Vlastní motto: „Byl to krásný pohled do krajiny a nitra“.
Lužické hory ve dnech 28. - 29. 9. 2013 Nejprve mi dovolte, abych poděkoval za všechny maily, které jsem dostal od vás po návratu ze svého putování na kole po Rumunsku, Moldávii a Ukrajině. Cestu jsem zkrátil a místo na Krym jsem dojel jen do Oděsy. Udělali jste mi velkou radost, neboť všichni jste byli rádi, že jsem se včas vrátil bez újmy na zdraví a Miloš tak nebude muset uspořádat memoriál při 7. ročníku zimního přechodu a přejezdu Českomoravské Vysočiny v únoru 2014. Z některých alespoň pár slov: Pavel ze Strakonic: Jinak jsi udělal dobře, my jsme tuto trasu projeli na motorkách a musím potvrdit, že trasa Oděsa - Krym byla naprosto nezáživná rovina. Kopečky a pěkná krajina začala pár kilometrů od Krymu. Jediná co tam bylo, tak se tam válel notorda neschopný pohybu a k tomu policajti, kteří si potřebovali přivydělat. Takže nejlepší to bylo v Moldávii, kde je tedy velká bída, ale lidi by se rozdali. Mabel B.: Opět poutavé čtení a pro mě pocit, že je dobře, že jsi tam jel. Víš, že kdosi řekl, a v Dolomitech to parafrázoval ve svém podání Miloš, že je stokrát lepší udělat "špatné" rozhodnutí než žádné a v tom samém smyslu je to i tak, že je lepší litovat toho, co člověk udělal než to neudělat vůbec ( poslední dobou si čím dál více uvědomuji, že je to tak...). A mám pocit, že jsi to ty, kdo mě tím "nakazil"( za což Ti dík). Je pravda, že se mi to říká, když jsi přijel zpět ve zdraví a v pořádku!!! Což mě samozřejmě moc těší a i včera jsem měla pocit, že je vše, jak má být, že jsi plný optimismu a plánů. Zdena: Děkuji za tvůj nový cestopis. Přiznám, že tentokrát nevím, co napsat. Rumunsko, i když neplánované, ti upřímně závidím. Tam bych se moc ráda zase vrátila. A dál opravdu nevím... Na konci jsem se vrátila k připojenému odkazu na video. Jsem z toho naprosto otřesena. Je dobře, že jsi se rozhodl k cestě domů. Jsem ráda, že jsi v pořádku doma. Slávek V.: Díky- m o c zajímavé- jsi ďábel na lidský pohon a máš štěstí, což Ti upřímně přeji!! 1
Jirka P.: Jsi fakt dobrodruh, jen co je pravda. Upřímně, já bych se tam nevydal, ani náhodou. Klobouk dolů.. Děkuji za krásné čtení, ať se daří a hodně štěstí . A už raději poslední: Milý Ivane, pánům se to nemá říkat, ale Vy jste úžasný a zcela jistě nepřekonatelný! Já jenom zirám.....krásná cesta a opět super sportovní výkony, děkuji za deníček. Ivana (já dodávám,vedoucí CK Liberec, pro kterou jsem pracoval ve švýcarských Alpách) A nyní už k výletu samému, který jsem původně připravil na přání Marcely a Mirka J., kteří nakonec nejeli. Mé pozvání naopak přijali Pavel Kůtek, Radka Chloupková a Libuška Šedivá.
Odjeli jsme společně vlakem z Jičína v sobotu v 6.37 hodin přes Nymburk do Jedlové, kde byla teplota v 10.30 hodin jen 5°C, ale slunečno. Já měl štěstí v neštěstí; zapomněl jsem doma peněženku se všemi doklady včetně IN karty na vlak a tak mne zachránil Pavel, můj sponzor na dva dny pobytu. 2
Jedlová – rozhledna (744) 5 km – Tolštejn 8 km - Lesné 9.5 km – Pod Ptačincem 14 km – Luž (793) 18 km – chata Luž 19 km. Cesta smrkovým lesem stoupala až na vrchol Jedlová, která je třetím nejvyšším vrcholem Lužických hor po Luži a Pěnkavčím vrchu. Název je odvozen podle dříve nejvíce zastoupených jedlí, ale dnes převažují smrky a na vrcholu buky. Je odtud výhled na Středohoří, České Švýcarsko a v dálce i Děčínský Sněžník, což je dominantní stolová hora. Je zde kamenná 23 m vysoká masivní věž, zakončená cimbuřím a nad ním dřevěná věžička. Na rozhlednu vede 122 schodů. Lze odtud vidět Luž, Ještěd i Krkonoše. Před
hospodou, kde jsme se poprvé
občerstvili,
památník
je
německého
básníka Fridricha Schillera sestavený
3
z devatenácti
kamenů.
Po
červené
turistické
značce
sestoupili
ke
jsme
zřícenině
středověkého hradu
gotického
Tolštejn
století,
kde
ze
14.
jsme
po
zakoupení vstupenky za 15 Kč prošli turniketem na skalní
vyhlídku
s výhledem do Čech
i
Saska. Opět v útulné hospůdce
pod
zříceninou
jsme
se
občerstvili, neboť bylo právě
poledne.
Poté
jsme sestoupili podél pěkných chaloupek do Lesné, přešli silnici a skoro
stále
lesem
stoupali svižným tempem na křižovatku pod Pěnkavčím vrchem, což je mohutná znělcová hora. Následovala příjemná zastávka v lese na lavičce, kterou jsme přemístili na sluníčko, a byly další přípitky na zdar další cesty. Vládla mezi 4
námi velká pohoda a velmi brzy jsme vystoupali na nejvyšší horu Lužických hor Luž v nadmořské výšce 792 m, kde
je
vynikající kruhový rozhled. Kolem
jsou
bukové lesy a javory
a
horská bučina na kamenitých svazích byla v roce 2011 vyhlášena přírodní rezervací. Následoval už jen sestup na horskou chatu Luž, kde jsme se ubytovali. Chata je sice velká, ale ubytování velice skromné, což nám nakonec ani moc nevadilo, neboť jsme byli s celým dnem spokojeni. Povečeřeli jsme
v restauraci, kde bylo mnoho jiných turistů z Moravy, Prahy, a jen pár Němců, a večer jsme sledovali fotbalové derby mezi Slávií a Spartou a vzpomínali na Martina, velkého slávistického nadšence. 5
Chata Luž - hraniční přechod 1.5 km – Dolní Světlá 4 km – Krompach 7 km – Hvozd (Hochwald) (752) 9.5 km – Na Šestce (469) 14 km – Heřmanice 18.5 km – Jablonné v Podještědí 23 km – Jablonné ČD 24 km Posnídali jsme už v 7 hodin a za necelou hodinu opustili chatu. Venku už svítilo slunce, ale teplota jen 3°C, ale zahřáli jsme se díky ostrému tempu, které určovala většinou Radka stejně jako včera. Pěkné jsou německé penziony hned u hraničního přechodu, ale opravené jsou i chalupy v Dolní Světlé, kam jsme došli po panelové cestě lesem. Zde jsme museli vystoupat lesem na menší horský hřeben a do Krompachu už byla polní cesta s krásnou vyhlídkou na Hvozd, náš nejvyšší bod druhého dne. V Krompachu je barokní kostel čtrnácti svatých pomocníků a díky EU pěkná nová asfaltová silnice. Opět začalo stoupání na dvouvrcholový kopec, znělcový hřbet na česko německé hranici s rozhlednou nedaleko odtud. Je to oblíbený turistický cíl s německou restaurací na vrcholu, kde jsme se odměnili přípitkem na zahřání a kochali se pohledy jak do české krajiny, tak na sever na německé Žitavsko. Byly to neopakovatelné výhledy přes vrcholky Lužických
6
hor z místa, které je 5 km od německých lázní Oybín, kde jsem byl s přáteli před měsícem. Cestou dolů jsme trochu bloudili, resp. Improvizovali, a Pavel tak mohl využít svou navigaci, což všechny těšilo. Od hraničního přechodu, kde byla asfaltka a mnoho cyklistů, už byla lesní cesta velmi pohodlná a rychle jsme se přiblížili hospodě v Heřmanicích, neboť bylo poledne a hlavně opět velká žízeň. Slunce už pěkně hřálo a tak jsme šli na lehko. Příjemná je stylová
hospůdka v Heřmanicích, a tak malé občerstvení a hlavně pivo Kozel chutnalo všem. Poslední kilometry vedly převážně po silnici do cíle naší cesty
v Jablonném kolem rybníku s výhledem na dominantu města, což je bazilika sv. 7
Vavřince a sv. Zdislavy v pozadí s Ještědem. Zajímavé jsou zde staré hrázděné vily, občas i s reliéfy
na
fasádě,
ale
vyžadovaly by již opravu. Na
Mírovém náměstí je morový sloup, kde je sousoší Krista s 13 světci. Město má jen 4000 obyvatel, ale už v roce 1369 jej navštívil Karel IV. a zdůraznil význam pro styk Čech s Lužicí. K bazilice patří i klášter dominikánů a před ní jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Zdislavy. 8
Také zde je mnoho starých měšťanských domů včetně radnice. Nám se však nejlépe líbilo na zahrádce restaurace „U českého lva“, kde jsme se dlouho odměňovali
dobrým
mokem
chardonay,
bílé
víno,
polosladké,
pozdní
sběr,
žlutozelené
barvy,
jemně
s pikantní
svěží
kořeněné
kyselinkou, a chutnalo výborně. Mně
to
připomnělo
stejnou
atmosféru jako nedávno v Itálii s přáteli
na
terase
restaurace
„Ospitale“ po sestupu z Cristalla v Dolomitech, kde stál litr 9 €, zde jen 6 € a tak
jsme
koupili
si ještě
něco na cestu domů, vlaku. 9
do
Cesta
zpět
byla
náhradním
autobusem do Liberce a odtud rychlíkem
do
Trutnova
s okamžitým přestupem na spěšný vlak do Prahy přes Jičín, kam jsme přijeli v pohodě a dobrém rozmaru v půl šesté večer. Celé dva dny jsme se pohybovali v krásné přírodě za nádherného počasí, zvláště v neděli, kde jsme viděli mnoho čedičových kup, nejen v Českém středohoří s nadmořskou výškou nad 700 metrů. Byl to balzám na nervy, velká pohoda a mohou jen litovat ti, kteří s námi nejeli. Kdo se udržuje v pohodě, nemá proč umírat. Francouzské přísloví V Jičíně 30. září 2013
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
10
