MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
Krajské volby v ČR optikou konceptu druhořadých voleb a personalizace volby
Magisterská práce
Radovan Brtník
Vedoucí práce: Mgr. Vlastimil Havlík, Ph.D. UČO: 219 452 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2006
Brno 2011 1
Prohlášení o autorství Prohlašuji, ţe jsem magisterskou práci na téma Krajské volby v ČR optikou druhořadých voleb a personalizace volby vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Podbřeţicích dne 24. května 2011
podpis…………………………….
2
Poděkování Na tomto místě bych rád upřímně poděkoval Mgr. Vlastimilu Havlíkovi, Ph.D. za trpělivé vedení práce a konstruktivní připomínky po odborné i jazykové stránce. Díky patří také Mgr. Petru Vodovi za cenné rady v oblasti statistických metod. 3
Anotace Práce se věnuje krajským volbám v České republice a otázce jejich personalizace. Představený koncept voleb druhého řádu je podroben kritické reflexi, na jejímţ základě autor předkládá návrh na doplnění této teorie, která doposud opomíjela vliv jednotlivých kandidátů. Předpokladem je, ţe s rostoucím podílem nejpreferovanějších kandidátů politické strany narůstá její zisk ve volbách. V případě, ţe politická strana volební podporu ztrácí, je tato ztráta ovlivněna těmito nejpreferovanějšími kandidáty. Pro analýzu jsou konstruovány regresní modely, které jsou v práci testovány pomocí zvolených proměnných. Předpokládané vztahy nejsou potvrzeny pro všechny politické strany a volební klání. Práce proto představuje moţný posun výzkumu druhořadých voleb zejména kontextu personalizace.
Klíčová slova: personalizace, krajské volby, teorie voleb druhého řádu, efekt kandidáta 4
Abstract This thesis deals with the Second-Order Elections in the Czech Republic and the question of their personalization. I introduce the concept of the Second-Order Elections and critically examine it in order to present a proposal for a supplementation of this theory, which hitherto does not consider the influence of particular candidates. The presumption is that the more preferable candidates a political party has, the bigger share it gets in elections. And if the political party loses its support, the loss is influenced by these preferable candidates. The analysis is based on the constructed regression models, which are tested using the chosen variables. The supposed relations are not confirmed for all the political parties and elections. The thesis, thus, proposes a possible shift in the research of the Second-Order Elections, in particular, in the context of personalization.
Key words: personalization, Second-Order Elections, Second-Order Elections theory, the effect of a candidate 5
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 Krajská samospráva.................................................................................................................. 10 Konceptuální východiska teorie voleb druhého řádu ............................................................... 13 Teorie voleb druhého řádu ....................................................................................................... 15 Dimenzionální členění.......................................................................................................... 15 Hlavní znaky voleb druhého řádu ........................................................................................ 23 Výzkum voleb druhého řádu ................................................................................................ 24 Kritické zhodnocení teorie voleb druhého řádu ................................................................... 26 Metody analýzy, práce s daty, vymezení výzkumné oblasti a jednotek................................... 28 Volby 2000 ............................................................................................................................... 32 Zisky jednotlivých stran ....................................................................................................... 33 Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2000 .......................... 38 Shrnutí .................................................................................................................................. 41 Volby 2004 ............................................................................................................................... 43 Zisky jednotlivých stran ....................................................................................................... 44 Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2004 .......................... 48 Shrnutí .................................................................................................................................. 52 Analýza rozdílu ve volbách 2000 a 2004 ................................................................................. 54 Jednotlivé strany ................................................................................................................... 54 Analýza proměny podpory kandidátů na volební zisky ....................................................... 57 Shrnutí .................................................................................................................................. 60 Volby 2008 ............................................................................................................................... 61 Výsledky jednotlivých stran ................................................................................................. 62 Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2008 .......................... 65 Shrnutí .................................................................................................................................. 69 Analýza rozdílu ve volbách 2004 a 2008 ................................................................................. 70 Jednotlivé strany ................................................................................................................... 70 Analýza proměny podpory kandidátů na volební zisky ....................................................... 74 Shrnutí .................................................................................................................................. 76 Závěr......................................................................................................................................... 78 Literatura: ................................................................................................................................. 81 Počet znaků: 143 871
6
Úvod Svobodné volby jsou základním a charakteristickým rysem demokracie. Participace voličů ve volbách je hlavním prostředkem k vyjádření jejich názorů a postojů v oblasti rozhodování ve veřejné sféře. Výzkum volebních systémů, jejich charakteristik a výstupů je tedy nezbytnou součástí bádání v politologii. Díky těmto výzkumům lze lépe porozumět fungování i výstupům jednotlivých volebních klání. Tradice výzkumu odlišných volebních systémů a jejich výstupů na evropském kontinentu začíná v 70. letech minulého století. Jejími autory jsou Karlheinz Reif a Hermann Schmitt. Jejich bádání se zaměřuje na první volby do Evropského parlamentu a jejich vybrané aspekty. Na základě tohoto zkoumání rozdělili autoři volební klání do dvou skupin – prvořadé a druhořadé. Mezi volby druhého řádu autoři řadí všechna volební klání kromě těch do legislativního tělesa, coţ jsou v Česku volby do Poslanecké sněmovny, a v případě prezidentského systému to je přímá volba prezidenta. Na základě dimenzionálního členění, které je představeno níţe, vyvodili autoři několik tezí, které jsou dnes jiţ neodmyslitelně spjaty s tímto konceptem. V průběhu tří desetiletí byl jejich teoretický koncept aplikován na všechny volby do Evropského Parlamentu. V menším počtu případů pak došlo k jeho vyuţití na národní volby druhého řádu. Práce se proto zaměřuje na jeho aplikaci v českém prostředí. Nejtypičtějším příkladem voleb druhého řádu v České republice jsou volby do krajských zastupitelstev. I přes značný počet praktických vyuţití tohoto teoretického modelu v případových studiích nedošlo k jeho výraznější revizi či doplnění. Práce se proto vydává směrem kritického zhodnocení dané teorie a její aplikace. Většina autorů věnujících se fenoménu druhořadých voleb v České republice vyuţívá daný koncept převáţně na úrovně jednotlivých krajů. Data z voleb jsou pak analyzována převáţně na základě celkových výsledků, kdy dochází k opomenutí diferencí mezi jeho jednotlivými částmi. Výzkumná jednotka zvolená autorem jsou obce s rozšířenou působností, kterých je v České republice 205, coţ představuje dostatečný počet analyzovaných případů v rámci jednotlivých voleb, které se doposud uskutečnily třikrát. Vzhledem k povaze práce budou analyzovány strany, které mají stabilní zastoupení na parlamentní úrovni – Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), Občanská demokratická strana (ODS), Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) a také KDU-ČSL. V případě poslední zmíněné strany jsou jiţ v počátku problematická místa. Autor se musel vypořádat 7
s kandidaturou Čtyřkoalice či následnou koalicí této strany s Unií svobody – Demokratickou unií (US-DEU) v roce 2002. První část práce je věnována deskripci vzniku a orgánům krajských samospráv v České republice a představení volebního systému. Nastavení základních parametrů a udělování preferenčních hlasů je důleţité z hlediska následné analýzy a komparování. Další část práce je zaměřena na představení teoretického konceptu voleb druhého řádu a předpokladů s ním spojených. Vývoj konceptu a částečné precizace jeho dílčích částí jednotlivými autory jsou nezbytným předpokladem ke kritickému zhodnocení dané teorie či jejího doplnění. V rámci dimenzionálního členění a s ním spojených předpokladů druhořadých voleb je prakticky vţdy zmiňována „volba srdcem“ (Reif, Schmitt 1980: 15; Reif 1984: 247). Voliči v druhořadých volbách častěji volí stranu, která je nejblíţe jejich názorům a hodnotám, protoţe se neobávají propadnutí svého hlasů, kdyby se strana nedostala do voleného tělesa. Reif a Schmitt i další autoři v rámci teoretického modelu opomíjejí moţný vliv jednotlivých kandidátů v druhořadých volbách. V případě, ţe voliči opravdu volí „upřímněji či srdcem“ lze předpokládat, ţe se tento fakt bude vztahovat i na osobnosti v rámci kandidátních listin. I přes rozvoj volební geografie, která se věnuje výzkumu volebních systémů a jejich výstupům, však doposud nedošlo k jejímu propojení v rámci teorie voleb druhého řádu. Jádrem práce je tedy snaha vyuţití personalizace v teorii voleb druhého řádu. Pro potřeby dané práce se však nebude jednat o mikroanalýzu, která by se soustředila na vysvětlení toho, proč jednotliví kandidáti dostávají preferenční hlasy. Hlavní náplní je snaha najít na základě konstrukce regresních modelů moţné vztahy mezi podíly hlasů nejpreferovanějších kandidátů a volebním výsledkem dané strany v rámci obcí s rozšířenou působností. Budeme předpokládat, ţe diference ve volebních výsledcích politických stran v rámci obcí s rozšířenou působností jsou ovlivněny podílem preferenčních hlasů pro nejúspěšnější kandidáty. S rostoucím podílem preferencí nejúspěšnějších kandidátů bude vzrůstat volební výsledek vybraných politických stran. Respektive pokud půjde o stranu, která bude ztrácet podporu voličů, tak s rostoucím podílem preferenčně nejúspěšnějších kandidátů bude její ztráta klesat. Pro takto definovanou hlavní náplň práce jsou sestaveny regresní modely, které se budou pomocí zvolených nezávislých proměnných a závislé proměnné snaţit nalézt vztah
8
mezi volebními výsledky a nejpreferovanějšími kandidáty. Tyto modely jsou představeny v kapitole věnující se práci s daty a metodám analýzy. Dále je práce členěna na pět částí. Tři se věnují analýze doposud konaných krajských voleb a dvě kapitoly jsou věnovány rozdílům v podílech nejpreferovanějších kandidátů a vlivu této změny na diference ve volebních ziscích vybraných politických stran. Takto zvolené rozdělení umoţní analýzu dat, která se vztahují k jednotlivým volbám i komparaci dvou po sobě konaných krajských voleb. Práce se tedy zaměří na zjištění vlivu podílu preferencí nejúspěšnějších kandidátů na volební výsledky vybraných politických stran. Pomocí aplikace zvolených modelů bude moţné zjistit případnou míru vlivu nejpreferovanějších kandidátů nejen v rámci daných voleb, ale i vliv jejich diferencí napříč zvolenými volbami. Všechna data pro práci pocházejí z Českého statistického úřadu a samotná analýza byla provedena ve statistickém programu SPSS.
9
Krajská samospráva Vytvoření krajské samosprávy předpokládala jiţ česká ústava, která nabyla účinnosti 1. ledna 1993 (čl. 99-105). Devadesátá léta minulého století se tedy vedla nad jejich pravomocemi, funkcemi a samozřejmě jejich počtem. Hlavním tématem jednání o podobě krajů se nestaly jejich kompetence a působnost, ale počet a velikost jednotlivých krajů1. Z moţných variant nakonec Poslanecká sněmovna schválila 23. října 1997 návrh, na jehoţ základě bylo vytvořeno 14 samosprávných celků, včetně hlavního města Prahy2. Ústavní zákon 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, nabyl účinnosti k 1. 1. 2000. Na jeho základě došlo k vytvoření 13 samosprávných krajů a hlavního města Prahy. Vymezení pravomocí a funkcí krajské samosprávy upravuje zákon 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů, který spolu se zákonem 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, stanovuje pole působnosti krajů a obcí i v jejich vzájemných vztazích. Schválením zákona došlo k vytvoření institucionálně nejmladší úrovně na území České republiky.
Volební systém3 Kandidátní listinu mohou podávat registrované politické strany a hnutí,4 jejichţ činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice. Kaţdá politická strana i hnutí můţe podat pouze jednu kandidátní listinu či být součástí jedné koalice. Volby vyhlašuje prezident republiky a to nejpozději 90 dnů před jejich konáním, jeţ je stanoveno na pátek a sobotu. Do zastupitelstev krajů se volí tajným hlasováním, na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva dle zásad poměrného zastoupení. Volebním právem disponuje kaţdý občan, který dosáhl osmnáctého roku věku, má české občanství a adresa jeho trvalého bydliště je na území daného kraje5, a pokud neporušuje další podmínky stanovené zákonem.6 Pasivní 1
Legislativní návrhy obsahovaly různé varianty velikostí a počtů krajů. Od tří (Čechy, Morava a Slezsko) aţ po 80, které by zhruba odpovídaly okresnímu uspořádání. Reálnými se nakonec staly návrhy, kde počet krajů kolidoval okolo čísla 10. 2 Hlavní město tvoří ovšem výraznou výjimku. Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy se konají simultánně s volbami do zastupitelstev obcí, tedy v jiném časovém rozmezí, a navíc je v nich voleno dle odlišného volebního systému neţ ve volbách do krajských zastupitelstev (zákon 128/2000 Sb.). 3 Zákon 130/2000 Sb. 4 Zákon č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 189/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 296/1995 Sb. a zákona č. 322/1996 Sb. 5 , Nelze tedy volit v různých krajích pomocí povolení jako ve volbách do PSP ČR. 6 Zbavení způsobilosti k právním úkonům, ve výkonu trestu odnětí svobody či omezení svobody.
10
volební právo a tudíţ moţnost kandidatury do zastupitelstva kraje je upravena identickým způsobem. Volební klauzule je stanovena na 5% hranici. Uzavírací klauzule je jednotná pro strany i politická hnutí. Přepočet hlasů voličů na mandáty probíhá na základě modifikované d`Hondtovy formule, kde je prvním dělitelem číslo 1,42. Kaţdý volič můţe volit pouze jednu politickou stranu, hnutí či jejich koalice. V rámci zvolené strany disponuje čtyřmi preferenčními hlasy, které můţe udělit kandidátům z této listiny, nemůţe tedy odevzdat hlasy napříč kandidátními listinami (panašování) ani kumulovat hlasy pro vybraného kandidáta. Zisk více neţ 10 % hlasů z celkového počtu pro kandidátní listinu posunuje daného kandidáta k zisku mandátu. V případě většího počtu takto preferovaných kandidátů jsou řazeni dle počtu preferencí, pokud obdrţí dva kandidáti identický počet hlasů je rozhodujícím pořadí na kandidátce. Krajské orgány7 Kraj je územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje; dalšími orgány kraje jsou rada kraje, hejtman kraje a krajský úřad. Orgánem kraje je téţ zvláštní orgán kraje zřízený podle zákona, kdy zastupitelstvo zřizuje výbory a volí jejich členy a rada ustanovuje komise. Zastupitelé jsou voleni na období čtyř let, jednání zastupitelstva jsou veřejná a z jejich konání jsou pořizovány zápisy. Počet členů zastupitelstva je stanoven zákonem dle počtu obyvatel v jednotlivých krajích. Bydlí-li trvale v kraji méně neţ 600 tisíc obyvatel, krajské zastupitelstvo je sloţeno ze 45 členů, méně neţ 900 tisíc – 55 členů a více neţ 900 tisíc – 65 členů. Ze členů zastupitelstva jsou voleni radní, jejichţ počet taktéţ upravuje zákon. V případě 45 členného zastupitelstva je rada sloţena z 9 členů zastupitelstva a v případě 55 a 65 členného zastupitelstva je radních 11. Jednání rady jsou na rozdíl od zastupitelstva neveřejná, ale ke schválení rozhodnutí je zapotřebí taktéţ nadpoloviční většina přítomných členů. Radní si ze svých řad volí hejtmana, který kraj zastupuje navenek, řídí zasedání zastupitelstva i rady a podepisuje jejich zápisy. Dále jsou voleni náměstci hejtmana, kteří se zaměřují na určitá témata a problematiku (školství, zdravotnictví, doprava či cestovní ruch). Dalšími orgány, které můţe zřizovat zastupitelstvo a rada kraje jsou komise a výbory.
7
Blíţe viz: zákon 129/2000 Sb., kde jsou upraveny další zákonem stanovené podmínky k výkonu jednotlivých funkcí a pravomocí jednotlivých orgánů kraje.
11
Posledním orgánem kraje je Krajský úřad, v jehoţ čele stojí ředitel, který je z výkonu své funkce odpovědný hejtmanovi kraje a plní úkoly, jimiţ byl pověřen zastupitelstvem.
12
Konceptuální východiska teorie voleb druhého řádu
Kořeny zkoumání vzájemných odlišností jednotlivých volebních systémů lze nalézt jiţ v 60. letech minulého století. Americky politolog Angus Campbell publikoval text, který se věnuje odlišnostem v chování voličů v závislosti na typu volebního klání a jeho časové vzdálenosti od prezidentských voleb. Výstupem dané analýzy a výzkumu byla teorie nárůstu a poklesu (surge and decline). Tedy ţe voličská podpora strany, jejíţ kandidát se stal prezidentem, je v polovině tohoto mandatorního období výrazně niţší a zároveň projevují voliči v tuto dobu daleko menší míru participace na volebním aktu (Campbell 1960). Dalším americkým teoretikem věnujícím se problematice odlišných výstupů byl Edward Tufte, který interpretoval následující předpoklad. Volby konající se v polovině volebního období prezidenta jsou vnímány jako referendum či hodnocení dosavadní práce, výkonu a politiky prezidenta a jeho administrativy během první poloviny jejich mandátu (Tufte 1975: 816). Základ jejich interpretace a argumentace spočíval v tezi, ţe voliči vybírají jednotlivé kongresmany na základě trestu či odměny vycházející z dosavadních rozhodnutí prezidenta a ekonomické situaci (Tufte 1975: 821). Od 70. let minulého století se také prvně začal hledat vztah mezi volebními výsledky a ekonomickou situací dané země, ba dokonce někteří aktéři tvrdí, ţe volební chování bývá upozaděno právě ekonomickými ukazateli (Rudalevige 2001: 34). V kontextu volebního cyklu přichází Kernell s teorií negativního hlasování. První princip je determinován jiţ předešlými autory. Prezident je pomocí těchto voleb hodnocen z hlediska doposud prováděné politiky (negative vote effect). Druhým aspektem je také negativní voličská účast (negative turn out effect), která vychází z neochoty voličů se vůbec voleb účastnit (Kernell 1977: 53). Dalším teoretikem zaměřujícím svoji pozornost na americký kontinent je Robert Erikson. Propad prezidentské strany (presidential penality) je způsoben diametrálně odlišnými jevy. Voliči nesouhlasí s prezidentovým vládnutím a jeho kroky. Nespokojení voliči, na rozdíl od těch spokojených, mají daleko větší motivaci k tomu, aby se zúčastnili voleb. Tím druhým je snaha voličů o dostředivou či konsenzuální politiku za pomocí vyváţení prezidentské moci posílením opozice v kongresu (Erikson 1988: 1027). Prvními analýzami obdobného typu na evropském kontinentu byly práce Goodharta či Millera a Mackieho na počátku 70. let v Anglii. Na základě výzkumu britských lokálních voleb identifikovali období, které označují jako „líbánky“ (honeymoon). Jedná se o krátký 13
časový úsek po volbách do národního Parlamentu, kdy se podpora vládních stran zvyšuje či alespoň zůstává na předešlých výsledcích. Čím později se tyto volby konají, tím více se sniţuje podpora vládní strany, aţ do poloviny volebního období, kdy většinou opět začíná postupně narůstat (Miller, Mackie 1973: 267). Interakce mezi odlišnými typy volebních systémů v rámci národního státu zkoumal také německý politolog Rainer Dinkel. Zabýval se vztahem mezi německými národními a zemskými volbami. Na základě studií zaměřených na volební cyklus vypracoval hypotézu, která předpokládá nevyhnutelný pokles podpory vládní strany v zemských volbách. Přesněji řečeno, ţe vládní strany v jakémkoli zemském uspořádání získají výrazně méně hlasů neţ v předešlých volbách do Bundestagu. Na základě výzkumu dospěl k závěru, ţe volební zisk vládních stran se odvíjí od časové vzdálenosti k předešlým volbám do národního parlamentu (Jeffery, Hough 2003:78-82).
14
Teorie voleb druhého řádu V návaznosti na předešlé studie zabývající se interakcemi mezi institucionálními úrovněmi evropských i amerických států a jejich závislosti na časovém harmonogramu jednotlivých voleb přicházejí v roce Karlheinz Reif a Herman Schmitt se svým článkem Nine second-order national elections – A conceptual framework for theanalysis of European election results. Studie zaměřená na první přímé volby do Evropského parlamentu, které se konaly v devíti zemích, poskytla dvojici autorů dostatek dat k empirickému výzkumu. Na jehoţ konci představili koncept voleb druhého řádu, který identifikoval nuance mezi volbami do Evropského parlamentu a národními legislativními tělesy. Na základě tohoto zkoumání rozdělili autoři volební klání do dvou skupin – prvořadé a druhořadé.8 Podstata tohoto konceptu spočívá v identifikaci voleb, které jsou z hlediska fungování a pravomocí v dané zemi nejdůleţitějšími, tedy ţe jejich výsledek se výrazným způsobem promítne do formování a následného provádění politiky – exekutivy. V prezidentských systémech se jedná o přímou volbu hlavy státu, zatímco v parlamentních demokraciích jsou to volby do národního parlamentu (Reif – Schmitt 1980:8, srov. Van Der Eijk, Franklin a Marsh 1998). Takto identifikované volby jsou posléze zkoumány vzhledem k jejich vztahu k ostatním volebním kláním. Jejich zkoumání probíhá na základě dimenzionálního rozdělení Reifa a Schmitta.
Dimenzionální členění Dimenze významu První a zřejmě nejvýznamnější aspekt voleb druhého řádu je zaloţen na předpokladu, ţe v sázce je méně, tedy myšlence, ţe v tomto volebním klání nejde a nebude se rozhodovat o zásadních věcech. Dimenze významu (the less at stake dimension), jak ji označili Reif a Schmitt, hraje nejdůleţitější roli při rozhodování voličů, jestli se mají voleb aktivně zúčastnit či jaké straně odevzdat svůj hlas. Při volbách druhého řádu se nerozhoduje o setrvání či konci vlády na celostátní úrovni, i kdyţ určitý význam pro celostátní arénu bezpochyby má.9 Na základě výsledků
8
First order elections (FOE) a second order elections (SOE). Posledním případem jsou německé zemské volby, kde se podařilo uspět Zeleným. Po volbách pak oproti předchozím vyjádřením Spolková vláda rozhodla, ţe Německo v nejbliţších letech ukončí výrobu elektrické energie v jaderných elektrárnách. 9
15
voleb druhého řádu se nerozhoduje o zásadních společenských a celonárodních tématech. Volení zastupitelé nesestavují státní rozpočet, neurčují výši daní, ani podobu důchodového či zdravotnického systému. Rozsahu pravomocí a jejich významnosti jsou si dle konceptu voleb druhého řádu vědomi voliči, politické strany i média (Reif, Schmitt 1980: 9) Toto uvědomění ze strany aktérů na politickém trhu se odráţí v první řadě ve volební účasti. Politické strany nevěnují tomuto druhu voleb tolik pozornosti, úsilí ba ani prostředků jako volbám do národních parlamentů. Volební kampaň nedosahuje informovanosti či frekvence jako ve volbách prvního řádu, méně prostoru těmto volbám věnují média i samotné politické strany a voliči nejsou v takové míře zainteresováni. Vliv významu této volební arény se promítá i do hlasování voličů. Ve volbách do národních parlamentů voliči přemýšlejí často strategicky z obavy propadnutí hlasu při nepřekročení volební klauzule jimi volenou stranou. Zatímco v druhořadých volbách volí občané „upřímněji či srdcem“ (sincere voting, vote with the heart) .
Psychologický
efekt
nepůsobí v takové míře a voliči jsou si vědomi, ţe v daných volbách nemohou tolik „ztratit“ a mohou tudíţ volit stranu, které by ve volbách do národního parlamentu svůj hlas odevzdali. Častěji volí i stranu, která nemá reálnou šanci zisk dostatečného mnoţství hlasů (Reif 1984: 247). Dopad dimenze významu bývá interpretován i dalšími způsoby. Výsledky voleb druhého řádu jsou přirovnávány k referendu vůči celostátní vládě, vyjádření podpory či nesouhlasu s vládní politikou (Koepke, Ringe 2006: 325, srov. Hix, Marsh 2007: 495). Tento efekt se vyhýbá opozičním stranám, které se nepodílí na vládní odpovědnosti. Vládní strany jsou v tomto typu voleb v určité nevýhodě, protoţe musí před voliči obhajovat svá rozhodnutí, která se mohou stát terčem kritiky ze strany opozičních politických stran. Vzhledem k niţšímu významu a dopadu případných ztrát ze strany voličů je i jejich pozornost při odevzdávání a vyplňování volebních lístků sníţená. Dopouštějí se častěji chyb, které vedou k neplatnosti jejich hlasu. (Reif, Schmitt 1980: 9, srov. Carruba, Timpone: 262263).
V České republice došlo k výměně premiéra po volbách Evropského parlamentu, kdyţ vládní sociální demokraté v těchto volbách neuspěli. Je ovšem otázkou, jakou roli sehrál právě volební výsledek a vnitrostranická situace.
16
Dimenze specifické volební arény Hlavním předpokladem voleb druhého řádu je fakt, ţe voliči jsou si vědomi, ţe jejich případná ztráta není příliš významná. Do kontrastu s touto domněnkou stupuje dimenze specifické volební arény (the specific-arena dimension). Ačkoliv je význam druhořadé volební arény, jejich pravomocí a funkcí niţší, její význam není zanedbatelný. Volení zástupci nedisponují legislativními mocí či se nepodílejí na exekutivě, ale v jejich kompetencích je přesto řada nástrojů, které ovlivňují daný region či obec (Reif, Schmitt 1980: 11). V zásadě se jedná o politická rozhodnutí, která jsou vykonávána pouze na základě rozhodnutí regionálního či lokálního zastupitelského sboru a jejich podoba je vně pravomocí prvořadé arény10. Specifikem můţe být také typ nebo počet aktérů na odlišném typu politického trhu. Jsou to právě institucionálně niţší jednotky, které dávají prostor a moţnost pro uplatnění stran, které v národní aréně nedosahují takového významu. „Volba srdcem či upřímná volba“ dává malým, regionálním a obecním politickým hnutím a stranám širší moţnost prosazení se na úkor stabilních parlamentních stran (Marsh 1998: 606). Záleţí však institucionální a politické povaze dané politické
arény
i
konkrétních
druhořadých voleb, ať jiţ jde o kandidující strany, kandidáty, volební programy či kontrolu nad politikami a pozicemi, o kterých se rozhoduje. Kolik a co všechno je v druhořadých volbách v sázce, se tak liší případ od případu: od země k zemi, od volební arény volební aréně (Strmiska, M. (et al.) 2009: 34). Procedurální a institucionální dimenze Institucionální nastavení volebního zákona v národních a druhořadých volbách bývá odlišné. V případě komparace dvou odlišných arén je nutné vzít v potaz volební právo a volební systém. Jedná se zejména o funkce plněné převodem hlasů na mandáty pomocí volebního dělitele, volební klauzule, povinnou volební účast nebo proporcionalitu výsledků voleb. Institucionální faktory hrají výraznou roli, protoţe se podílejí na rozhodnutích voličů, zejména ve vztahu k dimenzi významu (Reif, Schmitt 1980: 12-13). Pokud jsou parametry nastaveny proporčně a výsledky tomu skutečně odpovídají, tak se voliči utvrdí v tom, ţe opravdu mohou volit „upřímně a srdcem“. Výše zmíněná úroveň volební účasti souvisí také s rozdíly plynoucími z podoby volebního systému na odlišných institucionálních úrovních. S mírou rozdílů mezi volebními 10
V případě české krajské politiky se jedná zejména o oblast zdravotnictví a školství, které představují jasný příklad toho, ţe význam voleného tělesa není zanedbatelný. Kraj je ve značném počtu případů zřizovatelem nemocnic, coţ se projevilo zejména v krajských volbách v roce 2008, kdy se jedním z dominantních témat staly regulační poplatky a jejich vybírání.
17
systémy se sniţuje participace voličů na volbách. Na druhou stranu pozitivní dopad na volební účast by mohla představovat podoba kandidátních listin. Podmínkou je přítomnost výrazných lokálních nebo regionálních osobností, které by se mohly stát „lákadlem“ pro voliče a zajistit tak vyšší volební účast (Reif, Schmitt 1980: 13-14).
Dimenze volebních kampaní Volební kampaně jsou nedílnou součástí strategií politických stran a hnutí, které se snaţí uspět ve volbách. Kaţdý typ politického trhu je unikátní z hlediska aktérů, času i formy vedení předvolebního zápolení. Určitými specifiky jsou determinovány i volební kampaně v druhořadých volbách (the campaign dimension). Na první pohled se můţe zdát překvapivé, ţe právě v druhořadých volbách hraje volební kampaň daleko výraznější roli neţ ve volbách národních. Méně participujících voličů, niţší frekvence informovanosti a zájem ze strany médií mají být kompenzovány právě podobou volební kampaně. Tento politický trh by měl nabízet širokou paletu strategií pro politické strany a hnutí. Měla by dominovat snaha těchto subjektů mobilizovat a přesvědčit potenciální voliče, aby šli k volbám a odevzdali jim svůj hlas. Strany schopné přesvědčit voliče k účasti na volebním klání mohou profitovat, protoţe niţší participace jim můţe v důsledku zajistit lepší procentuální výsledek (Reif, Schmitt 1980: 13-14). Předpokladem výhody disponují strany s pevným voličským jádrem či regionálně koncentrované strany, které naopak mohou nízkou volební účast vyuţít ve svůj prospěch. Výše zmíněná domněnka o referendu vůči národní vládě (Hix, Marsh 2007: 495) se odráţí i této dimenzi. Témata volební kampaně jsou zaměřena na problematiku daného regionu, ovšem jejich, ať jiţ skutečný nebo skrytý význam je zaměřen na témata celostátní. Opoziční strany na národní úrovni vyuţívají volební kampaně v druhořadých volbách k upozornění voličů na sporná či problematická opatření, která z jejich pohledu vláda vykonala. Vládní strany se naopak snaţí profitovat ze svého postavení v prvořadé volební aréně. Postup v takovémto případě je odvozen z toho, zdali se ta či ona strana podílí na vládní koalici nebo nikoliv (Reif 1984: 249). Závěrem lze konstatovat, ţe druhořadým volbám je věnována niţší míra pozornosti ze strany voličů, médií i parlamentních stran.
18
Dimenze politické změny v hlavní aréně Změny ve volebních výsledcích a hlasování voličů v druhořadých volbách musejí být sledovány vzhledem k prvořadým volbám (the main-arena political change dimension). Nelze však interpretovat niţší míru podpory určitých politických stran pouze na základě výsledků voleb druhého řádu. Skutečná míra podpory jednotlivých subjektů se v závislosti na cyklickém vztahu mezi volbami proměňuje. Je nezbytné brát v potaz jak výsledky druhořadých voleb, tak i následujících voleb do národního parlamentu (Reif, Schmitt 1980: 15). Propad podpory určité strany ve volbách druhého řádu se můţe vrátit v nadcházejících volbách k běţným hodnotám nebo můţe potvrdit začínající marginalizaci daného politického subjektu. Míru vlivu této dimenze na volební arénu prvního řádu, tedy nelze generalizovat pouze na základě výsledků z jednoho druhořadého volebního klání, ale pouze v kontextu následně uskutečněných národních voleb.
Dimenze kulturních a sociálních vlivů Odlišnosti ve volebních výsledcích nelze interpretovat pouze na základě dat z voleb. Opomíjení externích faktorů ovlivňujících voliče i politické strany by vedlo k pouhému zjednodušení interpretace. Kulturní a sociální prostředí (the social and cultural dimension) má vliv na samotné výsledky voleb. Specifika jednotlivých regionů, kde se sociální a kulturní aspekty mohou značně odlišovat, hrají nezanedbatelnou roli (Reif, Schmitt1980: 15). Vazba politických stran na určité segmenty společnosti je v souladu s teoretickými koncepty vzniku a působení politických stran. První z nich byl koncept cleavages. Vysvětluje různé kombinace systémů politických stran a jejich sociálních struktur v evropských zemích (Fiala, Strmiska 2009: 58). Volební výsledky politických stran a hnutí napojených na určité skupiny obyvatelstva budou také odrazem struktury společnosti daného regionu. Tento fakt se dotýká zejména stran profilujících se jako zastánce náboţenských hodnot a idejí či stran hájících regionální zájmy a identitu.
19
Identifikované znaky voleb do Evropského parlamentu Na základě výsledků prvních přímých voleb do Evropského parlamentu a dimenzionálního rozčlenění identifikovali a popsali Reif a Schmitt hlavní specifika a znaky evropských voleb. Tyto charakteristiky jsou dnes jiţ neodmyslitelně spjaty s konceptem voleb druhého řádu (Reif, Schmitt 1980: 3-44), i kdyţ, jak uvidíme později, prošly určitými reformulacemi a upřesněními. o Ve volbách druhého řádu je nižší volební účast, nežli v předešlých volbách do národního parlamentu. Tento fenomén je způsobem především vlivem dimenze významu (the less at stake dimension), protoţe voliči nepovaţují tyto volby za důleţité. Určitou roli hraje také procedurální a institucionální dimenze (the istitutional-procedural dimension), kdy autoři hovoří o sniţující se volební účastí s rostoucími rozdíly mezi danými volebními systémy. o Větší počet neplatných a znehodnocených hlasů vzhledem k volbám prvního řádu. Vyplývá také z dimenze významu (the less at stake dimension). Voliči vědomi si druhořadosti tohoto volebního klání daleko častěji chybují při vyplňování a odevzdávání hlasovacího lístku. o Malé a regionální strany disponují výhodou oproti volbám prvního řádu a mají tudíž více šancí na lepší volební výsledek. Předpoklad úspěchu těchto stran pramení z několika dimenzí. Voliči vnímají tyto volby a jejich význam (the less at stake dimension) jako druhořadé, proto mnozí z nich volí „upřímně či srdcem“. Specifika druhořadé volební arény (the specific-arena dimension) dávají výraznější moţnost uplatnění právě těmto subjektům. Vliv kulturních a sociálních aspektů (the social and cultural dimension) se odráţí v zisku politických stran, které jsou napojeny na určité segmenty obyvatelstva. o Strana nebo strany podílející se na vládní odpovědnosti zaznamenávají úbytek hlasů voličů oproti předešlým volbám do národního parlamentu. Na základě změny postavení vládních stran v prvořadé volební aréně (the main-arena political change dimension) a prováděných politik dochází k propadu podpory vládních stran. V případě interpretace dimenze významu (the less at stake dimension) jako formy referenda vůči vládní politice. o Volební kampaně hrají výraznější roli ve volbách druhého řádu, i když se jejich problematika dotýká hlavně národní arény. Motivovat voliče k volební účasti mohou právě volební kampaně (the campaign dimension). Výhodu představují 20
zejména pro opoziční strany, které se mohou zaměřit na realizovanou politiku vlády, nebo strany regionální, které se zaměřují dlouhodobě na problematiku regionu.
Precizace konceptu voleb druhého řádu
Následné volby do Evropského parlamentu poskytly další moţnost relevantního prověření a případnou precizaci konceptu voleb druhého řádu. Do první korekce původních aspektů se pustil v roce 1984 Karlheinz Reif. Základní teze z roku 1980 podrobil testování na druhých volbách, které se konaly právě v tomto roce. K obsahu volebních kampaní dodává, ţe i přes jejich koncentraci na témata spojená s kompetencemi prvořadé volební arény, obsahují také problematiku ryze druhořadého volebního klání. Úpravy se dočkal také vliv dimenze významu vzhledem k výši volební účasti. Reif dodává, ţe volební účast je pravidelně niţší, ale míra rozdílu reflektuje předkládaný důraz voličů v rámci jednotlivých států i druhů voleb. Propad volební podpory vládních stran jiţ není automatický, ale je závislý na fázích právě probíhajícího volebního cyklu. Výhodné dispozice v rámci volebního klání přisuzuje i novým a radikálním stranám, které mohou těţit z nízké volební účasti (Reif 1984: 246-248). S rostoucím počtem voleb do Evropského parlamentu se nabídla další moţnost aplikace a testování tohoto konceptu. Michael Marsh pokládá volby druhého řádu za odraz podoby a situace v prvořadé volební aréně. Přichází tak po čtvrtých evropských volbách se třemi základními body, které vystihují volby druhého řádu. Typickým znakem voleb druhého řádu je odliv elektorátu velkých stran ke stranám menším. Přichází dokonce s procentuálním určením. Strany se ziskem okolo 4 % v národních volbách si polepšují a velké strany se ziskem převyšující 30 % si naopak pohoršují. Dodává ovšem, ţe daný předpoklad nemusí vţdy nutně platit, kdyţ operuje s jiţ zmiňovaným průběhem volebního cyklu (Marsh 1998: 605). Volbám do Evropského parlamentu přisuzuje hlavní význam v podobě hlasování proti vládě. Do přímé rovnice tak staví vládní politiku a propad vládních stran, který je nejvýraznější v případě, ţe se tyto volby konají uprostřed vládního cyklu (Marsh 1998: 604). Reaguje tím na upřesnění Reifa z roku 1997. Reif dodal, ţe propad vládních stran je závislý na průběhu volebního cyklu. V případě konání druhořadých voleb těsně po národních volbách, se zisky vládních stran naopak ještě zvyšují. S rostoucí
21
časovou vzdáleností od prvořadých voleb a klesající povolební euforií pak podpora stran vládní koalice klesá (Reif 1997: 117). V politických systémech s přirozenou alternací vlád lze výsledek voleb druhého řádu snadněji predikovat. Odliv voličů velkých stran není tolik významný, protoţe voliči se rozhodují mezi dvěma velkými stranami, které jsou schopny zisku výrazného počtu hlasů. Nejvíce problematickou se jeví jeho domněnka, ţe v takovém případě lze na základě výsledků Evropských voleb předpovídat výsledky voleb do národního parlamentu. K aplikaci tohoto konceptu se po roce 2004 vrací i Herman Schmitt, který vyuţívá rozšíření počtu zemí jiţ Evropské unie a také výraznému posílení pravomocí a významu Evropského parlamentu. I přes nárůst významu evropského legislativního tělesa spolu s rozšiřováním a posilováním role evropské integrace jsou předpoklady z roku 1980 stále platné alespoň v zemích, které jsou součástí evropského integračního procesu jiţ delší dobu. Výsledky v nových členských státech vysvětluje niţší mírou institucionalizace tamních systémů politických stran (Schmitt 2005).
22
Hlavní znaky voleb druhého řádu
V průběhu let se koncept Reifa a Schmitta stal nedílnou součástí především výzkumů voleb do Evropského parlamentu. Definované atributy prošly sice dílčími změnami či úpravami, ale jádro konceptu pramení právě z jejich práce: „Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results“. Na základě výzkumu voleb do Evropského parlamentu i národních druhořadých voleb si nyní představíme hlavní znaky voleb druhého řádu, které se vyvíjely a prošly precizací v posledních třiceti letech. o Nižší volební účast Všichni autoři pracující s konceptem voleb druhého řádu uvádějí niţší volební účast jako pravidelně se opakující znak tohoto druhu voleb (Reif - 1984, srov. Carubba, Timpone 2005). Vyšší volební účast poskytuje volebnímu aktu logicky mnohem větší legitimitu neţ nízká volební účast, protoţe ta můţe svědčit o apatii, frustraci, zlobě, nechuti se angaţovat, odcizení či nedostatku smyslu účinnosti a důvěry ve vládu (Šaradín 2008, srov. Hix, Marsh 2007). o Nárůst počtu neplatných a znehodnocených hlasů V souvislosti s vnímáním a zájmem voličů o druhořadé volby dochází ve větší míře k nesprávnému vyplnění hlasovacích lístků (Reif, Schmitt 1984: 9) Otázkou ovšem zůstává do jaké míry je tento jev způsoben „nepozorností“ voličů nebo naopak jejich snahou vyjádřit negativní stanovisko vůči tomuto druhu voleb11. o Oslabení pozice vládních stran Vládní koalice v druhořadých volbách zaznamenávají menší procentuální podíl hlasů. Výjimku ovšem tvoří krátký časový úsek po volbách prvního řádu. V tomto období „euforie“ naopak dochází k posílení procentuálního zisku politických stran spolupodílejících se na vládní odpovědnosti. Po uplynutí této fáze dochází k propadu podpory vládních stran, která je
11
Při volbě ukrajinského premiéra mají voliči moţnost hlasovat „proti všem“ (Against All). Tato alternativa jim dává moţnost vyjádřit negativní stanovisko s navrţenými kandidáty nebo tak mohou vyjádřit svůj postoj vůči volbám. Není výjimkou, ţe se procento odevzdaných hlasů proti všem blíţí aţ k 8 %.
23
nejmenší právě v polovině volebního cyklu. S blíţícími se volbami do národních parlamentů dochází k redukci jejich ztráty (Reif 1984: 117, srov. Mars 1998: 65). o Nárůst podpory malých, regionálních či extrémistických stran Voliči díky vnímání druhořadosti těchto volebních klání volí více „upřímně a srdcem“. Nebojí se, ţe jejich odevzdaný hlas propadne, kdyţ strana nesplní zákonem stanovené podmínky pro zisk mandátu, coţ zvýhodňuje tento typ stran, kterým se tak dostává vyšší podpory (Carubba, Timpone 2005: 262-263). o Posílení pozice opozičních stran Mnoho autorů přirovnává druhořadé volby k referendu vůči vládě (Rudalevige 2001: 31). Ve vztahu k volebnímu cyklu a podporám jednotlivých stran je právě v první polovině vládního období přijímáno nejvíce zákonů, které mohou vyvolat negativní reakce veřejnosti. Voliči tedy vyuţívají těchto voleb k vyjádření nesouhlasného stanoviska vůči vládní politice, a proto častěji volí její alternativu, kterou jsou opoziční strany (Koepke, Ringe 2006: 324).
Výzkum voleb druhého řádu
Výrazná část zahraničních autorů soustředila výzkum převáţně na úroveň voleb do Evropského parlamentu (Reif 1997, Marsh 1998, Schmitt 2005). Uvedení autoři se věnovali testování jeho aspektů vzhledem k rozšiřujícímu se počtu zemí v evropském integračním procesu, coţ znamenalo i nárůst charakteristicky a institucionálně diferenciovaných jednotek, nebo posilování role a vlivu Evropského parlamentu. Aplikovat koncept na národní volby druhého řádu se rozhodli britští politologové v čele s Anthonym Heathem. Jejich výzkum se zaměřil na rozdíly mezi dvěma typy druhořadých voleb – volby do Evropského parlamentu a britské lokální volby. Nejenţe se britské lokální volby těšily vyšší volební účasti, ale i výsledky jednotlivých stran byly odlišné. Autoři proto identifikovali britské komunální volby jako pomezí mezi národními volbami do parlamentu a evropskými volbami (Heath et.al. 1999: 405-407). Výstup jejich zkoumání tak potvrzuje korekci Reifa. Volební účast je vţdy niţší, ale míra rozdílnosti reflektuje vztah
24
voličů k důleţitosti jednotlivých volebních klání12 (Reif 1984: 246).
Výzkum druhořadých voleb v českém prostředí
Přestoţe v převáţné většině prací věnujících se této teorii dochází k její aplikaci na úroveň voleb do Evropského parlamentu, lze jej vyuţít i k výzkumu národních druhořadých voleb. Výzkum voleb druhého řádu se v českém prostředí zaměřuje na dva typy voleb – krajské a komunální. V případě problematiky krajské politiky nalezneme ucelenou publikaci od Stanislava Balíka – Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Jádrem práce je popsání výsledků komunálních voleb v obcích s rozšířenou působností od roku 1994 do roku 2006. Autor se věnuje sestavování koalic na tamních radnicích, volebním výsledkům jednotlivých stran i vzorcům voličského chování plynoucího z jednotlivých voleb. Na katedře Politologie v Brně vznikly dva sborníky věnující se problematice krajských voleb. První z nich – Krajské volby v České republice se systematicky věnuje jednotlivým krajům. Kaţdý z nich je zkoumán z pohledu volebních výsledků i jejich dopadů na krajskou politiku. Druhou je publikace Krajské volby 2008. Struktura dané práce je jiţ rozdílná. Kapitoly jsou děleny dle tematických celků a dochází i k jejich propojení s teorií voleb druhého řádu. Jednotlivé kapitoly se zaměřují na problematiku volební geografie, analýzu kandidátních listin nebo volebních kampaní. Dále je nutné uvést, ţe problematikou tohoto fenoménu se zejména v posledních letech zabývá celá řada bakalářských či magisterských prací, které svoji pozornost zaměřují na testování hypotéz odvozených z této teorie. V uplynulých letech vyšlo také několik odborných článků věnujících se problematice druhořadých voleb a aplikace této teorie na podmínky českého prostředí. Jedinou ucelenou publikací je však Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České Republice od Pavla Šaradína. Autor se pokusil pouţít výše zmíněnou teorii a aplikovat ji na volby do krajských zastupitelstev, ale vzhledem k obsahu daného díla tento cíl spíše nenaplnil.
12
Případovou studii z Irska zpracoval Adrian Kavanagh, který se zaměřil na odlišnosti mezi lokálními volbami a volbami do národního parlamentu.
25
Kritické zhodnocení teorie voleb druhého řádu Jádrem tohoto konceptu jsou teze interpretované Karlheinzem Reifem a Hermannem Schmittem z počátku 80. let minulého století. Jejich hlavní jádro a následné precizace či doplnění jsou detailně popsány v předešlé části textu. Přesto si jej nyní v krátkosti shrneme. Základním rysem voleb druhého řádu je niţší voličská účast oproti předešlým prvořadým volbám, která vychází primárně z nezájmu a neochoty voličů účastnit se těchto voleb, coţ pramení z předpokladu, ţe je méně v „sázce“. Dalším znakem je ztráta volební podpory stran podílejících se na celorepublikové vládě. Tento fenomén je ovlivněn mírou odstupu konání jednotlivých voleb od sebe. V případě, ţe se konají druhořadé volby v krátké době po národních parlamentních volbách, tak můţe dojít k navýšení podpory vládních stran. Pokud se volby konají v polovině vládního mandátu, tak je ztráta naopak nejvýraznější. Spolu s klesající podporou vládních stran se zvyšuje podpora stran opozičních a také nových, malých či regionálních stran, které mohou oslovit voliče v dané oblasti tématy lokálního významu. Voliči jim také mohou odevzdat svůj hlas, protoţe se nebojí, ţe by propadl, tedy byl udělen straně, která nezíská zastoupení v Parlamentu. Aplikace dané teorie na různá volební klání národního i nadnárodního rozměru probíhá jiţ několik desetiletí. I přes značné mnoţství případových studií nedošlo k další precizaci či doplnění daného konceptu. K testování hypotéz na základě dané teorie dochází především na úrovni celostátní, kdy jsou hodnoceny zisky a výsledky stran na základě dat vztaţených k celku. Dochází tedy ke generalizaci získaných poznatků a moţnému zkreslení rozdílných volebních výsledků v jednotlivých částech či opomenutí důleţitých prvků, které mají vliv na konečný výsledek voleb. Koncept druhořadých voleb se v otázce volební geografie věnuje nárůstu podpory regionálních stran v rámci lokálních voleb (Marsh 1998: 606). Opomíjejí ale fakt, ţe určitá strana můţe v rámci niţších či menších územních celků zaznamenat odlišné volební výsledky. Propad strany v evropských či národních druhořadých volbách v celkovém měřítku nemusí nutně znamenat identický odraz v rámci jeho jednotlivých částí. V současné době se volební geografie věnuje a je definována především aspekty organizace, průběhu a výsledků voleb (Johnston 2001). Jednou z hlavních oblastí výzkumu spojeného s volební geografií je prostorová diferenciace volebních výsledků a faktory, které tuto rozmanitost podporují. Faktory ovlivňujícími míru této diferenciace jsou rozloţení sociálních vrstev obyvatelstva, přítomnost národních menšin, vliv náboţenství či průměrná měsíční mzda apod. 26
(Pink 2005: 150-151). Důleţitým prvkem je vliv místních (geografických) faktorů na názory a postoje vybrané skupiny obyvatel. Jedním z nejvíce vyuţívaných přístupů ke zkoumání diferencí ve volebních výsledcích je za pomoci sousedského efektu či efektu kandidáta. Hlavní význam tohoto fenoménu spočívá v předpokladu, ţe kandidátovi, který má bydliště v určitém místí, se dostává vyšší volební podpory, neţli jeho protivníkovi, který zde neţije (Johnston 2001). Tento jev je důleţitý zejména ve většinových volebních systémech, kde se volí ve většině případů konkrétní kandidáti v jednomandátových obvodech, ale má svůj význam i v případě poměrných systémů. Získat mandát můţe i kandidát, který je na zadních místech kandidátních listin. Za předpokladu, ţe je dostatečně populární, podaří se mu získat výraznou podporu voličů pomocí preferenčních hlasů a tím překonat zákonem stanovený limit pro postup na kandidátce. Vlivu kandidátů, sestavování kandidátních listin či analýze výsledků preferenčního hlasování se věnovalo jiţ několik studií. Jednou z prvních byla analýza preferenčního hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny od Jakuba Kylouška. Studie se věnovala spíše deskripci jednotlivých kandidátních listin a následné interpretaci počtu preferencí pro jednotlivé kandidáty. Zřejmě poslední snahou o uchopení problematiky se stala práce Petra Vody – Efekt kandidáta ve volbách v českém prostředí. Autor se v ní pomocí regresních modelů snaţí najít souvislosti a vztahy mezi věkem kandidáta, jeho povoláním, pořadím na kandidátce a vzdělaností vzhledem k zisku jeho preferenčních hlasů. Za předpokladu, ţe určitý typ kandidáta je dostatečně výrazný, aby se mu podařilo prosadit se na úkor ostatních, by logickým vyústěním měl být i vyšší zisk hlasů pro danou politickou stranu. Studie Pata Lyonse a Lukáše Linka se věnovala faktorům, které ovlivnily voličský výběr strany ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Na základě analýzy přišli s tvrzením, ţe význam lídra a sympatie ke straně mělo výraznější vliv, neţ tematické hlasování. Na základě předchozích studií a výzkumů se tato práce vydává poněkud odlišným směrem. Jejím cílem je testování hypotéz vytvořených na základě konceptu Reifa a Schmitta. Vytvořené hypotézy však nebudou testovány pouze na komplexních celcích, ale také na jejich vybraných částech. Na základě bakalářské práce zpracované autorem lze očekávat, ţe variabilita volebních výsledků politických stran při komparaci niţších úrovní vzrůstá. Práce se tedy pokusí vysvětlit variabilitu těchto výsledků pomocí vlivu preferenčních hlasů. Podobu analýzy vlivu preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty na zisky politických stran bude představena v následující kapitole.
27
Metody analýzy, práce s daty, vymezení výzkumné oblasti a jednotek Práce se tedy bude věnovat analýze voleb do krajských zastupitelstev v České republice. Na základě výše uvedeného konceptu dojde k sestavení hypotéz, které budou testovány na vybraných územních jednotkách a politických stranách. Předpokládanou variabilitu volebních výsledků se pokusí vysvětlit analýza vytvořených regresních modelů. Stanovení hypotéz Na základě výše předloţené teorie budou stanoveny hypotézy, které odpovídají konceptu Reifa a Schmitta. Jednotlivé hypotézy budou testovány na vybraných politických stranách v rámci zvolených výzkumných jednotek. Vzhledem k výběru jednotek, který je představen v následující části textu, budou očekávané variability mezi volebními výsledky stran podrobeny regresní analýze na vytvořených modelech, které na základě svých vypovídacích hodnot budou slouţit k vysvětlení případných rozdílů mezi podporou politických stran v rámci zvolených jednotek. H1: Volební zisky menších a/nebo opozičních stran jsou ve volbách do krajských zastupitelstev vyšší neţ v případě voleb do Poslanecké sněmovny. H2: Strany vládní koalice a/nebo velké politické strany ztrácejí ve volbách do krajských zastupitelstev hlasy voličů oproti předešlým volbám do Poslanecké sněmovny. Výběr jednotek Výzkum aplikovaný na všechny obce by sice přinesl velké mnoţství zkoumaných jednotek, ale vzhledem k celkovému počtu obcí v České republice je nad moţnosti této práce zvolit nejniţší institucionální jednotku. Vyuţití pouze jednotlivých krajů či bývalých okresních měst by naopak vedlo k přílišnému zkreslení a odfiltrování odlišných výsledků v rámci kraje či okresů, které by tyto typy voleb mohly vykazovat. Z těchto důvodů zůstalo několik moţností – zaměřit se na jednotlivé mikroregiony nebo obce s rozšířenou působností. Mikroregiony v sobě zahrnují všechny obce dané oblasti, coţ i přes jejich výrazné mnoţství mohlo vést k přehlednutí odlišností v rámci zvoleného území. Jako nejvhodnější výzkumná jednotka se jeví obce s rozšířenou působností. Jednotlivé obce s rozšířenou působností jsou správním centrem jednotlivých mikroregionů a z hlediska počtu obyvatel, zde ţije značné procento populace. Hlavní město Praha, které disponuje pravomocemi z krajské i komunální úrovně nebude do analýzy zahrnuto. I přesto lze komparovat výsledky voleb ve 205 obcích. 28
Časová dimenze Z hlediska časového se bude jednat o data od roku 1998 do roku 2008. Jmenovitě se jedná o volby do Poslanecké sněmovny ČR v roce 1998, 2002 a 2006. Dále volby do zastupitelstev krajů z let 2000, 2004 a 2008. Dlouhý časový úsek poskytne dostatek relevantních dat, která budou následně vyuţita při výzkumu a analyzování. Na základě zvoleného časového úseku lze porovnat výsledky stran z krajských voleb vůči volbám do Poslanecké sněmovny, coţ je jedním z předpokladů konceptu voleb druhého řádu. Zkoumané strany Na krajské úrovni lze nalézt mnoţství lokálních koalic a sdruţení, které mají daleko větší šanci na zastoupení právě do voleného sboru na niţší institucionální úrovni. Sloţení těchto koalic však v průběhu let doznává výrazných změn. V regionálních stranických spektrech daleko častěji dochází ke sloučení nebo zániku těchto subjektů. V mnoha případech tyto krajské subjekty nekandidují ve volbách do Poslanecké sněmovny, coţ by znemoţnilo smysluplnou komparaci k volbám prvního řádu. Provést tedy důkladnou a hlavně z dlouhodobého hlediska úplnou analýzu není u těchto subjektů moţné. Práce bude podrobovat analýze tyto subjekty – Občanskou demokratickou stranu (ODS), Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) a Křesťansko-demokratickou unii – Československou stranu lidovou (KDU-ČSL). Jistý problém nastává u posledně jmenované strany. V roce 2000 byla součástí Čtyřkoalice a v následujících volbách kandidovala v koalici s Unií svobody - DEU. Tento fakt bude v jednotlivých částech práce zohledněn. Práce s daty a metody analýzy Výzkum je členěn do pěti částí. Tři z nich se budou věnovat analýze výsledků voleb a jejich vztahu k předešlým prvořadým volbám. Dvě zbylé se zaměří na odlišnosti mezi dvěma konanými volbami do krajských zastupitelstev. Data pro komparaci a analýzu pocházejí z šesti datových souborů, které byly pro účel práce poskytnuty Českým statistickým úřadem. Jedná se o souhrnné výsledky voleb, které obsahují všechny informace o volebních výsledcích ve všech obcích České republiky. Pro zkoumání výsledků vybraných stran v krajských volbách vzhledem k jejich vztahu předešlým volbám do národního Parlamentu budou pouţity data z krajských a následně konaných prvořadých voleb. Porovnáván bude vţdy procentuální zisk i index úspěšnosti v komparovaných volbách. Index úspěšnosti vychází z porovnání absolutního zisku hlasů pro krajské a parlamentní volby. Jeho výpočet spočívá v poměru absolutních hlasů z konaných 29
voleb do krajských zastupitelstev vůči absolutnímu počtu hlasů z předešlých voleb do Poslanecké sněmovny. Jeho aplikace přiblíţí nejen schopnost politických stran „přilákat“ voliče v případě voleb druhého řádu, ale přinese i bliţší pohled na rozloţení voličské základny v rámci obcí s rozšířenou působností (Eibl et.al. 2009:98-100). Pro komparaci po sobě následujících krajských voleb bude vyuţit index volební stability. Ten je konstruován na základě poměru hlasů mezi volebními výsledky dané strany ve dvou po sobě proběhnuvších volbách. S jeho pomocí lze procentuálně vyjádřit schopnost strany k zisku absolutního počtu hlasů oproti předešlým druhořadým volbám. Jak jiţ bylo výše zmíněno, tak lze očekávat v rámci zvolených obcí variabilitu. Výkyvy v podpoře jednotlivých stran v rámci obci s rozšířenou působností budou podrobeny analýze na základě regresních modelů. Pro zjištění závislosti v níţe navrţených modelech, které předpokládají vztah mezi zvolenou závisle proměnnou, kterou budou volební zisky stran vyjádřené v procentech, a nezávisle proměnnou – podíly preferenčních hlasů, bude vyuţita regresní analýza. Princip této metody spočívá ve zjištění případné souvislosti mezi zvolenými proměnnými. Nalezená závislost je poté představena pomocí základních parametrů regresního modelu. Následné srovnání výsledků modelů probíhá na základě indexu determinace a hodnot Beta koeficientu. Index determinace vyjadřuje po vynásobení stem procento vysvětleného rozptylu závisle proměnné za pomoci zvolených nezávisle proměnných. Spolu s jeho velikostí stoupá síla vztahu a míra souvislosti mezi nezávislými a závislou proměnnou. Beta koeficient určuje intenzitu a charakter daného vztahu mezi zvolenými proměnnými. Nabývá hodnot od -1 do 1. Opět čím vyšší hodnot tento koeficient dosáhne, tím více se nezávislá proměnná promítá do podoby závislé proměnné. Pokud je jeho hodnota negativní, tak zvolená proměnná je nepřímo úměrná. Při vyuţití nestandardizovaného Beta koeficientu v našem případě můţeme určit, jaký vliv by měla změna zvolených nezávisle proměnných o jednu jednotku (%) na sledovanou závisle proměnnou. Představí tedy moţné účinky podílů preferenčních hlasů na zisky jednotlivých stran.
30
Regresní model pro zkoumání odlišných výsledků krajských voleb v závislosti na změně volebního zisku strany i podílů preferenčních hlasů tří nejúspěšnějších kandidátů.
Model
Závislá proměnné
Nezávislé proměnné
1.
Rozdíly zisku politických stran v rámci ORP (%)
Rozdíl preferencí prvního neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí druhého neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí třetího neúspěšnějšího kandidáta
2.
Rozdíly zisku politických stran v rámci ORP (%)
Rozdíl v podílu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů
Konstruování
Dle pořadí bude vypočítán rozdíl mezi podíly preferenčních hlasů u jednotlivých nejpreferovanějších kandidátů z krajských voleb z roku 2000 a 2004. Pro tvorbu proměnné budou vyuţity rozdíly v součtu procentuálního zisku tří nejúspěšnějších preferenčních kandidátů z let 2000 a 2004.
Regresní model pro zkoumání diferencí mezi zisky jednotlivých politických stran v rámci voleb do krajských zastupitelstev.
Model
Závislá proměnné
Nezávislé proměnné
1.
Zisky politických stran v rámci ORP (%)
1. pořadí v preferencích
2. pořadí v preferencích
3. pořadí v preferencích
2.
Zisky politických stran v rámci ORP (%)
Součet podílů prvních tří nejpreferovanějších kandidátů v rámci ORP pro danou stranu
31
Volby 2000 Historicky první volby do zastupitelstev krajů představovaly pro voliče i pro politické strany jedinečnou příleţitost propojit dvě institucionální úrovně, které se navzájem výrazně odlišovaly – komunální a celostátní. Představovaly prostor pro rozvoj vyšších územně správních celků, které si na základě voleb vytvoří vlastní krajskou správu – zastupitelstvo a následně radní v čele s hejtmanem. Ve volbách se o hlasy voličů ucházelo celkem jedenačtyřicet politických stran a hnutí. Nutno dodat, ţe část z nich kandidovala pouze v rámci jednoho či menší skupiny krajů. Kandidátní listiny pro všechny kraje sestavilo pouze pět subjektů: Z parlamentních stran se jednalo o ČSSD, ODS, KSČM a Čtyřkoalici, která sdruţovala KDU-ČSL, US a neparlamentní ODA a DEU. Poslední stranou byla REPUB-MS13. Čtyřkoaliční projekt byl reakcí na uzavření „opoziční“ smlouvy, na jejímţ základě vznikla na celostátní úrovni jednobarevná vláda sociálních demokratů. Podporována byla ODS na základě ústupků a kompromisů v programových bodech dvou největších politických stran. Pro účely dané práce budeme povaţovat ODS za stranu vládní. Problematickým místem pro analýzu a komparaci je kandidatura čtyř politických stran v rámci Čtyřkoalice. Dané strany v roce 1998 kandidovaly samostatně a navíc ODA nekandidovala ve volbách vůbec. Při komparaci zisku strany z voleb do Parlamentu 1998 bude pouţit součet hlasů pro jednotlivé strany koalice. Na základě součtu hlasů pro strany koalice získáme lepší přehled o podpoře koalice jako celku vzhledem k jejich samostatné kandidatuře. Pro komparativní analýzu a následné hledání závislostí na základě výše uvedených modelů budou vyuţity volební výsledky ČSSD, ODS, KSČM a Čtyřkoalice. Jedná se o strany, které sestavily kandidátní listiny pro všechny kraje, proto je tedy vhodné jejich vyuţití zejména v regresní analýze vlivu podpory kandidátů na zisk dané politické strany. Pro všechny výše uvedené strany budou komparovány a analyzovány výsledky z 205 obcí s rozšířenou působností14.
13
Republikáni Miroslava Sládka, kterým se v roce 1998 nepodařilo obhájit mandáty v Poslanecké sněmovně a ztratily tak parlamentní zastoupení. 14 Hlavní město Praha je záměrně vynecháno, protoţe volby do praţského zastupitelstva, které disponuje pravomocemi z úrovně komunální i krajské, se konají spolu s volbami do zastupitelstev obcí.
32
Zisky jednotlivých stran Sociální demokracie se tedy voleb účastnila jako jediná vládní strana. Optikou konceptu druhořadých voleb je ovšem problematické zařazení ODS. Nepodílí se přímo na vládní odpovědnosti, ale její role a význam při utváření vlády je nezanedbatelný, protoţe bez hlasů jejich poslanců by kabinet pod vedením Miloše Zemana nemohl vzniknout. Opozičními stranami byly tedy KSČM a Čtyřkoalice. Česka strana sociálně demokratická Dle hypotézy stanovené na základě konceptu druhořadých voleb by měla podpora vládní strany klesat. Výsledky vládní sociální demokracie v jednotlivých krajích ilustruje následující tabulka. Tabulka č. 1: ČSSD ve volbách 1998 a 2000. 1998 2000* Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 928 660 218674 113996 104822 55515 165996 77093 95456 95896 101224 207024 136794 111867 285101
32,3 32,7 31,0 31,8 34,6 37,9 31,8 28,6 31,3 32,3 30,9 36,7 32,0 40,8
344 441 45050 22195 22848 10792 31832 14083 19613 18985 16225 41803 27399 24916 48700
14,7 15,8 13,4 14,9 16,4 17,2 13,0 13,2 13,4 11,5 13,5 16,3 15,1 15,6
IU 0,18 0,21 0,19 0,22 0,19 0,19 0,18 0,21 0,20 0,16 0,20 0,20 0,22 0,17
rozdíl procenta -17,6 -16,9 -17,6 -16,9 -18,2 -20,7 -18,8 -15,4 -17,9 -20,8 -17,4 -20,4 -16,9 -25,2
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Na první pohled je zřejmé, ţe zisky vládní strany se výrazně zmenšily oproti předešlým prvořadým volbám. ČSSD ztratila v rámci všech krajů jak v absolutním počtu hlasů, tak v procentuálním výsledku. Jednotlivé výsledky se mezi sebou ovšem odlišují. Zatímco v Královéhradeckém kraji sociální demokracie ztratila „pouze“ 15,4 % hlasů, tak v Moravskoslezském ztratila více neţ 25 procentních bodů. Diference mezi výsledky v rámci jednotlivých krajů se potvrzují i na úrovni obcí s rozšířenou působností. Nejméně ztratila sociální demokracie oproti předešlým volbám do Poslanecké sněmovny v Domaţlicích, kde ji volilo o 1,5 % méně voličů. Největší ztrátu oproti 33
prvořadým volbám zaznamenala v Kravařích na Opavsku, kde jí odevzdalo hlas o 43 % voličů méně. Celkově tak sociální demokraté ztratili ve všech obcích s rozšířenou působností oproti předešlým prvořadým volbám. Nejslabšího procentuálního výsledku v krajských volbách v rámci obcí s rozšířenou působností dosáhla ČSSD v obci Pacov na Vysočině, kde obdrţela pouze 5 % platných hlasů. Nejvíce hlasů naopak získala v Bohumíně, kde ji volilo přes 35 % voličů, a v rámci obce s rozšířenou působností získala největší podíl hlasů.
Občanská demokratická strana Koncept Reifa a Schmitta přisuzuje velkým politickým stranám ztrátu podpory voličů. Michael Marsh předpokládal, ţe strany se ziskem více neţ 30 % hlasů zaznamenají ztrátu výraznější (Marsh 1998:605). Občanští demokraté sice získali méně neţ 30 % hlasů, ale jejich průměrné ztráty jsou v procentuálním podílu v rámci krajů nízké. Tabulka č. 2: ODS ve volbách 1998 a 2000. 1998 Kraj absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 656 011 200 217 106 538 92 114 43 750 109 222 71 708 99 454 79 471 66 920 158 709 75 331 84 473 161 708
27,7 29,9 28,9 28,0 27,3 24,9 29,6 29,8 25,9 21,4 23,7 20,2 24,2 23,1
2000* absolutně procenta 559 301 81 777 42 707 36 957 18 315 49 397 26 866 39 953 34 825 26 673 56 630 31 828 30 421 82 952
23,80 28,8 25,8 24,2 27,8 26,8 24,8 26,9 24,5 18,9 18,2 19,0 18,5 26,5
rozdíl absolutně procenta 0,34 0,41 0,40 0,40 0,42 0,45 0,37 0,40 0,44 0,40 0,36 0,42 0,36 0,51
-3,9 -1,1 -3,1 -3,8 0,5 1,9 -4,8 -2,9 -1,4 -2,5 -5,5 -1,2 -5,7 3,4
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Jak jiţ bylo výše zmíněno, tak zařazení ODS mezi vládní či opoziční stranu je značně komplikované. Volební výsledky samotné napovídají, ţe ji voliči samotnou vnímají spíše jako opoziční stranu, alespoň z úhlu pohledu a konceptu voleb druhého řádu. Volební výsledky občanských demokratů na úrovni krajů nejsou tolik diferenciované jako v případě ČSSD. V případě jednotlivých ORP je situace ovšem jiná. Vůbec nejniţšího procentuálního 34
výsledku v krajských volbách dosáhla ODS v Konicích na Prostějovsku, kdy ji volilo necelých 9 % voličů. Nejvyššího volebního výsledku dosáhli občanští demokraté v Sedlčanech ve Středočeském kraji, kde jim bylo odevzdáno 47,72 % platných hlasů. Nejvýraznějšího nárůstu procentuálního podílu v rámci sledovaných obcí, oproti volbám do Poslanecké sněmovny, dosáhla ODS v jiţ výše zmíněných Sedlčanech. Nejvyšší ztrátu zaznamenala v Pacově na Jihlavsku, kde ji volilo o více neţ 15 % voličů méně. V celkovém počtu 205 obcí s rozšířenou působností se ODS podařilo vylepšit svůj volební výsledek v jedné třetině z nich (66), kdy průměrný nárůst byl roven necelým 4,5 %. Ve zbylých 139 obcích si ODS pohoršila oproti předchozím prvořadým volbám, průměrný pokles dosahoval více neţ 5 %.
Komunistická strana Čech a Moravy Jednalo se o jedinou ryze opoziční stranu, která v rámci krajských voleb kandidovala samostatně. Na základě hypotéz vzešlých z konceptu voleb druhého řádu by její podpora měla být vyšší, neţli v předchozích volbách do Poslanecké sněmovny.
Tabulka č. 3: KSČM ve volbách 1998 a 2000. 1998 2000* Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
658 550 77018 41579 39171 18280 61726 21865 31515 31623 41298 83949 5152 35612 79311
11,0 11,5 11,3 11,9 11,4 14,1 9,0 9,5 10,3 13,2 12,5 12,1 10,2 11,4
493 688 62358 32134 32150 14723 52188 17648 26764 24791 28920 64620 36051 26852 78190
21,1 21,9 19,4 21,0 22,4 28,2 16,3 18,0 17,5 20,0 20,8 21,5 16,3 25,0
IU 0,75 0,81 0,77 0,82 0,81 0,85 0,81 0,85 0,78 0,70 0,77 7,00 0,75 0,99
rozdíl procenta 10,1 10,4 8,1 9,1 11 14,1 7,3 8,5 7,2 6,8 8,3 9,4 6,1 13,6
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Sníţení počtu absolutních hlasů, ale procentuální nárůst podpory je dán niţší volební účastí a také silným voličským jádrem, kterým tato strana disponuje. Nejvýraznější nárůst 35
podpory v rámci krajských samospráv zaznamenala KSČM v Ústeckém a Moravskoslezské kraji. Nejniţší podíl hlasů v rámci ORP obdrţeli komunisté v Černošicích, které se nacházejí ve Středočeském kraji, kde jejich podpora celkově naopak vzrostla. Nejvyšší procentuální podíl získala KSČM v Karviné a to hlas necelých 37 % voličů. V obcích s rozšířenou působností se komunistické straně podařilo navýšit svůj volební výsledek ve 202 obcích, kdyţ pouze ve třech se její procentuální podíl sníţil. Toto sníţení bylo ovšem velmi nepatrné. Čtyřkoalice Idea projektu spolupráce čtyř politických stran byla završena na podzim roku 1998. Na základě Svatováclavské dohody se strany KDU-ČSL, US, DEU a ODA na koaliční spolupráci v rámci jednoho sdruţení. Nově zformované seskupení se poprvé účastnilo právě krajských a paralelně s nimi probíhajících senátních voleb. Vznik samotného projektu byl do značné míry determinován výše zmíněnou „opoziční“ smlouvou, protoţe toto uskupení se profilovalo jako demokratická alternativa vůči ČSSD a ODS (Linhart 2005).
Tabulka č. 4: Čtyřkoalice ve volbách 1998 a 2000. 1998* absolutně procenta 1 137 400 19,1 Středočeský 105896 15,8 Jihočeský 72651 19,7 Plzeňský 58939 17,9 Karlovarsky 22664 14,1 Ústecký 52222 11,9 Liberecký 32613 13,4 Královéhradecký 73916 22,2 Pardubicky 69390 22,6 Jihlavský 149147 22,3 Brněnský 74237 23,7 Olomoucký 68023 18,2 Zlínský 85735 24,5 Moravskoslezský 105550 15,1 Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. Kraj
2000** absolutně procenta 537 012 22,9 60571 21,3 37213 22,5 25520 14,9 12572 19,1 25366 13,7 16024 14,8 39030 26,2 41679 29,4 98290 31,6 36014 25,5 40566 24,2 51667 31,4 52500 16,8
IU 0,47 0,57 0,51 0,43 0,55 0,49 0,49 0,53 0,60 0,66 0,49 0,60 0,60 0,50
rozdíl procenta 3,9 5,5 2,8 -3,0 5,0 1,8 1,4 4,0 6,8 9,3 1,8 6,0 6,9 1,7
* Součet hlasů a procent, které obdrţely samostatně kandidující US, KDU-ČSL a DEU. **Bez hlavního města Prahy.
Čtyřkoaliční projekt jako opoziční alternativa také zaznamenala nárůst procentuální podpory, ale nikoliv stejně výrazný jako KSČM. Tento fakt je předurčen také tím, ţe strany kandidovaly v posledních prvořadých volbách samostatně. Jediným krajem, kde došlo k jejich 36
oslabení, byl Plzeňský. Nejniţší míru procentuální podpory zaznamenala Čtyřkoalice v Bílině na Ústecku, kde ji volilo necelých 8 % voličů. Největší podíl zaznamenala v Ţamberku na Pardubicku, kde ji volilo přes 50 % voličů. Za předpokladu, ţe započítáme výsledky z roku 1998 za jednotlivé strany Čtyřkoalice dohromady, dojdeme k závěru, ţe tento subjekt si oproti těmto volbám polepšil ve ¾ obcích s rozšířenou působností, zatímco v 48 z nich jeho výsledky poklesly. Nejvíce si Čtyřkoalice polepšila v Kyjově, kdy její procentuální podíl vzrostl o 25 %, zatímco v Kralovicích na Plzeňsku, kde ji volilo o 9 % méně voličů.
37
Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2000 Následující analýza bude zkoumat, zda výše navrţené proměnné mají reálný vliv na volební výsledky zvolených stran v rámci jednotlivých obcí s rozšířenou působností. K verifikaci či falzifikace dojde na základě regresní analýzy modelů mezi zvolenými nezávislými proměnnými a závislou proměnou. V obou variantách modelu bude závislou proměnnou zisk dané politické strany v rámci obce s rozšířenou působností, kterých je v regresní analýze celkem 205. V prvním
modelu
budou
nezávislými
proměnnými
zisky
tří
preferenčně
nejúspěšnějších kandidátů pro danou politickou stranu v rámci ORP. Druhý model bude obsahovat jednu nezávislou proměnou, která je vytvořena na základě součtu podílu preferenčních hlasů výše zmíněných tří kandidátů. Pro všechny strany jsou tedy proměnné – závislé i nezávislé identické, stejně jako počet případů, na kterých k regresní analýze dochází. Pomocí nezávislých proměnných následně určíme míru souvislosti pro jednotlivě zvolené modely regresní analýzy a vlivu nezávislých proměnných na zisky politických stran. Model č. 1: Tabulka č. 5: Výsledky aplikace prvního modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolených nezávislých proměnných. ČSSD ODS Čtyřkoalice KSČM B BETA B BETA B BETA B BETA konstanta
10,127
1. pořadí v preferencích
,203
,598
,225
,456
,229
,383
-,006
-,011
2. pořadí v preferencích
,004
,009
,048
,066
-,039
-,036
-,074
-,098
3. pořadí v preferencích
-,027
-,074
-,076
-,073
,147
,135
,329
,360
Index determinace
18,412
,327
14,229
,214
,179
18,271
,078
Na základě regresní analýzy nyní přistoupíme k interpretaci dat vztaţených k vybraným stranám v rámci obcí s rozšířenou působností. Z modelu vyplývá, ţe ačkoliv jsou nezávislé i závislá proměnná pro všechny čtyři strany identické, tak je působení nezávislých proměnných rozdílné (viz. Tabulka č. 5). Nejsilnější hodnotu indexu determinace mezi podporou tří preferenčně nejúspěšnějších kandidátů a ziskem dané strany v ORP nalezneme u sociální demokracie, která byla hlavní vládní stranou. U kandidátů Čtyřkoalice, občanských a zejména sociálních demokratů 38
nalezneme vztah mezi podílem preferenčních hlasů u nejúspěšnějšího kandidáta. Díky agregovaným datům lze na příkladě sociální demokracie ilustrovat, ţe pokud by došlo k navýšení podpory nejpreferovanějšího kandidáta o 1 %, tak by strana získala o 0,2 % více hlasů. Samozřejmě za předpokladu, ţe vše ostatní zůstane konstantní. Negativní hodnoty nestandardizovaného Beta koeficientu u ODS a ČSSD by bylo moţné vysvětlit výraznější vazbou vztahu k nejúspěšnějšímu kandidátovi. Pokud se jedná o výraznou osobnost, tak právě tato zaujme voliče. Ti jiţ dále méně udělují preferenční hlasy. Obdobná situace nastává u KSČM a Čtyřkoalice v případě kandidátů na druhém místě, ale naopak stoupá hodnota Beta koeficientu u třetího kandidáta. Nejsilnější proměnou u prvních tří stran je podíl preferencí prvního kandidáta, zatímco u KSČM je to aţ třetí kandidát v pořadí. Model č. 2: Tabulka č. 6: Výsledky aplikace druhého modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolené nezávislé proměnné. ČSSD ODS Čtyřkoalice KSČM B konstanta Součet preferencí tří nejúspěšnějších kandidátů
Index determinace
BETA
10,531 ,085
B
BETA
18,603 ,509
,256
,107
B
BETA
14,025 ,411
,164
B
BETA
17,785
,146
,417
,170
,056
,211
,040
V modelu číslo dvě byla vyuţita totoţná závislá proměnná – procentuální zisk politických stran, ale došlo ke změně v nezávislé proměnné. Ta byla vytvořena na základě součtu procentuálních podílu tří preferenčně nejúspěšnějších kandidátů. V porovnání s předchozím modelem došlo u všech sledovaných politických stran ke sníţení indexu determinace i hodnot obou koeficientů. V případě Čtyřkoalice je nestandardizovaný koeficient Beta roven 0,146, coţ v tomto případě umoţňuje formulovat následující výrok. V případě, ţe by se zvýšil procentuální součet preferenčních hlasů tří nejúspěšnějších kandidátů, tak by se zisk strany zvýšil právě o hodnotu tohoto koeficientu. V obou případech lze sledovat slabou hodnotu indexu determinace v případě komunistické strany, coţ můţe být determinováno stabilní voličskou základnou této strany.
39
Tabulka č. 7: Tři největší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000 v obcích s rozšířenou působností.
ČSSD Kraj
ORP
Zisk (%) 1. místo (%) 2. místo (%) 3. místo (%)
součet preferencí
Zlínský Moravskoslezský Plzeňský
Otrokovice Bohumín Domažlice
35,0 35,4 30,2
51,3 39,6 61,1
9,57 20,3 38,9
8,6 12,2 27,7
69,4 71,8 127,8
Sedlčany Český Brod Telč
47,7 45,2 42,7
77,2 58,1 35,4
67,8 34,2 9,0
5,5 21,0 6,4
150,5 113,3 50,9
Žamberk Litomyšl Valašské Klobouky
50,7 49,8
61,2 54,0
34,3 21,7
29,8 21,6
125,4 97,4
47,0
49,6
30,6
13,5
93,8
Karviná Litvínov Ivančice
37,0 36,4 36,0
32,9 26,8 15,7
24,4 23,0 7,9
24,0 15,8 7,1
81,3 65,5 30,7
ODS Středočeský Středočeský Jihlavský
Čtyřkoalice Pardubický Pardubický Zlínský
KSČM Moravskoslezský Ústecký Brněnský
Zdroj:Volby.cz Tabulka č. 8: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000 v obcích s rozšířenou působností.
ČSSD Kraj
ORP
Zisk (%)
1. místo (%)
2. místo (%)
3. místo (%)
součet preferencí
Jihlavský Moravskoslezský Pardubický
Pacov Jablunkov Ţamberk
5,05 6,52 7,23
11,1 24,2 19
9,5 20,8 11,5
7,9 15,4 5,9
28,6 60,4 36,3
Konice Pacov Kralovice
8,99 9,94 10,18
6,9 14,52 10,53
4,6 12,1 5,26
4,5 8,87 4,21
16,0 35,4 20
Bílina Bohumín Nýřany
7,41 8,23 9,05
9,66 23,11 9,38
9,2 8,0 5,4
6,3 6,6 4,6
25,2 37,7 19,5
Černošice Turnov Kravaře
8,06 8,93 9,2
22,66 18,62 45,59
6,2 16,2 7,3
4,6 14,3 5,1
33,5 49,1 58,0
ODS Olomoucký Jihlavský Plzeňký
Čtyřkoalice Ústecký Moravskoslezský Plzeňský
KSČM Středočeský Liberecký Moravskoslezský
Zdroj:Volby.cz
40
Shrnutí První volby do krajských zastupitelstev s sebou přinesly výzvu nejen pro politické strany a voliče, ale i pro politologii jako takovou. Volby do vedení samosprávných celků byly příleţitostí pro politické strany realizovat svoje vize a program, i kdyţ jejich význam v celostátním měřítku je velmi nízký. Vznik a kandidatura Čtyřkoalice byla také zajímavým prvkem, který přispěl k unikátnosti tohoto volebního klání. V celorepublikovém měřítku byly úspěšné čtyři strany, které získaly zastoupení ve všech krajských zastupitelských sborech. Propad podpory vládní a zároveň velké strany se projevil ve výsledcích ČSSD. V krajském měřítku se její průměrný propad volební podpory blíţil 20 %. V jednotlivých obcích s rozšířenou působností byl její propad také značný, i kdyţ intenzita ztráty volební podpory byla odlišná. Volební výsledky sociálních demokratů jsou tedy plně v souladu s tezemi interpretovanými Reifem a Schmittem a zároveň verifikují hypotézu o propadu vládní strany, navíc výrazným způsobem. Při pohledu na oba typy regresních modelů zjistíme, ţe index determinace nabývá hodnot právě v případě ČSSD. Význam a vliv nezávislé proměnné je tedy v tomto případě vysoký. Vládní strana sice ztratila podporu napříč kraji i obcemi, ale výsledky napříč obcemi byly rozdílné, coţ bylo dáno i právě vlivem preferovaných kandidátů. Z optiky pohledu druhořadých voleb a hypotéz této práce bylo problematické zařazení ODS mezi jednu či druhou skupinu, čemuţ také napovídají výsledky v jednotlivých obcích s rozšířenou působností. Občanským demokratům se podařilo navýšit volební výsledek pouze v jedné třetině sledovaných obcí. Jistou míru vlivu je určitě její podpora vlády ČSSD a dalším moţná výraznějším prvkem je vznik Čtyřkoalice, která se profilovala jako jediná demokratická alternativa vůči dvěma velkým stranám. Hypotéza o poklesu zisku velké strany se tedy v případě ODS naplnila, ovšem její role a význam vlivu podpory vládě nejde určit. Pomocí prvního regresního modelu můţeme vysvětlit necelých 22 % variability v závislé proměnné, coţ představuje více neţ jednu pětinu případů. Index determinace tedy napovídá, ţe 1/5 volebních zisků v rámci ORP byla determinována ziskem tří nejpreferovanějších kandidátů. Čtyřkoalice ve volbách zaznamenala značný úspěch, kdyţ se stala po ODS druhou nejsilnější stranou na krajské úrovni. Její kandidáti obsadili posty celkem čtyř hejtmanů a v řadě dalších krajů se jejich zástupci stali součástí krajských koalic a podíleli se tedy na vládnutí v kraji. Komparace výsledků tohoto uskupení byla velmi sloţitá. Pro ilustraci jsem zvolil jako výchozí pozici čtyřkoalice součet zisků jejich jednotlivých stran z voleb do 41
Poslanecké sněmovny v roce 1998. Nelze odhadnout, zda by daný výsledek byl niţší či vyšší, neţ zvolený součet. Dává nám ovšem moţnost porovnat míru podpory vlivu tohoto uskupení v rámci krajských voleb vzhledem k předešlým prvořadým volbám. Došlo k navýšení zisku tohoto uskupení jako opoziční strany na celostátní a krajských úrovních, vyjma Plzeňského kraje. Na úrovni obcí s rozšířenou působností její postavení nebylo jinak zřejmé. Zvýšení podílů jejich hlasů v těchto obcích se v jedné čtvrtině z nich neprojevilo. Otázkou zůstává proč. Na základě analýzy regresního modelu a dat agregovaných na úroveň obcí s rozšířenou působností jsme získali následující poznatky. V prvním i druhém typu modelu byl index determinace roven necelým 18 %, coţ je méně neţ v případě obou velkých stran. Důleţitá je ovšem také hodnota nestandardizovaného koeficientu Beta, díky kterému lze za předpokladu stávajících podmínek predikovat, jakou hodnotu by nabyla závislá proměnná, pokud by se hodnota nezávislé proměnné zvýšila o jednu jednotku. V prvním případě by zvýšení preferenčního zisku prvního kandidáta o 5 % zvýšilo celkový výsledek strany v dané ORP o více neţ jedno procento. V druhém regresním modelu by hypotetický nárůst o stejný podíl hlasů pro všechny tři kandidáty pro stranu znamenal vyšší zisk o 4,5 %. Komunistická strana jako opoziční subjekt zaznamenala nárůst podpory a vyšší volební zisky. Celostátní a krajskou úroveň doprovází nárůst podpory v téměř všech obcích s rozšířenou působností s výjimkou tří, kde byl pokles minimální. Regresní model pro tuto stranu nedosahuje vysoké vypovídací hodnoty. V prvním typu je model velmi slabý, protoţe vysvětluje pouze necelých osm procent variability volebních výsledků. Mezi nezávislými proměnnými - prvním i druhým nejpreferovanějším kandidátem a závislou proměnou v podobě procentuálního zisku je dokonce nepřímá úměra. Druhý regresní model má ještě slabší interpretační hodnotu, protoţe s jeho pomocí lze vysvětlit pouze 4 % variability v závislé proměnné. Volební zisky opozičních stran jsou větší, neţ v případě předešlých voleb prvního řádu. Lze tedy potvrdit, ţe hypotézy vztahu voleb prvního a druhého řádu se pro opoziční strany potvrdily. Vládní strana ztratila podporu voličů a to včetně všech sledovaných obcí. Problematické je zhodnocení výsledků ODS. Její výsledky ovšem potvrzují pokles podpory pro velkou stranu. Nutno ovšem dodat, ţe i přes pokles podpory ve více neţ polovině krajů a části ORP se stala vítězem voleb.
42
Volby 2004 Během prvních čtyř let se krajská samospráva a politika stala nedílnou součástí politického ţivota. Na základě výsledků předešlých voleb a jednání mezi politickými stranami měli zvolení zastupitelé a z nich vzešlí radní a hejtmani dostatek času pro realizaci programových cílů, které si vytyčili před čtyřmi lety. Krajské institucionální úrovni byla předána zodpovědnost za oblast základního a středního vzdělání, která bezesporu ovlivňují bezprostřední ţivot obyvatel v kraji. Ovšem podstatnější v oblasti kompetencemi bylo zdravotnictví, kdy se staly zřizovatelem části nemocnic a zdravotnických zařízení právě kraje.15 Význam krajských samospráv si uvědomila především Občanská demokratická strana, která po volbách obsadila posty devíti hejtmanů z celkových třinácti krajů. Dalším impulzem pro tuto stranu se stala prohra ve volbách do Poslanecké sněmovny a tedy čtyři roky bez přímého vlivu na exekutivu. Komunistická strana zůstala také v roli opoziční strany. Vládní koalici vytvořila opět vítězná ČSSD spolu s koaličními kandidáty stran KDU-ČSL a US. Z hlediska analýzy vybraných stran a jejich komparace k předešlým volbám došlo ke změně relevantních politických subjektů na krajské úrovni. Rozpad spolupráce Čtyřkoalice a neúspěch unionistických kandidátů v rámci koalice s KDU-ČSL vedl k rozhodnutí, ţe dané strany jiţ nebudou kandidovat společně. Samostatně kandidující US-DEU se v ţádném z krajů nepodařilo překročit pěti procentní uzavírací klauzuli16. Pro analýzu byly tedy zvoleny subjekty, které byly úspěšné v předchozích volbách do krajských zastupitelstev v rámci všech krajů – ODS, KSČM a ČSSD. Pro tyto strany budou vyuţita data ze všech obcí s rozšířenou působností. Vzhledem k absenci zástupců lidovců v zastupitelských sborech či jejich kandidatuře v rámci lokálně vytvořené koalice dojde k analýze výsledků pouze v určité části obcí s rozšířenou působností.
15
Odpovědnost za oblast krajského zdravotnictví se stala klíčovou především v roce 2008, kdy se toto téma stalo jedním z hlavních problémů voleb do krajských zastupitelstev. 16 Výjimku tvoří kandidáti navrţeni touto stranou do koalic pro dané kraje. Například její zástupci kandidovali spolu se zástupci lidovců v Pardubickém kraji v Koalici pro Pardubický kraj.
43
Zisky jednotlivých stran Na základě výsledků voleb dojde k porovnání volebních výsledků ODS, KSČM a ODS v rámci celkových výsledků za kraje i jednotlivých obcí s rozšířenou působností. V případě KDU-ČSL bude porovnáván omezený počet ORP, protoţe tato strana kandidovala v určitých krajích pod hlavičkou regionálních uskupení, i kdyţ v nich sehrála hlavní roli. ČSSD V souladu s hypotézami došlo opět k poklesu podpory pro stranu vládní koalice, která je navíc řazena mezi velké strany, kde se rovněţ očekává pokles volební podpory oproti předešlým volbám do národních parlamentů. Míru poklesu v absolutním i procentuálním měřítku představuje následující tabulka.
Tabulka č. 9: ČSSD ve volbách 2002 a 2004. 2002 2004* Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 440 279 169 381 88 232 78 733 35 517 97 684 51 260 73 748 72 270 81 471 164 716 95 307 82 313 198 250
30,2 31,5 30,3 30,3 29,31 29,2 27,1 27,5 29,5 32,0 29,9 31,9 29,1 36,13
297 083 46 358 18 860 20 670 8 782 24 951 11 233 17 020 17 052 16 902 32 143 21 745 19 761 41 606
14,0 16,7 12,7 14,9 14,9 15,3 10,8 12,0 13,2 13,3 11,9 15,0 13,7 15,4
IU 0,21 0,27 0,21 0,26 0,25 0,26 0,22 0,23 0,24 0,21 0,20 0,23 0,24 0,21
rozdíl procenta -16,2 -14,8 -17,6 -15,4 -14,41 -13,9 -16,3 -15,5 -16,3 -18,7 -18 -16,9 -15,4 -20,73
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Tabulka ilustruje propad podpory vládní strany v rámci jednotlivých krajů. Oproti předešlým krajským volbám je průměrný pokles hlasů o 2 % niţší. Vládní strana opět ztratila nejvýraznější podíl hlasů v Moravskoslezském kraji, kde se jí v rámci parlamentních voleb dostává značné voličské podpory. V rámci sledovaných obcí s rozšířenou působností získala nejmenší podíl hlasů v Ţelezném Brodu17 na Liberecku, kde je volilo pouze 5, 12 % obyvatel. 17
V této obci získalo SNK (Sdruţení nezávislých kandidátů) 30 %, kdyţ za toto sdruţení kandidoval místní starosta a získal necelých 80 % preferenčních hlasů.
44
Největší zisk zaznamenala sociální demokracie opět v Bohumíně, kde získal více neţ 35 %. Propad podpory v rámci jednotlivých ORP byl také diferenciovaný, ale opět ve všech těchto obcích si vládní sociální demokraté pohoršili. Nejméně v Holicích na Pardubicku, kde ztratili necelé procento, nejvíce pak v Ţamberku18, kde ztráta dosáhla 28 %.
ODS Obhajovala oproti předešlým volbám největší počet mandátů a pozic hejtmanů. Do voleb vstoupila jako opoziční strana, která by měla zvýšit svůj podíl na volebním zisku, coţ dokládá následující tabulka Tabulka č. 10: ODS ve volbách 2000 a 2004. 2002 2004* Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 166 975 144 176 75 599 66 188 29 916 81 049 51 920 71 074 56 177 49 098 115 401 60 791 60838 106 317
24,5 26,8 26,0 25,5 24,7 24,2 27,4 26,6 22,9 19,3 21,0 20,3 21,5 19,4
769 848 123 897 65 882 57 192 23 613 64 654 37 497 55 486 44 423 37 509 69 524 44 229 43 514 102 068
36,4 44,7 44,2 41,3 40,3 36,9 36,1 39,3 34,5 29,5 25,8 30,6 30,1 37,9
rozdíl absolutně procenta 0,66 0,86 0,87 0,86 0,79 0,80 0,72 0,78 0,79 0,76 0,60 0,73 0,72 0,96
11,9 17,9 18,2 15,8 15,6 12,7 8,7 12,7 11,6 10,2 4,8 10,3 8,6 18,5
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Občanští demokraté nejvíce posílili v Moravskoslezském kraji, kde je volilo dokonce pouze o 4249 obyvatel méně, neţ v předešlých volbách do Poslanecké sněmovny. Nejmenší nárůst zaznamenala v Jihomoravském kraji, kde se podařilo obhájit pozici KDU-ČSL. Ve sledovaných ORP získala nejméně ODS ve Valašských Kloboucích19 na Zlínsku a to 14,7 %. Naopak nejvíce dostali v Českém Brodě, kde ODS volilo necelých 58 % voličů. 18
V této obci zvítězila ODS se ziskem více neţ 50 %. Nad krajské poměry zde byly úspěšné hned dvě strany. ZHN a SNK společně zde získalo 10 % oproti necelým pěti procentům na celokrajné úrovni. Zejména pak Evropští demokraté spolu s nezávislými starosty, kteří zde získali 28,5 %, kdyţ na prvním místě kandidátky tohoto uskupení byl tamní obyvatel – ředitel gumárenského podniku. 19
45
Občanští demokraté zaznamenali navýšení podílů hlasů v celkem 202 obcích s rozšířenou působností, kdyţ se jejich zisk propadl pouze ve třech. Nejvýraznější nárůst byl v jiţ zmiňovaném Ţamberku. KSČM KSČM byla po minulých volbách třetí nejúspěšnější stranou a do voleb vstupovala jako strana opoziční. Její podíl by se měl v rámci voleb zvýšit. I kdyţ v případě schvalování určitých zákonů se její poslanci spojili se zákonodárci vládní ČSSD a díky jejich hlasům prošly tyto zákony i navzdory nesouhlasu koaličních partnerů. Diference v rámci jednotlivých krajů představuje následující tabulka.
Tabulka č. 11: KSČM ve volbách 2002 a 2004. 2002 2004* Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
862 653 100 312 53 098 100 312 26 226 83 951 32 542 42 928 42 664 50 185 95 563 62 804 47 134 115 561
18,5 18,7 18,3 18,7 22,0 25,1 17,2 16,1 16,8 19,7 17,4 21,0 16,6 21,1
416 807 52 779 28 487 27 576 13 297 41 234 16 577 23 686 22 363 26 694 51 580 30 999 22 352 59 183
19,7 19,1 19,1 19,9 22,7 25,3 15,9 16,7 17,3 21,0 19,1 21,4 15,5 22,0
IU
rozdíl procenta
0,48 0,53 0,54 0,27 0,51 0,49 0,51 0,55 0,52 0,53 0,54 0,49 0,47 0,51
1,2 0,4 0,8 1,2 0,7 0,2 -1,3 0,6 0,5 1,3 1,7 0,4 -1,1 0,9
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty. *Bez hlavního města Prahy.
Komunistická strana zaznamenala průměrný procentuální nárůst pouze o půl procentního bodu. Zatímco v roce 2000 se její průměrný procentuální nárůst zvýšil o více neţ 9 %. Nejniţší podíl v rámci ORP zaznamenala v obci Černošice20, kde jí volilo pouze 5 % obyvatel. Nejvíce ji volilo v Ivančicích na Brněnsku – necelých 40 %. Nárůst podílů hlasů komunistické strany nebyl v roce 2004 jiţ tak výrazný jako v předešlých krajských volbách. Pokles v rámci krajů se projevil i na úrovni obcí s rozšířenou působností. Sníţení volebního zisku oproti předešlým prvořadým volbám komunistů se
20
Vyjma výrazné podpory ODS (52 %), zde získala 18 % Koalice pro Středočeský kraj, coţ je oproti celokrajnému výsledku (6,6 %) silný nárůst.
46
projevilo v 73 obcích, ale maximální sníţení volebního zisku nepřekročilo 5 %. Ve zbylých obcích došlo ke zvýšení volební podpory. Nejvíce byl nárůst patrný v Karviné – 10 %. KDU-ČSL
Komparaci výsledků lidovců z předchozích období nelze provést, protoţe v roce 2004 kandidovali v rámci čtyřkoalice a ve volbách do Parlamentu ČR utvořili opět koalici, ale tentokráte s Unií svobody-DEU. Strany se ovšem jiţ dále nedohodly na spolupráci. Strana lidová sestavila samostatnou kandidátku v 10 krajích, ale protoţe v některých z nich neuspěla v roce 2004 či 2008 nebo došlo k zapojení lidovců do regionálních hnutí a sdruţení, tak pro analýzu KDU-ČSL byly zvoleny všechny kraje. Pro rok 2004 i pro následující volby do zastupitelstev krajů bude komparováno 101 obcí s rozšířenou působností, coţ sniţuje velikost vzorku.
Tabulka č. 12: KDU-ČSL ve volbách 2004. 2004 Kraj absolutně procenta Jihočeský 14 279 9,6 Vysočina 26 090 20,5 Brněnský 70 549 26,2 Olomoucký 19 865 13,7 Zlínský 30 835 21,3 Moravskoslezský 30 576 11,3 Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
Rozdíly mezi volebními výsledky ve vybraných krajích se projevují i na úrovni jednotlivých obcí s rozšířenou působností. Vůbec nejvyššího podílu v rámci těchto obcí získala strana lidová ve Šlapanicích na Brněnsku, kde jí svůj hlas dalo 36 % obyvatel. Naopak nejméně hlasů získala v Bruntále, kde její zisk byl roven 4,3 %.
47
Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2004
Počet a sloţení relevantních stran v krajských stranických systémech doznalo změny v podobě rozpadu Čtyřkoalice. Protoţe došlo k této změně, budou v první fázi podrobeny regresní analýze data pro ODS, KSČM a ČSSD. Počet jednotek je identický jako v předešlých volbách, tedy 205 obcí s rozšířenou působností. V případě KDU-ČSL bude pouţit totoţný model, ale na niţší počet testovaných případů, kterých bude 101. V obou typech modelu bude závislou proměnnou procentuální zisk jednotlivých stran v rámci obcí s rozšířenou působností. V prvním typu budou pouţity jako nezávislé proměnné procentuální podíly tří preferenčně nejúspěšnějších kandidátů pro vybrané strany. Druhý model bude testován za pomocí jedné proměnné, která je dána jako součet preferenčních podílů tří nejvýše upřednostňovaných kandidátů. Tabulka č. 13: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL B konstanta 1. pořadí v preferencích 2. pořadí v preferencích 3. pořadí v preferencích
Index determinace
BETA
B
B
33,502
9,649
BETA BETA 7,130
B
BETA
15,781
,155
,458
,038
,045
,172
,390
,148
,296
,150
426
,328
,280
,159
,259
-,105
-,120
-,020
-,022
-,112
-,064
-,076
-,087
,259
,222
,390
,056
,120
,273
Na základě regresní analýzy přistoupíme k interpretaci získaných hodnot. Z analýzy vyplývá, ţe jednotlivé modely působí rozdílně na vybrané politické strany. Nejsilnější index determinace nalezneme opět u sociální demokracie, kde došlo k jeho nárůstu oproti roku 2004. Na základě indexu determinace u této vládní strany můţeme vysvětlit 39 % variability závislé proměnné. Takto vysoký index indikuje silnou prediktivní hodnotu pro tento druh modelu. V našem případě jsme analyzovaly 205 obcí s rozšířenou působností. Na základě dat zpracovaných pomocí statistického programu SPSS a daných nezávislých proměnných v podobě preferenčních zisků tří kandidátů odvodit, ţe v případě ČSSD daný model vysvětluje necelých čtyřicet procent variability závislé proměnné. Nejsilnější proměnnou je v ČSSD nejvíce upřednostňovaný kandidát, coţ vyplývá 48
z Beta koeficientu (BETA). Na základě nestandardizovaného Beta koeficientu (B), lze uvést následující tvrzení. Za předpokladu, ţe se zvýší podíl preferencí u prvního kandidáta o deset jednotek, coţ jsou v našem případě procenta podílu preferenčních hlasů, tak se podpora strany zvýší o 1,55 % (tab.č.12). Ostatní hodnoty musejí ovšem zůstat konstantní. V případě koeficientů třetího kandidáta v pořadí platí nepřímá úměra dle negativní hodnoty nestandardizovaného. Záporná hodnota bude nejspíš způsobena silným vztahem prvního a druhého kandidáta v daném modelu. Voliči sociální demokracie tedy spíše preferovali dva kandidáty a třetího jiţ nikoliv. Značný propad v hodnotě indexu determinace lze vysledovat u občanských demokratů. Zatímco v roce 2000 bylo moţné dle zvolených nezávisle proměnných vysvětlit aţ 21 % variability závislé proměnné, tak síla regresního modelu na základě dat z roku 2004 značně poklesla. Index determinace říká, ţe lze vysvětlit pouze necelých 6 % proměnlivosti ve volebních výsledcích ODS. Silný význam v tomto slabém modelu má proměnná v podobě druhého nejvíce preferovaného kandidáta. Vzhledem k obhajobě značného mnoţství mandátů a pozic hejtmanů, je moţné, ţe voliči podporovali lídry kandidátek výrazně v rámci všech krajů a obcí s rozšířenou působností, tedy jejich podpora byla v podstatě konstantní. Silnější vztah k závisle proměnné pak způsobilo právě preferování druhého kandidáta. Komunistická strana jiţ nezaznamenala takový nárůst volební podpory, ale hodnota daného modelu pro tyto volby se oproti předchozím téměř zdvojnásobila. Na základě modelu a vybraných proměnných lze interpretovat 12 % proměnlivost ve volebních výsledcích KSČM. U této strany taktéţ výrazně vzrostla síla vztahu v modelu mezi ziskem strany a nejpreferovanějším kandidátem. Za pomoci nestandardizovaného Beta koeficientu a předpokladu identických podmínek lze odvodit, ţe v případě navýšení zisku třetího preferenčního kandidáta o pět procent se straně zvýší volební výsledek o 1 %. Jak jiţ bylo výše zmíněno, tak regresní model vlivu podpory jednotlivých kandidátů pro stranu lidovou vychází z niţšího počtu krajů a tedy i obcí s rozšířenou působností. Proto lze vztahovat jeho výsledky a hodnoty pouze na dané kraje21. Aplikace regresního modelu na větší mnoţství krajů nebyla bohuţel moţná. Jedním z důvodů je zapojení lidovců do regionálních koalic či jejich faktická absence v rámci daného kraje. Hodnota indexu determinace je tedy ovlivněna tím, ţe se jedná o kraje, kde strana získává dostatek hlasů pro vstup do krajských zastupitelstev. Na základě regresní analýzy dat KDU-ČSL ve vybraných 21
Jedná se o Jihočeský, Vysočinu, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský, kde se nachází 101 ORP.
49
obcích s rozšířenou působností můţeme vysvětlit necelých 28 % diferenciací mezi závislou proměnnou – ziskem dané politické strany. Ve druhém modelu dochází ke změně počtu a podoby nezávislé proměnné. Jednotlivé podíly kandidátů jsou nahrazeny jejich součtem. Význam vlivu součtu těchto preferencí ukazuje následující model.
Tabulka č. 14: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL22 B konstanta Součet preferencí tří nejúspěšnějších kandidátů
Index determinace
BETA
BETA
33,034
9,489 ,124
B
,618
,379
,107
B
BETA
15,754 ,237
,052
,098
B
BETA
7,205 ,344
,114
,116
,516
,259
Při pohledu na tento model je zřejmé, ţe největší explanační sílu a tedy i nejvyšší procentuální moţnost k vysvětlení variability dané proměnné, nabývá index determinace opět v případě sociální demokracie. Při komparaci obou modelů aplikovaných na volební rok dochází ke sníţení indexu determinace u všech čtyř vybraných politických stran. V druhém modelu má nejsilnější vztah k volebním výsledkům nezávislá proměnná opět u sociálních demokratů. Pokles nastal i u nestandardizovaných hodnot Beta koeficientů (B). Na druhou stranu v případě sociální demokracie model ukazuje, ţe navýšení celkového počtu preferenčních hlasů pro první tři nejúspěšnější kandidáty o jedno procento, by straně zvýšilo volební zisk o 0,124 %. V hypotetickém případě navýšení počtu preferenčních hlasů pro dané kandidáty o 30 % by se volební zisk strany zvýšil o více neţ 3,5 procenta. Síla modelu pro obě opoziční strany – ODS i KSČM je slabá. Občanští demokraté vyhráli volby ve 12 z 13 krajů. Jejich podpora tedy v rámci krajů i vybraných obcí byla spíše konstantní, coţ se projevuje i v počtu a podobě rozdělení preferenčních hlasů
22
Do regresních modelů byly zahrnuty pouze následující kraje: Jihočeský, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský. Tyto kraje zahrnují 101 obcí s rozšířenou působností.
50
Tabulka č. 15: Tři nejvyšší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností.
ČSSD Kraj
ORP
Zisk (%)
1. místo (%)
2. místo (%)
3. místo (%)
součet preferencí
Moravskoslezský Zlínský Pardubický
Bohumín Otrokovice Holice
35,4 30,3 29,6
51,9 56,1 31,4
33,9 5,2 13,6
22,0 4,8 3,4
107,7 66,1 48,5
Český Brod Poděbrady Říčany
57,2 56,2 54,7
26,2 22,6 9,23
21,0 16,7 3,7
12,1 8,17 1,8
59, 47,5 14,8
Ivančice Karviná Bílina
39,6 39,1 34,0
54,0 38,3 31,4
7,32 20,84 6,46
3,6 12,2 5,4
65 71,4 43,3
Šlapanice Kyjov Velké Meziříčí
36,7 31,1 27,3
62,3 56,2 40,0
48,8 26,1 11,5
31,7 15,8 11,3
142,9 98,1 62,9
ODS Středočeský Středočeský Středočeský
KSČM Jihomoravský Moravskoslezský Ústecký
KDU-ČSL* Jihomoravský Jihomoravský Vysočina
*pouze ve výše uvedených krajích
Tabulka č. 16: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností.
ČSSD Kraj
ORP
Zisk (%)
1. místo (%)
2. místo (%)
3. místo (%)
součet preferencí
Liberecký Liberecký Jihočeský
Železný Brod Jilemnice Vimperk
5,12 5,72 6,33
7,37 8,79 14,56
5,26 5,49 11,65
5,26 5,49 5,83
17,89 19,78 32,04
Zlínský
Valašské Klob.
14,71
7,8
6,42
3,67
17,89
Jihomoravský Jihomoravský
Šlapanice Pohořelice
18,74 19,31
3,61 6,88
3,09 4,23
3,09 4,23
9,79 15,34
Černošice Kravaře Vizovice
7,14 9,27 9,35
1,8 11,11 7,0
1,8 4,27 7,0
1,8 4,27 7,0
5,41 19,66 21,0
Bruntál Tábor Orlová
4,37 4,77 4,82
32,59 21,79 6,14
24,44 11,38 6,14
20,74 9,20 5,26
77,78 42,37 17,54
ODS
KSČM Středočeský Moravskoslezský Zlínský
KDU-ČSL* Moravskoslezský Jihočeský Moravskoslezský
51
Shrnutí
Jasným vítězem voleb se stala Občanská demokratická strana, která si díky volebním výsledkům zajistila křesla dvanácti hejtmanů a potvrdila tak svoji dominantní pozici v krajské samosprávě. Občanští demokraté jako opoziční strana výrazně navýšila svůj volební zisk, protoţe ji volilo o 12 % více voličů, neţ v předchozích prvořadých volbách. Posílení její pozice potvrdilo hypotézu stanovenou pro opoziční stranu. Její výsledky napříč kraji a samotnými obcemi s rozšířenou působností byly diferenciované. Procentuální zisky největší opoziční strany se pohybovaly v rozmezí 14-58 %, coţ představuje výrazný rozptyl (viz tabulky č.: 14-15). V obou typech určených pro regresní analýzu však síla modelu značně poklesla. Zatímco v předchozích sledovaných volbách bylo moţné na základě vlivu nezávislých proměnných určit aţ 21 % variability mezi volebními výsledky a podporou preferovaných kandidátů, tak ve volbách roku 2004 se jednalo o pouze necelých šest procent. Tento propad síly obou typů modelu mohl být způsobem enormním nárůstem zisku dané politické strany. Dále absencí větší opoziční strany, vyjma úzce profilované komunistické strany, kterou v předchozích volbách představovala Čtyřkoalice. V prvním modelu navíc lze vypozorovat, ţe procentuální podíl nepreferovanějšího kandidáta nehrál fakticky ţádnou roli. Nejsilnější proměnnou se stal druhý kandidát v pořadí, coţ mohlo způsobit rovnoměrně rozvrstvené hlasování pro jednotlivé lídry kandidátek v krajích, protoţe právě oni se stali v rámci svých stran nejúspěšnějšími co do počtu preferencí. Druhou opoziční stranou byla KSČM. Podle představených hypotéz by měl její volební zisk být vyšší, neţ v předchozích volbách do národního Parlamentu. V celkovém součtu sice strana posílila, ale pouze o jedno procento, coţ je výrazněji méně, neţ v roce 2004, kdy její procentuální zisk byl vyšší o 10 %. Velice slabé posílení zisku v celorepublikovém měřítku potvrzují i zisky z jednotlivých obcí s rozšířenou působností. Ve více neţ jedné třetině z nich se jim nepodařilo dosáhnout lepší volebního výsledku. Otázkou ovšem zůstává proč. Vysvětlení velmi nízkého nárůstu volební podpory v rámci zvolených obcí nelze ani s pomocí jednotlivých regresních modelů. V prvním případě je model schopen vysvětlit pouze 12 % diference mezi volební zisky a podporou preferovaných kandidátů. Pro druhý model je explanační hodnota ještě o několik desetin niţší. Strana lidová byla v době konání voleb stranou vládní, ale zároveň se jedná o malou stranu, které by se měl volební zisk zvýšit. Lidovci kandidovali v minulých volbách ve 52
Čtyřkoalici, proto nelze odhadnout, kolik hlasů tohoto subjektu bylo uděleno na základě volby pro KDU-ČSL či další strany koalice. V tomto případě však hypotézu o zvýšení volebního zisku malé strany nelze potvrdit, ale ani vyvrátit. Analýza daného subjektu musela být také omezena pouze na vybrané kraje, coţ její následnou interpretaci váţe pouze na vybrané celky a nikoliv na všechny obce s rozšířenou působností jako u ostatních analyzovaných stran. V prvním regresním modelu je nejsilnější vztah mezi závislou proměnnou v podobě zisku politické strany a nezávislou proměnnou - podílem preferencí prvního kandidáta, coţ se projevuje i ve druhém modelu. V obou případech lze za pomocí regresní analýzy vysvětlit více neţ 25 % ve variabilitě výsledků KDU-ČSL v rámci vybraných obcí. Pokles voličské podpory sociálních demokratů v rámci jednotlivých krajů je patrný na první pohled. Jejich volební výsledky tedy opětovně potvrzují předloţenou hypotézu věnující se poklesu podpory vládní strany. Při vztaţení výsledků na kraje a agregovaná data z obcí s rozšířenou působností nalezneme silné výkyvy procentuálního zisku (tabulka č.:14-15). Niţší ztrátu volební podpory lze identifikovat v rámci krajů, ale také ve vybraných obcích. Procentuální pokles byl niţší, neţli při komparaci výsledků a dat z let 1998 a 2000. Při pohledu na hodnoty indexu determinace v rámci obou doposud analyzovaných voleb je moţným vysvětlením niţší míry poklesu větší interpretační hodnota zvolených modelů. Zvolené nezávislé proměnné v obou typech regresní analýzy vykazují silné hodnoty modelu. Na zvolených jednotkách lze díky nim vysvětlit aţ 39 % variability závislé proměnné. Na základě podílu preferenčních hlasů můţeme objasnit výrazné procento proměnlivosti volebních výsledků dané strany ve zvolených jednotkách.
53
Analýza rozdílu ve volbách 2000 a 2004 Následující kapitola se pokusí přiblíţit rozdíly mezi volebními výsledky dvou voleb do krajských zastupitelstev. Analyzované jednotky budou identické. Pro komparaci a analýzu budou vyuţity následující strany – ODS, KSČM a ČSSD. Jedná se o strany, které mají v rámci obou voleb identickou povahu a jejich volební výsledky jsou pro zkoumání vhodné. Strana lidová nebude součástí dané kapitoly z výše uvedených důvodů.
Jednotlivé strany
Z úhlu pohledu teorie voleb druhého řádu byla KSČM i ČSSD v obou sledovaných volbách v identickém postavení – opoziční, respektive vládní strany. Bude tedy zajímavé sledovat případné odlišnosti v jejich volebních výsledcích v identickém druhu voleb a pozici, která dle teorie predikuje jejich volební výsledky k předešlým prvořadým volbám. ČSSD Zisk absolutního počtu hlasů ČSSD se mezi sledovanými roky sníţil o necelých 14 %, přesto však lze najít kraje, kde její volební zisk vzrostl nebo přes větší pokles počtu hlasů zůstal identický. Tento jev je determinován niţší volební účastí v roce 2004. Tabulka č. 17 : Volební zisky ČSSD v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 2000 2004 rozdíl Kraj absolutně procenta absolutně procenta IVS procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
344 441 45050 22195 22848 10792 31832 14083 19613 18985 16225 41803 27399 24916 48700
14,7 15,8 13,4 14,9 16,4 17,2 13,0 13,2 13,4 11,5 13,5 16,3 15,1 15,6
297 083 46 358 18 860 20 670 8 782 24 951 11 233 17 020 17 052 16 902 32 143 21 745 19 761 41 606
14,0 16,7 12,7 14,9 14,9 15,3 10,8 12,0 13,2 13,3 11,9 15,0 13,7 15,4
0,9 1,0 0,8 0,9 0,8 0,8 0,8 0,9 0,9 1,0 0,8 0,8 0,8 0,9
-0,7 0,9 -0,7 0 -1,5 -1,9 -2,2 -1,2 -0,2 1,8 -1,6 -1,3 -1,4 -0,2
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
54
Na úrovni obcí s rozšířenou působností byla sociální demokracie nejvíce úspěšná v obci Milevsko na Písecku, kde její procentuální podíl vzrostl o 16 % a index volební stability byl roven 2,8. Vůbec nejniţší hodnotu tohoto indexu zaznamenala ČSSD v Ivančicích, kde největší podíl zaznamenala KSČM. KSČM Z výsledků na úrovni krajů je zřejmé, ţe volební podpora KSČM v druhých krajských volbách byla niţší. Na úrovni obcí s rozšířenou působností došlo také ke sníţení počtu hlasů v absolutní a procentuální rovině. Dle indexu volební stability, který vyjadřuje poměr mezi zisky v absolutním počtu hlasů mezi dvěma stejnými druhy voleb, komunistickou stranu volilo ve vybraných obcích o 14 % méně obyvatel neţ v roce 2000. V celkem 147 obcích se její volební výsledek v procentuálním vyjádření oproti předešlým krajských volbám sníţil. Tabulka č. 18 : Volební zisky KSČM v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 2000 2004 rozdíl Kraj absolutně procenta absolutně procenta IVS procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
493 688 62358 32134 32150 14723 52188 17648 26764 24791 28920 64620 36051 26852 78190
21,1 21,9 19,4 21,0 22,4 28,2 16,3 18,0 17,5 20,0 20,8 21,5 16,3 25,0
416 807 52 779 28 487 27 576 13 297 41 234 16 577 23 686 22 363 26 694 51 580 30 999 22 352 59 183
19,7 19,1 19,1 19,9 22,7 25,3 15,9 16,7 17,3 21,0 19,1 21,4 15,5 22,0
0,8 0,8 0,9 0,9 0,9 0,8 0,9 0,9 0,9 0,9 0,8 0,9 0,8 0,8
-1,4 -2,8 -0,3 -1,1 0,3 -2,9 -0,4 -1,3 -0,2 1,0 -1,7 -0,1 -0,8 -3
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
Vůbec nejniţší hodnotu indexu volební stability měla komunistická strana v Litvínově, kde ji se jí podařilo oslovit pouze dvě třetiny voličů oproti předešlým volbám. Naopak o 28 % voličů jí odevzdalo hlas v Pacově na Jihlavsku23.
23
Jedná se o poměr mezi voliči z let 2000 a 2004, ale je také nutné bát v úvahu počet obyvatel dané obce a volební účasti. Zatímco ve zmiňovaném Pacově obdrţela navíc asi 50 hlasů, tak v případě Litvínova jich ztratila víc neţ 800.
55
ODS Občanská demokratická strana zvýšila svůj volební zisk v procentuální i absolutním počtu v rámci šech krajů. Ve sledovaných obcích s rozšířenou působností její absolutní podpora vzrostla v průměru o 43 % volební zisk o více neţ 12 %. I přesto se našly ve vybraném vzorku obce, kde tomu bylo naopak. Například ve Valašských Kloboucích její podpora odpovídala pouze 58 % procentům z předešlých krajských voleb24. Největší nárůst hlasů zaznamenala ODS v Pacově, kde se jí podařilo oslovit třikrát více voličů.
Tabulka č. 19: Volební zisky ODS v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 2000 2004 Kraj absolutně procenta absolutně procenta IVS Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
559 301 81 777 42 707 36 957 18 315 49 397 26 866 39 953 34 825 26 673 56 630 31 828 30 421 82 952
23,80 28,8 25,8 24,2 27,8 26,8 24,8 26,9 24,5 18,9 18,2 19,0 18,5 26,5
769 848 123 897 65 882 57 192 23 613 64 654 37 497 55 486 44 423 37 509 69 524 44 229 43 514 102 068
36,4 44,7 44,2 41,3 40,3 36,9 36,1 39,3 34,5 29,5 25,8 30,6 30,1 37,9
rozdíl procenta
1,4 1,5 1,5 1,5 1,3 1,3 1,4 1,4 1,3 1,4 1,2 1,4 1,4 1,2
12,6 15,9 18,4 17,1 12,5 10,1 11,3 12,4 10 10,6 7,6 11,6 11,6 11,4
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
24
Jedná se o jiţ výše zmíněný případ, kdy v této obci získalo více neţ 28 % regionální sdruţení Evropských demokratů a starostů pro kraj.
56
Analýza proměny podpory kandidátů na volební zisky
Předešlé kapitoly věnující se hledání míry vztahu v navrţených modelech mezi závislou a nezávislou proměnnou byly zaloţeny na datech vztaţených k daným volbám. Jednalo se tedy o data, která byla přímo součástí volebních výsledků. Následující kapitola se pokusí pomocí regresních modelů vyhledat spojitost mezi změnami ve volebních výsledcích jednotlivých stran mezi volbami do krajských zastupitelstev pomocí změny v udílení preferencí kandidátům. Analýza se tedy zaměří na to, jakým způsobem rozdílné udělování preferenčních hlasů ve dvou sledovaných volbách ovlivnilo rozdíly mezi výsledky v rámci těchto voleb pro dané strany ve vybraných obcích s rozšířenou působností.
Tabulka č. 20: Regresní modely pro zkoumání míry vlivu preferování kandidátů na zisky politických stran v ORP.
Model
Závislá proměnné
Nezávislé proměnné
1.
Zisky politických stran v rámci ORP (%)
Rozdíl preferencí prvního neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí druhého neúspěšnějšího kandidáta
Konstruování
Dle pořadí bude vypočítán rozdíl mezi podíly preferenčních hlasů u jednotlivých nejpreferovanějších kandidátů z krajských voleb z roku 2000 a 2004.
Rozdíl preferencí třetího neúspěšnějšího kandidáta
2.
Zisky politických stran v rámci ORP (%)
Rozdíl v podílu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů
Pro tvorbu proměnné budou vyuţity rozdíly v součtu procentuálního zisku tří nejúspěšnějších preferenčních kandidátů z let 2000 a 2004.
57
Zvolená závislá proměnná byla konstruována jako procentní rozdíl mezi výsledkem voleb 2000 a 2004 v obcích s rozšířenou působností pro danou stranu. Jedná se tedy o vyjádření míry změny v podpoře stran. Tato změna bude zkoumána pomocí nezávislých proměnných. V prvním modelu budeme vyuţívat opět tři nezávislé proměnné. Ty byly sestaveny na základě rozdílu procentuálního zisku tří preferenčně nejúspěšnějších kandidátů. Analýza bude zahrnovat tři politické strany – ODS, KSČM a ČSSD ve 205 obcích s rozšířenou působností. Následující model přibliţuje závislé proměnné a jednotlivé nezávislé proměnné. Nyní přistoupíme k interpretaci prvního modelu, který byl testován pomocí statistického programu SPSS. Tabulka č. 21: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. ČSSD ODS KSČM B konstanta Rozdíl preferencí prvního neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí druhého neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí třetího neúspěšnějšího kandidáta
Index determinace
BETA
B
BETA
14,351
,112
B
BETA
-,713
,105
,427
,195
,445
,051
,223
,053
,133
,043
,069
,022
,060
-,049
-,098
-,019
-,020
,013
,032
,212
,216
,061
Na základě analýzy regresního modelu zjistíme, ţe daný model je aplikovatelný na všechny zvolené strany, ale jeho interpretační hodnota se liší pro různé strany. Nejsilnější proměnnou ve zvoleném modelu je u všech tří stran rozdíl preferencí pro nejúspěšnějšího kandidáta. U všech tří sledovaných stran se síla vztahu mezi závisle proměnnou a nezávisle proměnnou sniţuje dle preferenčního pořadí. U dvou prvních dochází dokonce k nepřímé úměrnosti. Na základě nestandardizovaného Beta koeficientu vypozorovat, ţe navýšení zisku třetích nejpreferovanějších kandidátů občanských a sociálních demokratů by vedlo ke sníţení celkového volebního výsledku pro danou stranu. Pro komunistickou stranu je model velmi slabý. Tento trend můţeme pozorovat i při regresní analýze z let 2000 a 2004, kdy se pouze jedenkrát dalo pomocí zvolených modelů vysvětlit více neţ 12 % variability v závislé proměnné. Doposud tedy vztah mezi udělováním preferencí a volebním výsledkem dané strany nebyl nalezen. Největší vypovídací hodnotu má model pro Občanskou demokratickou stranu. S pomocí indexu determinace lze vysvětlit necelých 22 % rozmanitosti v rozdílnosti 58
volebních výsledků v obcích s rozšířenou působností ve dvou po sobě následujících krajských volbách. Na základě nestandardizovaného Beta koeficientu lze předpokládat, ţe pokud by došlo k navýšení podílu preferenčních hlasů u prvního kandidáta a ostatní by zůstalo konstantní, tak se volební zisk dané strany pro 2004 zvýší o necelá dvě procenta oproti předešlým krajským volbám. Je zajímavé, ţe největší vypovídací hodnotu má model pro stranu, které se podařilo nejvíce navýšit svůj volební výsledek v rámci sledovaných voleb a jednotek. Pomocí zvoleného modelu a jeho proměnných můţeme u sociální demokracie vysvětlit 21 % variability v závislé proměnné. V tomto procentu případů můţeme tedy přisuzovat výkyvy v rozdílnosti volební podpory u dané strany ve vybraných obcích vlivu preferenčních hlasů pro první tři kandidáty. Zkoumání tohoto modelu na rozdílech volebních zisků ve dvou krajských volbách tak reaguje na změny ve výsledcích dané strany. Aplikace druhého regresního modelu je provedena na stejných politických subjektech i obcích s rozšířenou působností. Předešlé tři typy nezávisle proměnných nahradí pouze jedna, která je dána jejich součtem v obou zvolených letech a následnou komparací. Tabulka č. 22: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. ČSSD ODS KSČM B konstanta Rozdíl v podílu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů
Index determinace
BETA
B
BETA
14,435
,344 ,058
,404
,159
,106
BETA
-,691 424
,176
B
,034
262
,064
Vypovídací hodnota zvoleného modelu pro komparování rozdílnosti ve volebních podporách při součtu podílů preferenčních hlasů se oproti prvnímu modelu sníţila. Niţší hodnota indexu determinace u ODS a ČSSD je způsobena právě i nepřímou úměrností závislosti vztahu mezi volebním výsledkem dané strany a podílu preferenčních hlasů pro kandidáta. Nejsilnější je model u občanských demokratů, kdy lze s jeho pomocí objasnit necelých 18 % rozmanitosti rozdílů této politické strany při komparaci jejich výsledků z dvou konaných krajských voleb. Vzhledem k práci s agregovanými daty na dané úrovně můţeme na základě hodnoty nestandardizovaného Beta koeficientu a zachování stávajících podmínek 59
předpokládat, ţe pokud by došlo k navýšení rozdílu součtu tří nejpreferovanějších kandidátů mezi danými volbami o 30 %, tak by se zvýšil volební zisk občanských demokratů v rámci dané ORP o více jak tři procenta. Vztah mezi zvýšením či sníţením volební podpory v daných obcích najdeme u všech tří analyzovaných stran. Hodnoty a síla modelu jsou však pro kaţdou z nich rozdílné. Jiţ tradičně nejslabší vypovídací hodnotu má model pro komunistickou stranu, kde sice nalezneme pozitivní vztah mezi danou proměnou – závislou a nezávislou, ale prediktivní hodnota je velmi nízká.
Shrnutí Předešlá kapitola se zaměřila na zkoumání odlišných výsledků krajských voleb tří politických stran – ODS, KSČM a ČSSD na úrovni jednotlivých krajů a obcích s rozšířenou působností. V obou sledovaných volbách byla sociální demokracie hlavní vládní strany a její výsledky oproti předešlým volbám do národního Parlamentu se sníţily. V porovnání krajských voleb samotných pak také došlo k určitému poklesu jak ve volebních ziscích i absolutním počtu hlasů na obou výše zmíněných úrovních komparace. Při pouţití uvedených regresních modelů k analýze vztahů mezi rozdíly volební podpory a preferovanými kandidáty nalezneme u této strany určitý vztah zvolených proměnných. Komunistická strana byla v obou sledovaných volbách opoziční stranou a její výsledky se tedy dle předpokladů v krajských volbách zvýšily. Oba navrhované typy regresních modelů však poskytují velmi nízkou vypovídací hodnotu při zkoumání vzájemných vztahů proměnných, coţ potvrzuje předešlé analýzy. Silný nárůst podpory občanských demokratů můţe být spojený s jejich jasnou a zřejmou opoziční rolí na celostátní úrovni. V obou typech modelů nabýval vztah této strany nejvyšší vypovídací hodnoty. Na základě dat a analýzy lze říct, ţe v případě ODS byl vztah mezi volebním ziskem strany a preferenčními hlasy tří nejúspěšnějších kandidátů nejsilnější.
60
Volby 2008 Prozatím poslední konané volby do krajských zastupitelstev přinesly značnou změnu z hlediska postavení jednotlivých aktérů. Poprvé ve volbách do krajských zastupitelstev kandidovala ČSSD jako opoziční strana. Předešlé volby do Poslanecké sněmovny totiţ skončily vyrovnaným výsledkem pro dvě skupiny politických stran. Obě dvě velké strany dosáhly historicky nejvyšších volebních zisků, kdyţ je dohromady volilo necelých 70 % voličů. Ve volbách zvítězila ODS, která spolu s potencionálními koaličními partnery – Stranou zelených a KDU-ČSL disponovala přesně polovinou mandátů, stejně jako ČSSD spolu s KSČM. Situace kolem sestavení vlády nakonec vyústila v koalici tří výše zmíněných stran, které se opírala o hlasy několika poslanců zvolených za ČSSD. Krajské volby se pro vládní strany staly místem, kde se křehká koalice snaţila obhájit svá rozhodnutí a přijaté zákony. Pro opoziční sociální demokracii pak prostorem k pokusu získat výraznější podíl na vedení krajů a kritice vládních rozhodnutí. Strana zelených není do následné analýzy zařazena, protoţe se jedná o její první proniknutí do Poslanecké sněmovny a její zastoupení v krajích v předešlých volbách neumoţňuje pro potřeby práci efektivní srovnání. Výsledky KDU-ČSL jsou vztaţeny pouze ke krajům uvedených v kapitole zabývající se volbám v roce 2004. Volební výsledky, jejich vztah k teorii voleb druhého řádu a vliv preferování kandidátů přinese následující kapitola.
61
Výsledky jednotlivých stran ODS První stranou, která bude podrobena analýze, je ODS, protoţe se jedná o hlavní vládní stranu. Následující tabulka přináší pohled na volební výsledky v rámci krajů a jejich srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Tabulka č. 23: Volební zisky ODS ve volbách v roce 2006 a 2008. 2006 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 892 475 243 012 123 804 105 391 49 189 130 365 83 647 111 466 91 113 76 393 186 779 101 151 101 376 171 565
35,3 39,1 36,6 36,4 35,8 34,7 38,8 37,6 33,2 27,6 30,6 30,2 31,6 28,1
687 005 130 242 60 349 47 879 14 967 49 715 29 187 46 688 36 042 37 946 60 005 39 656 42 460 94 869
23,5 32,8 29,6 26,7 18,0 20,5 22,5 24,3 20,8 21,0 15,8 20,3 21,9 24,9
IU 0,36 0,54 0,49 0,45 0,30 0,38 0,35 0,42 0,40 0,50 0,32 0,39 0,42 0,55
rozdíl procenta -11,8 -6,3 -7,0 -9,7 -17,7 -14,2 -16,3 -13,3 -12,4 -6,6 -14,7 -9,9 -9,7 -3,2
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
V souladu se stanovenou hypotézou a konceptem voleb druhého řádu se podpora vládní strany sníţila. Průměrně v krajích klesla o 11 %, ale na základě výsledků vidíme silnou variabilitu. Diference poklesu vládní strany nalezneme i na úrovni obcí s rozšířenou působností. I přes celkový pokles se jí podařil zvýšit volební zisk ve dvou obcích – v Sedlčanech a v Jablunkově. Ve zmíněných obcích zároveň dosáhly nevyššího indexu úspěšnosti, kdy se jim podařilo získat 68 % hlasů ve srovnání s předešlými prvořadými volbami. KDU-ČSL Křesťanští demokraté na celostátní úrovni patří ke stranám, které se do roku 2010 podílely na všech vládních koalicích. Jedná se však o malou stranu, která disponovala stabilní voličskou podporou, která je koncentrována do určitých regionů. Jsou to zejména ty, kde kandidovala samostatně a jsou uvedeny v následující tabulce.
62
Tabulka č. 24: Volební zisky KDU-ČSL ve volbách v roce 2006 a 2008. 2006 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta
IU
Česká republika* Jihočeský Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
0,80 0,51 0,58 1,33 0,62 0,62 0,62
242 206 27 630 33 587 67 865 27 609 41 663 43 852
9,7 8,1 12,1 11,1 8,2 13,0 7,1
193 911 14 170 19 534 90 254 17 076 25 824 27 053
6,6 6,9 10,8 23,8 8,7 13,3 7,1
rozdíl procenta -3,0 -1,2 -1,3 12,7 0,4 0,3 -0,1
*Pouze kraje, kde KDU-ČSL kandidovala samostatně v krajských volbách 2008. Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
V porovnání s předešlými volbami do národního Parlamentu se KDU-ČSL podařilo navýšit svůj volební zisk v podstatě pouze v Jihomoravském kraji, který byl zároveň jediným, kde nebyl hejtman zvolený za ODS, ale právě křesťanský demokrat. Propad strany dokresluje i ztráta volební podpory ve 41 obcích s rozšířenou působností z celkového počtu 101. Ani jedna z nich však není z Jihomoravského kraje. Největší ztrátu zaznamenala KDU-ČSL v Bystřici nad Pernštejnem, kde ji volilo o necelá 4 procenta obyvatel méně oproti roku 2006. KSČM Komunistická strana byla jiţ tradičně opoziční stranou, její výsledky by tedy měly být dle očekávání vyšší. Situaci v rámci krajů a celkové shrnutí pro celou republiku ilustruje následující tabulka. Na úrovni jednotlivých krajů si komunistická strana pohoršila jen nepatrně ve Zlínském kraji, ale její celorepublikový výsledek je vyšší. Tabulka č. 25: Volební zisky KSČM ve volbách v roce 2006 a 2008. 2006 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
685 328 79 694 45 099 40 758 20 323 60 175 24 823 34 093 33 956 40 480 83 687 49 026 35 998 85 201
12,8 12,8 13,3 14,0 14,8 16,0 11,5 11,5 12,3 14,6 13,7 14,6 11,2 13,9
428 024 54 594 32 484 31 369 14 443 44 459 18 018 24 189 22 524 28 394 54 443 30 809 21 626 60 672
15,0 13,7 14,5 17,5 17,4 18,3 13,8 13,4 13,0 15,7 14,4 15,8 11,1 15,9
IU 0,62 0,69 0,72 0,77 0,71 0,74 0,73 0,71 0,66 0,70 0,65 0,63 0,60 0,71
rozdíl procenta 2,2 0,8 1,2 3,5 2,6 2,3 2,3 1,9 0,6 1,0 0,6 1,1 -0,1 1,0
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
63
Na úrovni obcí s rozšířenou působností se její výsledek oproti komparaci v předešlých krajských volbách také zlepšil. Propad volební podpory zaznamenaly jiţ pouze v 39 obcích s rozšířenou působností a navíc byl průměr poklesu kolem 1 %. Ve Světlé nad Sázavou na Vysočině se komunistické straně podařilo vylepšit svůj výsledek o 10 % a zároveň získala dokonce o 9 procent hlasů více neţ ve volbách prvního řádu. ČSSD Jako největší opoziční strana by měla sociální demokracie zvýšit svůj volební zisk oproti předešlým volbám prvního řádu. ČSSD si polepšila v jedenácti krajích a její celkový výsledek byl také vyšší. Ovšem v porovnání s procentuálním nárůstem ODS v krajských volbách 2004 se nedá srovnat. Sociální demokracie nezaznamenala tak výrazný nárůst, coţ je dáno vyšší volební účastí a také jejím výsledkem z roku 2006. Tabulka č. 26 : Volební zisky ČSSD ve volbách v roce 2006 a 2008. 2006 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1 728 827 190 607 102 833 91 606 44 887 132 895 63 181 89 204 90 268 97 568 200 619 118 334 106 481 247 382
32,3 30,7 30,4 31,6 32,7 35,4 29,3 30,1 32,9 35,3 32,9 35,4 33,2 40,5
1 044 719 139 564 68 856 65 066 25 977 79 219 34 749 57 351 61 900 72 004 131 615 77 556 68 452 162 410
35,8 35,1 33,8 36,3 31,3 32,7 26,7 31,9 35,7 39,8 34,8 39,7 35,4 42,6
rozdíl IU procenta 0,60 0,73 0,67 0,71 0,58 0,60 0,55 0,64 0,69 0,74 0,66 0,66 0,64 0,66
3,5 4,4 3,3 4,6 -1,3 -2,6 -2,5 1, 2,7 4,5 1,8 4,3 2,1 2,2
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
Niţší nárůst volební podpory neţ ODS jako opoziční strana v předchozích krajských volbách dokládají výsledky z obcí s rozšířenou působností. ČSSD si pohoršila ve 44, coţ představuje necelých 20 % vybraných obcí. Podařilo se jí tedy zvýšit své volební zisky, ale výrazně méně, neţ občanským demokratům před čtyřmi lety. Nejvýraznější nárůst zaznamenala ČSSD v Dačicích, kde ji volilo o 20 % více voličů. Naopak výrazný propad volební podpory zaznamenala sociální demokracie v Mostě, kde jí volilo o 13 % méně.
64
Analýza vlivu podpory kandidátů na zisky politických stran v roce 2008 Následující kapitola se bude zabývat vlivem podílu preferencí nejúspěšnějších kandidátů na zisky vybraných politických stran. Pro strany ODS, ČSSD a KSČM bylo vyuţito celkem 205 obcí s rozšířenou působností, zatímco pro KDU-ČSL pouze 101, coţ je způsobeno absencí samostatné kandidátky této strany v rámci určitých krajů.
Tabulka č. 27: Výsledky aplikace prvního modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolených nezávislých proměnných. ODS B konstanta 1. pořadí v preferencích 2. pořadí v preferencích 3. pořadí v preferencích
Index determinace
ČSSD
BETA
B
KSČM
BETA
29,901
20,805
B
BETA
12,290
KDU-ČSL B
BETA
2,515
,036
,053
,314
,413
,156
,328
,178
,374
,369
,377
,104
,094
-,096
-,113
,141
,213
-,251
-,163
,003
,002
,128
,114
,008
,008
,087
,211
,091
,242
U posledních samostatně analyzovaných voleb dosahuje vypovídací síla modelu pro občanské demokraty vůbec nejniţší hodnoty. Výrazný propad způsobil, ţe na základě daného modelu lze popsat pouze necelých 9 % variability v proměnných. Velmi nízká závislost způsobuje slabý vztah mezi procentuálním ziskem strany na úrovni obcí s rozšířenou působností a podílem preferenčních hlasů mezi nejúspěšnějšími kandidáty. Slabá vazba mezi ziskem strany a nejpreferovanějším kandidátem je nejspíše způsobena tím, ţe občanští demokraté obhajovali 12 křesel hejtmanů a podpora jednotlivých lídrů kandidátek byla konstantní. Zřejmě i proto má daleko výraznější sílu vztah mezi ziskem strany a podílem druhého kandidáta. Pomocí nestandardizovaného koeficientu Beta (B) lze určit, ţe pokud by se podíl preferencí druhého kandidáta zvýšil o 10 procent, tak by zisk strany narostl o více jak 3,5 %. V případě sociální demokracie také došlo k poklesu vypovídací hodnoty modelu, ale stále lze na základě daného regresního modelu vysvětlit více jak 21 procent variability závislé proměnné. Vůbec nejsilnější vztah mezi sledovanými stranami mezi procentuálním ziskem strany a preferencemi pro nejpreferovanějšího kandidáta nalezneme právě u sociálních demokratů. ČSSD postavila do čela kandidátek většinou celostátně či alespoň regionálně 65
známé tváře. Poslance, bývalé či stínové ministry jejích vlád. Největší vliv v daném modelu a podílu vysvětlení dané variability měli nepreferovanější kandidáti. Naopak prakticky nulový vliv v daném modelu je přisuzován třetímu kandidátu v pořadí. Pro vybrané kraje, kde KDU-ČSL kandidovala samostatně, můţeme sledovat silná vztah mezi volebními výsledky a podílem preferenčních hlasů u prvních dvou nejúspěšnějších kandidátů. Oproti sociální demokracii není vazba natolik silná, ale to můţe být způsobeno omezeným počtem testovaných jednotek. Slabá interpretační síla daného modelu pro KSČM se ve volbách v roce 2008 opět potvrdila. Pouze u 9 % v rozmanitosti volebních výsledků lze vysvětlit pomocí zvoleného regresního modelu a jeho proměnných. Druhý regresní model se snaţí zjistit závislost mezi procentuálním výsledkem strany a součtem podílů preferenčních hlasů u tří nejúspěšnějších kandidátů. Testované jednotky pro vybrané strany jsou totoţné jako v předchozím modelu.
Tabulka č. 28: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. ČSSD ODS KSČM KDU-CŠL BET B BETA B BETA B BETA B A konstanta Rozdíl v podílu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů
Index determinace
20,229
30,177 ,183
,438
,188
,098
12,247 ,262
,064
,079
2,582 ,285
,076
,133
,499
,241
Pokles vysvětlovací hodnoty nalezneme u všech sledovaných stran. Stejně jako jejich jednotlivé indexy determinace se liší, je to tak i ve v síle vztahu mezi zvolenou závisle a nezávisle proměnnou. Nejsilnější interpretační sílu nalezneme u křesťanských demokratů. Pomocí zvoleného modelu zaloţeného na součtu podílu preferenčních hlasů tří nejúspěšnějších kandidátů lze vysvětlit takřka jednu čtvrtinu variability ve výsledcích dané strany. Nutno ovšem podotknout, ţe se jedná pouze o část krajů. Pokud by však narostl v daném případě součet zisku těchto tří kandidátů a o 20 %, tak by lidovci získali necelá tři procenta více hlasů. Niţší index determinace, ale za to silnější nestandardizovaný koeficient Beta nalezneme u sociální demokracie. Na základě zvoleného modelu a předpokladu konstantnosti 66
daných podmínek by nárůst součtu preferencí také 20 % zvýšil zisk sociálních demokratů o necelá čtyři procenta. I v případě nízkých indexů determinace u občanských demokratů a komunistů nalezneme silný vztah mezi procentuálním výsledkem strany a součtem preferencí pro tři nejúspěšnější kandidáty. Tabulka č. 29: Tři nejvyšší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. Kraj /strana Zisk 1. místo 2. místo 3. místo součet ČSSD ORP (%) (%) (%) (%) preferencí Zlínský Moravskoslezský Vysočina ODS Středočeský Středočeský Středočeský KSČM Jihomoravský Vysočina Ústecký KDU-ČSL Jihomoravský Zlínský Jihomoravský
Otrokovice Bohumín Bystřice nad Perštejnem
60,6 58,2
47,2 38,4
7,2 8,2
2,7 5,4
57,1 35,2
58,1
54,0
5,8
4,9
64,8
Černošice Říčany Sedlčany
51,7 46,4 41,1
15,6 11,8 50,8
7,4 2,6 39,5
2,4 1,2 25,1
25,5 15,5 115,4
Ivančice Světlá nad Sázavou Bílina
34,7
40,0
14,4
2,3
56,8
27,1
6,1
4,2
2,9
13,3
26,8
29,2
3,3
3,2
35,8
Šlapanice Valašské Klobouky Židlochovice
31,4
41,5
38,0
20,2
99,8
24,7
32,8
22,
11,9
67,1
23,3
32,5
30,8
10,5
73,9
67
Tabulka č. 30: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. Kraj /strana Zisk 1. místo 2. místo 3. místo součet ČSSD ORP (%) (%) (%) (%) preferencí Středočeský Liberecký Liberecký
Černošice Semily Turnov
19,1 19,4 21,39
17,7 13,3 8,8
5,7 11,2 7,3
4,5 9,4 4,1
27,8 33,8 20,1
Bučovice Bystřice nad Pernštejnem Ivančice
11,1
14,6
10,7
6,4
31,7
12,1
9,5
8,7
3,7
21,9
13,9
5,5
4,8
4,5
14,8
Vizovice Černošice Šlapanice
5,8 6,1 6,7
7,3 5,1 5,2
6,0 2,9 4,6
4,8 2,2 4,0
18,2 10,2 14,0
Orlová Bruntál Karviná
2,0 2,7 2,8
10,8 16,2 16,3
9,6 15, 14,
5,1 11,1 6,8
25,6 42,7 37,6
ODS Jihomoravský Vysočina Jihomoravský
KSČM Zlínský Středočeský Jihomoravský
KDU-ČSL Moravskoslezský Moravskoslezský Moravskoslezský
68
Shrnutí V krajských volbách v roce 2008 byli občanští demokraté poprvé v pozici strany s vládní odpovědností na celorepublikové úrovni. Jejich volební výsledky na úrovni celorepublikové, krajské i obcí s rozšířenou působností tomu odpovídají. Je ovšem nutné vzít v potaz i míru propadu této vládní strany. V druhořadých volbách sice voliči tuto stranu méně preferovali, ale její propad nebyl natolik výrazný jako propad vládní sociální demokracie čtyři roky předtím.
Na rozdíl od předešlých volebních klání se sníţila vypovídací hodnota obou
zvolených regresních modelů, které slouţí k vysvětlení případně variability ve volebních výsledcích politických stran, přesto můţeme identifikovat silný vztah mezi preferenčním úspěchem kandidátů a ziskem politické strany. Vítězem voleb se stala sociální demokracie, která tedy naplnila předpokládanou hypotézu. Její vítězství nebylo tak výrazné jako jejího hlavního politického oponenta v roce 2004. Vliv preferovaných kandidátů v roce 2008 potvrdil analýzy z předešlých voleb. Sociální demokracie disponuje v kaţdých sledovaných volbách jedním z největších indexů determinace a také jedním z nejvýraznějších vztahů mezi volebními výsledky a nejpreferovanějšími kandidáty. KDU-ČSL dosahuje v rámci zvolených regresních modelů nejsilnějších vztahů mezi proměnnými a také vysoké vypovídací hodnoty zvolených modelů. Její volební výsledky nedostály nárůstu volební podpory jako v předchozích letech. Propad volební podpory v necelé polovině sledovaných obcí s rozšířenou působností není v souladu s jejich pozicí jako malé strany. Otázkou je, zda byla voliči spíše vnímána jako strana vládní nebo je sníţení jejich voličské podpory předzvěstí jejich postupné marginalizaci. Tato tvrzení jsou vztahována ke zkoumaným krajům.
69
Analýza rozdílu ve volbách 2004 a 2008 Následující kapitola přiblíţí diference mezi výsledky dvou krajských voleb. Zkoumanými stranami budou ODS, ČSSD, KSČM a také KDU-ČSL. Analyzování výsledků poslední zmíněné strany lze díky kontinuálnímu postavení svých samostatných kandidátek v obou sledovaných volbách. Počet zkoumaných jednotek bude v případě této strany niţší. Menší počet je způsobem zapojením této strany do regionálních koalic a to zejména v krajích, kde je jejich stabilní podpora niţší.
Jednotlivé strany Pro následující komparaci bude zajímavé sledovat změny ve výsledcích zejména sociálních a občanských demokratů. Obě zmíněné strany totiţ z úhlu pohledu teorie voleb druhého řádu změnily svoje postavení v prvořadé volební aréně. Sociální demokraté se v roce 2008 účastnily voleb jako strana opoziční a občanští demokraté jako strana vládní. ODS Občanští demokraté ve volbách zaznamenali v roce 2008 ztrátu volební podpory. Porovnáme-li ovšem jejich výsledky ve vztahu k předešlým krajských volbám, tak dojdeme k závěru, ţe jejich propad v absolutním počtu hlasů oproti roku 2004 nebyl výrazný. Volilo je pouze o 11 % méně obyvatel. Vysoké ztráty jsou způsobeny především vyšší volební účastí, která byla vyšší o 10 procent. Nejvýraznější propad zaznamenala ODS v Karlovarské kraji, ji volilo o necelých 23 % méně obyvatel.
70
Tabulka č. 31: Volební zisky ODS ve volbách v roce 2004 a 2008. 2004 2008* Kraj absolutně procenta absolutně procenta
IVS
Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
0,89 1,05 0,92 0,84 0,63 0,77 0,78 0,84 0,81 1,01 0,86 0,90 0,98 0,93
769 848 123 897 65 882 57 192 23 613 64 654 37 497 55 486 44 423 37 509 69 524 44 229 43 514 102 068
36,4 44,7 44,2 41,3 40,3 36,9 36,1 39,3 34,5 29,5 25,8 30,6 30,1 37,9
687 005 130 242 60 349 47 879 14 967 49 715 29 187 46 688 36 042 37 946 60 005 39 656 42 460 94 869
23,5 32,8 29,6 26,7 18,0 20,5 22,5 24,3 20,8 21,0 15,8 20,3 21,9 24,9
rozdíl procenta -12,8 -11,8 -14,5 -14,5 -22,2 -16,3 -13,6 -14,9 -13,7 -8,4 -9,9 -10,2 -8,1 -13,0
*Bez hlavního města Prahy. Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
V obcích s rozšířenou působností občanští demokraté také ztratili oproti předešlým krajským volbám, ale aţ na jednu výjimku. V obci Valašské klobouky se jejich volební výsledek zlepšil o 5 % a index volební stability dosáhl hodnoty 1,62. Naopak nejvýraznější volební propad a zároveň nejniţší index volební stability byl u ODS v Karlových Varech. Zde ji volila pouze necelá polovina obyvatel oproti roku 2004 a dosáhla zde ztrátu necelých 30 %.
71
ČSSD Sociálním demokratům se podařilo výrazně navýšit svůj volební zisk v rámci sledovaných voleb. Ve sledovaných obcích s rozšířenou působností dosáhli sociální demokraté vůbec nejvyššího nárůstu v absolutních hlasech i procentech v Dačicích v Jihočeském kraji. Volilo je zde 8 krát více obyvatel neţ před čtyřmi lety a jejich výsledek se navýšil o takřka 39 %. Nejméně výrazný nárůst voličské podpory zaznamenala sociální demokracie v obci Holice na Pardubicku, kde je volilo „pouze“ o 79 % voličů více neţ v předešlých krajských volbách. Tabulka č. 32: Volební zisky ČSSD ve volbách v roce 2006 a 2008. 2004 2008* Kraj absolutně procenta absolutně procenta
rozdíl IVS procenta
Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
3,52 3,01 3,65 3,15 2,96 3,17 3,09 3,37 3,63 4,26 4,09 3,57 3,46 3,90
297 083 46 358 18 860 20 670 8 782 24 951 11 233 17 020 17 052 16 902 32 143 21 745 19 761 41 606
14,0 16,7 12,7 14,9 14,9 15,3 10,8 12,0 13,2 13,3 11,9 15,0 13,7 15,4
1 044 719 139 564 68 856 65 066 25 977 79 219 34 749 57 351 61 900 72 004 131 615 77 556 68 452 162 410
35,8 35,1 33,8 36,3 31,3 32,7 26,7 31,9 35,7 39,8 34,8 39,7 35,4 42,6
21,8 18,4 21,1 21,4 16,4 17,4 15,9 19,9 22,5 26,5 22,9 24,7 21,7 27,2
*Bez hlavního města Prahy. Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
KSČM Komunistická strana si oproti předešlým krajským volbám pohoršila. Jejich procentuální propad je daný především vyšší volební účastí, coţ dokazuje index volební stability, protoţe je volil prakticky stejný počet voličů. V obcích s rozšířenou působností si komunistická strana nejvíce polepšila oproti předešlým krajských volbám ve Stodě na Plzeňsku, kde ji volilo o necelá tři procenta obyvatel více, a index volební stability byl roven 1,65. Nejvýraznější propad pak zaznamenala v Karviné, kde ztratila více neţ 20 %.
72
Tabulka č. 33 : Volební zisky KSČM ve volbách v roce 2004 a 2008. 2004 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta
IVS
Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarsky Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubicky Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1,03 1,03 1,14 1,14 1,09 1,08 1,09 1,02 1,01 1,06 1,06 0,99 0,97 1,03
416 807 52 779 28 487 27 576 13 297 41 234 16 577 23 686 22 363 26 694 51 580 30 999 22 352 59 183
19,7 19,1 19,1 19,9 22,7 25,3 15,9 16,7 17,3 21,0 19,1 21,4 15,5 22,0
428 024 54 594 32 484 31 369 14 443 44 459 18 018 24 189 22 524 28 394 54 443 30 809 21 626 60 672
15,0 13,7 14,5 17,5 17,4 18,3 13,8 13,4 13,0 15,7 14,4 15,8 11,1 15,9
rozdíl procenta -4,6 -5,3 -4,5 -2,3 -5,2 -6,9 -2,0 -3,2 -4,3 -5,2 -4,6 -5,6 -4,3 -6,0
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty.
KDU-ČSL Propad křesťanských demokratů je doprovázen i na úrovni obcí s rozšířenou působností. Ve sledovaných 101 obcích se podařilo vylepšit volební výsledek pouze v 11 z nich, kdyţ v ostatních se jejich podpora oproti předešlým krajským volbám propadla. Přičemţ v pouze jedné třetině z nich se jim podařilo dosáhnout lepšího či alespoň stejného výsledku na úrovni absolutních hlasů. Nejvýraznější nárůst hlasů zaznamenala KDU-ČSL v obci Kuřim. Tabulka č. 34: KDU-ČSL ve volbách 2004 a 2008. 2004 2008 Kraj absolutně procenta absolutně procenta Jihočeský Jihlavský Brněnský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
14 279 26 090 70 549 19 865 30 835 30 576
9,6 20,5 26,2 13,7 21,3 11,3
14 170 19 534 90 254 17 076 25 824 27 053
6,9 10,8 23,8 8,7 13,3 7,1
rozdíl IVS procenta 0,99 0,75 1,28 0,86 0,84 0,88
-2,6 -9,6 -2,3 -4,9 -7,9 -4,2
Zdroj: Volby.cz a vlastní výpočty
73
Analýza proměny podpory kandidátů na volební zisky V předchozí kapitole jsme se v rámci analýzy vlivu preferencí pro nejúspěšnější kandidáty věnovali výsledkům z roku 2008. Následující kapitola je zaměřena na změny v podpoře kandidátů vybraných stran. Na základě výše uvedených regresních modelů se pokusíme identifikovat moţné vztahy mezi navrţenými proměnnými. Pro dané regresní modely byly pouţity data z let 2004 a 2008. Nezávislá proměnná v obou modelech je konstruována jako rozdíl mezi procentuálním ziskem strany z uvedených voleb. Závislé proměnné jsou pak diference mezi podporou nejpreferovanějších kandidátů. Tabulka č. 35: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. ČSSD B konstanta Rozdíl preferencí prvního neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí druhého neúspěšnějšího kandidáta Rozdíl preferencí třetího neúspěšnějšího kandidáta
Index determinace
BETA
ODS B
KSČM
BETA
-13,172
22,414
B
BETA
-4,481
KDU-ČSL B
BETA
-3,587
,071
,153
,130
,264
,072
,231
,183
,373
,089
,118
,075
,097
-,019
-,034
,225
,307
-,65
-,057
,117
,107
,048
,061
-,060
-,058
,032
,138
,044
,302
V případě prvního modelu nalezneme největší míru souvislosti mezi rozdílem podpory nejpreferovanějších kandidátů u KDU-ČSL. U této strany jsou nejsilnějšími v celém modelu vztahy mezi prvním a druhým nejpreferovanějším kandidátem. Negativní hodnoty koeficientů u třetího z nich jsou nejspíše dány právě upřednostněním prvních dvou. U křesťanských demokratů má model zároveň nejvyšší vypovídací hodnotu. Na základě zvolených proměnných v v daném regresním modelu můţeme s jeho pomocí objasnit 30 % variability v diferencích volebních výsledků této strany z krajských voleb v roce 2004 a 2008. Spolu s významným vlivem změny podpory preferování kandidátů lze říci, ţe výsledky 74
křesťanských demokratů byly do značné míry ovlivněny právě rozdílem mezi udělováním preferencí prvním třem nejúspěšnějším kandidátům. Na základě daného modelu můţeme dle nestandardizovaného koeficientu BETA říci, ţe pokud by se zvýšila podpora druhého nejpreferovanějšího kandidáta o 10 %, tak by propad strany ve vybraných obcích s rozšířenou působností klesl o 2,25 %. Druhou nejvyšší explanační sílu daného modelu lze nalézt u občanských demokratů, kde za pomoci nezávisle proměnných lze vysvětlit necelých 14 % variability v rozdílech volebních výsledků. Zde zjistíme, ţe míra vztahu panuje mezi všemi nezávisle proměnnými a výsledkem politické strany. V případě zvýšení rozdílu mezi prvním nejpreferovanějším kandidátem v daných krajských volbách o 10 %, by se rozdíl mezi těmito výsledky sníţil o necelých 1,5 %. Zajímavé je, ţe právě rozdíl v podílu preferencí vybraných kandidátů a diferencí ve volebních ziscích nalezneme u strany, která se ze strany opoziční stala stranou vládní. Preferování tedy v případě dané strany mělo určitý vliv na míru propadu ODS. Obdobně jako u KDU-ČSL identifikujeme nejsilnější vztah mezi prvními dvěma kandidáty v podílu preferencí a ziskem politické strany u ČSSD. Zároveň dle nestandardizovaného koeficientu BETA lze nalézt vyšší nárůst strany v případě zvýšení rozdílu mezi druhým kandidátem z daných let. U obou stran se tedy dá předpokládat, ţe nejpreferovanější kandidáti byli v rámci vybraných obcí podporováni rovnoměrněji, ale v případě silné podpory i dalšího kandidáta v pořadí se zisk těchto politických stran ve volbách v roce 2008 zvyšoval. Nutno ovšem dodat, ţe vysvětlovací síla modelu je velice nízká. Typicky velmi nízkou hodnotu u daných regresních modelů nalezneme v případě komunistické strany. V obou typech modelů nepřekročí index determinace 5 %. Dané modely tedy mohou vysvětlit pouze necelých 5 % variability ve výsledcích komunistické strany v obcích s rozšířenou působností.
75
Tabulka č. 36: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. ČSSD B
ODS BET B A
BETA
konstanta
22,439
Rozdíl v podílu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů
,057
Index determinace
13,177 ,192
,110
,032
KSČM B
BETA
,043
,149
B
BETA
-3,401
-4,439 ,386
KDU-CŠL
,214
,041
,148
,549
,294
Při vyuţití druhého regresního modelu se hodnota modelu sníţila pro všechny vybrané strany. Nejniţší je v případě jiţ uvedených komunistů a také sociální demokracie. Lze předpokládat, ţe slabá explanační síla modelu pro ČSSD je způsobena nárůstem jejich volební podpory ve všech krajích. Pozice opoziční strany byla tedy nejspíš hlavním důvodem k posílení jejich volební podpory napříč kraji i obcemi s rozšířenou působností. Silný vztah nalezneme mezi rozdílem součtu preferencí tří neúspěšnějších kandidátů u KDU-ČSL. Daný model má také pro tuto stranu největší vysvětlující hodnotu. Z rozdílu podpory tří nejpreferovanějších kandidátů můţeme vysvětlit 30 % variability v rozdílných ziscích této strany z let 2004 a 2008.
Shrnutí Komparativní analýza představila základní rozdíly ve volebních výsledcích daných politických stran v krajských volbách 2004 a 2008. Jednotlivé diference na úrovni krajů lze nalézt i v obcích s rozšířenou působností. Velmi výrazný nárůst volební podpory identifikujeme u sociální demokracie, které se podařilo několikanásobně zvýšit absolutní počty hlasů a výrazně zvýšit i sledovaný procentuální zisk. Silný nárůst je determinován především změnou jejich pozice na celostátní úrovni v roce 2006, kdy se strana ocitla v opozici. Oba typy navrţených regresních modelů mají pro tuto stranu slabou vysvětlující hodnotu, coţ je způsobeno nízkou hodnotou indexu determinace. Občanští
demokraté
zaznamenali
procentuální
pokles
v rámci
sledovaných
výzkumných jednotek, coţ je také dáno změnou pozice na celostátní úrovni. Podařilo se jim ovšem získat téměř 90 % absolutních hlasů v porovnání s předešlými krajskými volbami, kdy byli nejsilnější stranou na krajské úrovni. Procentuální propad je dán vyšší volební účastí. V navrţených
regresních
modelech
nalezneme
vztah
mezi
výsledky
jednotlivých 76
nejpreferovanějších kandidátů a volebních zisků, který je nejvýraznější u nejvíce upřednostňovaného kandidáta. Vypovídací hodnoty regresních modelů pro KSČM potvrdily prakticky nulovou hodnotu. Moţné důvody nízké vysvětlitelnosti variability ve volebních výsledcích této strany budou identifikovány v závěrečném shrnutí této práce.
77
Závěr Předloţená práce se věnovala krajským volbám v České republice optikou voleb druhého řádu a otázce jejich personalizace. Na začátku práce byl krátce popsán vznik krajských samospráv, jejich orgánů a volební systém. Po představení konceptu druhořadých voleb byla tato teorie kriticky zhodnocena. I přes dlouhodobou aplikaci této teorie je její základ od konce 70. let minulého století v podstatě identický. Autor se proto pokusil identifikovat proměnné, které mají vliv na výsledky politických stran. Ty ve volbách v rámci krajů zaznamenávají rozdílné volební zisky. Tento fakt platí i pro jednotlivé obce s rozšířenou působností, které se staly základními výzkumnými jednotkami. K vysvětlení diferencí mezi výsledky politických stran na této úrovni autor zvolil personalizaci. Vliv jednotlivých kandidátů vychází z předpokladu, ţe v druhořadých volbách volí občané „srdcem či upřímně“ (Reif, Schmitt 1980: 15) a také z efektu kandidáta. Práce byla zaměřena na zodpovězení dvou základních otázek. Můţeme aplikovat teorii voleb druhého řádu i na niţší institucionální celky? Lze diference mezi výsledky politických stran v obcích s rozšířenou působností vysvětlit pomocí personalizace? Analyzovány jsou doposud všechny uskutečněné krajské volby, které se konaly v letech 2000, 2004 a 2008. Vzhledem k povaze krajské politiky, kde na úrovni jednotlivých krajů působí regionální hnutí či sdruţení, si autor v práci ke komparaci vybral stabilní parlamentní strany – Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), Občanskou demokratickou stranu (ODS), Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) a Křesťanskou demokratickou unii – českou stanu lidovou (KDU-ČSL). U prvních tří stran probíhala analýza ve všech obcích s rozšířenou působností. V případě KDU-ČSL byly vybrány kraje, kde tato strana kandidovala samostatně ve volbách v roce 2004 a 2008, protoţe v prvních krajských volbách kandidovala v rámci Čtyřkoalice, která je začleněna do analýzy prvních krajských voleb. Analytická část práce byla členěna do pěti hlavních kapitol. Ve třech případech byly zkoumány výsledky krajských voleb z výše uvedených let. Dvě zbývající kapitoly se věnovaly diferencím mezi dvěma konanými krajskými volbami, porovnávány tedy byly výsledky z let 2000/2004 a 2004/2008. Na základě teorie voleb druhého řádu se pozice jednotlivých politických stran v průběhu těchto voleb měnila. Změna pozice a z ní vyplývající odlišné postavení v rámci krajských voleb vyplývá z předpokladů voleb druhého řádu.
78
Na začátku práce byly identifikovány jednotlivé proměnné – závislá i nezávislé. Pro analýzu volebních klání byla jako závislá proměnná zvolena volební podpora jednotlivých stran. Nezávislé proměnné v prvním modelu byly podíly hlasů tří nejpreferovanějších kandidátů a v modelu druhém to byl součet těchto hlasů. Tyto typy modelů byly aplikovány na jednotlivé krajské volby. Pro komparaci dvou krajských voleb byl závislou proměnnou rozdíl vyjádřený v procentech mezi dvěma sledovanými roky. I v tomto případě byly poţity dva regresní modely. V prvním z nich byly nezávislé proměnné zaloţené na rozdílu v podílu hlasů tří nejpreferovanějších kandidátů mezi danými roky a v druhém rozdíl součtu podílu jejich hlasů. V prvních krajských volbách jsme na základě regresních modelů dospěli k následujícím zjištěním. V případě ODS, Čtyřkoalice a ČSSD byla nalezena vysoká souvislost zejména mezi podílem hlasů pro nejpreferovanějšího kandidáta a ziskem dané politické strany. Na základě prvního modelu bylo moţné v případě sociální demokracie vysvětlit aţ 33 % variability v závislé proměnné, kterou byla jejich volební podpora. V druhém modelu nalezneme také souvislost mezi výsledkem strany a součtem podílů hlasů tří nepreferovanějších kandidátů a vypovídací hodnota modelu je nejsilnější také u sociální demokracie. Ve volbách v roce 2004 dochází ke změně nejsilnější nezávislé proměnné u ODS. V regresním modelu u této strany vykazuje nejvyšší souvislost s volebním výsledkem strany druhý nejpreferovanější kandidát. Tento jev by mohl být způsoben tím, ţe jednotliví lídři občanských demokratů v rámci krajů získávali vyváţenou podporu a tak udělování dalších preferencí bylo významnou proměnnou. U ostatních stran je nejsilnější vztah mezi prvními nejpreferovanějšími a výsledkem strany. Nejvyššího indexu determinace v rámci celé analýzy dosáhla sociální demokracie právě v tomto roce. Na základě uvedeného modelu bylo moţné vysvětlit variabilitu necelých 40 % v závislé proměnné. Při pouţití druhého modelu vypovídací hodnota v případě sociální demokracie poklesla o 2 %, ale míra závislosti se zvýšila o jednu třetinu. Při komparaci diferencí dvou uvedených krajských voleb mezi sebou nalezneme vztah mezi rozdílem preferenčních hlasů a volebními výsledky. Vztah je opět nejsilnější u nejvíce preferovaného kandidáta, i kdyţ v případě komunistické strany má model opět nízkou vypovídací hodnotu. Nejsilnější vztah nalezneme mezi nárůstem volební podpory a diferencí v podílech nejpreferovanějšího kandidáta nalezneme u občanských demokratů, kteří tyto volby vyhráli a na základě koaličního vyjednávání obsadili 12 pozic hejtmanů. Aplikace druhého modelu opět sníţila vypovídací hodnotu, ale nedošlo k výraznému nárůstu vztahu 79
mezi danými proměnným. Poslední krajské volby jsou zajímavé z hlediska změny pozice sociální demokracie i občanských demokratů. U ODS lze opět sledovat vyšší míru vztahu mezi volebním výsledkem a druhým nejpreferovanějším kandidátem. Tento jev můţe být dán opět rovnoměrnou podporou nejpreferovanějších kandidátů. ČSSD se krajských voleb účastnila poprvé jako opoziční strana a tyto volby v souladu s konceptem voleb druhého řádu vyhrála. Lze u ní sledovat opět nejsilnější vztah mezi volebním výsledkem a nejvíce preferovaným kandidátem. Obdobné výsledky nalezneme u KDU-ČSL i KSČM, i kdyţ u poslední zmíněné strany má model opět velmi nízkou vypovídací hodnotu. Následná komparace volebních výsledků z daných let ukázala nejvyšší interpretační hodnotu u KDU-ČSL. Na základě modelu vyuţívajícího změny ve volební podpoře a nejpreferovanějšími kandidáty můţeme vysvětlit 30% variability ve volebních výsledcích této strany. Vztah byl v tomto případě také nejsilnější. Výraznější míru vztahu nalezneme také u občanských demokratů, kteří ve volbách zaznamenali ztrátu podpory oproti předešlým volbám prvního a i druhého řádu. Výsledky krajských voleb na celorepublikové i krajské úrovni odpovídají ve většině případů teorii voleb druhého řádu. Jistou výjimku představuje KDU-ČSL, která má především díky své stabilní voličské základně v určitých regionech výraznou podporu. Při pohledu na niţší institucionální jednotky však jiţ nedochází automaticky ke ztrátě či zvýšení volební podpory. Tento fakt je typický zejména pro KDU-ČSL a KSČM. Komunistická strana představuje v analyzovaných stranách značnou výjimku, protoţe konstruované modely měly vţdy nízkou vypovídací hodnotu. Tento jev můţe být dokladem jisté uniformity voličů komunistické strany a také jejich stabilitou při výběru této politické strany. Míra závislosti volebních výsledků vybraných stran na podílech preferenčních hlasů je rozdílná. Předpoklad vztahu mezi volebním výsledkem politické strany a nejvíce preferovanými kandidáty se nepotvrdil u všech sledovaných stran v daných letech. Práce však můţe být základem pro další výzkum identifikovaných diferencí například s pomocí mikroanalýzy jednotlivých krajů.
80
Literatura: 1. Balík, S.: Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2006. 2. Balík, S.: Regionální a komunální rovina českého straničko-politického systému – předběžná bilance, in: Dančák, B., Hloušek, V. (eds.): Parlamentní volby 2006 a česká politika, Brno, Mezinárodní politologický ústav 2006, s. 126-136. 3. Balík, S. (2008): Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností, Brno, CDK. 4. Balík, S. – Kyloušek, J. (eds.,2005): Krajské volby v České republice 2004, Brno, Mezinárodní politologický ústav. 5. Cox, G. W. (1997): Making Votes Count. Strategic Coordination in The Electoral Systems. New York – Cambridge, Cambridge University Press. 6. Campbell, A. (1960): The American Voter, Unabridget Edition, London and Chicago, The University of Chicago Press. 7. Carruba, C. - Timpone, R. (2005): Explaining Vote Switching Across First-and Second-Order Elections.Evidence from Europe, Comparative Political Studies, Vol XXXVIII, No 31, pp. 260-281. 8. Dimun, P. – Hamerský M. J.: 10 let na straně svobody. Kronika ODA z let 1989-1999, Brno, Bachant 1999. 9. Erikson, R. (1988): The Puzzle of Midterm Loss. Journal of Politics, 50(4):1011–1029. 10. Fiala, P. – Strmiska, M. (2009): Teorie politických stran, Brno, Barrister & Principal. 11. Foltýn, T. - Havlík, V.: Teorie a praxe sestavování vlád v České Republice, in: Čaloud, D. - Foltýn, T. - Havlík, V. - Matušková, A. (eds.): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2006, s. 188-202. 12. Goodhart, C., A., E., Bhansali, R., J. (1970): „Political Economy“.Political Studies 18;43-106. 13. Hix, S. - Marsh, M. (2007): Punishment or Protest? Understanding European Parliament Elections, The Journal of Politics 69, Vol II, pp. 495-510. 14. Jeffery, Ch. – Hough,D. (2003): Regional Elections in Multi –Level Systems, European Urban and Regional Studies, Vol. 10, No 3, pp. 200 – 217. 15. Kavanagh, A. (2006): Second order elections and the Republic of Ireland: A spatial perspective on turnout differences between the 2002 General Election and 2004 local 81
elections, Paper presented for presentation at 56th Annual Conference of the Political Studies Association (PSA) in Reading, , April 3-6. 16. Kernell, S. (1977): Presidential Popularity and Negative Voting, American Political Science Review, 71: 44-66. 17. Koepke, J. R. - Ringe, N. (2006): The Second-order Election Model in an Enlarged Europe, European Union Politics, Vol VII, No 3, pp. 321-346. 18. Kyloušek, J. (2007): České parlamentní volby 2006: analýza kandidátních listin. Politologický časopis, ročník 14, č. 1, str. 79-92. 19. Lebeda, T. [et. al.] (2007): Voliči a volby 2006. Praha, Sociologický ústav AV ČR. 20. LINHART, M.: Čtyřkoalice 1998 [online]. E-polis.cz, 14. duben 2005. [cit. 2011-0518]. Dostupné z WWW:
. ISSN 1801-1438. 21. Lyons, P. – Linek, L. (2007): Povaha a zdroje stranické identifikace. In Lebeda T. a kol.(2007): Voliči a volby 2006. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 22. Miller, W. L., Mackie, T. (1973): The electoral cycle and the asymmetry of government and opposition popularity. Political Studies, 21, 263-279. 23. Marsh, M. (1998): Testing the Second-Order Election Modelafter Four European Elections, British Journal of Political Science, Vol XXVIII, No 4, pp. 591-607. 24. Marsh, M. (2007): European Parliament elections and losses by governing parties, in: van der Brug, W. - van der Eijk, C. (eds., 2007): European Elections & Domestic Politics. Lessons from the Past and Scenarios for the Future, Notre Damme, University of Notre Dame Press, pp. 51-72. 25. Norris, P. (1997): Nominations: Second-order elections revisited, European Journal of Political Research, Vol31, No. 1, pp. 109–114. 26. Pink, M. (2005): Současné přístupy ve volební geografii, in Fiala, P. – Strmiska, M. (2005): Metody ve víceúrovňovém vládnutí. Brno, CDK. 27. Reif, K. – Schmitt, H. (1980): „Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results“. European Journal of Political Research 8 (1), 3–44. 28. Reif, K. (1984): National Electoral Cycles and European Elections 1979 and 1984, Electoral Studies, Vol III, pp. 244-255. 29. Reif, K. (1997): Reflections: European elections as member state second-order elections revisited, European Jouornal of Political Research, Vol XXXI, No 1, pp. 115-124. 82
30. Rudalevige, A. (2001): Revising Midterm Loss: Referendum Theory and State Data, American Politics Research, Vol 29, No 1, pp. 25 – 46. 31. Sartori, G. (1976): Parties and Party Systems: A Framework for Analysis. New York, Cambridge University Press. 32. Schmitt, H. (2005): The European Elections of June 2004: Still Second Order? (http://www.mzes.uni-mannheim.de/publications/papers/HS_EP_ParElec_2004.pdf) 33. Strmiska, M. (et al.) 2009: Volební komplexy zemí V4: Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). 34. Šaradín, P.: (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. Olomouc, Univerzita Palackého. 35. Tufte, E. (1975): Determinants of Outcomes of Midterm Congressional Elections, The American Political Science Review, Vol LXIX, No 3, pp. 812-826. 36. ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb. a 319/2009 Sb. 37. Voda, P. (2009): Efekt kandidáta ve volbách v českém prostředí. Brno, MU (magisterská práce). 38. Zákon č. 129/2000Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 39. Zákon č. 130/2000Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, ve znění pozdějších předpisů.
Seznam pouţívaných zkratek: ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ODS – Občanská demokratická strana KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy KDU-ČSL – Křesťanská demokratická strana – česká strana lidová US – Unie svobody US-DEU – Unie svobody – Demokratická unie DEU – Demokratická unie
83
Seznam tabulek: Tabulka č. 1: ČSSD ve volbách 1998 a 2000. 28 Tabulka č. 2: ODS ve volbách 1998 a 2000. 29 Tabulka č. 3: KSČM ve volbách 1998 a 2000. 30 Tabulka č. 4: Čtyřkoalice ve volbách 1998 a 2000. 31 Tabulka č. 5: Výsledky aplikace prvního modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolených nezávislých proměnných. 33 Tabulka č. 6: Výsledky aplikace druhého modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolené nezávislé proměnné. 34 Tabulka č. 7: Tři největší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000 v obcích s rozšířenou působností. 35 Tabulka č. 8: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000 v obcích s rozšířenou působností. 35 Tabulka č. 9: ČSSD ve volbách 2002 a 2004. 39 Tabulka č. 10: ODS ve volbách 2000 a 2004. 40 Tabulka č. 11: KSČM ve volbách 2002 a 2004. 41 Tabulka č. 12: KDU-ČSL ve volbách 2004. 42 Tabulka č. 13: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. 43 Tabulka č. 14: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. 45 Tabulka č. 15: Tři nejvyšší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. 46 Tabulka č. 16: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. 46 Tabulka č. 17 : Volební zisky ČSSD v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 49 Tabulka č. 18 : Volební zisky KSČM v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 50 Tabulka č. 19: Volební zisky ODS v krajských volbách v roce 2000 a 2004. 51 Tabulka č. 20: Regresní modely pro zkoumání míry vlivu preferování kandidátů na zisky politických stran v ORP. 52 Tabulka č. 21: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. 53 Tabulka č. 22: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách. 54 Tabulka č. 23: Volební zisky ODS ve volbách v roce 2006 a 2008. 57 Tabulka č. 24: Volební zisky KDU-ČSL ve volbách v roce 2006 a 2008. 58 Tabulka č. 25: Volební zisky KSČM ve volbách v roce 2006 a 2008. 58 Tabulka č. 26 : Volební zisky ČSSD ve volbách v roce 2006 a 2008. 59 Tabulka č. 27: Výsledky aplikace prvního modelu vysvětlujícího zisky politickým stran vzhledem k závislosti na typu zvolených nezávislých proměnných. 60 Tabulka č. 28: Výsledky modelů vysvětlující zisky vybraných stran v rámci obcí s rozšířenou působností. 61 Tabulka č. 29: Tři nejvyšší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. 62 Tabulka č. 30: Tři nejniţší procentuální zisky vybraných politických stran ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 v obcích s rozšířenou působností. 63 Tabulka č. 31: Volební zisky ODS ve volbách v roce 2004 a 2008. 66 Tabulka č. 32: Volební zisky ČSSD ve volbách v roce 2006 a 2008. 67 Tabulka č. 33 : Volební zisky KSČM ve volbách v roce 2004 a 2008. 68 Tabulka č. 34: KDU-ČSL ve volbách 2004 a 2008. 68 84
Tabulka č. 35: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách.
69
Tabulka č. 36: Výsledky modelu vysvětlující rozdíly mezi volebními zisky v daných volbách.
70
85