VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ARCHITEKTURY
Ing. arch. Petr Pelčák
MÍSTO JAKO URČUJÍCÍ A INSPIRUJÍCÍ PRVEK ARCHITEKTURY VÝKLAD VÝZNAMU MÍSTA PRO VLASTNÍ TVORBU LOCUS AS A DETERMINING AND INSPIRING ELEMENT IN ARCHITECTURE A DISCUSSION OF ITS IMPORTANCE IN THE AUTHOR‘S WORK
TEZE HABILITAČNÍ PRÁCE
BRNO 2004 1
KLÍČOVÁ SLOVA architektura, místo
KEY WORDS architecture, locus
Originál práce je uložen ve fakultní knihovně Fakulty architektury VUT v Brně
© Petr Pelčák, 2004 ISBN 80-214-2794-9 ISSN 1213-418X
2
OBSAH
Životopis
4
1 Úvod
5
2 Místo jako určující a inspirující prvek architektury
5
3 Výklad významu místa pro vlastní tvorbu
6
3.1 Administrativní budova Povodí Moravy v Olomouci
7
3.2 Ústav pro mentálně postižené ve Velehradě
8
3.3 Haly pro tenis, squash a bowling v Litomyšli
8
3.4 Polyfunkční městský dům v Brně
9
3.5 Administrativní budova firmy Blata v Blansku
10
3.6 Rekonstrukce Denisových sadů v Brně
10
4 Místo a architektura
12
5 Závěr
13
Poznámky
13
6 Stavby
14
7 Abstract
44
3
PŘEDSTAVENÍ AUTORA Petr Pelčák, nar. 3.5.1963 v Brně, absolvoval Fakultu architektury VUT Brno v r. 1986. 1984 – 1986 mimořádné studium dějin umění – Masarykova univerzita Brno. 1986 – 1990 Stavoprojekt Brno, atelier 01 Viktora Rudiše, 1990 – 1991 atelier prof. Wilhelma Holzbauera ve Vídni. Od r. 1992 společná architektonická kancelář s Petrem Hrůšou Architekti Hrůša & Pelčák, Ateliér Brno. V r. 1994 vyučující letní školy architektury v Liberci, 1995 – 1996 a znovu od r. 2004 vyučující na FA VUT Brno, 1995 – 2001 člen správní rady Nadace české architektury. Od r. 1991 předseda spolku Obecní dům Brno. Od r. 1984 publikace v oblasti teorie, dějin a kritiky architektury. Od r. 1992 kurátor či spolukurátor výstav v Galerii architektury v Brně, editor, spoluautor a autor řady publikací o architektuře, mj. Ročenky Česká architektura 1999 – 2000. Společně s Petrem Hrůšou autory téměř dvou set architektonických a urbanistických projektů, soutěžních návrhů většinou oceněných cenami či odměnami i realizovaných staveb. Jejich díla byla dvakrát (1997 a 2003) nominována na cenu Evropské unie za architekturu (Mies van der Rohe Pavilion Award), odměněna několika domácími výročními cenami, mnohokráte vystavena na výstavách v České republice i v zahraničí a jsou zastoupena ve stálé expozici současného umění Národní galerie v Praze. 4
1
ÚVOD
Předkládaná teze je určitým výtahem habilitační práce, kterou tvoří soubor mých významných architektonických realizací1) doplněný komentářem. Z důvodů, které jsou zřejmé z dalšího textu je tento komentář veden z pozice výkladu významu místa pro vznik architektury. Práce tak má trojí charakter či trojí možný způsob „čtení“. Za prvé, a to především, je prezentací mého realizovaného architektonického díla. Za druhé je komentářem tohoto díla zaměřeným na představení inspiračního a určujícího vlivu místa na vznik stavby a stejně tak architektonického způsobu uvažování a interpretace tohoto vlivu, za třetí je ji možné chápat i v obecné rovině jako úvahu o místu a architektuře, či úvahu o architektuře nahlížené skrze místo jejího vzniku. Z praktických důvodů se tato teze soustřeďuje na půl tuctu realizovaných staveb (habilitační práce na 16), což tvoří asi 10% realizovaných prací a 3% všech architektonických a urbanistických návrhů vypracovaných v průběhu mé profesionální kariéry.
2
MÍSTO JAKO URČUJÍCÍ A INSPIRUJÍCÍ PRVEK ARCHITEKTURY.
„Dobrá poezie se ohrazuje proti každé nekázni“ Zeno Kaprál
Samozřejmým důsledkem krize duchovního světa dnešního člověka, čili krize umění je i krize architektury. Ve svých dřívějších textech jsem se pokusil popsat její příčiny2), stejně jako určitá objektivní východiska3). A dále aktuálně a zkratkovitě definovat architekturu, či spíše fenomény, kterými je tvořena či které ji spoluvytvářejí a určují4) a popsat specifické souvislosti a skutečnosti, které v naší době ovlivňují architektovu práci v České republice5) či dokonce ve městě Brně6) a jeho dostředivém poli - regionu. V těchto textech jsem tedy usiloval o popsání, ozřejmění a vytyčení obecných, objektivních jevů a souvislostí, které tvoří dnešní architekturu a její svět. Přičemž právě přívlastek objektivní je zde důležitý, neboť mi šlo o určení, popsání či definování věcí a jevů, které jsou světu dneška dány, a které na samém počátku vytyčují, určují či alespoň ovlivňují prostor, v němž dnešní architektura vzniká nezávisle na subjektu architekta. Ten svým osobním přístupem a výkonem v rámci takto daného prostoru vytváří architekturu a nebo ji nevytváří. Vyhýbal jsem se tedy záměrně příliš subjektivním vývodům a „tvůrčímu teoretizování“, neboť mám za to, že jediným přesvědčivým či výmluvným argumentem v subjektivní, tvůrčí sféře nakládání s těmito objektivními jevy a souvislostmi je pouze vlastní stavba. Žijeme totiž v době, kdy dovolávání se na určitá pravidla či odvolávání se k nim nemá přílišný význam a váhu, protože tato pravidla jsou zapomenuta, v lepším případě zpochybněna7). Protože tedy naše doba nemá žádný sloh ba ani styl, není 5
předem dán ideál, k němuž se má výkon architekta vztahovat a jím poměřovat. Šlo mi tedy o to ve svých textech pojmenovat a popsat objektivní prvky a souvislosti, které dnes architekturu určují či ovlivňují. Šlo mi o to připomenout a potvrdit alespoň určité minimum hodnot, které jsou s architekturou svázány a které ji tvoří a na kterých je možná obecnější shoda. A tak ponechat ve hře možnost, že onen každé době vlastní ideál architektury může býti v budoucnu ještě ustaven8). V textu Několik poznámek k současné architektuře9) jsem jako předpoklad vzniku architektury určil a popsal základní čtveřici pojmů: hmota, řád, poesie, místo. Je zřejmé, že zatímco hmota a řád mají z této čtveřice charakter nejvíce objektivní, poesie – ač základní součást každého umění – vzniká jaksi mimoděk, prostřednictvím autora díla. Třebaže tedy sama o sobě subjektivní není, vzniká subjektivně. Místo naproti tomu má velmi zvláštní charakter. Přestože zřejmě vždy dojde ke shodě v tvrzení, že místo stavby tuto stavbu určuje, či alespoň zásadně ovlivňuje, již zdaleka ne tak často dojde ke shodě v tom, jak a co na místě je pro stavbu určující. Paradoxní rozpor mezi uznáním objektivního charakteru určení stavby místem na straně jedné a na straně druhé nesnažením se naučit ono objektivní kvalifikovat, ba naopak ve věci „čtení místa“ přeřadit místo do sféry subjektivních prvků, činí místo možná překvapivě velmi problémovým prvkem stavby architektury. (Koneckonců pohled na naše domy a města jsou výmluvným potvrzením tohoto dnešního problematického vnímání - či nevnímání - místa). Jsem přesvědčen, že místo je objektivním prvkem stavby architektury nebo, že dává objektivní určení architektuře, která v něm vzniká. Jsem přesvědčen, že souvislosti dané místem vzniku architektury pro architekturu samu jsou objektivně kvalifikovatelné a kvantifikovatelné, a že se je lze naučit stejně, jako se lze naučit pomocí virgulí či proutku vyhledávat vodu. Jinými slovy, že ten, kdo má pro takové vnímání a čtení místa cit se tomu může naučit. A že podobně jako pro hledání vody pro takové porozumění místu má - třebas zasutý - předpoklad ne každý, ale velká část lidí. Jsem přesvědčen, že každá stavební úloha je soubor otázek a místo předem řadu odpovědí dává. Jsem nakonec přesvědčen, že právě to, jak architekt dokáže kvalifikovat objektivní danosti místa a na jejich základě a s nimi vytvořit architekturu, nejzřetelněji vyjeví jeho nadání.
3
VÝKLAD VÝZNAMU MÍSTA PRO VLASTNÍ TVORBU
Protože - jak vyplývá z výše uvedeného - je místo na jedné straně základním prvkem stavby těla architektury a přitom na straně druhé prvkem dnes u nás nejenže nejasně či nejednoznačně chápaným, nýbrž chápaným zcela problematicky, rozhodl jsem se komentář svého praktického díla, čili svých staveb vést právě s přihlédnutím k významu místa jako prvku nebo fenoménu určujícího či inspirujícího stavbu. Tento komentář je tedy určitým druhem pokračování či navázání na mé předešlé texty, a to navázáním či pokračováním v tom smyslu, že po snaze popsat a pojmenovat 6
nástroje architektury z roviny objektivního pohledu půjde nyní o subjektivní výklad nakládání s jedním z těchto nástrojů utváření stavby. Vymezení komentáře pouze na realizované dílo činí tento výklad složitějším, neboť selekce je předem daná. Jejím kriteriem je to, že návrh byl realizován a nikoliv to, jak vhodným příkladem je tento návrh právě pro sledování „čtení místa“ pro vznik tohoto návrhu. Komentář se zabývá aspektem místa pro utváření stavby tak, jak jsou tyto stavby řazeny, tzn. chronologicky dle doby vzniku projektu. Pro účely této teze habilitační práce se z důvodu doporučeného rozsahu budu zabývat pouze částí uvedeného souboru významných realizovaných děl, která spolu s komentářem tvoří habilitační práci, a to konkrétně půl tuctem následujících staveb.
3.1
ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA POVODÍ MORAVY V OLOMOUCI
Stavba se nachází na břehu řeky Moravy v místě, kde řeka opouští město Olomouc, v místě přechodu pevné urbanistické textury města v příměstskou krajinu. Hlavního architekt města Olomouce původně nechtěl na tomto místě na pozemcích v majetku stavebníka žádnou stavbu připustit. Změnu jeho názoru přivodil až konkrétní projekt. Dům je navržen v zásadě v přírodních materiálech, které mají vztah nejenom k charakteru předměstské krajiny, ale i ke stavbám ve svém okolí, zejména užitím režného cihelného zdiva. To se odkazuje zejména k objektům fortifikačního systému města z tereziánské doby, které se nacházejí v krajinném předpolí Olomouce a také k pojetí úřední budovy správy regulace řeky Moravy z let 1929-1930, která přímo sousedí s budovou a na jejichž fasádách je na soklu a šambránách oken použita režná cihla. Kyklopské zdivo kamenného soklu fasády obrácené k řece není navrženo jen z důvodů nenasákavosti kamene, který vytváří protipovodňovou ochranu stavby, ale také proto, že evokuje bermy a jiné nábřežní stavby, které jsou s tokem řeky Moravy spojeny, a které se často na jejích březích nacházejí. Dům, ač svým charakterem je jednoznačně vystavěnou architekturou, přejímá některé formální znaky – a to právě prostřednictvím použitých materiálů – které evokují nikoliv domy, nýbrž krajinné stavby. Touto referencí je právě cihelné zdivo fortifikačních stěn pevností a nebo kyklopské zdivo nábřežních hran. Samotný tvar stavby - její půdorysný průběh - je potom formován meandrem řeky. Stavba sleduje oblouk říčního koryta. Řeka určuje i její dispoziční uspořádání. Budova řešená jako dvojtrakt má v přízemí přiřazenu k říční fasádě chodbu, která umožňuje použití oken s vysokými parapety, takže tato stěna k řece funguje jako protipovodňová hráz. A naopak velká okna jídelny, zasedací místnosti a laboratoří se obracejí směrem ke vstupu a formálně dotvářejí otevřenou vstupní náruč stavby. V patře je tento dvojtrakt obrácen a na řeku zří jednotlivé kanceláře administrativních pracovišť. Znamená to, že zaměstnanci stavby vlastně stále pohlížejí na objekt své 7
péče – na řeku Moravu. Správnost a oprávněnost řešení nejlépe potvrdila moravská povodeň v roce 1997, rok po dokončení stavby, kdy budova byla zaplavena. Při použití přírodních materiálů stačilo pouhé opláchnutí tlakovou vodou, aby na stavbě nebyla zřejmá žádná stopa jinak ničící přírodní katastrofy.
3.2
ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ VE VELEHRADĚ
Vliv místa na utváření této stavby není snad na první pohled zřejmý. Místo je zde však třeba vnímat v širších souvislostech, které mají na návrh zásadní vliv. Jedná se zejména o tři prvky: Prvním je skutečnost, že těžištěm obce Velehrad je velká románská poutní bazilika a k ní přiléhající klášter. Proto jsme stavbu neutvářeli jako kompaktní blok, jako konkurenci k objektu a hmotě tohoto kláštera. Navrhli jsme naopak sestavu menších objemů. Druhým prvkem je skutečnost, že stavba se nachází na okraji obce. Proto jsme ústav navrhli jako zahradu a v této zahradě jsou umístěny hmoty jednotlivých objektů. Třetím prvkem je skutečnost, že staveništěm ústavu je dno bývalého rybníka. I z tohoto důvodu jsme stavbu navrhli jako „lehkou“, tzn. nikoliv jako monoblok, nikoliv jako velkou hmotu, ale naopak jako texturu staveb rozmístěných v této ploše. Tato textura má ovšem opět na první pohled ne zcela zřejmou, avšak zcela pevnou vnitřní strukturu, která se svou geometrií vztahuje k pozici kláštera. K nejstarší části baziliky, jejímu románskému závěru z režného zdiva, odkazuje i použitý materiál stavby - světlé cihly. Sedlové střechy sice byly pro soutěž i pro stavbu předepsány soutěžními podmínkami a územním plánem obce, avšak i jejich forma vyrůstá z umístění areálu. Stavby se nacházejí na dně údolí a tak v krajině mohou být nejčastěji pozorovány ze sousedních svahů, které se zvedají k Buchlovským kopcům. Tvar sedlových střech proto dává jednoznačné ukončení jednotlivým objemům budov a zároveň je kotví do krajiny, ke dnu údolí.
3.3
HALY PRO TENIS, SQUASH A BOWLING V LITOMYŠLI
Místem stavby tenisové a squashové haly je úzké romantické údolí vybíhající východním směrem z města Litomyšle, s poetickým a výmluvným názvem: Líbánky. Na jižní straně svahu tohoto úzkého údolí, na kraji lesa byla umístěna sportovní hala v ploše mýtiny na místě bývalého kynologického cvičiště. Aby předměstský krajinný ráz místa nebyl narušen, je stavba co nejvíce zdrženlivá. Je navržena jednak zcela z přírodních materiálů, a dále je zvolena neagresivní šedá barva dřevocementových desek. A to proto, že na severní hraně lesa, která je vždy zastíněná, tato šedá barva fasády a její přírodní charakter vytvářejí hmotu splývající se stínem kraje lesa. Fasáda spojuje les na jejím východním konci s řadou vysokých topolů na jejím konci západním. Při dálkovém pohledu z protější strany údolí je tak 8
na její zastíněné jižní straně celistvá šedá hmota. Současně je fasáda horizontálně členěná dřevěnými dubovými latěmi, kryjícími spoje jednotlivých dřevocementových desek. Toto horizontální pásové členění evokuje vrstevnice stoupajícího svahu v místě stavby. S terénem je stavba provázána přiléhajícími plochami, které jsou vytvořeny pomocí kamenných gabionových stěn. Umístění bytu správce a restaurace je v objektu navrženo tak, aby z nich byl výhled na dominantu Litomyšle - renesanční zámek s krásnými sgrafitovými fasádami provedenými v 70. a 80. letech 20. století malířem Stanislavem Podhrázkým. Prudce stoupajícím svahem, na kterém je stavba umístěna, je také určen její dispoziční rozvrh, kde v nižším podlaží jsou umístěny šatny v návaznosti na stávající vnější kurty, ve vyšším podlaží směrem k příjezdu z jižní strany je umístěna restaurace a tři squashové kurty. V nejvyšším podlaží potom byt správce. Prudce stoupající svah staveniště je také využit pro optické zmenšení velikosti stavby, která ač třípodlažní, vypadá z obou přístupových směrů jako stavba o patro nižší, než ve skutečnosti je.
3.4
POLYFUNKČNÍ MĚSTSKÝ DŮM V BRNĚ
Dům je svým místem ovlivněn jednak „mechanicky“ tím, že regulačním plánem bylo v půdorysném tvaru stavební čáry předepsáno dodržení průběhu uliční fronty barokních domů, které na tomto místě stály až do konce 80. let, kdy byly strženy. Řada zalomení půdorysného obrysu stavby je právě důsledkem tohoto předpisu. Současně je však dům určen místem v jeho vlastním, architektonickém smyslu. Staveniště bylo velice složité, protože v ulici Josefské dům navazuje na jednopatrové barokní domy a návaznost na římsu těchto domů byla předepsána. V druhé uliční fasádě v ulici Novobranské naopak navazuje na velké gründerské třípodlažní činžáky. Ve svém čele na setkání obou ulic je pak dům umístěn v soutěsce mezi obrovité hmoty novorenesančního Grand hotelu na straně východní a novobarokního paláce bývalého finančního ředitelství na straně západní. Aby v této soutěsce v sousedství mohutných staveb obstál, je do ní obrácen čelem s převahou plné, hmotné fasády. Ač je polyfunkční dům svojí estetikou moderní, ve svém utváření vychází z tradičního členění na sokl, korpus a římsu, či ukončení objektu směrem k obloze. Tak se přičleňuje ke svému historickému okolí. Zejména se však k němu přiřazuje způsobem svého ustrojení, svým charakterem, který snad lze nejvýstižněji nazvat murálností. Znamená to, že navenek se dům projevuje plochami svých zdí, svou zděností, hmotným charakterem stavby shodným s historickým prostředím. Sokl zde přitom zastupuje prosklený obchodní parter bez členění rámy výkladců, který je osazen ve vnějším líci fasády. Motiv kordonových říms přejímá úzký horizontální zářez do hmoty prvního patra stavby v obou uličních průčelích, který je obdobné šířky jako římsy na okolních objektech. Motiv ukončení stavby vytváří její ustoupení za průběžnou terasu do ulice Josefské kombinované s průběžnými 9
dřevěnými okny v líci fasády, které vytváří opět horizontální motiv, touto horizontalitou odkazující k průběhu korunní římsy. Směrem k volnému prostoru otevřenému nad schodiště k hlavnímu vlakovému nádraží je do tohoto prostoru směřována značně vysunutá terasa kavárny, která tvoří motiv vstupu do města ve směru ze schodiště od nádraží, a současně motiv ukončení ulice Novobranské. Zadní stěnu obchodu z této ulice potom vymezuje ponechaný zbytek hradby městského opevnění, který byl při stavbě budovy nalezen.
3.5
ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA FIRMY BLATA V BLANSKU
Budova se nachází v průmyslové zóně na samém kraji Blanska při výjezdu z města severním směrem. Vůči neuspořádanému okolí je stavba rezistentní svým pláštěm z tmavého skla, kterým se uzavírá do sebe, který jí dává introvertní charakter. Zrcadlení na povrchu pláště odráží nejenom agresivní prostředí svého okolí, ale fyzicky skutečně a přímo i poetickou oblohu a hru oblaků, kterou je tato uzavřenost a pevnost budovy zjemněna a ozvláštněna. Tristní okolí, ve kterém se budova nalézá, také určilo její základní uspořádání, a to nutnost orientovat budovu dovnitř a vytvořit jí dominantní vnitřní prostor. Tímto prostorem je zastropené atrium stavby, do něhož se otevírají komunikační galerie. Ve středu atria je umístěna zeleň. Kancelář majitele firmy se potom neobrací směrem k příjezdu do areálu, jak by bylo možné očekávat, ale přesně opačným směrem. S možností výstupu na velký balkon je otevřena do svitavského údolí s možností výhledu na protější romantické svahy kopců Čerta a Káči.
3.6
REKONSTRUKCE DENISOVÝCH SADŮ V BRNĚ
Rekonstrukce, jak již bylo poznamenáno, jsou vždy především předurčeny objektem, který je rekonstruován. Podobně jako rekonstrukce Hoffmannova domu ani rekonstrukce Denisových sadů však nebyla pouhou či klasickou rekonstrukcí, nýbrž zejména možností nové úpravy tohoto nejvýznamnějšího městského brněnského parku. Jeho původní forma totiž byla v průběhu 19 a. 20. století několikrát značně upravena, zásadně porušena válečnou realizací prodloužení Husovy třídy směrem k nádraží a značně poškozena svou neúdržbou po roce 1948. Náš projekt si na jedné straně vzal za cíl znovu ustavit to nejcennější z jeho historické figury či podoby, na druhé straně rozvíjel danosti svého místa určené jeho polohou v krajině města i v širší krajině jihomoravské roviny ukončené až protějšími svahy Pálavy. K té se vztahuje pozice jedné z vyhlídkových plošin, zatímco druhá je umístěna v ose Husovy třídy směrem k jejímu pohledovému ukončení Červeným kostelem. Odlišně od posledních úprav z konce 50.let náš návrh využívá meditativní prostor pod biskupskou kaplí pro osazení vyhlídkového plata s kompaktní skupinou 10
hrušní a pítkem pro ptáky či o kus dále pro umístění sochy ležící ženské figury jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných sochařů Miloslava Chlupáče. Pozice místa jako topografickému protějšku Pálavy inspirovala také použití vinné révy jako dominantní půdopokryvné rostliny na západních a jižních prudkých svazích Petrova. Mám-li se pokusit po stručném komentáři jednotlivých staveb o syntetizující pohled či výklad, o určitý druh tvůrčí sebereflexe, potom mám za to, že ono určení a inspirace staveb místem, „čtení místa“ a jeho interpretace stavbou jsou právě prvkem, který je na jedné straně pro každou jednotlivou stavbu základem, na němž je vystavěna, prvkem který formuje její ustrojení a podobu, na druhé straně prvkem, který tvoří vnitřní homogenitu tohoto souboru, jeho vnitřní soudržnost. Jednotlivé budovy se od sebe totiž vzájemně liší právě natolik, nakolik jsou formovány a určeny místem své stavby. A to je ve většině případů velmi nestandardní. Zavedeme-li pojem typologie místa, pak se typologické charakteristice vymykající. Typickou situací našich staveb je poloha na hraně. Na hraně města a krajiny jako v případě budovy Povodí Moravy, či doslova na hraně – hradbě města jako v případě nájemního domu ve Slavonicích. Na hraně centra a předměstí je poloha obchodní Galerie Vaňkovka. Dvojité rozhraní určuje i lokalitu administrativní budovy firmy Blata v Blansku. Není to jen rozhraní městské textury a krajiny, či hrany podél městské radiály, silnice u níž budova stojí, nýbrž i mez artikulovaného a neartikulovaného druhu zástavby vlastní průmyslové periferii. Tato mez je charakteristická i pro lokalitu rodinného domu v Cacovicích, který se nachází stejně tak na hraně topografické, na hraně krajinného lomu, podobně jako rodinný dům v Brně – Žabovřeskách či sportovní hala v Litomyšli, která opět vymezuje současně hranu předměstské textury a krajiny. I časové meze nebo hrany nejsou našim stavbám cizí. Ty charakterizují zejména rekonstrukce – nejvíce asi Hoffmannův dům v Brtnici, ale i Denisovy sady, opět na lomu topografie krajiny, na terénní a zároveň i historické hraně města. Na té je postaven i polyfunkční dům E-pasáže (v Novobranské ulici), kde městská hradba dokonce prochází domem. To, že nám není dáno stavět v typologicky obvyklých, standardních situacích, vnímáme jako výzvu k nalézání a potvrzení objektivní platnosti formy budovy v danosti místa. Právě ona nepředpojatost řešení, jejich otevřenost vůči charakteru místa, jejímž důsledkem je neschematičnost, tedy nikoliv formální podobnost, aplikace formální šablony, nýbrž naopak vnějšková (do jisté míry) formální odlišnost daná růzností charakteru místa, je jednotícím prvkem naší tvorby, vytváří její neokázalou koherenci. Ony jednoznačně kvalifikovatelné aspekty, jako víra v řád a zalíbení v tělesnosti architektury, stejně jako víra ve formální nosnost hmoty stavby, jsou v utváření našich realizací – domnívám se – více či méně zřejmé a míra jejich objektivní danosti není předmětem této autorské reflexe. Důvěra v tradici stavebního umění, objektivních a tudíž definovatelných a naučitelných součástí této disciplíny, mezi něž patří i „čtení místa“, čili analýza místa jako prvku či fenoménu dávajícího objektivní legitimitu formě či ustrojení 11
architektury, nevychází ani tak z konzervativní hodnotové orientace, jako spíše z přisvědčení normalitě. Je však podpořena i výsledky nových vědních oborů, jakými je např. sociobiologie či evoluční psychologie. Z jejich výzkumů vyplývá, že „existují na tři desítky znaků chování, které sdílí všichni lidé na světě. Patří mezi ně: společné znaky pro krásu...“10) A krása stavby je dána kromě ustrojení své hmoty, jejího řádu a poesie i tím, jak stavba odpovídá danostem svého místa.
4
MÍSTO A ARCHITEKTURA
Místo stavby je to, kde architektura začíná. Stavba je utvářena místem a zpětně toto místo utváří. Architektura dává místu lidský, to je kulturní rozměr. Architektura je universální a proto nemůže - je-li emancipovaná - záměrně být regionální. Protože však je odpovědí na otázky, které místo klade, musí „vyrůstat z kontextu, ne zapadat do kontextu“ (P. Hrůša). Musí mít místo zakódováno ve své podstatě, ve svých genech. Touto bytostnou artikulací, nikoliv intelektuálně „vysušenou“ či naopak upovídanou, zástupnou interpretací místa, může stavba nabýt poesii a snad takto - jaksi mimoděk a jako „druhotný produkt“ - může vzniknout regionalismus, jako určitá vnitřní spřízněnost daná obdobnou odpovědí na obdobné otázky blízkých či podobných míst. Místo je, vedle tvůrce stavby, druhým či spíše prvním metafyzickým prvkem těla architektury. Ze všech druhů umění je také architektura s místem svázána nejvíce. Nejenom, že na konkrétní místo je projektována (proto typizovaný panelový dům nemůže být architekturou a proto také je dnes tak podezřelý největší moderní propagátor typu Walter Gropius), ale je na tomto místě také budována. Snad jenom některé skulptury mohou mít k místu svého bytí podobně „zárodečný“ a zároveň „fyzický“ vztah. V dobách, kdy květiny byly řezány na zahradě u domu a nikoliv zmrazené transportovány ze zámoří letadly, byly na stavbách užívány lokální, místní materiály. Tak byla místními podmínkami do nepřeberné různorodosti modifikována universalita architektury. Pojmu místo lze totiž rozumět i v dalším a to širším významu, a sice jako určitému území, jemuž jsou dány stejné podmínky, např. historické, hospodářské, materiálové, stejný charakter vzduchu či světla. Proto je český barok tak odlišný od italského nebo brněnský funkcionalismus od pražského. Je tedy zřejmé, že způsob či možnost odpovědí na problémy konkrétního staveniště je určována i tímto šířeji chápaným místem, tedy územím, jehož soudržnost či hranice mohou být ustaveny řadou, třeba i případ od případu různých, činitelů.
12
5
ZÁVĚR
Význam místa stavby pokládám za nesmírně důležitý pro vznik kvalitní architektury. Právě s důrazem k tomuto aspektu chci také směřovat svoje pedagogické působení na Fakultě architektury VUT Brno. Proto právě tento aspekt se stal východiskem i cílem mého komentáře vlastních architektonických realizací a tvoří také tuto tezi habilitační práce. Petr Pelčák Poznámky: Píši-li „svých staveb“, mám na mysli stavby vzešlé ze stálé a již takřka 20 let (od r. 1986) trvající autorské spolupráce Petra Hrůši a Petra Pelčáka. Znamená to, že autory všech uvedených staveb (vyjma rodinného domu v Nákle) je Petr Hrůša & Petr Pelčák. 2) Interview z připravované knihy rozhovorů s 10 českými architekty, Petr Kratochvíl, Praha, březen 2005 3) Petr Pelčák, 3 paradoxy současné architektury, in: Zlatý řez č. 18, Praha 1998, s. 48-51 4) Petr Pelčák, Několik poznámek k současné architektuře, in: Architekt č. 12, Praha 1998, s. 4446 5) Petr Pelčák, Architektura na hraně, in: Petr Pelčák, Česká architektura 1999-2000, Praha 2001, s. 15-17 6) Petr Pelčák, Obecní dům Brno po deseti letech, in: Fórum architektury a stavitelství, 1999/1, Praha 1999, s. 23, a dále Petr Pelčák, Ein Erfahrungsbericht über die Situation, die Probleme und die Arbeit eines Architekten in Brno nach 1990, přednáška přednesená 24.4.2004 na česko-německém architektonickém semináři pořádaném Saskou akademií umění v Lipsku, zařazená do připravovaného sborníku semináře 7) Důkazem toho jsou diskuse a celková atmosféra provázející stavbu tzv. Velkého Špalíčku v Brně na konci 90. let 20. století 8) Naivitě takové naděje ubírá na směšnosti úspěch, s jakým se Hansi Kollhoffovi a Hansi Stimmannovi podařilo během 15 let ustavit ideál berlínské architektury a stavebních standardů. 9) Cit. v poznámce č. 4 10) Miroslav Králík, Přežijeme sami sebe? (1), in: Konec konců 6/2004, Brno, 2004, s. 24 1)
13
6
STAVBY
ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA POVODÍ MORAVY V OLOMOUCI AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, INVESTOR: POVODÍ MORAVY A.S., MÍSTO: OLOMOUC, U DĚTSKÉHO DOMOVA 63, 1994 - 1995
14
15
16
17
ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ NA VELEHRADĚ AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, INVESTOR: OÚSS UHERSKÉ HRADIŠTĚ, MÍSTO: VELEHRAD, BUCHLOVSKÁ 301, 1995 - 2001
18
19
20
21
22
23
HALY PRO TENIS, SQUASH A BOWLING V LITOMYŠLI AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, INVESTOR: SPORT S.R.O., LITOMYŠL, MÍSTO: LITOMYŠL, U PLOVÁRNY 1130, AREÁL LÍBÁNKY, 1997 - 20001
24
25
26
27
POLYFUNKČNÍ MĚSTSKÝ DŮM V BRNĚ AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, INVESTOR: EVA PASEKOVÁ, MÍSTO: BRNO, JOSEFSKÁ 7, 9, 2000 - 2002
28
29
30
31
ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA FIRMY BLATA V BLANSKU AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, INVESTOR: BLATA A.S., MÍSTO: BLANSKO, PRAŽSKÁ 3, 2000 - 2001
32
33
34
35
36
37
REKONSTRUKCE DENISOVÝCH SADŮ V BRNĚ AUTOR: PETR HRŮŠA & PETR PELČÁK, VÁCLAV BABKA, ZDENĚK SENDLER, INVESTOR: VEŘEJNÁ ZELEŇ MĚSTA BRNA, MÍSTO: BRNO - PETROV, 2000 - 2003
38
39
40
41
42
43
7
ABSTRACT
The thesis presented here is an excerpt from my post-doctoral thesis comprising of a selection of implemented architectural designs created by me, with comments. Today, in an age emphasising individuality and subjectivism, I aspire to demonstrate and describe factors objectively determining or inspiring architecture, and therefore my comments are made from a position that explains the relevance of locus for the emergence of a piece of architecture. Hence the work has a three-fold character or offers three possible ways of being “read”. First and foremost, it is a presentation of implemented architectural work created by me. Second, it is a commentary on that work focused on introducing the inspiring and determining influence of locus on the emergence of a structure, as well as on architectonic thinking and interpretation of the same influence, and thirdly it can be understood as a contemplation on locus and architecture in general, or a contemplation on architecture viewed through the place of its origin. For practical reasons, the following thesis concentrates on six implemented projects (page 16 of the post-doctoral thesis), which is about 10% of the implemented projects and 3% of all the architectonic and urban designs I have created during my career. The plans and photographs are therefore given chronologically, by the date of their origin. The following structures, to which a separate part of the text is dedicated, demonstrate the specifically determining or inspiring relevance of locus for the architecture of the place: the office building of the Povodí Moravy company in Olomouc; the asylum for the mentally-handicapped in Velehrad; tennis, squash and bowling halls in Litomyšl; the multifunctional municipal house in Brno; the Blata company office building in Blansko; and the redevelopment of urban park Denisovy sady in Brno.
44
