MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Studijní text ke zvláštní části úřednické zkoušky pro obor služby. Regionální rozvoj

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

Studijní text ke zvláštní části úřednické zkoušky pro obor služby

Regionální rozvoj

Praha 2016

Podklad k otázce č. 1: Vyjmenujte právní předpisy ČR a EU upravující rámec podpory regionálního rozvoje a stručně charakterizujete jejich obsah A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Právní předpisy ČR 

Kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v § 14 stanoví působnost Ministerstvu pro místní rozvoj:

„§ 14 (1) Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. (2) Ministerstvo pro místní rozvoj a) spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, b) koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje. (3) Ministerstvo pro místní rozvoj zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením. (4) Ministerstvo pro místní rozvoj zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.“. 

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, který podle vymezení předmětu úpravy v § 1 „upravuje podmínky pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji a s tím související působnost správních úřadů, krajů a obcí,…“.

 Podpora regionálního rozvoje se odráží především v přípravě a realizaci strategie regionálního rozvoje ČR.  Cílem podpory regionálního rozvoje je zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území České republiky se zřetelem na kvalitu života a životního prostředí, přispět ke snižování regionálních rozdílů a zároveň umožnit využití místního potenciálu pro zvýšení hospodářské a sociální úrovně jednotlivých regionů.  Oblasti (věcné zaměření) podpory regionálního rozvoje na úrovni České republiky podrobněji vymezí strategie regionálního rozvoje České republiky a na úrovni kraje strategie rozvoje územního obvodu kraje.  Státem podporované regiony, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na dynamický a vyvážený rozvoj České republiky, zvyšování hospodářské a sociální úrovně územních samosprávných celků a udržování jejich hospodářské, sociální a územní soudržnosti, navrhuje Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s ostatními dotčenými ústředními správními úřady a kraji.

Právní předpisy upravující působnost krajů a obcí Obsahují právní rámec podpory regionálního rozvoje spojený s působnostmi zastupitelstev, která schvalují programy nebo strategie rozvoje svých územních obvodů - vizte § 84 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, § 35 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 59 a 89 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Právní předpisy EU Zde je třeba zmínit především Smlouvu o fungování Evropské unie, ustanovení hlavy XVIII (čl. 174-178) pojednávající o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Pro rámcové zaměření podpory jsou klíčová zejména ustanovení čl. 174: „Článek 174 Unie za účelem podpory harmonického vývoje rozvíjí a prosazuje svou činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Unie se především zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. V rámci dotyčných regionů je zvláštní pozornost věnována venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony.“. Pro jednotlivá programová období EU (aktuálně 2014-2020) jsou schvalována přímo použitelná nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) EU, která stanoví podrobnosti o podporách poskytovaných prostřednictvím Evropských fondů (nyní označovaných jako Evropské strukturální a investiční fondy).

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky.

Kromě seznámení s výše uvedenými právními předpisy lze doplňkově doporučit 

k aktuálním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky jednotlivých krajů.

Podklad k otázce č. 2: Kterými právními předpisy a řídicími akty je stanoveno konkrétní věcné a územní zaměření podpory regionálního rozvoje v ČR? A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky.

Právní předpisy ČR Obecné podmínky pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji s cílem zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území České republiky se zřetelem na kvalitu života a životního prostředí, přispět ke snižování regionálních rozdílů a zároveň umožnit využití místního potenciálu pro zvýšení hospodářské a sociální úrovně jednotlivých regionů stanoví zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů (vizte § 3 a 4). Oblasti (věcné zaměření) podpory regionálního rozvoje na úrovni České republiky podrobněji vymezí strategie regionálního rozvoje České republiky a na úrovni kraje strategie rozvoje územního obvodu kraje (§ 3 odst. 2 cit. zákona). Státem podporované regiony, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na dynamický a vyvážený rozvoj České republiky, zvyšování hospodářské a sociální úrovně územních samosprávných celků a udržování jejich hospodářské, sociální a územní soudržnosti, navrhuje Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s ostatními dotčenými ústředními správními úřady a kraji (§ 4 cit. zákona). Zaměření podpory regionálního rozvoje pro konkrétní časové období (vymezené shodně s programovým obdobím EU) je obsaženo ve strategii regionálního rozvoje (aktuálně jde o „Strategii regionálního rozvoje České republiky 2014 – 2020“ schválenou usnesením vlády ČR ze dne 15. května 2013 č. 344, návazně na ni je připravován akční plán pro dvouleté období). Vymezení státem podporovaných regionů je prováděno usneseními vlády, aktuálně je schváleno shodným usnesením jako Strategie regionálního rozvoje České republiky 2014 – 2020. Strategie regionálního rozvoje (podle § 6 cit. zákona) zejména a) analyzuje stav regionálního rozvoje, b) stanoví republikové priority a strategické cíle regionální politiky pro zajištění dynamického a vyváženého rozvoje území, c) stanoví podklady pro vymezení priorit podpory regionálního rozvoje prostřednictvím fondů Evropské unie, d) stanoví podmínky pro vymezení státem podporovaných regionů, e) vymezuje nástroje k realizaci stanovených priorit a cílů, f) stanoví zaměření programu regionálního rozvoje Ministerstva,

g) vymezuje úkoly ostatních dotčených ústředních správních úřadů k zabezpečení realizace stanovených priorit a cílů, h) stanoví způsob sledování a vyhodnocování účinnosti Strategie regionálního rozvoje, i) obsahuje doporučení krajům pro zaměření jejich rozvoje. Právní předpisy upravující působnost krajů a obcí se zabývají zaměřením podpory regionálního rozvoje ve spojení s působnostmi zastupitelstev, která schvalují programy nebo strategie rozvoje svých územních obvodů - vizte § 84 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, § 35 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 59 a 89 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Kromě seznámení s právními předpisy a usneseními vlády zmíněnými v textu lze doplňkově doporučit



k aktuálním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky jednotlivých krajů.

Podklad k otázce č. 3: Jak spolu souvisí regionální politika a politika soudržnosti, čím jsou určovány a jak se navzájem ovlivňují? A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Politika soudržnosti (kohezní politika) je evropskou regionální politikou, která je v současnosti největším zdrojem pro realizaci české národní regionální politiky. Byť by evropská politika soudržnosti měla být dle principu adicionality doplňkovou k národním regionálním politikám, zejména v podmínkách států střední a východní Evropy ji objemem finančních prostředků významně převyšuje. Evropská politika soudržnosti má své počátky v sedmdesátých letech minulého století a je úzce spojena se vstupem Velké Británie do tehdejších Evropských společenství. Ve svých počátcích se politika soudržnosti zaměřovala především na regiony postižené útlumem těžkého průmyslu a na venkovské regiony, v současném období (2014-2020) se ve větší míře snaží nabídnout vhodné nástroje pro všechny typy regionů včetně těch nejrozvinutějších. V českém prostředí lze říci, že cíle politiky soudržnosti se výrazně promítly také do základních strategických dokumentů regionálního rozvoje, tj. zejména do Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020, která se do značné míry na evropskou politiku soudržnosti odkazuje a poněkud pomíjí možnosti explicitní národní regionální politiky a prostorových dopadů sektorových politik (politik zaměstnanosti, dopravní politiky, politiky životního prostředí, atd.). Na základě některých nástrojů politiky soudržnosti pro programové období 2014-2020 došlo v ČR k uplatnění nových myšlenek a nástrojů pro provádění regionální politiky – např. důraz na integrovaný přístup ve smyslu strategického plánování na úrovni funkčního regionu (namísto dřívějšího důrazu na administrativní celky – města, regiony) či na lepší provázanost jednotlivých fondů. Politika soudržnosti tedy přináší do prostředí zejména nových členských států EU principy regionální politiky uplatňované zpravidla v zemích, kde má regionální politika tradici a silné postavení. Hlavními cíli politiky soudržnosti jsou ekonomická, sociální a nově (od platnosti Lisabonské smlouvy z roku 2009) také územní koheze. Lze přitom říci, že formulace územní koheze (soudržnosti) je ponechána na jednotlivých členských státech, které si tak mohou zvolit typ regionu, který budou primárně podporovat. Politika soudržnosti tedy definuje obecné cíle, které jsou na úrovni členských států EU dále rozpracovány a konkretizovány. Gestorem národní regionální politiky je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které se v posledních letech ve zvýšené míře pokouší prosadit územní dimenzi (tj. zohlednění regionálních specifik) také v politikách jiných resortů, jejichž územní dopad je však významný. Za nástroj koordinace financování regionální politiky státu lze podle zákona o podpoře regionálního rozvoje č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, i podle § 14 odst. 2 písm. b) kompetenčního zákona považovat strategii regionálního rozvoje (spolu s dokumenty stanovujícími rámec pomoci EU).

Podpora regionálního rozvoje krajem je v zákoně o podpoře regionálního rozvoje upravena obecně, s respektováním samostatné působnosti kraje a s přihlédnutím k obecným požadavkům kladeným na strategické rozvojové dokumenty. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

Informace k politice soudržnosti lze získat na oficiálních internetových stránkách Evropské komise.



K podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj viz lze využít internetové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i internetové stránky jednotlivých krajů.

Podklad k otázce č. 4: Kterými právními předpisy a jakým způsobem je vymezena koordinační role Ministerstva pro místní rozvoj ČR v oblastech regionální politiky a politiky soudržnosti? A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky.

Primárně je koordinační role Ministerstva pro místní rozvoj upravena kompetenčním zákonem (č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v § 14 stanoví působnost Ministerstvu pro místní rozvoj: „§ 14 (1) Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. (2) Ministerstvo pro místní rozvoj a) spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, b) koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje. (3) Ministerstvo pro místní rozvoj zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením. (4) Ministerstvo pro místní rozvoj zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.“.

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k ústředním správním úřadům a krajům obecně formuluje koordinační roli Ministerstva pro místní rozvoj v § 14 odst. 1 ve znění: „§ 14 (1) Ministerstvo a) sleduje a vyhodnocuje činnost správních úřadů, krajů a obcí při podpoře regionálního rozvoje a doporučuje ve vztahu k jejich působnostem opatření pro realizaci priorit a cílů obsažených ve Strategii regionálního rozvoje, b) koordinuje na celostátní úrovni mezinárodní spolupráci v oblasti podpory regionálního rozvoje a územní spolupráce, c) napomáhá zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.“.

Koordinační role Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti je upravena zejména v § 18 odst. 1, 2 a 4 cit. zákona: „§ 18 (1) Ministerstvo zabezpečuje spolupráci České republiky s orgány Evropské unie v oblastech podpory hospodářské, sociální a územní soudržnosti a územní spolupráce. (2) Ministerstvo po projednání s řídicími orgány v rámci Evropských strukturálních a investičních fondů vytváří jednotný národní rámec přijímaný usneseními vlády České republiky, kterým metodicky sjednocuje postupy spojené s přípravou, řízením, realizací, monitorováním a vyhodnocováním programů těchto fondů. (4) Ministerstvo po projednání s řídicími orgány15) vydává řídící akty závazné pro řídicí orgány operačních programů, kterými metodicky sjednocuje postupy spojené s přípravou, řízením, realizací, monitorováním a vyhodnocováním těchto programů. V případě, že po projednání s řídicími orgány operačních programů nebude dosaženo shody mezi Ministerstvem a řídicími orgány operačních programů, rozhodne o rozporech vláda na návrh Ministerstva.“.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Kromě seznámení s výše uvedenými právními předpisy lze doplňkově doporučit



k aktuálním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky jednotlivých krajů.

Podklad k otázce č. 5: Které instituce na úrovni EU se věnují podpoře regionálního rozvoje v kontextu politiky soudržnosti? Stručně charakterizujte jejich zaměření. A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. V institucionální struktuře Evropské unie hraje hlavní roli trojúhelník Evropská komise Rada EU - Evropský parlament, který doplňuje Evropský soudní dvůr. Někdy se proto používá pojem institucionální čtyřúhelník. V rozdělení zodpovědností ve věci unijního práva platí, že instituce zpravidla kumulují více funkcí. Komise tedy navrhuje a zajišťuje uplatňování přijatých opatření, Evropský parlament spolurozhoduje, doporučuje a kontroluje, Rada Evropské unie rozhoduje a Soudní dvůr Evropské unie řeší spory. Tuto strukturu doplnila v roce 1974 Evropská rada, která je vrcholným politickým orgánem (tzn., je tvořena nejvyššími představiteli členských států) určujícím strategii dalšího vývoje Unie a vymezujícím politické priority a zároveň je i neformálním arbitrem případných institucionálních sporů. Je třeba nezaměňovat Evropskou radu a Radu EU (jež tvoří výše uvedený institucionální čtyřúhelník). Rada EU zastupuje členské státy. Ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na konkrétních politických krocích v oblastech působnosti svých resortů. Mimo pravidelné schůzky ministrů a jejich náměstků Radě napomáhá na pracovní úrovni Výbor stálých zástupců (COREPER I a COREPER II). Institucionálnímu trojúhelníku jsou nápomocny poradní instituce - Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Pravomoci a úkoly institucí EU, stejně jako pravidla a postupy, kterými se musí řídit, stanovují základní smlouvy Unie. Existence institucí EU je přímo zakotvena v čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (po revizi Lisabonskou smlouvou). Činnost institucí pak podrobněji upravují příslušná ustanovení Smlouvy o fungování EU. Z hlediska podpory regionálního rozvoje je dále podrobněji charakterizována role Evropské komise, Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů. Evropská komise je institucí podporující obecný zájem Evropské unie. Má mnoho funkcí - zejména navrhuje právní akty, pod kontrolou Soudního dvora dohlíží na uplatňování práva Unie, vypracovává roční rozpočet Unie, který je schvalován Evropským parlamentem a Radou, provádí politiky EU a reprezentuje Evropskou unii v zahraničí.     

Členové: kolegium komisařů, z každé členské země EU jeden Předseda: Jean-Claude Juncker Datum zřízení: 1958 Sídlo: Brusel (Belgie) Internetová stránka: Evropská komise

Evropská komise je politicky nezávislý, výkonný orgán EU. Je jediným orgánem Unie, který odpovídá za předkládání návrhů nové evropské legislativy, a je odpovědná za provádění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU. Politické vedení zajišťuje tým 28 komisařů (z každé země EU jeden) v čele s předsedou Komise, který rozhoduje o rozdělení jednotlivých oblastí politiky mezi členy Komise. Běžný chod Komise je zajišťován jejími zaměstnanci (právníky, ekonomy apod.), kteří pracují pro jednotlivé útvary Komise – generální ředitelství (GŘ) – odpovědné za konkrétní oblast politiky. Funkční období současné Komise skončí 31. října 2019. Hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem, vyjadřuje názory zaměstnanců, zaměstnavatelů a organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty.     

Členové: 353 ze všech zemí EU Předseda: Henri Malosse Datum zřízení: 1957 Sídlo: Brusel (Belgie) Internetová stránka: Evropský hospodářský a sociální výbor

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je poradní orgán EU složený ze zástupců organizací pracovníků a zaměstnavatelských organizací a dalších zájmových skupin. Poskytuje svá stanoviska Evropské komisi, Radě EU a Evropskému parlamentu a působí tedy jako spojovací článek mezi institucemi EU s rozhodovací pravomocí a evropskými občany. Také vydává stanoviska z vlastní iniciativy. Umožňuje zájmovým skupinám vyjadřovat se oficiálně k legislativním návrhům EU. Plní 3 hlavní funkce:   

zajišťuje, aby politika a právní předpisy EU respektovaly ekonomickou a sociální situaci a hledá obecně prospěšný konsensus podporuje participativní aspekt EU organizacím pracovníků a zaměstnavatelským organizacím a dalším zájmovým skupinám umožňuje účast v dialogu podporuje hodnoty spojené s evropskou integrací a propaguje participativní demokracii a organizace občanské společnosti.

Členové EHSV jsou nominování vládami členských států a jmenováni Radou EU na 5leté funkční období s možností opětovného zvolení. Počet členů za jednotlivé země závisí na počtu jejich obyvatel. Členové Výboru se dělí na 3 skupiny:   

zaměstnavatelé pracovníci ostatní zájmové skupiny (zemědělci, spotřebitelé atp).

Výbor regionů je poradní institucí zastupující regionální a místní samosprávné celky v Evropské unii; vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů.    

Členové: 350 členů ze všech zemí EU Předseda: Markku Markkula (EPP/FI), radní města Espoo, Finsko Datum zřízení: 1994 Sídlo: Brusel (Belgie)



Internetové stránky: Výbor regionů

Výbor regionů je poradní institucí EU složenou z místních a regionálních volených zástupců ze všech 28 členských států. Ti se mohou jeho prostřednictvím vyjadřovat k právním předpisům EU, které mají přímý dopad na regiony a města. 

  

Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament musejí konzultovat Výbor regionů, pokud překládají návrh právního předpisu v oblasti, která se týká místních a regionálních samospráv. Jedná se zejména o zdravotnictví, školství, zaměstnanost, sociální politiku, hospodářskou a sociální soudržnost, dopravu, energetiku, změnu klimatu apod. Pokud tak neučiní, může se Výbor regionů obrátit na Soudní dvůr. Jakmile Výbor regionů obdrží návrh právního předpisu, připraví a přijme stanovisko, které zašle příslušným orgánům EU. Výbor také vydává stanoviska z vlastního podnětu.

Členy Výboru regionů jsou volení zástupci, kteří působí v místních nebo regionálních orgánech. Každá země nominuje členy podle vlastního uvážení. Ti jsou pak Radou EU jmenováni na pětileté funkční období. Počet členů za každou zemi závisí na tom, kolik má daná země obyvatel. Výbor regionů vybírá z řad svých členů zpravodaje, který konzultuje zúčastněné strany a připravuje stanovisko. Text stanoviska se projednává a schvaluje v komisi Výboru, která má danou oblast na starosti. Stanovisko je poté na plenárním zasedání předloženo všem členům, kteří buď hlasují pro jeho přijetí nebo změnu. Nakonec je stanovisko sděleno všem příslušným orgánům EU. Ročně se koná až 6 plenárních zasedání, na nichž se přijímají stanoviska k 50 až 80 legislativním návrhům EU. Převzato a upraveno od: JUDr. Mgr. Igor Blahušiak, Euroskop

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: Internetové stránky http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/eesc/index_cs.htm

Podklad k otázce č. 6: Které ústřední správní úřady nebo jiné instituce a organizace na úrovni ČR se věnují podpoře regionálního rozvoje? Stručně charakterizujte jejich zaměření. A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Ústřední orgány státní správy, jejichž působnost je primárně založena zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), tvoří institucionální páteř podpory regionálního rozvoje. Z úpravy obsažené v uvedeném kompetenčním zákoně vychází níže uvedený přehled působností.  Základní působnosti ve vztahu k podpoře regionálního rozvoje generují obecný rámec pro činnost územních samosprávných celků. Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování regionální politiky státu, koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností (pokud tyto prostředky přímo nespravuje), zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením, zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur. Působnost Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti regionálního rozvoje je podrobněji upravena samostatným zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. S podporou regionálního rozvoje souvisí i další působnosti Ministerstva pro místní rozvoj v oblastech politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy, je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro územní členění státu, volby do zastupitelstev územní samosprávy, oblast informačních systémů veřejné správy, zajišťuje komunikační sítě pro územní orgány státní správy. Ministerstvo financí je především ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet (jehož prostřednictvím získávají finanční zdroje územně správní celky – obce a kraje), daně, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit.  Metodická podpora a odborné odvětvové řízení jsou důležité pro oblasti, v nichž obce a kraje vykonávají samostatnou nebo přenesenou působnost; v dalším textu je uveden výběr nejvýznamnějších kompetencí. Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby a ochranu veřejného zdraví. Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro sociální péči, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku. Ministerstvo životního prostředí je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí, je ústředním orgánem státní správy pro ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu přírody a krajiny, pro odpadové hospodářství a pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí. Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy lesů a pro vodní hospodářství. Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy. Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky.



Organizace s celostátní působností, jejichž činnost souvisí s podporou regionálního rozvoje

Asociace krajů České republiky je otevřenou zájmovou nestranickou a nevládní právnickou osobou založenou jako zájmové sdružení právnických osob podle § 27 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), § 28 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 20f občanského zákoníku. Cílem Asociace je zejména hájit společné zájmy a práva krajů sdružených v Asociaci v duchu principů, z nichž vychází Evropská charta místní samosprávy, hájit a prosazovat společné zájmy krajů v procesu přípravy vstupu České republiky do Evropské unie a tyto zájmy hájit a prosazovat i po vstupu České republiky do Evropské unie, vytvářet podmínky pro řešení problémů a otázek společných pro členy Asociace, podílet se na vytváření podmínek pro vzdělávání členů zastupitelstev krajů, zaměstnanců krajů zařazených do krajských úřadů a zaměstnanců organizací zřizovaných kraji a pomáhat krajům při jejich zahraničních aktivitách. Svaz měst a obcí České republiky je otevřenou, zájmovou, nestranickou a nevládní organizací (s právní formou spolku), jejímž cílem je hájení společných zájmů a práv obcí sdružených ve Svazu v duchu principů, z nichž vychází Evropská charta místní samosprávy a vytváření podmínek pro řešení problémů a otázek společných pro členy Svazu. Sdružení místních samospráv ČR je nevládní apolitickou organizací s celostátní působností, která sdružuje a hájí zájmy obcí a měst v ČR. Základní cíle sdružení jsou hájení společných zájmů práv obcí a měst, sdružených ve Sdružení, podle principů a pravidel, jejichž ochranu Sdružení zajišťuje, poskytnutí platformy obcím a městům pro řešení problémů a otázek, které se dotýkají samospráv, a pro spolupráci s nevládním (neziskovým) sektorem. Národní síť Místních akčních skupin České repliky, z. s. je společenstvím sdružující organizačně samostatné právnické osoby – místní akční skupiny – pracující formou komunitně vedeného místního rozvoje – metody LEADER ve prospěch venkova na území České republiky.

Národní stálá konference je platformou bez právní subjektivity založenou pro koordinaci naplňování územní dimenze Evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014-2020 (sladění územních potřeb a tematického zaměření programů). B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: •

Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

•

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.

•

webové stránky uváděných organizací s celostátní působností, jejichž činnost souvisí s podporou regionálního rozvoje.

Podklad k otázce č. 7: Popište úpravu působností územních samosprávných celků v oblasti podpory regionálního rozvoje A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Působnost územních samosprávných celků (obcí a krajů) v oblasti podpory regionálního rozvoje lze odvodit z obecných právních úprav jejich kompetencí obsažených v obecním a krajském zřízení a ze speciální právní úpravy – zákona o podpoře regionálního rozvoje. V případě obce je možné vycházet z ustanovení § 35 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů upravujících samostatnou působnost, podle nichž „Do samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon.“ a dále „Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku“. Z hlediska koncepčního rozvoje obce je významná úprava v § 84 obecního zřízení, podle níž je mj. zastupitelstvu obce vyhrazeno schvalovat program rozvoje obce. V případě kraje jde rovněž o úpravu samostatné působnosti obsaženou v § 14 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle níž „Do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje“. Z hlediska koncepčního rozvoje kraje je významná úprava v § 35 krajského zřízení, která mj. stanoví, že zastupitelstvu kraje je vyhrazeno koordinovat rozvoj územního obvodu, schvalovat programy rozvoje územního obvodu kraje podle zvláštních zákonů (konkrétně zákona o podpoře regionálního rozvoje), zajišťovat jejich realizaci a kontrolovat jejich plnění. Pro hlavní město Prahu jsou obdobné úpravy obsaženy v ustanovení § 16 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů: „Do samostatné působnosti hlavního města Prahy patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu hlavního města Prahy a jeho občanů, pokud nejde o výkon přenesené působnosti hlavního města Prahy nebo úkoly, které jsou zvláštními zákony svěřeny správním úřadům jako výkon státní správy.“ a dále v § 59 téhož zákona, podle něhož je zastupitelstvu hl. m. Prahy vyhrazeno mj. schvalovat po projednání s městskými částmi a uskutečňovat program rozvoje

hlavního města Prahy podle zvláštních právních předpisů (konkrétně zákona o podpoře regionálního rozvoje). Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, jako speciální úprava v oblasti podpory regionálního rozvoje  ve vztahu k působnosti obce stanoví v § 14 odst. 4: „(4) Obec a) spolupracuje s krajem, na jehož území se nachází, při přípravě a realizaci strategie rozvoje územního obvodu kraje, b) v souladu s místními podmínkami a rozvojovými dokumenty samostatně nebo ve spolupráci s jinými obcemi zabezpečuje nebo podporuje aktivity zaměřené na rozvoj územního obvodu obce.“,  ve vztahu k působnosti kraje stanoví v § 14 odst. 3 : „(3) Kraj a) analyzuje a hodnotí úroveň rozvoje svého územního obvodu, b) schvaluje a realizuje strategii rozvoje územního obvodu kraje, sleduje a hodnotí její plnění, c) podporuje rozvoj regionů vymezených ve strategii rozvoje územního obvodu kraje, d) doporučuje ve vztahu k působnostem správních úřadů a obcí opatření pro realizaci priorit a cílů obsažených ve strategii rozvoje územního obvodu kraje, e) koordinuje ve svém územním obvodu spolupráci v oblasti regionálního rozvoje.“. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, vytváří podmínky pro financování podpory rozvoje obcí a krajů, vymezuje z tohoto pohledu např. výdaje, které lze hradit z rozpočtu obce či kraje.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Kromě seznámení s právními předpisy zmíněnými v textu lze doplňkově doporučit 

pro konkrétní ilustraci forem podpory regionálního rozvoje v působnosti územních samosprávných celků webové stránky jednotlivých krajů, měst a obcí.

Podklad k otázce č. 8: Uveďte názvy strategických dokumentů přijímaných v oblasti podpory regionálního rozvoje na úrovni ČR a územních samosprávných celků a stručně charakterizujte jejich obsah A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Platný zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, byl ve své základní podobě vyhlášen s účinností od 1. ledna 2001, jeho zásadnější změna byla provedena zákonem č. 298/2015 Sb. V § 3 odst. 2 se uvádí: „(2) Oblasti podpory regionálního rozvoje na úrovni České republiky podrobněji vymezí strategie regionálního rozvoje České republiky (dále jen „Strategie regionálního rozvoje“) a na úrovni kraje strategie rozvoje územního obvodu kraje.“. Strategie regionálního rozvoje (spolu s dokumenty stanovujícími rámec pomoci EU) je nástrojem koordinace financování regionální politiky státu podle zákona o podpoře regionálního rozvoje i ve smyslu § 14 odst. 2 písm. b) kompetenčního zákona. Nyní platná Strategie regionálního rozvoje České republiky (dále též „Strategie“) byla zpracována pro období 2014–2020 a schválena usnesením vlády ze dne 15. května 2013 č. 344. Vymezení státem podporovaných regionů je prováděno usneseními vlády, aktuálně je schváleno shodným usnesením jako Strategie regionálního rozvoje České republiky 2014 – 2020. Obecné požadavky na obsah Strategie jsou rámcově upraveny v § 6 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Strategie zahrnuje podrobnou analýzu regionálních rozdílů v ČR (především na úrovni obcí s rozšířenou působností), jejíž závěry se odrážejí v návrzích cílů, priorit a konkrétních opatření definovaných pro potřeby regionálního rozvoje. Významným rysem současné Strategie je opuštění standardního tematického členění dle tradičního sektorového pohledu. Analýza i návrhová část jsou členěny do prioritních oblastí, které vychází jednak z konceptu udržitelného rozvoje a jednak z návazností na evropské strategické dokumenty. Prioritní oblast regionální konkurenceschopnost (vychází z ekonomického pilíře) je zaměřena na území s dostatečným potenciálem na realizaci stanovených cílů a zahrnuje klíčová témata inovací, spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými a vývojovými pracovišti, zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání, flexibility pracovního trhu reagujícího na místní potřeby a v neposlední řadě téma dostatečné a kvalitní infrastruktury dopravní i technické, která je základní podmínkou pro rozvoj konkurenceschopnosti daného území. Druhá prioritní oblast územní soudržnost (vychází ze sociálního pilíře) má především pomoci zmírňovat sociální disparity v území a mezi hlavní témat a patří infrastruktura veřejných služeb, podpora integrace sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených skupin obyvatelstva, částečně pak kultura, cestovní ruch a bydlení a v periferních územích také podpora lokální ekonomiky.

Prioritní oblast environmentální udržitelnost (vychází z environmentálního pilíře) už ze svého názvu představuje v širších souvislostech témata, která mají přispět ke zlepšení životního prostředí a života obyvatel v něm a soustřeďuje se především na odstraňování ekologických zátěží, omezování vlivu dopravy na krajinu, lepší hospodaření s přírodními zdroji a využívání moderních technologií ve vodním i odpadovém hospodářství. Rovněž nepomíjí ani prevenci a případnou likvidaci škod při živelních pohromách. Čtvrtou prioritní oblastí je veřejná správa, jež musí vytvářet legislativní i administrativní základnu a naplňovat podporu pro realizaci všech výše jmenovaných témat. Realizačním dokumentem Strategie je Akční plán realizace Strategie regionálního rozvoje. *** Podpora regionálního rozvoje krajem je v zákoně o podpoře regionálního rozvoje upravena obecně, s respektováním samostatné působnosti kraje (úroveň NUTS 3) a s přihlédnutím k obecným požadavkům kladeným na strategické rozvojové dokumenty. Na krajské úrovni je podle § 12 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů vytvářena strategie rozvoje územního obvodu kraje (do nabytí účinnosti novely provedené zákonem č. 298/2015 byly vytvářeny programy rozvoje kraje): „ § 12 (1) Strategie rozvoje územního obvodu kraje určuje ve stanoveném období zaměření a cíle rozvoje kraje zejména s ohledem na dynamický a vyvážený rozvoj kraje a jednotlivých částí jeho území a stanoví základní podmínky pro naplňování těchto cílů. (2) Strategie rozvoje územního obvodu kraje zejména a) analyzuje současný stav a očekávaný vývoj územního obvodu kraje, b) stanoví strategické cíle a priority rozvoje kraje a nástroje regionální politiky pro zajištění dynamického a vyváženého rozvoje územního obvodu kraje a částí jeho území, c) vymezuje krajem podporované části jeho území.“. Dokument sestává z cílených opatření a intervencí zaměřených na stimulaci rozvoje kraje. Obsahuje směry a úkoly rozvoje finanční povahy i úkoly nefinanční povahy, jako jsou politika, nástroje, organizační úkoly, doporučení pro ústřední správní orgány atd. Program rozvoje Jihomoravského kraje 2014–2017, který byl schválen dne 13. listopadu 2014, plní funkci základního dokumentu orgánů kraje pro koordinaci rozvoje území, hraje klíčovou úlohu při zajišťování podpory regionálního rozvoje, pomáhá zvyšovat povědomí o nejdůležitějších potřebách kraje, pomáhá mobilizovat vlastní kapacity a zdroje kraje, využívá znalostí místních činitelů a odborníků a umožňuje místním činitelům určovat a kontrolovat směr budoucího vývoje kraje. ***

Program rozvoje obce Základním plánovacím dokumentem obce, zakotveným v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, je program rozvoje obce (PRO). Na základě poznání situace v obci a názorů a potřeb občanů, podnikatelů, zájmových organizací a dalších subjektů v obci formuluje představy o budoucnosti obce spolu s činnostmi vedoucími k jejich naplnění. Další strategické dokumenty na mikroregionální úrovni Obce mohou na základě vzájemné dohody spolupracovat a usilovat tak o společné řešení problémů, prosazovat společný postup k dosažení záměrů a zajišťovat propojení aktivit obcí v územně uceleném prostoru. Spolupracující obce mohou uzavírat dobrovolné svazky obcí či se stávat členy místních akčních skupin, které si následně zpracovávají vlastní strategické rozvojové dokumenty. V rámci programového období EU 2014-2020 mohou být na mikroregionální úrovni realizovány tzv. integrované nástroje na základě zpracované a schválené integrované strategie. Ve venkovských oblastech se jedná o komunitně vedený místní rozvoj implementovaný místními akčními skupinami. V urbánním území to pak jsou integrované územní investice a integrované plány rozvoje území, jejichž nositeli jsou nejvýznamnější česká města.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, (nejlépe v aktualizované verzi dostupné prostřednictvím elektronických aplikací jako např. ASPI, kde jsou v literatuře dostupné i důvodové zprávy).



K podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj viz lze využít internetové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně také internetové stránky jednotlivých krajů (většinou sekce regionální rozvoj, strategický rozvoj kraje apod.).

Podklad k otázce č. 9: Uveďte názvy hlavních dokumentů přijatých na podporu urbánního rozvoje v rámci EU a ČR a stručně charakterizujte jejich obsah A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Urbánní politika představuje koncepční a cílevědomou činnost veřejné autority (např. orgánů Evropské unie, vlády) zaměřenou na rozvoj měst. Její cíle vycházejí z identifikace hlavních problémů rozvoje měst a z jejich postavení a funkcí v sídelní a regionální struktuře státu a jsou vyjádřeny šesti zásadami. Z této definice vyplývá její průřezový a interdisciplinární charakter, což znamená, že na jejím vytváření a realizaci se společně a koordinovaně podílejí jednotlivé dílčí politiky, přičemž regionální politika a územní plánování představují pro tuto koordinaci věcný a územní rámec. Hlavní dokumenty přijaté na podporu urbánního rozvoje v rámci EU Lipská charta o udržitelných evropských městech Významným dokumentem zabývajícím se zásadami a rozvojem urbánní politiky je Lipská charta o udržitelných evropských městech, která byla schválena na zasedání ministrů členských zemí Evropské unie 24. a 25. května 2007 v Lipsku. Ministři zde mimo jiné přijali závazek uplatnit princip integrovaného rozvoje měst a na národní úrovni vytvořit odpovídající věcný a správní rámec pro jeho implementaci. Závěry a doporučení Lipské charty kladou důraz na dva okruhy problémů: 1. širší využívání integrovaných přístupů v politice rozvoje měst a pro tento účel vytvořit na národní úrovni vhodný rámec; 2. zaměření pozornosti na znevýhodněné čtvrti v kontextu města jako celku; V závěrech Charta zdůrazňuje nutnost stanovit na národní úrovni hlavní principy rozvoje měst a vytvořit pobídky pro inovační řešení. Strukturální fondy budou proto tvořit nedílnou součást podpory z veřejných zdrojů. Jejich využití musí být zaměřeno na existující problémy a zohledňovat podmínky jednotlivých členských zemí. Územní agenda Evropské unie Územní agenda Evropské unie byla rovněž schválena při příležitosti ministerské schůzky na téma rozvoj měst a územní soudržnosti v Lipsku ve dnech 24. a 25. května 2007. Ve svých základních postulátech vychází z dřívějších dokumentů k dané tématice, zejména pak staví na dokumentu Evropské komise z r. 1999 zaměřeném na Evropskou perspektivu územního rozvoje. Územní agenda EU koncepčně zasazuje problematiku měst a městských oblastí do kontextu územní soudržnosti, prvků konceptu Lisabonské strategie a dalších aktuálních témat, zejména tzv. nových velkých územních výzev. Cíl územní soudržnosti byl doplněn jako třetí dimenze, vedle ekonomické a sociální soudržnosti, do základní legislativy Evropské unie. Cílem územní soudržnosti je pomocí odstraňování a předcházení vzniku regionálních rozdílů napomáhat vyváženému rozvoji a usilovat o větší provázanost a účinnost jednotlivých politik (regionální, dopravní atd.) majících územní dopad.

Územní agenda EU představuje strategický rámec, v němž jsou uvedeny priority územního rozvoje Evropy. Staví na třech hlavních cílech dokumentu Evropské perspektivy územního rozvoje (ESDP), který zůstává v platnosti, jmenovitě: - rozvoj vyvážené a polycentrické soustavy měst a nového partnerství města a venkova, - zajištění rovnosti přístupu k infrastruktuře a znalostem, - udržitelný rozvoj, obezřetná správa a ochrana přírody a kulturního dědictví. Územní agenda stanovuje v kontextu politiky územní soudržnosti následující priority územního rozvoje v Evropské unii: - posílení polycentrického rozvoje a inovací prostřednictvím vytváření sítí městských regionů a měst, - vytvoření nových forem spravování území (territorial governance) a partnerství venkovských a městských oblastí, - podpora regionálních seskupení (klastrů) posilujících hospodářskou soutěž a inovace v Evropě, - podpora posílení a rozšíření transevropských sítí, - podpora transevropského řízení rizik včetně dopadů změny klimatu, - posílení ekologických struktur a kulturních zdrojů jako přidané hodnoty pro rozvoj. Hlavní dokument přijatý na podporu urbánního rozvoje v rámci ČR Zásady urbánní politiky Zásady urbánní politiky jsou rámcovým dokumentem, který má za cíl koordinovat přístupy všech úrovní veřejné správy k rozvoji měst, navrhnout směry a aktivity napomáhající k jejich udržitelnému rozvoji a s ohledem na význam měst pro rozvoj České republiky motivovat i soukromý a neziskový sektor k jejich podpoře. Zásady urbánní politiky schválené usnesením vlády ze dne 10. května 2010 č. 342 S ohledem na diskuzi a schválení městské agendy EU (EU Urban Agenda) se předpokládá její aktualizace (tzn. 2. polovina roku 2016). V dokumentu je definováno 6 zásad:      

Regionální charakter urbánní politiky Polycentrický rozvoj sídelní soustavy Strategický a integrovaný přístup k rozvoji měst Podpora rozvoje měst jako pólů rozvoje v území Péče o městské životní prostředí Prohlubování spolupráce, vytváření partnerství a výměna zkušeností při udržitelném rozvoji měst

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

podrobně k Zásadám urbánní politiky - http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-acestovni-ruch/Regionalni-politika/Koncepce-Strategie/Zasady-urbanni-politiky

Podklad k otázce č. 10: Jmenujte nadnárodní instituce a iniciativy v oblasti podpory urbánního rozvoje a stručně pojednejte o jejich zaměření A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Evropská unie podporuje urbánní rozvoj prostřednictvím různých platforem. Jedná se o:  pravidelná setkání Urban Development Group a generálních ředitelů odpovědných za urbánní záležitosti,  setkání expertní skupiny k územní kohezi a urbánním záležitostem (EG TCUM),  Urban Development Platform – jedná se návrh EK, zatím nezrealizovaný; platforma by měla sloužit k dialogu a výměně zkušeností s oblasti urbánní politiky na úrovni EU,  OP Urbact - aktuálně OP Urbact III (podrobněji dále – jedná se o OP, který koordinuje MMR) Operační program URBACT III v programovém období 2014 – 2020 otevírá možnost všem městům posílit kvalitu strategického řízení, podporuje výměnu zkušeností mezi evropskými městy a dále uplatnění a šíření znalostí ve všech oblastech spojených s udržitelným rozvojem měst. Alokace programu je 74,301,909 EUR (69, 843,795 EUR z ERDF, 4,458,114 EUR technická pomoc), rozpočet s národním spolufinancováním 96,324,550 EUR. Konkrétní cíle programu URBACT III: 

 

Tvorba mezinárodních sítí - k podpoře měst při vytváření a implementaci integrovaných městských strategií, k usnadnění výměny zkušeností a znalostí, vzájemného učení partnerů a šíření příkladů úspěšných příkladů z praxe. Výstupem spolupráce měst v rámci partnerských Sítí měst jsou místní akční plány každého z měst - řešení daného problému na místní úrovni, které jsou tvořeny za podpory místních podpůrných skupin. V tomto programovém období se lze dále připojit k dvěma novým typům sítí - Implementačním sítím a Sítím přenosu. Rozvoj schopností aktérů zapojených do rozvoje měst vytvářet a implementovat takové strategie rozvoje měst, které jsou integrované a zapojují veřejnost. Uplatnění a šíření znalostí o tvorbě a implementaci strategií udržitelného rozvoje měst na místní, regionální i národní úrovni.

Mezi další významné iniciativy lze zařadit: Eurocities - síť evropských měst 

V rámci jednotlivých fór (existuje např. Fórum ekonomického rozvoje) jednotlivá města využívají společných setkání k výměně informací a zkušeností a tvorbě společných stanovisek, issue papers atd.

Evropská síť znalostí městských záležitostí (EUKN) 



Evropská síť znalostí městských záležitostí (EUKN, z angl. European Urban Knowledge Network) je udržitelnou, mezivládní znalostní sítí s národními kontaktními místy ve všech členských státech, působící jako centrum znalostí pro stávající sítě odborníků na urbánní záležitosti na všech úrovních správy. (Kontaktní místo pro ČR je součástí odboru regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR). EUKN nabízí portál www.eukn.org ke sdílení zkušeností a know-how a prezentaci vlastních aktivit měst, e-knihovnu, prezentuje praxi měsíce, pořádá každoroční mezinárodní konference, vydává roční tematické publikace, tematické souborné dokumenty (tzv. dossier) a pravidelné newslettery.

Nadnárodní institucí, která je se také zaměřuje na podporu urbánního rozvoje, je i Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) prostřednictvím Pracovní skupiny pro politiku rozvoje městských oblastí (Working Party on Territorial Policy in Urban Areas, jejíchž setkání se zástupce Ministerstva pro místní rozvoj ČR také účastní. OECD se v činnosti této pracovní skupiny zaměřuje na hledání přístupů k fenoménu urbanizace ve spojení s ekonomickým růstem, využitím energetických zdrojů a klimatickými změnami, které ovlivňují život v městských aglomeracích v současném světě. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky.

Doporučené materiály pro přípravu: Více informací k  aktivitám OECD v oblasti urbánního rozvoje lze nalézt na internetové stránce http://ec.europa.eu/regional_policy/en/policy/themes/urban-development/  OP Urbact a EUKN lze nalézt na internetové stránce http://www.mmr.cz/cs/Podporaregionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika  Eurocities lze nalézt na internetové stránce http://www.eurocities.eu/  aktivitám OECD v oblasti urbánního rozvoje lze nalézt na internetové stránce http://www.oecd.org/regional/regional policy/urbandevelopment.htm

Podklad k otázce č. 11: Vyjmenujte metropolitní oblasti a územní aglomerace v ČR a obecně charakterizujte jejich rozvojové problémy A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Výčet metropolitních oblastí ČR se liší s ohledem na dokument, ze kterého se vychází. Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 – 2020 definuje čtyři metropolitní oblasti: Pražskou, Brněnskou, Ostravskou a Plzeňskou. (Politika územního rozvoje, dále též „PÚR“, jakožto základní dokument územního plánování, definuje pouze první tři uvedené). Ostatní krajská města se svým funkčním zázemím lze označit za územní (či regionální) aglomerace; Hradec Králové a Pardubice přitom tvoří aglomeraci dvojjadernou. Pozn. výše uvedené členění odpovídá i rozvojovým územím dle Politiky územního rozvoje; s výjimkou Mladé Boleslavi, která je územní aglomerací využívající nástroj IPRÚ, ale která není definována jako rozvojové území dle PÚR. Vymezené metropolitní oblastí a územní (regionální) aglomerace jsou územími, která jsou relevantní z pohledu tzv. územní dimenze, která je definována v Národním dokumentu k územní dimenzi (dále též „NDÚD“), který obsahuje územní průmět identifikovaných potřeb a na základě toho vymezuje územní zaměření v relevantních programech 2014–2020. Aktualizovaná verze NDÚD byla schválena usnesením vlády č. 742 ze dne 14. 9. 2015. Rozvoj metropolitních oblastí a územních (regionálních) aglomerací bude podporován prostřednictvím tzv. integrovaných nástrojů – ITI (integrovaných územních investic), anebo IPRÚ (integrovaných plánů rozvoje území) Obecné rozvojové problémy: Hlavní identifikované problémy s vazbou na regionální specifika příslušné metropolitní oblasti / aglomerace lze rozdělit do 4 základních oblastí; konkrétně dopravy a mobility, sociální soudržnosti, posilování konkurenceschopnosti a udržitelné ekonomiky a životního prostředí. V oblasti dopravy a mobility je třeba posílit regionální dopravní vazby, a to propojením jádra a zázemí příslušné metropolitní oblasti / aglomerace, odstraněním dopravních bariér a rizik a integrací veřejné dopravy a dalších druhů dopravy. V oblasti sociální soudržnosti je třeba zajistit dostatečnou kapacitu a kvalitu veřejných služeb a ochranu před sociálním vyloučením znevýhodněných osob a zaměřit se na oblast sociálního bydlení. Posilování konkurenceschopnosti a udržitelné ekonomiky, které je nutné postavit na zvyšování kvality lidských zdrojů (vzdělávání) s napojením na podnikatelský sektor, využití potenciálu vědy a techniky podporováním síťování a spolupráce univerzit a vědeckovýzkumných pracovišť s inovativními podniky. Posledním významným tématem je zajištění kvalitního životního prostředí urbanizovaných území; to zahrnuje zajištění kvality ovzduší, rozvoj ekologicky příznivé dopravy, řešení energetických zásob (energetický mix; energetické úspory), péči o sídelní zeleň, zlepšení kvality vody a zásobování vodou, protipovodňová ochrana či zkvalitnění systému sběru, třídění a opětovného využití odpadu.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 



Problémy území, kde bude aplikován nástroj ITI anebo IPRÚ, lze zjistit zejména v analytických částech konkrétních integrovaných strategií, které jsou uveřejněny v Databázi strategií http://databaze-strategie.cz/, případně ve strategických dokumentech dotčených měst. Dohoda o partnerství - http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/

Podklad k otázce č. 12: Uveďte, které specifické nástroje jsou určeny na podporu rozvoje metropolitních oblastí a územních aglomerací v ČR A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. V programovém období EU 2014 – 2020 jsou specifickými nástroji tzv. integrované nástroje – pro urbánní prostor jsou to v případě ČR integrované územní investice (ITI) a integrované plány rozvoje území (IPRÚ). Integrované územní investice budou v České republice, v souladu s čl. 36 obecného nařízení a na základě jejich vymezení ve SRR, využity v největších metropolitních oblastech celostátního významu. Jádry metropolitních oblastí (území s koncentrací nad 300 tis. obyvatel) jsou největší města v České republice (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), včetně jejich funkčního zázemí. Z hlediska koncentrace obyvatelstva jsou určitou částí společných problémů k těmto centrům přiřazeny i oblasti Ústecko – Chomutovské, Olomoucké a Hradecko – Pardubické aglomerace. ITI jsou realizovány na základě integrovaných strategií. Výše vymezená metropolitní oblast/aglomerace předloží ke schválení a realizaci jednu integrovanou územní strategii, vypracovanou na bázi partnerského přístupu v území. Integrovaná územní strategie se ve své analýze a následném definování a hierarchizací priorit soustředí na klíčové tematické okruhy rozvoje specifické pro danou metropolitní oblast v souladu s cíli a prioritami EU. Integrované územní investice budou zaměřeny převážně na realizaci větších strategických projektů, které mají významný dopad pro řešená území; podpořeny budou i menší projekty, které větší projekty vhodně doplní pro dosažení žádoucích synergických efektů. Integrované strategie v rámci ITI budou podpořeny z EFRR prostřednictvím operačních programů IROP, OP VVV, OP PIK a OP PPR, a to v souladu s článkem 7 odst. 4 nařízení o EFRR. Předpokládá se možnost zapojení i prostředků Fondu soudržnosti (OP ŽP, OP D) a ESF (OP Z). Prostřednictvím ITI se ČR zavázala splnit požadavek alokace minimálně 5% prostředků EFRR na udržitelný městský rozvoj. Určité specifikum k realizaci udržitelného rozvoje měst v podmínkách ČR budou představovat tzv. Integrované plány rozvoje území (IPRÚ). Ty bude možné (nikoli povinně) realizovat v Českých Budějovicích, Jihlavě, Karlových Varech, Liberci, Mladé Boleslavi a Zlíně včetně funkčního zázemí těchto měst. IPRÚ jsou rovněž realizovány na základě integrovaných strategií. Výše vymezená aglomerace předloží ke schválení a realizaci jednu integrovanou územní strategii, vypracovanou na bázi partnerského přístupu v území. V územích IPRÚ je esenciální potřeba zaměřit intervence na dobudování potřebné infrastruktury, které jsou pro následný rozvoj naprosto nezbytné a bez jejichž realizace by hrozilo zaostávání nejen samotného regionálního centra, ale také celého přilehlého regionu.

Integrované strategie v rámci IPRÚ budou podpořeny z EFRR prostřednictvím operačních programů IROP, předpokládá se možnost zapojení i prostředků Fondu soudržnosti (OP D) a ESF (OP Z). Koordinaci mezi fondy v případě integrovaných nástrojů bude zajištěna prostřednictvím Národní stálé konference, urbánní integrované nástroje disponují vlastní komorou. Ve vztahu k integrovaným nástrojům podrobnosti stanoví Metodický pokyn pro využití integrovaných nástrojů, dále Statut a Jednací řád Národní stálé konference. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

Dohoda o partnerství - http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/



K územní dimenzi včetně integrovaných nástrojů lze využít webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika podsekce „Územní dimenze 2014 – 2020“.

Podklad k otázce č. 13: Definujte pojem „venkov“ a popište, čím je charakterizován A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Jednoznačnou definici venkova nelze stanovit. Záleží na tom, v jakých souvislostech je venkovský prostor vymezován, nejenom na konkrétním ohraničeném prostoru. Venkovem se rozumí soubor obcí splňujících daná kritéria. Hlavní kritéria, která se používají pro vymezení venkova v ČR:  Postavení obce v systému veřejné správy (v řadě obec, městys, město, statutární město).  Velikostní kategorie obce (počet trvale bydlících obyvatel) - nejčastější hranicí je 2 000 či 3 000 obyvatel. Strategie regionálního rozvoje ČR pak stanoví, že v českých podmínkách je venkov zpravidla vymezován jako soubor venkovských obcí, kdy statistickou hranicí pro jejich vymezení je 2000 obyvatel s tím, že však existují i typicky venkovské obce, které mají obyvatel více a podle tohoto kritéria venkovem nejsou.  Hustota zalidnění (případně počet obyvatel na zastavěnou plochu) - obvykle 100 nebo 150 obyvatel na km2. (Není zohledněna různá velikost katastru ani kolísající skutečný počet obyvatel vlivem sezónnosti přechodně bydlících. Zpřesněním by bylo použit další ukazatele, např. blízkost měst, zdroje příjmů a infrastrukturu.)  Jiným možným způsobem je negativní vymezení venkova jako neurbanizované krajiny, jako protikladu města, kde je venkov určen jako obytný prostor mimo městské lokality se zaměřením na zemědělství a menší hustotou obyvatel, ale i jiným způsobem života, většinou propojený s přírodou. Pro venkov je také charakteristická jiná sociální struktura ve srovnání s městem. Mezi venkovem a městem existuje mnoho rozdílů, které se ale v poslední době začínají částečně stírat. Důvodem je vliv informačních technologií, změna životního stylu a také zvýšená prostorová mobilita. Proto dnes již nemůžeme chápat venkov čistě jako oblast zaměřenou na zemědělství a lesnictví, které v poslední době ztrácí na významu, a naopak dominantní postavení začíná zaujímat funkce bydlení a poskytování služeb zejména související s cestovním ruchem. Problémem ovšem zůstane hraniční stupeň urbanizace.  Venkovským prostorem se rozumí venkovské osídlení a volná krajina. Plošně je venkovský prostor obvykle vymezován jako souhrn ploch zemědělské půdy, lesů, vodních ploch, intravilánu, venkovských sídel, polních cest a místních komunikací. Takto pojatý venkovský prostor zahrnuje v evropských státech zpravidla 70-90% jejich území.  Další - např. charakter sídel, využití krajiny (land use), vybavenost obcí, polarizace prostoru podle stupně zapojení do národního hospodářství (dle Evropské komise), index rurality. Národní strategický referenční rámec ČR 2007 – 2013 (NSRR), který představoval zásadní obecnou úpravu významnou pro poskytování programové podpory (dotací), vymezuje venkovský prostor s odkazem na platnou metodiku EU. Podle tohoto vymezení náleží do venkovského prostoru na úrovni NUTS II všechny regiony soudržnosti s výjimkou hl. m. Prahy a Moravskoslezska (konkrétně 92,4 % rozlohy státu, resp. 95, 2 % obcí se 76,2 % obyvatel. NSRR návazně identifikuje tři typy venkovských oblastí s rozdílnými vývojovými trendy (venkovské oblasti v zázemí velkých měst ovlivněné převážně suburbanizací a zaznamenávající výrazný nárůst populace, průměrně rozvinuté venkovské oblasti ve větší vzdálenosti od velkých sídelních center, ale s dobrým dopravním spojením, a konečně

periferní venkovské oblasti, řídce obydlené, izolované od spádových měst a hlavních dopravních sítí). Program rozvoje venkova ČR vymezuje venkovské regiony na úrovni krajů (NUTS 3) podle metodiky OECD a dále rozlišuje příměstský venkov – je ovlivněn suburbanizací, výrazný nárůst populace, obyvatelstvo převážně dojíždí do spádových center, většina půdy je využívána pro zemědělství; mezilehlý – průměrně rozvinutý, větší vzdálenost od velkých sídelních center, ale s dobrým spojením a relativně dostupnou infrastrukturou; odlehlý – periferní venkovské oblasti řídce osídlené, izolované od spádových měst a hlavních dopravních sítí (k jejich identifikaci přitom užívá nižší územní jednotky než kraje, tzv. subregionální jednotky, které představuje v zásadě obec se základní vybaveností – škola, pošta, zdravotní středisko – a její nejbližší spádové území).

Charakteristické znaky venkova:        

Závislost většiny obyvatelstva na zemědělství, dnes také na dojížďce do zaměstnání. Intenzivní zemědělství se mění na extenzivní (krajinotvorné, spojené s ekologickým způsobem využívání a cestovním ruchem). Nízká hustota obyvatelstva. Vyšší míra vzájemné sociální závislosti. Menší variabilita profesních možností. Silnější vazba na tradice a slabší inklinace k sociální změně. Silnější determinace přírodním prostředím. Charakter sídla - převažující nízkopodlažní zástavba, často v sobě spojující obytnou a hospodářskou funkci. Zastavěné území katastru je malé, převládá nezastavěná (zemědělská a ostatní) půda.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky Doporučené materiály pro přípravu: Garep, spol. s r.o. – Metodická podpora regionálního rozvoje. Linhart, J., Petrusek, M., Vodáková, A., Maříková, Hana - Velký sociologický slovník. prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc. a kolektiv - Ćeský venkov 2008 — Proměny venkova Pělucha Martin Ing., aj. - Venkov na prahu 21. století. Ing. Slepička Alois , Dr.Sc. - Přeměny venkova (Venkov našeho věku).

Podklad k otázce č. 14: Které orgány veřejné správy a další organizace v ČR a EU mají v gesci problematiku venkova? A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Ústřední orgány státní správy, jejichž působnost je primárně založena zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), tvoří institucionální páteř podpory regionálního rozvoje. Problematika venkova (resp. podpory venkova) není v kompetenčním zákoně samostatně ukotvena, je však možné ji pojímat jako součást podpory regionálního rozvoje. Z úpravy obsažené v uvedeném kompetenčním zákoně vychází níže uvedený přehled působností. Základní působnosti ve vztahu k podpoře regionálního rozvoje vytvářející obecný rámec pro podporu venkova Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování regionální politiky státu, koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností (pokud tyto prostředky přímo nespravuje), zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením, zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur. Působnost Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti regionálního rozvoje je podrobněji upravena samostatným zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Pro podporu rozvoje venkova z národních zdrojů je v působnosti ministerstva zřízen podprogram Podpora obnovy a rozvoje venkova a pravidelně pořádána soutěž Vesnice roku. S podporou regionálního rozvoje (resp. venkova) souvisí i další působnosti Ministerstva pro místní rozvoj v oblastech politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy, je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro územní členění státu, volby do zastupitelstev územní samosprávy, oblast informačních systémů veřejné správy, zajišťuje komunikační sítě pro územní orgány státní správy. Ministerstvo financí je především ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet (jehož prostřednictvím získávají finanční zdroje územně správní celky – obce a kraje), daně, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit. Metodická podpora a odborné odvětvové řízení jsou důležité pro oblasti, v nichž obce vykonávají samostatnou nebo přenesenou působnost; z tohoto pohledu lze z hlediska podpory venkova zmínit zejména • Ministerstvo zemědělství (je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství, lesy, myslivost a rybářství, ve své působnosti administruje Program rozvoje venkova spolufinancovaný ze zdrojů evropských strukturálních a investičních fondů). • Ministerstvo životního prostředí (je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí, je ústředním orgánem státní správy pro ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu přírody a krajiny, pro odpadové hospodářství a pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí).

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku). • Ministerstvo zdravotnictví (je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby a ochranu veřejného zdraví). • Ministerstvo práce a sociálních věcí (je ústředním orgánem státní správy pro sociální péči, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc). • Ministerstvo dopravy (je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy). • Ministerstvo kultury (je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky. Kraje mají při rozvoji venkova významnou roli. Jejich zastupitelstva mohou koordinovat rozvoj územního obvodu, schvalovat programy rozvoje územního obvodu kraje podle zvláštních zákonů, zajišťovat jejich realizaci a kontrolovat jejich plnění - vizte § 35 odst. 2 písm. d) zák. č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Od roku 2004 kraje disponují prostředky původně státního Programu obnovy venkova. Obce prostřednictvím svých zastupitelstev schvalují program rozvoje obce - vizte § 84 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Klíčovým aktérem na lokální úrovni je obec. Vzhledem k roztříštěnosti obcí, rozsahu úkolů plynoucích z výkonu veřejné správy a s ohledem na omezené finanční zdroje menších obcí nabývá na významu sdružování v dobrovolných svazcích obcí (§ 49 – 53 cit. zákona). Obce mohou spolu s dalšími subjekty vytvářet také tzv. místní akční skupiny (právnické osoby působící na principu místního partnerství, sdružující zástupce neziskových organizací, podnikatelských subjektů a orgánů veřejné správy). Organizace s celostátní působností, jejichž činnost souvisí s podporou venkova Svaz měst a obcí České republiky je otevřenou, zájmovou, nestranickou a nevládní organizací (s právní formou spolku), jejímž cílem je hájení společných zájmů a práv obcí sdružených ve Svazu v duchu principů, z nichž vychází Evropská charta místní samosprávy a vytváření podmínek pro řešení problémů a otázek společných pro členy Svazu. Sdružení místních samospráv ČR je nevládní apolitickou organizací s celostátní působností, která sdružuje a hájí zájmy obcí a měst v ČR. Základní cíle sdružení jsou hájení společných zájmů práv obcí a měst, sdružených ve Sdružení, podle principů a pravidel, jejichž ochranu Sdružení zajišťuje, poskytnutí platformy obcím a městům pro řešení problémů a otázek, které se dotýkají samospráv, a pro spolupráci s nevládním (neziskovým) sektorem. Spolek pro obnovu venkova přispívá k rehabilitaci venkova, k obnově a prohloubení společenského a duchovního života na venkově, k posílení hospodářské stability a prosperity venkova. Jeho cílem je motivovat občany žijící na venkově k dobrovolným aktivitám, napomáhat vzniku a činnosti místních a regionálních sdružení, překonávat úzce resortní přístupy k řešení problémů obnovy vesnice a rozvoje venkova, podporovat a realizovat Program obnovy venkova nebo zapojovat se do evropské spolupráce v této oblasti. Kromě Spolku pro obnovu venkova působí v České republice řada dalších neziskových organizací, mezi něž patří např. Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova nebo Škola obnovy venkova. Národní síť Místních akčních skupin České republiky, z. s. je společenstvím sdružující organizačně samostatné právnické osoby – místní akční skupiny – pracující formou komunitně vedeného místního rozvoje – metody LEADER ve prospěch venkova na území České republiky.

V rámci Evropské komise působí se zaměřením mj. na podporu venkova Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (DG AGRI). Činnost LEADER metody místního rozvoje byla zahájena v roce 1991 Evropskou komisí jako iniciativa společenství poskytující venkovským komunitám v EU podporu v zapojování místních partnerů do výstavby budoucí podoby dané oblasti. LEADER pokračuje v programovém období 2014-2020 v novém kontextu vícezdrojového financování jako „Společenství místního rozvoje“ (CLLD). Zůstává povinnou součástí programů rozvoje venkova financovaných z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) s případným spolufinancováním v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského námořního a rybářského fondu (EMFF). B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu:  Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.  Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.  webové stránky uváděných organizací s celostátní působností, jejichž činnost souvisí s podporou regionálního rozvoje.  k podpoře v rámci EU viz webové stránky http://enrd.ec.europa.eu/cs/themes/clld  webové stránky příslušných ministerstev,  webové stránky krajů.

Podklad k otázce č. 15: Uveďte problémy (rizika) venkova a návrh jejich řešení; uveďte příležitosti (klady) venkova a návrh jejich využití Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky.

A.

Problémy (slabé stránky, hrozby) na venkově:                

Nedostatek kapitálu v celém zemědělském sektoru a ve venkovské ekonomice. Nedostatek významných podnikatelských subjektů. Horší ekonomická situace v odlehlých oblastech. Malý podíl produkce zpracovaných výrobků s vysokou přidanou hodnotou a menší zkušenosti s marketingem (malá konkurenceschopnost). Nízká úroveň produktivity práce v zemědělských a zpracovatelských podnicích, zastaralé technické a technologické vybavení, budovy a infrastruktura. Nízká úroveň příjmů v zemědělství. Roztříštěná vlastnická struktura půdy a lesů. Nízká biodiverzita a ekologická stabilita lesů. Nepříznivá věková a vzdělanostní struktura obyvatelstva na venkově. Vysoký stupeň nezaměstnanosti ve venkovském prostoru, zvláště u žen, včetně vysoké a rostoucí úrovně dlouhodobé nezaměstnanosti, málo pracovních příležitostí. Postupující vylidňování venkova v důsledku stárnutí populace a odchodu mladších obyvatel do měst. Malá mobilita pracovní síly. Prohlubující se problémy s dopravní infrastrukturou. Regionální rozdíly v dostupnosti a úrovni služeb, dopravní obslužnosti a celkové infrastruktury mezi venkovem a městy. Nedostatečná atraktivita pracovních příležitostí pro kvalifikované lidi a z toho vyplývající další úbytek kvalifikovaných pracovních sil. Zvýšení výskytu extrémních klimatických jevů, opakované přírodní kalamity, riziko záplav, sucha, půdní eroze.

Příležitosti (silné stránky) na venkově: 

  

  

Rostoucí poptávka spotřebitelů po kvalitních a bezpečných potravinách, rostoucí zájem o původ surovin a použité technologie při výrobě potravin ze strany spotřebitele. Využití komparativních výhod na trhu Evropské unie vzhledem k nižším nákladům na pracovní sílu a kapitál. Zvyšující se atraktivita sektoru pro vstup zahraničních investorů. Existující potenciál pro zvýšení produktivity práce a konkurenceschopnosti, zvýšení úrovně přidané hodnoty zemědělských produktů v rámci sektoru a celé venkovské ekonomiky. Dobrá úroveň venkovského kulturního a přírodního dědictví, místní instituce a spolky, obecní sounáležitost Les a zemědělská půda jako zdroj obnovitelných surovin a narůstající význam mimoprodukčních funkcí lesa a zemědělství. Výhodná geografická poloha (ve středu Evropy, hraničí s východními i západními trhy, křižovatka dopravních cest).

  

Rostoucí atraktivita venkovské turistiky, potenciál pro rozvoj agroturistiky i mimo tradiční turistické oblasti. Rostoucí zájem společnosti o rozvoj venkova, ochranu přírody a krajiny, celospolečenské vědomí udržitelného rozvoje venkova. Rostoucí zájem o bydlení na venkově, příliv nových obyvatel.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: Strategie regionálního rozvoje ČR, Program rozvoje venkova, SWOT analýzy obcí, SWOT analýzy místních akčních skupin (MAS).

Podklad k otázce č. 16.: Uveďte, které nástroje (legislativní, koncepční, finanční) jsou určeny na podporu rozvoje venkova v rámci ČR a EU A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Legislativní nástroje V právu EU lze spojovat podporu venkova v programovém období 2014-2020 s ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady EU, č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013, o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, kapitola II., (články 32 až 35). Uvedená ustanovení upravují komunitně vedený místní rozvoj, stanoví obsahové náležitosti a schvalování strategií komunitně vedeného místního rozvoje, rámcové úkoly, které mají plnit místní akční skupiny a vymezují možný obsah podpory komunitně vedeného rozvoje z fondů EU. Komunitně vedený místní rozvoj je pokračováním metody místního rozvoje LEADER, která byla zahájena v roce 1991 Evropskou komisí jako iniciativa společenství poskytující venkovským komunitám v EU podporu v zapojování místních partnerů do výstavby budoucí podoby dané oblasti. LEADER pokračuje v programovém období 2014-2020 v novém kontextu vícezdrojového financování jako „Společenství místního rozvoje“ (CLLD). Zůstává povinnou součástí programů rozvoje venkova financovaných z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) s případným spolufinancováním v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského námořního a rybářského fondu (EMFF). Koncepční nástroje Podpora venkova může být v závislosti na stanovených prioritách pro příslušné období začleněna do koncepčních (strategických) rozvojových dokumentů na úrovni  České republiky, zejména ve strategii regionálního rozvoje České republiky – vizte § 6 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů;  kraje ve strategii rozvoje územního obvodu kraje - vizte § 12 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a § 35 odst. 2 písm. d) zák. č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů;  obce v programu rozvoje obce – vizte § 84 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Ekonomické nástroje Ministerstvo pro místní rozvoj disponuje vhodnými dotacemi v oblasti regionální politiky, konkrétně lze uvést zejména podprogram Podpora obnovy a rozvoje venkova, jehož cílem je podpořit obnovu a rozvoj venkovských obcí.

Podprogram předpokládá participaci obyvatel venkova, občanských spolků a sdružení při obnově jejich obce v souladu s místními tradicemi. Příjemci podpory jsou vymezeni a specifikováni pro jednotlivé dotační tituly zvlášť. Obecně se však jedná o obce či svazky obcí. Specifickým podpůrným nástrojem Ministerstva pro místní rozvoj využitelným pro venkov je podprogram Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách, jehož cílem je přispět prostřednictvím dotace z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj k obnově základních funkcí území zabezpečovaných v působnosti územních samosprávných celků a tím odstranit nebo omezit možné důsledky pohrom spočívající v narušení plynulosti, dostupnosti a kvality výkonu veřejné správy. Dotace slouží k rekonstrukci nebo opravě obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou. Příjemcem dotace je obec nebo kraj. Podpůrně ve vztahu k venkovským obcím mohou působit i jiné resortní programy určené pro podporu financování investičních nebo neinvestičních potřeb v oblastech samostatné nebo i přenesené působnosti obcí (pokud jsou obce vlastníky příslušných nemovitostí – školy, zdravotnická zařízení nebo ústavy sociální péče). Tyto programy bývají aktivovány zejména jako součást obnovy po živelních pohromách (návazně na strategie obnovy území). Ze zdrojů EU je spolufinancována podpora společenstvím místního rozvoje (CLLD) prostřednictvím vícezdrojového financování (vizte část legislativní nástroje). V této souvislosti lze zmínit také nástroj v působnosti Ministerstva zemědělství Program rozvoje venkova schválený pro období 2014-2020, který bude mj. také podporovat diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem vytvářet nová pracovní místa a zvýšit hospodářský rozvoj. V rámci vztahů k EU se odráží případné stanovení příslušných priorit v podpoře venkova v rámcovém dokumentu, který pro příslušné programové období definuje hlavní oblasti rozvoje podporované z fondů EU (je základním stavebním prvkem pro nastavení evropských fondů pro dané programové období). Pro období 2014-2020 je tímto dokumentem Dohoda o partnerství schválená Evropskou komisí 26. srpna 2014, v předcházejícím programovém období plnil tutéž roli tzv. Národní strategický referenční rámec.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu:

Kromě seznámení s výše uvedenými dokumenty lze doplňkově doporučit 

k aktuálním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky dotčených ministerstev.

Podklad k otázce č. 17.: Jakými právními předpisy se řídí poskytování podpory ze státního rozpočtu ČR nebo z rozpočtů územních samosprávných celků v oblasti regionálního rozvoje? A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Poskytování podpory ze státního rozpočtu 1. Zákon č. 218/2000 Sb. - o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) v platném znění. Zejména Hlava III Účast státního rozpočtu na financování programu a poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu (§12 – 19) 2. Vyhláška č.11/2010 Sb. (změnová vyhláška) - kterou se mění Vyhláška č.560/2006 Sb. o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, s účinností od 19. ledna 2010. Tato vyhláška upravuje pravidla postupu Ministerstva financí, správců programů a účastníků programů pro přípravu, schvalování a realizaci programů nebo akcí v jejich evidenci v Informačním systému programového financování a pro jejich závěrečné vyhodnocení. 3. Pokyn č. R 1-2010 - k upřesnění postupu Ministerstva financí, správců programů a účastníků programu při přípravě, realizaci, financování a vyhodnocování programu nebo akce a k provozování informačního systému programového financování Pokyn č. R 12010 je uveřejněn ve Finančním zpravodaji č.5/2010. Poskytování podpory z rozpočtu územních samosprávných celků. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů (Zákon č. 24/2015 sb., kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) Tento zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou obce a kraje, a stanoví pravidla hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků. Upravuje také zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: Kromě seznámení s výše uvedenými předpisy lze doplňkově doporučit 

ke konkrétním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovniruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky ministerstev a krajů.

Podklad k otázce č. 18: Jakými právními předpisy se řídí poskytování podpory z fondů EU? Uveďte pro aktuální programové období. A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. V programovém období 2014–2020 tvoří legislativní základ pro podporu z Evropských strukturálních a investičních fondů nařízení, která byla schválena 17. prosince 2013. Soubor těchto nařízení zajišťuje jednotná pravidla v rámci celé Evropské unie i zlepšení koordinace mezi jednotlivými fondy, potažmo i programy na národní úrovni. Jedná se o: NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 Evropská komise zveřejnila balíček nových nařízení dne 6. října 2011. Tím byla zahájena fáze vyjednávání obsahu jednotlivých nařízení. Za Českou republiku koordinovalo vyjednávání ministerstvo pro místní rozvoj. K návrhům nařízení vypracovalo ministerstvo pro místní rozvoj Rámcové pozice, které byly projednány s relevantními partnery v příslušných poradních, pracovních a koordinačních skupinách. Celý soubor celkem šesti Rámcových pozic byl schválen vládou dne 18. ledna 2012 usnesením č. 42. K definitivnímu schválení všech nařízení ke kohezní politice pro období 2014-2020 došlo dne 17. prosince 2013, jak bylo uvedeno v úvodu. Základním dokumentem mezi Evropskou komisí a Českou republikou (a každým členským státem EU) je Dohoda o partnerství. Představuje základní zastřešující dokument pro čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy) v programovém období 2014–2020. Pro Českou republiku byly vyčleněny prostředky ve výši

téměř 24 miliard eur. Dohoda o partnerství byla definitivně schválena Evropskou komisí dne 26. srpna 2014, čímž byl ukončen téměř tříletý proces vyjednávání o tomto dokumentu.

B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/ - sekce „Nařízení kohezní politiky pro období 2014 – 2020“ a sekce „Dohoda o partnerství.“

Podklad k otázce č. 19. Jmenujte a popište aktuální podpůrné nástroje určené na podporu regionálního rozvoje ze státního rozpočtu ČR nebo z rozpočtů územních samosprávných celků. A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky. Regionální rozvoj je v českých podmínkách na národní úrovni finančně zajištěn Evropskými strukturálními a investičními fondy (ESIF), explicitní regionální politikou státu a implicitními dopady ostatních národních politik. Na regionální a lokální úrovni je regionální rozvoj finančně podpořen formou dotačních titulů. Nejvýznamnějším příjmem krajských a lokálních rozpočtů je rozpočtové určení daní, které je odstupňováno dle velikostní kategorie obcí. Nejvyšší koeficient je stanoven u největších měst (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), které zajišťují funkce vyššího řádu a jsou zde proto alokovány vyšší finanční prostředky než do menších sídel. Finanční podpora na úrovni územních samosprávných celků se provádí podle zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. V uvedené právní úpravě je významné především ustanovení § 9 a 10 upravující výdaje rozpočtu obce nebo kraje, které z hlediska podpory regionálního rozvoje zahrnují zejména výdaje na vlastní činnost v samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, - výdaje spojené s výkonem státní správy a na závazky vyplývající z plnění povinností uložených zvláštními právními předpisy. - závazky vyplývající z uzavřených smluvních vztahů a ze smluvních vztahů vlastních organizací, - závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými územními celky nebo s dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, - výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání, - jiné výdaje včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely, V případě krajů k tomu přistupují významné dotace do rozpočtů obcí v kraji. -

Z tohoto pohledu je možné zmínit, že od roku 2004 kraje disponují prostředky původně státního Programu obnovy venkova. Při poskytování podpor je třeba respektovat účelovost rozpočtových prostředků (§ 19 zák. č. 250/2000 Sb., která se určí  individuálně ve vztahu ke konkrétnímu úkolu,  odvětvově ve vztahu k potřebám daného odvětví  územně ve vztahu k potřebám vymezeného území nebo jeho části anebo místa. Nejvýznamnějším finančním prostředkem na realizaci regionální politiky jsou aktuálně (minimálně do roku 2020) ESIF, které v období 2014-2020 dle schválených operačních programů generují ca 100 miliard Kč ročně.

Pro účely využití ESIF v souladu se specifiky jednotlivých regionů v ekonomické, sociální i environmentální oblasti byl v období 2014-2020 vytvořen Národní dokument k územní dimenzi, který usměrňuje využití ESIF do těch regionů, kde bude dopad vynaložených finančních prostředků největší a přispěje k naplňování cílů české regionální politiky tak, jak jsou definovány ve Strategii regionálního rozvoje 2014-2020. Gestorem národní regionální politiky je Ministerstvo pro místní rozvoj. Podpůrné programy a dotační tituly jsou aktuálně následující: 1. Podpora obnovy a rozvoje venkova v roce 2015 Cílem podprogramu je formou dotace podpořit obnovu a rozvoj venkovských obcí. Podprogram předpokládá participaci obyvatel venkova, občanských spolků a sdružení při obnově jejich obce v souladu s místními tradicemi. 2. Podpora pro odstraňování bariér v budovách pro rok 2015 Cílem podprogramu je zajistit státní podporu investičních a neinvestičních záměrů při odstraňování bariér v budovách městských a obecních úřadů a v budovách s pečovatelskou službou náležících do komplexních řetězců. 3. Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2014 Cílem podprogramu je přispět prostřednictvím dotace z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj k obnově základních funkcí území zabezpečovaných v působnosti územních samosprávných celků a tím odstranit nebo omezit možné důsledky pohrom spočívající v narušení plynulosti, dostupnosti a kvality výkonu veřejné správy. Dotace slouží k rekonstrukci nebo opravě obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou v roce 2014. Příjemcem dotace je obec nebo kraj. 4. Podpora rozvoje pracovních příležitostí na území Ústeckého a Moravskoslezského kraje Cílem podprogramu je vytvořit podmínky pro zřízení nových pracovních míst, snížit nezaměstnanost na území Ústeckého a Moravskoslezského kraje a zvýšit tak jejich hospodářskou výkonnost. Finanční alokace na národní regionální politiku se pohybuje v řádu zhruba 1-1,5 mld. Kč za rok. Významně vyšší finanční alokace je do území alokována prostřednictvím národních dotačních titulů, jejichž gestory jsou jiné resorty (pro rok 2015 více než 50 mld. Kč). Všechny kraje jsou povinny podporovat poskytování sociálních služeb (od roku 2015, kdy tato povinnost přešla ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí). Některé dotační tituly jsou specifické dle potřeb kraje, v prostředí Moravskoslezského kraje například na podporu technických atraktivit. Na lokální úrovni disponují dotačními tituly zejména větší města. Dotace jsou zaměřeny na podporu aktivit v oblasti kultury, sportu, sociálních služeb, památkové péče i životního prostředí (např. ekologická výchova). Některá města podporují prostřednictvím dotačních titulů rovněž aktivity s vyšší přidanou hodnotou, např. podporu inovací formou inovačních voucherů. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Kromě seznámení s výše uvedenými právními předpisy ke konkrétním podrobnostem o podpoře regionálního rozvoje z pozice Ministerstva pro místní rozvoj vizte webové stránky http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika a návazně i webové stránky dalších dotčených ministerstev, krajů a obcí.

Podklad k otázce č. 20: Jmenujte a popište aktuální finanční nástroje určené na podporu regionálního rozvoje z fondů EU. A. Studijní text pro úřednickou zkoušku v příslušném oboru služby, za účelem složení zvláštní části úřednické zkoušky Evropská komise vytvořila ve spolupráci se skupinou Evropské investiční banky a dalšími finančními institucemi v rámci programového období 2014-2020 společné iniciativy - nástroje finančního inženýrství - s cílem dosáhnout účinnější a udržitelnější politiky soudržnosti. Jedná se o: 

JESSICA : Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí - vznikla na popud Evropské komise ve spolupráci s Evropskou investiční bankou (EIB) a Rozvojovou bankou Rady Evropy (CEB). Pomocí mechanismů finančního inženýrství podporuje udržitelný městský rozvoj a obnovu.



JEREMIE : Společné evropské zdroje pro mikropodniky až střední podniky je iniciativa, která vznikla na popud Evropské komise a Evropského investičního fondu. Prosazuje využívání nástrojů finančního inženýrství ke zlepšení přístupu malého a středního podnikání k finančním prostředkům pomocí intervencí strukturálních fondů.



JASMINE : Společná akce na podporu mikrofinančních institucí v Evropě si klade za cíl poskytovat technickou pomoc a finanční podporu nebankovním poskytovatelům mikroúvěrů a pomoci jim zlepšit kvalitu jejich provozu, rozšiřovat služby a stát se udržitelnými. Zároveň se JASMINE zasazuje o propagaci osvědčených postupů v oblasti mikroúvěrů a vznik souboru pravidel pro mikroúvěrové instituce.



JASPERS : Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech je nástroj technické pomoci pro dvanáct zemí EU, které přistoupily k EU v letech 2004 a 2007. Poskytuje dotyčným členským státům podporu potřebnou k přípravě kvalitních velkých projektů, které budou spolufinancovány z finančních prostředků EU.

Tyto finanční nástroje získají v programovém období 2014 – 2020 posílenou roli. Pro města je určen finanční nástroj JESSICA (Joint European Support for Sustainable Investment in City Areas). Finanční nástroj JESSICA podporuje udržitelný městský rozvoj prostřednictvím investic do partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo jiných projektů obsažených v integrovaném plánu udržitelného městského rozvoje. Jedná se o alternativu dotačního modelu, v tomto případě o možnost využití finančních prostředků EU návratnou formou, jejímž cílem je větší udržitelnost financování regionálního rozvoje a větší efektivita využívání prostředků z operačních programů. Návratnou formou se rozumí přesunutí části evropských peněz na dlouhodobé úvěry, půjčky, záruky a investiční kapitál. Forma revolvingových fondů dovoluje opětovné využití finančních prostředků, které by měly být znovu investovány v území města. V České republice jsou průkopníky v zavádění tohoto finančního nástroje řídící orgány ROP Střední Morava a zejména ROP Moravskoslezsko, který ve spolupráci s Evropskou investiční bankou založil holdingový fond disponující částkou 20 mil. EUR na financování projektů rozvoje měst v oblasti revitalizace bývalých průmyslových areálů. Z toho je zjevné, že v České republice k masivnímu využití finančního nástroje JESSICA v programovém období 2007 – 2013 nedošlo.

Pro městské projekty je výhodou kombinovat tyto zdroje pro konkrétní projekty, např. modelově na výstavbu univerzitního kampusu město s dalšími investory získá dotaci ve výši 40 %, úvěr ve výši 40 % a z vlastních zdrojů investoři doplní 20 %. Města jsou ale v současné době schopna čerpat výhodné komerční úvěry, jejichž úroková sazba se pohybuje ve stejné výši (někdy je úroková sazba i nižší) jako v případě implementace skrze nástroj JESSICA. Města tak nic nemotivuje k tomu, aby tento poměrně administrativně a organizačně náročný nástroj implementovala. Řešením by mohlo být zavedení bezúročných úvěrů. Tomu ale dnes brání pravidla veřejné podpory a prostředky jsou poskytovány s úrokem do 3 %. Rozšíření nástroje JESSICA také brání celkově malé povědomí o možnostech jeho využití. Nástroje finančního inženýrství mají významný efekt - příjemci peněz ze strukturálních fondů si totiž poměrně rychle zvykli na výhodné dotace, které pak často ubírají na smysluplnosti a efektivnosti vynaložených prostředků. V případně zavádění návratných zdrojů tak při investování evropských peněz dochází k vyšší míře racionality. B. Určení (popsání) způsobu/formy, jak se státní zaměstnanec může připravit na složení zvláštní části úřednické zkoušky. Doporučené materiály pro přípravu: 

Stránky Evropské komise - http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/funding/specialsupport-instruments/