karlova studánka Editace Kateřina Kočí, Lenka Skuhravá

karlova studÁnka Editace Kateřina Kočí, Lenka Skuhravá Autoři textů Lenka Skuhravá, Jan Vrabec, Kateřina Kočí, Ota Bouzek, Ľubica Mezerová, Pavel Patterman, Radka Chudová, Anežka Vrabcová

Karlova Studánka 2012

1

Vydala OBEC KARLOVA STUDÁNKA, zpracovala ACTAEA – společnost pro přírodu a krajinu ve spolupráci s obcí Karlova Studánka. Editace: Kateřina Kočí, Lenka Skuhravá Texty: Lenka Skuhravá, Jan Vrabec, Kateřina Kočí, Ota Bouzek, Ľubica Mezerová, Pavel Patterman, Radka Chudová, Anežka Vrabcová Fotografie a kresby: archiv Actaea, archiv Zdeňka Hlávky, archiv Karla Michaluse, archiv Muzea Bruntál, archiv obce Karlova Studánka, archiv obce Ludvíkov, archiv Roberta Ráce, archiv Spolku Přátelé Vrbenska, archiv Správy CHKO Jeseníky, archiv Státních léčebných lázní Karlova Studánka, s.p., archiv Jana Vintra, archiv Jana Vrabce, archiv Zkrášlovacího spolku Suchá Rudná, Ota Bouzek, Boleslav Doboš, Jindřich Galatík, Radka Chudová, Tomáš Kelar, Kateřina Kočí, Martin Kočí, Lukáš Konečný – Lacerta, Eva Kyšová, Ľubica Mezerová, Štěpán Mikulka – ordinaryangels. net, muzejnik.cz, Pavel Patterman, Petr Pulc (ppulecek), Lenka Skuhravá, Slezské zemské muzeum Opava, Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, Státní okresní archiv Jeseník, Ivo Sumec, Studio STA – Radek Vráblík, Jan Vrabec ml., Wikipedie, Jitka Zatloukalová Odborná a technická spolupráce: Ota Bouzek, Dušan Duhonský, Radomír Metoděj Hofman, Jindřich Chlapek, Radka Chudová, Ľubica Mezerová, Robert Rác, Jan Vrabec Design: Iveta Albrechtová Dučáková Tisk: POINT CZ, s.r.o. Vyšlo v nákladu 2000 ks. 105 stran 1. vydání, 2012 Projekt je financován z rozpočtu Moravskoslezského kraje.

Motto Buďte trpěliví a já, voda, vám ukáži nejenom krásu svou, ale i tu v kameni, ve dřevě a slunci. Přistupte ke mně blíž všichni, kdož se lopotíte, dobře vám učiním. Kdo jest obtížen, toho občerstvím, kdo nemocen, toho vyléčím. Jsem živá voda hor, nejstarší zdejší pamětnice, Bílá Opava.

© Actaea, Karlova Studánka ISBN 978-80-260-3245-8

2

3

úvod Dávno je tomu, kdy člověk poprvé stanul na břehu zlatonosné říčky, v údolí prozářeném zlatými paprsky slunce. Dávno je tomu, kdy poprvé kov zazvonil o kámen, aby dobyl zdejší bohatství železných a měděných rud, které byly posléze těženy, taveny a zpracovávány. Bohatství, jež přitahovalo za prací nové přistěhovalce, … a z jejich tvrdých dlaní se v překrásném údolí Bílé Opavy rodila nová civilizace. Ráz krajiny se měnil, především však vzkypěla láska horalů k lesům, k nové domovině, k Jeseníkům. Dávno je tomu, kdy člověk nechal vystavět první obytné domky, hutě, kovárny a hamry. Vzniklá osada ožila lidskou řečí a životem, který postoupil hlubokými lesy proti kopci až k hubertovské huti, první stavbě pozdější lázeňské obce. Dávno je tomu, kdy hutníci putující denně tam a zpět podél Bílé Opavy přetavovat rudu na železo, objevili v údolí horské říčky „dobré lesní prameny“. Léčba neduhů, zprvu zcela nahodilá, lákala časem stále více nemocných, kteří zde hledali úlevu a uzdravení. Později, díky průzkumu minerálních pramenů Řádem německých rytířů, vznikly léčebné lázně Karlova Studánka. Krásně opravené lázeňské domy, lemující oba břehy horské říčky, příjemnou patinou starodávna vítají dnes návštěvníky obce Karlova Studánka. Šlechtična horských bystřin Bílá Opava krášlí tu údolí bílými peřejemi, pospíchá podél skal, podél „dobrých lesních pramenů“, a spolu s nimi předává léčivou sílu nemocným. Pojď a nech se pozvat, poutníku, nech se provést krásami i zajímavou historií tohoto údolí, osady, lázní. V křišťálově čisté vodě uvidíš osudy zdejších osadníků. Půjdeš po stopách kumštýřů, stavitelů, malířů, po stopách rytířů a velmistrů řádu. Uvidíš, jak stavěli domy, tvořili, malovali, léčili se, tancovali, radovali se, … Uvidíš, jak žili. Pojď a nech se pozvat, poutníku, nech se provést krásami i zajímavou současností tohoto údolí, obce, lázní. V křišťálově čisté vodě uvidíš dnešní Karlovu Studánku, opravené lázeňské domy, nové cesty, nové možnosti, technické vymoženosti, ale především pohodu, klid, léčivou sílu zdejší přírody a „dobrých lesních pramenů“. Vítej, poutníku, vítej v Karlově Studánce. Ota Bouzek Karlova Studánka

4

Kateřina Kočí Actaea – společnost pro přírodu a krajinu

5

o knize Lázně Karlova Studánka v roce 2012 oslavily 232 let od svého založení. Co víme o historii těchto malebných lázní, které si zachovaly svoji unikátní architekturu do dnešních časů? Kniha, která se Vám dostává do rukou, je první vydanou populárně naučnou publikací dokumentující hi- storii Karlovy Studánky od 17. století, tedy ještě před vznikem samotných lázní do současnosti s použitím bohaté historické a současné fotodokumentace a kreseb. Vydání knihy předcházela potřeba seznámit veřejnost s ne příliš známou historií významných klimatických a vodoléčebných lázní, ležících uprostřed lesů v pohoří Hrubého Jeseníku. Kniha je rozčleněna do 8 kapitol, které čtenáře provedou historií, místním lázeňstvím a zdejší architekturou. Dozvíte se o tom, že lázně v minulosti spravoval Řád německých rytířů. Dozvíte se, kdo se zasadil o rozvoj lázní a poctil je svojí návštěvou. Kniha Vás zavede do historie i současnosti společenského života a volného času v lázních. Poslední kapitola Vás seznámí s přírodními zajímavostmi Karlovy Studánky a jejího okolí. Při zpracování knihy se nám ve spolupráci s Janem Vrabcem, Ľubicou Mezerovou a Robertem Rácem podařilo odhalit zajímavé historické skutečnosti. Dřevěná kaple, která byla přemístěna do dnešní Suché Rudné, nestála v místě kostela v Karlově Studánce, jak se uvádí, ale v centru lázní. Dále jsme zjistili, že bysta arcivévody Wilhelma odstraněná v roce 1921, která stávala na podstavci mezi „Letními lázněmi“ a dnešní základní školou, nebyla zničena, ale nachází se v Centrálním archivu Německého řádu ve Vídni. Pomocí historických map se nám podařilo vypátrat, že původní koryto řeky Bílé Opavy v Karlově Studánce dvakrát protínalo hlavní cestu a vedlo skrz dnešní lázeňský park. Úprava koryta do dnešní podoby zřejmě souvisela s rozšiřováním lázeňského centra. Kniha byla zpracována kolektivem autorů, které spojuje především dlouhodobý zájem o historické, přírodní a kulturní zajímavosti Karlovy Studánky a jesenického regionu. Jan Vrabec poskytl množství historických i současných fotografií a podkladů. Neúnavně, velmi svědomitě a obětavě spolupracoval při hledání souvislostí, připravil podklady k textům a zpracoval některé texty o historii Karlovy Studánky, lázeňství, společenském životě, jiné svědomitě pročítal a kontroloval. Ověřil správnost mnoha údajů a pomohl při kontrole jednotnosti údajů a obsahu celé knihy.

6

Ota Bouzek po celou dobu vzniku publikace obětavě zpracovával a dodával písemné podklady, poskytl vlastnoruční kresbu, zpracoval řadu textů, zejména o historii a přírodě, a celou knihu též pečlivě pročetl, zkontroloval a připomínkoval. Ľubica Mezerová z Muzea Bruntál poskytla cenné informace a fotografie. Poskytla konzultace k některým údajům a textům, zejména o historii a architektuře, knihu zkontrolovala. Robert Rác z Německého řádu poskytnul cenné podklady a informace o historii i současnosti Řádu německých rytířů i k historii a architektuře v Karlově Studánce. Radomír Metoděj Hofman z Německého řádu zpracoval cenné připomínky a korektury kapitoly o Řádu německých rytířů. Pavel Patterman zpracovával texty a poskytl fotografie, především ze současnosti, ze společenského života v obci. Jindřich Chlapek a Dušan Duhonský ze Správy CHKO Jeseníky poskytnuli informace ke kapitole Přírodní zajímavosti, Natura 2000. Čerpali jsme také ze seminární práce Anežky Vrabcové o architektuře Karlovy Studánky. Grafička a akademická malířka Iveta Albrechtová Dučáková obětavě, vytrvale a svědomitě pracovala na grafickém návrhu knihy. Všem těmto lidem velmi děkujeme za jejich práci, bez které by vytvoření publikace o Karlově Studánce nebylo možné. Za poskytnutí fotografií a kreseb dále děkujeme Zdeňkovi Hlávkovi, Karlovi Michalusovi a Spolku Přátelé Vrbenska, obci Karlova Studánka, obci Ludvíkov, Správě CHKO Jeseníky, Státním léčebným lázním Karlova Studánka, s. p., Janu Vintrovi, Zkrášlovacímu spolku Suchá Rudná, Boleslavu Dobošovi, Tomášovi Kelarovi, Martinovi Kočímu, Lukášovi Konečnému – Lacerta, Štěpánovi Mikulkovi – ordinaryangels. net, muzejnik.cz, Petrovi Pulcovi (ppulecek), Slezskému zemskému muzeu v Opavě, Státnímu okresnímu archivu Bruntál se sídlem v Krnově, Státnímu okresnímu archivu v Jeseníku, Ivo Sumcovi, Studiu STA – Radku Vráblíkovi, Wikipedii, Jitce Zatloukalové, Evě Kyšové, Jindřichu Galatíkovi a Janu Vrabcovi ml. Věříme, že každý čtenář si v knize najde téma, které ho zaujme. Přejeme Vám příjemné a zajímavé čtení. Lenka Skuhravá, Kateřina Kočí Actaea – společnost pro přírodu a krajinu

7

DOVĚTEK STAROSTKY Karlova Studánka bude mít svou první publikaci, která shrnuje údaje o historii, lázeňství, architektuře, společenském životě i přírodě. Děkuji všem, kteří se na zpracování knihy podíleli. Děkuji Moravskoslezskému kraji za poskytnuté finanční prostředky, díky nimž mohla být tato publikace vydána. Přeji všem příjemné čtení a listování v naší nové knize. Radka Chudová starostka obce Karlova Studánka

8

historie Pustou horskou oblast dnešní Karlovy Studánky začali lidé osidlovat v období od 12. do 16. století, přestože je ve zdejších krajích čekala obtížná obživa a časté přechody vojsk. Němečtí osadníci, kteří přicházeli za podpory přemyslovských panovníků, s sebou přinášeli nejrůznější řemeslný um. Většina z nich pracovala v rozvíjející se těžbě drahých kovů a následném zpracování rud.

Historie hutnictví a hutě na Hubertově

S hornictvím bylo ve zdejším kraji a jeho horách započato ve 13. století. Těžba kovů, hutnická výroba a k ní potřebná těžba dřeva a výroba dřevěného uhlí přetrvaly po více než pět století. Důvodem k zakládání dolů a hutních osad v Horním Městě a následně v Malé Morávce byly válečné potřeby. V období třicetileté války se zde vyrábělo velké množství zbraní a dělové koule, které má obec Malá Morávka dodnes ve znaku. Železné hamry a doly se z Karlova a Malé Morávky postupně přesunovaly stále severněji k Hvězdě. V letech 1690–92 byla uprostřed hlubokých lesů na Hubertově („Hubertskirch“, dnes součást Karlovy Studánky) postavena huť o jedné vysoké peci. Zanedlouho zde byla vybudována druhá vysoká pec a „Hubertův hamr“. Huť na Hubertově.

V roce 1703 byla falckým hrabětem, řádovým velmistrem arcivévodou Františkem Ludvíkem, založena hutní osada Ludvíkov. K tavení železa bylo nutné dřevěné uhlí, které se získávalo zpracováním dřeva z bukových a smíšených lesů. Pro hutě a tavírny byla ve výrobě využívána voda z říčky Bílé Opavy. Železná struska z hutí na Hubertově se využívala k ohřevu vanových lázní po řadu desetiletí, prakticky celé století. Do lázní se horká struska dovážela několikrát denně koňmi z Hubertova v tzv. „pekelném voze“ a vhazovala se při přípravě koupelí do van se studenou minerální vodou. Když se v hutích nepracovalo, ohřívala se voda také ponořenými horkými železnými dílci, které se rozžhavovaly nad ohništěm. Koncem 80. let 19. století se od tohoto způsobu ohřevu upustilo a ohřívání minerální vody se řešilo horkou párou. (viz Lázeňství) Huť na Hubertově.

9

Osada Hubertov („Hubertskirch“) se postupně rozšiřovala o další stavby. V letech 1757–58 byla na Hubertově vybudována dřevěná kaple sv. Huberta (viz Sakrální stavby) a lovecký zámeček (viz Účelové stavby). Byla zde vybudována Lesní správa, hájenka a „Vila Forstentreu“. Fungovala tu také pila a ovčín pro zimní ustájení ovcí. (viz Účelové stavby)

Maxmiliána II. Františka, nejmladšího syna Marie Terezie. Maxmilián dal v roce 1780 podnět k prozkoumání pramene, kolem kterého začalo budování lázní. Pramen byl po něm pojmenován „Maxmilián“. Začátky lázní byly skromné, jako v řadě jiných případů. Největší rozvoj a rozkvět lázeňství nastal ve 30. a 40. letech 19. století.

Hubertov s kaplí, loveckým zámečkem a hutěmi. Výřez ze stropního obrazu z Hubertovy kaple od F. Schneidera.

V roce 1803 byly lázně přejmenovány na „Karlsbrunn“ – Karlova Studánka podle velmistra Řádu německých rytířů arcivévody Karla Ludvíka Jana, nejslavnějšího habsburského vojevůdce, jenž jako první evropský válečník dokázal porazit Napoleonovu armádu. Arcivévoda Karel však brzy, již v roce 1804, post velmistra předal svému mladšímu bratru arcivévodovi Antonu Viktorovi.

Po roce 1703 byla na Hubertově vybudována druhá vysoká pec a „Hubertův hamr“. K drcení rudy a strusky sloužila na Hubertově stoupa. V letech 1870–75 měla huť výšku 12 m a průměr 2 m. Během provozu vysoké pece byl každý večer prováděn odpich, vytékající železo se zachycovalo do připravených forem. Této práci často přihlíželi i lázeňští hosté. V roce 1875 byl provoz vysoké pece zastaven a v letech 1888–1889 byla pec rozebrána a odvezena. Na místě bývalého „Hubertova hamru“ byl v roce 1885 Hubertov s hostincem „Hubertus“ postaven hotel „Hubertus“. kolem roku 1889.

PočÁtky lázeňství

Pohled na Hubertov kolem roku 1924.

V době, kdy byly postaveny železné hutě na Hubertově a „Hubertův hamr“, vznikl název „Hinewieder“ – „Sem a tam“ (přesněji „Tam zase“), který později nesly i lázně. Vžil se díky tavičům z Ludvíkova, kteří denně chodili 8 km sem a tam pracovat do hutí na „Hubertov“. Pěšina vedla lesem proti toku Bílé Opavy, kde hutníci postupně odhalili léčivé účinky zdejších minerálních vod a nazvali toto místo „Údolí dobrých lesních pramenů“. Dobré jméno těchto chutných lesních pramenů postupně rozšiřovali projíždějící povozníci i sami hutníci po celém kraji. Bruntálský občan Riedel, který si roku 1778 koupelemi v léčivé kyselce vyléčil nohy, se zasloužil o to, že dobrá zpráva se donesla až k místodržícímu Řádu německých rytířů. Ten o léčivých účincích informoval řádového velmistra Malba Boleslava Doboše.

10

Mapa osady „Hinewieder“ z roku 1795 s původním korytem řeky Bílé Opavy. Kresba K. Neumann.

Jarní koupel rytíře von Warthe. Rukopis Manesse, Heidelberg, 14. století. (ilustrační kresba)

Rozvoj lÁzeňství

Od roku 1812 se lázně rozšiřovaly, vylepšovaly a zkrášlovaly. V letech 1813–1816 byl založen park s alejemi a květinovými záhony, který lázeňským hostům nabízel příjemné procházky. Po roce 1824 dochází k dalšímu stavebnímu rozvoji, byl postaven „Hostinský dům“ (dnes „Bezruč“) a „Pruský dům“ (dnešní obecní úřad se školou). V roce 1833 byla vystavěna rezidence pro velmistry – „Knížecí dům“ (dnes „Vyšetřovací ústav s ředitelstvím“). Interiér „Knížecího domu“ ve 30. letech 20. století.

Karlova Studánka kolem roku 1850. Kresba od J. Menzela.

11

V roce 1836, kdy se stal velmistrem arcivévoda Maxmilián III. Josef d`Este, začala pro Karlovu Studánku nová skvělá epocha. Byly budovány nákladné stavby: kostel, „Hudební hala“, „Sloupový dům“ (dnes „Hotel Džbán“), „Nový koupelový dům“ (dnes „Opava“), a nejrůznější zařízení zpříjemňující pobyt lázeňským hostům. Lázně se okrašlovaly. Slibný rozvoj lázní zbrzdila prusko-rakouská válka, která v roce 1866 přinesla choleru a smrt mnoha obyvatelům. Přesto dochází k dalšímu stavebnímu rozvoji lázní v době, kdy se velmistrem stává nejmladší syn vojevůdce Karla – arcivévoda Vilém (1863–1894). Lázeňské centrum bylo přesunuto k „Letním lázním“ (1891–93), k nimž bylo dobudováno východní balkónové křídlo dnešního „Bezruče“. Dále byly vystavěny „Vila Eugen“, „Vila Paula“, která vyhořela v roce 1914, a „Vila Wilhelm“ (dnešní „Vila Vlasta“). V roce 1864 byl k léčivému prameni „Vilém“ postaven „Pitný pavilon“, který dodnes tvoří charakteristickou lázeňskou dominantu Karlovy Studánky. Rovněž v tomto období byl postaven „Terasový dům“ (dnešní „Kamzík“) se sousedícím „Skleníkem“ a zahradnictvím. Karlova Studánka v roce 1850. Perokresba od J. Richtera.

Další rozvoj lázní nastal za arcivévody Evžena, Karlova vnuka, velmistra v letech 1894–1923. Vedle elektrárny, využívající k výrobě elektřiny vodu z náhonu, byla postavena budova „Lotrinského domu“ (dnešní „Slezský dům“). Za zmínku stojí i skutečnost, že v letech 1909–1910 byla vybudována silnice na Ovčárnu i silnice z Karlovy Studánky do Videl. Karlova Studánka kolem roku 1898.

12

Karlova Studánka v roce 1860.

1. světovÁ vÁlka

Z nařízení arcivévody Evžena byla v Karlově Studánce v letech 1916–1917 Řádem německých rytířů zřízena léčebna pro zraněné důstojníky a vojáky. Počet raněných se zde pohyboval okolo 20 důstojníků a 120 poddůstojníků a vojáků. V Karlově Studánce byli dobře ošetřováni, stravováni i ubytováni. Náklady spojené s léčbou a pobytem hradil Řád německých rytířů.

Arcivévoda Evžen v zákopu v 1. světové válce.

Během války však i zde vládl hlad a bída. V létě roku 1917 proto uspořádali občané z Vrbna protestní pochod do Karlovy Studánky proti provozu lázní. Jednalo se o „hladový pochod“ vrbenských žen, které přišly protestovat proti pohodlnému a marnivému způsobu života v lázních dočasně umístěných raněných důstojníků. Proti demonstrujícím bylo povoláno vojsko z Bruntálu. Po vyjednávání byla protestní akce ukončena. V roce 1918 a 1919 nebyly lázně v provozu. Důvodem byl problém s obstaráváním potravin. Lázně byly znovu zprovozVojáci zranění v 1. světové válce něny roku 1920. Lázeňský provoz začínal na rekondičním pobytu v hotelu 1. června a končil 30. září. „Hubertus“ v roce 1916.

MezivÁlečné období

Karlova Studánka v roce 1857. Litografie W. Loeillot, F. Kaliwoda.

Po první světové válce byl uplatněn výklad práva podle zákona o konfiskaci majetku a vyhoštění Habsburků z prosince 1918. Velmistrem byl v té době Habsburk arcivévoda Evžen a bez ohledu na to, že šlo o řeholníka podléhajícího kanonickému právu, byla spojená panství Bruntál, Sovinec i Bouzov se všemi ostatními nemovitostmi, včetně lázní v Karlově Studánce, Řádu německých rytířů konfiskována československým státem. Místodržící jménem velmistra vznesl protest s tím, že konfiskace odporuje Kodexu kanonického práva. Žalobní stížnost se dosta- Karlova Studánka v roce 1926. la až k mezinárodnímu soudnímu dvoru, jehož nález zrušil konfiskace a vedl k navrácení řádového majetku i s lázněmi v Karlově Studánce původnímu majiteli – Řádu německých rytířů. Tomuto stavu napo-

13

mohla i skutečnost, že Habsburk a člen císařské rodiny arcivévoda Evžen abdikoval v roce 1923 na post velmistra Řádu německých rytířů a zůstal jeho řadovým členem. Tím bylo ukončeno obsazování velmistrovského postu výhradně urozenými osobami z nejužší císařské rodiny Habsburků. V meziválečném období, za velmistra Norberta Kleina, byl v letech 1928–31 vybudován velkolepý „Lázeňský hotel“ (dnešní hlavní budova „Libuše“).

státní policie), které zde pořádalo konference a přednášky. Na konci války dne 6. 5. 1945 celé vedení uniklo přes Šumperk směrem na Liberec, kde bylo centrum pro Sudety. Rudá armáda vstoupila do Karlovy Studánky 8. 5. 1945 v 9.30 hodin. Průchod vojsk trval 3 dny a 3 noci. Od 27. 5. 1945 spravovala Karlovu Studánku Revoluční garda se sídlem ve Vrbně pod Pradědem. Dne 28. 5. 1945 přijel 1. československý sbor tankové brigády (11 mužů) k ochraně majetku a udržování pořádku. Dne 7. 7. 1945 byl do Karlovy Studánky dosazen jeden člen SNB (Sbor národní bezpečnosti). Dodnes nebyl nalezen hrob 20 zběhlých vojínů zastřelených a pohřbených v nejbližším okolí Karlovy Studánky.

Zajatecký tÁbor v Karlově StudÁnce a příběh Johna McCalluma Pohled na Karlovu Studánku ještě bez „Lázeňského hotelu“.

Výstavba „Lázeňského hotelu“ v roce 1929.

Pohled na Karlovu Studánku s vystavěným „Lázeňským hotelem“.

V této době se mění stanovy a z názvu a aktivit Řádu německých rytířů se vypouští linie dalšího budování rytířské tradice. Název Řádu se přizpůsobuje této skutečnosti a zestručňuje na nové pojmenování Německý řád. Toto pojmenování se z hlediska dalšího vývoje v Německu, zejména pak po 2. světové válce, ukázalo jako osudově značně nepříznivé.

2. světovÁ vÁlka

Na začátku 2. světové války byl Německý řád označen hitlerovským režimem za nepřítele Říše. S jeho přispěním bylo budováno hraniční opevnění a vojenské kryty na severu Moravy při hranici Československa. Majetek Řádu byl v pomnichovské době za protektorátu konfiskován, velmistr internován a činnost násilně zrušena. Za okupace s majetkem Německého řádu hospodařila Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). V období 2. světové války provoz v lázních neustal. V roce 1945 použilo německé vojsko některých lázeňských domů jako lazaretů. Lázeňský dům „Bezruč“ byl v roce 1945 obsazen trestním oddílem SS. Dalším zabraným objektem byl „Slezský dům“. V dnešní mateřské škole byl zřízen sklad zbraní. Karlovu Studánku navštívil Konrad Henlein, K. H. Frank a další vysocí vojenští hodnostáři. Sídlilo zde Gestapo (česky Tajná Pomoc Německému Červenému kříži

Pod dolním parkovištěm při výjezdu z obce směrem na Ludvíkov byl za 2. světové války postaven zajatecký tábor. Vojenští zajatci byli využíváni k manuálním pracím potřebným pro chod lázní. Příběh zajetí, lásky, odloučení a dlouhé cesty domů vypráví jeden ze zdejších zajatců, rezervista britské armády, Skot John McCallum ve své knize „The long way home“ („Dlouhá cesta domů“). Skot John McCallum byl v boji ve Francii zraněn a zajat Němci. Později byl poslán do zajateckého tábora v městě Sagan v Polsku. V roce 1942 se mu naskytla možnost přihlásit se na pomocné práce do pracovního tábora v Karlově Studánce. Zde se John seznámil se sudetskou Němkou Traudl, svojí osudovou láskou, která jemu i jeho kamarádům pomohla v roce 1944 utéci. Po strastiplné cestě přes celé Polsko se dostali až do Stockholmu a odtud letecky do rodného Skotska. V roce 2006 John McCallum (tehdy 89 let) po 62 letech navštívil společně se svou rodinou Karlovu Studánku. S Traudl se John McCallum již nikdy nesetkal. Kniha Johna McCalluma „The long way home“ („Dlouhá cesta domů“).

John McCallum v místech, kde stával zajatecký tábor v Karlově Studánce.

Odsun německého obyvatelstva

Karlova Studánka byla součástí provincie Sudetenland neboli Sudet. Žilo zde pohromadě české a německé obyvatelstvo, které převažovalo. Po 2. světové válce došlo na základě Benešových dekretů ke

za 2. světové války.

14

15

značnému odsunu německého obyvatelstva do Německa. Z Krnovska a Bruntálska byla vysídlena více než polovina německé populace. Odsunuti nebyli ti, kteří zůstali věrni demokracii a nepodíleli se na persekucích na českém lidu, a také rodiny ze smíšeného manželství. Odsun sudetských Němců z Karlovy Studánky byl proveden po etapách v roce 1946. Proběhl bez rušivých momentů, v pořádku a klidu. Odsun zajišťovala Místní správní komise v Suché Rudné. Uvádí se, že z Karlovy Studánky bylo odsunuto celkem 30 sudetských Němců. Někteří zůstali, mezi nimi například řemeslník stolař pan Bernet. Do Karlovy Studánky postupně přicházeli noví osídlenci z vnitrozemí.

PovÁlečné období a období totalitního režimu

Odsun Němců z Československa. (ilustrační foto)

Po skončení 2. světové války určuje 5. Benešův dekret z 19. 5. 1945 majetkové převody učiněné po 29. září 1938 pod tlakem okupace jako neplatné. Určuje zřízení institutu Národní správy pro plynulý chod podniků, jež zůstaly opuštěny od správců, kteří je řídili po konfiskaci hitlerovským Německem. Úřední list Zemského národního výboru v Brně č. 138 z 24. 8.1946 zveřejňuje vyhlášku: „Výměrem zemského národního výboru, expozitury v Moravské Ostravě ze dne 3. července 1945, č. j. VI-271, byla podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., zavedena do podniku firmy národní správa a národním správcem ustanoven Ladislav Říhovský v Karlově Studánce, správa lázní.“ Národní správce byl jmenován z tlaku Německého řádu, aby nedocházelo ke stále většímu rozebírání a omezování podstaty lázeňského podniku. Řád totiž takto přišel o nemovitosti na Ovčárně, které přešly pod vojenskou správu. Pod Klub českých turistů (KČT) přešly v Karlově Studánce hotel „Opava“ a ubytovna „U lesa“. Pod Restaurace a jídelny (RaJ) přešly hotely „Džbán“ a „Hubertus“, stejně tak z lázeňského podniku byl vyňat dům č. p. 7 „Hinewiederhaus“, „Pruský“ a „Švýcarský dům“ (dnešní obecní úřad se školou). „Pitný pavilon“ se také dostal do správy RaJ. Jmenováním národního správce bylo zabráněno dalšímu odštěpení lázeňského majetku, které bylo přichystáno pro „Slezský dům“. Následně probíhaly tlaky zařadit Německý řád též pod Benešovy dekrety č. 12 a 108, na základě kterých byly odnímány majetky zrádcům a kolaborantům z doby okupace. Řád se proti těmto tlakům úspěšně hájil podanou žalobou u Nejvyššího správního soudu, který v jeho prospěch rozhodl 25. 2.1948. Jiný soudní senát tento rozsudek ve prospěch Řádu potvrdil 17. 12. 1948, avšak toto usnesení nebylo zvůlí komunistického režimu Řádu doručeno, a nemohlo proto nabýt právní moci. Podle archivních katastrálních údajů v Opavě a v Bruntále byl v následujícím čase, po roce 1948, lázeňský majetek v katastrálních pozemkových knihách přepisován na nové právnické osoby. Dne 1. 10. 1948 byla vydána Vyhláška ministra zdravotnictví pod č. 3424 o určení konfiskovaného lázeňského majetku lázní Karlova Studánka v obcích Suchá Rudná, Ludvíkov a Malá Morávka. Majetek lázní podle ní přejímá a spravuje centrální nadřízený podnik Československé státní lázně a zřídla počína-

16

je dnem 1. července 1948. Generální ředitelství Československých státních lázní a zřídel řídilo všechny lázeňské podniky v celém Československu až do roku 1990. Po znárodnění byly lázně v Karlově Studánce provozovány jako národní podnik Státní lázně v Karlově Studánce. V roce 1953 jejich hospodářský ředitel Gustav Soustružník předal podnik nově jmenovanému správci Aloisi Říhovi pro podnik Lázně ROH v Karlově Studánce. V roce 1953 byla založena samostatná obec Karlova Studánka. Vedle pošty zřízené v roce 1894 vznikla samostatná správní obec s místním národním výborem, který řešil problémy malého lázeňského místa Karlova Studánka na nejnižším stupni řízení státní správy. V průběhu 50. let tak obec organizovala postupné dláždění chodníků a lázeňské kolonády, čímž bylo dosaženo spojení přípojných silnic od západu při restauraci „Hubertus“ a od východu z Vrbna a Ludvíkova. Tato aktivita vedla v pozdějším období ke zničení hlavní lázeňské kolonády vlivem silniční dopravy, která byla po vydláždění vedena samotným středem lázní. Dne 18. června 1957 ministerstvo zdravotnictví vydalo opatření ke změně správy lázní na Československé státní lázně Karlova Studánka, což potvrzuje 15. září 1958 Lidový soud v Bruntále. Ředitelem tohoto subjektu byl MUDr. Zdeněk Fiala a správcem František Dressler. Začátkem 60. let byl však tento právní subjekt podřízen lázeňské organizaci Jeseník, z které se opět vyčlenil a osamostatnil na konci roku 1961. Ke dni 1. 1. 1962 vznikl v Karlově Studánce samostatný Odborný léčebný ústav v Karlově Studánce, řízený zatímním vedoucím MUDr. Vladimírem Meluzínem, kterého následně nahradil nakrátko MUDr. Tomáš Julínek z Luhačovic. Po něm se definitivním ředitelem stal MUDr. Radek Útrata. Od 1. 1. 1967 do 31. 12. 1969 znovu na 3 roky spadá Odborný léčebný ústav v Karlově Studánce do podřízenosti lázeňské organizace v Jeseníku, aby se opět k datu 1. 1. 1970 na další 2 roky osamostatnil. Od roku 1965 mělo v Odborném Karlova Studánka v 60. letech léčebném ústavu své detašované pracoviště i Oddělení cho- 20. století. rob z povolání v Ostravě, se kterým byl ve spolupráci s Doc. MUDr. Karlem Kadlecem intenzivně prohlubován výzkumný a vědecký léčebný program se zaměřením na léčbu hornických nemocí z povolání. Výrazným způsobem se rozvíjela funkční dechová laboratoř v péči prim. MUDr. Víta Hubeného. Kardiologickou problematikou se zabýval MUDr. Ivan Kopeček. Hlavní organizátor ředitel MUDr. Radek Útrata podpořil vysokou úroveň poskytované léčby získáním pana Antonína Dostála do biochemické laboratoře. V jeho osobě získal vedoucího laboranta, výzkumníka i zaníceného vědce, kterému režim zakázal vysokoškolská studia. Toto pracoviště, jež mu svěřil k vybavení i k odbornému vedení, dosáhlo vy-

17

soké úrovně, opakovaně ceněné celostátním výborem Společnosti klinické biochemie. Zásluhou Antonína Dostála bylo zorganizováno více než 37 seminářů a kongresů na celostátní úrovni. Karlově Studánce tak po dobu 47 let svého záslužného působení až do roku 2010 výrazně přispěl k celorepublikové prestiži, vybudoval pracoviště pro biochemii a hematologii v jiných lázních nevídané. Tímto servisem pro lékaře zásadně přispíval k vysoce odborné kvalitě léčby v Karlově Studánce ve prospěch léčených pacientů a lázeňských hostů. V 60. letech došlo též k podrobným hydrogeologickým průzkumům, při kterých bylo provedeno cca 20 hlubinných vrtů v prameništi do hloubek až 200 m. Některé vrty zůstaly využity pro čerpání léčivé minerální vody z těchto vydatných přírodních zdrojů. Dodnes jsou takto využívány pramen „Vladimír“, vrt S7 z hloubky 117 m, a pramen „Petr“, vrt S2A z hloubky 121 m. Po násilné okupaci v roce 1968 nastupuje tuhá normalizace poměrů ve společnosti. Od 1. 1. 1970 byl Odborný léčebný ústav v Karlově Studánce znovu přičleněn pod lázeňskou organizaci Jeseník. V souvislosti se stranickými čistkami ztratil na konci roku 1971 svoji pozici v Karlově Studánce ředitel Odborného léčebného ústavu MUDr. Radek Útrata, který odešel do Lázní Luhačovic. Do roku 1972 ústav přechodně řídil prim. MUDr. Vít Hubený, než přišel pro KSČ důvěryhodný MUDr. Erich Otto Špok a činnost Odborného léčebného ústavu byla ukončena. Právní subjektivitu a samostatnost si lázeňské zařízení zajistilo, pod stranickou záštitou, jako nejmenší lázeňská organizace v ČSSR s názvem Československé státní lázně Karlova Studánka, lázeňská organizace přechodně do roku 1982. K datu 1. 1. 1983 stranické orgány rozhodly přičlenit lázeňskou léčebnu v Karlově Studánce opětovně, a to již potřetí, pod ředitelství lázeňské organizace Jeseník, což trvalo do konce roku 1990. Vedoucím lékařem lázeňské léčebny v Karlově Studánce byl určen v průběhu roku 1983 zkušený kardiolog a internista MUDr. Ivan Kopeček. Karlova Studánka v 70. letech 20. století.

V době poválečné historie byla stavební činnost v lázních a zdejší pohraniční obci prakticky zcela utlumena. Řadu let byl opakovaně předsedou Místního národního výboru v Karlově Studánce volen lesník a ekonom Ing. Ferdinand Cupák, který tuto práci vykonával při hlavním zaměstnání, jakož i jeho nástupci. Vedle účetní

Interiér „Slezského domu“ v 70. letech 20. století.

byla na úřadě k trvalému pracovnímu poměru určena jen jedna další osoba – tajemnice, která vedla potřebnou agendu.

Konec totalitního režimu a období po roce 1989

Po „sametové“ revoluci se v Karlově Studánce rozpadla místní organizace KSČ, která do té doby asistovala u všech zásadních rozhodování v obci a lázních. Namísto předsedů národních výborů se řízení obcí ujaly zastupitelstva v čele se starosty obcí. V těchto funkcích se v Karlově Studánce na základě volebních výsledků postupně střídali pan Jiří Střeštík, Ing. Lubomír Novák, Luděk Jurajda (po několik období), Roman Reichl a v roce 2010 se starostkou stává paní Radka Chudová, která předešlá léta v obci pracovala jako tajemnice obecního úřadu. Na konci období totality měly obec a lázně v Karlově StuKarlova Studánka v 80. letech dánce krásnou 20. století. okolní přírodu, ale zanedbanou péči o lázeňský majetek a jeho vybavení. Katastrofální stav budov byl alarmující a mohl vést prakticky k zániku lázní. V důsledku statických poruch a klesání podlah ve „Slezském domě“ byly zavřeny některé pokoje.

Lázeňský dům „Bezruč“ v roce 1989.

Zanedbala se vlhkost budov při jejich podmáčení, kanalizace byla nefunkční, budovy se nedařilo opravovat. Někteří technici zakládali soukromé demoliční společnosti a přivydělávali si demoličními zásahy pod stranickou záštitou, k nevoli místních obyvatel. Takto byl zbourán v roce 1987 historický „Struskový domek“ (viz Zaniklé stavby, Občanské vybavení). První finská sauna v republice (viz Lázeňství), která byla MUDr. Antonínem Mikoláškem zbudována v Karlově Studánce v poválečném období naproti budově „Knížecího domu“ („Vyšetřovacího ústavu“), se tak v roce 1988 místo oprav rovněž dočkala demolice. V roce 1989 bylo zbouráno a na dřevo rozebráno 16 dřevěných objektů v lokalitě „Statek“ pod obchodem potravin, původně sloužících jako stáje, v poválečné době využívaných k parkování automobilů obyvatel a zaměstnanců lázní. Budova „Letních lázní“ v roce 1989.

18

19

V zimním období lázně velmi často zažívaly krizi s nedostatkem uhlí na topení. Lázeňská kolonáda, která se vydlážděním změnila v průjezdní komunikaci, ale i místní komunikace, se v zimním období posypávaly škvárou a popelem, což v jarním období při zafoukání větru a narůstajícím slunečním svitu způsobovalo extrémní, nepříjemnou prašnost, která vadila všem, zejména respiračně nemocným lázeňským hostům. Po roztání sněhu bylo nutno vyčistit celou Karlovu Studánku hasicí technikou. Toto vše se dělo v době, kdy Karlova Studánka byla jednou z lázeňských léčeben podřízených lázeňské organizaci Jeseník. Počátkem roku 1990 po revolučních změnách ve společnosti došlo ke změně ředitele nadřízené lázeňské organizace Jeseník i vedoucího lékaře lázeňské léčebny v Karlově Studánce. Ten odstoupil z funkce vedoucího lékaře z důvodu dosažení důchodového věku a byl vyhlášen konkurs mezi lékařskou veřejností na tuto pozici. K 15. březnu 1990 byl jmenován do vedoucí funkce lázeňské léčebny v Karlově Studánce prim. MUDr. Jan Vrabec. Druhá polovina roku 1990 po zániku Generálního ředitelství lázní a zřídel v Praze byla obdobím, kdy bylo možno se na základě podnětu ze samotných lázeňských léčeben osamostatnit. Tuto možnost nakonec využily všechny 4 podřízené léčebny v lázeňské organizaci Jeseník, čímž se tento podnik rozpadl na 5 samostatných lázeňských podniků: v Jeseníku, v Lipové, ve Velkých Losinách, Karlově Studánce a v Bludově. Nové podniky včetně Karlovy Studánky byly Lékařská porada. založeny Ministerstvem zdravotnictví k 1. 1. 1991. V roce 1991 se po výběrovém řízení na Ministerstvu zdravotnictví stal na 18 let ředitelem lázeňského podniku v Karlově Studánce prim. MUDr. Jan Vrabec. V roce 2003 při novém výběrovém řízení tuto pozici obhájil a řídil podnik do 12. 11. 2008, kdy jej vystřídal doc. Ing. Lubomír Schellong, Ph.D. Tento báňský odborník byl jmenován do funkce bez výběrového řízení ministrem zdravotnictví MUDr. Tomášem Julínkem. Dne 15. srpna 2012 odstoupil. Následně proběhlo na MZ veřejné výběrové řízení, na základě kterého byl k 21. 9. 2012 ministrem Doc. MUDr. Leošem Hegrem do funkce ředitele lázní v Karlově Studánce jmenován MUDr. Radomír Maráček. Lázeňský podnik měl zpočátku svého samostatného fungování velké obtíže. Vedle zdevastovaných a neudržovaných budov a nemovitostí mu byly předány dluhy v částce okolo 6,5 milionů Kčs, které musel splatit zčásti ihned a zčásti do 3 let. V obtížných začátcích bylo nutno řešit jen neustálé havarijní situace a finanční prostředky směrovat zejména k úhradě dluhů. Když se do roku 1993 podařilo splatit výdělečnou lázeňskou činností dluhy, rozhodlo se vedení lázeňského podniku nehledět na svoji stále nejistou budoucnost a postupnými kroky začalo s opravami a investicemi. Vláda i Ministerstvo

zdravotnictví ve svých výhledech uvažovali o tom, že se podniku zbaví buď v rámci privatizace či restituce. V této souvislosti podnik nebyl v prvním desetiletí existence nikterak státem podporován, na rozdíl od příspěvkových organizací. V pozdějším období, po vstupu ČR do EU, pro státní podniky bylo vypisováno minimum dostupných dotačních programů. Přesto se zdařilo cíleným úsilím celého pracovního kolektivu lázeňského podniku dosáhnout jeho výrazné modernizace každoročními investicemi. Spolupráce s obcí nesla rovněž svoje výsledky. Lázeňský podnik zajistil, v souladu se svou energetickou koncepcí zaměřenou na čistotu ovzduší, například kompletní plynofikaci obce, kdy není ovzduší znečisťováno jako při topení na tuhá paliva. Lázně také výrazně podpořily podnikatelskou činnost, například pronájmem pozemku k provozu lyžařského vleku či prodejních míst k provozu gastronomických či jiných obchodních služeb, ale zejména zpřístupněním balneoprovouzu pro veřejnost z řad hostů ubytovaných v soukromí či pensionech. Byl vybudován ojedinělý bazénový komplex s jinde nevídanou hydroterapií, termoterapií, fototerapií i wellness procedurami či možností pobytu v solné jeskyni, který je denně otevřen pro veřejnost. (viz Architektura, Stavba bazénového komplexu Lázeňství) v roce 2006.

Budova bazénového komplexu v roce 2012.

Stručný přehled modernizací provedených od založení samostatného lÁzeňského stÁtního podniku v roce 1991

1991–1993 – řešení havárií a splácení dluhů předaných nově založenému lázeňskému podniku 1992 – výměna přední dřevěné stěny, oken a dveří vstupní haly „Letních lázní“ a zateplení budovy 1993 – na hlavním léčebném objektu „Libuše“ zřízen nový menší vodoléčebný balneoprovoz 1994–1995 – „Slezský dům“ rekonstruován, do všech pokojů sociální zařízení, koupelny 1995 – objekt „U lesa“ rekonstruován, do všech pokojů sociální zařízení, koupelny, zásadní rekonstrukce vodoléčebného sálu „Letních lázní“ 1996 – v objektu „Opava“ do všech pokojů vestavěno sociální zařízení, koupelny, do Kotelna před rokem 1996.

20

21

centrální kotelny instalována kogenerační jednotka (pracující na principu spalovacího motoru, kdy je elektřina i teplo vyráběno souběžně ze zemního plynu). Vyrobené teplo se odtud rozvádí dálkovým rozvodem vysoce izolovaným dánským potrubím ASTE do všech lázeňských objektů. Ušlechtilá technologie výroby energií je optimální pro neznečisťování místního ovzduší Zrekonstruovaná kotelna s kogenerační jednotkou. a léčivého klimatu. 1997 – energetické rozvody – lázeňské teplovody, plynovody, elektrické kabely, počítačové sítě v celém lázeňském podniku po obci, k využití kogenerační jednotky 1998 – rekonstrukce přízemí „Věžového domu“ pro obchodní a gastronomické aktivity, v patrech zbudováno 5 bytů, dokončování energetických staveb v obci 1998 – lázeňský plynovod přiveden k východní části obce s rodinnými domky v Lesné 1998 – zakoupení a modernizace pronajatých objektů „U lesa“ a „Opava“ 1999–2000 – rekonstrukce domu „Bezruč“, do všech pokojů sociální zařízení, koupelny 2001–2002 – rekonstrukce „Libuše“ na etapy, do všech pokojů sociální zařízení, koupelny, nově zrekonstruován stravovací provoz, sklady a kuchyně i jídelny 2001 – dokončení plynofikace obce lázeňským plynovodem směr západ na HuEnergetické rozvody bertov v obci. 2003 – rekonstrukce léčebného objektu „Pošta“, do všech pokojů sociální zařízení, koupelny 2003 – rekonstrukce kina zakoupeného od obce na tělocvičnu a posilovnu „Orlík“ 2004 – rekonstrukce koupelen na „Slezském domě“, oxid uhličitý přiveden produktovodem do „Orlíku“ 2005 – rekonstrukce objektu „Vila Vlasta“, do všech pokojů vestavěno sociální zařízení, koupelny 2006 – demolice starého bazénu a započetí stavby vysoce modernizovaného bazénového komplexu s nejmodernějšími technologiemi v budově „Letních lázní“ 2006–2010 – stavba „Integrovaného objektu obce“ – zasedací místnost pro jednání zastupitelstva obce, zázemí pro novou hasící techniku, včetně moderního zásahového vozu, generální oprava hlavní průjezdní silnice a chodníků k ní přilehlých, včetně další modernizace veřejného osvětlení (aktivita obce) 2007 – dokončení stavby a zahájení provozu bazénového komplexu, solné jeskyně 2008 – přestavba atrií v „Letních lázních“ a vybudování gastroprovozu s cukrárnou, novými wellness procedurami – fototerapie, vakuwell, vibrosauna, oprava poloviny šindelové střechy „Hudební haly“

22

2009 – tenisové kurty, oprava střech „Věžového domu“, dokončení střechy „Hudební haly“ 2010–2011 – rekonstrukce objektu „Vila Eugen“, tenisové kurty modernizovány 2011–2012 – na Hubertově v místě vyhořelého hotelu „Hubertus“ firmou Nemi vybudován nový velký objekt s 34 apartmánovými byty, velkou restaurační prostorou a dalšími obchůdky

Obec Karlova StudÁnka

V roce 1953 byla založena samostatná obec Karlova Studánka, jejíž nevelký katastr ohraničuje lázeňský areál, který byl vyjmut z obcí Suchá Rudná, Ludvíkov a Malá Morávka. Dnes má obec Karlova Studánka 248 obyvatel. Její katastrální území má rozlohu 46 ha a se svou nadmořskou výškou 800 m n. m. je nejvýše položenou obcí bruntálského okresu. Rozlohou je druhou nejmenší obcí v České republice.

Místní obyvatelé

Ještě v roce 1864 tvořili trvale bydlící občany Karlovy Studánky jen správce lázní s rodinou, poštovní úřednice, učitelka, 2 hostinští s rodinami a pomocnými silami, zahradník s rodinou, 5 pomocnic v domácnosti, 2 kočí a dělníci s rodinami. Celkový počet trvale bydlících osob v Karlově Studánce byl 83. V roce 1880, kdy Karlovu Studánku postihla ničivá povodeň, počet obyvatel klesl na 42 osob. Od roku 1918 k trvale bydlícím občanům patřil i malíř Erich Hürden. (viz Významné osobnosti) V roce 1930 již měla Karlova Studánka 149 obyvatel. Po 2. světové válce v roce 1946 bylo z Karlovy Studánky odsunuto 30 původních německých obyvatel (viz Historie). V roce 1980 čítala Karlova Studánka 261 obyvatel, v roce 2001 počet obyvatel klesl na 230. Při sčítání lidu v roce 2001 bylo v obci 55 domů z toho 44 trvale obydlených. V roce 2011 měla Karlova Studánka 248 obyvatel.

23

lÁzeňství Prameny v Karlově Studánce sloužily obyvatelstvu z okolí dávno před vznikem lázní. (viz Historie) S narůstajícím povědomím o vznikajících lázních se pití minerálních vod rozšířilo po celém kraji. Samotný impulz k vybudování lázní dává až pokus bruntálského občana Riedela, který si roku 1778 koupelemi ve zdejší kyselce ohřáté železnou struskou vyléčil nohy. Dobrá zpráva se donesla až k řádovému velmistru Maxmiliánovi II. Františkovi, nejmladšímu synu Marie Terezie. Ten dal v roce 1780 podnět k prozkoumání pramene, jež byl pojmenován „Maxmilián“ a kolem něhož započalo budování lázní. Po prozkoumání „Maxmiliánova pramene“ v roce 1780 zde bylo postaveno první skromně zařízené obydlí pro lázeňské hosty. Všechny nutné potraviny si tehdy museli hosté dovážet z domova. Chyběl lékařský dohled, vedení a jakékoli lázeňské zařízení. Každý popíjel z pramene podle své chuti, bez lékařského předpisu a zdarma. Určitý pokrok přinesl rok 1785. Pramen a samotná vodoléčba se dostaly pod lékařskou kontrolu, začala léčba koupelemi. Bylo vybudováno první lázeňské zařízení a postupně se stavěly další obytné domy. Zvýšil se provoz v lázních i počet lázeňských hostů. K léčebným procedurám byla využívána zdejší minerální uhličitá voda (a to jak k pití, tak ke koupelím), rašelina, oslí a ovčí mléko a procházky v místním léčivém klimatu. Zdejší minerální prameny byly vyhlášeny jako léčivé pro chronické choroby, stálou slabost, problémy se zažíváním, poruchy reprodukce, poruchy oběhového a pohybově-svalového systému. Malba Boleslava Doboše.

Léčivé prameny Minerální vody se v Karlově Studánce a v jejím okolí vyskytují díky mimořádným geologickým, hydrogeologickým a hydrochemickým poměrům v této oblasti. Zprvu se mělo za to, že prameny vyvěrají povrchově na bažině či rašelinném podkladu. Později však bylo prokazatelně zjištěno, že prameny prýští z poměrně značné hloubky a jsou vulkanického původu. K vývěru pramenů dochází díky zlomu, který se vytvořil na přelomu třetihor a čtvrtohor, kdy se rozlomila klenba Hrubého Jeseníku na dvě části – kru Pradědu a kru Orlíku. Jde o zřídelní systém uhličitých minerálních vod bělského zlomu. Od počátku objevování pramenů do dnešní doby bylo využíváno 8 povrchových přirozeně vyvěrajících

24

pramenů, které časem bud´ zeslábly nebo úplně zanikly. Od 60. let 20. století byly vrtány hlubinné vrty, z nichž jsou dnes využívány dva prameny. Všechny prameny jsou soustředěny v trojúhelníku mezi kostelem, Geologickou expozicí a Hvězdou.

Jak vznikÁ zdejší minerÁlka?

Veškerá podzemní voda území Karlovy Studánky a navazujícího bělského zlomu je původně srážková voda, která vsakuje Výskyt minerálních pramenů v Karlově Studánce. do hornin na svazích Hrubého Jeseníku a proudí směrem do Bílé Opavy a bělského zlomu, probíhajícího od Bruntálu, přes Karlovu Studánku, Vidly, obec Bělou k Lázním Lipová do polského Landeku (Lądek Zdrój). Srážková voda sestupuje bělským zlomem do hloubek 100–200 m a je tak poměrně dlouhou dobu vystavena mineralizačním pochodům. Tektonické porušení masivu bělským zlomem obohacuje vodu oxidem uhličitým z mladého vulkanismu mladších třetihor a čtvrtohor z bruntálské oblasti. Minerální voda se tvoří ve větších hloubkách, kde se plyn poprvé dostává do styku s vodou. Úniku oxidu uhličitého na povrchu brání rašelina. Minerální voda má teplotu 6–7 °C.

Chemické složení minerÁlních vod

Jedná se o minerální vody uhličité, hydrouhličitanové, vápeno-hořečnaté, slabě mineralizované, hypotonické. Rozdílná je jejich celková mineralizace, obsah volného oxidu uhličitého a železnatých iontů.

25

Podzemní vody mělkého oběhu mají celkovou mineralizaci do 100 mg/l, vody z větších hloubek až 1 500 mg/l. Obsah železnatých iontů nemá takovou závislost a nepravidelně kolísá, přičemž hodnoty jsou velmi variabilní. Ze stopových prvků jsou v minerálních vodách zastoupeny stříbro, zinek, měď a olovo.

Pramen MAXMILIÁN

„Maxmiliánův pramen“ je považován za prazáklad dnešní Karlovy Studánky. Od počátku osídlení oblasti jej využívali dřevaři a horníci pracující ve zdejších lesích. Pramen byl považován za hojivý nápoj pod názvem „dobré lesní zřídlo“ nebo také „Bruntálská kyselka“. Po vědeckém prozkoumání v roce 1780 byl pramen zpevněn kamením a obehnán plotem. V roce 1842 byl ochráněn a lépe zpřístupněn vybudovaným pavilonem. Pramen k léčbě nemocných vyvěral u tehdejšího „Sloupového domu“ (dnes „Ho- Zřídelní struktura v Karlově Studánce. tel Džbán“). Pramen s glorietem byl zlikvidován v roce 1899. Za 2. světové války bylo zřídlo kontaminováno a později zakonzervováno.

Z roku 1837 se dochovaly záznamy, že hlavně o nedělích a svátcích přicházely zástupy zájemců a odnášely si nejen obvyklé nádoby, ale dokonce si na kolečkách odvážely sudy plné kyselek z různých pramenů. V pozdějších dobách si minerálku odnášeli jen místní a obyvatelé z okolí a to jen v malém množství. Prameny se musely čas od času čistit, protože byly zanášeny železem a dostávala se do nich i nečistota z okolí.

Pramen KAREL

Vedle pramene „Maxmilián“ byl znám pramen „Lesní studánka“, který nebyl pro svůj sirný zápach příliš vyhledáván. Po návštěvě slavného vojevůdce velmistra Řádu německých rytířů Karla Ludvíka v roce 1802 byl přejmenován na „Karlův pramen“. V roce 1803 po něm byly přejmenovány i lázně na Karlsbrunn (Karlova Studánka). Zřídlo se nacházelo v místech dnešního Informačního centra. Pramen postupně slábnul a v 60. letech 20. století byl zrušen.

Pramen „Karel“ před rokem 1945.

Pramen ANTONÍN

Pramen byl objeven roku 1812 a dostal jméno po velmistru Řádu německých rytířů Antonu Viktorovi. Nacházel se v parčíku za „Pitným pavilonem“. Dnes není využíván.

Víte, že již v nejčasnějších dobách vzniku lázní byla minerální voda z pramenů čerpána a expedována v lahvích? Zprvu jen z pramene „Maxmilián“ a od roku 1862 také z pramene „Vilém“. V letech 1824–1836 bylo ročně expedováno 12–18 tisíc lahví. Voda byla rozvážena převážně do Opavy, Krnova, Zlatých Hor, Olomouce, Brna, Vídně a do Polska. Lahve se nejprve plnily pomocí pramenného čerpadla, později strojově. Plněním minerálek byly zaměstnány ženy. Pro vysoký obsah oxidu uhličitého však lahve praskaly, a tak bylo od jejich expedice v roce 1891 upuštěno. Pramen „Antonín“ v roce 1840. Kresba J. Menzela.

26

Pramen „Karel“ v roce 1962.

Zakrytý pramen „Antonín“.

27

Pramen NORBERT

Pramen VILÉM (Wilhelm)

Pramen byl objeven roku 1862. Pojmenován byl, již tradičně, po velmistrovi Řádu německých rytířů Vilému Františku Karlovi. „Pitný pavilon“, dříve nazývaný „Vilémův pramen“, byl postaven v roce 1864. Voda z tohoto pramene se pila jen na doporučení lékařů. Pavilon dnes napájí hlubinný pramen „Petr“, vyhloubený v 60. letech 20. století.

Pramen „Vilém“ počátkem 20. století.

Po vzniku Československé republiky, kdy nastal razantní odklon od všeho, co ji s rakousko-uherskou monarchií spojovalo, bylo „Pitný pavilon“ v roce 2012. nařízeno přejmenovat všechny dříve nalezené prameny tak, aby nenesly jména Habsburků. Nové pojmenování se nenašlo. Později nalézané prameny již dostaly jiná pojmenování.

Pramen FILOZOFICKÝ

Pramen objevený roku 1931 byl pojmenován po ThDr. Norbertu Kleinovi. Klein pocházel z Rýžoviště, byl brněnským biskupem a stal se velmistrem Řádu německých rytířů, když v roce 1923 odstoupil z této funkce poslední Habsburk arcivévoda Evžen. Jedná se o původní povrchový pramen, který dnes slouží pouze jako rezervní zdroj. Nachází se mezi vrtem „Petr“ a „Vladimír“.

Zapouštění výstroje vrtu.

Pramen „Norbert“ v roce 1960.

Výše uvedené prameny byly přírodními povrchovými vývěry, které byly v historii zachycovány a využívány z kopaných šachet hlubokých 10–20 m až do roku 1966. V 50. a 60. letech 20. století byly hloubeny hlubinné geologické vrty až do hloubek 200 m.

Pramen PETR

Interiér „Pitného pavilonu“ v roce 2012.

Vrt, hluboký 126 m, byl vyhlouben v roce 1966 a pojmenován po náměstkovi ředitele lázní Jeseník. Pramen je využíván v „Pitném pavilonu“ a „Letních lázních“.

Pramen se nacházel u stezky filozofů, která vedla od „Hotelu Džbán“ směrem k dnešnímu Informačnímu centru.

Pramen VLADIMÍR

Získal jméno po hydrologu RNDr. Vladimíru Řezníčkovi, který řídil s Ing. RNDr. Vladimírem Pelikánem, Dr.Sc. v 60. letech 20. století vrtné práce. Tento pramen je dnes využíván v „Letních lázních“ a je hluboký 118 m.

Pramen BEZEJMENNÝ

Pramen byl objeven roku 1928. Dnes není využíván.

Pramen TRUBAČOVA DÍRA

Pramen objevený v roce 1929 vyvěral v padlém stromu. Pramen byl též nazýván „Trubkový pramen“. Dnes není využíván.

Léčebné procedury Koupele v historii

„Trubkový pramen“ v roce 1961.

28

První pokus využívat ohřátou minerální vodu ke koupelím učinil tedy již v roce 1778 bruntálský občan Karel Riedel. Blahodárné působení těchto koupelí přimělo mnoho nemocných následovat jeho příkladu. Teprve o 7 let později však došlo z podnětu lázeňské správy ke stavbě jednoduchých dřevěných koupelen vybavených dřevěnými vanami.

29

V lázních byly využívány také měděné vany, vyrobené ve slévárně rodiny Gaidosch v nedalekém Ludvíkově.

Příprava koupele spočívala v tom, že se do vany ručně přinášela voda třemi džbery z „Maxmiliánova pramene“. Následně byly do vany vloženy tři žhavé kusy železné strusky z hubertovských hutí. Přes vanu byla rozprostřena velká, silná, plátěná přikrývka, aby zachycovala prach ze strusky. Struska byla po ohřátí koupele vyjmuta a usazený prach odstraněn přikrývkou.

K potřebnému ochlazení minerální vody se používala potoční voda, která tekla ve žlabu kolem oken kabin. Od 3 hodin ráno do poledne bylo tímto způsobem připraveno 30 koupelí, odpoledne již jen 18. Tato namáhavá příprava koupelí, kterou obstarávali dělníci, byla zrušena až v roce 1803. Od tohoto roku byly koupele připravovány v nově postaveném Malba Boleslava zděném „Starém koupelovém domě“ (dnešní „Poště“), a práce tak zčásti ubyDoboše. lo. Lázeňské koupelny v nově postaveném koupelovém domě již nebyly zásobovány z pramene „Maxmilián“, ale z „Karlova pramene“ a několika dalších menších pramenů, později pak ještě z pramene „Antonín“. Minerální voda byla vedena dřevěným potrubím do dvou velkých kádí v jednoduché dřevěné budově, jež stála vedle lázeňského domu. Voda byla ohřívána žhavou struskou, která se do kádí sypala z plechového vozíku, zvaného „pekelný vůz“. Jelikož množství takto ohřáté minerální vody leckdy nepostačovalo, byla v kuchyni přihřívána ještě voda z řeky, čímž se kvalita minerální vody zhoršovala. Horká voda pak byla vedena do koupelového domu dřevěným, a později kovovým, potrubím přímo k vanám. Druhým potrubím byla k vanám přiváděna voda z řeky Opavy pro případ, že bylo zapotřebí teplou minerální vodu ve vaně ochladit. Kdo chtěl zabránit ochlazování vodou z řeky, musel požádat lázeňského sluhu, aby příliš horkou vodu doléval vodou minerální, kterou přinášel v konvích. Tyto nesnáze byly postupně odstraňovány. Na místě původní dřevěné budovy byla v roce 1834 postavena budova nová a větší. Stála za „Knížecím domem“ a dostala název „Ohřívárna a rezervoár“. Od roku 1842 se minerální voda začala postupně ohřívat párou a v letech 1865–1870 bylo úplně skončeno s obtížným ohřevem žhavou struskou. V roce 1842 bylo upuštěno od přidávání a chlazení minerální vody vodou

30

z řeky Opavy. V roce 1844 byl postaven „Nový koupelový dům“ (dnešní „Opava“). Od roku 1863 byla lázeňská budova zásobována minerální vodou z nově objeveného pramene „Vilém“. Přízemní starý „Kotelní dům“ (dřívější „Ohřívárna“) byl v roce 1893 o jedno patro zvýšen a stal se tak i obytným domem pro lázeňské hosty zvaným „Sem a tam“ („Hinewiederhaus“). Stojí za dnešním „Vyšetřovacím ústavem s ředitelstvím“. Mohutný pokrok v rozvoji lázeňství znamenala výstavba „Lázeňského domu“, dnešních „Letních lázní“ (viz Lázeňské domy), z podnětu arcivévody Viléma v letech 1891–1893. Budova lázní byla na svou dobu velice moderní. Měla kolonádu, východní křídlo pro rašelinové a západní křídlo pro uhličité koupele, odpočívárny, místnost k inhalacím, koupelny, místnosti pro studenou vodoléčbu, sluneční lázně, koupaliště, převlékárny a elektroléčbu.

Bazén v „Lázeňském domě“ dostavěný ve 30. letech 20. století.

Jehličnaté koupele a parní koupele

Arcivévoda Vilém dal v 70. letech 19. století podnět k zavedení jehličnatých koupelí. Koupele se připravovaly z mladých jarních výhonků smrkových větví, které byly napěchovány do kotle, zality vodou a povařeny. Zavedl také parní koupele.

Interiér haly „Letních lázní“ v roce 2004.

Interiér haly „Lázeňského domu“ v roce 1937.

Solankové koupele

Tyto koupele se prováděly pouze do roku 1919, jelikož bylo obtížné solanku (přírodní slaná minerální voda) obstarávat z lázní Hallein v Rakousku.

31

Léčba studenou vodou

SyrovÁtkovÁ kúra

Používání studené vody bylo původně omezeno jen na jednu sprchu postavenou v roce 1835 před pramenem „Karel“. V roce 1869 byl arcivévodou Vilémem zřízen „Ústav pro léčbu studenou vodou“. Jednalo se o 2 dřevěné boudy, které stály za „Knížecím domem“, každá na jedné straně řeky Opavy. Později byla léčba studenou vodou přesunuta do nového „Lázeňského domu“.

O syrovátkové kúře neboli pití ovčí syrovátky je zmínka již v roce 1836. Syrovátka byla s velkou péčí připravována v okolních ovčínech z mléka dojných ovcí. Časně ráno byla dopravována do Karlovy Studánky. Následně byla syrovátka ohřívána na kamnech a podávána k pití lázeňským hostům. Tato léčebná metoda byla v roce 1909 zrušena.

MléčnÁ kúra

Rašelinové zÁbaly

Rašelina se pro léčivé účely dobývala v Karlově Studánce na západní a jižní straně od kostela, později pak přes silnici naproti restauraci „Hubertus“. K „Letním lázním“ se vozila koňskými potahy a skladovala ve stodole v místě dnešní tělocvičny „Orlík“. Po zbavení hrubých nečistot se po kolejích přepravila do východní části prvního patra hlavní kotelny za „Letními lázněmi“, odkud se po další úpravě shodila do přízemí a dopravila se k aplikaci v dřevěných vanách do východního rašelinového křídla „Letních lázní“. Kabiny pro aplikaci rašeliny měly napojení přes dveře do vnějšího prostoru. Po aplikaci procedury se vany vyvážely úzkokolejnou dráhou za budovu „Statek“. Dodnes je tato cesta patrná mezi stromy nad obchodem s potravinami „Horalka“ v úbočí pod lázeňskou budovou „U lesa“. Rašelina.

Terénní kúry

Rašelinový zábal.

Rašelinová koupel.

Dalším léčebným prostředkem byly takzvané „terénní kúry“ neboli procházky v čistém lesním horském vzduchu. K těmto účelům se využívaly chodníky a cesty vyznačené na mapách Karlovy Studánky a jejího okolí. Pro výlety po horách se používaly oslice, které sloužily k nošení nákladů i osob.

32

K léčebným účelům se též používalo kravské a oslí mléko. Podle sdělení z roku 1837 byly na pokyn majitele panství chovány dojnice, které se pásly na těch nejlepších horských loukách a dávaly výborné mléko a chutnou smetanu. Mléko se vydávalo u Hubertovy kaple a později za „Poštovním domem“. Od roku 1898 bylo mléko dováženo z okolí. K léčebným účelům bylo využíváno i oslí mléko od oslic chovaných od roku 1843 na „Lyrovém vrchu“.

Studniční léčba

Pastva na horských loukách v roce 1934 v okolí Pradědu.

Léčivá minerální voda ze zdejších pramenů byla popíjena ještě dávno před vznikem lázní obyvatelstvem z okolí. V počátcích rozvoje lázní byl nejprve využíván pramen „Maxmilián“ u dnešního „Hotelu Džbán“. Později byly i ostatní vynikající prameny zachycovány a vydávány správou lázní na lékařské doporučení v prostoru pramene „Maxmilián“. Od roku 1925 byly minerální vody vydávány u pramene „Vilém“, kde je dnes „Pitný pavilon“. Voda z pramene „Vilém“ se pila jen na doporučení lékařů, minerální voda z ostatních pramenů se podávala bez předpisu a bezplatně. K léčení pitím vody se využíval také „Karlův pramen“ a „An- Lázeňské pítko. tonínův pramen“. Nejvhodnější čas pro pití zdej- (ilustrační foto) ší minerální vody bylo ráno, kdy je voda nejlépe stravitelná. To, který pramen měl pacient využívat, a množství vypité minerální vody určoval lázeňský lékař. Studniční a koupelová léčba byla stanovena na 5 týdnů, syrovátková léčba pak na 8 týdnů. Skutečné trvání léčby však bylo individuální a pod dohledem lázeňského lékaře. Dalšími léčebnými procedurami byly masáže a inhalace.

33

Byt lázeňského lékaře byl původně v „Inspekčním domě“ (viz Zaniklé stavby), vystavěném koncem 18. století před dnešní „Odrou“. Od roku 1824, kdy byl „Inspekční dům“ stržen, bydleli lékaři ve „Věžovém domě“ a po dokončení stavby „Nového koupelového domu“ (dnešní „Opavy“) v roce 1844 bydleli zde. V roce 1892 se lékaři přestěhovali zpět do „Věžového domu“.

Sauna

Právě v Karlově Studánce byla v roce 1948 otevřena první sauna k léčebným účelům na našem území. O vznik sauny se zasadil MUDr. Antonín Mikolášek, nestor českého saunování. V roce 1988 byla sauna zbořena, protože již byla v nevyhovujícím stavu, docházelo k samovzněcování obkladů. Sauna se nacházela v parku za „Hudební halou“, naproti „Knížecímu domu“ („Vyšetřovací ústav s ředitelstvím“).

Pacientům i široké veřejnosti je k dispozici rehabilitační wellness bazén v budově „Letních lázní“. Jedná se o první bazén tohoto druhu v České republice s novým typem balneologického vnitřního vybavení. Bazén je tvořen množstvím nových technologických prvků v termální slané vodě. Vedle hydroterapie je zde možné absolvovat termoterapii, fototerapii i inhalace v solné jeskyni. Solná jeskyně je obložena 25 tunami solných kvádrů z pákistánského Himálaje, na podlaze jsou rozmístěny 2 tuny jemné krystalické soli z polského dolu Kłodawa. Vedle soli ve stěnách a na podlaze se na vnitřním klimatu jeskyně podílí solanková voda Solná jeskyně. kolující ve 3 jeskynních fontánách, z nichž jedna je naplněna solankou z Mrtvého moře. Vedle těchto atrakcí je bazénový prostor vybaven tepidáriem, kde je možné podávat páru, prostorovou inhalaci, suché teplo, muzikoterapii a aromaterapii.

LÁzeňství v současnosti V současné době se v lázních léčí onemocnění dýchacího, srdečně cévního ústrojí, páteřní a kloubní problémy u pohybového ústrojí, nemoci endokrinologické včetně cukrovky, některé nervové, duševní a kožní nemoci a v nepoVanová koupel. slední řadě onkologická onemocnění ve stadiu po odeznění příznaků. Přírodním léčivým zdrojem zdejších lázní jsou přírodní uh- Vanová koupel, ličité minerální vody využívané ke koupelím, přírodní oxid uhličitý k suchým uhli- 50. léta 20. století. čitým koupelím, léčivá rašelina k zábalům či koupelím a místní léčivé klima. Z léčebných procedur jsou k dispozici hydromasážní, šlapací, sirné, perličkové či přísadové koupele, dále pak masáže klasické, reflexní, lymfatické, rašelinové zábaly, inhalace, nosní laváže a rehabilitační cvičení v tělocvičnách, v bazénu nebo v posilovně na specializovaných přístrojích. Navíc jsou využívány elektroléčebné metody, včetně magnetoterapie či kryoterapie. V roce 2011 bylo aplikováno lázeňským hostům 219 078 lázeňských procedur.

34

Tepidárium.

Je zde i finská sauna s netradičními ochlazovacími metodami. Zájem návštěvníků je veliký. Bazénový komplex byl nově otevřen 14. prosince 2007. V roce 2008 jej navštívilo 57 695 hostů, v roce 2011 to bylo 75 857 návštěvníků.

Ubytování je pacientům a hostům lázní poskytováno v lázeňských domech „Libuše“, „Vila Vlasta“, „Pošta“, „Bezruč“, „Slezský dům“, „Opava“, „U lesa“ a „Vila Eugen“. Interiér lázeňského domu „Vlasta“ v roce 2005.

Interiér lázeňské „Vily Eugen“ v roce 2012.

35

LÁzeňští hosté V minulosti měl každý příchozí lázeňský host povinnost se ohlásit u správce lázní. Ve všech záležitostech týkajících se pobytu se lázeňský host obracel na správce lázní, v záležitostech lékařské péče na lázeňského lékaře. Při policejním ohlášení u správce lázní musel lázeňský host doložit údaje o své osobě včetně rodiny a svého služebnictva. Podle zprávy z roku 1826 podávala správa lázní každých 14 dnů prostřednictvím nadřízeného úřadu v Bruntále údaje o lázeňských hostech, rodinný stav a stálé bydliště, tenkrát krajskému úřadu v Opavě. Od roku 1870 se hosté hlásili prostřednictvím přihlašovacích lístků. Při odchodu z lázeňského pobytu se host odhlašoval osobně u správce domu. Lázeňský pobyt vyúčtovával správce lázní. Povinností hosta bylo nahradit škody případně vzniklé na pokojovém zařízení. Pokud se tak nestalo, byla na lázeňského hosta uvalena vazba. V roce 1824 navštívilo lázně 132 rodin. V roce 1921 pobývalo v lázních 1340 lázeňských hostů a v roce 1924 to bylo 1416 osob. Počet pacientů a rekreantů využívajících pobytů v lázních rok od roku roste. V roce 2000 pobývalo v lázních 3626, v roce 2007 to bylo 7746 a v roce 2011 již 10 613 lázeňských hostů. Zařízení lázeňských pokojů bylo v dřívějších dobách omezeno na

Lázeňská ubytovací karta z roku 1995.

nejnutnější a nejjednodušší. Za působení arcivévody Viléma (1863–1894) bylo vybavení doplněno a od té doby neustále vylepšováno.

ních hostincích nebo si potraviny dováželi a vařili ve vlastních kuchyních. Obchody s potravinami v místě nebyly.

Myslivecká jizba v „Lázeňském hotelu“ ve 30. letech 20. století.

Pitná voda byla donášena od vyvěrajících studánek do roku 1910, kdy byla po vybudováLovecká jizba hotelu „Hubertus“. ní vodovodu zavedena pitná voda do všech lázeňských i obytných domů. Záchody byly původně umístěny nedaleko od domů. V roce 1824 byly záchody umístěny v „Pruském domě“ nad zbudovaným potočním korytem. Od roku 1910, kdy byl vybudován vodovod, byly budovy i byty vybaveny záchody se splachováním.

Jídelna hotelu „Libuše“ v roce 2005.

Venkovní posezení před „Věžovým domem“ v roce 2003.

Léčivé klima Jednolůžkový pokoj v „Lázeňském hotelu“ ve 30. letech 20. století.

Stravování lázeňských hostů bylo, až na prapůvodní počáteční dobu provozu lázní, vždy dobré. Již v roce 1807 zde fungovala „všeobecná kuchyně“. S přibývajícím počtem hostů byla kuchyně zvětšena. Po roce 1844 byla postavena nová kuchyně v místech dnešní „Pošty“. Později se lázeňští hosté stravovali v míst-

36

Karlova Studánka patří do oblasti s chladným horským klimatem s průměrnou roční teplotou 5 °C a ročním průměrem srážek 1100 mm. Lázeňské místo Karlova Studánka leží na jihovýchodním svahu Hrubého Jeseníku v rozhraní podhorského a horského pásma ve výši 780–800 m n. m. v údolí, které vytváří kotlinu s protékající horskou řekou Bílou Opavou.

Dvoulůžkový pokoj v „Lázeňském hotelu“ ve 30. letech 20. století.

„Hostinec Riedel“ v roce 1898. Dnešní „Bezruč“.

Klimatické lázně Karlova Studánka patří k místům s nejvyšší čistotou ovzduší v České republice. Švýcarskou expedicí zde byla

Na jaře v roce 2012.

37

dokonce naměřena nejnižší prašnost v celé střední Evropě. Čistota atmosféry umožňuje intenzivní sluneční záření, které při měření dosahuje hodnot srovnatelných s vysokohorskými oblastmi např. Švýcarska. Další zvláštností této oblasti Jeseníků je skutečnost, že v době inverzních změn počasí a mlh vyniká ideálním slunečným počasím. Léto v Karlově Studánce.

To je způsobeno tím, že nadmořská výška i geografická poloha Karlovy Studánky je vyšší, než bývá inverzní vrstva vzduchu působící smogové situace v níže položených oblastech naší republiky. Proto je pobyt v chladných měsících v Karlově Studánce vysoce atraktivní jak pro nemocné, tak i pro zdravé. Inverze.

Horská řeka naráží na množství kamenů, o které se tříští, čeří, vytváří mnoho menších vodopádů a splavů, a napomáhá tak tvorbě vyšší koncentrace iontů. Také okolní lesní komplexy tvoří, vedle horské řeky, ve velkém množství záporné a lehké ionty, jež příznivě působí na organismus, zejména na slizni-

ňuje pronikání alergenů do organismu a přispívá ke zvýšení odolnosti proti nákazám a snížení nemocnosti.

KlimatologickÁ měření

Klimatologická měření a pozorování se provádějí třikrát denně pomocí přístrojů umístěných v klimatologické Zima v roce 2004. stanici v zadní části parku a na střeše „Slezského domu“. Dlouhodobé sledování vhodnosti klimatických podmínek k léčení převážně nemocí dýchacího ústrojí ukládají lázeňskému podniku legislativní opatření. Sleduje se stav počasí, teplota vzduchu, přízemní teplota vzduchu, relativní vlhkost, rychlost a směr větru, oblačnost, sluneční svit a srážky. Od 50.–60. let 20. století se sledují a evidují meteorologické a klimatické vlivy zdejšího léčivého klimatu. Každý den v určených časech se výsledky měření zaznamenávají a měsíčně i celoročně vyhodnocují. Pod metodickým vedením Oddělení meteorologie a klimatologie ostravské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) probíhá od roku 1999 v rámci spolupráce s lázněmi měření a sledování klimatu vědecky přesně a velmi sofistikovaně, jak si zdejší ojedinělé léčivé klima zaslouží. Meteorologické stanice v Karlově Studánce.

SledovÁní kvality ovzduší

V rámci své spolupráce s ČHMÚ byly Státní léčebné lázně Karlova Studánka vybrány pro spolupráci se Zdravotním ústavem v Ostravě jako jedna z porovnávacích lokalit ke sledování kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji. Měření probíhalo v předem určených obdobích topné i netopné sezóny ve všech čtvrtletích roku 2012. Mobilní měřící stanice kvality ovzduší zapůjčená pro Karlovu Studánku vyhodnocovala v daných obdobích kontinuálně hodnoty prašného spadu, dále hodnoty NO2 – oxidu dusičitého, O3 – ozónu a CO – oxidu uhelnatého. Všechny tyto hodnoty bylo možno porovnávat s 3 stabilními kontinuálními meteorologickými stanicemi a s dalšími 3 mobilními stanicemi. Celkem bylo takto neustále k dispozici měření z 6 lokalit kraje v daných obdobích, včetně té v Karlově Studánce. Následující tabulky ukazují v přehledu i na grafech kvalitu ovzduší v Karlově Studánce v porovnání

Podzim v Karlově Studánce v roce 2004.

ce dechového ústrojí. Přírodní prostředí bohaté na záporné ionty a ozon podporuje obranyschopnost organismu, posiluje nespecifickou imunitu potřebnou k léčbě onkologických problémů, respiračních, alergických, astmatických nemocí i stavů, které potřebují pooperační doléčení. Zvýšená tvorba hlenu i pohyb řasinek v dýchacím traktu úspěšně zabraPodzimní ráno v Karlově Studánce.

38

39

s kontinuální stálou měřicí stanicí v Ostravě Radvanicích. Karlova Studánka vždy vykazuje velmi příznivé výsledky měření kvality ovzduší. V některých obdobích jsou hodnoty prašného spadu u srovnávaných měřicích stanic v jiných lokalitách kraje až 30krát vyšší. Znovu se tak potvrzuje, že léčivé klima v Karlově Studánce je ve střední Evropě zcela ojedinělé.

SrovnÁní kvality ovzduší v Karlově StudÁnce s kvalitou ovzduší v Ostravě Radvanicích v lednu 2012

NO2 - oxid dusičitý.

PM2,5 - část prachu o velikost částic do 2,5 mikrometru.

CO - oxid uhelnatý. O3 - ozón.

40

ARCHITEKTURA První stavbou byla pec na tavbu železné rudy v horní části dnešní Karlovy Studánky – na Hubertově. Ještě před založením lázní byly v Karlově Studánce postaveny tři pozoruhodné stavby. Kolem roku 1729 byla postavena dřevěná kaple, která byla později přemístěna do Suchého Zejfu (dnešní Suché Rudné), kde stojí dodnes. (viz Sakrální stavby) Z let 1757–58 pochází dřevěná kaple sv. Huberta a lovecký zámeček na Hubertově. Výstavba Karlovy Studánky probíhala od roku 1780 do roku 1931. Stavební činnost lázní zahrnuje celkem 3 etapy. V 1. etapě – od začátku 19. století, vyrostlo první lázeňské centrum. Cílem bylo především uspokojit základní funkční potřeby rodícího se lázeňského areálu. Do průběhu 19. století se datuje 2. etapa vývoje lázní. Postupně bylo upravováno jejich okolí, byl kladen důraz na vzájemný vztah s přírodou. Byly budovány chodníčky, zastavení a posezení na vyhlídkových místech, umělé jeskyně, ... Počátkem 90. let 19. století začala 3. etapa výstavby lázní. Dominantou se stal v letech 1891–1893 „Lázeňský dům“ (dnešní „Letní lázně“). Od počátku 20. století byla výstavba vedena snahou o zachování horského charakteru lázní. Nezapomínalo se však ani na moderní zázemí. To, co Karlovu Studánku odlišuje od většiny lázeňských míst, je především spojení dvou nesourodých prvků – dřevěného podhorského stavitelství a antikizujícího klasicismu. Unikátní roztroušenou zástavbu obce dnes tvoří převážně lázeňské domy v klasicistním empírovém stylu, budované od konce 18. století. V roce 1994 zde bylo vyhlášeno ochranné pásmo kulturních památek a v roce 2004 „Vesnická památková zóna“. Nejstarší lázeňské stavby, ať už dřevěné či zděné, zde začaly vyrůstat od roku 1780. Výstavba byla spojena s činností dvou velmistrů – Maxmiliána II. Františka a Karla Ludvíka. K původním, dnes nedochovaným, lázeňským domům patřil první obytný dům, „Kulečníkový dům“ a „Inspekční dům“. Nejstarší dochovanou budovou je starý hostinec – později „Správní dům“ (dnes „Odra“). Druhým nejstarším domem je „Panský dům“ (dnes „Praděd“) a pak „Věžový dům“. V následujícím desetiletí k těmto domům přibyla řada dalších budov. Budovy byly velice podobné, byly stavěny jen s nepatrnými obměnami až do poloviny Karlova Studánka koncem 19. století. 19. století. Vzniklo tak první lázeňské centrum. Cílem prvotní výstavby lázní bylo uspokojit základní potřeby zdejších pacientů. Lázeňské domy byly zařízeny prostě, nanejvýš účelově, a byly udržovány v čistotě. Následovala parková úprava jako patřičná dekorace k nutnému zvelebení v okolí kolonády. Dříve pouhé, a někde špatně dostupné, cestičky se pro-

41

měnily v chodníčky lemující aleje, či křižující upravené parčíky. Lázeňské centrum zvelebilo také nově vybudované jezírko. V důsledku napoleonských válek došlo k útlumu stavební činnosti. Jako poslední byl postaven „Starý koupelový dům“ (dnes „Pošta“) v roce 1803 a potom se na krátkou dobu další výstavba lázní zastavila. Další významné období stavebního rozvoje nastalo po skončení napoleonských válek za velmistra Antona Viktora. V roce 1824 byl postaven „Hostinský dům“ (dnešní „Bezruč“) a v témže roce zbořen vedlejší „Inspekční dům“. Materiál ze zbořeného „Inspekčního domu“ byl využit pro stavbu „Pruského domu“ (dnešní obecní úřad a škola) v letech 1824–1825. Z Karlovy Studánky se stalo letní sídlo hodnostářů Řádu německých rytířů. Pro jejich pobyt byla v roce 1833 vybudována rezidence „Knížecí dům“ (dnešní budova ředitelství „Vyšetřovací ústav“). Zvýšeným nárokům na pohodlí se muselo přizpůsobit celé prostředí lázní, a tak v letech 1836–37 vznikl „Hudební pavilon“, v roce 1844 „Sloupový dům“ (dnešní „Hotel Džbán“), který nahradil původní „Kulečníkový dům“, a v letech 1842–44 „Nový koupelový dům“ (dnes „Opava“). V letech 1838–1840 byl vystavěn kostel Panny Marie Uzdravení nemocných. Kostel se vyznačuje střídmým harmonizujícím zevnějškem s prostým průčelím. Termální okna jsou nedílným prvkem nejen kostela, ale i okolních lázeňských budov. Je zajímavé, že na rozdíl od většiny kostelů má zdejší chrám hlavní oltář orientovaný na jih. V roce 1859 byl též postaven „Švýcarský dům“ (dnešní mateřská škola). Karlova Studánka koncem 19. století. Arcivévoda Vilém dal v 90. letech 19. století impuls k dalšímu rozvoji lázní a opět se stavělo. Přibyla „Vila Wilhelm“ (dnešní „Vila Vlasta“), dále „Vila Eugen“ a „Vila Paula“, která však roku 1914 vyhořela. V roce 1862 byl objeven „Vilémův pramen“ a v roce 1864 přiveden do nově postaveného „Pitného pavilonu“, který se stal symbolem lázní. Jednou z dominantních budov Karlovy Studánky jsou „Letní lázně“, které byly stavěny v letech 1891– 1893. V letech 1909–1913 vyrostl v té době dosud největší a na svou dobu velmi komfortně zařízený lázeňský objekt „Lotrinský dům“ (dnešní „Slezský dům“). Vůbec největší lázeňská budova byla v Karlově Studánce realizována až v meziválečné době, v rozmezí let 1928 až 1931. Nad místem, kde stávala vyhořelá „Vila Paula“, vyrostl „Lázeňský hotel“ (dnešní lázeňský dům „Libuše“). Jde o stavbu na svou dobu velmi moderní a velkorysou v každém směru. Je důležité podotknout, že teprve od 2. světové války se v lázních léčilo celoročně. Dříve léčba probíhala pouze v letních měsících. V zimním ročním období zde vzhledem k drsným klimatickým podmínkám nikdo nepobýval. Neobydlené budovy tak velice rychle chátraly a mnohé z nich byly přestavovány na nové. Z tohoto důvodu se některé stavby v původní podobě nedochovaly.

42

Výstavba Karlovy Studánky probíhala za řízení velmistrů Řádu německých rytířů a to v časovém úseku od roku 1780 do roku 1931. Během tohoto období se zde vystřídalo mnoho stavitelů. Mezi nejvýznamnější patřil architekt Anton Onderka. Narodil se roku 1799 v Moravici u Opavy a ze stavitele se vypracoval až na velkoknížecího ředitele stavební kanceláře Řádu německých rytířů. V Karlově Studánce působil od roku 1827 a podílel se na všech významnějších stavbách. Jako projektant dotvořil výstavbu areálu lázní v Karlově Studánce. Nebál se zkombinovat neoklasicismus s dřevěným horským stavitelstvím. Takto netradičně pojaté stavby odlišují Karlovu Studánku od většiny evropských lázní. Pod jeho vedením byl postaven „Knížecí dům“, zdejší kostel, „Sloupový dům“ a „Hudební hala“, tehdy „Lázeňský salón“. Stavby projektované a řízené A. Onderkou působí střídmě a vznešeně a Karlova Studánka v roce 1924. velmi dobře korespondují s okolním přírodním prostředím. Zemřel roku 1879 v Brně.

Klasicismus v Karlově StudÁnce

Znaky klasicismu jsou viditelné na všech lázeňských budovách. Někde jsou ale potlačeny horským stavitelstvím, a proto nejsou tak výrazné. Nejvíce znaků se vyskytuje u budov, postavených právě pod dozorem architekta Antona Onderky. Patří mezi ně „Knížecí dům“, kostel Panny Marie Uzdravení nemocných, „Hudební hala“ a „Sloupový dům“. Typické klasicistní znaky najdeme na „Knížecím domě“. Jsou to především sloupy před vchodem do budovy, trojúhelníkový štít a celková symetričnost. Dalšími klasicistními znaky lázeňských budov jsou portiky, termální okna, frontony nebo sloupy, které zdobí většinu lázeňských budov.

Dřevěné horské stavitelství v Karlově StudÁnce

Dřevěné horské stavitelství lze pozorovat u všech lázeňských budov. Stavby jsou tvořeny rámovou konstrukcí nebo tzv. hrázděnou konstrukcí, která je obložená dřevem. Rámovou konstrukci tvoří nosná trámová kostra, doplněna prkenným bedněním. Prkenné bednění je obklad budovy z prken, jež slouží k ochraně před nepříznivým počasím a drsnými klimatickými vlivy. Hrázděné konstrukce se skládají ze dvou sloupů, mezi něž byly vloženy desky z obou stran. Mezi stěny tvořené deskami se nasypal popel ze strusky. Obklady budov opět tvořila dřevěná prkna. Jiné domy byly stavěny v alpském a švýcarském stylu – například budova obecního úřadu, základní a mateřské školy. Střechy byly kryty břidlicí. V dnešní době se od ní při opravách upouští pro nepraktičnost a vysoké náklady.

43

Praděd

Bazénový komplex s vodoléčbou a termoterapií

Bývalý „Panský dům“ z roku 1785 byl původně prostou jednopatrovou srubovou stavbou, patro pochází z let 1839–1840. Dalšími úpravami prošla budova v letech 1872–1873 a v 50. letech 20. století. Stavba je kulturní památkou.

Mezi další zajímavosti lázní bezprostředně patří i novostavba bazénu z roku 2007. Bazén byl postaven v místě původního zchátralého objektu bazénu z 30. let 20. století. Rehabilitační wellness bazén je součástí budovy „Letních lázní“. Jedná se o první bazén tohoto druhu v České republice, s novým typem balneologického vnitřního vybavení. (viz Lázeňství, Historie)

LÁzeňské domy

Dům „Praděd“ v roce 2012.

Z nejstarších lázeňských staveb, stavěných od roku 1780, se dodnes téměř nic nedochovalo (viz Zaniklé stavby). Mezi nejstarší budovy, které dnes v Karlově Studánce můžete najít, patří „Správní dům“ (dnešní „Odra“), vystavěný v letech 1782–1785, a o něco novější protější „Panský dům“ (dnešní „Praděd“). Lázeňské domy byly v průběhu času rekonstruovány, přestavovány a jejich interiér byl upravován do podoby, kterou známe dnes. Od roku 1920 je do všech lázeňských obytných domů zavedena pitná voda a elektrický proud. V roce 1925 byly lázeňské domy označeny čísly a u mnohých se upustilo od původních názvů.

Věžový dům

Odra

Bývalý „Správní dům“ z roku 1782–1785 byl původně přízemní, zděný. Zřejmě sloužil od roku 1782 jako hostinec, až kolem roku 1827 budova dostala první poschodí a stala se správcovským domem. V roce 1880 při veliké povodni a vichru spadl přes Bílou Opavu strom a, unášen změněným tokem rozvodněné řeky, urazil celý bok budovy. Z kanceláře odplula knihovna i železná pokladna. V roce „Správní dům“ v roce 1906. 1880 bylo přistavěno druhé roubené patro se schodišťovou halou a tzv. sallettelem, prosvětlujícím přijímací místnosti. Dalšími úpravami prošla budova ve 2. polovině 20. století. Stavba je kulturní památkou. Dům „Odra“ v roce 2012.

44

„Věžový“ a „Panský dům“ mezi lety 1879–1918.

Přestavěný „Věžový dům“ s obchůdky v přízemi v roce 1918.

Empírem ovlivněná roubená stavba z konce 18. století na kamenné podezdívce s věží se zvonkohrou a bijícími hodinami má název „Věžový dům“. Budova byla zcela obnovena za velmistra arcivévody Viléma v roce 1879 a zvýšena o druhé patro, což staticky nevydržela. V roce „Věžový dům“ v roce 2012. 1918 byla stržena a byl postaven nový „Věžový dům“. V prvním poschodí se nacházel jeden byt a lékařská ordinace, v přízemí 6 prodejen a skladů, v podkroví byty pro obchodníky. Rozpadající se a zchátralá budova byla v roce 1998 staticky zajištěna, opravena a zmodernizována pro bytové účely i doprovodné prodejní služby v přízemí. Stavba je kulturní památkou.

Pošta

Původně přízemní zděný „Starý koupelový dům“ z let 1802–1803 sloužil jako lázeňský a koupelový. Budova byla empírově upravena a zvýšena v letech 1827 až 1828. Pro poštovní úřad slouží od roku 1893, „Pošta“ v roce 1907.

45

jsou tu úřadovny i poštmistrův byt. Další úpravy probíhaly ve 2. polovině 20. století. Poslední modernizací budova prošla při 200. výročí od svého postavení, v roce 2003. Stavba je kulturní památkou. S datem její původní výstavby pod názvem „Koupelový dům“ v roce 1803 je spojeno přejmenování lázeňského místa z původního názvu Hinewieder na Karlsbrunn po tehdejším velmistru Karlu Ludvíku Janovi, vnukovi císařovny Marie Terezie a nejslavnějším habsburském vojevůdci.

Léčebna Bezruč

Původně přízemní zděný „Hostinský dům“ s tanečním sálem z roku 1824 byl zvýšen v roce 1834. „Pošta“ v roce 2012. V letech 1893–1894 byla budova rozšířena o východní křídlo tak, aby byl uzavřen kolonádní prostor před nově vybudovaným „Lázeňským domem“ (dnešními „Letními lázněmi“). Přestavba byla provedena podle návrhu řádového stavitele Ignatze Wiesingra. DalHotel v roce 1916. ší přestavby proběhly v roce 1894 a v 50. letech 20. stoleDům „Bezruč“ v roce 2012. tí. Roku 1920 zde byla vybudována „Myslivecká jizba“, vyzdobená trofejemi a obrazy s loveckými a lesními motivy od Ericha Hürdena, který obrazy namaloval ze záliby a bez odměny. Interiér byl zásadně pozměněn v roce 2000, kdy byly na všechny pokoje zabudovány koupelny se sociálním zařízením. Stavba je kulturní památkou.

patrné, že „Pruský dům“ byl původně z boční strany zdoben portikem se sloupy a trojúhelníkovým frontonem. V roce 1866 byla budova přestavována podle návrhu Ignatze Wiesingra, který na rozdíl od Antona Onderky stavby zjednodušoval. Při přestavbě tak došlo k odstranění ozdobného portiku se sloupy a frontonem. Dále byla budova přestavovaná kolem roku 1911 a v 50. letech 20. století. Od roku 1923 zde byly ubytovány řádové sestry. Po 2. světové válce zde sídlila škola a dětský domov, později sem byl z budovy „Hinewiederhaus“ přestěhován obecní úřad. V roce 1999 byl zá-

„Pruský dům“ v roce 1837 s portikem se sloupy a frontonem (vpravo). Kresba M. von Grossmanna.

sadně přestavěn interiér. Dnes je budova využívána jako škola a obecní úřad. Stavba je kulturní památkou.

Vyšetřovací ústav

Celodřevěná empírová stavba na kamenné podezdívce nesla původně jméno „Knížecí dům“, datovaný ve štítě rokem 1833, „Pruský dům“ a vlevo v pozadí Škola a obecní úřad projektovaný Antonem Onder„Švýcarský dům“ v roce 1914. v roce 2012. kou. Honosný „Knížecí dům“ byl stavěn v období, kdy byly nadstavovány domy v samotném středu lázní. V prvním poschodí s výhledem do centra obce měl dům krásně vybavené komnaty velmistra Řádu německých rytířů. Vzadu byly pokoje pro významné hosty s výhledem na Bílou Opavu. Budova má z větší části dochovaný původní interiér se štukovou výzdobou. V poválečné době byla uzpůsobena pro vyšetřování pacientů, pročež se změnil její název na „Vyšetřovací ústav“ nebo „Ředitelství lázní“. Stavba je kulturní památkou.

Interiér hotelu.

Škola a obecní úřad

Původně jednopatrová srubová budova se zděným přízemím z let 1824–1825 byla vyhledávána hosty z Pruska, proto nesla název „Pruský dům“. Patro bylo přistavěno v roce 1844 za arcivévody Maxmiliána III. Josefa d`Este, kdy byla stavba prakticky zrekonstruována. Z dobových kreseb z roku 1837 je „Knížecí dům“ začátkem 20. století.

46

„Knížecí dům“ a „Lázeňský salon“ v Karlově Studánce v roce 1937. Kresba M. von Grossmanna.

„Vyšetřovací ústav“ v roce 2012.

47

Hudební pavilon s divadelním sÁlem

s kulečníkem a obchod se špičkovým zbožím. Budova byla přestavěna v letech 1907–1908, 1919 a zásadně, zejména v interiéru, ve 2. polovině 20. století. Stavba je kulturní památkou.

Unikátní dřevěná stavba na kamenném základu je členěna toskánskými sloupy. Byla postavena jako tzv. „Lázeňský salón“ v letech 1836–1837 za velmistra Maxmiliána III. Josefa d`Este podle návrhu Antona Onderky. V budově byla kuchyň, vybavená pro přípravu a udržování stále teplé syrovátky, a prostor pro procházení pacientů při špatném počasí. Salón byl mimo jiné využíván jako zábavný prostor pro děti hostů za špatného počasí. I přes několikeré opravy je unikátní památkově chráněná stavba zachována téměř v původním stavu. „Sloupový dům“ v roce 1926.

Švýcarský dům

Interiér „Lázeňského salónu“.

„Lázeňský salón“ začátkem 20. století.

Byl postaven v roce 1859 jako obytný dům pro řádové sestry Řádu německých rytířů a rekonstruován v roce 1999. Dnes se v přízemí nachází mateřská škola a v 1. patře byty.

„Hudební hala“ v roce 2003.

Opava

Dům „Opava“ v roce 2012.

Hotel DžbÁn

Roubený dům se zděným přízemím byl postaven v letech 1842–1844 podle projektu Antona Onderky jako jednopatrový „Nový koupelový dům“. Zpočátku sloužilo přízemní zděné patro k podávání koupelí, teprve koncem 19. století byl dům dřevěnou nadstavbou zvýšen o další 2 patra pokojů pro lázeňské hosty. Interiér byl zásadně upravován ve 2. polovině 20. století. Stavba je kulturní památkou.

„Hotel Džbán“ v roce 2012.

Mateřská škola v roce 2012.

Pitný pavilon

„Švýcarský dům“ kolem roku 1900.

„Pitný pavilon“, dříve nazývaný „Vilémův pramen“, byl postaven v roce 1864 a stal se symbolem lázní. Dnes pavilon napájí pramen „Petr“ z hloubky 121 m pod zemí, vyvrtaný v 60. letech 20. století. (viz Léčivé prameny)

Kamzík

Dům „Opava“

v roce 1925. Původně „Sloupový dům“ byl přistavěn ke glorietu s „Maxmiliánovým pramenem“ (viz Léčivé prameny, viz Zaniklé stavby). Jednopatrový dřevěný, částečně zděný dům byl zbudován roku 1844 podle projektu Antona Onderky. V domě byla také stylově zařízená kavárna, pokoj

„Terasový dům“ v roce 1890.

Dřívější „Terasový dům“ byl postaven v letech 1873–74. V roce 1897 byla k budově přistavěna menší skleněná hala (viz Lázeňské domy – Skleník) a zahradnictví. Na místě skleněné haly stával do roku 1888 tzv. rajský park se skleníkem. Bydlel zde malíř-krajinář Erich Hürden. Dům byl rekonstruován v roce 1990. Dnes dům slouží jako bytový. Dům „Kamzík“ v roce 2012.

48

49

Vila Eugen

Původně „Vila Eugen“, po 2. světové válce až do roku 2010 nazývaná „Vila Šárka“, byla vybudovaná v roce 1890 podle projektu Franze Kachlera z Vídně. Zděné kvádrované přízemí nese roubené patro s balkony. Ve 2. polovině 20. století byl interiér nevhodně upraven pro bytové účely. Od roku 2011 budova nese opět původní ná„Vila Eugen“ v roce 1925. zev po posledním habsburském velmistru – arcivévodovi Evženovi. Při poslední rekonstrukci byl objekt přebudován na ubytování pro nejnáročnější lázeňskou klientelu. Stavba je kulturní památkou.

Letní lÁzně

„Vila Šárka“ v roce 2003.

„Lázeňský dům“ byl postaven v letech 1891–1893 podle projektu Franze Kachlera z Vídně. Výstavba lázeňského domu znamenala velký pokrok. Budova byla postavena na místě starých stájí, pozdějšího „Kamenného domu“. Vstupní hala sloužila jako zastřešená kolonáda, ze které se vcházelo do křídel rašelinových a uhličitých koupelí. Dnes tato historická budova slouží jako hlavní moderní balneoprovoz pro potřeby lázeňských hostů i veřejnosti s možností občerstvení a přípravy teplých jídel ve vstupní hale. V roce 1995 proběhla modernizace a v roce 2007 zde byl otevřen nový termální bazénový komplex včetně solné jeskyně v místě původního zchátralého bazénu z 30. let 20. století. Pro veřejnost je otevřen každý den. (viz Historie, Lázeň„Lázeňský dům“ ství, Architektura) „Letní lázně“ v roce 2012. v první polovině 20. století.

Vila Vlasta

Původně „Vila Wilhelm“ byla vybudována v letech 1893 až 1894 bruntálským stavitelem Franzem Meissnerem podle vlastního návrhu. Jedná se o stavbu složitého půdorysu s věžičkou v nároží. Zděné přízemí je opatřené nárožní visáží s nikami, v nichž jsou umístěny sochy. Roubené patro má balkony a niky

„Vila Wilhelm“ začátkem 20. století.

s plastikami. Úpravy interiéru pro účely bydlení proběhly ve 2. polovině 20. století. V roce 2005 byla provedena modernizace budovy pro potřeby ubytování lázeňských hostů, kteří od té doby ve všech objektech lázní mají k dispozici jen pokoje I. kategorie s vlastním sociálním zázemím. Stavba je kulturní památkou.

„Vila Vlasta“ v roce 2012.

Hinewiederhaus

Na místě dnešní kamenné budovy stávala dříve dřevěná stavba s káděmi, ve kterých se ohřívala voda ke koupelím. V roce 1834 byla budova přestavěna ve větším rozsahu a nazývána „Ohřívárna“, časem pak „Kotelní dům“. V roce 1893 byla stará přízemní zděná budova pro ohřev vody zrušena. V roce 1894 byla o jedno patro zvýšena a vznikl zde obytný dům pro lázeňské hosty zvaný „Hinewiederhaus“ („Sem a tam“). Po 2. světové válce zde sídlil místní národní výbor, později zde byly vybudovány byty. Dnes „Hinewiederhaus” v historii. budova slouží jako penzion a obyt„Hinewiederhaus“ v roce 2012. ný dům.

Skleník

Jednoduchá pozdně klasicistní budova pochází z roku 1897. Skleník je zděný s kamennou podezdívkou, výraznou atikou nad vstupem, sedlovou střechou a prosklenou delší stěnou, která je přistavěná ke svahu. Svého druhu ojedinělá stavba se řadí k nejcennějším ve skupině lázeňských objektů. Od roku 2012 je využívána jako galerie s uměleckými předměty. Je kulturní památkou. (viz Lázeňské domy – Kamzík) Bývalý skleník v roce 2012.

50

51

Zaniklé stavby

U lesa

Lázeňský dům „U lesa“ byl postaven koncem 19. století. Jeho původní název se nedochoval. Po 2. světové válce využíval budovu Klub českých turistů. Roku 1996 byla provedena kompletní modernizace pokojů a objekt opět slouží Lázním a jejich hostům k ubytování.

První obytný dům

Slezský dům

Poslední Habsburk na velmistrovském postu arcivévoda Evžen Rakouský dal impuls ke stavbě „Lotrinského domu“ v letech 1909–1913. O stavbu se zasloužili opavští stavitelé Karl Kern a Karl Blum. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 1994–1995 (zabudování sociálních zařízení na všechny pokoje). Víte, že budova „Slezského domu“ se objevila v záběru známého českého filmu „S tebou mě baví svět“? „Lotrinský dům“ začátkem 20. století.

Dům „U lesa“ v roce 2012.

V blízkosti „Maxmiliánova pramene“, na místě dnešního „Hotelu Džbán“, byl v roce 1780 postaven první obytný dům. Původně byl určen jen jako útulek pro několik lidí. Dům byl však nedostačující a již v letech 1781–1782 byl zvětšen přístavbou jednoho poschodí, neboť počet pacientů se neustále zvětšoval. Tento obytný dům byl nahrazen v první polovině 80. let 18. století „Kulečníkovým domem“.

Kulečníkový dům

Kulečníkový dům byl postaven v první polovině 80. let 18. století na místě prvního obytného domu z roku 1780. Dnes zde stojí „Hotel Džbán“.

Inspekční dům

Byt lázeňského lékaře byl původně v „Inspekčním domě“ vystavěném koncem 18. století na místě před dnešní „Odrou“. V roce 1824 byl „Inspekční dům“ zbořen a materiálu bylo využito k výstavbě „Pruského domu“ (obecní úřad). Dům stával mezi „Odrou“ a „Hotelem Bezruč“ v místě, které zdobí do kruhu vysázené lípy.

Kašna u Hudební haly

„Slezský dům“ v roce 2012.

LÁzeňský dům Libuše

Hlavní lázeňská budova, dříve „Lázeňský hotel“, byla stavěna pod patronací Norberta Kleina v době hospodářské krize 1928–1931. Jde o stavbu na svou dobu velmi moderní a velkorysou v každém směru. Byla vybudována podle projektu vídeňského architekta Antona Köstlera. Po válce se pro tuto největší lázeňskou budovu s recepcí vžil název „Libuše“. Tento komplexní lázeňský dům zajišťuje ubytování, lázeňskou léčbu, nepřetržitou lékařskou a sesterskou zdravotní péči a také stravování lázeňských hostů v 5 jídelnách. Je zde i možnost pořádat koncerty, kongresy, semináře, odborná školení a jiné kulturní akce. „Lázeňský hotel“ v první polovině 20. století.

52

Původní kašna v roce 1914.

Původní kašna byla do dnešní podoby přestavěna v 70. letech 20. století. Jak ukazují historické fotografie, měla původně kašna středovou osu s konstrukcí, ze které kapala a rozstřikovala se voda do kamenné kašny ve tvaru jetelového kříže. V bezprostřední blízkosti byly lavičky k posezení a odpočinku hostů, korzujících po hlavní pěší kolonádě.

Přebudovaná kašna v roce 2012.

Huť na Hubertově

V letech 1690–92 byla uprostřed hlubokých lesů na Hubertově (dnes součást Karlovy Studánky) postavena huť o jedné vysoké peci. Po roce 1703 byla na Hubertově vybudována druhá vysoká pec a „Huber-

Dům „Libuše“ v roce 2012.

53

tův hamr“. K drcení rudy a strusky sloužila na Hubertově stoupa. Nedaleko stála i pila. V letech 1870–75 měla huť výšku 12 m a průměr 2 m. V roce 1885 byl na místě bývalého „Hubertova hamru“ postaven hotel „Hubertus“. (viz Historie)

Hotel Hubertus

Původní budova sloužila za činnosti hutě jako kovárna – „Hubertův hamr“. Na jeho místě byla v roce 1885 postavena „Vila Hubertus“, kde byl od roku 1886 hostinec. V hostinci se nacházela „Hubertusova jizbička“ s obrazy přírodních motivů od Ericha Hürdena. Roku 1912 byla k východní straně budovy přistavěna jídelna. Budova dvakrát vyhořela, poprvé v roce 2000 a podruhé v roce 2001. Po druhém požáru byla budova zbourána. Dnes stojí na místě hotelu „Hubertus“ apartmánový dům z roku 2012. (viz Historie)

Hotel „Hubertus“ v roce 1909.

„Struskový“, později „Skleněný domek“, byl postaven pro účely ubytování personálu lázní v letech 1862–1863 z cihel vyrobených ze železné strusky. Neomítnutá budova vypadala zvenku, jakoby byla vystavěna ze skleněných zelenošedých cihel. Budova později sloužila jako expozice pro lázeňské hosty. V roce 1925 v domku sídlila četnická stanice (viz Občanské vybavení). V 60. a 70. letech 20. století domek obývali zaměstnanci lázní. V 80. letech zde bylo plánováno sídlo správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Budova při nedostatečné údržbě v poměr„Struskový domek“ v roce 1908 (vlevo). ně vlhkém prostředí v těsné blízkosti Bílé Opavy chátrala a osobám zodpovědným za technický stav lázní v závěru komunistického režimu se jevila jako nevyhovující. Názory volající po záchraně této památky byly přehlasovány. V roce 1987 tak byla zbořena.

PrÁdelny

Prádelny zde byly již od počátku provozu lázní. Vždy byly účelně vybaveny. Zmínka o první prádelně je z roku 1824. Od roku 1922 zde byla prádelna s elektrickým pohonem. Činnost prádelny v Karlově Studánce byla ukončena až v 90. letech 20. století, kdy se ukázalo jako rentabilnější tyto služby řešit dodavatelsky.

StÁje

Vyhořelý „Hubertus“ v roce 2003.

Sauna

V roce 1948 byla otevřena první sauna k léčebným účelům na našem území, právě v Karlově Studánce. (viz Lázeňství)

Struskový domek

Apartmánový dům. Vizualizace.

Interiér hotelu „Hubertus“.

Stáje v Karlově Studánce stávaly hned od počátku. Zmínka o nich pochází již z roku 1811. V roce 1825 byla poblíž hostince, dnešní „Odry“, postavena letní stáj pro koně hostů, vedle pak chata pro kočího. V roce 1838 byla zbudována trvalá stáj (později „Kamenný dům“). V přízemí se nacházely stáje a v prvním poschodí pak pokoje pro lázeňské hosty. Budova byla zbourána v roce 1890 a na jejím místě postaveny „Letní lázně“. V roce 1900 byly postaveny nové stáje pod „Letními lázněmi“ v prostoru, kterému se dodnes říká „Statek“. V roce 1989 zde bylo 16 dřevěných stájí zbouráno a materiálu využito na stavbu soukromých domů.

Kamenný dům (bývalé stÁje)

Vila Paula

V bývalých stájích, pozdějším „Kamenném domě“, který stával na místě dnešních „Letních lázní“, byla umístěna v 60. letech 19. století jedna školní třída.

Vila postavená v roce 1890 stávala nad řekou v místě pod hudebním altánkem před „Libuší“. Vila patřila od roku 1901 městskému staviteli z Vídně Eduardu Schneiderovi. Vyhořela v lednu roku 1914. Dodnes jsou v místě, kde vila stávala, patrné kamenné schůdky, které do ní vedly. „Vila Paula“ v roce 1902.

54

55

Hudební pavilonek

Hudební pavilonek u „Odry“ v 50.–60. letech 20. století.

Hudební pavilonek stával nad rybníčkem mezi dnešní „Odrou“ a školou. Roku 1890 byl přemístěn a na jeho místě postaven pavilon nový. V roce 1921 byl přenesen před dnešní „Odru“. Odstraněn byl v 60. letech 20. století.

ky stylu rokoka. Kaple je od roku 1758 vyzdobena 13 obrazy malíře Kryštofa Handkeho a dalších malířů. Centrální, tzv. oltářní, obraz představuje svatého Huberta s jelenem, který má mezi parožím zlatý kříž. Je zde i velká stropní malba s postavou Napoleona, jde o obraz „Hold venkovského lidu Sv. Trojici“ s vyobrazením Hubertova s kaplí, areálem zámečku a hutí od malíře F. Schneidera. Na obrazech jsou umístěny erby donátorů. Společně s loveckým zámečkem je druhou nejstarší stavbou (nejstarší stavbou je dřevěná kaple, která byla přemístěna do Suché Rudné). Stavba je kulturní památkou.

Hudební pavilonek u „Pruského domu“ v roce 1910.

Glorietum MaxmiliÁn

Po boku „Sloupového domu“ (dnešního „Hotelu Džbán“) vyvěral „Maxmiliánův pramen“, který stál na začátku lázeňské léčby v Karlově Studánce. V roce 1842 byl pramen ochráněn a lépe zpřístupněn vybudovaným glorietem. Gloriet byl zlikvidován v roce 1899, samotný pramen „Maxmilián“ byl po 2. světové válce z důvodu kontaminace uzavřen. (viz Lázeňství, Lázeňské domy)

Kuželna

Již z roku 1803 pochází zmínka o kuželně, která stávala v místě „Sloupového domu“ (dnešního „Hotelu Džbán“). Zde se patrně odehrával společenský život, ale stejně tak i služby stravovací, což později vyústilo v přestavbu na „Sloupový dům“.

SakrÁlní stavby Kaple sv. Huberta

V barokním stylu byla v letech 1757–58 postavena dřevěná osmiboká kaple. Stalo se tak z rozhodnutí barona a svobodného pána Maxmiliána Xavera z Riedheimu, místodržitele Řádu německých rytířů na Bruntále. Podle patrona myslivců dostala název kaple svatého Huberta, jemuž byla roku 1758 zasvěcena. Kaple představuje sálovou plochostropou deštěnou architekturu na kamenné podezdívce. Kopulovitá střecha je pokryta šindelem a ukončena věží cibulovitého tvaru s malou zvonicí a křížem Řádu německých rytířů. Sedací nábytek je vyroben z dřevěných prken a jesenických samorostů. Dřevěné detaily výzdoby nesou zna-

56

Kaple v roce 1906.

Kaple v roce 2012.

FiliÁlní kostel Panny Marie uzdravení nemocných

Stropní malba „Hold venkovského lidu Sv. Trojici“ s vyobrazením Hubertova s kaplí, areálem zámečku a hutí od malíře F. Schneidera.

Jednolodní zděná empírová stavba byla postavena za velObraz svatého Huberta s jelenem. mistra Maxmiliána III. Josefa d`Este v letech 1838–1840 podle projektu řádového architekta Antona Onderky. Stavba je zaklenutá pruskými klenbami na pásech s termálními okny. Na rozdíl od většiny kostelů má zdejší chrám hlavní oltář orientovaný na jih. Nad hlavním oltářem je obraz Panny Marie s Ježíškem. U ní je hlava nemocného muže, který pije léčivou vodu. Na bočním oltáři vlevo spatříte obraz patronky Řádu – sv. Alžběty Durynské, ošetřující rodinu s dětmi. Protilehlý boční oltář je pozoruhodný tím, že je kopií Sixtinské Madony (od Rafaela Santiho), před kterou však neklečí papež Sixtus, ale rytíř Řádu německých rytířů. Velký obraz vpravo, vedle pozoruhodně vyřezávaných lavic pro věřící, ukazuje sv. Jiřího na koni, bojujícího s drakem. Protilehlý obraz na opačné stěně ukazuje v nedávné době svatořečeného sv. Jana Sarkandra, umučeného pro neprozrazení zpovědního tajemství. Pozoruhodná je kazatelna ve tvaru kalicha, na jehož stěnách jsou 4 evangelisti – sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Podstavec kazatelny připomíná léčivý pramen, nad kazatelnou je hoKostel v roce 2012.

57

lubice znázorňující Ducha svatého. Všechny oltáře, ale i pohled směrem na varhany, jsou zdobeny řádovými znaky a kříži.

1935, kdy byl velmistrem Pavel Heider. Výstavba jeskyňky se soškou Panny Marie údajně souvisela s odvrácením nástupu fa„Lurdská jeskyňka“ šismu a vlastně i začátku 2. světové války. po rekonstrukci v roce 2012.

Účelové stavby

Kaple Nejsvětější Trojice v Suché Rudné

Mezi nejstaršími lázeňskými budovami v Karlově Studánce stála dřevěná zvonice, postavená kolem roku 1729. Jedná se zřejmě o nejstarší stavbu, Interiér kostela Kostel v roce 1917. která byla Karlově Studánce postavena. Později v roce 2012. byla přenesena do obce Suchý Zejf (dnešní Suché Rudné), kde stojí dodnes. Jde o památkově chráněnou jednolodní barokní stavbu s přenosným oltářem. Kaple byla původně vysvěcena v roce 1739, upravena v roce 1776 a 1796 (datování na korouhvičce), výmalba a zařízení jsou z roku 1849. Kaple se dlouhé roky nepoužívala k církevním účelům, sloužila jako sklad a tak chátrala. O záchranu této jedinečné kaple se nakonec postarali místní obyvatelé a obec. Byla obnovena střecha a zdivo. Interiéry dostaly novou výmalbu. Ta současná je věrnou kopií původní. Řemeslníci obnovili původní barevnost i motivy podle dochovaných nástěnných maleb a chybějící část dekorativní malby soklu namalovali podle šablony, také zhotovené podle dochované výmalby. Oprava trvala 6 let a o Vánocích v roce 2011 byla zrekonstruovaná kaple představena veřejnosti.

Lesní sprÁva

Lesní správa měla ještě v roce 1925 číslo popisné 189 a byla sídlem lesního správce a od roku 1910 nadlesního Quido Drechslera. V letech 1846–1909 vedli správu lesa a vše s tím spojené včetně hospodaření se zvěří revírníci. Od roku 1909 se Lesní správa č. p. 189 stává sídlem Lesního úřadu.

Lesní správa v roce 2012.

Interiér kaple v roce 2012.

Kaple v roce 2012.

LurdskÁ jeskyňka se soškou Panny Marie

„Lurdskou jeskyňku“ s Pannou Marií najdete u cesty vlevo za „Slezským domem“. Doplňuje zde přírodní prostor s možností klidného posezení či rozjímání v lesním prostředí u šumějící a rychle tekoucí řeky Bílé Opavy. Klínová hlavice oblouku „Lurdské jeskyňky“, opravené v roce 2012, je opatřena velmistrovským znakem a datem

Vlevo kaple svatého Huberta, uprostřed lovecký zámeček, vpravo Lesní správa.

HÁjenka

Lovecký zÁmeček

Zámeček byl vystavěn v letech 1757–58, ve stejnou dobu jako kaple sv. Huberta. Jeho základy jsou ve tvaru kříže Řádu německých rytířů. Byl to původně lovecký zámeček bruntálského místodržícího Bedřicha (Filipa) Viléma z Wildensteinu. Roku 1820 byl však předán hornické důlní a hutní správě a od roku 1875 sloužil jako ubytovna lázeňských hostů. Od roku 1888 spadal pod správu polesí a sloužil k ubytovávání lesních dělníků. Dnes je budova využívána jako rodinný dům. Bývalý lovecký zámeček v roce 2012.

Dvojdomek dnešního popisného čísla 73 a 28 s dřevěným vchodem a verandou, postavený na Hubertově již roku 1826, dříve nazývaný hájenka, patřil Správě hutí. Bydlel v něm mistr hutního provozu, úředník

„Lurdská jeskyňka” v historii.

58

59

Hájenka kolem roku 1900. Vpravo v pozadí kaple svatého Huberta.

od hutě a hamru, hutní dělníci a havíři, později také lesník a sezónní lesní dělníci. Byl zde také malý výčep lihovin – šenkovna. Po omezení a zrušení provozu hutě přešel dům roku 1875 do užívání polesí. Krátce sloužil i k přepřahání koní poštovního úřadu při cestě z Bruntálu do Jeseníku. Dnes je budova využívána jako rodinný dům a penzion.

Pila

Bývalá hájenka v roce 2012.

Stará pila, dříve nazývána „Prkenný mlýn“, stála na Opavě nad Hubertusem již před rokem 1807. Roku 1826 byla zrušena a náhradou byla pod Hubertusem postavena pila nová, která zde stojí dodnes. Dnes slouží prostor bývalé pily k příležitostným stolařským opravám, takže místo názvu pila je užíván náPila v roce 1901. zev stolárna.

Vodní elektrÁrna a nÁhon

Vila Forstentreu

Vila kolem roku 1904.

„Vilu Forstentreu“, dnes penzion „Silva“, najdete u lesa v nejvyšší části Hubertova. Vila byla postavena v roce 1901 dvorním radou Řádu německých rytířů Georgem Riedelem z Forstentreu. I když byl pozemek lesní správě prodán, Řádu německých rytířů bylo přiznáno přednostní právo odkupu.

Bývalá pila v roce 2012.

Vila v roce 2012.

Bývalá budova elektrárny v roce 2012.

Vodní elektrárna byla v Karlově Studánce postavena v roce 1905 a zásobovala proudem všechny budovy, hostince i veřejné osvětlení. Dřevěnou budovu bývalé elektrárny najdete u řeky nad „Slezským domem“. Pohon vodní elektrárny a zásobování lázní vodou zajišťoval 800 m dlouhý náhon, vybudovaný na přelomu 19. a 20. století, který přiváděl vodu z Bílé Opavy. Voda z náhonu je dodnes využívána pro lázeňské účely: uhličité a perličkové koupele se zábaly, vířivé koupele, šlapací koupele a skotské střiky. Naplňuje protipožární hydranty a stříká i ze všech vodotrysků. (viz Přírodní zajímavosti, Občanské vybavení)

Skalní sklep

Sklep vytesaný v roce 1824 ve skále najdete za domem „Opava“. Sloužil jako ledárna, kde se skladovalo maso a pivo.

Statek

Obytný a parkovací dům, kterému se dodnes říká „Statek“, byl postaven v roce 1900 a původně sloužil jako stáje a později jako garáže.

Ovčín na Hubertově

StÁje

(viz Zaniklé stavby) Statek v roce 1912.

60

Obytný dům v roce 2012.

Bývalý ovčín v roce 2012.

Ovčín, dnes č. p. 190, sloužil k zimnímu ustájení ovcí, které se během roku pásly na holinách kolem Pradědu. Roku 1909 ovcí v chovu ubylo, neboť metoda léčení Sklep v roce 2012. syrovátkou prakticky skončila. Není známo, kdy přesně byla budova stájí – ovčín, přebudována na ubytovací kapacity s nejzákladnějším vybavením pro nenáročné turisty.

61

PamÁtníky PamÁtník s bystou arcivévody Viléma

Památník s bystou v roce 1914.

Arcivévoda Evžen nechal v roce 1897 v upomínku na svého předchůdce arcivévodu Viléma zabudovat do svahu pod „Pruským domem“ (dnes obecní úřad a základní škola) podstavec z červeného leštěného mramoru s bronzovou bystou Viléma. Bysta byla odstraněna v roce 1921 v souvislosti se vznikem Československé republiky, kdy nastal odklon od všeho, co souviselo s rakousko-uherskou monarchií. Podstavec zde stojí dodnes. Bysta nebyla zničena, nachází se v Centrálním archivu Německého řádu ve Vídni.

Podstavec v roce 2012.

PamÁtník vody

Netradiční památník věnovaný nejen léčivé, ale především přírodní pramenité vodě a poukazující na nutnost její ochrany je umístěn nad „Švédskou roklí“ v lázeňském parku kousek pod památnou jedlí. Z boční strany památníku si můžete přečíst úvodní verše nádherné „Modlitby za vodu“ od básníka Jana Skácela, kterou velmi citlivě zhudebnil Jan Pavlica a nahrál jej se skupinou Hradišťan.

Bysta Petra Bezruče Bysta Petra Bezruče umístěná v Karlově Studánce v roce 1959.

PamÁtník CHKO Jeseníky a zÁkladní kÁmen (viz Přírodní zajímavosti)

62

63

ŘÁd německých rytířů První písemný doklad o Řádu německých rytířů pochází z roku 1244. Podle tohoto dokumentu křesťanské vojsko, složené z námořníků ze severoněmeckých přístavů, stálo v roce 1190 při křížové výpravě před Akkonem a obléhalo město s cílem osvobodit Svatý hrob od Muslimů. Vyznavači Aláhovi chystali nenáviděným křesťanům krvavé přivítání, jenže Palestinu postihla těžká epidemie moru. Brémští proto vybudovali polní špitál a zastřešili ho plachtami ze svých lodí. Tehdy byl položen základ Řádu německých rytířů a první řádoví bratři se začali starat o nemocné, o vdovy a sirotky. Řád německých rytířů byl v té době řádem ryze mužským. Mnozí majetní vyléčení připisovali špitálu dary, které spolu s válečnou kořistí řád hospodářsky velmi posílily. Špitální péče představovala od konce 12. století základní kámen rozvoje řádové instituce. Řád německých rytířů potom hrál významnou roli ve Svaté zemi a Středomoří, ve Svaté říši římské a také až na severu Evropy. V Českých zemích Řád německých rytířů působil od 13. století. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 spravoval Řád německých rytířů majetek na panství opavském a bruntálském, ke kterému odpradávna patřila i oblast dnešní Karlovy Studánky. Tyto statky drželi následně další tři století. Od vzniku Karlovy Studánky, tedy od roku 1780, spravovali lázně velmistři Řádu německých rytířů nebo jim podřízení místodržitelé z bruntálského zámku. (viz Historie) Roku 1806 přesídlili velmistři Řádu německých rytířů a celá jejich agenda na zámek v Bruntále. Došlo k odchodu nejvyššího řízení Řádu německých rytířů z Německa a jeho správa byla přesunuta do Rakouska a do Čech. Zásadní obrat v celkovém postavení řádu přinesla nová statuta z roku 1929. Zavedla nový název „Německý řád“, zcela zrušila rytířskou složku, pojala řád jako sdružení kněží, sester a familiářů, položila zvýšený důraz na funkci pastorační, vzdělávací, humanitární a sociální. Tato reforma řádu byla reakcí na jeho existenci v nových podmínkách moderní společnosti, v níž se dostávaly do popředí problémy humanitární a sociální. Roku 1939 byl Německý řád zakázán a rozpuštěn Hitlerem, který jej označil za nepřítele Říše. Po druhé světové válce byl veškerý majetek Německého řádu znárodněn československým státem. V roce 1948 Nejvyšší správní soud v Praze konfiskace prohlásil za neodůvodněné a nezákonné a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále Německému řádu. Komunistický převrat ale Charakteristickou součástí znemožnil převzetí majetku řádem a komunistické úřady poté oděvu Řádu německých vyhnaly všechny rytíře německého původu ze země. V Čes- rytířů byl bílý plášť Mariánský kříž Řádu německých rytířů.

64

s černým křížem.

koslovensku zůstali jen čeští členové řádu, kněží a řádové sestry. Německý řád byl za komunistického režimu krutě pronásledován. Po sametové revoluci Německý řád v Československu obnovil svoji činnost. Žádá nazpět svůj zkonfiskovaný majetek, snaží se pokračovat v práci v oblasti zdravotnické, sociální a charitativní a vypomáhá v duchovní správě. Německý řád má mužskou i ženskou větev a oficiálně působí v Rakousku, Itálii, České republice, Slovensku, Slovinsku, Německu a Belgii. Papež Klement III. přijímá pod svou ochranu v roce 1191 rytíře z německého domu z Jerusalema.

VELMISTŘI ŘÁDU NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ NA BRUNTÁLSKU Mnozí velmistři řádu byli příbuzní (sourozenci, synové či vnuci) vládnoucích říšských habsburských císařů. Velmistři řádu se nesměli ženit, aby se řádový majetek rodinnými vazbami nezmenšoval.

Velmistři, kteří se přímo podíleli na rozvoji Karlovy StudÁnky FRANTIŠEK LUDVÍK Z FALZ-NEUBURGU, hrabě falcký, velmistr panství bruntálského za krále Josefa I. (1694–1732) založil obec Ludvíkov. Rozvíjel zdejší hutnictví v době, kdy prameny v místech dnešní Karlovy Studánky znali jen hutníci, kteří denně přicházeli z Ludvíkova za prací do hutí na Hubertově. MAXMILIÁN II. FRANTIŠEK HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, nejmladší syn Marie Terezie, strýc císaře Františka II. a velmistrů Karla a Antona Viktora byl velmistrem Řádu německých rytířů v letech 1780–1801. Dal podnět k průzkumu léčivých pramenů v Karlově Studánce a stal se tak zakladatelem lázní Karlova Studánka. (viz Významné osobnosti) KAREL LUDVÍK JAN HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, arcivévoda a vnuk Marie Terezie, byl slavným vojevůdcem, který porazil Napoleona u Vídně a Esslingenu. Velmistrovský post Řádu německých rytířů zastával v letech 1801–1804. Po něm nese jméno obec a lázně Karlova Studánka. (viz Významné osobnosti)

65

ANTON VIKTOR, syn císaře Leopolda II., mladší bratr arcivévody Karla a císaře Františka II. byl velmistrem v letech 1804–1835. Do roku 1815 Evropu sužovaly napoleonské války, které zbrzdily také rozvoj lázní v Karlově Studánce. Zasadil se o stavbu „Hostinského domu“ (dnešní „Bezruč“) i „Pruského domu“ (dnes obecní úřad se základní školou), ale i o stavbu sídla velmistrů – „Knížecího domu“ (1833), dnes sídla ředitelství lázní s „Vyšetřovacím ústavem“ pro pacienty. MAXMILIÁN III. JOSEF d`ESTE von ÖSTERrEICH byl velmistrem v letech 1835–1863, byl bratrancem předešlých dvou velmistrů. Na hradě Sovinec zřídil seminář pro kněžský dorost. Podle návrhů architekta A. Onderky nechal postavit kostel svatého Michaela ve Vrbně (1835–1843) a kostel Panny Marie Uzdravení nemocných v Karlově Studánce (1838–1840). Za jeho působení byla v Karlově Studánce postavena řada nových budov: „Hudební hala“, „Sloupový dům“ (dnešní „Hotel Džbán“), „Nový koupelový dům“ (dnešní „Opava“).

VILÉM RAKOUSKÝ se stal velmistrem Řádu německých rytířů po smrti Maxmiliána III. Josefa d`Este v roce 1863 a byl jím až do roku 1894. Arcivévoda Vilém Rakouský byl nejmladším synem vojevůdce Karla a trval na udržování vojenských aspektů v poslání řádu. Za svého, více než třicetiletého, působení v řádu výrazně ovlivnil stavební rozvoj Karlovy Studánky. Středem obce nechal vést kolonádu s přilehlými lázeňskými budovami (tehdy k nově zbudovaným „Letním lázním“). Velikého uznání se mu dostalo od jeho synovce a nástupce na postu velmistra Evžena Rakouského. Arcivévoda Vilém tragicky zemřel roku 1894 na následky zranění po pádu z koně.

Znak Viléma Rakouského.

66

EVŽEN RAKOUSKÝ se stal velmistrem Řádu německých rytířů v roce 1894 a sloužil v této funkci za císaře Františka Josefa I., jeho následníka císaře Karla i po vzniku Československé republiky do roku 1923. (viz Významné osobnosti)

ThDr. NORBERT KLEIN byl prvním velmistrem občanského původu. Narodil se v roce 1866 v nedalekém Rýžovišti, na rozdíl od svých předchůdců v poměrně chudobných poměrech. Po studiu teologie vstoupil do Řádu, kde v roce 1892 vykonal věčné sliby. V roce 1916 se stal brněnským biskupem, v tomto úřadě setrval do roku 1926, kdy papež přijal jeho rezignaci. Od roku 1923 se stal nástupcem arcivévody Evžena na velmistrovském postu. Zasloužil se zejména o oživení hospodářské činnosti v Karlově Studánce, když i v době hospodářské krize podporoval výstavbu nového lázeňského hotelu v letech 1928–1931 (dnešní hlavní lázeňské budovy „Libuše“). Zemřel v bruntálské rezidenci v roce 1933.

PAUL HEIDER byl velmistrem v letech 1933–1936. Kněžské svěcení přijal roku 1892. Působil jako kněz na slezském venkově v Bruntále a ve Vrbně. Dosáhl hodnosti děkana a následně probošta v opavském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kde působil do roku 1933, kdy jej kapitula zvolila v pořadí již 61. velmistrem. Tento úřad zastával do roku 1936.

ROBERT SCHÄLZKY se narodil v Rýžovišti roku 1882, vstoupil do řádu a v roce 1907 byl vysvěcen knězem. Pracoval v Parlamentu Československé republiky v letech 1920–1925, následně byl bruntálským děkanem a v letech 1936–1948 byl velmistrem Řádu. V době 2. světové války byl internován na hájovně v nedalekém Podlesí (dnes je objekt využíván k léčbě závislosti mladistvých).

67

Významné osobnosti MaxmiliÁn II. František – zakladatel lÁzní Karlova StudÁnka

Maxmilián II. František je považován za zakladatele lázeňské činnosti v Karlově Studánce. Nechal prozkoumat přírodní prameny v okolních lesích, jež byly shledány jako léčivé. První léčivý pramen byl proto roku 1780 pojmenován „Maxmilián“. Maxmilián byl 16. nejmladším potomkem císařských rodičů Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Marie Terezie pečlivě plánovala jeho výchovu, tak jako u všech svých dcer a synů. Maxmiliánova výchova nakonec vyústila v dráhu duchovní. Maxmilián, společně se svými bratry, podporoval školství, zdravotnictví, budování nemocnic a vědeckého pokroku úměrného možnostem 18. století. Budoval školy, zejména základní a střední. Dodnes po něm nese jméno Maxmiliánova univerzita v Bonnu, na jejímž založení se podílel. Pro lázně Karlovu Studánku měly Maxmiliánovy aktivity zásadní přínos. Uměl odhadnout potenciál léčivých pramenů i celého tohoto kouzelného zalesněného místa, schovaného v údolí jiskřivé horské řeky Bílé Opavy. (viz Řád německých rytířů)

Karel Ludvík Jan, po němž nese Karlova StudÁnka své jméno

Karel Ludvík Jan žil v letech 1771–1847. Byl vnukem české i uherské královny a rakouské císařovny Marie Terezie. Ač byl Karel mužem malé postavy a sužovala jej dědičná choroba Habsburků – epilepsie, patřil ke slavným válečníkům. Stal se „adoptivním synem“ Marie Kristýny (nejoblíbenější dcery Marie Terezie) a jejího manžela, po nichž zdědil velké statky na Těšínsku, ale i v Holandsku. Měl větší bohatství a byl mnohem schopnější ve vojenských otázkách než jeho nejstarší bratr císař František II/I. Byl zřejmě nejoblíbenějším velitelem v Rakousku za napoleonské éry. V roce 1801 Karel nastoupil po Maxmiliánu II. Františkovi na místo velmistra Řádu německých rytířů. V roce 1803 bylo zdejší lázeňského místo s původním názvem Hinewieder přejmenováno po Karlovi na Karlsbrunn – Karlovu Studánku. Po Karlovi byl pojmenován i jeden ze zdejších pramenů. V roce 1805 vojevůdce Karel porazil Francouze u Calgiera. Byl vůbec prvním v Evropě, kdo dokázal zvítězit nad Napoleonem, který ze 77 bitev prohrál pouze 3. Karel porazil Napoleona ještě 21. května 1809 na předměstí Vídně u vesnice Aspern a 22. května 1809 u Esslingen. Tohoto vítězství ale nedokázal využít a po bitvě u Wagramu v roce 1809 nabídl Napoleonovi příměří. Od té doby do politických událostí a do vedení války nezasahoval.

68

Oženil se až po několika letech, teprve poté, co v roce 1804 předal post velmistra svému bratru Antonu Viktorovi. Se svou manželkou Henriettou Nasavrsko-Weiburskou měl 6 dětí, které se dožily dospělosti. Nejmladší z nich Vilém František Karel, narozený 1827, byl vojevůdcem a velmistrem Řádu německých rytířů v letech 1863–1894. Posledním habsburským velmistrem byl v letech 1894–1923 Karlův vnuk arcivévoda Evžen Habsburský, rovněž aktivní důstojník, který dosáhl hodnosti polního maršálka (viz Řád německých rytířů).

Evžen Habsbursko-Lotrinský, poslední Habsburk, který přispěl k modernizaci lÁzní v Karlově StudÁnce

Arcivévoda Evžen se narodil 21. května 1863 na zámku v Židlochovicích arcivévodovi Karlu Ferdinandovi. Jeho dědem byl arcivévoda Karel Ludvík Arcivévoda Karel Jan. Evženův otec byl generál kavalerie. Dráha Evžena byla rovněž vo- v bitvě u Aspern. jenská. Ve 24 letech v roce 1887 složil řeholní slib a následně byl zvolen koadjutorem (nástupcem) velmistra Řádu německých rytířů. Ve vojenské kariéře postupoval arcivévoda Evžen na vyšší posty, až se stal polním maršálem, a poté generálem kavalerie v průběhu 1. světové války, kdy byl jmenován velitelem armádní skupiny Tyrolsko na jižní frontě. Z jeho podnětu byla zajištěna důkladná oprava rezidence řádu – zámku v Bruntále, kde byla zřízena obrazová galerie. Sumu 20 milionů zlatých vydal Evžen na náročnou rekonstrukci hradu Bouzova, který mu byl zvláště blízký. Také hrad Sovinec se jeho vlivem dočkal nového poslání. Hrad Hohenwerfen nedaleko Salzburgu byl z jeho iniciativy též krásně zrekonstruován. Evžen od dětství miloval hudbu, operu a umění. Zájem o umělecké předměty tak u Evžena vedl k shromáždění řady uměleckých sbírek vysoké hodnoty. Vlastnil například nejobsáhlejší vysoce hodnotnou sbírku zbraní v celém rakousko-uherském mocnářství. Jeho umělecké sbírky zdobí dodnes mnohé hrady i zámky. Evžen stál také v letech 1895–1905 u zadání zakázky na tvorbu souboru obrazů, které vytvořil dvorní malíř řádu ve Vídni Reinhold Völkel. Jde o soubor obrazů, vedut, které ilustrují řádový nemovitý majetek, z nichž nejkrásnější obraz – hrad Sovinec, byl majetkem lázní v Karlově Studánce. Originály jsou dnes na zámku v Bruntále, jejich velmi zdařilé kopie v celém kompletu zdobí hlavní budovu „Libuši“ v Karlově Studánce na recepci a v lázeňských jídelnách. Mimo far, kostelů a škol investoval Evžen velké částky do sociálních a zdravotnických staveb. Vedle chudobinců nechal stavět nemocnice ve Vrbně pod Pradědem, v Bruntále, Opavě, rakouském Friesachu. Velkou stavební iniciativu projevil arcivévoda Evžen v lázních Karlova Studánka. Zde nechal postavit v letech 1909–1912 „Lotrinský dům“ (dnešní „Slezský dům“), v roce 1905 elektrárnu. Po-

69

díl měl i na stavbách z let 1890–1894, ke kterým pařily „Letní lázně“ s jedinečnou zastřešenou kolonádou a napojením na novou technologii využívající vodu z Bílé Opavy, svedenou přes náhon a elektrárnu do budov a lázeňských parků s vodotrysky. K dalším stavbám patřila „Vila Eugen“, „Vila Wilhelm“ („Vila Vlasta“), „Vila Paula“ (v roce 1914 vyhořela), „Terasový dům“ (dnešní „Kamzík“). Arcivévoda Evžen nechal také vybudovat silnici spojující Karlovu Studánku s Ovčárnou i silnici spojující lázně (její osadu Hubertov) s nedalekou obcí Vidly. Obhospodařování lesa, péče o zvěř, myslivost a lov patřily tradičně k činnostem, kterým byla ze strany Řádu věnována velká pozornost. Již od roku 1870 usilovali správci hubertovského polesí o vysazení kamzíků do jesenických hor. Ale až přímluva arcivévody Evžena u císaře, jeho strýce i kmotra, přiměla mocnáře – vášnivého lovce, aby souhlasil s myšlenkou vydat v roce 1913 několik kusů kamzičí zvěře z rakouských dvorních revírů Alpách k vysazení do hubertovského polesí Řádu německých rytířů. Evženovu snahu dovést Řád k rozkvětu rozmetala 1. světová válka a zánik „starého světa“. Nové skupiny nástupnických států se odtahovaly od všeho, co připomínalo habsburský původ. Majetek Řádu, včetně lázní v Karlově Studánce, byl ohrožen konfiskací. Proto arcivévoda Evžen, v duchu hesla „raději prospívat, než stát v čele“, abdikoval v roce 1923 z velmistrovského postu. Řádový majetek s rozpínajícím se nacismem nakonec zabavil Hitler v roce 1938 a Řád zrušil, když jej pro jeho stanoviska a postoje přiřadil k nepřátelům Říše. Evžen žil v letech 1919–1934 ve Švýcarsku, kam odešel po přijetí Zákona o Habsburcích v rakouském parlamentu, který kromě jiného vyhošťoval z Rakouska členy „arcidomu“, již se nezřekli příslušenství k císařské rodině Habsburků. Do Rakouska se mohl arcivévoda Evžen vrátit až v roce 1934 – rakouští občané jej vřele vítali. Do roku 1938 potom žil jako prostý řádový rytíř v konventu Řádu v Gumpoldskirchenu v Dolních Rakousích. V průběhu 2. světové války žil Evžen ve Vídni a od roku 1945 do své smrti v Igisu, nedaleko Innsbrucku. Zemřel 30. prosince 1954 v Meranu ve svých 91 letech. Je pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku, vedle prvního velmistra Řádu německých rytířů z habsburského rodu, arcivévody Maxmiliána I.(III.) (1558–1618). Arcivévoda Evžen dokázal majetek zužitkovat ve prospěch druhých, což ilustruje jeho citát: „Štěstí člověka nespočívá v tom, že disponuje přebytkem dobových statků, nýbrž v tom, že je spokojen s nejnutnějším.“

fických listů s motivy jesenické krajiny, které v té době vlastnila téměř každá domácnost v okolí. Bydlel v „Terasovém domě“ (dnešním „Kamzíku“). Erich Hürden byl milovníkem zdejší horské krajiny a namaloval celou řadu hluboce pojatých a působivých obrazů z Karlovy Studánky. Jeho obrazy byly vystaveny v mysliveckých salonech v dnešním lázeňském domě „Bezruč“ a bývalém hostinci „Hubertus“. Dnes můžete jeho obrazy spatřit v budově „Vyšetřovacího ústavu“ (bývalém „Knížecím domě“). Využíval také své dovednosti z akademie a navrhl a vyzdobil interiéry například v hotelu „Hubertus“ (dnes již nestojí), v kapli svaté Hedviky ve Vidlích a Památníku padlým v 1. světové válce v Ludvíkově.

Erich Hürden

Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií se při své pracovní návštěvě Moravskoslezského kraje 26.dubna 2012 zastavil také v Karlově Studánce.

Arcivévoda Evžen před „Knížecím domem“ v Karlově Studánce v roce 1909.

Malíř-krajinář Erich Hürden (1884–1969), vlastním jménem Erich Rudolf Heinrich Hlavacek, byl synem známého vídeňského malíře profesora Antonína Hlavaceka (Antona Hlawatschka). Od roku 1917 do roku 1946 bydlel v Karlově Studánce, kde tvořil pod jménem Hürden (podle ohrad na ovce, tak častých v jeho milovaných Jeseníkách). Vytvořil množství obrazů a gra-

70

VÁclav Havel

Malba Karlovy Studánky od Ericha Hürdena.

Prezident Václav Havel pobýval v Karlově Studánce od 3. do 18. ledna roku 2000. Ozdravný pobyt mu byl nabídnut ředitelem lázní MUDr. Janem Vrabcem, prostřednictvím kontaktu na Prof. MUDr. Pavla Pafka, po operačním zákroku na plicích. Reference mu poskytnul Ing. Petr Uhl, který se zde po obdobném zákroku opakovaně léčil. Lázeňský personál si považoval za čest, že mohl pomáhat při ozdravné kúře panu prezidentovi Václavu Havlovi. Václav a Dagmar Havlovi vyjádřili spokojenost, uznání a vděčnost za poskytovanou péči. Výběrem tohoto lázeňského místa ukázali na jeho odborné léčebné kvality i na bohatství okolní krásné přírody. Rukopisný zápis Václava Havla do „Knihy cti“.

VÁclav klaus

Václav Klaus s manželkou Livií se starostkou obce Radkou Chudovou, hejtmanem Moravskoslezského kraje Jaroslavem Palasem s manželkou (vlevo) a ředitelem lázní Lubomírem Schellongem (vpravo).

71

občanské vybavení ElektrÁrna

V roce 1905 byla v Karlově Studánce postavena vodní elektrárna, která vyráběla elektrický proud pro veřejné osvětlení i osvícení lázeňských a obytných domů v obci. Vodní elektrárna využívala vodu z 800 m dlouhého náhonu, který ji přiváděl z Bílé Opavy severním úbočím údolí až nad „Slezský dům“. Vodní náhon odbočuje od řeky v místě, kde začíná turistická cesta k Ovčárně a chatě „Barborka“. Nad Karlovou Studánkou dosahuje výškového rozdílu 70 metrů v porovnání s umístěním „Letních lázní“, což z hydrostatického hlediska dává vodě svedené do potrubí potřebný tlak, který umožňuje využití technologie k podávání skotských střiků při vodoléčbě, stejně tak i k funkci vodotrysků v parcích nebo k výrobě elektrické energie skrze turbínu. Malá vodní elektrárna fungovala do roku 1956. Dřevěnou budovu bývalé elektrárny najdete u řeky nad „Slezským domem“. (viz Účelové stavby, Řeka Bílá Opava, Lázeňský park)

Vodovod a kanalizace

V letech 1909–1910 bylo od rezervoáru na Hubertově položeno vodovodní potrubí, které zásobovalo budovy v Karlově Studánce pitnou vodou. Do té doby byla voda přinášena ručně. Prameniště pitné vody měla Karlova Studánka dvě. Jedno bylo na Hubertově, odkud byla pitná voda vedena po levém břehu Bílé Opavy. Vžil se pro něj název „Vysokotlak“. Druhé prameniště („Nízkotlak“) na pravém břehu Bílé Opavy v místech pod silnicí směrem na Hvězdu zásobovalo středovou část obce. Jeho potrubí bylo časem pro lepší funkci propojeno s potrubím „Vysokotlaku“, což je znát při přechodu řeky nad budovou „Knížecího domu“. Odpadní žumpy, z kterých bylo nutno vyvážet sediment, byly později napojeny na splaškovou kanalizaci, jež byla vústěna do řeky. V letech 1987–1988 byla v celé obci vybudována páteřní splašková kanalizace, svedená do nově postavené Čistírny odpadních vod pod Karlovou Studánkou, na kterou byly postupně připojeny všechny objekty na pravém i levém břehu Bílé Opavy.

Pošta

Poštovní služby byly v Karlově Studánce před rokem 1850 zajišťovány poštovním úřadem z Bruntálu jednou denně prostřednictvím poslů. Později se služba rozšířila na dvakrát denně, od roku 1870 pětkrát denně. Poštovní úřad původně sídlil v kanceláři správy lázní (dnešní objekt „Odra“). V roce 1894 byl poštovní úřad přemístěn do budovy „Starého koupelového domu“, kde sídlí dodnes. Tento objekt tak převzal pojmenování

„Pošta“, byť dnes slouží i k ubytování lázeňských hostů. První telefonické spojení z Karlovy Studánky přes Malou Morávku do Bruntálu bylo postaveno roku 1908. (viz Lázeňské domy)

Kino

Kino s kapacitou 200 míst bylo v obci zřízeno po adaptaci budovy „Hotelu Džbán“ v roce 1942. Později, v padesátých a šedesátých letech, se filmy „Pošta“ v roce 2003. promítaly v levé části vstupní haly „Letních lázní“, která byla pro tyto účely zatemněna. V sedmdesátých letech bylo nové kino postaveno brigádně v tzv. „akci Z“ v místě nad „Letními lázněmi“, kde Stavba kina v 70. letech 20. století. dříve stávala stodola či kůlna pro svážení natěžené léčebné rašeliny. Kino stavěli i horníci, kteří v té době ve velké míře pobývali na preventivní lázeňské léčbě v Karlově Studánce v rámci „pracovní terapie“. O provoz s distribucí filmů z Vrbna se staral dlouhá léta pan Václav Zbirovský, vedoucí provozní pracovník lázní, a po něm pan Josef Seifert. V kině se promítalo pravidelně 3–4x v týdnu. V devadesátých letech 20. století provoz kina skončil. Budova kina, která patřila obci, již 4–5 let nesloužila svému účelu a chátrala. Nakonec byla prodána lázeňskému podniku, který ji přebudoval pro rehabilitační a balneoterapeutické účely. Byl sem produktovodem přiveden postvulkanický přírodní oxid uhličitý (z vrtu S7 pro léčebný pramen „Vladimír“). Za peníze utržené z prodeje budovy kina si obec nechala rozšířit páteřní lázeňský plynovod i pro rodinné domky v západní části obce Hubertov. Budova bývalého kina v roce 2012. Dnešní „Orlík“.

Škola

Budova kina.

V Karlově Studánce se vyučovalo již od 60. let 19. století. Jednou až dvakrát týdně zde vypomáhal učitel z Ludvíkova, který měl jednu třídu v bývalých stájích, pozdějším „Kamenném domě“. Od 80. let

„Poštovní dům“ v roce 1925 (budova v pozadí).

72

73

až do roku 1910 musely děti z Karlovy Studánky docházet do Ludvíkova. V roce 1910 byla škola umístěna v domě správce, pak v „Pruském domě“, ve „Sloupovém“ a „Panském domě“. Nakonec byla umístěna zpět do „Pruského domu“, kde je dodnes. Václav Havel v roce 2000 Dnes sem naopak dojížděs dětmi ze ZŠ Karlova Studánka. jí do vyučování v 1.–5. třídě ludvíkovské děti. Vyučuje se ve 2 třídách, kde jsou děti z 2 nebo 3 ročníků spojené do jedné třídy. Individuální přístup a organizaci celé školy, včetně školy mateřské, zajišťuje řadu desetiletí zkušená pedagožka, ředitelka tohoto spojeného školského zařízení Mgr. Vlasta Pavelková. (viz Lázeňské domy)

MateřskÁ škola

V roce 1953 byla ve „Švýcarském domě“ v Karlově Studánce zřízena mateřská škola, do které chodilo 23 dětí ve věku do 6 let. Mateřská škola připravuje děti pro základní školu, s níž je spojena jako jeden celek školského zařízení, jehož zakladatelem je obec Karlova Studánka. (viz Lázeňské domy)

ČetnickÁ stanice

Četnická stanice fungovala v Karlově Studánce od roku 1897. Nejprve sídlila v „Panském domě“, později v domě správce lázní a v roce 1925 ve „Struskovém domku“ (viz Zaniklé stavby). V zimě zde sloužil pouze 1 četník, přes letní sezónu 2–3 četníci. V čase po sametové revoluci se v obci podařilo zřídit obecní policii jen v některých letech. Finanční důvody však časem byly příčinou k zrušení této potřebné služby v Karlově Studánce.

Obchody

„Struskový domek“ v roce 1900 (budova vpravo).

V roce 1826 se v dřevěných stáncích prodávalo sklo, galanterie a šperky. Byl zde i stánek cukráře, který prodával také dětské hračky. Stánky byly později přemístěny k „Maxmiliánovu prameni“ a odsud v roce 1843 do „Sloupového domu“ dnešního „Hotelu Džbán“. Prodávalo se zde, vedle celé řady různého zboží, také umělecky broušené známé české sklo a nádherný jemný porcelán s motivy Karlovy Studánky. V roce 1921 byly obchůdky přestěhovány do nově přestavěného „Věžového domu“ (viz Lázeňské domy).

V tomto domě bylo 6 prodejen s módním zbožím, zlatem a stříbrným zbožím, kuřáckými potřebami. Dále zde byl soustružník, cukrář, známý svými perníky, knihkupec a půjčovna knih. Obuvník a pánský krejčí byl od roku 1902 v „Poštovním domě“. V domě „Opava“ byl obchodník, holič a dámská krejčová. Všechny krámky a obchody byly otevřeny jen v letní sezóně. Již v 50. letech 19. století byl v Karlově Studánce trvale fotograf. V roce 1891 byla jeho zchátralá dílna zbourána a od té doby do Karlovy Studánky dojížděl čas od času fotograf z Vrbna. Fotografie byly pořizovány ve volné přírodě. „Sloupový dům“ s obchody.

Doprava

Hlavním dopravním prostředkem lázeňských hostů a návštěvníků směřujících do Karlovy Studánky byly zpočátku fiakry, které je přivážely po silnici vybudované v letech 1842–1845. Od roku 1880 lázeňští hosté přijížděli vlakem po železnici do Vrbna, odkud byli dováženi do lázní fiakry a v pozdějších dobách autodopravci. Kromě toho do Karlovy Studánky jezdil velmistrovský „společenský automobil“, který denně od 1. července do konce srpna zprostředkovával provoz z BrunVlakové nádraží ve Vrbně tálu do Karlovy Studánkolem roku 1910. ky. Později zde fungovala též autobusová linka Bruntál – Karlova Studánka. Víte, že netradičním dopravním prostředkem lázeňských hostů na jejich horských toulkách byli osli? Ještě v letech 1860–1870 sloužili osli jako nosiči osob i nákladů. Autobusová linka Bruntál – Karlova V místech dnešního dol- Studánka v roce 1912. ního parkoviště stávala volná jízdárna, kterou nechal postavit v roce 1913 arcivévoda Evžen jen pro sebe. Roku 1924 byla jízdárna zrušena a místo bylo Osli. (ilustrační foto)

74

75

do budoucna určeno jako stanoviště aut, aby se zabránilo hromadění dopravních prostředků v prostoru lázní.

Provoz aut v Karlově StudÁnce

Rozvoj automobilové dopravy v první polovině 20. století zaznamenala i Karlova Studánka. Klapot koňských kopyt pozvolna vystří- Jízdní řád z roku 1936. dal hluk motorových Karlova Studánka v roce 1928. vozidel. Koňské stáje byly postupně bourány nebo přebudovávány na garáže pro automobily. O provozu aut v Karlově Studánce ve dvacátých letech 20. století se zmiňuje Maxmilián Kubín ve své publikaci „Bad Karlsbrunn“ takto: „Provoz aut během letní sezóny mohutně stoupl. Poklidný život vzal tímto za své, a to zvláště o sobotách a svátcích. Je to politováníhodné, ale nezměnitelné. Za pěkného počasí napočítáme 50–60 aut. Z bezohlednosti většiny řidičů je ohrožována osobní jistota lázeňských hostů a návštěvníků. V roce 1924 a 1925 zde byly 2 ženy sraženy a usmrceny. Je potřeba, aby centrum lázní bylo postavením či úpravou prostoru pro odstavení aut uchráněno od tohoto nebezpečí.“ Ještě v polovině 20. století procházela Karlovou Studánkou prašná cesta. Vydlážděním kolonády ve středu lázní v 50. letech 20. století došlo ke snížení prašnosti, ale vzhledem ke spojení 2 příjezdových silnic od východu a západu obce vznikl průjezd středem lázní, který s rozvojem dopravy zcela vytlačil funkci lázeňské kolonády jakožto klidové zóny ke korzování, klidnému popíjení minerální vody a společenskému životu v přírodních lázních. Největší zátěží byla narůstající prašnost způsobovaná průjezdem automobilové přepravy, zejména pak v jarních měsících, dokud hasicí technikou nebyla odstraněna vrstva škváry a popele používaná v zimních měsících k zajištění sjízdnosti silnice. Ze zdravotních důvodů se zdařilo dosáhnout dopravní uzávěry v lázních s tím, že byly projektovány obchvatné komunikace v několika variantách po jižním nebo severním úbočí údolí nad Karlovou Studánkou.

rou z objízdných tratí. Zákaz průjezdu nejvíce vadil obyvatelům sousedních obcí a místním podnikatelům. V roce 1996 tak byla uzávěra zrušena (resp. ponechána jen pro nákladní přepravu) a byl plánován silniční obchvat KarKarlova Studánka v roce 1955. lovy Studánky, kte- Karlova Studánka v 50. letech 20. století. rý se měl začít stavět v letech 2000–2001. Nebyl realizován, přesto je neustále zanesen jako plánovaná akce do budoucna ve schválených dokumentech Vyššího územního celku Jeseníky. Dnes je v Karlově Studánce zakázán průjezd jen nákladním automobilům, jeho dodržování je však často porušováno. Výhledovým cílem stále zůstává stav, kdy jižním úbočím od Hvězdy k Ludvíkovu povede obchvatná komunikace pro automobilovou dopravu, jejíž cíl není v Karlově Studánce. Samotná Karlova Studánka bude otevřena pro své návštěvníky, autobusovou dopravu a vozidla zajišťující zásobování.

PlÁnovanÁ železnice do Karlovy StudÁnky

V letech 2002–2004 probíhala poměrně intenzivní debata a předprojektová příprava, zaměřena na rozvoj cestovního ruchu. Snahou bylo spojit železnicí Malou Morávku a Vrbno pod Pradědem přes Karlovu Studánku a Ludvíkov. Železniční projektanti předkládali možné varianty a příklady velmi moderních električek či lehkých železničních vlaků z evropských států (Rakousko, Švýcarsko) se zákresem tratě do zdejšího terénu. V dotčených obcích, kde se nová železnice plánovala, předkládali varianty k připomínkování. Akce byla ukončena, když zastupitelstvo obce Ludvíkov vyjádřilo kategorický nesouhlas s vybudováním této rekreační železniční linky.

V letech 1991–96, kdy byl v Karlově Studánce zakázán průjezd aut z důvodů snížení prašnosti, hlučnosti a zlepšení kvality ovzduší, výrazným způsobem ubylo prašnosti a navíc život v lázních obdržel patřičný klid, který vytvářel pohodu a optimální podmínky k léčení. Přijíždějící hosté či návštěvníci museli parkovat svá auta na horním a dolním parkovišti na okraji lázní. Ti, kdo mínili pouze projet, museli využít někte-

76

77

společenský život a volný čas Lidé se do lázní nejezdili a nejezdí jen léčit. Ke zlepšení zdravotního stavu přispívá také péče o volný čas. Ten v lázních vždy vyplňovaly společenské události, ušlechtilá zábava a sport.

Společenský život

Již od počátku lázní byla lázeňská společnost jednou „rodinou“, ve které nebyly stavovské rozdíly a ve které vládla slušnost a bezúhonnost. V 70. letech 19. století se však začaly objevovat první trhliny. Od roku 1899 se lázeňská společnost rozpadala do větších či menších skupin a vytratila se původní „rodinná“ atmosféra. Do této doby se zábava sestávala ze společně podnikaných výletů, vycházek, tanečních kroužků, míčových her, her s kroužky, karetních her, a to vždy ve družných společenských setkáních mnoha rodin. Byla zde kuželna a kulečník. První kulečník stál v „Kulečníkovém domě“, v místě dnešního „Hotelu Džbán“. Bojovalo se i o ceny ve střelbě a končilo se příjemným tancem s tom- Malba Boleslava Doboše. bolou, koncerty a recitací. Pevným řetězem pro utváření soudržnosti celé společnosti byl čas oběda, při kterém byly ujednávány všechny společné a společenské aktivity. Zrušení společenských tabulí kolem roku 1886 znamenal krok zpět. Vytratila se pohoda, která doposud v lázních vládla. Druh zábavy byl od té doby změněn. V roce 1894 byla přemístěna kuželkářská dráha proti hostinci „Riedel“ (dnešnímu domu „Bezruč“).

vě lázní“ (dnešní „Odra“). Půjčování zde bylo provozováno až do roku 1880, kdy přišla velká povodeň, jež knihy zničila a z velké části odplavila. Následně byla knihovna umístěna ve „Věžovém domě“.

Hudba

Česká část společnosti se v roce 1826 postarala o české hudebníky, kteří koncertovali u oběda a k tanci hráli podle požadavků jednotlivým společenským skupinám. V roce 1837 a 1845 hráli hudebníci v dopoledních a odpoledních hodinách v parku. Po roce 1864 hráli při obědech, ale i v odpoledních hodinách. Do roku 1874 provozovala lázeňČítárna v „Bezruči“ v roce 2004. skou hudbu kapela horníků z Malé Morávky. V letech 1874 až 1914 byli vystřídáni novou lázeňskou kapelou kapelníka Raimunda Macholda. V letech 1915–1920 se hudba v lázních neprovozovala. V roce 1921 zde hrála kapela opavského divadla a v roce 1922 kapela konzervatoristů z Brna. Od roku 1925 zde opět hrála kapela opavského divadla jako lázeňský orchestr. K hraní se také využíval hudební pavilonek u „Pruského domu“ (viz Zaniklé stavby) a později postavený pavilonek před „Libuší“.

Sport

Již od roku 1894 byl v Karlově Studánce provozován tenis na nově vybudovaném tenisovém dvorci. V roce 1913 si nechal arcivévoda Evžen v místech dnešního dolního parkoviště vybudovat volnou jízdárnu, která byla v roce 1924 zrušena. Od počátku 20. století se zde rozmohla záliba v zimním sportu, díky níž se návštěvnost Karlovy Studánky velmi zvýšila. Zdejší sněhové podmínky umožňovaly provozovat od listopadu do března všechny druhy zimních sportů. Jezdilo se na lyžích, sáňkách, na rohových Lyžování nad Ovčárnou v roce 1938.

Posezení před „Lázeňským hotelem“ v roce 1932. Dnešní „Libuše“.

Od roku 1845 měli lázeňští hosté k dispozici noviny a obrázkový časopis. Ve „Sloupovém domě“ (dnešním „Hotelu Džbán“) se nacházela čítárna. Čítárna byla místem hovorů. Lázeňští hosté zde měli k dispozici i klavír. V lázních byla od roku 1845 knihovna, která se nacházela na „Sprá-

78

saních a často se pořádaly závody. Karlova Studánka byla výchozím bodem lyžařů do oblasti Pradědu. Herní a konverzační salon v „Lázeňském hotelu“ ve 30. letech 20. století.

Zima na Pradědu v roce 1926.

Lyžování nad Ovčárnou v roce 1940.

79

Společenský život a sport v lÁzních v současnosti

Ke společenskému životu v Karlově Studánce slouží kavárny v blízkosti balneoprovozů či prostory ke společnému stravování, které jsou využívány ke kongresové činnosti a vzdělávacím nebo kulturně zábavným akcím. Děje se tak zejména v létě v „Hudební hale“, celoročně pak v hale „Letních lázní“ nebo ve velké jídelně v hlavní lázeňské budově „Libuši“, která je velmi oblíbeným sálem k organizaci společenských plesů či koncertní a společenské zábavy. V neposlední řadě je návštěvníkům k dispozici i celodenně otevřený kostel Panny Marie Uzdravení nemocných ke klidné meditaci či ztišení – pro milovníky ticha, i ke společným bohoslužbám, které mají každý den svůj vyhraStátní léčebné lázně Karlova Studánka každoročně v květnu zený čas. zahajují hlavní lázeňskou sezónu bohatým programem.

Zahájení lázeňské sezóny v roce 2012. Kulturní program pro lázeňské hosty i návštěvníky připravuje kulturní referentka, která souběžně zajišťuje provoz knihovny, chodí s návštěvníky lázní na vycházky po Karlově Studánce a pořádá zájezdy na zajímavá místa našeho regionu. Kulturní pořady jsou organizovány v závislosti na obsazenosti (návštěvnosti) lázní. Například v roce 2011 bylo uspořádáno 198 kulturních a kulturně osvětových akcí: 12 operních koncertů a koncertů vážné hudby, 2 divadelní představení, 21 zábavních koncertů populární hudby a operety, 1 klubový večer, 7 tematických přednášek, 6 cestopisných přednášek, 32 ostatních vystoupení, 15 promenádních koncertů, 52 tanečních večerů, 34 vycházek s výkladem historie Karlovy Studánky a 16 zájezdů. Navíc bylo uspořádáno 44 zdravotně osvětových lékařských přednášek pro návštěvníky lázní.

Hornické slavnosti.

80

Pro lázeňské hosty je každý týden během sobotního dopoledne lékaři zajišťována přednáška se zdravotně osvětovou tematikou. Vedle aplikace léčebných procedur a rehabilitačních cvičení je fyzioterapeuty návštěvníkům lázní nabízena vycházka nebo pěší túra do okolní krásné přírody. V posledních letech se využívá k vycházkám a túrám metodika severské chůze (tzv. nordig walking se speciálními holemi), v zimě při dobrých sněhových podmínkách je nasnadě jízda či běh na lyžích (běžkách).

Společenský život v obci Karlova StudÁnka

Karlova Studánka je se svým malým počtem obyvatel velmi specifická, proto také její kulturně společenský a sportovní život má svá specifika. Většina společenských akcí vyplývá z aktuálních potřeb obce – vítání občánků, posezení s důchodci, hasičské soutěže a zábavy. Většina tradičních a periodicky se opakujících akcí je vázána na Základní a Mateřskou školu v Karlově Studánce. Škola už zdaleka neobstarává výchovu a vzdělání pouze místním dětem. Proto není divu, když Karlova Studánka dokáže přivítat až 80 dětí na jednotlivých akcích. Nejdůležitějším momentem při pořádání společenského života je připomenutí si význačných událostí v kalendářním roce. Školní rok začíná velkým lampiónovým průvodem, který se uskutečňuje koncem září na podzimní rovnodennost. Lampiónový průvod.

Další událostí je zahájení adventu a rozsvěcení vánočního stromu. Občané a návštěvníci Karlovy Studánky se první adventní týden sejdou, aby si společně s dětmi zazpívali koledy a přivítali adventní čas. Děti velice rády ukončují kalendářní rok vánoční besídkou, která je také otevřena široké lázeňské veřejnosti.

Betlém.

Zimu už tradičně děti vynášejí až poté, co se na sněhu objeví první obojživelníci. Jedná se jen o rychlou taškařici, která ale dokáže vykouzlit úsměvy Silvestr. Vánoce 2004. všech, kterým se podaří tuto akci zachytit. Jaro se zde nevítá podle kalendáře, ale podle skutečných změn v přírodě. Léto je vítáno dětským dnem – každý rok má své téma, které se snaží vystihnout významné události nebo výročí (oslava 40 let Večerníčka, integrovaný záchranný systém, dětský den s LČR, mořský svět a spousta dalších témat).

81

horu Moravy Praděd. Z původních horských ovčínů či salaší se stávaly provizorní příbytky pro turisty, posléze vybavené turistické chaty, přestavěné až na dnešní hotely.

Všechny akce pro děti jsou z „dílny“ manželů Pattermanových. Jedním z nejdůležitějších faktorů při opakování akcí pro občany je jejich velmi malý počet. Vítání občánků vypadá úsměvně, když vedle novorozeněte stojí tříletý sourozenec a jsou ve stejném čase vítáni mezi občany. Například v roce 2012 bylo vítání občánků po šesti letech. V kapli sv. Huberta se konají svatby. Při pořádání mnohých kulturních a sportovních akcí pomáhají místní dobrovolní hasiči, kteří dříve v hojnějším počtu sami pořádali například hasičské plesy, zábavy a soutěže v požárním sportu.

Sportovní vyžití

Karlova Studánka nabízí svým občanům a návštěvníkům stoprocentní sportovní vyžití. Zřetelnou výhodou je lyžařský vlek mezi lázeňskou zástavbou a čtvrtí rodinných domků ve východní části obce „Lesná“. Pod vlekem se nacházejí 3 tenisové kurty, které jsou v létě užívány ke hře tenisu a v zimě slouží jako kluziště nebo jako hřiště k projížďkám na dětských sněžných skútrech. V zimních měsících mohou občané díky dobré spolupráci obce s provozovateli lyžařských vleků zvýhodněně využívat vleků v obci i ve vrcholové části Pradědu. Blízkost lyžařského areálu na Ovčárně je pro vyznavače sjezdového lyžování nemalou výhodou. Sněhové podmínky zde zpravidla přejí sjezdovému lyžování až do konce dubna, někdy i v květnu, což je nejdéle v celé ČR. Obec se nachází na místě, kde se křižují upravované běžecké tratě mířící na Karlov a Malou Morávku, do Pusté Rudné, Vrbna pod Pradědem i do vrcholové části Pradědu a na hlavní hřeben Jeseníků. Také léto nabízí mnoho příležitostí pro sportovní vyžití a rekreaci. Okolní příroda a hustá síť lesních i turistických tras přímo vybízejí k výletům na kole, pěší turistice, v poslední době je hojně provozován nordig walking. Lesy nabízejí své bohatství také houbařům.

Plán Karlovy Studánky z roku 1864. Kresba I. Wiesinger.

Výletní místa V začátcích provozování léčebných lázní nebylo mnoho možností, kam by mohli lázeňští hosté nasměrovat své procházky. V úvahu přicházela pouze krátká vycházka na Hubertov ke kapli sv. Huberta nebo k hutím. Historie zapsala v roce 1811 výrok jednoho z lázeňských hostů takto: „Jestliže se chci po požitku v minerální vodě projít, mohu použít jen cestu k Hubertovu kostelu a jezdící vozíky s uhlím se již postarají, abych byl jaksepatří zaprášen.“ Již v letech 1813–1816 byl vybudován lázeňský park, kde se lázeňští hosté mohli nerušeně procházet a odpočívat. Posléze vznikaly výletní okruhy po okolí, ale i stezky do hor a to až na nejvyšší

82

„Hinewiederstein“ (dnes „Rolandův kámen“) a vyhlídka na Karlovu Studánku v roce 1899.

Mapa turistických tras v předválečné době.

83

LÁzeňský park

střílen průchod. Vrchol skály byl upraven a byly zde umístěny i lavičky. V roce 1924 dal velmistr Norbert Klein zhotovit 8 m vysoký modřínový kříž v dřevařské dílně v Ludvíkově. Kříž byl lesními dělníky pod vedením lesního správce Drechslera s obtížemi vynesen na nejvyšší bod skály a zde vztyčen. Téhož roku byl kříž vysvěcen. Obraz ukřižovaného namaloval opavský malíř Konrad Assmann.

V letech 1813–1816 byl velmistrem Antonem Viktorem v Karlově Studánce založen lázeňský park. Arcivévodou Karlem byl vybudován široký chodník od „Maxmiliánova pramene“ po „Karlův pramen“, kde se mohli lázeňští hosté nerušeně procházet a odpočívat. (viz Přírodní zajímavosti)

VodopÁdy Bílé Opavy

Lázeňsky park před „Letnimi lázněmi“ v roce 1906.

Údolí Bílé Opavy přitahovalo lidi již v počátcích vzniku turistiky na konci 19. a začátku 20. století. Cesta překrásným údolím byla pro lepší schůdnost všelijak upravována. První naučná stezka byla v Bílé Opavě zřízena v roce 1982. Vedla horním úsekem kolem peřejí a vodopádů. Po povodni v roce 1997 musela být skoro celá opravena. Naučná stezka Velký vodopád byla v roce 2010 nově rekonv roce 1925. struována a doplněna o další informační panely a byl vyStezka v údolí Bílé Opavy tvořen velice pěkný tištěný prův roce 1909. vodce. Víte, že dnes tuto naučnou stezku navštíví až 70 tisíc turistů ročně? (viz Přírodní zajímavosti)

Rolandův kÁmen

Průvodce po naučné stezce.

Asi po půl hodině cesty po modré značce dojdete na „Rolandův kámen“, skalisko ukryté v lese nad Karlovou Studánkou. Dříve bylo toto místo nazýváno „Kámen Sem a tam“ („Hinewiederstein“). Podle pověsti sem balvanitý blok vymrštil sám ďábel, aby zničil kostelík a rozmetal všechny věřící. Minul se však. Do roku 1833 zde nebyly schody ani zábradlí. Výstup byl proto dost nebezpečný. Téhož roku byly vytesány schody a v některých místech vy-

„Rolandův kámen“ s křížem v roce 2012.

„Hinewiederstein“ kolem roku 1930.

Vilémova stezka

Původně jezdecká stezka arcivévody Viléma, která vedla do Karlovic.

Antonínova stezka

Stezka vedla lesem podél ludvíkovské silnice až po ludvíkovskou pilu.

KouzelnÁ lesní cesta

Lesní cestičky „Spinten“, „Apoštolská“, „Thierheimer“, „Pfalcká-hraběcí“, „Zohner“, „Sochařská“ a „Betty“ tvořily takzvanou „Kouzelnou lesní cestu“, jelikož obklopovaly „kouzelný les“. Z nařízení vydaného svého času arcivévodou Evženem platil na území „kouzelného lesa“ zákaz lovu a nesmělo zde být těženo žádné užitkové dříví.

FialkovÁ stezka

Tato stezka vedla kolem 1,5 metrů vysokého kuželovitého skalního útesu, který kdysi stál u cesty k pile na levém břehu Opavy v krátké vzdálenosti od mostu přes Opavu. Skála byla porostlá mechem a za vlhkého počasí se jen z určitého místa linula vůně po fialkách. Na úbočí skály byla vyrubána jeskyně. „Fialkový kámen“ však překážel při stavbě „Lotrinského domu“ (dnešního „Slezského domu“) a tak byl v roce 1912 odstřelen a odstraněn.

„U Obrazu“

Na cestě do Malé Morávky. Dalšími výletními místy v okolí byla Ovčí hora, Mechové úbočí či Prkenné úbočí, Lyra – vrch s „lyrovými kameny“, a Žárový vrch, odkud je nejlepší výhled do okolní přírody. Vysvěcení kříže 17. 9. 1924.

84

85

HorskÁ turistika

Výlety do hor podnikali nejzdatnější lázeňští hosté již počátkem 19. století, kdy byly hory místy ještě špatně přístupné. V roce 1811 popsal jeden z lázeňských hostů svůj výstup na Praděd takto: „Ještě nikdy jsem nestoupal na horu s tolika těžkostmi, ne co do její výšky, ale pro neproraženou cestu či chodník. Pěší chodník vede jen do poloviny hory a pak je zapotřebí hledat si cestu sám, bažinatým blátem přes velké množství vyvrácených kmenů…“ Od roku 1881 působil v Jeseníkách Moravskoslezský sudetský horský spolek založený v Jeseníku. Od toho roku lze turistiku v Jeseníkách považovat za organizoLyrový vrch. V roce 1935. vanou. Mezi první návštěvníky Jeseníků patřili tehdy odvážní turisté z řad převážně německých studentů a profesorů z Opavy, Vídně, Vratislavi. Turistice se ovšem věnovalo stále více a více lázeňských hostů z Karlovy Studánky, neboť leží v centru hor a přímo vybízí k výletům nejenom do vrcholové části Pradědu. Také původní horské salaše na Švýcárně či na Ovčárně se postupně staly provizorním příbytkem pro turisty a o něco později již vybavenými turistickými ubytovnami s pohostinstvím.

chata, Červenohorské sedlo, Šerák. Snad nejvíce, hned po Pradědu, byla lázeňskými hosty navštěvována chata Švýcárna.

Okolní obce

Výletními místy bývaly, a dodnes jsou, i okolní obce. Ludvíkov je malebná vesnice postavená kolem toku Bílé Opavy s bohatou hornickou a hutChata Švýcárna v roce 1924. nickou historií a zbytky starodávného hradu i dřevozpracující dílnou. Malá Morávka s krásným okolím má na svém území také pozůstatky důlní a hutní činnosti. Výletním místem bylo a je i město Vrbno pod Pradědem se svým průmyslem a polohou v krásném údolí pod horami, osada Vidly, AnLudvíkov. dělská Hora s historicky cenným Anenským kostelem nebo nedaleká obec Karlovice se zajímavou historií a Muzeem Kosárna.

Od roku 1912, kdy byla na Pradědu vybudována kamenná rozhledna s ubytováním a pohostin- Chata Ovčárna v roce 1925. stvím, se vrchol Pradědu stává známým a vyhledávaným místem horských turistů. Lázeňskými hosty jsou však v rámci zdravotních vycházek navštěvovány i horské vrcholy jako Vysoká hole, Divoký kámen, Kamzičník, Velký Děd. A cílem celodenních Vrchol Pradědu s rozhlednou výletů se pak stávají i dalv roce 1912. ší krásná místa jako Petrovy kameny, Vřesová studánka, Alfrédova chata, Františkova lovecká

86

Vidly v roce 1914.

Bývalé lázně v nedalekých Karlovicích.

Stezky v současnosti

Také dnes se v okolí Karlovy Studánky nachází síť lázeňských chodníků a pěšin, které mohou návštěvníci využít k procházkám. Značené turistické cesty vedou do vyšších partií hor, ale také do okolních obcí. Pro poučení i zábavu jsou návštěvníkům k dispozici naučné stezky.

Naučné stezky

Petrovy kameny v roce 1904.

Bílá Opava, k vodopádům a pralesům Velká kotlina aneb Po stopách ledovce Se skřítkem okolím Pradědu, z Ovčárny na vrchol Pradědu Světem horských luk, z Ovčárny na Skřítek přes Vysokou holi, Jelení studánZastavení v Adamově, naučná stezka Karlovice.

87

ku a Ztracené kameny Naučné stezky v obcích Karlovice, Široká Niva, Nové Heřminovy, Vrbno pod Pradědem, Ludvíkov, Karlova Studánka

Muzeum Wide Web

Zastavení naučné stezky Se skřítkem okolím Pradědu na vrcholu Pradědu.

88

Trasa pěší stezky, spojující muzea jednotlivých obcí a další zajímavá místa, prochází obcemi Malá Morávka, Karlova Studánka, Ludvíkov, Vrbno pod Pradědem a Karlovice. Na trase najdete informační tabule se spoustou zajímavých informací, lavičky a odpočívadla. (www.mashj.cz)

HornickÁ naučnÁ stezka VysokÁ–HlÁska

Zastavení naučné stezky Se skřítkem okolím Pradědu u Ovčárny pod Petrovými kameny.

Hornická díla se vyskytují na jihovýchodním svahu Vysoké (1031 m) a na jižním svahu vrchu Hláska, dříve Olberg (926 m) nad obcí Ludvíkov. Od Ludvíkova ve směru na Karlovu Studánku dodnes najdeme v údolní nivě sporadické rýžovnické kopečky.

přírodní zajímavosti Karlovu Studánku obklopuje čistá příroda. Leží v srdci Jeseníků, v blízkosti nejvyšší hory Praděd (1491 m n. m.). Hluboké bukové a smíšené lesy, jež vítaly první osadníky, se od těch dob na většině území změnily na smrkové. Okolní příroda láká k toulkám a výletům. Cestou do hor projdete zachovalými horskými smrčinami. Les s přibývající nadmořskou výškou postupně zmizí a v nejvyšších polohách hor najdete horské louky, na nichž už žádné stromy nerostou. Celé území hostí řadu vzácných rostlin a živočichů. Řeka Bílá Opava má nad Karlovou Studánkou prudký spád a vytváří četné peřeje i vodopády. Karlova Studánka a okolí se nachází v CHKO Jeseníky.

Jeseníky Lesnaté hory se zaoblenými hřbety, prameny živé vody stékající hlubokými údolími, staleté pralesy přecházející v horskou tundru, kamenná moře, ledovcové kary s padajícími lavinami, nespoutané horské bystřiny se stříbřitě bílými vodopády a průzračnými mechovými tůněmi, tajemná rašeliniště opředená pověstmi o skřítcích, květnaté podhorské louky a do údolí zasazené dlouhé horské vesnice se starými chalupami. Harmonická krajina, ve které hledáme a stále nacházíme inspiraci, to jsou Jeseníky… Přesněji řečeno se Karlova Studánka nachází v Hrubém Jeseníku, druhém nejvyšším pohoří České republiky. Okolní horská krajina nabízí nejen čistý vzduch, ale také řadu přírodních zajímavostí, vzácných druhů rostlin, živočichů i jejich společenstev.

Tetřev hlušec, kdysi uznávaný král pernaté zvěře, se dnes již v Jeseníkách nevyskytuje. Pokusy o umělý chov a navrácení tetřeva do přírody nepřinesly očekávané výsledky. Kresba Oty Bouzka.

89

Řeka BílÁ Opava

NaučnÁ stezka údolím Bílé Opavy

Bílá Opava pramení na jižních svazích Pradědu nad chatou „Barborka“ v nadmořské výšce 1360 m. Na horním toku Bílé Opavy nad Karlovou Studánkou má pouze několik drobných přítoků, Pradědský a Ovčárenský potok a další drobné bezejmenné přítoky. V tomto úseku má nejprudší spád, proto se zde nacházejí četné vodopády, kaskády a peřeje. Po třinácti kilometrech se u Vrbna pod Pradědem ve výšce 544 m n. m. vlévá do Střední Opavy. Vzápětí po soutoku s Černou Opavou pokračuje dále už jako řeka Opava. Po dalších 112 km ústí v Ostravě (207 m n. m.) do Odry a ta odvádí jesenické vody až do Baltského moře.

Původní koryto řeky v Karlově StudÁnce

Naučná stezka Bílou Opavou je dlouhá 6 km a má 13 zastavení. Prochází jedinečnými staletými horskými pralesy podél toku Bílé Opavy a končí na chatě „Barborce“. Stezka byla nově rekonstruována a doplněna o další informační panely v roce 2010. (viz Výletní místa)

Víte, že koryto řeky Bílé Opavy v Karlově Studánce vedlo dříve jinudy než dnes? Podle historické mapy z roku 1795 (viz Historie) je patrné, že původní koryto řeky Bílé Opavy v Karlově Studánce dvakrát protínalo hlavní cestu a vedlo skrz dnešní lázeňský park. Na katastrální mapě z roku 1833 je již koryto řeky v Karlově Studánce zakresleno tak, jak jej známe dnes. Tato úprava zřejmě souvisela s rozšiřováním lázeňského centra. Dnes vede nalevo od hlavní cesty a do lázeňského parku nezabočuje.

VodopÁdy Bílé Opavy

Velký vodopád.

Peřeje, hluboké tůně, skalní výchozy a vodopády se v údolí Bílé Opavy vytvořily díky rozmanitosti zdejších hornin. Tyto horniny vznikly přeměnou usazenin prvohorního moře, každá však za jiných podmínek. Každá jinak odolává vodě, proto je dno údolí vyhloubeno nerovnoměrně. Tyto nerovnoměrnosti překonává voda právě peřejemi a vodopády. Rozmanitost hornin je nejlépe patrná pod Malým vodopádem. Největším vodopádem Bílé Opavy je Velký vodopád, vysoký 7,9 m. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 m výškový rozdíl 16,4 m. Území je součástí národní přírodní rezervace Praděd.

Upravené koryto řeky Bílé Opavy v Karlově Studánce. Velký vodopád v roce 1916.

Kolem vodopádů Bílé Opavy prochází stezka. Dřevěné mosty, lávky a schodiště umožňují průchod údolím tak, aby břehy bystřiny, okolí vodopádů a celá příroda rezervace byly co nejméně poškozovány. (viz Výletní místa)

90

Vodní nÁhon

Víte, že nad Karlovou Studánkou vede 800 m dlouhý vodní náhon, vybudovaný na přelomu 19. a 20. století? Náhon přivádí vodu z Bílé Opavy až do „Letních lázní“ a do roku 1956 poháněl také turbínu vodní elektrárny vedle „Slezského domu“. Energie vody přeměněná v elektrickou postačila na noční osvětlení celé Karlovy Studánky. Dodnes voda z náhonu prýští ze všech vodotrysků a fontán v Karlově Studánce. (viz Účelové stavby, Lázeňský park, Občanské vybavení)

91

CHKO Jeseníky

Soustava chrÁněných území Natura 2000

Ve dnech 21. a 22. 6. 1969 proběhlo právě v Karlově Studánce v hotelu „Hubertus“ zasedání, které vyvrcholilo vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla vyhlášena na rozloze 740 km² a zahrnuje území celé Karlovy Studánky. Území je z 80 % pokryto lesy, převážně druhotnými smrčinami nebo bučinami s mozaikovitě zachovalými zbytky přírodních lesů. V nejvyšších nadmořských výškách se setkáme s horskými loukami. Správa CHKO Jeseníky měla původně sídlit ve „Struskovém domku“ (viz Zaniklé stavby) v Karlově Studánce. Domek byl však v nevyhovujícím stavu a tak bylo sídlo Správy CHKO umístěno v Malé Morávce. V současné době sídlí Správa CHKO v Jeseníku.

Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (tzv. endemické). Na území CHKO Jeseníky se nachází 13 evropsky významných lokalit, pro většinu území byla vyhlášena Ptačí oblast Jeseníky. Natura 2000 je v celé vyspělé Evropě uznávaná značka kvality Jedna z lokalit výskytu čolka a zachovalosti přírody, která do takto oceněných území láká nákarpatského v Karlově Studánce. vštěvníky. Je tedy výbornou šancí i pro další rozvoj jesenického regionu, tolik závislého na cestovním ruchu. V Karlově Studánce byla vyhlášena evropsky významná lokalita pro ochranu čolka karpatského. Jedná se o jednu ze tří nejbohatších lokalit čolka karpatského v oblasti Sudet. Lokalita se nachází v severní části Karlovy Studánky za „Geologickou expozicí“, kde čolci obývají vlhkou pcháčovou louku. V 90. letech zde Agentura ochrany přírody a krajiny ČR vybudovala kaskádu lučních tůněk. Lokalita je ohrožena postupným zanášením zeminou. Další lokalitou je zanedbaná požární nádrž z 50. let 20. století, která se nachází 100 metrů za dětským hřištěm poblíž mateřské školy.

Petrovy kameny v pozadí s vrcholem Pradědu.

ZÁkladní kÁmen CHKO Jeseníky

Zvonek vousatý.

Základní kámen Chráněné krajinné oblasti Jeseníky najdete u hlavní cesty nad „Slezským domem“, poblíž informační tabule. Kámen zde byl umístěn po vyhlášení CHKO Jeseníky v Karlově Studánce v roce 1969.

Čolek karpatský.

GeologickÁ expozice PamÁtník CHKO Jeseníky

Památník Chráněné krajinné oblasti Jeseníky byl do parku za „Pitným pavilonem“ umístěn v 80. letech 20. století.

92

V místě „Geologické expozice“, v horní části Karlovy Studánky naproti hotelu „Hubertus“, byla v dobách konce totalitní doby v 80. letech 20. století neutěšená skládka, která hyzdila vstup do malebné lázeňské obce. Jedná se o mírně podmáčené místo, kde byla dříve těžena rašelina, používána k léčebným účelům pro pacienty lázní. Na začátku 90. let vznikla myšlenka vybudovat v Karlově Studánce geologickou expozici (první svého druhu v ČR). Záměr byl realizován v roce 1991 firmou Ekoservis Jeseníky, vedenou RNDr. Leo

93

Burešem z Podlesí, podle návrhu Ing. Arch. Jiřího Adama. Přírodní expozice dokumentuje geologický vývoj Jeseníků a seznamuje návštěvníky s typickými horninami regionu. V parkové úpravě jsou ve formě mnohatunových balvanů rozmístěny typové vzorky hornin z Hrubého i Nízkého Jeseníku, Rychlebských hor a Králického Sněžníku. Z 340 exponátů si zde můžete prohlédnout například bludný balvan z Vidnavy, který byl v době ledové přepraven na severní Moravu pevninským ledovcem. Po roztátí ledovce byl balvan uložen v geologicky zcela odlišném prostředí. Dále máte možnost shlédnout erlan a mramor z Červenohorského sedla, svorovou rulu z Obřích skal, kvarcit ze Suchého vrchu či Slučího potoka, zelenou břidlici z Nové Rudné, videlskou rulu z Videl, rulu z Ludvíkova, amfibolit ze Sobotína, mramor z Horní Lipové a další. Svým způsobem zcela originální a ojedinělá „Geologická expozice“ je navštěvována nejen turisty a návštěvníky jesenických hor, ale často i studenty z vysokých škol, zejména přírodovědeckých fakult, kteří se věnují oboru geologie.

Chov kamzíka horského v JeseníkÁch Kamzík horský

Chov kamzíků v Jeseníkách začal v Karlově Studánce. Na jaře roku 2013 uplynulo 100 let od jeho zahájení. Na přelomu 19. a 20. století byla Česká republika součástí monarchie Rakousko-Uherska, v jejímž čele stál císař František Josef I. K císařovu dvoru patřil také arcivévoda Evžen (viz Významné osobnosti, Řád německých rytířů), velmistr Řádu německých rytířů, který sídlil na zámku v Bruntále. Správcem bruntálského velkostatku Řádu německých rytířů byl tehdy vrchní rada Höhlmann. Ten v roce 1910 požádal arcivévodu Evžena při jeho návštěvě v Karlově Studánce, zda by neprojednal s císařem možnost odchytu kamzíků v Alpách a jejich vysazení v Jeseníkách. Vyslovil tedy nahlas to, o čem uvažovali jeseničtí lesníci již od roku 1870. Arcivévoda s císařem promluvil a jeho souhlas získal. Dne 12. října 1912 přišel do Karlovy Studánky telegram: „Kamzíci povoleni. Vše nutno připravit.“ V císařskokrálovském revíru Mürzsteg-Neuberg v Alpách, v údolí potoka

94

Tebrin, začal okamžitě řídit práce odchytu kamzíků lesní rada Ing. Otto Grohmann. Po velkých potížích se 19. února 1913 podařilo rakouským lesníkům odchytit 17 kusů kamzíků, z nichž pět bylo okamžitě vlakem odesláno do Vídně. V Jeseníkách se budování aklimatizační obůrky na „Suti“ v revíru Hubertov ujal lesmistr Quido Drechsler, který také ve Vídni bedny s kamzíky převzal a dovezl je až do Malé Morávky. Dne 22. února 1913 ve 14 hodin byli kamzíci vypuštěni v aklimatizační obůrce na „Suti“. V letech 1913 až 1919 potkalo lesmistra Quido Drechslera a jeho personál mnoho potíží. Po úhynech některých kusů zachraňovali jesenickou kamzičí populaci dovozy dalších kamzíků. Koncem roku 1919 skončilo nejobtížnější období jejich aklimatizace, v obůrce bylo 15 kamzíků. V roce 1924 byla obůrka zrušena a do volné přírody vypuštěno 21 kusů kamzičí zvěře. Úspěch chovu kamzíků na území Řádu německých rytířů přispěl k tomu, že v roce 1927 arcibiskup Adolf Bertram souhlasil s dovozem a vysazením alpských kamzíků také na území patřícímu vratislavskému arcibiskupství. Aklimatizační obůrka byla vybudována ve Vidlích. V roce 1939 bylo z obůrky ve Vidlích do volné přírody vypuštěno rovněž 21 kusů kamzičí zvěře. Koncem roku 1945 bylo v Jeseníkách již asi 100 kamzíků, kteří se rozptýlili po celém území. Kamzičí zvěř v Jeseníkách zdomácněla. Nejvyšší početnosti dosahovala populace kamzíků v 80. letech 20. století, kdy zde žilo téměř tisíc kusů. Podle oficiálních údajů bylo v Jeseníkách roku 1992 napočítáno 928 kamzíků. Od té doby populace neustále klesá v důsledku mysliveckého odlovu. Podle sčítání v roce 2009 bylo v Jeseníkách zjištěno 176 kusů kamzičí zvěře. Petice sepsaná k záchraně kamzíka horského v Jeseníkách byla v Parlamentu ČR přijata a myšlenka další redukce počtu kamzíků, z důvodu jejich nepůvodnosti a vlivu na přírodu, byla opuštěna. Kamzík horský v Jeseníkách v omezeném počtu i nadále zůstane.

Mýval severní

V roce 1952 byl v Jeseníkách do oblasti kolem Karlovy Studánky vysazen severoamerický mýval severní. Bylo přivezeno jen několik jedinců, kteří však byli z větší části pochytáni. Až v zimě 1959– 1960 byl jeden exemplář zjištěn v lesích u Malé Morávky. V roce 1965 lesníci vypustili na jižní straně Jeseníků další 4 páry mývalů. Mýval severní se v Jeseníkách neuchytil.

95

Buk dvojÁk u mostu

PamÁtné stromy V lázeňských parcích a v okolí Karlovy Studánky roste nespočet mohutných krásných stromů. Za léta svého života již něco pamatují. Nejstarší a nejhodnotnější z nich byly prohlášeny za památné stromy a těší se zvláštní ochraně.

Jedle Vévodkyně

Podle pověstí se u této jedle zastavoval arcivévoda Evžen (viz Významné osobnosti, Řád německých rytířů), velmistr Řádu německých rytířů, když jezdíval do Karlovy Studánky, zejména v letech 1909–1913, kdy nechal stavět „Lotrinský dům“ (dnešní „Slezský dům“). Tehdy byla jedle asi stoletá. Vévoda byl velký milovník a mecenáš historie, kulturních památek a zeleně. Strom je nejmohutnější registrovanou jedlí v CHKO Jeseníky. Jedná se o krásný, zdravý strom s rozložitou a hlubokou korunou. Za památný strom byla prohlášena v roce 2001. „Vévodkyni“ najdete u silnice 1 km pod Karlovou Studánkou směrem na Ludvíkov. Je stará 190–240 let, vysoká 44 m s obvodem kmene 440 cm.

Dvě lípy naproti Hubertusu

Lípy byly za památné stromy vyhlášeny v roce 2000. Spodní lípa (lípa srdčitá) má obvod kmene 458 cm a výšku 23 m. Horní lípa (lípa velkolistá) má obvod kmene 456 cm a vysoká je 25 m. Stáří stromů se odhaduje na 260–310 let.

96

Tento buk lesní na první pohled upoutá svým netradičním vzhledem – má dva rovnocenné kmeny a spíše než do výšky se rozpíná do šířky. I tak ale dosahuje výšky kolem 25 metrů. Obvod silnějšího kmene je 365 cm a slabšího 245 cm. Zdravotní stav stromu je zhoršený, některé větve jsou suché či vyhnilé. Od roku 2000 patří, zejména pro svou estetickou hodnotu, mezi památné stromy ČR. Věk stromu je odhadován na 250–300 let.

Buk na křižovatce pod Hubertovem

Buk roste u křižovatky komunikací Karlova Studánka – Malá Morávka. Obvod kmene má 493 cm a vysoký je 27 m.

Buk u mateřské školky

Buk najdete na travnaté ploše mezi hřištěm a mateřskou školou. Obvod kmene je 434 cm, výška 26 m, věk 270–320 let.

Jedle v lÁzeňském parku

Jedli najdete v lázeňském parku nad „Pitným pavilonem“. Obvod kmene je 405 cm, výška stromu 49 m a šířka koruny 12 m. Kmen se ve 2 m dělí na dvě části, které rostou těsně u sebe a místy srůstají. Jde o krásný exemplář s mohutnou hustě větvenou korunou. Některé větve a vrchol zasychají, kmen je u paty poškozen. Stáří stromu je odhadnuto na 180–230 let. Jedle byla za památný strom prohlášena roku 2000.

97

LÁzeňský park Lázeňský park nechal založit v letech 1813–1816 velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Anton Viktor. Arcivévodou Karlem zde byl později vybudován tzv. „Chodník filozofů“, který vedl od pramene „Maxmiliánova“ (za dnešním „Hotelem Džbán“) až po „Karlův pramen“ (dnes v místě stánku Informačního centra s prodejem suvenýrů za „Pitným pavilonem“). Byly zde vysázeny aleje, květinové záhony, keře a založeny nádherné pěstěné trávníky. V letech 1841–1843 byl vybudován v jezírku pod dnešním obecním úřadem vodotrysk, tryskající do výšky. V zimě zamrzlá voda z tohoto vodotrysku vytváří obří rampouch, jeden ze symbolů Karlovy Studánky. Nad vodotryskem můžete spatřit krásnou kapradinu pérovník pštrosí.

Na fotografiích z přelomu 19. a 20. století jsou vidět velmi pečlivě udržované parkové lázeňské úpravy. Například před „Letními lázněmi“ jsou záhony vysázeny ve tvaru kříže (řádového symbolu), okolo nich jsou lavičky a místa k dennímu odpočinku. U řeky Bílé Opavy pod hotelem „Hubertus“ se nachází umělý vodopád. Přepadá z náhonu, kterým částečně odvádí vodu z Bílé Opavy do severního svahu údolí nad Karlovou Studánkou. Náhon je napojen v místě, kde se od silnice odpojuje turistická stezka vedoucí proti proudu řeky k chatě „Barborka“. Byl vybudován na přelomu 19. a 20. století. Dodával vodu do vodní elektrárny (budova vedle „Slezského domu“), stále dodává vodu pro koupele i pro bazén v budově „Letních lázní“ a zásobuje vodotrysky v lázeňských parcích. V zimě vodopád neuvidíte, protože náhon bývá Umělý vodopád. zamrzlý a svah je pokrytý sněhem.

Parkové úpravy před „Letními lázněmi“.

Přepad náhonu

Kapradina pérovník pštrosí.

Další menší vodotrysk se nacházel na trávníku nad dnešním „Vyšetřovacím ústavem“. Byl pozměněn v 60. letech 20. století, kdy proti němu byla umístěna socha jelena.

Malý vodotrysk v roce 1900.

98

V sedmdesátých letech 20. století, po pro umělý vodopád. ukončení prací na průzkumných vrtech minerální vody z přírodních léčivých zdrojů, byly prováděny poměrně velké parkové úpravy celého lázeňského areálu a to podle návrhů prof. Ing. Omara Votruby z Vysoké školy zemědělské v Brně. Na počátku 90. let 20. století byla naproti hornímu parkovišti u hotelu „Hubertus“ vybudována v ČR ojedinělá „Geologická expozice“ (viz Geologická expozice). V parku na jaře rozkvétají různobarevné rododendrony, ve stínu kolem potoka rostou bujně zelené kapradiny a modré pomněnky. Z jehličnatých dřevin zde uvidíte statné jedle bělokoré, smrk pichlavý a ztepilý, nízkou borovi-

Vodotrysk nad „Knížecím domem” s kašnou v pozadí.

99

ci kleč či modřín opadavý, z listnatých pak krásný buk červený, buk lesní, javor klen či břízu bělokorou.

ROZMARY PŘÍRODY Již od počátku osidlování zdejšího kraje museli místní lidé rok co rok vzdorovat nečekaným výkyvům počasí. Povodně, tuhá zima, suché léto, krupobití, vichřice, přemnožené myši či kobylky – tyto přírodní události rozhodovaly o tom, jak bude rok úrodný, zda bude dostatek obživy pro dobytek a místní obyvatele, jestli přežijí do příštího roku… Kraj čas od času postihlo i zemětřesení, mor či cholera. Některá léta byla deštivá, někdy i 6 neděl propršelo. Nárazové silné lijáky občas způsobily povodně. Ničivé povodně zasáhly zdejší kraj v letech 1750, 1784, 1812, 1817, 1829, 1830, 1847, 1860, 1879, 1880, 1884, 1903, 1940, 1959, 1972 a naposledy v roce 1997. Následky povodně před dnešním „Kamzíkem“ v roce 1880.

Následky povodně v roce 1880 před dnešním „Hotelem Džbán“.

Povodní vyhloubené koryto v centru lázní v roce 1880.

100

Úklid následků povodně v roce 1880 pod dnes již neexistujícím „Struskovým domkem“.

Následky povodně v centru lázní v roce 1880.

Byla i léta, kdy téměř nezapršelo a prameny, potoky i studny zcela vyschly, lidé neměli vodu, nebylo co pít a čím napojit dobytek. Přišlo mnoho krutých zim. Kvůli třeskutým dlouhotrvajícím mrazům umrzali lidé i zvířata. Sněhové závěje znemožňovaly dopravu, leckdy i pohyb pěších. Při sněhových bouřích byly mnohdy zasypány i celé domy, sněhové závěje dosahovaly až 9 m. Roku 1955 postihla okolí Karlovy Studánky zimní bouře a způsobila rozsáhlé škody, včetně obrovského polomu. V Hrubém Jeseníku padlo 1 000 000 m3 dřeva, z toho pak 600 000 m3 v oblasNásledky orkánu kolem Karlovy Polomy v roce 1955. ti Ludvíkova, Karlovy Studánky a Malé Studánky v roce 1955. Morávky. V některých letech byly zimy naopak mírné, bez sněhu, kdy lidé nemuseli ani topit, chodili v letním oblečení a pásli dobytek přes celý rok.

Rozmary PŘÍRODY v datech:

1692 – 12. srpna zaznamenáno velmi silné zemětřesení 1702 – tuhá zima, velmi úrodné léto 1707 – celý rok velmi špatné počasí, veškerá úroda zničena dešti, nastal hlad 1709 – velmi studený rok, sníh ležel 136 dní a v létě velké sucho zničilo všechnu úrodu 1712 – úrodu poničilo silné krupobití, které nadělalo hodně škod na budovách i na lesních porostech 1715–1716 – v kraji řádil mor 1720 – krutá zima, ještě na Velikonoce 14. dubna jezdili sedláci do kostela na saních 1721 – velmi dobrý a úrodný rok 1722 – velmi mírná zima, nebylo třeba vůbec topit, lidé pásli dobytek téměř celou zimu 1730 – velmi časná zima, úroda na polích zapadla sněhem a pomrzla 1739 – 11. listopadu krajem prošel silný orkán, který zničil hodně stromů i obytných budov, velmi tuhá zima 1740 – v lednu pomrzlo v důsledku kruté zimy velmi mnoho lidí i dobytka 1743 – velmi mírný a úrodný rok 1748 – obrovská hejna kobylek zničila veškerou úrodu na polích

101

1750 – 25. srpna nevídaná průtrž mračen, zatopeno celé údolí Bílé Opavy 1751 – nepřetržitě pršelo šest neděl 1759 – velmi úrodný rok 1760 – neúroda, hlad, drahota 1764 – velmi časná zima, sníh napadl do výše domů již počátkem října 1773 – zima bez sněhu, po novém roce po 3 týdny pršelo 1777 – v létě silné vichřice 1781 – veliké přemnožení myší, které ničily úrodu i domácí zvířectvo 1784 – v létě veliké lijáky, povodeň zničila všechny mosty 1786 – z 26. na 27. února silné zemětřesení, velmi špatné žně 1792–1794 – velmi mírné zimy téměř bez sněhu, stromy kvetly velmi brzy 1800 – velmi suché a horké léto 1802 – velmi suché léto, řeka Opava téměř vyschla, nouze o pitnou vodu 1811 – neúrodný rok, velká sucha, nouze o vodu 1812 – velké letní povodně způsobily mnoho škod 1814 – koncem června velmi silný mráz způsobil mnoho škod na polích 1815 – mrazy koncem května zničily téměř všechny ovocné stromy 1817 – tuhá zima, velké povodně a sucha, neúroda a hlad 1818 – od června nebývalá vedra 1821 – tuhá zima, koncem června ještě na Pradědu ležel sníh, v listopadu silné sněhové bouře zničily velké plochy lesů 1825 – mírná zima, skoro bez sněhu, lidé chodili jen v letních šatech 1829 – 10.–12. června velká povodeň, v červenci padal sníh, 15. října bylo již –36 °C, úrodu nestačili obyvatelé sklidit, nastal hlad 1830 – cholera, v létě záplavy a neúroda 1834 – velmi příznivý rok, výborná úroda 1835 – neúroda, bída, hlad a cholera 1841 – mírná zima bez sněhu, v létě obrovská vedra, neúroda 1844 – zima bez sněhu, koncem března napadla velká spousta sněhu, domy byly úplně zasypány, závěje několik metrů vysoké 1847 – 14. června silné povodně, hladový rok 1850 – 21.–23. února veliké sněhové smrště 1855 – jaro slibovalo dobrou úrodu, ale v květnu, červnu a červenci přišly silné noční mrazíky, v době, kdy kvete žito, napadl metr sněhu

102

1856 – mrazy v červenci zničily celou úrodu, hlad, tlupy žebráků bloudily po okrese 1858 – měsíce leden až duben byly velice chladné, do 2. července ani jednou nepršelo, vyschly prameny a potoky, byl nedostatek píce pro dobytek, který hynul hladem 1860 – 13. července veliká povodeň 1864 – 20. ledna veliké hromobití, postrašení lidé očekávali konec světa 1865 – velká sněhová bouře, napadly až 4 m sněhu, veškerý provoz byl ochromen 1866 – 6. června velká bouře zničila obrovské plochy lesa, v létě padal sníh 1868 – velmi mírný a úrodný rok 1875 – silné březnové a dubnové mrazy zničily mnoho lesní zvěře, v červenci a srpnu ležel na Pradědu a na Vysoké holi sníh 1879 – v květnu padal sníh, 6. června zasáhla kraj velká povodeň 1880 – 5. srpna nebývalá povodeň způsobila mnoho škod, velmi silně zasáhla i Karlovu Studánku 1884 – 15. června průtrž mračen a následná povodeň 1886 – sníh napadl až v květnu, v létě velká vedra, mírný podzim 1891 – krutá zima, v létě jen 5 dnů bez deště, hlad 1895 – v zimě až 9 metrů vysoké závěje, mnoho zvěře uhynulo 1897 – sníh již od 6. října 1899 – velmi mírná zima, již v polovině ledna kvetly květiny na loukách 1903 – 11. července povodeň, jaká dosud nebyla pamatována 1904 – velmi suchý rok, studny téměř vyschly, bída, hlad 1906 – 19. listopadu a 19. prosince byly velké sněhové bouře 1909 – mírná zima, v létě velká vedra, studny a prameny vyschly 1910 – velmi deštivé léto 1929 – dlouhá a tuhá zima, mráz dosahoval až 40 °C, velké závěje znemožnily na dlouhou dobu dopravu, mnoho zvěře zahynulo a stromů pomrzlo 1940 – krutá zima, kdy se teplota 3 měsíce držela 29 °C pod nulou, koryto řeky Opavy bylo zamrzlé až 1 m hluboko, dne 20. května přišla silná povodeň, lidé zůstali bez přístřeší 1954 – napadlo tolik sněhu, že sněhové závěje znemožňovaly provoz na železnici 1955 – 17. ledna se nad krajem přehnala ničivá vichřice, která způsobila velké škody na lesním porostu 1959 – povodně 1963 – napadlo tolik sněhu, že sněhové závěje znemožňovaly provoz na železnici 1972 – povodně 1997 – kraj postihla velká povodeň

103

PoužitÁ literatura

Rozvodněné koryto před „Slezským domem“.

Následky povodně před „Kamzíkem“ v roce 1997.

Povodní vytvořené koryto u „Pitného pavilonu“.

2004 – vichřice, která poničila velké plochy lesních porostů v údolí Bílé Opavy a v okolí

Následky vichřice v údolí Bílé Opavy v roce 2004.

104

ADAM, Robert. Rehabilitace a fyzikální lékařství. Č. 1., str. 31-32, 1997. ANDERLE, Petr. Bruntálský kurýr. Dlouhá cesta McCalluma domů a zpět. Str. 6, 2006. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. Viafacta, 5. díl 1996, 7. díl 1998, 8. díl 2002. Kronika obce Karlova Studánka. KUBÍN, F. Der Curort Carlsbrunn und seine Trink-, Bade- und Molken-Anslait im k.k. Antheife Schlesiens Freudenthal, 1864. KUBÍN, Maxmilián. Bad Karlsbrunn. Bruntál, 1925. MEZEROVÁ, Ľubica. Nemovité kulturní památky Bruntálska. Město Bruntál, str. 39-43, 66, 2011. MLČOUŠEK, Jiří. Kamzíci v Jeseníkách. Stráž myslivosti, 2000. PELIKÁN V., MAŠEK F., PLESNÍK K. Výpočet zásob minerálních vod v Karlově Studánce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity. Brno, 1964. PLATEN, M., Die Neue Heilmethode. Berlin, Leipzig, Wien, Stuttgart, 1899 PLEVA Jindřich. Vrbno pod Pradědem je naše rodné město. Sborník vlastivědného kroužku. Vrbno pod Pradědem, str. 56-59, 71-72, 1965. RÁC, Robert. Arcivévoda Evžen Habsburský. Remedia, 2005. ŘEZNÍČEK V., VALEŠ V. Zpráva o hydrogeologickém průzkumu lázní Karlova Studánka, etapa IV a V. Přírodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity. Brno, 1966. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Minerální vody Moravy a Slezska. Závěrečná zpráva pro MZ, 2006. Výroční zpráva Státní léčebné lázně Karlova Studánka, s.p., 2007, 2011. www.nemeckyrad.cz [citováno 5. listopadu 2012] VRABEC, Jan. Ojedinělé dary horské přírody pod Pradědem. Lékařské listy č. 43, 2002. VRABEC, Jan. Lázeňské místo Karlova Studánka od historie k dnešku. IX. Dny rinologie, alergologie, pneumologie, praktického lékařství a lázeňství, Karlova Studánka, leden 2004. VRABEC, Jan. Lázeňské místo Karlova Studánka a přírodní léčivé zdroje k využití v cestovním ruchu. CAMPANULA – Sborník referátů z Konference k 35. výročí CHKOJ 11.–12. 11. 2004 Karlova Studánka, Malá Morávka, 2004. VRABEC, Jan. Hydrogeologie Karlovy Studánky. Zpravodaj obcí Vrbenska č. 4, 2005. VRABEC, Jan. Přírodní léčivé zdroje v Karlově Studánce. Zpravodaj obcí Vrbenska č. 5, 2005. VRABEC, Jan. Léčba rašelinou v Karlově Studánce. Zpravodaj obcí Vrbenska č. 6, 2005. VRABEC, Jan. Hinewieder – dnešní Karlova Studánka. Zpravodaj obcí Vrbenska č. 7, 2005. VRABEC, Jan. 250 leté výročí narození Maxmiliána II. Františka. XII. dny rinologie, alergologie, pneumologie, praktického lékařství a lázeňství, Karlova Studánka, leden 2007. VRABEC, Jan. Nová balneoterapie (od roku 2007) v Lázních Karlova Studánka XIII. dny rinologie, alergologie, pneumologie, praktického lékařství a lázeňství, Karlova Studánka, leden 2008. VRABEC, Jan. Od Hinewiederu ke Karlově Studánce. Lázeňský obzor při časopisu Bazén-Sauna, ročník 9, číslo 7/8, 2008. VRABEC, Jan. Evžen Habsbursko-lotrinský, poslední Habsburk, který budoval Lázně Karlovu Studánku. XVI. dny rinologie, alergologie, pneumologie, praktického lékařství a lázeňství, Karlova Studánka, leden 2011. ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Vydalo Muzeum umění Olomouc ve spolupráci se Státním památkovým ústavem v Brně. Str. 169–177, Olomouc, 2002.

105

106