č. 2/2013
Kobylí dědina
č. 2/2013, vyšlo v srpnu 2013
Kluci, holky konec hraní, čeká na nás čtení, psaní ...
Skončila doba dovolených a prázdnin, skončilo léto. Vrátili jsem se z míst blízkých i vzdálených, vrátili jsme se domů ... do Kobylí. Přejeme Vám pěkné podzimní dny. strana 1
č. 2/2013
Kobylí dědina
Komentář starostky Odpadové hospodářství V minulých číslech zpravodaje jsem Vás, vážení občané a čtenáři, informovala o postupných krocích, které vedly ke zkvalitnění životního prostředí v oblasti odpadového hospodářství v naší obci. Ať už to byla výstavba sběrného dvora, organizace provozu ve sběrném dvoře či nastavení třídění odpadů pomocí programu Zodpovědného třídění odpadů. Zmínila jsem se o kompostérech, na které jsme získali finanční podporu z Operačního programu Životní prostředí. Počítali jsme s tím, že v těchto letních měsících budou již kompostéry dodány do domácností. Museli jsme však zrušit výběrové řízení, které probíhalo v měsíci červnu, a vypsat nové, které není prozatím ke dni uzávěrky zpravodaje dokončeno. Z toho vyplývá, že kompostéry budeme používat až v roce příštím. Kromě komodit, které mohou občané přivést na sběrný dvůr, skladujeme i stavební suť. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, nám udělil Souhlas k provozování zařízení k využívání odpadů – plocha pro skladování stavební sutě a recyklátu v lokalitě Skala. Stavební suť po recyklaci poté využíváme na zpevňování polních cest ( např. cesta od Žlíbku). Na recyklaci pravidelně vyčleňujeme z obecního rozpočtu finanční prostředky. Ve svém komentáři k odpadovému hospodářství se chci zmínit o změně svozové firmy. Do konce května letošního roku jsme měli uzavřen Dodatek ke Smlouvě na svoz odpadů s firmou Hantály a.s., jejímiž jsme akcionáři. Již v zimních měsících jsme si udělali průzkum trhu v této oblasti a firmu Hantály jsme informovali o novém systému třídění odpadů v naší obci, které jsme letos zavedli. Na základě
strana 2
tohoto průzkumu a dalších okolností jsme rozhodli, že vypíšeme řádné výběrové řízení na svozovou firmu. Toto proběhlo, mělo však nestandartní průběh a do konce května, kdy nám končila smlouva, nebylo ukončeno. Svoz odpadů jsme zajistili formou objednávky u firmy Hantály. Od 1. srpna již probíhá svoz komunálního odpadu na základě mandátní smlouvy, kterou jsme uzavřeli s firmou STKO, spol. s r.o. se sídlem v Mikulově. Tato firma splnila naše požadavky specifikované v zadávací dokumentaci. Výsledkem výběrového řízení bylo také výrazné snížení ceny požadované služby. Věříme, že všechna opatření, která činíme v této oblasti společně s Vámi, kteří zodpovědně třídíte, budou šetřit obecní a Vaše peníze. O výsledcích Vás budeme průběžně informovat na veřejných jednáních zastupitelstva obce, prostřednictvím zpravodaje ( viz článek ing. Radka Staňky v tomto čísle) nebo na www. odpadykobyli.cz. Oprava místní komunikace ul. Střední a části Úzké Byla financována z obecního rozpočtu a původní rozsah prací byl navýšen o pokládku asfaltového povrchu v horní části ulice Úzké ( u domu manželů Mokrých), opravu části vozovky na konci ulice Střední a novou uličku ze žulové kostky naproti domu manželů Poulíkových. Jak jsem již psala v minulém čísle zpravodaje, dodavatelem stavebních prací byla firma Stavba a údržba silnic s.r.o. z Břeclavi. Stavbu dozoroval ing. Libor Křivka z firmy PROST Hodonín, s.r.o., tato firma byla i autorem projektu. Tak jako při každé takové stavbě se občané domnívají, myslí, ale neví, různě hodnotí…. tak tomu bylo i u této stavby, která vyvolala různé diskuse a otázky. Na některé
z nich se pokusí v tomto čísle odpovědět ing. Libor Křivka. Chtěla bych poděkovat občanům bydlícím v obou uličkách za velkou trpělivost, se kterou stavební úpravy snášeli. Dále těm, kteří si zvelebili prostranství před svými domy a sklepy. Dílo je hotovo a věřím, že bude dobře sloužit nám všem i příštím generacím. Pokud však budeme ohleduplní jeden k druhému, třeba tím, že budeme dodržovat předepsanou rychlost v těchto uličkách, respektovat slepou ulici, dopravní značení… záleží jen na nás. Zateplení části mateřské školy Tato investiční akce probíhá v prázdninových měsících. Předcházela jí však náročná příprava. Počínaje vyhotovením projektové dokumentace, energetického auditu, posouzení možností dotací, výběrovým řízením až k samotné realizaci. Financování zateplení dvou zadních pavilonů je zajištěno díky schválené podpoře ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí, prioritní osy č. 3 – udržitelné využívání zdrojů energie. Kromě toho opravíme celý spojovací koridor a provedli jsme opravu střechy přední hospodářské části areálu. Zateplení provádí na základě řádného výběrového řízení firma STAVKUS s.r.o. se sídlem v Boleradicích. Stavbu dozoruje ing. Tomáš Pikula z firmy AP INVESTING, s.r.o., se sídlem v Brně. Výměna zbývajících oken v budově muzea Po výměně oken v dvorním traktu budovy muzea v loňském roce budeme letos pokračovat výměnou zbývajících oken a dveří
č. 2/2013
Kobylí dědina
v přední a boční části budovy. Tato akce bude probíhat v měsíci září a bude ji provádět na základě výběrového řízení firma FCS spol. s r.o. se sídlem v Kloboukách u Brna. Tuto investiční akci financujeme z obecního rozpočtu.
je firma ATELIER FONTES s.r.o. se sídlem v Brně. Projektu předcházela studie, kterou měli občané možnost připomínkovat. Myslím, že pokud se dílo podaří, naši krajinu a životní prostředí to nesporně obohatí.
Revitalizace lokality Smraďula V jarním čísle zpravodaje jsem Vás, vážení čtenáři, informovala o tom, že jsme podali žádost na SFŽP o finanční podporu na akci „Kobylí: revitalizace lokality Smraďula“. Tato žádost byla akceptována a vybrána k finanční podpoře. V současné době probíhají další kroky vedoucí k realizaci akce, a to příprava výběrového řízení, v běhu je stavební řízení. Na nástěnce v I. patře obecního úřadu je k nahlédnutí projekt. Autorem
Drobné investiční akce a vandalismus v obci Kromě běžné údržby a úklidu obce a katastru provádí naše technické služby také drobné investiční akce. Letos to byla oprava chodníku na ulici Sokolské u domu Zdeňka Otáhala, dále postupná výměna zábradlí podél vodoteče Lesů ČR, oprava čela propustku u odbočky do Moravské Agry, dláždění žulovou kostkou u domu paní Hasalové, dodláždění v ulici Úzké a osazení zábrany ve slepé ulici. V nejbliž-
ší době budou zahájeny práce na chodníku v zatáčce u odbočky do ulice Dvorce, dále pak přeložení chodníků v části hřbitova. Práce je dost, o to více nás všechny trápí zvyšující se vandalismus zvláště v letních měsících a zvláště v době, kdy je v naší obci zvýšený počet brigádníků. Vizitkou je zdevastované dětské hřiště, zlomená pergola na prostranství pod domem manželů Kaňových v ulici Dvorce, zlomený bezpečnostní prvek u ostrůvku u autobusové zastávky, vysypané květináče, odpadkové koše apod. Je to smutný pohled a smutný pocit. Je to velká neúcta k lidské práci a snažení. K takovému konání není možné být tolerantní. Záleží na nás všech, protože nevšímavost není řešením. Dagmar Kovaříková
Usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 1/2013 ze dne 13. 3. 2013 Zastupitelstvo Obce Kobylí vzalo na vědomí: • Smlouvu o zřízení věcného břemene mezi povin• provedenou kontrolu usnesení zastupitelstva Obce nou Obcí Kobylí a oprávněným JMP Net. s.r.o. Kobylí ze dne 13. 3. 2013 • Smlouvu o zřízení věcného břemene za jednorázo• Zprávu auditora o výsledku přezkoumání hospodavou úplatu ve výši 30 Kč/m2 mezi povinnou Obcí ření za rok 2012 Kobylí a oprávněnou SIBEA s.r.o. • Převzetí díla „Kobylí – Padělky, ochranný příkop“ Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a schválilo do účetní a majetkové evidence • Rozpočtová opatření č. 2/2013 • Finanční půjčku ve výši 100 000,- Kč Tělovýchovné • Závěrečný účet za rok 2012 bez výhrad jednotě Sokol Kobylí na rekonstrukci ubytovny, za• Účetní závěrku za rok 2012 sestavenou k 31. 12. stupitelstvo obce pověřuje radu obce projednáním 2012 podmínek půjčky a schválením smlouvy o půjčce • Záměr prodeje části, případně celých, pozemků • Pořadí uchazečů stanovené hodnotící komisí na parc.č.st. 239/1 a parc. č. st. 239/2, oba v k.ú. Kobylí realizaci podlimitní veřejné zakázky „Separace biona Moravě a obci Kobylí, s podmínkou zachování odpadu v obci Kobylí“ a pověřuje starostku obce stávající uličky k vydání rozhodnutí • Kupní smlouvu s kupující Marií Annou Zloskou, bytem Bořetice, odkoupení pozemku parc.č. 6679 a Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a neschválilo parc.č. 6680 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, • Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. kupní cena činí 5 Kč/m2 Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu Marii • Kupní smlouvu s kupující Libuší Koubkovou, byOtáhalové, Kobylí 148 tem Kobylí, odkoupení pozemku parc.č. st. 929 • Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, kupní cena Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu manželů činí 100 Kč/m2 Jana a Radany Vackových, Praha
strana 3
č. 2/2013
Kobylí dědina
Ing. Marek Gala 1968 -2013 Začátkem července letošního roku zemřel ing. Marek Gala, zastupitel, radní a člen finančního výboru. Tato smutná zpráva byla očekávaná, přesto však hluboce zasáhla všechny, kteří ho znali. V roce 2010 Marek kandidoval do zastupitelstva obce Kobylí na kandidátce KDU-ČSL. Nabízel své zkušenosti, které chtěl uplatnit v oblasti životního prostředí a tvorby krajiny. Jako hlavní účetní a ekonom Lesů ČR s.p., Lesního závodu Židlochovice, se zapojil i do hospodaření s obecními financemi. Stal se radním a jeho bystrý a rozvážný úsudek nás mnohokrát donutil k jinému pohledu na společnou věc. Měl smysl pro spravedlnost a čest. Pro mne osobně a myslím, že i pro mé kolegy, to byl především statečný člověk. Statečný v těžké nemoci, protože ji musel přijmout, statečný se svou rodinou, protože byl na smrt ještě mladý, statečný jako občan, protože své vědomosti, zkušenosti a svůj volný čas věnoval rozvoji naší obce. Marek nám bude chybět, ale vzpomínka na vzácného člověka zůstane. Dagmar Kovaříková
Vyjádření projektanta k situačnímu návrhu dopravního řešení ulic Střední a Úzká – Kobylí Hlavní situační návrh vycházel ze zpracovaného projektu od firmy Ekoengieneering.cz – Brno, který byl schválen zastupiteli. Tento projekt řešil komunikace v šířce 2,5m + pochozí pruh 1m. Komunikace byla situačně řešena jako komunikace složená z oblouků bez přímých úseků. Obloukové vedení komunikace v konečném projektu však bylo omezeno stávajícími sítěmi, u kterých správce sítě nedovolí vedení pod komunikací, a také směrové omezení vytváří stávající podzemní sklepy, které téměř vystupují do vozovky. Z těchto důvodů je komunikace řešena jen v mírných obloucích či s přímými úseky.
strana 4
Jak navržená šířka komunikace 2,5m, tak i směrové vedení komunikace vytváří psychologický tlak na řidiče, který následně snižuje rychlost vozidla. Nad řešením komunikace s pochozím pruhem se místní starousedlíci podivují – dříve zde byla jen vozovka šířky 3,5m. Ale i zde byl brán zřetel na bezpečnost provozu, a tedy bezpečnost chodců. Vytvořený pochozí pruh umožňuje chodcům vyhnout se osobním automobilům. Vytvořený pochozí pruh také vytváří svým převýšením a protisklonem ke komunikaci odvodňovací žlab, a tedy ochranu před stékající vodou z komunikací. Obec Kobylí se snaží stávající
komunikace, které nejsou v dobrém stavu a jsou ve vlastnictví obce, na svoje náklady vybudovat nově. Bohužel však někteří naši občané si této práce a vynaložených prostředků neváží a přesto, že je v této části omezena tonáž vozidel na 3,5t, ničí vybudované dílo vjezdem vozidel s větší tonáží, a to jen z důvodu zkrácení cesty. Jistě sami pochopíte, že tuto tak zvanou „zkratku“ může využít jen občan znalých místních poměrů. Pokud se situace nezmění, budou tito hříšníci bráni k zodpovědnosti či případně ulice Střední bude řešena jako slepá s umožněním průjezdu jen obyvatelům ulice. Ing. Libor Křivka
č. 2/2013
Kobylí dědina
K odpadovému hospodářství Milí čtenáři, rád bych v tomto příspěvku reagoval na všechny otázky a připomínky, které v poslední době v obci zazněli. Věřte mi, že bych dokázal o tomto tématu hovořit celé hodiny. Bohužel omezené kapacity zpravodaje mi to neumožní, proto odpovím pouze na ty nejaktuálnější dotazy. Proč je dobré mít označené (očipované) popelnice? Stále častěji slýchám, že občané nemají co třídit, protože nekupují PET lahve, noviny, používají jednu nákupní tašku, dále do popelnice nedávají bioodpad, textil dávají na charitu, sklo nosí do zvonů. Jak k tomu tihle občané přijdou, když nemají co ke svozu tříděných odpadů odevzdat, jak mohou získat slevu na poplatku? Pomocí čipů je i tenhle problém vyřešen zavedením tzv. paušální odměny a odměny za snižování produkce odpadů, jejichž strop v součtu dosahuje až 230 Kč na osobu. Tyto odměny se stanovují na základě obslouženého objemu popelnic a pytlů s vytříděným odpadem a úrovně třídění odpadů. Jedná se o jakýsi druh kompenzace pro občany, kteří nemají co třídit, protože produkují málo odpadů. Další výhodou čipů na popelnicích je fakturace za skutečně obsloužené nádoby, tj. obec bude platit dle počtu vysypaných popelnic. Pokud vytřídíte vše, co se dá vytřídit, a do popelnice dáte jen to, co zbude, a pokud popelnici vystrčíte před dům jen tehdy, až už je plná netříditelného odpadu, může obec za výsyp popelnic ušetřit až polovinu peněz. V obci Uherčice tento systém obci ušetřil desítky tisíc, které byly adresně rozděleny občanům formou výše uvedených odměn. Občané, kteří třídí odpady, kompostují a snižují produkci odpadů, přistavují popelnici k výsypu třeba i jednou za dva měsíce. Mohli by každých čtrnáct dní přistavit před dům popelnici, která je jen
z třetiny plná, ale nedělají to, protože ví, že za každý výsyp se platí. Sečteno podtrženo, už občané nemusí naplnit popelnici vším možným, aby využili zaplacenou službu. Čím víc peněz se ušetří zodpovědným vyprazdňováním popelnic, tj. vysypávají se pouze popelnice plné netříditelného odpadu, tím vyšší bude paušální odměna a odměna za snižování produkce odpadů. Dále je třeba upozornit, že svozová firma nesváží v den svozu žádné pytle, a to ani ty se směsným odpadem. Cílem tohoto opatření je předejít omylům, kdy popeláři nechtíc svezou se směsným odpadem i nějaký ten pytel s vytříděným odpadem. Za co je paušální odměna a odměna za snižování produkce odpadů udílena? Paušální odměna je udílena za a) třídění bioodpadu, tj. do popelnice se nedávají kuchyňské zbytky jako slupky od brambor, od banánu, od cibule atd. – tyto odpady se kompostují nebo dávají na hnojiště, b) třídění skla – nosí se do zvonů, které jsou po obci a c) třídění textilu – dává se na charitu nebo se v pytli nosí na sběrný dvůr. Odměna za snižování produkce odpadů je udílena za způsoby, jakými je snižována produkce odpadů, např. domácnost nekupuje balené vody, používá jednu nákupní tašku atd. Co je třeba udělat pro získání paušální odměny a odměny za snižování produkce odpadů? 1. Minimálně jedna sběrná nádoba na směsný odpad je označena čárovým kódem, popř. čipem. 2. Během roku je vyprázdněna minimálně jedna sběrná nádoba se směsným odpadem a zároveň je hodnocen minimálně jeden pytel s tříděným plastem. 3. Prostřednictvím odpadových stránek nebo na sběrný dvůr je
odeslán vyplněný registrační formulář - RF je možné odeslat celkem dvakrát do roka; RF je pro dané čtvrtletí platný, je-li odeslán během první poloviny daného čtvrtletí; RF stačí odeslat jednou a platí napořád v případě, že v nakládání s odpady nedojde u dané domácnosti k nějaké změně. 4. Domácnost do RF uvede způsoby, jakými snižuje produkci odpadů. Čím více způsobů, tím lépe. Domácnosti, které snižují produkci odpadů, poctivě třídí všechny komodity a efektivně využívají objem sběrných nádob a pytlů, tj. k výsypu přistavují pouze plné popelnice, šlapou PET lahve, rozlepují krabice např. od mléka, od bot atd., nemají problém odměny získat. Není systém zbytečně složitý a tím pádem i nákladný? V mé rodné obci Uherčice tento systém obci snížil náklady téměř na polovinu a zlepšil ekologickou image obce. V soutěži obcí Jihomoravského kraje se obec Uherčice ze 134. místa (rok 2009) vyšplhala až na 8. místo. V roce 2009 (spuštění projektu) činily celkové náklady na odpadové hospodářství obce Uherčice 477 397 Kč. V roce 2012 dosahovaly celkové náklady výše 242 099 Kč. Ušetřené peníze byly rozděleny mezi zodpovědně třídící občany. Cílem projektu není lidem cokoli nařizovat a přikazovat. Všechny podmínky mají své opodstatnění. Jejich cílem je občany vést k ekonomicky výhodnému způsobu nakládání s odpady. Ve skutečnosti je celý projekt jen kuchařkou, která radí, jak s ohledem na životní prostředí efektivně nakládat s odpady. Kdo se rozhodne podle této kuchařky „vařit“, šetří životní prostředí, zlepšuje ekologickou image obce a získá slevu na poplatku… Autor projektu Ing. Radek Staňka
strana 5
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dětské hřiště Vážení spoluobčané, ačkoliv bydlím na horním konci v okolí bývalé hasičky teprve krátkou dobu, takže se nemůžu plně považovat za „horňáka“, přesto jsem se rozhodl napsat tento článek. Inspiroval mě poměrně veliký počet malých dětí a mladých maminek žijících v okolí bývalé hasičky. Děti si nemají kde hrát a maminky spolu v jarních a letních měsících posedět a sdělit si své zážitky při výchově dětí. Na základě této skutečnosti jsem v průběhu prvních dvou týdnů v měsíci květnu sepsal hromadnou žádost za většinu občanů žijících v blízkosti bývalé hasičky a převážně za mladé rodiny s dětmi pro vybudování menšího dětského hřiště právě v těchto prostorách. Při sepisování žádosti jsem se setkal s kladným postojem, podporou a souhlasem většiny dotazovaných. Během prvních dvou týdnů v měsíci květnu bylo formou žádosti získáno cca. 120 podpisů. Z této hromadné žádosti také vyplynulo, že v okolí bývalé hasičky (okruhu do 300 metrů) žije více jak 60 dětí do
10 let (z toho 15 dětí v bezprostřední blízkosti bývalé hasičky). Proč právě okolí bývalé hasičky: Historie – děti si zde hrávaly od nepaměti, kdy ještě hasička byla v provozu. I když se vybuduje dětské hřiště na jiném místě horního konce obce, děti si budou stejně v tomto prostoru hrát i nadále. Je to fakt z historie. Nedostatek dětských hřišť v současné době je vybudované jedno větší dětské hřiště u školky. Pro horní konec obce dětské hřiště chybí. Navíc pro porovnání přikládám fotky ve stejný čas z okolí bývalé hasičky a dětského hřiště u školky, kde je zřejmé, že daleko více dětí si hraje právě v místech bývalé hasičky. Bezpečnost – v současné době si děti hrají poblíž na přilehlých silnicích vedoucích do sadů a k hornímu družstvu, což je dost nebezpečné. Každý, kdo toto místo zná a projíždí tudy, musí vždy zpomalit. Horší je to s těmi, kdo toto místo neznají a projíždí tudy
poprvé. Je zřejmé, že při vybudování menšího dětského hřiště je nutné místo osadit menším plotem ze dvou stran přilehlých silnic, popřípadě i nezbytným dopravným značením. Prioritou obce by měla být především bezpečnost, a to bezpečnost pro naše nejmenší občany. Cyklostezka – místem vede cyklostezka, proč tedy nevybudovat malé dětské hřiště (pár houpaček, pískoviště, průlezka,…) v kombinaci s posezením pro cykloturisty. Zlepšíme tím i komfort pro cykloturistiku, která se v současné době rozmáhá především v oblasti Modrých Hor, kterých jsme součástí. Podpořte prosím aktivně tento projekt, který je zaměřen především pro naše nejmenší „občánky“, kteří nyní nemohou mluvit za nás dospělé, ale kteří za několik let převezmou naše starosti a dále se budou podílet na rozvoji obce, jsou totiž naší budoucností. Robert Machálek
Dětské Hodečky 2013 Obdobně jako v předešlé dny, slunce příjemně hřálo krásný průvod krojovaných dětí a mládeže do zad. Směřoval od místního muzea až do sokolské zahrady, která už byla zaplněna návštěvníky. Na úvod vyhrávala dechová hudba Čejkovjané-Mutěňané pod vedením pana Jaroslava Nováka. Za doprovodu dechové hudby Kateřinka z Čejkovic se přítomní účastnili velmi zajímavého programu. Nechyběly různé hodové zvyklosti protkané tanečními vystoupeními v podání dětských souborů z Vrbice, Brumovic, Dolních Dunajovic a Bulhar, a hlavně dětí z Mateřské i Základní školy v Kobylí. Netrpělivě očekávaná byla zejména tradiční kobylská zavádka v podání dětí ZŠ, včetně originálních textů, které napsala paní Alena Hochová a které zazpívali Mužáci z Kobylí. Přítomní rodiče, prarodiče, kmotřenky, kmocháčci a sourozenci, ale také tetičky a strýčkové, sousedé a známí a též příznivci a přátelé lidových tradic zažili
strana 6
krásné odpoledne lidových zvyků, písní a tanců a měli možnost vidět rozzářené oči a upřímnou radost dětí ze sobotního hodování, což bylo pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Děkujeme všem účastníkům a organizátorům a v neposlední řadě všem sponzorům, bez jejichž přispění by bylo velmi obtížné takovou akci pořádat. Děkujeme, že tímto přispíváte k udržení této nové tradice v obci Kobylí. Víme, že organizaci hodečků musíme neustále vylepšovat, z nedostatků se umíme poučit tak, aby se v následujícím ročníku neopakovaly. Proto si vážíme věcných připomínek a oprávněných kritik, které nám pomáhají organizaci zlepšovat. Kritické postřehy i hodnocení této akce od místních vnímám tak, že s některými lze souhlasit a některé jsou diskutabilní. Hlavní problém je v tom, že kobylské děti nemají možnost docházet do místního folklórního kroužku a tam si osvojit lidové tance, zpěvy a obyčeje
č. 2/2013
Kobylí dědina
pod odborným vedením a připravit si vlastní vystoupení. Právě k tomu mají hodečky motivovat, vzbudit opravdový zájem dětí i jejich rodičů o takové vyžití. Na vystoupeních pozvaných souborů z okolí je vidět, že to jinde jde, děti umí a přitom se baví. Jediné, co mne mrzí, že slova pochvaly jsou slyšet převážně od přespolních. Nám chybí zejména ten fundovaný, dobrovolný a také nadšený člověk, který by děti vedl a něčemu je naučil. Snad se nám takového podaří nalézt. Není mezi Vámi? Věřím, že do budoucna se podaří založenou tradici hodečků zachovat a jejich organizaci i úroveň stále vylepšovat. Kobylským dětem přeji, aby se brzy scházely
pravidelně pod odborným vedením a předvedly hezké vystoupení, se kterým budou zváni i do okolních obcí. S přípravou a organizací hodečků je spousta práce, a proto mezi sebou rádi přivítáme další dobrovolné a pro hodečky zaujaté organizátory. Bylo by snadné nad problémy zlomit hůl, ale to přece nechceme a dětem ani nemůžeme udělat! Tato akce, která je určena pro děti by nás přece měla spojovat. Děti jsou naše radost a budoucnost. Videozáznam na DVD z Dětských Hodečků 2013 lze zakoupit v Muzeu. Za KPH Radoslava Obadalová
Zavádka 2013 Poulík Matyáš + Mikulicová Klára Helešic Michal + Fridrichová Blanka Čejka Vladimír + Kostihová Eva Topinka Ondřej + Šedivá Adéla Kaszper Tadeusz + Kovaříková Johana /: Všeckých Vás vítáme zas u nás v Kobylí: / /: na ty naše hody, na dětský hodečky sme se nastrójili.:/ Mates Poulík ten si vykračuje, doma moc rád kola opravuje, /: rád kreslí, sportuje, keramiku dělá, ale nejvíc za balónem běhá.:/ Klárka tá má vlasy zapletený a fěrtúšek hezky malovaný /: je tuze šikovná, ráda čte, tancuje, s dědú Vaškem písničky notuje.:/ Míša s Ladikem nás zachránili, do kroja se zasej nastrójili, /: až budú velicí, budú tančit taky, budú je chcet všecky naše stárky.:/ Stárka Blanička je taky s nama, novej fěrtúšek má s kytičkama, /: v Čejkovicách tancuje s mažoretkama, Nad hlavú si točí s paličkama. :/
ka, Velká parádnica je Evička, blíčka, škraně má červený jak jablíčka, em tancuje, /: točí se dokola, s Ladikem ěvuje.:/ pěknú písničku si prozpěvuje.:/ menší, Kerý je to ten stárek nejmenší, ší, ale očka ty má nejčernější, aky fotbalista, /: bude z něj za chvilku taky torista.:/ zatím je však s taťkú traktorista.:/ Novú sukňu má stárka Adélka, vykračuje si jako panenka, /: má ráda zvířátka, ptáčků a kytičky, doma si čte o přírodě knížky.:/ Tadeášek taťkovi pomáhá, na zahrádce kvítečka zalívá, /: až bude veliký, trumpetu si kúpí, naučí se potom všecky noty.:/ S Tadeáškem Johanka tancuje, po očku se na maminku směje, /: zahraje si na cimbál, zazpívá písničku, neplechám učí svoju sestřičku.:/ /:Za chvilku možete taky tancovat: /, /: dokáď budú muzikanti z Kateřinky hrát.:/
strana 7
č. 2/2013
Kobylí dědina
Napsali o nás http://breclavsky.denik.cz/zpravy_ region/vino-nebylo-potreba-pod-maju-juchali-i-s-limonadou-20130519.html Kobylí – Mája stojí, dechovka vyhrává, tanečníci se činí… prostě hody, jak se sluší a patří. Jen místo vína si krojovaní zavdávají limonádou. Je sobota odpoledne a v kobylské sokolské zahradě je plno. Rozjíždí se tam dětské hodečky. Již 3.ročník. „Chceme pomoci uchovat tradice, které teď u mladých v Kobylí trochu pokulhávají. Spousta jich ani neumí tancovat. Proto jsme se rozhodli začít už u malých dětí. Když se naučí kroj nosit a tancovat, tak si ten vztah ponesou po celý život,“ věří předsedkyně kobylského Klubu přátel historie Radoslava Obadalová. Právě tento klub za dětskými hodečkami v Kobylí stojí. Organizuje je už potřetí. O půl třetí vychází od tamního mu-
zea do sokolské zahrady v průvodu více než 120 krojovaných dětí. Domácí potěr doplňují členové folklorního kroužku z Vrbice, děti z Bořetic i soubory Dunájek z Dolních Dunajovic a Hrozének z Bulhar. „Kobyláci se trochu obávali, jak hodečky skončí, moc tomu nevěřili. Proto od počátku zveme další soubory, které jsou naučené tancovat a nestydět se, aby to trochu rozjeli. A také aby všichni viděli, že když to jde jinde, proč by to nemělo jít u nás,“ vysvětluje Obadalová pestrý seznam dětských folklorních sdružení odjinud. V Kobylí žádné není. Předsedkyni tamního klubu přátel historie to mrzí. „Kobylí je velká dědina, která by si dětský folklorní kroužek určitě zasloužila. Rádi bychom hodečkami, jejichž program se snažíme postupně vylepšovat, přispěli k jeho vzniku,“ neskrývá své přání. První vlaštovkou je aktivita učitelky
Aleny Hochové na prvním stupni kobylské školy. Ta před hodečkami nacvičuje s dětmi zavádku. Dechová hudba Kateřinka vyhrává a Obadalová si zálibně prohlíží vzorné i „lumpačící“ děti v krojích. „Když se na ně podíváte, musíte uznat, že je to něco nádherného,“ usmívá se žena, která se k folkloru paradoxně vrátila až po 35 letech života v Brně. „Dnes je to pro mě srdeční záležitost. Na dědinu tradice patří,“ svěřuje se s povzdechnutím, že postupně bohužel ubývá i starších žen v krojích. Autor: Michal Šupálek Bořetické děti, pod vedením Jany Šebestové a Jiřího Michny, předvedly na 3. ročníku kobylských dětských hodů svůj program sestávající z verbuňku a vrtěné. Dětem se jako přespolním na Hodečkách velmi líbilo, stejně tak se líbilo i jejich představení. Autor: Zpravodaj Bořetice
Ohlédnutí za kobylskýma hodama Jak jistě víte, krojované hody mají v naší obci dlouholetou tradici. I letos se potvrdilo, že to v Kobylí kulturně žije. Účast byla po všechny tři dny hodů vysoká a počasí nám také přálo. Po dlouhé době hody nepořádala žádná organizace ani obecní úřad, ale stárci a stárky s pomocí rodičů. Přes veškeré počáteční obavy z toho máme nakonec všichni dobrý pocit a jsme rádi, že se hody vydařily. Chtěli bychom proto poděkovat všem, kteří se hodů zúčastnili nebo je jinak podpořili. Děkujeme především: - obecnímu úřadu za vstřícnost a pomoc při organizaci hodů, za zapůjčení sóla a sokolovny a za přístřešek pro krojovaná děvčata - všem sponzorům a vinařům, kteří nám darovali víno - krojované chase, která se účastnila předhodových příprav a dění pod májů - maminkám, tetičkám, babičkám za přípravu krojů - našim rodičům za pomoc při organizaci - všem našim kamarádům a známým, kteří si udělali čas a vybírali vstupné - mužům, kteří pomáhali při stavění máje - kobylským mužákům za zpěvy
strana 8
-
Sklepance za hraní před kostelem na hody sv. Jiří panu Ruprechtovi za zajištění máje zpěvákům zavádky a jejímu autorovi, panu Křižákovi panu Novákovi za zajištění koňského povozu panu Štikovi za vyrobení plakátů pohostinství SYNOT a pohostinství U KÁŇŮ za profesionální přístup - děkujeme také občanům, hlavně na spodním konci, za toleranci při noční zábavě a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na průběhu hodů. Nezbývá, než se těšit na další setkání pod májů a přát si, aby se i další ročníky hodů vydařily. Kobylští stárci a stárky
č. 2/2013
Kobylí dědina
Kukátkem do mateřinky Stává se už tradicí, že Myslivecké sdružení Kobylí pořádá první červnovou neděli pro děti dětský den u myslivecké chaty v lese. Letos pořadatelé připravili zajímavou stezku lesem, kde bylo několik stanovišť. Děti chodily ve skupinkách i se svými rodiči a poznávaly zvěř na obrázcích, čím se zvěř živí, listy a byliny, stopy zvěře, různé kůže a paroží zvěře. Nejvíc asi děti uchvátila střelba ze vzduchovky. Myslivci nezapomněli ani na aktivní pohyb – děti si mohly zkusit skákat v pytlích a proběhnout bludištěm. Za každý splněný úkol byla malá odměna. Vyvrcholením odpoledne byla show na krásném bílém poníkovi v podání Sandry Doležalové. Celé vystou-
pení nás příjemně naladilo a všem se moc líbilo. Také jsme měli možnost sledovat, jak se připravují lovečtí psi. Pan Milan Rusňák nám se svým border teriérem ukázal výcvik v poslušnosti a portu kozlíku. A když přišel hlad a chuť na něco dobrého, přešli jsme k táboráku a každý si podle svého opékal špekáček. Na úplný závěr jsme se přesunuli k velké chatě, kde pan Vít Svoboda s ostatními myslivci předával dětem diplomy a spoustu dobrůtek. Jsme velmi rádi, že kobylští myslivci touto cestou rozvíjejí u dětí a také rodičů pěkný vztah k přírodě. Všem, kteří letošní dětský den připravovali, velmi děkujeme. Mateřská škola Kobylí
Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách Mnoho lidí a nejen mladých se vydává do světa za zkušeností, poznáním, prací nebo studiem. Cestování je čím dál jednodušší, ale ne všichni mají odvahu pustit se na dalekou pouť do neznámých zemí, ale rádi se alespoň zasní při fotografiích dokumentujících daleké země. Na začátku letošního roku vznikl nápad vystavit fotografie z takových cest kobyláků do světa. Na realizaci projektu se významnou měrou podíleli tři cestovatelé a fotografové – Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda a Petr Kovařík, se kterými jsme vybrali fotografie, ujasnili si koncepci atd. Rozhodli jsme se, že výběr zúžíme na země mimo Evropu a necháme si prostor pro případné pokračování. Celou výstavu propojuje jedno slovo, a to cestování, které v sobě sdružuje všechny důvody pro opuštění rodného místa. Při hledání definice cestování na mě na internetu vykoukly dvě zajímavé
myšlenky. „Cestování je svým způsobem pohyb v kruhu, po kterém se rádi vracíme zpět domů ke své krajině, svému domu, člověku.“ „Cestování je objevování, poznávání, dobrodružství, které nás vrátí zpět domů nebo nám ukáže, že doma může být také jinde než tam, kde jsme se narodili.“ Zájem o cestování byl mezi lidmi od pradávna. Už první dochované knihy se nevěnovaly jen náboženským tématům, ale i popisování vykonaných cest a byly velmi oblíbené. Odyssea od Homéra nebo Million od Marca Pola byly ve své době „bestsellery“. Nejen války a obchod byl hnací silou cestovatelů, ale i obyčejné touhy po poznání neznámých světů. Cestovalo se za prací, od středověku i za vzděláním na významné evropské univerzity a také pro zábavu, ale to pouze vyšší a majetnější vrstvy. Důležitým mezníkem historie objevování a cestování byly vedle putování po souši dálkové námořní plavby za poznáním nových zemí a krajů. Od 19. století, kdy došlo k rozvoji dopravy, a dopravní prostředky se zrychlovaly, přestávala být
možnost cestování exkluzivní a stávala se dostupnější a dostupnější, ovšem touha po objevování, poznání a dobrodružství pořád stejná. Vernisáž výstavy se uskutečnila v neděli 9. června v muzeu. O hudební doprovod svátečního odpoledne se postarala skvělá kapela V hnízdě rej. Návštěvníci výstavy si mohli prohlédnout fotografie z 23 zemí – např. z Peru, Austrálie, Bali, Antarktidy, Gruzie, Číny aj. Zážitky z cest zachytilo 11 autorů, jejichž doma je v Kobylí. Byl to Lukáš Janda, Lucie Jandová, Michal Herůfek, Vilém Kovařík, Jiří Koubek, Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda, Petr Otáhal, Antonín Hrabal, Petr Kovařík a Jiří Vojtěšek. Kdo výstavu navštívil, tak si určitě odnesl krásný vizuální zážitek a možná i trochu touhy po dobrodružství. Mgr. Blanka Hrabalová Muzeum obce Kobylí
strana 9
č. 2/2013
Kobylí dědina
Muzeum informuje Jsme v polovině roku a tak vás seznámím, co se v muzeu letos událo a co se chystá. Muzeum do konce měsíce července navštívilo 500 návštěvníků, z nichž většina byli neorganizovaní jednotlivci. Letos díky velmi horkému počasí je zatím návštěvnost o něco menší než obvykle. Turistům je muzeum otevřeno mimo neděle i během pracovního týdne od 9.30 do 14h a mnoho z nich tuto nabídku využilo. Od měsíce září do listopadu bude opět muzeum o víkendu otevřeno po předchozí domluvě. Z kraje roku jsem spolupracovala s místní knihovnou na projektu „Babička“, v měsíci dubnu to byla spolupráce na projektech studentů z Čejkovic a Velkých Pavlovic, co se umístili
v dějepisné olympiádě a postoupili do celostátního kola. Připravili jsme letní výstavu „Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách“. Muzeum obce Kobylí se otevřelo i návštěvníkům vinařské akce Po kobylských uličkách za vínem, kdy část návštěvníků této možnosti využila a prohlédla si naše expozice. Na konci měsíce června jsme opět posloužili jako razítkovací místo a občerstvovací stanice pro cyklistické poutníky Krajem André, což je díky pěknému počasí velmi zdařilá akce. Spolupráce s Klubem přátel historie je celoroční a neměnná. V měsíci září bude muzeum uzavřeno z důvodu výměny oken v přední části muzea, kdy bude nutné expozice zabezpečit před poško-
zením a prachem. Na zimní období připravujeme výstavu s oblíbeným tématem ručních prací. Tímto bych vás, kdo máte jako koníčka ruční práce, věnujete se vyšívání, háčkování, pletení, ale i modernějším technikám, ráda požádala o zapůjčení vašich výrobků na připravovanou výstavu. Společně připravíme výstavu, která bude nejen vizuálně přitažlivá, ale taky může dát inspiraci k vyzkoušení nových technik. Kontakt – Mgr. Blanka Hrabalová – 607637933,
[email protected]. Přeji vám všem krásné babí léto a podzim. Mgr.Blanka Hrabalová Muzeum obce Kobylí
Tetičky v akci – Krajem André Poslední červnovou sobotu se v našem regionu konala akce putování krajem André. V rámci tohoto putování každá obec nabízela plnou náruč vynikajících gurmánských zážitků v podobě místních voňavých specialit, nechyběla živá hudba a dle očekávání také možnost navštívit některý z řady vinných sklípků speciálně otevřených pro tuto příležitost. Klub přátel historie podpořil tuto akci otevřením stánku „U tetiček“ v místním muzeu. Po zkušenostech z úspěšného loňského ročníku, kdy jsme ve spolupráci se společností Patria a.s. propagovali kobylské meruňky, jsme zůstali meruňkám věrní i letos. Počasí však jejich
zrání nepřálo a ke dni konání akce ovoce ještě nebylo. Co teď? To by však nesměly být šikovné kobylské tetičky, aby si i s tímto problémem operativně neporadily. Sáhly do svých pestrých zásob a přelstily opožděnou přírodu. Pro nadšené účastníky této akce připravily meruňkové speciality z receptů místních babiček a nebylo jich málo. Přítomní měli možnost ochutnat různé druhy meruňkových buchet, od kynutých, třených po tvarohové a piškotové, meruňkový džem, beleše s meruňkami a také meruňkové pivo. To mělo velký úspěch. Další specialitou byla již tradiční škvarková pomazánka, která
strana 10
č. 2/2013
Kobylí dědina
nemůže chybět na žádné naší akci. Všem moc chutnalo, o čemž svědčí i to, že nás „kolaři“ úplně „vyjedli i vypili“. A to je dobře! My (Tetičky) jsme měly dobrý pocit z toho, že jim chutná a že od nás odjíždějí spokojeni. Některým se ani moc odjíždět nechtělo. Děkuji členkám KPH za upečení výborných buchet, Ivetě Damborské a Vlastě Tlachové za celodenní smažení belešů a langošů a ostatním členkám za obsluhu vyhládlých kolařů. ZA KPH Radoslava Obadalová
Již druhý rok propagujeme v rámci možností KPH meruňku, protože jsme přesvědčeni, že si toto ovoce propagaci zaslouží a Kobylí přece patří k největším pěstitelům tohoto ovoce u nás. V týdeníku Nový Život jsem se však dočetla, že velkopavlovičtí získali dotaci 400 tis. Kč na propagaci velkopavlovické meruňky. Stojí za úvahu, zda jsme náš nápad dokázali patřičně využít (ve spolupráci s obcí i a.s. Patrií) nebo jsme se nechali opět předběhnout?
Setkání s osobností Klub přátel historie a Muzeum obce Kobylí pořádá dne 29. 9. 2013 vernisáž obrázků paní Evy Pilarové. Tuto akci s paní Pilarovou domlouvám osobně již několik měsíců. Bylo pro mne velkým překvapením, když se mi ozvala, že by se ráda podívala do Kobylí, nafotila nějaký obrázek a prohlédla si místnost, kde bude vystavovat. Tak jsme se setkaly. Probraly jsme organizaci výstavy, domluvily se na vystoupení s Mužáky. Paní Pilaro-
vá už měla obrázky z Kobylí a okolí nafocené, tak to bude překvapení i pro mne, co si v Kobylí vybrala. Je moc příjemná, milá a do Kobylí a na Kobyláky se moc těší. Setkání bylo krátké, protože paní Pilarová byla hostem sousedních Bořetic, byla moc ráda, že ji naše muzeum v těchto vedrech poskytlo příjemný chladivý azyl ke krátkému odpočinku před jejím vystoupením v Bořeticích. Za KPH Radoslava Obadalová
strana 11
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vzpomínky na školu Do první třídy jsem začal chodit do obecné školy u kostela. Ani si nevzpomínám, že by mě vedli do školy rodiče. Asi se mnou šla Anežka, která již byla třeťačka. Když se mě paní učitelka Bergerová zeptala, jestli umím počítat, tak jsem hrdě prohlásil, že do sta. Nechtěla uvěřit, tak jsem odříkával: jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedumdesát, osumdesát, devadesát, sto! Horší to bylo ve zpěvu. Paní učitelka hrála na housle, my jsme zpívali. Najednou zbystřila sluch, začala chodit po třídě a pořád hrála na ty housle. Až se zastavila u mne, a když se přesvědčila, že jsem to opravdu já, kdo to ostatním kazí, přetáhla mě smyčcem přes hlavu. Od té doby jsem ve škole nikdy nezpíval. Dodnes nemohu pochopit, jak jsme se naučili číst, protože paní učitelka pověsila na tabuli obraz se psem, pod nímž bylo napsáno TO JE PES. A my jsme odříkávali: to je pes. Pak tam pověsila kočku s nápisem TO JE KOČKA a tak se to opakovalo. Psaní bylo také zajímavé, na psaní sloužila tabulka. Tabulka trochu větší než malý sešit byla z břidlice a byla v dřevěném rámečku. Na jedné straně byla opatřena červenými linkami, druhá strana byla čistá. Na psaní či kreslení sloužila tyčinka, která nechávala na tabulce stopu. Na povázku byla k tabulce zavěšena hubka sloužící k mazání našich výtvorů. Po smazání byla tabulka čistá a tak by se dalo říci, že byla věčná. U děvčat to celkem platilo, ale kluci měli větší spotřebu. Ze začátku se chodilo do školy jen s tabulkou a tak byla při bitkách první po ruce. Protože jsme začali chodit do školy v září roku 1944, učili jsme se také němčinu. Ještě dnes před sebou vidím obraz se dvorem. Paní učitelka nám ukazovala a my jsme odříkávali: das ist das Haus, das ist der Baum, das ist die Katze, der Hund, die Pumpe –
strana 12
na další si již nevzpomínám. Líbilo se nám, že s pětkou se nepropadalo, protože nejhorší známka byla šestka. Ve třídách se topilo kamny. Když škole došlo dřevo, nosili jsme polínka z domu. Ve čtvrté třídě nás učil pan učitel Bureš, v páté řídící Přinesdom. A pak jsme přestoupili do měšťanky. Jistě se již tehdy jmenovala Základní devítiletá škola, ale my jsme chodili do měšťanky. Tam byl na každý předmět jiný učitel. O výborných učitelích jsem se již zmínil v dřívějším zpravodaji. Jenom bych chtěl vzpomenout na pana učitele Petráka, jak uměl získat pro matematiku tímto příběhem: Jeden pan učitel si potřeboval odskočit, tak řekl žákům, aby spočítali součet čísel od jedné do sta. Než přišel ke dveřím, hlásil se jeden žák, že je to 5050. Výsledek je správně, ale jak jsi na to přišel? Řekl jsem si, že 1+100 je 101, 2+99 je 101, 3+98 je 101 a tak dál až 50+51 je 101. No a 50 krát 101 je 5050. Do naší měšťanky chodili také žáci z Vrbice a Brumovic a škola nám již byla malá. Proto se prováděla přístavba dvou tříd. Chlapci z první třídy chodili do školy v Brumovicích. Přes zimu jsme chodili pěšky. Přes Státní statek na Ostrůvku to byly asi čtyři kilometry. Na jaře pak na kole, na některém po dvou, protože v každém domě kolo nebylo. V Brumovicích bylo první koupaliště v nejbližším okolí a tak se šlo v tělocviku na koupaliště. Byl jsem tam již dříve a bylo tam vody jen po krk. Skočil jsem po hlavě do vody a po vynoření se postavil na nohy. Ale to již jsem polykal andělíčky. Nevšimnul jsem si, že hladina byla zvýšena. Pan učitel mě vytáhl za vlasy z vody, dal mi facku a místo plavání jsem seděl na trávníku a plival vodu. Neodradilo mě to však a plavat jsem se později naučil. V zimě jsme chodili v tělocviku sáňkovat. V Kobylí bylo kopců dost, ale saní málo. Naštěstí ti
zámožnější měli sáně i pro čtyři. Našli jsme pěkný kopec, kde byl i hrbol jako skokanský můstek. Nevýhodou této dráhy bylo, že pod kopcem byla cesta a za ní dvoumetrová stráň zarostlá akáty a trním. Tak dlouho se závodilo, kdo začne později brzdit, až jedna parta proletěla těmi křovinami a následoval velký skok. Naštěstí se nikomu celkem nic nestalo, jenom Zdeněk měl roztržený ret. Pan učitel zastavil na blízké silnici auto, odvezl Zdeňka k doktorovi a my jsme šli jak zpráskaní do školy. Než jsme přišli ke škole, vyprávěly si tetičky, že Zdeňkovi vytekl mozek… Kolem roku padesát se do našich končin rozšířila mandelinka bramborová. Ve škole nám vysvětlili, že ji k nám rozšiřuje západní reakce, aby poškodila naše začínající družstva. Na plakátu byla mandelinka vyobrazena včetně všech stádií. Celá škola se vydala do polí tohoto škůdce hledat. Pošlapali jsme lány brambor, nosili učitelům ukazovat různé brouky, ale mandelinku nenašli. To v sousední Vrbici našli na poli soukromníka hned čtyři. Musel pole brambor zaorat, jen mu bylo divné, proč se ti komunisti dohadují, kde je ta pátá. Ve škole se prováděl nábor do pionýra. Matka mě varovala: „Dybys došel s tým šátkem dom, tož bych tě na něm oběsila.“ Pionýrem jsem byl, ale šátek jsem nosil domů v kapse. Jednou mě napadlo, abych vyzkoušel, jak bude šátek slušet našemu psovi. Asi se mu to moc nelíbilo, protože vyběhl se šátkem na ulici a byl problém dostat ho domů. Na konci školního roku se jezdilo na výlety. V první třídě to byl pouze pěší výlet na Velký vrch, v druhé již do Lednice a každým rokem se vzdálenosti prodlužovaly. V šesté třídě jsme jeli vlakem na jednodenní výlet do Bratislavy. Učitelé až na místě rozhodli, že si pobyt o jeden den prodloužíme. Zajistili sice noclehárnu, ale byla tam lůžka pouze pro děvča-
č. 2/2013 ta, chlapci spali na lavicích. My jsme byli na takové spaní zvyklí ze skautu, nám stačil pod hlavu chlebník. Ráno jsme byli odměněni výletem lodí po Dunaji. To jsme však nevěděli, co se děje doma. Učitelé sice podali telefonickou zprávu, ale protože málokdo měl telefon, nedostala se zpráva ke všem. Někteří rodiče již své ratolesti oplakávali. Naši rodiče kupovali učebnice spolu s Metelkovými. První rok je měla Anežka, druhý rok Mila Metelková, třetí rok já a nakonec ještě Marta Metelková. Když jsme končili čtvrtou měšťanku, měnila se školní docházka z devítileté na osmiletou a tak vycházely současně dvě třídy. Na konci roku nás čekaly závěrečné
Kobylí dědina zkoušky. Matematiku jsem se učil poctivě, jenom výpočet povrchu komolého kužele mi dělal problémy. Tak jsem to vypustil s tím, že mě taková otázka nepotká. Podle zákona schválnosti spadne vždy krajíc na namazanou stranu a mně ten zákon přidělil kuželovou otázku. Během přípravy se mi však podařilo úlohu vyřešit. To nebyl nejtěžší úkol, který bylo třeba vyřešit. Před námi stál úkol co teď, što sdělať, kam jít. Kobylská škola měla velmi dobrou úroveň a tak byl velký zájem o studium. Když přišli horníci dělat nábor do dolů, slíbili nám, že si u nich můžeme školu udělat. Rodičům se to moc nelíbilo, ale řekli, dělej si, jak chceš, a přihlášku mi podepsali. Jenže horní-
ci mi napsali, že ze zdravotních důvodů mě nemohou přijat a problém se vrátil na začátek. Pan učitel Petrák mi nabízel geologickou průmyslovku v Praze. To by se mi líbilo, kdyby to nebylo tak daleko. Dohodli jsme se, že geologickou průmyslovku dá až na druhé místo a na prvním místě bude elektrikář. Jenže on nenapsal učební obor, ale průmyslovku. A tak bylo o mém osudu rozhodnuto. O úrovni kobylské školy může svědčit i to, že do břeclavské průmyslovky bylo přijato pět žáků z Kobylí. Všichni ostatní, kteří ukončili devátou třídu, vystudovali nějakou školu po vyučení. Jsem přesvědčen, že výbornou úroveň má milovaná škola dodnes. Vladimír Šťavík
Naše hry Za našich mladých let nebyla televize, počítače ani jiné přístroje a tak jsme si museli vymyslet hry sami. Na některé hry nebylo třeba žádných pomůcek, jako třeba na honěnou nebo na schovávanou. Na slepou bábu stačil šátek, který nosila děvčata jako součást oblečení. Když se oteplilo a oschla zem, udělali kluci podpatkem důlek a šprtali jsme kuličky. Kuličky byly hliněné nebo skleněné, ale ty měly hodnotu několika hliněných. Také jsme hrávali špačka. Udělal se důlek, na něj se položilo dřívko a na něj špaček, což byl špalíček na obou stranách šikmo seříznutý. Delší hůlkou se na špičku špačka kleplo, a když letěl vzduchem, tak se do něj ještě udeřilo, aby letěl co nejdále. Pro hru na státy jsme nakreslili kruh, který se rozdělil na tolik dílů, kolik bylo hráčů. Nožem rybičkou se házelo do cizího státu, a kde se nůž zabodl, tam se ukradl kus země. Pak jsme také házeli balon na střechu. Každý hráč měl vymyšlené jméno, a když se jeho jméno zavolalo, musel balon chytit. Když dnes vidíte hrát kriket, tak je to totéž, jak jsme mi hrávali pasáka. Pouze jsme míč neodpalovali pálkou, ale házeli. Nepotřebovali jsme žádné lezecké stěny, nám k tomu stačili stromy. Když bylo špatné počasí, hrávali jsme karetní hry Černý Petr, Vole, lehni nebo Člověče, nezlob se. Na papír jsme si nakreslili tabulku, do které napsalo: stát - řeka – město – rostlina – jméno; na příklad: Libye - Labe - Libavá - libeček - Ludmila. Jeden hráč řekl á a potichu si odříkával abecedu. Když se řeklo dost, tak řekl, u kterého písmena skon-
čil, na to se psalo. Každá správná odpověď se hodnotila deseti body. Pokud měli hráči stejnou odpověď, přidělovalo se bodů pět. Po sečtení všech bodů se určil vítěz. Pro hru kamínky stačilo jen pět oblázků, které se položily do ruky a vyhodily do vzduchu. Na hřbet dlaně bylo třeba chytit co nejvíce kamínků. Které spadly na zem, bylo třeba chytit do ruky. Gymnastiku jsme procvičovaly tak, že jsme udeřily míčem o zem a než jsme ho chytily, bylo třeba provést různé úkony - tlesknout rukama, dát ruce za záda, tlesknout rukama pod kolenem a podobně. Počítalo se do deseti a na každé číslo se musil udělat jiný úkon. Při hře na tichou poštu jsme se posadili vedle sebe a první pošeptal druhému nějaké slovo do ucha. Tak se předávalo slovo až k poslednímu. Ten pak řekl, jaké slovo slyšel, a ten první, jaké poslal. To bylo někdy smíchu, jaké zkomoleniny vznikly. Děvčata si hrála s panenkami, vařila, šila šaty na panenky. Skákaly jsme přes švihadlo. V zimě se jezdilo na saních. Silnice se neodhrnovala ani nesypala, protože sedláci vozili na saních hnůj na pole. Chodilo se příkopou. Odpoledne se vytáhly sáně, a když jsme nasedli na Kapli, dojelo nám to až k nádraží. Večery patřily starším mládencům. Ti si před sebe posadili děvčata a drželi je, aby jim nevypadla. Jednou u transformátoru porazili pana děkana, který šel z hospody u Kaňů, kam chodíval hrát taroky a zavezli ho zpátky k hospodě. Naštěstí se jim podařilo uniknout, aniž pan děkan poznal ty uličníky. Božena Slámová
strana 13
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vzpomínky na konec války Když jsem si přečetla článek Vládě Šťavíka v časopise „Kobylí dědina“ Vzpomínky na konec války, nedalo mi to, abych se s Vámi nepodělila i já s mými vzpomínkami na „frontu“. Začalo to tím – v sobotu ráno jsme viděli projíždět po silnici k Brumovicím německé tanky – vojsko ustupovalo před ruskou armádou. My bydlíme Pod Padělkama blízko silnice – přišli k nám němečtí vojáci, začali nám natahovat do světnice rozvod polního telefonu. Na dvoře i na mlatě ustájili koně a vojenskou kuchyni. Tatínek uměl trochu německy (učil se ve Vídni stolařem), tak se jich ptal, jak daleko je fronta a ta už byla hodně blízko. Vojáci chtěli na umytí vodu, také se holili – z řeči vyplynulo, že se hodně bojí – největší strach měli z Kozáků. Pak u nás spali, kde se dalo, na postelích i na zemi. Protože lidé věděli, že fronta se blíží, chystali si uzly s jídlem, masem a chlebem. Tatínek vykopal již dříve kryt na konci humna, ostatní sousedé měli buď sklepy, nebo si udělali kryty. My jsme měli také předem nachystané uzly ve skříni v pokoji, ve kterém spali Němci, dokonce i na zemi. Bylo odpoledne a já jsem viděla, jak sousedé už odnáší své uzly do svých krytů. Můj tatínek ještě nechtěl, ale já jsem měla velký strach – bylo mi 12 let – tak jsem sama překračovala spící Němce a vynášela uzly do krytu. Později byla slyšet střelba, ruská fronta šla i Vývozkem k Brumovicím. Maminka, já i bratr jsme byli v krytu a tatínek doma. Byla slyšet střelba, báli jsme se – bylo to, jako by kulky hvízdaly přímo nad námi. Až kolem třetí hodiny noční přišel pro nás tatínek, že už jsme osvobozeni, ale střelbu jsme slyšeli neustále. Šli jsme domů, dům byl plný ruských vojáků, chtěli vodu – umývali se, někteří spali. Všichni lidé byli na ulici a vítali je. Ale v neděli dopoledne jsme museli zase odejít do Dufkového sklepa, tatínek zůstal doma. Mluvil s vojáky, ptal se jich, jaký je Stalin. Říkali, že
strana 14
Stalin, kdyby měl poslední krajíc, tak by jej rozdal. Nedali na něho dopustit a obdivovali ho. Tatínek nám pak vyprávěl, že vojáci byli přesvědčeni, že ruské samopaly i pušky jsou lepší než americké nebo německé, že jejich, když jim spadnou do blata, tak s nimi mohou hned střílet, kdežto americké, protože byly vypracovány jemnějším způsobem, ne. To jsme viděli i na jejich nákladních vozech – tam bylo vidět i neopracované obrobky – přesto lépe sloužily. Byli jsme v tom sklepě, bylo nás tam dost. Po poledni tam však přišel velitel – nejen pro hodinky – říkal: „Davaj časy“, ale také nám oznámil, že hlavní boj bude probíhat na dolním konci – už tam bylo plno kanonů a pořád byla slyšet střela. Říkal, že máme jít na horní konec nebo na Vrbici. My a s námi asi 5 rodin jsme šli humnama přes „Multu“ a Suchý řádek do našeho sklepa v Kučerové uličce. Když jsme procházeli „Multou“, viděla jsem zahozený kufr s nažehleným prádlem – nikdo si ho ani nevšiml. Ale kus dál ležela velká bomba. Zděšení ale nastalo, když na zemi na Suchém řádku leželo hodně mrtvých koní. Také tam zemřeli 2 kluci (asi Rusňák a Bula, jména už nevím přesně). My jsme museli zakrvácené koně přeskakovat a šli jsme do sklepa. Tam nebylo nic připraveno, děcka spaly v kádích a dospělí na zemi – na štěstí jsme měli nad sklepem trochu sena. Nevěděli jsme jak to venku vypadá. Tatínek nám nosil ruskou polévku „boršč“ z ruské kuchyně, která byla u nás na dvoře. Ve sklepě jsme byli 5 dní. Až střelba byla daleko, moje maminka měla strach o vylíhnutá kuřátka, tak mě poslala domů je zkontrolovat. Šla se mnou i kamarádka Božka Stávková. Jak jsme šly, všude byli vojáci (žádný civil). Jeden voják jel na kole, místo duše měl nacpanou slámu, ale jel. U Orlovny ležela aktovka plná papírových peněz (asi německé) – nikdo si
to nevzal. Když jsme přišly k našemu domu, viděli jsme zakrvácenou vojenskou blůzu. Tatínek říkal, že šli 3 vojáci od „Fušůza“, vůbec se nekryli a jeden na to doplatil – byl pohřben blízko našeho. Někteří vojáci neměli skoro žádný výcvik, posbírali je přímo z polí, kde pracovali. Byli mezi nimi mladí 18letí i staří. U nás byly dveře otevřené, světnice také, z kredence bylo všechno vyházené po zemi a také tam spali vojáci. Šla jsem dál, a když jsem viděla, jak na dvoře stál voják a čural, utekla jsem. Strýček Matějka zavolal tatínka, který nás hned poslal pryč. Do sklepa chodila vojenská kontrola, hledali Němce – byl mezi nimi i 12letý vojáček. Když střílení trochu utichlo, přišel do sklepa voják a muži, co tam byli, museli ze sklepa ven – zakopávat mrtvé. Tatínek nám pak vyprávěl, že v polích pod Vývozkem byli mrtví Němci a rozházené dopisy. Jednoho Němce našli pod mostkem u silnice ke „Dvoru“ – měl plné kalhoty. Když kopali opodál hrob, zastavila u nich motorka a ruský voják přišel, obrátil ho na záda a do mrtvého vypálil celou dávku střeliva – asi 75 ran. Tak je nenáviděli. Fronta se vzdalovala, my jsme již byli doma, tatínek byl ve vinohradě, když k nám přišli 2 ruští vojáci, byli až z Krumvíře, kde byla polní nemocnice. Přinesli tabák, museli jsme zavolat sousedy a oni začali vyměňovat tabák za víno. Po druhé jsme neotevřeli, protože jsme se jich báli. Oni přišli zadem a tak zase měnili tabák za víno. Pak zase přišli a přivedli s sebou ještě jednoho – pro ně cizího vojáka, který se chtěl s nimi svézt. Víno bylo na chodbě a najednou zmizelo. Podezření padlo na toho cizího vojáka. Postavili ho k Pekaříkovým vratům, odkrokovali to, jeden vytáhl ruční granát a chtěli ho zabít, a když se nepřizná, tak jej odvedou na komando, které bylo v dědině. Děcka pak prozradila, že voják ukryl víno naproti do „škarpy“ – tehdy tam
č. 2/2013 ještě domy nestály. Vojáci pak už nikdy nepřišli. Jak odešla fronta, tak se k nám nastěhovali dva ruští důstojníci – Theodor Vinogradov a Vasil z Gruzie. Jejich „pucflek“ Leoška bydlel o pár domů dál – u Lovečků. Byli to piloti, kteří na provizorním letišti – na jetelině u Dvora – za padlé piloty doučovali vojáky. Měli spoustu vyznamenání – zvláště Theodor. Pomáhali nám – v létě při mlácení dávali do mlátičky i v uniformě. Vína a jídla bylo dost a všechno dopadlo dobře. Také se někdy dobře bavili. Jednou zalepili papírem skleněné dveře od jejich světnice, přinesli v kýblu víno, také
Kobylí dědina maso a pak přišly „báryšně“ vojačky. Na letiště u Dvora pravidelně přilétal „dvouplošňák“ – to byla jejich vojenská letecká pošta. Ti naši vojáci jezdívali na Slovensko, přiváželi různé věci, hlavně „štůcky“ pěkných dámských látek, zašili je do balíčku a touto poštou posílali domů. Jednou v noci také přivezli 300 kilogramové prase, to na oči nevidělo, jak bylo tlusté. Ohradili je na mlatě, přivezli 2 otevřené sudy a mělo se zabíjet – ve „žňa“. My jsme měli vrata do dvora, kde bylo okénko pro oje vozu zakryté plachetkou. Přišel Leoška, že prase zastřelí do okénka. Když se 3x netrefil, zavolali jsme souseda strýce
Stávka, který musel prase zabít. Silně maso nasolili do 2 sudů a dali do studené komory. Když potřebovali nebo měli návštěvu, řekli: „Mamka žáriť – vždy velký pekáč“. Theodor mi říkával: „Milada, nado učiť sa – učiť sa“ a dal mi čisté německé sešity. My jsme si na ně zvykli, klíč od domu jsme nechávali za oknem a někdy, když tam nebyl, přijeli pro mě do školy. Bydleli u nás až do září, pak se posunuli vojáci k Podivínu, ale ještě i pak se k nám vraceli. Toto jsou mé vzpomínky na konec války v Kobylí, pravděpodobně je nikdy nezapomenu. Milada Brázdilová – roz. Chytková Otrokovice
Černý pes Majdalenka se chystala na hřbitov. Do baněčky si v zahrádce utrhla nejaký kvítí, vzala si čistej šátek a zástěru a už chtěla jit. Maminka na ňu volá: „Majdušo nikde nechoď, je pozdě, dojdeš tam za tmy.“ Měla to z fišúza dobrej půl hodiny, ale ona, že to zběhne. Vyletěla hore dědinů, u Pavlovej studně nabrala do baněčky vody a šla na hřbitov. Tam opravdu už nikdo nebyl. Vyměnila kvítí, zalíla macošky a šla dom. Zavřela bránu, aby ráno nevlezly slípky na hřbitov. Otočí se a vedle ní stójí velký černý pes. Nevrčel, enom mu svítily velký zelený oči. Pomali se ze strachem rozešla a pes vedle ni. Myslela si je tady nekeho, půjde se mnů enom ke kapličce. Psisko šel s ňů dál, enom občas se na ňu podíval zelenýma očima. Říkala si, k šenku s ním dojdu a tam zavolám kluků. Sedávali na šraňku před hospodů, čekávali tam na děvčata. U hospody nebyla už ani noha, enom v oknech blikala sem tam svíčka. Tenkrát eště nebyla eletrika v barákách, enom na nádraží. Majduška se už bála a psisko pořád vedle ni. Věděla, že tak pozdě v dědině nikeho nepotká. Chalupy byly enom po Blažkovu kovárňu. Dál už bylo enom rolí a o samotě stálo nádraží a Fišús. Musela přes rolí od Blažkovej kovárně sama jit dom na Fišús. Psisko pořád vedle ni, tak došli až na most přes Svodnicu. Tam se pes zastavil, ani se nehl, enom mu svítily zelený oči. Majduška pomali šla, měla strach, že se na ňu vrhne a začne ju kúsat. Pes nic, enom stál a díval se na ňu. Rozběhla se a doma za sebú zabúchla dveře, oknem se dívala, esli tam pes néni. Ale pes už o ňu zájem neměl. Co se ji cestů ze hřitova přihodilo, doma ani nemukla. Byli by se s ňů vadili, že měla poslechnut. Ráno ju poslali do Hrabínka okopávat řepu. Byl tam taky na vedlejším rolí súsed. Dycky se bavili, co je novýho v dědině. Majduška mu řekla, že dyž šla ze hřbitova, jak se pod věžú přidal velkej černej pes a šel s ňú až na most na
Svodnicu, jak se strašně bála. Ale pes nic, ani nevrčel, enom se na ňu díval velikýma zelenýma očima a šel vedle ni. Sůsed ji říkal: „Majduško, to on šel s tebú jako stráž, aby se ti nic nestalo. Šlas pozdě ze hřbitova, to on tam istě hlídá pod věžú, aby v noci nechodil nikdo rušit dušičky na hřbitov. Poděkuj Pánu Bohu, že tě ochránil, pes tě mohl pokúsat, doví, co to bylo za tuláka.“ Teprv potom se Majduška doma svěřila Co se ji stalo dyž šla večír ze hřbitova a co ji radil sůsed z Hrabínka. Maminka jí říkala, to bys měla súseda poslechnút, on ti dobře radí. Súsed to řekl v hospodě u piva, jak černej pes vystrašil Majdušku, dyž šla večír ze hřbitova. Nekeří chlapi říkali, dyť mi ho vidíme taky. Jeden říká, na mě čekává u sklepa a ide se mnú až před chalupu, tam ostane stát a dál už nejde, ani nezaštěkne, enom se dívá. Doví, čí je to psisko. Majduška to myslela s tym poděkováním vážně. Měla kamarádku v zahradech u studně, dnes už je tam hodně dlúho pumpa. Radila se s ňú, jak to udělat. Mařka, tak se menovala jeji kamarádka, ji říká: „Poďme za panem farářem, on nám poradí.“ O černým psovi už věděla celá dědina. Tenkrát Kobylí mělo ztěžka 400 čísel. Na černýho psa měl každej jinej názor. Jední se ho báli, nevycházeli v noci ven, druzí se temu smíli. To se všecko doneslo na fáru. V Kobylí byli dvá kostelníci, Mikulica ze zámečku na Mlsově a Křivka z dědiny pod kaplú, tí, co se šuškalo v dědině, zavčas na fáře informovali. Tak pan farář věděl o černým psovi víc, než ti, co ho viděli. Mařka se Majduši nabídla, že s ňú půjde na fáru, aby se nebála. Dyž došly, pan farář se usmíval a přivítal je a ptal se ich, co potřebujů. Děvčata se bály a Mařka do Majduše strkala, tak se neboj a řekni to. Majduška to dopodrobna vyložila panovi farářovi. Pan farář říká, to je dobře, že myslíš na Pána Boha, možu odslúžit mšu svatů za poděkování. Zpovídat budu v sobotu o 6 hodinách. Děvčata se vyzpovídaly a v nedělu
strana 15
č. 2/2013
Kobylí dědina šly do kostela nastrójený, to byl jejich svátek, Majduška se už černýho psa nebála a klidně spala. Ale hospodáři v klidu černýho psa nenechali, dávali pozor, kde půjde, čí to je. U kapličky a na Mlsově si začaly ženský stěžovat, že se jim na večír nevrátily všecky slípky dom. Za nedlúho jeden hospodář si vezl okolo hřbitova zelený krmení a uviděl u zídky v chábí, že se neco černýho pohybuje. Šel se podívat a uviděl černýho psa, ten měl zakúsnutú slípku a už se do ni púšťal. Popadl ho vztek a říká, tak ty máš byt tym strážcem pod věžů, ty zloděju, ty sem chodíš krast slípky. Potom co se ztratí, je na Rychlýho z chalůpky z doliny. Ten chudák ani paprče neolízne a ty si vypasenej, jak buldok. Vzal z vozu bič a řezal ho jak nezralý žito. Psisko letělo z Mlsova důle na spodní konec. A už se vědělo, že je nečí za spodního konca. U věže se už neukázal, bál se výprasku. Potom ho viděli potulovat se po Dvorcách. Asi hledal zaběhnutú slípku. Nic nenašel, tak šel dom do chalupy u silnice k Bořeticám. Šli tam a ptali se hospodářa esli majů
černýho psa? Říkali,že ano. A máte ho doma? Doma je enom dopoledňa, potom uteče a nevidíme ho až ráno, dyž ideme do chlíva. To leží u búdy a chrápe ani neví, že sme na dvoře. Enom slope vodu a chrápe. Dyby k nám došel ledas kdo, tak ani neštěkne. Co mu dáme do misky, má tam eště v poledně. Potom uteče a vidíme ho až brzo ráno A víte, že on je ten pes, co vyděsil Majdušku z Fišúza? A taky krade slípky a kuřata. Hospodář říká, tak dyž je to tak, dostane obojek a řetázek a uváže se u búdy a bude hlídat nás. A pes měl po svobodě. Ale dlúho už ho neměli. Když ho odvázali, aby se proběhl, slípkám pokoj nedal, bál se enom biča, napomenutí na něho neplatilo. Hlídat ho neměli čas, tak ho zavedli do doliny Karlovi Koblihovi. Ten vykupoval kozy a psy na kůžky. Vyčiněný je prodával do sběrny, nekde do Brna. Psí sádlo si lidi kupovali, jako lék Bylo to jeho živobytí. Lidmila Viktorínová
Už je tomu 15 let Stalo se na jaře 1998, tedy před patnácti lety. V sále orlovny jsme tehdy zorganizovali shromáždění členů a majitelů členských podílů JZD. Důvodem byla obava, že vedení družstva, které tehdy připravovalo transformaci družstva na akciovou společnost, nemá tak čisté úmysly, jak tvrdilo a může své členy oklamat tj. připravit o majetek. Sál orlovny byl toho večera zcela zaplněn. Přítomným jsem se z jeviště snažil vysvětlit, jaká úskalí v sobě převod majetku družstva na akciovou společnost skrývá zejména to, že se převodem mohou někteří lidé na úkor ostatních obohatit. Jako právník jsem už tehdy měl své zkušenosti s právní formou akciové společnosti. Pamatuji se, jak na mě někteří z členové družstva toho večera pokřikovali „ať táhnu do …“. Na jeviště jsem tenkrát pozval i Ing. Josefa Čačíka, předsedu družstva, který – a to slyším jako dnes – přítomné ujišťoval, jak transformace družstva na akciovou společnost bude pro každého člena/majitele podílu výhodná. Pan předseda zdůrazňoval, že pochází ze staré sedlácké rodiny, že mu lidé mohou věřit. A stalo se. Lidé mu uvěřili, na členské schůzi transformaci družstva na akciovou společnost odsouhlasili. Už příští týdny a měsíce ukázaly, jak ing. Čačík s Milošem Lanžhotským mysleli na ostatní akcionáře. Ve hře bylo zbytkové družstvo, v jehož aktivech se tehdy nacházel hmotný majetek za desítky milionů korun. Z logiky věci měla být hodnota tohoto majetku rozdělena poměrným dílem mezi všechny oprávněné osoby - akcionáře, čímž by se hodnota akcií každého akcionáře navýšila tj. zhodnotila. Plán ing. Čačíka a spol. byl však jiný. Hodnota akcií zbytkového družstva měla v jejich plánu klíčovou úlohu. Už předem měli promyšleno, jak akciovou společnost ovládnout a její další vývoj kontrolovat. Za účasti zprostředkovatele ing. Zdeňka Macháčka byl (bez souhlasu členské schůze družstva) podíl zbytkového družstva – činící asi 35% akcií nové
strana 16
společnosti – prodán za necelých 10mil. korun miliardáři Ivo Dubšovi! Kontrolní balík akcií společnosti tak získal Ivo Dubš zhruba za cenu rovnající se přibližně výši ročního zisku akciové společnosti Patria. Udělal v Kobylí nepochybně velmi dobrý byznys. Co všechno Ing. Josef Čačík, Miloš Lanžhotský nebo zprostředkovatel ing. Zdeněk Macháček za tento obchod obdrželi, co všechno jim bylo tehdy slíbeno, lze jenom spekulovat. Dnes, po 15 letech vidíme, že plán ing. Čačíka a spol. ovládnout akciovou společnost stoprocentně vyšel. Josef Čačík je ředitelem společnosti, jeho syn Tomáš je ekonomickým ředitelem, Miloš Lanžhotský pak řídí vinařskou divizi, která je pro prosperitu akciové společnosti klíčová. Rodina podnikatele Ivo Dubše pak, jako největší akcionář, postupně přebírá řízení podniku do svých rukou (Ivo Dubš mladší byl nedávno kooptován do představenstva jako jeho předseda). Co říci závěrem? Jako potomci svých rodičů bychom neměli zapomínat na to, co zažili někteří z nich v 50. letech minulého století v období kolektivizace, o co mnozí z nich přišli, za jak těžkých podmínek majetek JZD v Kobylí budovali. O čtyřicet let později parta manažerů družstva zneužila svého postavení a důvěřivosti většiny členů, aby tento majetek formou transformace ovládla a obohatila sebe i své rodinné příslušníky na úkor ostatních oprávněných osob. Apel na svědomí a morálku těchto lidí je tím jediným, co nám dnes zůstalo. Plyne z toho ponaučení, že zlý úmysl, který se stal, by neměl být zapomenut. JUDr. Jaroslav Kovařík P.S. Svůj podíl v družstvu, který jsem obdržel od rodičů, jsem bohužel neměl dovoleno proměnit na akcie, i když jsem o to usiloval. Ing. Čačík a spol. si to nepřáli.
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dne 12. října 1913 tomu bude 100 let, kdy byla založena Tělocvičná jednota Sokol Kobylí Kde život, tam ruch, tam pohyb a změna bez ustání. Jako oko po světle touží, po zvuku sluch, tak i veškeré hýbací ústrojí naše touží po činnosti přiměřené. Veškerým pohybováním cvičíme tělo, vyvinujeme sílu a obratnost jeho. A to je zajisté přirozená, pudem vedená činnost ve vývoji k tělocviku. A tělocvik je soustavné napínání tělesných sil za účelem uchování tělesného zdraví a zvýšení tělesné zdatnosti. To jsou slova zakladatele Sokola ze dne 16. února 1862 a jeho 1. náčelníka Dr. Miroslava Tyrše (*17.9.1832 +8.8.1884). Sokol založil společně s Dr. Jindřichem Fügnerem (*12.9.1822 +15.11.1865), 1. starostou Sokola a jeho velkým finančním podpůrcem. On to také byl, kdo na 1. schůzi Sokola 27.března 1862 na Střeleckém ostrově v Praze navrhuje, aby na důkaz podpory o účelu spolku, „odchovávati vlasti a národu lidi statné, v demokratickém rozhodně svobodomyslném základu, svornosti a bratrství všech jeho členů“, si všichni jeho členové jako bratři, tykali! Myšlenka sokolská nabývá netušeného významu a rozvoje. Šíří se doslova celým světem. Je velmi podporována našimi občany, žijícími v zahraničí. Přes velký odpor tehdejších státních, ale i církevních orgánů, dochází postupně i v dalších městech po Praze a následně i v menších obcích, k shromažďování, zvláště mladých lidí, za účelem cvičení a šíření sokolské myšlenky. Velkými propagátory byli zejména mladí řemeslníci, pracující, ale vracející se z větších měst do rodných obcí. Sdružovali se v tehdejším odboru Národní jednoty. A tak se i v Kobylí stalo, že…(následuje zápis z kroniky): Začátkem července r.1913 vylepeny byly plakáty: Tělocvičná jednota „Sokol“ v Kloboukách u Brna pořádá veřejné cvičení V Kobylí dne 13. července 1913 o 3 hod. odpoledne. Pořad: Průvod Proslov Národní tance, odbor Národní jednoty v Kobylí Cvičení: dorostu mužského a ženského, žen a mužů Volná zábava Vstupné: sedadlo 60h., k stání 30 h. V průvodu šlo 84 členů v kroji z Klobouk, Čejče a okolí. O úkolech sokolstva promluvil velmi poutavě br. Havelka. Účast na cvičení velmi četná. V ten den je dán popud k založení jednoty Sokol v Kobylí. Bylo nás 32 dobrého pevného přesvědčení. Dne 12.10.1913, svolali jsme ustavující schůzi Sokola u Nejedlíků (Zájezdní hostinec u Nejedlíků – nyní dům rod. Hrabalovy v ul. Aug. Šebestové č. 293). Dr. Havelka promluvil o úkolech sokolstva. Zvolen byl hned výbor:
Starosta; br. Vl. Bezděk, obchodník místostarosta; br. B. Svoboda, správce školy z Vrbice jednatel; br. J. Doležal, poštmistr pokladník; br. L. Jung, obchodník náčelník; br. Müller, obchodník náčelní; sestra Valentová, učitelka Členové výboru; A. Hájek - učitel, Matulíková - učitelka, Tom. Ostřížek - rolník, V. Nejedlík - hostínský, Ant. Kovářík rolník, M. Hájková - učitelka. Začalo se pilně cvičit. Br. Müller pořídil hrazdu a skok. Cvičilo se na dvoře u Bezděků a u br. Junga. S radostí musím doznati, že se chodilo pilně do cvičení i bratři ze vzdálené Vrbice, po lopotné celodenní polní práci, přišli rádi za večera si zacvičit. To ovšem nedalo spáti dp. p. faráři Süsmayerovi. Jednoho večera byli bratři z Vrbice, když vraceli se v noci ze cvičení, pobodáni zjednanou omladinou, za což měli, dle přiznání obviněného Ševčíka, slíbenou čtvrtnici piva… Tolik zápis z kroniky, který zapsal tehdejší jednatel Sokola a poštmistr v Kobylí Josef Doležal. Jak tedy je výše uvedeno, v neděli 12. 10. 2013, měli bychom slavit 100. výročí od založení Tělocvičné jednoty Sokol v Kobylí. Jenom nevím, jak a kdo se „této slávy“ zhostí? Organizace TJ Sokol byla po celou dobu své existence tvrdě potlačována. Hned po jejím vzniku (1862) došlo v r. 1866 k prohrané prusko-rakouské válce, která se odehrála na českém území a měla velmi neblahý vliv nejen na obyvatele, ale i na Sokol. Po krátkém vzepětí, kdy dochází v r. 1913 i k založení jednoty v Kobylí, dochází k velkému útlumu i zákazu činnosti Sokola během I. sv. války 1914-1918. Tato měla jediné pozitivum v tom, že sokolové měli velký podíl na vzniku československých legií. Po I. sv. válce dochází opět k oživení činnosti Sokolstva. Jeho členy jsou v té době mj. i T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Toto úspěšné období ale trvá jen do nástupu fašistů. Veškerá činnost je zakázána, čelní představitelé pozavíráni a popraveni. Po ukončení II. sv. války se činnost TJ Sokol už nikdy neobnovila v takovém rozsahu jako po I. sv. válce. Poslední „hřebík do rakve“ dostala od komunistů, opět úplným zákazem činnosti a převedením pod nově sjednocenou Tělovýchovnou jednotu. V Kobylí dochází po roce 1989 ke snaze o obnovení spolku, ale to zůstává jen u možnosti zachování Sokolovny v majetku spolku. O další činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Kobylí mi není nic známo. Bližší informace najdete např. v knize KOBYLÍ, DĚDINA na str. 344-356 V srpnu 2013 zapsal Jaroslav Otáhal Podklady: Karel Domorázek – Sokolstvo Kobylí dědina (2002) Domácí archiv
strana 17
č. 2/2013
Kobylí dědina
A přece můžeme začít slavit! Vítězslav VESELÝ je mistr světa! V sobotu 17. srpna 2013 se stal mistrem světa v hodu oštěpem na světovém šampionátu v Moskvě hodem 87,17m Vítězslav Veselý. Rodák z Hodonína, ale syn rodičů Vítězslava a Heleny Veselých, kteří oba pocházejí z Kobylí. Vítek, jak mu všichni říkáme, je syn rodičů Františka a Jarmily Veselých z domu č. 632 v ulici Augusty Šebestové, a po našem Hela, rozená Otáhalová, rodičů Jaroslava a Marie Otáhalových, z domu č. 634 v ulici Augusty Šebestové, kde také jako
rodina zpočátku žili. Blahopřejeme nejen mistrovi světa Vítkovi, ale také rodičům a hlavně oběma babičkám, které se tohoto krásného úspěchu svého vnuka dožily. A je také dobré dodat, že Vítek-otec úspěšně reprezentoval Kobylí jako hráč fotbalu a volejbalu Sokola Kobylí, což je malý počin k letošní oslavě 100. výročí založení Sokola Kobylí! Jaroslav Otáhal
Zpráva o hospodaření TĚLOVÝCHOVNÉ JEDNOTY SOKOL KOBYLÍ za rok 2012 jak byla přednesena na letošní výroční členské schůzi Vážení přátelé sportu, dovolte mi, abych vás seznámil s hospodařením naší TJ v roce 2012. A nebude to zrovna veselé povídání. Dá se říct, že za posledních několik let, nejsmutnější. Na vině nejsou ani tak výdaje, které se jen nepatrně zvyšují (za což můžeme poděkovat hlavně velkému množství brigádnických hodin jak na fotbalových hřištích, tak sportovním areálu), jako pokles příjmů. Například v roce 2008 činily příjmy 915 179,- Kč, v roce 2011 – 806 553,- Kč a loňský rok jenom 725 467,- Kč. Pokles příjmů byl jak u ubytovny, tak i u sportu – tam oproti roku 2011 o cca 60 000,- Kč. Celkové příjmy jsou tvořeny jak příjmy ze sportu a dotací na sport, tak tržbami z ubytovny a nájmem ze sportovišť. Celkem tedy již zmíněných 725 467,- Kč. V kolonce náklady jsme dospěli k částce 863 861,- Kč. Tato částka je tvořena součtem výdajů na ubytovně a náklady na sport, které se vyšplhaly na 618 086,- Kč, včetně odpisů. Jen pro zajímavost, v roce 2010 to bylo 405 979,Kč. Náklady na sport seskládají z těchto položek: Materiál – sport. vybavení Materiál – ostatní Energie Opravy Cestovné Repre Služby Mzdové náklady Dan z nemovitosti Provozní náklady Odpisy Celkem
strana 18
76 916,- Kč 60 267,110 742,12 513,75 402,10 330,72 144,67 620,1 518,59 822,70 812,618 086,- Kč
A jak hospodařily jednotlivé oddíly? náklady příjmy 1. Tenis 27 693,6 565,2. Košíková 14 842,3. Volejbal 50 604,23 225,4. St. tenis 95 657,87 789,5. Kopaná 409 009,164 135,6. Ubytovna 245 775,291 782,7. Správa 20 281,151 971,-
celkem -21 128,- Kč -14 842,- Kč -27 380,- Kč -7 868,- Kč -244 874,- Kč +46 007,- Kč +131 690,- Kč
V celkovém součku jsme tedy hospodařili se ztrátou 138 394,- Kč. Pokud odečteme odpisy, které jsou zavádějící, pak manko v hospodaření činí za minulý rok 67 582,- Kč. A přitom se žádné velké investice v loňském roce neprováděly. Za zmínku stojí jen zbudování ochranných sítí za brankami na hlavním hřišti kopané. Brána, branky a oplocení kolem ubytovny, včetně nástavby ochranných sítí kolem hřiště na plážový volejbal nás díky Jirkovi Fridrichovi vyšly jen na cenu materiálu. Horší to ale bude letos, protože ve snaze o zlepšení kultury ubytovaných jsme se rozhodli investovat do zkvalitnění pokojů v prvním patře naší ubytovny. Předpokládané náklady na výstavbu soc. zařízení v pěti pokojích jsou cca 340 000,- Kč. Náklady jsou to nemalé, ale vzhledem k tomu, že ze zisku z ubytovny jsou dotovány naše sportovní oddíly, tak také nutné a nevyhnutelné. Je jen otázkou, kde na tak finančně náročnou akci vzít finance. Proto jsme podali žádost o dotaci z fondu Jihomoravského kraje a požádali obecní zastupitelstvo o poskytnutí finanční pomoci. Zatímco z kraje žádné dotace nepřišly, z obecního rozpočtu jsme dostali mimořádnou dotaci ve výši 100 000,- Kč. Díky této dotaci nám k dokončení alespoň nejnutnějších prací chybí zhruba 120 000,- Kč. Je otázkou do diskuze, jakou for-
č. 2/2013
Kobylí dědina
mou jsme schopni je získat. Je však jistá jedna věc – čeká nás období šetření. Pevně věřím, že toto nelehké období zvládneme tak, abychom se dál mohli věnovat výchově mladé sportovní generaci kobylských dětí a kobylským občanům poskytovat odpovídající zázemí pro jejich sportovní využití. Tímto bych chtěl poděkovat všem našim sponzorům, díky kterým se nám i v této nelehké době daří udržovat všechna sportoviště i oddíly při „životě“ a v pří-
padě stolního tenisu na velmi vysoké sportovní úrovni. Josef Blaha P.S. K dnešnímu dni je částečná rekonstrukce pokojů v prvním patře ubytovny hotova, za což patří velké poděkování členům obecního zastupitelstva, kteří pochopili naši tíživou situaci a nad rámec svých povinností nám poskytli mimořádnou finanční pomoc a půjčku, která nám pomohla tuto náročnou akci dokončit.
Vydařená sezona našich mladých fotbalových nadějí Velmi úspěšný rok zažili naši mladší žáci. Již po skončení loňské sezony naznačili své možnosti, když zvítězili i podruhé v domácím fotbalovém turnaji. Podzimní část své soutěže pak zahájili vítězným zápasem v Krumvíři a doma s Březím. Po zaváhání a prohře ve Velkých Bílovicích následovaly tři zápasy s nejlepšími týmy soutěže a tři výborné výkony, které byly bohužel korunovány jen jedním bodem ze zápasu s Břeclaví. Po prohře v Novosedlech a výhře se slabými Šitbořicemi obsadili kluci po podzimu 6. místo se ziskem 10 bodů za 3 výhry, 1 remizu a 4 prohry se skórem 44:28. V zimní přestávce kluci poctivě trénovali, utvrdila se parta jak v kabině, tak na hřišti a „spanilá jízda“ jarní částí sezony mohla začít. Paradoxně začala v Březí nejhorším výkonem a nejvyšší výhrou 13:0. To druhý zápas byl o něčem jiném. Výborný výkon a těžký soupeř z Velkých Bílovic odjížděl s prohrou 2:4. Do Mikulova jsme odjížděli ve velmi oslabené sestavě, a tak prohra 1:5 na, pro kluky, nezvyklé umělé trávě, byla s nejlepším týmem soutěže ještě přijatelná. A pak to začalo. Ptáte se co? No přece ta slibovaná „spanilá jízda“ soutěží. Po zbytek soutěže nenašli naši kluci přemožitele, ba neztratili ani bod. A co je nejdůležitější, tak to, že jasně přehrávali své soupeře. Ať už to byly po podzimu bez ztráty bodu vedoucí Rakvice, které jsme porazili 1:0, tak hlavně zápas v Břeclavi, kterou kluci „rozdrtili“ na jejich hřišti 13:2! To byl asi rozhodující
zápas jara, po kterém se začaly vyplňovat představy o dosažení vysněné medailové příčky. Zbývaly poslední tři zápasy a ty kluci zvládli skvěle. Soupeři odjížděli postupně s těmito výsledky: Kobylí – Šitbořice 10:1, Kobylí – Novosedly 3:1 a Kobylí – Krumvíř 5:2. Jak se vyhrával jeden zápas za druhým, tak se také postupovalo v tabulce směrem nahoru a po posledním zápase se stal malý fotbalový zázrak a kluci se z podzimního
6. místa vyhoupli na konečné krásné 2. místo. Jako třešničku na dort pak přidali pohár za vítězství na pohárovém turnaji v rakouském Drasenhofenu. A že letošní rok nebyla náhoda dokazují úspěchy našich žákovských družstev za posledních 5 let. Rok 2008 - okr. přebor ml. žáci – 1. místo, rok 2010 – okr. přebor st. žáci – 2. místo, rok 2013 – okr. přebor ml. žáci – 2. místo. Tady jsou ti, kteří se o poslední úspěch zasloužili.
Horní řada zleva: Josef Blaha - trenér, Lukáš Hanák, Štěpán Křivka, Jakub Skalník, Jan Veselý (Vrbice), Radek Vykydal, Dominik Možný a Jakub Švehla Dolní řada zleva: Zdeněk Otáhal, Jakub Novák, Radek Borovička, Adam Fridrich, Vítek Hoch, Šimon Chytka a Jakub Otáhal Chybí: Jakub Mazánek Kluci děkujeme a přejeme vám a kobylskému fotbalu více takových sezon. Josef Blaha
strana 19
č. 2/2013
Kobylí dědina
Úspěchy kobylských ,,starých pánů“ Bývalí hráči Sokola Kobylí se úspěšně zúčastňují turnajů fotbalových starých gard. 11. května se konal fotbalový memoriál v šumavském Hrádku u Sušice. V tomto turnaji skončili Kobylští po dvou vítězstvích, jedné prohře a remíze na druhém místě. 20. července proběhl v Němčičkách Modrohorský fotbalový turnaj. Hráči Kobylí remizovali s Velkými Pavlovicemi 0:0, porazili Vrbici 2:0, Němčičky 3:0 a celý turnaj vyhráli. 27. července se konala v Českých Heřmanicích v okrese Ústí nad Orlicí fotbalová pouť, kde naši hráči podlehli domácímu celku 2:0.
Horní řada zleva: Vlastimil Knápek, Jiří Otáhal st., Jiří Láníček, Jiří Vojtěšek, Marcel Rozsypal, Radek Fridrich, Radek Kovář, Michal Fribert, Aleš Dří3. srpna na hřišti Sokola Týnec mal, Zdeněk Kunč zvítězili naši staří páni p nad domácím Dolní řada zleva: Jiří Otáhal ml., Roman Poulík, Petr Stohanzl, Tibor ToTýncem ýncem 2:1 man, Petr Jabůrek, Zdeněk Fribert
Pozvánka
na 2. ročník Memoriálu Františka Horáka áka Fotbalový turnaj bývalých hráčů 5. října 2013 v Kobylí na hřišti za Mlýnem ve 13.00 hodin n Z Za účasti týmů Sokol Kobylí, Sokol Týnec a SG Hrádek u Sušice ce Občerstvení zajištěno
24. ročník Kobylského srandamače Informace najdete též na adrese: http://www.volejbalTělovýchovná jednota Sokol Kobylí, oddíl volejbalu, uspořádala 22. června 2013 již 24. ročník Kobylského -kobyli.cz/ Ing. František Řačák srandamače. Je to turnaj smíšených družstev 4+2, podmínkou jsou minimálně dvě ženy v družstvu. Konečné pořadí: 1. Kyjov 2. Nová včelnice 3. Žízeň kamaráda Pružinky 4. Žoldáci 5. Smajlíci 6. Kopyta 7. Valtice 8. Ti co brzo vypadnou
strana 20
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vyhodnocení volejbalových turnajů Kobylí 3. srpna 2013 Pořadatel: Volejbalový oddíl TJ Sokol Kobylí Sportovně technická a organizační pomoc: OVS Břeclav Kategorie a názvy soutěží: Memoriál Petra Zemánka Memoriál Ing. Antonína Kani Kobylský turnaj žen Muži 1. třída 41. ročník Veteráni 40+ 22. ročník 1. ročník Muži 2. třída 23. ročník Superveteráni 50+ 13. ročník Megaveteráni 60+ 3. ročník Celkem se zúčastnilo 30 družstev. Počty družstev v jednotlivých kategoriích: Muži 1. třída: 6 družstev, muži 2. třída: 6 družstev, veteráni 40+: 4 družstva, superveteráni 50+: 7 družstev, megaveteráni 60+: 3 družstva, ženy: 4 družstva Počet hřišť: 6 Celková hrací doba: 09:30 – 20:30 Počet rozhodčích: 10 Řízení turnaje: 3 osoby Hrací podmínky: Extrémně horké počasí 37,9 °C Vzhledem k těmto klimatickým podmínkám byla všechna utkání hrána na dva hrané sety s tímto bodovým hodnocením: Vítězství v obou setech:3 body Setová shoda: Družstvo s lepším poměrem získaných míčů 2 body Družstvo s horším poměrem získaných míčů 1 bod Stejný poměr získaných míčů: 1 bod obě družstva Prohra v obou setech: 0 bodů Výsledky a foto memoriálu jsou na adresách: http://www.volejbal-kobyli.cz/ a http://esko-klub.rajce.idnes.cz/2013-08-03_-_Kobyli_-_Memorialy/ Konečné pořadí družstev v jednotlivých kategoriích: Muži 1. třída: 1. VK Myjava „A“ 5 4 1 0 0 0 14 9:1 251:198 2. Tatran Litovel 5 3 0 0 0 2 9 6:4 221:191 3. Hulín 5 1 2 1 0 1 8 5:5 209:200 4. Myjava „B“ 5 1 0 0 3 1 6 5:5 211:240 5. Hodolany 5 1 1 1 0 2 6 4:6 214:218 6. Zruč nad Sázavou 5 0 0 0 1 4 1 1:9 169:247 Poznámka platná pro hodnocení ve všech kategoriích: 1. sl. = počet utkání celkem, 2. sl. = vítězství 2:0, 3. sl. = sety 1:1 vítězství na poměr míčů, 4. sl. = sety 1:1 stejný poměr míčů, 5. sl. = sety 1:1 porážka na poměr míčů, 6. sl. = prohra 0:2, 7. sl. = počet získaných bodů, 8. sl. = poměr setů, 9. sl. = poměr míčů Muži 2. třída: 1. Hovorany 2. Univerzita Zlín 3. Nová Včelnice 4. Tatran Poštorná 5. SKP Kometa Brno 6. TJ Sokol Kobylí Veteráni 40+: 1. VSK Zábřeh 2. Kojetín 3. Samotišky 4. Lanškroun
5 5 5 5 5 5
4 2 2 2 1 0
0 2 0 1 0 0
1 0 1 0 0 0
Superveteráni 50+: 1. Pohořelice 2. Drásov 3. Žilina 4. Brušperk 5. Olomouc 6. Charvátská Nová Ves 7. Kobylí
0 0 2 0 1 0
0 1 0 2 3 5
13 10 9 8 4 0
9:1 249:177 6:4 222:209 7:3 234:225 5:5 237:210 3:7 216:241 0:10 155:251
Ženy: 1. Duhovka Břeclav 2. Šumperk 3. Jehnice 4. Šlapanice
strana 21
č. 2/2013
Kobylí dědina Megaveteráni 60+: 1. Sešlost Brno 2. Třinec 3. Tanvald
4 4 4
4 1 0
0 1 0
0 0 0
0 0 1
0 2 3
12 5 1
8:0 5:7 1:7
200:153 168:181 155:174
Individuální hodnocení jednotlivců: 1. Nejlepší hráč turnaje: Durec Matúš - Myjava A 2. Nejlepší hráč 2.tř: Strouhal Ondřej - Hovorany 3. Nejtěžší hráč: Dvořák Jan -Pohořelice - 122 kg 4. Nejstarší hráč: Bucher Julius – Žilina - narozen 20.8.1941 5. Miss Memoriálů: Perničková Barbora - Jehnice Ing. František Řačák
Cvičení pro rodiče s dětmi Vážení rodiče, prarodiče a vy všichni, kteří chcete, aby vaše děti od malinka měli kladný vztah k pohybu! Ráda bych vás pozvala na lekce cvičení pro rodiče s malými dětmi ve věku 1-3 roky. Lekce budou probíhat jednou týdně (pravděpodobně vždy v pondělí) od 16 do 17 hodin. Místo cvičení bude ještě upřesněno. Kurz bude zahájen na konci září 2013. Zájemci mohou psát na email:
[email protected]. Bližší informace a detaily o přihlášení do kurzu budu rozesílat emailem. Těší se na vás MUDr. Jana Herůfková
Základy sportovní gymnastiky - všeobecná sportovní příprava dětí zveme všechny - pro kluky a holky od cca 5 do 8 let Od září bude v Kobylí fungovat zájmový kroužek pro předškoláky a mladší školáky, ve kterém se děti naučí pohybu a chování v tělocvičně, seznámí se s cvičením na nářadí i s náčiním a rozvinou své pohybové schopnosti v nových pohybových dovednostech. Budeme si zde samozřejmě také hrát nejrůznější pohybové hry. Cílem tohoto kroužku je otevřít dětem cestu ke sportu a zejména prospět jejich fyzickému i psychickému zdraví a vést je k sebedůvěře a radosti ze zdravého pohybu. Věříme, že děti zde získají plnohodnotný základ pro jakýkoliv sport. Budeme se scházet vždy ve středu od 16 do 17 hodin v tělocvičně ZŠ Kobylí. Začínáme 25.9.2013 ( = úvodní informativní schůzka s rodiči) Co budou děti na hodinu potřebovat? • sportovní oblečení (tepláky či kraťasy a tričko) • sportovní obuv do tělocvičny (tenisky či cvičky s pevnou podrážkou) • láhev s pitím Cena: 100,- Kč / kalendářní rok (cena za členství v Jednotě Orel) Vzhledem k nutnosti pojištění dětí jsme toho názoru,
strana 22
že nejvýhodnější pro všechny je přihlásit děti do Jednoty Orel, což obnáší pouze nutnost zaplatit členský poplatek ve výši 100,- Kč/rok za dítě. Členové Orla jsou bez dalšího automaticky pojištěni a není tudíž nutno zařizovat a platit pojištění jiným způsobem. V případě nesouhlasu rodičů se členstvím dětí v Jednotě Orel bude na rodičích, aby zajistili pro děti pojištění pro případ úrazu jiným způsobem. Tuto skutečnost, že rodiče berou zodpovědnost za pojištění dětí na sebe, stvrdí svým podpisem. Trenérka: Mgr. Marie Ondrušová –„Jsem instuktorkou kondičního posilování, absolvovala jsem doškolovací seminář „základy gymnastiky“ a základní část školení cvičitelů III. třídy a chystám se na školení cvičitelů všestrannosti III. třídy, v mládí jsem provozovala na rekreační úrovni sportovní gymnastiku a navštěvovala jsem cvičení v Sokole.“ Asistentka trenérky: Veronika Kovářová – „Od mládí mám kladný vztah ke sportu, dřív jsem se věnovala zejména lehké atletice, nyní aktivně hraji kuželky a rekreačně si ráda zahraji tenis.“ Více informací na tel.: 608 584 256 a na úvodní schůzce přímo v tělocvičně dne 25.9.2013
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dne 25.5.2013 se uskutečnil „CYRILO-METODĚJSKÝ BĚH“ – první ročník běhu kobylskými uličkami, sady a vinohrady pro všechny věkové kategorie. Bohužel nepřálo počasí, takže běžců nebylo mnoho – tak snad to vyjde napřesrok
Dětský závod
Dne 1.5. nachystal Orel pro děti „HRY BEZ HRANIC“
VELKÝ KUŽELKÁŘSKÝ TURNAJ V průběhu května a června se v místní orlovně uskutečnil VELKÝ KUŽELKÁŘSKÝ TURNAJ - POHÁROVÝ TURNAJ PRO PODNIKY A ORGANIZACE z Kobylí a okolí. Na prvním místě skončil Sokol Kobylí (Sovadinová, Fridrichová, Zechmeister), druhé místo obsadil Orel Kobylí a třetí se umístila Základní škola Kobylí. Mgr. Marie Ondrušová
strana 23
č. 2/2013
Kobylí dědina
Cesta do pravěku aneb Kdousov 2013 V letošním roce jsme se s táborníky vypravili do dob, kdy místo tábora bývaly lesy přesliček větších než kdousovský kostel, namísto polí byly bažiny a po širých pláních se proháněli divocí koně, pásli mamuti a pravěký člověk vynalezl oheň. Všichni vedoucí i děti měli z domu kostýmy pravěkých lidí a vždy při večerním nástupu se zahalovali do kůží ulovených zvířat. Dopolední činnosti byly věnovány dovednostem pravěkých lidí. Děti se naučily rostliny pravěku i dneška, druhy ohňů a nástrojů, rozeznávat zvířecí stopy, svazování kořisti i první pomoc v případě úrazu při lovu. Co se při „pra-školách“ naučily, si pak ověřily v putování po pravěké cestě. Všechny děti byly jako každý rok rozděleny do družstev, vytvo-
řily si trička obtiskováním listů a vymyslely si jména svých oddílů. Letos jsme měli Šavlozubce, Kečupáky, Saláty a Kameňáky. V týmech pak děti mapovaly terén a rozmístění lovišť, přinášely vodu, bojovaly o oheň, sháněly obživu, pomáhaly
kryserce získat její oříšek, domestikovaly divoké krávy a na konci tábora stavěly vesnici. Všem se nám v pravěku líbilo a některým se z něj do moderní doby ani nechtělo vracet. Tak zase za rok na Kdousově!
Antické Řecko na Kdousově Letos bylo tématem druhého turnusu LDT Kdousov Antické Řecko. Celotáborová hra byla inspirována pověstí o Héraklovi a jeho plněním 12 úloh, které mu byly zadány králem Eurystheem. Naproti staré pověsti, my vedoucí jako bohové Olympu, jsme dětem dovolili pomoct Heráklovi s jeho úlohami. Ve čtyřech dnech tak přinesly kůži nemejského lva, zabily devítihlavou hydru, přinesly divokého kance, našly laň se zlatými parohy, zahnaly stymfalské ptáky, přivedly vodu do chlévů, přinesli divokého
strana 24
býka, lidožravé koně a našly pás královny Amazonek. Pátý den byl věnován pravým olympijským hrám a to jak ve vodě, tak na suchu. Děti se utkaly proti sobě ve svých týmech Gladiátorů, PCHáčů, Huba Buba a Mulťáků. Soutěžily v lovení vajíček ze dna, plavání pod vodou i na čas, na souši potom proběhly soutěže dvojspřeží, soutěž trubačů, hod kyjem, skok do dálky a mnohé další. Jedno dopoledne bylo věnováno také výuce řeckého lidu a to v oblasti hvězdářství, léčitelství, hudbě a poezii a pro ty nejmenší dílnička. Děti si užily i večerního programu, kdy jsme měli dvakrát letní kino s promítáním pohádek, diskotéku, nezbytný táborák, překročení řeky Styx i vědomostní soutěže. Největší odměnou pro nás, vedoucí, byly večerní nástupy v kostýmech, kdy každé dítě mělo svůj vlastní krásný řecký šat, nad hlavami jim vlály vlajky a v rukou držely své týmové amfory, které si samy nazdobily. Letos se tábora zúčastnilo pár dětí z Kobylí. Doufáme, že v příštím roce přibudou další. Anna Holásková
č. 2/2013
Kobylí dědina
Baví mě dělat svět krásnější Tento příspěvek je určen všem ženám, které se chtějí zorientovat na dnešním trhu při výběru kosmetiky, chtějí poradit, jaké možnosti mají, jakých chyb se dopouštějí a jak se mohou o svou pleť co nejlépe starat. Vycházím přitom z osobní zkušenosti kosmetické poradkyně, poznatky jsem si prověřila na bezmála dvou stech ženách různých věkových kategorií. Pleť nemůžeme vyhodit do koše, když se nám nelíbí. Je to naše vizitka zrovna tak, jako úprava celkového zevnějšku (vlasy, nehty apod.). 97% žen neví, jak se má starat o pleť, a zkouší donekonečna přípravky, které by její pleti vyhovovaly. Vše, co vidíme propagováno v reklamě, časopise nebo jinde v obchodních sítích a na billboardech, nás láká k vyzkoušení. Málo žen už ale ví, že za kampaněmi těchto koncernů stojí jediné, a to je prodat jeden cílený krém největšímu počtu žen za dobrou cenu. Bohužel většinou dobře propagovaná reklamní kampaň s úžasným zaručeným efektem na krásné modelce ovlivní spoustu žen. Nejenom že jsme pak mnohdy zklamané z výsledku, ale také litujeme, že jsme vynaložily nemalé peníze. Pomalu přestáváme věřit, že někdy najdeme kosmetiku, která nám bude perfektně „sedět“. Měla by nám totiž konečně vyřešit daný problém s pletí. Taktéž naše kamarádky, které jsou spokojené s nějakou kosmetikou, nám mohou určitý přípravek doporučit. Tady si musíme uvědomit, že co je dobré zrovna mé kamarádce, nemusí být šité na míru i mně, protože mám jiný typ pleti, a tím pádem jiné požadavky na péči. A co výběr z katalogového prodeje? Tam je to alespoň rozděleno podle věku a typu pleti, takže zaručeně víme, co je pro nás nejlepší. Ale opět se tady setkáváme s tím,
že katalog nám nemůže poradit, nemůžeme si přípravky vyzkoušet. Kdyby mi náhodou kosmetika neseděla, lze ji rychle a spolehlivě vrátit? Nikdo z firmy, propagující katalogem své výrobky, nám nezavolá, aby se ujistil, jestli je vše v pořádku (a popřál nám krásný den ). Takže zase zkoušíme a utrácíme peníze za zřejmě vyhovující krémy. Hlavně, že jsme dobře nakoupily, protože skoro vše je v akci. Do lékárny chodíme většinou nakupovat péči o pleť na citlivou pleť, protože ji máme už tak přecitlivělou, že nesneseme „nějaké“ jiné produkty z běžné sítě. Víte, proč máte citlivou pleť a že to tak vůbec nemusí být? U paní kosmetičky je to naprostý relax, spokojenost, masáž a konečně si přijdeme jednou za měsíc vyčistit pleť a odpočinout si. To je zajisté skvělé, ale jako doplněk péče. Pleť stárne, tělo oxiduje, a vše, co se v něm děje, je znatelné na tváři. Včetně hormonálních změn a dědičných dispozic. Není to ale jen o čištění pleti. Každý máme svou profesi a chceme u ní vypadat dobře. Některé z nás lépe a některé i nejlépe ze všech. Denním studováním kos-
metiky se ale nemáme čas zabývat. Normální je však mít krásnou pěstěnou pleť a to v každém věku 13 - … let. Kosmetika dokáže zázraky, pokud je dobře zvolená na váš typ pleti a víte, jak ji máte používat a proč. Nemusíte za ni vynakládat ani velké peníze, když vám to rozpočet nedovoluje. Gratuluji vám, pokud jste dočetly až sem. Nyní je vidět, že vám na pleti záleží a chcete o ni profesionálně a kvalitně pečovat. Dám vám tedy několik jednoduchých tipů a rad, jak na to. Nejdříve musíte znát svůj typ pleti (analýza a diagnostika pleti). Musíte mít někoho, kdo vám profesionálně doporučí přípravky na váš typ pleti a na váš problém, který chcete řešit. Někoho, kdo vám sestaví systém v péči o pleť, program, podle kterého ráno a večer víte, co máte vzít do ruky a nanášet na pleť. Někoho, kdo vám taky řekne, kde si můžete přípravky nejdříve vyzkoušet, zda vám budou příjemné, a až potom si je můžete pořídit s tím, že víte, jak je nanášet, proč jsou vhodné právě pro vás a co přesně dělají. Pomůže vám vyvarovat se zbytečností pro vaši pleť a šetřit peněženku, bude vás průběžně
strana 25
č. 2/2013
Kobylí dědina kontrolovat, zda používáte doma kosmetiku správně, jestli vidíte výsledky a jste spokojená. Někoho, kdo vás bude informovat o dekorativní kosmetice, naučí vás líčit a pomůže s výběrem make-upu, někoho, kdo vám udělá výše uvedený proces bezplatně a nezávazně a dál vás bude hýčkat, pokud si to budete přát !
RECEPT na krásnou pleť = znát typ pleti + nastavit osobní systém v péči o pleť + používat kvalitní přípravky + nechat si průběžně kontrolovat pleť a spolupracovat s odborníkem hravě a zábavně. Toto vše je možné s pomocí osobní kosmetické poradkyně. Jestliže nikoho takového, kdo se zabývá touto profesí, neznáte, tak hurá, už znáte
mě! Budu moc ráda, když já poznám i vás a budu mít tu čest vám pomoci s pletí. Přijměte proto, prosím, pozvání na bezplatné a nezávazné poradenství v péči o pleť nebo líčení a dozvíte se spoustu dalších tipů a triků, jak o sebe pečovat. Ing. Petra Tomčalová „Zjednodušte si život díky kráse“
S tímto vystřiženým kuponkem můžete absolvovat bezplatné a nezávazné poradenství na péči o vaši pleť nebo na poradenství v dekorativní kosmetice.
Pro pět nejrychlejších žen mám připravený krásný letní dárek. Objednejte se předem na telefonu: 724 812 057 nebo e-mailu:
[email protected].
Centrum vzdělávání všem je tu nově pro všechny Jihomoravany V jihomoravském kraji zahájila v březnu činnost nová instituce Centrum vzdělávání všem. Klade si za cíl podat pomocnou ruku všem, kteří tápou v pracovním životě a zároveň mají chuť s tím něco udělat. Centrum vzdělávání všem (CVV) poskytuje své služby veřejnosti zcela zdarma. Sídlí v Brně-Bosonohách na Pražské ulici a veřejnost může využít jak webu www.vzdelavanivsem.cz, tak i telefonické či emailové konzultace nebo přijít do Centra osobně. Služby Centra vzdělávání všem Informace o celoživotním vzdělávání v JMK Kariérní poradenství Zprostředkování studijních a profesních stáží Centrum vzdělávání všem provozuje portál www.vzdelavanivsem.cz s přehlednou databází všech vzdělávacích kurzů v Jihomoravském kraji. Ať už jde o rekvalifikaci na jinou profesi nebo jen počítačový či jazykový kurz, portál je nabízí na jednom místě přehledně seřazené podle místa konání, času i ceny. „Ze zkušenosti víme, že mnoho lidí při vyhledávání naráží na problémy. Neví, co vlastně potřebují, a možná ani netuší, jak a co přesně hledat. Proto jsme veřejnosti k dispozici a s vyhledáváním pomůžeme. To, co nenajdeme v databázi, poptáme
strana 26
u odborníků. Jde nám o to, aby každý, kdo projeví zájem o vzdělávání, odešel s tipem nebo dobrou radou,“ říká informační specialistka Centra Hana Rozprýmová. Centrum vzdělávání všem poskytuje zdarma také kariérní poradenství. „Když člověka vyhodí z práce, žádnou nemůže najít kvůli nedostatečné kvalifikaci, nebo má pocit, že mu ujíždí vlak, budeme se mu snažit pomoci při osobních konzultacích, s odbornou pomocí se totiž i ty nejhorší životní situace vždycky řeší lépe,“ vysvětluje kariérní specialistka CVV Veronika Šuráňová. Poslední službou, kterou CVV nabízí veřejnosti, je zprostředkování stáží. Existují totiž stipendijní programy, které umožňují vyjet na zkušenou do zahraničí, a zvýšit tak uchazečům o zaměstnání kvalifikaci. Studijní i odborné stáže jsou řešením například pro ty, kteří nemohou najít uplatnění, včetně absolventů. Pracovníci CVV mají přehled o podpůrných stipendiích a individuálních grantech a nabídnou veřejnosti podporu při zprostředkování a vyřízení zahraniční stáže. Právě vyřízení všech formalit lidé totiž často vnímají jako složité a odrazující. Kontakty Centra vzdělávání všem: www.vzdelavanivsem.cz Telefon: 547 215 588 Email:
[email protected]
č. 2/2013
Kobylí dědina
Firma eCENTRE pomáhá snížit domácnostem cenu za energie Proč platí domácnosti až o třetinu více za energie než velké firmy? Jsou nabídky jednotlivých dodavatelů energií opravdu tak výhodné, jak se nás snaží přesvědčit jejich obchodní zástupci? Tyto otázky si kladly a kladou mnohé domácnosti po celé ČR. V Říčanech u Prahy už od března letošního roku nemusí. Jejich starosta, pan Vladimír Kořen, oslovil firmu eCentre, která organizuje elektronické aukce a obchody na burze. Společně pak vypracovali pilotní projekt pro domácnosti z ČR na snížení nákladů za energie, který spočívá v jednoduché strategii - jednotlivé domácnosti (čím více, tím lépe) spojí spotřebu svých odběrných míst a jednotně vstoupí do elektronické aukce. Prověřené dodavatelské firmy pak o tuto částku podle přesně a přehledně stanovených pravidel soutěží. V Říčanech firma eCentre pomohla sdružit 518 domácností s odběrem za 27 milionů korun. Díky aukci si domácnosti snížily náklady na plyn v průměru o 30% a o 17% na silovou elektřinu. Výsledky byly natolik přesvědčivé, že již v dalších dnech začaly oslovovat firmu eCentre další města, obce, ale i samotní občané, a v jedné z následujících aukcí pořádajících firmou soutěžilo společně 4 145 domácností z různých obcí a měst (největší aukce na území ČR co do počtu zapojených subjektů) s odběrem energií za 146 mil Kč. Výsledek - průměrná úspora 27% za plyn a 30% za elektřinu. 30. července padl nový rekord. Firmu eCentre pověřilo téměř 5 tisíc domácností k zastupování v aukci, s objemem odběru za 172 mil Kč. Domácnosti získaly průměrnou úsporu za plyn 28% a za silovou elektřinu 35%. V současné době firma eCentre působí ve více jak 600 městech a obcích ČR. Do aukcí, které pořádá díky obrovské poptávce každý měsíc, dokáže sloučit vždy tisíce domácností. Dnes se tento její velice úspěšný a přehledný produkt snaží okopírovat i jiné firmy. Faktem ale je, že firma eCentre zůstává naprosto jedinečná s ohledem na vysoký počet zapojených domácností v jednotlivých aukcích a díky tomu i nejvýhodnějších vysoutěžených cen pro tyto domácnosti. Podobným způsobem pracuje firma i pro podnikatele a živnostníky. Například v červencové aukci se spojilo 572 podnikatelů a nyní průměrně uspoří 19% na zemním plynu a 37% na silové elektřině. To, co je pro všechny domácnosti, podnikatele či veřejný sektor také důležité je fakt, že tato služba je pro ně bez jakýchkoli poplatků a vysoutěžená cena je konečná. Je velmi dobře, když si lidé uvědomují možnost vlastní síly, díky níž mohou ovlivňovat skutečnosti, jež se jim nelíbí a se kterými nesouhlasí, jako je například dodavateli
nasazená tabulková cena za energie. Reference o firmě eCentre, o provedených aukcích, obchodech a klientech které zastupuje, najdete na www. ecentre.cz Jak se zapojit do aukce? 1. krok: Na označeném místě na OÚ podepíšete smlouvu s organizátorem e-aukce – společností eCENTRE, a.s. a předáte potřebné podklady: * Kopie stávající smlouvy na elektřinu / plyn včetně všech dodatků a obchodních podmínek (smlouva o dodávkách). * Kopie vyúčtování elektřiny / plynu (souhrnná fakturace + detailní rozpis vyúčtování). 2. krok: Organizátor sesbírá podklady od všech domácností. 3. krok: Organizátor sdruží poptávku do e-Aukční síně. 4. krok: Organizátor osloví široké portfolio dodavatelů a vyzve je k účasti v e-aukci. 5. krok: V internetové aukci soutěží dodavatelé nejnižší cenu – zajištěna férová soutěž. 6. krok: Organizátor služby porovná Vaše dosavadní ceny s cenou vzešlou z e-aukce. 7. krok: Je-li cena z e-aukce nižší, než Vaše stávající cena, eCENTRE zajistí podpis dvouleté smlouvy mezi Vámi a vítězným dodavatelem. Klient má zajištěn veškerý administrativně-právní servis. Služba je hrazena z předem stanovených aukčních poplatků pro dodavatele, který v aukci zvítězí a získá tak celé portfolio těchto klientů. Pro domácnosti a firmy je vše zdarma. Kdy a kde se můžu k e-aukci připojit? Do aukce se můžete přihlásit tak, že přinesete potřebné podklady na označené kontaktní místo na obecním úřadě Kobylí, a to v období: od 16. září 2013 do 23. října 2013 každé pondělí 13:00 - 17:00 hod. Máte-li jakýkoliv další dotaz nebo potřebujete více informací, kontaktujte zástupce společnosti eCENTRE: Jiří Kruták T: 608 032 685 E:
[email protected] www.ecentre.cz Do aukce se můžete přihlásit i s jiným odběrným místem než na území vaší obce (chata, chalupa, sklep, apod.), stejně tak se můžete přihlásit i s odběrným místem na území obce Kobylí i když zde nemáte trvalý pobyt.
strana 27
č. 2/2013
Kobylí dědina
Společenská kronika Zemřeli: Božena Otáhalová Kobylí 662 Petr Oborný Kobylí 745 Vlasta Mikulicová Kobylí 472 Helena Herzánová Kobylí 249 Josef Kobliha Kobylí 240 Zdeněk Klivar Kobylí 680 Marie Tvrďochová Kobylí 215 Ing. Vladimír Mikulica Kobylí 42 Ing. Marek Gala Kobylí 853 Marie Slámová Kobylí 262 Karol Kotlár Kobylí 321 Ludmila Lanžhotská Kobylí 45
Narodili se: Julie Čechová Saša Moit Adriana Havlínová Milan Bartošík Vojtěch Otáhal Anna Marková Marek Dudo
Kobylí 83 Kobylí 863 Kobylí 819 Kobylí 409 Kobylí 841 Kobylí 708 Kobylí 733
Sňatek uzavřeli: Antonín Hrabal (č. 41) a Blanka Vaněčková (č. 361) Pavel Kuba (č. 288) a Lenka Otáhalová (č. 288) Jan Fuček (č. 235) a Iveta Červenková (č. 235) David Janošek (č. 771) a Renáta Sukalová (č. 746) Kateřina Zigová (č. 91) a Lubomír Khol
nedož. 85 let 60 let 82 let 86 let 78 let 64 let nedož. 66 let 90 let 45 let nedož. 87 let 53 let nedož. 88 let
V měsíci srpnu se dožila 100 let paní Marie Vojtěšková. á. Srdečně blahopřejeme! Žádáme občany, kteří si nepřejí, aby byla zveřejněna jména jejich narozených dětí, zemřelých příbuzných či jejich sňatek ve zpravodaji Kobylí dědina, aby toto nahlásili v kanceláři obecního úřadu vždy před uzávěrkou zpravodaje.
Inzerce Prodej cihlového domu o celkové výměře 628 m2, který je v současné době využíván jako výrobní a prodejní místo, hodí se pro přestavbu na RD. Dispozice: dvě prostorné místnosti, kde podlahy jsou z teracové dlažby a mají nosnost 1.000 kg/m2, výška stropu je 3,44 m; samostatné WC. Budova je částečně podsklepená. Kapacita el.příkonu je 25 A, ohřev vody el.ohřívačem, centrální vytápění, připojení zemního plynu. Venkovní plocha činí 50 m2. Doporučuji prohlídku, cena na vyžádání. Telefon 777 454 219.
strana 28
č. 2/2013
Kobylí dědina
strana 29
č. 2/2013
Kobylí dědina
Oslavy 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu
Cyril a Metoděj přispěli rozhodujícím přínosem při budování Evropy, nejen pokud jde o její křesťanské náboženské společenství, ale i co se týká její občanské a kulturní jednoty. (bl. Jan Pavel II.)
Oslava svatého Jiří 28. dubna 2013 jsme slavili svátek patrona našeho kostela při zpívané mši svaté, které se zúčastnilo mnoho domácích farníků i hostů a otec Marek Vácha, farní vikář římskokatolické akademické farnosti Praha a přednosta Ústavu etiky na III. lékařské fakultě UK v Praze. Před věží hrála pro dobrou náladu i tanec dechová hudba Sklepanka a farníci si mohli zakoupit skvělé knihy otce Marka Váchy, o kterých jsme psali v minulém Farníčku (byl o ně velký zájem). V pastoračním centru probíhala také diskuse s naším hostem, který procestoval kus světa a podělil se s námi o své zážitky, ale také odpovídal na některé otázky související s biologií, genetikou a teologií. Nechyběly ani tradiční kobylské koláčky a dobré víno.
Zde jsou naše kořeny… Chtěli se stát částí národů a ve všem s nimi sdílet osud. Zde, na tomto místě, na Velehradě, na Moravě, cítíme zvláštním způsobem dějinný odkaz … Děkujeme všem, kteří se na této oslavě podíleli a otci Markovi, že přijal naše pozvání a našel si čas ve svém „nabitém“ diáři.
strana 30
č. Oprava 2/2013 střechy kostela 8. července 2013 začala další etapa opravy našeho kostela. Prosíme o opatrnost při pohybu na hřbitově a trpělivost s omezením provozu kolem kostela. Obzvlášť dávejte pozor na děti!!! http://www.farnostkobyli.cz/news/oprava-strechy-zacina-/
Kobylí dědina
8. květen 2013 – ŽAROŠICE Na pěší pouť k Panně Marii Žarošické jsme se tradičně vydali 8. května v doprovodu kněží z Vranova nad Dyjí a otce Ondřeje. Putovali malí i staří a všichni zdárně dorazili do cíle, kde jsme se společně poklonili Panně Marii při mši svaté. Těšíme se na společné prožití krásného a požehnaného svátečního dne 8. května v roce 2014!!!
Simeon.cz - Internetový portál (nejen) pro seniory
Od května tohoto roku mohou aktivní senioři a jejich příznivci z celé republiky využívat moderní tematický web Simeon. cz, první křesťansky zaměřený web pro starší lidi u nás. Nabízí především pozvánky na akce (nejen) pro seniory, tematické články a informace, adresář center a společenství, foto a videogalerie a možnost vzájemné komunikace. Uživatelé si mohou založit svůj vlastní blog, poslat elektronickou pohlednici, přihlásit se k odběru novinek a prostřednictvím redakce zveřejňovat pozvánky, inzerci nebo vzkazy. Na jeho obsahu se může podílet každý! Název webu je spjatý s významnou osobností Nového zákona, starcem Simeonem. Tento Simeon ještě dnes inspiruje každý věk svojí moudrostí a vnitřně bohatým a ušlechtilým životem. http://www.farnostkobyli.cz/news/simeon-cz-internetovy-portal-nejen-pro-seniory/
Děkujeme za všechny dary a pomoc při této náročné akci.
Poděkování za školní rok V neděli 30. června 2013 jsme společně se žáky a studenty poděkovali mší svatou za ochranu a pomoc v uplynulém školním/akademickém roce a prosili o Boží ochranu o prázdninách.
strana 31
Kobylí dědina Adorační den Na pátek 5. července připadl adorační den naší farnosti a zároveň byl první pátek v měsíci. Přede mší svatou byla vystavena Nejsvětější Svátost a společně jsme se modlili Korunku k Božímu Milosrdenství. Děkujeme za společnou modlitbu. http://www.farnostkobyli.cz/ news/adoracni-den-05-07-20131/
č. 2/2013 Katolická charismatická konference 2013 Ve dnech 10.-14. července 2013 jsme stejně jako každé prázdniny zavítali na Katolickou charismatickou konferenci. Tentokrát byla uvedena mottem: „On je hostem u hříšného člověka“ (Lk 19,7). Biblický citát je vyňat z příběhu o Zacheovi, celníkovi a boháčovi, který si kvůli svému malému vzrůstu vylezl na moruši, aby mohl spatřit Ježíše. Po setkání s Kristem u něj dochází k obrácení: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Program konference byl jako tradičně vyplněn přednáškami, mší, modlitbami chval, písněmi, biblickými tanci atd. Hlavním přednášejícím byl Angličan Charles Whitehead. V civilním zaměstnání byl manažerem marketingové společnosti, nyní se již léta věnuje službě církvi na plný úvazek. Dnes předsedá ICC (Mezinárodní charismatická konzultace) a je poradcem evangelizačních kurzů Alfa. Jeho žena Sue je anglikánka, mají spolu čtyři děti. V Anglii spolu založili a vedou populární konferenci rodin s názvem Celebrate. Biblický příběh byl nahlížen očima dalších přednášejících: karmelitán Vojtěch Kodet zdůraznil bohatství života s Ježíšem, teoložka Katka Lachmanová hovořila o křivdách a odpuštění, P. Petr Karas mluvil o své zkušenosti s evangelizací a teoložka Veronika Barátová o vystavení se, otevření se Boží lásce.
Futsalový turnaj v Žarošicích 2013 V sobotu 22. 06. 2013 se naši ministranští sportovci zúčastnili futsalového turnaje v Žarošicích. Se silnou konkurencí bojovali za naši farnost jako lvi. Nakonec získali krásné bronzové místo. HOŠI, DĚKUJEME ZA SKVĚLOU REPREZENTACI!!
Pro nás s manželem je taktéž velkou výhodou, že je zajištěn program pro děti od 4 let. Můžeme tak nerušeně naslouchat přednáškám a v klidu se modlit. Děti mají program v malých skupinkách podle věku. Kluci byli tentokrát programem přímo nadšeni. Po krátké katechezi hráli fotbal, florbal, skákali na nafukovacím hradu, malovali nebo jen tak povídali s pečovateli. Krátkou chvíli v obědové pauze jim (a nejen dětem) zkrátil Teátr Víti Marčíka, potulné divadlo, oceněné na divadelních festivalech v ČR i zahraničí. Přestože během těch několika dnů konferenci navštívilo kolem 7000 lidí, zakusili jsme nebývalou intimní atmosféru, milá setkání s přáteli i neznámými, chvíle odpuštění i hledání skutečné radosti ze života z víry. Na další konferenci se těšíme už teď. Eliška a Roman Kaszperovi
strana 32
č. „Zachraňte 2/2013 Edwardse“ Dne 13. 4. 2013 se uskutečnilo setkání- beseda v pastoračním centru v Kobylí s promítáním dokumentu ČT „ Zachraňte Edwardse“. Našimi hosty byli manželé Marcel a Šárka Sladkowští a jejich děti Juliánka a Amálka, jejichž životní příběh byl zfilmován.
Proč Edwardse? Edwards, lidová forma Edwardsova syndromu, což je lékařem diagnostikována genetická porucha(způsobená přítomností tří (místo dvou) chromozomů 18 – viz obr.), která se projevuje nedostatečným tělesným a duševním vývojem. Většina dětí umírá již v děloze, jen malé procento se dožije prvního roku života. Manželé Sladkowští čekali své první děťátko a lékaři jim oznámili, že je nositelem tohoto postižení. Doporučili jim potrat. Manželé nepřistoupili na toto doporučení. Měli respekt k životu již zplozeného dítěte. Nepřistupovali na možnost rozhodovat, kdo má žít a kdo ne. Čelili tak výtkám, jak náročná a drahá je péče o postižené dítě apod. Vyjadřovali se tak lékaři nebo lidé z blízkého okolí, rodiče jednoho z partnerů. Když se rozhodli, nechat těhotenství přirozeně pokračovat, oslovila je dokumentaristka Dagmar Smržová, která chtěla jejich životní příběh zfilmovat. Ve filmu se odvíjí nejen průběh těhotenství, čekání na narození dítěte, zda se narodí živé, vztah manželů a lékařů, ale i život po narození Juliánky, péče o ni, zbavení se každodenního strachu, že umře, a nakonec narození druhé zdravé dcery Amálky i společný život rodiny do oslavy dalších roků života Juliánky. Rodina Sladkowských přijela do Kobylí na pozvání jedné z maminek ze Společenství maminek a dětí Kobylí. Ona sama viděla dokument Zachraňte Edwardse na programu České televize. Životní zkušenost Sladkowských se jí natolik dotkla, že se
rozhodla nabídnout shlédnutí dokumentu lidem dědina u nás v Kobylí. Kobylí Jediná možnost, jak film uvidět, je osobní pozvání rodiny Sladkowských. Kdo měl zájem, mohl se zúčastnit promítání s besedou a podělit se o jejich příběh, který vyvolává aktuální témata v dnešní společnosti. V průběhu diskuse došlo k výměně zkušeností, názorů na zasahování do životů jedinců, možnosti ovlivňování početí nebo smrti člověka. Nesení či zbavování se zodpovědnosti za život druhého, vybírání si mezi tím, co chceme, jak to chceme a nebo přijímat život tak, jak je nám dáno. Dodnes se obracejí na Marcela a Šárku lidé, kteří řeší podobné životní situace, ženy, které se dodnes nemohou vyrovnat s tím, že podstoupily potrat, když jim byl doporučen pro jednu z genetických vad. Rodina Sladkowských se zúčastnila besedy v plném počtu. Juliánka, dnes už pětiletá, spokojeně spala ve speciálním kočárku, a Amálka jim byla po boku. Oba rodiče jsou zaměstnáni a dělí se v péči o Juliánku. S Juliánkou rehabilitují, krmí ji jen tekutou stravou, radují se s ní a využívají služeb denního stacionáře pro postižené děti. Amálka žije život zdravého děvčátka. Atmosféra v pastoračním centru byla komorní. Pozvání přijalo pár lidí se zájmem o téma „Zachraňte Edwardse“. Oživili dokument svými dotazy a zkušenostmi. Rodina Sladkowských přijímá pozvání bez nároků na honorář. Lucie Kovaříková
NA SLOVÍČKO S PANÍ DAMBORSKOU – DLOUHOLETOU FARNÍ HOSPODYNÍ 1) Paní Marie, většina Kobyláků Vás jistě zná, ale málokdo možná tuší, jaké životní dobrodružství jste prožila jako farní hospodyně v mnoha moravských farnostech. Jak to tedy vlastně všechno začalo? Jaké bylo vaše dětství a mládí? Narodila jsem se v r. 1927 v Kobylí a také jsem zde vyrůstala. Později jsem navštěvovala „měšťanku“ ve Velkých Pavlovicích a také dvouletou obchodní školu v Hodoníně. Po studiu jsem nemohla nastoupit do práce, protože mi onemocněla maminka a já jsem se o ni starala. Tak přešly těžké válečné roky a po r. 1945 jsem se s velkým nadšením zapojila do činnosti obnoveného Orla. 2) Jak jste se tedy dostala k práci farní hospodyně? Můj strýc, Ondřej Damborský, byl knězem. Po deseti letech kaplanské služby v Stařeči se stal farářem v Břeclavi a já jsem se rozhodla, že mu budu pomáhat. A tak jsem neváhala a přihlásila se na pětiměsíční kurz pro hospodyně v Přerově, který pořádal řád Neposkvrněného početí Panny Marie. 3) To je zajímavé… Co se v takovém kurzu učí? Především je důležité říci, že dříve měly farní hospodyně na starosti mnohem více, než jen vařit pro kněze nebo uklízet. Musela jsem se jako hospodyně postarat o všechno kostelní prádlo. A to nejen umět ho vyprat a vyžehlit, ale i cokoliv do kostela ušít. Mnohokrát jsem to pak využila, když jsem šila oděvy pro ministranty, kněze, ale třeba i pro sebe. Zajímavý byl také kurz výroby hostií, které se dříve pekly na farách. To se velmi hladká mouka smíchala s vo-
strana 33
Kobylíadědina dou, vymísila před pečením lila do speciálních forem. Kromě toho bylo třeba zvládat i například výzdobu kostela a jiné dovednosti, spojené s životem farnosti. 4) Takže hospodyně byla taková „pravá ruka pana faráře“ ve farnosti. Je k tomu třeba mít nějaké zvláštní předpoklady? To bych ani neřekla. Spíše je nutné mít některé lidské vlastnosti. Hospodyně by měla být vlídná k lidem, štědrá, pečlivá a také diskrétní. To je velmi nutné, aby se na vás mohl spolehnout nejen kněz, ale i lidé. 5) Do kterých farností jste se při své službě dostala? Jak už jsem říkala, začínala jsem v Břeclavi se strýcem. Byly to těžké válečné roky. V roce 1944 nám rozbořili kostel v Břeclavi a mše sv. musely být od té doby dlouhá léta slouženy jen v hospodářském stavení. Byla to také doba zatýkání kněží a o. Ondřej byl jako nespolehlivý neustále sledován a jako nespolehlivý pro pohraničí byl také po 4 letech přeložen. Mezitím se mi ovšem podařil husarský kousek. Jednoho dne zaklepal na dveře fary vyčerpaný člověk, který tvrdil, že je polský novokněz a utíká přes hranice. Tak jsem ho ukryla na faře. Mohlo to mít katastrofické následky, ale nakonec se vše podařilo utajit. Takže to byl otec Ondřej Damborský, kterému jsem pomáhala celkem 36 let. Pak jsem jako hospodyně pracovala u o. Nestrojila v Drásově dalších 22 let. S o. Ondřejem jsem ovšem kromě Břeclavi byla také ve farnosti Doubravník, kde byly v té době nějaké problémy se zakládáním družstva a o. Ondřej byl neustále podezříván a vyšetřován StB. Pak následovala farnost Dražovice, kde své nesmazatelné pastorační stopy zanechal páter Stojan, který se později stal arcibiskupem. V roce 1969 byl o. Ondřej poslán sloužit do Velkých Pavlovic, kde také později zemřel. Přestože se nakonec vrátil do rodného kraje, myslím, že Vysočinu miloval ze všeho nejvíc. 6) Povězte nám, co bylo na vaší službě nejhezčí a co naopak nejnáročnější? Měla jsem vždycky ráda lidi a bavilo mě pracovat pro společenství farníků. Největší láskou však byli ministranti. V kostele jsem je vedla k tomu, aby byli vždy upravení a čistí, a na faře pro ně občas připravila něco na zub. Velmi zajímavý byl i okruh kamarádů obou kněží. Byly to básníci a spisovatelé jako například pan Zahradníček, Čep, Deml a mnoho dalších. Přesto, že mnoho z našich přátel bylo ve vězení, řízením Božím nebyl o. Ondřej nikdy vězněn. A co bylo nejtěžší? Asi ta obava o kněze v těžkých dobách pronásledování StB. Někteří kněží byli doslova na pokraji zoufalství po dlouhodobém těžkém psychickém teroru. 7) Prozraďte nám, jaká jídla mají kněží obecně nejraději? To je asi hodně individuální, ale většinou moc nemuseli dorty a plněné cukroví. Hodně jsem vařila hovězí se zeleninou a ze sladkých jídel vždy vedly kobylské koláče. Také kobylský křen s vařeným masem slavil vždy úspěch. O. Ondřej měl problémy s játry, takže tučná a smažená jídla nemohl jíst. Myslím, že měl té diety někdy už dost a říkal, že z toho bude kvokat. Kolem našeho stolu však často sedávali i naši přátelé básníci, páter Michálek, Pavlica, Nestrojil, pan biskup Skoupý, budoucí arcibiskup Vaňák a mnoho dalších. Doufám, že jim chutnalo… 8) Máte nějakou perličku ze života? Těch by bylo… Ale myši na dražovické faře se mi vryly do pa-
strana 34
měti. Bála jsem se jich, až jsem z nich začala šedivět č.
2/2013
9) Jak Vás lidé přijímali, když jste přišla do nové farnosti? Jak jsem už říkala, kněží se tehdy dost navštěvovali, takže i já jsem znala spoustu lidí z různých farností. Neměla jsem pak problém kamkoliv přijít. Dodnes mám v každé z těch farností přátele, které navštěvuji, nebo si píšeme. Dnes už jsou starší, ale jsou to bývalí ministranti, děti, co jsem nosila křtít atd. Oni také rádi přijedou k nám na návštěvu. Z toho mám opravdovou radost – z přátelství. 10) Ve které farnosti se Vám líbilo nejvíc? Všude to mělo své kouzlo, ale nejvíce mne lákala Vysočina. Na rodné Kobylí jsem ale nikdy nezapomněla a nakonec jsem se sem i vrátila…a ani jsem nezapomněla kobylské nářečí.:-) 11) A co rodina? Jak brala vaši službu? Navštěvovali Vás také? Brali to velmi dobře a jezdili za mnou na lyže, na houby nebo jen tak na návštěvu. Na faře ve Velkých Pavlovicích jsem „odchovala“ naše děti. Často u nás spaly a také jezdily na prázdniny. Musím říct, že rodina z Kobylí nás vždy podporovala nejen modlitbou, ale i hmotně. To nám pomáhalo přežít. Kněz si totiž z toho mála, co měl, platil hospodyni sám, takže pomoc rodiny někdy byla opravdu nutná. 12) Čemu jste se naposled od srdce zasmála? Našim dětem, když se mně Vojtíšek zeptal: „ A teto, kdy už budeš svatá?“ DĚKUJI VÁM ZA MILÝ ROZHOVOR. VÁŠ ŽIVOT BYL A JE OPRAVDU ZAJÍMAVÝ A PESTRÝ. PŘEJI VÁM HODNĚ RADOSTI A HEZKÝCH CHVIL, STRÁVENÝCH S PŘÁTELI I VAŠÍ RODINOU. Paní Damborské se ptala Markéta Otáhalová
Moji drazí, oslovuji Vás na sklonku hektického léta plného slunce, cestování i těžké práce v úmorných vedrech. Někteří z nás odjeli na delší či kratší čas z domova načerpat nové síly a poznání, navázat nová přátelství a mnozí vyjeli s představou, že najdou štěstí… Ale všichni se opět rádi vrací do domácího klidu a bezpečí. Uprostřed letního spěchu se mi dostala do rukou kniha „Láska dělá divy“, ve které Phil Bosmans píše příběh ženy: „Byla velmi bohatá. A chtěla umřít. Měla dům v Hamburku, další v Paříži a jiný zase v Londýně. Přesto chtěla umřít. Vzala si tabletky. Lékaři ji zachránili. Dlouhé hodiny jsem naslouchal historii jejího života. Nakonec se rozplakala. –„Všechno bych oželela, všeho bych se vzdala, jen kdybych pocítila trochu lásky, trochu nesobecké náklonnosti, trochu opravdového přátelství“. Člověk může být šťastný ve svém skromném domově, žije-li v lásce. A může být také hluboce nešťastný v přepychové vile, kde láska chybí. Domov a srdce – víc nepotřebuješ, abys byl šťastný.“ Modlím se, aby nás Bůh naplnil láskou ve všech jejích podobách, aby se usadila jako vážený host v našich, mnohdy prázdných a vyprahlých srdcích, aby naše domovy zazářily štěstím a přátelstvím … Váš otec Ondřej
č. 2/2013
Kobylí dědina
Letní prázdniny
VánočníRadšikouzlo si dáme zmrzlinu
Už se blíží prázdniny a dozrávají maliny. Zajedeme na koupák, navštívíme dinopark.
než nějakou malinu. Za chvíli bude horko a už žádné mokro!
Bude svítit sluníčko, ale i pršet maličko! Trháme si jahůdky, jsou to malé lahůdky.
Eliška Hošová
Školní příloha č. 2/roč. XIX
vzpomíná - přemýšlí - tvoří - baví - chválí - plánuje - nabízí
Organizace nového školního roku Období školního vyučování ve školním roce 2013/2014 začne ve všech základních školách v pondělí 2. září 2013. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek 30. ledna 2014. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 27. června 2014. Podzimní prázdniny připadnou na úterý 29. října a středu 30. října 2013. Vánoční prázdniny budou zahájeny v sobotu 21. prosince 2013 a skončí v neděli 5. ledna 2014. Vyučování začne v pondělí 6. ledna 2014. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 31. ledna 2014. Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou stanoveny na týden od 17. 2. 2014 do 23. 2. 2014. Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 17. dubna a pátek 18. dubna 2014. Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 28. června 2014 do neděle 31. srpna 2014. Období školního vyučování ve školním roce 2014/2015 začne v pondělí 1. září 2014.
Novinky z naší školy V pondělí 2. září nastoupí do 12 tříd naší školy 206 žáků z Kobylí (147), Vrbice(28), Brumovic(25) a Bořetic(6). Na mateřskou dovolenou odešly paní učitelky Jarmila Tomková a Iveta Martincová, na jejich místa přicházejí začínající učitelé Šárka Řačáková z Kobylí (JČ – Rv) a František Kynický z Velkých Pavlovic (D – Z). Ve škole nyní působí 16 učitelů, 3 vychovatelky, 2 administrativní pracovnice, školník, 3 uklízečky a 5 kuchařek. Vlastimil Janda
Sběr pomerančové kůry V letošním školním roce žáci a učitelé naší školy nasbírali 110,25 kg sušené pomerančové kůry. Nejvíce se o to zasloužily děti z prvního stupně a jejich rodiče, kteří jim ve sběru hodně pomáhali. Mezi jednotlivci zvítězila Kateřina Janošková z 5. třídy, která přinesla 7,02 kg kůry. Druhá byla Natálka Otáhalová (3. třída) s 6,21 kg a jako třetí se umístila Michaela Mikulicová (3. třída) s 5,65 kg. Pořadí tříd podle počtu kg kůry na jednoho žáka: 1. místo 2. třída 1,34 kg na žáka 2. místo 5. třída 1,23 kg na žáka 3. místo 4. třída 1,21 kg na žáka. Všem dětem i rodičům za jejich snahu děkujeme. Marie Jandová
Úspěchy našich žáků V přespolním běhu v okresním finále Nikol Musilová z 9. třídy potřetí obhájila prvenství, družstvo starších žáků ve složení Vlastimil Klíš, Kamil Rusňák, Marek Láska (9. tř.), Martin Petrásek (8.B) a Pavel Blažej (8.A) skončilo třetí. Vítek Hoch ze 7.A, Jan Poulík a Josef Kubík z 8.B vybojovali titul mezi staršími žáky a postoupili do krajského finále ve stolním tenise. Skončili pátí, ale v příštím roce určitě zabojují o prvenství. Naše škola je druhá nejlepší na okrese díky družstvu mladších žáků - Štěpán Křivka, Jakub Novák , 7.A a Jan Veselý, 7.B. V okresním kole košíkové mladších žáků byl nejlepší náš tým. Hrál ve složení Michal Trávníček, Miroslav Tlach (8.A), Kryštof Řačák, Josef Kubík (8.B), David Kunč, Jakub strana 35
Kobylí dědina Holomáč, Radek Borovička, Štěpán Křivka, Dominik Možný (7.A), Jan Veselý a Michal Hanák (7.B). Našim žákům se velmi zadařilo na atletických závodech v Břeclavi. Dovezli 10 medailí. Dvě první místa si „vyběhala“ Nikol Musilová (9. tř.) za 300m a 800m. Terezie Blanářová z 8.A má zlato za 60m. Vítek Osička z 9. tř. má dvě stříbrné za 300m a 1500m. Katka Kovářová z 9. tř. byla ve skoku do dálky druhá. Vlastimil Klíš z 9. tř. získal stříbro v hodu oštěpem a zároveň vytvořil nový rekord naší školy. Aneta Mendlová z 9. tř. vyskočila pro 3. místo do výšky. Bronz za vrh koulí si přivezla Nikol Varmužová z 9. tř. Z šesté třídy na sebe upozornil Jakub Mazánek, když získal 3.místo ve skoku vysokém. Také v zeměpise jsme soutěžili a Štěpán Gala z 9. třídy skončil na 5. místě v okresním kole Zeměpisné olympiády. Jako šikovná výtvarnice se ukázala Terezie Blanářová z 8.A, jejíž práce byla oceněna v okresním kole výtvarné soutěže o ohrožených živočiších. Družstvo mladých zdravotníků - Jindřich Hajda, Matěj Průdek a Eliška Vykydalová z 5. třídy, Ondřej Šíbl ze 4. třídy a Blanka Fridrichová z 2. třídy - vybojovalo cenné vítězství v okresním kole soutěže Mladý zdravotník. Zajistili si tak postup do krajského finále v Blansku. Michal Čotek obsadil skvělé 2. místo v okresním kole matematické soutěže Pythagoriáda 5. tříd. Mezi 22 účastníky okresního kola Pythagoriády pro 7. ročník obsadil Vítek Hoch ze 7.A páté místo. V Břeclavi, v okresním kole atletických závodů Pohár rozhlasu v Břeclavi se našim žákům také dařilo. Starší žákyně se umístily na druhém a starší žáci na třetím místě. Sestava starších žákyň: Kateřina Kovářová, Karolína Damborská, Aneta Mendlová, Lenka Horáková, Nikol Musilová, Martina Lovečková, Nikol Varmužová (9. tř.), Terezie Blanářová (8.A). Starší žáky reprezentovali: Vlastimil Klíš, Pavel Lanžhotský, Marek Láska, Vítek Osička, Ali Abazi, Lukáš Babieska, Kamil Rusňák (9.tř.) a Kryštof Řačák (8.B). Vlastimil Janda
Den matek (nejen) v Kobylí Také letos ke Dni matekuspořádala naše škola pro všechny rodiče i prarodiče podívanou, kde žáci, tentokrát 2. stupně, předváděli nejen svůj herecký talent,
strana 36
č. 2/2013 ale i moderní tanec a hudební a pěvecká vystoupení. Již přípravy a zkoušky naznačily, že se bude jednat o mimořádnou akci. Před vystoupením naživo samozřejmě probíhaly zkoušky a vše bylo detailně plánováno. Myslím si, že se o zpříjemnění Dne matek zasloužil hlavně učitelský sbor, který má můj obdiv, protože vím, že vymyslet, napsat, nebo nacvičit takové scénky nebo hru a k tomu ještěvšechno dobře zorganizovat, to není jenom tak. Samozřejmě, že se při vystoupení objevilo pár chybiček, ale to bylo spíše z trémy. A vzhledem k úchvatným výkonům účinkujících jsou to zanedbatelné drobnosti. Podle mě se všem nejvíce líbilo závěrečné představení, sehrané devátou třídou, hra Klerika, která si opravdu zaslouží potlesk.To už totiž byla opravdová hra. Letošní den matek se podařil tak, jako nikdy předtím, a laťka je nastavená hodně vysoko. O tom svědčí i pozvání do Bořetic, kde účinkující zazářili ještě jednou, ale pro změnu před dětmi z bořecké základní školy. Podle jejich hlasitého potlesku jsme poznali, že se letošní oslavy Dne matek asi zapíší do historie. Teď nezbývá nic jiného, než doufat,že se to příští rok taky podaří. Petr Otáhal, 8.tř.
Hercem i divákem v jeden den Jméno Karel Jaromír Erben zná snad každý Čech. Nejčastěji si ho vybavíme ve spojení s jeho nejznámějším dílem, Kyticí. Proč o něm píšu? Ve čtvrtek 16. května se totiž sedmáci, osmáci a deváťáci vydali do divadla. Ale hezky od začátku… Jistě si všechny maminky, tatínci, babičky, dědečci a jiní příbuzní nás, žáků 2. stupně, pamatují naše vystoupení ke Dni matek. Myslím, že se nám moc povedlo a že jsme vykouzlili na tváři usměv nejen našim maminkám. Takže když jsme dostali
č. 2/2013 nabídku předvést toto pásmo také v Bořeticích, pro děti ze základní školy,rádi jsme ji přijali. Taneční a pěvecká čísla, stejně jako film, který si natočili deváťáci,se musely z časových důvodů vypustit, ale i tak toho zbylo k předvedení ještě bohatě. Všechno jsme si znovu vyzkoušeli, abychom děti a jejich paní učitelky potěšili a nezklamali, a v onen čtvrtek ráno jsme autobusem vyrazili do kulturního domu v Bořeticích. Začali jsme moderní Perníkovou chaloupkou. Proč moderní? Tu klasickou zná snad každý. My jsme ale chtěli ukázat, jak se chovají dnešní děti, nebo spíše puberťáci, nebo jaké problémy řeší dnes rodiče, třeba kvůli politice…Perníček jsme sice také loupili, ale Jeníčkovi se moc nechtělo, raději hrál hry na mobilu…Do současnosti diváky také zavedla a báječně pobavila scénka z manželského života, v níž se leckdo mohl poznat…Další scénka nám s humorem a nadhledem připomněla významné kulturní výročí- příchod Cyrila a Metoděje k nám na Moravu a jejich působení zde. Program obohatili hrou na varhany a na trubku Martin Petrásek a Vítek Osička. Naše herecké dopoledne v Bořeticích zakončili deváťáci se svou detektivní divadelní hrou. Odměnou byl velký potlesk od malých dětí. Docela nás rozesmálo, když se jich paní učitelka ptala, jestli se jim to líbilo, a oni odpověděli, že by to chtěli zahrát ještě jednou. Moc nás těšilo, že byli tak nadšení, ale znovu jsme už hrát nemohli. Na to už nebyl čas. Nás čekal další výlet. Jeli jsme do Brna, do Radosti, na Erbenovu Kytici. Takže tentokrát jsme se pro změnu stali diváky my a dívali jsme se na herce profesionální.A že to byla podívaná! Moc jsem se těšila, protože mám Kytici ráda a obdivuji člověka, který takové krásné, i když skoro hororové balady napsal. Herci nejdříve zahráli nebo spíše zarecitovali báseň Kytice o tragické smrti matky dětí. Pokračovali baladou Vrba, kterou jsme nepoznala, takže když jsem přijela domů, vzala jsem do rukou knihu Kytice a přečetla si Vrbu. Bylo to tam přesně tak, jak herci zahráli. Muž má strach o svou ženu, protože v noci spí jako mrtvá. Jde se tedy poradit k babce, ona mu řekne, že žena má půl duše s vrbou u potoka. Jde tedy k potoku a vrbu usekne. Vtom slyší z kostela bít zvon. Jeho žena zemřela…Vzala jsem si z Vrby ponaučení, že některé problémy jsou neřešitelné a že se některé věci mají raději nechat tak, jak jsou. Následovala balada Vodník, která je má oblíbe-
Kobylí dědina ná. Některé zklamalo, že byl Vodník zahraný pomocí loutek, ale já si myslím, že to prostě k divadlu, zvlášť k Radosti, patří. Ve Vodníkovi se setkáváme s vodní říší a soubojem dvou matek, které bojují o své děti. Po Vodníku herci zahráli Zlatý kolovrat, který byl pojat trošku humorněji, aspoň mně to tak přišlo. Tato báseň byla zahraná většími figurami, jimž herci propůjčili úžasný hlas. Celé představení zakončila balada s názvem Svatební košile, která byla snad nejlepší. Zahráli ji samotní herci a myslím, že jsme všichni z toho měli husí kůži. Herci to zahráli přesně tak, jak Svatební košile z Erbenových veršů vyznívá. Bylo to nádherné. Celý den byl náročný, ale nabitý zážitky. No řekněte, komu se poštěstí být v jednom dnu zároveň hercem i divákem? A v obou rolích to bylo super!
Miroslava Ludvová, 8. tř.
Slasti a strasti herectví, aneb Máme na co vzpomínat Snad každý někdy snil o tom, že z něj bude herec. Bude se procházet v záři reflektorů a na ulici ho budou zastavovat lidé, kteří budou žádat o fotky a podpisy. Několika deváťákům tenhle sen pomohla, aspoň zčásti, splnit paní učitelka Zástěrová. K příležitosti Dne matek s námi nacvičila divadelní představení s názvem Klerika. Nacvičovalo se po odpoledních, někdy o přestávkách a volných hodinách. Nadšení z hereckých výkonů provázel však i strach. Co když něco spleteme? Nebo třeba zapomeneme text? To se nám na zkouškách nikdy nestalo. Zato když jsme hráli „ naostro“,ne všechno vypadalo podle našich představ. Sice jsme měli nápovědu, ale třeba
strana 37
Kobylí seznam, kterýdědina potřeboval biskup při výstupu, zůstal v zákulisí. Naštěstí jsme měli pohotové herce, kteří dokázali zaimprovizovat, a nakonec z toho byl nejvtipnější a nejzábavnější moment z celého vystoupení. A dokonce se představení líbilo tak, že jsme ho ještě jeli hrát do Bořetic. Tam se na nás dívala celá bořecká škola. Za odměnu jsme se pak jeli my podívat na divadlo do brněnské Radosti. Tam jsme mohli srovnávat naše herecké výkony s těmi jejich. Je škoda, že tohle možná byla poslední ukázka našeho hereckého talentu. Ale kdo ví? Třeba budeme mít štěstí a někomu z nás se ještě někdy podaří na jevišti-jako herec- zazářit. A když ne, zůstane nám alespoň pěkná vzpomínka. Adéla Křivková, 9.tř.
Dojmy z Vídně Letos, jako již tradičně, uspořádala ZŠ Kobylí poznávací zájezd pro 7., 8. a 9. ročník do nádherné rakouské metropole- Vídně. Už dopředu jsme byli všichni seznámeni s tím, jaká místa a památky ve Vídni navštívíme, takže jsme byli moc natěšení. A je to tady. Je úterý, 7. 5. 2013, 6.50 hodin a do Brumovic přijíždí autobus a nakládá Brumovčáky. Poté pokračuje na Vrbici a tam nastupujeme my, Vrbečáci. Děti z Kobylí veze jiný autobus, protože jsme se do jednoho prostě nevlezli. První krátká zastávka je na benzince a od ní už pokračujeme přímo do Vídně. Při projížďce hlavního města Rakouska se snad všichni kochali obrovskými budovami. Autobus nás vysadil kousek od Hundertwasserhausu, ke kterému jsme došli pěšky. Hundertwasserhausje nádherná, ale velmi zvláštní budova architekta FriedensreichaHundertwassera, která představuje moderní umění. Je na ní opravdu co obdivostrana 38
2/2013 vat.Nevím, jestli to tak cítili i ostatní, aleč.pro mě to bylo, jako kdybych vstoupila do úplně jiného světa.Pohádkového, nebo světa plného sladkostí. Mohly za to nejspíš všelijaké pestré barvy na fasádě domu a taky snad stovky oken a okýnek nejrůznějších tvarů a velikostí.Velice obdivuji člověka, který tento dům navrhl. Vždyť všechno nemusí být vždycky jen přesné, rovné, pravidelné. Hundertwasserhaus je opravdu krásný a když jsem se pak doma zamýšlela nad tím, co se mi ve Vídni líbilo nejvíc, byl to právě on.Taky jsem si říkala, jak se tam bydlí.Pro mě by to asi nebylo. Beru ho spíše jako turistický cíl, jako něco zvláštního na podívání. K další památce jsme se museli dostat metrem. To byla sranda, když se skupina o 82 lidech přesunuje. Ale zvládli jsme to a přišli k vídeňské radnici- německy Rathaus. Radnice je obrovská budova, která připomíná spíše zámek. Naproti od ní stojí Národní divadlo. O ulici dál se nachází Parlament. U něj jsme udělali společné foto. Všichni lidé kolem se na nás dívali a určitě se divili, co je to za velkou skupinu. Dál jsme pokračovalikolem dvou významných muzeí Rakouska, mezi kterými stojí velká socha císařovny Marie Terezie. Dalším bodem výletu bylo sídlo Habsburků, zvané Hofburg. Opět jsme měli co obdivovat. Když jsme procházeli náměstím, zrovna se z radnice neslo polední zvonění. Nebyli bychom Češi, kdybychom z baťůžků nevytáhli krajíc chleba s řízkem. Po „obědě“ jsme se přesunuli k obrovské katedrále sv. ŠtěpánaStephansdomu.Aby byl náš výlet pestřejší, zaplatili jsme si výstup na jednu z věží. No, byla to fuška. Zdolat 343 schodů je opravdu dřina. Ale stálo to za to. Po výstupu se nám otevřel úžasný výhled na celou Vídeň. Byla to nádhera. Na věži Stephansdomu jsem zjistila, že Vídeň je krásná nejen z blízka, ale i z výšky. Potom už jsme měli rozchod v ulici plné luxusních obchodůKärtnerstrasse. Někteří si zde nakoupili, nebo prostě zalezli do kavárny Starbucks, kde měl být sraz.Následoval náš další přesun metrem, tentokrát tam, kam se všichni nejvíc těšili.Do zábavného centra Prater. Tady se někteří doslova „vyblbli“, i když nás počasí trošku zlobilo a začalo pršet. Po náročném dni ve Vídni jsme sedli do autobusu a vrátili se zase do naší České republiky. Myslím, že si to každý užil tak, jak chtěl. I když nám počasí ke konci trošku nepřálo, tak to vů-
č. bec 2/2013 nevadí, protože krásné vzpomínky déšť rozhodně nesmyje. Miroslava Ludvová,8.tř.
Také tento rok byl uspořádán zájezd do Vídně. Mě už letos čekala třetí cesta do rakouského hlavního města, a tak po Schönbrunnu a Belvederu jsme se těšili na historické centrum. Tak tedy 7. května, což je datum, které je už skoro každý rok zasvěcené Vídni, jsme ráno vyrazili. V autobuse jsem seděl hned na přední sedačce, protože rád pozoruji cestu a okolí. Tentokrát nás autobus nezavezl na okraj Vídně jako loni, ale dopravil nás až skoro do centra k domu Hundertwasserhaus, pojmenovaném po slavném architektovi. Dům hýřil mnoha barvami, byl tvořený nepravidelnými tvary s různě zaoblenými balkóny a také byl porostlý stromy, což tvořilo dojem, že tam ten dům vyrostl sám, z přírody. Zde jsme měli asi půl hodinky rozchod, abychom se mohli vyfotit atd. Následoval přejezd do samého centra Vídně. Využili jsme k tomu, jak jinak, oblíbeného metra. Jeli jsme na stanici Rathaus, tedy ke krásné vídeňské novogotické radnici. Tam jsme zatím metro nepotřebovali a vydali se po vlastních nohou. Prošli jsme okolo Parlamentu, kde také proběhlo velké společné foto, a pokračovali jsme okolo dvou muzeí a sochy Marie Terezie až k sídlu rakouského prezidenta – Hofburg. Zde byla krátká přestávka na WC. Docela nás pobavilo, jak nějaký pán u vstupu na placené záchody přišel, dal do turniketu půl eura a držel turniket do té doby, než lidé za ním prošli. Bylo jich asi 25 a my jsme čekali uvěznění na záchodech, až všichni projdou, abychom se vůbec dostali ven.
Kobylídále dědina Po této grotesce jsme pokračovali přes ulice s luxusními obchody na Stephansplatz, ke slavnému Stephansdomu. Měli jsme možnost vylézt si nahoru na věž. Po zdolání 343 opravdu namáhavých točitých schodů jsme se konečně dostali k vyhlídce a otevřel se nám pohled na celou Vídeň. Pak jsme měli asi dvouhodinový rozchod na nákupy a jídlo po půlkilometrové ulici s nóbl obchody, spojující Stephansplatz se Stadtsoper – Kärtnerstrasse. Spolu s kamarády jsme si zašli do Mc Donaldu na oběd, do kavárny Starbucks na horkou čokoládu a nakoupili nějaké dobroty v obchůdku Manner. S domluvou v cizím jazyce jsem neměl žádný problém. No a rázem byly tři hodiny odpoledne. A protože nás potkávaly občasné jarní deštíky, tak jsme v metru u Opery na stanici Karlsplatz hlasovali, jestli pojedeme vůbec do Prateru, nebo jestli už pojedeme domů. Bylo jasné, že se nikomu domů ještě nechce. A tak jsme nasedli na metro a jeli na stanici Praterstern, což je stanice přímo u lunaparku. Zde jsme měli tříhodinový rozchod. Musím říct, že mě to v sedmé třídě v Prateru vůbec nebavilo, ale tento rok už to bylo lepší. I když jsem byl jen v bludišti a na motokárách ,tak jsme si s klukama užili spoustu legrace. No a uteklo to jako voda, což platilo doslova, protože nám v Prateru taky dost pršelo. Byl čas jet domů. Nastoupili jsme do autobusu a vyrazili přes auty ucpanou podvečerní Vídeň zpět domů, do Kobylí. Trochu mě i mrzelo, že tak „báječnej“ den je už zase za námi. Chtěl bych poděkovat panu řediteli a paní učitelce Pešové, že pro nás takový fajn výlet uspořádali.
Štěpán Gala, 9.tř.
strana 39
č. 2/2013
Kobylí dědina
Letní lásky
Skrývačky
Na čele zas přibyla mi vráska, to byla asi ta loňská letní láska. Zdál se švarný jak princ z pohádky, než po čase došlo na hádky. Býval to ideál dívčích srdcí, než začal milovat automaty hrací. Já měla ho ráda a chtěla mu pomoci zbavit se téhle ošklivé nemoci. Lásku však odsunul na kolej vedlejší, cinkání mincí bylo mu přednější. Všechny špatné závislosti ničí křehké letní lásky. Nechcete-li míti vrásky, pusťte k vodě letní lásky!
Prvoky jsem se naučil zakrátko, láčkovci mi asi budou trvat déle. Oba Rusové, Popov i Dlaščenko, dorazili do cíle mezi posledními. Většina turistů končí svou návštěvu našeho kraje ve sklepní kolonii. Staré parní lokomotivy stály vzorně seřazeny okolo točny. Řetězec Makro je největším zásobitelem obchodníků a majitelů restaurací. Miroslava Ludvová, 8. B, Štěpán Gala, 9. tř.
Kristýna Ševcová, 9.tř.
strana 40
Tenhle vlněný pulovr tě náramně zahřeje.
č. 2/2013
Střelby 2013
Poslední květnový víkend pořádali myslivci v Kobylí střelby na asfaltové holuby.Týden před akcí se konala myslivecká brigáda.Okolí velké a malé myslivecké chaty se muselo zase po roce dát „do pucu“.Hlavně se musela posíct tráva,uklidit kuchyně,připravit vrhačky a spoustu dalších věcí. Jelikož jsem tam byla jediná dívka, nechtěli mě pustit k žádné pořádné práci.Byla jsem jim dobrá akorát tak na nošení klacků.Nakonec jsem zakotvila v horní velké myslivecké chatě, kde jsem umývala špinavé a zaprášené hrnky,aby se další týden mohlo do nich vařit kafe.Do přípravy střeleb jsem se vlastně zapojila úplně náhodou. To jsem jednou dojela za taťkou do lesa a myslivci právě potřebovali pomoc. Asi jsem se osvědčila, protože příště už se mnou automaticky počítali.A mně to vůbec nevadilo… Týden uplynul jako voda a střelby jsou tu.Lidí sice nepřišlo tolik jako v uplynulých ročnících, jelikož v sobotu nám počasí moc nepřálo, ale v neděli nám to počasí bohatě vynahradilo. Nejvíce lidí, jako tradičně, přišlo na zvěřinové speciality,ale taky na pivo a kofolu,které netočil nikdo jiný, než náš nejlepší výčepní Štěpán Gala.Po občerstvení a po zakoupení báječných tlap mistra Tlacha se lidé postupně přesunuli na terasu a sólo k horní chatě. Tam se zdržovali a sledovali báječný střelecký závod.Sice jídla trochu zbylo,ale střelců bylo požehnaně.Nedělního závodu se jich totiž zúčastnilo 61. Vítězem s stal pan Lebloch ,který trefil 42 holubů. Vítězové si mohli vybrat hodnotné dary a prvnì tři získali i krásné poháry. Z místních střelců se–jako sedmý- umístil pan Rostislav Otáhal.Ale pozadu nezůstaly ani ženy.Hned tři zástupkyně se také pokusily bojovat o poháry, bohužel ani jedna se neumístila na takové pozici, aby získala hodnotnější dar. Ale s prázdnou také neodešly, každá střelkyně si mohla vybrat víno. A víno z Kobylí je určitě taky dobrá výhra, no ne? Můj nejlepší letošní zážitek z kuchyně byl asi ten, když si jeden, ne zrovna velký deváťák, dal na oběd svíčkovou se šesti knedlíky. Muselo mu to hodně chutnat, jelikož další den si dal „repete“. No, někdo střílí, někdo si „dává do nosu“, někdo obojí. Prostě jak na správných střelbách. Já si na střílení budu muset ještě počkat, ale na pomoc myslivcům zase ráda půjdu. Tak zase příště… Nikol Varmužová, 9.tř.
Kobylí dědina Jaké profese jsme si zvolili V uplynulém školním roce ukončilo povinnou školní docházku 29 žáků devátého ročníku. Po prvním kole přijímacího řízení byli všichni přijati alespoň na jeden ze zvolených oborů. Svou budoucí profesi si žáci vybírali především podle svých zájmů a studijních výsledků. Oproti minulým letům se zvýšil zájem o učební obory. Vždyť šikovný instalatér nebo obráběč kovů se v praxi určitě dobře uplatní, stejně jako cukráři, jejichž výrobky se těší trvalému zájmu většiny z nás. Z níže uvedeného přehledu je patrné též rovnoměrné rozložení zájmu o studijní obory - žáci si vybírali v různých odvětvích. Je zde zastoupeno zdravotnictví, stavebnictví, chemie i umění. I. Gymnázia a studijní obory ukončené maturitní zkouškou Studijní obor hoši dívky celkem Gymnázium 1 2 3 Zpěv 0 1 1 Obchodní akademie 0 1 1 Aplikovaná chemie 0 1 1 Zdravotnické lyceum 0 1 1 Stavebnictví 0 1 1 Reprodukční grafik pro 0 1 1 média Hotelnictví 0 1 1 Sociální činnost 0 1 1 Mechanik 4 0 4 elektrotechnik Masér sportovní 1 0 1 a rekondiční Lesnictví 1 0 1 Celkem 7 10 17 II. Učební obory 3-leté Učební obor Automechanik Autolakýrník Strojírenské práce Instalatér Obráběč kovů Kuchař-číšník Cukrář Celkem
hoši 1 1 1 4 2 1 0 10
dívky celkem 0 1 0 1 0 1 0 4 0 2 0 1 2 2 2 12
Věříme, že všichni žáci zvolili dobře a budou na svém novém působišti spokojeni. Marta Pešová strana 41
ZeKobylí životadědina a díla 5. třídy Návštěva muzea Ve středu 19. 6. jsme s naší třídou navštívili v místním muzeu výstavu Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách. Fotografie se nám velmi líbily, nejvíce Šampaňské jezírko, Emerald lakes a Waimea cannon. Až budeme dospělí, chtěli bychom cestovat po světě a také přispět svými fotografiemi. Michal Čotek, Robert Valenta
č. 2/2013 Fyzikální pokusy V pondělí 24. 6. proběhly fyzikální pokusy v učebně fyziky a chemie. Šesťáci nás příjemně uvítali. Jako první se představila Sarah a její pokus s korálky a odměrkou. Řekla, že musíme co nejrychleji vyndat korále z odměrky tak, abychom na odměrku nesahali. Já jsem se samozřejmě přihlásila. Nejvíce se mi ale líbil pokus s hřebíky a magnetem. Šesťákům se to opravdu povedlo! Chtěla bych také v šesté třídě ukázat paťákům, co jsme se za rok fyziky naučili.
Táborák 21. 6. v 18.00 hodin jsme se sešli na školní zahradě, abychom se rozloučili s naší paní učitelkou Tesákovou. Opékali jsme si špekáčky a párky. Když jsme doopékali, hráli jsme i s rodiči hry, např. pantomimu, popisovali jsme slova a vykládali jsme si vtipy. Ještě jsme jedli i hrášek, co jsme zasadili na našem záhonku, a ochutnali jsme moruše. Po půl deváté jsme se spokojeni rozešli domů. Táborák se nám moc líbil
Natálie Dudová Výlet – Lednice Na výlet jsme jeli, radost jsme z něj měli. Když jsme dorazili, na lodičky nastoupili.
Šimon Chytka, Helga Strašná Když rej ježibab se blíží, už všechny děti vzhlíží, zda si je nějaká neodnese. „Ha, ha há!“ ozývá se v lese. To Helga Strašná blíží se, historky k ní pojí se, že děti velmi bojí se, když ji spatří jen. Zdá se, že zlý je to sen, však pravda jiná je: Helga Strašná neexistuje!
Byli tam i koně, sedli jsme si na ně. Na zámku si odpočali, zpátky domů se vydali. Kateřina Janošková, Eliška Vykydalová
Františka Štolfová strana 42
Připluli jsme k minaretu, vyšlapali nahoru, když jsme sešli zase dolů, koupili si bagetu.
č. 2/2013
Kobylí dědina
strana 43
Kobylí dědina
č. 2/2013
Kobylí dědina, Zpravodaj, vydává Obec Kobylí. Adresa: Obecní úřad, Augusty Šebestové 459, 691 10 Kobylí, IČO 283266. Tel.: 519 431 106, fax: 519 431 654, e-mail:
[email protected]. Toto číslo připravily – Eliška Kaszper, Táňa Rosochová, Jarmila Borovičková, Miroslava Řeháková. Vychází nepravidelně. Místo vydání Kobylí. Registrační číslo 370011091. Grafická úprava a tisk: Petr Brázda – vydavatelství Břeclav. Vyšlo v srpnu 2013. Náklad 650 výtisků. Cena 12,- Kč.
strana 44