Celoživotní vzdělávání v oboru adiktologie Grant: Projekt č. 237605 FRVŠ, program 4 „Rozvoj a inovace studijních programů“. Abstrakt: Text se na pozadí stručného přehledu historie aktivit dalšího vzdělávání v oboru a dalších významných vlivů pokouší nastínit současné snahy o vytvoření uceleného systému celoživotního vzdělávání v adiktologii. Jsou představeny cíle a základní idea koncepce celoživotního vzdělávání, navrhované čtyři kvalifikační úrovně profese adiktologa a kreditní systém, který je definován prováděcí vyhláškou k zákonu č. 96/2004 Sb. Ve všech případech jsou diskutovány možné výhody a nevýhody prezentovaných návrhů. Z nich se zdá být zřejmé, že v současné době je ve vztahu k přípravě koncepce celoživotního vzdělávání více otázek než definitivních odpovědí, o nichž je třeba v odborné obci dále diskutovat. Klíčová slova: adiktologie – celoživotní vzdělávání – koncepce – kvalifikační úrovně – kreditní systém. Abstrakt With the use of brief summary of historical activities in the field of further education as well as of other significant influences the paper attempts to present recent steps aiming to develop a complex system of a life-long education in addictology. Aim and basic idea of the conception of life-long education are introduced as well as proposed four-level system of qualification of professionals in the field including the credit system as it is defined for the health sector by the Czech legislation. Pros and cons of presented proposals are discussed. These lead to conclusion that recently there seem to be more questions rather than definitive answers with regard to the conception of life-long education. Thus, an ongoing discussion about this topic within the expert community seems to be inevitable.
Key words: addictology – life-long education – conception – levels of qualification – credit system. Kde se vzala? Vznik adiktologie jako samostatného vědního a studijního oboru v České republice se nezdá být nahodilý. Jako pravděpodobnější se jeví, že je logickým vyústěním řady předcházejících pokusů o vzdělávání pracovníků věnujících se práci s lidmi se závislým chováním, jejichž začátky se datují do r. 1967, kdy vznikl unikátní český systém sebezkušenostního vzdělávání psychoterapeutů SUR (Rubeš, Skála a Urban, 1970). Na tyto, komunistickým režimem spíše omezované snahy o vzdělávání pracovníků v oboru dnes nazývaném adiktologie, navázaly zhruba od poloviny 90. let 20. stol. nejrůznější tuzemské i zahraniční aktivity. Ať již vznikaly spontánně a/nebo díky zahraniční pomoci, jejich společným cílem bylo v co nejkratší době
doplnit odbornou základnu pracovníků, nezbytnou pro vytvoření sítě různorodých - v té době chybějících - typů zařízení pomoci především pro uživatele ilegálních drog. Patrně nejvýznamnějším vzdělávacím kurzem organizovaným ze zahraničí, jímž v letech 1996 – 2001 prošla více než stovka českých pracovníků v oboru, byl International European Drug Abuse Treatment Tranining Project - IEDATTP. Ten organizoval, za finanční podpory Úřadu OSN pro kontrolu drog (UNDCP), tehdejší sekretariát Meziresortní protidrogové komise. Odborným garantem a realizátorem kurzu byla zprvu University of California ze San Diega, USA, později iniciativu převzala italská Universita degli Studi di Palermo, School of Medicine. Projekt koordinovala italská nestátní nezisková organizace Casa Famiglia di Rosetta. Souběžně vznikaly nové výcvikové komunity a krátkodobé i dlouhodobé kurzy. K těm nejznámějším patřil multidisciplinární kurz „Drogové závislosti“. Ten v Praze probíhal zejména díky aktivitám o.s. SANANIM při Subkatedře pro návykové nemoci Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), v Brně díky Sdružení Podané ruce (SPR) při Institutu dalšího vzdělávání středního zdravotnického personálu (IDVZ). Brněnská verze kurzu probíhá – nyní pod hlavičkou I.E.S. SPR1 – dosud. Dalším významným impulzem na cestě k současné adiktologii byl projekt Pompidou Group Rady Evropy – Drug Demand Reduction Staff Training Project I a II realizovaný českými odborníky. Jeho druhá fáze probíhala v letech 1999 – 2003 a k jejím hlavním výstupům patří Mezioborový glosář (Kalina a kol., 2001) a „učebnice“ Drogy a drogové závislosti – multidisciplinární přístup (Kalina, Radimecký a kol., 2003). Patrně málokdo dnes ví, že jedním z dlouhodobých cílů projektu, který byl zahraničními konzultanty zpochybňován jako nerealistický, bylo otevření bakalářského studia oboru adiktologie. Toho se podařilo dosáhnout v akademickém roce 2005/2006. V současné době je připravována koncepce celoživotního vzdělávání v oboru adiktologie. Dosavadní návrhy o její možné budoucí podobě se pokouší představit tento text. Determinující vlivy Za zmínku stojí i další faktory, které, nejenomže mají vliv na současnou podobu adiktologie, ale svým způsobem ovlivňují i další možný rozvoj oboru. Prvním je posun, který zaznamenalo uvažování mezinárodní odborné obce o závislosti. Druhým je proces harmonizace vysokého školství, který od konce 90. let 20. stol. probíhá v evropském kontextu. Třetím je volání po dalším vzdělávání pracovníků v oboru v Národní strategii protidrogové politiky 2005 – 2009 (Úřad vlády, 2005) respektive ve Strategii drogové politiky EU 2005 -2012 (Rada EU, 2005). A konečně čtvrtým je skutečnost, že obor adiktologie byl zasazen do systému profesní přípravy pracovníků nelékařských profesí ve zdravotnictví 1. lékařské fakulty UK v rámci studijního programu Specializace ve zdravotnictví (viz Miovský, 2007 - navazující text v tomto čísle). 1
Expertní a vzdělávací centrum Sdružení Podané ruce.
V prvním případě jde o posun v paradigmatu závislosti jako nemoci, jak byl definován zhruba v 60. letech 20. stol. k paradigmatu závislosti jako naučeného chování (UDNCP, 2000). Koncept závislosti jako nemoci vycházel především z biologických predispozic jedinců užívajících návykové látky. Koncept závislosti jako naučeného chování spíše konvenuje se současně v převažující míře akceptovaným bio-psycho-sociálním modelem závislosti nebo chcete-li - multidisciplinárním přístupem k užívání návykových látek. V tomto kontextu současná česká adiktologie svým mezioborovým charakterem zapadá do hlavního proudu světového vývoje studia, poznání a realizace opatření ve vztahu k různým lidským činnostem, jež v případě nestřídmosti v důsledku řady bio-psycho-sociálních determinant mohou vést k vytvoření závislého chování. Nicméně jistou nevýhodou zejména v mezinárodním kontextu je název oboru – adiktologie - respektive význam jeho anglického překladu. Angličtina používá místo jednoho českého termínu závislost hned dva pojmy – addiction a dependence, jejichž významy se právě v kontextu posunu v lidském poznání o předmětu studia adiktologie významně liší. A to především v tom, že oddělují „starý“ přístup (addiction – závislost jako biologickými predispozicemi determinovaná nemoc) od „nového“ (dependence – závislost jako naučené chování v důsledku kombinace bio-psycho-sociálních faktorů)2. To naši adiktologii na mezinárodní scéně poněkud znevýhodňuje, neboť haló efekt jejího anglického překladu – addictology – zahraničním kolegům evokuje koncept, který je převažující částí odborné obce považován za vědecky překonaný. Ale některé v minulosti diskutované názvy - např. alkohologie či atologie – by nám to mohly ve vztahu k zahraničním kolegům učinit ještě složitější. Sémantická diskuse k adiktologii a jejímu významu v angličtině může někomu připadat malicherná. Domnívám se ale, že by si adiktologové měli být možného nedorozumění, jež by mohlo pramenit z významu pojmu adiktologie v angličtině v mezinárodním styku, vědomi. Druhým trendem, který další potenciální rozvoj adiktologie jako vědního a především studijního oboru ovlivňuje, jsou snahy o harmonizaci vysokého školství v členských zemích Evropské unie. Tento proces a jeho dopady v praxi, jež podrobněji popisuje již zmíněný text Miovského (2007), mají bezprostřední vztah i ke stávajícím úvahám o přípravě a zavedení systému celoživotního vzdělávání v adiktologii. Jde zejména o požadavky vytvořit ucelený model celoživotního vzdělávání sestávajícího ze dvou komponent - kvalifikačního a specializačního studia - a vytvoření navazujícího modulového systému celoživotního vzdělávání včetně odpovídajícího kreditního systému. Do třetice, Národní strategie respektive Akční plán její realizace na období 2005-2006 ukládají úkoly zavést do praxe specializační studium školních metodiků prevence (Úřad vlády, 2005: 8), vzdělávání pro pracovníky Vězeňské služby, další vzdělávání zdravotnických pracovníků (ibid, str. 16), průběžná školení pro soudce, státní zástupce a pracovníky 2
Podrobněji viz Demand Reduction: A Glossary of Terms UNDCP (2000).
Probační a mediační služby (ibid, str. 28) či komplexní vzdělávání pracovníků resortů a krajských koordinátorů (ibid, str. 38). Podobně Akční plán drogové politiky EU 2005 – 2008 (Rada EU, 2005) volá po vyškolení odborníků v oboru či těch, kteří přicházejí do styku s potenciálními uživateli drog (str. 14), podpořit rozvoj znalostí a pokračovat v rozvoji a výměně osvědčených postupů v oblasti snižování poptávky a zlepšování vědomostní základny (str. 20) či sdílení zkušeností a osvědčených postupů v oblasti snižování nabídky. Konečně čtvrtým významným faktorem je snaha zařadit obor adiktologie do seznamu nelékařských zdravotnických povolání definovaných zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání. Důvody pro toto rozhodnutí, jeho možné výhody a rizika diskutuje Miovský (2007), v navazujícím textu. Nicméně tento krok - za předpokladu, že se jej podaří úspěšně realizovat a adiktologie bude do zákona doplněna jako legitimní obor - má i své praktické implikace. Jde zejména o nastavení kreditního systému v oblasti navazujícího celoživotního vzdělávání. Zákon č. 96/2004 Sb. je již doplněn prováděcí vyhláškou č. 423 z 30. června 2004, jež závazně stanoví uznávané formy vzdělávání, kreditní systém i způsob evidence vzdělávacích aktivit. Stanovený kreditní systém bude podrobněji diskutován v další části článku. Na tomto místě je třeba upozornit, že níže uvedené informace o celoživotním vzdělávání jsou návrhy, jež budou v rámci odborné obce dále diskutovány a případně dále upravovány. V žádném případě tedy nejde o definitivní podobu zamýšleného systému celoživotního vzdělávání. Jedinou výjimkou je stanovení kreditního systému, který stanoví vyhláška ministra zdravotnictví č. 423/2004. Ta by se stala pro adiktologii závaznou v případě, že by byl obor do zákona č. 96/2004 Sb. doplněn, o čemž v současné době probíhají jednání na úrovni věcně příslušných resortů. Organizační rámec Cíle Od vzniku Centra adiktologie v září 2005 se jeho pracovníci v kontextu výše diskutovaných vlivů zabývají otázkami příprav návrhu koncepce celoživotního vzdělávání v oboru adiktologie (dále jen CŽV). Z praktického úhlu pohledu se jako stěžejní cíle přípravy koncepce CŽV jeví:
Vytvořit a schválit koncepci celoživotního vzdělávání v adiktologii.
Vytvořit organizační a technické podmínky pro zavedení koncepce do praxe.
Vyjednat začlenění profese do tzv. katalogu prací za co nejlepších podmínek a postavení v kontextu tzv. tabulkových mzdových tarifů.
Zlepšit situaci v dlouhodobé personální politice v oboru a pomoci jej stabilizovat postupným zlepšováním financování poskytovatelů služeb v oblasti mzdových nákladů.
Prostřednictvím vhodné medializace oboru přispívat k postupnému zlepšování pojetí profesní identity adiktologů a zvyšování jejich společenského kreditu.
Rada projektu CŽV Z uvedených cílů je zřejmé, že pravděpodobnost jejich dosažení se neomezuje pouze na koncepční práci, ale vyžaduje i vyjednávání s nositeli rozhodovacích pravomocí zejména na národní úrovni. I tato skutečnost vedla k myšlence přizvat odpovědné pracovníky věcně příslušných ústředních orgánů státní správy do diskuse o budoucí podobě koncepce CŽV od počátku, tj. přizvat je do tzv. Rady projektu. Ta by měla být v průběhu přípravných prací první mezioborovou a mezisektorovou platformou, v níž budou dílčí návrhy předtím, než budou předloženy k širší diskusi odborné adiktologické veřejnosti, projednávány, připomínkovány a případně upravovány. Rada projektu je proto složena ze zástupců tří typů institucí: 1) hlavní realizátoři programů vzdělávání v adiktologii (Centrum adiktologie, IPVZ, IDVZ, SANANIM, o.s. a Sdružení Podané ruce), 2) profesní sdružení a organizace (A.N.O., SNN ČLS JEP) a 3) orgány veřejné správy (resorty zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, spravedlnosti, vnitra, sekretariátu RVKPP a krajů - zástupce krajských protidrogových koordinátorů). Rada projektu by se měla scházet v intervalu nejméně 4krát ročně (v případě potřeby častěji) a měla by projednávat jí předložené koncepční návrhy a určovat další směr postupu. V mezidobí mezi jejími setkáními se budou menší ad hoc vznikající a pracující týmy věnovat řešení dílčích úkolů při přípravě návrhu koncepce CŽV. Nejméně 2x ročně by měla Rada projektu zvát na svá setkání partnery - zástupce výše uvedených orgánů veřejné správy a s nimi diskutovat o postupu prací či o úskalích spojených s implementací systému CŽV a jeho „usazením“ do existujících struktur. Nejméně 1krát ročně by měli představitelé Rady projektu podrobit postup prací diskusi se zástupci širší odborné veřejnosti. První příležitostí k úvodnímu představení tématu a zahájení vstupní diskuse o něm, byla konference v Hustopečích, již říjnu 2006 společně realizovaly Sdružení Podané ruce a Centrum adiktologie. V návaznosti byla např. připravena panelová diskuse na téma CŽV na AT konferenci 2007. Jako další možnost se nabízí diskuse s členy různých sekcí A.N.O. a/nebo účast na vzdělávacích aktivitách SNN ČLS JEP, tzv. Purkyňkách. Zkušenosti z výstupů diskuse na zmíněné konferenci v Hustopečích naznačují, že je o tématu CŽV třeba vést kontinuální dialog, aby bylo možné zohlednit či přinejmenším uvážit zohlednění různých požadavků a představ o budoucí podobě systému. Není pochyb o tom, že příprava koncepce CŽV, její úspěšné zavedení do praxe a dosažení stanovených cílů může mít své nesporné výhody. Ale stejně jako jiná podobná opatření usilující o standardizaci stávající praxe - např. certifikace kvality adiktologických služeb může mít i své nevýhody či omezení. Na jedné straně může přispět ke zvyšování odborného
a společenského kreditu pracovníků v oboru, na druhé straně může být představiteli jiných, vlivnějších oborů, které dosud systém CŽV nemají, vnímána negativně, viz např. standardy kvality služeb. Nastavení systému CŽV může řadě vedoucích pracovníků pomoci vyřešit otázky naplňování požadavků standardů ve vztahu k zajištění dalšího vzdělávání personálu jimi poskytovaných služeb a naopak, může být vnímáno jako "svazování" oboru a jeho pracovníků nebo omezování výběru nabídek vzdělávání. Jako další riziko může být vnímáno potenciální soupeření organizací a institucí nabízejících vzdělávací programy pro pracovníky v oboru o rozdělení "trhu" či o to, kdo bude vzdělávací programy akreditovat a/nebo evidovat účast pracovníků na celoživotním vzdělávání. Další výzvou je nastavení systému CŽV tak, aby se do něj mohli v případě zájmu bez problémů zapojovat i pracovníci, kteří neabsolvovali či neabsolvují studium oboru adiktologie stejně jako jak zohlednit a zpětně uznat již absolvované kurzy dalšího vzdělávání realizované v minulosti např. IPVZ,
IDVZ či v
současnosti I.E.S. jako formu tzv. specializačního studia. Čili, přestože se jeví jako žádoucí, aby byl celý systém CŽV v oboru adiktologie vytvořen a zaveden do praxe v co nejkratším čase, ještě důležitější se zdá být to, aby přitom nebylo cokoli zanedbáno, podceněno či zcela opomenuto. Je totiž velmi pravděpodobné, že pokud bude koncepce CŽV do praxe zavedena, ovlivní vývoj oboru v horizontu delším než 10 let a nastavený systém nebude tak lehké v dohledné době měnit - především pro jeho vztah na zmíněné zákonné normy.
Základní idea koncepce CŽV Vstupní vzdělávání V současné podobě počítá návrh vstupního vzdělávání se dvěma základními variantami pro uznání kvalifikace adiktologa: a) Absolvování studia adiktologie. b) Absolvování jiného SŠ nebo VŠ studia a návazné absolvování povinného vstupního vzdělávacího minima3. V úplně prvním návrhu bylo u bodu b) doporučováno, aby byly definovány relevantní respektive adiktologii příbuzné (např. humanitní) SŠ nebo VŠ studijní obory. Diskutující na konferenci v Hustopeči ale s tímto návrhem polemizovali nejméně ze dvou příčin. Především vyjádřili obavy, že stanovení seznamu určitých oborů by systém činilo - v rozporu se snahou o jeho otevřenost - nedostatečně prostupným např. pro absolventy technických oborů. A poznatky z praxe nedávají pro takovou "oborovou diskriminaci" jediný objektivní důvod. Současně existuje riziko, že by při výčtu "vhodných" oborů mohlo být na některý
3
V přechodovém období je samozřejmě třeba vzít v potaz otázku zohlednění a započítání v vzdělávacích kurzů stejně jako délky a intenzity praxe.
minulosti absolvovaných
zapomenuto. Bez ohledu na konečné rozhodnutí v této otázce však bude patrně nutné definovat pro každého pracovníka - absolventa jiného oboru než adiktologie - při vstupu do systému CŽV individuálně koncipovaný obsah jeho nebo jejího vzdělávacího minima s ohledem na jimi absolvovaný obor. Splněním podmínek a) nebo b) by mohl být pracovník zařazen do systému celoživotního vzdělávání v adiktologii. Celoživotní vzdělávání Systém celoživotního vzdělávání předpokládá existenci několika kvalifikačních úrovní na které navazuje (viz níže) a je koncipován do tří základních stupňů takto: 1) kvalifikační 2) specializační 3) navazující/udržovací Ad 1) Základním předpokladem je, že 1. rok praxe by měl být završen složením specializační zkoušky, jež je nezbytnou podmínkou pro dosažení plné kvalifikace. Teprve poté by měl být pracovník oprávněn samostatně provádět odbornou práci, jež mu v souvislosti s dosaženou kvalifikační úrovní v rámci dané služby přísluší. Ad 2) Po dosažení kvalifikace by měl pracovník pokračovat v dalším specializačním studiu v rozsahu, jenž by měl zohledňovat jeho kvalifikační úroveň respektive míru jeho odbornosti. Navazující specializační vzdělání daného pracovníka by pak bylo po 3 respektive 5 letech ukončeno závěrečnou specializační zkouškou. Ad 3) V návaznosti by byl pracovník povinen pokračovat v procesu dalšího vzdělávání individuálně na základě své volby. Jedinou podmínkou pro "udržení odbornosti" by pro něj mělo být získání stanoveného počtu kreditů ve stanoveném časovém rámci (viz níže). Otázkou je, zda a případně jak by měla být návazně ověřována aktualizace relevantních teoretických znalostí a praktických dovedností např. v pěti- či desetiletých intervalech. Nicméně již zmiňovaná vyhláška ministra zdravotnictví č. 423/2004 stanovující kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků takovou formu pěti- či desetiletého "přezkušování" nevyžaduje. Spokojí se dosažením stanoveného počtu kreditů v určitém období, jež postačuje pro obnovení respektive pro neodebrání osvědčení k samostatnému výkonu zdravotnického povolání. V diskusi na zmíněné konferenci v Hustopečích zazněla z řad pracovníků v oboru kritika, že se jim takto navržený třístupňový systém CŽV jeví jako nedostatečně dynamický např. ve vztahu s kariérním růstem pracovníků adiktologických služeb. Ti mohou např. do systému CŽV vstoupit a stupně 1) a 2) absolvovat v podřízené pozici, po 3 či po 5 letech mohou postoupit na vedoucí pozici, ale změnu jejich potřeb ve vztahu ke vzdělávání podle některých názorů výše navržený systém nezohledňuje. Z tohoto úhlu pohledu se může navržený
systém CŽV skutečně jevit jako statický. Současně se však zdá, že v rámci stupně 3) by pracovníkovi v naznačené situaci daný systém nebránil doplnit si vzdělání dle jeho individuálních potřeb. Nicméně s rizikem určitých omezení. Např. pokud by chtěl výše uvedený pracovník absolvovat kurz managementu, musel by kurz být pro obor adiktologie akreditován, jinak by za jeho absolvování pracovník nezískal kredity. A takový typ kurzu nemusí být vždy snadno dostupný. Proto lze požadavek na dynamičnost CŽV nesporně vnímat jako další výzvu při přípravě jeho koncepce. Kvalifikační úrovně Původní návrh koncepce CŽV předpokládal v návaznosti na Seznam a definice výkonů drogových služeb (NMS, 2006) stanovení 4 základních kvalifikačních úrovní profese adiktologa. Jako klíč k rozlišení kvalifikačních úrovní je navržen stupeň dosaženého vstupního vzdělání. Požadavek roční praxe završený specializační zkouškou nezbytný pro uznání plné kvalifikace pracovníka je všem úrovním společný, na dvě skupiny se dělí v souvislosti s návrhem na 3 respektive 5 let dalšího specializačního studia. Viz následující tabulka: Tab. 1 - Kvalifikační úrovně profese adiktolog a rozsah dvou stupňů celoživotního vzdělávání Délka specializačního studia pro dosažení: Kvalifikační úroveň
kvalifikace
specializace
1 rok
3 roky
Odborný adiktologický pracovník
1 rok
3 roky
Vyšší odborný adiktologický pracovník
1 rok
5 let
Vyšší odborný adiktologický pracovník: specialista
1 rok
5 let
Nižší odborný adiktologický pracovník
Návrhu čtyř kvalifikačních úrovní profese adiktologa předcházela práce 26 odborníků z různých typů služeb z celé ČR, kteří se v různých pracovních skupinách podíleli na zpracování tzv. Minimálního evaluačního setu (MES). Výstupy jejich práce byly publikovány ve zmíněné metodice vydané v roce 2006 Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti. Nicméně i přesto byl tento návrh na konferenci v Hustopečích podroben kritice s tím, že se jedná o relativně nepřehledné dělení a bylo navrženo přehodnotit, zda by nebylo vhodnější omezit se na 2 respektive 3 kvalifikační úrovně. Zdá se tedy zřejmé, že i toto téma by mělo být podrobeno další diskusi širší odborné obce. Přestože tedy byla charakteristika navrhovaných čtyř kvalifikačních úrovní poměrně nedávno publikována (NMS, 2006), má zřejmě svůj význam ji opakovaně uvést i na tomto místě jako základ pro možnou další diskusi: a) Nižší odborný adiktologický pracovník Je absolventem učebního oboru nebo ukončil středoškolské vzdělání bez maturity, čemuž odpovídá jeho pracovní zařazení (např. výuční list v oboru truhlář pro výkon pracovní terapie v truhlárně). Současně absolvoval kurz první pomoci a kurz poskytující mu základní informace o drogách a jejich uživatelích (doporučená forma je např. multidisciplinární kurz v minimálním rozsahu 150 hodin).
b) Odborný adiktologický pracovník Má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou v oborech zaměřených na práci s lidmi4, jež odpovídá jeho pracovnímu zařazení (např. střední pedagogická škola pro výkon výchovné, vzdělávací či jiných forem socioterapeutické práce). Současně absolvoval kurz první pomoci, krizové intervence a kurz poskytující mu základní informace o drogách a jejich uživatelích (např. multidisciplinární kurz á min. 150 hod.). c) Vyšší odborný adiktologický pracovník Ukončil studium adiktologie a/nebo jiné vysokoškolské studium v oborech zaměřených na práci s lidmi4, čemuž odpovídá jeho pracovní zařazení (např. Bc. obor v sociální práci pro výkon sociální práce či funkce vedoucího oddělení či zařízení poskytujícího nízkoprahové služby atd.). Absolventi jiných oborů než adiktologie musí současně absolvovat kurzy první pomoci, krizové intervence a kurz se základními informacemi o drogách a jejich uživatelích (např. multidisciplinární kurz á min. 150 hod.). Podmínkou uznání kvalifikace je i absolvování kratších výcviků v poradenství a/nebo komunikačních dovednostech a/nebo terapeutický výcvik (min. celkový rozsah je 80 hod., lze však sčítat absolvování různých kratších kurzů). d) Vyšší odborný adiktologický pracovník: specialista Má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru adiktologie doplněné o jakékoli relevantní magisterské studium a/nebo oboru zaměřeného na práci s lidmi4, čemuž odpovídá jeho pracovní zařazení (např. magisterské studium psychologie nebo managementu pro výkon psychologické, resp. manažerské práce atd.). Současně absolvoval kurzy první pomoci, krizové intervence a kurz se základními informacemi o drogách a jejich uživatelích (např. multidisciplinární kurz á min. 150 hod.). Současně má pro výkon své práce další speciální vzdělání (akreditovaný psychoterapeutický výcvik pro psychoterapii, kurz managementu apod.).
Kreditní systém Jak již bylo uvedeno, vzhledem k aktuálním snahám dosáhnout zařazení oboru adiktologie do seznamu nelékařských profesí ve smyslu zák. č. 96/2004 Sb., je pravděpodobné, že adiktologie bude vázána prováděcí vyhláškou č. 423/2004. Ta kreditní systém pro profese v zákoně uvedené stanovuje. To může být na jedné straně výhoda, neboť není třeba "vymýšlet vymyšlené", na druhé straně vyhláška opomíjí řadu možných forem celoživotního vzdělávání, pro adiktologii relevantní. To bude demonstrováno níže. Vyhláška v § 2 vymezuje základní pojmy. Kreditem se rozumí ohodnocení jednotlivých forem celoživotního vzdělávání, z nichž jsou definovány a kredity hodnoceny takto: Tab. 2 - Formy celoživotního vzdělávání a jejich ocenění kredity dle vyhlášky č. 423/2004. forma vzdělávání a) b) c) d) e) f) 4 5
inovační kurz odborná stáž školící akce odborná konference publikační činnost pedagogická činnost
poč. kreditů/jednotka
max. možný počet kreditů
1/1 den 1/1 den 1/1 den 5 3/1 den 15/článek 4/1 den
10 15 10 10 15 25
Tento požadavek byl na konferenci v Hustopečích vnímán jako "oborově diskriminující" - viz diskuse výše. Tj. za pasivní účast, za přednášku je 15 kreditů, za spoluautorství 10. Odborný článek - 1 autor - 15 kreditů, spoluautor - 10.
g)
vědecko-výzkumná činnost
25/1 výzkum
25
Ve výčtu forem vzdělávání v tabulce chybí zmínka o studiu navazujícího po dosažení odborné způsobilosti (tj. kvalifikace), jež je za každý semestr respektive 6 měsíců hodnoceno 25 kredity. Pokud se dotčený pracovník účastní výše uvedených vzdělávacích akcí v zahraničí nebo jsou vedeny v cizím jazyce, počty kreditů se zvyšují o 30 %. V případě bodů b) - d) musí jít o akreditované zařízení respektive akce realizované se souhlasným stanoviskem profesního sdružení o započítání akce do kreditního systému. Profesním sdružením se rozumí profesní organizace nebo odborná společnost, která sdružuje fyzické osoby s odbornou nebo specializovanou působností vykonávající zdravotnické povolání, kterého se akce CŽV ať už v ČR či v cizině týká. Za formu CŽV nejsou považovány činnosti, které jsou předmětem výkonu povolání na základě pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu. Nejsou tudíž např. započítávány interní vzdělávací aktivity realizované pouze pro jedno pracoviště, kurzy kratší než 2 hod. a/nebo nesouvisející přímo s oborem. Účast na akci CŽV je podle vyhlášky dokládána záznamem v průkazu odbornosti, který uvádí datum, téma, délku trvání akce a druh účasti pracovníka. Alternativně může pořadatel vystavit pracovníkovi jinou formu potvrzení o účasti. Na první pohled se takto nastavený kreditní systém jeví jako poměrně realistický - i když asi záleží na úhlu pohledu. Přesto nelze nepřipomenout opakovaně pozorované "hony" některých zdravotních sester za kredity na různých konferencích. Ony již mají své profesní sdružení - asociaci sester - ustanovenou, adiktologům zbývá tuto otázku uspokojivě vyřešit, nicméně podle definice uvedené ve vyhlášce se zdá, že je výběr možných kandidátů omezen. Stejně tak se jako potřebné zdá, vyřešit otázku průkazu odbornosti a toho, kdo a jakým způsobem by měl v navrhovaném modelu vést přehled o počtu kreditů získaných jednotlivými pracovníky. Vzdělávací kapacity V neposlední řadě je další klíčovou otázkou zajištění odpovídajících vzdělávacích kapacit. Ty by podle původního záměru neměly být zajišťovány pouze jedním pracovištěm, ale sítí existujících institucí či organizací, jež různé typy programů vzdělávání a dalšího vzdělávání v oboru nabízejí a realizují. K těm hlavním patří Centrum adiktologie, IPVZ, SANANIM a Sdružení Podané ruce, počítá se ale i se zapojením dalších organizací, které pracují a nabízejí vzdělávací kurzy v regionech – a nemusí nezbytně jít pouze o organizace z oboru adiktologie. Pro přípravu sítě vzdělávacích pracovišť je však třeba nejprve zjistit potenciální poptávku po dalším vzdělávání v oboru adiktologie a současně zmapovat relevantní instituce, jež by se mohly na přípravě koncepce a modulovém systému vzdělávání podílet.
Poptávka po celoživotním vzdělávání a analýza vzdělávacích organizací/institucí bude v režii Centra adiktologie probíhat v létě 2007. Závěr V textu je představen záměr připravit a zavést do praxe koncepci celoživotního vzdělávání v adiktologii. Nejde tedy o jeho definitivní podobu, ale o návrh, který byl a dále bude podrobován diskusi české odborné veřejnosti, naposledy na květnové AT konferenci v Měříně. Podrobněji jsou diskutovány cíle přípravy a zavedení koncepce CŽV, jež kromě jiného usilují přispět ke zvýšení společenského kreditu oboru a zlepšit situaci ve financování adiktologických služeb. Na přípravě koncepce se bude podílet Rada projektu, v níž se budou setkávat zástupci tří klíčových typů institucí a organizací – vzdělávacích subjektů, profesních organizací a věcně příslušných orgánů veřejné správy. To zejména proto, aby přípravné práce probíhaly od počátku v reálném politickém a organizačním prostředí a zavedení koncepce do praxe tak bylo reálné. V další části textu je představena základní idea koncepce CŽV a diskutovány jsou i možné výhody a nevýhody navrhovaného systému CŽV, s ním souvisejících navrhovaných kvalifikačních úrovní profese adiktologa a kreditní systém, který je definován prováděcí vyhláškou k zákonu č. 96/2004 Sb. Z prezentovaných návrhů je zřejmé, že v současné době je ve vztahu k přípravě koncepce CŽV více otázek než definitivních odpovědí, o nichž je třeba dále diskutovat. Pro kvalifikovanou diskusi o možné budoucí podobě koncepce CŽV je v současné době patrně nejdůležitější, zmapovat potenciální poptávku po této formě vzdělávání – jež nemusí být nutně omezena pouze na pracovníky adiktologických služeb (viz např. požadavky Národní strategie protidrogové politiky 2005-2009) – a stávající síť potenciálních vzdělavatelů. Současně je třeba odpovědět na otázku, zda obor adiktologie bude či nebude zařazen do seznamu nelékařských zdravotnických povolání dle zák. č. 96/2004 Sb., neboť to může výrazně ovlivnit další podobu kreditního systému CŽV v oboru adiktologie.
Použité zdroje: Kalina, K. (Ed.) a kol. (2001) Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí, FILIA NOVA/Úřad vlády ČR. Kalina, K., Radimecký J. (Eds.) a kol. (2003) Drogy a drogové závislosti - mezioborový přístup 1, 2, Úřad vlády ČR. NMS - Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2006) Seznam a definice výkonů drogových služeb, Úřad vlády ČR. Rada EU (2005) Strategie protidrogové politiky EU na období 2005-2012, Úřad vlády ČR. Rada EU (2005) Akční plán protidrogové politiky EU na období 2005-2007, Úřad vlády ČR. Rubeš, J. Skála, J. a Urban, E. (1970) Praktický výcvik v psychoterapii, Československá psychiatrie, 66/2, str. 110-112.
UNDCP - United Nations Office for Control of Drugs and Crime (2000) Demand Reduction: A Glossary of Terms, ODCCP Studies on Drugs and Crime Guidelines, New York ISBN: 92-1-148129-5. Úřad vlády (2005) Národní strategie protidrogové politiky na období 2005-2009, Úřad vlády ČR. Úřad vlády (2005) Akční plán realizace Národní strategie protidrogové politiky na období 2005-2007, Úřad vlády ČR.