KOMORNÍ ORCHESTR ČESKÉ FILHARMONIE

úterý 28 06 19.30 hodin Moravský Krumlov zámek, Rytířský sál

SLAVNOSTNÍ ZÁVĚREČNÝ KONCERT Koncert je součástí projektu Zámek žije!

KOMORNÍ ORCHESTR ČESKÉ FILHARMONIE housle ∫ umělecký vedoucí ∫ Josef Špaček

Ve spolupráci

téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE

∫1

Program

LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770–1827) Smyčcový kvartet č. 11. f moll op. 95 „Quartett serioso“ Allegro con brio Allegretto ma non troppo Allegretto assai vivace ma serioso Larghetto espressivo – Allegro agitato – Allegro

FRANZ SCHUBERT (1797–1828) Smyčcový kvartet č. 14 d moll D 810 „Smrt a dívka“ Allegro Andante con moto Allegro molto Presto

Obě skladby aranžoval pro smyčcový orchestr Gustav Mahler.

22.15 hodin, zámecký park NA ZEMI I NA NEBI slavnostní závěrečný ohňostroj Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110 Michael Nyman: Wheelbarrow Walk

∫2

CONCENTUS MORAVIAE

Ve snaze zesílit účin dvou nejdramatičtějších skladeb vídeňského kvartetního repertoáru, Beethovenova opusu 95 a Schubertova kvartetu Smrt a dívka, přepsal je Gustav Mahler do partitury smyčcového orchestru. Vzal jim sice původní charakter důvěrného sdělení, ale posunul je mezi monumentální orchestrální dramata.

Ludwig van Beethoven (1770–1827) neoznačoval své kvartety jinak, než jak bylo v klasické tradici – tóninou a opusovým číslem. V jediném případě udělal výjimku: jedenáctý ze svých šestnácti kvartetů nadepsal německo-italsky Quartett serioso. Měl dost důvodů, aby zdůraznil vážnost a  opravdovost tohoto hudebního obrazu otřeseného nitra a  zápasu o  rovnováhu: situace, do níž se dostal v  květnu 1810 svým marným usilováním o sňatek s mladičkou Terezií Malfattiovou, útočila totiž na jeho osobnost hned z několika stran. Milostné zklamání, zrada citu beethovenovsky opravdového, byla by sama o sobě věcí dost vážnou; čtyřicetiletého skladatele však zasahovala navíc ztráta naděje, možná poslední, na rodinný život, po němž toužil stále naléhavěji; vůbec nejsilněji však se ho dotýkala problematika jeho společenského postavení: slavný Beethoven, přítel tolika velikých a mocných, nebyl dost dobrý pro měšťanskou dcerku. Musel si rychle dokázat svou cenu tam, kde byl nejlepší: novým dílem. A protože pocítil v  neštěstí, jež musel překonat, ledový dotek osudu, je opus 95 jakýmsi protějškem Osudové symfonie v  oblasti nejosobnějšího projevu. K  příbuzenství se symfonií se hlásí už úderný nástup prvé části, opakující a  posouvající bušivý ústřední motiv věty; s jejím rozvojem v úsporných, sošně přesných liniích bez jediné nadbytečné noty, prodlev nebo zaváhání jeví se tato příbuznost stále zřetelněji: jde o  protějšek Beethovenovy nejslavnější symfonické věty, o  výraz nezbytnosti podstoupit znovu zápas už jednou vybojovaný, výraz o to intenzivnější a vášnivější, že osudový úder zasáhl v Beethovenově nitru nejcitlivější místo. V  protikladu k  strmé a  nad pomyšlení přesně zvládnuté dramatičnosti této věty rozvíjí se allegretto druhé části v  jakémsi snovém splývání. Obraty „nevylíčitelný půvab“, „bledý úsměv“, „mnoho smutku a  zklamané něhy“, jichž užívá Rolland ve svém skvělém popise, přirovnávajícím tuto podivuhodnou větu ke scéně Orfeova návratu s  plačící Eurydikou, postihují znamenitě její výrazový svět, jakoby neskutečný a neuchopitelný, rozechvělý sen o štěstí, jenž se bojí probuzení.

téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE

∫3

To se dostaví surovým vpádem scherza: fortissimo, drsné disonance a  trhavý rytmus dávají této hudbě rvavý a  vzdorný charakter, jakého snad Beethoven v komorní skladbě do té doby ještě nedosáhl; tím útěšněji působí mezi jejími návraty dvojí andělské trio svým chorálním zpěvem, opřádaným a nadnášeným vzdušnými a vlnivými figuracemi prvních houslí. Útěcha zvenčí ovšem nestačí pro to obrovité rozkolísání lidského nitra – je zapotřebí najít rovnováhu v něm samém. Rozhodující zápas proto podstoupí teprve šestiosminové finále, dějiště posledního boje, bitevní symfonie v malém (Rolland). Ve chvíli, kdy se pod mohutnými osudovými údery hroutí poslední vzdorující síly a kdy boj se zdá ztracen, nastoupí nečekaně třpytivá kóda s  novou myšlenkou a  v  novém tempu. Její vítězný rozběh pojednou nechce vědět už nic o  strázních, jež mu předcházely, a  obrací se s  jasnou tváří k lepším stránkám tohoto života.

Nejčastějším a  nejcharakterističtějším tvůrčím projevem Franze Schuberta (1797–1828) je – vedle písně – smyčcový kvartet. Ten se v  Schubertových rukou tříbil od skladatelových dětských let a  stal se tak přirozeně a  bohatě znějícím nástrojem nejniternějšího výrazu – a  v  souladu s  tím také mluvčím nového slohu. Dnes se nejúplněji se uvádí celkem pětadvacet Schubertových kvartetních skladeb a pokusů o ně; tento poněkud ohromující výčet dojista rozšiřuje a upřesňuje naše představy o  skladateli a  jeho vývoji, nemá však vliv na živý repertoár, v  němž už dávno zakotvily tři kvartety, které ovšem patří k vrcholům kvartetní literatury. Posledním z nich je kvartet d moll Smrt a dívka, patrně Schubertovo nejdramatičtější dílo vůbec. Nasazuje hned od počátku plným zvukem v  intenzitě málem orchestrální a  stupňuje jeho drtivý účin strmými dynamickými zlomy. Ještě pozoruhodnější je však osmdesátitaktová rozloha, na níž je exponováno vedlejší téma: představuje vlastně uzavřený dramatický celek a svým průběhem pak nahrazuje také závěrečnou myšlenku. V  provedení se však triolové tvary hlavní myšlenky prosazují stále důrazněji a s nástupem reprízy ovládnou pole. Ne nadlouho: návrat hlavního tématu je totiž zkrácen, zatímco vedlejší se vrací zas na svých osmdesáti taktech. Důraz, jejž skladatel na tuto myšlenku klade, je nasnadě: její živel, bohatý

∫4

CONCENTUS MORAVIAE

a proměnný, je v podstatě kladný, přitakávající životu, kdežto násilnické hlavní téma je prvkem popírajícím. Patří mu však obsáhlá kóda, jež svým démonickým zrychlením dodá důrazu osudovému vyznění věty v ponurém závěru. Připraví tak dokonale pole pro proslulou variační druhou část. Její téma je motivem smrti ze Schubertovy známé písně na Claudiův text: opakované střídání půlových a  čtvrťových hodnot a  jen sekundový pohyb melodického hlasu kolem tónu g vytvářejí přízračnou představu ustrnutí, nehybnosti a  pak neodvratnosti a odevzdání v závěrečném zjasnění do G dur. Pět variací zachovává pohyb a metrický i  harmonický rozvrh tématu a  proměňuje je toliko figuracemi ve všech hlasech: lyrickým těžištěm je čtvrtá variace, v  dur, líbezná a  něžná, opřádající triolovým pohybem prvních houslí sladký trojzpěv ostatních hlasů, dramatickým vrcholem pátá. Poslední návrat tématu před závěrem uzavře všechno předchozí zjitřené dění v jakési zjasněné rezignaci. Prudce a  vášnivě nasadí po tomto závěru scherzové Allegro molto: předtaktí, vázaná charakteristickou ligaturou přes taktovou čáru, dávají jeho melodickému tématu zvláštní bolestnou naléhavost. Jeho rytmus si pak ostinátně ponechá trio, jež je jedním z mála líbezných spočinutí v celé skladbě a jehož repetice jsou prokomponovány křehkou a třpytnou figurací prvních houslí. Vášnivý neklid návratu da capo však rychle přehluší něžný výraz a neobvyklým gestem svého závěru pak udělá místo velkému finále. Rondové téma, jakoby chvatně exponované v  šeptaném unisonu a  často se pak dramaticky vracející, dává celé větě základní rytmický ráz a motivický materiál. Prvé z  epizodních témat je útočnou fanfárou a  svým triolovým předvětím se už zcela otevřeně hlásí k  myšlenkovému světu prvé části. Romantická představa smrti, jak ji známe z  řady Schubertových písní, vystupuje tu umocněně, oproštěna od vší prostředkující obraznosti a provázena ve svém apokalyptickém majestátu pocitem věčně lidské úzkosti.

Jiří Beneš

téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE

∫5

Slavnostní závěr letošního ročníku našeho festivalu je historicky prvním vystoupením nového hudebního tělesa nazvaného Komorní orchestr České filharmonie.

Vedení souboru složeného výhradně z členů našeho prvního symfonického tělesa se ujal koncertní mistr ČF Josef Špaček, který se rychle etabluje jako jeden z nejlepších houslistů své generace. Pracoval pod vedením renomovaných pedagogů, například Idy Kavafianové a  Jaime Lareda působících na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii či Itzhaka Perlmana z newyorské Juilliard School. Roku 2012 se stal jedním z finalistů Mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu; je vítězem mezinárodní houslové soutěže Michaela Hilla (Nový Zéland) a nositelem třetí ceny mezinárodní houslové soutěže Carla Nielsena. V  současné době kombinuje úspěšnou sólovou dráhu s kariérou koncertního mistra České filharmonie. V roce 2014 byl rezidenčním umělcem našeho festivalu. Komorní orchestr České filharmonie je zřizovaný Českou filharmonií. Nový smyčcový ansámbl má vše teprve před sebou…

∫6

CONCENTUS MORAVIAE

ohňostroje s divadelní vizí, příběhové a originální zpracování námětů a prostorů

Theatrum Pyroboli vzniklo v  roce 1987, kdy jsem spolupracoval s legendárním režisérem Peterem Scherhaufrem v divadle Na provázku. Chtěli jsme vytvořit vytvořit něco výrazně nového, ale i oprášit staré dobré zkušenosti z období barokních ohňostrojů. To vše v propletenci s divadlem. Již od prvního ohňostroje byl kladen důraz na hudební podklady a  využití divadelních scénických prvků v  prostoru realizace. Díky výrazně akcentované hudební složce ohňostrojů také došlo ke spolupráci s festivalem Concentus Moraviae, v jehož rámci vznikají originální ohňostroje vycházející vždy z dramaturgie jednotlivých ročníků festivalu. Kvalitní hudba v podání špičkových sólistů a souborů se stává inspirací a výzvou pro každoroční zahajovací a závěrečnou ohňostrojnou show, časově i prostorově zcela jedinečnou a neopakovatelnou. Inspirací k tvorbě dnešního závěrečného ohňostroje mi byl lednový festivalový galakoncert v  Besedním domě, kde Pavel Haas Quartet hrál hudbu Dmitrije Šostakoviče. Vznikl tak komponovaný ohňostroj s názvem NA ZEMI I NA NEBI. Hlavním hudebním doprovodem je Šostakovičův osmý smyčcový kvartet; velikán hudební moderny 20. století nám dává možnost vychutnat ohňostrojné obrazy doprovázené jeho emotivní nadčasovou hudbou. I. obraz – Na zemi – Výbuch sopky, ze země tryská gejzír ohně, který roste a  září. Zámecký park se naplňuje ohňovými květy a v abstraktních obrazech se spojují tóny hudby s  prvky ohňostroje. Stříbrné větrníky a  ohňové vodopády protékají tmavým obzorem. II. obraz – Na nebi – Hudebním podkladem je tentokrát fascinující minimalistická skladba Wheelbarrow Walk Michaela Nymana. Taneční kreace svítících hvězd a zlaté kotouče meteoritických rojů vyplňují černé plátno večerní oblohy. Hvězdný bál začíná. Barevné obrazce se dotýkají siluet potemnělého parku. Zlaté šňůry štěstí tvoří závěrečný obraz. Vydechněte a odcházejte domů s nevšedním prožitkem… Ivan Martinek

theme SHAKESPEARE, BEETHOVEN AND THE CZECH QUARTET TRADITION

∫7

Projekt

Zámek žije! zahájil třetí sezonu. Město Moravský Krumlov od roku 2014 uskutečňuje v zámeckém areálu výstavní a  kulturní akce se snahou o  zvýšení atraktivity a  kulturní nabídky pro občany a všechny, kdo do města zavítají. „Naplňujeme záměr města využívat zámek, v jehož prostorách pokračuje další kapitola kulturní historie Moravského Krumlova,“ zve návštěvníky moravskokrumlovský starosta Tomáš Třetina. Rytířský sál zámku pravidelně v  červnu hostí špičkové umělce, kteří přináší příznivcům hudby krásné prožitky při koncertech festivalu Concentus Moraviae. Ve spolupráci s Nadací Jana a Medy Mládkových byla dnes v prostorách zámku zahájena výstava obrazů Teodora Rotrekla Ozvuky doby aneb radujte se ze života. 2. července návštěvníky čeká další vernisáž: výstava děl sochaře Michala Gabriela nese titul Milovníci umění. V rámci projektu Zámek žije! jsou na letošní léto přichystány ještě další kulturní akce: Kinematograf bratří Čadíků ∫ 1. – 4. července – zámecké nádvoří Aneta Langerová ∫ koncert ∫ 22. července – zámecké nádvoří Helloween ∫ koncert kapely – 20. srpna – dolní zámecký park Pocta Alfonsi Muchovi ∫ koncert – 16. září – zámek Krumlovské burčákobraní ∫ 17. září – zámecké nádvoří

Více informací o projektu Zámek žije! získáte na www.meksmk.cz.

∫8

CONCENTUS MORAVIAE