Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

2 2009

NÁVŠTĚVA OTCŮ BISKUPŮ

První měsíc letošního roku byl pro nás vskutku mimořádný. Naše „malé stádce“ navštívili otcové biskupové – kardinál Miloslav Vlk zavítal na Křest Páně ke sv. Bartoloměji v Kyjích, biskup Karel Herbst o týden později do Galerie 14 na Černém Mostě. Jako dobří duchovní pastýři povzbudili, inspirovali, požehnali… Díky Bohu za tato milostiplná setkání, kéž je nenecháme „zapadnout“, kéž nám pomáhají na cestě autentické víry! Petr Střešňák

2 │ Rozhovor JEDEN JEZUITA MI ŘEKL, ABYCH SI PO JEDEN MĚSÍC KAŽDÝ VEČER NAPSALA, JESTLI MANŽELSTVÍ NEBO ŘEHOLNÍ ŽIVOT, A ŽE UVIDÍM… BYLO TO JASNÉ VELICE RYCHLE. Sestro Pascale, byla pro vás čeština těžká? Čeština je těžká, to musím říct. Navíc já nemám dary na jazyky. Ale jedna představená mi řekla: „Jestli budeš chtít, tak se naučíš.“ A já jsem chtěla, tak jsem se naučila. To je pravda, že ta vůle má svou roli.

Ona vážně poslouchala - maminka byla hluboce věřící - a klidně mi odpověděla: „Modli se k Duchu Svatému a On tě včas osvítí, neboj se. Zatím musíš studovat a pracovat.“ Potom kolem osmnácti, devatenácti let mě oslovil jeden kluk a prosil mě, jestli můžu s ním žít, a já jsem mu automaticky odpověděla: „Já ne, já budu Malou sestrou.“ A protože mě měl velmi rád, nechal mě jít svou cestou. U Malých ses-ter…? A přece mě to nebylo úplně jasné… Začala jsem také uvažovat, jestli se opravdu mám angažovat do řeholního života, jestli je to opravdu to, co Pán ode mě chce. Jednoho jezuity jsem se ptala: „Jak to poznat?“ On mě bez váhání odpověděl: „Po jeden měsíc, na konci dne, před Pánem a v modlitbě, si vyber stav ži-

Můžete nám říct něco o Vaší cestě k zasvěcenému životu? To je dlouhá cesta, ale velice jednoduchá, protože Pán Bůh zavolá první. Mě oslovil o prvním svatém přijímání. Bylo mi pět šest let, víc ne. Když jsem přijímala Eucharistii, slyšela jsem vnitřní hlas: „Pascale, chceš patřit jenom mě celý život?“ – „Ano.“ „Víš, co to znamená?“ – „Ano, vím“. „Nebudeš mít ani manžela ani děti.“ – „Ano, souhlasím.“ Velice jednoduchý dialog, který mě doprovází dodnes. To povolání rostlo se mnou. Samozřejmě, když člověk dospívá, musí nad tím přemýšlet, jestli je to jenom myšlenka dítěte. Ve 12 letech, starostlivá jak Mu konkrétně odpovědět, jsem o svém povolání mlu- Se svými výtvory. vila se svou maminkou.

3 │ Rozhovor vota který bys viděla, že by mohl být tvůj.“ Bylo to jasné velice rychle. Věděla jsem, že nemám dary na učení, ani jít pracovat do nemocnice - na to jsem se vůbec necítila. Vážně jsem uvažovala o Karmelu, ale vždy mě to táhlo být mezi lidmi a mít možnost jim říct, že je V den věčných slibů. Bůh miluje. Zdálo se mi, že povolání Malých sester úplně přítomný v každém kroku mého žiodpovídalo mému přání - takže tam. vota. Mám v paměti takové body Doma jsme měli velice otevřené jeho přítomnosti v mém životě. Narodinné prostředí, a jelikož jsem příklad když jsem přijela sem do měla sourozence takřka po celém Česka, tak jsem hledala práci v kulsvětě, byli jsme zvyklí dostávat turním středisku. A lidi mi tam řekli: zprávy ze všech stran. A tak mě to „Ty nemáš šanci se sem dostat, taky táhlo, že asi nezůstanu ve Fran- protože nikoho nepotřebujeme. cii, ale odejdu někam jinam hlásat tu Přesto jsem tam podala žádost o radostnou zvěst - ne jenom slovem, práci. Na to mi kulturní atašé řekl: ale i svým životem mezi lidmi. „Za 14 dní se vraťte a uvidíme.“ Když jsem se tam pak vrátila, řekli Nedávno jsem se dočetla, že mi: „Podívejte se, měli jsme tu jedvyšla knížka zápisků matky Tere- no pracovní místo pro paní, která je zy o její duchovní noci (duchovní tu vdaná, a ona nám včera přišla říct, noc je zkouška od Boha, stav, kdy že už to místo nepotřebuje. Tak člověk ví, že Bůh existuje, ale necítí pokud to místo chcete, tak je.“ Pro mě to byl opravdu důkaz, že Pán mě jeho přítomnost – pozn. red.). chce tady v Česku. Jinak bych totiž Zažila jste něco takového? Tak hluboký ne. Pán Bůh nebyl neměla vůbec šanci tu zůstat. vždy hmatatelně přítomný, ale s odstupem vidím, jak se události mého života odehrály, a můžu potvrdit, že Bůh byl přítomný, i když já jsem občas byla daleko. On je opravdu

4 │ Rozhovor Jak vypadá náplň Vašeho dne? Dříve to byla hlavně práce a modlitba. Ted už jsem v důchodu, takže když je to možné, dříve než sestry Pavla a Magda odjedou do práce, modlíme se spolu ranní chvály a já se pak starám o domácnost. Snažím se také seznámit se s lidmi tady ze čtvrti, chodím každý týden do Klubu seniorů, co tu začal před dvěma roky a který dobře funguje. To mi přináší také hodně setkání mimo klub – k lidem, když mě pozvou. Navštěvuji také lidi, kteří se nemohou hnout z domova. To se týká už i některých lidí z Klubu. Přes den jde každá z nás na mši svatou v té hodině, kdy může. Já chodím ráno na půl osmou ke sv.Ignáci. A když se vrátím, první věc, co udělám, je hodina adorace – do-kud je v domě klid. Ve Francii je církev oddělena od státu. Mohla byste nám popsat, jak takto tamní církev funguje? No, já už jsem mimo Francii více jak 40 let, ale vracím se tam každý rok, takže něco vím… Ta od-luka existuje už dávno a církev to vnímá pozitivně, protože má úplně volné ruce. Lidé mají na vědomí, že musí mít na starosti kněze, kteří jim slouží. Co se týká vztahu k penězům, myslím, že ta odluka přinesla opravdu velké dobro. Sbírka pro kněze se dělá na úrovni celé diecéze a pak se rozdělí mezi všechny

rovným dílem, takže z toho mohou normálně žít. Farnost může také kněží přímo pomáhat. Nevím, jak se to dělá dnes, ale když jsem byla ještě doma, věřící měli opravdu starost o kněze - třeba jsme je každou neděli zvali do některé rodiny. Když jsme je nemohli pozvat, aspoň jsme jim poslali něco k jídlu - na neděli nebo na cely týden. A když srovnáte religiozitu ve Francii a u nás? Zažila jsem tu změnu tady a myslím, že ta politická změna napomohla tomu, aby lidé věřící - kteří jsou opravdu věřící - se ukázali veřejně. Není to maličkost, protože lidé byli zvyklí scházet se tajně. Někteří lidé chodili spíše z reakce na vnější tlak a pokud to nemělo hlubší kořeny, nevydrželi v tom dnešním tlaku společnosti – peníze a blahobyt. Myslím na běh za penězi, co nastal velice rychle. Peníze jsou potřeba k živobytí, to ano, ale čím víc jich máme, tím víc jich chceme – nedělá to dobrotou. Peníze nepřinesou vnitřní blahobyt, který člověk stále hledá. Ve Francii lidé také běhali za blahobytem, za penězi, ale teď má společnost větší odstup a hledá něco jiného. Myslím si také, že zde v Čechách lidé, kteří jsou věřící, jsou opravdu hluboce věřící. Co se týká víry a počtu věřících, v tom já mezi Francouzi a Čechy nevidím rozdíl. Zdá se mi jenom, že ve Francii jsou věřící více organizo

5 │ Rozhovor vaní. Ta církev má jednou výhodu: delší tradici svobody. Ta tradice tady ještě není, ale pomalu se tvoří – a myslím, že velice kladně. Co si přejete do nového roku? Aby si lidé všímali navzájem, že existují. Když ráno jezdím metrem,

občas strnu na místě, když vidím, že každý je usebraný ne do sebe ale do hudby či časopisu - lidé vnímají velice málo, kdo sedí vedle nich. Žijeme ve velkém městě, kde velice často ta lidskost trochu chybí – a přeji si, aby jí bylo trochu víc. Myslím si, že se můj sen splní. připravily Jana a Marta Höferovy

Malá sestra Pascale Ježíšova se narodila ve Francii o velikonocích r. 1944 jako osmá z deseti dětí. Jméno jí proto rodiče dali podle velikonoční svíce (česky též zvaná „paškál“). V roce 1974 přišla už jako sestra s věčnými sliby do ČR. Umožnilo jí to stipendium na studia češtiny na FFUK. Poté zažádala o práci na Francouzském kulturním středisku. Ráda maluje a tvoří z hlíny, dříve i aktivně sportovala. Žije s dalšími Malými sestrami Pavlou a Magdou na Černém Mostě I. Malou sestrou je i její rodná, o deset let starší sestra. „Nemyslím si ale, že by na můj vstup k Malým sestrám měla vliv moje sestra, protože hned, jak tam vstoupila, poslaly ji do Číny. Takže jsme se vůbec neviděly 10-12 let. Když se poprvé vrátila, měla jsem už věčné sliby.“

Jako nejmladší na rodinné fotografii, než se narodili ještě dva zbývající sourozenci.

6 │ Stránka pro děti a nejen pro ně SOUTĚŽ: Řešení soutěže z minulého čísla: 1. Lukáš; 2. Zabulóna; 3. Matěj; 4. Jónatan; 5. Zacheus; 6. Judovi; 7. Epafras; 8. Elíezer; 9. Elijáš; 10. Ježíš

Co tam nepatří? (Vyberte správnou odpověď.) 1. Vyřaď název, který nepatří do skupiny: Judsko, Galilea, Cesarea, Samařsko. 2. Mezi adresáty listů ze Zjevení 2 a 3 nepatří: církev v Filadelfii, Efezu, Tesalonice, Smyrně. 3. Devátá egyptská rána se projevila: kobylkami, neštovicemi, temnotou, záplavou. 4. Herodes nechal v Betlémě vyvraždit děti do – šesti měsíců, jednoho roku, dvou let. 5. Hlas, který zastavil Pavla na cestě do Damašku, promluvil: aramejsky, řecky, hebrejsky, latinsky. 6. Král Saul zemřel: sebevraždou, byl oběšen, utopil se, nepřátelé mu setnuli hlavu. 7. Loď, na které se plavil Pavel z Malty do Říma, měla ve znaku: Blížence, Lva, Hada, Pannu. 8. David měl vlasy barvy: černé, světlé, zrzavé, byl holohlavý. 9. Mezi těmi, kteří při modlitbě podpírali Mojžíšovi ruce, nebyl: Áron, Jozue, Chúr. 10. Mezi ovocem Ducha Svatého není uvedena: radost, trpělivost, laskavost, pokora.

MIMO SOUTĚŽ 1. Na mezinárodní atletické závody byly vypraveny tři mimořádné vlaky. V prvním vlaku bylo 1080 závodníků, v druhém 1260 a ve třetím 1440 závodníků. Určete, kolik vagónů měl každý vlak, jestliže předpokládáme, že ve všech vagónech byl stejný počet závodníků, přičemž tento počet byl největší ze všech možných?

7 │ Stránka pro děti a nejen pro ně 2. Sýr ve tvaru hranolu má hmotnost 4 kg. Koupil jsem z něj sýrový hranolek, jehož rozměry jsou dvakrát menší než rozměry velkého sýrového hranolu. Jakou hmotnost měl sýr, který jsem koupil? 3. Na obrázku jsou tři hrací kostky. Určete, jaký je celkový součet bodů na spodních stranách kostek.

Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu [email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu.

Helena Kolomá Řešení nesoutěžních otázek:

8 │ Duchovní stránka

Mariánská zjevení Zjevení Panny Marie zaujímají v církvi významné postavení. Tisíce a tisíce poutníků navštěvují mariánská poutní místa, zvláště ta, kde je úcta autorizovaná. Takové uznání ovšem nemá hodnost dogmatu, protože se v tomto ohledu musí opírat o domněnky. Jedná se tedy o dovolení. Každý katolík tak má pro sebe svobodu v ně nevěřit.

Co se rozumí pod pojmem zjevení? Klasická definice zní: Viditelné projevování toho bytí, jehož viditelnost podle přírodních zákonů na tomto místě a v tomto okamžiku je neobvyklá nebo nevysvětlitelná.

Lurdy (Francie 1858)

Fatima (Portugalsko 1917)

U zjevení je třeba rozlišit dva případy, podle toho, zda objekt je svou přirozeností viditelný nebo neviditelný. Bůh nebo anděl se nezjeví ve své vlastní neviditelné podobě. Ukáží se tedy v nějakém znamení. Ve Starém zákoně se Bůh ukazuje ohněm (hořící keř), skrytý v oblaku (při odchodu

9 │ Duchovní stránka Izraelitů z Egypta) nebo zářivým světlem Archy. Jeho zjevení vzalo na sebe lidskou podobu ve třech návštěvnících u Abrahama. K Eliášovi přichází jako šum jemného vánku. Volba znamení je nutně podmíněna kulturním prostředím příjemce. Jiná situace je u Krista a Marie, neboť oni jsou oslaveni.

A proč nová zjevení, když v Ježíši Kristu je plnost Božího zjevení? Církevní autorita bdí nad tím, aby se na soukromá zjevení nepohlíželo jako na něco nového nebo nějaké doplnění. Apoštol Pavel říká jasně: „Kdyby sám anděl z nebe přišel a hlásal vám jiné evangelium, buď proklet“ (Gal 1,8). Jednotlivá zjevení mají za úkol nikoliv zdokonalovat víru objektivní informací, nýbrž budit, obnovovat a povzbuzovat. Jinými slovy: poselství zjevení nepřidává k Písmu svatému nebo tradici nic ve smyslu doplnění nebo změny, ale připomíná s novým jasem, co už bylo oznámeno. připravila Blanka Ocovská Převzato z knihy H. Petriho a W. Beinerta: Učení o Marii

Basilika v Lurdech.

Basilika ve Fatimě.

10 │ Liturgie BOHOSLUŽBA SLOVA Hlavní část bohoslužby slova tvoří čtení z Písma svatého proložená mezizpěvy. Homilie (promluva), vyznání víry a přímluvy bohoslužbu slova rozvíjejí a uzavírají. Bohoslužba slova se má konat tak, aby vedla k rozjímání. Liturgické předpisy zdůrazňují, že je proto nutné vyvarovat se jakékoli uspěchanosti, která je na překážku soustředěnosti. Je také vhodné, aby kněz vkládal krátké chvilky ticha, a to např. před začátkem bohoslužby slova, po prvním a druhém čtení a po homilii. Biblická čtení se přednášejí vždy od ambonu, tedy řečnického pultíku (v našem kostele se nachází při pohledu na oltář zcela vlevo). Tento pultík má zvláštní význam, neboť od ambonu se přednášejí pouze čtení, responsoriální žalm a velikonoční chvalozpěv Exultet; rovněž se odtud může pronášet homilie a přímluvy. Podle tradice úkol přednášet čtení není úkolem předsedajícího kněze, nýbrž přisluhujících. Čtení tedy přednáší lektor, evangelium však jáhen, nebo není-li přítomen, pak kněz. Biblické čtení je zakončeno aklamací, tedy souhlasným přitakáním přítomných věřících ( např.: „Slyšeli jsme slovo Boží!“ s odpovědí: „Bohu díky!“). Responsoriální žalm (od latinského respondere – odpovídat) následuje po prvním čtení a je nedílnou součástí bohoslužby slova, neboť napomáhá rozjímání slova Božího. Obsahem odpovídá jednotlivým čtením a obvykle se zpívá – žalmista předzpívává a lid se připojuje opakovanou odpovědí (responsoriem). Po čtení, které bezprostředně předchází evangeliu, se zpívá Aleluja, nebo jiný předepsaný zpěv. Tímto zpěvem a povstáním vlastně věřící vítají Pána, který k nim má promlouvat. Předčítání evangelia je vyvrcholením bohoslužby slova a je třeba mu prokazovat nejvyšší úctu. Proto ten, kdo má evangelium předčítat, se na to připravuje požehnáním nebo modlitbou; věřící společným zvoláním uznávají a vyznávají, že je mezi nimi přítomen Kristus a že k nim promlouvá, a proto mu naslouchají vestoje. Evangeliáři (kniha obsahující texty evangelií) se prokazují zvláštní projevy úcty.

11 │ Liturgie Homilie (promluva) je součástí liturgie a bývá zaměřena na výklad právě přečtených částí Písma. Promluvu pronáší buď sám kněz, který mši vede, nebo koncelebrující kněz či jáhen, nikdy ne laik. O nedělích a zasvěcených svátcích lze homilii vynechat pouze z vážných důvodů. Po homilii následuje krátká chvíle ticha. Vyznání víry slouží k tomu, aby si věřící lid připomenul tajemství víry dříve, než je začne slavit v další části mše – v eucharistické oběti. Vyznání zpívá či recituje kněz s lidem. Přímluvy. V této části mše prosí věřící Boha za spásu všech lidí. Liturgické předpisy považují za prospěšné, aby se přímluvy konaly pravidelně, a to tak, aby obsahovaly prosby za církev svatou, za ty, kdo nám vládnou, za ty, kdo jsou obtíženi různými těžkostmi, za všechny lidi a spásu celého světa. Uvádějí i pořadí proseb (za církev, za politiky, za trpící, za zemřelé) s tím, že při zvláštních příležitostech, jako jsou kupř. biřmování či sňatek, se pořadí upraví podle potřeby. Přímluvy řídí předsedající kněz od sedadla, odkud je zahájí a ukončí krátkou modlitbou. Samotné přímluvy jsou přednášeny od ambonu nebo z jiného vhodného místa jáhnem, zpěvákem, lektorem či jiným věřícím laikem. Lid přitom stojí a svou účast vyjadřuje buď společným zvoláním či tichou modlitbou.

Soutěžní otázka: Pokud mše svatá začíná v 10,00 hodin, kdy si nejpozději mohu dopřát svou ranní klobásu s rohlíkem? Správné odpovědi mi předejte osobně, či 773 652 992 do 15.2 2009. Výherce obdrží sadu čtyř kuliček Rafaello. V minulém čísle jsme se vás ptali: „Komu zasvěcený chrám nemůže mít ostatky patrona, jemuž je kostel zasvěcen?“ Správně odpověděla Marie Víšková a získává tak slíbenou Milka čokoládu. Blahopřejeme!

Viktor Mach

Příště: Bohoslužba oběti

12 │ Od našich čtenářů Zimní farník Před třemi lety jsme se přestěhovali z Kobylis do Štěrbohol. Nevím, z jakého důvodu mě hledání kam budu "chodit do kostela", netáhlo do oblasti Strašnic a Hostivaře. Vzhledem k tomu, že z Kobylis jsem byl zvyklý na saleziány, začal jsem chodit do Dolních Počernic. Jednou jsem byl ve Štěrboholích na besedě s místním kronikářem, kde jsem se dozvěděl, že ve Štěrboholích se držela pouť o svátku Nejsvětější Trojice a farou a hřbitovem patřily do Kyjí. Nevím, jak je to nyní, neboť farní obvody neznám. Začal jsem chodit do Kyjí. Vedly k tomu i další důvody, jako přesun nedělní mše na 10.00 hod., akční duchovní správce, budování zázemí v podobě rekonstrukce budovy fary apod. Oslovily mě i pastorační aktivity Otce Edwarda a zejména i šíře záběru, který se orientuje na všechny věkové skupiny farníků. Odstraňuje strnulost a vnáší úsměv. Lituji, že zimní období je krátké na to, abych mohl navázat, navíc jako nově příchozí, kontakt se "zaběhlou" kyjskou farností. Od jara do podzimu trávím víkendy mimo Prahu a za svoji "sezonní" farnost považuji tu u poutního kostela sv. Prokopa v Sázavě. Jedná se o oblast posvěcenou působením našeho národního světce - takový český "Velehrad". Nedělní bohoslužby jsou tam od 10.30 hod. a v sobotu dopoledne v závislosti na ročním období.

Gustav Svěrák

Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 22.2.2009. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.