Lexikologie a sémantika
Pojem a pojmenování • Člověk dokáže abstraktně myslet, může mít pojem o určité věci • Věc: skutečná věc v daném světě • Pojem: myšlenková konstrukce umožňující o něčem myslet • Pojmenování: jednotka jazyka, vychází z tohoto pojmu • Pojmenování může být slovem či souslovím • Pojmenování je znakem Věc: Pojem: Pojmenování:
konkrétní hmotný strom naše zkušenost se stromy, to, co o nich víme, jak je známe české slovo „strom“
Znak • Znak je něco, co odkazuje k něčemu jinému (reprezentuje něco) • Takže když vidíme daný znak, tak nám v mysli vytane jiná věc • Musíme ale daný znak znát, tj. musíme být vhodní interpreti (u slov daného jazyka musíme tedy onen jazyk ovládat) • Každý znak má určitý význam (denotace; to, k čemu odkazuje) a smysl (konotace; za jakých okolností k tomu odkazuje: např. Venuši na obloze nazýváme jednou jitřenka a jindy večernice) • Jsou tři typy znaků: symbol (není podobný tomu, na co odkazuje), index (má s tím, na co odkazuje, nějakou souvislost: kouř na obzoru značí lidské obydlí, vlčí stopy značí vlčí smečku) a ikona (je podobná tomu, na co odkazuje) • Více znaků tvoří znakový systém; v případě slov se jedná o jazyk
Slova a význam • Některá slova odkazují k věcem: obvykle podstatná jména • Věci můžeme pak dělit na konkrétní (fyzické, smyslově vnímatelné: „slunce“, „vítr“, „strom“, „muž“) a abstraktní (jsou to jen modely v naší mysli: „láska“, „spravedlnost“, „radost“) • Někdy může být těžké konkrétní od abstraktních pojmů odlišit (dostáváme se až na úroveň teorie vědy, např. fyziky, či do oblasti filozofie) • Jiná slova odkazují spíše k tomu, co věci dělají, či co se s nimi děje: slovesa • Některá slova odkazují k vlastnostem věcí či činností: přídavná jména, příslovce • Jsou také slova, která mají význam pouze v rámci logické a formální podoby samotného jazyka: spojky, zájmena, částice atd. • Citoslovce jsou znaky typu ikona • Některá slova nemají takřka žádný význam, jen vyplňují řeč: ovšem, nicméně, takže, vlastně atd.
Význam sémantický a gramatický • Sémiotika: věda obecně o znacích • Sémantika: věda o významech znaků • Slovo má význam sémantický (věcný) a gramatický (mluvnický) • Odkazuje tedy k věcem mimo jazyk, ale také na samotná slova a na pravidla a zákonitosti jazyka
Vznik nových pojmenování • Odvozováním: změna předpon, přípon a koncovek • Skládáním: skládání slov a jejich významů do jednoho slova • Zkracováním: vznik zkratek a zkratkových slov • Změnou významu: staré slovo získá nové významy („myš“) • Než se nové pojmenování v jazyce uchytí, je neologismem
Sousloví a slovní spojení • Sousloví: slova nabývají nového významu, jiného, než jaký mají zvlášť např.: „vysoká škola“, „oxid dusný“ • Víceslovné pojmenování: všechna slova mají pouze své významy např.: „černý svetr“, „veselá dívka“
Obrazná pojmenování • Některá pojmenování nejsou doslovná, mají přenesený význam • Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti • Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova „oči“ použiji v básni výraz „studánky“; takže myslím význam „oči“, ale napíši slovo „studánky“
• Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti • Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo „pivo Pilsner Urquell“ použiji jen výraz „plzeň“
• Metafory a metonymie jsou důležité hlavně pro umělecký jazyk, ale často je najdeme také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči
Metafora: zvláštní typy • Epiteton: básnický přívlastek
• Epiteton konstans: ustálený přívlastek bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov • Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek
• Oxymorón: slova v nelogickém spojení černé světlo, mrtvý život, svítání na západě
• Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo
• Synestézie: záměna různých smyslů viděl jsem tu vůni
Metonymie: zvláštní typy • Synekdocha: záměna části za celek či celku za část nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé) • Hyperbola: zveličení, lidově „přeháňka“ tisíc roků jsem v šachtě žil • Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění to nemohu nepochválit • Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak) • Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy)
Frazém • Frazém (jinak též „frazeologismus“) je ustálené pojmenování, obvykle víceslovné, které je celé či z části s obrazným (přeneseným) významem • Frazémy jsou tedy metafory a metonymie, které se uchytily v daném jazyce v běžném používání • Frazémy se zabývá obor frazeologie • Slovo fráze: označení pro jakékoliv ustálené slovní spojení, někdy dokonce pro jakýkoliv jazykový výraz obecně; někdy se s označením „fráze“ váže též pejorativní konotace, když je řeč o frázích ve smyslu vyprázdněných hesel (totalitní fráze, politické fráze, reklamní fráze apod.)
Typy frazémů • Frazémy nevětné: slova či slovní spojení • • • •
Jmenné frazémy: „vlčí mák“, „černý pasažér“, „bílá vrána“ Ustálená přirovnání: „mlčet jako hrob“, „smát se jako sluníčko“ Rčení (úsloví): „slyšet trávu růst“, „kupovat zajíce v pytli“ „Okřídlená“ slova: „medvědí služba“, „Achillova pata“
• Frazémy větné: celé věty • • • •
Přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Pranostiky: „Martin přijel na bílém koni.“ Pořekadla: „I mistr tesař se někdy utne.“ „Okřídlené“ věty: „Kostky jsou vrženy.“
Pojmenování spisovná a nespisovná • Pojmenování může být adekvátní ve spisovné řeči, nebo může být vžité pouze v hovorové, nespisovné, slangové, nářeční či jiné vrstvě daného jazyka
Pojmenování jednoznačná a mnohoznačná • Slova jednoznačná: jedním slovem můžeme označovat jen jednu skutečnost, popř. jím v drtivé většině případů označujeme a rozumíme tuto jednu skutečnost • Termíny: odborné (vědecké) pojmy; odborný jazyk by měl být co nejjednoznačnější • Vlastní jména: opakem jmen obecných; označují konkrétní věc, jev či osobu; často je ovšem třeba také kontextu („Náměstí republiky“ je v různých městech, „Jana Dvořáková“ označuje více různých žen)
• Slova mnohoznačná: většinou obecná slova; mnohoznačnost často vzniká díky obrazným pojmenováním (metaforám, metonymiím)
Synonyma, antonyma a homonyma • Synonyma: různá slova označují ty stejné významy • Synonyma úplná: zaměnitelná za všech okolností („hezký“ a „pěkný“) • Synonyma částečná: mají drobné významové či jazykově-příznakové rozdíly (citová zabarvenost, knižní výraz, drobný významový posun atd.)
• Antonyma: dvě slova mají opačný význam • Antonyma kontradiktorická: úplný opak, neexistuje mezistupeň („živý“ a „mrtvý“) • Antonyma kontrární: opačné konce nějakého spektra („černý“ a „bílý“)
• Homonyma: jedno slovo má více možných významů • Homonyma úplná: shodují se ve všech tvarech („zámek“, „raketa“) • Homonyma částečná: shodují se jen v některých tvarech („tři“ jako číslo a rozkaz) • Homonyma nepravá: v zásadě nejde o homonyma • Homografa: stejně se píší, jinak čtou („panický“) • Homofona: stejně se čtou, jinak píší (spisovně jen [i] -> „slepíš“ a „slepýš“)
Další typy pojmenování • • • • • • • • • • •
Archaismy: zastaralá slova („drahný“, „regiment“) Historismy: označení už příliš nepoužívaných věcí („sudlice“) Knižní výrazy: slova jako z klasické literatury (často se prolínají s archaismy) Neologismy: nová slova Zdrobněliny: „pejsek“, „kočička“ Domácká slova: „Pepík“, „Jeník“ Eufemismy: místo slov s nepříjemnými konotacemi („uspat“) Dysfemismy: opak eufemismů („chcípnout“) Hanlivá slova: opak zdrobnělin („psisko“) Termíny: pojmenování vlastnímu danému oboru Poetismy: básnivá slova, často neologismy, knižní výrazy či archaismy
Slovní zásoba • Soubor smysluplných slov a slovních spojení v daném jazyce • Podle toho, kde se slovní zásoba nachází, dělíme: • Individuální: zásoba slov, které zná konkrétní jedinec, dále dělíme: • Aktivní: slova, která užívá v běžném životě (řádově tisíce slov) • Pasivní: slova, která zná, ale užívá jen málokdy (řádově desetitisíce slov) • Daného jazyka jako celku: všechna užívaná slova v určitém jazyku; nedá se přesně určit, stále se vyvíjí; řádově stotisíce či až miliony
Zaznamenávání slovní zásoby • V češtině je nejrozsáhlejším běžným slovníkem Příruční slovník jazyka českého, který má okolo 250 000 hesel a vychází již od roku 1911 • S rozvojem moderních technologií se používají i tzv. korpusy, tedy elektronické databáze užívaného jazyka (článků, knih, ale i mluvené řeči); korpusová lingvistika dnes zažívá velký rozkvět
Mluvnice a pravopis • Gramatika neboli mluvnice: soubor abstraktních pravidel daného jazyka; podle těchto pravidel se vytváří slova a věty; dělí se na: • Morfologii (také tvarosloví; vztahy ve slovu) • Syntax (také skladba; vztahy ve větě) • Ortografie neboli pravopis: vychází do velké míry z gramatiky, ale také ze zvyku; pravopis je souborem pravidel, jak má graficky vypadat psaná podoba daného jazyka • Jinak řečeno: • Gramatika řeší proč a jak vypadá jazyk tak, jak vypadá • Pravopis pouze řeší, jak vypadá a jak by se měl prakticky používat
Mluvnice • České mluvnice, tedy knihy zabývající se pravidly jazyka, u nás vznikaly již od 19. století: J. Dobrovský: Zevrubná mluvnice jazyka českého • Řada významných mluvnic vznikala během 20. století • Dnes nejvýznamnější a nejpoužívanější plnohodnotná mluvnice vznikala v 80. letech: jmenuje se Mluvnice češtiny, obvykle se jí ovšem říká Akademická mluvnice češtiny • Tato mluvnice má tři díly: pro fonetiku, morfologii a syntax • Většina menších mluvnic i pravopisných příruček z 90. let z ní do určité míry vychází • Známá menší mluvnice je Přehledná mluvnice češtiny, další je Stručná mluvnice česká
Pravopisné příručky a slovníky • Pravopisné příručky neřeší gramatiku, tedy se nezabývají, proč se něco píše a tak, ale radí nám většinou pouze, jak to máme napsat • Tyto příručky se většinou jmenují Pravidla českého pravopisu, dnes se používají ta, která vyšla v roce 1993 • Vycházejí průběžně a existuje jich velké množství • Nejnovější příručky vždy zachycují aktuálnější a tedy také správnější podobu jazyka • Slovníky spisovné češtiny: obsahují výčet slov a toho, jak se píší • Známý je Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, obsahuje okolo 50 000 českých slov
Jazyková kultura • Stylově nejvyšší a univerzálně používaná forma češtiny je spisovná čeština • Spisovna čeština svědčí o kulturnosti projevu a slouží ke srozumitelnější mezilidské komunikaci • Spisovná čeština má určitou jednu podobu, kterou je třeba dodržovat, tato podoba se nazývá kodifikovaná podoba spisovné češtiny • Kodifikace: vymezení pravidel spisovného jazyka (základní kodifikační příručky: Mluvnice češtiny a Pravidla českého pravopisu) • Jazykovědci si ale kodifikaci nevymýšlejí sami, naopak, při její tvorbě musejí vycházet z toho, jak se jazyk skutečně používá: tj. tzv. jazykový úzus • Dříve se spisovná čeština odvíjela např. od jazyka dobrého autora, dnes se odvíjí zejména z publicistického a odborného stylu
Další zdroje informací o gramatice či pravopisu • Obecně se češtinou zabývá Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, zkratkou ÚJČ AV ČR; Ústav má také internetovou poradnu, kde je možné psát své dotazy; ve formátu PDF je z jejich stránek nově ke stažení i Akademická mluvnice češtiny • Odborné časopisy: Naše řeč, Český jazyk a literatura • Na internetu provozuje ÚJČ AV ČR Internetovou jazykovou příručku: http://prirucka.ujc.cas.cz/
Útvary češtiny • Spisovný český jazyk • Hovorová čeština
• Nespisovný český jazyk • • • •
Obecná čeština Nářečí Slang Argot
Spisovné útvary jazyka • Spisovná čeština: reprezentativní, jednotná po celém území ČR, nejoficiálnější, nejkultivovanější a obvykle nejsrozumitelnější • Hovorová čeština: varianta spisovné češtiny používaná v běžné mluvené řeči • Příklady hovorové češtiny: „zlatíčko“, „lajna“, „no fakt“, „píšu“
Nespisovné útvary jazyka • Obecná čeština: v Čechách i na Moravě, ve velkých městech, typické koncovky „-ej“, na začátku některých slov „v-“ • Nářečí: slezská, hanácká, slezská atd. • Slang: spojen s určitým okruhem lidí, s oborem či okruhem zájmů (slang rybářů, myslivců, hráčů mariáše…) • Profesní mluva: slang používaný v určitém vědeckém či technickém oboru či v určité profesi • Argot: mluva pokleslých vrstev (kriminálníci), má zamaskovat skutečné významy („policista“ -> „švestka“)
Další zdroje informací o jazyku • Etymologické slovníky: říkají nám, jak dnešní slova historicky vznikla • Frazeologické slovníky: ustálená slovní spojení • Frekvenční slovníky: řadí slova podle jejich frekvence používání ve skutečně mluveném či psaném jazyku • Slovník cizích slov: méně známá slova a odborné termíny • Slovník slangů: slova z různých profesí a sociálních skupin
Další zdroje informací o jazyku • Slovník synonym: uvádějí ke slovům jiná se stejnými významy • Slovník vlastních jmen: česká vlastní jména • Slovník neologismů: nová slova • Nářeční slovníky: uvádějí slova z různých nářečí (slezské, valašské atd.); k nářečním slovníkům se řadí i rozsáhlý Český jazykový atlas
Český jazykový atlas
Český jazykový atlas
Opakování: typy slovníků Slovník spisovné češtiny Etymologický slovník Frazeologický slovník Frekvenční slovník Slovník cizích slov Slovník slangů Slovník synonym Slovník vlastních jmen
Slovník neologismů Nářeční slovník a jazykový atlas
