NAŠE PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ Obvodnímu úřadu městské části Praha 10 Oddělení krajského a soukromého školství odboru školství Magistrátu hlavního města Prahy za vytváření podmínek pro úspěšnou činnost školy. Ing. Vladimíru Remkovi, europoslanci za trvalou podporu činnosti školy. Vedení Přírodovědecké a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy za efektivní spolupráci při naplňování programu školy.
STUDENTI, KTEŘÍ SE NEJVÍCE ZASLOUŽILI O REPREZENTACI ŠKOLY: David Blažek, Pavla Partyková, M. Béreš, Daria Khudenkikh, kvarta Magdalena Šedivá, kvinta Jakub Semecký, Martina Sazková, Šimon Kolář, Valeryia Yatsun, Alice Klinkeová, septima, Yulia Yakubenkova, 3. ročník Lukáš Zezula, Alexi Vasilev, J. Šuk, oktáva
Děkujeme a blahopřejeme !
-5-
-6-
-7-
Před dvaceti lety poprvé zazvonil „ekozvonek“ a v pozadí zněla slova naší písně: „Mám sen, že Země je útulný byt, v němž člověk má člověka rád. Má ústa volají Svobodu! Žít! – ne mít a stále se prát! Jak chcete pomoct, jste studenti jen, se můžete nás dneska ptát?“ Za tu dobu se ze studentů stali právníci, inženýři, ekonomové, profesoři, zdravotníci, herci … Ze vzpomínek těch již „seniorů“: Na svá studia na malešickém gymnáziu Praha, o.p.s. rád vzpomínám. Nejen, že jsem poznal mnoho zajímavých lidí z řad svých spolužáků, dnes většinou vysokoškolsky vzdělaných a v zajímavých pozicích, ale především jsem se setkal s mnoha inteligentními a neobyčejnými lidmi z řad učitelského sboru. Dnes vím, že osobnost učitele je nejdůležitější pro činnost a motivaci studentů. Takto motivujících učitelů jsem na EKO GYMNÁZIU poznal vícero. Vzpomínám na profesory, kteří byli schopni vyvolat pozitivní vztah k předmětům, jež vyučovali a zároveň dokázali vybudovat vysokou úroveň znalostí, které mně pomohly k úspěšnému studiu na vysoké škole. Vzpomínám na ředitelku školy Hanu Pokornou, která vždy všechny naše problémy řešila hned, přímo a formou vzbuzující ve mně pocit, že mě i ostatní studenty bere jako osobnosti sobě rovné a přesto vždy byla schopna udržet si kázeň a autoritu. Jako na každé škole byly předměty lepší i horší. Často je to dáno právě učiteli. Ani EKO GYMNÁZIUM není výjimkou. Lukáš Koucký, 1. 3. 2010 trenér dívčího volejbalového družstva ŠSK EKO GYMNÁZIA Praha o.p.s. Ani humor nám nechyběl … Dnes je úterý, tj. nejnenáviděnější den v týdnu. Úterý je díky svým devíti hodinám nenáviděno téměř všemi žáky sekundy. A mně přepadl nelehký úkol popsat tento den vlídnými slovy. Po první hodině (literatura) následovala menší křídová přestřelka mezi obyvateli předních a zadních lavic. Následoval zeměpis, ve kterém jsme se dozvěděli o nově zprůmyslněných a zaostalých zemích. Menší neklid ve třídě pak profesor hravě zvládl. Po zeměpisu následoval jazyk učenců a doktorů, latina. V té jsme probírali 3. deklinaci. Čtvrtou hodinu nastoupila na scénu paní zástupkyně plná energie jako vždy. Tu hned dovedně uplatnila v písemné práci na sčítání a odečítání úhlů, zbytek hodiny jsme rýsovali. Po hodině měla paní profesorka energie nanejvýš na to, aby došla do kanceláře. A pak přišel oběd. Naše třída je jako kyselina. Jídlo zmizelo ze stolů dřív, než bys řekl švec. Někteří tu hmotu snědli – 30% sekundánské populace, někteří odnesli – 70% populace. Při tělesné výchově se naštěstí žádné zlomeniny nekonaly, až na Lukášův zlomený prst a pár nezdarů. Viktor Paggio zápis z třídní kroniky 28. 2. 1995
-8-
Vzpomínky jsou jeřabiny rudé ...
Velice živě si vybavuji okamžik, kdy jsem si sbalila svůj kufříček s vodovkami a jela domů s tím, že své mamince oznámím, že se na baletní školu již víckrát nevrátím. Možná to byla ta osudová chvíle, která můj život obrátila o 180 stupňů, neboť bych, kdyby se to nestalo, byla dnes pravděpodobně někde na baletním sále. Jak jsem řekla, tak se stalo. Nastal dlouhý pohled do očí mé matky, ve kterých stála otázka „A jak si to tedy představuješ? Kam půjdeš?!“ Jelikož jsem zdárně složila zkoušky i na EKO GYMNÁZIUM, následoval telefonát na ředitelství gymnázia. Tam jsme byly mile přivítány a já si nesla svůj kufříček druhý den do třídy, na níž byl název „PRIMA“. Dodnes si přesně vybavuji to první otevření dveří, kde jsem zahlédla štěbetající hlouček holek a lítající tužky kluků, kteří se popichovali a honili mezi lavicemi. Za několik málo dní jsme jeli na seznamovací kurz, kde jsem se blíže seznámila s Markétou a Fábinou, se kterými jsem také byla na pokoji. Na pokoji jsme byly spolu i na lyžařských zájezdech, na výletech na konci školních roků… zkrátka staly se z nás nerozlučné kamarádky až do dnešních dnů. Na tzv. životní křižovatce, kdy jsme se rozutekly na jiné školy s obory, jež nás baví (Fábina studium fotografie, Markéta práv a já herectví), jsem dostala opět ze strany gymnázia šanci v podobě dálkového studia. Nebylo to lehké po večerech dohánět látku z matematiky, biologie, nebo dějin, ale stálo to za to. Vážím si nesmírné benevolence a pochopení ze stran pedagogů a paní ředitelky Pokorné. Díky maturitě na gymnáziu jsem mohla nastoupit na DAMU a pokračovat v tom, co mě nesmírně baví a naplňuje. Gymnazijní léta osobně považuji za zásadní etapu mého, zatím krátkého života. První lásky, první úspěchy, přátelství na celý život, vzpomínky a samozřejmě znalosti, které do dneška čerpám. Člověk prochází obrovským vývojem za těch krásných osm let. Je to vlastně ta nejzásadnější proměna z dítěte v dospělého, samostatně fungujícího člověka. Proto i Vám, kteří také jako já otevřete poprvé dveře třídy, přeji z celého srdce, abyste během studia našli opravdové přátele, zažili spoustu inspirujících okamžiků, ze kterých budete čerpat po zbytek života a studium na této škole. Prostě: UŽIJTE SI TO !!!
Leden 2013 Nikol Kouklová, studentka denního studia 2000-2006, dálkového studia 2006-2009.
-9-
A pohled rodičů …
Vážená paní ředitelko, bylo nám potěšením celých osm roků spolupracovat s Vámi a s celým kolektivem pedagogických pracovníků gymnázia. Začínalo to přijímacími zkouškami, následovala akce „Pampeliška“ a další akce a skončilo to předáním maturitních vysvědčení. Chtěli bychom Vám všem poděkovat za úsilí, trpělivost a zaujetí pro práci k dosažení úspěchů při předávání vědomostí studentům a pro jejich přípravu k dalším jejich životním cestám. Ubezpečujeme Vás, že naše spolupráce s EKO GYMNÁZIEM nekončí.
Červen 2002 MUDr. Eva Stříteská, Ing. Vladimír Stříteský rodiče absolventa EKO GYMNÁZIA Jana Stříteského
Vážená paní ředitelko, jak Vám již moje dcera Eliška sdělila, od září bude studovat na státním gymnáziu ve Voděradské. Chtěla jsem Vám touto cestou moc poděkovat za Váš přístup i práci. Čtyři roky strávené na Vaší škole jí pomohly k tomu, že se z ní stala dívka, která si více věří a je sebevědomější, za což jsem moc ráda. Malý kolektiv jí pomohl vyrůst a najít rovnováhu i přátelství. Díky. Přeji Vám v dnešní nejisté době hodně úspěchů, zvládnutí všech školských reforem a také pohodu a štěstí v soukromém životě. 21. června 2012 Jana Borecká
- 10 -
