s otvory základní plotničky. Nyní si opatříte dvě tyčinky ž měkkého železa průměru asi 6 mm. Jedna bude dlouhá asi 65 mm, druhá o 10 mm delší. Obě mají na jednom konci Vyříznutý závit; del ší tyčinka na obou koncích. • Kostru bzučáku sestavíte podle vyobrazení. Na železná jádra pak navlékněte cívky. Každá civka má dvě čela z pertinaxu nebo z tvrdší lepenky, nasazená na papírový vá leček; ten zhotovíte tak', že na jád ro vinete pruh papíru, který stále potíráte řídkým klihem. Čela přiklížíte hustším klihem na obou koncích válečků.
]
Na každou cívku navinete 25 mo zapojíte za sebou a hněď po« vrstev isolovaného drátu síly 0,5 znáte, je-li nyní zvuk silnější. mm. Obě pivky je třeba vinout a Védeni po bytě provádějte do spojit za sebou tak, aby drát obí statečně silným drátem, nejméně hal jádro stále stejným směrem, 1 mm v průměru, na velké vzdále kdybychom si představili, že jádra ností volte silnější: Přívody můžete vyhneme do jedné přímky. Jinak napojit přímo na cívku bzučáku, by působily cívky proti sobě a bzu nebo si na jeho desce pořiďte jed čák by nefungoval. noduché svorky: šroubek s půl-, , Nakonec na delší jádro připev kulatou' hlavičkou a pod ním moníte chvějku ; je to jazýček, vystři žený podle nákresu z tenkého, ale pružného železného plechu. Snad se vám hodí plech z pocínované konservQvé krabice. Jazýček upev níte tak, aby druhý konec byl jen asi 1 až 2 mm vzdálen od kratšího jádra. Prochází-H nyní cívkami střídavý ■ proud, jazýček je v každé půlperiodě přitahován a vydává dobře Slyšitelný zvuk. Síla zvuku záleží právě na materiálu á provedení ja zýčku: chceme-li zvlášte jasný sig n á l, zhotovíme místo jazýčku pruž saznou podložku, k níž. je zespodu nou membránu, která zvučí jako drát od cívky naletován. Pro lepší reproduktor. vzhled vedete drát spodem pod Náš bzučák poháníme střídavým prkénkem v drážkách nožem vy proudem ze zvonkového transfor hloubených. mátoru. Nemáte-li však zvonkový Snad stoji za připomínku, že na transformátor (stojí - asi 17 Kčs),: tomto principu můžete zhotovit můžete jej snadno nahradit starým i elektrický zvonek na střídavý napájecím transformátorem z rá proud, který je proti obyčejné dia. Nevadí, je-li sekundární vinutí mu elektrickému zvonku velmi vysokého napětí poškozeno; stačí, výhodný tím, že nemá žádný jsou-li nížkovoltová vinutí v po jiskřící dotek. Nemusí se tedy řádku — a těm se zpravidla nic ne regulovat, neupaluje se, nezlobí, stane. Transformátor mívá dvě ta a hlavně při zvonění neruši jis ková vinutí, zpravidla po 4 V ,■— křením rozhlas. jedno pro žhavení elektronek, dru Postup je celkem jednoduchý hé pro žhavení usměrňovači diody.. ~~ stačí pružnou kotvu přiměřené Možná, že vám postačí jediné vi prodleužit a přidělat na ni leh nutí; ale můžete použít obou za- . kou paličku a k ni vhodný zvo pojených v sérii za sebou. Jde jen nek. Jediná okolnost, které musí o to, abyste je zapojili správně, , me dbát, je ta, aby palička i s aby vinutí nepůsobila proti sobě. kotvou měla sama o sobě přibliž Správné spojení najdete lehce ně stejný kmitočet, jako bude zkusmo. Nejprve spolu spojíte li kmitočet vnucený střídavým prou bovolné vývody, z každého vinuti dem. To znamená, že musí být jeden, à na zbývající dva připojíte palička poměrně krátká, přiměře7 žárovku z automobilu : malou ně pružná a lehká. Zpravidla po osvětlovací, né; z reflektoru. Je-li stačí na prodlouženou pružinu spojení správné, žárovka se roz připájet půl mosazné kuličky. svítí. Není-li správné, přehodíte u Doufáme, že tímto návodem jedné cïÿky přívod, _Nepoužívejme našim čtenářům prospějeme, a obyčejné žárovky z kapesní lampy, 1 přepálila by se. Nemáte-li vhod umožníme jim zařídit si prakticky nou žárovku, můžete spojení vy téměř zdarma elektrické signáli? zkoušet přímo bzučákem. Nejprve sování, neboť, nějaké ty dráty a vyzkoušíte na jedné, pak na dra starý transformátor vždycky v hé cívce, bzuči-lí. vůbec! a jsou-li bedně mezi odloženými součást-« obS cívky v pořádku ; pak je zkus kami objevíte.
hřídeltteu palři&jou kuličku, kterä püs&Bf jako tlakové ložisko. Njmf nisvléknorne na kuželík klícku (2), v níž je. naražen nšst.vvkový hří;délík'(3). Klícka s. hřídeHkem •se musí-volné otáčet. Pak se navléKne ŠP&dní: pçstetnec.(4) à vložíme do klícky kuličky. Na ně pak položíme , V loňském 21. písíé Védy a techniky J& m epHněsli návod na adap swchmí prstenec (5), který se spodním spojíme šroubky s pružinkami.- i tér, pomoci nekaž je možno prehràm t .nà obýče.júěmigr^mófónit i des ky š mikrodráškou. Byl napsán podle sovětského návodu v časopise ■ • i.T tal je reduřftor' sestaven. Zbývá-ještě na chassis 06) přimontovat „R A D I O ' : . :'V tahelKo X7y, kterým se brzdi prstenec; je dobře opatřit je na fcowci pro větší, tření gumovým nástavcem. Nebude také na škodu, když s i y 8. čísle letošního ročníku jsme popsali prockjní, stavebnici adhpkaždý podle svých schopností a ftářadí, jež má, upraví na’ táhělkt< I téru, kerý je založen na stejném principu — na rozdílu m izí délkun vhodnou západku, ,aby se po čase htvysouvalo ze své polohy |é vnMřrá a iměffi. 0béžné*ůráhy kuliček, iitožeňých mezi náboj r&i hřir©statně možno upravit brzděni věnce několika rozmanitými způsoby, . délku a vnějsi pouzdro- , ...... -ikteré si každý amatér podl^svého «ymysU. Oba návody vzbudily živý M a s mezi čtenáři. Mezi dopisy, které Pisatel uvádí, že několik jeho přátel si Upravilo gramofon podle1 -fc tétó látce došly, zasluhuji zvláštní pozornost jednak [připomínky M. Hermana z Račic, který navrhuje zdokonaleni doma vyrobeného -jeho návodu a jsou.s jeho výkoném spokojení. Přejeme stejný úspěch' i všem dalším čtenářům, kteří už normální gramoïon masj a adaptéru, jednak návod J. Matuška na stavbu velmi praktického a si ho na pomalé obrátky upravovat. Kdo však si míní teprve gramo výhodného gramofonu pro Obě průměrné rychlosti — 78 a 33% otoč fon postavit, prç ty přineseme návod Jána Matuška z Rimavské1 ky za minutu. " ■ ' •Soboty. * _ Poznámky M. Hermana Otiskujeme níže. Nánod na gramofon pro «bè rychlosti je založen na velmi vtipné myšlence: hřidélek motoru otáčí talířem pomocí třecího kotoučku, ktesry se poh^m je po obvodu výřezu o různých poloměrech. Jeho popis přineseme v některém z příštích čísel. ■ Oprava navazující na návod v 21. čísle se v podstatě podobá proóávanému výrobku. Aby se nemusil při přehrávání obyčejných desek ceîÿ adaptčr sundavat, aby nebylo třeba při přehrávání desek s mikrodrážkou stavět přenosku do vyšší polohy, zamontoval náš zlepšovatel kuličkový převod pod původní talíř. Otáčky sě mění pouhým přesou váním táhélfca, viditelného na př^ojeaěfn «ÿbrâiku: TahélkO /podle řoffii*y buď zadrží věnec, čímž se uvedou v «inmast převodové kulič ky, nebo věnec uvolní a tím se vyřadí převodové kuhčky z činnosti. Toto provedení, patrné z nákresu, se dá postavit se stejným dílen ským zařízením jako původní á vystačí t&rféř se ■stejftÿm ftiáteqiálem. Naopak ieště se uspoří cívka na film nebo jiný disk. Je ’však nutno poněkud upravit původní hřidélek motoru, na který se celý mecha Popis k obrázku: 1 — tew nismus namontuje podle nákresu. íelik„ 2 — klícka, 3 — nú-s K tomuto Teduktoru se nejlépe hodí kuličky velikosti od 8 do 12 n a , stávkový hřídélík, 4 —i Menších kuliček nelže použít, protože by kužetík vyšel příliš malý spodní prstenec, S —3 a nedal by se na hřidélek motorku namontovat. Ktomě toho se s vět svrchní prstenec, ními kuličkami lépe a přesněji pracuje. * dwsis, 7 —i tahélho, 8 -é Montáž reduktoru provádíme v tomto pořádku: Na zkrácený a na vrtaný hřídélík nasadíme kuádík ( ř ) , Pak vtežáase do navrtaného motorek.
Adaptéry pro mikrodesky
Středící úhelník -{ často potřebujem e nalézt střed na p lo chách těles kruhového p růřez«, m i p řík lad Ba kulatinách., které chceme zasadit do soustruhu, na kruhových deskách, v nichž potřebujem e vyvrtat ve středu otvor a pod. K tom u nám velm i dobře poslouží jednoduchá, praktická a velm i levná po můcka, kterou si snadno v dom ácí dílně Zhotovíme. Nejjednodušší je použít starého želez* jiého úhelníku, k te rý m á Ještě: v n itřn í hrany v pořádku. Na stavu vnějších hran nezáleží. N epodaří-li se nám opařit si je j v některém železářství nebo bazar«, mů-. žeme s i je j sami vyrobit z kousku páso vého železa asi 3X15X1S0 mm. Je d n u stra n u pásku spilůjem e přesně podle p ravítka do roviny a vyhladím e ji. Potom pásek «prostřed proříznem e do pokosu, abychom m ohli obě poloviny postavit k sobě vpr avém úhlu. Doufejm e, žé najděm e sváře če, který nám obě ram ena autogenicky svaří. Svár pak spilujem e a vyhladím e, p ři 'íemž dáváme pozor, abychom nikde pilováním nepoškodili v n itřn í hrany ra men. Nebude-li vrchol ú h lu právě ostře vypilován, nebude to vadit, protože a n i m alé k u la tin y až do rohu n ik d y nepro niknou. Takto připravený ú h e ln ík položím e na arch ^čistého papíru, n ap jatý na k ie s lic m prkně. N yní nastane nejchoulo sťivější práce: ro způlit přesně Táhel, který sv írají v n itřn í strany ramen. U dom ácne v y ro beného úh e lník u to m ůže dělat "potíže, protože se p říp a d n ě nedostaneme dost dobře do vrcholu ú h lu . Ale^ tomu odpom ůžem e tak, že velm i přesně «strou tvrdou tužk o u narýsujem e přím ky podle v n itřn ích h ra n ú h e ln ík u ,
prodloužím e je po sejm utí nástroje pra-» vítkejM a a obě strany, takže dostaneme Správný průsečík. N yní rozpůlím e úhel -obvyklým -způsobem: do vrchwdu zasadíme kružítko libovolně rozevřené a přetneme narýsovaná ramena úh lu obloučky v bo dech a1a b. Z průsečíků a a J» pak opět libovolným otevřením narýsujem e oblouč ky, p rotínající se v bode c, který leží ha p ů lic í přím ce úhlu. N yní narýsujem e přesně, -i p ů lic í p řím ku. T eď už nezbývá nic jiného, než podél této p řím k y připevnit na úhelník třeti ra meno Ja k ,, aby se jeho hrana š přím kou dokonale shodovala. Za tře tí rameno se nejlépe hodí ocelová páska asi I.ŠX12 mra, přim ěřeně dlouhá. P řipevnění tohoto pravítka je r.ejožehav ější prací, protože záleží na přesné poloze. N ejlépe udělám e, když úh elník i p ra
vítko ještě před posazením na prkna v mís-* tě spojeni pájkou slabé pokovím e, aby .ae-i bylo potíží p ři spájení.'P rav ítk o podepře* •sne vespod asi uprostřed kouskem pásku* z něhož je zhotoven úhelník, a zatížím e je závažím , aby se hám p ři spájení neposouw válo . Po přezkoušení správné polohy prá-i ’v ítko p řipájím e.. Chceme-li Je lépe zabéz-a ■peěft, můžeme spoj po spájení ještě s tá h i p o u t dvěm a nýtky. Je- li pravítko ocelové, m usím e konec před nýtovářiířň v plam eni vyžíhat, aby se ocel: dala vrtat. Nakonec ještě několik- poznám ek. Z po-i pisu je zřejm ě, že Vlastnè ramena ůheH n ik u nem usejí svírat prçsnë pravý úhelj D ůležité však je, aby třetí rameno daný úhel přesné půlilo. Proto si mohou a m a i téři, k te ří nejsou zařízeni na práci s ko* vem, docela dobře zhotovit celé- zařízení i zé dřeva, . po případě z um ělé hmaty* d b a jí- li pečlivě uvedené podm ínky, , Ja k se středicího úh e lník u používá, je vidět z obrázku. Ú helník přiložím e na! k u la tin u a rýsovací. jehiou udělám e podle p ravítka po každém pootočení přím ku^ Je-ä’i předm ět přesně .kruhovitý a pravítkaj správné, protnou sc nám v jednom bodě^ líe p ů li- li 'pravítko úhel, vytvoří nám ry s i k y m alý m nohoúhelník, v nčm ž uprostřed je hledaný střed. Pak je nejlépe pravítko ! opravit; správné um ístit. Hledáme-li však střéd poněkud nepravidelného válce, n á p řík la d dřeva, připraveného k soustruž žení, je pfiroasené, že vznikne také mnoho* úhelniček, do jehož středu soustruh za* pneme. ■VEDA
A
T E C H N IK A
M LÁDEŽI
541
O dpověd i na o t á z k y * č ís la 1 5 .
i
Z A ï Î M
ZAJÍMAVÉ PROBLÉMY Ve spořitelně. Správně uvádí Olga Chrastinová S Brna a řada jiných řešitelů (Charouz, Kala, Vej. íVara, Matějíček, Jehlička a j.), že úloha má čtyf i řešení, z nichž však vylučuje případ s 1 sto korunou (úředník složil s t o k o r u n y ) . Pak..je popet stokorun, desetikorun a * korun 2—25—15* .5 —14—25, 4—3—35,. — Záhada s tramvají. Vůz fc>yl isolován od kolejí, ale odpor nebyl příliš velIcý, takže světla mohla svítit, zhasla však, když byl paralelně zapojen motor, který se však ne mohl rozejet, protože proud nestačil. Kdyby řiÉč.posouval po kolejích železnou tyč a dotkl se kola, vůz by še rozejet, nebylo, tu nebezpečí, po kud tyč spočívala na koleji. Že paní dostala ránu při doteku vozu je přirozené, protože následkem odporu mezi vozem a kolejnicí-měl ještě Vůz proti
ečný z Ostravy. Marie Zimová z Rozděiova. ; Odměny z 6. 15. dostali: Ždeněk Varmužka, žák; Ž Vranovic u Brna za pěkné obrázky k řešen!,; Óloa Chrastinová z Brna, JOs. Silný, žák 8 . tř, ~:'k Prafiv 7, Blanka Ševčíkova, studující z Ostravy,; - Dana Šiínáčková, stud. vyšší prům. Školy staveb-; - jhí v Brně. •
P R O B L H ÍVI Y
K jednomu šlapadlu přivážeme nyní provázek a táhneme tak, jak na obrázku vidíte.
ČETLI JSTE DOBŘE? ? i . První fyslologický ústav ve střední Evropí jaložit Jan Evangelista Purkyně. — 2. Ping-pong {je stolní tenis. — 3. Výstava sovětských zeměděl ských strojů je v Praze v fiepich. — 4. Purkyné Iconal pokusy na kolotoči, — 5. Ze sulfitových louliů se vyrábí pentosový cukr, krmivo pro dobytek, líh, vanilin, pojidlo, pro formovací písky, saze. — f>, Metaiisace je stříkání , roztaveného k(wu na povrch předmětů. —* 7. Metro je městsjcá pozem ní dráha; jméno je zkratkou původního francouz ského názvu „métropolitain“, —-8 .- Kinesiskop je přístroj podobný stroboskopu : sestrojil ho Purkyně à znázorňoval jím posluchačům pohyb srdce a ji|iých orgánů.
A V E
Máte nyní rozhodnout, kterým směrem se bude velocipéd pohy bovat: dopředu nebo dozadu? Ale nestač! jeh nahodile se roz hodnout, nebo dokonce na sku tečném kole si případ vyzkoušet. Ghcerne od vás, abyste nám odů vodnili, p r o č se kolo bude po hybovat tak a ne opačně. BOURAČKA Dáme vám dnes úlohu, kterou prokážete svůj důvtip a pohoto vost, až jednou budete konat vo jenskou službu. Představte si, že vám byl dán úkol vybudovat pozorovatelnu pro dělostřelce. Najdete si místo s ideálním rozhledem, dobře kry té a nenápadné. Ale nedalelco před vámi stojí v Cestě a brání rozhledu cihlová zeď, pevně sta věná, spojená dobrou maltou* stojící na dobrých základech.” Potřebujete tuto zeď co nej rychleji zbourat; Ale nemáte po ruce žádný nástroj, ani špičák, ani kladivo, jen holé ruce. iak to provedete, abyste zeď Co nejrychleji zbourali?
ZEMĚPISNÁ ZÁHADA
JAK POJEDE VELOCIPED?
Ostatně na tom nesejde. I bez hledáni nám můžete povědět, máli Feodosia blíže k rovníku nebo k sevemínfti pólu.
JSTE
Není nic divného na tom, že vidíme při západu Slunce součas ně na obloze i Měsíc. Nebývají sice tak blízko sebe, ale na to nehleďte, obrázek by nám jinak nevyšel. Jen sé ptáme, není-tt kromě toho na obrázku jestli ně jaká jiná astronomická chyba,Najdete-li jí, napište nám!
Každý žák dnes dobře ví, jak je naše zeměkoule rozdělena po ledníky a rovnoběžkami. Také ví, že jsou tyto čáry rozdělený po stupních a je všeobecně známo, že celý oblouk má 360°.
Na obrázku vidíte velociped upevněný vhodným způsobem tak, aby neupadl, ale mohl se volně pohybovat dopředu i dozadu.
ČETU
'Jistě jste četU tento poutavý Verneův román « pamatujete ste ná jeho pestré Učení příhod a zvláštnosti při protkání do zem ského nitra. Ale nám dnes nejde o fantasii. Četli jste i o hlubokých dolech, o ponorkách, o Piccardových sěstupech do hloubky moře, znáte hloubku našich příbramských do lů. Sdělte nám tedy, kdo z lidi se skutečně nejvíce přiblížil zemském středu! ZAPADAJÍCÍ SLUNCE
Nuže s těmito základními vě domostmi nám nyní rozřešte ná sledující Úkol: Město Feodosia le ží na 45° severní Šířky. Nevíte kde je? Najděte si je v atlase!
Zeď je 20 m dlouhá, 3 m vy soká a váží celkem 3 tuny. To je tedy důkladná váha i rozloha.
DO STŘEDU ZEMÍ
DOBŘE?
Jestliže ano% zašlete ódpověď na tyto otázky týkající se hlavně obsahu posled
ních článků» před vyjitím dalšího čísla naM redakci. Pét nejlep&ch odpovědí oéméw.v&e knihami. Odpovědi a jména odměněných; najdete v příštích číslech.
OBSAH : Naše pohraničí omládlo . s. ’* * r ; f 514 Cesta do šťastného věku . . , .5- * ? 515 : Moskevská výstava „10 let ČSR** „ ? ? ? 516 Novinky naší a zahraniční techniky ... ; . 517 Merhanisace silážování (ing. Maryšká a ing. Kučera) . . . . . . . . . 5Í9 Měříme čas elektricky (Rudolf Faukner) s 521 Afričtí kouzelníci XL. M. Pařízek) • . 523 Dřevo jako vzácnost (Karel Peleska) . . 525 Ze, slavnosti přátelství . . .. . . i 526 . První prášková lokomotiva (Vilém Dolejška) 527 Okno’ do minulosti . . . . . . . 530 Elektrotechnikou krok za krokem (dr. A. Mázlirek) . . ; . . . ; 531 iVyrábíme vlastní elektronky (Z. Skoda) ; a 532 Naše první noční sanatorium (J. Bořek) 5. 533 .Na mořském dně . * . i . 533 Lidová universita „Ze života země”, 9. lekce (řídí A. Jandéra, konsultuje univ. -prof. •’ dr^Bed. Bouček) > . >■ 7: » • .r , 534 Graham—Tókjo neodpovídá (A. Jan&era) 3 537 Technika pralesa (F. A, Elstner) . . v « 539 Elektrický bzučák místo zvonku .. .. . 540 Adaptéry pro mikrodesky . . . . 541 | Středičí úhelník . . v . . . . . 541, Zajímavé problémy . . . . . , V 542 K BAREVNÝM STRANÁM První strana obálky: Malíř' Jan Mácha: Ilustrace k článku .iÁfričtí kouzelniei‘ti -na ' str.: 523.. . Prostředni dvoustrana: Malíř Petr Trojan: kikomotiva na práškové uhlí. '
Parní
Poslední strana obálky: F. Skoda: Montáž s použitím obráekú z časopisu „Sovětskij sojuz‘% ic článku „Ná mořském dně“.
1. Kdy bude otevřena výstava „lO let CSR“ v Moskvě?
2. Co ]. základem přes ného méřrru času?.
I. Jakou dúležiiost má siláíováni?
L Jmenujte jednoho ze slavných africkýclt kouzelníků^
5. Jakým způsobem se přikládá do práško• vé lokomotivy?
8. Cí zásluhou máme vlastní výrobu elek tronek?
7. Kde. je nyní vyhaslá sopka Kara-Dar?
8.
Jak se správně při pravuje táborowf oheň?
Vedoucí redaktor Vladimir BABULA R e d a k č n i r a d a l Ing.. G. DRGON, Z. GREGOR, M. ILK , A. JANDERA, Z. KÁLOÚS^ Ing. V. MAROUSEK, Ing. J. RATH, J. RŮŽIČKA, I. SEDLACK OVÄ, J. SŽABADI, S. SÎBAL, Ing. VRANA. ’ . » -^ ' Adresa ústřední redakce: Praha II, Krakovská i i ,- Telefony ÏS-29-67, 23-00-62.. — Slovenská n f dakceť Bratislava, Pražská — Techniek® redaktorka A. W dnsclipvi. — Rukopisy se nevřacejt.
Vydává O v C S ^ l a Slovenský ÙV ÔSM ». Mladí frontě
,
r -J
VEDA Á TECHNIKA MLÁDEŽI — čtrnáctideník pro polyteehnickou výcíiovu mládeže. Vychází v Českém, slovenském a maďarském Jazyce každý druhý pátek. Cena výtisků 2 Kös, předplatná na rok S2 KCs. na půl roku 2» Kčs. RozSlřuje Poätovni novinové služba. Objednávky phjím ^ každý poätovnl úřad l doručovatel Tiskne: M ladá fronta, tiskařské závody, n. p., Praha. ba*evné strany: Svoboda, tiskařské závody, n. p.. Pra ha-Srnichov, -> Toto öiSlo vySlo 11, srpna US».
A 17913
Zábavná věda PO K U SY S Č E R V E N ÍM Z E L ÍM V ZD O R O V IT Á z á t k a Z německého časopisu W ISSEN SCH A FT Vezměte láhev s širším hrdlem , na p ří UND FO RTSCH RITT v y jím ám e několik k la d od m léka. Položte ji vodorovně na pěkných pokusů z rostlinné říše. V rost stůl a na kraj do hrdla vložte menší zátku, linných buňkách je často obsaženo bar aby ještě kolem n í zůstalo volné m ísto. vivo anthocyan, které dodává květům N yní m áte za úko l vefouknout zátku do i plodům červenou, m odrou nebo fialovou láhve. Láhev ovšem m usí být čistá a su barvu. Je obsaženo v m odrých květech chá, aby korku nic nepřekáželo. chiípy a zvonků, v červené barvě růží, pe~ Ú kol se zdá být n a první pohled velm i largonií a zralých třešní, ve fialové barvě prostý a jednoduchý: nic není lehčího, než fialek a červeného zelí. pořádně do zátky fouknout |jj§| a bude Pokns 1.: R ozkrájím e hodně tm avý list uvnitř. červeného zelí, přelejem e vodou a povaříme. Tak dostaneme m odrý roztok anthocyanu. Pokus 2.: N alijem e trochu roztoku do zkum avky nebo do porcelánové m isky a přidám e několik kapek kyseliny.. M ůže to být i ocet nebo citronová šťáva. Roztok se zbarví červeně. Pokus 3.: K červeném u roztoku přidám e něco m álo čpavku nebo jin é zásady. K a palina se zase zbarví m odře, p ři větším přebytku a lk a lií zeleně. Pokus 4.: Rozetřem e listy červeného zelí A le hned p ři prvním pokusu se dočkáte na drobné kousky a přidám e trochu lih ů překvapení. Z átka, m ísto aby vletěla do zředěného vodou. Necháme k ap a lin u den v n itř, vyletí naopak z láhve ven. P říčin a stát a pak slijem e. Potom jí napouštím e je zřejm á: fo uk áním se u v n itř stlačí bílý ssací papír, který nastříhám e na vzduch a nyní působí zevnitř na láhev proužky. Těch pak používám e podobně větší tlak, než jak ý vyvinem e sam i fou jako lakm usového papíru. káním . A ť foukáte silně nebo slabě, vý Pokus 5.: Pod skleněný zvon nebo po- ' sledek je týž, zátku do láhve nedostanete. klopenou sklenici položím e květy fialk y Jestliže jste se s kam arády vsadili, že to nebo jin é květy zbarvené anthocyanem . přece jen dokážete, zkuste to opačně. Vedle pod zvon um ístím e m isku se čpav Vezměte láhev za hrdlo, přiložte ústa : a kem. Květy za nějakou dobu zezelenají.- prudce vyssávejte vzduch. T ím se u v n itř Pokus 6.: U m ístím e květy jako v pře sníží tla k a naopak tlakem venkovského dešlém pokuse, ale dám e pod zvon m isku vzduchu bude nyní zátka vtažena dovnitř s kyselinou solnou nebo octoVou. K věty láhve. tentokráte zčervenají. Sam ozřejm ě lze po JA K Q B K R E SLIT O B R Á ZE K kusy provádět i tak, že květy potírám e zásadami nebo slabým i kyselinam i. Po I když nem áte vlohy ke kreslení, m ů dobnou zm ěnu barev nacházím e i v p ří žete si snadno obkreslit potřebný obrázek, rodě u p licníku lékařského, pom něnky a na p řík la d z knihy, bez velkých potíží. P ři jiný ch květin. I zde je způsobena zm ěnou pojený nákres vám to vysvětluje. kyselé či zásadité reakce rostlinných šťáv. O bstarejte si rovnou skleněnou tabu li, Pokus 7.: T entokrát zapálím e pod zvo rovnou a broušenou, protože nepravidel nem s květy kousek síry, nebo n a misce nosti by vám dělaly potíže. Vsadíte ji do polijem e roztok ustalovací soli kyselinou rám u, aby v ám stála na stole ve svislé poloze. . solnou. V zniklý kysličník siřičitý odbarví květy, takže budou bílé. A le na čistém N yní položte obrázek před sebe a vedle vzduchu se po c h v íli zase zotaví a dosta p řipravte list čistého papíru. M ezi obrázek nou původní barvu. a list postavte sklo v rám ečku. Pokus 8.: T rvalé květiny získám e, když do neprodyšně uzavřené nádoby nebo bedny položím e čerstvě nařezané ástry nebo podobné květiny a nechám e v n á době hořet síru. P lyn nechám e tentokrát působit plných 24 hodin. K dyž květy vy jmeme a rozložím e na dobře větraném místě, nabudou zase původní barvy, ale kromě toho ztuhnou na způsob slam ěnek, takže velm i dlouho u drží původní tvar a barvu. Květy neopadají, protože kysličník siřičitý usm rtil buňky a za b rán il vytvoře n í oddělovací vrstvy. Do pravé ruky vezměte nyní tužku. H la Pokus 9.: V srpnu přestřihnem e nůžk a v u držte nad obrázkem a dívejte se při m i střední žilk u listu divokého vína. Za tom na papír tak, abyste viděli odraz ob dva až tři týdny část listu ležící nad ře rázku p řím o na papíře. Je třeba, abyste m ěli světlo s levé strany, jin a k by nebyl zem se zbarví červeně, zatím co ostatní list zůstal zelený. odraz dosti jasný. Červené zbarvení m nohých listů vznik á Stačí nyní, abyste prostě jednotlivé ta tvorbou anthocyanu. Proces se urychlu- ■ hy obrázku přesně obkreslovali na papíře je hrom aděním cukru. P řestřihnutím ž il tužkou. Sam ozřejm ě m usíte držet hlavu ky jsme zabránili odvedení cukru z listu stále ve stejné poloze a sklo si n a říd it tak, a proto se zčervenání urychlilo. Jestliže aby obrázek opravdu spadal právě do ro naříznem e celé větvičky divokého vína asi viny papíru. do dvou třetin, zbarví se červeně všechny Takovým způsobem si m ůžete obkres listy na nich. lit i nejsložitější obrázky, aniž byste m u Pokus 10.: Také listy červeného buku a sili p ou žít složitých zařízení, jak o na p ří podobných strom ů obsahují anthočyanin. klad pantografu, nebo aniž byste m usili Natrhejm e takové listy a vařm e je delší napřed narýsovat obtížnou síť, která vám dobu ve vodě. Listy zezelenají, protože se m á udržet správné rozměry jednotlivých anthočyanin rozpustil ve vodě. částí kresby.
mí
MLADÁ FRONTA*
nakladatelství Československého svazn mládeže, Praha II, Spálená 53
J. D u m a s o v á :
Všude se najdeme
Them aticky neobyčejně pestré povídky z nejrůznějších končin Evropy i z koloniál ních zem í D álného Východu, které barvi tým ä he jednou i dobródružně napínavým dějem- zachycují osudy m ladých bojovníků zá m ír, jež přes všechnu různost životů a podm ínek, v nichž b o ju jí, spojuje věrná láska ke kráse a štěstí lidského života. — Cena Váz. Kčs 10,50. S t e n d h a l : Lucien Leuwen Jedno z nejlepších děl francouzské lite ratury nás seznam uje se společností za L udvíka F ilip a. O čim a Luciena Leuwena, m ladého důstojníka a později úředníka m i nisterstva vnitra, vidím e období, kdy fi nanční m agnáti se zm ocňují veškeré moci v zemin a kdy s vládou peněz přichází i všechna nízkost kapitalism u. Mezi touto společností hledá Lucien Leuwen marně uspokojení, m arně hledá práci, jež by ne byla nečestná a nespočívala na podvodu. — Cena váz. Kčs 36,70. Jules V e r n e : Hvězda jih u Nové v y dání znám ého rom ánu oblíbené ho autora m ládeže. — Cena váz. Kčs 21,80. A , A. H o c h : Ž iv ly pracují za nás V kapitolách O zkrocené páře, atomové a sluneční energii, energii-z tropických a ledových m oří a j. vypráví autor o využití různých druhů bohatých sil přírody. ■ — Bohatě ilustrováno. — Cena váz. Kčs 30,20. A . G o r s k i j : Čestná záležitost D ěj rom ánu še odehrává krátce po skon čení b o jů o Povolží; jeho nám ětem je život budovatelů velkého hutního kom binátu, který m á být postaven na troskách válkou zničeného závodu. Proces zvládnutí tohoto úkolu, p ři něm ž h raje hlav ní roli nadšená m ládežnická brigáda, líč í rom án v bohatém a napínavém ději na osudech jednotlivých hrdinů. — Cena váz. Kčs 26,30. W . B r ö n i e w s k i : Nepokořená píseň V překladu Ja n a P ilaře dostává se našim čtenářům výbor z poesie předního polského básníka, jehož verše se staly věrným prů vodcem dělnické třídy, je jí zbraní, je jí his torií. W. Broniew ski, inspirován bojem lid u , jeho optim ism em a nadějem i, vytvořil Verše klasické prostoty, jasnosti a citové em ocionality, rozvíjející tradice polské poesie. — Cena bibliograficky upraveného výtisku Kčs 8,90. E. Z e t k i n o v á - M i l o v i d o v á : M lád í V. I. Lenina K niha je určená především naší mládeži. Seznám í ji s dětským i a studentským i lety V. I. Lenina, s počátky jeho revoluční činnosti ve Svazu bóje za osvobození dělnické třídy, se soudruhy a přáteli, s nim iž Lenin pracoval. Je doplněna řadou dokumentár ních fotografií. — Cena váz. Kčs 6,30. J. I. Perelm an: Z ajím av á mechanika. K niha, kterou autor napsal pro m ilov n ík y fysikálních hádanek a hlavolam ů, ale též — a to především — pro ty, kterým zůstaly utajeny m nohé zajím avé stránky m echaniky, jednoho ze základních Oddílů fysiky. Je to vlastně sbírka úlo h zábavně a vtipně podaných, které nevyžadují od čtenáře tém ěř žádných předběžných zna lostí. — Cena váz. Kčs 12,85.