Mezinárodněprávní režimy státního území, moře, Antarktidy a kosmu
Mezinárodně právní režimy • Státy vykonávají svojí činnost především na svém státním území, ale také v jiných (mezinárodních) prostorech (volné moře, Antarktida, kosmický prostor a nebeská tělesa) • Státy mají v těchto prostorech různá práva a povinnosti • Soubor těchto práv a povinností tvoří právní režim příslušné oblasti
Státní území = ta část země, která podle MPV podléhá suverénní moci státu a tvoří nedílný celek = je to třírozměrný prostor, který zahrnuje: 1. povrch Země: a. suchozemský povrch b. vodní hladiny
2. zemské nitro - prostor pod povrchem Země 3. vzdušný prostor nad zemským povrchem
1 a. Suchozemská část státního území = části zemského povrchu, které se nacházejí uvnitř státních hranic • nezávisí na tom, zda státní území je geograficky souvislé nebo členité • součástí suchozemské části jsou i ostrovy
1 b. Vodní hladiny • Vnitřní vody = leží uvnitř jeho suchozemského území – jezera – průplavy – řeky včetně jejich ústí do moře – přístavy – některé mořské zálivy a zátoky
• Pobřežní vody (pobřežní moře, teritoriální vody, teritoriální moře) = pás mořských vod přiléhající k mořské hranici státu a zahrnující eventuálně část mořských zátok, zálivů a úžin
Polární sektory • Součástí státního území států, které sousedí se Severním ledovým mořem, jsou i části pevniny a ostrovy ležící v jejich polárních sektorech • Polární sektor = trojúhelník, jehož vrcholem je severní pól, základnou je severní hranice příslušného státu a stranami poledníky, probíhající krajními body státní hranice • Polární sektory mají: Dánsko, Kanada, Norsko, Rusko, USA
2. Zemské nitro =prostor pod suchozemskou i vodní částí státního území až do středu Země • rovněž podléhá suverénní moci teritoriálního státu
3. Vzdušný prostor = prostor nad suchozemskou i vodní částí povrchu, který je součástí státního území, až po hranici kosmického prostoru • Hranice kosmického prostoru není přesně stanovena (obvykle se za ni považuje výška 100 km, což je nejnižší výška přeletu umělých družic)
Nabývání a ztráta státního území • Pouze stát disponuje takovou mezinárodně právní subjektivitou, která mu umožňuje nabývat státní území • Způsoby získání státního území: 1. Prvotní (originární) – území nepodléhalo suverénní moci jiného státu: A. prvotní okupace B. rozšíření suverenity na přirozený nebo umělý přírůstek země
2. Odvozené
1 A. Prvotní okupace • Předpokladem je trvalé obsazení a faktické dlouhodobé vykonávání suverénní moci nad ním • Významná byla prvotní okupace v minulosti v souvislosti s kolonialismem – domorodci a jejich státní útvary byli označováni za necivilizované a jejich území za ničí • Prvotní okupací nelze nabýt území Antarktidy (nároky států byly Smlouvou o Antarktidě zmraženy), volné moře ani kosmický prostor a nebeská tělesa
1 B. Přírůstek území (akcese, akrescence) • Přirozená: – naplavením zeminy – pozvolná změna toku pohraniční řeky (alluvio) – vznik ostrova v pobřežních vodách – odtržení části země a spojení s územím jiného státu (avulsio)
• Umělá: – vysušováním pobřeží moře – vytváření umělých ostrovů
2. Odvozené nabytí státního území = nabytí území, které dosud podléhalo suverénní moci jiného státu 1. na základě smlouvy (cese území) 2. na základě rozsudku (adjudikace), který má konstitutivní (nikoli jen deklaratorní) účinky 3. nebo vydržením – předpoklady jsou –
– – –
faktický dlouhotrvající výkon suverénní moci (není určeno přesně, jak dlouho; aby vzniklo obecné přesvědčení) úmysl ovládat území trvale jako suverén (animus domini) aby výkon suverénní moci byl nepřerušený aby tento výkon nebyl popírán jinými státy
(4.) anexe (debellace) - jen v minulosti
Ztráta státního území 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Opuštění území (derelikce) Působení přírodních sil Cese Vydržení Adjudikace Odtržení (secese) Zánik státu (ztráta celého území ve prospěch sukcesorů)
• Zahrnuje:
Územní suverenita
1. územní výsost = stát vykonává na daném území nezávisle a výlučně veškerou veřejnou moc 2. možnost svobodně disponovat územím navenek
• Stát vykonává územní výsost na svém území, popř. na jiných územích – – –
mezinárodní oblasti, cizí okupovaná území (podle obecného válečného práva) nesamosprávná území (kolonie, poručenská nebo mandátní území apod.)
• Naopak na svém území může být omezen (mezinárodní řeka nebo průplav, demilitarizovaná území, cizí vojenské základny)
Státní hranice = čára na povrchu Země, která odděluje území dvou států nebo státu a mezinárodní oblasti včetně vzdušných prostorů a prostorů pod povrchem Země • Z hlediska MPV nehraje roli, zda 1. orografická (přirozená) hranice – vedena podle přírodního reliéfu 2. geometrická (umělá) hranice – od jednoho stanoveného bodu ke druhému bez ohledu na přírodní útvary (i ona by měla respektovat zájmy místního obyvatelstva) – zvláštní případem astronomická (podél poledníků nebo rovnoběžek)
Pravidla určení přirozených hranic • V pohraničních horách (po nejvyšších hřebenech nebo podél rozvodí) • Na pohraničních jezerech (stejná vzdálenost od obou protějších břehů) • Na pohraničních splavných řekách (středem splavného toku) • Na pohraničních nesplavných řekách (středem řeky) • Mořské hranice končí na vnější hranici pobřežních řek
Vymezení státních hranic • obvykle na základě mez. smlouvy a to ve 2 fázích 1. Delimitace hranice – určení jednotlivých hraničních bodů a všeobecného směru hraniční čáry (zakresleno do mapy malého měřítka, která bývá součástí smlouvy) 2. Demarkace hranice v terénu - rozhraničení na místě samém zpravidla pomocí hraničních znaků. Provádí demarkační komise složená ze zástupců obou států. Vyhotovuje demarkační protokol a zakresluje do mapy velkého měřítka.
Hranice ČR • S Rakouskem: 1919 Saint Germainská smlouva, 1973 Smlouva o společných státních hranicích • S Německem: 1919 Versailleská smlouva (ve znění starších smluv mezi Německem a RakouskoUherskem) • S Polskem: 1919 Versailleská smlouva, 1920 Sevreská smlouva, 1920 rozhodnutí velvyslanecké konference o Těšínsku, 1956 dohoda o řešení některých hraničních otázek • Se Slovenskem: 1992 Smlouva o generelním vymezení společných státních hranic, 1996 Smlouva o společných státních hranicích
Pohraniční režim • Na hranicích může docházet k incidentům – státy, které mají zájem na přátelských vztazích se sousedy, mohou uzavírat dohody o pohraničním režimu, které obvykle upravují: – udržování státních hranic – užívání pozemků a toků poblíž hranic – určení míst pro přechod hranic – společné akce při přírodních pohromách apod. – předcházení a postihování nelegálních přechodů aj.
Dohody o malém pohraničním styku • uzavírané z důvodů společenské, náboženské nebo turistické činnosti • usnadňují určitým osobám přechod státních hranic a jejich pobyt na území sousedního státu • Př.: 1994 smlouva o malém pohraničním styku mezi Německem a ČR – sice formálně platí, ale její ustanovení zásadně modifikovány vstupem ČR do Schengenského prostoru 21. prosince 2007
Vzdušný prostor = prostor nad státním územím až po hranici kosmického prostoru (kolem výšky 100 km) • Podléhá plně a výlučně suverénní moci teritoriálního státu • Užívání cizími letadly je možné jen po předchozím souhlasu (na rozdíl od pobřežních vod) • Nad volným mořem přístupný letadlům všech států
Vzdušný prostor • Přelétávající letadla sice podléhají jurisdikci teritoriálního státu, ale ten ji vykonává, jen pokud jde o skutečnosti, které se projevují na zemi • Při přistání na cizím letišti letadlo podléhá cizí jurisdikci zcela • Souhlas s přeletem letadla: – pro jednotlivý přelet (ad hoc) – obecný souhlas daný v mezinárodní smlouvě
Smluvní úprava letectví • 1919 Pařížská úmluva (regionální) • 1944 Chicagská úmluva: – založena Mezinárodní organizace pro civilní letectví (sídlo Montreal) – národní pravidla létání musí být v souladu s jejími usneseními (určují např. mezinárodní normy v letectví apod.) – vztahuje se pouze na civilní letadla – nikoli pro státní letadla (ve vojenských, celních a policejních službách) – každé letadlo musí mít jedinou státní příslušnost a registrační značku a musí mít na palubě určité dokumenty (osvědčení o tech. způsobilosti aj.) – stát může určit na svém území bezletové zóny – letadlu v tísni poskytne stát pomoc, kterou uzná za proveditelnou – při nepravidelných letech pro neobchodní účely může letedlo přistát nebo přeletět, brát na palubu zboží nebo osoby
Mez. letecká přeprava komerční povahy • Podle Dohody o mezinárodní letecké přepravní službě mají komerční letadla pouze dvě svobody: 1. právo přeletu bez přistání 2. právo přistání pro nekomerční účely
• Tzn. že podmínky komerční letecké dopravy nejsou příliš upraveny na mnohostranné úrovni, ale jsou upraveny v bilaterálních smlouvách
Ochrana civilního letectví Vzhledem k nebezpečnosti protiprávních činů namířených proti letadlům, byly uzavřeny mnohostranné smlouvy k jejich ochraně: 1963 Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla (Tokyo) 1970 Úmluva o potlačování protiprávních zmocnění se letadel (Haag) 1971 Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilní letecké dopravy (Montreal)
Vnitrozemské (národní) vody 1. řeky, jezera, průplavy 2. části mořských vod – vnitřní moře, zálivy, zátoky a přístavy • Teritoriální stát si určuje sám, koho do těchto vod vpustí • Pohraniční řeky, pohraniční jezera – podléhají státu tou částí, která je jejich státním územím – volnost státu zde omezena (nesmí měnit přirozené vlastnosti vody, toku apod.)
Mořské zálivy • Jsou vnitřními vodami, pokud: 1. celé jejich pobřeží je pod suverénní mocí jednoho státu a 2. vstup do nich nepřesahuje 24 námořních mil • Výjimkou jsou tzv. historické zálivy – ty jsou považovány za vnitřní vody, i když jejich ústí přesahuje zmíněných 24 námořních mil (např. Hudsonův záliv, Rižský záliv) – pokud ale ústí širší než 24 nám. mil a zálivem prochází dopravní cesta mez. významu, musí stát umožnit pokojný průjezd (jako v pobřežních vodách)
Námořní přístavy • Jsou vnitřními vodami a podléhají plně jeho suverénní moci • Některé přístavy země otevírají pro přístup cizích obchodních lodí • Cizí válečné lodě mají obvykle zvláštní vnitrostátní úpravu – buď vyloučeny úplně nebo omezeny podmínkami • Stát nemůže odmítnout přístup obchodním ani válečným lodím z důvodu nuceného přistání, způsobeném havárií nebo nepohodou
Mezinárodní řeka = řeka, která byla mezinárodní smlouvou prohlášena za přístupnou obchodním lodím všech států, nebo alespoň obchodním lodím všech pobřežních států 1856 - zmezinárodnění Dunaje po 1. sv. válce – mírové smlouvy zmezinárodnily Rýn, Mosela, Němen, Labe od ústí Vltavy, Vltava od Prahy, Odra od ústí Opavice, Dunaj od Ulmu 1948 - Úmluva o režimu plavby na Dunaji
Mořské právo • Historicky upraveno obyčejovým právem • 1958 ženevská konference o mořském právu – Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém – Úmluva o pevninské mělčině (kontinentálním šelfu) – Úmluva o volném moři – Úmluva o ochraně biologického bohatství volného moře
• Neřešena celá řada problémů • 1982 Úmluva OSN o mořském právu
Pobřežní moře = pásmo mořských vod, které přiléhá k pevninskému území a vnitřním vodám pobřežního státu, popř. k jeho souostrovním vodám • Max. 12 námořních mil (22,224 km). • Základní linie (baseline) = nejnižší čára odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena na námořních mapách velkého měřítka, které jsou úředně uznány pobřežním státem • Pobř. stát zde vykonává výlučnou policejní a správní moc • Omezeno právem pokojného průjezdu cizích lodí, které zde sice podléhají jurisdikci, podle ustálené praxe se však poměry na lodi řídí právem státu vlajky • Cizí válečná loď naopak požívá během pokojného průjezdu imunity
Souostrovní státy • Se skládají z jednoho nebo více souostroví a může zahrnovat další ostrovy • Poměr mezi obklopující mořskou vodou a souší nejvýše devět ku jedné • Souostrovní vody se nepovažují za volné moře • Ostatní státy mají pouze právo pokojného průjezdu souostrovními vodami a přeletu po námořních koridorech a leteckých cestách nad nimi, které může určit souostrovní stát
Mořské průplavy = uměle zbudované vodní cesty, které spojují dvě moře • Považovány za významné mezinárodní dopravní cesty, které mají zvláštní smluvní režimy • Bývají zpravidla otevřeny přístupu lodí všech států a neutralizovány • 1888 Cařihradská úmluva • 1903, 1977 úmluvy o Panamském průplavu
Mořské průlivy (úžiny) = úzké vodní cesty přirozeného původu, které spojují dvě moře • Právní režim nejednotný, některé významné průlivy mají zvláštní smluvní režim (Černomořské úžiny, Gibraltarský průliv, Magellanův průliv) • 1982 Úmluva o mořském právu – v průlivech, které se používají pro mezinárodní plavbu, mají lodě a letadla právo tranzitního průjezdu či průletu úžinami
Přilehlá zóna • Pásmo moře, které přiléhá bezprostředně k teritoriálnímu moři a jehož vnější hranice nepřesahuje 24 námořních mil od základní linie, od níž se měří šíře teritoriálního moře • Zde pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí potřebnou k tomu, aby zabránily porušování jejich celních, fiskálních, imigračních nebo zdravotních předpisů na jejich území nebo v pobřežním moři • Přilehlá zóna je součástí volného moře
Výlučná ekonomická zóna = oblast nacházející se za pobřežním mořem a k němu přilehlá • Může sahat nejdále dvě stě námořních mil (370,4 km) od základní čáry • Pobřežní stát zde vykonává svrchovaná práva za účelem průzkumu a těžby přírodních zdrojů, zejména ryb a nerostného bohatství • Jiné státy mohou využívat této zóny k plavbě lodí, přeletu letadel a ke kladení podmořských kabelů a dálkového potrubí
Výlučné ekonomické zóny pobřežních států světa
Kontinentální šelf (pevninská mělčina) = mořské dno a podzemí podmořských oblastí, jež leží za hranicemi jeho pobřežního moře po celém přirozeném prodloužení jeho pevninského území k vnější hranici kontinentálního okraje, max. do vzdálenosti 350 nám. mil (648,2 km), resp. vzdálenosti 100 nám. mil od izobaty v hloubce 2500 metrů = pokud kontinentální okraj nedosahuje 200 nám. mil od základní linie, je pevninskou mělčinou mořské dno a podzemí sahající do vzdálenosti 200 námořních mil od základní čáry na pobřeží
Kontinentální šelf (pevninská mělčina) • Pobřežní stát vykonává svrchovaná práva za účelem průzkumu a využívání jejich přírodních zdrojů (ropa, zemní plyn a kovových a jiných prvků). Součástí kontinentálního šelfu jsou i živé organismy přisedlé ke dnu • Jiné státy mají právo klást podmořské kabely nebo dálková potrubí. Se souhlasem pobřežního státu (za úplatu) mohou provádět průzkum kontinentálního šelfu nebo těžbu jeho bohatství
Volné moře = souvislé mořské vody za hranicí pobřežního moře, vnitrozemských vod nebo souostrovních vod • Je věcí, která slouží společnému užívání všech států, jak pobřežních tak i vnitrozemských • Základní svobody volného moře: 1. plavby, 2. přeletu, 3. kladení podmořských kabelů a potrubí, 4. budování umělých ostrovů a jiných zařízení, 5. rybolovu, 6. svoboda vědeckého výzkumu • Tyto svobody státy musí užívat s ohledem na zájmy jiných států a s ohledem na omezení ve výlučné ek. zóně, kont. šelfu, Oblasti a přilehlé zóně
Volné moře – další zásady • Státy, které leží mezi mořem a vnitrozemským státem jsou (po dohodě) povinny umožnit svobodu tranzitu svým územím všemi dopravními prostředky osvobozeného od cel, daní a poplatků • Svrchovaná moc státu se na volném moři uplatňuje vůči lodím a letadlům u něj registrovaným • Každá loď musí být registrována právě u jednoho státu
Vnitrozemské rozvojové země (Landlocked Developing Countries – LLDCs) • • •
Nemožnost přístupu k moři je podle OSN vážnou překážkou rozvoje Z 31 LLDCs je 16 klasifikováno jako LDCs V roce 2003 přijat akční plán v kazašské Almatě
Volné moře – další zásady • Stát je povinen svojí jurisdikci skutečně vykonávat (efektivně kontrolovat apod.) • Válečné lodě mají plnou imunitu z jurisdikce jiného státu, než je stát vlajky • Válečné lodě: 1. náleží k válečnému loďstvu, 2. nesou jeho zevní znaky, 3. podléhají velení důstojníka zapsaného v seznamu, 4. její posádka je podrobena disciplíně pravidelných ozbrojených sil
Volné moře – další zásady • V určitých případech může válečná loď zadržet cizí obchodní loď a podrobit ji prohlídce (stíhání lodě z pobř. moře, zneužití vlajky, pirátství, obchod s otroky, neoprávněný rybolov apod.) • V některých případech může válečná/státní loď zatknout posádku, zabavit loď nebo náklad a pokud dojde k odporu i loď potopit. • Právo pronásledovat – stát může pronásledovat cizí obchodní loď, pokud má vážné podezření, že porušila jeho předpisy a pokud pronásledování započne ve vnitrozemských nebo teritoriálních vodách a není přerušeno
Oblast mořského dna a podzemí za hranicemi národní jurisdikce • Oblast – dno moří a oceánů a jejich podzemí za hranicí nár. jurisdikce (tj. většinou 200 n.m.) • Práva na zdroje Oblasti patří lidstvu jako celku • Jménem lidstva jedná Mezinárodní organizace pro mořské dno (sídlí na Jamajce) – vytěžené nerosty podléhají zvláštnímu režimu – prostředky jsou přerozdělovány se zvláštním ohledem na potřeby rozvojových zemí • Podnik – provádí průzkum a těžbu v Oblasti, zpracovává a prodává nerosty
Antarktida • V průběhu historie vznášely z různých titulů (prvotní objevení, efektivní okupace, geologická kontinuita, geografická blízkost) různé státy územní nároky (Velká Británie, která později předala část nároků Novému Zélandu a Austrálii, Francie, Norsko, Argentina a Chile) • 1958 – konference 12 států, které chtěly provádět v Antarktidě výzkum • 1959 – Smlouva o Antarktidě (na dobu neurčitou) • Postupně asi 200 opatření konzultativních schůzek
Antarktický smluvní systém • je dnes tvořen následujícími instrumenty: • Smlouva o Antarktidě (přijata 1. 12. 1959 – vstoupila v platnost 23. 6. 1961) • Asi 200 opatření přijatých státy s konzultujícím statusem • Úmluva o zachování antarktických tuleňů (1972) • Úmluva o zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (1980) • Úmluva o regulaci aktivit při využívání nerostných surovin Antarktidy (1988; nikdy nevstoupila v platnost) • Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (4. října 1991; platný od 14. ledna 1998)
Antarktida
• Smlouva platí pro oblast jižně od 60. rovnoběžky, vztahuje se zde především na pevniny, ostrovy a souostroví včetně plovoucích ledovců. Nejsou dotčeny svobody spojené s volným mořem • Územní nároky států jsou po dobu platnosti smlouvy zmrazeny • Smlouva rozlišuje 3 kategorie států 1. Zakládající státy (12) 2. Konzultující státy (17) - státy, které zde vyvíjejí podstatnou vědeckou činnost (vědecká základna či expedice) 3. Státy, které ke smlouvě přistoupily (21)
Smlouva o Antarktidě
Zmražené územní nároky a polární stanice v Antarktidě • Mapa je z roku 2005 • Od roku 2006 má ČR polární stanici na ostrově Jamese Rosse, která plní vědecké úkoly (ale jen v letních měsících – tzn. zhruba prosinec-březen)
Antarktida • Může být využívána výhradně k mírovým účelům (byť s využitím vojenského personálu) • Zajištěn svobodný vědecký výzkum a mezinárodní spolupráce (výměna plánů vědeckých prací, jejích výsledků a personálu) • Kontrolní systém – inspekce na místě, letecká pozorování, povinné informování o činnosti
Kosmický prostor a nebeská tělesa • Aktuální od konce 50. let • Mezinárodně právní úprava: 1963 – Deklarace právních zásad, jimiž se řídí činnost států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles 1967 - Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles 1968 - Dohoda o pomoci kosmonautům a jejich návratu a o vrácení předmětů vypuštěných do kosmického prostoru 1972 - Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty 1975 - Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru 1979 - Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech
Kosmický prostor a nebeská tělesa • Je volně přístupný výzkumu a využívání všech států bez diskriminace • Žádný stát si nemůže kosmický prostor přivlastnit • Objekty nesoucí zbraně hromadného ničení nesmějí být umístěny do kosmického prostoru • Stát si ponechává jurisdikci a kontrolu nad objektem zapsaným v jeho rejstříku i nad celou posádkou
Kosmický prostor a nebeská tělesa • Kosmonauti se považují za vyslance lidstva. Všechny státy jim mají poskytnout všemožnou pomoc v případě nehody, tísně nebo nouzového přistání • Státy vypouštějící kosmické objekty nesou za ně mezinárodně právní odpovědnost • Za škody způsobené na zemském povrchu nebo letadlům ve vzdušném prostoru nesou státy absolutní odpovědnost. Při jiných škodách vzniká odpovědnost vypouštějícího státu jen v případě zavinění.
Kosmický prostor a nebeská tělesa • Měsíc a jeho přírodní zdroje je společným dědictvím lidstva - jakmile se ukáže možnost těžby přírodních zdrojů na Měsíci, zavázaly se smluvní strany založit mezinárodní režim takové těžby (podobně jako v Oblasti, není zde ale závazek využití výtěžku s ohledem na zájmy rozvojových zemí) • To platí i pro jiná nebeská tělesa sluneční soustavy kromě Země, pokud nebude přijata odlišná úprava