062_066_prejezdy 7.2.2006 12:45 Stránka 62
Přejezdy českých a slovenských pohoří
V pohraničí mezi Moravou a Slovenskem se nachází zalesněný kraj Bílých Karpat, kde se od nepaměti protínají síly minulosti a budoucnosti. Asi jen tak si lze vysvětlit, že některé ženy ze zdejší osady Žítková uměly nahlédnout do dějů budoucích. Říkalo se jim bohyně a jejich činnosti bohyňování. Kraj tajemný a jako stvořený k návštěvám v sedlech biků. Snad v šeru staletých lesních velikánů zahlédneme odlesk dávných časů, či nahlédneme do těch budoucích…
Krajem bílých bohyň Bílé Karpaty nenesou své jméno bezdÛvodnû – sice nedosahují závratn˘ch v˘‰ek, ale podobnû jako jejich jmenovkynû se py‰ní pfiíkr˘mi svahy hor, ostr˘mi vrcholky a v neposlední fiadû okouzlujícími v˘hledy do rozeklan˘ch údolí i úrodn˘ch níÏin. Ke startu jejich pfiejezdu vyuÏíváme volna na konci záfií, kdy je na rozdíl od léta stálé, sluneãné a teplé poãasí. Na‰e kola zaãínají první metry v˘pravy ukrajovat v lázeÀském mûstû Luhaãovice. Nebyl jsem zde pfies dvacet let, a tak jen koukám, co se zmûnilo. Ale kdo ví,
62 ❙ VELO 3/2006
pamûÈ uÏ slábne. S jistotou mohu fiíct jedno – lázeÀské oplatky jsou pofiád stejnû dobré! Cestu k místní pfiehradû po ãervené ale najdu. BohuÏel pfies lázeÀsk˘ park se na kolech nesmí, musíme kus po silnici, ale dál uÏ vede cesta podél potoka mimo silnici aÏ k pfiehradû. Míjíme ji po levém bfiehu. Îlutá znaãka nás od bfiehu vede zpût k hlavní silnici, ale na‰tûstí ji jen pfiekfiíÏí a po vedlej‰í zaãínáme stoupat. Neb˘t ateista, dûkuji vzápûtí bohu za odboãku vlevo; u silnice se totiÏ vzpíná neblahá znaãka 17 % – opravdu kapitální sklon! Ne Ïe by to
BÍLÉ KARPATY Nejvyšší vrchol hor, Velká Javořina, se jako neohrožený strážce vypíná do výše 970 m n. m. a tvoří tak přirozenou hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. Na severozápadní straně leží jedna z nejstarších rezervací na Moravě. SPR Javořina byla původními majiteli vyhlášena za chráněnou již v roce 1909. V pralese s přirozenou skladbou lesních společenstev se prozatím z velké části, snad pro jeho vysokou polohu, daří udržet přirozený vývoj. Převažuje zde javor, buk a jasan. Z chráněných a vzácných rostlin zde byly zaznamenány například mléčivec alpský, sněženka podsněžník, lýkovec jedovatý a lilie zlatohlávek. Z živočichů pak jasoň dymnivkový, mlok skvrnitý, krkavec velký a mnohé další druhy. Informace » www.nasehory.cz Absolvovali » Sára Čermáková, Daniel Kovářík
062_066_prejezdy 7.2.2006 12:46 Stránka 63
Bílé Karpaty pod Mikulãin˘m Vrchem
Velká Javofiina
v‰ak po té Ïluté bylo zadarmo. Ve skoro letním poãasí to je je‰tû tûωí. Navíc si chceme zkrátit trasu na ãervenou znaãku, a tak zanedlouho
bloudíme po rÛzn˘ch cestách, kter˘ch je fiádovû víc neÏ v mapû. Na‰tûstí mÛj orientaãní smysl je ten den dobfie nastaven, a tak jedouc pfiesnû ve smûru k ãervené znaãce najdu Ïlutou. Bingo! Ta nás jiÏ na ãervenou navede a po dlouhém stoupání si uÏíváme nádhernou hfiebenovku po úzk˘ch lesních pû‰inách mezi stromy i mezi kapradím, kde u svého domeãku zajisté tleská dvojice znám˘ch skfiítkÛ. Dojedeme aÏ na silnici. Po asfaltu na‰tûstí nemusíme jet dlouho, jen pfiestoupíme na zelenou, která nás brzo vede doleva na polní cestu (pozor na hor‰í znaãení) a pak lesem dolÛ velmi pfiíjemn˘m terénem. Vyjedeme ve Slaviãínû, kde nás pfiepadá zákefin˘ nepfiítel – hlad. V b˘valém zámeãku je na‰tûstí skryta pfiíjemná restaurace s neménû dobr˘m jídelníãkem. Po obûdû se chvíli rozjíÏdíme po silnici a hned nato mífiíme do polí po modré znaãce, která nás povede prakticky jiÏ po cel˘ zbytek dne. Ocitli jsme se spí‰e v podhÛfií, ale v‰ude kolem nás se tyãí aÏ neãekanû ostré svahy Bíl˘ch Karpat. Vût‰inou terénem pokraãujeme aÏ do ·títné. Odtud se dá jet dál jednodu‰eji – po asfaltu do Brumova, nebo po cyklotrase 49 pfies horské svahy, coÏ je pro pravého bikera vût‰í v˘zva. Skuteãnû prudké svahy nás ale ãekají aÏ dal‰í den – za Brumovem. A to hned zostra. Modrá znaãka vede do prudkého kopce, kde obãas musíme kola tlaãit. Skoro jsme potû‰eni tím, kdyÏ se dostáváme z oblasti zahrádek a na kopci se napojujeme na rozbit˘ asfalt. Ale to zdaleka není konec. Asfalt brzy opou‰tíme, o nûco pozdûji i lesní cestu. Nahoru mezi stromy nás ãervená znaãka protahuje jen po úzké stezce, která se kdesi vpfiedu ztrácí mezi ‰piãkami stromÛ stejnû jako stádo srnek vypla‰en˘ch na‰ím pfiíjezdem. Stoupání se jeví takfika nekoneãn˘m, ale skonãí témûfi neãekanû – ocitáme se na hlavním hfiebenu Bíl˘ch Karpat, pfiesnûji na Javorníku (782 m n. m.). JelikoÏ jsou i Javorníky stejnû jako vût‰ina na‰ich hor v souãasnosti pohraniãním pohofiím,
B WB ( ^ Y # 6
C9J5C
<&" &&S] =%( &"S]
9^ =_\T
z^Q ; T^SU
&]Q)\__RSX_
<_SG5<<
F9C?B IUc
C165DI
3@C3!" # 35U^! '( (C4" ')
3?
4eÒQ^x5BF5>53 @_beRc[v!# '$')$4Xi\_f dU\ VQh*%)% %'! ]_RY\*''''&!"! U ]QY\*[_\c`_bd0f_\^i Sj ggg c`bY^dUbRY[U Sj
062_066_prejezdy 7.2.2006 12:47 Stránka 64
U pramene Vincentky v Luhaãovicích
INFO Trasa » Z Luhačovic po červené TZ k přehradě, přestup na žlutou a dál do kopce, kde se připojíme opět na červenou. Na silniční křižovatce odbočíme po zelené do Slavičína. Odtud po modré a silnici do Brumova – Bylnice a dál do kopců k červené značce. Po ní na Javorník a podél hranic na trasu 46, která nás vede přes Starý Hrozenkov až na Mikulčin Vrch. Spolu se zelenou značkou kolem chaty Jana na Velký Lopeník a dál přes další kopce do Strání. Cyklotrasou a po červené TZ na Velký Javorník, zpět na modrou, sjezd dolů na silnici a opět po CT 46 do Velké nad Veličkou.
prochází hned pfied námi hranice – za ní leÏí Slovensko. Jízda po hfiebeni je pfiíjemn˘m odpoãinkem. Jednak jsme pfied posledními ostr˘mi sluneãními paprsky leto‰ního roku skryti pod klenbou vûkovit˘ch stromÛ, jednak nás cesta po pfiíjemn˘ch pû‰inách vede spí‰e mírnû dolÛ. Uprostfied lesa neãekanû vjedeme na palouk, kde se tyãí podivn˘ dfievûn˘ památník a kolem stojí dfievûné lavice a stoly. Cesta sem vede z ãeské i slovenské strany. VyuÏíváme místa k zastávce a v mapû hledáme vysvûtlení tohoto místa. Najdeme v‰ak jen pravdûpodobn˘ název – PeÀaÏná. Na stromû zde visí skfiíÀka, v ní se skr˘vá kníÏeãka pro zápisy náv‰tûvníkÛ a láhev se slivovicí na pfiípitek ães-
Turistické zajímavosti » lázně Luhačovice, obec Žítková, Kopaničkářská lidová architektura, pomník amerických letců, rozhledna na Velkém Lopeníku Charakter » většinou mimo silnice po lesních cestách a pěšinách, velká převýšení, ostrá stoupání i klesání Délka » 120 km Občerstvení » zámek Slavičín, chata Jana (Mikulčin Vrch), rozhledna Lopeník, restaurace Na Huti (Strání – Květná) Ubytování » chata Lopata (Mikulčin Vrch), Brumov (více možností) Cykloservisy » na popisované trase jen na začátku a konci Mapy » SHOCart č. 170 – Slovácko, Bílé Karpaty (1 : 75 000)
Rozhledna Lopeník
64 ❙ VELO 3/2006
062_066_prejezdy 7.2.2006 12:49 Stránka 65
ko-slovenskému bratrství. Opravdu kouzelné místo! Cestou od nûj nás ãeká dal‰í krásn˘ úsek – úzká pû‰ina se toãí sem a tam mezi stromy lehce dolÛ, musíme vybírat stopu mezi podmáãen˘mi místy a louÏemi. Na‰e cesta se tu vzdaluje od hranic a pfiivádí nás z lesa na silniãku. Opou‰tíme ãervenou znaãku a po asfaltu se pfiesunujeme do Îítkové. Právû zde kdysi Ïily Ïítkovské bohynû. Na pfielomu 19. a 20. století ‰lo o odfiíznut˘ kraj poset˘ skromn˘mi chaloupkami rozházen˘mi po stráních. Lidé zde byli spjati s pfiírodou víc neÏ ve vnitrozemí. Snad právû po staletí trvající dialog mezi ãlovûkem a pfiírodou pfiivedl vyvolené Ïeny k pochopení symbolÛ znamenajících v mnoÏinû nahodilostí nutnost. Bohynû ale nejen vû‰tily, také pomáhaly a radily tûm, ktefií s omezen˘mi zku‰enostmi nevûdûli jak dál, bílou magií bojovaly proti ufiknutí ãi léãily. Systém jejich hodnot ale v minulém století procházel krizí. Své sehrála nejen církev, která z kazatelen magické praktiky zatracovala, ale také zmûny spoleãnosti po první a zejména po druhé svûtové válce. Sám takov˘m vûcem pfiíli‰ nevûfiím, a tak mi stíny dávn˘ch bohyÀ asi pfiiãarovaly dÛkaz sv˘ch schopností – pfiímo v Îítkové na hladké silnici najednou cítím, Ïe
mé zadní kolo opustila du‰e, respektive vzduch opustil du‰i. Následující minuty trávím opravou kola a v duchu se bohyním omlouvám za své pochybnosti. Cestou ze Îítkové, kousek za vesnicí, odboãujeme po Ïluté znaãce, která nevede dál do kopce ani po rovinû. Dokonce ani z kopce. Cesta totiÏ padá dolÛ stfiemhlav. Tak prudk˘ sjezd na relativnû bûÏné cestû jsem snad je‰-
Pod Javorníkem
tû nevidûl. Konec koncÛ v tûchto horách to není ojedinûlé, poprvé jsem zde po dvou letech pouÏívání premiérovû pfiehfiál zadní kotouãovku. Pod kopcem se nachází Star˘ Hrozenkov a úpatí dal‰ího kopce – se stejn˘m sklonem jako ten, kter˘ máme za sebou, jen
062_066_prejezdy 7.2.2006 12:50 Stránka 66
Kaple v Kopaninách
v opaãném gardu. Následující minuty a snad i hodiny se na lehké pfievody vleãeme po trase 46 do prudkého stoupání mezi roztrou‰en˘mi chaloupkami Kopanic. V horní ãásti kopce se zleva pfiipojí dal‰í ãervená znaãka – doporuãuji v tûchto místech odboãit pár metrÛ po ní vlevo k památníku americk˘ch letcÛ patnácté letecké armády, ktefií tu v roce 1944 poloÏili své Ïivoty i za na‰i svobodu v troskách sestfielen˘ch „létajících pevností“ B-17G. Pak je‰tû chvíli stoupáme na Mikulãin Vrch. Nedaleká chata Lopata je ideálním místem k noclehu. Dal‰í den se od Lopaty vracíme na zelenou znaãku a kolem chaty Jana, kde jsme den pfied tím pojedli, vyráÏíme do terénu. Krátk˘ sjezd konãí pfied dal‰ím prudk˘m v˘jezdem v nelehkém terénu. Sluníãko se do nás opût zaãíná opírat, ale my se mu schováváme ve stínu stromÛ. ·plháme na Kobylec a Mal˘ Lopeník. Lesem vede nová cyk-
lotrasa, která je‰tû ani není zakreslena v mapû. VyuÏíváme ji a po ní dob˘váme Velk˘ Lopeník. Na jeho vrcholu byla na dÛkaz pfiátelství mezi âechy a Slováky postavena rozhledna umoÏÀující nádhern˘ v˘hled do kraje. V jejím pfiízemí je pak drobné obãerstvení. Náladu mi kazí jen dal‰í nepochopiteln˘ defekt na zadním kole, kter˘ objevím po opu‰tûní rozhledny. Od ní odjíÏdíme po zelené znaãce – po úzké pû‰inû a hodnû prudce dolÛ pfiímo po hranici. UÏ témûfi dole se mi lev˘m pedálem dafií trefit hraniãní kámen, ten mne nakopne, zadní kolo se zvedne a následujících snad patnáct metrÛ se fiítím jen po pfiedním, hypnotizujíc svého „cykloofie“, aby mne nevyhodil ze sedla. Na‰tûstí úspû‰nû. Pak se sklon na‰eho putování na chvíli srovná, ale opravdu jen na okamÏik. PfiekfiíÏíme silnici, pfiekonáme brod a opût stoupáme k nebesÛm. S nostalgií vzpomenu na fieky, tam takov˘ch kopcÛ moc nebylo, tady jako by je pûstovali.
Proti nám se zniãehonic vyfiítí „on a ona“ v dresech cyklomaratonského t˘mu, asi „profíci“, ktefií bohuÏel pfiedvedou jednoznaãnû necyklistické chování – nepodûkují za uvolnûní stopy, ale ani neodpoví na pozdrav. Za vrcholem ãeká celkem pohodov˘ sjezd do Kvûtné, kde je ãas na pofiádn˘ obûd a nûco k napití. Od personálu se navíc dozvíme, Ïe zelená dál je nejen nesjízdná, ale i tûÏko schÛdná. Proto se na dal‰í cestu vydáváme po cyklotrase a stoupáme a stoupáme. Pfied námi se tyãí nejvy‰‰í vrchol Bíl˘ch Karpat – Velká Javorina. Z na‰í cyklotrasy odboãíme po ãervené znaãce na – dle mapy a znaãek u krajnice – silnici. Ve skuteãnosti ale jde o rozbitou lesní cestu, vedle které umístûná znaãka „pozor zatáãka“ vypadá vskutku kouzelnû. Cesta se zfiejmû nevyuÏívá, neboÈ po rozdûlení âeskoslovenska je na hranici pfiehrazena. Na kole se ale dá dojet aÏ na vrchol k vysílaãi. Rozhled na malebné kopce v okolí, které uÏ zaãal obarvovat podzim, je úÏasn˘. Kus cesty zpût jedeme po stejné trase, pro zmûnu asi v padesátce bouchne mé pfiední kolo, skuteãnû vypeãen˘ víkend! Ze silnice-nesilnice odboãujeme doleva do prudkého sjezdu po dal‰í cyklotrase – pozor, na vlhku to nebylo vÛbec jednoduché! To uÏ se nበpfiejezd Bíl˘ch Karpat zaãíná ch˘lit ke konci, tedy spí‰e máme za zády to nejzajímavûj‰í. Cyklotrasa totiÏ mífií na silnici a my ji následujeme. Po Beskydsko-karpatské cyklotrase pokraãujeme do Velké nad Veliãkou, pfies niÏ vede Ïeleznice a odkud se tedy dá pokraãovat vlakem do vnitrozemí. Bílé Karpaty jsou úÏasné – krásná krajina, pfiívûtiví lidé, perfektní, ale nároãné cesty, pfii na‰em putování navíc ‰piãkové poãasí. Rádi se sem vrátíme. A tfieba se potkáme i s tûmi z vás, které tyto fiádky inspirují. Daniel Kováfiík Foto: Sára âermáková a autor
Cykloturistika 2-3/2006 jiÏ v prodeji ■ Pamírské návraty
■ Rozhovor se Zoltánem Bujnou
■ Jak se jezdí do nebe v Pyrenejích
■ Bra‰ny s mapníky na fiídítka
■ Hluboké hvozdy âeského lesa
■ Test skládacích kol a krosÛ s odpruÏenou sedlovkou
■ Kamenné mofie a hory Leogangu ■ Cyklostezky po francouzsku ■ PraÏsk˘ v˘bûr nauãn˘ch stezek ■ Západní Kysuce
… a dal‰í pravidelné rubriky – Minitest, Mozaika cyklozajímavostí, Toulky s kreslífiem, Pfiíbûh jízdního kola
V-PRESS s.r.o. P.O.Box 34, pošta 618, 163 00 Praha 6, tel/fax 257 952 430 (26),
[email protected], www.Cykloturistika.cz
