^ fTIA
h/
NO
y
"
v'
:
l
u.'
|
brodj Ua. v :í.knihovna "use]
Odděl.: Mi/tf.
I
^5.5
Cis.:
a děii Místopis *
města i
1
r; v
>ii
•
;
:
v
•
.
.
-T
-si
MUS£(j coo
i-'H
brod^.
ch Klobouk.
v Uh. Brodě MusejnU^iimvna Odděl. :..AÉí.
Čís.;
ioDa^o.
>Z
Aii t.
TTg" witz,
učitel ve Val.
II
Kloboucích.
v
/
*Ä Z Nákladem
L
r t
T „
í
Fr.
Tiskem národní knehtiskárny
18
Ždichynce.
J.
Šperly ✓ 7 8.' J.
/
s M
v Kroměříži,
/ /
/ z
Velectěnému pánu,
ZEZeuzclm.
sut3rsišo"vi,
méšťanostovi města Val. Klobouk a
slovutnému příznivci školství,
T NA DŮKAZ SVÉ ÚCTY
apiao-va,tel.
Knihovní systém Clavius
I
.
z
i
íiviiIii
'li:.-
ilu
i
«
■
*vC2v£ jltI'XJS iüoÜiil.X
.
IsV
huteúttťii&w
■>i
.
...
,
y
I
■
■
'
I
I
Předmluva.
dílko
a
dějiny
města Val.
„Místopis Podávaje Klobouk" u veřejnost, vzdávám všem, kdožkolivěk mi své skutkem neb slovem bud této přispěli, při práci vřelé díky.
Podotknuto budiž, že jsem se snažil vše nestranně líčiti čerpaje zejména při dějinách města z
a pravdivě listin a spisů v méstské radnici se nacházejicích, jakož z Volného: „Topographie von Mähreu IV. B."
Ve Val. Kloboucích,
24. prosince 1877.
Spisovatel.
i*
-
.
'Vi
vtó Ii
1
-
ft ))
-
Ii'!;d i'i >'
.hi/
I
U
:Í>
v
>•
/
Val. Klobúk
Klobúk
nynější.
měsťo v hradišťském kraji, leží dle zeměpisné polohy v 49° 8' severní šířky a 35° 39' východní délky vyvýšen jsa 392 m/ (1240') nad hladinou mořskou. Potok „Klobúčka", kterýž čásť našeho města protéká, béře počátek svůj v hoře nad Sčudlovem, plyna jižným směrem na osady Příkazy, Poteč a V. Klobúk, odkud k sousednímu, hodinu cesty vzdálenému městu Brumovu spěchá, splývaje před ním s potokem od Navojné při cházejícím. Odtud teče pod jménem Brumovka až za Bilnici, kdež s řekou Vlárou, od Štítné se vínoucí, v jeden tok se pojí, kteráž pak romantickým průsmýkem, dle ní vlárským nazvaným, do Uher přechází a za Nemšovou nad Trenčínem do rychlotokého Váhu se vrhá. Řečiště potoka „Klobúčky" bývá zejrnena letního času nejvíce suché, taje-li však z jara náhle sníh, aneb strhne-li se hustý lijavec, tu častěji nebez pečně se rozvodní i dosti škod spůsobí. Val. Klobúk rozkládá se jednak v kotlině při potoku, jednak vystupuje na výšiny jsa téměř ověnčen mohutnými, letního času půvabnými kopci lesnatých výbéžkň hor karpat ských. Sestává z města a ze čtyř předměstí, jež se zovou: „Staré město", Pptecká ulice", k níž také náleží „Hodňov", „Žaboskřeky", „Újezd" a čásť „Podstodolami"; pak „Bruniovská ulice" s druhou části „Podstodolami" a se „Zastodolami", konečně „Sychrov" s „Zbořiskem". Prostranné náměstí, jež částečně jest vydlážděno, jest nerovné a tvoří skoro čtverec čtyřmi řadami městských sta al.
čili
Val. Klobouky, staré
,
vení ohraděný. Ze středu jeho vyčnívá úhledný, jednopatrový, na místě dřívějších jatek r. 1853 nákladem obce vystavěný okresní dům, okolo něhož na severní a východní straně stro moví zasazeno jest. Vedle tohoto stojí obecní radnice s dvěma
nízkými věžemi a s věžovými hodinami r. 1875 shotovenýini. Vedle radnice nachází se městský pivovar, jenž právě ozdobou
8
města býti se nezdá. Ostatní stavení na náměstí jsou, vyjma několik dřevěných přízemních domků, kteréž v předměstích valně převládají, dosti úhledná.
Mezi radnici a domem obchodníka p. Jana Horného, ozdobuje náměstí vysoká r. 1761 postavená kamenná socha P. Marie, okolo níž stkví se krásná zahrádka pěstovaná jsouc pí. Hornou. Čteme na soše následující nápis:
panno MoCna oroDVj za nas kLobVCki 1761.
Na
stojí
severní straně náměstí před
kamenná socha
v latinské řeči:
sv.
domem
Vyskočílkovým Jana Nep. a následujícím nápisem p.
ex Lapí De exstrvI feCerVnt plo
eVoto
iii
DVoe eCCLesiastiCi fiLii kLobVCenses.
Dle chronografiekých písmen byla socha tato r. 1733 postavena. Obsah nápisu zní v češtině následovně: „Z zbož ného úmyslu z kamene postaviti dali dva katoličtí synové klobúčtí.
Blízko sochy této jest kašna, jež vodu svou podzemními rourami ze dvou na Sychrově se nacházejících studánek do stává, potřebám města však nevyhovuje, bývajíc letního času Velmi by městu prospělo, kdyby častěji mělká a nečistá.
kašna vodou studánky „Javorftvky" zvané, kteráž na louce nad p. Ant. Matyášovým vyprýští, zásobována býti mohla.
obec nešetříc nákladu o z jisté
domem
to
se
postarala, by
Jdouce od kašny úhledným obci náležejícím domem činžov ním, v němž lékárna se nachází, zavítáme do budovy občanské školy r. 1873 vystavěné, na proti níž stranou za náměstím vypíná se na návrší chrám Páně s věžovými hodinami, které Důležitější stavení v okolí jeho jsou fára a tak zvaná stará škola, v níž nyní v národních třídách zdejší ob čanské školy se vyučuje. Zabočivše odtud v levo k obecnímu již nebijí.
chudobinci čili špitálu, octneme se na okresní silnici, kteráž od Lipiny táhne se Zbořiskem, částí Sychrova a náměstí, kdež se rozchází vedouc jednak severovýchodně k sv. Cyrilské kapli a k Poteči, jednak jižné k Brumovu.
Převládající druh skalní v okolí jest pískovec, kterýž také u silnice k Brumovu vedoucí k rozličným potřebám se láme. V okoličních lesích nacházejí se četné studánky, jež v sobě čerstvou, velmi zdravou vodu chovají. Takto z Ja-
vorůvkami směrem k Nedašovu pozoruhodná jest studánka „Vápenky" zvaná, jejíž voda dle udání lékárníka p. Fr. Ždichynce obsahuje dvoj uhličitan vápenatý, pak magnesii a ky selinu uhličitou. Podotknuto budiž, že voda z této studánky tekoucí, kyselinu vytrácí a dvojuhličitan vápenatý na rostliny zde jsoucí se sráží nakládaje naň všelijaké zástroje. Pozemky městské obci náležející obnášejí 372-879452 (647 jiter 1541 □"). Z těchto připadá: 167 0-060064 Na stavební prostoru jit. 11 „ 6 893336 „ 1566 „ pole 1 458 „ luka 0-740190 „ 0-511803 1423 „ zahrady 58-389812 „ 101 n 745 „ pasinky 70 „ 40-809032 1464 „ pasinky s dřívím 3-377255 n 5 1390 „ úlehla 0-030572 n 85 „ pole s ovocem 229-649789 „ 399 110 „ vysoké lesy neužitnou půdu 32-417690 n 56 533 „ Polnosti nejvíce po kopcích rozložené jsou sice méně úrodné, mohly by však výnosnějšími se státi, kdyby lid uvě domělejším byl, pokroku v oboru polno-hospodářském více si všímal. Z obilních druhů seje se zde nejvíce jař, mimo to míšenina (ječmen se pšenicí) a pohanka, méně vičák, čočka a hrách. Taktéž sází lid dosti zelí a mnoho bramborů, kteréž chudým rodinám téměř po celý rok jedinou potravou bývají,
%
.... .... .
.
.
Ze stromoví
.
.
.
.
.
= — = = = — = = = = — = =
^
□
nejvíce švestky, jabloně a hrušně. Nebylo by však obecenstvu na škodě, kdyby i ovocnictví více péče věnovalo. Podnebí jest sice tuhé avšak zdravé. Zima trvá obyčejně 4 měsíce; jaro čili vesno, jakž lid zde praví, bývá krátké, častěji i v květnu zakusíme dosti chladna. Léto mívá parné dny, avšak noci bývají již v srpnu chladnými; podzim málokdy pěstují se
jest příjemným, neb mnohdy pršívá aneb bývá silně mrazivo. Val. Klobúk leže na rozhraní Slovácka a hornatého Va
lašska činí samostatnou obci s měšťanostou p. Karlem Maty ášem a se čtyřmi radními v čele. Dle nynějšího politického rozvrhu patří c. k. hejtmanství v Uh. Brodě od něhož 3.793 My (5 mil) vzdálen jest, jsa sídlem c. k. okresního
10
soudu, výběrčího úřadu a c.k. četnického velitelství stanovištního. Máť 541 dom. čísel o 3000 slov. obyv., mezi nimiž 2951 osob katolického, 47 mosaického a 2 osoby evangelického vyznání. Dle zaměstnání čítáme 10 c. k. úředníků, 8 učitelů s industriální učitelkou, 3 duchovní, 2 med. doktory, 1 lékárníka, notáře, 1 poštinistra, přes 200 soukeníků, 23 řezníků. 19 koželuhů, 18 obuvníků, 13 hostinských, 7 krej čích, 6 obchodníků s moukou a potravinami, 4 kupce, 4 barvíře, 2 obchodníky se střižným zbožím, 2 mlynáře a t. d. Lid jest zdravý, jako čerstvý vzduch, který hory okoliční provívá a otvrzelý jako skály tatranské. Kroj obyčejného Klobúčana jest zvláštní; nosíť v létě šat z trvanlivého, tmavo 1
c.
k.
modrého sukna, na nohou vysoké boty (kanóny), na hlavě malý filcový klobouk. V zimě odívá se ve všední den kožichem z barančiny shotoveuým. v neděli a ve svátek kožichem z modrého sukna, jenž vyčesanou húní podšit jesť. Vysoké boty ustupují húněným obuvům, tak zvaným papučům, klobouk beranici. Ženské mají tmavé sukně, široké, nejvíce modré zástěry, na hlavě rozličně barvené šátky, v létě kazajky z tenké látky, na nohou batky bud z jemné kůže, aneb z lehké látky. V zimě odívají se kožichem, teplým šátkem a nosí též papuče. Děvčata se podobně strojí postrádají však v létě na hlavě šátku majíce vlasy v jednu tlustou spletenku, lelík zvanou, ustrojeny, na jejímžto konci ěervené neb modré pentle se třepetají. Poněvadž obyvatelé města v polním hospodářství dosta tečné výživy nenacházejí, zabývají se z větší části také souke
nictvím, zejmena shotovením modrého, tak zvaného klobúckého sukna, a húní, jež na výročních trzích okoličních měst prodávají. Taktéž vzmáhá se zde obchod s rozličnými druhy húněných obuvů (papučů), kteréž mimo továrnu p. Ždichyncovu i lid v hojném počtu shotovuje a na podzim a v zimě daleko roze sílá. Dosti značný jest chov hovězího dobytka, kterýž za
příznivějšího počasí na
soukromých pastvinách se vypásá. Živnost jest průměrně drahá; neb Val. Klobúlc jest polohou svou takřka od světa odloučen a veškeré zboží musí povozem dováženo býti. Na důkaz dotčeného stůj též zde ceny rozličných
potravin, nápojů a zboží. Kilo hovězího masa 48 kr. „
„
vepřového škopového
„ „
56 -44
Kilo telecího
„
1
„
1
1
kachna 50
masa 34—40
kr.
kr.
hus zl. 1'30 kuře 30 kr.
kr. až
zl.
1.50
11
Obili
Hektl. rží 6
zl.
80
a mouka:
Hektl. ječmene 5 zl. 30 kr. ovsa 2 zl. 60 kr. „
kr.
pšenice 9 zl. 10 kr. kilo režné mouky 16 kr. „
mouky 15—26
kilo pšeničné
kr.
Nápoje:
Poněvadž pivo v zdejším pivováre vařené
z jistých příčin pokulhává, přinuceno jest obecenstvo, odjinad pivo bráti. Nyní zavedeno u nás pivo z panského pivováru brumovského:
Hektolitr ztáčeného piva přijde na 10 ležáka „ „ „
»12
zl.
60
kr.
zl.
půl litru čili džbánek na 7—8 kr. Hektolitr obyčejného vína 24 zl., litr za 40—56 kr. Obyčejný lid pije nejvíce kvit (spiritus s vodou), vovici a barovičku. Litr kvitu 48 kr. Litr mléka 7 kr.
64—80
„
slivovice
„
borovičky 64 kr. až 1
sli
kr. zl.
Píce:
Metrický cent (100 »
»
kilo)
»
sena
zl.
jetele
„
-
2 66, 3 75,
(starý cent „
„
zl. „
1.60) 2
Rozličné zboží:
Kilo kávy „
zl.
cukru 70
l
-
50—2'4q
kopa kilo
kr.
petroleje 30 kr. Obchod a průmysl, kterýž
zelí
zl.
3'50
másla 87
kr.
„
provozuje, jest celkem nepatrný, což vysvítá z toho, že četné chudé rodiny neuálezajíce v městě dostatečné výživy, do světa na výdělek cho Arciť změnily by se poměry nynější ve prospěch dívají. města a blahobyt jeho utěšeně by zkvétal následkem roz sáhlejšího obchodu, kdyby tudy jechala železnice. Již roku 1872 vyměřovala společnost dráhu, na kteréž železnice jeti měla. Avšak následkem krachu roku 1873 spňsobeného zma řena byla naděje na stavění dráhy do Uher vedoucí prňsmy-
kem vlárským
do Opavy.
lid
Nyní objevují se sice opět u nás inženýři stranu stavění zmíněné dráhy, pro nedostatek peněz bohdá uskutečněn bude tento pro celou východní čásť drahé vlasti naší velevýznamný plán. K obživení průmyslu a obchodu odbývá se 6 výročních trhův a sice: 1. v úterý po obrácení sv. Pavla, 2. v úterý po smrtné neděli, 3. v úterý po čtvrté neděli po velikonoci, 4. v úterý po Markétě, 5. v první úterý po Jiljí, 6. v úterý před adventem. Velký trh v pondělí před vánocemi. Dobytčí trh před každým výročním a v postě každé pondělí. V tyto
12
dny dohání se z okolí mnoho hovězího dobytka a v městě bývá hltičuo. Týhodní trh má každou středu se odbývati,
nyní však o
něm
Roku 1877
ani stopy.
byla pro město následující ddfl předepsána: a) gruntovní přímá daň zl. 1543-30 s přirážkou zl. 2639*03ä 564*74 1252-47 „ „ l) třídní „ „ 763'87s c) výděleční „ „ „ 1793*83 935*li 598-38 „ „ d) důchodková „ „ 519 72 120* 12 S e) činžovní „ „ „ „ f) Školní a obecní přirážka při: 1. gruntovní dani 308 66 „ i 12-95 2. třídní dani „ 15277 3. výděleční dani „ 119*685 4. důchodkové dani „ 5. činžovní dani Í24*02 „ 18*27s 6. daní z obch. kom. „ .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
úhrnem
.
zl.
7576*55,.
Obec sama platí ročně 406 zl. 78 kr. daně a 111 zl. 48 kr. na ekvivalenty. Za to má následující hlavní příjmy: zl. 712 51 Nájemné z rol 735 43 z pasínkii „ „ 9160 z přísadnisk „ „
.... .
z činžovního bytu , pacht z honby
Mimo 1300
-
.
.
.
.
.
.
.
„
.
.
.
„
úhrnem
to páčí se výtěžek za a nájem z místa na 200 zl.
660*38
13.—
22Í3-37
zl.
dříví
ročně
Školní plat pro rok 1877 obnášel:
přímý
zl.
8°/0 přirážka
úhrnem
zl.
zl.
1000 až
758*72 272*32
1031*04
Val Klobúk čítá 6 spolků rozličné zájmy zastupujících
a sice:
Čtenářský spolek r. 1851 založený. Z počáťku scházi vali se údové v radnici v místnostech nynějšího obecního sluhy Tob. Šerého; vstupné obnášelo stříbrný dvacetník, pří spěvek ročně 2 zl. Z novin odbírána: „Die Presse". Poz ději přesídlil Spolek do hostince p. AI. Bratmannova, kdež až dosnd dlí. Ačkoliv dle stanov utraquistickým býti má, převládá v něm nyní německý živel, což vysvítá z názvu 1.
« <3
„Kasino ', jimž údové sami spolek pokřtili. Údův čítá 46 vstupné obnáší 1 zl., měsíční příspěvek 25 kr. Předsedou spolku jest p. Fr. Brattmann ml., továrník na sukna. Z časo 1
pisů odbírá spolek:
„Neue freie Presse", „M. Correspondent". „Mor. Orlici", „Moravana" a „Palečka". Odborem spolku tohoto jest zpěváčky sbor, jemuž předsedá „sangwart" p. Bohumír Heblein, c. k. výbérčí. 2. Učitelský spolek „Jan Amos Komenský", r. 1869 za ložený, má sídlo své ve Val. Klobúku a zastupuje zájmy uči telův okresu val. klobúckého.
Údův
jest 29;
vstupné obnáší
měsíční příspěvek 10 kr. Předsedou jest p. Jos. Krämmer, ředitel zdejší občanské školy a c. k. školdozorce v škol ním okresu uh. brodském. 1
zl.,
Čtenářsko-pěvecký spolek pod jmenem „Beseda Do brovský" r. 1870 založený. Účelem jeho jest, mezi zdejším obecenstvem rozšiřovat! národní uvědomělosť, čtením časopisů a dovolenými zábavami vespolek se vzdělávati. Údů čítá 54 vstupné obnáší 50 kr., měsíční příspěvek 20 kr. Předsednictví svěřeno p. Fr. Wolfovi, c. k. notáři. Z počátku scházívali se údové každou neděli a ve svátek v městském pivováře, r. 1871 přesídlil spolek do místností p. Raškových, které později přešly v ruce pí. Sušilové, až konečně r. 1876 v domě měst ského lékaře p. dr. Ant. Tomsy (kdež také c. k. pošta jest) se umístil a dosaváde dlí. Beseda odbírá z novin: „Mor. Orlici", „Našince", „Posla z Prahy", Huni. Listy, „Koledu" a „Světozora". Bohužel jest mi zde se zmíniti o zlozvyku, kterýž se zabředl do společnosti besedy. Mnohé osoby libují si při rozmluvách v němčině; nemístné jednání takové příčí se záměrům besedy, pročež záhodno, by zlozvyk tento brzy odstraněn byl. 3.
Záložna, zaražená r. 1871, půjčuje živnostníkům a jiným peníze na nízké úroky. Místnosti sdílí od svého za ložení s besedou. Počet údův páčí se na 500, vstupné obnáší 2 zl. Předsedou jest důst. p. Fr. Žák, děkan zdejší, ředitelem p. Fr. Ždichynec, lékárník. 4.
Spolek „Omladina" r. 1876 založený, hodlá zďařilými přednáškami, čtením poučných knih a ušlechtilými zábavami Předsedou jest p. Josef Ostrčil, vzdělávati zdejší omladinu 5.
kooperator zdejší. 6. Divadelní společnost prozatímně v měsíci říjnu 1877 založená, vytkla sobě za účel, divadelními představeními mezi
14
zdejším obecenstvem esthetické vzdělání rozšířovati. zastupuje společnost p. Fr. Wolf, c. k. notář.
Na venek
Dějiny města. Dobu
založení a původ jména města Val. Klobúku pro nedostatek dotyčných listin historicky určiti nelze. Tolik však možno tvrdití, že stará osada tato dcerou osady brumovské jest, jakž to vysvítá z důležitostí řek, stranu osazování oby vatelstva v naší vlasti. Jestiť známo, že řeky, obživující to živly krajiny, ukazují osadníkům cesty, na kterých pokračo vat! mají. Právě jako za nynější doby v Americe kvetoucí
osady z největší části při řekách nalezáme, takto bylo za starých časův i ve vlasti naší, kdež přistěhovalci, jakmile v některé krajině osadit; se chtěli, tam se začátečně umístili, kde nejméně jim překáželo, zejmena podle řek, pak v kotli nách a údolích, kteréž v hornatých krajinách platnost řek mají.
Podobně dělo
se na Váhu.
Není pochybnosti, že pr votní osadníci kraje našeho, pocházejí z úrodného údolí povážského započavše od ústí řeky Vláry vzhůru k jejímu pra menu a podle přítoků její se usazovati. Takto zavítali také do kotliný brumovské, ve kteréž se naleznuvše zde pohodlné místo k osazení, umístili. Odtud popošly během času některé rodiny podle potoku Klobúčky o hodinu dále k severu, kdež se na pobřeží potoka osadily. Takto povstala osada staro-klobúcká.
Pravdě podobným stává se mínění naše také tím, že Val. Klobúk od nepamátných časův až do r. 1848 co poddané město držitelům hradu brumovského, kterýž prý okolo r. 830 Přibina, kníže tatranských Slovanů, na skále nad Brumovém strmící výstavěti dal, náležel, anož povědomo jest, že za sta rých dob majitelé statků soukromých i zeměpanských přihlí žejíce nejvíce k prospěchu hospodářskému, mezi věrné za sloužilé osadníky rozdávali rozsáhlé pozemky své, aby tyto co nejlépe z užitkovány býti mohly, a také na nich dle po třeby povstaly nové, arciť panství poddané osady.
15
Co
so týče
původu jména města, uvádím zde pověsť,
Ná
místě na na kterémž nyní náměstí stojí, nacházela se v starých do bách, kdež Val. Klobúku ještě nebylo, louka, na níž u stu dánky na místě nynější kašny vyprýštící, páni z hradu a pozvaní hosté, kteří v okoličních, tehdáž hustých lesích honby odbývali, se shromažďovali. By místo jednotlivci po honě pohodlněji najiti mohli, zastrčena tam pokaždé hůl s kloboukem. Když příležitostně při honbách ve spolek se tázali, kde se sejdou, odpovědíno: „u klobouku", pročež také později poblíže louky této založená osada jméno „Klobouk" obdržela. kteráž ohledně toho mezi zdejším lidem
žije.
Nyní uživá se vůbec jména „Val. Klobouky" jež lze odůvodniti tím, že od toho času, kdež původní osada a po zdější na návrší a poblíže ní pod tom tomtéž jménem „Klo bouk" založená, na rozkaz krále Sigmunda r. 1423 v jedno město splynuly, lid z příčiny této k naznačení obou osad město „Klobouky" jmenoval. Slova „Val." užívá se teprvé několik let. Uvážíme-li však, že obě města od toho času pod jedným úřadem byla, stejných práv užívala, můžeme k naznačení celistvosti obou měst též jména „Val. Klobouk" v jednopočtu užívati, Čemuž též nasvědčují stará razítka městská v nichž skutečně klobouk co odznak města vyryt jest, jakž i staré latinské a české listiny, v nichž se naskytuje jméno „Klobúk".
Klobúk stál, jak již dotčeno, u začátku v dolině a byl od hradu a panství brumovského odvislým. Poněvadž tedy osudy Val. Klobúku s osudy Brnmova úzce souvisejí, chci se zde také zmíniti o hradu a jeho držitelích, pokud se Val.
týče vývinu dějin města, Val. Klobúk, jakož
Brumov
příslušenstvím, náležel původně zeměpánům, kteří svými náměstky komořími a purk rabaty, zastupovati se dali. Tito sídleli na hradě brumovském, kterýž zároveň středišťém župy a oukraje byl. Prvním ko mořím, pokud víme, byl r. 1224 Zveslav, a co první purkrabí uvádí se Smil z Kunštátu r. 1256. O těchto však známo není, že by bývali něco ku prospěchu města učinili, což také bez vůle a vědomí zeměpánů ani učiniti nemohli nýbrž žá dosti o zlepšení blahobytu města na ně vznášeti musili, kteří také mu všeliké milosti udělili.
V
i
s
listinách objevuje se Val. Klobúk poprvé času otřásala strašná pohroma naší vlastí.
1241.
Toho
Tataři,
divoci
r.
I6 jezdcové na bleskorvchlých koních, vtrhli tehdáž do Evropy, podmanili si Rusko i Polsko a hrozné houfy jejich blížily se k naším hranicím. Český král Václav I., z rodu Přemyslova,
poznav záhy velikost nebezpečí Evropě hrozící, volal okoliční knížata ku pomoci, kterouž jen od Bedřicha Babenberského, markraběte rakouského; obdržel, jenž u Val. Klobouku tábořil. Tataři zvítězili ve Slezku u Lehnice, a poněvádž do čech nemohli, vtrhli do Moravy, v níž vše kolkolem sebe plenili a vraždili. Část udatných křesťanů shlukla se dohromady a v krutých bojích prodrala se na horu Hostýn, kdež ohradíc se zásekami a příkopem, veškeré útoky naň dorážejících Ta tarů statečně odrazila, až konečně u Olomouce Jaroslav ze Slivna z nenadání českým vojskem na Tatary udeřil, nad nimi ku konci měsíce června 1241 skvělého vítězství dobyl a takto křesťany od litých jich vrahův vysvobodil, kteří cva lem z Moravy do uherské zemi utíkali již po strašném spustošení brzo vyklidili.
Palacký dí o události této ve svých dějinách národa českéko v 5. knize, čl. 2 (12 seš. str. 180). víme, že Bedřich ještě prvního července měl ležení své proti Tatarům u městečka Klobouk na hra nicích uherských není pochyby, že bitva u Olomouce stala se ku konci měsíce června, Tataři pak že v outěku svém z
„A poněvadž
Moravy do Uher
se
pohodlným prosmykem potoka 199 Vláře, padajícího nad Trenčínem do řeky Váhy." V této poznámce praví: „Že listina knížete Bedřicha, data in castris (contra Tartaros) apud Clobouk in Hnngaria, juxta aquam, quae vocatur Vaga, Kalendis Julii ann. 1242) (daná v táboře u Klobúku v Uhrách poblíže řeky Váhu, 1. července 1242) náleží vlastně do roku 1241, dokázal Andreas von Meiller ve svých Regesten zur Geschichte Oesterreichs a t. d. Podotknuto budiž, že tehdáž značná část 1850 východní Moravy k Uhrám náležela. Toho času, jakož i později musilo město opevněno býti, an V. Brandl, slovútný archivář moravský, ve svém díle „Kniha pro každého Moravana" na straně 271 v čl. „Poříčí Dyje" uvádí že v době Přemyslovců zvláště vý chodní čásť Moravy pevnostmi proti Madarům opevněna byla, mezi nimiž „Brumov, strážce průsmyku řeky Vláry, jímž Machři nejvíce do země padali, u Klobouk". Také listina obrátili
—
krále Vladislava z
r.
1510 dí mimo jiné: „poněvadž toho
17
Klobuk městečka hoře na že obyvatelé psaní máme, zprávu by
městečko ohradili a t. d." Nedivme sa tomu, že nižádná památka se nezachovala, v neb udání dějepise tohoto, svědčila pro platnost kteráž by z větší části dob za městské že starých hradby se dočítáme, toto dřevěnými i město Bez bylo pochyby dřevěné bývaly. bud času během však kteréž napřátely hradbami opevněno, zkázu vzaly. neb úplnou spůsobem jiným lehly popelem Na začátku 14. věku dostal se hrad s podanými jemu až jej ruce v zástavou pánův, rozličných od koruny osadami a císař král římský Karel český napotomní markrabě, moravský toho jména IV., r. 1334 zase zakoupil. v kvetoucím městem, Klobouk Val. času již Toho byl tehdáž Ješko, se jemuž Jistý odbývaly. němž také trhy založil r. 1340 na navrší svěřeno městě v bylo, rychtářství i taktéž zvanou, jakož novou osadu, nad městem „Klobuk"^ o blaho podda muž markrabě Karel, ves Poteč. Moravský o zve uznal Ješkovy velmi zásluhy pečlivý, ných mu zemí dě i mu 1341 roku jeho lebení statků zeměpanských, pročež obou v soudních z denár třetí daroval to příjmů dicům za o jednom tomu k lán, mlýn svobodný jeden nových osadách, kováře, koupelku, je složení, rybník, krčmu, jatku, jednoho mu čemuž k obou v dva a osadách, rolníky dnoho obuvníka a lovení ryb v potoku povolil užívání lesův, svobodné ještě osvobodil z desátků a majetku všech jeho a ho ode poplatků ze soudních dva a denáry sobě nástupcům svým ponechav příjmů a ostatní majetnost nových osad.') ktere mnoho Klobúk povodněmi, častými trpěl Starý neb za jinou potřebou na osadníků trhy příchodu přespolních Proto dal r. 1356 i městu dosti škod spůsobily. překážely, na Lucemburského, krále Jana markrabě Jan Jindřich, syn váti Klobúk" jméno návrší se nacházející osadu, již „Nový se také hmotně zvelebila, a rozšířiti by ji, povýšil nařídil, město Uli. tehdáž tatáž mu uděliv práva, jakýchž na město, a hrdelní nimi soudnictví mezi právo.*) Hradiště požívalo, též
')
d.
Matthaii 1341, již v příloze v origi v českém překladu podávám. Další v příloze uvedené
Olomuc. iu
Viz nálním textu list.
i
vigil, b.
.. , listiny budou číslicemi naznačeny. na jiném temto hrdelním o podám právu Širší ") pojednání tomto století narodil se v Klobúku Jindřich, přizvaný z
miste.—
Klobuku, na bakaláře svobodných 1. 1400 na vysokých školách pražských který umění povýšen byl.
V
18
Všechny, kteří by se v něm osadili, osvobodil na pět let ode všech poplatků.Koku 1404 udělil markrabě moravský Jodok čili Jošt (Justus), syn Jana Jindřicha markraběte moravského, městu výroční trh v nejbližší svátek sv. Kateřiny počínající a čtr 3 nácte dnů trvající. Taktéž potvrdil tohož roku od Ješka z Klobúku jistému Janu Jelínkovi odprodané rychtářství se všemi výsadami. Roku 1407 určil roční platy lidem, kteří ze starého města do nového se osadili neb v budoucích časech se osadí, tou měrou, že každý z nich ze svého domu krčemného 1C grošův (groš čítající po sedmi penězích na minci v markrabství moravském panující), a osadníci, kteří krčem nemají, ročně 2 gr. platiti mají, a když přijde losunk, tehdá majitelé lö tolarů krčem z Iosuňku ročně jednu hřivnu (1 hřivna 6 zl,) a ti, kteří krčem nemají, platiti mají ročně půl
=
hřivny.
1
se této listině rozumělo, zapotřebí znáti a uvážiti tehdejší poměry společenské. Toho času vedli osadníci hos podářství a obchod společně a dělili se v roce výnosem pol
Aby
výtěžkem z obchodu platíce pak uloženou jim daň. Podobné poměry společenské vládnuly tehdáž bezpochyby i ností a
v Klobouku.
Král Sigmund potvrdila obnovil r. 1421 městu hornímu veškeré dosud užívané svobody a výsady, zejmena od před chůdcův jeho markrabat Jana a Jodoka milostivě mu udělené, jakož i uh. hradišťské městské právo. Dvě léta na to nařídil, aby sobě města, Starý A Nový lvlobúk, posud co do správy obecní spolu nesouvisející v jedno město splynula, pod jedným rychtářem a přísedícími byla a po všechny časy stejných práv a svobod užívala, jakž tomu nasvědčuje listina daná v Budině r. 1453 na den sv. Matěje apoštola. Podobně potvrdil král Vladislav r. 1497 (v Trnavě dne 9. srpna) veškerá nadání města a přidal mu r. 1510 na prosbu
dosavádním jeho dvoum výročním trhům ještě třetí na smrtnou neděli, kterýž osm dní trvati má, a odkázal mu dozvěděv se, že obyvatelé město ohradili a na mosty a opravování cest mnohých nákladů činiti musejí, co náhradu příjmy z koňského mýta na ten spůsob, „aby od každého, kdožkolvěk s vozy nákladními, kupeckými neb jinými tržnými tudy jezditi a pracovati aneb koně honiti budou, z koné po jednom vídeňském peníze brali." jeho obyvatelů k
i
19.
Nyní nadešla doba, v níž hrad Brinnov s celým pří slušenstvím opět v ruce soukromníků přešel, čímž se tito takú pány města Klobouk stali. Co první z nich uvádí se tehdější hejtman zemský Jan Lomnický z Meziříče, jenž hrad a panství okolo r. 1500 od koruny zástavou obdržel, jemuž pak král Vladislav r. 1503 za sumu mu půjčenou jej dědičně odstoupil. Tento ale prodal jej bratřím Michaelovi a Štěpánovi Podmaninským, z nichž každý svou polovici mezi r. 1512 a 1514 Jiřímu Tarczý-mu z Toresy odstoupil. Jiří Tarczy prodal statek tento r. 1517 Michaelovi Podmanino-Bistřickému, od něhož jej r. 1519 Jan z Lomíce a z By teše koupil. Roku 1525 zdědil panství syn jeho Adam z Lomnice. Dosud tížilo město, jak mnohá jiná, zastaralé právo, dle něhož majetek každého poddaného, kterýž bez mužského dědice zemřel, na pána panství nazpět připadl. Právo toto slulo úmrť čili odmrí. Žádný usedlý nemohl vdově své, dceři neb některému příbuznému statek svůj platně odkázati. Času toho nezachoval se však obyčej tento všeobecně, neb mnozí pokročilejší páni zřetel berouce lc požadavkům časovým a k prospěchu vlastnímu vzdali se záhy práva dotčeného. Taktéž stávalo se, že osadníci sídla sva, na panstvích, na nichž odmrť dosavade v platnosti byla, opouštěli a se na jiných pan stvích, kde jí nestávalo, osazovali, aby majetek svůj rodině neb příbuzenstvu zachovati a pojistili mohli. Adam z Lomnice nahlédl dobře, že právo to poddaným jeho velmi obtížné býti musí, a že nejen městu, nýbrž i jemu samému na škodě jest, pročež vzdal se r. 1540 navždy práva toho ustanoviv zároveň, že každý, kdožkoliv bud podle poručenství neb blížnosti taký statek převezme, povinnen bude, rok a den v městě neb v předměstích zůstati, kdež teprvé, osadí-li statek svůj člověkem pánům a držitilům panství i města věrným, a odevzdá-li mu jej před fojtem a purkmistrem města, dle libosti na jiné panství odebrati se může. Dále povolil měšťanům svobodnou pastvu, žaludovou a bukovou v lesích svých, vyminiv si za to z každého domu a podsedku jednu slepici a měřici ovsa co roční poplatek. Po Adamovi z Lomnice zdědila panství Brumov sestra jeho Mandeléna, provdaná vévodkyně Mtinsterberská, kteráž 157 3 prodala část panství (Hrádek, Mladotice a Eoketnice) Janu Skrbenskému z Hříště, Mirošov Janu Vinecovize Seredy a 1. 1574 také ostatek (hrad a město Brumov, Klobouky s fárou a mýtem a t. d.) za 37480 zl. mor. Zdenkovi Kafkovi r.
2*
•20
Řičanskému z Ěičan, jenž spřízněn byl s rodem pánů z Lomnice. Tomuto pánovi náležely také sousední statky „Světlá"
a Vyzovice, jenž z panství vyzovského vesnice Polanku, Leskovec, Drnovice, Vysokou, Újezd, Loučku a Stopnu k panství Brumovu přivtělil. Musil bytí velmi dobrý pán a poddaným svým zvláště nakloněn, jimž postavení jejich všemožně zlep šovat! se snažil. Za tohoto učinili klobúčtí měšťané znamenitý pokrok ve svobodě občanské. Roku 1576 povolil jim svobodné nalévání vína a pivné várky, čehož dosud nadarmo se byli domáhali odvolávajíce se na výsady jim od markraběte Jošta a králů Sigmunda a Vladislava udělené, jakož konečně na smluvu s pánem Adamem z Lomnice učiněnou, ačkoliv se smluva tato ničeho podobného nedotýkala, a vzdal se veškerého práva na stavění neb kupování k nalévání oprávněných domů. Ná sledkem povolení práva toho vystavěn u prostřed náměstí pivovár. Dále daroval městu jedlový háj nad městem směrem k Poteči a dubový háj nad šibenicí, dovolil měšťanům v ně kterých panských lesích dřevo k palivu a potřebám rúbati, jakož tam dobytek na pastvu vyháněti, ponechav jim svo bodné lovení ryb v páteční dny v potoku, pokud teče ko
tárem městským,
tím však doložením, aby kněžím, již dle starobylého zvyku, týchž práv požívali, v lovení ryb nikdy nepřekáželi, konečně svěřil jim sirotčí peníze, účtování a jich placení pod dohlídkou panského důchodního. Za udělené mi losti a svobody tyto, předně za várky pivné povinni byli mě šťané po 12 groš bílých, za svobodný nálev vína od každého vědra po půl druhém groši bílém platiti. Za ponechání peněz sirotčích měl každý soused ročně po čtyřech groších bílých do důchodu odváděli. Tři leta na to daroval Zdenek listinou na Brumově 1579 na den sv. Bartholoměje danou, z panského mýta, ktéréž býval v městě koupil, 12 zl. mor. ročně, jakož i 16 měřic pšeničné mouky z mlýna klobúckého, kterýž z novu postaviti dal, na přilepšení a ošacení městských špitálníků, poněvadž shledal, že chudí lidé, kteříž se ve špitále klobúckém cho vají, ne velmi přílišně při potravě a v šatstvu opatřeni bývají." O původu tohoto špitálu vypravuje se, že Johanka, choť dotčeného Zdenka Ěičanského, jednou spatřila ženskou, na kažlivou nemocí stíženou, již proto nikdo do svého bytu při jmou ti nechtěl, bez pomoci na ulici ležeti. To bylo pohnutkou, že manžel její opatřiv ženě přístřeší na tomž místě, kdež s
21
nalezena byla, chudobinec pro chudé staré osoby vvstavěti dal pojistiv trvání jeho uložením jistého kapitálu, kterýž rozličnými nadacemi na 2541 zl. 32 kr. vyrostl. Ústav tento dává sedmi ženským mimo svobodný byt a otop částečně také oděv a výživu. Tohož roku 1579 udělil císař Rudolf II. městu ještě jeden výroční trh v úterý po obrácení sv. Pavla, jakož přes celý půst dobytčí trhy na každé pondělí dovoliv mu zároveň
červeným voskem pečetiti. Po Zdeňkově smrti r. 1583 nastoupila vrchnostenskou vládu na hradě Brumově vdova jeho, Johanka rozená Trčková z Lipy. Tato snažila se městu od chotě svého udělená nadání všemožně zkracovati. Město přeneslo tehdáž stížnost proti své utiskovatelce na zemský soud, kterýž je vším dů razem hájil a mu veškeré dosavadní svobody pojistil. Při příležitosti této byly smluvou v Hradišti v ponděli po pa mátce rozeslání apoštolů Páně 1584 učiněnou veškeré dávky a povinnosti občanstva na proti vrchnosti brumovské navždy 6
určeny.
Obsah smluvy této jest následující: „Domy výsadní k nalévání vína i várkám pivným mají jakž dříve tak i nyní
a budoucně užívati svobod jim udělených, začež majitelé jich ročně za várky pivné po dvanácti gr. bil. ve dva rozličné
terminy, totiž polovici při sv. Jiří a druhou polovici při sv. Václavě, od nalévání vína pak (kromě vína při frejuncích jarmakových vyšenkovaného, z něhož měšťané platiti povinni nebudou) při vyjití každého půlletí pánům a držitelům panství brumovského a města Klobouk z jednoho každého vědra po půl druhém gr. bílém dávati mají. Od scmletí 6 měřic sladu mají dávati 3 gr. Podobně potvrzeno užívání darovaných hájův („Skálí háj", „Vyškov" a chřast za dubovým hájem), lovení ryb v řece, kteráž slově hajenský potok, a užívání pastvy pro do bytek v lesích panských. Taktéž vzdala se držitelkyně panství práva odmrti ustanovivši Klobúčanům za to tentýž poplatek, kterýž dříve zapravovali. Sirotci, již dříve robotu konati povinni byli, zproštěni jsou závazku toho. Kdyby však sirotek z dobré vůle do služby pánovi jítí chtěl, nemá nikdo mu v záměru tom překážeti. Za ponechání sirotčích peněz má celý úřad u obce po 4 gr. Za to, že sirotci více nerobotují, mají v městě bil. platiti. bydlící 12 gr. bil., a ti, kteří v předměstích dlí, 8 gr. bil.
22_
ročně při sv. Martině splatiti. Sirotkům plňoletým připadne majetek, zběhlým, kteří od pána ze služby utekli, se nevydá, nýbrž připadne dle zřízení markrabství moravského vrchnosti; spolumajitelé statku sirotčího neb ti, kteří naň nějaké ná roky mají, mohou obdržeti, co jim náleží, aneb mohou se s
vrchností vyrovnati.
Dále mělo vyšetřováno těmto dědičně náležejí čili
býti, zdali kopaniny při gruntech nic. Kdyby k gruntům dědičně
patřily, mají jich majitelé poplatek jakž dříve za
ně dávati;
nenáležely-by však dědičně k nim, tak může pán dle libosti s nimi naložiti, je bud sám zužitkovati aneb za libovolný poplatek pronajmouti. Stalo se, že někteří odprodali ze svého gruntu role, z nichž pak platiti museli, jakoby i dosud jim náležely. Naří zeno tedy, že pozemky takové z rejstlů zemských vvinazány býti mají, avšak žádný více nesmí ke gruntu dědičně nále žející polnost bez vůle a vědomí pána odprodati, Peníze obecní, které Jan z Lomnice a po něm Mandaléna z Lomnice, sestra od měšťanů ku jeho,
ldobúckých
potřebám^ svým byli vypůjčili, jakož i sirotčí peníze, kteréž Zděnek Ričanský ku své potřebě byl vzal, má pí. Trčková z Lípy městu zaplatili. Co se panské valchy pod městem ležící, z „které jest obci 4 zi. platu ročního vycházely, a jež jí odňata jest", dotýče, má za ni držitelkyně panství měšťanům 60 zl. zaplatiti, kteří obnos ten, k dobrému města obrátiti mají." Soukeníci budou od každého postavu sukna platiti, kdežto panství valchu v dobrém stavu udržovati má, „aby klobučtí soukeníci v řemesle svém nedostatek neměli." Dovoleno klobúckým měšťanům i budoucně z mýta pan ského, kteréž Zdeněk v městě koupil, ve svůj prospěch z jědnolio koně po jednom vídenském penízi vybírati; ve vý ročních trzích však má se ve prospěch vrchnosti mýtné vý-
1gr.
bíráti.
Taktéž byli řezníci povinni, vrchnosti ročně dva kamene (40 lib.) loje z každého mastného krámu dávati..
Zdeněk odňal některým občanům role a přivtělil je k dvoru Mirošovskému; za to obdaroval dotýčné občany někte rými pozemky faráři klobúckému odejmutými. Proto ustano veno, že zmínění občané pozemky tyto i na dále užívati mohou, aniž by faráři nějaký poplatek dávati měli. Kdyby však nynější neb budoucí farář klobúcký na pozemky
mu
od-
23
ňaté nároky činil, má vrchnost měšťany v záležitosti této zastupovati a faráře spokojiti. Majitelé čihadel na lapení ptáků platí ročně 4 gr.
Za svobodu pálení a nalévání páleného vína
(kořalky), požívají, mají tito po dvou zla
dosud jen dvá měšťané tých ročně platiti. Taktéž nemohou občané klobúčtí od vrchnosti přinuceni býti, od ní ovoce neb zahradní věci kupovati, potřebují-li je, mají vrchnosti před jinými prodavači přednost dáti. Hrnčíři mají dle starobylého obyčeje každé pondělí hrnec v ceně 1 gr. ku potřebě panské dodávati, též od dě lání neb spravování kamen vrchnosti platiti.
již
Po smrti Johančině připadlo panství dle poslední vůle nebožtíka Zdenka bratřím jeho Mikulášovi a Ileraldovi. Jich
dědicové odprodali statek spolovicí tvrze a městýse Vlacliovic 1. 1604 ujcovi svému Janu Kafkovi staršímu z Ričan odněhož r. 1622 jej Pavel Appony z Nagy-Apponu koupil. Po tomto zdědil r. 1628 statek syn jeho Petr, kterýž pak jej spolovicí Vlacliovic v poslední své závěti r. 1626 Mikulášovi Forgašovi z Gyineše, jeho choti Estheři, rozené Bošance z velk. Bošan odkázal.
Dotčená Esther přežila chotě svého, načež veškerý svůj statek svým pěti dcerám zůstavila, kteréž se r. 1659 o něj v pěti rovných částkách rozdělily. IIrad Brumov však s prachovým domem, shořejší kapličkou, mostem, vráty, kaštyly, se zámeckou zahradou „Obora" a svelkým mandlem měly společným majetkem zůstati. Od toho času až do r, 1848 náležely V. Klobouky třem panstvím a sice: panství „Brumov", „Navojna", a„Haluzice", jež povstala z dotčeného rozdělení původního statku brumovského.
V
na začátku 18. století udály se časté, zkázonosné vpády sedmihradských vojenských sborů, Turků a Maďarů do uhr. hradišťského kraje, jimiž také dosavádní útěšný stav města nejen značně utrpěl, nýbrž i na dobro zničen byl. Zejmena r. 1663 vrazili Turci spolčení s Tatary po třikráte do okolí tohoto, kdež v říjnu t. r. lTOOOmužů z ležení svého mezi Senici a Fr. Lhotou Klobouky přepadlo, vyplenilo a za pálilo, tak že celé město i s kostelem a fárou úplně popelem lehlo. Tehdáž bylo také 1235 obyv. z města a okolí do zajetí 17. a
odvedeno.
24
Ne mnohem
vedlo se městu
1683, ve kterém se Turci v kraji našem opět objevili. Současně pak utrpělo muoho průtahy císařských vojsk a utlačováním ze strany vrchnosti, která mu svobodný nálev vína odňala. L. 1688 nařídil proto císař Leopold II. (ve Vídni dne 12. srpna), aby se dotčené stížnosti měšťanů vyšetřily. Rozhodnuto, že svo bodný nálev vína měšťanům ponechán býti má. Velikou pohromu uvalili na celé okolí na začátku 18. stol. od r. 1703-1710 tak zvaní Kuruci, vojini odbojného knížete sedmihradského Rakoczý-ho, vpadajíce známými průsmyky z Uher do kraje tohoto, v němž strašně hospodařili. Klobúčani a okoliční vesničané rozutíkali se před Kuruci do hor a na hrad brumovský, kdež, jak pověst dí, klobúčtí soukeníci dílnu měli a sukna tkali. O řádění těchto zhoubců vypravuje zvláštní pamětní spisek, jenž Klobúčan jeden, děd nynějšího Kráčelíka v brumovské ulici bydlícího, co očitý svědek po utlačení odboje sepsal, jehož originální text v písmě nynějším zní následovně: „Ferenc Rakoczy, kníže sedmihradský, jsa u císařského dvoru ve Vídni vychován, pro nějakou nevěrnost, která v něm proti jeho cis. a král milosti shledána byla, do areštu ve Vídni dán jest byl, a několik let o něm zůstával. Nic však méně podvedl vojáka, který při něm šilboch stál, a z areštu skrz nějakou paní vypraktycirován byl. Potom leta Páně 1703 v Uliřícli proti jeho cis. a král milosti rebelii zdvihl, která trvala až do r. l7lo. Město naše Klobouky Kuruci r. 1704 vypálili, kdežto až do r. 1736 dokonale vystavěno nebylo. Sedm let v naších horách na Vyškově jak v létě tak v zimě jsme zůstávali, a skrze to v naších horách přebývání lišky a zajíci, vlci a mnohá zvěř z hor vyšli a v městě Kloboucích v pecích 7 let své obydlí měli a tam líhli." „V těch letech u Brumova na panských Újezdech, nad Bilnici pana hejtmana našeho, Karla Lanzera, a 50 mužů našich sousedů Kuruci zbili. Podruhékráte u Brumova na Bře zové 20 hajduků a jejích lieutenanta Stankla zabili. Jeden hajduk z lukovskélio panství silně utíkal; Kuruc na koni se za ním pustil, dohoniv ho, na něho palašem se hnal. To bylo nad rybníkem, který pod zámkem leží; ale my sousedi jsme ze zámku na něho křičeli, aby se pamatoval, a ten se na to Iíuruce obrátil, a do prsou mu střelil a tak svůj život obhájil." „V těch letech Kuruci zemské dragouny ze Štítné až do Vlachovic hnali, kde tito v kaštyli se zavřeli a Kuruci je lip
r.
25
tom kaštyli dva dragouny oknem ze stupka mléčného jeden Kuruc zastřelil. Až ho tam zmerkovali, teprvé do toho srupka stříleli a jeho tam odtád vyhnali a potom na vlachovském mostě ho zastřelili. Y jiných Kurueů také mnoho postříleli a do řeky jich pod Vlachovicemi házeli, tak obléhali, a v
že několik let ryby a raci z nich svou živnost měli." „V těch letech padli Kuruci naSlavičín a v Bojkovicích byla kompagnie rejtarů. Tito se po nich pustili a mezi Hrádkem a Rakotnici v té březině jich zbili, jenom čtyři z nich vyšli.
Z těchto 4 tehdějšího času jeden na našem zámku brumovském za drába sloužil." „V těch letech byli při Brumově zemšti a krajští páni hejtmani a moc vojska i s Hajduky z Hrozenkova měli (totiž proti Kurucům). Ti ale na stranu udeřili a poněvadž Brumov již vypálený byl, tak jak je zdíle města Brumova, tak sobě ten lid ze zdíle oheň kladl, a kolo něho ležel. Potom při půl noci Kurůci jaksi vartu obešli, k tomu ohni takovou střelbu pustili, až všechen ten oheň rozprášili, ale z mužů žádného nezastřelili. Potom se v Brumově takové larmo stalo a při tom turnaji neb honění z našich i Kurucň někteří na placi ležet zůstali. My pak jsme se domnívali, že již Kuruc v zámku je. Takový hrozný strach skrze takovou střelbu a křik byl. A když se naši vojáci po těch Kurucích hnali, na pan ských Újezdech všecku kuruckou pěchotu předběhli, a
tito
podvedli, pravili, že jsou hrozenkovští hajduci a tam prý k Vláře se hnali, tam prý Kuruci ucliodí, a vojáci opustiv še jich do Vlaře se hnali. A tá pěchota pro strach utíkala jinou stranou a tak své živobytí vypraktycirovala." „V těch letech brumovský pán farář, pater Johannes Trhalík byl se dostal do Ořechového za faráře, (to jest nyněj ší velebný p. děkan brumovský) a do Brumova dostal se jiný, nevím odkud byl rodem. Tento když své věci na Brumov vezl, střetli se sním v barancové chrasti u Klobouk Kuruci,
jich
všechno
mu
žebrali, jeho do nalia vyslékli,
k tomu sroubali
a tak, jak ho matka porodila málo živého nechali. Nebohý kněz nočního času volal, křičel, pro Boha prosil, od lidí pomoci žádal, ale nebylo žádného, kdoby se nad ním byl slitoval. Křičel: Křešťanká duše, smiluj se, smiluj se nade mnou, a nedej mé duši zahynouti!" „Když takový křik od toho nebohého kněze slyšan byl, nějaká Dorota Pivečkova, vdova, se ještě v Kloboucích zdr žovala, ta o půl noci vyšla ven, poslouchala, zdali Kuruc
26
někde nejde, a tá uslyšela ten kvik a to žalostné volání; šla za tím křikem najdouc toho ubohého knéze. Nepoznala, kdoby byl, až on se jí přiznal. Milý křesťane! já jsem farář brumovský, nedej, pro Boha prosím, nedej mé duši zahvnouti. A když ona to uslyšela, plakala a naříkala nad tou velikou ukrutností a nad těch psů tyranstvím a nemohouc mu sama po moci běžela tedy do Klobouk, tu ale nebylo lidu, neb jsme jak svrchu doloženo jest, sedm let v horách bydleli, až přece ve špitále našla jednu žebračku a tu prosila, aby s ní šla. Potom do plachty toho nebohého kněze svázaly a na sochore do Klobouk přinesly. V Kloboucích zdržoval se pan páter Samuel, františkán z Pruského; neb náš pan farář tehdáž v sichcovských horách zůstaval, a ten františkán toho kněze k smrti disponiroval, a jak mu pak velebnou svátost podal,
tak skončil život svůj." „V těch letech byla na Vsetíně výprava z Moravy, Kuruci pak tam na ně padli, do zámku se dostali a tuto vý pravu všechnu zamordovali. I obyvatele vsetínské i patera missionáře M. Rosaliho z Jezovitů ukrutné zroubali a zamor dovali. Tak na Vsetíně zůstala jen malá částka lidu. 4 chlapce a 10 panen nechali. To býl ten Očkaj, kterého dočkali.*; V těch letech Čistějov město ukrutně vypálili a na 5000 lidu s dětmi k tomu zmordovali, císařskou lvovou za
hradu zrunýrovali a lvy postříleli. V Čistějově na památku, jak na Vsetíně, nechali 10 pacholat a 4 panny." „Až v r. 1710 generál Haister za Trenčínem na čer ných járkách Kuruce na hlavu porazil a konec té rebelii učinil. Sám Rakoczy tam přítomen byl a dva koně jeden rejtar pod ním zastřelil, chtě jeho živého dostati. Za to, že ho nezastřelil, dal general Haister toho rejtara zničiti." „My pak až do r. 1711 z hor do Klobouk jsme se stě hovali, i ti, kteří byli po svěťě rozejděni, přibližovali se ku
svým příbytkům zplundrovaným. V těch letech strhlo se morové rány nakažení v r. 1714. Trvalo přes jeden rok, totiž v Uh. Brodě, v Hradišti ve Vyškově a v jiných mě stech."
Roku 1716
Jan Scholtis, farář vlčnovský dle li stiny dané ve Vlčnově dne 9 října 2400 zl. kapitálu, v koleji *)
To událo
uložil
na začátku května 1708 pod velením Ladislava Očkaje. Zabito bylo 1000 osob s oným missionářem, jehož Volný J. Kapa
lino piše.
sc
27
uh. hradišťské určiv, aby za roční
,'desát
každoročně"V**StniTrnarium neb v koleji üb. hradišťském dva studující z krevních a příbuz ných jeho od 1. až do 6 třídy pokrmem, oděvem a školními věcmi potřebnými náležitě zaopatřeni byli. Kdyby však žádný z krevního přátelství se nenalezl, mají dva studující z města Klobouk nadací užívati. zl.
zl. -
(1
60
kr.) obnášející,
Rok 1719
byl na Moravě velmi neúrodný, pročež obilí ze Slezka dovážené valně zdražilo. Takto stála v Kloboucích a v okolí měřice ječmene 2 zl. 50 kr. a měř. rží 3 zl. 30 kr., kdežto dříve za měř. ječmene 27 kr., a za měř. rží 36 kr. se platívalo.
Až do
1727 náležely částky brumovského panství rozličným pánům, kdež v tom čase Josef hrabě Illieszházy dílem dědictvím dílem koupí tři pětiny statku v jeden celek r.
spojil.
Při nastoupení toho pána měly Klobouky katastrálních realit:
obdělávacího pole
zahrad úhorů
.... pustých pozemků pasinků .... ,
.
.
.
1231 měř. 3'/$ osm. 56 „ 6 „
548 183 9
»
„ „
401 lesů „ luk na 37 fůr (2 spřežu).
5
7 3 5
„
„ „ „
svobodných nálevů piva na [42'/* beč. Ze 431 dom, čísel bylo 36 městských domů oprávněných k vaření a nalévání piva; z těchto náleželo 30 Illieszházovi, 5 svo. p. ze Selbů, držiteli statku „Navojna" a 1 lir. Waldorfovi, pánovi statku „Haluzice". Daň činila úhrnem 927 zl. 47 kr.
Stálé povinnosti, které se vrchnosti odváděly, byly: 63 zl. 9 kr. a) Platy a sice hromiční na sv, Jiří 8 58 „ „
...
na na
sv.
sv.
Václava Martina
......
57 45
úhrnem 225
„ „
zí.
54 56
„ ,,
27 kr
b) Slípky, jichž se 135 (ä 7 kr.) odvádělo. c) Oves, jehož se sypalo 180 měř. velkých.
Jatky zdejší odváděly vrchnosti ročně 2 kamene každého mastného krámu a jednoho jeřábka.
loje z
28
Mlýny patřily hraběti Waldorfovi. Roku 1736 odvedli verbíři císařští 20 mužů
Klobouk, již se súčastnili války, kterou tehdy římský císař Karel VI otec cis. Marie Terezie, proti Francouzům a Špaňhelům vedl. Za hraběte Josefa Illieszhazýho vedli měšťané četné rozepře s vrchností. Tato utiskovala majitele domů k vaření piva oprávněných žádajíc r. 1746 447 zl. 28 kr. daně z pivo váru. Dotýční měšťané opřeli se požadavku tomu u krajského hejtmanství v Uh. Hradišti udavše zároveň, že dosavade žá dného poplatku takového nezapravovali, že ročně 19 až 25 várek (jedna po 9 bečkách) se odbývá, ze 36 dotčených mě šťanů jeden po druhém pivo vaří, tak že na jednoho až za půl druhého roku přijde, a pivo to jen mezi sebou a v do mech svých nalévati mohou, bez toho vrchnosti veškeré po vinnosti konají, kontribuci a ostatní daň platiti musejí. Od krajského soudu byli odkázáni na zemské gubernium, odtud na c. k. komissi ve Vídni. Zde dokázali zástupcové vrch nosti, že dotýční měšťané klobúčtí zamlčeli některá regalia dominicalia, domácí výsady, jakož: Jus venandi (honbu), jus piscandi (lovení ryb), v městském okršku a v lesích jus liz
,
gnandi (dřeva zbírání), nalévání vína a kořalky, jus telonii (mýto) berouce ze dvou koní groš (který však obyčejně purk mistr si zadržel). Proto nařízeno c. k. komissi, by dotýční Klobúěani jistý zmenšený poplatek zapravovali. Jich zástup cové všák se omlouvali, že výsady týto nejsou výnosné pro síce, by jim osmidenní termin dán byl, aby se o věci této s měšťany poraditi mohli. Rozepře však protahovala se velmi dlouho, až konečně r. 1748 ve prospěch vrchnosti skončila.
Roku 1758 zemřel hrabě Josef panství jedinému synu svému Janovi.
Illieszházy, I
zanechav
za toho védli Klo-
búčani stížnosti proti vrchnosti.
Roku 1764
uložil
Roku 1783
potvrdil císař Josef
rodák klobúcký, farář Tobiáš Fušek, kapitál na vydržování dvou nemajetných studujících z města Klobouk, kterýž obnáší 40G5 zl. veškeré výsady tý kající se výročních a dobytčích trhův s tím však doložením, že žádný z míněných výročních trhův v neděli neb ve svátek, nýbrž v následující všední den odbýván býti má uděliv městu II.
týdenní trh na každou středu. Stranu placení za nalévání vína povstala r. 1784 rozepře mezi občany a vrchností. Měšťané byvše dvakráte se svou
^
29
*
MUs^;
dotyčnou stížnosti od krajského soudu na císařský dvůr ve Vídni, kdež však rc vrchnosti.
Roku 1793 císařem Josefem
potvrdil městu císař František II.
veškeré
II.
povolené výsady a práva.
Tohož času stávalo se, že od c. k. nejvyššího úřadu ve Vídni některým obcím samospráva udělena byla. I měšťané klobúčtí chěli příležitosti této ku zdaru města použiti žáda
1795 u c. k. nej vyššího úřadu o organisování zvláštního magistrátu v městě. Ohledně toho nařízeno, by obec se svým fondem se vykázala, taktéž udala, jak a kde; by magistrát umístěn byti mohl. Nato zavázali se r. 1796 soukeničtí mistři, že na své útraty vystavějí dotýčný ústav. Čtyři měšťané, Josef Boženek, Tobiáš Bureš, Florián Fušek a Jan Bureš
jíce
r.
převzali ihned stavbu nynější radnice (na místě vetché staré radnice), aniž by však bývali již samosprávu měli povolenou a vrchnost o tom bývali zpravili. Vrchnost protestovala proti stavbě od ní uedovelené; podnikatelé nechtíce si to nechat líbiti vedli proti vrchnosti stížnost u krajského soudu, ne pořídili však ničeho, nýbrž museli správu stavby vrchnosti odezdati a jí účtý klásti.
Z
příčiny výkazu fondu z jištěny polnosti obci náležející,
1798 obnášely: Polnosti u podskálí u Barmonie B u Duhovce n u kaple „ na stranách písařských „
kteréž
r.
.... .... ....
„
Lusky
„
u dolnícho mlýna u cihelny v háji
„
Kouty
„
Hliníky Špitálky Přisadniska
„
„ »
Obecnice
.
.
prodali
.
....
úhrnem tyto chěta obec a takto utržený obnos
Pozemky
.
1
měř. 4 5 »
35
6 4
1
„
osm „ „
„
1
„
4
„
2
„
6
„
1
4
„
B
„
„
11
„
4 10
4 10
7
n
6
„
4
„
„ „ »
89 měř. 6 osm. emfitenticky (poplatně) od
k prospěchu města
neobdržela však povolení vrchnostenského.
obrátiti,
30
Dále vypracovala r. 1798 rozpočet ročních příjmů a výdajů, při čemž se však ukázalo, že v manipulaci té se ne vyzná; jakýs Leopold z Praitenau ve Vídni vypracoval na řízením nejvýššíbo úřadu rozpočet ten určiv celý roční pří s jem obce na 891 zl. 53 /4 kr. Proto zešlo později ze samo správy města.
Roku 1799
Jan Illieszházy panství svému je dinému synu Štěpánovi, jemuž r. 1800 "také odevzdáno bylo. Město a obyvatelé jeho naučili se od toho času lépe zůstavil
hospodářiti, jakž vykazuje.
Účet obec mčsta Klobouk na
Dle zavřeného účtu na
r.
1807.
r.
Příjem: 1806 zůstalo v kasy 48
Nový příjem: Nájemné z obecných rol na 1807 Nájem z bytů a kvelbů
....
259 33
34
zl.
zl.
24
„
7 „ Stálý plat (od cizých obchodníků) 276 „ Polesenství Mýto (2 výběrčí 1 však vše neodvedy 113 „
„
5
155 152
hoferský cinz
19
„
„
37 39
„
„
3
„
15
„
„
Sbírky. Dle rozvržení na útraty při konskribci vybráno 78 Na příspěvek pro vojáky z částky Illiesházké 83 dto Chorinské 21
h.
kr.
„
Věznice čihelna
2
kr.
„
52 54
zl.
„ „
kr. „ „
atd.
Za pronajatí trhovního a jarmáčního štand-) geldu, odprodání obecných realit k stavbě
Extra příjem
z
248
i '
„
ir
J
i...
„
Vydání:
Na zemské
povinnosti Městskému písařovi Na kancelářské útraty
Na opravu
)
,<>
cest
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
110 100
zl.
54
„
16 „ 164 „
kr. „
11 19
„ „
atd.
Roku 1811
IL listinou danou 27. srpna ve Vídni na prosbu měšťanů městu šestý výioční povolil císař František
81
na druhé úterý po sv. doby této vzmáhal se blahobyt města. Lid stav se zkušenějším a obzřetnějším všímal si více hospodářství a obchodu. Roku 1820 čítalo město 509 dom. čísel. V letech 1832 a 1836 zuřila v Kloboucích cholera, již mnoho osob v obět padlo. trh s předcházejícím trhem dobytčím Jakubu (nyní v úterý po Jiljí). Od
Roku 1835 prodal Stepán Illieszházy, poslední potomek slavného rodu toho, statek Brumov Jiřímu, svob. p. ze Siny. Roku 1837 bylo v městě 528 dom. čísel s 2855 obyv. (1348 muž. 1507 žen.). 421 domů a 2259 obyv. náleželo panství brumovskému, 104 domů panství „Návojna" a 1 hos příškoleny poda a 2 mlýny panství haluzickému Přifařeny byly mimo město obce: Cichov, Lačnov, Lipina, Mirošov, Poteč, Příkazy, Smolina a Sčudlov. i
Realit měly Klobouky toho času rolí
950
luk a zahrad 290
pasinků 284 lesů 405
jit.
213'°/
l
„
818
„
990*/,,
.,ü „
l0
„
0
— 546-687396 % -- 167-170824 — l63'788678 — 233-471159 :
„
„
ll34 /,o „ „ úhrnem 1930jit. 1558 7, $n" —1111.118557 Asi r. 1840 zaniklo mýto. Roku 1848 udála se v Rakousku, jak známo, velká proměna ve společnosti občanské. Dřívější poddanství bylo zrušeno. I Val. Klobouky byly ze závazku toho vybaveny stavše se r. 1851 sídlem c. k. okresního soudu a c. k. výběrčího úřadu, kterýž z počátku v zdější radnici umístěn byl, kdežto obecní úrad v domě č. 184 (nyní dětem Fildanovýin nal.) se nacházel, až konečně r. 1853 okresní soud a výberčí úřad do nynějšího domu okresního přesídlil. Když r. 1866 válka Rakouska s Pruskem vypukla, na řízeny c. k. okresním soudem v okresu všemožné sbírky ve prospěch vojínů rakouských, při nichž i město samo svou hřivnu na oltář oběti přineslo. Když pak po bitvě u Král. Hradce rakouské vojsko do Uher táhlo; zavítali stateční Sasi a polní zbrojmistr Ramming se svým sborem do Klobouk. Tentýž rok byl pro město velmi osudným. V červnu přišel velký mráz, jimž zmařena byla veškerá náděje na do brou sklizeň. Později vyhořela celá „Potecká ulice"; taktéž „
l
—
zuřila zde cholera.
32
Roku 1873
přesídlela finanční stráž pro nedostatek bytů
Klobouk do Brumova, kdež až dosud dlí. Dne 8. list. 1877 vzňal se strážný požár ve Štítné, ná sledkem jehož mimo kostel, fáru, školu, dvůr a několik domků úplně popelem lehla. Utvořil se ihned komitét za tím účelem by povolenými sbírkami ubohým Štítňanům rychlá pomoc se V Kloboucích vybráno sbírkou p. Josefem Odstrposkytla. čilem a rádním Fr. Blažíkem 282 zl. 72 kr. a 6 měřic obilí, při ofeře v chrámu Páně 55 zl. 50 kr. a ze dvou divadelních představení odvedeno čistého výnosu 26 zl. 50 kr. Zemským hospodářským spolkem vyslán v listopadu 1877 p. Libor Scholz, známý včelař do Klobouk, by zde přednáškou o včelařství, kteréž v minulém století v tomto kraji tak utešeně květlo, nyní však se zanedbává, hospodáře k lepšímu a rozumějšímu pěstování včel povzbudil. Tentýž provedl dne z
15.
t.
m. velmi skvěle úkol
mu
svěřený.
Hrdelní právo. Listinou markraběte Jana Jindřicha propůjčeno r. 1356 hornímu městu to samé právo, jaké tehdáž město Uli. HraHradiště mělo, mezi ním i právo hrdelní. Tímto byla obec oprávněna, sama nad osadníky soudnictví vykonávati. I)oťýčný úřad sestával z rychtáře, z přísedících, soudního notáře, písaře, věznitele a popravního mistra (kata). Tresty byly hrozné, arciť přiměřené tehdejšímu všeobecnému vzdělání a názoru právnickému. Vyšetřování častěji spojeno bývalo s bolestnými torturami. Zločiny, jež pácliatel nyní několika lety odsedí, tehdáž úžasně trestány, mnohdy i trápnou smrtí. Poprava konána na místě, kteréž posud „šibenice" slově. Bočně odevzdávalo hrdelní právo 6 zl. c. k. Tribunali v Brně.
Za každou proceduru a popravu jak dokazuje
byla jistá taxe určena»
33
EXTRACT
(Výtah) Taxi criminalis od slav. král. Áppellace na hradě Praž ském vysazený a od Jeho cis. král. milosti ratificirovaný de dato na krl. hradě Pražském dne 2 Fbr. anno 1683. Od territi neb představení mistra popravního s
instrumenty
zl.
1
od palečnic od tortury, bez ohně i s ohněm od meče od provazu když zená pro veliké proviněni sťata, zakopána a kůlem probita bývá když za živa zakopána a kůlem probita bývá když některá malefic osoba předně usmrcena, a potom na hranici neb v kolo vtočena bývá kdyby někdo za živa upálen byl kdyby za živa kolem lámán aneb zvržen byl od vyřezání jazyka kdyby pokuta zostřena, neb cumulírována byla, totiž kdyby malefic osoba, smejkána, pásy zní řezány, kléštěmi trhána a potom spálena neb kolem lámána byla Kdyby mistr popravní malefic osobu na popravní místo na půl vozu vezl, má jemu dáno býti od vozu od každého koně po od osoby zúmyslně se oběšené neb zamordované od vyvezení od vyvedení osoby bez mrskání od vymrskání od utětí ruky a trhání prstů od vypíchání očí od pálení cejchu Pacholkovi, kterýž při exekuci potřebovat! se musí .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
35 2
kr. zl.
5 5
„ „
5 5
„ „
6
„
6
„
6
„
6
„
8
„
35 35 6
kr. „
zl.
35
kr.
2 2
zl.
„
2
„
1
„
35 kr. pokaždé 35 „ biřiČovi od zvonění 35 „ od vyvolávání která města mistrů popravních nemají a z jiných měst jich žádají a pro ně poslati musejí, mají jim každodenně s pacholkem na vychovávání 1 zl. dáváno býti 35 kr. . na koně, má-li svého vlastního .
.
.
3
34
Toho času mohlo hrdelní právo jen vyšetřování a pře
neb zločinu provésti, kdežto dříve i rozsudek a popravu samo vykonávalo. Nyní královský vrchní soud v Praze zasílával dotyčné rozsudky. Uvádím zde také následující kuriosní rozsudek: „Jménem a na místě Jeho mil., císaře římsk., též v Germanii, v Španhělích, Uhřích a Čechách krále, Pána Pana
líčení provinění
Nejmilostivějšího, president, vicepresident a rady Jho. mil. nad Appellacemi na hradě Pražském zřízené a usazené: Měvše tu od prává města Klobouk v markrabství moravském Anny
Fojtíkové při tomž právě pro záhubení svého neřádně na bytého plodu vězením zjištěné, spolu dobrovolným jejím vy znáním se týkající odeslanou žádost a otázku, v svém pilném a bedlivém povážení na ni tuto naučení dávají a z práva na cházejí, že naddotčená Anna Fojtíkova pro tak těžké a pohoršlivc přečinění své jiným ku příkladu a ostrachu, sobě pak k dobře zasloužilému trestu, mečem na hrdle trestána, potom do hrobu vložena, pak tělo její kůlem skrze srdce pro bito a tak zahrabána býti má podle práva. Tomu na svědomí pečetí Jho. cis. král. mil k tomuto soiuln obzvláštně zřízenou jest zapečetíno. síce června léta
Actum na tomž hradě Pražském Páně 1739."
7.
dne
mě
Karel hrabě z Kollovrat.
Minulého
století
Terezie hrdelní právo
zaniklo za toto.
panování císařovny Marie
35
jFřílolaa,.
i.
Nos Carolus, Domini Nostri Moravia), tenore
regis primogenitus, marchio praesentium recognoscimus universis, quod
perpendentes grata servitia, qua; Nobis fidelis Noster Jesco de Ivlobuk suis laboribus et impensis exliibet in plantatione
novarum Nostrarum villarum, videlicet Klobuk et Potecz, in ampliorem bonorum Nostrorum marchionatus Moravice meíiorationem, ob quorum respectum eidem cupienet íediflcatione
gratiam specialem ipsi et heredibus ejus, judici pnedictarum villarum novarum Klobuk et Potecz, damus prteáéntibus et donamus cum tertio denario, quocunque modo ab ipsis judiciis poterit recipi seu evenire, unum laneum, li berum, unuin molendinum cum una rota, uuam piscinam unain tabernam, unum macellum, unum fabrum, unum balneum, unum sutorem cum duobus cuteclis in Ivlobuk similiter in Potecz, terna vice in anno judici cuilibet in Klobouk et in tes facere
Potecz, similiter quatuor inquilinos deservientes. In nemoribus, in aquis piscandi liberam liabeat facultátem et in dationibns universis fiat exemptus, noc non deci nam omnium possessionum villarum prseaičtarum. Qua; omnia et singula
prsedicta propter ipsius Jesconis congrum sustentationém in qualibet prse'dictarum singulariter duximus firm iter concedendum penes et hairedes ejus jure haereditario tenendum, ha
bendum, uti fruendum, perpetuis temporibus pacifice possidendum, ac alia omnia et singula faciendi et cum iisdem, prout descripsimus, proptera liberam prsesgntiuin concedimus facultatem. Pneterea reservantes duos denarios in quolibet prsedictarum villarum juiicio, plures laneos et plura molendina,
seu plures rotas unius
molendini, plures piscinas, et 3*
36
plures tabernas, plura macella, et plura balnea, plnres fabros et sutores Nobis, hoeredibus ac successoribus Nostris cum aliis bonis dictarum villarum duutaxat superius nominatis, qute Nostris servitiis in perpetuum subjacere tenebuntur. Harum uostrarum testimonium literarum datum Olomucii anno Domini MCCCXLI in virgilia beati Matthřei. (Překlad.)
Karel, Pána Svého prvorozenec, markrabě moravský, oznamujeme tímto všem, že uváživše milé služby, které Nám věrný Náš Ješko z Klobúku svými prácemi a náklady prokazuje při založení a vystavění nových Našich osad, totiž Klobúku a Poteče, ku většímu zlepšení Našich statků markrabství moravského, ohledně toho chtíce mu zvláštní milost uděliti, mu a jeho dědicům, rychtáři nadřečených osad nových Klo búku a Poteče, dáváme tímto a darujeme třetí denár, jakýmž koliv spůsobem ze soudů samých vyplývati bude moci, jeden svobodný lán, mlýn o jednom složení, rybník, krčmu, jatku, jednoho kováře, koupelku, obuvníka a dva podruhy v Klobúku podobně v Poteči, čtyry obyvatele v Klobúku podobně Potuči, kteří třikráte v roce tomu kterému rychtáři darv přinášejí. Méjž svobodné užívání hájů jakož lovení ryb ve vodách a budiž prost veškerých poplatků a desátků ze všeho ma jetku v nadřečených osadách. Jednokaždé dotčené ráčili jsme k vůli řádné výživě Ješka zvláště a stále povoliti, též aby i
My
dědicové jeho právem dědičným to drželi, měli, užívali, na věčné časy pokojně požívali, rovněž jim svobodnou moc dá
jedným každým dotčeným libovolně naložili. Mimo to ponecháváme dva denáry ze soudů nadřečených osad, četné lány, mnohé mlýny čili četná složení mlýnská, četné rybníky, a mnohé krčmy, četné jatky a mnohé koupelky, četné kováře a obuvníky Sobě, dědicům a nástupcům Svým s ostatními dříve jmenovanými statky rovněž dotčených osad, které Nám navždy poddané býti mají. K svědectví našeho listu dáno v Olomúci léta Páně 1341 ve vigilích sv. Matěje.
váme
s
II.
Nos Joannes, Dei
gratia marchjo Moraviae, notum faciinter caeteras solicitudines Nobis de
mus universis, quod term Nostra; Moraviae commodis incumbentes ximus diligentia advertendum, qualiter
incoloe
studiosa dudicta;
terra;
Nostie adfora oppidi Nostri, dicti Antiquum Klobuk, venientes continue exeo, quodipsum oppidum in vallibus, ubi grandes
37
nivium
innundationes
acquas
emergunt,
sicuti
dinoscitur, nonnulla damna et incommoda patinutur, ob hoc tam ad fora illic venientibus, quametiam iuhabitatoribus oppidi ipsius
succure cupientes, super ipsum oppidum iu monte oppido immediate antiquo oppidum aliud, quod Novum Klobuk 110miuari decernimus cum observatione diei forensis, veluti Klobuk Antiquo, salvo tarnen hoc videlicet, quod ipsum An tiquum Klobuk in suis sedificiis, censibus et utilitatibus remanet, de novo duximus erigendum. Universis igitur in novo
oppido prsedicto juxta dispositionem Jesconis, judicio ibidem, tedificare et moram inibi continuam trahere volentibus, libertatem plenarium in vulgari bohemica „Ihuta" dictam ad quinque annos continuos a dato pnesentium domus praesentibus et duximus concedendam; omnes et singulos advenas illic de novo se trahentes, in libertate hujus modi volentes gratiosius confirmare, et ut tanto ardentius ad ipsum Novum
Klobuk
volumus virtute prasseutium ut ipsum Novum Klobuk oppidum, inhabitatores et incolae eodem jure, quo fideles Nostri cives de Hradicz et ipsa civitas gaudere noscuntur, sucessivis temporibus gaudeant et fruantur, harum quibus sigillum Nostrum appendi fecimus. Datum Bruna? in vigilia S. Trinitatis anno Domini milesimo trencentesimo quinquagesimo sexto. se
fideles
Nostri
recipiant,
Jan, z boží milosti markrabě moravský, známo či níme všem, že mezi jinými starostmi Nám o blaho zemé Naší Moravy přilehajícími bedlivou pilnosti pozorovati jsme ustanovili, kterak obyvatelé řečené země Naší k trhům města Našeho řečeného „Starý Klobuk" příchazející ustavičně tím, že město to v údolí, kdež sněhu rozvodnění veliké vody spůsobí, jakž povědomo, nějakých škod a obtížností trpí, protož jak tam k trhům příchozím, tak také obyvatelům tohož města pomoci chtíce, nad tím městem na vrhu bezprostředně u staré
My
ho města jiné město, jež Nový Klobúk jmenovati nařížujeme, se zachováním dne trhovního, rovněž jako v Starém Klobúku, nyní však zaqhoválém, totiž aby Starý Klobúk ve svých stave ních, platech a výsadách zůstal, znovu vystavěti jsme usta novili. Protož všem, již v novém dotčeným městě dle usta novení Ješka, rychtáře tamního, stavěti a stále zdržovati se chtějí, úplnou svobodu, v obecné češtině „lhůta" zvanou na pět let od datum toho listu dáváme a povoliti jsme ráčili, chtíce jednoliokaždého příchozího, jenž tam znova se béře
38
v takové svobodě milostivěji zachovati, a aby tím horlivěji věrní Naši do města „Nový Iílobúk" se brali, chceme mocí
aby město samo „Nový Klobúk," jeho obyvatelé tohož práva, jehož věrní Naši měšťané z Hradiště a město samo jak známo, se těší, na budoucí časy se těšili a je uží Dáno v Brně vali, k čemuž pečet Svou přivěsiti jsme dali. listu tohoto,
ve vigiliích sv. Trojice lěta Páně 1356. in.
Jodocus Dei gratia marchio Brandenburgensis, marchio et dominus Moravise, Fidelibus Nostris dilectis, judici et juratis totique communitati in Klobuk, gratiam et omne bonům. Solicitudo, quoe sub curis frequentibus Nos quietes non siuit, quomodolibetfrui sollatiis, quinpotius meditatione interna commodum fidelium Nostrum indigenter ac itecessarie pneviderc impellens ad reformationem status vestrorum convertit oculos mentis Nostra?. Condicionen ergo vestram Nostro tempore,' ut expedit acceptiorem facere disponentes despeciali gratia vobis nundinas annale forum in proxima feste St. Oatharinae
inehoandum
quatuordecim immediate post dictum festům sequentibus duranduin et temporibus perpetue secuturis tenendum et servandum dedimus et donavinuis ac vigere preescntium damus et donauius cum omnibus gratiis libertatibus ac bonis cousuetudinibus, quibus nundince aliarum nostrarum civitatum potit;e sunt et hactěnus potiuntur, et ut haic Nostra praesens concessio suum melius valeat -sortiri effectum, mandamus umversis et singulis subditis, fidelibus Nostris, quatenus pnefatas nundinas seil annale forum et prsefatam Nostram gratiam in foris vestris publicari et voce et diebus
praeconis proclamari faciatis publice, dum et quoties scepe priesentibus fueritis requisiti, accedentes quoque ad dictum
oppidum Klobúk tempore prsedictarum nundinarum ac inde étiam recedentes in corporibus, mercibus et rebus eorum sin gulis non impediatisnec molestetis, quonisimodo necque impediri vel molestari per quempiam permittatis, sed potius ipsos
pro opeciali reverentia Nostri culminis protegere et
efficaciter defensare, Olomucii fera tertia
dum
opportunum. Daante festum Nativitatis proxima anno et quoties fuerit
Domini MCCCCquarto.
Jodok, z boží milostí markrabě braniborský, markrabě a pán Moravy, milým Svým věrným, rychtáři a přísedícím
39
Péče, která mezi četnými starostmi odpočinku Nám nedovoluje, tím více po hádá, niterním rozjímáním o blaho Našich věrných nutně a potřebně přemýšleti, obracuje mysl Naši k zlepšení stavu vašeho. Nařízujíce tedy postavení vaše, jak náloži času Našemu přiměřenějším učinili dali jsme a darovali jsme vám se zvláštní milostí výroční trh, kterýž v nejbližší svátek sv. Kateřiny počati a čtrnácte dnů stále po dotčeném svátku následujících trvati a po všecky časy držán býti má, a mocí listu tohoto dáváme a darujeme se všemi milými svobodmi a dobrými obyčeji, jichž výroční trhy jiných Našich měst požívaly a dosavade požívají, a aby toto Naše povolení vět a celé obci klobúcké milost a vše dobré.
šího účinku mělo, nařizujeme
všem
jednotlivým poddaným věrným Svým, aby jste dotčený výroční trh a zmíněnou Naši milosti v trzích svých uveřejniti a hlasem vyvolávače vyvolati dali veřejně, když a jak často tímto listem požádáni budete a aby jste v čas dotčeného výročního trhu do zmíněného města Klobúku příchozí a také odtud odcházející na životě, zboží a jednotlivých jich věcech nepřekáželi a je neobtěžo vali a také nižádným spůsobemjim překáželi, aneb je někým i
nýbrž raději je vůči zvláštní vážnosti Naší moci v ochranu vzali a vydatně je zastávali, kdykoliv záhodno bude Dáno v Olomúci v třetí svátek před Naro zením K. P. leta Páně 1404. obtěžovati dovolili,
IV.
milosti markrabě braniborský a mo ravský, vyznáváme tímto listem přede všemi, že jsme tako vouto milost učinili a mocí toho listu činíme témto Našem lidem, jižto se z Klobúk na nové město osadili, aneb ještě osadí v budoucích časech, takovou to měrou, že každý z nich ze svého domu krčemného na každý rok šestnáct grošů na sv. Jiří osm, a na sv. Vácslava také osm, dávati a platiti mají, a ti kteří krčmy nemají, ti ze svých domů na každý rok dva groše platiti a vydávati mají, a když losunk přijde,
My
Jošt, z boží
tehdá ti, jižto krčmy mají, každý rok z nich jednu hřivnu losunku mají dáti a ti, jižto krčmy nemají, půl hřivny losunku na každý rok dáti mají. A to na svědomi Naše jsme pečet k tomuto listu kázali přivěsiti. Dán v Hradišti leta po bo žím narození tisícího čtyrstého sedmého v tu sobotu po sv.
Jiří.
40 V.
Já Adam z Lomnice a na Brumově vyznávám tímto listem přede všemi, kdež čten neb čtoucí slyšán bude: jakož mezi mnohými a zvláště mezi obyvateli markrabství moravského některé obyčeje povstaly a zrůstly z nějakých zachování staro dávných a tak se rozmohly a jakožto za obyčej držány jsou, avšak jestli by se k lidskému užitku změnily a v lepší přívesti mohly, z toho se v lidských myslech nižádné pohoršení
nemá, ale rači z takových, jakožto z menších dobrých v lepší obracených spolu se radovati: jakož i v městě a před městí mém Klobúcích dávno za obyčej a právo této země bylo, a až dosavad se zachovávalo, kterýkoliv z obyvatelův v měště neb předměstí předřečeném, dědičův pravých nemaje, aby pak i měl, ale že by ti od něho oddělení (vyd ělení) byli, z toho světa zešel tehdy že všecek jeho statek mohovítý i ncmohovitý, po něm pozůstalý, na pány a držitele toho zboží státi
a panství přicházel, a padal jest.
Ačkoliv to pro maly zisk mnohým lidem zdá se užitečné býti, ale já znaje že z toho muozí ueužitkové přicházeli a přichá zejí,jakož samo v sobě ukazuje, neb hojnější lidé, majíce statky znamenité a nemajíce pravých dědičů, takového zlého obávajíce, z předřečeného města a předměstí 11a zboží a panství jinam odešli a odebrali jsou se jiní, kteří z jiných panství přibrati jsou se mínili do tohož města aneb předměstí, takový obyčej sobě zhyzdíce a v ošklivosti majíce, na místech svých zůstali jsou a tudy obecní dobré v předřečeném městě a předměstí hynulo a dokonalé zkažení toho města a předměstí bylo na škodu mně a panům držitelům zámku, Brumova a města přede
psaného.
poněvadž mně pán Bůh popříti ráčil tohoto zboží vdrzení vjiti, s dobrým rozmyslem a přátel svých radou, znajíce zkažení toho města a předměstí, umínil jsem sobě to zlo změniti, zkaziti a v lepší uvesti, a tímto listem změnují a ode dnešního dne ustanovuji, aby nyní i na časy budoucí obyvatelé města a před městí na předřečeného moc měli a miti mají zdravého života neb na smrtelné posteli statky své mohovité i nemohovité poručiti a odkazovati, komu se jim zdáti a líbiti bude, bez překážky mé erbův mých a budoucích pánův a držitelů města i předměstí svrchupsaného, a jestli žeby kterého z obyvatelů pán Bůh se smrtí uchvátiti ráčil a 011 bez poručenství zašel, tehdy všecek statek po něm pozůstalý, ne na mně, erby mé I
41
pány a držitele tobož města a předměstí, ale na nejblížšího přítele toho umrlého obojího stavu, mužského i ženského, bez všelijaké překážky naší přijiti a připadnouti má. I to jim na překážku nebuď, by pak za zdravého života dílni byli avšak sobě, erbům svým a budoucím pánům a drži telům města i předměstí svrchu psaného toto vymínuji a a budoucí
pozůstavují, jestli žeby se i to tak událo a ten statek takový, jak se na hoře píše, na kohožkoliv přišel a padl, bud podle poručenství aneb blížnosti, tehdy ten neb ta, když ten statek sobě přijme, má a poviiinen jest rok a den v předřečeném městě a předměstí zůstati, buď obyvatel aneb z jiného panství přišlý, a potom roce a dni, nebude li se jemu zdáti a býti tu v tom městě aneb předměstí zůstati a bude se chtít na jiné panství odebrati a stěhovat i, tehdy tak spůsob a na čemto sedí, osad člověkem, budoucím pánům a držitelům i tomu městu hodným, a odevzdej před fojtem, purkmistrem a konšeli, tak jakž obyčej a řád v markrabství moravském jest. Když to
nemá držán
bude mocti svobodně odtud odjiti a se stěhovati. Také obyvatelům svrchu psaného města před městí tuto zvláštní milost činím, jakož jsou: když svině do hor a lesův na žalud aneb bukvu hnáti chtěli, se s pány brumovskými umlúvati a jim mejtiti museli, že juž od dnešního dne až na časy budoucí pástvu svobodnou v horách a lesích svých na panství brumovském na žalud a bukvě jim pouštím, tak aby tíž obyvatelé svrchu psaného města a předměstí svině své na horách a lesích na tom panství brumovském svobodné na žaludu a bukvě pasti mohli a pásli bez všelijaké překážky mé, erbův mých a budoucích pánův brumovských, z kteroužto milost a lásku, kteráž jim ode mne ukázána jest, mají a povinni budou obyvatelé svrchupsaného města a před městí, mně a budoucím pánům brumovským každý rok, jakž kdo sedí, z každého domu a posedku jednu slepici a> jednu učiní,
býti než
měřici osa dávati a platiti a to při času sv. Martina bez všech odporností a zmatků a co se na hoře píše, to má obyvatelům svrchu psaného města a předměstí ode mne, erbův mých a budoucích pánův brumovských v celosti držáno a zachováno býťi. Tomu na svědomí a jisté držení já svrchupsaný Adam svou vlastní pečeti k tomu listu přivěsiti jsem dal a pro lepší jistotu a vědomost připrosil jsem urozeného pána pana Viléma z Kunštátu a na Hrádku a urozeného a statečného rytíře pana Buriána Světlovskěho z Vlčnova a na Světlově, že jsou pečeti své podle mé k tomu listu přivěsiti dali, sobě i erbům svým
42
bez škody. Jenž jest dán a napsán na Brumově ve čtvrtek před památkou seslání Ducha Svatého léta Páně 1540.
VI.
My
Rudolf druhý, zboží milosti volený římský císař po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dálmácký, chorvátský král, arcikníže Rakouský, markrabě moravský, lucemburský a slezský kníže, lužický markrabě a t. d. ozna muj em tímto listem všem, že jsme ponížené prosby urozeného Zdenka Kavky z Ričan na Brumově, věrného Našeho milého, abychom z milosti Naší císařské poddaným jeho, opatrným purkmistru a konšelům i vší obci města Klobuk, věrným milým, jeden jarmark roční, totiž v úterý po na víru obrácení svatého Pavla a trhy svobodné přes celý půst každého roku na prodávání a kupování koní v každém pondělí dáti a vy-
také jim tu milost učiniti ráčili, aby červeným voskem pečetiti mohli. K jehožto pokorné prosbě nakloněni jsouce, a pro služby jeho věrné a platné, kteréž jest předkům Našim a Nám činil a činiti nepřestává, a napotoin tím lépe činiti povinnen bude a chtíce obyvatelé tohož města Klobuk tito lépe opatrovati a živností svých dostatečněji hleděti mohli, S dobrým rozmyslem Naším, jistým vědomím moci královské v Čechách a jakožto markrabě moravský k tomu jsme svolili a nadepsaný jarmark v každém úterý po na víru obrácení sv. Pavla s osmi dny pořád sběhlými a ťrejunkem obyčejným. Též také dotčené trhy svobodné, každý rok, přes celý půst na prodávání a kupování koní v každé pondělí milostivě tiávati a z novu vysazovali nicméně jim také při tom tu milost, aby červeným voskem listy a jiné potřeby obecní, pokud a kdy toho potřeba žádala, pečetiti mohli, činiti rá číme, chtíce k tomu konečně, aby obyvatelé města Klobuk, nynější i budoucí, tak, jakž jiná města v niarkrabství mo ravském jarmarky roční a trhy svobodné na koňský dobytek též také pečetění červeným voskem užívací, bud z práva neb z obyčeje též užívati mohli a moc měli. Protož přikazujeme všem obyvatelům a poddaným Našim ze všech stavů jmeno saditi, též
—
—
vaného markrabství moravského, nynějším i budoucím věrným milým, aby jste častopsaué obyvatelé města Klobuk, nynější i budoucí při nahoře psaném jarmarku ročním a trzích koň ských, též také milostivě dané povolení Naše, aby červeným voskem pečetiti mohli, směli, drželi a neporušitedlně nyní
43
a na budoucí časy zachovávali, žádných jim v tom překážek nečiníce a nikomu jinému činiti dopouštějíce pod uvarováním nemilosti Naší císařské. Však proto chceme, aby toho Našeho jarmarku a trhů koňských nadaní, jednomu každému
—
bez ujmy na jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečeť Naši k tomuto listu jsme přivésiti rozkázati ráčili. Dán na hradě Našem Pražském v úterý po sv. Petru a
apoštolů božích, leta Páně pětistého sedmdesátého devátého království Našich, římského Čtvrtého, a uher ského sédmého a českého též čtvrtého.
Pavlu,
—
-•
.
•
■ •
J'1
,
v
I I
■
'
.
:
-
m
-
.