MUDr. Věra Kleplová
Pohádkové cvcení
ilustrovala
Dobromila Pilná
© MUDr. Věra Kleplová, 2013 © Ilustrace Dobromila Pilná, 2013 © Nakladatelství ANAG, 2013 ISBN 978-80-7263-827-7
Pohádky O malém koťátku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O kuřátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 O víle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 O Julince a mamince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 O dovádivém míči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 O červeném jablíčku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 O kopretině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 O méďovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
3
Predmluva
Pohádkové cvičení je založené na Celostním programu vývoje MUDr. Kleplové®. Řídí se již výše uvedenými zásadami. Rozvíjet znalosti a pomáhat vývoji lze pouze na základě celostního přístupu. To znamená, že jednotlivé složky: 1. reakce vzpřimovací – přetáčení z lehu na břicho, plazení, polohy na čtyřech, lezení, vstávání, stání a chůze, 2. reakce rovnovážné – schopnost udržet se v jednotlivých polohách, 3. reakce obranné – umění padat, 4. orientace tělesného schématu – znalost, kde máme jednotlivé části svého těla, 5. orientace v prostoru – rozlišovat, kde jsme, co je nahoře, dole, vedle nás, za námi, co je na pravé straně a co na levé straně, 6. reakční rychlost – rychlost reakce na nenadálé situace (ruce vpřed při pádu, rychlé zastavení při překážce před námi atd.), 7. rytmus – mluvení, psaní, chůze, 8. koordinace pohybů – spojení pohybů, aby byly účelné, 9. představivost, tvořivost – myšlení v obrazech a schopnost technického ztvárnění, 10. sociální cítění – chování ke druhým, respekt vůči druhým, uvědomění si svých schopností, musíme rozvíjet ve vzájemné souhře. V jednotlivých pohádkách této knihy jsou výše uvedené prvky obsaženy a propojeny. Proto nepovažujeme za vhodné stanovit to, co se vyžaduje v pedagogické literatuře – dílčí „cíl“. Naším cílem je dopřát dětem radost ze hry a dospělým uspokojení ze zdárného vývoje jejich potomků. (Na podobném principu je zpracována také publikace Cvičíme doma s tím, co doma máme, kterou vydalo nakladatelství ANAG v roce 2011.)
6
Predmluva
Další často pokládanou otázkou je: Pro který věk je publikace určena? Měla bych napsat pro věk 3 až 7 let, to však nemusí být striktně dodržováno. Každé dítě je jiné, takže si cviky se svým dítětem vyzkoušejte a uvidíte. Některé dítě je zvládne dříve, jiné později. Zapomeňte, prosím, na chvíli na normativní tabulky, grafy, 100% preciznost, strojovou činnost a vnořte se do dětského světa představ. Přizvěte k tomu své děti a užívejte si chvil, které jsou v životě vzácné.
Jak m žeme postupovat pi cviení První krok
Dospělý čte text pohádky, dítě si prohlédne barevné kresby a dospělý upozorní na kreslené cviky.
Druhý krok
Dospělý čte text, upozorní na obrázky pohádkových postav a napodobí postavu na obrázku.
Třetí krok
Dospělý čte text, upozorní na obrázky pohádkových postav a vyzve dítě, aby podle kreseb cvik samostatně provedlo.
Čtvrtý krok
Dospělý čte text a vyzve dítě, aby podle obsahu slyšeného cviku cvik samo provedlo.
Pátý krok
Dospělý už umí pohádku nazpaměť, vypráví ji a cvičí současně s dítětem.
Jednotlivé cviky si každý zvolí sám podle schopností dítěte. Obě autorky, babičky i maminky, vám všem přejí hezkou zábavu, příjemnou atmosféru a hodně radosti. MUDr. Věra Kleplová, Dobromila Pilná
7
O malém kot’átku
Protáhlo si hřbet nejdřív nahoru,
potom dolů.
18
O víle
Hrála si s vodou. Namočila si nejprve jeden prstík,
potom postupně další.
37
B
yla jedna holčička, jmenovala se Julinka. Často chodila s maminkou na procházku. Šly po cestě – krok a krok. A protože měly velkou radost, že svítí sluníčko, poskočily si – hop a hop – a najednou se rozběhly, jako když utíká koníček – klap, klap, klap, klap.
Vedle cesty tekl malý potůček. Lehce ho přeskočily tam a zpět a zase tam a rázem se ocitly na louce. Létalo tam hodně motýlů – žlutých i pestrobarevných. Julinka i s maminkou se za nimi rozběhly, ale motýlci uletěli do dáli. Obě jim zamávaly. Potom se chytily za ruce a tančily dokola, až se dostaly na břeh velkého jezera. Všude kolem leželo hodně kamínků. Maminka s Julinkou je sbíraly a ukazovaly si je. Byly hezké, každý jiný. Skládaly je na jednu hromádku a potom začaly stavět dům. Byl pěkný. Obě měly radost, že se jim to tak povedlo. Sluníčko se na ně stále smálo, také se mu domeček líbil. Julinka s maminkou si lehly na záda, vzaly se za ruce a byly rády, že jsou spolu.
46
O dovádivém míci
vykutálel se,
postavil se,
zamával,
poskočil si,
utíkal zpět.“
77
B
ylo jedno krásné červené jablíčko. Dozrálo na stromě, který rostl na louce, kam si chodily hrát děti. Běhaly, poskakovaly, přeskakovaly kameny. Sedaly si do trávy, mávaly rukama jako letící ptáci. Hrály si na letadlo: nakláněly se na jednu a druhou stranu, jako když krouží letadlo.
Jablíčko se drželo za stopku na větvi jabloně. Dívalo se na děti a kolébalo se sem a tam. Rozkolébalo se tak, že se utrhlo a spadlo do klína holčičce, která pod stromem odpočívala. „Dobrý den,“ slušně pozdravilo. „Já jsem jablíčko z jabloně a chtělo bych si také hrát. A jak se jmenuješ ty?“ zeptalo se jablíčko. „Já se jmenuji Josefína,“ odpověděla holčička. „Ty máš jméno jako teplý jižní vítr. Josefíí í í í í ína. Pojď si se mnou hrát, prosím. Vyhoď mě vzhůru,“ žadonilo jablíčko. „Ale ty jsi jablíčko, a ne míček,“ váhala holčička. „To nevadí. Já budu jako míček a můžeme si hrát,“ navrhlo jablíčko. Holčička vzala jablíčko do obou dlaní a vyhodila ho vzhůru. „To je krása, chyť mě,“ volalo jablíčko. Holčička chytila jablíčko do obou dlaní. „Ty jsi ale šikovná holčička. Víš co, teď mě vyhoď jednou rukou a chyť do obou dlaní.“ Holčička to udělala, jak si jablíčko přálo. „Jsi opravdu šikovná. A teď zkus něco těžšího. Vyhoď mě jednou rukou a druhou mě chyť.“ A holčička to zase udělala tak, jak si jablíčko přálo. Vyhodila ho vzhůru pravou
80
rukou, chytila levou a ještě opačně – vyhodila jablíčko levou rukou a chytila pravou. Jablíčko bylo trochu unavené. Tak se holčička rozhodla, že ho pohoupá. Položila si ho na dlaň tak, že malíček ruky měla u těla, připojila druhou ruku a houpala ho z jedné ruky do druhé. Jablíčko málem usnulo. Musím ho probudit, řekla si holčička. Držela jablíčko v dlani, druhou dlaní ho přikryla a kutálela ho v dlani, jako když se dělají kulaté knedlíky. „To to ale šimrá,“ smálo se jablíčko. Rozesmálo se tak, že vyskočilo do trávy. „Víš co, zkusíme něco těžšího. Budeš okolo mě obíhat a já ti pomohu,“ navrhla holčička. Klekla si a podávala si jablíčko z jedné ruky do druhé před sebou a za sebou. „To je jednoduché, to už umím. Nauč mě ještě něco,“ prosí jablíčko. Holčička si klekla na pravé koleno, vzala jablíčko do levé ruky. Pod levou nohou si předala jablíčko do pravé ruky. Pravou ruku s jablíčkem si dala za záda a předala jablíčko do levé ruky. A znovu pod levou nohou si předala jablíčko do pravé ruky. A tak to stále opakovala. „Už se mi točí hlava. Prosím, klekni si na levé koleno. A já budu začínat z tvé pravé ruky. Ať se zase rozmotám.“ Hra se oběma líbila. Blížil se však večer. „Musím už běžet domů, dřív než se setmí,“ vzdychla holčička. „Jablíčko, děkuji ti. Zítra zase přijdu a můžeme si spolu hrát.“ Položila jablíčko do trávy, zamávala mu a utíkala domů.
81
O cerveném jjablícku
Holčička vzala jablíčko do obou dlaní a vyhodila ho vzhůru. „To je krása, chyť mě,“ volalo jablíčko. Holčička chytila jablíčko do obou dlaní.
„Ty jsi ale šikovná holčička. Víš co, teď mě vyhoď jednou rukou
a chyť do obou dlaní.“ Holčička to udělala, jak si jablíčko přálo.
86
O cerveném jjablícku
„Víš co, zkusíme něco těžšího. Budeš okolo mě obíhat a já ti pomohu,“ navrhla holčička. Klekla si a podávala si jablíčko z jedné ruky do druhé před sebou a za sebou.
„To je jednoduché, to už umím. Nauč mě ještě něco,“ prosí jablíčko.
89
B
ylo jedno semínko-miminko. V zimě leželo schoulené v zemi, přikryté tenkou pokrývkou zeminy a sněhu. Na jaře vysvitlo sluníčko, sníh roztál, země se ohřála. Semínko-miminko se probudilo. Bylo mu teplo. Bylo zvědavé, kde se takové teplo vzalo. Protáhlo si levou nožku, pravou nožku, obě najednou. Otočilo se a zvedlo hlavičku, sedlo si na paty. Vystrčilo vzhůru pravou ručičku, potom levou, natahovalo se vzhůru. Zvedlo se až na kolínka, hlavičku už mělo skoro venku. Muselo si na chvíli zakrýt očka, jak ho najednou oslnilo světlo. Rozhlédlo se, postavilo se a co uvidělo? Nad sebou mělo modrou oblohu, na obloze sluníčko jako kulatý míč, malé obláčky jako nadýchané peřinky. A kolem sebe zahlédlo jiné květinky – kamarádky.
Vyskočilo na zem a už to nebylo miminko, ale slečna kopretinka. Upravila si sukénku, načechrala vlásky – byla krásná. I jemnému vánku se líbila. Vyzval ji k tanci. Uklonili se, vzali se za ruce, zatočili se a tančili: nejdřív několik kroků vpřed, úklon od sebe, úklon k sobě, záklon, předklon a pak pohled dolů do dlaně pravé ruky, levé ruky, pohled vzhůru do dlaně pravé ruky, levé ruky, předpažili, ruce spojili před tělem dlaněmi k sobě tak, jak to umí baletky, vzpažili, dotkli se prsty rukou, podívali se vzhůru do dlaní, zatočili se, upažili.
94
Kamarádky se na kopretinku dívaly. Byla jako baletka. Pozvaly ji k sobě: „Pojď si s námi zatančit.“ Svet stal se svetem kopretin, zru zovel poupaty kvetu. Z vecera, kdyz na louky padne stín, nechceš se vracet domu. Les nabízí k laskání vyhrátou kuru stromu, písnicka travin šelestí k tomu. Rosa ti chladí chodidla a touha tancit práve procitla.
Vzaly se za ruce a tančily: jeden úkrok vpravo, druhý úkrok a zpět jeden úkrok vlevo, druhý úkrok vlevo, otočit, vzpažit, poklona. To byl krásný taneček. Všem se líbil. Vánek jim na rozloučenou zamával. A tak se z malého semínka kopretinky stala velká kopretinová tanečnice.
95
O kopretine
Vystrčilo vzhůru pravou ručičku,
potom levou,
100
’ O médovi
Deti, umíte cvicit tak jako méd’a? Vy jste šikovné a umíte ješte víc. Umíte spojit oba cviky v jeden. Vezmete si treba varecku, predstavte si, ze je to vetvicka, posad’te se, natáhnete se dopredu, polozte si ji az na prsty u nohou, opet se vzprímene posad’te, protáhnete ruce nad hlavu a pak si varecku oprete az za krk.
133
Pohádkové cvcení Pohádky jsou kouzelné, provázejí nás od dětství. Vždy je v nich přítomen pohyb. Cvičení založená na Celostním programu vývoje MUDr. Kleplové® sledují všechny složky vývoje a rozvoje dítěte, stránku fyzickou i duševní. S Pohádkovým cvičením dopřejete dětem radost ze hry a dospělým uspokojení ze zdárného vývoje jejich potomků.
www.anag.cz
