Michal Kubeček Návod k použití stylu mfpress.tex
VYDAL MATFYZPRESS PRAHA 2003
Obsah
Předmluva 1.
2.
3.
4.
Struktura publikace . . . . . 1.1 Kapitoly . . . . . . . 1.2 Obsah . . . . . . . . 1.3 Rejstřík . . . . . . . 1.4 Řazení částí knihy . . . Typografické konstrukce . . . 2.1 Konstrukce z amsppt.sty 2.2 Fonty . . . . . . . . 2.3 Věty a spol. . . . . . . 2.4 Cvičení . . . . . . . . 2.5 Křížové odkazy . . . . 2.6 Vkládání obrázků . . . 2.7 Výčty . . . . . . . . Technické poznámky . . . . 3.1 Podpora . . . . . . . 3.2 Soubory v distribuci maker 3.3 Instalace . . . . . . . 3.4 Použití . . . . . . . . Vlastní úpravy . . . . . . . 4.1 Použití mimo Matfyzpress 4.2 Zkratky a makra . . . . 4.3 Struktura publikace . . . 4.4 Textové konstanty . . . 4.5 Odstavce . . . . . . .
5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7 7 7 8 9 10 10 11 12 13 14 15 16 17 17 18 18 18 20 20 21 21 22 23
Literatura
27
Rejstřík
29
3
Předmluva Publikace je návodem k použití stylu mfpress.tex. Cílem stylu je ukončit stav, kdy publikace různých autorů ve vydavatelství Matfyzpress vypadaly každá jinak. Styl má za úkol definovat v klíčových bodech jednotnou úpravu publikací a především dát autorům technické prostředky k jejímu snadnému dosažení. Styl zároveň nabízí autorovi prostředky, které jsou pro psaní rozsáhlejší knihy téměř nezbytné. Jedná se o automatické číslování kapitol, vět a formulí, automatickou tvorbu křížových odkazů, obsahu a rejstříku. Návod předpokládá, že uživatel v rozumné míře ovládá práci s TEXem samotným a nadstavbou AMS-TEX a zaměřuje se tedy pouze na změny a novinky. Práce s TEXem je popsána například v [Do], [TST] a samozřejmě (nejúplněji) v [DEK]. Nadstavba AMS-TEX obsahuje širokou škálu matematických symbolů a konstrukcí pro kvalitnější sazbu matematického textu. Popis naleznete například v [U-L] nebo [Sp]. Poté, co během více než roku nebyla nalezena žádná chyby ve stylu, byla publikována verze 1.0.00. Bohužel podle zákona schválnosti bylo okamžitě poté oznámeno autorovi několik chyb. Opravy některých z nich bohužel mohou změnit zalomení stránek původních dokumentů. Aktuální verze stylu mfpress.tex je 1.0.05 (k 7.4.2003). Touto verzí stylu byl rovněž vysázen tento návod.
5
Struktura publikace
1.
1. Struktura publikace
1.1 Kapitoly Základní strukturu knihy tvoří tři úrovně kapitol, které jsou v praxi realizovány makry \Chapter, \Head a \Subhead. Kapitoly jsou automaticky číslovány a jejich názvy použity k tvorbě živých záhlaví a obsahu. Úplná syntaxe maker je \Chapter[hnumi]
(habbrev i){htitlei} Povinný je pouze poslední parametr htitlei, který obsahuje název kapitoly. V názvu kapitoly lze použít řídící sekvenci \\, která označuje místo, kde má dojít ke zlomu řádku. V obsahu a živých záhlavích se tyto značky ignorují. Zbývající parametry jsou nepovinné a mohou být uvedeny v libovolném pořadí (název musí být vždy poslední). Parametrem hnumi lze explicitně změnit číslo kapitoly. Parametr htagi umožňuje označit kapitolu a později (nebo i dříve) se na ni odkazovat pomocí \theChapter{htagi}, \pgofChapter{htagi} se potom expanduje na číslo strany, kde kapitola začíná. Podobně se používají i makra \theHead{htagi}, \pgofHead{htagi}, \theSubhead{htagi} a \pgofSubhead{htagi}. Nepovinný parametr habbrev i v kulatých závorkách je zkrácený název kapitoly pro použití v živých záhlavích (v případě, že název je příliš dlouhý). Název kapitoly může být i víceřádkový, může rovněž obsahovat matematické formule (např. \Chapter{Integrace na $\Bbb R^n$}). Styl se postará o správnou změnu velikosti všech fontů včetně indexů. Syntaxe maker \Head a \Subhead je stejná jako v případě \Chapter, pouze u \Subhead se ignoruje parametr habbrev i (nadpisy této úrovně se nepoužívají pro tvorbu živých záhlaví), při jeho použití se ale negeneruje chybové hlášení. Kapitoly začínají vždy na nové (liché) straně. Podkapitoly jsou zařazeny do běžného textu, pouze pokud by začínaly na stránce příliš nízko, jsou přesunuty na další stranu.
1.2 Obsah Obsah se vytváří automaticky v dokumentu při volání maker pro kapitoly. Pro tvorbu obsahu se používá externí soubor jobname.toc1 (kde jobname je jméno překládaného souboru bez přípony). Pokud mají údaje v obsahu odpovídat skutečnosti, je třeba překlad spustit dvakrát za sebou. 1 Pro přesnost je třeba uvést, že informace pro tvorbu obsahu jsou uvedeny i v souboru jobname.ref
7
Návod k použití stylu mfpress.tex
Samotný obsah se vysází makrem \TableOfContents. Grafická úprava obsahu by měla být jednotná, autor by do ní tedy neměl zasahovat. Obsah by měl začínat na třetí liché straně dokumentu, tedy mezi titulní stranou a předmluvou (případně první kapitolou). Viz. též poznámky o řazení částí knihy (strana 9).
1.3 Rejstřík Styl obsahuje podporu pro generování rejstříku ve spolupráci s programem makeindex. Informace pro tvorbu rejstříku se ukládají do souboru jobname.idx. Tento soubor se pak programem makeindex přeloží na soubor jobname.ind. Zpracovaný indexový soubor se pak načte a vysází se rejstřík. Odkazy pro rejstřík se vytváří makrem \index. Makro pracuje tak, že svůj parametr zkopíruje do externího souboru jako parametr makra \indexentry. Kompletní syntaxi rejstříkových odkazů lze najít v dokumentaci k programu makeindex. Zde uvedeme jen základní varianty. \index{funkce} základní varianta, generuje odkaz na slovo funkce \index{funkce!spojitá} odkaz druhé úrovně \index{funkce!Besselova!prvního druhu} odkaz třetí úrovně; odkazy vyšších úrovní neumí makeindex zpracovávat \index{funkce!spojitá|df} číslo stránky v rejstříku bude tučně; obvykle se používá pro nejdůležitější referenci (např. stránka, kde je pojem definován) \index{alfa@$\alpha$} odkaz bude v rejstříku řazen jako alfa, ale vysázen jako α ($\alpha$). \index{faktoriál ($n"!$)} pokud chceme použít některý znak, který má pro makeindex zvláštní význam (vykřičník, svislá čára, zavináč), dají se před něj uvozovky Překlad souboru jobname.idx na jobname.ind se provede příkazem makeindex -s mfpress.ist jobname (v prostředí DOSu samozřejmě místo makeindex píšeme makeindx). Pro česky sázené publikace je třeba místo programu makeindex použít csindex, který třídí s ohledem na česká specifika. Vlastní rejstřík se vysází makrem \Index. Při jeho volání se kontroluje, zda existuje příslušný soubor jobname.ind. Pokud ne, je při překladu vypsáno varování. Rejstřík se sází dvousloupcově s dodržením řádkového rejstříku (tj. aby účaří v obou sloupcích souhlasila). Vzhledem k poměrně krátké délce řádku se sází rejstřík na praporek (nezarovnaný pravý okraj). Rejstřík začíná vždy na liché straně. 8
Struktura publikace
1.
Rejstříkové značky je vhodné umísťovat do textu tak, aby byly pevně spojeny s některým slovem, aby nedošlo k nejasnosti, na kterou stránku má odkaz v rejstříku ukazovat. Lze to udělat například takto: slovo\index{slovo} \index{slovo}slovo \index{slovo}% slovo Odkaz v rejstříku pak bude ukazovat na stránku, kde se objeví slovo slovo, případně jeho poslední (první varianta) nebo první (druhá a třetí) část, pokud je rozděleno.
1.4 Řazení částí knihy Některé části knihy mají předepsané pořadí. Nejedná se o technický problém, důvodem je pouze požadavek jednotné úpravy publikací. Makra stylu kontrolují, zda toto pořadí není porušeno. Pokud se například obsah vyskytne až za předmluvou, dojde k chybě. Libovolnou část je však možné vynechat. První lichou stranou publikace je patitul. Standardní patitul se vysází pomocí \Pretitle. Obsahuje jméno autora a název knihy. První sudou stranou publikace je frontispice. Je to levá strana, která je proti hlavnímu titulu. Standardní frontispice se vysází pomocí \Frontispice. Obsahuje informace o autorských právech. Druhá lichá strana je hlavní titul. Standardní titul se vysází pomocí \TitlePage. Obsahuje jméno autora (autorů), název knihy, případný podtitul a informaci o vydavateli. Na následující liché straně začíná obsah. Obsah se sází makrem \TableOfContents a může mít i více stran. Po obsahu následuje předmluva. Předmluva začíná na následující liché straně. Předmluva je uvozena uvedením makra \Preface, které přejde na správnou stranu a vysází nadpis. Následuje vlastní text knihy, skládající se z jednotlivých kapitol a podkapitol. Jeho strukturování bylo dostatečně popsáno dříve. Na konci mohou být uvedeny odpovědi na cvičení (mohou však být sázeny průběžně vždy na konci kapitoly, případně se nemusí objevit vůbec). Na konci knihy je nejprve seznam literatury (viz. kapitola 2.1). Na závěr se sází rejstřík. Rejstřík se vysází pomocí \Index. Podrobnosti viz. kapitolu 1.3. Pro vysázení úvodních stran je třeba nastavit některé základní údaje o publikaci. To se provede pomocí následujících maker: 9
Návod k použití stylu mfpress.tex
\BookTitle{hnázev knihyi} Název knihy. V názvu knihy lze k odřádkování použít \\. \BookSubtitle{hpodtitul i} Podtitul knihy (nepovinný). Uvádí se na titulní straně pod názvem knihy menším písmem. Není-li uveden, nesází se nic. \BookAuthor{hjméno autorai} Jméno autora. Uvádí se na patitulu. \BookLongAuthor{hjméno autorai} Jméno autora na titulu. Může být delší, například u kolektivu autorů lze vyjmenovat všechny autory, zatímco na patitulu se uvede pouze „Jan Novák a kolektivÿ. \BookShortAuthor{hjméno autorai} Jméno autora (pouze jedno). Uvádí se v informaci o autorských právech. \BookISBN{hISBN knihyi} ISBN knihy. Uvádí se v tiráži. \BookNumber{hčísloi} Pořadí publikace u nakladatelství. Uvádí se v tiráži. \BookEdition{hvydáníi} Vydání knihy. Uvádí se v tiráži. \BookCover{hautor obálkyi} Autor obálky. Uvádí se v tiráži.
2. Typografické konstrukce
2.1 Konstrukce z amsppt.sty Mnoho autorů si zvyklo na využívat možnosti stylu amsppt.sty určeného pro sázení preprintů časopisu Journal of the AMS. Některé z nich byly proto převzaty i do stylu mfpress.tex. Především se jedná prostředky k sázení poznámek pod čarou (\footnote). Návod k použití těchto maker lze najít v dokumentaci k AMS-TEXu (např. [U-L]). K dispozici je i makro \block, které ale narozdíl od předchozích není definováno zcela stejně. Jeho funkce by ale při standardním použití měla být prakticky ekvivalentní. Oproti starším verzím stylu bylo upraveno sázení výčtů, viz. kapitola 2.7. 10
Typografické konstrukce
2.
Seznam literatury se sází mezi klíčovými slovy \References a \EndReferences. Použití je stejné jako v amsppt.sty, pouze definice maker a výsledná úprava je odlišná. Seznam literatury se sází na konci knihy před rejstříkem. Položky reference jsou rozšířeny o makra \isbn, a \issn, za která se píše ISBN knihy resp. ISSN časopisu.
2.2 Fonty Makra \tenpoint (desetibodové písmo) a \eightpoint (osmibodové písmo) lze také použít. Jsou opraveny chyby z amsppt.sty (některé symboly zůstávaly v původní velikosti). Je též možno použít makra \ninepoint (devítibodové písmo), \twelvepoint (dvanáctibodové písmo), \sixteenpoint (šestnáctibodové písmo) a \twentyfourpoint (čtyřiadvacetibodové písmo). Načteny jsou také všechny fonty a symboly z amsppt.sty. Nabídka je obohacena o matematické fonty realizované makry \scr (velká psací písmena – C , S , L ) a \vec (tučné skloněné písmo . . . ma = F) a tři bezpatkové textové fonty: \ssf (obyčejné), \ssbx (tučné) a \ssdc (úzké). Navíc jsou k dispozici čtyři fonty pro psaní azbuky (Washington cyrillic): \cyrrm (antikva – Puxkin), \cyrit (kurzíva – Puxkin), \cyrbf (tučné – Puxkin) a \cyrss (bezpatkové – Puxkin). Písmena azbuky, která nejsou v latince obsažena, jsou dostupná pomocí mechanismu ligatur. Ligatury fontů wncy* u běžných písmen vycházejí z obvyklé anglické transkripce. Tabulka ukazuje přehled ligatur. Analogické ligatury existují i pro velká písmena: například H lze získat pomocí H, Kh nebo KH. a
a
m
m
x
sh, x
i0
b
b
n
n
w
w, xq, xch
c1
v
v
o
o
p2
d1, dj
g
g
p
p
y
y
d2
d
d
r
r
~
p1
e2
e
e
s
s
e1
d3
zh, z1
t
t
yu, j2
–
--
z
z
u
u
ya, j1
”
’’
i
i
f
f
i1
“
‘‘
e0
h
h, kh
j
j
«
[[
k
k
c
c, ts
lj
lj, l1
»
]]
l
l
q
q, ch
nj
nj, n1
7
7, xc 11
Návod k použití stylu mfpress.tex
Použitý font pro psaní azbuky (tzv. Washington cyrillic) byl navržen tak, aby vypadal co nejlépe v kombinaci se standardními CM fonty. Určen je především k sázení jmen a názvů knih nebo článků v referencích. Pro sázení delších souvislých textů v ruštině by bylo nutné použít nějaké komplexnější řešení.
2.3 Věty a spol. Styl mfpress.tex definuje praktické konstrukce pro sázení vět, definic, poznámek a dalších prvků. Tyto konstrukce se dělí na číslované (odvozené od \Proclaim) a nečíslované (odvozené od \Paragraph). Styl umožňuje uživateli definovat si tyto konstrukce samostatně. Číslované konstrukce jsou číslovány jedním společným počitadlem (výsledek je výrazně přehlednější než pokud jsou jednotlivé konstrukce číslovány zvlášť). Makra této skupiny jsou \Theorem (věta), \Lemma (lemma), \Corollary (důsledek), \Definition (definice), \Example (příklad) a \Remark (poznámka). Každé ve skutečnosti reprezentuje čtveřici maker, např. pro \Theorem jsou to ještě \EndTheorem (konec odstavce), \theTheorem (číslo věty) a \pgofTheorem (číslo stránky). Použití je zřejmé z následující ukázky. Věta \theTheorem{Fermat} (na straně~\pgofTheorem{Fermat}) má bohaté aplikace v~elementární teorii čísel. \Theorem(malá Fermatova věta) Buď $p$ prvočíslo, $a$ buď celé číslo, které není dělitelné~$p$. Potom je $a^{p-1} \equiv 1 \pmod p$. \EndTheorem \Proof Větu dokážeme indukcí podle~$a$. Pro $a=0$ je tvrzení zřejmé\dots Tím je důkaz proveden. \EndProof Výsledek pak bude vypadat takto: Věta 2.1 (na straně 12) má bohaté aplikace v elementární teorii čísel. 2.1 Věta. (malá Fermatova věta) Buď p prvočíslo, a buď celé číslo, které není dělitelné p. Potom je ap−1 ≡ 1 (mod p). Důkaz. Větu dokážeme indukcí podle a. Pro a = 0 je tvrzení zřejmé . . . Tím je důkaz proveden. 12
Typografické konstrukce
2.
Makro \Theorem má několik nepovinných parametrů. Stejnou syntaxi mají také ostatní zmiňovaná makra. Kompletní volání makra je \Theorem(hcommenti)[hnumber i]"hverbatimi" ... \EndTheorem Parametr htagi má stejný význam jako u \Chapter, slouží jako značka pro reference pomocí \theTheorem a \pgofTheorem. Parametr hcommenti je komentář, který bude vysázen antikvou v závorce. Obvykle se používá na jméno věty, autora, odkaz na literaturu apod. Parametr hnumber i (číselný) slouží k explicitní změně čísla věty. Parametr hverbatimi se vysází místo čísla věty (například \Theorem"D" dá Věta D.). V ukázce se zároveň objevuje i nečíslovaný odstavec. Ve stylu mfpress.tex je definován jediný typ nečíslovaného odstavce, a to důkaz (\Proof, \EndProof). Uživatel si může definovat vlastní konstrukce pomocí \DefProclaim a \DefParagraph. Návod je v kapitole 4.5. Číslované a nečíslované odstavce spolu s makry a nadpisy kapitol jsou nadefinovány tak, že dvě odsazení za sebou se chovají jako větší z nich. Tato funkce může být narušena, pokud se mezi nimi (tj. například mezi větou a jejím důkazem nebo mezi jinými dvěma číslovanými nebo nečíslovanými odstavci) vyskytne makro \Label nebo \index. V tom případě se provedou obě vertikální odsazení. Tento problém bude v novějších verzích odstraněn, přesto je však vhodnější tyto značky vkládat tak, aby byly spojeny s některým slovem (viz. kapitolu 1.3). Podobné „bezpečnéÿ odsazování se dá docílit pomocí makra \Vskip, jeho syntaxe je stejná jako u obyčejného \vskip. Existují i tři předdefinované velikosti odsazení \Bigskip, \Medskip a \Smallskip (velikosti odsazení jsou stejné jako u analogických maker začínajících malým písmenem).
2.4 Cvičení Cvičení se sází pomocí maker \Exercise . . . \Answer . . . \EndExercise. Mezi \Exercise a \Answer se píše zadání, mezi \Answer a EndExercise řešení. Použití \Answer je nepovinné. Výsledky se nesází hned, jsou ukládány do souboru a sázeny až na požádání hromadně. Makro \Exercise má opět nepovinné parametry: \Exercise[hnumber i] Parametr hnumber i a htagi mají stejný význam jako obvykle. Při použití nepovinného parametru htagi se lze opět na cvičení odvolávat pomocí \theExercise a \pgofExercise. Navíc je možné k nepovinným parametrům přidat libovolný počet hvězdiček. 13
Návod k použití stylu mfpress.tex
Tyto hvězdičky se pak přidají nalevo k číslu cvičení (slouží obvykle k označení obtížnějšího cvičení). Pokud místo \Answer uvedeme \Answer(long), vysází se ve výsledcích řešení jako samostatný odstavec (normálně se jednotlivé odpovědi sází úsporně jedna za druhou). Výsledky se sází pomocí \Answers. Toto makro vysází všechny dosud uvedené výsledky. Lze je použít na libovolném místě. Vhodné použití je buď jednou na konci knihy (jako samostatnou kapitolu) nebo opakovaně na konci každé kapitoly. Makro nevysází žádnou hlavičku, tu je nutno vysázet samostatně (pomocí \Chapter, \Head nebo \Subhead). Při sázení sbírek není vhodné, aby každé cvičení bylo uvozeno slovem „Cvičeníÿ. Použijeme-li na začátku dokumentu makro \ShortExercises, bude se toto slovo vynechávat. Standardní nastavení lze vrátit pomocí \LongExercises.
2.5 Křížové odkazy Styl obsahuje i prostředky pro tvorbu odkazů oběma směry. Slouží k tomu makra \Label, \Ref a \PageOf. V místě, na které se chceme odkazovat, napíšeme \Label{Značka}{Hodnota} Pokud kdekoli ve zdrojovém textu (i před tímto místem) napíšeme \Ref{Značka}, expanduje se tato konstrukce na Hodnota. Lze si to představovat jako definici makra pomocí \define s tím rozdílem, že definice funguje i před místem, kde se vyskytla. Makro \PageOf{Značka} se podobně expanduje na číslo strany, na které se vyskytlo volání \Label. Podobně fungují i odkazy pomocí \theChapter, \theHead, \theSubhead, \theTheorem, . . . , \pgofChapter, \pgofHead, \pgofSubhead, \pgofTheorem, . . . s tím rozdílem, že tady je značkou parametr <...> a hodnotou číslo příslušné konstrukce. Kromě makra \tag, které funguje stejně jako v AMS-TEXu, lze použít k číslování formulí makro \Tag. Makro nemá parametry a formuli označí automaticky generovaným číslem. Při použití nepovinného parametru (\Tag) se lze opět na formuli odkazovat pomocí \theTag{značka}. Jednotlivé značky, které jsou místo přímého použití makra \Label generovány pomocí \Chapter, \Theorem, \Tag apod., jsou stylem odlišeny. Lze tedy například použít stejnou značku pro větu a formuli, aniž by došlo ke kolizi.
14
Typografické konstrukce
2.
2.6 Vkládání obrázků Styl neobsahuje specifickou podporu pro začlenění obrázků do textu. Lze tedy obrázky vkládat jakýmkoli běžným způsobem (přes \topinsert, přímo vložit mezi odstavce, složitější obtékání, . . . ) a vlastní obrázky mohou být jakéhokoli druhu (vytvářené pomocí \special{em:line}, Encapsulated PostScript vložený pomocí epsf.tex, ale také libovolný \vbox). Makro \Figure zabezpečí automatické očíslování obrázku a doplní k němu popis. Syntaxe makra je \Figure[hnumber i]{htitlei} ... \EndFigure Parametry hnumber i a htagi jsou nepovinné, hnumber i umožňuje explicitně změnit číslo obrázku a htagi umožní odkazovat se na obrázek pomocí \theFigure{htagi} a \pgofFigure{htagi}. Parametr htitlei je popis obrázku. Místo tří teček se uvedou příkazy, které vysází obrázek. Přesnější popis pro pokročilé: materiál na místě tří teček se vysází do horizontálního boxu. Pod tímto boxem se udělá mezera a pod ni přijde popis. Pokud je popis širší než obrázek, zalomí se na praporek, pokud je užší, vycentruje se. Celá konstrukce se uzavře do vertikálního boxu. Na závěr ještě příklad. Vysází se vedle sebe obrázky v PostScriptových souborech tak, aby mezi nimi byla mezera 1 cm. \input epsf \BigSkip \line{% \epsfxsize=\hsize \advance\epsfxsize by -1cm \divide\epsfxsize by 2 \Figure{graf funkce $\sin x$}% \epsfbox{graf_sinu.eps}% \EndFigure \hfil \Figure{graf funkce $\cos x$}% \epsfbox{graf_kosinu.eps}% \EndFigure } \BigSkip
15
Návod k použití stylu mfpress.tex
2.7 Výčty Protože původní makro \roster, jehož definice byla převzata z amsppt.sty, nebylo příliš praktické při sázení vnořených výčtů, je v novějších verzích stylu definice vlastní. Nová definice zjednodušuje sázení vnořených výčtů a označování položek výčtu jinak než číselně. Celý výčet je uzavřen mezi makra \roster a \endroster. Makro má dva nepovinné parametry, úplná syntaxe je \roster"htemplatei"[hwidthi]. Parametr hwidthi nastavuje šířku odsazení výčtu. Změna odsazení se týká pouze toho výčtu, u kterého je uvedena, neovlivní další vnořené výčty. Parametr htemplatei určuje formát označení položek. Např. \roster"$\bullet$" způsobí, že položky budou označeny tlustou tečkou. V parametru lze použít speciální makro \?X, které se nahradí automaticky vypočítaným číslem položky v jednom z pěti formátů. Formát je určen znakem, kterým je nahrazeno „Xÿ: „1ÿ (1, 2, 3, 4, . . . ), „iÿ (i, ii, iii, iv, . . . ), „Iÿ (I, II, III, IV, . . . ), „aÿ (a, b, c, d, . . . ) a „Aÿ (A, B, C, D, . . . ). Změna formátu (implicitní hodnota je „(\?1)ÿ) opět neovlivní vnořené výčty. Implicitní hodnota formátu je „(\?1)ÿ. Lze ji změnit předefinováním makra \rostertemplate. Makro \item[hnumi]"hverbatimi" sází jednotlivé položky výčtu. Nepovinný parametr hnumi umožňuje explicitně uvést číslo položky. Uvádí se vždy číslo bez ohledu na nastavený formát. Nepovinný parametr hverbatimi nastaví označení položky. Tato položka bude označena obsahem parametru hverbatimi a nepoužije se nastavený formát. Sázení vnořených výčtů je vyřešeno jednoduše: uvnitř výčtu se použije znovu konstrukce \roster . . . \endroster. Každá úroveň výčtu je odsazena o hodnotu \rosterindent, nejvyšší úroveň navíc o hodnotu \xrosterindent Použití výčtů by mělo být jasnější z následujícího příkladu: \roster"{\bf\?i.}" \item aaa \item"$\bullet$" bbb \item ccc \roster"varianta \?a)"[mmmmmmmm] \item 111 \item[7] 222 \item 333 \roster \item xxx \item yyy \endroster \endroster \item ddd \endroster 16
Technické poznámky
3.
i. aaa • bbb ii. ccc varianta a) 111 varianta g) 222 varianta h) 333 (1) xxx (2) yyy iii. ddd
3. Technické poznámky
3.1 Podpora Aktuální verzi maker včetně dokumentace je možné získat na www stránkách nakladatelství v sekci Pokyny pro autory. http://www.mff.cuni.cz/fakulta/mfp/ Pokud najdete ve stylu nějakou chybu, budete mít námět na vylepšení nebo doplnění, nebo jakoukoli jinou připomínku či nejasnost, obraťte se na správce maker, nejlépe e-mailem na adresu [email protected] Informace o instalaci v následujících dvou kapitolkách jsou velice stručné, protože existuje tolik různých distribucí TEXu, že jakýkoli konkrétnější návod by byl nutně omezen jen na malou skupinu uživatelů. V případě problémů se poraďte s místním TEXpertem nebo kontaktujte správce maker (raději v tomto pořadí).
17
Návod k použití stylu mfpress.tex
3.2 Soubory v distribuci maker Distribuce je zabalena v souboru mfp-xyzz.zip, přičemž x.y.z je číslo verze. Po rozbalení získáme složku mfpress, která dále obsahuje tyto složky: doc
Dokumentace. Obsahuje zdrojový soubor docmfp.tex tohoto textu, do kterého můžeme nahlédnout, chceme-li vidět použití maker v praxi. Dále je zde makro verbatim.tex potřebné pro překlad manuálu a soubor readme.txt s pokyny technického rázu, které najdeme i na www stránkách nakladatelství.
tex
Obsahuje vlastní makro, soubor mfpress.tex.
lib
Obsahuje stylový soubor mfpress.ist potřebný pro automatické vytváření indexu programy makeindex a csindex.
V souboru mfp-fonts.zip naleznete všechny fonty použité makrem pro případ, že vaše distribuce TEXu některý font postrádá. Obsahuje složky: mf tfm
Metafontové zdrojové kódy. Metrické informace. Lze je vygenerovat z mf souborů.
3.3 Instalace Soubor tex/mfpress.tex je třeba mít v adresáři, kde TEX hledá zdrojové texty (např. v aktuálním adresáři). Soubor lib/mfpress.ist obsahuje styl pro makeindex, měl by být v adresáři, kde ho makeindex najde. Pokud si nevíte rady, zeptejte se správce místní instalace. Pokud vaší distribuci chybí nějaké fonty, zkopírujte příslušné .mf a .tfm soubory mezi ostatní fonty v distribuci. Používá-li vaše distribuce ls-R databáze (většina distribucí mimo emTEXu), je třeba je zaktualizovat příkazem mktexlsr.
3.4 Použití Styl mfpress.tex je nadstavbou AMS-TEXu. Při použití této verze je tedy možné využívat všechny vymoženosti AMS-TEXu. Je ovšem potřeba oddělit AMS-TEX od stylu amsppt.sty. K některým konstrukcím amsppt.sty poskytuje mfpress.tex rovnocenné alternativy, ostatní jsou z něj převzaty. Bližší podrobnosti obsahuje kapitola 2.1. Pro správnou funkci stylu mfpress.tex je potřeba mít nejprve načtený AMS-TEX (verze 2.1), ale nikoli amsppt.sty. Načtení obou souborů mfpress.tex i amsppt.sty by mohlo způsobit nepředvídané potíže. 18
Vlastní úpravy
3.
Nejjednodušším způsobem použití je přímé načtení souboru mfpress.tex pomocí primitivu \input. Dokument je třeba zahájit voláním makra \Document a ukončit voláním makra \EndDocument. Vlastní hlavní soubor tedy bude vypadat takto: \input amstex \input mfpress \Document % tady bude vlastní tělo \EndDocument Takovýto dokument je nutné kompilovat TEXem s formátem csplain. Máme-li již vytvořen formát csamstex, můžeme si odpustit úvodní \input amstex a kompilovat přímo tímto formátem. Musíme si ale být jisti, že používaný formát csamstex nenačítá styl amsppt.sty. V praxi je pro přehlednost užitečné rozdělit vlastní text na více částí. Zjednodušší se tím práce s textovým editorem a zpřehlední struktura. Hlavní soubor může pak vypadat třeba takto: \input amstex \input mfpress \Document \DocumentLanguage en \ChapterStyle C
% anglicky % kapitoly číslovány římskými číslicemi
\input mojemakra \TableOfContents \input \input \input \input \input
kap1 kap2 kap3 kap4 appendix
\Index \EndDocument
19
Návod k použití stylu mfpress.tex
4. Vlastní úpravy Není pochopitelně možné napsat styl tak, aby s ním byl každý uživatel zcela spokojen. Každý čas od času narazí na situaci, kdy mu některá vlastnost stylu nebude vyhovovat. Je ale třeba mít na paměti, k jakému účelu styl mfpress.tex slouží. Jeho cílem je sjednotit grafickou úpravu publikací vydavatelství Matfyzpress a dát autorům prostředky, jak této úpravy snadno dosáhnout. Z této charakteristiky je vidět, jaké úpravy by měly být považovány za „zakázanéÿ. Pokud se autor například rozhodne nadepisovat kapitoly jiným typem písma než je standardně nastaveno, je to závažný zásah do grafické úpravy, kterým by se narušila jednota designu publikací. Na druhou stranu jsou i úpravy, které jsou zcela v pravomoci autora. Pokud bude chtít uživatel například poznámku v anglicky psané knize označovat slovem Comment místo původního Remark, není na tom nic špatného a lze to snadno zařídit.
4.1 Použití mimo Matfyzpress Protože se po vytvoření stylu objevil zájem používat styl i pro jiné publikace než skripta vydávaná nakladatelstvím Matfyzpress, bylo pro tento účel dodatečně implementováno makro \PaperSize{xx}, jehož parametrem je rozměr papíru. V současnosti jsou implementovány hodnoty A4 (ISO A4 – 210×297 mm), A5 (ISO A5 – 148.5×210 mm), MF (implicitní nastavení, formát používaný nakladatelstvím Matfyzpress – 160×235 mm) a B5 (ISO B5 – 176.7×250 mm). Makro upraví podle rozměru papíru velikost tiskového zrcadla, velikosti písma, řádkování a další parametry. Pokud chcete makro používat, není vhodné používat absolutní velikosti písma (\tenpoint, \eightpoint), ale velikosti relativní (\normalsize, \minusonesize a \minustwosize), které se přizpůsobí základní velikosti písma. Důležité upozornění: makro \PaperSize musí být uvedeno ještě před \Document, jinak bude obsah vysázen se špatnou šířkou zrcadla. Uživatel rovněž smí pro vlastní potřebu při použití mimo nakladatelství Matfyzpress styl libovolně upravit. Pokud bude upravený styl dále šířen, je pouze nutné dodržet tyto podmínky: upravený soubor mfpress.tex musí být přejmenován, aby nedošlo k záměně s původním. V komentáři na začátku upraveného souboru musí být uvedeno, že vznikl úpravou stylu pro Matfyzpress a zachována informace o autorovi původního stylu.
20
Vlastní úpravy
4.
4.2 Zkratky a makra Některá řídící slova jsou příliš dlouhá. Pokud uživatel dává přednost kratším verzím, není problém si snadno nadefinovat vlastní názvy pomocí primitivů \let a \def: \let\thm\Theorem \let\ep\varepsilon \def\abs#1{\left|#1\right|} Podrobné vysvětlení, jak tyto příkazy fungují, lze nalézt například v [DEK], [Do] nebo [TST]. Hrozí ale nebezpečí, že předefinujeme některé klíčové makro. Snad nejvíce odstrašujícím příkladem je \let\fi\varphi. Primitivy \let a \def by proto měli používat jen zkušení uživatelé, kteří vědí, co si mohou dovolit. Existují k nim ale i bezpečnější varianty: \define funguje stejně jako \def, ale ohlásí chybu, pokud je řídící sekvence už definována. Podobně k primitivu \let existuje alternativa \shortcut. Napíšete-li \shortcut\new\old, přiřadí se řídící sekvenci \new současný význam řídící sekvence \old. Pokud už ale \new má nějaký význam, dojde k chybě. Pokud se uživateli zdá \shortcut příliš dlouhé, lze použít například \shortcut\sc\shortcut.
4.3 Struktura publikace Příkazem \DocumentLanguage xx se nastaví jazyk publikace. Parametr xx je označení jazyka, možnosti jsou cz (čeština – default), en (angličtina) a sk (slovenština). Nastavení jazyka jednak ovlivní vzory pro dělení slov a některé typografické zvyklosti (\frenchspacing), jednak texty generované stylem (Obsah, Poznámka, . . . ). Makrem \ChapterStyle lze ovlivnit způsob značení kapitol (nejvyšší úrovně). Makro má jeden parametr. Přípustné hodnoty jsou „Aÿ (1, 2, 3, 4, . . . – default), „Bÿ (A, B, C, D, . . . ) a „Cÿ (I, II, III, IV . . . ). I v případě, že uživatel změní toto nastavení, nepovinný parametr makra \Chapter v hranatých závorkách se pořád zadává jako číslo. Jestliže tedy používáme značení písmeny (\ChapterStyle B) a chceme, aby nová kapitola měla označení „Fÿ, docílíme toho pomocí \Chapter[6]{Rozložení prvočísel}. Makro \HeadStyle nastavuje povolené úrovně kapitol. Přípustné hodnoty jsou „Aÿ (Chapter/Head/Subhead – default), „Bÿ (Chapter/Head), „Cÿ (Head/Subhead) a „Dÿ (pouze Chapter). Při variantě „Cÿ (vhodné především pro krátké publikace) je v levém záhlaví místo nadpisu kapitoly název knihy (zadává se pomocí \BookTitle). Podobně při variantě „Dÿ je v levém záhlaví název knihy a v pravém název kapitoly. Makro \ProclaimStyle nastavuje způsob číslování číslovaných odstavců (věty, definice apod.). Přípustné hodnoty jsou „Aÿ (číslování průběžně – věta 152), „Bÿ (číslování po kapitolách – věta 2.16 (default)), „Cÿ (číslování po hlavách – věta 2.5.3) a „Zÿ 21
Návod k použití stylu mfpress.tex
(nečíslovat vůbec). U druhé a třetí varianty se používá nastavený způsob označování kapitol (tedy např. věta B.16). Stejné parametry má i makro \ExerciseStyle, kterým lze nastavit způsob číslování cvičení. Navíc je zde varianta „Xÿ, kdy se pro cvičení používá stejné počitadlo jako pro číslované odstavce. Toto nastavení je implicitní. Pro sbírky příkladů se ale spíše hodí některá z variant „Aÿ, „Bÿ, „Cÿ. Makry \LongExercises a \ShortExercises se nastaví, zda se má psát úplná hlavička včetně slova „Cvičeníÿ nebo pouze číslo cvičení. Podobně se makrem \TagStyle nastaví způsob číslování formulí (makro \Tag). Hodnoty parametru „Aÿ, „Bÿ, „Cÿ mají stejný význam jako u \ProclaimStyle. Navíc existuje varianta „Dÿ – číslování po třetí úrovni kapitol (Subheads – formule 2.3.1.2). Konečně makrem \FigureStyle se nastaví způsob číslování obrázků (\Figure). Přípustné argumenty jsou „Aÿ, „Bÿ, „Cÿ a „Dÿ. Význam je opět stejný jako u analogických maker výše. Při psaní textu se může hodit „zakrýtÿ větší část textu. Pokud váš textový editor nemá funkci odkomentování bloku (jako třeba emacs), můžete využít dvojici \Ignore . . . \EndIgnore. Text mezi nimi se ignoruje. Makrem \OneSided způsobí, že všechny strany se chovají jako liché, tj. stránková číslice je vždy napravo, záhlaví je jako u liché strany a nevynechává se strana v případě, že následující text má pokračovat na liché straně (například nová kapitola). Makro \TwoSided vrací původní nastavení. Makro \ShowDate zobrazí na každé straně aktuální datum a čas. To se hodí zejména při psaní textu k udržení přehledu, pokud máte vytištěno několik verzí dokumentu a potřebujete vědět, která je nejnovější.
4.4 Textové konstanty Texty generované stylem závisí na nastaveném jazyce (makro \DocumentLanguage). Tyto texty je možné snadno změnit. Makrem \definetext definujeme textovou konstantu: \definetext htagi.hlangi:{htexti} Argument hlangi je dvoupísmenná zkratka jazyka, htagi je značka, kterou se budeme na konstantu odkazovat a htexti je vlastní text. Konstanta se vyvolá pomocí \langtext{htagi}. Je možné předefinovat i stávající konstanty. Tabulka uvádí přehled předdefinovaných konstant. V prvním sloupci je značka, ve druhém popis konstanty a ve třetím definovaný text pro češtinu. thm 22
nadpis věty
„Větaÿ
Vlastní úpravy
lem cor def exm exc prf rem cnv toc idx pfc ref rfp rfq rfe fig
4.
nadpis lemmatu nadpis důsledku nadpis definice nadpis příkladu nadpis cvičení nadpis důkazu nadpis poznámky nadpis úmluvy nadpis obsahu nadpis rejstříku nadpis předmluvy nadpis seznamu literatury strana v seznamu literatury rozsah stran tamtéž označení editorů tamtéž nadpis obrázku
„Lemmaÿ „Důsledekÿ „Definiceÿ „Příkladÿ „Cvičeníÿ „Důkazÿ „Poznámkaÿ „Úmluvaÿ „Obsahÿ „Rejstříkÿ „Předmluvaÿ „Literaturaÿ „str.ÿ „str.ÿ „ed.ÿ „Obr.ÿ
Již dříve zmiňovaná změna anglického popisu poznámky z Remark na Comment se tedy zařídí pomocí \definetext rem.en{Comment}, nadpis „Úvodÿ u předmluvy pomocí \definetext pfc.cz{Úvod} apod. Standardní texty pro ostatní jazyky najdete v souboru mfpress.tex (hledejte \definetext).
4.5 Odstavce Uživatel může definovat vlastní analogie k makrům jako je \Theorem. Číslované odstavce se definují pomocí \DefProclaim|htagi|{hmakroi}{hiniti}{hdonei} Argument htagi je jednoznačný identifikátor, kterým je zároveň určen text nadpisu odstavce (je to \langtext{htagi}). Argument hmakroi je název definované řídící sekvence (bez únikového znaku ,\‘); od něj jsou odvozena i další makra (\Endhmakroi, \thehmakroi, \pgofhmakroi). Argumenty hiniti a hdonei se vloží na začátek a konec ohraničeného textu. Text je uzavřen do skupiny, takže všechny změny jsou po skončení odstavce uvedeny do původního stavu. Chceme-li například nadefinovat makro \Proposition, které bude analogií k předdefinovanému \Theorem, dosáhneme toho pomocí zdrojového textu \definetext prp.cz{Tvrzení} \definetext prp.en{Proposition} \definetext prp.sk{Tvrdenie} 23
Návod k použití stylu mfpress.tex
\DefProclaim|prp|{Proposition}{\sl}{} Související makra \EndProposition, \theProposition a \pgofProposition jsou zmíněnou konstrukcí nadefinována také. Lze tak samozřejmě předefinovat i původní makra stylu. Existuje ještě obecnější konstrukce: pomocí \DefXProclaim lze definovat obecnější číslované odstavce, které mohou mít i samostatné počítadlo. Syntaxe je o něco komplikovanější: \DefXProclaim|htagi|{hmakroi}{htexti}{hiniti}{hdonei}{hcounter i} Parametry htagi, hmakroi, hiniti a hdonei mají stejný význam jako u \DefProclaim. Parametr htexti definuje hlavičku (zde se nedefinují jazykové varianty), ve které se značka \? nahradí aktuálním číslem. Parametr hcounter i definuje počítadlo použité pro příslušný typ odstavce. Počítadlo (zadává se makro, tj. např. \mycounter) může být samostatné pro daný typ odstavce nebo společné pro více různých typů. Použijeteli \prclno, používá se stejné počítadlo jako u odstavců definovaných pomocí \DefProclaim (tedy i \Theorem a další). Ostatní počítadla se automaticky nenulují při začátku kapitol. K tomu slouží makra \resetonchapter{htagi} \resetonhead{htagi} \resetonsubhead{htagi} která specifikují, při jaké úrovni kapitoly se má počítadlo nulovat. Tím je také dán tvar čísla odstavce – např. pokud zadáme \resetonhead{xxx}, bude se vypisovat ve tvaru 1.6.13. Pokud je použito společné počítadlo pro více typů odstavců, je třeba makro použít pro každý zvlášť (a pokaždé stejné makro). Celý popis byl poněkud abstraktní, nejlépe bude použití vidět na příkladu. Chceme definovat speciální odstavec uváděný makrem \Para, který bude číslován samostatným počítadlem průběžně v celé knize. Jeho hlavička bude obsahovat znak paragraf a číslo. Dále definujeme odstavec „historická poznámkaÿ, který bude číslován v rámci kapitoly. Odstavec bude sázen kurzívou. Celé se to provede takto: \DefXProclaim|par|{Para}{$\fam\cmbsyfam{\char"78}$\,\?.}{}{}{\parno} \DefXProclaim|hst|{Hist}{Historická poznámka \?.}{\it}{}{\histno} \resetonhead{hst} \Para Technika při výpočtu limit typu $f(x)^{g(x)}$ spočívá v~jejich převedení na limitu součinu pomocí věty o~limitě složené funkce\dots 24
Vlastní úpravy
4.
\EndPara \Hist Předpokládá se, že Fermat ve skutečnosti svoje tvrzení nedokázal a že jeho důkaz byl chybný. Existuje i~několik teorií, jak jeho důkaz mohl vypadat. Jak to bylo ve skutečnosti, už se asi nikdy nedozvíme. \EndHist § 1. Technika při výpočtu limit typu f (x)g(x) spočívá v jejich převedení na limitu součinu pomocí věty o limitě složené funkce . . . Historická poznámka 4.1. Předpokládá se, že Fermat ve skutečnosti svoje tvrzení nedokázal a že jeho důkaz byl chybný. Existuje i několik teorií, jak jeho důkaz mohl vypadat. Jak to bylo ve skutečnosti, už se asi nikdy nedozvíme. Důvod, proč je číslo historické poznámky sázeno jako 4.1, je ten, že tento návod je sázen bez kapitol nejvyšší úrovně, je tedy sázeno pouze číslo kapitoly druhé úrovně a číslo poznámky. Podobně jako u číslovaných odstavců lze definovat i nečíslované odstavce pomocí makra \DefParagraph|htagi|{hmakroi}{hhead i}{hiniti}{hdonei} Argumenty htagi, hmakroi, hiniti a hdonei mají stejný význam jako výše. Nový argument hhead i obsahuje styl, kterým bude vysázena hlavička. Například předefinování maker pro sázení důkazu tak, aby na konec důkazu automaticky přidala čtvereček, se provede pomocí \DefParagraph|prf|{Proof}{\it}{}{\unskip\quad$\square$}
25
Literatura
[Bl]
Blažej B., Grafická úprava tiskovin, SPN, Praha, 1990. Kniha o typografii. ISBN: 80-04-23201-9
[DEK]
Knuth D.E., The TEXbook, Addison Wesley, 1983. Základní a všeobjímající dílo. Doob M., Jemný úvod do TEXu, Univerzita Karlova, 1990, 1993. Vhodné jako učebnice pro začátečníky. (český překlad)
[Do] [Sp] [TBN]
Spivak M.D., The Joy of TEX, Amer. Math. Soc., 1986, 1990. Návod k AMS-TEXu. Olšák P., TEXbook naruby, Konvoj, Brno, 1997. Pro pokročilejší, zaměřeno na programování v TEXu. ISBN: 80-85615-64-9
[TST]
Olšák P., Typografický systém TEX, CSTUG, 1995. Učebnice pro začátečníky. ISBN: 80-901950-0-8
[U-L]
Ulrych O., Lichá M., AMS-TEX verze 2.1, CSTUG, 1992. Stručný návod k použití AMS-TEXu a amsppt.sty.
27
Rejstřík
azbuka 11 — ligatury
11
counter — \prclno
24
dimen — \rosterindent 16 — \xrosterindent 16 kapitoly 7 kniha — řazení částí
9
makro — \? 16, 24 — \Answer 13 — \Answers 14 — \Bigskip 13 — \BookAuthor 10 — \BookCover 10 — \BookEdition 10 — \BookLongAuthor 10 — \BookNumber 10 — \BookShortAuthor 10 — \BookSubtitle 10 — \BookTitle 10, 21 — \Chapter 7, 14, 21 — \ChapterStyle 21 — \Corollary 12 — \DefParagraph 13, 25 — \DefProclaim 13, 23 — \DefXProclaim 24 — \Definition 12 — \Document 19, 20 — \DocumentLanguage 21, 22 — \EndDocument 19 — \EndExercise 13 — \EndIgnore 22 — \EndProof 13 — \EndReferences 11
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
\EndTheorem 12 \Example 12 \Exercise 13 \ExerciseStyle 22 \Figure 15, 22 \FigureStyle 22 \Frontispice 9 \Head 14 \HeadStyle 21 \Ignore 22 \Index 8, 9 \Label 13, 14 \Lemma 12 \LongExercises 14, 22 \Medskip 13 \OneSided 22 \PageOf 14 \PaperSize 20 \Preface 9 \Pretitle 9 \ProclaimStyle 21 \Proof 13 \Ref 14 \References 11 \Remark 12 \ShortExercises 14, 22 \ShowDate 22 \Smallskip 13 \Subhead 14 \TableOfContents 8 \Tag 14, 22 \TagStyle 22 \Theorem 12, 13 \TitlePage 9 \TwoSided 22 \Vskip 13 \block 10 \cyrbf 11 \cyrit 11 \cyrrm 11 \cyrss 11
29
Rejstřík — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
30
\define 14, 21 \definetext 22 \eightpoint 11 \endroster 16 \footnote 10 \index 8, 13 \isbn 11 \issn 11 \item 16 \langtext 22 \minusonesize 20 \minustwosize 20 \ninepoint 11 \normalsize 20 \pgofChapter 7 \pgofExercise 13 \pgofFigure 15 \pgofHead 7 \pgofSubhead 7 \pgofTheorem 12, 13 \resetonchapter 24 \resetonhead 24 \resetonsubhead 24 \roster 16 \rostertemplate 16 \scr 11 \shortcut 21
— — — — — — — — — — — — — — — — —
\sixteenpoint 11 \ssbx 11 \ssdc 11 \ssf 11 \tag 14 \tenpoint 11 \theChapter 7 \theExercise 13 \theFigure 15 \theHead 7 \theSubhead 7 \theTag 14 \theTheorem 12, 13 \twelvepoint 11 \twentyfourpoint 11 \vec 11 \vskip 13
obsah rejstřík
7 8
styl — amsppt.sty zkratky
21
10–12