Ročník XXIV, číslo 1
Vyšlo 1.4.2012
KŘÍŽ Kříž je vrcholem Ježíšova života. Na kříži se dovršuje jeho dílo a zjevuje Boží sláva a láska. Ta nikdy nezazářila úžasněji než právě na kříži. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život (Jan 15,13). Bůh za nás dává svůj život, a tím odhaluje svou lásku v celé slávě. Hledíme-li na Ježíšovy dlaně probité hřeby a na srdce otevřené kopím, chce se nám zvolat: „Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.“ Pod křížem se učíme, kde hledat svou slávu. Sláva zjevená v Ježíšových ranách nás učí, že utrpení není nesmyslné. Samo o sobě pomíjí, avšak láska, která je provází, zůstává navěky. Žádný lidský život se neobejde bez utrpení. Kdo ale trpí v lásce, přijal už závdavek Boží slávy. Wilfrid Stinissen
Okénko
-2-
1.dubna 2012
V TOMTO ČÍSLE OKÉNKA NAJDETE: Velikonoce v době Ježíšově a dnes......... 4 Velikonoce v Betlémě............................. 8 Ohlédnutí za farním plesem .................. 10
Postní duchovní obnova.........................13 Rozhovor s P. Adamem Ruckim ...........21 Pozvánky ...............................................27
MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 4.12. 27.12. 29.1. 19.2. 4.3. 4.3.
Vojtěch Šlezinger z Jiříkovic Andrea Fechová z Kobylnic Lilian Johana Sladká z Jiříkovic Eva Ivanišová ze Šlapanic Natálie Lízalová z Kobylnic Tomáš Macháček ze Šlapanic Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:
28.1. Václav Soukup ze Šlapanic a Lenka Čandrlová z Podolí Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 27.11. 24.12. 26.12. 28.12. 22.1. 23.1. 4.2. 9.2. 12.2. 14.2. 4.3.
Karel Kudlička ze Šlapanic Jaroslav Opršal ze Šlapanic Antonín Sadílek ze Šlapanic Marie Burianová ze Šlapanic Vladimír Hloušek ze Šlapanic František Boháč z Prace Václav Štěpánek z Jiříkovic Miloš Lorenc z Podolí Anežka Krčková z Kobylnic Drahomíra Mrkvicová z Kobylnic František Langer z Brna
(*1928) (*1953) (*1929) (*1927) (*1939) (*1938) (*1920) (*1929) (*1946) (*1926) (*1950)
Okénko
-3-
1.dubna 2012
Z KALENDÁŘE 8.4. 29.4. 6.5. 13.5. 13.5. 19.5. 20.5. 26.5. 27.5. 1.6. 3.6. 10.6.
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 1. svaté přijímání ve Šlapanicích Slavnost Posvěcení kostela v Podolí 1. svaté přijímání v Podolí Koncert duchovní hudby v Podolí Pouť do Křtin – hl. celebrant P. Bohuslav Richter Pouť ke sv. Janu Nepomuckému v Podolí Farní pouť do Křtin z Podolí Pouť v Bedřichovicích Noc kostelů 8. farní den ve Šlapanicích Koncert Ireny Budweiserové, zpěvačky skupiny Spirituál Kvintet v Podolí 17.6. Farní den v Podolí
UMUČENÍ KRISTA Toho dne jsem se uvelebila v posteli. Nastavila jsem svou malou černobílou televizi takovým směrem, abych na ni viděla z co nejlepšího úhlu. Jedním spínačem na televizi jsem opatrně točila doleva a snažila se naladit jeden ze čtyř televizních kanálů, které jsem dokázala pomocí malé antény chytit. Šlo to ztuha, ale já byla trpělivá, zbývalo zhruba deset minut do začátku pořadu, a proto jsem nikam nespěchala. Úspěšně jsem doladila patřičnou stanici, opřela se hlavou o polštář a čekala jsem. Deset minut uteklo jako voda a já jsem s netrpělivostí pozorovala začátek filmu s názvem Umučení Krista. V hlavě mi zněly pašijové zpěvy a před očima jsem si představila malou holčičku – sebe. Hnědovlasá dívenka sedící před televizí, pozorující v mnoha směrech kontroverzní film se zčistajasna zhmotnila přede mnou. Tenkrát mi bylo zřejmě 13 let a víc pozornosti jsem věnovala tomu, že budu mezi prvními, kdo film uvidí, než samotnému poselství, které v sobě film nesl. Vidina se náhle rozplynula a já začala věnovat pozornost tomu, co se odehrávalo v televizi. Pomalu jsem se nořila do děje a spolu s Ježíšem jsem prožívala posledních dvanáct hodin jeho života. Tentokrát však bylo něco jinak. Vnímala jsem všemi svými smysly děj natolik, že jsem si na chvíli byla jistá, že jsem sama součástí dějové linie. Všechny zvuky, hluk, křik, zkrátka vše se neslo kolem mých uší. Slyšela jsem veškeré hlasy lidí pohybujících se kolem Ježíše, jejich dech, nářky i radosti.
Okénko
-4-
1.dubna 2012
Jednou z nejdůležitějších osob však byla Panna Maria. Žena, která provázela Ježíše celým jeho životem. Milovala jej. Každá rána, kterou Kristus obdržel skrz bičování byla ranou do Mariina srdce a v tu chvíli i ranou do srdce mého. Náhle jsem si uvědomila, že již neležím ve své pohodlné posteli, ale klečím před televizí s rukami sepnutými a s očima plných slz. Malé kapky se pomalu měnily v potůčky, které mi stékaly po tvářích. V mysli jsem si pořád opakovala to samé dokola – Proč? Nakonec jsem si však uvědomila proč. Ježíš dal svůj život za nás. Aby vykoupil naše hříchy. Musel si projít vším tím utrpením až na samý konec. Nesl svůj kříž. Uvědomila jsem si, že jednou z těch osob, pro které to udělal, jsem byla i já. Ta, která si neustále na něco ztěžuje, ta které není nic dobré, ta která neustále hřeší. Spolu s plačícími ženami jsem Ježíše doprovázela na Golgotu, přála jsem si být tak odvážná jako Veronika, která se nebála a prošla skrz vojáky, aby ulevila Kristu, který znovu ležel na zemi pod křížem. Stále jsem klečela a uslzenýma očima pozorovala i samotné ukřižování. Pochopit, co cítila Marie, nebylo nijak těžké. Každý úder kladiva do hřebu mi zněl v hlavě jako zvon. Možná jsem v tu chvíli byla i sama přesvědčená, že je to úplný konec. Ten zanedlouho přišel, ne však s posledním Kristovým výdechem, nýbrž s jeho zmrtvýchvstáním. Nemusíme nutně shlédnout tento film, abychom pochopili to, na co jsem já přišla během dvou hodin na Bílou sobotu před třemi lety – Ježíš je živý! Veronika Soldánová
VELIKONOCE V DOBĚ JEŽÍŠOVĚ A DNES Blíží se Velikonoce, největší svátky a vrchol liturgického roku. V nich si připomínáme a znovu zpřítomňujeme události Poslední večeře Pána Ježíše s jeho učedníky, události Kristova utrpení, ukřižování, smrti a také vzkříšení. Velikonoce jsou ale svátkem, který se slavil už v době, ve které Ježíš žil. A jaký byl jejich obsah v té době a je u Židů dodnes? Obsahem tohoto židovského svátku je oslava
Okénko
-5-
1.dubna 2012
Boha jako Zachránce a Spasitele. Židé si při nich připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Každá izraelská rodina zabila beránka, který byl bez vady, a jeho krví potřela rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: "pesach", což znamená "uchránění, ušetření, přejití". Připomíná nám to i první čtení na Zelený čtvrtek z knihy Exodus: Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: "Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: 'Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit jako Hospodinův svátek. Budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'" (Ex 12, 1-8. 11-14) Dalším významem Pesachu je oběť za záchranu izraelského národa při přechodu Rudým mořem, o kterém čteme ve třetím čtení o Velikonoční vigilii: Hospodin pravil Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích.“ Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým. Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor
Okénko
-6-
1.dubna 2012
Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“ Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!“ Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici. Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu. (Ex 14,15 – 15,1)
Výraz Pesach tedy můžeme chápat ve dvojím významu: „přejití“ jako Boží ochrana před zkázou (Bůh přešel domy Izraelitů, jejichž veřeje byly pomazány krví) „přejití“ jako Boží záchrana Izraele při přechodu Rudým mořem A jak se slavil Pesach v době Ježíšově? Měl několik částí: - Před svátky byl uklizen celý dům a z domu byl odstraňován starý kvas. - Před západem slunce byl i v chrámovém nádvoří zabíjení beránci. Kněží zachycovali krev do nádob, podávali si je a krev byla vylévána k oltáři. Zabitý beránek byl pak odnesen domů, kde byl upečen na rožni. - Velikonoční večeře, která se konala v rodinném společenství. Stůl byl obklopen polštáři, určenými k ležení, účastníci leželi na levém boku. Levá ruka sloužila jako
Okénko
-7-
1.dubna 2012
opora, pravou se jedlo. Večeře se skládala z úvodních obřadů, velikonoční hagady (vyprávění příběhu o vyvedení izraelského národa) a večeře, modlitby po jídle a závěrečných obřadů. - Svátek Macot, který následoval, trval 7 dní. Židé jedli jen nekvašený chléb. Centrálním obsahem celého slavení je vysvobození z Egypta. K této stěžejní skutečnosti se připojují i jiné události z dějin spásy. Noční hymnus (k Ex 12,42) vypovídá, že v noci Pesachu jsou obsaženy čtyři noci spásy - noc stvoření - noc, kdy se Jahve zjevil Abrahámovi a on byl ochoten obětovat svého syna Izáka - noc vysvobození z Egypta - noc, ve které přijde Mesiáš Z toho, co zde bylo řečeno, můžeme jasně vidět v židovských velikonocích předobraz velikonoc křesťanských. Ve slově Pesach slyšíme i slova jako pascha, passio (utrpení, mučení) a pašije. A skutečně – skrze Kristovu oběť o velikonocích se završuje záchrana lidí, jejíž začátek se naznačuje uchráněním Izraelitů, jejichž veřeje domů byly potřeny beránkovu krví, pokračuje ochráněním Izraelitů při přechodu Rudým mořem a dovršuje se vykoupením skrze utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš, jeho umučení a zmrtvýchvstání, je završením dějin spásy vyvoleného národa. Věřím, že zamyšlení nad smyslem a obsahem židovských velikonoc nám pomůže lépe prožít i ty naše letošní. jáhen Ruda Prameny: - Doc. Dr. František Kunetka: „Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem“ – Židovský rok a jeho svátky (Olomouc 1994) - www.vira.cz
OPTIMISMUS NA PEVNÝCH NOHOU Křesťanský optimismus je optimismus velikonoční. Křesťan, optimista, netvrdí naivně, že všechno dobře dopadne, nýbrž s posvátnou vážností věří, že se i tehdy, když se něco nezdaří nebo skončí tragicky, Božím zásahem nevyzpytatelným způsobem změní to negativní v klad. Je velmi snadné být optimistou, když se vše daří. Náš křesťanský optimismus je optimismus velikonoční, to znamená, není žádným lehkomyslným životním optimismem při dobrém počasí, nýbrž je to optimismus zmrtvýchvstání, který prošel bouřemi a krupobitím a přežil smrt. Je to optimismus mimo noc a mlhu, mimo zlo a smrt a mimo čas, optimismus, pro který je vhodné spíše označení důvěřivé spoléhání. Henri Boulad: Všechno je milost, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 149-50
Okénko
-8-
1.dubna 2012
VELIKONOCE V BETLÉMĚ Velikonoce jsou pohyblivé svátky. Slaví se nejbližší neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Z původních svátků jara se vyvinul sedmidenní židovský svátek Pesach, oslavující vysvobození židu z egyptskeho otroctví. Podle biblického nařízení se musejí svátky Pesach konat vždy na jaře, krátce před křestanskými Velikonocemi. Během svátku Pesach se k masitým pokrmům přidává vše nekvašené. Typický chléb, moučníky.....Pokud byste v té době navštívili Mc Donald, i tam dostanete hamburgery v nekvašených chlebových plackách. Na rozdíl od křestanů se vajíčka nebarví. Tato tradice v Pesachu není. Muslimská víra Velikonoce nezná. Křesťanské Velikonoce začínají stejně jako v Česku, a to Palmovou (u nás Květnou) nedělí. Na tento den se křesťané připravují již několik dní. Před touto nedělí se ve všech květinářstvích pilně pracuje. Z palmových listů se vyrábějí ručně pletené copy s postranními košíčky a do nich se vkládají různobarevné květiny a stuhy. Konec těchto „copů“ drží pak děti v ruce při společném průvodu. Podle stáří dětí jsou copy různě dlouhé, dospělí mívají v rukou většinou malý copánek z jednoho lístku spletený do kříže nebo větvičku palmy. Ve Východním Jeruzalému každým rokem prochází průvod v čele s kněžími, poutníky s palmovými listy z Olivetské hory do Starého města Jeruzalém, cestou Via Dolorosa až k Chrámu Božího Hrobu, Jeruzalémskou Křížovou cestou. Asi 11 km od Jeruzaléma, uprostřed úrodných kopců porostlých olivovníky, vinnou révou a pšenicí, se nachází Betlém, nejposvátnější místo křesťanské víry. 35 000 křesťanů žijících zde procházívá o Palmové neděli původní starou uličkou Rás Ftés, která vás přivede až na náměstí před baziliku Narození Páně. Procesí věřících v čele s kněžími potom několikrát obcházejí kostel. Kráčejí doslova ve stopách odsouzeného Ježíše Krista. Obřady a mše svaté probíhají ovšem i v ostatních kostelích po celém městě. Via Dolorosa má svou tradici, ale ne všichni tuto cestu mohou projít. Často se stává, že zde někteří poutníci pod sílou prožitku a za ostrého slunce omdlévají. Skončila Palmová neděle a před křesťany zůstalo posledních pár dnů před samotnými velikonočními svátky. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, která má proti typicky katolickým zvyklostem odlišnou tvář. Příkladem toho je slavení v pravoslavné církvi. Všichni její kněží z palestinských chrámů odjíždějí o Bílé sobotě ráno do Starého města v Jeruzalémě, kde v Chrámu Božího Hrobu zapalují lucerny „Svatým světlem“, jež z hrobu vychází. Odvážejí si je do svých kostelů, kde vždy čeká slavnostní průvod skautů. Ti až ke kostelu doprovázejí auta se „svatým světlem“. Slavnostní atmosféru umocňuje hudba, v níž se proplétají zvuky mnoha bubnů, dud a také kostelních zvonů. Cestu ke kostelu lemují věřící, kteří přišli se svícemi či lucernami, aby si „betlémské“ světlo odnesli do svých domovů.
Okénko
-9-
1.dubna 2012
Po návratu domů se dávají do práce hospodyňky. Začínají vařit vejce, a ne právě málo. Různými barvami a technikami obarví v průměru 60 až 90 vajec. Některé pouze na červeno, jiné cibulovými listy, zdobí je látkou, otisky bylin a květů či velikonočními motivy. Ve večerních hodinách lidé odcházejí na vigilii. Pravoslavné kostely slouží půlnoční bohoslužbu. Společným zvykem ve všech kostelech je, že po skončení vigilie kněží roznášejí veliké proutěné koše s barevnými vajíčky. Lidé si mezi s sebou těmito vajíčky ťukají - vždy užší stranou na širší a zkoušejí, kdo vyhraje. ☺
Betlémské náměstí V neděli ráno začíná svátek Boží Hod. Od dopoledních hodin se lidé, oblečeni ve svátečním, navštěvují, aby si popřáli vše nejlepší. Každému jsou kromě přípitku nabízena čokoládová vejce a tradiční cukroví Mámul a Adžve. Obojí je připraveno z hrubé mouky. Mámul je malý bochánek ve tvaru kopule Chrámu Božího hrobu. Je plněn sekanými vlašskými ořechy s cukrem a skořicí a druhý Adžve je věneček připomínající trnovou korunu. Ten je plněn datlemi. Každému jsou nabídnuta malovaná vejce v proutěných koších, a jak by naše děvčata jistě uvítala, bez vymrskání. Během
Okénko
- 10 -
1.dubna 2012
svátečního dne se nejvíce podávají pokrmy z jehněčího masa, plněná ovce nebo maso na grilu v závislosti na tom, jak je která rodina početná. O velikonočních svátcích v Betlémě se lidé navzájem navštěvují, což je náročné především pro hospodyňky. Ale i zde už jsou výjimky, kdy se někteří lidé snaží svátky využít k odpočinku a odjíždějí např. do Jericha či k Mrtvému moři. Svá přání pak řeší telefonicky a setkání se svými blízkými pak plánují na dny po Velikonocích. Palestinští křesťané světí ještě i pondělí jako církevní svátek. Křesťané žijící ve vnitřním Izraeli si berou na dobu velikonočních svátků dovolenou, aby mohli Velikonoce prožít právě v místech, která jsou pro ně nejsilnější – v Betlémě. pro farní časopis Okénko napsala Marcela Janinehová Marcela Janinehová se narodila v Praze, do Betléma se přivdala před 35 lety. Její manžel, palestinský katolík, zde pracuje jako lékař. Vychovali tři děti a poslední dcera začala letos svá studia v Brně. Více najdete v pořadu Kafemlýnek ze 14.2.2012 v archivu pořadů na www.proglas.cz
OHLASY ZA 8. FARNÍM, TENTOKRÁT PIRÁTSKÝM PLESEM Sokolovna v Kobylnicích hostila už 8. farní ples. Ze všech moří a oceánů světa se sem v pátek 20. ledna 2012 sjela celá tlupa pirátů se svými ženami a mnohdy i oblíbenými papoušky, opicemi, hady a jinou „havětí“. Posuďte sami, jak se plesový rej vydařil: Marcela Buchtová: „Taková super nálada hned od začátku prostě "pirátská".“ Lenka Malíková: „Bylo pro mne poctou a potěšením, že mne pan farář přizval do týmu realizujícího letošní pirátský ples. Těžko však hodnotit ples z pozice organizátora. Za sebe mohu říci, že počáteční nervozita opadla, při počátečním dekorováním jednotlivých galér (kompasy, lebky, kormidla a kotvy), které proběhlo poměrně svižně i přes naše obavy, které jsme měli z velkého počtu uchazečů o medaile, které jsme museli v krátkém časovém úseku odbavit. Cílem hromadných soutěží bylo zapojit co nejvíce účastníků a potěšil nás zejména zájem seniorů. Téma bylo jednoduché a jasné, takže většina návštěvníků přišla v přiměřeně propracovaných kostýmech. Z mého pohledu měl letošní ples šmrnc a švih. Měl však jednu velkou chybu, a to se mi doneslo od více účastníků: byl tůůůze krátký. Ve 2 hodiny, kdy ples končil, byl plný parket tancechtivých a povětšinou docela střízlivých pirátů a pirátek. I přes svoji nelibost a nevůli předvádět taneční um za doprovodu ryčných melodií dechové hudby, jsem musela přiznat, že po několika sériích, pod vedením zkušených tanečníků, by se mi mohly tyto tance i začít líbit.
Okénko
- 11 -
1.dubna 2012
Snad by čtenáře zajímaly nějaké perličky ze zákulisí. Ples se připravuje od září v týmu cca 8 až 10 lidí. Nejprve je třeba vymyslet stručné, zvučné a šťavnaté téma ☺, což je oříšek snad největší. Poté následuje vymýšlení programu, scének, soutěží. Plánování rekvizit, kostýmů, výzdoby sálů, hudebního doprovodu, občerstvení, tomboly. Setkáváme se na faře 1 x za 14 dnů, měsíc před plesem již každý týden. Večer před plesem proběhne neveřejná ozvučená a kostýmovaná generální zkouška, chystání sálu, kontrola rekvizit a ostatních detailů. Jelikož přípravný tým byl tak nějak různorodý – od studentů, přes mamky na mateřské až po úspěšné manažery – každý se se svými schopnostmi a znalostmi ujal svého úkolu a přirozeně přispěl k celkovému výsledku, který jste mohli sami zhlédnout a ohodnotit. Opět musím připomenout, že uvítáme ohlasy, ať už kladné nebo přísnější. Potěší nás tipy na témata, průběh, soutěže či vylepšení programu. Nové nápady jsou na místě a rádi jim budeme věnovat pozornost. Neváhejte nám napsat na
[email protected]. Jedině tak máme pocit, že jsme se nesnažili marně a že jste byli s plesem spokojeni a zažijeme tak všichni pocit živé farnosti. Už nyní se těším na další ples, ať už z pozice organizátora nebo návštěvníka.
otec Miloš alias Jack Sparrow
Okénko
- 12 -
1.dubna 2012
Pro úplnost dodávám jména pořadatelů: Ivča Kvasničková - Noční Bouře, P. Miloš - Jack Sparrow, Michal Ulbrich - Reskátor Ruda Staněk - John Silver, Pepa Zemánek - Al Halíb (v průběhu se změnilo na Al Halík :-))))), Pavla Melounová - Lotosový květ, Markéta Staňková - Mořská Medůza, Petr Horák – Barbarosa, Lenka Malíková - Černá Perla.“ Věra a Přemysl Parmovi: „Stoprocentně neprohloupil, kdo si lístek na palubu koupil. I když nejdřív nahnal nám dost strachu Jack Sparrow ve střelném prachu. Za chvíli však zvykli jsme si na jednooké s pistolemi a meči. Společně jsme soutěžili o flašku rumu jako diví. Ženy, zpěv a tancování, pivo, víno, hodování. Řádně jsme si užili a do přístavů šťastně dopluli. Děkujeme kapitánu, na zemi i na nebi, že nám dopřál tuhle švandu pobavit se s přáteli.“ Martina a Pavel Petříkovi: „LÍBILO: Líbilo se mi všechno. Ples byl dobře zorganizovaný, vybráno bylo také ideální téma, dobrá muzika, známé prostředí. Co dodat? Super akce! ZAUJALO: Všechny krásné pirátky, především ta moje. Moc jí to na plese slušelo. PŘEKVAPILO: Byl jsem tak trochu překvapený sám ze sebe, že ve mně kousek piráta tak trochu dřímá. Tančil jsem více než na předešlých plesech. Nějak se mi podařilo vžít se do role piráta, tak jsem si to vskutku užíval a bavilo mě to. ROZESMÁLO: Parádní a zábavná scénka na úvod s fantastickými hereckými výkony a kostýmy. ŠOKOVALO: Asi nic. INSPIROVALO: Dobře načasované a organizované soutěže. Především asi to rozdělení všech do čtyřech skupin a zapojení vlastně každého, kdo chtěl soutěžit. Myslím, že se tak zabavilo mnohem více lidí. I soutěže samotné nebyly příliš dlouhé a časové rozestupy mezi nimi byly dobře načasované, takže to bylo vše pěkně vyvážené. Vstupní scénka, tanec, soutěže, tombola, ale i prostor na pokec u panáka. :-). Ideál. CHUTNALO: Pivo a rum, jako asi každému pravému pirátovi v sále :-D“
Okénko
- 13 -
1.dubna 2012
Markéta Remešová: „Sál byl plný pirátů, oděných do košil, vest a kabátů. Těžko se mi věřilo, že jim vedro nebylo. Muži vousem zarostlé měli tváře, skoro všichni, včetně pana faráře. Šavle houpaly se jim u pasu, korálky vpletené měli do vlasů. Ženy jiskru měly v oku, se svými muži bok po boku rumem se posilnili, a pak střevíce protančili. Byla to úspěšná plavba pod velením zkušeného kapitána... ...až na ty neduhy následujícího rána.“ Řadu dalších fotografií a videa najdete na www.farnostslapanice.cz. Už teď se všichni těšíme na nové invence při dalším ročníku! sestavila Ivana Horáková
JSEM ŽIVÝ? To je to nejdůležitější pro naši činnost zde na zemi. Být živý. Pokud jsem živý, tak je to výborné, protože můžu dojít ke svatosti. Skrze LÁSKU, která se dívá, mluví a komunikuje, může každý z nás dojít k MILOSRDENSTVÍ a ODPUŠTĚNÍ. Tak o tom a ještě o mnohém byla postní duchovní obnova v naší farnosti. Letos jsem se i já zúčastnil duchovní obnovy a je škoda, že nejde tyto obnovy udělat pro nás křesťany jako “povinné“ – tak jako výuku náboženství. Je to vlastně soubor přednášek, které prohlubují vzdělávání. Ti, kteří další fázi náboženského vzdělávání absolvovali během katechetických nebo jiných kurzů, mně dají za pravdu. Je to velice přínosné. Spolu s P. Adamem Ruckim jsme si také zopakovali život Pany Marie, jejich “devět vyučovacích hodin“. Dalo by se říci životních bodů, (událostí, postojů), jak žít a dojít ke SVATOSTI (postoj služebnice Páně při zvěstování, postoj matky při ukřižování, postoj když měla v náruči mrtvé tělo svého syna, …) Panna Maria to dokázala a my k tomu máme úžasnou pomoc – EUCHARISTII. V její síle dokázal i otec Adam odpustit svým nepřátelům a zrádcům, kteří ho dostali i do vězení, … Svěříme-li bolest do rukou Pána, on nám ji pomůže nést (ponese nás ve své náruči).
Okénko
- 14 -
1.dubna 2012
Kromě EUCHARISTIE nám k tomu má pomoci odpuštění hříchů. Malá zpověď = lítostný pohled na kříž, objetí a políbení nohou Pána Ježíše. Tak jako Marie Magdalská, (drahocenným olejem umyla Ježíšovi nohy a vlasy je sušila), anebo Veronika (prošla mezi vojáky a rouškou otírá pot z jeho zkrvavené tváře). Obě nedbaly na to, co si řeknou lidé, a konaly dobro. Marie Magdalská byla také první hlasatelkou božího království pro Ježíšovy učedníky poté, co Ježíš vstal z mrtvých. A co my? Jakou cestou se vydáme? “Nepředběhnou nás do Božího království celníci a nevěstky?“ - Pojďme cestou MILOSRDENSTVÍ a ODPUŠTĚNÍ jako Zacheus, Marie Magdalská nebo lotr na kříži. - Nepřestaňme DOUFAT = MÍT NADĚJI. - Nedávejme se cestou Jidáše, který zradil Pána stejně jako Petr. On to potom řešil s Pánem. Jidáš však ne. - Ať jsme ŽIVÍ a dokážeme být VĚRNÍ svému Pánu. Olda Sedláček
POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA S P.ADAMEM RUCKIM Pátek 2.března 1. katecheze: BŮH CHCE, ABYCHOM BYLI ŠŤASTNI Naše duše je nekonečná, proto ji může naplnit jenom Bůh. Máme se otevřít Boží lásce, uvěřit jí. Láska nás promění. Naslouchejme Lásce, jezme Lásku v Eucharistii. My si leštíme svatozář, konáme řadu dobrých skutků, myslíme si, že svatosti dosáhneme sami. Ne, máme se otevřít Bohu. Jaké je nejdůležitější slovo ve vztahu s Bohem, v manželství? Být živý. Buďme živí, žijme v dialogu a ve vztahu se vzájemně dobývejme. Demokracie se zrodila na základech křesťanství, protože křesťanství je vírou v trojjediného Boha, který sám v sobě je ve sdílení třech osob. V křesťanství probíhá dialog. V zemích, kde převládá islám, nebo různé politické nedemokratické filosofie jako komunismus, se křesťanství neujímá.
Okénko
- 15 -
1.dubna 2012
Co znamená být živý? Dívat se – do milujících Ježíšových očí. Jsme klenoty. Ve vztahu se máme dívat jeden na druhého. Mluvit – modlit se. Ve vztahu k Bohu musíme mluvit. Ve vztahu se máme svěřovat. S manželem si dát každý den po příchodu z práce 20 minut rozhovoru. Naslouchat – srdcem. Bližním i Bohu. Dítě přijde s problémem, často je odbudeme, ale může se stát, že už znovu nepřijde…Máme být nastaveni k naslouchání. Pokud se naučím dívat se na Ježíše, mluvit s ním, pak On sám bude v nás naslouchat druhým. Nemusím nic, On utěšuje, naslouchá druhým. Příběh: Milujeme-li více, láska proměňuje, třeba i partnera. P. Adam oddával věřící dívku s hledajícím partnerem a říkal si: „Snad jim to bude fungovat.“ Po nějaké době k nim přišel na návštěvu a viděl dům vyzdobený dřevěnými výtvory. Podivil se, že nevěděl o manželově zálibě. Žena mu řekla, že to nikdy dřív nedělal. „A co jsi s ním teda udělala?“ „Nic, jen ho mám ráda.“ Příběh nám dokládá, že když milujeme, rozvíjí se v našich blízkých i netušené dary. Máme mnoho očekávat, jak od Boha, tak od svých blízkých. Nepřestávat je dobývat, i po letech se o partnera chvět, usilovat o něj. Věřit ve vzkříšení manželské lásky. Zkoušet se na svět dívat očima toho druhého. Žena jde s manželem na fotbal, manžel s manželkou pak v neděli na výstavu háčkování ☺. Buďme věrni v temnotách tomu, co jsme viděli na světle. ADORACE Buďme věrni Bohu, evangeliu a nenechejme se zviklat. Kdo věří Kristu, nemusí se stydět, má jít s pozdviženou hlavou. Jistotu čerpejme z adorace. Zde dochází k intimnímu setkání s Ježíšem. Když adoraci nevyužíváme, máme pak sklon hledat jiné „lásky“. On nám pomůže překonat všechna trápení. Čím krásnější je naše srdce, tím krásnější bude naše tvář před Bohem v nebi.
Okénko
- 16 -
1.dubna 2012
Sobota 3.března 2. katecheze: MILOSRDENSTVÍ A OSPRAVEDLNĚNÍ Duch svatý je nebeský chirurg, umí nás zušlechťovat. Příběh: Francouzský velvyslanec, básník a konvertita Charles Péguy těžce onemocněl a vydal se na poutní místo Chartres, aby zde svěřil Matce Boží svoje dcery. „Hodil“ jí je a utíkal, aby mu je nemohla „vrátit“. Hodil svá trápení Bohu, jak je to snadné, jednoduché! Co Bohu dáme, to On promění! Z našich nedostatků dělá přednosti. Někdy vnímáme Boží spravedlnost jako „trest“, ale Pán umí z naší hříšnosti vykřesat svatost. Vrať se k Desateru a budeš svatý. Otevřme se milosrdenství! Víra + milost = spása + skutky zjevující spásu. Někteří lidé nepotřebují Boha, chovají se samospasitelně. Symbolem spásy a vykoupení je služba. U Ježíše mytí nohou apoštolům. Sv. Petr a Jidáš se zachovali stejně. I Petr jednal sám za sebe, dokonce chtěl spasit Spasitele, když při zatýkání Ježíše uťal vojákovi ucho. Později ale Petr zjistil, že si nemůže pomoci sám. Setkal se s Ježíšovýma očima, uviděl v nich tolik lásky a milosrdenství, že se rozplakal, litoval hříchů a vrátil se k Ježíšovi. Proces od samospasitelnosti ke spáse vede přes: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Mt 18,3) Dítě ví, že všechno má od táty a mámy. Tatínku, prosím tě, dej mi to a to zdarma! Někdy šetří do pokladničky, aby mělo třeba mamince na kytičku, to jsou pak drobné zásluhy. Ale nejdůležitější je milost. Hřích je někdy bránou k setkání s Kristem. Důležitým mezníkem v životě sv. Maří Magdaleny (magdalská – „žena žijící v kasárnách“) byl pohled (milost) a slovo (zákon). Máří někde za stromem uslyšela Ježíšova slova, že i ona má šanci. Šimon pořádal hostinu pro zvaného hosta, najednou tam vtrhne takováto žena…Vrhne se Ježíšovi k nohám, omývá je olejem, dává tím všechno. Své srdce, svou krásu a svými vlasy jakoby „uloví“ Ježíše do svého srdce. Kříže v našich domovech jsou jaksi zbytečně vysoko, pro úkon naší kajícnosti, když chceme přijít a symbolicky políbit Kristovy nohy. Odpouští nám Boží milosrdenství ve svaté zpovědi v tajemném těle Kristově. Když hřeším, jakoby hodím bláto na druhé. Příběh - Kněz ve farnosti se trošku přiopil. V průběhu kázání už to nemohl vydržet a rozplakal se. Omlouval se. Lidi se zmobilizovali, začali se za kněze modlit a on se
Okénko
- 17 -
1.dubna 2012
uzdravil. Spolu s ním přestalo „bumbat“ dalších 7 lidí. Ve zpovědi nám odpouští celá církev. Zpovídejme se pravidelně. Ve společenství se člověk uzdravuje. Sv. Terezka v 9 letech četla Písmo a maminka ve vedlejším pokoji slyšela otevřenými dveřmi, jak se její dcerka rozhorlila: „Jidáši, cos to udělal, já bych se Ježíšovi vrhla na krk a ne na provaz.“ V tomto jednoduchém příkladu vidíme velikou svatost. Náš Bůh odpouští políbením. Vzpomeňme na milosrdného otce při návratu marnotratného syna. Svědectví – P. Rucki málem „vyfackoval“ muže, který jej a mladé křesťany udal komunistům a šel ke sv. přijímání. V tu chvíli se ale P. Rucki obrátil na Pána Ježíše a prosil o milost. Dostal ji v takové síle, že těsně před přijímáním byl tak pln lásky, že by toho muže byl objal. Církev je nemocnice. Ježíš je lékař a my asistenti. Při jedněch duchovních cvičeních Janu Pavlu II. přednášel kardinál Forte a uvedl: „My věřící jsme ubozí ateisté a den co den usilujeme o víru.“ (Papež prý jen souhlasně pokyvoval.) Svědectví – P. Rucki byl v r. 1984 1,5 roku ve vazbě. Po 25 letech jej na jedné akci vyhledal jistý muž a ptal se, zda si jej P. Rucki pamatuje. Ten se omluvil, že neví. Muž s pohnutým hlasem řekl, že on je tím soudcem, který jej před 25 lety odsoudil. P. Rucki jej s velikou lásku objal a zvolal: „Bratře!“ Po sv. zpovědi se stáváme svatými. Získáváme svatost, nevinnost. Petr zhřešil jako Jidáš. Jde ale o to, že se Jidáš chtěl spasit sám, ale Petr zakusil, že to sám nezvládne. Spolehl se na Ježíše, vyhledal ho a vrátil se k němu. Když jsme narušili vztah s Kristem vraťme se! 3. katecheze: BUĎTE DOKONALÍ, JAKO JE DOKONALÝ VÁŠ NEBESKÝ OTEC Sv. Terezka se zpovídala u jednoho jezuity a říkala, že chce být svatá. „Musím být veliká svatá, alespoň jako Terezie z Avily. Já jsem sotva opeřené ptáče, ale mám srdce orla.“ Později jela poprvé se svou sestrou a tatínkem v jednom klášteře výtahem a tam jí „to“ prý došlo. „Já mám způsob, jak být svatá. Výtah! To je cesta ke svatosti. Vrhnu se Ježíši do náruče a On mě vytáhne do nebe a já budu svatá.“ My si zasloužíme peklo, ale Ježíš nám zasloužil nebe, je to milost. Lotr po pravici se stal prvním nebešťanem, uvěřil Kristu. Eucharistie - Každý máme být eucharistií. Sv. Alžběta: „Jsme prodloužením člověčenství Ježíše Krista na této zemi. Kam chce Ježíš přijít, posílá nás.“
Okénko
- 18 -
1.dubna 2012
Lidé, kteří nikdy nebyli v kostele, si z nás mají „ulomit“ eucharistii, čerpat sílu z eucharistie v nás. Dbejte na to, aby ani kousíček Slova při čtení, při liturgii, nepadlo na zem. Při proměňování nebuďme pasivní. Máme spolu s knězem v srdci opakovat konsekrační text (slova proměňování). Všední život se po sv. přijímání stává pokračováním mše sv. Každý náš úkon se stává eucharistií – úsměv, vaření, jedna velká eucharistie. Usmívám-li se, usmívá se na ty druhé Bůh ve mně. Jako by říkal: „Pojď, poutníče, znavený a ztrápený, Bůh na tebe čeká, mám srdce pro tebe otevřené. Svědectví – Jeden známý P. Ruckiho P. Stanislav byl vážně nemocen, upoután s roztroušenou sklerózou na vozíček. P. Rucki mu říkal: Stanislave, ty jsi ukřižovaný s Kristem na ten vozíček.“ Ale díky eucharistii v něm byla veliká síla a nesmírně druhým sloužil, i když sám nezmohl nic. Kněz svolává Duchem svatým Ježíše do eucharistie. Příběh – Nadřízený v práci má narozeniny. Jeden ze zaměstnanců se rozhodne koupit mu k 50.narozeninám zlato za 15 tis. Kč. Kolegům pak nabídne, aby se na přání podepsali, aniž by mu přispěli. Tak je to i s námi. Ježíš za nás všechno zaplatil a my „děláme haury“ při proměňování. Ztotožňujeme se s Kristem a voláme k Bohu, že i my se obětujeme, vydáváme, jako bychom volali: My jsme také byli ukřižovaní! Sjednocujeme se s Kristem. Tento postoj je ale důležitý, protože tím upevňujeme svou důstojnost. Přijímání - My přijímáme Ježíše, ale i On přijímá nás. My se dáváme Jemu, On nám. Jeden svatý řekl, že my patříme totálně Kristu. Jsme Kristu drazí jako krev jeho vlastního těla. Takovou máme před ním cenu. Bude o nás bojovat do posledního dechu! Sv. Bernard měl jednou problém s určitým hříchem a nemohl ho přemoci. Usurpoval (nárokoval) si vše, co neměl z Ježíšova probodeného boku. Ježíš chce být s námi ve všem. Přijímá na sebe naše bolesti, nemoci, hříchy a křehkosti. Svědectví – Pohádejte se s Bohem. P. Adam sloužil mši sv. za dívku, která nešťastně zemřela při pádu žel. mostu u Studénky. Bylo jí 18 let. Když přicházela k přijímání její ztrápená, doslova bolestná matka, hádal se s Bohem. Proč to udělal, proč to dopustil. Dostal ale od Krista vzápětí odpověď: „Já to s ní ponesu, ponesu s ní tu bolest, posílím ji.“ 4. katecheze: DEVĚT VYUČOVACÍCH HODIN PANNY MARIE Maria je největší lidská učitelka. 1.Zvěstování Vše bylo dílem Ducha svatého. Ona se otevřela bohu. My křesťané se také otvíráme Bohu, ale tak, že Ježíše pozveme do auta svého života jako spolujezdce. On chce ale mít
Okénko
- 19 -
1.dubna 2012
klíčky od našeho vozu, od našeho života. Pak ale máme strach, co když ztratím práci, stane se nějaké neštěstí…? Svědectví – Jeden známý od P. Ruckiho má 5 dětí a ztratil práci. Přijal to celkem pokorně, Pánu to nijak nevyčítal. Hledal, ale práce nebyla. Tak prodal kousek pole, opravil dům a chodil lyžovat. Tam se potkal s bossem železáren a dostal skvělou práci. Vydělal 4x více, než dříve. Plakal pak vděčností… Maria si také řekla, jak to zvládne. A my? Jak zvládneme školu, děti, rodinu? Pán odpovídá: „Duch svatý tě zastíní.“ Otevřme se Duchu svatému, nechejme jej působit. 2.Služba Panna Maria přijala andělovo poselství, ale nesedne si na trůn. Běží sloužit Alžbětě. Navíc nese Ježíše pod srdcem. Ve chvíli setkání s Alžbětou ví, všechno. Duch Svatý jí vše vysvětlil. Kdyby jí to Maria chtěla říci lidskými slovy, Alžběta by to nepochopila. Duch Svatý jí dává pochopit a navíc Alžběta zpětně Pannu Marii upevňuje ve víře. (Teologové říkají, že Jan Křtitel byl v té chvíli osvobozen od dědičného hříchu, proto si připomínáme jeho narození 24.6.) Maria v tu chvíli velebila Boha. Židovské dívky při chválách prý tancovaly, tak i Maria jistě tancovala. Alžběta zřejmě svého manžela napomínala: „Vidíš, nic neříkáš, nemluvíš a podívej se na Marii.“ Zachariáš byl kněz, praktikující, ale nevěřící. A potom, až byl i on naplněn Duch Svatý zazpíval chvalozpěv, kterému někteří duchovní říkají „Hymnus obráceného kněze“: Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid.“ Kněží se jej modlí denně, potřebují obrácení, jako i my všichni. 3. Velebení Boha Prosit a děkovat, odprošovat umíme, ale velebit Boha pro něho samého, to už je těžší. Máme se dívat na Boha z pohledu: „Bože, ty jsi tu a jednáš podle své vůle.“ Svědectví - P.Rucki byl ve 33 letech ve vazbě s dalšími šesti spoluvězni. Mnozí z nich kouřili. P. Rucki z toho měl migrény a uvnitř sebe se vztekal. Pán mu ale ukázal toto: „Z kazatelny je snadné chválit Pána, chval mě teď…“ Po delším čase a vnitřním boji se to naučil, rozhodl se chválit Pána. Chvála v bolesti, nemoci je rozhodnutí. Pán ho v srdci uzdravil díky chválám a už byl z vězení „venku“. Pán ho posílil. Už ho nic „neválcovalo“. Spoluvězni se divili, proč má takovou náladu? Svědectví – V jedné rodině umíral mladý syn na leukémii. Rodiče ale chválili Pána. Když zemřel, chválili Boha ještě víc. Všichni se divili, nevěřící se pohoršovali, ale vytušili sílu v křesťanství.
Okénko
- 20 -
1.dubna 2012
Sv. Pavel se Silasem byli zbičovaní, uvěznění z pouty na rukou a zpívají žalmy. Vězení se rozpadne, pouta se uvolnila. Hlídač se chtěl zabít, ale nechal se pokřtít i s celou rodinou. Chvála nás pozvedá do jiné sféry, k jinému pohledu na naši bolest a kříž. 4. Ponížení V Betlémě nebylo místo pro narození Ježíše, ani po smrti nebylo, kam by jej Maria uložila, opět se ocitá za hradbami. Když se nám v rodině stane nějaká potupa, ponížení, ostuda…Proč to Pán dopouští? Ježíš je sochař, vyloupne z nás to krásné. Formuje nás utrpením. Teprve až projdeme hořkostí kříže, jsme jiní, chápavější, moudřejší. Je to dar Boží, On ví, co dělá. Svědectví – Farníci bránili P. Ruckiho, když byl zatčen. Jedna žena se vydala se svěcenou vodou na ÚV KSČ, kropila je tam s ní a modlila se exorcismus. V r. 1985 tak možná začalo zrát duchovní vítězství demokracie u nás. P. Ruckeho nařkli z užívání drog, zneužívání dívek. Zbavili jej státního souhlasu, a tak se živil manuálně. Jednou, když šel v montérkách a s trubkou jej zastavila jedna žena a prosila jej o požehnání. Trubku odložil a uprostřed náměstí jí požehnal. Při pohledu zpět vidí P. Rucki, že měl touto těžkou životní školou projít, aby mohl být později spirituálem v kněžském semináři. 5. Obětování Maria Ježíše obětovala v chrámě. I my máme všechno Bohu pozvedat k oběti. To krásné i to těžké, i hřích. Např. maminka je nadšená z miminka, zapomíná na manžela – pozvednout je k oběti. Jindy: Muž se v práci zahledí do jiné ženy – pozvednout ji k oběti. Všeho se pro Boha vzdát, všechno mu obětovat. 6. Duchovní krize Ježíš se Marii ztratil v Jeruzalémě. I ta nejslabší modlitba, když jsme v úzkých, prožíváme krize, má velikou cenu. Buďme věrní! Bůh v modlitbě očišťuje naše srdce a očišťuje i náš samotný vztah k němu. Jsou období, kdy mi modlitba nic nedává. Tehdy se mám rozhodnout, že chci dělat Bohu radost. Proč se Bůh skrývá? Aby rozšířil naše srdce pro lásku. 7. Všednodenní Nazaret Maria se dennodenně v přítomnosti Ježíšově rozhoduje pro Boha. Nejen jednou, když souhlasila s početím Božího Syna, ale činí toto rozhodnutí každý den.
Okénko
- 21 -
1.dubna 2012
8. Maria pod křížem Maria pod křížem mlčí. Nekřičí, dostává sílu z Ducha svatého. Volejme v těžkých chvílích Ducha svatého jako Maria. Její srdce jakoby volá: Otče, něco musíš udělat! A On udělal. Vzkřísil Ježíše. Naše naděje má podobně jako u Marie sahat až za hranice smrti! Zdrávas Královno, matko naděje! Žijeme, dokud máme naději! Svědectví – Za P. Ruckim si jedna žena přišla stěžovat, že děti nechodí do kostela a nemá smysl se u nich o něco snažit. Prý už je taková doba. P. Rucki jí řekl: „Vám, babi, nic Bůh nedá, vy nic nečekáte.“ Básník Charles Péguy jednou řekl o naději, že je malou sestřičkou, která za sebou táhne další dvě starší sestry: víru a lásku. „Buďme spiklenci sestřičky naděje.“ I když mě Bůh nevyslyší 10 x, tak budu doufat, že pak už ano. Doufat do posledního okamžiku, i kdybych měl smrt na jazyku. Doufat jako Maria pod křížem – Matka naděje. 9. Večeřadlo prosí o Ducha svatého Učedníci ve večeřadle prosí Mariina snoubence, Ducha svatého, aby přišel. Je to Duch jejího Syna. Maria je vlastně křestní i biřmovací kmotrou církve. Nese první církev ke křtu a biřmování. My svoláváme Ducha Svatého, aby oživoval naše rodiny, aby nastartoval vše dobré v našem životě. On nás oživí, abychom byli svěží. Duch svatý mění srdce kamenné v srdce živé. Máme se spojovat s Duchem svatým, máme po něm toužit. Láska chce být očekávána. Touha po Bohu je neustálá modlitba. Když se moje nedokonalá touha setká s dokonalou touhou Boží, bude to „rachot“. Závěrem P. Rucki při našem poděkování za jeho duchovní obnovu u nás řekl. „Buddhisté neděkují za dary, které si vyžebrali. Říkají, že mají poděkovat ti, kteří je obdarovali. Měli přece možnost udělat dobrý skutek. Tak já vám děkuji.“ Zpracovala Ivana Horáková
P. Adam Rucki
Okénko
- 22 -
1.dubna 2012
ROZHOVOR S P. ADAMEM RUCKIM Moji přátelé ve Šlapanicích, děkuji Vám za krásné společenství během obnovy, za otevřená srdce (ušatá srdce) i za to, že jsem se mohl učit u Vás. Každé setkání je obohacující. 1. Otče Adame, můžete se nám, prosím, v krátkosti představit? Pocházím z nejvýchodnější obce v naší republice (Bukovec), která patří do farnosti Jablunkov (jablunkovský průsmyk). V této farnosti je průměrná účast na bohoslužbách kolem 4000 věřících a slouží jim 5 kněží (z toho 2 františkáni). 2. Zastával jste funkci spirituála v kněžském semináři, jak na toto období vzpomínáte? Od kněžského svěcení už uplynulo 38 let, z toho jsem 10 let sloužil jako spirituál v kněžském semináři v Olomouci. Nyní už sedm roků konám službu spirituála pro kněze v diecézi ostravsko-opavské. Říká se, "když Bůh chce obrátit kněze, pošle ho za představeného do kněžského semináře.“ Je na tom určitě kus pravdy. Seminář nutí k hlubší modlitbě i studiu. Bohoslovci nechválí za pěkné kázání, ale dovedou být kritičtí. Na seminář vzpomínám jako na nejkrásnější roky mé kněžské služby. Nyní mám mnoho přátel po celé naší Moravěnce. Nynější služba "naslouchajícího" kněžím je ještě bohatší a stále krásná. 3. V bohosloveckém prostředí se zažije jistě spousta humorných historek, můžete se s námi o nějakou podělit? Humor bohoslovcům jistě nikdy nechyběl.Úsměvných a hezkých chvil nebylo málo. Když jsem slavil svoje narozeniny poprvé jako spirituál, zanesli mě bohoslovci do vany naplněné vodou – byl leden. Na sobě jsem měl zimní oblečení, huňatý svetr. Sladce jsem se jim pomstil. Z koupelny jsem kráčel dlouhými chodbami na svůj pokoj zipovým způsobem od stěny ke stěně, aby se na chodbu dostalo co nejvíce vody. Bohoslovci se s úklidem pěkně zapotili. Bohoslovci si dovedli zpestřit svůj život různými překvapeními, zvláště, když měli narozeniny. Spolubratři jim třeba vystěhovali pokoj a udělali z něho kapli anebo také našli v zimě ve svém pokojíku metrového sněhuláka. Rošťárny byly na denním pořádku. 4. Nyní jste biskupským vikářem pro péči o duchovní povolání - jakou byste dal radu rodičům, aby ve svých dětech probouzeli dispozice pro duchovní povolání? Jakou radu rodičům, aby děti zatoužily následovat Krista zasvěceným životem? První a nejdůležitější věcí je ukázat dětem krásu křesťanského života. Čím rodiče žijí, tím krmí svoje děti. Když jsem navštěvoval rodiny našich bohoslovců, zjistil jsem, že ten nejlepší
Okénko
- 23 -
1.dubna 2012
seminář je dobrá rodina. Chlapce z těchto rodin nebylo třeba nějak zvlášť formovat. Když rodiče v koutku srdce chovají tužbu, aby jejich syn byl knězem a modlí se za to, Bůh bude probouzet povolání. Mnoho bohoslovců přišlo do semináře také díky svým obětavým a věrným kněžím ve farnostech. Nejednou říkali: "Chtěl bych sloužit jako náš farář". Musí na svém knězi vidět, že je šťastným knězem, že ho to "baví", že má rád Boha i svoje farníky. Když se kněz zamiluje do Krista, bude potom o Něm věrohodně mluvit slovem i životem. 5. Jak by měl mladý člověk správně naslouchat, aby nepřeslechl Boží hlas? Mladý člověk, kterému rozžhaví srdce Duch Svatý, musí mít čas na tuto lásku, která k němu promlouvá v srdci. Lásce nelze trvale vzdorovat. Bohužel, v dnešní době je příliš mnoho "rušiček", lákadel, ale nesmíme zapomenout, že nekonečnou lidskou duši může naplnit a uspokojit pouze nekonečný Bůh. Neumí to žádný i skvělý člověk, žádný majetek ani sláva. Srdce naplněné Bohem je "zkonejšené jako dítě v klíně matky, ztichne jeho duše"(Ž 131). Teprve potom jsme šťastní ve svém kněžství, manželství nebo v jiné formě života pro druhé. 6. A rada do třetice, co ostatní věřící lid –jak žít víru v dnešním světě? Jak by měli žít věřící v dnešním světě? Naslouchat Bohu, Jeho vůli, úsměvem ukázat, že "srdce je doma", umožnit Ježíšovi, aby skrze naši lásku uzdravoval lidi kolem nás. Naše poslání je být prodloužením člověčenství Ježíše Krista na této zemi, být Hostií pro tento svět, být dobrý jako chléb, aby všichni hladovějící a trpící si ulámali z našeho srdce a byli méně zlí. Jen aby ti lidé si na nás nevylámali zuby. 7. Jste zakladatelem charismatické obnovy v České republice. Proč vlastně obnova vznikla a jaká je její úloha v církvi? S Obnovou v Duchu Svatém (nelíbí se mi charismatickou - každý člověk je charismatik) jsem se setkal kolem roku 1980. To hnutí nemá organizaci, žádnou strukturu ani spiritualitu. Jednoduše, aby naše církev zakoušela jaro, byla přitažlivá, dynamická (řecky duch je dynamis, tedy dynamit, a ten umí věci!) naplněna láskou, radostí a pokojem, potřebuje vystoupit do Horní místnosti, kde sestoupil Duch Svatý. On neustává působit v dějinách. Potřebuje lidi s otevřeným srdcem, s touhou, kteří o Něho prosí a věří, že Ho dostanou v ještě větší míře. Po Lásce je třeba toužit, láska chce být očekávaná. Dokud lidem neukážeme "vykoupené tváře", neuvěří. Mají pouze dvě ruce, aby si zacpali uši, naštěstí nemají dvě další ruce, aby si zakryli oči. Proto prosme o charismata, která jsou pro druhé. Nemusí být zářivá - uzdravování, konat zázraky. Nechejme to na Něm, čím nás obdaruje. Může to být docela neatraktivní charisma, třeba uklízet kostel, navštěvovat nemocné atd. Je třeba volat po Duchu Svatém tak dlouho, dokud nebudeme se podobat P. Ježíši
Okénko
- 24 -
1.dubna 2012
a P. Marii. Nezapomeňme, že se jednou na věčnosti probudíme s tváří svého srdce a ve věku naší lásky. Moje sestry a bratři ve Šlapanicích, nosím Vás v srdci i ve svých modlitbách. Ať se nad Vámi otevře Nebe, a celé Jeho bohatství ať spadne na Vás! Dobře, že jste! Ze srdce žehná P. Adam Rucki. Za rozhovor poděkoval Petr Horák
NÁS ŠEST A OBNOVA V DUCHU SVATÉM Před 10 týdny jsme se dozvěděli o začínající obnově „Život v Duchu“, kterou pořádal P. Milan Vavro ve spolupráci s P. Petrem Karasem a společenstvím z Dolních Bojanovic. Touha po prohloubení vztahu s Bohem nás dovedla k tomu, že jsme po 10 týdnů každou sobotu odjížděli do Slavkova naslouchat katechezím, zpívat a modlit se. Autorem Obnovy v Duchu svatém je P. Ernst Sievers, pocházející z Ghany. P. Sievers patří k misijní kongregace Bílých otců, působící ve třetím světě, zvláště v africké Ugandě. (Text obnovy sestavil v r. 1985 v době, kdy se věnoval mladým lidem nakaženým virem HIV. Zjistil, že potřebují lásku k Ježíši, která je natolik naplní a uchvátí, že nebudou mít touhu plnit se dalšími mnoha, často i nebezpečnými, vztahy. Víra a láska ke Kristu pak v Ugandě pomohla snížit počty nakažených až o polovinu, zatímco v ostatních afrických zemích počty stále stoupají.) Někteří ze šlapanických farníků jí prošli ve dvou týdenních kurzech před 20 lety ve Svitávce a v Brtnici. Součástí 10 setkání je: přímluvná modlitba za vnitřní uzdravení, celoživotní zpověď, dopis Pánu Ježíši, modlitba za vylití Ducha svatého a závěrečná mše svatá s rozesláním. Po dobu obnovy dostávají účastníci na každý týden rozpis úryvků z Písma se stručným komentářem. Zakusili jsme to, co říká autor obnovy: „…Bůh tě chce oslovit zcela osobně, jestliže ty sám s ním denně prodlíš "chvíli ztišení". Jsi tedy pozván, abys prodléval každý den - v neděli i ve všední den - minimálně 15 - 20 minut v tichosti, v osobní modlitbě u Pána. Přitom velmi brzy zakusíš, kolik milosti ti Bůh během této "chvíle ztišení" daruje.“ Jsme vděčni za těch 70 dnů osobní zkušenosti s Božím slovem, jako zdrojem povzbuzení, rady, útěchy. Slovy jedné z účastnic: „Obnova mi dala pokoj v srdci a větší důvěru v Boha.“ Mnohokrát nás P. Miloš vyzýval k pravidelné četbě Písma a získávání užitku z ní a my mu konečně dáváme za pravdu ☺. Účastníci obnovy odpovídají: Proč jste na Obnovu přihlásili? (1) Chodila jsem s manželem víc jak rok na první pátek do společenství Emanuel. Tam jsem nasávala něžnou Boží lásku a uvědomila si, že je potřeba se v duchovním životě posunout jinam, jít tak nějak víc na hlubinu. Hospodin, když viděl otevřené srdce, začal působit a otevřel mi cestu na charismatickou obnovu.
Okénko
- 25 -
1.dubna 2012
(2) Již několik roků jsem si přál a toužil po novém odrazovém můstku. A díky Bohu to přišlo. A je to tady. Díky. (3) Chtěli jsme prohloubit náš duchovní život, chtěli jsme něco víc. Každý rok se v létě zúčastňujeme charismatické konference a tento způsob modlitby je nám velmi blízký. (4) Toužila jsem po bližším vztahu s Ježíšem. Vnímám jej ve svém životě jako nejvyšší prioritu, Přítele do pohody i nepohody, ale stále mi ještě nejde předat mu zcela „klíčky“ od svého života. Tuto obnovu jsem velmi toužila absolvovat právě proto, že byla delší než jeden den, měla návaznost a hlavně ty každodenní čtvrthodinky nad Písmem! Co mi Obnova dala/vzala? (1) Během celé obnovy jsem zakoušela, jak se o mě Bůh stará, jak mě povzbuzuje, vede a jak obrovskou láskou mě miluje. Já jsem mu odevzdala zraněné srdce, hříchy a on uzdravoval. Naučila jsem se každý den čerpat z Písma sv., odpouštět, chválit Hospodina. Dostala jsem sílu opustit zaměstnání a najít si nové. Vím, že Ježíš – to jsou dveře - skrze ně mohu vcházet i vycházet a být úplně svobodná. Pochopila jsem, jak důležité je společenství věřících a že v žádné těžkosti nejsem sama. (2) Vždy, když jsem četl o učednících na cestě do Emauz, tak jsem je nejprve nechápal a za chvíli jim záviděl. No, a nyní je chápu a už jim nezávidím. (3) Prvně odpovíme na tu druhou část – obnova nám vzala ten pomyslný klid, že jsem přece dobrý křesťan, že na tom po duchovní stránce nejsem tak špatně a že se vlastně už nemusím ani tak moc snažit. A co nám dala? Hrozně moc – nový pohled na Boha jako na milujícího Otce, na Ježíše a na Ducha svatého. Zvláště modlitby k Duchu svatému byly a jsou pro nás obrovským přínosem. Díky Obnově jsme poznali dar pravidelné tiché rozjímavé modlitby nad Písmem a úžasný dar vytvářet společenství, ve kterém se můžeme sdílet s druhými. (4) Svoje zjištění bych vyjádřila slovy P. Adama Ruckiho, která pronesl při letošních duchovních cvičení u nás: „Každý jsme skvělým materiálem ke svatosti.“ Ať se děje cokoli, toužím patřit ve všem Ježíši, ať ze mě vytesá, co sám uzná za vhodné. Objevila jsem krásné texty sv. Pavla, k nimž jsem se dříve nepropracovala, nebo jsem je „pro oči“ neviděla. Třeba: „Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ (Ř 12,12) Nebo Fil 3,8-14 „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“
Okénko
- 26 -
1.dubna 2012
Zástupci naší farnosti na semináři v Duchu Svatém ve Slavkově Jak chci dál v životě využít nové podněty ze semináře? (1) Jedno vím určitě – chci jít cestou, kterou pro mě připravil Bůh. Protože jedině tehdy budu šťastná já a všichni kolem mne. Vždyť máme žít život v hojnosti a radosti. Přemýšlím i o našem společenství, které máme už 25 let, jsem za něho vděčná. I v něm bych chtěla uplatnit něco z charismatické obnovy. (2) Charismatickou obnovu chápu, že je na prvním místě darem pro mě. A já sám nesmím tento dar, tuto šanci ztratit. A dále si jen můžu přát, abych žil zdravé křesťanství, které může oslovovat druhé. (3) Především vytrvat v tom, co jsme začali - denní tichá chvíle a společenství. A s dary Ducha svatého, které nám byly dány, sloužit ve své rodině, farnosti, zaměstnání. (4) Ráda bych měla srdce plné Boží lásky, kterou bych sdílela se svou rodinou, farností, přáteli, nepřáteli, potřebnými i nejchudšími. Kam nemůžeme fyzicky, tam po vzoru svaté Terezky nebo P. Pia můžeme modlitbou, ta dosáhne všude. A pak, najít své místo v životě. Zde chci doufat, jako sv.Terezie z Avily: „Ať s námi činí, co chce a ať nás vede tam, kde mu budeme lépe sloužit.“ Nebo ústy P. Radomíra Šidleji: „Když dělám to, k čemu mne Pán posílá, tak bude se mnou a bude to stát za to.“
Okénko
- 27 -
1.dubna 2012
Otče, vylij svého Ducha na svůj lid a daruj nám nový pohled na Tvou slávu, nové zakoušení Tvé moci, novou důvěru k Tvému slovu, novou odevzdanost pro Tvou službu, aby Tvoje láska rostla v našem středu a aby přišlo Tvé království, skrze Krista našeho Pána. Amen. P. Ernst Sievers Text semináře „Život v Duchu“ P. Siverse a odkazy z Písma na jednotlivé dny najdete na www.cho.cz za účastníky semináře: Drahomíra a Ladislav Sedlákovi, Ludmila a Pavel Sillyovi, Marcela Buchtová a Ivana Horáková
POZVÁNKY Katolická charismatická konference 2012 se uskuteční ve dnech 11. - 15.7.2012. Letošní motto je: „Máme proč se veselit a radovat" (Lk 15,32). Hlavním hostem v prostorách brněnského výstaviště bude P. Daniel Ange, známý francouzský kněz, misionář, autor mnoha knih pro mládež a zakladatel evangelizační školy "JeunesseLumiére". Informace o letošní i o minulých konferencích, video a audio nahrávky, včetně možnosti objednat si hudební CD doprovázející kapely Chapela (
[email protected]) najdete na (http://konference.cho.cz/) Proslýchá se, že je to letos naposledy u nás v Brně… SETKÁNÍ MLÁDEŽE: Kdy? 14. - 19. srpna 2012, Kde? Žďár nad Sázavou, Kdo? mladí 14 – 30 let, Přihlášky: www.dozdaru.jdem.cz (přihlášení do 31.5. mají lepší cenu ☺) Program: poutavé katecheze - slavení eucharistie - celodenní adorace - zajímavé přednášky - dobrá hudba – výstavy - workshopy a semináře, poznávací výlety, diskusní skupinky, sportovní vyžití nebo kreativní dílny - škola modlitby - svátost smíření – povídání s knězem. Celý týden budou na setkání přítomni biskupové a bude příležitost se s nimi setkat a popovídat. POUŤ RODIN - součástí setkání mládeže, KDY? sobota 18. srpna 2012. Podrobněji: https://zdar2012.signaly.cz/.
Okénko
- 28 -
1.dubna 2012
VEČERY CHVAL - Pro chvíle ztišení, modliteb a zvláště pro ty, kteří rádi zpívají a chválí Pána Ježíše, jsou určeny večery chval. Probíhají v několika městech po celém Česku. V Brně se konají v kostele sv. Janů na Minoritské: ve školním roce každé první úterý v měsíci od 19 hod. a každou třetí středu od 18 hodin (vč. následného agapé). Jaký je program? Při příchodu do kostela hraje kapela složená ze 7 členů (z toho 3 řádové sestry ☺). Vpravo před ambonem je projekční plátno na karaoke texty, takže si každý, i nově příchozí, krásně zazpívá. Podrobnosti viz: www.vecerychval.cz Modlitební večery u sv. Tomáše s komunitou Emmanuel - 1. pátky v měsíci jako výraz úcty k Božskému srdci (více na http://www.emmanuel.cz/hudba/o-hudbe/) PŘEDNÁŠKA – Likvidace lepry pořádá setkání s laickým misionářem Manfredem Goeblem. V pátek 25.5.12 bude v 18 hodin v kostele sv. Tomáše sloužena mše svatá a po ní bude mít Manfred Goebel přednášku. Původem Němec žije se svou rodinou více než 30 let v brazilském městě Cuiaba. Malomocným věnoval on i jeho žena celý svůj život. V r. 1988 byl Manfred Goebel brazilským tiskem "LA TRIBUNA" zvolen "Mužem roku". Jeho žena Marisa byla zvolena r. 1991 "Ženou roku". Oba dále získali čestná občanství regionu Mato Grosso za svou práci pro rozvoj regionu a práci pro malomocné. Manfred Goebel pracuje pro německou organizaci likvidaci lepry DAHW a kromě Brna navštíví od 24. do 25.5. Prahu a Kroměříž.
OREL "LETĚL" DO ŠVÉDSKA Ve dnech od 3. do 9. ledna 2012 se orelské družstvo chlapců, pod hlavičkou FbC Aligators Šlapanice poprvé zúčastnilo největšího mládežnického florbalového turnaje v Evropě - GOTHIA INNEBANDY CUP 2012, konaného pravidelně každý rok ve švédském Götegorgu. Po 16 hodinách dorazili do Českého domu Kalltorpskolan, kde bylo ubytováno všech 33 českých týmů tj. 620 hráčů. Byla to škola s nejlepším dopravním spojením do centra i na všechna sportoviště. Ještě téhož dne odehráli naši florbalisté vítězné přátelské utkání se Spartou Praha. Večer se konal v obrovské sportovní hale Skandinavium slavnostní zahajovací ceremoniál plný barev, tance, hudby, akrobacie a zábavy. Následoval zápas nejvyšší mužské švédské Superligy Pixbo Wallenstam IBK a Linköping IBK, na kterém byl vytvořen rekord návštěvnosti 10 500 diváků. Celkově se turnaje zúčastnilo 10 000 hráčů v různých věkových kategorií z více jak 445 týmů pěti národností. Dohromady odehráli přes 1 135 zápasů ve 24 halách! Naši hoši hráli ve věkové kategorii B15 ( ročník 1996 a mladší ). Tato kategorie byla rozdělena do 10 skupin po 4 družstvech.Ve skupině jim los přidělil norské družstvo Gjelleråsen a švédská družstva FBC Malmö a domácí IBK Götegorg.
Okénko
- 29 -
1.dubna 2012
S norským týmem na úvod vyhráli 3:1, potom remizovali s domácím týmem 2:2 a nad Malmö vyhráli 2:1. Ze skupiny postoupili z druhého místa, což pro nováčka tohoto turnaje byl velký úspěch. V osmifinále se střetli s norským týmem Sarpsborgem a po velkém boji prohráli 3:1. Průběh zápasů jsme mohli díky dobré organizaci a skvělým internetovým stránkám sledovat on-line textové přenosy všech zápasů i my doma. Více se dozvíte na www.gothiainnebandycup.se Díky turnaji GOTHIA CUP člověk pozná nádheru nejenom Švédska jako země, ale také jejich kvalitní a rychlou hru florbalu včetně nezapomenutelné atmosféry. Chtěl bych tímto poděkovat Městu Šlapanice a všem dalším sponzorům a trenérům, kteří pomohli mnohým klukům zrealizovat jejich klukovské sny. Václav Klaška
Naši florbaloví reprezentanti
Okénko
- 30 -
1.dubna 2012
VZPOMÍNKA NA P. MILANA VLČKA Před 50 lety 24. čevna 1962 byl vysvěcen na kněze náš rodák P. Milan Vlček. Již brzo zrána byla litoměřická katedrála sv. Štěpána naplněna. Pan biskup Ambroz Lazík z Trnavy (v českých zemích nebyl volný žádný biskup) světí 20 novokněží pro Čechy a Moravu. Jak je to málo pro takové území, ale apoštolů bylo jenom dvanáct, a jak mnoho vykonali. - „Ježíši Kriste, věčný Veleknězi, buď jim vzorem, Duchu Svatý, zažehni v jejich hrudi plamen své lásky, aby zapalovali chladná srdce a vedli je k Tobě. Maria, buď jim Matkou a Královnou“. Mnoho duší se za ně modlí, aby s láskou sloužili Bohu a lidem, aby byli mostem, spojujícím duše s Bohem a zprostředkovali jim Boží život. 15. července 1962 byla ve Šlapanicích po mnoha letech zase primice v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Průvod nebyl povolen. Avšak družičky a mládenci ve slováckých krojích z Velkých Pavlovic jdou až k domu. „My sa nebojíme, my si pro něho půjdeme“, říkali. Z ozdobeného domu na Nádražní ulici po požehnání rodičů a slovech duchovního správce vychází novokněz oblečený do kněžského roucha. „Bože, chraň našeho syna, dej mu hodně milostí a síly, ať k Tobě přivede mnoho duší. Maria Matko, v náruč Tvou sladkou dávám jej Tobě, Ty mu buď Matkou!“ Kolem auta jdou družičky a mládenci, u kostela vítá novokněze družička. Uprostřed věnce je pak doprovázen k oltáři. Zpěváci na kůře zpívají: „Buď život Tvůj co krásná svíce bílá, již na oltáři sobě rozžal Pán; kéž plamenem vždy vzhůru plane a záři milou leje v světa pláň. – Kéž srdce Tvoje s touhou vždycky volá: ,Ó Pane, žádej, všechno rád Ti dám; ať strávena je moje svíce bílá, neb každý dar Ti s láskou podávám.´“ Venku se zpívá Bože, cos ráčil před tisíci roky. Kostel je přeplněn. Po vzývání Ducha sv. začíná mše sv. Pan farář Josef Hladký z Jam v promluvě vystihuje život kněze a vznešenost jeho povolání. P. Milan je doprovázen přítelem ze studií P. Ladislavem Šidákem z Ronova, p. arciknězem Frant. Hrubým z Telnice, svými bratry bohoslovci Josefem a Jiřím. Také P. Fr. Klempou, který jej pokřtil v r. 1939, příbuzným dp. Karlem Válkou z Jimramova, který tam působil 57 roků a vychoval římského preláta Mons. Dr. Josefa Laštovicu, nynějšího postulátora procesu blahořečení Matky Vojtěchy Hasmandové. Z nebe jistě se usmívá + tetička Marie, zesnulá v pověsti svatosti. A z kůru zní: „Nad světa trůny prapor Kristův vlaje... jej nezradím, to přísahal jsem Tobě!“ Na slova kněze sestupuje sám Pán z nebe, aby se ukryl do prosté podoby chleba, který se stává pokrmem duší. Sv. přijímání dává rodičům, příbuzným a všem, kdo jsou k hodům duše připraveni. K primičnímu pohoštění si P. Milan také dovezl poschoďový dort s oltářem a novoknězem ze Slovenska, kde se předtím zúčastnil primice známého P. Stano Grešše z Unína. Vzpomínky zanechalo fotografování, filmování a natáčení primice. – Ve středu jede rodina na Sv. Hostýn poděkovat Matce nebeské a prosit o její ochranu a pomoc. Maminka svoje pocity vyjádřila ve verších:
Okénko
- 31 -
1.dubna 2012
Já neznám slov, bych dík Ti vyzpívala - a vzdala Tobě chválu převroucí za to, žes po celý rok při mně stála – a stírala jsi slzu kanoucí. A hrad Tvůj dále nad Moravou stojí, – dál tišíš Boží hněv zasloužený; ó kéž Tvá ruka nesvorné zas spojí, - dá zemi mír a pokoj blažený. Za Tvými dál chci kráčet šlépějemi – a křížek svůj dál za Tebou chci nést, jen synu Tvému dát chci život celý, – i když snad růže nebudou v něm kvést. Do Tvojí péče zas své děti vkládám. – Ty buď jim Matkou, veď svou pravicí i muže svého v ochranu ti dávám, - nebude prázdnou ruka prosící. A pod Tvůj plášť, ó Matičko má milá, - zas přijmi oddanou rodinu mou, by v nebi s Tebou též spojena byla – a patřila i tam v tu krásu Tvou. V červnu se sejdeme v Litoměřicích po 50 letech od studia na bohoslovecké fakultě. Již 10 spolubratří bude chybět, předešli nás na věčnost. Svou účast přislíbil otec biskup Mons. Jan Baxant. - Mne čeká jubileum až za rok. Požehnané svátky i našeho vzkříšení přeje a žehná P. Josef Vlček
P. Milan Vlček
Okénko
- 32 -
1.dubna 2012
SETKÁNÍ FATIMSKÉHO APOŠTOLÁTU V úterý 13. března se konalo v našem kostele ve Šlapanicích oblastní setkání Fatimského apoštolátu regionu Brno - Brno venkov, s připomenutím životního výročí otce Pavla Dokládala. Děkuji panu faráři, otci Milošovi, že se mohlo setkání konat právě v naší farnosti. Děkuji všem, kdo jakkoliv pomáhali při přípravě, kdo přispěli finančně, všem kdo přijali pozvání a na setkání přišli, i těm, kdo pro nemoc a stáří přijít nemohli a spojili se s námi modlitbou. Děkuji. za Fatimský apoštolát Marie Duchoňová
BLAHOPŘÁNÍ K ŠEDESÁTINÁM Když se dnes rozezněly šlapanické zvony, jak by měly jasnější a radostnější tóny. Jejich hlas se nese k výšinám naší krásnou zemí do všech stran. Již šedesát roků jdete, otče Pavle, cestou, kterou Vám připravil dobrý Pán, vždyť On je pravá cesta, pravda a život sám. A Vy jste vytrval, horlivě duším sloužil, pro čest Boží pracoval a po ní toužil. V šlapanické farnosti jste mnohé udivoval, mnoho věřících k Bohu a k Marii vedl a žádnou únavu přitom neprojevoval. Ke chrámu jste vybudoval přístavbu, a v duších vztyčoval křesťanství výstavbu. Krásné byly k Matce Křtinské pěší pouti, na které se nedá ani zapomenouti. I na jiné poutě jste s lidmi rád putoval, úctě a lásce k Matičce Boží vyučoval. S mladými manželi jste sliby obnovoval, víře je učil a dobře vždy instruoval. Slovu Božímu jste se často věnoval, Eucharistii proměňoval i adoroval. U nás jste založil Fatimský apoštolát a brzy jste postoupil na další grád – jak třebíčský děkan jste sjezdy pořádal, Marii se svěřit všem doporučoval.
Okénko
- 33 -
1.dubna 2012
Do Svaté země jste s lidmi létal, na biblická místa rád pospíchal. I ve Fatimě jste nového nadšení nabral, mnohé poutníky vedl až do Portugal. Vašich zásluh je ještě mnohem více, proto Vám přejeme přímluvu Vaší světice svaté Filomény, jejíž památku tu slavíte, ji zbožně uctíváte a k ní se modlíte. Ať nám vyprosí, co nejvíc potřebujeme a na mocnou přímluvu Panny Marie se v nebi všichni jednou sejdeme a v Pánu se tam věčně radujeme. To Vám přeje P. Josef Vlček
ZACHRÁNĚN PŘED UTONUTÍM Tato událost se odehrála v belgickém kraji, který se nazývá Flandry. Jedna mladá maminka šla se svým malým dítětem podél kanálu na procházku. Při hře nedávala pozor a dítě spadlo do kanálu. Matka byla zoufalá. Plavat neuměla a viděla, jak se dítě topí. Avšak záchrana byla nablízku. Muž, který šel náhodou kolem, uviděl situaci.Vrhl se do vody a dítě zachránil. Matka byla hluboce vděčná a pozvala zachránce do svého bytu, aby se ohřál. Při rozloučení řekla matka tomu muži: „Je mi líto, že vám nemohu dát nic cenného, protože sama moc nemám. Ale jako projev vděčnosti bych vám chtěla dát tuto malou sošku Panny Marie .“ Nato ji odpověděl zachránce jejího dítěte: „Víte, já nejsem nábožensky založený. V Boha nevěřím. Ale na památku na tuto událost si tu sošku rád vezmu. “Po desíti letech se ve švýcarské nemocnici udála následující věc. Sestry nemocnice oslovily kněze a řekly mu: „Máme tu pacienta, kterému se nedaří moc dobře. Asi v nejbližších dnech zemře.O Bohu nebo náboženství nechce nic slyšet. Kněze nechce vidět. Ale vy jste přece Vlám - jako on. Možná, že by ho potěšilo, kdyby mohl s Vámi promluvit ve své mateřštině.“ Kněz odešel k nemocnému, pozdravil ho a promluvil s nim ve vlámské mateřštině. Nálada pacienta se zvedla. Byl trochu přístupnější. Mezi řečí uviděl kněz na nočním stolku malou sošku Panny Marie. Zavedl s nemocným na to řeč: „Já se divím, sestry mi řekly, že nejste nábožensky založený a teď u vás vidím tuto malou sošku Panny Marie.“ „No, víte,“ řekl nemocný : „to bylo před mnoha lety ve Flandrech. To jsem zachránil malému dítěti , které se topilo, život. Z vděčnosti mi jeho matka dala tuto sošku. Kněz odpověděl: „Ano, já vím, stalo se to v tom roce a na tom místě.“ Pacient byl zcela ohromen. „Odkud to tak přesně víte?“ Kněz se na pacienta podíval a řekl: „ To dítě, které jste tenkrát zachránil, jsem já. Má matka mi to všechno vyprávěla.“ Teď nastal zázrak obrácení. Pacient začal plakat. Byl ochoten se vyzpovídat. Přijal svátosti a několik dnů na to, smířený s Bohem, zemřel. Vilém Sitte
Okénko
- 34 -
1.dubna 2012
SUDETSKÁ POUŤ ANEB WALDGANG Autor této knihy – Petr Mikšíček - hledá své místo ve světě i v životě. Opouští proto civilizační výhody, které mu nabízí město, a putuje sám podél hranice naší republiky v oblasti Sudet. Sám putuje přírodou, která na konci první republiky byla plná života. Byla plně osídlena, byl zde rozvinutý průmysl, zemědělství i kulturní život. Začátek druhé světové války a následné roky se však na této krajině podepsaly opravdu krutým způsobem. Po staletí zde vedle sebe žili Němci i Češi. Po nástupu Adolfa Hitlera v roce 1937 bylo vysídleno české obyvatelstvo. Po skončení války byli vyhnáni Němci a pohraničí bylo nově osídleno. Ne všichni původní obyvatelé se však vrátili. Do válkou zničené lokality se nastěhovala spousta dobrodruhů a zlatokopů. Po roce 1948 bylo postupně nově nastěhované obyvatelstvo vyháněno komunisty. Osady, vesnice, ale i města byla vylidněna a podnebí, ale především lidská činnost, způsobily vyhlazení téměř 550 osad a obcí. S přírodou bylo krutě naloženo. Ale ona zapomíná. Zapomíná na všechny kruté ústrky a osudy. Odpouští. Opuštěné a vyhlazené obce již jsou patrné pouze podle náletových dřevin, alejí starých ovocných stromů, opuštěnými pomníčky. Na druhé straně oživuje díky nové činnosti lidí – většinou potomků bývalého obyvatelstva z obou stran hranice. Je klidná, vyrovnaná, smířená. Ne tak již všichni lidé. Autor přemýšlí, kdo je nejvíc na vině, obdivuje schopnost krajiny vyrovnat se s krutou minulostí a současně nachází nový smysl svého života - smíření, odpuštění a rovnováhu. Tato kniha mne zaujala především proto, že téměř každý rok jezdíme na Šumavu, která si tímto vším prošla. V okolí Dvořiště, Malont, Vyššího Brodu, Svatého Tomáše a Petrovic jsme na výletech narazili na zcela zničené a vypleněné obce, kde jsou zachovány pouze základy domů, opěrné zídky, pár hrobů na bývalém hřbitově, ale jsou zde již také známky velké snahy lidí obnovit zničené a zapomenuté. Jsou opravovány především sakrální stavby a nově budovány památníčky. I lidé jsou zde k sobě přátelští, klidní vyrovnaní. A to lidé z obou stran hranice. Markéta Staňková
VÍTE, KOLIK FARNOSTÍ VYDÁVÁ SVŮJ ČASOPIS? 3. prosince 2011 jsem měla možnost se zúčastnit setkání redaktorů farních časopisů, které se koná každé dva roky. Sezení předcházela mše svatá v katedrále sv. Petra a Pavla Mons.Vojtěchem Cikerlem. Následovalo vzájemné představování a sdílení zkušeností v prostorách Biskupství brněnského. Některá fakta mne zaujala natolik, že se domnívám, že také naše čtenáře by mohla zajímat. Věděli jste například, že časopis Nezbeda vychází již 20. roků? V nedávné době
Okénko
- 35 -
1.dubna 2012
k němu redakce Nezbedy přidala ještě časopis Cvrček, který je určený pro předškolní děti. Překvapilo mne, že při celkovém počtu 449 farností vydává svůj časopis pouze okolo 40 farností. Z toho malý zlomek farnosti má svůj časopis zpoplatněný. Číslo je pohyblivé, protože při setkáních, která probíhají jednou za dva roky, se objeví vždy nějaký nově založený časopis a mezitím dva až tři zaniknou. Dle informací od Martiny Jandlové je náš farní časopis Okénko nejstarším stále vycházejícím časopisem (ročník 23). Hned za námi je časopis znojemské farnosti, který má 21 let. Minimální náklad časopisů je okolo 150 kusů, maximální je číslo 800 kusů. Výjimkou, s počtem 9000 kusů je Fatym ve Vranově nad Dyjí, který je distribuován zdarma do všech domácností. Průměr je 400 kusů. Naše šlapanické Okénko vychází v nákladu 650 kusů. Měli jsme možnost nahlédnout do ostatních časopisů. Dle mého názoru Okénko patří k těm technicky lépe vyvedeným. Také náš náklad se blíží k té horní hranici. Zřejmě to bude také tím, že naše rada má 5 až 6 stálých členů. Setkání mělo napomoci vzájemnému předávání zkušeností, které získáváme při naši tvorbě. O svoje zkušenosti se podělil také Vítězslav Koutník, šéfredaktor časopisu Nezbeda, a Helena Horáková, manažerka Radia Proglas.
Setkání redaktorů farních časopisů Na setkání zazněly odpovědi na otázky autorských práv při přebírání textů, farní časopis na internetu, jak správně psát tiráže a jak zpracovávat časopis technicky. Byl nám představen adresář katolických médií, ze kterých lze také čerpat oficiální informace.
Okénko
- 36 -
1.dubna 2012
Shodli jsme se na tom, že farní časopis má prezentovat aktuální dění ve farnosti, čtenáře pobavit i zaujmout a také by neměl zapomínat na žádnou věkovou skupinu svých příznivců. Co nás mrzí, a je to časté v téměř každé farnosti, je fakt, že máme malou odezvu od svých čtenářů. Potěší nás pochvaly, ale také vážnější připomínky k vydání. Prosíme za pochopení, pokud nalézáte v Okénku chyby, které nám unikly a děkujeme za váš zájem o náš časopis. Okénko se téměř vždy rozebere do posledního čísla, což doufáme, svědčí o vašem zájmu. Považujeme se za jakési misionáře a snažíme se touto formou o evangelizaci a stmelení farního společenství. Lenka Malíková
BOHOSLUŽBY VE SVATÉM TÝDNU Datum 1.4. 2.4. 3.4. 4.4. 5.4. 6.4. 7.4. 8.4. 9.4.
Květná neděle Pondělí Svatého týdne Úterý Svatého týdne Středa Svatého týdne Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Neděle Zmrtvýchvstání Pondělí velikonoční
ŠLAPANICE 7.00; 9.00; 18.30 7.00 18.00 18.00 18.00 18.00 21.00 7.00; 9.00; 18.30 7.00; 9.00
PRACE 10:30 18:00 18:00 18:00 21:00 10:30 10:30
PODOLÍ 8.00 7.00 7.00 18.00 18.00 18.00 20.00 8.00 8.00
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 8.6.2012 Plánované datum vydání: 24.6.2012
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.cz NEPRODEJNÉ!
