Metodika analýz voleb v komunitních studiích Václav Bubeníček Úvod Často nejobsáhlejší stať v komunitních studiích lokálních a regionálních politických systémů bývá věnována analýzám voleb a zejména místních volebních výsledků. Účast občanů u voleb je jednou z nejdůležitějších forem (bohužel v praxi nejčastěji jedinou) participace občanů na politickém dění. Právě proto lze volební výsledky (vč. volební účasti, resp. absence) považovat za nejvýznamnější indikátor rozložení (politických) názorů v dané společnosti. Platí to zejména pro lokální volby (komunální či krajské), které plní roli jakéhosi barometru veřejného mínění upozorňujícího na problémy, které voliči považují za důležité. Velikost sociálního (tedy i politického) prostoru je závislá na stupni, na kterém se daný politický systém nachází v rámci celostátního politického systému. Velikost politického prostoru předurčuje charakter s ním spjatého politického procesu, což implikuje zejména blízkost elektorátu k politickým problémům a jeho vztah s volenými zastupiteli. Odlišnosti mezi politickými procesy různých politických úrovní se také odráží ve vzorcích volebního chování místního voličstva. Z tohoto důvodu je nutné rozdělit volby do (minimálně) dvou (resp. tří) skupin – na skupinu voleb do zastupitelských orgánů vyšších rovin politické vertikály (volby do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, volby do Evropského parlamentu) a skupinu voleb do regionálních zastupitelských orgánů, kterou je (s ohledem na specifika regionálních politických systémů) nutné dále rozčlenit na volby do krajských zastupitelstev a volby do obecních zastupitelstev. Samostatnou skupinu by bylo možné vytvořit i pro výsledky místních referend a referenda o vstupu ČR do EU. Metodikou jejich analýzy se však příspěvek zabývat nebude vzhledem ke složitosti zobecnění přístupu k jejich interpretaci.
Cíle analýzy voleb Hlavním cílem analýzy voleb v komunitních studiích by měla být interpretace místních volebních výsledků v kontextu historických, demografických, sociálních a politických podmínek zkoumané oblasti (regionu). Nelze se proto omezit na pouhý komentář výsledků voleb bez vyvození jejich souvislostí se zmíněnými místními podmínkami a jejich konsekvencí. Interpretace volebních výsledků se zásadně liší podle politické úrovně konkrétních voleb, což je dáno již zmíněnými odlišnostmi v charakteru daných politických procesů a tedy i ve vzorcích volebního chování. Nejprve je tak nutné identifikovat potenciální faktory působící na politickou orientaci místního voličstva, na základě kterých je pak možné v konfrontaci s volebními výsledky sestavit hypotézy o významu jejich vlivu. Při analýzách voleb v určité komunitě samozřejmě nelze opomenout ani rozbor dynamiky jejich výsledků (přesunu voličské podpory v čase).
9
Volby do zastupitelských orgánů vyšších rovin politické vertikály Do této skupiny voleb patří volby do Poslanecké sněmovny, Senátu a volby do Evropského parlamentu. Interpretace výsledků voleb předpokládá identifikaci faktorů působících na politickou orientaci skupin voličstva, rozbor odlišností ve vzorcích volebního chování u zmíněných voleb4 a dynamiky voličské podpory. Východiska analýz vzorců volebního chování spočívají zejména v rozboru demografické struktury místního obyvatelstva a lokálních sociálních (příp. také ekonomických) podmínek. Vliv místní sociální struktury na politickou orientaci skupin určité komunity lze kupř. podložit sociologickými analýzami, které se zabývají vlivem příslušnosti k sociální (či demografické) skupině na volební chování jedince.
Volby do regionálních zastupitelských orgánů Do skupiny regionálních voleb patří volby do krajských a obecních zastupitelstev. Podobně jako u první skupiny voleb interpretace výsledků regionálních voleb zahrnuje identifikaci faktorů působících na politickou orientaci skupin místního elektorátu (demografická struktura místního obyvatelstva, lokální sociální a ekonomické podmínky), rozbor odlišností ve vzorcích volebního chování u voleb do regionálních zastupitelstev a od vzorců volebního chování aplikovaných při volbách do zastupitelských orgánů vyšších politických úrovní a samozřejmě i analýzu dynamiky voličské podpory. Se zužující se politickou dimenzí se lokální politický proces přibližuje každodennímu životu občana. Politické otázky se vztahují pouze ke konkrétnímu regionu a občané se tak zajímají (alespoň teoreticky by měli) o lokální politiku více než o politiku celostátní. Čím nižší je stupeň rozhodovacího procesu, tím více se politické dění přibližuje voliči. Ideologizace politiky mnohdy nenachází na lokální úrovni své místo. Politické otázky bývají operativnějšího charakteru, což má i vliv na formu volebního souboje. Oproti politickým stranám v nejvyšších patrech politické vertikály se kandidující strany na lokálním stupni řídí odlišnými volebními taktikami a v souladu s tím se různí vzorce volebního chování voličstva. Menšinové skupiny tak získávají na regionální úrovni daleko více prostoru pro svojí reprezentaci než na nejvyšší politické úrovni, což je patrné při analýze regionálního stranického systému nejen na volební úrovni, ale i na úrovni zastupitelského orgánu.5 Analýze volebních výsledků proto musí předcházet podrobnější deskripce aktérů působících v regionálním politickém prostředí (lokální stranický systém, místní zájmové skupiny). Krajské volby Kraje jsou jakýmsi administrativním mezistupněm mezi komunálními politickými systémy a centrálním politickým systémem země. Jak již bylo zmíněno, charakter regionální politiky nenabízí politickým stranám příliš prostoru pro uplatnění jejich ideologie. Nicméně nelze zapomenout, že krajské politické systémy představují jakousi vstupní bránu do vrcholné politiky. Vliv celorepublikového vedení politické strany je zde proto velmi patrný - především při volbě volební rétoriky, povolebním sestavováním koalic a sa-
4
Např. senátní volby mají na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny významně vyšší míru personalizace, což se projevuje i ve volebním chování místních elektorátů. Zvláště to platí v případě analýzy politické orientace voličů obcí, kde se lze setkat i s vlivem tzv. sousedského efektu. 5 Do zastupitelstva se dostávají politické subjekty, které na celonárodní úrovni prakticky nemají šanci na úspěch.
10
mozřejmě i při důležitých hlasováních, kde vysoká míra stranické disciplíny není ničím výjimečným. Vzorec volebního chování na krajské úrovni se také často značně podobá volební strategii daného voličstva v parlamentních volbách. Volebního úspěchu však dosahují i některé regionální politické subjekty. Lze se tedy domnívat, že část lokálních elektorátů aplikuje schémata volebního chování převzatá z voleb komunálních. Stranické systémy každého kraje se tak mohou podstatně lišit a to jak ve složení, tak i v poměru politických sil v zastupitelstvu. Interpretace volebních výsledků by měla daná fakta zohlednit a dle konkrétní situace je nutné zvážit hypotézy o významnosti vlivu politické orientace voličstva6 na volební chování při krajských volbách. Neopominutelnou součástí analýzy krajských voleb by měl být rozbor předvolební kampaně, který by mohl objasnit (kupř. pomocí obsahové analýzy volebních programů) hlavní politická témata v daném regionu. Komunální volby Komunální politické systémy představují nejnižší stupeň politického rozhodovacího procesu. Uspokojivé interpretace volebních výsledků v konkrétním komunálním politickém prostředí nelze dosáhnout bez podrobné znalosti lokálního politického procesu. Možností typologizace komunálních politických systémů může být mnoho. Obecně lze říci, že charakter komunálního politického procesu se podstatně liší především v závislosti na velikosti daného sídla (ve smyslu demografické velikosti, tj. počtu obyvatel). Od počtu obyvatel se totiž odvíjí množství finančních prostředků, které obec získává ze státního rozpočtu ve formě sdílených daní, a které tak do jisté míry předurčují politický charakter agendy místní samosprávy (to platí především pro skupinu obcí nižších velikostních kategorií). Typologizace komunálních politických prostředí je proto složitější než je tomu u krajských politických systémů, dáno podstatně menším počtem krajů (13) a podobnou územní a částečně i demografickou velikostí jednotlivých krajů. Rozdělíme-li si obce do dvou základních skupin: na skupinu menších obcí do 3 000 obyvatel (jedna z podmínek pro prohlášení obce městem) a na skupinu středně velkých a velkých měst s 3 000 a více obyvateli, zjistíme, že naprostá většina obcí ČR patří do menší velikostní kategorie (přes 90 %), přestože v nich žije pouhá třetina obyvatel. Volební analýzy tak musí počítat (nejméně) se dvěma odlišnými přístupy k interpretaci výsledků komunálních voleb. Zmíněná kategorizace tak předpokládá existenci dvou základních typů zastupitelstev, které vykazují zcela rozdílný charakter správy obce a tedy i odlišné přístupy elektorátu k výběru politických elit.7 Malé obce. Nízký rozpočet obcí nejnižší velikostní kategorie předurčuje spíše údržbářskou podobu místní politiky. Úroveň ideologizace lokální politiky je velmi nízká, což lze dokázat často se objevující mezistranickou mobilitou místních politických aktérů, která by na národní úrovni byla z politického hlediska těžko akceptovatelná. Neshody uvnitř zastupitelstev menších obcí mají svůj původ především v mimopolitických zákonitostech, jakými mohou být například antagonistické interpersonální vztahy mezi představiteli místních politických subjektů. Vztahy mezi komunálními politiky jsou především osobní povahy. Politická rozhodnutí vyžadují široký konsensus politických representací
6
Ve smyslu politických názorů – kupř. identifikace voliče s ideologiemi definovanými v pravolevém politickém spektru. 7 Vzhledem ke značné diverzitě komunálních politických systémů je daná typologizace velmi zjednodušená a je nutné jí brát pouze jako základní simplifikovaný model.
11
v zastupitelstvu. Neshody v zásadních otázkách místní politiky mohou nést riziko vzniku sociálního konfliktu uvnitř celé komunity. Tendence k dosažení širokého konsensu lze také vypozorovat z procesu povolebního sestavování koalic. Velmi často se lze setkat s formováním tzv. velkých koalic (superkoalic) založených na principu co nejširší participace politických subjektů na místní politice (nezřídka jsou v utvořených koalicích zastoupeny všechny volební strany). Na sestavování koalic na nejnižší komunální úrovni tak prakticky není možné uplatnit klasickou teorii koalic. Užší sociální prostor menších obcí s vysokou mírou provázanosti sociální sítě uvnitř komunity podstatně ovlivňuje i volební chování místních obyvatel. Volba kandidující strany se zcela běžně řídí osobními sympatiemi ke konkrétnímu kandidátovi. Často se lze setkat s tzv. sousedským efektem, který je nejvíce patrný při porovnávání výsledků komunálních voleb kupř. s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Vzorce volebního chování místního elektorátu se u daných voleb výrazně liší. Jedním z vedlejších důvodů může být také fakt, že v této velikostní kategorii obcí se dokonce nemusejí vyskytovat ani místní organizace parlamentních politických stran.8 Kandidatura nezávislých kandidátů (jednotlivců či jejich sdružení) je tak mnohdy nutností. Středně velké obce a velká města. S opačnou situací se můžeme setkat ve středně velkých a velkých městech, kde se již místní stranický systém více podobá politickému spektru vyšších politických rovin. Ani na této úrovni komunální politika nenabízí politickým stranám příliš prostoru pro ideologickou profilaci jako na půdě parlamentu. Avšak i zde se projevuje vysoký stupeň stranické disciplíny např. při volbě volební strategie či utváření povolebních koalic v souladu s představami nejvyššího vedení politické strany. Je nutné si totiž uvědomit, že ačkoli charakter agendy dané kategorie zastupitelstev neumožňuje vznik konfliktních situací založených na rozporech ideologických platforem účastných volebních stran,9 i politické prostředí velkých měst (podobně jako v případě krajů) může být určitou vstupní branou do vrcholné politiky. Také schémata volebního chování voličstva větších měst se při komunálních volbách částečně podobají vzorcům volebního chování daného elektorátu při volbách do nižší komory parlamentu. Nezávislí kandidáti hrají spíše jen okrajovou roli a bývají vytěsňováni parlamentními stranami.10 Z výše zmíněných specifik komunálních politických systémů lze odvodit, že objektem analýzy výsledků komunálních voleb by měly být jak vzorce volebního chování místního obyvatelstva, tak i aktéři místního politického prostředí. Deskripce vzorců volebního chování místních elektorátů by měla zohledňovat velikost obce (dle počtu obyvatel), demografickou a sociální strukturu místního obyvatelstva11 a historické, sociální či ekonomické podmínky příslušné oblasti. Rozbor by se mohl zabývat také odlišnostmi ve výsledcích místních organizací národních politických stran od jejich místních volebních zisků v ostatních volbách. Analýza vlivu lokálních politických aktérů na volební chování voličstva by měla obsahovat popis místního stranického systému (jak na volební úrovni, tak na úrovni zastupitelstva obce) a významných zájmových skupin.
8
V nejmenších obcích často kandiduje i pouze jediná volební strana. Nejtypičtějším příkladem může být rekonstrukce infrastrukturního charakteru, kde politické hodnotové dimenze, jako je např. kontinuum pravice vs. levice, ztrácí na relevanci. 10 Vzhledem k volebním pravidlům šance nezávislých kandidátů jednotlivců na volební úspěch klesá v závislosti na vzrůstajícím počtu zastupitelů volených v daném volebním obvodě - jsou tak nuceni k zakládání sdružení nezávislých kandidátů nebo vlastních politických stran, popřípadě ke kandidatuře pod záštitou některé z jiných volebních stran. 11 Pokud možno v geografickém kontextu, což by umožnilo konfrontaci s volebními výsledky ve volebních okrscích, případně vytvořených volebních obvodech. 9
12
Významná část analýzy voleb v komunitních studiích by se měla věnovat místní předvolební kampani, především jejímu charakteru. Na komunální úrovni (zejména v obcích menší velikosti) se většinou nesetkáváme s příliš ideologicky vyhraněnými předvolebními kampaněmi (což odpovídá výše zmíněné povaze komunální politiky). Volební programy kandidujících stran často pozbývají radikálně odlišné názory na řízení obce a nezřídka se i prolínají. Lze tak nalézt v programech místních organizací kupř. pravicových parlamentních politických stran také charakteristické prvky levicových programů a vice versa. Předvolební kampaně proto mívají spíše personalizovanou formu, což mnohdy implikuje negativní charakter předvolební agitace, který nebývá na komunálním stupni politiky takovou vzácností. Objektem analýzy komunálních voleb by se navíc mohl stát rozbor vlastností místního komunálního volebního systému. Volební zákon totiž umožňuje komunálním politikům přizpůsobit volební pravidla podle místních podmínek a do jisté míry také ovlivnit konečné výsledky voleb. Komunální „volební inženýři“ disponují dvěma poměrně účinnými nástroji pro modifikaci volebních zisků některých volebních stran. Jde především o možnost vytvářet volební obvody, manipulovat s jejich velikostí (počet volených zastupitelů) a ovlivnit konečné rozdělování mandátů pomocí správné strukturace kandidátní listiny. Delimitace volebních obvodů může posloužit k podpoře representace určité skupiny obyvatel v zastupitelstvu obce. Může se jednat kupříkladu o voličstvo periferních oblastí obce (např. připojené osady), jehož voličská síla by mu v rámci jediného volebního obvodu pro celou obec neumožnila prosadit své preferované representanty do zastupitelstva. Místní politická elita samozřejmě má také možnost zneužít tento nástroj volebního inženýrství, který by v kombinaci s aplikací metod volební geografie (manipulace s rovností váhy voličova hlasu) umožnil favorizovat vlastní volební stranu.12 Druhým nástrojem pro ovlivnění výsledků voleb je možnost strukturace kandidátní listiny tak, aby lídři volebních stran měli podstatný vliv na pořadí kandidátů při rozdělování mandátů v rámci kandidátky. Hlavní komponentou komunálního volebního systému je forma kandidatury v podobě otevřených kandidátních listin, která v případě proporčního volebního systému vyžaduje vícenásobný, kombinovaný hlas (daný způsob hlasování se také nazývá panašování) umožňující voliči kombinovat hlasování pro kandidáty z různých stranických soupisek bez ohledu na jejich pořadí na dané kandidátní listině. Přestože teorie politické vědy v takovém případě předpokládá vysokou míru personalizace voleb, lze prokázat, že vysoký volební výsledek konkrétního kandidáta docílený přímými preferenčními hlasy voličů ještě nemusí znamenat, že daný kandidát bude zvolen do zastupitelstva obce. Příčinu lze nalézt ve stranickém principu pravidel přepočtu volebních zisků na mandáty a v upravených pravidlech pro určení pořadí kandidátů při přidělování mandátů v rámci kandidátní listiny, které posilují vliv volebních stran na šance konkrétních kandidátů na zvolení.13
Závěrem Účelem volebních analýz v komunitních studiích je interpretace místních volebních výsledků v kontextu lokálních historických, demografických, sociálních a politických podmínek. Základem rozboru je identifikace faktorů ovlivňujících politickou orientaci místního voličstva, které se mohou podstatně lišit podle politické úrovně konkrétních voleb. 12
Samozřejmým předpokladem je znalost geografické distribuce volební podpory jednotlivých politických subjektů. 13 Podrobněji se danou problematikou zabývají některé studie, které jsou níže uvedeny v doporučené literatuře.
13
U rozborů voleb do regionálních kolektivních orgánů je nezbytné analýzu rozšířit o deskripci místního politického prostředí, které mohou mít svá lokální specifika (místní stranický systém, političtí aktéři, charakter lokálního politického procesu, povaha předvolebních kampaní) působící na volební chování místního elektorátu. Doporučená literatura BALÍK, S. (Ed.) Komunální volby v České republice v roce 2002. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, ISBN 80-210-3211-1 ČMEJREK, J; BUBENÍČEK, V.; LUHANOVÁ, M. Politika v regionálním rozvoji. Úvod do studia. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2004, ISBN: 80-213-1157-6 HUDÁK, J.; JÜPTNER, P.; SVOBODA, J. (Eds.) Komunální politické systémy. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2003, ISBN 80-7308-056-7 JÜPTNER, P. Komunální koalice a politické modely. Politologická revue č. 2, 2001, s. 147 – 158 MRKLAS, L. (Ed.) Krajské volby 2000. Fakta, názory, komentáře. Praha: CEVRO, 2001, ISBN 80-238-6750-4 OUTLÝ, J. Volby do zastupitelstev – vývoj a souvislosti. Politologická revue č. 2, 2003, s. 17 – 44 Důležité internetové stránky http://www.volby.cz/ http://www.mvcr.cz/sbirka/ http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/home/
14
volební server ČSÚ sbírka zákonů ČR ČSÚ - SLDB 2001
