Komunikační aspekty práce rozhodčího fotbalu Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her

Komunikační aspekty práce rozhodčího fotbalu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské/diplomové práce: RNDr. Evţen Amler, CSc. Brno 2014

Vypracoval: Michal Heger

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl veškerou literaturu i jiné zdroje, které jsem v ní pouţil. Souhlasím, aby práce byla uloţena

v knihovně

Fakulty

sportovních

studií

Masarykovy

a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Moravské Třebové dne 12. 4. 2014

Podpis:

univerzity

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mi při psaní bakalářské práce pomohli, především vedoucímu RNDr. Evţenu Amlerovi, CSc. za veškerou jeho odbornou pomoc. Dále bych chtěl poděkovat dalším lidem, kteří se podíleli na této práci a byli tak nápomocni na tvorbě metodické části této bakalářské práce.

Obsah Úvod .................................................................................................................... 6 1.

Fotbal........................................................................................................... 7 1. 1. Funkce rozhodčích .................................................................................. 7 1. 2. Asistent rozhodčího .................................................................................. 7 1. 3. Rozhodčí .................................................................................................. 8 1. 4. Spolupráce rozhodčích ............................................................................. 9 1. 5. Licenční řád ........................................................................................... 10

2.

Komunikace ............................................................................................... 11 2.1. Neverbální komunikace ........................................................................... 11 2.1.1.

Řeč těla ......................................................................................... 12

2.1.2. Tón hlasu .......................................................................................... 18 2.1.2.

Písemná komunikace .................................................................... 18

2.2. Verbální komunikace .............................................................................. 19 2.2.1. Komunikační roviny verbální komunikace: ....................................... 20 2. 3. Způsoby zlepšování komunikace ............................................................ 21 2.3.1. Asertivita .......................................................................................... 21 2.3.2. Psychologie lidské komunikace ........................................................ 26 2.3.3. Typy lidí ........................................................................................... 27 2.3.4. Reakce na agresi ............................................................................... 29 2.3.5. Dianetika .......................................................................................... 31 2.4. Vývoj komunikace a komunikační vady .................................................. 31 3.

Management rozhodčích ............................................................................ 33 3. 1. Delegace rozhodčích .............................................................................. 33 3. 2. Sraz rozhodčích ...................................................................................... 35 3. 3. Komunikace s funkcionáři ...................................................................... 35 3. 4. Rozcvičení ............................................................................................. 36 3. 5. Předzápasový pohovor............................................................................ 36 3. 6. Několik minut před zahájením utkání ..................................................... 38 3. 7. Komunikace během utkání ..................................................................... 38 3.7.1. Spolupráce rozhodčích během utkání ................................................ 40 3.7.2. Signály rozhodčího a asistentů během utkání .................................... 41 3.7.3. Komunikace s osobami v technické zóně .......................................... 47

3.7.4. Komunikace s kapitány muţstva ....................................................... 48 3.7.5. Ukončení poločasu a zápasu ............................................................. 49 3. 8. Pohovor s delegátem .............................................................................. 50 3. 9. Odměna rozhodčím za utkání ................................................................. 51 3. 10. Odjezd ze stadionu ............................................................................... 51 3.10.1 Závěrečná komunikace a rozloučení se ............................................ 52 4.

Metodická část ........................................................................................... 53 4.1. Juniorská liga .......................................................................................... 53 4.1.1. Příjezd na utkání ............................................................................... 53 4.1.2. Zahájení utkání ................................................................................. 54 4.1.3. Během utkání ................................................................................... 54 4.1.4. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu .............................................. 56 4.2. Pardubický kraj – krajský přebor ............................................................. 56 4.2.1. Příjezd na utkání ............................................................................... 56 4.2.2. Zahájení utkání ................................................................................. 57 4.2.3. Během utkání ................................................................................... 57 4.2.4. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu .............................................. 58 4.3. Pardubický kraj – I. B třída skupina B ..................................................... 59 4.3.1. Příjezd na utkání ............................................................................... 59 4.3.2. Během utkání ................................................................................... 59 4.3.3. Ukončení zápasu............................................................................... 60 4.4. Svitavský okres – Okresní přebor ............................................................ 61 4.4.1. Příjezd na utkání ............................................................................... 61 4.4.2. Během utkání ................................................................................... 62 4.4.3. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu .............................................. 63 4.5. Výsledek měření ..................................................................................... 63

Závěr ................................................................................................................. 64 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................... 65 Resumé .............................................................................................................. 67 Přílohy ............................................................................................................... 68

Úvod Téma, kterým se tato bakalářská práce zabývá, jsem si vybral proto, ţe se fotbalu věnuji závodně od 6. ti let. Jelikoţ jsem věděl, ţe fotbal nebudu moci hrát do konce ţivota, rozhodl jsem se před 7 lety, ţe se stanu fotbalovým rozhodčím a prodlouţím si tak svůj fotbalový ţivot. Za víc jak čtvrt století jsem nasbíral poznatky a zkušenosti od práce s mládeţí, vedení týmu jako kapitán, aţ po práci rozhodčího, které chci vyuţít v této bakalářské práci. Tuto práci chci zaměřit na důleţitost vhodné komunikace při práci rozhodčího a vhodné komunikace s rozhodčími. Moţnost zlepšení komunikačních schopností vnímám jako nezbytnou a stejně důleţitou jako je například fyzická příprava rozhodčích. A právě tyto důvody mě vedly k výběru bakalářské práce na téma komunikační aspekty práce rozhodčího fotbalu. V této práci chci nejprve vysvětlit činnost a strukturu rozdělení rozhodčích. Následně se budu zaobírat komunikací, způsoby komunikace a moţnostmi zlepšování komunikace, kde zabrousím do psychologie komunikace a především asertivity. Tyto témata je dobré znát, pokud chci práci rozhodčího dělat na co nejvyšší úrovni. V neposlední řadě se seznámíme s managementem rozhodčích, jejich komunikací od delegace na utkání, aţ po odjezd z mistrovského utkání. Nejen ze strany rozhodčích, ale i částečně ze strany sportovního klubu. Nakonec se zaměřím na praktickou část, kde se pomocí případové studie zaměřím na komunikaci rozhodčích v různých soutěţích a pokusím se tak zjistit, zda skutečně platí, ţe s vyšší úrovní soutěţe rostou i komunikační schopnosti a dovednosti rozhodčích. Hlavním cílem v mé bakalářské práci je ukázat důleţitost umění komunikace při práci rozhodčího, stejně jako je tento aspekt upřednostňován např. při výběru pracovníka na post manaţera firmy. Tímto bych chtěl vyuţít této příleţitosti a pokusit se ve své závěrečné práci předat své zkušenosti a vědomosti o dané problematice, doplněné v příloze o testy související s uměním komunikace a rozvíjením komunikace.

6

1. Fotbal „Fotbal není záležitostí života a smrti. Je mnohem důležitější!“ (William „Bill“ Shankly). Pojem fotbal má mnoho výkladů a synonym. A stejně jako má spoustu příznivců, neboť je fotbal stále nazýván nejpopulárnější kolektivní hrou na světě, určitě se najdou lidi, kteří fotbalu nefandí. Mou citací skotského fotbalisty a manaţera Williama Shanklyho, jsem chtěl nastínit svůj postoj k fotbalu, který je součástí mého ţivota. Neţ přejdu ke komunikačním aspektům práce rozhodčího fotbalu, je potřeba si definovat, kdo je rozhodčí, kdo je asistent rozhodčího a jaké jsou jejich funkce při soutěţním utkání.

1. 1. Funkce rozhodčích Rozhodčí a asistenti rozhodčího jsou na hřišti určeni k tomu, aby dohlíţeli na dodrţování pravidel fotbalu, upozornili jednotlivé hráče nebo tým na porušení pravidel a případně trestali jejich porušovaní. To vše nestraně, v duchu pravidel a hesla „fair play“.

1. 2. Asistent rozhodčího Asistentem rozhodčího fotbalu je rozhodčí, který je drţitelem Licence rozhodčího a který je delegován k utkání ve funkci prvního (AR1) nebo druhého (AR2) asistenta rozhodčího (Odborné pojmy, Pravidla fotbalu, 2013). Jak postupovat v případech, kdyţ se nedostaví asistent rozhodčího k utkání, jsou popsány v pravidlech fotbalu. Stejně tak, jako moţnost nedelegování asistenta, které se stává především v niţších okresních soutěţích, kde je toto způsobeno nedostatkem rozhodčích. V takových případech můţe asistent být nahrazen oddílovým rozhodčím nebo „laikem“ s platným ID číslem, přiděleným od FAČR. Povinností asistentů rozhodčího je signalizovat: kdyţ míč celým objemem opustí hrací plochu, které druţstvo má provést kop z rohu, kop od branky nebo vhazování, kdyţ má být hráč potrestán za ofsajd, 7

připravené střídání, nesportovní chování nebo jiné události, ke kterým dojde mimo zorné pole rozhodčího, přestupky v situacích, o kterých má asistent lepší přehled neţ rozhodčí (včetně přestupků, k nimţ za těchto okolností dojde v pokutovém území), kdyţ brankář při provádění pokutového kopu opustí předčasně brankovou čáru směrem k míči a branky nebylo dosaţeno a případně také, zda míč po provedení pokutového kopu přešel brankovou čáru celým objemem (Pravidlo 6, Pravidla fotbalu, 2013) Oba asistenti rozhodčího jsou při utkání vybaveni praporky o rozměrech 30x50cm, které by měly mít výraznou barvu, nejlépe ţlutou a červenou (obr. 1). Tyto praporky jsou určeny k signalizaci ze strany asistentů směrem k rozhodčímu, dle předem domluvené signalizace a dle pravidel fotbalu, kde je tato signalizace znázorněna. Více se k této signalizaci rozepíši v bodě 3.7.2.

Obr. 1 – praporek pro asistenty rozhodčího Zdroj: http://www.sportfotbal.cz/vybaveni-pro-rozhodci/praporky-prorozhodci/praporky-pro-pomezni-rozhodci-s-pouzdrem-1.html

1. 3. Rozhodčí Rozhodčí fotbalu je ten, kdo je drţitelem Licence rozhodčího a který je delegován k utkání ve funkci rozhodčího (Odborné pojmy, Pravidla fotbalu, 2013). Pro řízení kaţdého utkání je stanoven rozhodčí, který je v utkání, které řídí, vybaven neomezenou pravomocí k uplatňování pravidel. Práva a povinnosti rozhodčího jsou podrobně vypsána v pravidlech fotbalu, konkrétně v pravidle 5. 8

Rozhodčí, který je řádně delegován příslušnou komisí, je povinen mít na zápas: a. předepsanou výstroj, a to v čistém stavu, b. odznak rozhodčího fotbalu, c. dobře slyšitelnou píšťalku (obr. 2), d. přesně jdoucí hodinky, e. minci na losování, f. ţlutou a červenou kartu (obr. 3), g. tuţku a papír na poznámky h. zápis o utkání, i. platný průkaz rozhodčího (Pravidlo 5, Pravidla fotbalu, 2013).

Obr. 2 – píšťalka rozhodčího Zdroj: http://www.golhk.cz/635-pistalka-tornadoacme.html?id=&caregory=_1382

Obr. 3 – ţlutá a červená karta Zdroj: http://www.sportteam.cz/sportteam-cz/eshop/8-1-Rozhodci/0/5/314-Kartypro-rozhodci

1. 4. Spolupráce rozhodčích Jedná se o vhodnou kombinaci verbální komunikace a nonverbálních gest, zaloţenou na signálech rozhodčího a jeho asistentů. Záměrně uvádím výraz vhodnou kombinaci, neboť přílišná gestikulace, nevhodné projevy a další nevyţádaná gesta, nejsou vhodná a rozhodčí pak na sebe nepřiměřeně upozorňuje. Přestoţe je rozhodčí velmi výraznou a na hřišti dobře viditelnou osobou, neměl by být tím, na koho je zrak přednostně upírán. 9

Spoluprací rozhodčích se zabývá příloha D v Pravidlech fotbalu. Podrobněji se budu této problematice věnovat v dalších bodech této práce tak, abych je lépe specifikoval ke konkrétním bodům.

1. 5. Licenční řád Stupeň kvalifikace rozhodčího je vyjádřen odpovídající kategorií licence rozhodčího fotbalu. Rozhodčím FAČR se udělují licence kategorií A (nejvyšší), B, C, D, N nebo M. Licence A opravňuje rozhodčího k řízení všech utkání, ke kterým je delegován komisí rozhodčích FAČR. Licence B opravňuje rozhodčího k řízení všech utkání, ke kterým je delegován komisí rozhodčích Řídicí komise FAČR pro Čechy nebo komisí rozhodčích Řídící komise FAČR pro Moravu. Licence C opravňuje rozhodčího k řízení všech utkání, ke kterým je delegován komisí rozhodčích příslušného KFS, nebo Praţského fotbalového svazu. Licence D opravňuje rozhodčího k řízení všech utkání, ke kterým je delegován KR příslušného OFS nebo Praţského fotbalového svazu. Licenci M můţe obdrţet rozhodčí, jestliţe dovršil 15 let věku. Licence M opravňuje drţitele být delegován jako rozhodčí nebo asistent rozhodčího na utkání mládeţe okresních, oblastních a ţupních soutěţí, při těchto utkáních můţe převzít řízení za rozhodčího, který se v utkání zranil nebo onemocněl anebo se k utkání nedostavil. Rozhodčí s licencí M můţe být delegován jako asistent rozhodčího na utkání dospělých okresních, oblastních a ţupních soutěţí, případně převzít v těchto utkáních řízení za rozhodčího, který se zranil nebo onemocněl nebo se nedostavil k utkání, jestliţe to výslovně umoţní rozhodnutí řídícího orgánu pro určitý soutěţní ročník. Změnu licence M na licenci D je podmíněna dovršením osmnáctého roku v průběhu soutěţního ročníku. Licenci N můţe obdrţet rozhodčí, který není zařazen na ţádnou listinu rozhodčích. Licence N opravňuje rozhodčího k řízení všech utkání, ke kterým je delegován příslušnou komisí rozhodčích (Licenční řád FAČR).

10

2. Komunikace Albert Mehrabian zjistil, ţe verbální sloţka tvoří pouhých 7% obsahu sdělení, vokální sloţka (tón hlasu, modulace a další zvuky) tvoří 38% obsahu sdělení a zbývajících 55% obsahu sdělení je zprostředkováno neverbálními signály. Profesor Birdwhistell se zabýval odhadem rozsahu neverbální mezilidské komunikace. Došel k závěru, ţe průměrný člověk mluví asi deset nebo jedenáct minut denně a ţe průměrná věta trvá pouze 2,5 sekundy. Stejně jako Mehrabian zjistil, ţe verbální sloţka přímé komunikace zaujímá pouhých 35% a více neţ 65% komunikace se odehrává v neverbální rovině (Pease, 2001). Základní poţadavky na komunikaci jsou zřetelnost, stručnost, správnost, úplnost a zdvořilost. Lidé spolu komunikují vţdy za nějakým účelem. Takový účel můţe být například výměna informací, ovlivňování chování lidí nebo ovlivňování mezilidských vztahů mezi jedinci i k vlastní osobě. Kaţdá komunikace má nějakou funkci, ty se mohou i kombinovat. Základní komunikační funkce jsou informativní, poznávací, instruktivní, vzdělávací a výchovná, osobní identity (ujasnění si svého já, svých postojů, názorů, sebevědomí a ambicí), socializační a společensky integrující, přesvědčovací, posilující a motivující, zábavná, svěřovací a úniková -odreagování se od starostí, shonu (Vymětal, 2008).

2.1. Neverbální komunikace „Pokud se setkáme s neverbálním sdělením, které není v souladu s verbálním sdělením, je pravděpodobnost, že uvěříme neverbálnímu signálu, pětkrát větší!“ (Argyle, Alkema, Gilmour, 1971, in Hayesová, 1998). Úvodem jsem začal citací, která mluví za vše. K tomu, aby člověk rozpoznal rozdíl mezi slovním sdělením a neverbálním sdělením, stačí běţná praxe ţivota, Pokud však chce někdo poznat neverbální komunikaci daleko rychleji a lépe, měl by si k tomu nějaké materiály a knihy přečíst, popřípadě absolvovat školení či semináře na toto téma. Úţasné je, ţe lidský ţivočich si jen málokdy uvědomuje drţení těla, pohyby a gesta, jeţ někdy vyprávějí zcela jiný příběh neţ jeho hlas a slova (Pease, 2001). Neverbální komunikace se dělí na: kinezika – zaměřenou na sledování pohybů celého těla, gestika – zaměřena zejména na pohyby a postavení prstů, paţí, nohou a hlavy, mimika – zaměřena na pohyby obličejových svalů, vizika – zaměřena na pohyby očí, víček, obočí, oční kontakt, haptika – zaměřena na význam doteků, proxemika – zaměřena na význam vzdáleností, posturologii – zaměřena na postoje a pozice celého těla (Vymětal, 2008). 11

Neverbální komunikace zahrnuje širokou oblast toho, co signalizujeme beze slov či spolu jako doprovod slovní komunikace. Neverbálně komunikujeme (Argyle, 1975, 1994; Křivohlavý, 1988 a jinde): 1. gesty, pohyby hlavou a dalšími pohyby těla; 2. postoji těla; 3. výrazy tváře (mimikou); 4. pohledy očí; 5. volbou a změnami vzdálenosti a zaujímáním pozice v prostoru (přibliţováním a oddalováním se); 6. tělesným kontaktem (dotyky); 7. tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči; 8. oblečením, zdobností, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu (Vybíral, 2000). V anglické literatuře se kromě termínu nonverbal communication uţívá rovněţ bodily action nebo bodily communication (Vybíral, 2000). Mezilidská komunikace prostřednictvím gest postojů, postavení těla a vzdáleností mezi lidmi nese více informací neţ jakákoli jiná komunikační metoda (Pease, 2001). Jestliţe je moţné nemluvit, není moţné se nijak neprojevovat. Nelze signalizovat takříkajíc "nic". I svým mlčením, nehnutým obličejem a celkovým klidem těla něco sdělujeme. Míra verbální exprese (výrazovosti) je u řady lidí různá. "Člověk můţe přestat mluvit, nemůţe však přestat komunikovat svým tělovým idiomem, zde musí něco říct: buď dobře, nebo špatně. Nemůţe neříct nic." (Goffman, 1966). Ţeny jsou obecně vnímavější neţ muţi a díky této skutečnosti se často hovoří o „ţenské intuici“. Ţeny mají vrozenou schopnost vnímat a dešifrovat neverbální signály a nepatrné detaily. To je důvod, proč jen málo muţů umí úspěšně lhát svým ţenám a proč naopak ţeny mohou své muţe opít rohlíkem, aniţ by si toho všimli. Ţenská intuice je obzvláště patrná u ţen, které vychovávaly děti. V prvních letech komunikace s dítětem se matka spoléhá téměř výlučně na neverbální komunikaci. Má se za to, ţe právě to je důvodem, proč jsou ţeny vnímavějšími vyjednavači neţ muţi (Pease, 2001). 2.1.1. Řeč těla Do této kategorie patří jednak mimika, jednak gesta a postavení těla (pozice a postoje). Kdyţ shrneme veškeré nuance těchto neverbálních prostředků, můţeme dojít k neuvěřitelným číslům signálů, které vysíláme do svého okolí. Nejvyšší odhady se blíţí k milionu (Pech, 2009). 12

Mimika obličeje – vyţaduje soustředit pozornost na partnera v dialogu zhruba někam doprostřed obličeje, ne tedy přímo do očí, coţ by mohlo vypadat jako pokus o hypnotizaci, ale spíše do oblasti úst. Nejvíce ovšem o nás vypovídají oči. Jen skutečný profesionál dokáţe ovládat jejich výraz a pohyb tak, ţe nic nevyzradí o svých pocitech (Pech, 2009). Zajisté si kaţdý vybaví tvář své lásky, kdyţ jste se do sebe zamilovali, stejně tak jako si dokáţe kaţdý vybavit tvář rozzuřeného hráče, kterému rozhodčí neprávem neuznal vstřelenou branku a jiné obličeje, grimasy a pitvoření, kterými tuto neverbální řeč titulujeme. Gestika - gesta rukou a paží – ruky se od pradávna pouţívali k dorozumění se, pomáhalo se jimi si porozumět a tato funkce rukou a paţí je tu dodnes. Mnutí dlaní (obr. 4) – gesto, jímţ lidé beze slov dávají najevo, svá pozitivní očekávání (Pease, 2001). Toto gesto si vybavuji z uličnických „taškařic“ nejslavnějšího komika němého filmu Charlieho Chaplina, ale také z dětských let, kdyţ jsem dostal ve škole dobrou známku.

Obr. 4 - mnutí dlaní (Pease, 2001) Mnutí palce a prstů – vyjadřuje očekávání zisku. Ruce mírně předpaţené s dlaněmi vzhůru (obr. 5) – gesto, které znamená přátelství, otevřenost. Postavení dlaně – postavení dlaně můţe být ve společném kontextu vţdy jinak myšleno, ale pokud by se toto gesto mělo zobecnit, můţe vyjadřovat podřízenost (Obr. 6), nadřazenost (Obr. 7), ale ve spojení s ukazováčkem nebo prostředníčkem agresivitu (Obr. 8 a Obr. 9) (Pease, 2001).

13

Obr. 5 – otevřenost, přátelství (Pech, 2009)

Obr. 6 – Postavení dlaně vyjadřující podřízenost (Pease, 2001)

Obr. 8 – Postavení dlaně naznačující agresivitu (Pease, 2001)

Obr. 7 – Postavení dlaně vyjadřující nadřazenost (Pease, 2001)

Obr. 9 – vulgární gesto – opovrţení (Pech, 2009)

Nevidím, neslyším, nepovím – tak by se dala nazvat gesta, kdyţ si dotyčný jedinec mne při rozhovoru ucho, popřípadě oko, dotkne se nosu nebo si zakrývá ústa. Jsou to většinou známky klamu, pochybností nebo lţi, které jedinec buď skrývá sám, nebo vycítí z osoby, která s ním právě komunikuje. Posturologie - Ruce v bok (Obr. 10) – znamená velmi útočné postavení a to především ve smyslu: tak teď pozor! Jsem tu teď já! (Pease, 2001)

14

Obr. 10 – Útočné postavení (Pech, 2009) Podání ruky – ačkoliv se to nezdá a není to klasické nonverbální gesto, musí se podání ruky zařadit do řeči těla. Podání ruky by mělo být akorátní, přiměřené situaci, pohlaví a věku toho, komu ruku podáváme. Styl, kterým ruku podáváme ještě před stiskem, případně je nám ruka nabízena, můţe snadno naznačit, zda se jedná o pozdrav mezi podřízeným a nadřízeným nebo o přátelské setkání dvou dlouholetých přátel. Jestliţe nám někdo podá ruku jako „leklou rybu“ (Obr. 11), jedná se nepříjemné pozdravení, zvlášť je-li ruka studená a vlhká. Dotyčný je většinou slabého charakteru a je celkem překvapivé, ţe dotyčný si tento způsob vůbec neuvědomuje (Pease, 2001).

Obr. 11 – „leklá ryba“ (Pease, 2001) Drtič kotníků (Obr. 12) je poznávacím znamením agresivního typu“drsného chlapíka“. Proti tomuto stisku bohuţel neexistuje účinná obrana, snad s výjimkou slovního ohrazení nebo rány pěstí do nosu (Pease, 2001).

15

Obr. 12 – drtič kotníků (Pease, 2001) Při stisku ruky je taky velmi důleţité, co činí druhá ruka, tedy levá. Obouruční podání je také nazýváno politikovo potřesení rukou (Obr. 13), kdy dotyčný chce vzbudit důvěru, dát najevo upřímnost nebo hloubku citů k příjemci (Pease, 2001).

Obr. 13- Politikovo potřesení rukou (Pease, 2001) Uchopení za loket však vyjadřuje vřelejší cit neţ uchopení za zápěstí. Stejně tak tomu je, pokud iniciátor pozdravu poloţí levou ruku na rameno, neţ kdyţ stiskne paţi. Zkřížené nohy (obr. 14) – překříţené nohy v sedící poloze nebo paţe jak v sedící nebo stojící poloze těla nám říká, ţe dotyčný má odmítavý nebo obranný postoj (Pease, 2001).

Obr. 14 – překříţené nohy (Pease, 2001) 16

Proxemika - postoj ve skupině - jestliţe se chce člověk připojit k hovoru dvou lidí stojících v uzavřeném útvaru, je vítán jedině tehdy, kdyţ ostatní dva natočí trup směrem ke třetímu vrcholu pomyslného trojúhelníku (Obr. 16). Není-li třetí osoba vítána, zůstanou ti dva stát v uzavřeném útvaru a obrátí ke třetím jen hlavu (Obr. 15). Dají tím najevo, ţe sice vnímají jeho přítomnost, ale z postavení trupu je zřejmé, ţe zde není ţádoucí (Pease, 2001).

Obr. 16 – Otevřené trojúhelníkové postavení signalizuje vstřícný postoj (Pease, 2001)

Obr. 15 – třetí osoba není vítána (Pease, 2001)

Prostorové vzdálenosti (obr. 17) – poloměr vzduchové bubliny obklopující příslušníka střední třídy a bílé barvy pleti ţijícího v městských oblastech Austrálie, Nového Zélandu, Anglie, Severní Ameriky a Kanady je v podstatě stejný. Vstupuje-li druhý člověk do našeho intimního prostoru, pak je to pouze ze dvou důvodů. V prvním případě je narušitelem blízký příbuzný či přítel nebo je to člověk přibliţující se k nám s úmysly na sexuální sblíţení. Ve druhém případě je narušitelem nepřítel a chystá se zaútočit. Vstup cizího člověka do osobního a společenského prostoru tolerujeme, ale narušení intimního prostoru cizím člověkem je příčinou fyziologických změn v našem těle. Srdce začne tlouci rychleji, hladina adrenalinu v krvi se zvyšuje, do mozku proudí více krve a svaly se připravují na moţný útok nebo útěk (Pease, 2001).

Obr. 17 – prostorové vzdálenosti (Pease, 2001)

17

Pokud bych měl shrnout několika slovy pojem neverbální komunikace, napadá mně v této souvislosti myšlenka, ţe člověk by měl od prvního setkání s neznámým člověkem koukat na to, co dělá, kdyţ mluví. Také sledovat, co tento člověk dělá, kdyţ mi něco říká, a to od prvního podání ruky (stisk ruky), jeho postavení ve skupině lidí (zda je v té skupině vítán, či nikoliv), dodrţení intimního prostoru, jeho gestikulace a mimiky obličeje, aţ po rozloučení. Takto vypozorované chování se můţe kdykoliv hodit, zvlášť třeba, jedná-li se o setkání s hráčem na chodbě, před nástupem na hřiště. 2.1.2. Tón hlasu Tón hlasu je specifickým druhem komunikace, který se můţe zařadit do verbálního projevu člověka, přesto je spíše veden v kategorii neverbální komunikace. Vhodná barva hlasu pomáhá druhým, aby se uvolnili a s potěšením naslouchali. Špatné hlasové zabarvení narušuje komunikaci a můţe být nepříjemné jak pro řečníka, tak pro posluchače. V našem případě však nechci hovořit o řečnictví, ale o barvě hlasu, kterým nám můţe být vyjádřeno úplně něco jiného, neţ je ve skutečnosti řečeno (stejně jako tomu je u řeči těla v bodě 2.2.1.). Na příklad, kdyţ nám někdo říká větu: „To mám radost!“ Můţeme poznat dle barvy hlasu, zda tuto radost dotyčný člověk opravdu pociťuje nebo je jeho poznámka ironická. Také můţe být tato věta pronesena smutným tónem, kdy dotyčný sice má z něčeho radost, ale něco jiného by mu radost udělalo daleko větší. Dalšími barvami hlasu mohou být rozčilenost, otrávenost, znuděnost, veselost, naléhavost, a další. Do přílohy jsem zařadil cvičení na tuto neverbální formu hlasové komunikace. 2.1.2. Písemná komunikace Písemná komunikace je zprostředkována písemnou formou ve formě rukopisu, strojopisu nebo na počítači. Také písemná komunikace vyţaduje zřetelnost, úplnost, stručnost, správnost a zdvořilost. Písemná komunikace zahrnuje korespondenci (úřední dopis, osobní a společenský dopis, ţivotopis a motivační dopis, e-mail, SMS a MMS zprávy), vizitky, odborné publikace atp. (Vymětal, 2008). Tato komunikace je vyţadována, nemohou-li se účastníci komunikace setkat tváří v tvář. Výhodou písemné komunikace je, ţe se vytváří záznam o komunikaci, jako jsou například ţivotopisy, ţádosti apod. Tyto informace lze ukládat do archívu. Další výhodou je, ţe pisatel můţe psát svým tempem, dle rychlosti svých

18

myšlenek, ţe si text lze znovu přečíst, opravit a znovu utřídit myšlenky. Jejich nevýhodou je, ţe se odesílateli nedostane okamţité odpovědi. Lidé však dost často upřednostňují elektronickou komunikaci v podobě mobilních textových zpráv, emailů, a dalších diskuzí například na sociálních sítích jako je Twitter a Facebook. V současné době se začíná projevovat důsledek těchto komunikačních kanálů, v podobě neschopnosti (především mladších generací) vyjádřit souvislou myšlenku, neboť je na něj upřen zrak posluchače.

2.2. Verbální komunikace Verbální (slovní) komunikací rozumíme dorozumívání se jedné, dvou a více osob pomocí slov (Vybíral, 2000). Kaţdé sdělení, které je vyřčeno, musí být další osobou nebo osobami přijato tak, aby si mohl dotyčný vybavit slova dle jejich pravého vyjádření. Termíny detonace a konotace zavedl do zkoumání jazyka v 19. Století anglický filozof J. S. Mill (1806-1873) a velká část lingvistiky je ve 20. Století pouţívá. Detonace – známá slova, ale i jiné znaky či symboly, kterým rozumíme (např. červená barva na semaforu, bílé pruhy – tzv. „zebra“ – na vozovce apod.), si kaţdý z nás „detonuje“ tak, ţe automaticky chápe jejich základní význam: co znamenají. Proces detonování, který nás „odkazuje“ k jistému souboru slovem označených objektů, můţeme většinou jednoduše přepsat. Příkladem detonování slova pes je potom všeobecná charakteristika: je to čtyřnohý savec, štěká. Konotace – kaţdé sdělení je dále dotvářeno a doprovázeno v mysli produktora i příjemce řadou konotací. Konotace jsou naopak subjektivní. Slova nám mohou „konotovat“ souběţně řadu subjektivních připomenutí, souvislostí, individuálně přidruţených významů (Vybíral, 2000). Často si člověk řekne cizí slovo, aniţ by mu pořádně porozuměl. Jakmile jsem si přečetl význam konotace, hned mi naskočila slova – asociace myšlenek. Jedná se o známější verzi tohoto slova, kterou pouţívám častěji. Existuje hra nebo cvičení, které se přímo týká této asociace myšlenek. Jde o cvičení, kdy kaţdý říká, dle posledního slova, co jej napadne. Mohu opravdu tuto hru a cvičení doporučit všem i dospělým, neboť lze velmi dobře vzájemně pozorovat zajímavé asociace. Při verbální komunikaci se dostáváme k dalším pojmům. Vyjmenuji zde ty nejčastější, se kterými se můţeme setkat a aktivně je sami vyuţívat ve fotbalovém prostředí. Implikace – jiţ samotný termín implikace signalizuje, ţe dané tvrzení obsahuje i něco implicitního – skrytého, skrytě vyjádřeného. Poznáme to buďto z náznaku (jedno slovo v příslušné implikaci, tón), nebo ze situačního kontextu. Za 19

implikacemi můţeme najít skrytý význam slov: pod „prvním plánem“ ještě „druhý plán“. V tomto hlubším plánu má implikace má často vyjádřit despekt, nedůvěru, nepřátelství, pohrdání – anebo obráceně: lákání, pokušení, vábení. Explikace - opakem implikací. Opakem implicitního vyjadřování je vyjadřování explicitní, jasné. Toto vyjadřování a explicitní dekódování je také jedinou účinnou zbraní proti komunikování skrytých obsahů, proti naznačování. Explicitně se lze zeptat: Ty nemáš rád Romy? Ty máš něco proti cizincům jiné barvy pleti? Myslíš si, ţe to platí o ţenách všeobecně? (Vybíral, 2000). Eufemismus – na místo vyjádření „bez obalu“, otevřeného aţ neomaleného, zvolí někdy mluvčí eufemismus – vyjádření „změkčí“, snaţí se být šetrnější. Činí tak proto, ţe sám nemá odvahu k přímému pojmenování, není zvyklý se vyjadřovat „úplně bez obalu“ nebo chce – třeba velmi ohleduplně – zmírnit dopady sdělení na psychiku příjemce (Vybíral, 2000). S eufemismem se tak můţeme často setkat při hodnocení ukončeného utkání, jak ze strany delegáta vůči rozhodčím, tak mezi rozhodčími samotnými. Dvojsmyslné promluvy – promluva, která vzhledem k volbě slov, vzhledem k nejednoznačnému nebo „relativizujícímu“ tónu umoţňuje dva výklady, je nejednoznačně dekódovatelná. Můţe signalizovat, ţe mluvčí chce vědomě mást, zamlţovat. Dvojmyslnými promluvami se vyznačují anekdoty a dvojznačnost je právě tím, co zaručuje jejich vtipnost či překvapivost spojení. Zábavnost spočívá i v domýšlení explicitně nevysloveného. Toto nevyslovené je buďto implicitně obsaţeno v promluvě, nebo je přítomno – díky kontextu – v mysli komunikujících (Vybíral, 2000). Rozbory celkového komunikačního způsobu jedince vedou k vyvozování charakterových nebo obecněji řečeno „osobnostních“ rysů ze způsobu promluvy. V tomto směru spekuloval jiţ ve starověkých Athénách Platon. Podle něho je styl vystupování a mluvy dokonce „povahotvorný“ (Vybíral, 2000). Individuální styl, jakým jedinec mluví, ho často zařazuje do určitých sociálních tříd, ale také můţe vyjadřovat profesní zařazení. Zrcadlí se v něm charakterové rysy jako třeba egoismus, naivita, negativismus, škarohlídství, srdečnost, a další rysy. 2.2.1. Komunikační roviny verbální komunikace: Racionální komunikace – vyuţívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce. Je základem komentování. Emocionální komunikace – zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním názorem na sdělení, pocitem z partnera, emočními extrémy (pláč, hysterie) atp. Paralingvistická komunikace - Tento druh komunikace je součástí verbální komunikace. Zabývá se doprovodnými rysy verbální komunikace, které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování. Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu 20

a intonace, emoční zabarvení projevu, plynulost řeči, slovní vata, rychlost řeči, chyby v projevu atp. (Vymětal, 2008). Druhy verbální komunikace: Formální komunikace – je obvykle plánována, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována jako neveřejná záleţitost. Příkladem můţe být například přijímací nebo hodnotící pohovor. Neformální komunikace – vyskytuje se mnohem častěji neţ formální komunikace, je nenáročná na přípravu. Příkladem můţe být nezávazné povídání (Vymětal, 2008).

2. 3. Způsoby zlepšování komunikace 2.3.1. Asertivita Výraz „asertivita“ je odvozen z latinského „assere“, coţ znamená něco si osobovat, tvrdit, ujišťovat, zdůrazňovat. Asertivní jednání je potom takové jednání, které umoţňuje „sebeprosazení“ bez agrese, pasivního přizpůsobení se. Dospělý, vyzrálý člověk říká, co si myslí, dělá to, co říká. Nesnaţí se druhým manipulovat, zbytečně nenarušuje práva druhých (Pospíšil 1996). Převedeme-li pojem asertivita na fotbalový trávník, musím si přiznat, ţe tuto techniku ovládá málokdo. Samozřejmě musíme brát v potaz, ţe při hře, kde na fotbalovém hřišti běhá 25 adrenalinem „nadopovaných“ lidí, není čas na to přemýšlet o asertivním chování. Ať ze strany hráčů k rozhodčím nebo naopak. Potvrzuje se tím, ţe fotbal je hra spontánní, kde adrenalin způsobuje samovolné spouštění emocí (afekt, radost, smutek, strach, apod.) a omezuje tak jejich omezení rozumem. Americký psychoterapeut Andrew Salter (1914-1996) zformuloval v roce 1950 základní zásady asertivity do deseti práv. Je zajímavé, ţe i po více neţ padesáti letech jsou tato práva stále aktuální a neztratila nic na svém významu. Všechna práva spolu souvisejí, navazují na sebe a doplňují se. Předkládají nám moţnosti, jak komunikovat s ostatními, aby tím neutrpěla sebeúcta naše i ostatních. Pomáhají při řešení různých situací. Jejich pouţívání nám můţe pomoci zamezit agresivitu i pasivitu. Jednání tak můţe probíhat v klidné a tvořivé atmosféře. Naši partneři nedostanou příleţitost chovat se agresivně nebo pasivně. A my si nebudeme muset později vyčítat, ţe jsme se chovali nevhodně, popřípadě litovat toho, co jsme řekli, či neřekli. Tady je deset základních asertivních práv podle Andrewa Saltera: 1. Právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky i emoce a být za ně a jejich důsledky sám zodpovědný. 2. Právo nenabízet ţádné výmluvy ani omluvy ospravedlňující naše chování. 3. Právo dělat chyby a být za ně odpovědný. 4. Právo dělat nelogická rozhodnutí. 5. Právo změnit názor. 6. Právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí. 21

7. Právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. 8. Právo říci: „Já nevím.“ 9. Právo říci: „Já ti nerozumím.“ 10. Právo říci: „je mi to jedno.“ (Lahnerová 2012). 11. Mnoho lidí zná těchto deset asertivních práv, a přesto je nepouţívá. Důvodem můţe být fakt, ţe lidé si tato práva trochu poupravili. Mohou se zdát lidem příliš tvrdá a bezcitná vůči okolí a lidem. Pokud má někdo pocit, ţe uţ umí tato práva v praxi pouţívat, je určitě dobré je doplnit o základní asertivní povinnosti. Protoţe pokud bychom poţadovali jen samá práva, nejednalo by se o asertivitu, ale o sobectví. Základní asertivní povinnosti: 1. Chápat ostatní lidi – snaţme se pochopit ostatní. Vzájemná tolerance nás můţe přivést k pochopení, ţe i k sebepodivnějšímu chování můţe člověk mít určité pohnutky. Vzájemný respekt je základem dohody. Vyjádřením pochopení ještě neznamená, ţe souhlasíme se vším, co náš protějšek tvrdí. 2. Ovládat své emoce – neznamená chovat se chladně jak kámen. Emoce je třeba dávat najevo, ale v určité míře, tzv. kontrolovaně. Nemírné vyjadřování emocí, ať uţ pozitivních, nebo negativních, můţe na okolí působit negativně. 3. Umoţnit jiným chovat se asertivně – jestliţe máme moţnost volby, jak se budeme chovat, musíme umoţnit tuto volbu i ostatním. Kaţdý člověk má právo chovat se asertivně, pouţívat asertivní techniky a mít schopnosti asertivně komunikovat. 4. Snaţit se naslouchat druhým – při realizaci asertivních technik je základním krokem zjištění názoru našeho protějšku. Někdy se totiţ můţe stát, ţe náš oponent můţe mít větší chuť se dohodnout, neţ jsme čekali. Kdyţ dáme prostor k vyjádření druhým a nezačneme hned aplikovat asertivní techniky, můţeme dosáhnout řešení rychleji a efektivněji. 5. Váţit si názoru druhých – vzájemný respekt našich názorů je základní kámen mezilidské komunikace. Respekt neznamená vţdy souhlas, je to především vyjádření úcty k druhému. Navíc názory jiných mohou obohatit a rozšířit naše myšlení. 6. Naučit se přistoupit na kompromis – pokud jednání vedou účastníci, kteří se snaţí prosadit svůj poţadavek za kaţdou cenu, je lepším řešením přistoupit na přijatelný kompromis neţ donekonečna diskutovat. Úspora času a energie se nám bohatě vrátí v jiné podobě, například v moţnostech dalšího jednání o nových skutečnostech. 7. Přiznat omyl a napravit ho – kdo z nás můţe s čistým svědomím prohlásit, ţe se nikdy v ţivotě nezmýlil? Samozřejmě je lépe omylům předcházet, není to ale vţdy moţné. Neplýtvejme časem a energií na úsilí být neomylný, je to nereálné. Důleţitější je umět svou chybu přiznat a snaţit se ji napravit (Lahnerová 2012). Pokusím se tato asertivní práva převést do pozice rozhodčího, kdy je lepší práva povinnosti uplatňovat a kdy ne. 22

První právo je samotnou podstatou člověka a dokonce zajdu ještě dál a mohu klidně prohlásit, ţe samotnou podstatou kaţdého ţivého organismu. Pokud by totiţ nebyl kaţdý člověk svým vlastním originálem, odpovědným za své emoce, myšlenky a chování a nebyl si za ně zároveň sám odpovědný, mohl by člověka nahradit sériově vyráběný robot. Proto také kaţdý moment fotbalového utkání je pod drobnohledem kaţdého z jeho účastníků a kaţdý z nich můţe mít jiný názor na rozhodnutí rozhodčího v dané situaci. Jakým způsobem reaguje, je pouze na něm samotném. Druhé a třetí právo spolu hodně souvisí a to obzvlášť pro práci rozhodčího, kdy po verdiktu rozhodčího je často v obleţení hráčů, kteří se ptají, proč rozhodčí rozhodl tak, jak rozhodl. Můţe se stát, ţe rozhodčí udělá chybu, ale není jeho povinností, se ospravedlňovat. Kaţdý dělá chyby a s odpovědností za tyto chyby, je to všude stejné. Dělník se zodpovídá mistrovi a na hřišti hráč trenérovi, trenér prezidentovi klubu a rozhodčí delegátovi, popřípadě disciplinární komisi. Pokud by se chtěl rozhodčí ospravedlňovat, mohlo by se stát, ţe bude kompenzovat svou předchozí chybu jiným neuváţeným verdiktem. Čtvrté právo sice rozhodčí uplatnit můţe, ale nemělo by tomu tak být. Z vlastní podstaty se můţe stát, ţe to, co se zdá někomu nelogické, je pro jiného logické a naopak, ale v případě rozhodčího není dobré dělat nelogická rozhodnutí během utkání. Páté právo můţe rozhodčímu naopak velmi dobře pomoci ve vývoji utkání, kdy si například celou situaci ještě jednou přehraje v mysli a zjistí, ţe se s verdiktem zmýlil. Popřípadě můţe posoudit, zda není lepší změnit svůj názor, pokud by si současně uvědomil sedmé a osmé právo. Rozhodčí má právo říct já nevím, ale zároveň má právo posoudit, nakolik si v daný moment můţe vypomoci dobrou vůlí ostatních, kteří mu mohou poradit a pomoci a zda jejich pomoci vyuţije, či nikoliv. Šesté právo je v oboru rozhodčích nevyuţitelné, neboť tím, ţe se stanu rozhodčím, se zároveň stávám řešitelem problémů, které mezi sebou týmy nebo jednotliví hráči mají. Vhodnost vyuţití devátého a desátého práva je vţdy závislé na okolnostech v dané situaci.

23

Takzvaným omezovačem těchto práv jsou manipulativní mýty a pověry, jakými jsou: Všichni mne musí mít rádi. Musím vţdy reagovat okamţitě a bezchybně. Musím být stále šťastný a v pohodě. Nikdy nesmím proţívat úzkost a napětí. Ţivot musí být fér. Abych byl šťastný, musí se mi všechno podařit. Kdyţ udělám chybu, jsem k ničemu. Pokud se mnou někdo nesouhlasí, nemá mne rád. Má hodnota závisí na tom, co si o mně druzí myslí. Musím být vţdy dokonalý (Lahmerová 2012). Jsou to pověry, které by mohli vést k dojmu, ţe pokud se člověk řídí asertivním chováním a jednáním, mohl by mít pocit viny, ţe se chová asertivně. Uvědomit si, ţe tyto mýty a pověry nejsou cestou k dokonalosti člověka, je prvním krokem k tomu, aby se stal úspěšnějším a oblíbenějším. Asertivní odmítnutí, po zváţení důvodů, by mělo být bez pocitu viny, ale zároveň si v této souvislosti si rád vzpomenu na vše říkající citát Jana Wericha: „Neříkej, že nemůžeš, když nechceš.“ I člověk sám sebe rád klame. Pouţívá k tomu např. mechanismu autosugesce. Sám si představí věc nebo jev, který ve skutečnosti není pravdivý. Dalším mechanismem sebeklamu je proces racionalizace. Zde si pro sebe zdůvodníme pro nás nepříjemné věci tak, aby se pro nás staly přijatelnějšími (Pospíšil 1996). Právě sebeklam je základ pro výše zmíněné mýty a pověry. Jestliţe jsem uvedl práva povinnosti asertivního jednání, je zapotřebí uvést také šest základních technik, které se doporučují pro rozvoj asertivity: 1. Technika“feeling talk“ (vyjadřování pocitů). Člověku pomůţe, umí-li vyjádřit jasně, otevřeně a spontánně své pocity. Doporučení: naučme se pouţívat větu: „To se mi nelíbí.“ 2. Technika „facial talk“ (řeč tváře). Naše miminka má odráţet, co cítíme. Doporučení: zlobíte-li se, dívejte se rozzlobeně. Nenoste kamennou tvář. 3. Technika „umí říct NE“. Své názory vyjadřujeme diferenciovaně, souhlas dáváme najevo jasným přitakáním, nesouhlas (coţ je těţší) podobně jasným odmítáním. 4. Technika uţívání „já“. Nemluvíme za skupinu, neschováváme se za „my“. Doporučení: nemluvíme obecně, ale všude, kde to jen trochu jde, se vyjadřujeme za sebe. 5. Technika “přijímání pochvaly“. Nesniţujeme své zásluhy a úsilí odpovědí typu: „Ale prosím vás, to nestojí za řeč.“ apod. Doporučení: oprávněnou pochvalu neodmítneme, naopak dáme průchod své radosti a pochvalu přijmeme: „Ano, vím, dala jsem si na tom záleţet.“ 6. Nebojme se improvizovat a spontánně jednat – je to nejlepší lék na nerozhodnost (Lahnerová 2012).

24

Všech šest technik lze zapracovat do práce rozhodčího a zlepšování jeho komunikačních dovedností. Doplnil bych k těmto technikám pouze vlastní poznámku, která by se měla týkat techniky číslo 5. Jestliţe se naučíme přijímat pochvalu, měli bychom se stejně tak dobře naučit chválit. Zásadou pochvaly je její upřímnost, nikoliv touha se někomu zalíbit. Z hlediska asertivního aspektu se můţe stát, ţe se setkáme nejen v osobním ţivotě, ale také na hřišti s manipulátorem. Jedná se o protipól asertivity. Pokud bychom si měli vyjmenovat hlavní druhy manipulátorů, se kterými se lze setkat na fotbalovém hřišti, pak se určitě bude jednat o: Chudáček – vytváří rád dojem, ţe je menší a slabší a sniţuje svoje schopnosti. Počtář – velmi rychle si spočítá, co je pro něj nejvýhodnější. Rozhodčí se pak můţe setkat s tvrzením, která odporují pravidlům, např.: Dej mu červenou nebo by to měl být pokutový kop, apod. Drsňák – vyuţívá určité „fyzické“ síly a nadřazenosti, hrubým jednáním, výhruţkám a vulgarismům. Poslední spravedlivý – neustálou kritikou vyvolává pocit viny a nedostatečnosti, sám se ovšem povaţuje za bezchybného. Eliminovat vliv manipulátora je obtíţné, nikoli však nemoţné. V ţádném případě však nepodceňujte takového manipulátora. I kdyţ si myslíte, ţe jste ho asertivně odmítli a vyjádřili svůj postoj vůči jeho technikám manipulace, buďte ve střehu a očekávejte, ţe při další moţné příleţitosti se vás opět pokusí zmanipulovat ve svůj prospěch. Nikdo není dokonalý. Kaţdý děláme chyby. Je tedy pravděpodobné, ţe dříve nebo později budeme na naše chyby upozorněni. Kdyţ slyšíme kritiku směrovanou na naši osobu, můţeme se cítit trapně a ohroţeně. Kritika ale k ţivotu patří, je ovšem také povaţována za nejúčinnější manipulační nástroj - a také tak vyuţívána (Lahnerová 2012). Je důleţité kritice porozumět, tedy zjistit, zda se jedná o oprávněnou kritiku nebo neoprávněnou nebo manipulační. Uráţlivou kritiku zajisté kaţdý rozpozná, přesto si řekneme i k této kritice pár vět. Rozpoznat kritiku není po první větě snadné, proto je dobré zapojit rozum místo emocí a pokusit se zjistit více informací, abychom mohli zodpovědně posoudit, zda je kritika oprávněná. Mluvte klidně a váţně, neprovokujte ho. Ideální otázky jsou: Co tím myslíš? Jak tomu mám rozumět? Můţeš mi to vysvětlit? Teď ti nerozumím – můţeš mi říct, o co jde? Projevem ochoty vyslechnout kritikovy výtky a podílet se na řešení situace, můţe sníţit vzniklé napětí. Pomocí dalších metod se dá s kritikou dále pracovat. Jedná se o techniku otevřených dveří, zejména v případě neoprávněné kritiky. Tzv. agresor očekává obranu i protiútok, zkrátka překáţku, kterou bude muset překonávat, ale místo

25

toho se mu dostane souhlasu a zbaví se afektu, jelikoţ mu nikdo neklade předpokládaný odpor. Další metodou negativního dotazování se aktivně snaţíte dostat z kritika další informace (např. nerozumím dobře, jak to myslíte? apod.) Místo odporu a moţné další rozepře s kritikem, je dobré věty začít dle toho, zda má kritik pravdu či nikoliv: „Ano, je to tak. Udělal jsem chybu.“ „Někdy, čas od času, se mi stává…“ „Můţe ti to tak připadat…“ „Chápu, ţe to tak vnímáš…“ Reakce na uráţlivou kritiku jsou specifické situace, kdy na uráţlivé poznámky reagujte ignorováním nebo věcně sdělte kritikovi, ţe opravdu nemáte čas, abyste se pouštěli do takové diskuze. Další formou je okamţik, kdy můţeme ukázat, ţe se umíme zasmát sami sobě a zároveň můţeme otestovat, zda umí kritik to samé. Např.: „ Pane, máte pravdu. Váţně pískám jak výpravčí na nádraţí. Ale naštěstí nekopu přímé kopy jako vy, protoţe bych ani ten vlak netrefil.“ Můţete také odmítnout uráţky ve smyslu: „ Pane Nováku, křik a hněv na mě neplatí. Chápu vás, ţe jste rozzlobený, ale tato taktika na mě nefunguje.“ Dále lze získat na rozmyšlenou, zvlášť v okamţiku, kdy nevíte jak zareagovat: „ Upřímně řečeno, teď opravdu nevím, co vám na to odpovědět…“ Z hlediska psychologie je moţné lidskou agresi definovat jako záměrné jednání, jehoţ cílem je ublíţit druhému člověku (případně jinému tvorovi). Agresivita vyjadřuje dispozice jedince k agresivnímu jednání; člověk s vysokou mírou agresivity je často a velmi snadno v nejrůznějších situacích schopen jednat agresivně. Ve většině případů pomocí agresivního chování zakrývá vlastní nejistotu v dané situaci, strach z výsledku nebo z neznámého prostředí. V té chvíli se agresivní chování vyvíjí v duchu hesla:“nejlepší obrana je útok“. Agresi často doprovází projevy hněvu a zlosti (silně emoční stav), nejsou však její nezbytnou podmínkou. Významné místo v přehnaně agresivním chování má stres. Nervový systém v zásadě reaguje na stresovou situaci pokyny „prchni“ nebo „bojuj“. Záleţí na okamţité situaci i na povaze, kterou alternativu v daném okamţiku zvolí (Lahnerová 2012). 2.3.2. Psychologie lidské komunikace „Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit.“ Výrok Herakleita z Efesu (asi 540-480). Naslouchání se dá dělit na více částí, definujme si dvě nejdůleţitější: Empatické naslouchání je takové naslouchání, kdy nasloucháme především pocitům odesílatele sdělení, snaţíme se do nich vcítit a pochopit, proč je komunikováno sdělení právě tak, jak je odesíláno. Aktivní naslouchání znamená, ţe posluchač je vnímavý a pozorný k mluvícímu a vlastní myšlenky a interpretace prezentuje teprve tehdy, aţ hovořící zcela dokončí to, co chce říci. Cílem takového naslouchání je získat maximum informací, pochopit sdělované a dát odpovídající zpětnou vazbu (Vymětal, 2008). Aktivní a empatické naslouchání vyvolává v hovořícím jedinci, jemuţ je nasloucháno, pozitivní pocity. Člověk, který se svěřuje, můţe pociťovat vděčnost, ţe je někdo ochoten ho vyslechnout a neodsuzovat ho či jinak hodnotit. Aktivní 26

a empatické naslouchání je řazeno mezi nespecifické, univerzální léčebné faktory v řadě psychoterapeutických směrů (Vybíral, 2000). Kaţdý člověk, ať uţ chce být rozhodčím kolektivních sportů, bavičem nebo politikem, by měl vědět, ţe i naslouchání patří do komunikačních aspektů. Jestliţe umí člověk správně naslouchat tomu, kdo k němu promlouvá a umí také správně komunikovat ke svým posluchačům, stane se, ţe můţe vycítit, kdyţ posluchače správně nezaujme. V takových případech je jednou z moţností, jak zaujmout posluchače, vtáhnout ho do toho, o čem je právě hovořeno. První z moţností je kladením uzavřených nebo otevřených otázek. Uzavřená otázka je typem dotazu, kdy se ptáme jen na upřesnění, souhlas či nesouhlas, sdělení faktu, apod. (Vybíral, 2000). Tento typ otázek je pokládám k zaujmutí posluchače a je to typ otázek, kdy nechceme, aby se monolog mluvčího změnil v otevřený rozhovor a dialog. Často se kladou otázky takového typu, kde mluvčí předpokládá odpověď ano nebo ne. Opakem a tedy druhou moţností je otevřená otázka. Otevřená otázka nechává prostor dotázanému, aby se rozhovořil. Dotazující jimi přenechává iniciativu posluchači. 2.3.3. Typy lidí Jednotlivé temperamenty, které jsou výstupem z této teoretické koncepce, jsou V. Smékalem (2002) ve svých krajních, čistých podobách podrobně popsány a charakterizovány, a to nejen v rámci temperamentu jako takového, ale i v oblasti charakterových a ostatních doplňujících rysů a vlastností osobnosti. Následující přehled tedy prezentuje vţdy ucelený profil těchto vyhraněných typů. Sangvinik (neemocionální, primární, aktivní): sebejistý, ţivý, veselý, společenský. Umí vycházet s lidmi, lehce navazuje nové styky. Lehce se přenese přes nezdary a neúspěchy, se stejným nadšením a nadějí se dává do nových podniků. Pohyblivý, impulzivní, chybí mu uváţlivá kontrola a prozíravost. Většinou bezstarostný, lehkomyslný a povrchní. City jsou slabé, rychle se střídající, důraz klade spíše na nekomplikované vztahy a chvilková potěšení. Je činorodý, praktický, dokáţe vyvinout soustředění na danou práci, rychle chápe, dovede obsáhnout velkou šíři látky, ale pro mnohost a nestálost postřehů nedochází k jejich upevnění a uspořádání. Má ţivou fantazii, je schopen kritického pohledu na lidi a věci, snadno proniká k jádru věci. Je přizpůsobivý, ctiţádostivý, potrpí si na uznání. Silně touţí po společenském úspěchu. Cholerik (emocionální, primární, aktivní): plný ţivota a nadšení je ho všude 'plno`. Impulzivní, energický, rázný, zpravidla má dobrou náladu, je optimista. Vykonává činnost intenzivně, s vervou, dovede dobře hovořit a je schopen strhnout a vést druhé. Má smysl pro praktické věci, je šikovný, i kdyţ poněkud 27

povrchní. Postrádá někdy smysl pro míru a vkus. Jeho city jsou silné, ale měnlivé, je nestálý. Je otevřený, zřídkakdy formální. Chybí mu soustavnost, má rád to, co je konkrétní a hmatatelné (tedy raději příklady a popis neţ teorie a důkazy), má odpor k spekulaci a hloubání. Činorodost a vědomí, ţe má co dělat, ho uspokojuje. Jeho nálada závisí na tom, jak se mu daří jeho práce. Snaţí se dosáhnout hmatatelných, patrných výsledků. Je zaměřený na čin. Flegmatik (neemocionální, sekundární, aktivní): spíše chladný a střízlivý, jeho nálady jsou vyrovnané, klidné. Dobře ovládá své city, nedá se jimi strhnout. Je činorodý, bez námahy přistupuje k práci, dovede při ní setrvat, nachází v ní zdroj uspokojení. Ideály, které si vytkl, dokáţe uskutečnit. Od vytyčeného cíle se nedá odvrátit jinými představami nebo působením náhodných okolností. Je rozváţný, trpělivý, objektivní, přesný, má smysl pro humor. Má výbornou paměť, velkou šíři rozhledu, je systematický, metodicky přesný. Pozadu zůstává ve výkonech, které vyţadují okamţitou pozornost nebo pohyblivou fantazii. Má zálibu v abstraktních systémech, zákonitostech, přesném definování pojmů. V jeho zaměření převaţuje zásada dodrţovat pravidla, řídit se principy. Pasionovaný (emocionální, sekundární, aktivní): ctiţádostivý, své nároky a úmysly uskutečňuje. Vyznačuje se pomalu stoupajícími, stálými, silnými a aktivními city, stejně jako energickým chtěním zaměřeným k získání vytyčených cílů nebo splnění uloţených úkolů. Vnější projevy citů ovládá vůlí. Pracuje rovnoměrně, soustředěně, vytrvale, samostatně, je cílevědomý. Často je osamocený, nesbliţuje se s ostatními. Převáţně uzavřený, nedůvěřivý. Je dobrý pozorovatel, často však je nepřístupný novým názorům. Dominantní, má schopnost řídit a vést druhé. Je svědomitý, čestný, spolehlivý, pro ideály dovede omezit svá vlastní přání. V ţivotě se řídí heslem: povinnost především. Amorfní (neemocionální, primární, neaktivní): přizpůsobivý, poddajný, ochotný nechat se vést a ovládat, ovlivnitelný a tvárný. Snadno podlehne svodům a pokušení. Afektovaný (přemrštěný, přehání své projevy). Obvykle se nudí a z pocitu prázdnoty a dlouhé chvíle často vymýšlí, co by komu provedl (malý intrikán). Je netečný k minulosti a k plánům do budoucnosti. V ţivotě mu jde o rozptýlení, kterého dosahuje chvilkovými proţitky nebo i alkoholem a drogami. Je citově povrchní a mělký, střídá své známosti a vztahy k druhým jsou jen povrchní. Na ničem mu příliš nezáleţí, ani na sobě samém. Je snášenlivý spíše z lhostejnosti neţ z principu. Dělá mu dobře, kdyţ je chválen a obdivován, ale nesnaţí se, aby si skutečný obdiv udrţel. Je málo citlivý k problémům druhých. Jeho nálady jsou vyrovnané, dokonce veselé povahy. V ţivotě však je často samotář. Někdy má herecké nadání. Nervní (emocionální, primární, neaktivní): vznětlivý, snadno vydráţditelný, se sklonem k odmlouvání a kritizování. Nálady jsou nestálé, kolísající. Přecitlivělý silné světlo a hluk jsou mu nepříjemné, aţ nesnesitelné, podobně rušivě působí změny teploty. Má bujnou fantazii, která se projevuje tvořením četných plánů, z nichţ je málokterý uskutečňován. Často si v představách věci idealizuje nebo činí lepšími, neţ skutečně jsou. Dovede si vymýšlet. Impulzivní, rychle vzplane pro novou věc nebo myšlenku, ale brzy se obrací k jiné. Nerozhodný, nevyrovnaný, neklidný. Pracuje nerovnoměrně, občasný pracovní zápal je vystřídán delším obdobím nečinnosti. Je nestálý ve svých náklonnostech a lásce, střídá známosti. Musí být povzbuzován k činnosti. Má zálibu v neobvyklých a tajemných věcech. Má rád zábavu. Sentimentální (emocionální, sekundární, neaktivní): ctiţádostivý, ale jeho nároky zůstávají ve stádiu tuţeb a plánů. Je uzavřený, váţný, od druhých má odstup, je 28

snadno duševně zranitelný, bázlivý, úzkostlivý. Často melancholický a nespokojený sám se sebou. Obrací se v představách k minulosti, kterou si idealizuje. Má silný sklon k sebeanalýze. Drţí se stranou, oddává se svým vnitřním záţitkům a snění a tím se stává zvýšeně citlivý na lhostejnost a drsnost světa, proto se vyhýbá stykům s okolím. Je malomyslný, často se předem smiřuje s prohrou nebo s horším řešením, jen aby se vyhnul mukám rozhodování, kolísá mezi bázní a nadějí. Je málo pohotový k okamţitému jednání, pro samé pochyby se nedovede rozhodovat. Je soucitný a ochotný k pomoci. Dává přednost klidnému ţivotu před společností. Nejraději má jistotu a bezpečí soukromí. Apatik (neemocionální, sekundární, neaktivní): uzavřený, samotářský, věrný svým zvyklostem. Stačí si sám. Ke společenskému ţivotu netečný, chybí mu zdravá ctiţádostivost, nedovede vést druhé. Je roztrţitý a nepřesný, přitom však důvěryhodný a spolehlivý. Chybí mu ţivotní 'jiskra`, působí dojmem těţkomyslného, váhavého, pohodlného člověka, okruh jeho zájmů je úzký. Je často zachmuřený, zřídkakdy se směje. Dovede dlouho setrvat ve svých záštích. Je šetrný, nerad půjčuje své věci. Je konzervativní a nedůvěřivý ke všemu novému. Má málo smysl pro abstraktní hloubání, nedovede se nadchnout ani pro nadosobní cíle. Chybí mu odvaha i vlídná snášenlivost. Nejraději ze všeho má klid (Smékal, 2002).

Obr. 18 – segmenty temperamentu Zdroj: http://www.evik-com.webz.cz/podstrany/temper.html 2.3.4. Reakce na agresi Rozeznáváme více typů agrese: myšlenková, verbální, fyzická afektivní, instrumentální zaměřená proti osobám, věcem, na jiný objekt přesunutá, zadrţovaná (Čermák, 1999).

29

Agresivita jako pojem, je do jisté míry charakteristický znak osobnosti kaţdého jedince. Můţeme konstatovat, ţe kaţdý z nás je ve svém chování vybaven určitou mírou agresivity, která ovlivňuje jednání a chování v naší společnosti. Bez určitého stupně agresivity by samostatný jedinec neměl ve společnosti šanci na přeţití. Agresivita je rovněţ povaţována za vlastnost či povahový rys, nebo vnitřní pohnutku k násilným projevům. Člověk, který má vysokou míru agresivity, jedná často v nejrůznějších situacích útočně, troufale, má sklony k uráţkám a vztahovačnosti. Naopak člověk, který má nízkou míru agresivity je většinou schopen ve vypjatých situacích určitého kompromisu, smíru a okolí ho většinou povaţuje za diplomata. Pojem agresivita znamená útočnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. Jedná se o sklon k násilí a násilnému jednání nejen u dětí a dospívajících. Má tedy charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční proţitek nenávist, hněv, strach. V širším slova smyslu se takto označuje schopnost jedince mobilizovat síly k zápasu o dosaţení nějakého cíle, postoje a schopnost zvládat těţkosti (Martínek, 2009). V psychiatrii je agresivita velmi často vídaným jevem. Často souvisí s uţíváním drog či nadměrnou konzumací alkoholu. Sociologický slovník popisuje agresivitu jako: „Sklon k útočnému jednání vůči druhému. Určitou míru agresivity lze pozorovat u kaţdého jedince. Podle jednotlivých teorií je agresivita buď geneticky zakotvená, nebo je odpovědí na vnější podněty, popř. se jí člověk učí jakoţto vzorci chování (Jandourek, 2007). Je nezbytné si uvědomit z předchozího sdělení, ţe agresivita je charakter člověka, která je mimo jiné geneticky daná. Setkáme – li se na hřišti s agresorem, lze toto setkání

brát

jako

ostrou

zkoušku

všech

doposud

nabytých

znalostí

o komunikačních aspektech. Pokud rozhodčí nemá znalosti o týmu z dřívějších zápasů, sdělení ze zkušeností kolegů nebo nemá přehled o udělených trestech jednotlivých hráčů v týmu, můţe rychle poznat, kdo takovým agresorem můţe být. Z kapitoly 2.3.3. jiţ víme, ţe se dá předpokládat, ţe nejčastějším agresorem můţe být cholerik. Na obrázku 18 vidíme charakteristické rysy cholerika, dle nichţ můţeme vytipovat takového jedince. Dále se znalostí neverbální komunikace můţeme podle nesouhlasných reakcí, mimiky obličeje, řečí těla a celkového postoje vůči verdiktům rozhodčích, snadno poznat, kdo je agresorem. Při verbálním střetu s agresorem vyuţijeme především asertivního chování, uvedeného v bodě 2.3.1. I za předpokladu znalostí nejen těchto komunikačních aspektů, ale také pravidel fotbalu, nelze zaručit, ţe dojde k napadení rozhodčího hráčem. Lze však s jistotou říct, ţe mohou tyto znalosti agresi předcházet a eliminovat ji uţ v zárodku.

30

2.3.5. Dianetika Vzhledem k tomu, ţe dianetika je obor, který jde tak zvaně ruku v ruce s náboţenstvím (někde spíše zváno sektou) Scientologie, nebudu se touto naukou o lidské duši dlouze zabývat. Byl jsem přítomen jednodennímu školení na toto téma, kde se účastníci školení jednotlivě museli zaměřit na své myšlenky, plně uklidnit své rozbouřené myšlenkové pochody a následně společně a vzájemně přicházet na tzv. engramy (paměťové stopy), které ovlivňují chování lidí v kritických situacích, ale i v situacích, které kritické nejsou, ale jsou vzdáleně propojené s nepříjemným záţitkem nebo i fyzickou bolestí. Bohuţel tento obor je často zneuţíván k jiným účelům, neţ které by mohli být pro lidi prospěšné. Jestliţe je školení pojato správně, stejně, lze například přijít na to, ţe někdo má ostych mluvit se staršími muţi a neumí s nimi tak dobře a obratně komunikovat, jako s ţenami. Důvodů, které toto mohou zapříčinit, můţe být nespočet.

2.4. Vývoj komunikace a komunikační vady Základním cílem kaţdé komunikace je někomu sdělit nějakou myšlenku, vyjádřit názor, případně přesvědčit svého komunikačního partnera o správnosti vlastních postojů. Aby byl splněn cíl, je třeba se řídit pravidly, která se vytvářela během tisíciletého vývoje civilizované společnosti, která jsou z valné části známa jiţ od starověku a stále se spolu s lidstvem vyvíjí (Pech 2009). Komunikace je stará jako lidstvo samo. Počalo skřeky a posunky v tlupách, skřeky se změnily v řeč a stejně tak se posunul i vývoj lidí. Vývoj se nezastavil, a přestoţe dnešní doba je ve znamení počítačové a telefonní komunikace, dá se říct, ţe je to další fáze komunikace. Je jisté, ţe vývoj bude pokračovat i nadále lidé si budou komunikaci přizpůsobovat, dle svých potřeb i nadále a tím zajistí i její další vývoj. Vliv internetu na lidskou komunikaci lze hodnotit jako obohacující, nebo neblahý. Analýza neblahého vlivu si všímá dopadů na kvalitu řeči a myšlení (ochuzování slovní zásoby, anglismy a expanze počítačové terminologie, roztěkanost, úsečnost, atd.), dopadů na ţivotní styl, zdravotní a psychický stav (hrozba „závislosti“) apod. Přínosem internetu pro komunikační moţnosti je umoţnění informační dostupnosti a prostupnosti, interaktivnost při výměně zpráv a rychlost při zprostředkování kontaktu (Vybíral, 2000). Kaţdý náš projev má dvě stránky: obsahovou a formální. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe prioritní v kaţdém sdělení je obsah. Ale jak později vyjde najevo, formou komunikace se dá mnohé pokazit nebo naopak vylepšit. Psychologické 31

průzkumy ostatně ukazují, ţe z celkového dojmu našeho projevu nejméně ovlivňuje posluchače podstata sdělení tvořená slovy (necelých 10%), daleko více působí hlas (kolem 35%) a dominují neverbální projevy (asi 55%). Aby kdokoli z nás mohl vyjádřit jakoukoli myšlenku, potřebuje k tomu disponovat slovní zásobou. Její vytváření je celoţivotním procesem. Mnohem efektivněji dokáţe komunikovat ten, kdo je sečtělý, má tudíţ bohatou slovní zásobu a umí ji optimálně vyuţívat (Pech 2009). Nedostatek slovní zásoby, psychická, ale i fyzická kondice mají vliv na vyjadřovací schopnosti jedince. Můţe to vést k různým komunikačním vadám. Zpomalená komunikace – nepruţné, v útlumu, kusé a chudé výroky, komunikace ve stavech vyčerpání apod. Častá povrchnost. Překotná komunikace – odpovídá tzv. myšlenkovému trysku, řeč je zrychlená. I zde často trpí kvalita myšlenkové produkce – je spíše povrchní. Roztržitá komunikace – do komunikování vnikne nesourodý, ale naléhavý myšlenkový pochod nebo emoce s dominující silou, odvádějící pozornost. Zabíhavá komunikace – mluvčí neudrţí jeden směr často proto, ţe není s to rozlišovat podstatné od vedlejšího, zbytečné precizování prozrazuje jeho potřebu vše vyjádřit „perfektně“, zmínit se o všech detailech. Proto spousta větných vsuvek, vysvětlení, odkazů, odboček. Mluvčí se často octne ve stavu, který vyjádří slova: Co jsem to vlastně chtěl říct? Proč vám to vlastně říkám? Ulpívavá komunikace – dochází k stereotypnímu opakování slov, frází, myšlenek – často proto, ţe mluvčí nenachází jiná slova k danému vyjádření (malá pohotovost, chudá slovní zásoba, myšlenková „zablokovanou“). „Okno“ – myšlenkové zaraţení se. Pravděpodobně došlo k vniknutí nevědomých obsahů (asociací apod.) do vědomého proudu uvaţování. Někdy pod vlivem trémy, úzkosti, paniky, ve stresu (Vybíral, 2000). Ať uţ komunikační vady a komunikační vývoj budou směřovat jakýmkoliv směrem, je jisté, ţe jeho vývoj bude lidi rozdělovat na dvě části. V jedné se střetneme s názorem, ţe komunikace je víc a víc zdokonalována pomocí nejmodernějších technik. Ve druhé skupině se střetneme s názorem, ţe moderní komunikace je ubíjena právě díky těmto moderním technikám.

32

3. Management rozhodčích V kaţdém dobře fungujícím týmu se setkáváme s lidmi, kteří tuto skupinu vedou (řídí) a se skupinou lidí, kteří poslouchají a plní rozhodnutí lidí, kteří tento tým vedou. Skupina alespoň dvou lidí se jiţ nazývá tým, proto i rozhodčí fotbalu tvoří tým, který podléhá rozhodnutím rozhodčího. Vedoucí týmu (v našem případě rozhodčí), stejně jako ve všech odvětvích, za svá rozhodnutí odpovídá a nese také důsledky. To ovšem nemusí nutně znamenat pravidlo, ţe pokud selţe tým, je rozhodčí špatný. Aby se však selhání předcházelo, je zapotřebí kvalitní komunikace v týmu. Proto nyní půjdeme krok po kroku, kdy začíná management týmu fungovat, aţ po úplné ukončení tohoto fungování. Dá se říct, ţe prakticky v kaţdém následujícím bodě, lze uplatnit znalosti z druhé kapitoly. Upozorňuji, ţe následující postup není ţádné dogma, které je příručkou pro rozhodčí. Co vyhovuje jednomu, nemusí vůbec vyhovovat druhému a naopak. V ţádném případě se nejedná o mentorování, nýbrţ jednu z moţností postupů.

3. 1. Delegace rozhodčích V kaţdém okrese jsou delegace oznamovány Okresním fotbalovým svazem (OFS). Někde jsou nominace oznamovány v novinách (např. v okrese Svitavy, v pátečním vydání novin Svitavský deník), jinde přes internet nebo email. Krajské fotbalové svazy jiţ vyuţívají konkrétní internetovou stránku svého Krajského fotbalového svazu (KFS), která je umístněna na stránce www.fotbal.cz. Zde si mohou rozhodčí vyhledat, kdy jsou k zápasu nominování a především s kým. Řídící komise pro Čechy a Řídící komise pro Moravu zveřejňují delegace k utkáním na internetu 14 dní před utkáním. FAČR oznamuje delegaci ve středu, tedy dva dny před začátkem prvního mistrovského zápasu. Kaţdý rozhodčí, ať uţ v okresní soutěţi nebo v 1. lize, by si měl najít čas na to, aby zjistil, kdy, s kým a kam je delegován. Pokud rozhodčí zná své asistenty a ví, odkud asistenti pochází, má do značné míry výhodu. Rozhodčí, který asistenty

33

nezná, si musí v rozpisu soutěţe (je vydáván příslušnou komisí) nebo na seznamu rozhodčích, který bývá uvedený na příslušné internetové stránce komise, pod kterou rozhodčí patří. Určí, jakým dopravním prostředkem se na utkání dostaví, případně kdo vezme automobil a bude řídit. Nepsané pravidlo říká, ţe rozhodčí by měl být ten, kdo nebude řídit vůz, aby se mohl soustředit a připravit na utkání. Ne vţdy toto nepsané pravidlo lze naplnit, neboť nařízením komise se má ujet co nejmenší vzdálenost, která je pořádajícím klubem proplácena. Jestliţe pak rozhodčí bydlí od místa konání mistrovského utkání nejdál, pak bere vůz a řídí on sám. Ve chvíli, kdy má rozhodčí naplánovanou trasu a čas vyzvednutí v místě bydliště jeho nebo asistentů, zavolá to a oznámí svým asistentům. Telefonický způsob komunikace mezi rozhodčími je závislý na tom, zda se rozhodčí spolu znají či nikoliv. Většinou se znají rozhodčí ze seminářů a školení, která jsou komisemi pořádány, proto i mezi rozhodčími, kteří se osobně neznají, převládá uţ od první chvíle komunikace formou tykání. Zřídkakdy (především, kdyţ je značný věkový rozdíl mezi rozhodčím a asistentem) se objevuje vykání. Pokud jde o vůbec první kontakt mezi rozhodčím a asistentem, je velmi důleţité, jak je hovor od počátku veden, neboť i telefonickým hovorem se vytváří vztah v tomto týmu. Jedná se o tzv. první dojem, který si mezi sebou rozhodčí a asistenti vytvoří. Někdy tento první dojem můţe způsobit, ţe se vytvoří v týmu předsudky na jednoho z týmu, které se pak špatně odbourávají. Dobře vytvořený první dojem, můţe být základem k dobré komunikaci v týmu a dobře odvedenému řízení utkání. Můţe tomu napomoci vědomí, ţe jeden z asistentů je zkušenější a jiţ dobře zná trasu a další okolnosti cesty. Není proto špatné zavolat mu dříve a nebát se zeptat na jeho názor. Pozor! Spoléhat pouze na to, ţe zná cestu a tudíţ si rozhodčí nemusí nic dopředu chystat a zjišťovat, je špatná myšlenka. Co tedy oznamuje rozhodčí svým asistentům? Jakým způsobem se dopraví k soutěţnímu utkání, případně kdo bude řidičem Čas a místo setkání Čas příjezdu na stadion Druh a barva dresů

34

Druh oblečení, ve kterém pojedou na utkání Poslední bod je většinou upravován komisí rozhodčích příslušné soutěţe. Ale i v neniţších soutěţích je lepší, kdyţ se domluví na typu oblečení, neţ aby asistent přijel v obleku a rozhodčí v kraťasech a kytičkované košili.

3. 2. Sraz rozhodčích Nastal den utkání a blíţí se čas příjezdu jednoho z asistentů na předem smluvené místo. Všechny věci, které jsou nutné k řízení utkání, jsou nachystány a pečlivě uloţeny v batohu. Na určené místo setkání, pokud není tím místem přímo dům, kde rozhodčí bydlí, odchází rozhodčí raději dřív neţ později. Ještě stále se můţe vytvářet první dojem z prvního setkání, který se mezi kolegy týmu vytváří a pozdní příchod na smluvené místo určitě pozitivnímu dojmu nepomůţe. Po příjezdu na místo setkání se kolegové pozdraví podáním ruky, jestliţe se osobně neznají, tak se představí. Etiketa praví, ţe ruku podává první starší mladšímu nebo nadřízený podřízenému. V hierarchii tohoto týmu by tedy měl podávat ruku rozhodčí asistentovi, který ihned nabídnutou ruku přijímá, a pevným stiskem ruky se oba pozdraví. Tímto projevují oba vzájemný respekt a úctu vůči druhému. Starší při tomto seznámení můţe a většinou se tak také stává, nabízí mladšímu kolegovi tykání. Cesta na stadion pořádajícího týmu probíhá různorodě a téma hovoru se často ubírá směrem k zápasům, které byly odehrány. U rozhodčích, kteří se znají jiţ lépe, se stává, ţe téma hovoru zasahuje do osobních sfér jednoho z nich. Navození dobré a pohodové atmosféry uţ při cestě na stadion, můţe být velmi pozitivní a kladný vliv na výsledek celkové spolupráce rozhodčích.

3. 3. Komunikace s funkcionáři Stejně jako je důleţité zanechat pozitivní dobrý dojem u svých kolegů v týmu, je neméně důleţité, aby při příjezdu a setkání s funkcionáři pořádajícího týmu, rozhodčí zanechali pozitivní první dojem. Způsob, kterým se po příjezdu na stadion prezentuje celý tým, se můţe odráţet ve vstřícnosti funkcionářů vůči týmu. Zodpovězení otázky, zda na funkcionáři týmu zanechá lepší dojem tým rozhodčích, který je stejně oblečený, stejně dobře se prezentuje komunikačními dovednostmi a při setkání prohodí několik zdvořilostních frází nebo parta tří

35

nestejně oblečených lidí, kteří přijedou 10 minut před zahájením utkání, sotva pozdraví a ptají se, kde je něco k pití, není vůbec obtíţné.

3. 4. Rozcvičení Jakmile se týmu rozhodčích dostane přivítání a občerstvení, začíná se jiţ soustředit na samotný zápas. K tomu patří i seznámení se s delegátem utkání, který můţe být na utkání delegován. Následně rozhodčí poprvé projeví své vůdčí postavení v týmu a ve stručných bodech nastíní svým asistentům, co bude před zahájením utkání následovat: Převlečení se na rozcvičku Rozcvička Kontrola zápisu o utkání a registračních průkazů Předzápasový pohovor Čas, kdy vyběhnou rozhodčí k rozcvičení, určuje rozhodčí a asistenti podléhají jeho autoritě, stejně jako tomu je při samotném rozcvičení.

3. 5. Předzápasový pohovor Úroveň a kvalitu rozhodčího lze snadno poznat jiţ dle předzápasového pohovoru. V niţších okresních soutěţích se často pohovory moc neprovádí a provedení takového předzápasového pohovoru uvedu v praktické části. Dá se říct, ţe by opět mělo platit pravidlo: čím vyšší soutěţ, tím obsahově kvalitnější pohovor by měl být před zápasem proveden. Před kaţdým utkáním rozhodčí provede s asistenty rozhodčího a se čtvrtým rozhodčím (pokud je delegován) pohovor. V tomto pohovoru sdělí jasné pokyny, aby v průběhu utkání nevznikala nedorozumění. Asistenti a čtvrtý rozhodčí jsou povinni poţadavky rozhodčího plně respektovat. Současně si rozhodčí připomenou zásady jednání s hráči a s dalšími osobami, se kterými v průběhu utkání přijdou do styku (mj. např. i se zástupci sdělovacích prostředků). Při pohovoru rozhodčí určí, který z asistentů: a. a u kterého druţstva provede kontrolu registračních průkazů, b. provede kontrolu hrací plochy, jejího příslušenství a vybavení hřiště (nosítka, čísla pro střídání apod.), c. provede kontrolu míčů připravených k utkání, d. a u kterého druţstva provede kontrolu výstroje hráčů, e. bude v průběhu hry dohlíţet na předepsaný počet a umístění náhradních míčů, f. bude mít připravenu náhradní píšťalku a karty, aby je v případě potřeby rozhodčímu poskytl, g. si společně s rozhodčím bude činit poznámky o průběhu hry, udělených osobních trestech, dosaţení branek, střídání, zranění, případných 36

mimořádných událostech apod. (pokud je delegován, činí si poznámky z průběhu utkání čtvrtý rozhodčí), h. bude společně s rozhodčím kontrolovat odehraný čas, i. a u kterého druţstva bude kontrolovat chování hráčů a funkcionářů při odchodech z hrací plochy, j. sdělí hlavnímu pořadateli (nebo jiné určené osobě) informaci o nastavení doby hry, a dále se s asistenty dohodne na tom a. jaké signály budou pouţívat z oblasti tzv. rozšířené spolupráce, b. jak budou asistenti zaujímat poziční postavení ve standardních situacích, c. jak rozhodčí poţádá o zásah asistenta přímo na hrací ploše, d. jak rozhodčí sdělí asistentům (čtvrtému rozhodčímu) o kolik nastaví dobu hry, e. jak asistent (čtvrtý rozhodčí) vyrozumí druţstva (diváky) o nastavení doby hry, f. jak budou řešit návraty hráčů, kteří z odůvodněných příčin dočasně opustí hrací plochu, g. jak budou provádět kontrolu výstroje hráče, kterého rozhodčí vykáţe z hrací plochy, a který se v přerušené hře hodlá vrátit zpět, h. jakým způsobem budou organizovat vstup nosičů s nosítky na hrací plochu, i. jak budou řešit přítomnost osob nezúčastněných na hře v blízkosti hrací plochy, j. jak budou postupovat v případě mimořádných událostí, k. jak budou postupovat v případě předčasného ukončení utkání (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). Často se stává, ţe při zahájení pohovoru jiţ bývají registrační průkazy a zápis o utkání asistenty zkontrolován, stejně jako je před nebo po rozcvičce zkontrolována hrací plocha, příslušenství a vybavení hřiště. Pokaţdé jde o jednotlivé případy, kdy rozhodčí sám určí, kdy se co provede a snaţí se zefektivnit činnost celého týmu rozhodčích tak, aby například nemusel asistent vybíhat dvakrát kontrolovat hřiště, několikrát zjišťovat jakou barvu dresů mají jednotlivé týmy a brankáři, apod. Jde o schopnost improvizace v daný moment, kterou by měl rozhodčí mít, aby byla efektivita týmu co největší. Ne kaţdý rozhodčí tuto schopnost má a je na něm, aby se v takových případech obrátil na své asistenty, kteří mu v takové situaci mohou pomoci. V takových případech jde o kompromisní vedení týmu. Během pohovoru můţe také dojít na výměnu zkušeností mezi rozhodčími. A to jednak v otázce osobností v týmech, které se proti sobě střetnou, ale také třeba jednotlivých hráčů, kteří nehrají v duchu fair-play. Kromě pohovoru před utkáním mezi rozhodčími, bývá do kabiny rozhodčích přizván hlavní pořadatel, se kterým jsou projednány zásadní body: 37

seznámení se s hlavním pořadatelem zápasu kde se bude hlavní pořadatel nacházet během zápasu zajištění dostatečného počtu pořadatelů, zejména jedná-li se o utkání, kde se předpokládá rizikové chování fanoušků zabezpečení vozidel rozhodčích a delegátů svazu pro účastníky utkání zdravotní sluţbu kvalifikovanou obsluhu umělého osvětlení (má-li být pouţito) pořízení videozáznamu z utkání (má-li být pořizován) skutečnost, ţe před, v průběhu ani po skončení utkání nedošlo k mimořádným událostem zajistit rozhodčím předepsaný počet regulérních míčů Některé z těchto bodů jsou také uvedeny v zápise o utkání, které hlavní pořadatel stvrzuje svým podpisem před a po utkání.

3. 6. Několik minut před zahájením utkání Tým rozhodčích je rozcvičený, má provedenu kontrolu hřiště a dresů, registračních průkazů i samotného zápisu o utkání a předzápasový pohovor. Přichází okamţik, kdy společně odchází na hrací plochu a budou se snaţit o co nejlepší týmový výkon. Je opět na rozhodčím, aby si ještě v kabině se svými asistenty vyměnil poslední slova o samotě, popřál jim štěstí a zároveň celý tým motivoval k tomu, aby tomuto štěstí šli naproti, společně jako tým.

3. 7. Komunikace během utkání Stejně jako je uvedena teorie v druhé kapitole, tak platí stejné rozdělení pro tým rozhodčích, kteří pouţívají všechny druhy komunikace a to jak mezi sebou, tak při kontaktu s diváky, s funkcionáři a jednotlivými hráči. Rozhodčí má během utkání: a. Pískat jasně a zřetelně; rozhodčí však nemusí přerušit hru písknutím (vyjma sporných situací) v těchto případech: kop do branky, kop z rohu a vhazování, dosaţení branky. Ve všech ostatních případech musí rozhodčí přerušit hru písknutím. b. Dát po kaţdém přerušení hry znamení k pokračování ve hře píšťalkou, pokynem ruky nebo slovně. Dát znamení k navázání hry píšťalkou není nutné při volných kopech, kopech od branky, kopech z rohu a při vhazování. 38

c. d. e. f. g.

h. i. j. k. l.

m. n. o.

p.

q.

r.

Při volných kopech v blízkosti pokutového území se doporučuje dát znamení píšťalkou vţdy, v kaţdém případě však rozhodčí musí mít provedení volného kopu pod kontrolou. Při míči rozhodčího se znamení píšťalkou zásadně nedává. K provedení zahajovacího výkopu, výkopu po dosaţení branky, pokutového kopu a k ukončení utkání se znamení píšťalkou musí dát vţdy. Pouţívat předepsaných signálů Pohybovat se na hrací ploše tak, aby hráčům nepřekáţel ve hře, ale aby měl neustále přehled o herních situacích a o přestupcích hráčů. Sledovat nejen, co se děje v blízkosti míče, ale občas přehlédnout i situaci po celé hrací ploše. Pohybovat se tak, aby měl v zorném poli jednoho ze svých asistentů, Uplatňovat pravidla stejným způsobem bez ohledu na to, zda je porušil hráč domácího nebo hostujícího druţstva, nebo zda se přestupek stal v pokutovém území nebo na jiném místě hrací plochy, Snaţit se, aby se nedopouštěl chyb; v případě, ţe si uvědomí chybu, smí své rozhodnutí změnit, ale ne za předpokladu, ţe byla hra znovu zahájena. Vyvarovat se kompenzace svých chyb rozhodováním ve prospěch poškozeného druţstva. Vyvarovat se rozhodnutí ve prospěch druţstva, jeţ se provinilo. V zárodku potlačovat surovou hru a energicky postupovat proti nesportovnímu chování hráčů. Při napomínání nebo vylučování hráče zachovat klid; provinivšímu se hráči můţe sdělit důvod napomenutí nebo vyloučení ze hry. Doporučuje se však, aby napomínaný nebo vylučovaný hráč byl od rozhodčího vzdálen 2 aţ 3 m. Nebavit se zbytečně s hráči a ani se jich nedotýkat. Vyhýbat se přehnané gestikulaci. Přerušit hru jen v případě, ţe je přesvědčen o váţném zranění hráče; v případě lehčího zranění počkat na nejbliţší přerušení hry nebo hru přerušit teprve po ukončení akce. Povolit na hrací plochu vstup nejvýše dvěma funkcionářům druţstva (zpravidla lékaři a masérovi), povaţuje-li za nutné zjistit stav zraněného hráče; vyţaduje-li zranění hráče ošetření, povolat nutný počet pořadatelů s nosítky, kteří hráče dopraví mimo hrací plochu, vyjma případu, ţe by se transportem hráče mohl zhoršit jeho zdravotní stav; ve hře nechat pokračovat, aţ všechny osoby nezúčastněné na hře opět hrací plochu opustí. Nedovolit, aby se v bezprostřední blízkosti hrací plochy, tj. nejméně 2 m od pomezních a 4 m od brankových čar, zdrţovaly osoby nezúčastněné na hře, s výjimkou členů druţstev a příslušníků pořadatelské sluţby. Dbát, aby náhradníci při rozcvičování nerušili asistenty rozhodčího ve výkonu jejich funkce. Rozhodčí nemusí ihned přerušit hru, jestliţe dojde k přestupku hráče, za který by měl nařídit volný nebo pokutový kop. Je-li názoru, ţe by přerušením hry zvýhodnil druţstvo, jehoţ hráč se provinil, hru nepřerušuje a poskytne výhodu; případné osobní tresty udělí aţ při nejbliţším přerušení hry. Při zvaţování o poskytnutí výhody musí rozhodčí postupovat s citem pro herní situaci. Zásady pro poskytování výhody ve hře:

39

a. Výhoda ve hře je zcela vědomé nepřerušení hry pro potrestání jinak zcela evidentního přestupku v situaci, kdy přerušením hry by bylo poškozeno druţstvo, které se neprovinilo. b. Uplatnění výhody ve hře je rozhodčí povinen naznačit předepsaným signálem. c. V případě, ţe výhoda neměla předpokládaný účinek, má rozhodčí právo se do 3 sec vrátit k původnímu přestupku a nařídit odpovídající volný kop (to však neplatí pro případ, ţe zvýhodněné druţstvo přijde o míč vlastní vinou). d. Uplatnění výhody ve hře nezbavuje rozhodčího povinnosti udělit případné osobní tresty (pravidlo 5, Pravidla fotbalu, 2013). Výčtem situací z Pravidel fotbalu, které rozhodčí řeší během utkání, jsme si názorně nastínili, za jakých okolností má rozhodčí během utkání pouţít signalizaci a řeč těla. Také konkrétně u bodu k. je doporučeno pouţít výrazné mimiky obličeje, kterou provinilci rozhodčí ukáţe, ţe tento prohřešek rozhodně na hřišti nestrpí. 3.7.1. Spolupráce rozhodčích během utkání Pro bezvadnou spolupráci rozhodčího s asistenty se doporučuje dodrţovat tyto zásady: 1. Rozhodčí má být se svými asistenty co nejčastěji ve zrakovém kontaktu, protoţe jen tak můţe okamţitě reagovat na vznikající herní situace (obr. 19, obr. 20, obr. 21 a obr. 22) 2. Signalizace asistentů rozhodčího musí být jasná, zřetelná a hlavně včasná. Signál asistenta, který přijde aţ po okamţiku, kdy ho rozhodčí očekával, je naprosto bezcenný. Rozhodčí, který neobdrţí signál od svého asistenta v okamţiku, kdy ho zrakem kontaktuje, povaţuje situaci jiţ za vyřešenou a věnuje se dalšímu průběhu hry. 3. Pokud se rozhodčí domnívá, ţe došlo k porušení pravidel a proto zrakem kontaktuje svého asistenta, je nanejvýš účelné, aby asistent, pokud k porušení pravidel nedošlo, ihned v tomto smyslu rozhodčího vhodným způsobem vyrozuměl. 4. Rozhodčí musí vţdy dát svému asistentovi najevo, ţe jeho signalizaci viděl; buďto tedy na jeho signalizaci reaguje odpovídajícím rozhodnutím, nebo asistentovi pohybem ruky naznačí, aby signalizaci ukončil, proto-ţe ji sice viděl, ale nebude na ni brát zřetel. 5. Ve sloţitých situacích, zejména v pokutovém území, můţe rozhodčí před konečným rozhodnutím zváţit i stanovisko svého asistenta, které získá zrakovým kontaktem, popřípadě pouţitím zvlášť dohodnutých signálů nebo osobním dohovorem; v kaţdém případě se však tak smí stát pouze z jeho vlastní iniciativy. 6. Domnívá-li se asistent rozhodčího, ţe rozhodčí nerozhodl evidentně správně, je povinností AR rozhodčího na jeho omyl upozornit; v případě, ţe R stále trvá na svém původním rozhodnutí, nesmí dávat najevo, ţe se s jeho rozhodnutím neztotoţňuje. 7. Přestupky proti pravidlu 12, k nimţ došlo v pokutovém území, asistent rozhodčího signalizuje v případech, kdy je přesvědčen, ţe měl o herní situaci lepší přehled neţ rozhodčí. K tomu pouţije předem dohodnutý diskrétní 40

signál. Zdviţením praporku signalizuje jen, kdyţ rozhodčí měl situaci zcela mimo zorný úhel nebo ji nemohl vidět z jiného důvodu. V takovém případě po přerušení hry vţdy přivolá rozhodčího k sobě a situaci mu objasní. 8. V případě porušení pravidel hráčem nebo hráči útočící strany bezprostředně před dosaţením branky zůstane asistent po dosaţení branky stát ve svém výchozím postavení (tzn., ţe neběţí ke středové čáře) a tím rozhodčímu naznačí, ţe došlo k porušení pravidel a ţe branka by neměla být uznána. 9. Je-li branky dosaţeno tak, ţe míč přejde přes brankovou čáru pouze na krátký okamţik, můţe se stát, ţe rozhodčí dosaţení branky vůbec nepostřehne a nechá pokračovat ve hře. V tom případě asistent rozhodčího běţí obvyklým způsobem ke středovému praporku, a pokud ho rozhodčí nevezme na vědomí, smí ze svého postavení poblíţ středové čáry zvýrazněnou signalizací upozornit rozhodčího na dosaţení branky. 10. Asistent rozhodčího je povinen sledovat v průběhu hry nejen vlastní polovinu hrací plochy, ale i její druhou část, aby v případě potřeby mohl kdykoli poskytnout informace k herním situacím. Informace je povinen podat i k případům, ke kterým dojde v přerušené hře, popřípadě o poločasové přestávce nebo po ukončení utkání. 11. Závaţné okolnosti, které mohou podstatným způsobem ovlivnit hru, např. dosaţení branky, kterou rozhodčí neviděl, nebo porušení pravidel, k nimţ došlo těsně před dosaţením branky (ofsajd, ruka útočícího hráče, míč ze hry), signalizuje asistent rozhodčího aţ do doby, dokud ho rozhodčí nepostřehne; jeho signalizaci je povinen převzít i druhý asistent rozhodčího. 12. Asistent rozhodčího je povinen signalizovat přestupky, ke kterým došlo za zády rozhodčího. Podle závaţnosti přestupku a s přihlédnutím k výhodě ve hře tak učiní buď ihned, nebo při nejbliţším přerušení hry. V mimořádně závaţných případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, pouţije asistent rozhodčího tzv. zvýrazněné signalizace. 13. Asistent rozhodčího je povinen pomáhat rozhodčímu v řízení utkání. Proto např. můţe u své pomezní čáry předcházet konfliktním situacím tím, ţe uklidní znervóznělé hráče, nebo tím, ţe při volných kopech pomůţe dostat zeď bránících hráčů na předepsanou vzdálenost. V takových případech můţe, pokud je to účelné, vstoupit na hrací plochu. 14. I kdyţ asistent rozhodčího můţe mít na některé situace jiný názor, nesmí v ţádném případě rozhodčímu ne-vhodně zasahovat do hry nebo projevovat nesouhlas s jeho rozhodnutími. 15. Asistent rozhodčího nemá činit ani příliš mnoho vlastních rozhodnutí, ale má rozhodčímu signalizovat jen tehdy, je-li to nutné (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). 3.7.2. Signály rozhodčího a asistentů během utkání Jedná se o druh komunikace nejen mezi rozhodčími, ale také komunikace směrem k hráčům a trenérům, funkcionářům a především fanouškům, aby věděli, jak daný herní moment viděl rozhodčí nebo asistent rozhodčího. Na konci kaţdého z poločasu dává rozhodčí pokyn čtvrtému rozhodčímu nebo asistentovi, kolik minut se bude poločas nastavovat.

41

Nejčastější signalizace rozhodčího:

Obr. 19 - výhoda - hrajte dál, signalizace v nepřerušené hře. Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-6.gif Jestliţe rozhodčí přestupek vidí, ale poskytuje výhodu ve hře, naznačí, ţe ve hře bude pokračovat bez přerušení. Provede to tím způsobem, ţe ukáţe krátce a výrazně oběma paţemi ve směru probíhající herní akce (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013).

Obr. 20 – přímý volný kop, signalizace v přerušené hře Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-7.gif Rozhodčí po přerušení hry paţí jasně naznačí směr kopu, tj. ukáţe směrem k brance druţstva, proti němuţ se bude přímý volný kop provádět (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013).

42

Obr. 21 – nepřímý volný kop – signalizace v přerušené hře Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-8.gif Rozhodčí po přerušení hry naznačí směr kopu obdobně jako v případě přímého volného kopu a ihned poté paţí vztyčenou kolmo nad hlavou naznačí, ţe se jedná o nepřímý volný kop. Paţi drţí rozhodčí vztyčenou nejen do okamţiku provedení kopu, ale potom ještě tak dlouho, dokud některý jiný hráč míčem nezahraje nebo se ho nedotkne, nebo dokud není míč ze hry (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013).

Obr. 22 – udělení osobního trestu – signalizace v přerušené hře Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-9.gif V souladu se zásadami pro udělování osobních trestů udělí rozhodčí osobní trest tím způsobem, ţe ukáţe provinivšímu se hráči ţlutou nebo červenou kartu tak, ţe ji přitom zvedne nad hlavu. V tom okamţiku musí být totoţnost napomínaného nebo vylučovaného hráče mimo veškerou pochybnost. Dalšími vyuţívanými signalizacemi jsou: pokutový kop, kdy rozhodčí zřetelně ukáţe na značku pokutového kopu. 43

kop od branky, kdy rozhodčí poté, co míč opustil hrací plochu, paţí zřetelně ukáţe na nejbliţší spojnici kratší a delší čáry toho brankového území, z něhoţ se kop od branky bude provádět. kop z rohu je rozhodčím signalizován poté, co míč opustil hrací plochu, paţí zřetelně ukáţe k tomu rohovému praporku, od něhoţ se bude kop z rohu provádět (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). Nejčastější signalizace asistenta rozhodčího: Ofsajd (Obr. 23) V okamţiku ofsajdu asistent vzpaţí paţi s praporkem kolmo nad hlavu a drţí ji vzpaţenou, dokud rozhodčí signalizaci nezaregistruje (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013).

Obr. 23 – ofsajd, signalizace přestupku v nepřerušené hře Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-10.gif Následuje signalizace po přerušení hry dle toho, ve kterých místech se hráč provinil, proto pravidlům:

44

Obr. 23a – ofsajd uprostřed hrací plochy, signalizace po přerušení hry Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/p ravidla/D-12.gif

Obr. 23c - ofsajd na bliţší straně hrací plochy, signalizace po přerušení hry Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/p ravidla/D-13.gif

Obr. 23b - ofsajd na vzdálenější straně hrací plochy, signalizace po přerušení hry Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/p ravidla/D-11.gif

45

Vhazování (Obr. 24) Asistent poté, co míč opustí hrací plochu, nejprve vzpaţením paţe s praporkem kolmo nad hlavu naznačí, ţe míč přešel přes pomezní čáru, a poté paţí s praporkem ukáţe směr vhazování. Provede to tím způsobem, ţe paţe směřuje rovnoběţně s pomezní čárou nahoru v úhlu nejvýše 45 stupňů k brankové čáře druţstva, proti němuţ má být vhazování nařízeno. Přitom je asistent obrácen tváří a tělem do hrací plochy (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). Střídání (Obr. 25) Je-li náhradník připraven vystřídat hráče, signalizuje asistent, který je na straně u lavičky pro členy druţstva, v době, kdy je míč ze hry, ţe střídání je připraveno. Druhý asistent je připraven v případě potřeby signalizaci převzít. Signalizace spočívá v tom, ţe asistent drţí ţerď praporku vodorovně v rukách vzpaţených kolmo nad hlavu, přičemţ je tváří a tělem obrácen do hrací plochy (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). Kop z rohu Asistent poté, co míč opustí hrací plochu, nejprve vzpaţením paţe s praporkem kolmo nad hlavu naznačí, ţe míč přešel přes brankovou čáru, a poté zřetelně ukáţe paţí s praporkem směrem k dolní části toho rohového praporku, který zakončuje pomezní čáru, podél níţ se asistent pohybuje. Při signalizaci asistent neukazuje, z jaké strany má být kop z rohu proveden (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). Kop od branky Asistent poté, co míč opustí hrací plochu, nejprve vzpaţením paţe s praporkem kolmo nad hlavu naznačí, ţe míč přešel přes brankovou čáru, a poté zřetelně ukáţe paţí s praporkem směrem do hrací plochy na místo, kde se na hrací ploše protínají čáry ohraničující brankové území; přitom paţi s praporkem drţí vodorovně (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013).

Obr. 24 – vhazování Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-14.gif

46

Obr. 25 – připravené střídání Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/D-15.gif Přestupek proti pravidlu 12 Zpozoruje-li asistent, ţe rozhodčí neviděl přestupek hráče, zvedne paţi s praporkem. Přeruší-li rozhodčí hru, naznačí asistent rozhodčího paţí bez praporku směr, kterým se má volný kop provést. Přestupek proti pravidlu 12 za zády rozhodčího Přestupky za zády rozhodčího signalizuje asistent s přihlédnutím k výhodě ve hře podle závaţnosti přestupku ihned nebo při nejbliţším přerušení hry. V mimořádně závaţných případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, pouţije asistent rozhodčího tzv. zvýrazněné signalizace. Zvýrazněná signalizace spočívá v tom, ţe asistent rozhodčího praporek nejen zdvihne nad hlavu, ale kývavým pohybem praporku ze strany na stranu rozhodčímu zdůrazní, ţe řešení situace nesnese odkladu. Pro rozhodčího tento signál znamená, ţe má ihned přerušit hru (Příloha D, Pravidla fotbalu, 2013). 3.7.3. Komunikace s osobami v technické zóně Rozhodčí v niţších soutěţích se těsně před začátkem zápasu pozdraví s funkcionáři, kteří se zdrţují v technické zóně, tedy v zóně, která je vyznačena poblíţ hrací plochy a je v ní umístěna lavička pro náhradníky. Při této komunikaci dochází k představení a několika zdvořilostním frázím a to jak ze strany rozhodčího, tak ze strany trenérů obou týmů. Pokud během zápasu není rozhodčí nucen usměrnit chování v jednotlivých technických zónách,

není nutná další komunikace

s funkcionáři během utkání. Během zápasu se nejvíce do kontaktu s technickou zónou dostane AR1, který dbá na to, aby všechny osoby, které se v technické zóně budou zdrţovat, byly uvedeny v zápise o utkání, byly řádně označeny. Usměrňuje přílišnou aktivitu funkcionářů a to tak, ţe v technické zóně smí současně udělovat pokyny hráčům na hrací ploše (Obr. 26), vţdy pouze jeden z funkcionářů. V neposlední řadě dbá na to, aby trenér

47

i ostatní osoby, které jsou oprávněny se zdrţovat v technické zóně, se chovali po celý zápas a po jeho ukončení korektně.)

Obr. 26 – technická zóna Zdroj: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla/B-1.gif 3.7.4. Komunikace s kapitány mužstva K zahájení utkání přivede rozhodčí obě druţstva na hrací plochu, kde společně pozdraví diváky. Pozdrav se provede tímto způsobem: Rozhodčí se společně s asistenty postaví v cca 1/3 hloubi hrací plochy čelem ke hlavní tribuně, a hráči obou druţstev zaujmou postavení po jejich boku rovnoběţně s pomezní čárou tak, ţe kapitáni druţstev stojí vedle rozhodčích. Na znamení rozhodčího pozdraví hráči obou druţstev diváky. Kapitán domácího druţstva, a po něm postupně všichni jeho spoluhráči, pozdraví podáním ruky rozhodčího, jeho asistenty a hráče soupeře. Kapitán hostujícího druţstva po něm všichni jeho spoluhráči pozdraví podáním ruky rozhodčího a jeho asistenty. Po pozdravu rozhodčí provede losování. Po losování zaujmou rozhodčí, asistenti rozhodčího a hráči obou druţstev předepsané postavení k zahájení hry (pravidlo 5, Pravidla fotbalu, 2013). Podobně jako komunikuje rozhodčí se svými asistenty během zápasu, musí komunikovat i s kapitány obou muţstev. Pokud má rozhodčí zkušenosti s charakteristikou hráčů v týmu, můţe se stát, ţe během utkání více komunikuje s osobou, která sice není kapitánem muţstva, ale je evidentní, ţe je vůdčí osobností celého druţstva. Jsou to maličkosti, které můţe rozhodčí vytipovat uţ po úvodním rozlosování, kdy se kapitán, po vyhraném losu, podívá na jiného hráče, který mu řekne, jakou stranu má vybrat. Dalším signálem pro rozhodčího můţe být i celková organizace hry tímto hráčem nebo uklidnění spoluhráče, který trpí nervozitou 48

v rámci předstartovního stavu. Komunikace s vůdčí osobností týmu, ať uţ je kapitánem, či nikoliv, bývá velkým usnadněním pro rozhodčího, který můţe přes tohoto hráče upozornit na nevhodnost počínání jeho spoluhráče, které by dále mohlo vést k udělení napomenutí, popřípadě vyloučení. Počítá se, ţe během zápasu se na hřišti pohybují různé typy lidí, které si během zápasu můţeme otypovat dle bodu 2.3.3. Cílem komunikace s kapitánem nebo vůdčí osobností týmu, je dosaţení korektnosti hry a to v duchu pravidel a hry fair play. Správně nastavená komunikace vede k ochraně rozhodčího proti nevoli týmu, při rozhodnutí rozhodčího, které není ve prospěch druţstva. 3.7.5. Ukončení poločasu a zápasu Jakmile rozhodčí ukončí první poločas nebo utkání postup je vţdy, dle pravidel fotbalu, následující: Vţdy, kdyţ druţstva opouštějí hrací plochu, odcházejí z hrací plochy nejdříve hosté, jejichţ kapitán jde jako poslední, pak následuje rozhodčí se svými asistenty a čtvrtým rozhodčím a nakonec odcházejí domácí v čele s kapitánem. Po ukončení utkání druţstva poděkují rozhodčím za řízení utkání a pozdraví diváky. Ceremoniál se provede tímto způsobem: 1. Po závěrečném hvizdu rozhodčí se rozhodčí odebere do středového kruhu, kde se setká se svými asistenty. 2. Setkání rozhodčích ve středovém kruhu je signálem pro hráče obou druţstev, aby se shromáţdili ve středu hrací plochy. 3. Kapitán druţstva odpovídá za to, ţe přijdou všichni hráči a postaví se za ním. 4. Pozdrav zahájí kapitán domácího druţstva hostí tak, ţe postupně podá ruku rozhodčímu a jeho asistentům a následně i všem hráčům druţstva soupeře; podobně učiní i všichni jeho spoluhráči. Následně stejným způsobem pozdraví všechny rozhodčí i všichni hráči hostujícího druţstva. 5. Po dokončení vzájemného „podání rukou“ mohou hráči pokynout nebo zamávat svým příznivcům a potom společně, tzn. všichni hráči i rozhodčí, opustí hrací plochu. Celá procedura „pozdravu po utkání“ má v průměru trvat cca 2 minuty (Pravidlo 5, Pravidla fotbalu, 2013). Jak celá procedura vypadá ve skutečnosti, popíši v praktické části. Předepsaný postup by měl vypadat následovně: Rozhodčí je povinen ihned po ukončení utkání uvést do zápisu o utkání zejména výsledek utkání, udělení osobních trestů a všechny závaţné události související s utkáním. Byl-li v utkání některý hráč (náhradník) vyloučen, oznámí rozhodčí kapitánovi druţstva důvody vyloučení a tyto důvody uvede stručně a výstiţně na přední stranu zápisu o utkání. Kapitán po podpisu zápisu o utkání převezme registrační průkazy. Existují případy, kdy kapitán chce vznést námitku do zápisu o utkání. Toto právo kapitána je uplatnitelné před podpisem zápisu o utkání. Námitky zapíše do zápisu o utkání rozhodčí a kapitán je povinen tuto námitku podepsat. Námitky lze vznést: a. příslušenství hrací plochy a vybavení hřiště, b. startu některého z hráčů soupeřova druţstva, c. výstroji hráčů soupeřova druţstva, 49

výsledku utkání, neregulérnímu průběhu utkání (nikoli však proti výkonu rozhodčího), nasazení náhradníků soupeřova druţstva, popisu přestupků napomínaných nebo vyloučených hráčů, náhradníků nebo vystřídaných (odvolaných) hráčů, h. opatřením přijatým rozhodčím vůči provinivším se funkcionářům druţstva. Za neregulérní průběh utkání se povaţuje, jestliţe např.: část utkání se hrála při velmi špatné viditelnosti, nebo část utkání se hrála za velice špatných povětrnostních podmínek, nebo část utkání se hrála na hrací ploše, která nebyla pro hru způsobilá apod. Kapitán nesmí vznést námitku proti výkonu rozhodčího (Pravidlo 5, Pravidla fotbalu, 2013). d. e. f. g.

Základním kamenem setkání kapitánů a rozhodčích v kabině rozhodčích po ukončení zápisu je, aby kapitán znal nejen svá práva, ale také své povinnosti, které má jako zástupce svého muţstva. Komunikace mezi rozhodčím a kapitánem je závislá na vývoji celého utkání. Jestliţe je průběh utkání poklidný, rozhodčí mají celý průběh utkání pod kontrolou, komunikace s kapitány je po utkání daleko snadnější, neţ v opačném případě, kdy se můţe jeden z kapitánů cítit ukřivděn anebo chce sepsat námitku do zápisu o utkání. V takových případech je opět především na rozhodčím, jak celou situaci vyřeší. Rozhodně se nedoporučuje popichovat kapitána bagatelizováním jeho námitky, přehnaně gestikulovat anebo dokonce na něho křičet. Napjatou situaci můţe pomoci uklidnit asistent rozhodčího, který můţe mít lepší komunikační dovednosti neţ rozhodčí a snadněji se mu podaří kapitána druţstva uklidnit. Doporučuji především vyuţít znalosti asertivního chování, které je uvedeno v bodě 2.3.1.

3. 8. Pohovor s delegátem Jestliţe je utkání přítomen delegát, podpis zápisu o utkání je kapitány podepsán, průběh zápasu zaznamenán do zápisu o utkání, přichází na řadu pohovor s delegátem. Delegát utkání (není-li řídícím orgánem označen jinak), je zástupce řídícího orgánu, který byl delegován k utkání, aby kontroloval a podal zprávu o plnění povinností stanovených Pravidly fotbalu, řádu a směrnicemi, a zprávu o výkonu rozhodčího a jeho asistentů (Odborné pojmy, Pravidla Fotbalu, 2013). Pohovor bývá vedený většinou jednostranně a to ze strany delegáta směrem k rozhodčím. Rozhodčí se setkávají s delegátem jiţ před utkáním, kdy má rozhodčí prostor k tomu, aby se s delegátem seznámil a dle typu osobnosti zjistil, zda s delegátem bude lepší vést komunikaci jako se svým nadřízeným, nebo na přátelské úrovni. Druhá varianta vyţaduje, aby se rozhodčí s delegátem alespoň uţ trochu znali z dřívějších zápasů, na kterých se uţ spolu setkali. I díky těmto poznatkům, které 50

rozhodčí získá z dřívějších setkání s delegátem nebo pouze setkání před zápasem, můţe rozhodčí postupovat při závěrečném hodnocení. Někdy se lze s delegátem na kritických chvílích z průběhu utkání pobavit, proto volíme normální klidný tón, kdy delegátovi sdělíme, jak jsme viděli danou situaci my. Jindy si delegát stojí za svým a nezajímá ho názor rozhodčích. V tomto případě by rozhodčí měl zvolit asertivní metody, které jsou uvedeny v druhé kapitole. V niţších soutěţích se můţeme potkat s delegátem, který není pro rozvoj rozhodčího aţ tak příliš přínosným, přesto mějme na paměti, ţe stále se jedná o delegáta, který je jmenován svazem. Proti hodnocení delegáta se dá písemně odvolat přímo u příslušného svazu, pod který soutěţ spadá.

3. 9. Odměna rozhodčím za utkání Po ukončení hodnocení delegátem svazu zbývá podepsat zápis hlavním pořadatelem. Rozhodčí a delegát poté dostanou odměnu za utkání. Bývá nepsaným pravidlem, ţe rozhodčí dostanou něco k jídlu a k pití. V daný moment nastává situace, kdy rozhodčí a delegát mohou, pokud tak jiţ neučinili dříve, nastavit mezi sebou rovnocenný vztah a baví se o dřívějších zápasech, o zápasech, které se jiţ odehráli, proberou výkony svých kolegů, apod. Přestoţe je jiţ po zápase a hodnocení zápasu je ukončeno, měl by rozhodčí mít na paměti, ţe pokud se do této chvíle rozhodčí choval asertivně, nebylo by dobré, aby se uvolnil natolik, ţe jeho komunikační schopnosti a asertivní chování úplně odloţí. Je pravděpodobné, ţe se ještě se svými asistenty a delegátem setkají a pak by nepřiměřené chování a nepřiměřená mluva mohly způsobit, ţe se rozhodčí nebude cítit uvolněný na zápas a můţe to mít dopad na jeho výkon.

3. 10. Odjezd ze stadionu Při odchodu ze stadionu je slušností pořádajícího oddílu, aby hlavní pořadatel vyprovodil rozhodčí a případně delegáta k autům. Jsou pro to především tři důvody: 1) Pořadatel můţe ochránit rozhodčí před případným napadením a zároveň se stává případným svědkem incidentu. 2) Rozhodčí a delegát cítí zájem ze strany pořádajícího klubu. 3) Hlavní pořadatel můţe být přímo u toho, pokud by bylo auto rozhodčích nebo delegáta poškozeno. Je-li vše v pořádku, hlavní pořadatel se rozloučí s celým týmem rozhodčích a delegátem svazu podáním a potřesením ruky, čímţ je vše ukončeno. Následně se rozloučí rozhodčí a asistenti rozhodčího s delegátem svazu. 51

3.10.1 Závěrečná komunikace a rozloučení se Komunikace v autě bývá často velmi přátelská a pouze v ojedinělých situacích bývá při odjezdu ticho. Rozhodčí se mohou stavit někam nakoupit jídlo nebo pití na cestu a během cesty si povídají o utkání, které si neřekli před delegátem nebo naopak, které s delegátem probírali. Komunikace bývá velmi uvolněná. Téma hovoru se během cesty často mění. Řidič rozveze rozhodčí domů, popřípadě na místo poblíţ bydliště. Předtím neţ se rozhodčí rozloučí, řidič otevře kufr, kde jsou batohy s věcmi rozhodčích. Jedná se opět o ukázku zájmu o kolegu, kterého bezpečně dovezl zpět a nenechá ho, aby musel přemýšlet, jak se otevírá kufr auta, apod. Následně se kolegové pozdraví stiskem ruky. Takto je ukončeno krátkodobě vytvořeného týmu rozhodčích.

52

4. Metodická část V praktické části této práce, se chci zaměřit na komunikační dovednosti rozhodčích a jejich asistentů. Hned na začátku této praktické části bych chtěl upozornit, ţe se jedná o empirický výzkum, kdy se snaţím potvrdit hypotézu – tvrzení, ţe čím kvalitnější rozhodčí je a rozhoduje utkání vyšších soutěţí, jsou jeho komunikační dovednosti na vyšší úrovni. Tuto hypotézu se budu snaţit změřit na základě jevů, čili bezprostředního smyslového vnímání. Validita i reliabilita měření je v tomto směru nízká, neboť záznamy sledovaných utkání neexistují nebo je ve velmi špatné kvalitě (jediný záznam ze sledovaných utkání je z Krajského

přeboru

Pardubického

kraje,

na

internetové

stránce:

http://fotbal.tvcom.cz/Zapas/Soutez-Krajsky-prebor---Pardubicky-kraj/PohlaviMuzi/Sezona-2013-2014/30395-FK-AGRIA-Chocen-s.r.o.-SK-Pardubicky.htm Pozorování (měření) jsem rozdělil do několika kategorií a statisticky vyhodnotil grafy. Kaţdý zápas samostatně.

4.1. Juniorská liga Jednalo se o jediné utkání, které bylo z hlediska měření snadnější, neboť asistent rozhodčího Ondřej Pelikán, zajistil k tomuto utkání, zcela výjimečně, komunikační zařízení. Utkání mezi domácím Slováckem a hostujícím Třincem se odehrál na hřišti v Kunovicích. Utkání 25. kola se odehrálo 10. 3. 2014 od 14:30hod. Rozhodčími pro tento zápas byli nominováni: Petr Vyslouţil (licence A), Ondřej Pelikán (licence A) a Lukáš Miko (licence B). Na utkání nebyl nominován ţádný delegát. 4.1.1. Příjezd na utkání Na utkání dojel kaţdý rozhodčí samostatně, na čemţ se telefonicky domluvili jiţ několik dní před zápasem. Na rozhodčí čekal hlavní pořadatel, který nabídl rozhodčím něco k pití. Komunikace, jak mezi rozhodčími, tak s pořadatelem, probíhala ihned na přátelské úrovni. Rozhodčí se také setkali při příchodu s funkcionáři muţstev, se kterými se bavili o předešlých utkání uplynulého kola Gambrinus ligy. Jakmile se rozhodčí občerstvili a převlékli, šli zkontrolovat hrací plochu a jeho příslušenství, přičemţ provedli rozcvičení se před utkáním.

53

Následně se vrátili do kabin, zkontrolovali zápis o utkání a rozhodčí provedl pohovor se svými asistenty. Pohovor byl zaměřen především na komunikátory, neboť asistent rozhodčího číslo 2, neměl s tímto komunikačním zařízením ţádné zkušenosti. Další pokyny k utkání se nesly v duchu znalostí a zkušeností všech tří rozhodčích. Následně proběhla kontrola funkčnosti komunikačních zařízení a jejich správného připojení. Přátelský pozdrav plácnutím rukou před zápasem pro štěstí znamenal, ţe jsou všichni připraveni na utkání. 4.1.2. Zahájení utkání Všichni tři rozhodčí se před nástupem na hrací plochu pozdravili s funkcionáři muţstev a vzájemně si popřáli hodně štěstí, a aby se utkání vydařilo. Při nástupu a pozdravu diváků obou muţstev, se nesla přátelská atmosféra. Těsně před

zahájením

zápasu

si

všichni

tři

rozhodčí

vyzkoušeli

funkčnost

komunikačního zařízení. 4.1.3. Během utkání Komunikace všech tří rozhodčích se od úvodního hvizdu rozhodčího ubírala stejným směrem. Směrem k hráčům se z klasických vět, staly holé příkazové věty typu: „Pojď hrát!“, nebo „Jak rozhodl asistent.“ Více však z úst rozhodčích zněl imperativ, který často můţe znít hrubě a nezdvořile, avšak v tomto zápase, který byl klidného rázu, byly imperativy spíše informativního rázu, někdy ne úplně spisovně vyřčeny: „Hrej!“, „V pořádku!“, „Vidím to!“, „Bez ruk!“, apod. Rozhodčí se taktéţ dorozumívali heslovitě, nejčastěji zněla ve sluchátkách barva dresu toho týmu, který měl provádět vhazování. Následovaly informace o tom, zda míč byl ještě ve hře, či nikoliv a informace o postavení hráče v ofsajdovém postavení, popřípadě následném ofsajdu. Juniorská liga: Zápas Slovácko - Třinec

Rozhodčí AR 1 AR 2

R ↔ AR

Pokyny hráčům ve hře

25 73 36

77 41 30

Pokyny hráčům o výhodách a faulech 97 18 11

Tabulka č. 1 54

Pokyny hráčům v přerušené hře 19 11 4

Ostatní pokyny 12 10 3

Juniorská liga: Zápas Slovácko - Třinec Počet pokynů

120 100 80 60 40

Rozhodčí

20

AR 1

0

AR 2 R ↔ AR

Pokyny hráčům ve hře

Pokyny Pokyny hráčům o hráčům v výhodách a přerušené hře faulech

Ostatní pokyny Druhy pokynů

Graf č. 1 Pokyny mezi rozhodčími: červená, bílá, hlídej faul, výborně, ofsajd, postav zeď, otoč se, hrajou, signalizované střídání asistenta a další těmto podobné. Pokyny hráčům ve hře: bez ruk, vidím to, čistě pojď, výborně, hraj a další těmto podobné. Pokyny hráčům o výhodách a faulech: Pojď hrát-výhoda, čistý-hrej-můţeš, nic nic nic, jsou tam vidět ruce, pojď nahoru, balón-hrej, gesta rukou signalizující výhodu a směr zahrávání volného přímého kopu a další těmto podobné. Pokyny hráčům v přerušené hře: pojď-zeď dál, od brány, roh, jak rozhodl asistent, počkej na píšťalku, mimika obličeje rozhodčího při upozornění hráče, ţe by mohl za své jednání obdrţet napomenutí. Ostatní pokyny: upozornění hráči, ţe by mohl dostat ţlutou kartu, vyjasnění si situací při strkanicích v pokutovém území, ošetření, střídání. Z tabulky č. 1 a grafu č. 1 můţeme vyčíst, ţe ve sledovaném zápase se o pokyny mezi rozhodčími více obstarávají asistenti rozhodčího, který se více můţe věnovat dění na hřišti a věnovat se hře a udílení imperativů hráčům. Nutno však podotknout, ţe informace sdělované během utkání hráčům slyšeli také asistenti a obráceně.

55

4.1.4. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu Ihned po ukončení zápasu se rozhodčí postavili do předepsaného postavení na středovou čáru, čímţ vyjádřili, ţe jakékoliv případné potyčky mezi hráči i funkcionáři by hned zaznamenali. S některými hráči se vzájemně pozdravili stejně jako na začátku utkání – stiskem ruky. Rozhodčí dohlédli na to, aby nejdříve šel do kabin hostující tým, poté rozhodčí a následně domácí. Rozhodčí společně s kapitány zamířili do kabiny rozhodčího, aby zajistili podpis zápisu o utkání oběma kapitány. Oba kapitáni neměli k průběhu ţádných námitek a po podpisu zápisu se s rozhodčími rozloučili a v poklidu odešli. Rozhodčí si po odchod obou kapitánů ještě řekli pár informací k zápasu, převlékli se a zamířili ke svým automobilům. U nich si vzájemně poděkovali, popřáli si šťastnou cestu domů a vzájemně si plácli rukama, stejně jak těsně před odchodem na hrací plochu před začátkem utkání. Krátkodobě sloţený tým byl úspěšný a zvládl ke vší spokojenosti utkání odehrát.

4.2. Pardubický kraj – krajský přebor Druhým sledovaným zápasem nejvyšší soutěţe v Pardubickém kraji, se stalo utkání mezi FK Agria Choceň s.r.o. a SK Pardubičky. Utkání se odehrálo na travnatém povrchu v Chocni, dne 22. 3. 2014 od 15.00 hod. Rozhodčí pro toto utkání byli nominováni: Hořínek Lukáš, Raplík Lukáš a Heger Michal. Všichni tři rozhodčí s licencí C. Na utkání nebyl nominován ţádný delegát. Aby záznamy nebyly zkreslené, pomohl mi sledovat utkání další kolega rozhodčí František Kunc, který byl zároveň i řidičem. 4.2.1. Příjezd na utkání Na utkání dojeli rozhodčí společně, na čemţ se telefonicky domluvili jiţ několik dní před zápasem. Řidič postupně vyzvedl všechny tři rozhodčí, kteří se srdečně pozdravili přátelským plácnutím rukou. Po příjezdu na stadion, čekal na rozhodčí hlavní pořadatel a funkcionáři domácího týmu, který nabídl rozhodčím občerstvení. Komunikace, jak mezi rozhodčími, tak s pořadatelem, probíhala ihned na přátelské úrovni, vše ovlivněno především dobrou znalostí rozhodčího s funkcionáři domácího týmu. Jakmile se rozhodčí občerstvili a převlékli, šli zkontrolovat hrací plochu a jeho příslušenství, přičemţ provedli rozcvičení se před utkáním. Na hrací ploše se pozdravili s některými hráči obou muţstev a po několika zdvořilostních frázích si popřáli hodně štěstí do utkání. 56

Následně se vrátili do kabin, zkontrolovali zápis o utkání a rozhodčí provedl pohovor se svými asistenty. Pohovor byl zaměřen především k nejmladšímu z rozhodčích, asistentu č. 1, který byl nováčkem na listině rozhodčích pro nejvyšší krajskou soutěţ. Další pokyny k utkání se nesly v duchu znalostí a zkušeností všech tří rozhodčích. Po dlouhé zimní pauze bylo zapotřebí si připomenout stereotypy k pravidlům a dostat se zpět do zápasového tempa. Přátelský pozdrav plácnutím rukou před zápasem pro štěstí znamenal, ţe jsou všichni připraveni na utkání. 4.2.2. Zahájení utkání Oba asistenti, dle předzápasového pohovoru, zkontrolovali výstroj hráčů, počet a označení hráčů a trenérů na lavičkách. Přitom se pozdravili s trenéry přátelským stiskem ruky. Pozdrav na středové čáře hrací plochy obou muţstev probíhala obdobně jako při výše popisovaném utkání Juniorské ligy. 4.2.3. Během utkání Utkání opět nepatřilo k ţádným těţkým a sledovaným zápasům kola. Domácí potvrdili své postavení v tabulce oproti hostujícímu týmu, který přijel dle slov ve velmi kombinované sestavě. Gestikulace a mimika rozhodčích během zápasu byla na velmi dobré úrovni a dá se říct, ţe hodně podobná rozhodčím s vyšší licencí. K zápasu samozřejmě chyběla pomocná hesla, kterými si pomáhali rozhodčí s komunikačním zařízením. Směrem k hráčům byly heslovité imperativy udíleny hodně podobně nebo obdobně jako v utkání Slovácka s Třincem.

Krajský přebor: Zápas Choceň - Pardubičky

Rozhodčí AR 1 AR 2

R ↔ AR

Pokyny hráčům ve hře

Pokyny hráčům o výhodách a faulech

Pokyny hráčům v přerušené hře

Ostatní pokyny

11

23

66

11

18

32

31

10

11

3

20

25

8

4

2

Tabulka č. 2

57

Počet pokynů

Krajský přebor: Zápas Choceň - Pardubičky 70 60 50 40 30

Rozhodčí

20

AR 1

10

AR 2

0 R ↔ AR

Pokyny hráčům ve hře

Pokyny hráčům o výhodách a faulech

Pokyny Ostatní pokyny hráčům v přerušené hře Druhy pokynů

Graf č. 2 Pokyny mezi rozhodčími: modří, černí, výborně, ofsajd, postav zeď, otoč se, signalizované střídání asistenta a další těmto podobné. Pokyny hráčům ve hře: bez ruk, vidím to, čistě pojď, výborně, hraj a další těmto podobné. Pokyny hráčům o výhodách a faulech: Pojď hrát-výhoda, čistý-hrej-můţeš, nic nic nic, jsou tam vidět ruce, pojď nahoru, balón-hrej, gesta rukou signalizující výhodu a směr zahrávání volného přímého kopu a další těmto podobné. Pokyny hráčům v přerušené hře: pojď-zeď dál, od brány, roh, jak rozhodl asistent, počkej na píšťalku, mimika obličeje rozhodčího při upozornění hráče, ţe by mohl za své jednání obdrţet napomenutí. Ostatní pokyny: upozornění hráči, ţe by mohl dostat ţlutou kartu, vyjasnění si situací při strkanicích v pokutovém území, ošetření, střídání. Z tabulky č. 2 a grafu č. 2 můţeme vyčíst, ţe ve sledovaném zápase se o pokyny mezi rozhodčími více obstarávají asistenti rozhodčího, který se více můţe věnovat dění na hřišti a věnovat se hře a udílení imperativů hráčům. 4.2.4. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu Vývoj utkání byl natolik jednoznačný a poklidný, ţe při závěrečném hvizdu rozhodčího, které znamenalo ukončení zápasu, se všichni aktéři utkání v poklidu pozdravili a pokojně odešli do kabin. Přesto rozhodčí počkali, aţ odejde hostující tým a pak je s kapitány obou muţstev následovali. Po podpisu zápisu o utkání se všichni rozhodčí a kapitáni pozdravili, popřáli si šťastnou cestu domů 58

a v poklidu odešli. Za kapitány došel hlavní pořadatel, aby podepsal zápis a následně byli rozhodčí vyplaceni. Při setkání s pořadatelem a vyplácejícím funkcionářem domácího týmu, panovala velmi klidná atmosféra s reálným hodnocením zápasu. Rozhodčí se převlékli a bylo jim doneseno občerstvení. Po té odjeli rozhodčí domů. Řidič kaţdého rozhodčího dovezl aţ k domu a tam kaţdému z rozhodčích pomohl otevřít kufr a předal mu jeho batoh. Rozhodčí se vzájemně pozdravili plácnutím rukou a s vědomím, ţe spolu určitě nejeli naposledy, se rozloučili. Zcela určitě lze říct, ţe tento tým byl lepším kolektivem neţ tým určený na zápas Slovácka a Třince.

4.3. Pardubický kraj – I. B třída skupina B Třetím sledovaným zápasem se stalo utkání opět v Pardubickém kraji, tentokrát však v její nejniţší soutěţi I. B třídě. Zápas, mezi Tělovýchovnou jednotou sokol Kunčina a Tělovýchovnou jednotou sokol Čistá, se odehrál v sobotu 29. 3. 2014, na hřišti v Kunčině od 15:00 hod. Rozhodčí pro toto utkání byli nominováni: Beneš David, Šejna Jiří a Depeš Michal. Všichni tři rozhodčí s licencí C. Na utkání byl nominován delegát Jaroslav Faltus. 4.3.1. Příjezd na utkání Vzhledem k tomu, ţe všichni tři rozhodčí jsou ze stejného okresu, přijeli po telefonické domluvě všichni společně jedním vozem. Na rozhodčí čekal hlavní pořadatel Miroslav Kubín a ukázal rozhodčím, kde mají kabinu. Následně jim zajistil občerstvení. Chvíli po té přijel i delegát svazu, kterého p. Kubín taktéţ nasměroval do kabiny rozhodčích. Rozhodčí se pozdravili s delegátem a neţ se začali připravovat na utkání, povídali si všichni společně o zápasech z předešlého týdne. Vzhledem k tomu, ţe Komise rozhodčích pro Pardubický kraj klade vysoký důraz na připravenost rozhodčích na utkání, probíhalo rozcvičení a předzápasový pohovor ve velmi podobném duchu, jako před utkáním v Chocni. Stejně tak podobně byla provedena kontrola hráčů a jejich výstroje před utkáním a označení funkcionářů v technické zóně. 4.3.2. Během utkání Přestoţe všichni tři rozhodčí se dobře znali, bylo chvílemi poznat, proč jsou prozatím zařazeni na listinu pro nejniţší krajskou soutěţ. Rozhodčí o hodně méně komunikovali jak mezi sebou, tak s hráči na hrací ploše. Pohyb asistenta rozhodčího č. 1 byl úměrný jeho věku, coţ ve zprávě delegáta muselo být zmíněno. Nezkušenost rozhodčího a asistenta č. 2 pak způsobovali menší zmatky 59

a nesoulad (nejednotnost) jejich rozhodnutí, které ovšem neměli na vývoj utkání ţádný zásadní vliv. Komunikační aspekty rozhodčích dobře vystihuje graf a tabulka č. 3.

I. B třída Pardubického kraje: Zápas Kunčina - Čistá Pokyny Pokyny hráčům o R ↔ AR hráčům ve výhodách a hře faulech Rozhodčí AR 1 AR 2

Pokyny hráčům v přerušené hře

Ostatní pokyny

6

10

29

4

10

3

6

3

4

3

1

7

3

2

2

Tabulka č. 3

I.B třída Pardubického kraje: Zápas Kunčina - Čistá Počet pokynů

35

30 25 20 15

Rozhodčí

10

AR 1

5

AR 2

0

R ↔ AR

Pokyny hráčům Pokyny hráčům Pokyny hráčům Ostatní pokyny ve hře o výhodách a v přerušené hře faulech Druhy pokynů

Graf č. 3 Snaha rozhodčích o vzájemnou komunikaci a komunikaci s hráči byla spíše sporadická a podmíněna vědomím, ţe jejich komunikační dovednosti a umění vyuţívat mimiky obličeje jako pomocného nástroje při komunikaci s hráči, byla sledována. V rámci měření bych se při dalším měření zaměřil na to, aby rozhodčí o tomto pozorování nevěděli. 4.3.3. Ukončení zápasu Ukončení utkání proběhlo dle pravidel fotbalu, ačkoliv v tomto případě museli rozhodčí při odchodu do kabin být ostraţití, neboť hráči hostujícího týmu, byli po prohře trochu frustrovaní, a jak uţ to bývá zvykem, snaţili se tuto frustraci 60

vyjádřit rozhodčímu. Rozhodčí i díky nezkušenostem zůstal v přímé slovní konfrontaci pasivní, proto mu přispěchal na pomoc asistent č. 1, který hráče uklidnil a nasměroval do kabin. V kabině rozhodčích byli kapitáni seznámení s delegátem svazu. Oba byli v naprostém klidu a po podpisu zápisu o utkání se s rozhodčími i delegátem slušně rozloučili. Následovalo hodnocení delegáta, který dal všem rozhodčím dobrý výkon. Komunikace s delegátem probíhala na úrovni vzájemného respektu a tolerance. Rozhodčí s hodnocením souhlasili. Poté dostali rozhodčí i delegát občerstvení. Komunikaci mezi rozhodčími nahradilo časté telefonování a zjišťování výsledků v kraji. Na toto téma se pak rozvíjel rozhovor. Všichni tři rozhodčí i delegátem zamířili ke svým automobilům a po rozloučení se s delegátem, zamířili všichni domů.

4.4. Svitavský okres – Okresní přebor Posledním sledovaným zápasem byl zápas mezi týmy TJ Metra Linhartice a TJ sokolem Dlouhá Loučka. Utkání se odehrálo na travnatém povrchu v Linharticích, dne 23. 3. 2014 od 15.00 hod. Rozhodčí pro toto utkání byli nominováni: Roman Kylar, Vojtěch Smola a Václav Hanzl. Všichni tři rozhodčí s licencí C. Na utkání nebyl nominován ţádný delegát. Přestoţe se jednalo o zápas Svitavského okresu, na zápas přijeli rozhodčí z Ústeckoorlicka, v rámci meziokresní výměny rozhodčích. 4.4.1. Příjezd na utkání Všichni tři rozhodčí jsou ze stejného okresu, proto přijeli, po telefonické domluvě, všichni společně jedním vozem. Na rozhodčí čekal hlavní pořadatel a ukázal rozhodčím, kde mají kabinu. Následně jim zajistil občerstvení. Rozhodčí se převlékli, ale na rozcvičení a na kontrolu hřiště se vydali pouze rozhodčí a asistent č. 1. Asistent č. 2 sdělil rozhodčímu, ţe je jiţ starý na rozcvičky. Před zápasem přišli do kabiny rozhodčích kapitáni obou muţstev, kteří se pozdravili se všemi rozhodčími, vyslechli si instrukce od rozhodčího a podepsali zápis o utkání. Těsně před zahájením zápasu proběhl mezi rozhodčími pohovor, avšak kvalitativně se ani náhodou nepřiblíţil pohovoru ze třetího sledovaného utkání I. B. třídy. Kontrola hráčů před zápasem proběhla v pořádku, poté se rozhodčí pozdravili s trenéry, kontrola počtu funkcionářů a jejich označení se však nekonala. 61

4.4.2. Během utkání Na začátku utkání byla vidět snaha rozhodčího se s hráči domluvit na tom, jakým směrem se bude zápas vyvíjet. Ovšem po zcela nesmyslném vyloučení hostujícího hráče (správně vyloučeném, nesmyslně se nechal vyloučit za protesty), byl můj subjektivní dojem z rozhodčího, ţe na celou komunikaci rezignoval. To mi i po zápase sám přiznal. Komunikace asistentů byla omezena na klasické signály rozhodčích. S hráči téměř vůbec nekomunikovali, coţ můţeme vidět také na grafu č. 4 a tabulce č. 4. Rezignovanost hlavního arbitra dospěla do takové fáze, ţe posuzování faulů na sebe převzal jeho asistent č. 1, který signalizací vedl rozhodčího k tomu, aby odpískal nedovolené zákroky, které byly poblíţ asistenta č. 1.

Okresní přebor Svitavska: Zápas Linhartice - Dlouhá Loučka Pokyny R ↔ AR hráčům ve hře Rozhodčí AR 1 AR 2

Pokyny hráčům o výhodách a faulech

Pokyny hráčům v přerušené hře

Ostatní pokyny

3

3

7

2

6

3

5

11

3

3

1

0

2

0

0

Tabulka č. 4

Počet Pokynů

Okresní přebor Svitavska: Zápas Linhartice - Dlouhá Loučka 12 10 8 6 4 2 0

Rozhodčí AR 1 R ↔ AR

Pokyny hráčům ve hře

Pokyny Pokyny hráčům o hráčům v výhodách a přerušené hře faulech

Ostatní pokyny

AR 2 Druhy pokynů

Graf č. 4 Komunikace vázla na všechny strany, jak je dobře vidět na všech parametrech grafu. Jednalo se o celkem těţké utkání. 62

4.4.3. Ukončení zápasu a odjezd ze stadionu Jakmile rozhodčí ukončil utkání, odebral se ihned se svými asistenty, aniţ by čekal, zda nedojde k nějakému incidentu, při odchodu hráčů do kabin. Následovali je také kapitáni obou muţstev, kteří se v kabině rozhodčích zdrţeli docela dlouho, neboť rozhodčí musel sepsat vyloučení a nechat kapitána hostů, aby vyloučení podepsal. Kapitán námitku nepodal. Rozhodčí si s kapitány podali ruku na rozloučenou. Následně je přišel jeden z funkcionářů domácího týmu vyplatit a také donesl občerstvení. Vzhledem k tomu, ţe by se museli rozhodčí sprchovat ve společné šatně s hráči, nečekali na nic a celkem rychle ze stadionu odjeli.

4.5. Výsledek měření Co moje měření těchto 4 rozdílných zápasů ukázalo? Určitě mne utvrdilo v domněnce, ţe čím se jedná o vyšší a kvalitnější soutěţ, tím je důleţitější, aby byli rozhodčí komunikativnější. Ve vyšších soutěţích se také značně projevuje zkušenost jednotlivých rozhodčí, kteří mají odpískáno o hodně více utkání ve své kariéře, neţ rozhodčí z niţších soutěţí. Nedá se však bezpečně určit, zda by rozhodčí s licencí A, zvládli „v klidu“ odřídit utkání okresní soutěţe, stejně jako se nedá určit, zda by rozhodčí s nejniţší licencí, nezvládli odřídit utkání Juniorské ligy. Jednoznačnou záleţitostí se však stal fakt, ţe čím se jedná o vyšší soutěţ, o to větší profesionalitu rozhodčí prokazují.

63

Závěr V této práci jsem se věnoval komunikačním předpokladům činnosti rozhodčího. Postupně jsem vysvětlil funkci a činnost rozhodčího a asistenta rozhodčího. Seznámil jsem čtenáře s pomůckami rozhodčího a dále vysvětlil jejich povinnosti a spolupráci rozhodčích dle pravidel fotbalu. Na závěr první kapitoly jsem se zmínil o licenčním řádu FAČR. V další kapitole jsem rozebral teoreticky komunikační aspekty. Rozdělil jsem komunikaci na verbální a neverbální, kterou lze dále vyjádřit tzv. řečí těla a tónem hlasu. Zvláštním druhem komunikace je písemná komunikace, kterou jsem musel taktéţ zmínit. Třetí kapitola pojednávala o vzniku dočasného týmu a teoretickém managementu rozhodčích, tzn., jak by měla nebo mohla probíhat komunikace rozhodčích od chvíle, kdy se dozví o delegování k utkání, aţ po dobu, kdy odjedou ze stadionu a ukončí činnost nakrátko vytvořeného týmu rozhodčích. Zároveň jsem do práce zakomponoval obrázky se signály rozhodčího i asistenta rozhodčího. V praktické části jsem se pokusil dokázat, jakými rozdíly, nejen po stránce komunikace, se vyznačuje řízení utkání v Juniorské lize, v nejvyšší a nejniţší soutěţi Pardubického kraje a Okresního přeboru Svitavského okresu. Znalost pravidel fotbalu je nezbytná. A ať má rozhodčí nejvyšší licencí nebo nejniţší, základním předpokladem pro vykonávání rozhodčího je, aby se uměl správně vyjadřovat a byl dostatečně komunikativní. Znovu opakuji, ţe postup, který je v této bakalářské práci uveden, není dogma a stanoveným postupem, který by měl mentorovat rozhodčí. Nutil začínající nebo zkušené rozhodčí naučit se novým postupům a metodám komunikace. Protoţe co vyhovuje jednomu, nemusí vůbec vyhovovat druhému a naopak. Na závěr musím sdělit, ţe o komunikaci jako takové existuje spousta odborné literatury. Stejně tak i odborné literatury, která se zabývá managementem. Pokusil jsem se proto tyto dva obory spojit v jeden a doporučuji, kteří se chtějí komunikačně vzdělávat, aby si tuto literaturu vyhledali a přečetli. Na úplný závěr budu citovat rozhodčího Ondřeje Pelikána: „Komunikace je základem fotbalu, bez ní a gest bychom těžko mohli řídit utkání.“

64

Seznam použitých zdrojů Literární zdroje: 1) BĚLOHLÁVEK, F. 20 typů lidí, 2. rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-4323-3 2) ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. l.vyd. ŢĎÁR NAD SÁZAVOU: Fakta, 1999. ISBN 80-902614-1-8 3) Goffman, E.Behaviorin Public Places. Notes on the social Organization of Gathering. The Free Press, New York, 1966. ISBN 978-0029119402 4) JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 2. vyd. PRAHA: Portál, 2007. ISBN 978-80-247-3679-2 5) LAHNEROVÁ, D. Asertivita pro manaţery. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, ISBN 978-80-247-4406-3 6) MARTÍNEK Z. Agresivita a kriminalita školní mládeţe. PRAHA: Grada Publishing a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2310-5 7) PEASE, A. Řeč těla. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2001. ISBN 80-7261-079-1 8) PECH, J. Řeč těla & umění komunikace. 1. vyd. Praha: NS Svoboda s.r.o., 2009, ISBN 978-80-205-0606-1 9) PELTOVÁ, N. V. Umění komunikace. 2. vyd. Praha: Advent-Orion s.r.o., 2002. ISBN 80-7172-804-7 10) POSPÍŠIL, M. Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích. 1. vyd. Plzeň: PhDr. Miroslav Pospíšil, 1996, ISBN 80-85424-88-6 11) SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. BRNO: Barrister & Principal, 2002. ISBN 978-80-7409-027-1 12) VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2000, ISBN 978-80-7367-387-1 13) VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4. Internetové zdroje: 1) Oficiální stránky Fotbalové asociace České republiky (cit. 19. 12. 2013). Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/img/pravidla a dostupné z: http://nv.fotbal.cz/cmfs/komise/legislativa/ 65

2)Frkáňová (Černochová), E. Temperamenty, 2009 (cit. 25. 12. 2013). Dostupné z: http://www.evik-com.webz.cz/podstrany/temper.html 3) http://cituj.cz/Citaty/kat-160.aspx (cit. 4. 1. 2014). 4) Oficiální stránky prodejny Sportfotbal.cz, 2014 (cit. 4. 1. 2014). Dostupné z: http://www.sportfotbal.cz/vybaveni-pro-rozhodci/praporky-prorozhodci/praporky-pro-pomezni-rozhodci-s-pouzdrem-1.html 5) Specializovaný fotbalový e-shop – BFS – gól s.r.o., 2009 (cit. 4. 1. 2014). Dostupné z :http://www.golhk.cz/635-pistalka-tornadoacme.html?id=&caregory=_1382 6) Specializovaný fotbalový e-shop – Sport team trade s.r.o., 2010 (cit. 4. 1. 2014). Dostupné z: http://www.sportteam.cz/sportteam-cz/eshop/8-1Rozhodci/0/5/314-Karty-pro-rozhodci

66

Resumé Práce je teoretickou i praktickou studií, která zkoumá komunikační předpoklady a aspekty činnosti rozhodčího fotbalu. V první kapitole jsou vyjmenována pravidla fotbalu, především specifika, která se týkají komunikace rozhodčích. V druhé kapitole se věnuji teoretické části komunikačních dovedností, se zaměřením na asertivitu, mimiku obličeje, aj. V dalších dvou kapitolách je pak pozornost věnována managementu zápasu se zacílením na analýzu rozdílu komunikačních dovedností a schopností rozhodčích v kontextu s úrovní soutěţe, kterou rozhodčí řídí. Klíčová slova: fotbal, rozhodčí, asertivita, komunikace, pravidla fotbalu, signalizace rozhodčích, mimika obličeje, temperament.

Resume

The thesis is theoretical and practical study focused on communication and aspects of football referee work. In the chapter one there are the football rules described especially describing the specifics for referees communication. In the chapter two I deal with theory of communication skills focused on assertiveness, facial expression etc. Next two chapters cover the game management with aim in analysis the difference in between communication skills and abilities in context of the game level managed by the referee.

Keywords: football, referee, assertiveness, communication, the rules of football, signaling of referees, facial expression, temperament.

67

Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1: Test: Dokáţete naslouchat? (text – test) Příloha č. 2: Výraz osobnostního projevu („komunikační panenka“)(obrázek) Příloha č. 3: Cvičení neverbální hlasové komunikace (text – cvičení) Příloha č. 4: Zpracované výsledky dotazníku na téma asertivita Příloha č. 5: Kopie zápisu o utkání z Juniorské ligy Příloha č. 6: Kopie zápisu o utkání z Krajského přeboru Pardubického kraje Příloha č. 7: Kopie zápisu o utkání z I. B třídy v Pardubickém kraji Příloha č. 8: Kopie zápisu o utkání z Okresního přeboru Svitavska

68

Příloha č. 1: Test: Dokážete naslouchat? Převzato z: PELTOVÁ, N. V. Umění komunikace. 2. vyd. Praha: Advent-Orion s.r.o., 2002 s. 196 – 200. ISBN 80-7172-804-7 Pokuste se upřímně zodpovědět následující otázky. Pamatujte přitom na to, že odpovědi tohoto testu nejsou ani „správné“, ani „nesprávné“. Nabízené odpovědi se nemusí nutně shodovat s tím, jak byste se vyjádřili vy. V takovém případě zvolte tu, která je vám nejbliţší, anebo na otázku vůbec neodpovídejte, pouze si připočtěte maximální počet bodů. Některé otázky mohou hlouběji prověřit vaši paměť, neměla by se z toho však stát nekonečná meditace spojení s hledáním přesné odpovědi. Nejlepší formou testu je, kdyţ vám partner čte otázky. Právě uţ tím se vaše schopnost naslouchat podrobí nelehké zkoušce. Své role si také můţete vyměnit. 1. Kdyţ v práci mluvíte se svým podřízeným, obvykla vám připadá: a) Uzavřený a plný starostí b) Lhostejný a „duchem nepřítomný“ c) Plně zaujatý prací 2. Otázky typu: „Proč je nebe?“, nebo „I babičky mají maminky?“ vám vaše děti kladou: a) Často b) Nikdy c) Občas 3. Co je podle vás účelem rozhovoru? a) Lépe druhého poznat b) Vnutit druhému svůj názor c) Vyměnit si a konfrontovat názory 4. Prozpěvujete si při svých ranních rituálech nějakou píseň? a) Ano, vţdycky tu samou b) Ano, ale často písně střídám c) Ne, nikdy 5. Dáváte řečníkům otázky, kdyţ skončí nějaká konference? a) Ano, zcela systematicky b) Občas ano, zvlášť kdyţ s ním nesouhlasím c) Nikdy, svůj názor bych stejně nezměnil 6. Dokáţete při rozhovoru s přítelem či kolegou změnit svůj názor? a) Ano, často b) Někdy ano c) Nikdy

7. Při poslouchání přednášky: a) Mám dojem, ţe jsem téma pochopil/a ještě neţ přednášející skončil, a proto se začínám nudit b) Mám sice tento dojem, poslouchám však i nadále c) Poslouchám aţ do konce, protoţe chci mít jistotu, ţe předkládané problematice rozumím 8. Řečníci, kteří své projevy koření slovními obraty typu „dobře... tedy…jak jsem uţ řekl…“ a) Mě dráţdí b) Mi nedovolí, abych jejich vystoupení bral váţně c) Mi tím nebrání, abych dokázal uvaţovat o obsahu 9. Při rozhovoru s druhými: a) Jsem většinou já, kdo má v řeči „převahu“ b) Je můj partner obvykle výřečnější c) Jsem rovnocenným partnerem 10. Jaké zboţí byste si vybrali, kdyby bylo za stejnou cenu? a) CD disk b) Knihu c) Dám přednost návštěvě kina 11. Vaši sousedi se vám svěří s problémy, které se vás netýkají. Myslíte si, ţe: a) Ztrácíte svůj čas? b) Nad nimi získáváte převahu? c) Jste jim pomohli?

69

12. Mítinků nebo veřejných shromáţdění během volební kampaně se zúčastňujete proto: a) Abyste si poslechli názory druhých lidí b) Abyste oponovali řečníkům a přivedli je do rozpaků c) Podobným akcím se zásadně vyhýbáte 13. „Měla moc pěkný hlas.“ a) Ta věta mi připadá jako z Červené knihovny nebo z nějakého filmového románku b) Tuhle větu jsem uţ taky pouţil c) Myslel jsem si to, ale neměl jsem odvahu to vůbec vyslovit 14. Pokud se mi stane, ţe během přednášky nepochopím třeba i jen jedno slovo: a) Raději přeruším přednášejícího a poţádám ho o vysvětlení b) Zapíšu si ho a po ukončení přednášky se na něj zeptám c) Ještě se mi to nestalo, ţe bych něčemu neporozuměl/a 15. Který z těchto výroků nejlépe koresponduje s vaším názorem? a) Pouze odborník můţe mluvit o daném tématu b) Kaţdý můţe mluvit o všem, je však důleţité, aby se uměl srozumitelně vyjádřit c) Odborníci nemusí být automaticky těmi, kdo vědí o daném tématu nejvíce 16. Poznáte podle zvuku, kdy se uţ vana naplnila? a) Ano, zmýlím se jen málokdy b) Ne, vţdy musím být v koupelně a hlídat to c) Nikdy jsem si nevšiml/a, ţe s přibýváním vody se zvuk mění 17. Dokázali byste ocitovat větu z nějaké reklamy nebo zazpívat kousek melodie, kterou jste ráno zaslechli v rádiu? a) Ano, hned a bez problémů b) Ano, ale musel/a bych trochu „namáhat hlavu“ c) Ne, nevzpomněl bych si, ani kdybych se snaţil/a sebevíc

18. Ve srovnání s reklamou v novinách vám reklama v rádiu připadá: a) Účinnější b) Méně účinná c) Účinná ve stejné míře 19. Sedíte u oběda s pěti či šesti lidmi a snaţíte se zapojit do rozhovoru. Obvykla: a) Vám připadá, ţe vás nikdo neposlouchá b) Všichni zmlknou, aby si vás vyslechli c) Se do rozhovoru nezapojujete 20. Řečníci, kteří v projevu dělají chyby, vám připadají: a) Nekompetentní a nedůvěryhodní, je to pro vás ztráta času b) Nervózní, protoţe hovoří před mnoha posluchači c) Neprofesionální, ale přesto můţe být zajímavé je poslouchat 21. Aktuální rozhled získáváte zvláště: a) Z televize b) Z rádia c) Z novin, časopisů, odborných publikací 22. Lidé se vám svěřují: a) Velmi často b) Někdy c) Nikdy, do cizích záleţitostí se raději nemíchám 23. Na varietním umělci oceňujete zvláště: a) Jeho hlas b) Jeho vzhled c) Profesionálně zvládnutou roli 24. Při poslechu rozhlasového vysílání byste uvítali, kdybyste mohli poznat fyzický vzhled moderátora: a) Ne, vůbec ne, důleţité je to, co říká b) Ano, protoţe výraz tváře můţe být výmluvnější neţ slova c) Ano, pokud bych měl zájem poznat jeho osobnost 25. Kdyţ posloucháte zajímavou přednášku: a) Ruší vás zvuky okolí b) Slyšíte jen reakce posluchačů c) Soustředíte se pouze na přednášejícího

70

26. Nejsoustředěněji poslouchám: a) Svého přímého nadřízeného b) Některého z mých spolupracovníků c) Domovníka 27. Návštěva koncertu je pro vás: a) Vţdy velkým potěšením b) Nudná záleţitost c) Radost, pokud se mi uvedené dílo líbí 28. Myslím, ţe poslouchat děti ve věku do pěti let a odpovídat jim na otázky: a) Je velmi důleţité b) Není důleţité c) Nikdy jsem si takovou otázku nepoloţil/a 29. Při poslechu klasické hudby z rádia je potřebné: a) Dát všechno stranou a soustředit se pouze na hudební záţitek b) Zesílit hlasitost na maximum, abyste se cítili pohlceni hudbou c) Klasickou hudbu nikdy v rádiu neposlouchám, protoţe její produkce není příliš kvalitní 30. Určité zvuky, melodie, které třeba náhodně zaslechnete, ale i kohoutí zakokrhání mohou ve vás vyvolat vzpomínky: a) Ano, často b) Někdy ano c) Ne, nikdy

Otázky a) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

2 3 2 2 2 2 1 2 1 3 1 3 1 3 1 3 3 3 2 1 3 3 3 3 2 2 3 3 2 3

Odpovědi b) 1 1 1 3 3 3 2 1 2 1 2 2 3 3 2 2 2 1 3 2 3 2 1 2 2 3 1 2 1 2

c) 3 2 3 1 1 1 3 3 3 2 3 1 2 1 3 1 1 2 1 3 1 1 2 2 3 2 2 1 3 1

Ke kaţdé odpovědi, kterou jste zvolili k uvedeným otázkám, přiřaďte body podle tabulky. Podle celkového součtu bodů zjistíte hodnocení.

71

30 až 45 bodů Pokud jste na otázky v testu odpověděli pravdivě, zdá se, ţe vám působí těţkosti, kdyţ máte naslouchat druhé. Moţná jste však zatím nezjistili, jak to pro vás můţe být zajímavé a krásné. Zkuste v tom najít zalíbení a uvidíte, ţe vás to obohatí. 46 až 60 bodů Jste pouze průměrným posluchačem a sluch není vaším oblíbeným komunikačním nástrojem (smyslem). Pokuste se překonat psychické bariéry, které ve vás rozhovor vyvolává. Je pochopitelné, ţe druzí se od vás mohou mnohému naučit, ne vţdy jste však jediným „hlasatelem pravdy“. Nevybírejte si ze slyšeného pouze to, co pokládáte za potřebné. 61 až 70 bodů Jste dobrým posluchačem a příjemným partnerem pro rozhovor. Váš protějšek má pocit, ţe komunikace s vámi je snadná. Podařilo se vám vcítit do názorů a postojů druhých. To je schopnost, kterou je třeba stále rozvíjet, abyste se nestali pouze tuctovými posluchači. 71 až 84 bodů Skutečně jste nehledali tu „správnou“ odpověď a na všechny otázky jste odpověděli co nejupřímněji? Pokud ano, pak jste mimořádně pozorný posluchač, který je obdařen jemnou a neustále kultivovanou schopností naslouchat. Pokud se však spokojíte pouze s nasloucháním, hrozí nebezpečí, ţe i vy máte co říct. Umět naslouchat neznamená vţdy jen mlčet. Detailní hodnocení Získali jste 3 body alespoň u 7 z těchto 11 otázek: 1,2,3,4,6,8,9,11,14,20,22 Měli byste přehodnotit pýchu, kterou pociťujete vůči své osobě. Váš partner a vaši přátelé či kolegové na pracovišti vás povaţují za smutného a uzavřeného člověka, se kterým se téměř nedá promluvit. Vaše rezervovanost je pro druhé znakem pýchy. Ruku na srdce, nepodceňujete občas své blízké? Nejste náhodou jedním z těch, kdo jsou se svým úsudkem (často negativním) o druhých příliš rychle hotovi? Tento postoj by se mohl obrátit proti vám. Nenasloucháte-li druhým, dříve či později přestanou oni naslouchat vám. Získali jste 3 body alespoň u 7 z těchto 11 otázek: 3,4,5,6,7,9,15,20,25,26,29 Určitě jste dobrými posluchači. Tento způsob komunikace pokládáte za důleţitý. Často doslova nenasytně „hltáte“ slova hovořícího. Ale nenechte se mýlit. Přílišná důvěra v magii a krásu slova můţe být zavádějící. Získali jste 3 body alespoň u 7 z těchto 11 otázek: 1,2,3,9,11,12,16,19,22,25,26 Pokud jste nehledali „správné“ odpovědi, pak zřejmě dokáţete citlivě naslouchat. Přesto jste si však příliš jisti sami sebou. Moţná, ţe naslouchání pro vás zase není tak snadné, jak se domníváte. Nemáte někdy sklon zaměňovat sny za realitu? Nepřeceňujete své pocity? Jsou-li však vaše odpovědi upřímné a nestranné, jste skutečně výbornými posluchači. Máte dar vzbudit v druhých důvěru a oni se vám taky rádi svěřují. Kdyţ vám něco vyprávějí, nemají pocit, ţe by mluvili do „holých stěn“.

72

Příloha č. 2: Výraz osobnostního projevu („komunikační panenka“) Převzato z: SVATOŠ, Tomáš. Sociální a pedagogická komunikace: Teoretická minima a praktické náměty v učitelském studiu. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozofickopřírodovědecká fakulta, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2005. 175 s. ISBN 807248-292-0.

73

Příloha č. 3: Cvičení neverbální hlasové komunikace Přejato z: ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2 : Komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. s. 37. ISBN 80-247-0844-2. Vyslovte následující věty v různých variantách: Kdeže jste to slyšel? a) se zájmem; b) výsměšně, s despektem, s ironií; c) nepřátelsky, útočně. Nemám žádnou takovou informaci. a) s lítostí; b) kategoricky, odmítavě; c) lhostejně, bez zájmu. To je opravdu zajímavý člověk. a) s nadšením, přesvědčivě; b) ironicky; c) s nezájmem, mechanicky. Jsem skutečně rád, že jsi přišla včas. a) s upřímným potěšením; b) s neskrývaným výsměchem; c) s otevřenou agresí.

74

Příloha č. 4: Zpracované výsledky z dotazníku na téma asertivita

Počet dotázaných: 2 Znáte pojem asertivita? Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání? Rozvíjíte své komunikační dovednosti? Absolvoval jste nějaké školení na rozvoj kom. dovedností? Povaţujete za důleţité, aby R uměl s hráči správně komunikovat? Počet dotázaných: 9 Znáte pojem asertivita? Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání? Rozvíjíte své komunikační dovednosti? Absolvoval jste nějaké školení na rozvoj kom. dovedností? Povaţujete za důleţité, aby R uměl s hráči správně komunikovat?

Počet dotázaných: 10 Znáte pojem asertivita? Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání? Rozvíjíte své komunikační dovednosti? Absolvoval jste nějaké školení na rozvoj kom. dovedností? Povaţujete za důleţité, aby R uměl s hráči správně komunikovat?

Licence A ano ne trochu 2 2 2 2 2 Licence B ano ne trochu 6 3 5 1 3 3 6 2 7 9 Ostatní licence nižších soutěží ano ne trochu 10 6 1 3 6 4 5 5 9

1

Počet

Licence A 2,5 2 1,5 1 ano

0,5

ne

0 Znáte pojem asertivita?

Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání?

Rozvíjíte své Absolvoval jste Povaţujete za komunikační nějaké školení důleţité, aby R dovednosti? na rozvoj kom. uměl s hráči dovedností? správně komunikovat?

75

trochu Otázka

Počet

Licence B 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

ano ne trochu

Znáte pojem asertivita?

Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání?

Rozvíjíte své Absolvoval jste Povaţujete za komunikační nějaké školení důleţité, aby R dovednosti? na rozvoj kom. uměl s hráči dovedností? správně komunikovat?

Otázka

Ostatní licence nižších soutěží 12 10 Počet

8 ano ne trochu

6 4 2 0 Znáte pojem asertivita?

Dokáţete aplikovat asertivitu při utkání?

Rozvíjíte své Absolvoval jste Povaţujete za komunikační nějaké školení důleţité, aby R dovednosti? na rozvoj kom. uměl s hráči dovedností? správně komunikovat?

76

Otázka

Příloha č. 5: Kopie zápisu o utkání z Juniorské ligy

77

78

Příloha č. 6: Kopie zápisu o utkání z Krajského přeboru Pardubického kraje

79

80

Příloha č. 7: Kopie zápisu o utkání z I. B třídy v Pardubickém kraji

81

82

Příloha č. 8: Kopie zápisu o utkání z Okresního přeboru Svitavska

83

84