Manažerská ekonomika přednáška – Výroba Co rozumíme výrobou? V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních faktorů (práce, kapitálu, půdy) za účelem získání určitých výrobků (výrobků a služeb obchodních, dopravních, bankovních atd.). Do takto pojaté výroby se zahrnují všechny činnosti, které podnik zajišťuje: • Pořízení výrobních faktorů (hmotného majetku, pracovníků) • Finančních prostředků • Doprava, skladování, zhotovení výrobků a nebo poskytování služeb, odbyt, správu, kontrolu atd.
V nejužším pojetí výrobou rozumíme jen zhotovení hmotných výrobků, nebo služeb spojených bezprostředně s výrobou (nikoliv však obchodních, bankovních atd.) Výroba rozhodující měrou ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků. Ve výrobě se rozhoduje o: • Snižování výrobních nákladů • Zkracování dodacích lhůt • Zvyšování užitečnosti výrobků a šíři sortimentu
Výroba rozhodující měrou zajišťuje splnění hlavního cíle podniku v tržním hospodářství tj. dlouhodobou maximalizaci zisku a tím zvyšování hodnoty podniku v budoucnosti.
1
Jaké jsou vztahy mezi výrobou, odbytem, investováním a financováním? • V tržním prostředí má smysl jen výroba, nebo služba, jejíž výsledek nalezne svého spotřebitele. • V případě, že požadavky trhu jsou vysoké, tj. poptávka převyšuje nabídku, jsou jedinými omezeními pro podnik finanční prostředky a výrobní kapacity. • Management podniku by měl hledat rezervy ve výrobních kapacitách a podnikové plánování by mělo vycházet z plánování výroby. • Jsou-li omezením podniku požadavky trhu, podnikové plánování by mělo vycházet z plánování odbytu. Základní otázky v tržním hospodářství jsou: Co vyrobit? Jak vyrobit? Komu prodat?
Jaké výrobky a v jakém množství? Jakým způsobem, jakou technologií a z jakých surovin? Kdo výrobky potřebuje a jakými cestami se k němu dostanou?
První dvě otázky řeší plánování výroby, třetí otázku řeší plánování odbytu. Plánování výroby Předmětem plánování výroby je: • Výrobní program • Výrobní proces • Zajištění výrobních faktorů pro výrobu
2
Výrobním programem rozumíme druhovou (sortimentní) skladbu a objem výroby, které se mají v určitém období vyrábět. Výrobní program se neustále mění v souvislosti se zařazováním nových a vyřazováním zastaralých výrobků. Tempo změn závisí především na příslušném odvětví. Výrobní program vychází z plánu odbytu.
Podnik by měl vyrábět takové množství výrobků, které přispívá k maximalizaci jeho zisku, obvykle to nemusí být maximální množství výrobků. Výrobní kapacita
Je to maximální objem produkce, který může výrobní jednotka (podnik, závod, dílna, stroj) vyrobit za určitou dobu (obvykle rok, den, hodinu). Obecně můžeme výrobní kapacitu vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby po kterou je v činnosti.
Výkon výrobního zařízení se vždy uvažuje jako maximální výrobnost za jednotku času, obvykle za 1 hodinu, při normované jakosti a přesném dodržení technologického postupu jakosti výrobku. Vychází se štítkového výkonu s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám. Stanovíme ho na základě kapacitních norem výrobnosti.
Kapacitní normy výrobnosti – určují maximální množství výrobků, které může být na daném výrobním zařízení zhotoveno za časovou jednotku.
3
Časový fond výrobního zařízení – je plánovaný počet dnů (hodin) činnosti výrobního zařízení za rok. Je závislý na zvláštnostech jednotlivých odvětví a oborů. Rozlišujeme tyto časové fondy:
1) Kalendářní časový fond Tk – je dán počtem dní v roce tj 365 dní. Vyjádříme-li jej v hodinách dostaneme 365 x 24 = 8 760 hodin. Používá se k výpočtu výrobní kapacity v nepřetržitých výrobních procesech (hutích, chemických výrobách). 2) Nominální časový fond Tn – zjistíme z kalendářního časového fondu odečtením nepracovních dnů (nedělí, sobot, svátků). Je-li organizována celozávodní dovolená odečteme i počet dnů jejího trvání. Nominální časový fond v hodinách zjistíme násobením počtu dnů nominálního časového fondu počtem směn v jednom pracovním dni. 3) Využitelný (efektivní) časový fond Tp – vypočteme z nominálního časového fondu odečtením plánovaných prostojů. Plánovanými prostoji rozumíme čas pro plánované opravy a přemístění zařízení a čas na výrobu technologicky nevyhnutelných zmetků.
Výpočet výrobní kapacity
1) Výrobní kapacita v naturálních jednotkách – použijeme vyrábíme-li jeden druh výrobku, nebo výrobky na sebe převoditelné. Např. výrobní kapacita vysoké pece, automatické linky, cukrovaru apod. Qp = Tp x Vp Qp – výrobní kapacita vyjádřená v naturálních jednotkách Tp – využitelný časový fond v hod. Vp – výkon výrobního zařízení v naturálních jednotkách za 1 hod. (kapacitní norma výrobnosti) 4
2) Výrobní kapacita pomocí kapacitní normy pracnosti – např. ve strojírenských výrobách u mechanického obrábění. Tk =
t
k1 x k2
t – norma pracnosti výrobku v Nh k1 – koeficient plnění norem k2 - koeficient progrese (vyjadřuje růst produktivity práce) tk - kapacitní norma pracnosti Výrobní kapacitu vypočteme: Qp =
Tp tk
3) Výrobní kapacita výrobních ploch Qp =
M
m
x
Tp
dv
M – celková výrobní plocha v m2 m – kapacitní norma plochy na výrobu 1 výrobku v m2 dv – normovaná průběžná doba výroby jednoho výrobku v hod.
5
4) Využití výrobní kapacity - je poměr mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou. kc =
Qs
Qp
Kc – koeficient celkového využití VK Qs – skutečný objem výroby Qp – výrobní kapacity Stupeň využití výrobní kapacity ovlivňuje řada činitelů např. samotný plán výroby. Koeficient celkového využití VK je syntetickým ukazatelem, neboť se v něm promítá vliv všech činitelů ovlivňujících výrobní kapacitu. Platí-li Qp = Tp x Vs
potom platí i
Qs = Ts x Vs
5) Koeficient časového (extenzívního) využití VK – ukazuje stupeň využití využitelného časového fondu a koeficientu výkonového (intenzivního) využití VK. kc = Qs / Qp = (Ts x Vs) / (Tp x Vp) = ke x ki
Využití VK je třeba zvyšovat zejména vyšším využíváním časového fondu výrobních jednotek, tj. extenzívní cestou i vyšším využíváním výkonnosti výrobních jednotek tj. vyšší intenzitou jejich využití.
6
Extenzivní (časové) využití VK - dosáhneme vyšší směnností (zvyšování počtu směn, počtu pracovníků v druhé a třetí směně), zdokonalováním organizace práce (odstraňování prostojů, zdokonaleným přísunem materiálu, rychlým prováděním oprav), lepším využíváním pracovní doby ( včasný příchod do práce, dodržování doby přestávek) atd. Extenzívní způsob má však své meze, horní hranicí je kalendářní časový fond.
Intenzivní využívání VK – je dáno využitím technický parametrů strojů a výrobního zařízení. K růstu kapacity vede snižování pracnosti výrobků, zkracování operačních časů, zvyšování kvalifikace pracovníků apod. Tento způsob dokonalejšího využívání VK má velké možnosti. Výrobní kapacita
Jakým způsobem počítáme výrobní kapacitu dílen, provozů a závodů? Záleží na tom, zda jsou výrobní jednotky řazeny:
a) Vedle sebe (paralelně) – v tomto případě je VK dána součtem dílčích výrobních kapacit. Bývá obvykle ve výrobách se stejnorodým strojním parkem např. ve strojírenství, v textilním závodě. b) Za sebou (sériově) – zde je celková VK dána kapacitou tzv. hlavního výrobního článku. Obvykle bývá u výrob s různorodým strojním parkem a výroba přechází z jednoho pracoviště na druhé. Např. u hutního závodu jsou hlavním článkem vysoké pece, konvertory, válcovací tratě atd., u strojírenského závodu např. výrobní a montážní linky, v chemickém závodě výrobní aparatury. Ostatní výrobní jednotky představují úzké a široké profily. Úkolem organizace je dosáhnout maximálního sladění dílčích výrobních kapacit.
7
Produktivita
Produktivita je účinnost (efektivnost) s jakou jsou výrobní faktory využívány ve výrobě. Úroveň produktivity je určena poměrem množství produkce k objemu určitých vstupů za určité období.
Čím více se vyrobí užitečných věcí za použití méně zdrojů, tím více produktivita roste. • Produktivita práce • Celková produktivita výrobních faktorů Produktivita práce Obecně produktivitu vyjadřujeme: Výstup Vstup Produktivita práce: Přidaná hodnota Pracovníci (jejich počet, nebo počet odprac. hod.) Přidaná hodnota VA = tržby za prodané zboží – náklady na prodané zboží = tržby za prodané výrobky – přímé náklady na výrobu = tržby na služby – přímé náklady
8
9